Nzev: A pesto ci ivotu ano

Autor: Viktor E. Frankl

Nakladatelstv: Karmelitnsk nakladatelstv, 1996
Stav:
* * *

A pesto ci ivotu ano
Viktor E. Frankl
Karmelitansk nakladatelstvi


Viktor E. Frankl je profesorem neurologie a psychiatrie na
vdesk univerzit a zrove je profesorem v USA na Mezinrodn
univerzit v San Diegu v Kalifornii.
Je zakladatelem logoterapie, nebo, jak je nktermi autory tak
nazvn, tetho vdeskho smru psychoterapie (po psychoanalze
a individuln psychologii).
Frankl ale tak obdrel profesuru na Harvardsk a Stanfordsk
univerzit a na univerzitch v Dallasu a Pittsburghu. Pednkov
turn vedla Frankla do Ameriky, Austrlie, Asie a Afriky. Jen na
pednky do Ameriky podnikl 94 cesty.
Franklovch ticet knih bylo peloeno do 22 jazyk, vetn
ntiny a japontiny. Franklova prvn publikace se vak objevila
ji roku 1924 v Mezinrodnm asopise pro psychoanalzu, a to na
vslovn doporuen Siegmunda Freuda.
svt, roku 1976 se stal estnm obanem msta Texasu. Po dvacet
pt let byl profesor Frankl pedsedou vdesk neurologick
kliniky a od jejho zaloen byl prezidentem Rakousk lkask
spolenosti pro psychoterapii.





Psycholog prov koncentran tbor. Nejde tedy o njakou
faktografii, nbr o vylen proitk. M zde bt prezentovno
to, co tiscerm rznm zpsobem provaly miliony: koncentran
tbor vidn zevnit. Nechci se zde zmiovat o velkch
ohavnostech (mnoho se toho o nich u namluvilo a kdo jim
uvil?), nbr o spoust malch trpen, anebo jinmi slovy
o tom, co se ve vedn den odehrvalo v dui bnho vzn.
Pedem budi eeno, e proitky, k nim se vztahuj dal dky,
se nezabvaj tak procesy v proslulch velkch lgrech, jako
spe tm, co se dlo v jejich neblaze znmch fililkch. Je
ovem znm, e prv tyto men lgry byly vyhlazovac. Nebude
zde tedy e o utrpen a umrn velkch hrdin a muednk, jako
spe o malch obtech a o mal smrti velik masy. Nebudeme
se zabvat tm, co vytrpl nebo o em by uml vyprvt njak
dlouholet kpo nebo jin prominentn vze, nbr paijemi
neznmho vzn. Na nj prv, na obyejnho vzn, kter nenosil
na pai dnou psk, se napklad kpov dvali spatra. Zatmco
on hladovl nebo hladem umral, nevedlo se kpm, alespo co se
te vivy, patn, ba dokonce mnohmu kpovi lpe ne v celm
jeho dosavadnm ivot. Psychologicky a charakterologicky musme
tyto kpovsk typy posuzovat jako SS, poppad jako vzeskou
str. S n se tyto zmnn lidsk typy asimilovaly, s n
kolaborovaly. Dosti asto byly kpov ostej ne vzesk
str a byli hormi muiteli bnch vz. Tak je napklad
tloukli mnohem vce ne SS. Veobecn byly za kpa vybrni jen
takov vzni, kte se prv ke zmnnm vcem hodili, poppad
byli ihned sesazeni, jakmile nevyli s vlky dostaten.


Nezasvcen lovk, kter nikdy v dnm koncentranm tboe
nebyl, si vtinou udl o pomrech v lgru falen obraz,
protoe si ivot v koncentranm tboe pedstavuje sentimentln
a pli hezky, pokud nic netu o tvrdm vzjemnm boji o ivot,
kter prv v mench lgrech zuil mezi vzni. V tomto boji
o denn chlb nebo o udren i zchranu ivota to a pli
asto jde bez rukaviek. Neltostn tu probh boj o vlastn
zjmy, a u osobn nebo zkho kruhu ptel. Pedpokldejme
teba, e jde prv o transport, kter m, dajn, pevzt urit
poet vz do jinho lgru. Tu se, a ne neprvem, e se jede
do plynu, e zmnn transport je tzv. selekce nemocnch nebo
slabch lid, tj. e se tu vybraj prv neschopn jedinci
uren ke znien v plynovch komorch a krematorich nkterho
z velkch centrlnch lgr. V tu chvli vypukne boj vech proti
vem, resketive vzjemn boj uritch skupin nebo klik. Kad
se sna ochrnit ped transportem ty, kdo mu jsou nejble,
poppad je v posledn chvli z transportn listiny jet
vyreklamovat.
e za kadho zachrnnho mus zaskoit nkdo jin, je jasn
vem. Obecn jde jen o slo - o slo vz, kte mus vyplnit
transport. Kad pak doslova a do psmene reprezentuje jen slo.
Na listin jsou vlastn napsna jen sla vz.
Pomysleme jen, e napklad v Osvtimi bylo ihned po pjmu vzni
odato vechno, co ml, a on zde stl bez jakhokoli dokladu.
Proto ml kad monost si pisvojit jakkoli jmno, povoln
atd. lo o monost, j se z rznch dvod bohat vyuvalo. Zde
plat jedin slo vzn (ve vtin ppad vytetovan). To je
to jedin, co lgrov ady zajm. dnmu strci nebo
dohliteli by nenapadlo ptt se na vzovo jmno, kdyby ho chtl
dt do hlen - vtinou pro lenost. Spe se takov strce
podv na slo, kter mus mt kad vze podle pepisu na
uritch mstech vyit na kalhotch, kabtu a plti, a
poznamen si ho (vc pro sv dsledky nemlo obvan).
Vrame se nyn k tomu, e m dojt k transportu. K vahm
absolutn normlnm nem v tto situaci vze ani as ani chu.
Kad mysl jen na to, udret se naivu pro sv lidi, kte na
nho doma ekaj, a zabezpeit v lgru ty, s nimi se ct bt
njak spojen. Nech tud do transportu zaadit bez velkch vah
nkoho jinho, njak jin slo.
Z naznaenho u vyplv, e kpov reprezentovali jaksi druh
negativnho vbru: na toto msto se hodila jen ta nejbrutlnj
individua, piem vdom odhlme od vjimek, kter byly
natst pirozen i zde. Ale vedle toho aktivnho vbru
provdnho SS byl jet vbr pasivn: mezi vzni, kte se
zdrovali mnoho, mnoho let v lgrech, chodili z jednoho do
druhho a nakonec jich mli za sebou tucty, se v prmru naivu
udreli jen ti, kdo byli v tomto boji o udren ivota bez
skrupul a nezalekli se ani nsil, ba dokonce ani krdee
kamardstv. My vichni, kdo jsme tiscermi astnmi nhodami
nebo Bomi divy (nazvejte si to, jak chcete) z toho vyvzli
ivotem, my to vme a meme klidn ci: ti nejlep se
nevrtili!

Pokou-li se nyn slo 119104 vylit to, co tento vze
v koncentranm tboe zail, pak musme pedem upozornit na to,
e ovem nebyl v koncentranm tboe inn jako psycholog, ba
ani ne jako lka (krom poslednch tdn). To je o to
dleitj, e zde nejde o vylen jeho osobnho zpsobu
ivota, nbr o zpsob, jak proval koncentran tbor prv
jako obyejn vze. A j km, ne bez jist hrdosti, e jsem
nebyl nic vce ne takov obyejn vze - toti nic vce ne
pouh slo.
Vtinu asu jsem dlal kope na stavb drhy. Zatmco nkolik
mlo mch koleg mlo to tst, e smli v trochu vytopench,
improvizovanch ambulancch dlat z paprovch odpadk obvazy,
musel jsem j jednou pln sm pod silnic hloubit tunlek pro
vodovodn rouru. Ani to pro mne nebylo nedleit. Jako uznn za
tento vkon jsem krtce ped Vnocemi 1944 dostal dv takzvan
prmie. To jsou poukzky vydvan stavebn firmou, j jsme
byli sprvou lgru doslovn prodn za otroky (firma musela
kadodenn za vzn sprv lgru platit urit obnos). Prmiov
poukzka stla firmu padest fenik a vymovala se, vtinou a
po tdnech, v lgru za est cigaret. Nu, a j jsem byl te
majitelem protihodnoty dvancti cigaret! Dvanct cigaret se vak
rovnalo dvancti polvkm a dvanct polvek a pli asto
skuten zchran ped smrt hlady piblin na dva tdny.
Cigarety si mohl vykouit jen kpo, kter ml nkolik prmiovch
poukzek tdn zaruench, nebo vze, kter byl vedoucm njak
lgrov dlny nebo skladu a za urit protisluby byl odmovn
cigaretami. Vichni ostatn, obyejn vzov, obvykle cigarety,
k nim se dostali pes prmiov poukzky a tm i pes ivotu
nebezpen pracovn vkony, mnili za potraviny, ledae se vzdali
dalho ivota, protoe povaovali svou situaci za bezvchodnou a
tak se rozhodli, e si alespo poslednch pr dn trochu uij.
Jakmile nkdo z kamard zaal svch pr cigaret kouit sm, tu
jsme vdli, e u nev v to, e to pjde dle, a to tak
skuten nelo.
Tolik k ospravedlnn a vysvtlen titulu knihy. Ptejme se vak
po jejm smyslu. Faktografi o koncentranch tborech vylo u
dostaten. Zde vak maj bt prezentovna fakta jen pokud jsou
proitkem jistho mue, nakolik jde o zitek skutenho dn.
Pro zitek ovem jako takov plat tyto psychologick snahy.
Maj dvoj smysl podle toho, zda ten koncentran tbor proil
a zn tud ivot v nm z vlastn zkuenosti, anebo ne.
Pro prvn skupinu ten se zde pokusme podle poslednch
vdeckch metod vysvtlit to, co oni sami proili. A to, co
chceme vysvtlit skupin prvn, to chceme zpstupnit i skupin
druh. Pjde tedy o to, zpstupnit i nevzni zitky druhch,
aby porozuml zpsobu vzovch proitk. Tak nm nakonec pjde
o pochopen toho procentuln malho potu peivch bvalch
vz v jejich, z psychologickho hlediska, zvltnm postoji
k ivotu, kter je novum. Nebo pochopit tento postoj nen tak
samozejm. Slchvme, jak dotyn lid stle kaj: Neradi
mluvme o svm zitku. Kdo sm byl v njakm lgru, tomu
nemusme nic vysvtlovat. A kdo tam nebyl, ten stejn neporozum
tomu, jak to v ns vypadalo a jak to i jet dnes vypad.
Co do metodiky se takovmu psychologickmu pokusu ovem stavj
do cesty urit pote. Psychologie vyaduje vdeck odstup. M
vak lovk, kter proil lgr, nebo dokonce kdy jej prv
proval, m tedy v dob svch jednorzovch pozorovn tento
nutn odstup? Ten, kdo stl mimo, odstup ml, snad a pli
velik. Stl mimo proud onoho ivota, ne aby mohl udlat
jakoukoli platnou vpov.
Kdo vak v tom byl, m snad odstupu pli mlo, ne aby mohl
podat posudek zcela objektivn. Jen on vak z vlastnho proitk
v, o jde. Je pirozen nejen mon, nbr dokonce pmo
pravdpodobn, e ona mra, jakou vcem pikld, je sama
pokroucen. Tomu se nelze vyhnout. Jde jen o to, pokusit se
vude, kde je to jen mon, o vylouen veho privtnho. Kde
vak to nutn je, tam pak mt k vylen osobnho proitku
nleitou odvahu. Nebo vlastn nebezpe takovho
psychologickho pojednn nespov v tom, e bude mt osobn
zabarven, nbr pouze v tom, e bude tendenn. Klidn tud
penechvm druhm, aby to, co zde napi, jet jednou, a teba
k pln neosobnosti - pedestilovali a nechali z tohoto extraktu
osobnch zitk vykrystalizovat objektivnm teorim.
Psychologick teorie, o n tu asi pjde, budou pravdpodobn
pspvkem k psychologii resp. psychopatologii zpsobu vznn,
kter trv u nkolik desetilet, prakticky u od prvn svtov
vlky. U tehdy vstoupil do naeho povdom obraz nemoci zvan
Stacheldrahtkrankheit (barbed wire disease) - nemoci
z ostnatho drtu. Jde o chorobnou duevn reakci, kterou meme
pozorovat v zajateckch tborech.
Druh svtov vlce bylo vyhrazeno dle obohatit psychopatologii
mas, smme-li ut variace titulu znm LeBonovy knihy: pedn
tedy proto, e nm tato vlka nadlila tzv. vlku nerv, a za
druh, protoe nm dala k dispozici bohat proitkov materil
z koncentranch tbor. Na tomto mst bych rd poznamenal, e
jsem tuto knihu pvodn nechtl vydat pod svm jmnem, nbr
pouze s udnm mho vzeskho sla. Smrodatn pro mne byl
odpor ke vemu zitkovmu exhibicionismu. U jsem ml ve
v rukopise hotov, kdy jsem se teprve dal pesvdit, e by
takov anonymn uveejnn bylo znehodnoceno, prv tak jako
naopak odvaha k vyznn zvyuje hodnotu poznatk.
(tak ve mn pemohla odvaha k vyznn bze ped
exhibicionismem), m jsem si sm trochu zavail.


Pokusm-li se uspodat to mnostv materilu sloen
z pozorovn sebe i druhch, vechny ty koncentrnick proitky
a zkuenosti, pokusm-li se o jejich hrub roztdn, pak lze co
do psychickch reakc vz na lgrov ivot rozliovat ti fze:
fzi pijet do tbora, fzi vlastnho ivota v lgru a fzi po
proputn, resp. po osvobozen z lgru.

Prvn fze se vyznauje msi, co by se dalo oznait jako ok
z pijet, piem si musme uvdomit, e psychologick inek
oku me za uritch okolnost pedchzet formlnmu pijet.
Jako tomu bylo napklad s nmi, s onm transportem, s nm jsem
pijel do Osvtimi j?
Pedstavme si: Transport patncti set osob je u nkolik dn a
noc na cest, ve vlaku, v jeho vagnech polehv na svch
zavazadlech (poslednm zbytku svho majetku) osmdest lid. Voln
je nejsvrchovanj st oddlovho oknka. Naskldan batohy,
taky atd. tedy dovoluj vyhldku do asnho svtn. Vechno
nasvdovalo, e transport jde do njakho zbrojnho podniku,
jemu jsme pidleni na nucen prce.
Vlak te zastavuje, jak se zd, na trati mimo msto. Nevme
dobe, zda jsme jet ve Slezsku nebo u v Polsku. Z ostrho
hvizdu lokomotivy jde strach. Je to jako jeiv voln o pomoc
personifikovan lokomotivou, voln lidsk masy veden do
velikho netst. Zatm vlak zan posunovat ped njakou
zejm velikou stanic. Nhle vkik z ustraenho mnostv lid
ve vagonu: Tady je tabule: Osvtim! V t chvli ct kad, jak
se mu zastavuje srdce.
Osvtim - to byl pojem sloen z nezetelnch a o to hrznjch
pedstav o plynovch komorch, kremanch pecch a masovm
vradn. Vlak se pomalu sune dle, jakoby vhav, jako by chtl
pozvolna a zrove etrn postavit ten svj neastn lidsk
nklad ped skutenost: Osvtim.
Te u je vidt vce. Rozednilo se u a vpravo i vlevo od trati
se rsuj cel kilometry obrysy lgr obrovskch dimenz.
Nekonen mnohonsobn ploty z ostnatho drtu, strn ve,
svtlomety a dlouh kolony lidskch postav v hadrech, e v rann
edi se pomalu, unaven sune pustmi, jako ra rovnmi ulicemi
lgru, nikdo nev kam. Tu a tam se ozv hvizd jednotlivch
komand, nikdo nev pro. Ten i onen z ns u m hrzn vidiny.
J jsem napklad ml za to, e vidm nkolik ibenic s obenci.
Zachvtil mne ds a to bylo dobe: my vichni jsme museli bt
vteinu po vtein, krok za krokem uvdni do velik hrzy.
Konen jsme vjeli do stanice. Jet se nic nehbe A u je to tu:
povely dvan na zvltn zpsob skehotavm, hrubm kikem,
kter ns ekal ve vech lgrech vdy znovu a znovu a kter se
podob poslednmu vkiku vradnho lovka, a pece je jin:
zasten, chraptiv, jakoby vychzel z hrdla mue, kter mus
stle a stle kiet, kter je vradn znovu a znovu ...
A u se rozltaj dvee vagonu a dovnit se t mal smeka
vz v bnm pruhovanm odvu. Jsou osthan dohola, ale na
prv pohled vypadaj, e jsou vysloven dobe iveni. Mluv vemi
monmi evropskmi jazyky, vichni jsou nramn oviln, co
v tto chvli a situaci psob jaksi groteskn. Jako kdy se
tonouc stbla chyt, tak se chyt tohoto faktu mj zsadn
optimismus, kter mne od t doby zachvacuje vdy v nejtch
situacch: vdy tihle lid nevypadaj patn. Maj zejm dobrou
nladu a dokonce se smj. Pro bych se nemohl do tto pomrn
pzniv a astn situace tchto vz dostat i j?
Psychiatrie zn chorobu zvanou len vra v omilostnn
(Begnadigungswahr): k smrti odsouzen je prv v poslednm
okamiku pesvden, e ho v posledn chvli ped popravou
zastihne milost. Tak jsme se i my keovit chytali nadje a a
do posledn chvle jsme vili, e to nebude, e to prost neme
bt tak zl! Hle, ty naducan, erven tve tchto vz! Zatm
jsme jet nic nevdli o tom, e lo o elitn oddl vz
vyvolench k tomu, aby denn (po lta!) pijmali tiscihlav
transporty na osvtimskm ndra, tj. vetn zavazadel a se
vemi cennostmi v nich ukrytmi: s pedmty kadodenn poteby,
kter byly vzcnost, a s propaovanmi perky.
Osvtim byla v tto dob beze sporu jedinenm centrem v Evrop
v pozdn etap vlky: kolik zlata, stbra, platiny a briliant
se tam shromdilo nejen v obrovskch magaznech, nbr i v rukou
SS, jako i v rukou vzesk pijmac skupiny, bylo prost
ojedinl! Bezprostedn ped dalm transportem do mench lgr
jedenct set vz v jednom jedinm barku (myslm, e byl uren
tak nanejv pro dv stovky vz), postv nebo dep na hol
zemi, mrzne a hladov, ne vichni si mohli sednout, o leen
nemohlo bt ei. Zatmco jsme jednou za tyi dny dostali kousek
chleba (asi 150 gram), slyel jsem napklad, jak se blockleiter
tohoto barku dohaduje o koupi platinov a briliantov jehlice do
kravaty s vznm z onoho elitnho oddlu. Pevn st z toho
byla nakonec pevedena na alkohol. Nevm u ovem, kolik tisc
marek tehdy stlo to kvantum koalky, kter mlo zajistit vesel
veer. Vm jen jedno: tito dlouholet vzov potebovali
koalku. Nebo kdo komu me zazlvat, chce-li se v takov
situaci, vnitn i vnj, opt? Odhlme-li od on skupiny
vz zamstnanch v plynovch komorch a v krematoriu, kte
zcela pesn vdli, e pjdou cestou tch obt, jejich
katovskmi pacholky nucen byli, a je pijde podle turnusu
vystdat jin skupina. Tto skupin byl dn k dispozici alkohol
samotnmi SS - do sytosti.


