• Embed Doc
  • Readcast
  • Collections
  • CommentGo Back
Download
 
1.
a) Pojetí filozofie, její vznik a vývoj, předmět a obsah, vztah filozofie a jiných oborů lidské činnosti
b)
Psychické vlastnosti, stavy , procesy, obsahyPojetí filozofie, její vznik a vývoj, předmět a obsah ......
 Pojetí filozofie
Filozofie
je věda o nejobecnějších zákonech světa (bytí), přírody a společnosti, lidského myšlení a procesu poznání. Filozofie se snaží utvořit ucelený pohled na svět, společnost i člověka.
Obsah filozofie
je ucelený systém nejobecnějších poznatků o člověku, společnosti a přírodě. Filozofie se zabývá otázkami týkající se světa okolo nás, našeho postavení v tomto světě, smyslu našeho života. Filozofie se snaží najít odpovědi na otázky typu: Existuje něco po smrti?, Co je svoboda nebo spravedlnost?, Existuje nějaká absolutní pravda nebo je vše jen relativní? atd.
 Pojem „filozofie“ 
je znám již od 6.století před. n.l. Filozofie vznikla v Řecku, ale první pokusy o jakésivysvětlení světa jako celku jsou mnohem starší. Nacházíme je již ve starověkém Egyptě, Mezopotámii, Indii aČíně.
 Slovo „filozofie“ 
 pochází z řečtiny. Poprvé prý bylo použito Pythagorem, ale vlastní význam tomuto slovu dal až Sokrates. Slovo filozofie je založeno na dvou slovech: „filein“ - milovat, „sofia“ - moudrost. Čili láskak moudrosti.
 Kořeny filozofie
jsou v lidském světě. Vychází z každodenního světa naší zkušenosti, ve kterém se dobřevyznáme. Filozofické otázky začínají tehdy, když svět naší zkušenosti ztrácí svou samozřejmost a důvěrnou známost 
 , když se začneme divit, tázat se, klást otázky, když začneme
 
 pochybovat 
. Existují dvě základní roviny filozofického zkoumání:
Ontologie
- nauka o bytí, o jsoucnu. Název vznikl z řeckého slova on, k němuž druhý pád ontos = jsoucí, to, co jest).
Gnoseologie
- nauka o poznání, zabývá se problematikou poznatelnosti světa. Název vznikl z řeckého gnosis - poznání, vědění. Další filozofickou disciplínou je
filozofická antropologie
- zkoumá podstatu člověka jako zvláštního jsoucna.S touto disciplínou je úzce spjata tzv. praktická filozofie neboli etika. Postupně vznikaly doplňkové a pomocné disciplíny: dějiny filozofie, estetika, sociologie, politologie, logikaapod.Vztah filozofie k 
 
 jiným formám vědění o světě a životní orientaci
 filozofie a náboženství:
 Na určitém stupni vývoje se člověk začal zajímat o svět kolem sebe, přemýšlet o své činnosti. Musel se podřizovat vlivům a silám, do kterých nemohl zasahovat. Pokoušel se pochopit vztahy mezi ním a světem aurčitým způsobem je vysvětlit.Odpovědi na tyto otázky člověk hledal nejprve v přírodě. Představoval si nadpřirozené bytosti a síly a jimi siv podstatě fantaskně vysvětloval vztah mezi sebou a přírodou. Tyto poznatky ukládal do tzv. mýtů a bájí. Filozofové považovali za základní filozofické disciplíny nauku o duši, o přírodě a o Bohu. (psychologie - fyzika- teologie). Rozdíl mezi filozofií a náboženstvím: Filozofie se chápe jako rozumová věda. Náboženství je především záležitostí výry. Jejich vzájemný vztah je často pojímán jako vztah víry a vědění.
 filozofie a věda:
 Filozofie se odlišuje od ostatních věd, které označujeme jako speciální vědy, ty můžeme rozdělit na dvě  skupiny.
 Reálné vědy
: Předmětem reálných věd je určitá oblast přírody a nebo toho, co vzniklo lidským jednáním a tvorbou.Obecně lze ukázat tři charakteristické znaky reálných věd:-jsou empirické - popis a výklad v dané oblast mohou hned ověřit -jsou tématicky redukované - jejich téma je omezeno na určité hledisko, zatímco jiná hlediska zůstávají nepovšimnuta-jsou metodicky abstraktní - svými tématy se zabývají pouze tak, jak to připouští metoda
a)
 přírodní vědy - (fyzika, chemie, astronomie, biologie apod.)
b)
kulturní vědy - duchovní vědy (historické, jazykové, vědy o umění) a sociální a ekonomické vědy
1
 
