• Embed Doc
  • Copy Link
  • Readcast
  • Collections
  • CommentGo Back
Download
 
Ekonomický růst, růst populace a vztah mezi nimi
Úvod
Debaty o vzájemném vztahu ekonomického růstu a růstu populace probíhají užvelmi dlouhou dobu a patří k nejdůležitějším tématům v rámci rozvojovýchstudií. V této práci se pokusíme představit některé vlivné názory na toto téma aempirické poznatky o vztazích určujících tento vztah.
Názory a debaty
Počáteční období 
Prvním významným autorem, který se zabýval dopadem populačního růstu nablaho populace byl
Thomas Malthus
, jehož stěžejní dílo
 An essay on the principle of population
vyšlo v roce 1798. Z něj pochází následující citace:"Pokud není populace kontrolována, roste geometrickou řadou.Dostupná potrava roste ale pouze řadou aritmetickou. Krátkéseznámení s těmito čísly nám ukáže nezměrnost síly první ve srovnání s druhou." Jeho spekulace ovlivnily celou ekonomiku a jeho uvažování přetrvalo dodnes,přestože se jeho obavy v zemích jež studoval nikdy nenaplnily. Dostupnápotrava stále rostla, zatímco růst populace se upomalil. V zemích moderníhoekonomického růstu se problémem ukázaly spíše její přebytky než nedostatek.Pokroky v zemědělství zbavily obyvatelstvo strachu z fatálních neúrod anásledných hladomorů. Naopak nedostatečná agregátní poptávka zapříčinilaprodloužení světové hospodářské krize ve 30. letech 20. století.
60. a 70. léta
V 60. a 70. letech nastal opětovný příklon k negativnímu hodnocení populačního růstu. Typickým příkladem je názor Roberta S. McNamary,tehdejšího ředitele Světové Banky z roku 1973:"Největší překážkou společenského a ekonomického pokroku většinylidí v rozvojovém světě je rychlý populační růst …. Nebezpečí nezvládnutelných tlaků populace je podobné jako nebezpečí jadernéválky. Obě hrozby mohou mít katastrofické následky, pokud nebudourychle a racionálně řešeny."Důvodů bylo hned několik:bezprecendentní růst populace v rozvojových zemíchnázor, že nedostatek agregátní poptávky je v případě zemí třetího světairelevantní propagace a zavádění programů na kontrolu populace státními a mezistátnímiorganizacemi (např. United Nations Fund for Population Activities)Pesimistické názory byly také v této době lépe teoreticky zakotveny. Vytvořilyse přitom dva značně odlišné proudy myšlení:první proud aplikoval maltuziánskou obavu z nedostatku půdy k obživě na
 
přírodní zdroje. Zřejmě nejznámnějším představitelem tohoto proudu sestal Římský klub, zejména díky vé zprávě Meze růstu (Meadows et. al.1972)druhý proud se vztahoval k analýze vlivu růstu populace na úspory ainvestice. Mezi první a zároveň vlivné představitele tohoto proudu patřiliCoale a Hoover (1958), kteří odhalili tři záporné efekty:
•
ztenčování kapitálu. Rychlý populační růst snižuje podíl kapitálu kpracovní síle.
•
věková závislost. Zvyšování výdajů na závislé členy domácnosti vnízkém věku, snižování úspor
•
změna směřování investic. Vzhledem k vysokému populačnímu růstumusí stát investovat více prostředků do neproduktivních odvětví, jako jsou zdravotnictví nebo školství Existovaly ovšem i vyrovnanější názory. Někteří ekonomové upozorňovali, žesilný záporný vliv populačního růstu na ekonomický růst nebyl empirickypotvrzen. Mezi několik pozitivních dopadů měly patřit především vzrůstající výnosy z rozsahu, v určitých podmínkách též vyvolané technické změny vzemědělství.
80. léta
V této době se do hlavního proudu dostaly eklektičtější, méně pesimistickénázory. Autoři se začali přiklánět k názoru, že populační problémy jsou pouzeprojevem jiných, hlubších problémů. Přispělo k tomu několik faktorů. Prvním znich byly výsledky rozsáhlých empirických výzkumů, které nasvědčovaly tomu,že:vliv technického pokroku (především v zemědělství), vyvolaného růstempopulace, může převyšovat vliv klesající návratnostischopnost jednotlivců a firem přizpůsobit se nedostatků některých zdrojů a jiných výrobních faktorůzřejmá nedůležitost některých efektů, o nichž se zmiňovali Cole a HooverZměnily se také politické podmínky. Společnost se navracela k tradičnějšímnázorům na rodinu, do popředí se dostábaly rodinné problémy, např. potraty. Tovedlo ke zhodnocení a pročištění zhruba kvantifikovaných pojítek populačníhorůstu a ekonomiky.
90. léta
Publikace
Ruperta Hoddera
 