Vcemn vichni z naeho transportu jsme byli posedl takovou
lenou mylenkou, e ve dobe dopadne. Nebo se te mlo
odehrt cosi, eho smysl jsme jet nebyli s to pochopit. Ten
smysl se nm ml vyjasnit teprve veer. Bylo nm eeno, e
vechna zavazadla mme nechat ve vagonu, e mme vystoupit a
zformovat se do musk a ensk kolony, abychom poslze mohli
defilovat ped njakm vym dstojnkem SS. Ml jsem tu
pozoruhodnou kur, e jsem si pod svj mantl jak - tak skryl
svj chlebnk. Tu vidm, jak se moje kolona bl mu za muem
k dstojnkovi SS!
Kalkuluji: Jestlie zpozoruje ten tk chlebnk, kter m thne
po stran, pak dostanu pinejmenm rnu, e vletm do blta. To
jsem znal u odjinud. Spe instinktivn stle vce rovnm sv
tlo, aby tento mu nezpozoroval, e skrvm njak bemeno. A u
pede mnou stoj: velk, thl fek, v bezvadn a blytiv
uniform, elegantn pstn lovk zachovvajc pln odstup od
ns bdnch, nevyspalch a opravdu zpustlch. Nonalantn tu
stoj, prav loket si opr o levou ruku a ukazovkem sv
pravice velmi sporn dv nepatrn pokyn - tu vlevo, tu vpravo,
mnohem vcekrt vpravo. dn z ns nic netuil, co toto nepatrn
hnut lidskho ukazovku znamen. Te pichzm na adu j.
Krtce pedtm mi kdosi poeptal, napravo (z naeho hlediska) se
jde na prci, nalevo do tbora pro prce neschopn nebo nemocn.
Poroum se osudu, te poprv a potom jet mnohokrt. Chlebnk
m thne doleva, vypnm se, abych vypadal rovn. SS-mann se na
mne zpytav podv, zd se, e asne nebo e pochybuje, pokld
mi ob ruce na ramena. Snam se stt rovn jako bych spolkl
pravtko. Pak pomalu pooto mmi rameny, take pjdu doprava - a
u doprava mizm.
Veer jsme u vdli, co tato hra s ukazovkem znamen: byla to
prvn selekce! Prvn rozhodnut o byt a nebyt. Pro obrovskou
vtinu naeho transportu, asi 90%, znamenala rozsudek smrti. Byl
vykonn v nejblich hodinch.
Kdo byl posln nalevo (z naeho stanoviska), ten pochodoval
z ndran rampy pmo k budov krematoria, kde si mohl, jak mi
tamn zamstnanci kali, pest npisy ve vech evropskch
jazycch, kter oznaovaly budovu lzn. Pak bylo vtisknuto
vem astnkm transportu, odkomandovanm nalevo, do ruky kus
mdla (RIF). O tom, co se odehrvalo potom, smm pomlet, protoe
to oznmily u zprvy autentitj. Nm, tehdej transportovan
minorit, to bylo oznmeno jet t den veer. Ptal jsem se
kamard, kte byli v lgru u dle, kam asi piel mj kolega a
ptel P. Byl posln na druhou stranu? Ano, km. Pak ho
tam uvid, kaj mi. Kde? Jaksi ruka mi ukazuje komn
nkolik set metr vzdlen, z nho hrzn leh k irmu, edmu
polskmu nebi nkolik metr vysok plamen a pechz v ponur
kouov oblak. Co je tam? Tam se tvj ptel vzn k nebesm,
znla hrub odpov. J stle jet nerozumm, ale brzy zanm
rozumt, jakmile jsem zasvcen.
Tm vm vak jen pedbhm. Z psychologickho hlediska jsme
jet mli, od vylenho rna ped ndram a do prvnho spnku
v lgru dlouhou, pedlouhou cestu ped sebou. Cesta na kolony
od ndra byla vykonna poklusem za dozoru SS-mann s pukou
pipravenou k vstelu. Tato cesta vedla mezi ostnatmi drty
nabitmi elektrickm proudem vysokho napt lgrem do
dezinfekn lzn. Pro ns (pi prvn selekci) vyvolen lo
alespo o skutenou lze. A nae omilostovac lenstv opt
dostalo potravu: ten esesk se jevil vysloven jako mil. Brzy
jsme vak zpozorovali: byl k nm mil, pokud vidl na naem
zpst hodinky. Dobromyslnm tnem ns pemlouval k pedn,
kdy jsme stejn u pedtm museli odevzdat vechno, co jsme u
sebe mli. Kad z ns si myslel: co je ztraceno, to je ztraceno,
pro by tedy neml privtn ty hodinky dostat tenhle relativn
mil lovk? Teba pozdji lovka njak zvhodn.


Te ekme v barku, kter je pedsn k desinfekci. Objev se
SS s dekami, do nich se mus nahzet vechny konzervy, vechny
hodinky, vechny skvosty. Mezi nmi jsou jet naivkov, kte se
k pobaven starch mazk, kte tu pomhaj, ptaj, zda si smj
ponechat na pamtku alespo snubn prstnek nebo medailku nebo
njak talisman. Stle jet nikdo neme uvit tomu, e tu je
lovku odebrno doslova vechno. Pokusm se zskat si dvru
jednoho ze starch vz. Piourm se k nmu, uki mu na
paprov svitek v nprsn kapse svho plt a km: Dej pozor!
Tady mm u sebe vdeck rukopis - j vm, co ekne, j vm:
vyvznout ivotem, zachrnit hol ivot, to je to krajn, co je
mono si od osudu vyprosit. Ale j si nemohu pomoci. Jsem prv
natolik megalomanick, e chci vce. Chci si ponechat tento
rukopis, njak jej zachovat - je v nm cel m ivotn dlo.
Rozum mi? Zan chpat, ovem: pusa se mu rozkleb od ucha
k uchu. Nejdve spe soucitn, pak pobaven posmn, vsmn,
a na mne s grimasou zave a jedinm slovem mi odpov na mou
otzku. Slovem hojn uvanm ve slovnm pokladu vzn. Zave:
Scheisse!!! A tu vm, jak se vci maj. Udlm to, co je
vrcholem cel tto prvn fze psychologickch reakc: cel svj
dosavadn ivot podtrhuji rou.
Nhle ve shluku bezradn debatujcch kamard z transportu,
jejich bl tve vypadaj hrzn, nastv pohyb. Opt chraptiv
vyvvan povely. Vichni jsou v poklusu a za etnch ran zahnni
do vlastn pedsn. Stojme v hale, v jejm stedu ek esesk,
a bude cel nae skupina pohromad. Pak zane: Dm vm dv
minuty. Dvm se na hodinky. Za tyto dv minuty muste bt zcela
svleeni. Vechno na mst odhodte, nic si nesmte vzt s sebou,
krom bot, psku nebo l, brl a samozejm vetn klnho
pasu. Stopuji tedy dv minuty - te! Nepedstaviteln rychle si
lid z tla strhvaj ve, co maj na sob. m vce se bl
lhta ke svmu konci, tm nervznji a bezmocnji ze sebe rvou
sti odvu a prdla, psy i emnky atd. atd. A u se tlesk,
bkovce tancuj po nahch tlech. Pak jsme zahnni do jin
mstnosti. Tam ns osthaj. Nejen lebku: na celm tle nesm
zbt ani chlup ... Pak jsme hnni do sprch. Rozestupujeme se.
Sotva se navzjem poznvme. Ale s potenm, ba vrcholnm
tstm zjiujeme, e ze sprch kape skuten voda.

Zatm co jet ekme na sprchu, provme dn svou nahotu. To,
e u nemme skuten nic jinho krom svch nahch tl (po
odeten vech vlas a chlup), e u te nevlastnme nic krom -
doslovn - hol existence. Co nm zbylo jako pojtko k naemu
dvjmu ivotu? Mn napklad brle a ps. Ten jsem vak musel
pozdji vymnit za kus chleba. Pro majitele klnho psu bylo
veer jet zvltn vzro: blockleiter naeho barku ujistil
ve svm uvtacm projevu na sv estn slovo kadho, kdo by ml
ve svm klnm psu zait dolary nebo ulechil kovy, e ho
osobn na tomhle trmu tady (a ukzal na nj) obs. Pyn
prohlsil, e k tomu m podle lgrovch pravidel jako blockleiter
prvo.
Boty jsme si sice zsadn mohli ponechat, ale ani to nebylo jen
tak. Kdo ml kvalitn boty, tomu je nakonec stejn vzali a dostal
za n njak pr, kter na jeho nohu nebyl. Kdo ale poslechl
dobe mnn rady starch mazk, jich se v pedsni kdekdo
ptal na vechno mon, a sv vysok kanadsk nrovac boty na
motorku pizl tm, e vrek odzl a k zaretuovn tohoto
sabotnho konu pomazal ez mdlem, ten se neml co smt: na
to toti SS zejm jen ekali, protoe ns te nechali nastoupit
ke kontrole bot. Kdo byl pi n podezel z odznut vrku bot,
ten musel nastoupit do mal vedlej mstnosti. A za chvli bylo
opt slyet, tentokrt dlouho! - rny bejkovcem a ev trznn
obti.

Tak se rozplvala jedna iluze za druhou, kterou snad ten i onen
z ns jet choval. Te vtinu z ns zachvacuje cosi neekanho:
ibenin humor! Vme, e nemme co ztratit, krom tohoto smn
blho ivota. Kdy u voda ze sprchy tee, volme jeden na
druhho vtipn (nebo alespo rdoby vtipn) poznmky a keovit
se sname vtipkovat o sob samch, pak vak i o sob navzjem.
Nebo jet jednou: ona ze sprch skuten tee voda.
Krom ibeninho humoru se ns zan zmocovat i jin pocit:
zvdavost. J ji osobn znm jako zkladn postoj reakce na
zvltn ivotn okolnosti z jin oblasti. Kdykoli jsem byl
v nebezpe ivota, tedy u dve, kdy jsem teba pi plhn
v horch se ztil, tu jsem v tch minutch znal (poppad
v pouhch zlomcch sekund) vdy jedin postoj vi nhle
probhajcmu vnjmu dn: zvdavost - zvdavost na to, zda
z toho vyvznu ivotem, s roztpem lebky nebo se zlomeninou
jinch kost.
I v Osvtimi pevldala tato nlada tm chladn zvdavosti
objektivizujc svt a distancujc se lovka. Nlada pihlen
a oekvn, do n se v takovm okamiku due stahuje a sna se
zachrnit. Byli jsme zvdav na to, co vechno se te bude dt a
jak to bude mt dsledky. Byli jsme zvdav napklad na to, co
vyplyne z toho, kdy te budeme naz, jak ns Pn Bh stvoil, a
jet ze sprch mok stt pod irm nebem, v chladu pozdnho
podzimu.
A zvdavost bude v ptch dnech vystdna pekvapenm,
napklad pekvapenm z toho, e lovk nedostane ani rmu. Ale
takovch trivilnch pekvapen vykvete nov pchozmu vzni
jet mnoho. Lka se pedevm pou o jednom: uebnice lou!
Kdysi se kdesi kalo, e lovk bez spnku nevydr dle ne
tolik a tolik hodin. Zcela chybn! lovk si stle namlouv, e
to nebo ono neme dlat nebo bt. e lovk neme spt,
jestlie ..., e se ned t bez toho a onoho. V Osvtimi jsem
prvn noc spal v poschoovch postelch s trojm podlam. A na
kadm podla (asi tak 2x2, 1x2 m) leelo pmo na prknech po
devti osobch. A k pikryt mlo kad poschod (tedy devt
lid) dv deky. Leet se dalo pirozen jen na boku, na sebe
natlaeni, co nebylo vzhledem k venkovn zim a vzhledem k tomu,
e se v barku netopilo, zase tak pli nevhodn. Do tchto
tzv. box jsme nesmli v botch. Jen krajn ilegln jich tu a
tam nkdo pes blto na nich pouil jako nhrady za poltek.
Jinak nm nezbvalo nic jinho, ne si poloit hlavu na pai
tm vymknutou. Peze vechno spnek lovku odejme vdom a tm
vymae i bolesti tto polohy.
Z dalch podobnch pekvapen o tom, co vechno lovk me,
budi uvedeno: bt po celou dobu pobytu v koncentranm tboe
bez itn zub a pes zaruen nedostatek vitamn v potrav
mt lep dsn ne kdykoli pedtm (vetn doby nejzdravj
vivy). Anebo: mt na sob pl roku jednu a tut koili, e je
a, pi nejlep vli, k nepoznn. Vodovod je v umvrn asto
po cel dn zamrzl a nikdo se neme ani trochu omt, a pesto
nikomu nezhnis rna na rukou, kterou utril pi pozemnch
pracech (oveme jen tak dlouho, dokud si sv polnko nepiloil
mrz). Nebo: lovk, kterho dve probouzel i ten nejti
elest v sousedn mstnosti, take u nemohl usnout, le te
tsn vedle kamarda, kter mu nkolik mlo centimetr od ucha
chrpe, jako kdy se dv ee, a pesto hluboce sp, sotva si
lehne. Tu si pak dn uvdomujeme, jakou pravdu ml Dostojevsk,
kdy definoval lovka jako bytost, kter si zvykne na vechno.
Kdyby se ns nkdo zeptal, zda a nakolik si lovk me zvyknout
na vechno, pak bychom mu odpovdli: ano, ale neptejte se ns,
jak ...

Ale jet probh n psychologick vzkum a jet jsme tak
pli nepokroili v dji, kter se odehrv kolem ns i s nmi.
Stle jet jsme v prvn fzi psychick reakce. Situace je
bezvchodn, denn, hodinu co hodinu, minutu co minutu na ns
h nebezpe smrti. Umrn druhch, vtiny, je tak blzko.
Proto je vlastn samozejm, e snad kad, by sebe krat dobu,
myslel na sebevradu. Na zklad svho nazrn svta, o nm se
na jinm mst jet zmnm, jsem prvn veer v Osvtimi ped
usnutm udlal slib, e nabhnu do drt. Tak se v lgru bn
nazvala metoda sebevrady v lgru bn: dotknout se ostnatho
drtu nabitho elektinou vysokho napt. Nejt do drt -
toto negativn rozhodnut - nebylo ovem lovku v Osvtimi
pli tk: pokus o sebevradu tam byl koneckonc celkem
bezpedmtn. Prmrn tamn vze podle potu pravdpodobnosti
nemohl potat s tm, e by patil k tomu nepatrnmu procentu
tch, kdo peij vechny mon druhy selekc, kter je jet
ekaj. Vze je v Osvtimi jet ve stadiu oku a smrti se
naprosto neboj. V prvnch dnech jeho zdejho pobytu pro nj
ztrc plynov komora svou hrzu. Je v jeho och jen nm, co
mu uet sebevradu.
Opravdu smm ci, e m osobn, podle opakovanch vpovd
nepedpojatch kamard, pijmac ok srazil pli hluboko.
Pesto jsem se mohl jen usmt (a to docela upmn!), kdy se
dopoledne po prvn noci v Osvtimi odehrlo toto:
Pes psn zkaz vychzen z barku, kter platil pro kadho,
kdo k tomu neml vslovn povolen, se do naeho barku
propaoval jeden znm kolega, kter pistl v Osvtimi u ped
nkolika tdny. Chtl ns uklidnit, pouit a potit. Byl u tak
vyhubl, e jsme ho nejprve vbec nepoznali. Ten nm dal spn s
veselou bezstarostnost, vce mn hranou, nkolik typ: dn
strach! Selekc se nebojte! Dr. M. (SS a vrchn lka lgru)
dr na lkae. (Nebyla to pravda. Nechci se tu ble zabvat
tm, jak to nebylo pravda a z jak belskch dvod il tento
lka kolem sebe tento dojem. Vm jen toto: jeden blokov
lka, vze, mu asi edestetilet, mi lil, jak u Dr.
M. orodoval za svho syna urenho do plynov komory. Dr.
M. jakoukoli pomoc chladn odmtl.)
Jen o jedno vs prosm, radm vm, abyste se holili pokud mono
denn, mkoli, teba stepinou skla nebo dejte teba posledn
kousek chleba tomu, kdo vs ohol. Budete pak vypadat mlad a
pi prohldce budou vae tve rovj. Jen neonemocnt, jen
nevypadat nemocn! Chcete-li zstat naivu, pak k tomu je jen
jedin prostedek: budit dojem, e jste schopni prce. Tady
sta, kdy mte njak, teba jen banln porann, teba
odenou nohu, a kulhte. Jakmile vs uvid SS kulhat, zavol si
vs a pt den jdete zaruen do plynu. Vte u, emu se tu
k muslim? Muslim je bdn a zchtral postavika churav
vypadajc, vyhubl, tk prce neschopn. Kad muslim putuje
cestou dlouhou nebo krtkou (vtinou krtkou!) do plynu. Proto
jet jednou: holte se, chote i stjte vdy tramcky! Pak se
nemuste bt plynu. Vy vichni, jak tu pede mnou stojte, jste
sice v lgru teprve tyiadvacet hodin, ale pece jen u v lgru.
Prost, dn z vs nemus mt strach z plynu, snad krom
jednoho, snad krom tebe (a ukzal na mne). Nu, nezlob se na mne!
km vm ale oteven: nanejv tenhle (a hlavou opt ukzal
smrem ke mn). Ten jedin by nanejv z vs vech pichzel
v vahu pro selekci. Uklidnte se tedy! Psahm: tenkrt jsem
se usml a jsem pesvden, e by na mm mst kad toho dne
udlal tot.
vcmi neztrat rozum, ten nem co ztratit. V abnormln situaci
je abnormln reakce prv normlnm chovnm. I jako psychiati
oekvme, e m je lovk normlnj, tm abnormlnji bude
reagovat na to, e se dostal do abnormln situace (e byl teba
pijat do stavu pro choromysln). I reakce vzn na pijet do
koncentranho tbora je abnormln, ale sama o sob normln - a
jak se uke, typick reakce, pokud se na ni dvme v souvislosti
s danou situac.


