Welcome to Scribd. Sign in or start your free trial to enjoy unlimited e-books, audiobooks & documents.Find out more
Download
Standard view
Full view
of .
Look up keyword
Like this
2Activity
0 of .
Results for:
No results containing your search query
P. 1
CESKY_JAZYK_ukazka

CESKY_JAZYK_ukazka

Ratings: (0)|Views: 1,258|Likes:
Published by Enigma

More info:

Published by: Enigma on Jun 02, 2009
Copyright:Attribution Non-commercial

Availability:

Read on Scribd mobile: iPhone, iPad and Android.
download as PDF, TXT or read online from Scribd
See more
See less

05/11/2014

pdf

text

original

 
448
13 Od pragmatismu k existencialismua absurditě: filOzOfické rOmány a dramata
13.1 Pragmatismus13.1.1 Šest postav hledá autora (L. Pirandello)13.1.2 Hordubal – Povětroň – Občejný život (K. Čapek)13.2 Existencialismus13.2.1 Nevolnost – 13.2.2 S vloučením veřejnosti (J.-P. Sartre)13.2.3 Cizinec – 13.2.4 Mýtus o Sisovi (A. Camus)13.2.5 Kain (Ostře sledované vlak) – 13.2.6 Obsluhoval jsem anglickéhokrále (B. Hrabal)13.2.7 Žert (M. Kundera)13.3 Absurdní drama a próza13.3.1 Čekání na Godota (S. Beckett)13.3.2 Plešatá zpěvačka (E. Ionesco)13.3.3 Zahradní slavnost (V. Havel)13.3.4 Pan Teodor Mundstock (L. Fuks)
Moderní umění bylo (s výjimkou tzv. katolické moderny) radikální re-akcí na typ myšlení a umělecké tvorby, který sledoval cíle metayzické, tj.upínal se k idejím, které jsou „nad“, resp. „za“ konkrétní lidskou existencí.Modernisté už se neutíkali k Bohu, ale ani ke kultu rozumu a neustáléhopokroku – na rozdíl od pozitivisticko-realistického umění 19. století, kterésvou orientací (i na tzv. vševědoucího vypravěče) připomínalo pozitivis-tického vědce důvěřujícího racionální metodě při vyhodnocování aktů.K víře v pokrok a racionální, plánovanou proměnu člověka i společnosti sepak vrátilo umění socialistického realismu, jež se opíralo o marxistickoulozoi.
13.1 Pragmatismus
Filozoe pragmatismu (především amerického) sice také vycházelaz pozitivismu a jeho důvěry v pozemský, materiální svět; na rozdíl od po-měrně naivního pozitivistického idealismu však už byla značně skeptická.Nikoli ovšem pesimistická, jak se často tvrdilo a jak se to vytýkalo i lite-rárním dílům
Karla Čapka
, který byl nejvýraznějším reprezentantem tzv.pragmatické generace u nás. Pragmatismus totiž nezdůrazňoval univerzál-ní ideály, ale činorodost, prospěšnost, užitečnost, mravní kvalitu každéhokonkrétního jedince a jeho snažení, „dobro pro jedince i pro svět“ (WilliamJames). Nástrojem takové činnosti jsou i jednotlivé konkrétní pravdy – ne jedna jediná pravda absolutní (viz Čapkova utopická díla, jeho román-e-
 
449 jeton
ovárna na Absolutno
). Pravdivé je tedy to, co je výhodné pro našemyšlení a konání, co je prospěšné pro život člověka. aková pravda je tedy  vždy pravdou relativní a individuální, osobní; shoduje se s s naší konkrétnízkušeností, je „pomůckou“, prostředkem k uskutečnění našich životníchcílů.Celé Čapkovo prozaické i dramatické dílo je založeno na lozockémpragmatismu a
relativismu
. Nejzřetelnější je to v jeho tzv. detektivních po- vídkách z konce 20. let (
 Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy
), kte-ré lze považovat za „detektivní“ jen při povrchním čtení; hlubší autorský záměr sledoval otázky poznávací, lozocko-noetické. Obdobně je tomui v Čapkových vrcholných prózách, které bývají označovány jako
noetickátrilogie
(
 Hordubal, Povětroň, Obyčejný život 
).Dále zde zařadíme dvě pragmatická díla: italské (L. Pirandello) z počát-ku 20. let a české (K. Čapek) o deset let mladší. Propojíme je několika
citát z Pirandellov hr 
, které lze uvést jako jakási motta k trilogii Čapkově:
(1) Všichni máme v sobě celý svět věcí, každý z nás má v sobě svůj vlastní svět! Ale jaksi máme rozumět, když já dávám slovům smysl a hodnotu podle toho, co mám já v sobě, zatímco ten, kdo mi naslouchá, je nevyhnutelně vnímá s takovým smyslema hodnotou, jakou mají v jeho vnitřním světě? Myslíme si, že si rozumíme, ale ne-rozumíme si nikdy!(2) Chci říct, že… mě sotva bude moct předvést, jaký doopravdy jsem. Bude to spíš, jakmě bude on vidět, jak mě bude cítit, a ne jak se v sobě cítím já…(3) … žádný z nás není „jeden“, jak si to o sobě myslí; každý je „několikerý… podle všech životních možností, které v sobě má…(Přeložila M. Votrubová-Haunerová)
13.1.1 Šest postav hledá autora
Celosvětově úspěšná a mimořádně vlivná moderní hra, kterou napsalitalský dramatik a prozaik
Luigi Pirandello
roku 1921. Její téma je vcelkutradiční (ba triviální) a pro diváky atraktivní – je to příběh šesti postav,Otce, Matky, Syna, Nevlastní dcerky, Hocha a Holčičky. Otcova žena, Mat-ka jeho Syna, si rozuměla s jeho tajemníkem. Otec ji zapudil a Matka s bý- valým tajemníkem zplodila tři další děti; její druhý partner však zemřela Matka z existenčních důvodů přinutila Dcerku pracovat v kloboučnic-kém salónu Madame Kochanské, který byl ve skutečnosti nevěstincem. Zá-kazníkem této „nevlastní dcerky“ se tam stal i její nevlastní Otec, původnímanžel její Matky. Rodinná tragédie je dovršena tragickou smrtí nejmlad-ších dětí: Holčička se utopí, Hoch se zastřelí.Umělecká hodnota a estetická originalita hry je však v něčem jinémnež v tomto příběhu. Zmíněných šest postav v Pirandellově hře jednoho
 
