tedy, že otcem filozofie je n
ě
jaký „pud k poznání“, nýbrž, že poznání (a nepoznání!) zde ivšude jinde slouží jen jako nástroj jinému pudu. (13)Kdo se na základní lidské pudy podívá z hlediska toho, nakolik práv
ě
zde p
ů
sobily jakoinspirující géniové (nebo démoni a sk
ř
eti), pozná, že všechny již ve filozofii p
ů
sobily – a žekaždý z nich by nesmírn
ě
rád p
ř
edstavil práv
ě
sebe jako poslední ú
č
el bytí a oprávn
ě
ného pána všech ostatních pud
ů
. Nebo
ť
každý pud je vládychtivý: a jako takový se pokoušífilozofovat. (13)Filozofovi není naprosto nic neosobního, a zejména jeho morálka sv
ě
d
č
í rozhodným arozhodujícím zp
ů
sobem o tom, kým je – to znamená, do jaké hierarchie jsou se
ř
azenynejnitern
ě
jší pudy jeho p
ř
irozenosti. (13)9Chcete žít „podle p
ř
írody“? Ach, vy ušlechtilí stoikové, jako šalebná jsou to slova! P
ř
edstavtesi bytost, jako je p
ř
íroda, bez míry rozhazova
č
nou, bez míry lhostejnou, bez zám
ě
r
ů
a ohled
ů
, bez slitování a spravedlnosti, plodnou a pustou a nejistou zárove
ň
, p
ř
edstavte si indiferenci(lhostejnost) samu jako moc – jak byste mohli podle této indiference žít? Žít – není to práv
ě
touha být jiný, než je tato p
ř
íroda? Není život hodnocením, vybíráním, nespravedlností,omezeností, touhou být indiferentní? A za p
ř
edpokladu, že váš imperativ „žít podle p
ř
írody“znamená v podstat
ě
„žít podle života“ – jak byste mohli jinak? (14-15)Stará v
ěč
ná historie: jakmile n
ě
jaká filozofie za
č
ne v
ěř
it v sebe samu, vždycky tvo
ř
í sv
ě
t kesvému obrazu, nem
ů
že jinak, filozofe je tyranský pud sám, nejduchovn
ě
jší v
ů
le k moci, ke„stvo
ř
ení sv
ě
ta“, ke causa prima. (15)v
ěč
néJe t
ř
eba vyhnat z v
ě
dy víru, jež chápe duši jako n
ě
co nezni
č
itelného, v
ěč
ného, ned
ě
litelnou, jako monádu, jako atomon. Je otev
ř
ena cesta k novým, vyt
ř
íben
ě
jším pojetím hypotézy duše:nech
ť
mají nap
ř
íšt
ě
ve v
ě
d
ě
domovské právo takové pojmy, jako „smrtelná duše“, „duše jakomnohost subjekt
ů
“ a „duše jako spole
č
enství pud
ů
a afekt
ů
“. (19)13Vše živé chce p
ř
edevším projevit svou sílu – život sám je v
ů
li k moci: sebezáchova je toho jen jedním z nep
ř
ímých a nejobvyklejších d
ů
sledk
ů
. (19)14Že fyzika je také pouhým výkladem a p
ř
izp
ů
sobením sv
ě
ta a nikoli vysv
ě
tlením: ale pon
ě
vadž je postavena na ví
ř
e ve smysly, platí za n
ě
co víc a dlouhodob
ě
musí platit ješt
ě
za víc, totiž zavysv
ě
tlení. Mluví pro ni o
č
i a prsty, mluví pro ni zevn
ě
jšek a hmatatelnost: to p
ů
sobí na v
ě
k s plebejským vkusem lákav
ě
, sv
ů
dn
ě
, p
ř
esv
ě
d
č
iv
ě
– nebo
ť
tento v
ě
k instinktivn
ě
sledujekánon pravdy v
ěč
n
ě
lidového sensualismu. co je jasné, co „objas
ň
uje“? V prvé
ř
ad
ě
to, co lzevid
ě
t a hmatat – až tam je t
ř
eba každý problém dovést. O obrácen
ě
: práv
ě
v odporu protismysl
ů
m spo
č
ívalo kouzlo platónského zp
ů
sobu myšlení, jež bylo vznešeným zp
ů
sobemmyšlení. (20)16Rozložíme-li proces, jenž je vyjád
ř
en ve v
ě
t
ě
„myslím“, dostanu
ř
adu opovážlivých tvrzení, jež zd
ů
vodnit je t
ě
žké, ba snad nemožné – nap
ř
íklad, že jsem to já, kdo myslí, že to v
ů
becmusí být n
ě
jaké n
ě
co, co myslí, že myšlení je
č
innost a p
ů
sobení n
ě
jaké bytosti, která jemyšlena jako p
ř
í
č
ina, že „já“ existuje, a kone
č
n
ě
, že už je pevn
ě
ur
č
eno, co se ozna
č
uje
Leave a Comment