Zpsob reakce, jak jsme o n mluvili, se zan bhem nkolika
dn mnit. Po prvnm stadiu oku sklouzne vze do druhho
stadia, do stadia relativn apatie. Pozvolna dochz k vnitnmu
odumrn. Odhlme-li od diverznch afektovch reakc, o nich
jsme u mluvili, prov velmi trzniv novek v prvn dob
ivota v lgru jet jin hnut mysli a vechny se je sna
v sob umrtvit. Pedevm tu je bezmezn touha po drahch doma.
Touha tak paliv, e lovk ct, e na ni mus zajt. Pak tu je
hnus. Hnus nade v oklivost (u po strnce ist vnj),
kterou je vze obklopen. Je obleen jako vtina kamard do
takovch hadr, e strak v poli je proti nmu hotov elegn.
Mezi barky nen v lgru nic ne blto a m vce se na jeho
odstrann pracuje, na planrovn, tm vce se s nm pijde do
styku. Prv novek bv s oblibou pedlovn k pracovnm
kolonm, kter se zamstnvaj itnm latrn, odvozem movky
apod. Pi odven obvykle movka na kostrbat pd vystkne do
oblieje. Jestlie sebou postien trhne nebo se pokus ott si
tv, pak dostane rnu hol od kpa, kterho takov zmkilost
drd.
Umrtvovn normlnch citovch hnut pak stle pokrauje. Na
zatku se vze nedv, kdy je nakomandovn k apelu a povinn
m pihlet trestnmu cvien njak skupiny. Jet nesn
pohled na sadisticky trznn lidi, pohled na kamardy, kte
mus po cel hodiny padat do blta a opt vstvat. Poru-li kdo
tempo, dostane bit. Za pr dn nebo tdn se mu vak u da
jinak. asn rno, je jet tma, stoj vze na jedn z lgrovch
ulic ped branou, v pracovn kolon pipraven k odchodu. Tu
sly kik. Podv se a vid, jak je njak kamard stle a stle
sren k zemi, znovu se zved a znovu je sren. Pro? Protoe m
horeku. Dostal ji vak teprve v noci, take nemohla bt v as
pekontrolovna na ambulanci a on se nemohl hlsit marod. Te
je trestn za to, e se pokusil o vc tak jako tak beznadjnou.
Chtl bt u rno pipsn k nemocnm a nejt na prci.
Vze, kter u je ve druhm stadiu svch psychickch reakc, se
u nedv jinam. Je natolik otupen, e klidn pihl. Anebo:
kdy stoj v nabit ambulanci veer on sm v nadji, e by pro
porann, otok, z hladu nebo pro horeku mohl bt na dva dni
uznn a tak nejt po ty dva dny do roboty, pak klidn pihl,
jak sem pinej dvanctiletho chlapce, pro nho se v lgru
nenaly boty a on tud musel stt cel hodiny bosma nohama ve
snhu, a u pi apelu nebo na prci. Te mu u nohou umrzly prsty
a ambulann lka mu je, odumel, zernal, odlamuje pinsetou.
N pozorovatel se v t chvli u nezme ani na hnus, zden,
soucit, rozhoen.
Trpc, nemocn, umrajc, mrtv - to ve je po nkolika tdnech
v lgru pohled tak bn, e nikm ani nehne.
Njakou dobu jsem leel v barku, kde byli pacienti se skvrnitm
tyfem, vesms ve vysokch horekch. Blouznili a mnoz umrali.
Prv zase umel jeden. Co se opakuje x-krt, prv e x-krt, to
u dnou citovou reakci nevzbuzuje. Co se dje? Vidm, jak jeden
kamard po druhm b k mrtvole jet tepl. Jeden ulov pr
zbylch ukoptnch brambor od obda, druh zjistil, e devky na
mrtvole jsou o nco lep ne jeho vlastn a tak si je vymuje.
Tet udl tot s kabtem mrtvho, dal m radost, e
ukoistil kus pagtu - pravho pagtu! Nezastnn tomu
pihlm. Konen se vzchopm a ukldm oetovateli, aby
z barku (zemljanky!) mrtvolu odstranil. Odhodl se k tomu.
Chytne mrtvolu za nohy, nech ji skulit do zk uliky mezi dvmi
adami prken (kde le padest horekou rozplench lid) a pak
ji vl na kostrbat podlaze ke dvem barku. Tam jsou dva
schdky vedouc ven, co je pro chronicky vyhladovl vdy
problm: bez pomoci rukou, ani se jimi opeme o veeje, se nikdo
z ns, kdo jsme u nkolik msc v lgru, nedostane silou
pouhch nohou a svou vlastn vhou o 22 centimetr ve. Te
pichz mu s mrtvolou. S nmahou vlee sm sebe a pak jet
vl mrtvolu ven. Nejprve nohy, pak trup, a konen i hlavu,
kter dsn zachrast o oba schdky. Ihned nato nesou k barku
soudek s polvkou, kter se ihned rozdluje a shltne. Mm msto
proti dvem na druhm konci barku vedle oknka, kter je tsn
nad zem. Studenma rukama objmm horkou misku s polvkou.
Zatmco chtiv srkm jej obsah, pokukuji pleitostn k oknu:
venku civ mrtvola prv vynesen ztrnulma oima oknkem
dovnit. Ped dvma hodinami jsem s tmhle kamardem jet
mluvil. Srkm polvku dle. Kdybych nebyl z profesionlnho zjmu
nad svou nepohnutost udiven, vbec by mi tento zitek v pamti
nezstal: tak mal citovost tu existovala.

Apatie, otupen citu, vnitn netenost a lhostejnost (pznaky
druh fze psychickch reakc vzn), vzn kter t brzy otup
proti dennmu, ba hodinovmu bit. Tato necitlivost je krajn
nutn panc, kter na sebe vzova due vas navlk. Rny
v lgru pr z tch nejnicotnjch dvod, ale i bez jakhokoli
dvodu. Napklad: pracuji na staveniti. Rozdv se chlb.
Stavme se za sebe do ady. Vze za mnou musel kousek vyboit
stranou a eseskovi se to (asi z optickho smyslu pro symetrii)
nelbilo. Z disciplinrnho hlediska lo jist o vc nedleitou
a zbytenou, stli jsem pece na nerovnm, nezplanrovanm
ternu, pesto se mu to nelbilo.
J ovem jsem neml ani potuchy o tom, co se za mnou v ad dje,
ani o tom, co se odehrv v dui stre. Nhle jsem vak uctil
dv prudk rny na lebku. Teprve pak jsem si viml, e strce
stl vedle mne a e uil klacku.
Tlesn bolest zpsoben ranami nen to podstatn, u ns
dosplch vz ostatn prv tak jako u trestanch dt. lovku
v t chvli duevn bol rozhoen nad nespravedlnost, po
ppad bezdvodnost. I jde-li takov rna vedle, me za
uritch okolnost bolet vce.
Jednou napklad stojm za snhov boue v kolejiti. Prce se
pesto nesm peruit. U jen proto, aby mi nebylo zima, podbjm
piln prace trkem. Na chvli se v prci zastavm, abych si
vydechl, a opu se o krump. Nanetst se v tu chvli ohldne
str a pirozen si mysl, e se flkm. Pes otupen mne
nebol ani hromobit ani bit, kter bych ml inkasovat, nbr:
pro strce nen tahle rozedran postavika, sotva u
pedstavujc postavu lidskou, hodna nadvky.
Co udl? Jako by si hrl, zvedne ze zem kmen a prat ho po
mn. Ctil jsem, nelo to jinak, e takto se pipomn njakmu
domcmu zveti, co m dlat; zveti, k nmu m nkdo tak
nepatrn vztah, e ho u ani netrest.

Na ranch je pochopiteln tm nejbolestivjm vsmch, kter je
provz.
Jednou vleeme pes zledovatl koleje tk, dlouh drn
prace. Pd me bt velmi nebezpen nejen pro uklouznuvho,
nbr i pro jeho kamardy, kte s nm praec nesou. Jeden
kolega, mj star ptel, m vrozen vyklouben kyelnho kloubu.
Pesto je rd, e me chodit na prci, protoe tlesn postien
ek selekce a tm fakticky jist smrt v plynu. Nyn pajd s
pracem obzvlt tkm pes koleje. Pr krok ped clem vidm,
jak vrvor. Je nebezpe, e se zt a strhne druh s sebou. J
zatm dn praec nemm, a proto automaticky piskom, abych ho
podepel a trochu mu pi nesen pomohl. A u svit na moje zda
obuek a hrub kik m vykazuje zpt. Ped nkolika minutami vak
nm t dozorce vsmn vytkal, e jsme prasata, v nich
neexistuje duch kamardstv.
Jindy zanme pi minus 20oC pod nulou kopat v lese
nejsvrchnj vrstvu tvrd umrzl pdy pro vodovodn po-trub.
V t dob jsem byl u tlesn velmi oslaben. Pichz naducan
ervenolc dozorce s vepovm obliejem. M zvidnhodn tepl
rukavice a koenou bundu poditou koeinou. My v t zim stojme
bez rukavic. Chvli se na mne nm kouk. Netum nic dobrho,
protoe pede mnou le hromdka pesn kontrolovateln vykopan
zem. A pak spust: Ty prase jedno! Na tebe u koukm hezkou
dobu! Tebe naum makat! I kdybys ml tu zem rvt rukama! Ty tu
chcpne, o to se u postarm! Do dvou dn t oddlm. Tys cel
ivot nic nedlal, to je na tob hned vidt! m jsi byl, ty
svin? Obchodnk? Co? Mn je u vechno jedno. Jeho pohrku
ovem, e mne v krtkosti zlikviduje, musm brt vn. Tak se
napmm a podvm se mu zpma do o. Byl jsem lka. Odborn
lka. Coe? Ty jsi byl lka? Jen jsi tahal lidem penze
z kapes, to vm! Pane vedouc, nhodou jsem vtinou pracoval
bezplatn, v ambulancch pro chud. To vak bylo eeno a
pli. Te se mne vyt, sraz m k zemi a ve jako posedl -
vbec nevm co. Ale j jsem ml tst. Kpo mho pracovnho
oddlu mi byl velmi zavzn. Uzavel m do svho srdce od t
doby, kdy jsem pi dlouhm pochodu na pracovit cel hodiny se
zejm profesionlnm porozumnm naslouchal jeho vyprvn
o milostnch pbzch a manelskch konfliktech. Pak jsem na nj
udlal dojem tm, e jsem mu udlal terologickou diagnzu a dal
mu nkolik psychoterapeutickch rad. Od t doby mi byl vdn.
Jeho vdnost se mi u ped nkolika dny velmi vyplatila.
Spovala v tom, e mi v na kolon, v n bylo dv st osmdest
lid, rezervoval msto v prvn ptici pmo vedle sebe. To pro m
mlo velik vznam. Je nutno si to pedstavit: asn rno, jet
je tma, se adme. Kad se chvje, aby nepiel pli pozd a
tak nestl v nkter z poslednch ad. Bylo-li teba lid pro
jin, nepzniv, neoblben pracovn komando, tu se objev
(obvan chvle!) lgrov starina a odvel na n potebn poet
mu z poslednch ad. Ti pak mus jt na njakou, z njakho
obzvl obvanou, neznmou a neobvyklou prci.
Tak se vak stv, e lgrov starina, aby udlal spekulantm
ru pes rozpoet, chmtne prv do prvnch ptic. Jakkoli
ebronn nebo jakkoli protest je umlen nkolika pesn
menmi kopanci a obti jeho vbru jsou za evu a ran hnny na
apelplatz.
Dokud trvaly vlevy mho kpa, nemohlo se mi nic takovho stt.
Ml jsem estn msto vedle nho zaruen rezervovan.
Avak jet nco: jako skoro vichni vzni, trpl jsem i j v t
dob tkmi otoky z hladu. Nohy jsem ml tak otekl a ki na
nich tak napjatou, e jsem nohu v kolen nemohl podn ohnout.
Boty jsem si nemohl zanrovat, protoe bych se oteklma nohama
do nich neveel. Vloky nebo ponoky (kdyby nco takovho bylo
existovalo), by se nebyly vely dovnit. Tak byly m polonah
nohy vn mokr a v botch jsme stle ml snh. Z toho by byly
pirozen co nejdve vznikly omrzliny, oteven rny. Kad
jednotliv krok se doslova stval malou pekelnou trzn.
Mimoto se na defektnch botch vytvej pi pochodu snhov
nlapky. Kadou chvli nkter z kamard upadne a dal padaj
pes nj. Pak zane pochod vznout, kolona se roztrhne, ne vak
nadlouho. Nebo ihned pisko nkdo z doprovodu a kolbou puky
opt kamardy vzpru, aby se opt rychle zaadili. m jsi
v kolon vce vpedu, tm men je nebezpe tchto poruch, tm
mn se mus zastavovat a pak poklusem, pes bolest v nohou, ve
dohnt. Jak to tst, e jsem sml jako lka due i tla
ctnho pana kpa pochodovat vedle nho v prvn ad, a tud
pravidelnch tempem. Ani nemluv o dodatenm vkonnostnm
honori pi polednm rozdlovn polvky na pracoviti. Kdy
jsem piel na adu, tu zalovil sbrakou trochu hloubji a
vylovil ode dna pr hrk navc.
Tenhle kpo, nkdej dstojnk, tu ml dokonce tolik civiln
odvahy, e rozezlenmu parkovi bokem poeptal, e m jinak zn
jako dobrho pracovnka. Nic to nepomohlo, ale pece jsem si
opt jednou zachrnil ivot: ten kpo m druhho dne prost
propaoval do jinho pracovnho komanda.
Co chci touto, z vnjku a relativn vidnou, nekodnou epizodou
ukzat?
Jen to, e i v lovku dosti otuplm, se me vzedmout vlna
rozhoen, a to vbec ne z njak vnj hrubosti nebo z tlesn
bolesti, nbr z vsmchu, kter to ve doprovz. Tehdy se mi
nahrne krev do hlavy jen proto, e jsem musel poslouchat, jak m
hodnot mu, kter neml ani potuchy o mm ivot; mu tak
sprost a brutln psobc, e by ho m stanin sestra
v nemocnin ambulanci nebyla vpustila ani do ekrny.
Byli vak i parci, kte s vmi souctili a dlali ve, co bylo
v jejich silch, aby nm situaci alespo na pracoviti pokud
mono ulehili. I oni nm sice pedhazovali, e normln dlnk
udl za mnohem krat dobu mnohem vce prce ne my. Byli vak
pstupn, kdy jsme jim nadhodili, e normln dlnk neije
z 300 gram chleba (teoreticky, prakticky to bylo mn) a litru
vodov polvky denn. e normln dlnk neije pod takovm
duevnm tlakem jako my, kte nic nevme o svch blzkch, kte
byli zavleeni do lgru jako my a mon ihned zplynovni. e
normlnmu dlnkovi nehroz den co den, ba hodinu co hodinu
ohroen ivota jako nm atd. atd...
Ped jednm dobromyslnm parkem jsem se mohl jednou odvit
udlat tuto poznmku: Jestlie se vy, pane vedouc, ode mne
naute za nkolik tdn dlat mozkov punkce prv tak dobe,
jako jsem se j od vs nauil pracovat se zem, pak vechna
est! A on se usmval.
Apatie jako hlavn symptom druh fze je nutn ochrann
mechanismus pschy. Skutenost je ztlumena. Vechna snaha a tm i
cel citov ivot se koncentruj na jedin kol: pet - sm i s
druhmi. Tak jsme vdy znovu a znovu slchali, jak si kamardi
v lgru po denn prci typickm zpsobem povzdechli: No, zase
jeden den za nmi!

Je a pli dobe pochopiteln, jestlie v tto psychick
situaci a pod tlakem nutn koncentrace na bezprostedn udren
ivota, je cel duevn ivot omezen na urit primitivn stupe.
Psychoanalyticky orientovan kolegov mezi kamardy asto mluvili
o regresi lovka v lgru, o kroku zpt na primitivnj formu
duevnho ivota. Tato primitivita pn a snah se zeteln uke
na typickch snech vz.
O em sn vze v lgru nejastji? Nejastji se mu zd
o chlebu, dortech, cigaretch a o dobr tepl koupeli ve van.
Kdy odpadlo uspokojen tch nejzkladnjch poteb, prov
jejich naplnn v primitivnm snu. Co takov snn spi zpsob,
kdy se probud ke skutenosti ivota v lgru a poct ten
pern kontrast mezi snovou iluz a lgrovou skutenost, to je
kapitola sama pro sebe. V dnm ppad nikdy nezapomenu, jak
jsem se jedn noci probudil, protoe se mj spc soused
pehazoval a hlasit stnal, zejm pod dojmem njakho hrznho
snu. Chci k tomu pedem jet poznamenat, e jsem mval odjakiva
obzvltn soucit pro lidi trpen zkostnmi pedstavami. U u
jsem chtl svho trznnho kamarda probudit. V tu chvli jsem
se vak ulekl svho pedsevzet a rychle jsem nazpt sthl ruku,
kter se u vztahovala k tomu, aby spe vzbudila. Nebo v t
chvli jsem si jasn uvdomil, e dn sen, ani ten
nejstranj, neme bt hor ne realita, kter ns v lgru
obklopovala a k jejmu bdlmu vdommu provn jsem nkoho u
u chtl probudit.

