45
kafe
nýn
časopis
1/09
www.ekafe.eu
V
ždycky mne fascinovala ta ne-nucená lehkost, s jakou muži ve lmechdokázali zvát neznámé dámy na kafe, což já jsem nikdy nedokázal, ani nezkusil. Po-dobné scény jsem byl snad možná několi-krát svědkem, pocit vlastní bezmoci mnouale vždy natolik otřásl, že jsem vše ihnedvytěsnil z paměti a tedy mi v ní nezbylo nic,z čeho bych se mohl do budoucna priučit.S důležitými životními zkušenostmi je to jako s vtipy: když slyšíte nějaký opravdudobrý, způsobí vám takový šok, že jej tak-řka ihned založíte hluboko do podvědomí.Zbyla mi tedy jen možnost poučit se z l-mových scén, což je ale zhola nemožné. Velmu se nikdo nechová reálně, dokonce aniono obávané odmítnutí kafe nebývá nikdy zahráno se vší tou jemnou, průměrnoutrapností. Když nad tím přemýšlím, anionu jemnou trapnost při odmítnutí jsemvlastně nikdy nepozoroval, i ta je pro mnedosud vábivým tajemnstvím. Ahoj. Můžu tě pozvat na kafe? Ano, děkuji.Jedno kafe prosím! Dvě, vlastně...
editoriál
Dost už ale s těmi kudrlinkami, jistědávno tušíte, že se chci při této příležitostikonečně odhodlat a pozvat na kafe vásvšechny. Tento časopis vznikl na troskáchliterárního časopisu Bezvedení, na kterémse rovněž podíleli lidé z okruhu literárníhoserveru písmák.cz Naší ambicí je monito-rovat literární tvorbu napříč internetema především ji na stránkách tohoto ča-sopisu reektovat, poměřovat, hodnotita v neposlední řadě publikovat. Nabízímevšak mnohem více, ať už přímo zde nebov prostorách našeho domácího serveruekafe.eu. Tam bych Vás chtěl po dopití kávy nenuceně pozvat – tak jako ve lmech zvouvysvalení hrdinové silným kafem opojenédámy do útrob svých nočních, uklizenýchbytů.
šéfredaktor
(Na písmáku podNickem JiNovata)
Z
ačali jsme prostě. Chtěli jsmedát dohromady pár článků, několik děl,fotek, kreseb a to všechno zalomit do uchá-zejícího celku, kterému by se dalo říkatčasopis. To by se mi ale nesměli ozývatrůzní nadšenci. Rovnou se přiznávám, že jsem nečekal takový zájem o nevýdělečnoupráci, za kterou vás možná ani nikdo nepo-chválí, ba naopak. Asi na tom umění něcobude a člověk v sobě nezapře touhu tvořita realizovat se.Na počátku projektu jsem měl vlastně jen jednu podmínku:
„Osobitě!“
Umělci jsou zvláštní zaměstnanci. Vlastně se ani nedá říct, že by to byli za-městnanci. Zkuste na pracáku říct, že jstevyučený básník... Stejně tak vedení umě-lecky založených jedinců není stejné, jakovedení střediska výroby nýtů. Nemínímumělci nařizovat, vyhrožovat, přemlouvatho a slibovat mu výhody. Umělci většinoustačí jen prostor, inspirace, motivacea taky tlak. Tlak je hezká věc. Třeba takový komunismus hezky tlačil na umělce a udě-lal z nich mnohdy vynikající autory. Našekomunita však může nabídnout pouze po-mlouvání za zády, provokace, nepochopenígénia, přebírání partnerů, opilecké řečiapod.Proto jako majitel kafe motivuji, jaknejvíc to jde a nabízím co nejlepší příleži-tosti a možnosti. Už nyní spolupracujemes FAMU, DAMU, Českou asociací propsychické zdraví, Písmákem, divadlem
slovo šéfa
Komedie, byli jsme na Nově ve Víkendua hodláme točit Chvilku poesie (ne, nebu-deme recitovat u stolečku s květinou veváze, i když...). A chceme víc. Vydávat kni-hy, sborníky, dvd, audioknihy..., ale hlavněsdružovat i jiné umělecké skupiny a nabíd-nout jim příležitosti a prostory.Umělci ve skupině jsou vlastně ideální.Navzájem se motivují, inspirují, hádají.Jakýkoliv jejich konikt lze využít tvůrčímzpůsobem. Když se v práci pohádáte sesvým šéfem, tak vám to příliš nepomůže,ale konikt na poli umění vytváří skvělépodmínky pro vznik těch nejlepších děl.Co si budeme povídat, nebýt koniktů, taknoviny nemají, o čem psát, spisovatelé by vydávali jen kuchařky a malíři by se živilimalováním ovoce.Dá se říci, že autor, který by mě k smrtinenáviděl, je ideální redaktor pro KAFE.Tím ale neříkám, že nestojím o redaktory,kteří by mě bezmezně milovali (např. dív-ky). I láska patří k umění...
vedoucí projektu
(Na písmáku podNickem pozorovatel)
Leave a Comment