450dne vtrhne na jeviště divadla, jehož Ředitel (a režisér) právě se svými hercizkouší, a dožadují se toho, aby jejich drama bylo sehráno na jevišti. „Hledajíautora“, tím se má stát Ředitel; vyprávějí mu své příběhy jeden přes dru-hého, každý ze svého hlediska; a Ředitel se pokouší skloubit je do logicképosloupnosti a realizovat je při divadelních zkouškách s dvojím typem ak-térů: jednak se jmenovanými „postavami“, jednak s proesionálními herci,z nichž se stávají v podstatě statisté. Při těchto zkouškách vede šest postav s Ředitelem i herci permanentní diskuse o pravdě a iluzi pravdy, o pravděživotních příběhů i o pravdě jevištní a herecké; o identitě postav a identitěhry, která vlastně v těchto vzájemných dialozích teprve postupně vzniká, jednotlivé situace se při zkouškách testují… Všechno se neustále před oči-ma diváků mění, o „pravdě“ nemůže být ani řeči; ani v závěru si nejsme jis-ti, zda se Hoch skutečně zastřelil či zda to bylo jen „jako“ – jako celá hra.
Ředitel: (
uprostřed hluku, raze cestu těm, kdož odnášejí Hocha za hlavua nohy přes jeviště ven
) Opravdu se zranil? Opravdu je raněn?Několik herců: Opravdu! Opravdu… Je mrtev! Je mrtev!Jiní z herců: Nevěřte tomu! Je to ngováno… Je to hra!Otec: (
 pronikavě křičí 
) Žádné ngování! Žádná hra! Skutečnost, pane!Skutečnost!Ředitel: Hra… skutečnost! Jděte všichni k čertu! akového něco se mně ješ-tě nepřihodilo! A půl dne jsem s nimi ztratil!(Přeložila M. Votrubová-Haunerová)
Luigi Pirandello
(1867–1936)Italský prozaik a dramatik, esejista, nositel Nobelovy ceny za literaturuz r. 1934. Velice plodný autor (zvláště ve 20. a 30. letech 20. století). Na-psal více než čtyři desítky divadelních her, dva svazk
 Povídek na celýrok 
(ve skutečnosti je jich asi dvě stě padesát), šest románů, tři sbírky  veršů. „Nežil jsem svůj život, propsal jsem ho,“ prohlásil autor o sobě.Rodem Sicilan, studoval v Palermu, Římě a Bonnu. Z prostředí Si-cílie také čerpal látku pro své vesele smutné a smutně veselé „modernílidské komedie“. Prosadil se hlavně jako dramatik: k jeho nejznámějšímhrám patří kromě hry 
Šest postav hledá autora
zvláště
 Každý má svou
pravdu (1921),
 Jindřich IV.
(1922),
 Nahé odívat 
(1923) aj. Dále připo-meňme romány 
 Nebožtík Mattia Pascal 
(1904) či
 Jeden, nikdo a stotisíc
(1926). Jeho krátké prózy bývají právem přirovnávány k dílům nej- větších mistrů jako Maupassant, Čechov; povídkami z prostředí řím-ského na něj navázal další Ital Alberto Moravia.

Activity (2)

You've already reviewed this. Edit your review.
1 thousand reads
1 hundred reads

You're Reading a Free Preview

Download
scribd
/*********** DO NOT ALTER ANYTHING BELOW THIS LINE ! ************/ var s_code=s.t();if(s_code)document.write(s_code)//-->