Na jakkoli pomylen velik podviva vz je samozejmou
pinou toho, e stedem v t primitivn pudovosti, k n
duevn ivot v lgru regraduje, je pud po-travn.
Pozorujeme-li nkdy vt skupinu vz stojc pohromad na
pracoviti a nikm prv oste nehldnu, ihned mluv o jdle! Tu
se jeden zane svho souseda vyptvat na jeho oblben jdlo. Pak
si zanou vymovat recepty na vaen a sestavovat jdelnek pro
den, kdy se vzjemn sezvou k mal slavnosti doma, po osvobozen.
A nemohu si tyto vci nevykreslovat, dokud nhle neb pkopem
avzo, vtinou dan skrytou formou (nap. uritch sel), e
pichz str. Vdy jsem si myslel, e jsou tyto pmo nutkav
hovory o jdle (v lgru se jm kalo aluden onanie) na
povenou. Organismus, kter se u znan peladil na krajn
nzk porce poppad kalorick hodnoty, by se neml provokovat
tak intenzivnmi a afekty nabitmi pedstavami lahdek a
podobnch vc. Ty zjednaj momentln levu psychickou, jsou to
vak iluze, kter fyziologicky urit nejsou bez nebezpe.
V posledn dob byla denn stravou vodov polvka podvan jednou
denn a uveden pdl chleba. K tomu pistupovalo tzv.
nadlepen: 20 gram margarinu nebo pltek mn hodnotnho salmu
nebo kousek sra nebo umlho medu nebo lce tekut marmeldy
atd. To se mnilo kad den. Strava to byla kaloricky
nedostaujc, obzvlt vzhledem k tk prci a mrazm, navc
v nedostatenm odvu.
Nemocn na marodce, kte nemuseli chodit na prci mimo lgr, na
tom byli jet he. Kdy byly spotebovny posledn zbytky
podkonho tuku, vypadali jsme jako skelety potaen k a
nkolika hadry. Tehdy jsme mohli pozorovat, jak se tlo samo
zaalo stravovat: organismu spo-tebovval sv vlastn blkoviny,
mizela svalovina. Te u tlu chybly vechny obrann sly.
V barku umral jeden po druhm. lovk si mohl celkem pesn
vypotat, kdo bude pt na ad a kdy pijde na adu on sm.
Z pestrho pozorovn nm u byly dostaten znmy symptomy,
kter umoovaly dost pesn prognzy: Ten tu dlouhou nebude,
nebo Te je na ad tenhle, tak jsme si eptali navzjem. A
kdy jsme veer ped spanm pi odvivovn vidli sv vlastn
tlo nah, tu si kad myslel piblin tot: Tohle tlo, moje
tlo, je vlastn u jen mrtvola. Co byl lovk jet? Nepatrn
st velk masy lidskho masa. Masy za ostnatmi drty,
napchovan do nkolika podzemnch prostor. Masy, z n zcela
urit procento zanalo denn hnt, protoe pestalo t.
Mluvili jsme u o nutkavm charakteru mylenek na jdlo nebo na
jednotliv oblben jdla, kter se velmi vnucuj, sotvae m
trochu asu nebo ve vdom kousek volnho msta. Tak lze
pochopit, e prv ti nejlep z ns touili po dob, kdy se
budou alespo ponkud normln stravovat, ne vak tak kvli
dobrmu jdlu, jako spe pro ukonen tohoto lovka
nedstojnho stavu, kdy se ned myslet na nic jinho ne na
jdlo.
O duevn drsavch vnitnch konfliktech, o bojch vle
hladovjcho, si tko me udlat pedstavu ten, kdo nic
takovho neproil. Tko pochop, co to znamen stt v pkopu,
kutat a pitom stle naslouchat, zda u sirna neohls pl
devt, pop. deset hodin. Stle ekat, kdy u bude plhodinov
poledn pestvka na jdlo. Stle a stle se ptt parka (pokud
nen vyloen nepjemn) nebo kolemjdoucch civilist, kolik je
hodin a v kapse kabtu nn ohmatvat mrazem zkehlmi prsty
kousek chleba, kousek z nho ulomit a pak ho donst a k stm,
a potom, s krajnm vyptm vle, jej zase spustit do kapsy: vdy
jsme se dnes rno zapsahali, e vydrme a do poledne.
Zabvali jsme se nekonenmi debatami, zda jsou rozumn nebo
nerozumn urit principy ohledn rozdlovn nepatrnho pdlu
chleba vydvanho v posledn dob jednou denn. Vytvoily se dv
velk skupiny. Jedna byla pro to okamit snst ve, co lovk
dostal. To mlo dvoj vhodu. lovk alespo jednou denn
nakrtko uspal ten nejkrutj hlad. A za druh, porce byla
zachrnna ped krde nebo jinou ztrtou. Protistrana
disponovala opt jinmi argumenty. J jsem k n nakonec pebhl.
Ml jsem k tomu svj osobn dvod: nejstranj okamik ze
tyiadvaceti hodin lgrovho ivota bylo probuzen. Kdy ns
jet za tmy troj ostr hvizd nutil vstvat. Kdy ns tak
nemilosrdn vyburcoval ze sn plnch naplovanch tueb,
z osvivho spnku. Kdy bylo nutno podstoupit boj s mokrmi
botami, do kterch se porann a otekl nohy nechtly vejt. Kdy
se v tchto prvnch minutch bdlho stavu ozvalo nakn a
nadvn nad potmilost vc, napklad drtu, kter ml
nahradit tkaniky, ale te se lmal. Kdy kamardi, jinak
staten, plakali jako mal dt, protoe se jim vlhk boty pes
noc smrskly. Te je nesly v ruce a oni museli bos vybhnout ven
na snh apelplatzu, v tch pernch minutch jsem ml jednu
slabou tchu, vythl jsem si z kapsy kousek chleba od veera
uetenho a s velkm poitkem jsem jej pozel.

Podviva vede k tomu, e primitivn pudovost (uchvacujc vzn
v lgru ve druhm stadiu jeho vnitn adaptace) posunuje do
vdomho poped pud potravn. A tat podviva je hlavn
pinou toho, e pohlavn pud veobecn ml. Odhlme-li od
potenho oku, bije psychologovi v muskch hromadnch
ubytovnch do o toto: zde se, na rozdl od jinch hromadnch
ubytoven (nap. kasren), neprase. Ani sny vz nemvaj
tm nikdy sexuln obsah.

U pevn vtiny prmrnch vz se primitivn pudovost (ono
trval, nutn soustedn na udren holho ivota) projevuje
v radiklnm znehodnocovn toho, co neslou tomuto exkluzivnmu
zjmu. Z toho se d vysvtlit ta absolutn nesentimentalita, s
n vze obvykle posuzuje vci. Drasticky jsem si to j, pomrn
nezkuen, uvdomil tehdy, kdy jsem byl petransportovn
z Osvtimi do Bavorska, do jedn fililky koncentrku v Dachau.
Vlak, kter ns vezl (asi dv tiscovky vz), jel pes Vde.
Projdli jsme jednm vdeskm ndram. Bylo po plnoci. Jeli
jsme dle kolem ulice, kde jsem se narodil a kde jsem a do sv
deportace po cel desetilet bydlel. Byli jsme rozdleni po
padesti v malch vzeskch vagonech. Kad z nich ml dv mal,
zamovan kvry. Jen nkte z ns mohli sedt na zemi.
Ostatn museli stt a ti se vtinou tlaili ke kvrm. I j
jsem byl mezi nimi. To, co jsem mezi hlavami pede mnou memi
ze svho rodnho msta zahldl, stl jsem na pikch, bylo
nesmrn straideln. My vichni jsme ctili, e jsme vce mrtv
ne iv. Mlo se za to, e vlak jede do Mauthausenu. Potali
jsem tedy s jednm nebo dvma tdny ivota, ne vce.
Vidl jsem ulice, nmst, domy mho dtstv; byl to zeteln
pocit jako bych bval prv umel a jako mrtv z onoho svta, sm
straidlo, jsem shlel dol na straideln msto. Te vlak po
mnohahodinovm ekn vyjd ze stanice. Te pijde ta ulice -
m ulice! A tu zanm kemrat: pro mladky po mnoha letech
koncentranho tbora je takov cesta pln dojm a zitk. Ti
nyn pozorn civ mezerou. Prosm je, aby m na chvilku te prv
pustili dopedu. Snam se jm dt na srozumnou, co prv te
pro mne znamen podvat se ven. Napl hrub a doten, napl
vsmn a opovrliv je vak m prosba odmtnuta. Je kvitovna
poznmkou: Tolik let es tu bydlel? No, pak jsi to ve u dobe
vidl!

Tato nesentimentalita dlouholetho vzn koncentranho tbora
je jednm z citovch vraz znehodnocen veho toho, co neslou
primitivnmu zjmu - peit. Vechno ostatn vzni nutn pipad
jako luxus. To vede k redukci vech spiritulnch otzek, ke
staen vech vych zjm. Veobecn v lgru vldne jaksi
kulturn zimn spnek. Z tohoto vce nebo mn zkonitho jevu
jsou vyaty jen tyto dva zjmy: pedn politick zjmy
(pochopiteln) a za druh - (co je pozoruhodn!) - zjem
nboensk. V lgru se politizuje vude a tm nepetrit, i
kdy jde jen o dychtiv pijmn a pedvn prosklch povst,
teba o momentln vojensk situaci a podobn. Povsti si vak
vtinou protie a tyto protiec zprvy se vzjemn rychle
stdaj, proto jsou nakonec v duch vz spe soust
drsav vlky nerv.
Nebo stle vce a stle astji byly zklamvny nadje na brzk
konec vlky (o nm mluvily zprvy optimistick), a jednotlivci
zaali upadat do definitivn beznadje. Prv ti zsadn
optimist to byli, kdo nm pitom li nejvc na nervy.
Nboensk zjem vz, jakmile vzkl, je nad vechno pomylen
vrouc. Nov pchoz obyvatel tbora bv asto pekvapen
ivost a hloubkou nboenskho ctn, e to jm otese.
Nejpsobivj jsou v t vci improvizovan modlitby a
bohosluby, jak jsme je mohli zat v kout barku nebo v temnm,
zarglovanm dobytm vagon, v nm jsme byli unaven, hladov a
zmrzl dopravovni po prci ze vzdlenho pracovit
v promoench hadrech zpt do lgru.
V zim a na jae 1945 onemocnli, jak znmo, tm vichni
obyvatel lgru skvrnitm tyfem. Odhlme-li od velk mrtnosti
mezi vyslenmi, a do posledn chvle tce pracujcmi, pak
nanejv nedostaten ubytovanmi a po strnce lk a oeten
zanedbanmi nemocnmi, mla tato nemoc nkter velmi nepjemn
prvodn jevy: skoro nepekonateln odpor ke kadmu soustu (opt
jedno ohroen ivota navc!) a straliv deliria.
Abych se jim vyhnul, dlal jsem tot, co mnoz jin. Snail jsem
se bt po vt st noci bdl. Cel hodiny jsem v duchu enil.
Pak jsem si zaal na nepatrn lsteky stenograficky zachycovat
hesla a tak rekonstruovat onen rukopis, kter jsem musel
v osvtimskm desinfeknm barku odhodit. To nejt, co mi kdy
bylo ohledn deliri leno, si musel prot mj kamard, kter
pi skvrnitm tyfu vdl, e je smrti blzko a chtl se modlit.
Nemohl vak v horenatm deliriu najt slova ...

Tu a tam se i v lgru rozpede vdeck debata. Ano, jednou jsem
v lgru dokonce proil cosi, co mi bylo profesionln blzko a co
jsem pesto ve svm dvjm, normlnm ivot nepoznal -
spiritistickou seanci. Vrchn lgrov lka ve mn ctil
fachmana, a proto mne pozval k vysoce tajnmu pedstaven
v zkm kumblku, kde bydlel. Tam se krajn ilegln shromdil
mal krouek, mezi jinmi i sanitn poddstojnk naeho lgru.
Jeden zahranin kolega zaal jakmsi druhem modlitby vyvolvat
duchy. Revrn psa sedl ped przdnm listem papru a ml na
nm dret tuku bez jakhokoli vdomho myslu nco pst. Bhem
deseti minut (pak bylo sezen pro dajn selhn duch nebo mdia
zrueno) udlala zcela pomalu jeho tuka na papr pr ar. Bylo
to zeteln vae v.. Tvrdilo se, e se psa nikdy neuil latin
a e slova vae victis (bda poraenm) nikdy neslyel. J
osobn bych k tomu ekl: nevdomky je teba u nkdy ve svm
ivot zachytil (slyel je teba s pekladem) a duch (jeho
podvdom) v na tehdej situaci, nkolik msc ped
osvobozenm, myslel asi prv na tato slova.

Pes vechnu primitivitu, do n je lovk v koncentranm tboe
vren, nejen co do ivota vnjho, nbr i vnitnho, jsou tu
patrn nbhy, by sporadick, k citovmu prohlouben. Citliv
lid, kte jsou z domova zvykl na il duchovn ivot, budou
tud pes svou pomrn mkkou mysl provat obtnou situaci
v lgru sice bolestn, ale pece jen to na jejich ducha bude
psobit mn destruktivn. Nebo prv oni maj ze stranho
okol oteven dvee k nvratu do krlovstv spirituln svobody
a k vnitnmu bohatstv. Tak a jen tak dochzelo k paradoxu, e
leckdy lid s nnj konstituc lpe pevali lgr ne lid
robustnj pirozenosti.
Abych takov proitek alespo trochu zpstupnil, jsem opt nucen
bt osobn. Jak jen to bylo, kdy jsme tenkrt asn rno
pochodovali na pracovit? Zazn povel: Pracovn komando
Weingut, pochodem - pochod! Lev - dva - ti - tyi, lev - dva
- ti - tyi! Lev - dva - ti - tyi a epice dol! Tak mi to
ve vzpomnce dodnes zn v uch.
Pi povelu epice dol prochzme lgrovou branou. Jsou na ns
zameny svtlomety. Kdo nen ve sv ptici dn vyzen a nejde
dost rovn, me potat s kopancem. Jet he je na tom ten,
kdo si pro zimu pes ui nathne epici dve, ne je mu to
rozkazem dovoleno. Te pajdme tmou dle pes velik kameny a
metrov loue, kter jsou na pjezdov silnici k lgru. Stre
ns neustle sevvaj a pohnj ns pabami puek. Kdo m nohy
pli bolav, zavs se do pae svho souseda, jeho nohy tak
nebol. Slovo mezi nmi tm nepadne. Nen radno mluvit v tom
ledovm vtru ped vchodem slunce.
Mj soused si kryje sta zdvienm lmcem a nhle zamuml: Ty,
kdyby ns te vidly nae eny ... Snad se jim v jejich lgru
da lpe. Snad o tom nemaj ani tuen, jak se da nm!
Tu stoj pede mnou m ena.

Kloptme tak jet kilometry, brodme se ve snhu, kloueme na
zledovatlch mstech, stle jet se vzjemn podprme,
zachycujeme a vlme dle. Nepadne u ani slovo, ale my v t
chvli vme: kad z ns te mysl na svou enu. as od asu
vzhlm k nebi, na nm blednou hvzdy anebo tam, kde za stnou
mrak zan svtat. Ale mj duch je te naplnn postavou, kter
je v nm zafixovna onou stran bdlou fantazi, jakou jsem
v normlnm ivot vbec nepoznal. Hovom se svou enou. Slym,
jak mi odpovd. Vidm ji, jak se usmv, vidm jej vyzvav
vzpruujc pohled, a a tlesn nebo netlesn, jej pohled te
z vce ne slunce, kter prv vychz. Tu mnou projd
mylenka: Poprv ve svm ivot zakoum pravdu toho, co tolik
myslitel povaovalo za trest: moudrost vydestilovanou z jejich
ivota. Pravdu toho, co opvovalo tolik bsnk. Pravdu, e lska
je njak posledn a nejvy, k emu se lovk me vzepnout.
Chpu te smysl toho poslednho, toho krajnho, co me vypovdt
lidsk mylen, bsnictv a - vra: vykoupen lskou a v lsce!
Chpu, e lovk, i kdy mu u na tomto svt nezbv vbec nic,
me bt blaen (by i jen na okamik), je-li ve svm nejhlubm
nitru oddn obrazu milovanho lovka.
V krajn tristn situaci, do n je lovk postaven, kdy se u
neme realizovat vlastnm piinnm. V situaci, v n jeho
jedin vkon spov v opravdovm utrpen, ryzm utrpen.
V takov situaci je lovk s to sm sebe naplnit milujcm
pohledem, kontemplac duchovho obrazu milovanho lovka, kter
v sob nos.
Poprv jsem byl ve svm ivot s to pochopit, co se mysl,
k-li se: andl jsou blaen v nekonen lskyplnm paten na
nekonen slavnou Krsu ...
Jeden kamard pede mnou pad, ti za nm padaj pes nj. A u je
tu str a bu do nich. Na pr sekund je m kontemplace
peruena. Ale v miku se m due opt vzepne. Opt se zachrauje
z pozemsk bdy vzesk existence na onen beh a znovu navazuje
rozhovor s milovanou bytost: J se ptm, ona odpovd. Ona se
pt, j odpovdm. Zastavit - stt! Jsme na pracoviti.
Vichni pro nad. Kad si vezme krump a lopatu! A kad se
t do boudy, kde je tma jako v pytli, aby ulovil njak ikovn
r nebo pevn krump. Nerili byste dlat rychleji, vy
prasata? A u jsme opt v pkopu, kad na tom mst, kde stl
vera. Zledovatl zem se drol pod hrotem krumpe, jiskry
ltaj. Mozky jet neroztvaj, kamardi jet ml. A mj duch
stle jet lp na obrazu milovan eny. Jet s n mluvm, jet
mluv ona se mnou. Tu mi cosi napad: Vdy j vbec nevm, zda
m ena jet ije!
Jedno vak vm, prv te jsem se tomu nauil: lska zdaleka
neznamen jen tlesnou existenci lovka. Ve sv nejvt hloubce
mn duchovou bytost milovanho lovka, jako so-sein (jak
kaj filozofov), take jeho da-sein, to, e je prv u
mne, ba jeho tlesn existence, to, zda je naivu, je mimo
jakoukoli diskusi.
ije ten milovan lovk jet anebo ne? To nevm, ani to nemohu
vdt (po celou dobu pobytu v lgru jsme nesmli potu pst ani
dostvat), ale v tto chvli je to jaksi bezpedmtn. Zda ten
milovan lovk ije nebo ne, nepotebuji to jaksi te vbec
vdt: m lsce, mmu lskyplnmu vzpomnn, lskyplnmu paten
jeho duchov podoby to vbec neme kodit. Kdybych byl tehdy
vdl, e m ena zemela, myslm, by m toto poznn vbec
nebylo rozruilo a j bych se byl s nemen oddanost oddval
tto lskypln kontemplaci. Tento duchovn rozhovor by byl bval
prv tak intenzivn a prv tak naplujc. Tak v tomto okamiku
vm, co znamen pravda: Pilo mne k svmu srdci jak peetidlo
... Nebo silnj ne smrt je lska (Velepse 8,6).

Mon citov prohlouben, k nmu dochzv u disponovanch
vz v koncentranm tboe, vede tak k tomu, e z pustoty a
przdnoty, z obsahov chudoby ptomnho ivota, se vze utk
do minulosti. Penechn sm sob, vrac se ve sv fantazii
k tomu, co bylo, ale ne k nemu velikmu, nbr jeho mylenky
krou kolem nejnicotnjch udlost, kolem nejvednjch vc
minulho ivota. A ty se pak v nostalgick vzpomnce jev vzni
jako promnn. Odvrcen od okol a ptomnosti, obrcen do
minulosti, zskv jeho vnitn ivot zvltn rz. Svt a ivot
jsou jakoby v dlce. Duch po nich touebn sah do minulosti.
Jedu tramvaj, pichzm dom, odemykm, zvon telefon, zvedm
sluchtko, otm vypnaem, mstnost je osvtlena. Takovto
zdnliv smn detaily vzn pi jeho vzpomnn pmo hlad.
Ano, z takov nostalgick vzpomnky mu vhrknou slzy do o!
Tato tendence k citovmu prohlouben vede u mnoha vz
pleitostn k mimodn intenzivnmu provn umn nebo
prody. A takov zitkov intenzita zaene cel okoln svt s
jeho hrzou do zapomenut. Kdo by byl vidl, jak nm nadenm
z tve, kdy jsme pi pevozu z Osvtimi do bavorskho lgru
hledli zamovanmi kvrami vzeskho vagonu na vrcholky hor
ve svtle zapadajcho slunce, ten by byl nikdy nevil, e to
jsou tve lid, kte svj ivot prakticky uzaveli. Pesto,
nebo prv proto, je tak strhl po lta odpran pohled na krsu
prody.
A jet i v lgru pleitostn upozorn pi prci ten nebo onen
svho plahocho se kamarda na njak skvostn obraz, kter se
jejich zraku naskt, teba uprosted bavorskho lesa (kde se
stavly obrovsk podzemn tovrny pro zbrojn ely), mezi jeho
vysokmi kmeny teba zapadajc slunce svt prv tak, jako na
znmm Drerov akvarelu.
Anebo, jednou veer jsme u byli v barku nataeni na zemi, kad
v ruce misku s polvkou. Byli jsme po prci a k smrti unaven. Tu
dovnit vbhne kamard a vyzv ns, abychom si pospili na
apelplatz a pes zimu i vlastn navu si nenechali ujt mimodn
zpad slunce.
A kdy jsme pak venku uvidli ty ponue hnouc mraky na zpad a
cel obzor oiven mraky nejfantastitjch stle se mncch
tvar v nadzemskch barvch, od ocelov modr a ke hnouc
krvav erven, a pod tm vm (jak kontrast!) pust ed
zemljanky lgru a molovit apelplatz, v jeho louch se jet
zrcadlila ohniv z oblohy, pak se jeden druhho po minutch
dojatho ticha ptal: Jak jen by mohl bt ten svt krsn! ...

