Embed Doc
Copy Link
Readcast
Collections

CommentGo Back

Download

Legenda o LilithKdyž pouhým slovem Tvůrce stvořil Bůh nebe i zemi, všechnyživočichy i rostliny, vzal kus hlíny zpod nohou jednoho zvířete astvořil člověka.Stvořil ho proto, aby se člověk obdivoval jehovznešenému dílu a velebil jeho jméno.A za příbytek mu dalráj.Sotva Adam procitl, žasl nad božími zázraky. Postupně siprohlédl všecka zvířata, ptáky i rozličné byliny, obdivoval se jima chvalořečil Bohu.Cítil se však osamělý a bez druha, propadalnudě, strašlivé nudě.Bůh viděl Adamovu osamělost a řekl si:"Měl bych Adamovi stvořit něžnou družku, aby se nekochalpůvaby ráje v samotě."Uchopil do výše šlehající oheň a z jeho mihotavýchproměnlivých plamenů stvořil první ženu, Lilith.A pohlížeje nasvůj výtvor, řekl nadšeně:"Je dobrá, protože je krásná."Potom zavolal k sobě Adama. Vložil drobnou Lilitinu ručku dodlaně prvního muže a pravil:"Adame, zde máš svou družku, krásnou Lilith! V očích sipozorujte své obrazy a v srdcích se navzájem milujte! Ploďte amnožte se!Ty, Adame, po všecky své dny následuj Lilith a ty,Lilith, se podčiňuj Adamovi!"Lilith se pozorně zadívala na Adama a její jemný čich rozpoznalvůni hlíny. A pocítila, že Adamův pohled se tíhou země položilna její vlasy a ramena. A chvatně vytrhla ruku Adamovi zdlaně.Adam pohlédl na Lilith a nekonečno krásy ho zaplavilozvnitřku i ze všech stran, očarovalo jeho duši a vleklo ji kstrašlivé propasti do záhuby. Okouzlen i zděšen, zavřel oči.Když je znovu otevřel, byl stěží s to pohnout rty:"Sláva tobě, Bože, vytvořils nejkrásnější a nejdokonalejší zevšech svých stvoření!Korunoval jsi jím svůj divotvornývesmír.Budiž ti nekonečná a věčná sláva!"Když to Lilith slyšela, laškovně sklonila hlavu k pravému ramenia první úsměv uspokojení ozářil její spanilou tvář.Adam,ponoukán citem dosud nepoznaným, chtěl opět vzít Lilith zaruku. Avšak Lilith se mu vymkla jako plamen.Adam pocítil, že jeho srdce je neodlučně a neoddělitelně připoutáno k Liltinýmzářivým patám. Šel za ní a našel ji stát na břehu zlatoskvoucího jezírka, na němž ladně pluly labutě s peřím jako sníh.Lilithnadšeně pozorovala sličné ptáky, jejich vznosné šíje jí učarovaly.A sladkým hlasem přivábila labutě. A když poklekla,aby je polaskala, náhle spatřila na vodě nádherný zářivý obličej.Když pak pochopila, že to je její vlastní odraz, byla nadšena