Development geography 
z roku 2000 zmiňuje, žev posledním období došlo k opuštění neomaltuziánských názorů a předevšímuvědomění si, že populace není ani tak problémem, jako spíše cílem rozvoje.Viditelně také došlo k posunu rovnováhy od velkých, hrubě generalizujícíchprojektů k menším, zakotveným v lokálním kontextu. Tento posun na úroveň jednotlivců, domácností a malých skupin je obzvláště významný v rozvojovýchzemích, neboť rozšířená rodinná domácnost je stále velmi důležitá jakopraktická jednotka.
Populační faktory a rozvoj
 Tato část opět vychází z práce R. Hoddera (2000).
 
Velikost
Mezi velikostí populace a rozvinutostí státu nebyla prokázána žádná souvislost.
Hustota
Názory na roli hustoty obyvatelstva se značně liší. Boserup (1993) např. vyjádřilnázor, že pro nastartování rozvoje je nutná určitá hustota zalidnění. Na druhoustranu řada autorů považuje "populační tlak" za jednu z hlavních příčinchudoby. Nad touto příčinnou souvislostí lze ale ale vyjádřit pochybnosti -hustota zalidnění je často spíše vedlejším příznakem vnímané vhodnostipodmínek (fyzických, sociálních) pro osídlení. Tyto výhody se většinou projevují i nižší úrovní chudoby. Důležitou roli zde jistě hraje také úroveňtechnologického pokroku, jenž v tomto kontextu zahrnuje např. vyspělostdopravy, používání pokročilých technologií v zemědělství, apod.
Rozdělení 
Zřejmě nejvýznamnější rozdělení obyvatelstva je na obyvatelstvo městské avenkovské, též urbanizace. Její hodnoty jsou však jen obtížně srovnatelnémezinárodně, zejména díky odlišné definici města - např. v Číně patří podsprávu měst i rozsáhlé venkovské oblasti.
Populační růst
Autor uvádí, že poklesu populačního růstu ve světě je většinou trvaledosahováno rozvojem, vyjádřeným růstem reálných příjmů, spíše než zásahyvlád. Jako příklad uvádí čínskou politiku jednoho dítěte, která zvláště vevenkovských oblastech přestává být uplatňována. Různí autoři se také shodují v tom, že vysoký populační růst není příčinou chudoby a degradace životníhoprostředí, spíše jejich symptomem. Jinak řečeno: "Chudí lidé nejsou chudí proto,že mají velké rodiny. Velké rodiny mají proto, že jsou chudí." Tyto myšlenky, tolik odlišné od dřívějších neomaltuziánských, jsou důsledkemsnížení rychlosti celosvětového růstu populace.Existují však také státní politiky, které naopak usilují o zvýšení růstu určitéskupiny populace. Kromě nacionálích hledisek se tu může jednat i o důvodysouvisející s rozvojem. Např. v Singapuru se stát snažil podporovat nárůstpopulační podíl vzdělaných rodin profesionálů. S touto politikou nicméněsouvisejí problémy s vytvářením nových pracovních míst v průběhu rychlýchtechnologických změn.
Střední délka života
Střední délka života je brána jako důležitý ukazatel úrovně rozvoje a je protosoučástí Indexu lidského rozvoje i alternativního Happy planet indexu. Tentoukazatel však nemusí ukazovat ničivost některých demografických změn prorozvoj území - např. v Africe v důsledku AIDS poklesla střední délka života,alehlavním problémem je nedostatek obyvatelstva v produktivním věku.
Stárnutí populace
 Jestliže stárnutí populace je velkým problémem pro rozvinuté státy, pro
of 00

Leave a Comment

You must be to leave a comment.
Submit
Characters: ...
You must be to leave a comment.
Submit
Characters: ...