Anebo: stoj v pkopu pi prci. Rozednvn kolem tebe je
ediv. ediv je snh v mdlm rannm psvitu. ediv jsou
jejich tve. A ty opt zan hovoit s milovanou bytost.
Anebo vysl u po tisc svj nek a otzky k nebesm.
Potisc zpas o njakou odpov, bojuje o smysl svho
utrpen, sv obti, o smysl svho pomalho umrn.
V poslednm vzept proti neuten smrti, kter na tebe ek,
nhle ct, jak tvj duch pror celou tu e, kter t
obklopuje. A v tomto poslednm vzept ct, jak tvj duch
pronik na cel tento beztn a nesmysln svt ven, a tob na
tv posledn otzky o poslednm smyslu odkudsi js vtzn
Ano! A v tomt okamiku se v okn vzdlenho bavorskho statku
rozsvt svtlo, ve statku, kter na obzoru stoj jako kulisa
uprosted v t beztn edi probouzejcho se bavorskho
rna, et lux in tenebris lucet (a svtlo svt v temnotch).
A zase jsi kopal cel hodiny zmrzlou pdu, a zase kolem tebe
prv pela str, aby se ti trochu vysmvala, a ty opt zan
hovoit s milovanou bytost. Stle vce ct jej ptomnost;
ct: Ona je tu. M dojem, e se j me dotknout, e sta
jen nathnout ruku a vzt ji za ni. Zcela siln t zachvt
pocit: Ona je zde! Zde, v tme okamiku, co je to? Bezhlesn
pilet ptek a sed si na hroudu bezprostedn ped tebe, na
hroudu, kterou jsi z pkopu vydobyl, a upen na tebe bez hnut
hled.

Mluvili jsme u o umn. Umn v koncentranm tboe - je vbec
nco takovho? ... Nu, to se d tm, co pojmem umn myslme.
Kadopdn se, as od asu, provdly improvizovan kabarety.
Jeden bark se pechodn vyklid, dovnit se natah (nebo stlue)
pr lavic a sestav se program. A veer pijdou ti, kdo to maj
v lgru pomrn dobr, napklad kpov nebo ti, kdo nemusej na
prce mimo lgr. Ti pichzej, aby se trochu zasmli nebo si
trochu poplakali, ale kadopdn: aby trochu zapomnli. Zpv se
pr psniek, recituje se nkolik bsn, padne nkolik vtip i se
satirickou tendenc na ivot v tboe. To vechno m pomoci
k zapomnn. A pomh dokonce natolik, e jednotliv
neprominentn, obyejn vzov, kte se pes denn strdn
odebraj do kabaretu, riskuj to, e pijdou o pdl polvky.
Nemlo bylo zvidt tomu, kdo ml skuten dobr hlas.
V plhodinov poledn pestvce se v prvnch dobch mho pobytu
v lgru rozdvala polvka na pracoviti (polvku platila firma,
kter stavebn prce provdla, a proto j lo o to, aby polvka
na moc nevyla). O tto poledn pestvce jsme se tedy smli
shromdit v jet nedostavn strojovn. Pi vstupu dostal kad
plnou sbraku vodov polvky. A zatmco jsme ji my chtiv
srkali, stoupl si nkter kamard na sud a pedzpvoval nm
italsk rie. My jsme mli rozko z hudby, on ji zato ml
z dvojit porce polvky, kter byla ode dna, tj. dokonce v n
plaval hrch.
Mzda se v lgru vyplcela, ale nejenom za umn, nbr i za
potlesk. J bych byl ml pinejmen protekci (natst j nebylo
teba) u toho nejstranjho kpa v lgru, kter obecn byl,
jist z nejednoho dvodu, jmenovn vraedn kpo. A pro?
Jednou veer se mi dostalo t neuviteln cti, e jsem byl
pozvn do te ubikace, kde se konala ona spiritistick seance,
o n jsme mluvili. Opt se hovoilo v intimn spolenosti
vrchnho lkae (rovn vzn) a opt to bylo za vysoce ilegln
ptomnosti sanitnho poddstojnka. Do mstnosti vstoupil
nhodou i vraedn kpo. Ihned ho prosili, aby dal k lepmu
jednu ze svch bsn, jimi v lgru daleko iroko proslul. Ten se
nedal dvakrt pobzet a pinesl si cosi jako denk. Z nho pak
zaal pednet sv pokusy o poezii. Pi poslechu jedn z jeho
milostnch bsn jsem si div nerozkousal rty, abych nevyprskl
smchy. Zachrnilo mi to vak ivot. Nadto jsem neetil
potleskem a bvalo mi by to jist zachrnilo ivot, kdybych byl
bval pidlen k jeho pracovnmu komandu. Stalo se to do t doby
jen jednou, na jeden jedin den, a u toto jedenkrt mi
stailo. Pro vechny ppady vak bylo dobr nezstat vraednmu
kpovi v dobrm smyslu neznm. A tak jsem tleskal, co jsem mohl,
i kdy v jeho milostn bsni se stdala do rmu slova jako
lska a pska. A to bylo na vem jet to nejmn smn.
Ovem e je en gros na kadm umleckm provozu v lgru mnoho
grotesknho. Ano, skoro bych ekl, e vlastn zitek veho toho,
co njak s umnm souvis, vyplv ve skutenosti ze
straidelnho kontrastu mezi podvanm umnm a beztnm
pozadm ivota v lgru. Nikdy nezapomenu na to, jak mne druhou
noc v Osvtimi probudila z hlubokho spnku - hudba. Starina
bloku cosi slavil ve svm kamrlku, kter byl pmo u vchodu do
barku, a opil hlasy vyvvaly odrhovaky. Pak se nhle
rozhostilo ticho - a njak housle kvlely nekonen smutn,
zdka hran, neotel tango ... Housle plakaly a ve mn lkalo
nco s nimi. Nebo toho dne bylo komusi prv tyiadvacet let. A
ten nkdo leel v njakm barku osvtimskho lgru, tedy jen pr
set nebo tisc metr ode mne, a pece byl tak nedosaiteln, ten
nkdo byla m ena.

Pro lidi stojc stranou je dosti pekvapiv, e v koncentranm
tboe existuje nco takovho, jako umleck nebo prodovdeck
zitky. Jet vce je pekvap, kdy eknu, e tam existuje i
humor. Oveme zase jen spe v nznacch a kdy vbec, pak jen
nkolik sekund nebo minut. I humor je zbran due v boji
o peit. Mimodn pozitivn role humoru v lidskm ivot je
znm. Humor dovede vytvet odstup a postavit lovka nad
situaci, by i jen na sekundy, jak u eeno.
Jednoho ptele a kolegu, kter vedle mne pracoval, jsem co do
humoru pmo drezroval: navrhl jsem mu jednou, e si udlme
navzjem zvazek a budeme den co den vynalzat njak vesel
pbh, teba nco, co by se mohlo stt po osvobozen a naem
nvratu. Byl to chirurg, asistent na chirurgickm oddlen
v nemocnici. Tak jsem se jednou pokusil ho pimt k smvu
napklad tm, e jsem mu vykreslil, jak se po svm nvratu dom,
ve svm dvjm fochu nebude moci zbavit lgrovch nvyk.
Zde musm poznamenat, e pi inspekci vedoucho na pracoviti se
dozorce pokou vas zrychlit tempo pracujcch tm, e bn
vol: Pohyb, pohyb! A nyn jsme svmu kamardovi vyprvl:
Jednou bude zase stt v operanm sle a bude provdt obtnou
operaci aludku. A najednou do slu vpadne sluha a bude volat:
Pohyb! Pohyb! - co bude znamenat: Pichz prim! asto i
sami kamardi vynalzali takov legrcky zamen na budoucnost.
Prorokovali napklad toto: Kamard je pozvn na veei a sed ve
spolenosti. Pan domu nabr polvku a tu se kamard zapomene, a
kdy dojde na nj ada, pak pros, jako kdysi v poledne kpa:
Prosm, odspodu, aby mu v tali plavalo pr hrk nebo
dokonce plka brambory.
Je-li vle k humoru jako pokus vidt vci v jaksi komick
perspektiv jen trikem, pak to ale je trik pesn ve smyslu
umn t. To, e nco takovho je mon i v koncentranm
tboe, je dno tm, e ivot v lgru je pln kontrast, a
pedpokladem tchto kontrastnch ink je opt jist relativita
veho utrpen. Obrazn se d ci, e lidsk utrpen se podob
plynnmu skupenstv: urit mnostv plynu napumpovan do
njakho dutho prostoru, lhostejno zda je velk nebo mal, se
v nm vdy rovnomrn rozlo a zcela jej vypln. A prv tak
vypln utrpen lidskou dui, vdom lovka, lhostejno, zda jde
o utrpen velk i mal. Z toho vyplv, e prv velikost
lidskho utrpen je cosi naprosto relativnho, a z toho dle
vyplv, e i nco samo o sob nepatrnho me zpsobit mimodn
velikou radost.
Jak jen to bylo tenkrt, kdy ns napklad vezli z Osvtimi do
Bavorska, do fililky v Dachau? Veobecn se mlo za to, a my
jsme z toho mli strach, e se jede do Mauthausenu. Byli jsme
stle napjatj, kdy se vlak blil onomu mostu pes Dunaj,
pes nj se, podle dlouholetch zkuenost starch mazk, mus
jet do Mauthausenu, jakmile vlak odbo z hlavn trati. Kdo nic
analogickho neproil, ten nikdy nepochop, pro jsme radost
doslova tanili, kdy jsme zpozorovali, e transport jede jen
do Dachau.
A jak bylo po pjezdu do fililky Dachau? Po jzd, kter trvala
dva dny a dv noci? Pi n, jak jsme si u ekli, se zdaleka
vichni nemohli v malm vzeskm vagonu sednout na zem. Vtina
musela tu dlouhou cestu absolvovat vestoje a jen mlokte si
mohli, podle turnusu, sednout na trochu slmy proskl lidskou
mo.
Urit jsme byli vce ne unaven, kdy jsme dorazili. Prvn
dleit informace starch obyvatel tohoto pomrn malho lgru
(nejvy poet vz tu byl dva tisce pt set) znla, e tu
nejsou dn kamna, tj. e tady nen krematorium ani nejsou
plynov komory. A to znamenalo, e muslim neel rovnou do
plynu, nbr teprve tehdy, a bude sestaven takzvan transport
nemocnch do Osvtimi. V tom smru nm tedy u nehrozilo
bezprostedn nebezpe. Jak dobrou nladu jsme mli z toho
radostnho pekvapen, e nm bylo dopno toho, co nm pl
blokov starina v Osvtimi, abychom co nejrychleji pili do
lgru, kde nen (jako v Osvtimi) komn.
Ano, z tto vesel nlady jsme se smli a dlali vtipy, pes
vechno, co jsme si museli v nejblich hodinch prodlat: pi
opakovanm potn len naeho transportu stle jeden chybl.
Museli jsme v deti a studenm vtru stt na apelplatzu tak
dlouho, a se ten jeden mu nael. Nali ho nakonec v jednom
barku, jak tam zcela vyerpn tvrd sp.
Nato se zdlouhav stac apel zmnil v trestn apel: museli jsme
celou noc, promoen a promrzl stt na apelplatzu, po trapci
t dlouh a obtn jzdy. A pesto - vichni jsme byli
prodchnuti krajn radost! Vdy - v tomhle lgru nebyl komn a
Osvtim byla daleko

Anebo, jak to bylo, kdy kolem ns na pracoviti pochodovala
skupina trestanc? Jak se tu ukazovala relativita kad bolestn
situace! Jak jsme krancm zvidli jejich relativn spodan,
relativn zabezpeen, relativn hygienick ivot! Ti se jist
mohou pravideln vykoupat, mysleli jsme si smutn. Ti jist maj
sv kartky na zuby, karte na aty, sv palandy (kad pkn
sm pro sebe) a svou msn potu. Vd, kde jsou jejich draz,
vd, zda jsou vbec naivu. To vechno jsme my u dvno nemli.
Anebo, jak jsme zvidli tm z ns, jim se naskytla ance,
chodit do njak tovrny a pracovat tam v krytch prostorch! Jak
kad z ns touil po takov anci, kter mu mohla zachrnit
ivot!
Ale ebek relativnho tst jde dle. I mezi nmi, kdo jsme
museli na prci venku, byly rozdly. Jeden mohl bt zaazen do
horho komanda a zvidl druhmu jen proto, e jeho nepotkalo to
netst brodit se v hlubokm mazlavm blt na pkrm srzu a
dvanct hodin denn vyprazdovat na kolejnikch peklpc
vozky. Na tomto komandu dochzelo denn k vtin smrtelnch
raz.
Na jinch nepznivch komandech byl ostr dozorce, kter
neetil ranami. Proto mohl mluvit o tst, ten, kdo k nmu
nebyl trvale pidlen.
Jednou jsem neastnou nhodou spadl do takov pracovn skupiny.
Dozorce m speciln zpracovval dv hodiny. Natst ns leteck
poplach pinutil peruit pedasn prci. Pak bylo nutn
peskupen. Nebt toho, urit jsem se tehdy vezl zptky do lgru
na tch sanch, na nich leeli mrtv nebo kamardi umrajc
vyerpnm.
V kadm ppad: slyet v takov situaci poplachovou sirnu, to
byl takov pocit vykoupen, jak si nedovede pedstavit ani
boxer, jeho v posledn chvli zachrnil ped K.O. zvuk gongu.

lovk byl vdn u za to, e byl ueten malch hrz. Byl rd,
kdy se mohl veer ped spanm odvivit, samo o sob to dn
rozko nebyla, protoe to znamenalo svlci se do naha
v nevytopenm barku, v nm (uvnit!) visely od stropu
rampouchy. Jak vak byl lovk rd, kdy se pi tom napklad
nerozjeely poplachov sirny, take se nhle nemuselo zhasnout,
a odviven se mohlo dothnout do konce. Peruen odviven
stlo toti lovka plku nonho klidu.
Pirozen, e tyto uboh radosti lgrovho ivota jsou tstm
jen v Schopenhauerov negativnm smyslu. Jsou toti absenc
utrpen a i to ve smyslu krajn relativnm. Pozitivn radosti - i
pranepatrn - byly pro ns vzcnost. Pesto si vzpomnm, e
jsem si kdysi dlal jakousi bilanci rozkoe, a to s tm
vsledkem, e jsem za mnoho, mnoho tdn proil jen dvakrt
okamik skuten radostn.
Bylo to po nvratu z pracovit do lgru, kdy jsem po dlouhm
postvn byl vputn do vvaovny a pidlen ke kolon
dirigovan ke kuchai, vzni F. Stl u velikho kotle a nalval
z nho polvku do misek, kter mu nastavovali kamardi rychle
defilujcc kolem. Byl vak ze vech kucha jedin, kdo se
nedval na to, kdo mu prv misku nastavuje. Byl to jedin
kucha, kter rozdloval polvku doslova bez ohledu na osobu.
Rozdloval ji rovnomrn a nedval pitom pednost svm osobnm
ptelm a krajanm tm, e by z n byl pro n lovil brambory a
druhm erpal zeshora istou vodu ...
Jsem vak dalek toho, abych lmal hl nad vzni, kterm lo nade
ve o jejich vlastn skupinu. Kdo chce jako prvn hodit kamenem
po lidech, kte dvaj pednost svm ptelm v situaci, kdy jde
o ivot? Nikdo by neml zvednout kmen dve, dokud se sm sebe
naprosto poctiv nezeptal, jak by v podobn situaci jednal on
sm.
Dlouho po tom, co jsem opt mohl spodan t, tedy dlouho po
osvobozen z lgru, mi kdosi ukazuje obrzek z njakho
ilustrovanho asopisu, na nm jsou vyfotografovni vzni
v koncentranm tboe, namakni na svch patrovch lcch a
tup hledc na pozorovatele. Nen to stran, tyhle hrozn
tve, to vechno? Jak to? ptm se, a skuten nechpu. Nebo
se ve mn v tu chvli rod jin obrzek. Pt hodin rno! Venku je
jet temn noc. Lem na tvrdch prknech zemljanky, v n je asi
sedmdest uznanch marod, a ti dnes nemusej na prci. Dokonce
nemusme ani na apel. Meme si cel den na svm zkm plcku
v barku lenoit, podimovat a ekat na svj denn pdl chleba,
pirozen snen, a na obzvlt mal pdl polvky, pro tuto
kategorii extra vodov. Jak jsme ale spokojen, ba astn, pes
to vechno! Natlaeni na sebe, abychom pedeli kad zbyten
ztrt tepla, apatit a ln pohnout ktermkoli dem, pokud to
nen bezpodmnen nutn, slyme z venku, z apelplatzu ostr
hvizd palek a voln povel, nebo non smna prv
pipochodovala.
Nhle se rozlet dvee, do barku pronik vnice a v n dovnit
vrvor zasnen postava vyerpanho kamarda, kter si chce na
pr minut sednou na prkno.
Ale blokov starina ho vyhod, protoe je bhem stacch apel
zakzno vpustit na marodku kohokoliv. Jak mi je toho kamarda
lto! Jak jsem v tu chvli rd, e nejsem v jeho ki, nbr e
jsem marod a e se mohu na marodce dle klimbat. Co to
znamenalo pro zchranu ivota bt uznn na dva dny a pak jet
mt pidan dva dni k tomu ...