Vztah mezi filozofií a reálnými vědami 
: Reálné vědy i filozofie vycházejí ze zkušenosti, ale filozofie u ní nezůstává, vychází z ní, ptá se, co je jejímobsahem a které podmínky jí umožňují. Filozofie není tématicky redukovaná ani metodicky abstraktní. Filozofie nepředpokládá žádnou metodu, s níž by přistupovala ke svému předmětu. Metodou filozofie je sám život jejího obsahu, život předmětu.
 Existují tři pojetí o vztahu reálných věd a filozofie
:
1.
 Filozofie je
služkou reálných věd 
 , tak jako byla v období scholastiky služkou teologie. Souhrn reálných věd  je souhrnem věd vůbec. Filozofie je pouze analýzou výpovědí reálných věd. Toto stanovisko se nazývá
scientismus
(z lat. slova scientia = věda).
2.
Filozofie předpokládá výsledky reálných věd a zpracovává je v syntézu
. Výsledkem tohoto pojetí jsou tzv.„vědecké světové názory“.
3.
Filozofie je vůči reálným vědám a jejich metodám autonomní 
. Filozofická zkoumání se od základů liší od bádání reálných věd.
Formální vědy:
 Formální vědy zkoumají pouze čistou formu, strukturu souvislostí, realizují se vždy v určité abstrakci. Patří sem např. formální logika, matematika apod. Formální logika je často považována za filozofickou disciplínu. Logika podle Aristotela učí správnémuargumentování a pomáhá při přesné analýze filozofických problémů.
Vztah mezi filozofií a uměním:Umění je svobodné 
 , má cíl samo v sobě. Není podřízeno vnějšímu cíli.
Umění sděluje
 , něco vyjadřuje jekomunikativní. Krása umění se obvykle dělí na: básnictví, hudbu, výtvarná umění (architektura, sochařství, malířství) a umění  znázorňující (divadlo, tanec, film). Na jedné straně jde v umění o to, co vyjadřuje, tedy o
duchovní obsah
. na druhé straně je médium,
materiál 
 ,v němž se toto sdělení uskutečňuje. Materiál lze nazvat smyslovou složkou.
V umění se duchovní vyjadřuje ve smyslovém.
Umění, stejně jako náboženství a filozofie, plní základní funkci vyjasnění existence a orientace ve světě. Potud  spolu náboženství, filozofie a umění souvisí.
 Rozdíl mezi filozofií a uměním
: Filozofie vychází ze smyslové zkušenosti, ale plní základní funkce v mediu rozumu. Naproti tomu umění realizuje základní funkce v mediu smyslovosti. Pravda filozofie záleží na síle rozumové argumentace, pravda umění záleží na dokonalosti zobrazení. Filozofii jde o obecnost teorie, umění jde o obecně platnou krásu v její konkrétní realizaci.
Psychické vlastnosti, stavy, procesy a obsahy
 Duševní život člověka tvoří jeden celek, který se v jednotlivých složkách mění nebo vyvýjí. Lidská psychika jenejen proměnlivá, ale i relativně stálá. Základní rozčlenění lidské psychiky na psychické procesy, psychické stavy a psychické vlastnosti vychází z toho, že tyto psychické projevy se odlišují mírou proměnlivosti a stálostí  z hlediska časového. Psychické jevy:
1.)
 psychické vlastnosti
2.)
 psychické stavy
3.)
 psychické procesy
4.)
 psychické obsahy (vědomosti, dovednosti) Psychické vlastnostiCharakteristické znaky člověka vyznačující se velkou stálostí, jsou odolné vůči změnám. Mají vrozený základ, jsou neměnné. Modifikují se, dotvářejí se a upevňují se v lidské činnosti a lidských vztazích, pod vlivem prostředí. Mají rozhodující význam pro formování osobnosti, vytvářejí základní prvky struktury osobnosti. Psychické vlastnosti ovlivňují nejen lidské prožívání a chování, ale i jeho specifickou součást - jednání.Vytvářejí základní prvky struktury osobnosti (např. schopnosti, temperament, charakter). Autoregulační vlastnosti - vůle...
2
 