sama sebou a její hrdost vzrostla.Spletla si vlasy rozpuštěné nahrudi a nechala vrkoče vlnit se na ramenou a zádech. Srostoucím nadšením pohlížela na svůj obraz a nemohla sevynadívat.V zrcadle jezírka odrážela se modrá obloha, slunce akousek ráje.A Lilith viděla, že slunce není tak ohnivé jako oheň jejích očí a nebe není tak hluboké jako jejich dno. Ona sama je vráji to nejdokonalejší, jezero a celý ráj jsou plny světla její tváře.Mezitím dva motýli s démantovými křídly usedli jako dvadrahokamy do jejích sladce vonících vlasů. Lilith se na něpodívala a usmála se."Jak by to bylo krásné, kdyby zůstali v mých vlasechnavždycky...!"A hned natrhala květů, jež zářily v tisícerých barvách a liběvoněly kolem, a vetkla si je do svých kadeří.Adam stál opodál aokouzleně pozoroval svou družku, pak si dodal odvahy apřistoupil k ní.Lilith viděla, že Adamův obraz splynul s jejím,rozzlobeně vyskočila a zabodla do něho oheň svých očí."Lilith, nad anděly krásnější!" zajíkal se Adam. "Jaké květiny jsito natrhala?""Tohle? To jsou zázraky, tomu ty nerozumíš!" přezíravě hopřerušíla Lilith."Ne, duše moje, já znám v ráji taková místa, kam dosudnevkročil ani sám Stvořitel. Takové neobyčejné květinynepopsatelných vůni a barev, takové světlolisté stromyozdobené nejchutnějšími plody...Nechtěla by ses do těch místpodívat?"Adam mluvil tak laskavým hlasem, že na chviličku zmírnil Lilitinhněv."Dobře, Adame, půjdeme tam, ale ne dnes. Až pak, až pak.""Ano, Lilith, krasavice moje, kdykoli budeš chtít. Nyní všaknastává noc. Pojďme do mé chýšky, postavené blízko hnízdlíbezných slavíků a vyzdobené nejnádhernějšími květy! Budešspát, a já budu střežit tvůj sladký spánek.""Ne, ne, nech mě o samotě! Jsem dnes velmi unavena..."A lehkými krůčky zamířila do hluboké houštiny.Adam nevěděl,co by odpověděl. Mlčky a s hlavou svěšenou šel za ní."Adame, nech mě o samotě, prosím tě!...""Ale Lilith, tisíckrát vytoužená Lilith, kdy se uvidíme a kdy...?""Zítra!" přerušila ho Lilith velitelsky a v mžiku se ponořila dokřoví.Lilith seděla u pramene, poslouchala jeho křišťálovou hru ahleděla do hvězdného nebe nad rájem. A ohnivě planoucí

náruče hvězd opájely její srdce tajemnou touhou.A Lilith, opiláhvězdami, usnula v květinách a probudily ji pak milostné trylkyslavičí.Snově nádherné a půvabné zrodilo se svítání a rozestřelose nad rájem, opřádajíc i tu sebenepatrnější kapičku němýmkouzlem třpytu a barev.Adam se blížil k místu Lilitina odpočinkus košíkem plným ovoce a květin a zdaleka na ni volal.Odpovědise nedočkal.Volal znovu, a znovu odpověď žádná.Znepokojenněkolikrát obešel pramen a napjatě se rozhlížel na všeckystrany. Lilith se neukázala.Šel na břeh jezera, bloudil háji,prohledávaje každý keř i každou houštinu, vrátil se zpátky kprameni. Lilith nebylo a nebylo."Co se s ní stalo?" uvažoval Adam. "Nejspíš se vydala poneznámých stezkách, spletla si cestu v dalekých houštinách azbloudila. Musím ji hledat, najít ji..."Adam bloudil celý den a hlasitě volal Lilith jménem. Vše bylomarné.Nadešel večer, nastala noc.Adam ve tmě nemohl najítcestu zpět a unaven usnul pod stromem.Teprve za svítání, kdyoblohu i ráj zaplavilo mléčné světlo, zase svou cestunašel.Běžel, sotva dechu popadal, a ještě daleko od pramenevolal:"Dobré jitro, Lilith!""Nepřibližuj se, ještě jsem se neumyla!"Když slyšel Adam Lilitin hlas, prožíval znovu všecko včerejší trápení s touž ostrostí. V srdci mu vzplanul hněv. Měl chuťpřísně Lilith vyplísnit, ovládl se však."Kdes byla včera celý den? Tolik jsem se tě nahledal, tolik jsemse tě nahledal!" řek Adam mírně."Včera? Včera jsem šla k jezeru, ale tebe jsem tam neviděla,nepřišels," odpověděla Lilith. "Pak jsem chvilku pobíhala zalaněmi a dostala jsem se do nových neznámých míst. Byli tamnádherní slavíci. Uchvácena jejich zpěvem, zůstala jsem až dovečera.""To je ale podivné! Kdy jsi byla u jezera? Sám jsem byl chvílitady, chvíli tam. A co jsem se potom nachodil po ráji! Kdes byla,že jsem tě nenašel?""Čekala jsem na tebe jak tady, tak u jezera, ale tys nepřišel anisem, ani tam," odpověděla Lilith stroze.Adam se odmlčel a uvažoval. Že by si byl skutečně Lilithnevšiml? Není to možné, ale...Smířil se s tím a řekl vroucně:"Krásná Lilith, přinesl jsem ti k snídani nádherné ovoce.""Počkej přece, ještě jsem si neozdobila vlasy!"