Ml jsem vak tehdy jet mnohem vce tst. Kdy jsem ml bt
po tyech dnech zaazen na non smnu (bylo by to pro mne
znamenalo jistou smrt), vpadl nhle do barku vrchn lka a
vyzval mne, zda bych se nechtl dobrovoln pihlsit jako lka
na tyfov oddlen. Navzdory dtklivm radm mch ptel a
v rozporu s vypotavm chovnm tm vech mch ostatnch
nezamstnanch koleg jsem se ihned rozhodl kladn. Vdl jsem,
e na prci ve velmi krtk dob zajdu - a kdy u umt, tak
alespo trochu smyslupln. Smt svm nemocnm kamardm alespo
trochu jako lka pomoci se mi rozhodn jevilo smysluplnj, ne
vegetovat a nakonec zajt jako krajn neproduktivn kop, jm
jsem tehdy byl. To pro mne byla naprosto jednoduch matematika a
vbec ne njak heroick obtavost.
Sanitn poddstojnk vak potaj nadil, e ti dva lkai, kte
se dobrovoln pihlsili na tyfov oddlen, smj a do svho
odchodu zstat na marodce. Asi jsme vypadali tak, e se bl, aby
neml msto dvou lka, kte se mu dali k dispozici, jen dv
mrtvoly navc. To vechno ped mm vnitnm zrakem vykouzlil ten
obrzek z koncentranho tbora. A to ve jsem vyprvl, dokud
neporozumli, co mm na mysli, kdy km, e ve scnce na
obrzku nevidm nic tak stranho, a e si velmi dobe dovedu
pedstavit, e ti lid na nm vbec nemuseli bt neastn.
U na zatku jsme mluvili o znehodnocen, jemu, s nkolika mlo
uvedenmi vjimkami, pad za ob vechno, co nesouvis
bezprostedn s udrenm vlastnho ivota a se ivotem tch
nejblich. Toto znehodnocen se vak nezastav ani ped
lovkem, ped jeho vlastn osobou. I ona je vtaena do onoho
duchovho vru, kter jakoby strhval vechny hodnoty do propasti
a tam na n psal otaznk. Pod sugesc okolnho svta, kter u
dvno nic nev o hodnot lidskho ivota a dstojnosti lidsk
osoby, kter udlal z lovka jen vlun objekt vle sv
vyhlazovac politiky, aby z nho jet ped zvrenou likvidac
vymakal posledn zbytek fyzick sly, pod touto veobecnou
sugesc nutn dozn i nae vlastn j znehodnocen. lovk
v koncentranm tboe (pokud se tomu s krajnm vzeptm smyslu
pro vlastn dstojnost nevzpouz) ztrc cit pro to, e je vbec
jet subjektem, nato duchovou bytost s njakou vnitn
svobodou a osobn hodnotou. Prov sebe samho spe jako
nepatrnou steku velik masy, jeho existence kles na rove
existence stdov. Lid bez vlastnho mylen a vle jsou hnni
tu sem, pak tam. Bu jsou hnni dohromady anebo jsou rozehnvni,
pesn jako stdo ovc. Vpravo i vlevo od tebe, vpedu i vzadu,
h mal, ale ozbrojen sadistick smeka, kter t stle ene
vped nebo vzad evem, kopanci, pabami puek.
Pipadali jsme si tu jak stdo ovc, kter znaj a chtj jen
jedno, kter mysl jen na jedno: jak se vyhnout tokm ps, jak
mt trochu klidu a smt se trochu napst.
A jako se ovce bzliv tla do stedu stda, pesn tak se
snail kad z ns dostat do stedu ptice, a pokud mono
doprosted cel kolony, aby tak nejsp uel zubm vlk
krejcch vedle kolony vpravo i vlevo, ped n i za n. Navc
mlo toto stedov postaven jet jednu vhodu: lovk tam byl
nejlpe chrnn ped vtrem, co nebylo zanedbateln.
Proto zmizet v mase nen pro lovka v koncentranm tboe jen
sugesce, nbr i pokus o zchranu ivota, zmizet v pticch, to
u brzy dl vze mechanicky. Vdom se vak sna vnoit do
masy, aby splnil jeden z nevych pkaz lgrov sebezchovy,
toti: jen nebt npadn, jen nevzbudit dnou, ani sebemen,
pozornost SS!

Oveme existuj obdob, v nich je nutn i mon bt mimo dav.
Je znmo, e bt ustavin v mnostv spolutrpcch, bt s nimi
pod a v nejbanlnj kadodennosti, zplod v lovku
neodolatelnou touhu vypadnout z tto nucen spolenosti,
alespo nakrtko. Je to pn bt sm, bt sm sebou, s vlastnmi
mylenkami. lovka zachvt touha po troce samoty.
Kdy jsem byl pesunut do jinho bavorskho lgru, tzv. etcho
lgru, v nm jsem pak sml bhem velk tyfov epidemie psobit
jako lka, tu jsem ml to tst, e jsem se alespo na minuty
mohl sthnout do samoty. Za nemocninm barkem, byla to
zemljanka, v nm bylo namakno asi padest blouzncch kamard
s vysokou horekou, bylo v rohu mezi plotem z dvojitho ostnatho
drtu tich msteko. Tam byl postaven z nkolika kolk a ty
jaksi stan, do nho se hzelo (denn!) pl tuctu mrtvol
z naeho malho lgru. Byla tam tak achta s podzemnm
vodovodem, zakryt devnou deskou. Na tu jsem si sedal, kdykoliv
jsem byl jako lka v barku postradateln. Tam jsem sedval a
hledl, obklopen obligtn vintou ostnatho drtu, ven, daleko
do bavorsk krajiny s jejmi zelenmi rozkvetlmi nivami a
vzdlenmi modrmi pahorky. Tam jsem sedval a snil sv touebn
sny a poslal sv mylenky daleko na sever a severovchod, kde
jsem tuil lidi milovan - nyn tam ale bylo vidt jen mraky
velmi bizardnch a nepjemnch tvar.
Tch pr zavivench mrtvol vedle mne neruilo. Ze sn m
vytrhvaly jen kroky stre, patrolujc as od asu po-dl
ostnatho drtu, nebo hlas, kter m volal do nemocninho
barku, abych tam vyfasoval fungl novou dvku lk pro mou
karantn stanici. Bylo to pt, jednou snad i deset tablet
nhraky Aspirinu nebo Cardiazolu - pro padest pacient na
nkolik dn. Po pevzet liv jsem dokonce udlal jakousi
vizitu: el jsem od kamarda ke kamardovi, zmil jsem jim
puls, velmi tkm ppadm jsem dal po pl tablet, tm vbec
nejtm jsem nedal vbec nic, protoe by pro n byl lk
zbyten a byl by chybl pro ty, kdo jet mli vyhldku na
zchranu. Lehm ppadm jsem, krom dobrho slova, nemohl dt
nic.
Tak jsem se vlel od kamarda ke kamardovi, sm krajn oslaben
a tlesn sel, protoe jsem sm byl bezprostedn po skvrnitm
tyfu.
A pak jsem se opt na chvilku sthl do sv samoty a posadil jsem
se na devn vko podzemnho hydrantu, kter ostatn jednou
zachrnil tem kamardm ivot. Krtce ped osvobozenm byly
sestavovny masov transporty (dajn do Dachau) a je
pochopiteln, e se do nich tem kamardm nechtlo. Ti si te
vlezli do hydrantov achty a skryli se tak ped str, kter
prohledvala cel tern.
J jsem v tchto pohnutch minutch klidn sedl na vku a piln
jsem ignoroval nedviv enichajc stre, kter sice byly
v prvn chvli jaty podezenm a chtly zvednout desku, ale pak
si to rozmyslely a ly kolem mne dle. Sedl jsem s dobromyslnm
pohledem, nekodn jsem se tvil a s spn hranou
bezstarostnost jsem hzel kamnky na drtnou m. Jen na
sekundu na mne pohledem utkvl jeden strce. Ihned se vak
odzbrojen otoil a spchal dle. Tm tem v hloubce jsem vak
rychle oznmil, e hlavn nebezpe u pominulo.

O radikln bezcennosti jednotlivho lidskho ivota v lgru si
me udlat pojem jen ten, kdo tam sm il. Ten nejotuplej si
tuto nectu k lovku nejastji uvdomoval pi expedici
transportu nemocnch.
Na dvoukolcch taench vzni cel kilometry ve vnici do jinho
lgru byla vyzbl tlo transportovanch prost nahzena. Byl tu
njak mrtv? Pak ho pihodili k nim: listina musela souhlasit!
Listina je hlavn. lovk je dleit jen potud, pokud m
vzesk slo, doslova je jen slem. Mrtv nebo iv, to u zde
neplat. ivot sla nem dnou dleitost. A to, co je za
tmto slem, za tmto lidskm ivotem, to je jet
bezvznamnj: osud - minulost - jmno.
V nemocninm transportu napklad, s nm jsem jel jako lka
z jednoho bavorskho lgru do druhho, byl jeden mladk, kter by
byl musel opustit svho bratra, protoe ten na listin nebyl.
Mladk ebronil u lgrovho stariny tak dlouho, a se rozhodl
vymnit jednoho vzn, kter na listin byl a v posledn chvli
se mu nikam nechtlo, za bratra. Listina vak musela klapnout!
Nic nad to nebylo lehho: druh bratr prost pijal vzesk
slo, kestn jmno i pjmen kamarda, kter ml zstat na
mst a naopak. Nebo, jak u bylo eeno, osobn doklady u
dvno v lgru neexistovaly a kad byl astn, kdy neml jin
jmn neli tento svj organismus, kter pes vechno jet
dchal. Vechno ostatn, pesnji eeno vechno, co viselo na
zsinal ki tchto lidskch koster, vechny hadry a cry, to
patilo do zjmov sfry zstvajcch: odchzejc muslimov
byli odbornm okem a s neskrvanou zvdavost sledovni, zda snad
jejich boty nebo kabty nejsou pece jen o nco lep ne jejich
vlastn. Jejich osud byl zpeetn. Tm vak, kdo smli zstat
v lgru, tm alespo trochu prceschopnm, bylo dobr vechno, co
zvyovalo jejich anci k peit. Sentimentln nebyli ...
Ztrta citu, e vze je jet lidskm subjektem, je podporovna
tm, e se lovk v koncentranm tboe nezakou jen jako
objekt zvle str, nbr i jako ob - objekt - samho osudu,
jako jeho m na hran.
Vdy jsem si myslel a tak jsem to kal, e lovk v obvykle a
po pti nebo deseti letech, k emu bylo to nebo ono v jeho ivot
dobr. Koncentran tbor m pouil lpe: u po pti nebo deseti
minutch jsme tam asto vdli, k emu bylo to nebo ono dobr. U
v Osvtimi jsem si stanovil princip, jeho sprvnost se brzy
prokzala a vtina mch kamard si jej vzala k srdci. Otzky
jsem zodpovdal obecn podle pravdy. Na co se m ale nikdo
neptal, o tom jsem mlel. Kdy se mne nkdo zeptal, kolik je mi
let, ekl jsem to. Kdy se m nkdo ptal na zamstnn, pak jsem
ekl lka, zamlel jsem vak, e jsem odborn lka, kdy se
m na to nikdo vslovn neptal.
Prvn dopoledne v Osvtimi piel na apel dstojnk SS. Ti, jim
nebylo jet tyicet let, museli nastoupit zde, ti nad tyicet
tam. Dle byli zvl vytdni automechanici, kovi atd. Pak
jsme si museli spustit kalhoty a prohleli, zda nemme klu, a
opt byli nkte kamardi vylenni. Jedna skupina pak byla
hnna k jinmu barku a tam nastoupila k novmu apelu. Byl jsem
v n.
A znovu jsme byli tdni a po krtk zn odpovdi na otzku
St?, Povoln? jsem byl postaven k mal skupin stranou.
A opt byla tato m skupina hnna k jinmu barku, kde jsme byli
opt jinak peskupeni. A tak se to prkrt opakovalo, a jsem
z toho byl pln neastn, protoe jsem se ocitl mezi cizinci
mluvcmi jazyky mn neznmmi. Tam dolo k posledn selekci a j
jsem byl s naposled vytdnmi hnn k poslednmu barku. A tu
jsem nhle zpozoroval: byl jsem mezi svmi starmi kamardy, mezi
svmi krajany a kolegy. Byl jsem v barku, z nho jsem vyel! A
tm se ani cel ta tvanice, cel to intermezzo nezpozorovalo.
J jsem vak tuil, o kolik monch osud jsem se bhem tch
nkolika mlo minut otel ...
Kdy u byl zmnn nemocnin transport do etcho tbora
sestavovn, dali na listinu i m jmno, resp. moje slo: lka
bylo teba. Nikdo si vak nemyslel, e by ten transport opravdu
el do njakho etcho tbora. U se o tom vtipkovalo. T
transport byl u vyhlen ped nkolika tdny. A u tehdy se mlo
veobecn za to, e se nejede do etcho tbora, nbr do
plynu. Pak nhle pilo avzo: kdo nechce, me se dt z listiny
marod vykrtnout, pokud se dobrovoln pihls k (tak obvan)
non smn. Ihned to udlalo dvaaosmdest kamard. Za tvrt
hodiny byl pak transport odtrouben. Pro vtinu z nich to
v ptch trncti dnech znamenalo smrt.

Te tedy byl transport do etcho tbora sestavovn podruh.
Te u pirozen nikdo nevdl: byla to jen finta, byl to jen
trik, jak z nemocnch vymakat posledn zbytek pracovn sly, i
kdy jen na trnct dn. Anebo se jde do plynu nebo snad skuten
do etcho tbora?
Vrchnmu lkai jsem nebyl nesympatick. Ve ti tvrti na deset
veer mi tajn ekl: ekl jsem v pisrn, e se sm odhlsit,
m monost do deseti hodin! Dvm mu na srozumnou, e mi to
nesed, e jsem se spe nauil chodit rovnmi cestami, anebo,
chcete-li, dt osudu voln prchod. Nu, j u te zstanu u
svch marod, km mu. Z jeho o mne zashne soucitn pohled,
jako by tuil ... Beze slova mi podv ruku, jako by nelo
o rozlouen natrvalo, nbr jako by lo o mj ivot ... Jdu.
Pomalu krm zpt do svho barku. Na mm mst smutn sed
jeden dobr ptel. Ty skuten chce jet? pt se mne. Ano,
jedu ...
Dej pozor, Otto: jestlie se nevrtm dom, ke sv en, jestlie
se ty s n shled ... pak j ekne - dvej pozor: Pedn, e
jsme o n mluvili denn, ba hodinu co hodinu, vzpomn si? Za
druh: Nikdy jsem nemiloval nikoho vce ne ji. Za tet: ta
krtk doba naeho spolenho manelstv, to tst vyvilo
vechno, i to, co jsme museli prot zde ...!
Otto, kde jsi te? ije jet? Co se s tebou od t on posledn
hodiny stalo? Nael jsi opt svou enu? Vzpomn si jet na to,
jak jsem t tehdy pes tvj dtsk pl nutil nauit se nazpam,
slovo za slovem, mou zv?
Druh den rno jsem odjel s transportem. Tentokrt nelo ani
o fintu ani o trik. Tenhle transport opravdu neel do plynu,
nbr do etcho tbora. A ti, kte se mnou mli takov
soucit, ti zstali ve starm lgru, v nm zuil hlad jet he,
ne v naem novm lgru. Mysleli si, e se zachrauj a pitom se
tili do zhuby: po mscch, u po osvobozen, jsem se setkal s
jednm kamardem, policistou, ze starho lgru, kter z hrnce
vylovil onen kus masa, kter chybl v tch dnech v onom lgru na
hald mrtvol ... Nebo v onom lgru, z jeho pozdjho pekla
jsem vyel, vypukl kanibalismus.
Komu by pitom nenapadla phoda o smrti v Tehernu? Bohat,
mocn Peran se jednou prochzel se svm sluhou po zahrad svho
domu. Tu zane sluha nakat, e prv te vidl smrt a ta e mu
hrozila. pnliv pros sluha svho pna, aby mu dal svho
nejrychlejho oe, aby se mohl co nejrychleji vydat na cestu a
prchnout do Tehernu, kde by mohl bt toho dne veer. Pn mu kon
d a sluha odcvl. Kdy se pn vrac do domu, sm potkv smrt a
pt se j: Pro jsi tak vydsila mho sluhu, pro jsi mu tak
hrozila? A smrt k: J jsem mu vbec nehrozila. A vbec jsem
ho nechtla dsit. Byla jsem jen udivena, e ho vidm zde, kdy
ho mm dnes veer zastihnout v Tehernu!