 Latentní psychické vlastnosti - dosud skryté, ale připravené k realizaci. Mohou být vyvolány nějakou mezní  situací. Psychické stavy Psychické stavy jsou vyvozovány z psychických vlastností a z dané situace. Mají kratší působnost, mění se s danou situací. Patří sem nálady, emoční stavy, trémy, pocity úzkosti, strachu. Celkové vyladění osobnosti. Psychický stav se může projevit i na venek - fyziologické projevy - zrychlený dech, zčervenání kůže, zezelenání, pocení atd. Různé stavy mají i znou setrvalost, dobu po kterou se podstatně nemění. Dlouhodobé stavy např.lhostejnosti, chronické nemoci získávají povahu vlastnosti. Psychické procesy Psychické procesy jsou aktuální projevy psychiky. Vznikajako subjektivní odraz vnějšího i vnitřního prostředí. To, co zrovna probíhá. Umožňují člověku působit na prostředí, sepětí s okolním světem.-interindividuální procesy - mezi osobami, jsou závislé na psychických vlastnostech-intraindividuální procesy - uvnitř, reakce na podněty v rámci jednoho jedince, jsou závislé na stavech Psychické procesy rozdělujeme na procesy poznávání, pozornosti, paměti, emocionální (citové) a volní (snahové).
 Poznávací procesy
- procesy vytváření informací o vnějším a vnitřním prostředí ve vědomí člověka.S poznávacími procesy jsou těsně spojeny
 procesy pozornosti a paměti 
 , které umožňují příjem a uchovávání informace ve vědomí.
 Emocionální (citové) procesy
vyjadřují prožívání vztahu k podnětům z prostředí.
Volní (snahové, akční) procesy
jsou východiskem k činnosti člověka k uskutečňování snahy přizpůsobovat si své životní podmínky vytyčenému cíli a vzhledem k němu překonávat překážky, které stov cesjehodosažení. Psychické obsahy Psychické obsahy jsou získané, nejsou vrozené, člověk může mít pouze předpoklady. Vědomosti, dovednosti,návyky - bez přemýšlení . Rozsah vědomostí je individuální - musí se naučit. Interiorizace - proces zvnitřňování, osvojování, příkladem je učení.
2.
a) Řešení základní filozofické otázky, přehled důležitých filozofických pojmů a kategorií 
b)
Rysy osobnosti, schopnosti, temperament, charakterŘešení zákl.fil.otázky, přehled důl.fil.pojmů a kategorií 
 Řešení zákl.fil.otázky Filozofie se zabývá nesčetným počtem filozofických otázek. V průběhu filozofie se vytvořilo několik  filozofických disciplín. Filozofické tázání jde třemi směry v rámci třech hlavních filozofických disciplín. Ontologie, gnoseologie a filozofická antropologie. Tyto tři disciplíny bývají považovány za teoretickou filozofii, zabývající senejobecnějšími filozofickými otázkami světa a člověka.V rovině 
ontologické 
je to otázka -
Co je prvotní?
 Na tuto otázku jsou dva základní názory - materialistický a idealistický.
 Materialisté 
považují za základ světa hmotu, ze které se vyvíjí veškerá realita včetně reality duchovní.
 Idealisté 
naopak považují za základní a určující prvek ideu, myšlenku, božský duchovní princip. Idealisté semohou dělit na objektivní ( duchovní základ světa existuje nezávisle na našich myšlenkách a na našem vědomí)a na subjektivní ( bytí je odvozeno z našeho vědomí, naše vědomí formuje realitu).V rovině 
 gnoseologické 
je to otázka -
 Je svět poznatelný?
V názorech na schopnosti našeho poznání a na poznatelnost světa se vyhranilo několik přístupů. Rozlišujeme poznání smyslové (pomocí něhož vnímáme konkrétní věci) a poznání rozumové (racionální).V rovině smyslového poznání máme názory:
 Naivní realismus
- víra, že věci jsou takové jaké je vidíme. Pokud se tato víra jeví jako klamná, nastupuje
skepticismus
- pochybování, prověřování našich schopností poznávat. Nevede-li skepse k nalezení správnémetody jak poznávat, můžeme dojít až k 
agnosticismu
- přesvědčení, že svět není poznatelný. Z hlediska názorů na to, jaký způsob poznání nejvíce rozhojňuje naše poznatky a je základní, dělíme gnoseologické směry na:
3
of 00

Leave a Comment

You must be to leave a comment.
Submit
Characters: ...
You must be to leave a comment.
Submit
Characters: ...