Pevldajc pocit, e je lovk jen mkem, zsada nehrt si sm
na osud, nbr ponechat osudu, kde jen mono, volnou ruku a
k tomu vemu hlubok apatie, kter se lovka v lgru zmocuje,
to vysvtluje, pro se tento lovk sna vyhnout kad
iniciativ a boj se kadho rozhodovn. Bhem ivota v lgru
jsou rozhodnut, k nim mus dojt nhle, v nkolika okamicch,
a jsou to asto rozhodnut o byt a nebyt. Vzni bv
nejmilej, kdy ho osud uet rozhodovn. Nejvraznj je
nik ped rozhodnutm, zda m vze utci nebo neutci: v onch
minutch, a jde vdy jen o minuty, kdy se mus rozhodnout,
prov vze ve svm nitru pekeln muka. M se pokusit o tk
nebo nem? M na sebe vzt riziko nebo ne? I j jsem proil tento
oistec pln napt. Kdy u byla fronta za humny, naskytla se
pleitost k tku.
Jeden kamard, kter musel konat lkaskou slubu v barcch mimo
lgr, byl pro tk. Chtl prchnout bezpodmnen se mnou. Pod
zminkou konsilia u jednoho nevzn, k nmu jsem dajn jako
odborn lka musel, jsme se dostali z lgru. Venku nm chtl dt
tajn len cizho odbojovho hnut uniformy a falen papry.
V posledn chvli se vak vyskytly technick pote a my jsme
jet jednou museli do lgru zpt. Tto pleitosti jsme
vyuili: vybavili jsem se nkolika shnilmi bramborami jako
proviantem a hlavn poteboval kad z ns ruksak. Proto jsme
pronikli do przdnch bark enskho tbora, jeho bval
obyvatelky byly ped nedvnem petransportovny do jinho lgru.
V barku byl nepedstaviteln nepodek. Vechno tu leelo pt
pes devt a bylo zejm, e mnoho en uteklo. Leely tu hadry a
slma, zkaen zbytky jdla a rozbit ndob. Ale nechtl jsem si
vzt ani eus, v lgru jinak vysoce cenn. Vdli jsme toti
a pli dobe, e se tchto misek neuvalo v posledn dob,
kdy vldly v lgru pomry naprosto dezoltn, jen na polvku,
nbr i jako umvadla a non vzy. (Existoval toti psn zkaz
uvat v barku jakoukoliv ndobu pro konn poteby. Tento zkaz
museli obchzet bhem tyfov epidemie vichni, kdo tu leeli s
vysokou horekou a ani s ciz pomoc pro slabost nedoli
k latrn.)
J dlm ze, mj kolega se vpl do enskho barku. Za
chvli vychz ven, z radost a pyn ukazuje na ruksak skryt
pod kabtem. Vidl tam jet jeden a pro ten si te mm jt j.
Tak dl ze zase on a j jdu do barku. Zatmco prohledvm tu
hromadu krm, nachzm jet ped ruksakem star kartek na
zuby. Nhle vidm uprosted narychlo oputnch vc - mrtvolu
eny ...
Pak bm do svho barku, abych rychle pobral vechno, co mm:
mj eslek", pr rozbitch palk, kter jsem zddil po
jednom zemelm pacientovi na tyfovm oddlen, pr tuct
lstek, na nich jsem se, jak u uvedeno, pokouel
stenograficky zachytit heslovit obsah mho vdeckho rukopisu,
o kter jsem piel v Osvtimi.
Spn dlm jet jednou vizitu. Jdu podl prav ady pacient,
kte le na prohnilch prknech po obou stranch stedn uliky.
Pitom pichzm k jedinmu krajanovi, kter je u tm na
umen a kterho jsem po celou tu dobu chtl ze ctidosti pece
jen zachrnit. tk musm rozhodn dret v psn tajnosti.
Pesto se zd, e mj kamard nco vt (snad jsem byl ponkud
nervzn), ale kadopdn se mne mdlm hlasem zept: Ty tak
vythne paty? Popu to. Ale nemohu se tak snadno odtrhnout od
jeho pohledu.
Po vizit jdu k nmu znovu. A opt na mne dopad ten pohled
beznadje a j jej vnmm jako vitku. Stle vce se ve mn
prohlubuje onen nedobr pocit, kter m pepadl ihned potom, co
jsem vyslovil souhlas ke spolenmu tku s kolegou a tm jsem
prolomil svj star princip - nehrt si na osud.
Nhle se rozhoduji. Vychzm ven z barku a jdu ke svmu kolegovi
na nemocnin revr a hlsm mu: J s tebou nemohu. Sotvae jsem
mu to s rozhodnost vysvtlil, e nemohu s nm jt, sotvae jsem
rozhodl, e zstanu se svmi pacienty, byl v tu chvli ten
nedobr pocit ten tam! Co pinesou pt dny, nevm. Jsem vak
vnitn klidn jako nikdy pedtm. Vracm se pevnm krokem do
svho tyfovho barku, sedm si na prkno k nohm svho kamarda,
snam se ho potit, pak si jdu povdat s dalmi, kte ho
horekou, a uklidovat je.
Pak nadeel posledn den v naem lgru. Skoro vichni jeho
obyvatel byli pro blc se frontu pemstni do jinch lgr.
Bonzov tbora, kpov a kuchai utekli. Toho dne se kalo, e
do veera mus bt cel tbor zcela evakuovn, i od poslednch
zbylch vz, vesms nemocnch s hrstkou lka, poppad
oetovatel. Dle se kalo, e v noci bude tbor podplen. Ale
nklaky, kter mly odvet nemocn, se ani odpoledne
neobjevily.
Msto toho byl tbor nhle co nejpsnji uzaven, ploty
z ostnatho drtu co nejpsnji steeny, take se u nikdo
nemohl pokusit o nik na mstech, kter byla u napl v ostnatm
drt pipravena. Te byla situace ponkud hrzn. Zejm tu byl
mysl nechat lgr zlikvidovat v plamenech.
Po druh jsem se te s mm ptelem rozhodli k tku.
Mme za kol pohbt za ostnatm drtem ti dnen mrtvoly. Krom
ns dvou u toti nen v lgru nikdo, kdo by k tomu jet ml
slu. Tm vichni le v deliriu vysok horeky v tch nkolika
jet obsazench barcch. Rozhodujeme se takto: s prvn mrtvolou
propaujeme ve starch neckch, kter nm nahrazuj rakev i mry,
ptelv ruksak, s druhou mrtvolu mj ruksak a pi tet pak
zmizme sami.
A tet mrtvole plnme svj program. Pi tet mrtvole vak
musm trochu ekat: kolega toti ekl, e se pokus jet
narychlo splait kus chleba, abychom mli pt dny v lese co
jst. ekm - minuty utkaj, jsem stle nervznj - stle
jet nepichz. U jsem si to tak krsn maloval, jak te -
poprv po tech letech - budu chutnat svobodu a my pobme
front vstc. Teprve pozdji jsme se dozvdli, jak nebezpen
by tento bh bval byl. Nedolo k nmu. V tom okamiku, kdy se ke
mn konen mj kolega t, v tomt okamiku se otvr brna
lgru a ndhern aluminiov auto s velkmi ervenmi ki pomalu
vjd na apelplatz: objevil se delegt mezinrodnho ervenho
ke v enev a bere lgr a jeho posledn obyvatele pod svou
ochranu. Kdo by te jet pomlel na tk? Z nitra auta se
vykldaj bedny s lky, jsou rozdlovny cigarety, jsme
fotografovn a vude kolem jsot. Te u nemusme na sebe brt
riziko a bet vstc bojujcm frontm.
Delegt se ubytuje v jedn selsk usedlosti nedaleko tbora, aby
byl pohotov i v noci, pro vechny ppady.
V nvalu prvn radost jsme u na tet mrtvolu zapomnli. Te ji
vynme, abychom ji uloili v mlkm hrob, kter jsme pro ni
sami vyhloubili. Str, kter ns doprovz a m nad nmi dozor,
je nhle zcela mkk. Zan tuit, e se asi obrac karta, a
sna se s nmi navzat kontakt. A je tomu jakkoliv, astn se
krtk pohebn modlitby, kterou kme, zatmco prvn hroudy
zem dopadaj na ti mrtvoly. Po naem vnitnm napt a po
vzruen poslednch dn a hodin zvrenho sprintu naeho bhu
o zvod se smrt musela bt nae slova, jimi jsme se pnliv
modlili o pokoj, tak vrouc, e vroucnj z lidskch st snad
ani nikdy nezaznla ...
Tak probh tento den, n posledn den v lgru, v tuen vnitn
pedjman svobody. Nebo, pes vechno ujiovn delegta
ervenho ke, e na zklad mluvy nesm u bt lgr
evakuovn, pes jeho ptomnost v obci nedaleko lgru,
pedjdj v noci nkladn auta SS s rozkazem lgr ihned
vyklidit. Posledn zbyl vzov maj bt odtransportovni do
stednho lgru a odtud bhem osma-tyiceti hodin pevezeni do
vcarska a tam vymnni za zajatce.
V osazenstvu nkladnch aut by nikdo nepoznal SS. Tak vldn jsou
tito lid, kte nm domlouvaj, abychom bez obav nastoupili a
radovali se z t velik ance, kterou te mme. A u se
k nklakm tla ti, kdo maj k tlaen jet dost sil. Pracn
jsou na ploinu skldni tce nemocn a zcela zeslbl.
Mj kolega a j u neskrvme sv ruksaky a stojme pipraveni,
jakmile je pro pedposledn vz odpotvno tinct osob.
Vrchn lka je rozdluje - stoj ns tu patnct. On ale prv
ns pi potn pesko. Tch tinct u je na nkladnm aut,
zbvme jen my dva. Jsme pekvapeni, zklamni, rozezleni a
zatmco pedposledn auto odjd, zahrnujeme vrchnho lkae
vitkami. Omlouv sm sebe nadmrnou navou a roztritost, e
se klamn domnval, e stle pomlme na tk.
Netrpliv si opt sedme, s ruksaky na zdech, a s nkolika
poslednmi vzni ekme na posledn vz. Musme vak dlouho
ekat. Tak si lehme na uvolnn pryny v barku, totln
vyerpan vlkou nerv poslednch hodin a dn, stdajcmi se
vlnami nadje a zklamn (jsotu a do nebes a opt smrtelnho
smutku). Jsme pipraveni na cestu, zstvme obleeni, obuti - a
usnme. Tu ns probouz rachot stelby z puek i z dl, svtla
signlnch raket, svitn kulek, kter t proletuj stnou
barku. Vrchn lka vpadne dovnit a ki, abychom se kryli na
zemi.
Z hornho patra mi ske jeden obut kamard pmo na bicho; te
jsem tedy naprosto bdl.
Brzy mme pehled pes situaci: je tu fronta! Stelba ochabuje,
pestv, svt, a venku na storu u brny lgru vlaje bl
vlajka. Ale teprve po tdnech jsem se my, ta po-sledn hrstka
tohoto lgru, dozvdli, e i v tch poslednch hodinch si s
nmi opt zahrl osud. Proili jsme, jak problematick je
vechno lidsk rozhodovn, obzvlt tam, kde b o ivot i
smrt. Pi pohledu na kamardy, kte se on noci domnvali, e
jsou nklaky vezeni do svobody, jsme opt museli myslet na
pohdku o smrti v Tehernu. Po nkolika tdnech toti pede mnou
leely fotografie z jednoho malho lgru nedaleko od ns. Tam
byli odvezeni moji pacienti, zaveni do bark a v nich pak
upleni. Na fotografich jsem vidl jejich ohoel mrtvoly.

Tolik k charakteristice apatie, otupen mysli, kter se vzn
zmocuje bhem pobytu v lgru a stlauje jeho duevn ivot
veobecn na primitivnj rove, dl z nho objekt bez vle
osudu nebo zvle dozorc a poslze vede k tomu, e se vze boj
vzt do ruky vlastn osud - tedy rozhodovat se.
Nue, apatie m i jin piny, nen tedy jen ochrannm
mechanismem due. M i tlesn piny. Rovn jako podrdnost,
kter, vedle apatie, reprezentuje jednu z nejvce do o bijcch
znmek vzovy pschy. Mezi tlesnmi pinami je na prvnm
mst hlad a nedostatek spnku. U v bnm ivot vyvolv to
oboj, jak kad v, apatii a podrdnost.
V lgru lze nedostatek spnku z sti pipsat zlmu trpen
psobenm hmyzem, odhlme-li od nepedstavitelnho nedostatku
spac plochy v barcch a od (nade ve pomylen velikho)
nedostatku hygieny.
Ke vzniku apatie a podrdnosti pistupuje jet dal pinn
moment: krtnut onch civilnch jed, kter normln maj apatii
a podrdnost mrnit - odpadnut nikotinu a kofeinu! Tm apatie
a podrdnost jen jet stoup.
K tmto tlesnm pinm pak jet pistupuj i piny duevn
ve form uritch komplex. To ve tvo onu ojedinlou
psychickou strukturu vzn v lgru. Vtinu vz pochopiteln
trp jist druh komplexu mncennosti. Kad z ns byl kdysi
nkdo (nebo si to o sob alespo myslel). Te se vak s nm
zachz tak, jako by byl doslovn nikdo. (To, e sebevdom
zakotven v podstatnjch oblastech, v duchu, se situac v lgru
neotese, je jasn. Ale kolik lid, kolik vz, m takov
upevnn sebevdom?) Ani o tom mnoho peml, ani si to dle
uvdomuje, ct se bt prmrn vze v lgru zcela deklasovn.
Tento proitek se vak aktualizuje teprve kontrastem, kter
vyplv ze zvltn sociologick struktury ivota v lgru. Mm tu
na mysli tu vzeskou meninu, tm prominent, jako byli kpov
a kuchai, sprvci sklad a lgrov policist. Ti vichni
kompenzovali svj primitivn komplex mncennosti. Ti se vbec
nectili deklasovni jako majorita obyejnch vz, ti ctili,
e udlali pmo kariru. Ano, rostla v nich dokonce a
megalomnie.
Ztipln a zvistiv majorita si ulevovala rznm zpsobem,
pleitostn i kodolibm vtipem. Takov vtip vyprv: Mluv
spolu dva vzov a jeden uke na tetho, prv takovho
spnho kariristu: Toho jsem jet znal, kdy byl
prezidentem jedn velk banky, te se vyvihl na kpa.
Kdekoli dochz ke konfliktu mezi majoritou deklasovanch a
minoritu spnch, a o to nen v lgru nouze, ponajc vdejem
jdla, tam podrdnost propuk a vrchol. Ona podrdnost,
o jejch rznch tlesnch podkladech jsme mluvili, se umocuje,
pistoup-li jet piny duevn, komplexn afektov nboj
vech nezastnnch. Nen divu, e dochz k vyhrocen, kter
kon rvakou. Onen reflex, jm se hnvov afekt vybj ranou,
je u pedem urovn stlm bitm, jeho je vze v lgru astm
svdkem.
Sm jsem to asto musel prot, jak hladovmu a nevyspalmu
lovku hnvem svd ruka. Nevyspal jsem byl tehdy u proto,
e se v na zemljance, kter slouila jako tyfov ubikace, smlo
jistou dobu topit. Ohe vak v noci nesml vyhasnout. Kdo z ns
byl alespo trochu pi sle, musel se zastnit non sluby:
hldn ohn. Pes to vechno to pat k tm nejidylitjm
hodinm, jak jsem zail, kdy uprosted noci, zatmco jin spali
nebo v horekch blouznili, jsem byl na zemi nataen ped kamnky
naeho barku. Kdy jsem bhem tch hodin sv ichty hldal
plamen a v ru ukradench briket jsem si pekl pr stejn
ukradench brambor ... Ale o to nevyspalej a unavenj,
apatitj a podrdnj, jsem se ctil druhho dne.
Tenkrt jsem, nedlouho ped nam osvobozenm, psobil jako lka
na tyfovm oddlen a mimoto jsem musel zastupovat i blokovho
starinu, kter tak onemocnl. Tak jsem byl ped sprvou lgru
zodpovdn za istotu barku, pokud se o istot za danch
okolnost vbec dalo mluvit. Teatrln inspekce barku neslouila
ani tak hygien, jako spe trn. Vce jdla nebo trochu vce
lk by bylo bvalo k emu, ale pe smovala jen k tomu, aby
v ulice neleelo stblo slmy a aby roztrhan, pinav a
zaviven deky nemocnch byly v nohch vyazeny do jedn linie.
Kdy byla ohlena inspekce, pak jsem se musel postarat o to, aby
vedoucmu nebo starinovi lgru, kdy se sehnuli ve vchodu do
na zemljanky a mrkli dovnit, nepadlo do oka stblko slmy
nebo trochu popele u kamnek. Pokud se te osudu lid bydlcch
v tto de, tu inspekci stailo, e jsem strhl baret ze sv
oholen hlavy, hlun srazil podpatky a zn ohlsil: Revrov
bark VI/1. Stav: padest dva nemocn skvrnitm tyfem, dva
oetovatel, jeden lka. A u byla inspekce pry.
Ale ne pila, mezi hlkou a jejich pchodem, uplynuly nkdy
cel hodiny, a nkdy nepili vbec, tu jsem byl nucen stle
rovnat deky a sbrat stbla slmy padajc dol z lek a
sevvat chudky, kte u nabourvali cel ten pseudopodek a
pseudoistotu.
U horekou postiench je toti apatie a otuplost jet zvena,
take reaguj, jen kdy se na n siln ki. Ale i to asto
sele, a lovk se mus zuby nehty dret, aby nkomu njakou
nevrazil. Nebo vlastn podrdnost nezmrn stoupne tv
v tv apatii druhch a obzvlt ped nebezpem inspekce.
Po tomto pokusu psychologickho vylen a psychopatologickho
vkladu typickch charakterovch znak, kter lovku vtiskuje
del trval pobyt v koncentranm tboe, muste nutn mt ten
dojem, e lidsk due je konec konc nucen a jednoznan
urovna svm okolm. Vdy to pece je (uvnit psychologie
koncentranho tbora) prv ivot v lgru, co jako svrzn
sociln okol utv chovn lovka zdnliv nucen.
Meme tud oprvnn vznst nmitku a ptt se: kde pak zstv
lidsk svoboda? Skuten neexistuje dn duchovn svoboda,
svoboda toho, jak se lovk chov a jak zaujm postoj k danm
podmnkm svho okol? Je tomu skuten tak, e lovk nen nic
vc, ne produkt rznch urenost a podmnnost, nech u jsou
rzu biologickho, psychologickho nebo sociologickho? Nen
skuten lovk nic vc, ne nhodn rezultt sv tlesn
konstituce, charakterologick dispozice a spoleensk situace? A
- in speciali - skuten se ukazuje na tom, jak lovk reaguje na
zvltn, sociln podmnn okol ivota v lgru, e se tento
lovk neme oprostit od vliv existenn formy, do n je
nucen postaven? e mus tmto vlivm podlehnout? e pod tlakem
pomr, pomr v lgru panujcch, neme jinak?
Nue, tuto otzku meme zodpovdt jak zsadn, tak i z vlastn
zkuenosti. ivot v lgru nm toti ukzal, e lovk nramn
dobe me jinak. Existuje dosti pklad, asto heroickch,
kter prokzaly, e se teba apatie nebo podrdnost potlait
d. e tedy i nadle existuje zbytek duchovn svobody, svobodnho
postoje naeho j k okol, jet i v tto zdnliv absolutn
vnucen situaci, vnj i vnitn. Kdo by z tch, kdo proili
koncentran tbor, nemohl vyprvt o lidech, kte chodili po
apelplatzech nebo po ubikacch a rozdvali tu dobr slovo, tu
posledn sousto chleba? By jich bylo mlo, pece jsou dkazem
toho, e lze lovku v koncentranm tboe vzt vechno krom
jednoho: krom posledn lidsk svobody, kter mu dovoluje
zaujmout k danm pomrm adekvtn postoj. A monost vbru byla.
Kad den a kad hodina v lgru dvala tisce pleitost
k vnitnmu rozhodnut, kter bylo rozhodnutm pro nebo proti
propadnut lovka tm okolnm silm, kter hrozily uloupit mu to
nejvlastnj, jeho vnitn svobodu, a svst ho k tomu, aby se
zekl sv svobody a dstojnosti a stal se pouhm mem na hran,
pouhm objektem vnjch podmnek a nechal se od nich promnit
v typickho koncentrnka.
Pod tmto poslednm z monch hledisek se nm zpsob duevnch
reakc vz nutn jev jako cosi vce ne pouh vraz jistch
tlesnch a spoleenskch podmnek, vichni tito vzov trpli
tmt nedostatkem kalori v potrav, tmt spnkovm deficitem
a nejrznjmi komplexy, a pece to vechno dohromady
nevysvtluje dostaten, pro lovk propadl stereotypu lgrov
mentality. Nakonec se to, co se s lovkem vnitn stane, co
z nho po lidsk strnce ivot v lgru udl, projev jako
vsledek vnitnho rozhodnut. V zsad tedy me kad lovk,
dokonce i za takovch okolnost, o sob njak rozhodnout, co
(spirituln vidno) z nho v lgru bude: typick koncentrnk
anebo lovk, kter i zde jet zstane lovkem a zachov si
svou lidskou dstojnost.
Dostojevsk kdysi ekl: Bojm se jen jednoho: nebt hoden svho
utrpen. Tato slova musela lovku dosti asto prochzet hlavou,
kdy poznval ony muednky, kte svm utrpenm i smrt vydvali
svdectv o posledn, nezadateln, vnitn svobod lovka, o ni
lo. Dalo by se o nich tak ci, e byli svho utrpen hodni.
Podali dkaz toho, e opravdov utrpen je prce, vnitn
vkon. Duchovn svoboda lovka, kterou mu nelze a do poslednho
dechu vzt, mu a do poslednho dechu dv pleitost uspodat
svj ivot smyslupln. Nebo nem smysl jen ivot aktivn,
protoe lovku umouje vytvet hodnoty. A tak nem smysl jen
poivan ivot, tedy ivot, kter dv lovku pleitost
naplovat se proitky krsy, a v umn nebo v prod. Nbr,
svj smysl m dokonce i ivot, kter sotva poskytuje anci
tvrm nebo zitkovm zpsobem uskuteovat hodnoty (jako
napklad ivot v koncentranm tboe), kter pipout spe
onu posledn monost k tvorb smysluplnho ivota tm, jak se
lovk postav k vnucenmu vnjmu omezen sv existence. ivot
tvr i poivan je mu zapovzen u dvno. Jenome smyl nem
jen ivot tvr a poivan, nbr: m-li ivot vbec njak
smysl, pak jej mus mt i utrpen. Protoe utrpen k ivotu jaksi
nle - prv tak, jako k nmu nle osudovost a smrt. Nouze a
smrt teprve tvo z lidskho ivota celek.
Vtina se starala o otzku: Peijeme lgr? Nebo nepeijeme-li
ho, pak nem toto utrpen dn smysl. Naproti tomu mne trpila
jin otzka: M cel toto utrpen, to umrn kolem ns, njak
smysl? Nebo nem-li jej, pak by nakonec ani nemlo peit lgru
smysl. Nebo ivot, jeho smysl stoj a pad s tm, zda se z toho
dostanu nebo ne, ivot tedy, jeho smysl odvis od milosti takov
nhody, takov ivot by vlastn nemlo vbec cenu t.

Jakm zpsobem lovk na sebe bere svj nezvratiteln osud a tak
vechna utrpen s nm spojen, v tomto zpsobu se i v tch
nejtch situacch a a do posledn minuty ivota otvr plnost
monost, jak smyslupln utvet vlastn ivot. Podle toho, zda
lovk zstane odvn, staten, dstojn a nesobeck, anebo zda
v krajn piostenm boji o peit zapomene na sv lidstv a
stane se pln tm stdnm zvetem, kter nm pipomnla
psychologie lgrovho vzn, podle toho lovk uskutenil nebo
promarnil ty hodnotov monosti, kter mu poskytla jeho bolestn
situace a jeho tk osud, a podle toho byl tohoto utrpen
hoden nebo ne.
Nech si nikdo nemysl, e jsou takov vahy ivotu vzdlen a
ciz. Jist, takov ve je schopno, k n vyzrlo jen mlo
vzcnch lid. Jen mlo se jich v lgru mohlo piznat ke sv pln
vnitn svobod a vzepnout se k uskutenn tch hodnot, kter
umouje utrpen. Ale i kdyby to byl bval jen jeden jedin,
stail by jako svdek toho, e lovk me bt vnitn svdkem
sv vlastn vnitn sly i pes vnj nepze osudu, a to nejen
v koncentranm tboe. lovk je vude konfrontovn se svm
osudem a tak je postaven ped rozhodnut udlat z pouhho stavu
svho utrpen vnitn vkon.
Pomysleme pitom na osud nemocnch lid, obzvlt tch
nevylitelnch. J sm jsem etl dopis jednoho relativn mladho
pacienta, v nm sdluje svmu pteli, e se prv dozvdl, e
nem u mnoho ivota ped sebou a e mu u nelze pomoci ani
operac. Dle ve svm dopise napsal, e si prv vzpomn na
film, v nm byl vylen osud mue, kter hledl smrti vstc
odvn, dstojn a staten. Tehdy pi tom filmu si n pacient
myslel, e to mus bt dar nebes smt jt tak vzpmen smrti
vstc, a nyn, pe dle, poskytl i jemu osud tuto anci.
Nue, kolik ns bylo, kdo jsme ped asem vidli zfilmovan
Tolstho Vzken a pitom jsem si mysleli: jak to velik
osudy, jac to velc lid! Ale nainec, ten se k takovmu velkmu
osudu vbec nedostane a snad nikdy nebude mt k takov lidsk
velikosti pleitost. A pak kino skonilo a my jsme li do
blzkho automatu a pi kv a obloench chlebcch jsme
zapomnli na ty zvltn metafyzick mylenky, kter na okamik
osvtily nae vdom.
Kdy vak byl lovk sm postaven ped velik osud, kdy sm stl
ped rozhodnutm, zda bude elit osudu vlastn vnitn velikost,
tu u dvno nemyslel na ona dtinsk pedsevzet, a selhal.
A jeden nebo druh z ns snad opt jednoho dne sedl v kin a bu
tent nebo podobn film se mu odvjel ped oima, zatmco se
v jeho nitru, ped jeho vnitnm zrakem, souasn odvjel jin
film, film vzpomnek na ty lidi, kte to ve svm ivot
uskutenili anebo uskutenili jet mnohem vce, ne byla s to
ukzat sentimentln filmov fikce.
Pak se lovku vyno ten nebo onen detail z toho nebo onoho
pbhu, v nm se projevila vnitn velikost njakho lovka,
jako teba pbh umrn jedn mlad eny v koncentranm
tboe, jemu jsem byl svdkem. Ten pbh je prost, rychle se
d pevyprvt, a pesto bude znt jako vymylen, tak poeticky
se mi jev:
Tato mlad ena vdla, e bude muset v nejblich dnech umt.
Kdy jsem s n mluvil, byla pesto vesel: Jsem svmu osudu
vdn za to, e mne tak tvrd zashl, ekla mi doslovn, nebo
ve svm dvjm malomckm ivot jsem byla pli zhkan
a sv spirituln ambice jsem nebrala dosti vn.
Ve svch poslednch dnech byla zcela oduevnl. Tenhle strom
zde mi je v tch rznch fzch samoty jedinm ptelem, a
ukzala oknem barku. Venku prv kvetl katan a kdy jsem se
sehnul k pryn t nemocn, vidl jsem oknkem zelenou vtev se
dvma rozkvetlmi svcny. S tmhle stromem dosti asto
mluvm, k pacientka. Jsem udiven a nevm, jak si jej slova
vysvtlit. Je snad v deliriu, je snad prv v halucinaci? Zvdav
se j proto ptm, zda j snad strom tak odpovd. Ano. A co e
ti k? Na to mi prav: ekl mi: Jsem tu, j jsem tu. J jsem
ivot, vn ivot.

Mluvili jsem o tom, e posledn dvod pro deformaci vnitn
skutenosti lidskho ivota v koncentranm tboe nespov ve
vyjmenovanch psychofyzickch pinch, nbr e jeho zkladn
pinou je svobodn rozhodnut. Nyn to vysvtlme dle.
Z psychologickho pozorovn na lgrovch vznch vyplynulo, e
vlivm lgrovho svta propad ve vvoji svho charakteru jen
ten, kdo ped tm pipustil svj pd po duchovn strnce, kdy
padl lidsky. Tento pd vak pipustil jen ten, kdo u neml
dnou vnitn oporu!
V em mla a mohla takov opora spovat? Na to se nyn ptme.
Zprvy a vzpomnky bvalch lgrovch vz se shoduj v tom, e
nejtivji na n psobilo to, e se veobecn nevdlo, jak
dlouho budou jet muset v koncentranm tboe zstat. Vze
nezn termn svho proputn! Termn proputn, pokud se vbec
dalo diskutovat (v naem lgru to byla diskuse bezpedmtn), byl
tak neurit, e doba pobytu v koncentranm tboe byla
prakticky i proitkov nejen neomeziteln, nbr i neomezen.
Jeden znm badatel psycholog kdysi poukzal na to, e se ivot
v koncentranm tboe d oznait jako provizorn existence.
Rdi bychom tuto charakteristiku doplnili takto: vzova
existence v koncentranm tboe se d definovat jako
provizorium bez termnu!
Kdy pichzeli do lgru nov vzni, pak o tamnch pomrech
celkem nic nevdli. Ti, kdo se vrtili, museli mlet a z jistch
lgr se ji nevrtil nikdo.
Prvnmi kroky do koncentranho tbora se ovem vnitn scenrie
zmnila: s koncem nejistoty pila t nejistota konce. Ukonen
tto ivotn formy (jestlie vbec!) bylo v nedohlednu.
Latinsk slovo finis m, jak znmo, dvoj vznam: konec a cl.
Nue, lovk, kter nevid konec svho existennho provizoria,
neme ani svj ivot zamit k njakmu cli. Neme u, jako
lovk v normlnm ivot, zamit svj ivot na budoucnost. Tm
se vak zmn i cel struktura jeho vnitnho ivota. Dochz
k vnitnm padkovm jevm, jak je u znme z jinch oblast
ivota. V podobn situaci se ocit napklad nezamstnan. I jeho
existence je te provizorn a ani on neme svj ivot v jistm
smyslu zamovat na budoucnost. Pi prohldkch nezamstnanch
hornk bylo dost pleitost zkoumat, jak inky m tato
zdeformovan existenn forma na provn asu, na vnitn
as, neboli na proitkov as, jak se tento as psychologicky
nazv.
V lgru tomu bylo tak: mal asov sek, napklad den vyplnn
hodinu co hodinu ikanovnm, se zdl bt nekonen. Vt asov
sek vak, teba tden, se svm kadodennm stereotypem, utekl,
jak se nm zdlo, hrozn rychle. A kamardi mi dvali vdy za
pravdu, kdy jsem kal: v lgru trv den dle ne tden! Tak
paradoxn byl tento hrzn asov proitek.
V tto souvislosti pipomnm t ppadn psychologick
poznmky, kter najdeme v romnu Thomase Manna Kouzeln hora (Der
Zauberberg), kde se l duevn vvoj lid, kte se ocitaj
v analogick psychologick situaci. Jde o obyvatele
tuberkulznho sanatoria, kte rovn nev, kdy budou proputni
a tud nemaj dnou budoucnost, neij, podobn jako lid
v koncentranm tboe, se zamenm na njak cl.
Jeden z lgrovch vz svho asu pochodoval v dlouh kolon
nov pchozch z ndra do koncentranho tbora a pitom mu
bylo, jak mi pozdji vyprvl, jakoby el za svou vlastn
mrtvolou. Tak intenzivn tehdy proval svou absolutn
bezvchodnost, kter ho nutila dvat se na cel vlastn ivot jen
pod zornm hlem minulosti, jako na cosi minulho, na ivot
nkoho, kdo je mrtv. Ale tento zitek, e je lovk ivou
mrtvolu, je prohlouben jet jinmi momenty. Co do asu je
citeln neomezenost vzen, v prostoru je naopak citeln jeho
omezenost: co je za ostnatm drtem se jev jako nedostupn,
neppustn, a poslze jaksi neskuten.
Ve, co probh venku, lid mimo lgr, vechen normln ivot,
psob na toho, kdo je v lgru, jaksi straideln. Pokud se mu
poda pohldnout ven, tu se mu venkovn ivot jev tak, jako se
asi jev tomu, kdo umel a z onoho behu pohl dol na svt.
Vi normlnmu svtu nabv asem vze pocit, jako by se tento
svt ztratil.
Vnitn forma ivota v koncentranm tboe se pro lovka, kter
se ve svm lidskm padku dv unet dnm, protoe nem oporu
v dnm budoucm cli, stv retrospektivn existenc. O tto
zamenosti do minula jsme u mluvili v jin souvislosti. Slou
znehodnocen ptomnosti i s jejmi hrzami. Znehodnocen
ptomnosti vak s sebou nese jist nebezpe. Snadno se toti
pehldnou impulzy k utven skutenosti, kter jsou i
v lgrovm ivot, jak to dokazuje mnoho heroickch pklad.
Totln znehodnocen reality odpovdajc provizornmu ivotu
v koncentranm tboe svd pln k tomu, e se lovk nechv
unet proudem, protoe vechno je tak jako tak marn, bezcln.
Takov lid zapomnaj, e asto prv takov vnj obtn
situace dv lovku pleitost, aby vnitn vyrostl nad sebe
sama. Msto, aby vnj tkosti lgrovho ivota brali jako
zkouku vnitnho pesvden, neberou ptomnou existenci vn,
znehodnocuj ji k emusi nevlastnmu, ped nm je nejlpe se
uzavt tak, e se lovk zabv u jen svm minulm ivotem.
ivot takovch lid pak uvzne na mrtvm bod, msto aby se prv
za tchto nad pomylen velikch obt vzepjal ke svmu vrcholu.
Pirozen, e toho jsou jen mlokte schopni. Tm se vak
podailo i ve vnjm ztroskotn a umrn dospt takov lidsk
velikosti, j by ve sv dvj vedn existenci nebyli doshli
nikdy. Nm ostatnm vak, nm prostednm a vlanm, platilo
napomenut Bismarckovo, kter ekl kdysi: V ivot tomu je tak,
jako u zubae: stle si myslme, e to vlastn teprve pijde a
mezitm je u po vem. Vtina vz v koncentranm tboe si
myslela, e vechny monosti k uskutenn jsou ty tam, a ony
spovaly de facto prv v tom, co lovk udl ze ivota
v lgru. Bude jen vegetovat jako tisce vz, anebo jej promn
ve vnitn vtzstv, jak se to podailo nemnoha jedincm?

Je jasn, e jakkoliv psychoterapeutick pokus (nebo pokus ve
smyslu psychohygieny) elit psychopatologickm jevm, kter u
vzn vyvolv ivot v tboe, je odkzn na to, zda se poda
lovka v koncentranm tboe a navzdory koncentranmu tboru
vnitn napmit, zorientovat na budoucnost, zamit ho
k njakmu budoucmu cli. Instinktivn se o to ten i onen vze
na vlastn pst pokusil. Vtina mla nco, co je napimovalo, a
toto nco byl kousek budoucnosti. Pat jaksi k lovku, e me
existovat jen pod zornm hlem njak budoucnosti, tedy jaksi sub
specie aeternitatis ( s pohledem na vnost).
K tomuto pohledu na budoucnost se vdy utk v nejobtnjch
okamicch svho ivota. asto i formou triku. J sm si
vzpomnm na tento zitek: Plakal jsem tm bolest, nebo m
zrann nohy vzely v otevench botch. Byl krut mrz, li jsme
proti ostrmu vtru. Tak jsem v dlouh kolon pajdal nkolik
kilometr z tbora na pracovit. Mj duch se ustavin zabval
tiscermi malmi problmy na tborov bdy: Co asi bude dnes
k veei? Co kdy bude pdavek, koleko salmu? Nebylo by lpe
vymnit je za kus chleba? Neml bych posledn cigaretu z prmie
ped trncti dny vymnit za misku polvky? Kde msto prasklho
drtu sehnat kus novho, abych si jm mohl zanrovat boty?
Budu te na pracoviti vas zapojen do znm party, anebo budu
peloen k njakmu hrubmu parkovi, kter tlue? A co by se
dalo dlat pro to, abych byl s njakm konkrtnm kpem tak
zadobe, e by mi domohl k nepravdpodobnmu tst, toti -
abych sml zstvat na prci v lgru a nemusel denn tak stran
marovat?
Takov otzky se mi den co den a hodinu co hodinu vtraj. Mne to
trp. Hnus se mi to. A tu uiji triku: nhle se vidm v njakm
jasn osvtlenm, krsnm a teplm, velkm pednkovm sle.
Stojm tam za enickm pultem, pede mnou v pohodlnch,
vypolstrovanch idlch se zjmem nasluchajc publikum a j
mluvm. Pednm prv o psychologii koncentranho tbora! A
nhle se vechno, co mne trp a t, objektivizuje a je vidno
a leno z jistho nadhledu.
A tento trik mi umon, e stojm njak nad, nad situac, nad
ptomnost a nad utrpenm a vidm to ve tak, jako by to u byla
minulost a jako bych j sm i s celm svm utrpenm byl pedmtem
zajmavho vzkumu psychologick vdy, kter konm j sm.
Jak jen to k Spinoza ve sv Ethice? Affectus, qui passio est,
desinit esse passio simulatque eius claram et distinctam formamus
ideam. Bolestiv afekt ztrc svou bolestivost, vytvome-li si
o nm jasnou a zetelnou pedstavu (Ethik 5. dl, O moci ducha
neboli o lidsk svobod, III. st).
Kdo naproti tomu nen s to vit v budoucnost, je v lgru
ztracen. Se ztrtou budoucnosti ztrc i svou duchovou oporu,
nebrn se vnitn svmu pdu, a tak tlesn i duevn upad.
K tomu dochz celkem nhle, ve form jistho druhu krize, jej
pznaky jsou alespo ponkud zkuenmu vzni bn.
Kad z ns se bl (ne sm pro sebe, nebo to by bylo bvalo
bezpedmtn, nbr spe kvli svm ptelm), prvnho nporu
tto krize. Obvykle to vypadalo takto: vze zstal jednoho dne
v barku leet a nic jm nehnulo, aby se oblkl, aby el do
umvrny a vyel na apelplatz. U na nj nic nepsob, nic ho
neds, dn prosby, hrozby nebo rny, vechno je zbyten: on
prost zstane leet, tm bez hnut. A jde-li o nemoc, je
vyvolala tuto krizi, pak se t zpuje dt se odvst na
ambulanci nebo cokoliv pro sebe udlat. Vzdal sm sebe! Le ve
vlastnch vkalech a o nic se u nestar. Jak podstatn tu je
vztah mezi touto ivotu nebezpenou netenost a ztrtou nadje,
to jsem jednou vidl dramaticky ped sebou: mj blokov starina
byl komponista a libretista, ne tak docela neznm. Byl to
cizinec. Ten mi jednoho dne ekl: Ty, doktore, rd bych se ti s
nm svil. Ml jsem nedvno pozoruhodn sen. Jaksi hlas mi
ekl, e si smm nco pt, e mu jen mm ct, co bych rd
vdl, e mi zodpov kadou mou otzku. A v, na co jsem se
zeptal? Rd bych vdl, kdy pro mne skon vlka! V, doktore,
co tm myslm: pro mne! To znamen, e jsem chtl vdt, kdy
budeme osvobozeni my tady v lgru, tedy, kdy skon nae
utrpen. A kdy jsi ml ten sen? ptm se ho. V noru 1945,
odpovd (tehdy byl zatek bezna). A co ti ten hlas ve snu
ekl, ptm se dle. A on potichu, tajupln mi ept: Tictho
bezna!
Kdy mi tedy mj kamard F. vyprvl o svm snu, byl jet pln
nadje, byl pesvden, e ten hlas ze snu bude mt pravdu.
Jenome prorokovan termn se stle vce blil, a podle zprv
proniknuvch do lgru nebylo pravdpodobn, e by ns fronta
mohla jet v beznu osvobodit. A tu se stalo, e F. nhle 29.
bezna onemocnl, dostal vysokou horeku a 30. bezna, tedy
v den, kdy ml byt podle proroctv zbaven veho utrpen a kdy
tedy mla pro nho vlka skonit, upadl do tkho deliria a
poslze ztratil vdom. Dne 31. bezna byl mrtev. Umel na
skvrnit tyfus.
Kdo z ns v, jak vnitn souvislosti existuj mezi mysl
lovka a odolnost jeho organismu, mezi odvahou a nadj (resp.
beznadj) a imunitou organismu, ten tak pochop, jak smrteln
me psobit pd do beznadje a sklenosti: mj kamard
F. poslze umel na to, e jeho tk zklamn na tm, e nedolo
k pesn oekvanmu osvobozen, nhle snilo obranyschopnost
jeho organismu proti latentn tyfov infekci. Jeho vra
v budoucnost a tm i jeho vle ochably, a tak podlehl jeho
organismus nemoci, take hlas jeho snu ml nakonec pravdu.
S tmto jednotlivm ppadem a se zvry z nho vyplvajcmi
souhlas i to, na co mne pleitostn upozornil vrchn lka
naeho tbora. e toti v tdnu mezi Vnocemi 1944 a Novm rokem
1945 dojde v naem lgru k masovmu umrn, jakho tu jet
nikdy nebylo. Pinou toho, i podle jeho nzoru, nebyly ani
zten pracovn podmnky nebo zhoren zsobovac situace, ani
zmnn poas nebo nov epidemie, nbr: pinu bylo hledat
v tom, e vtina vz se oddvala tehdy bn naivn nadji, e
budou Vnoce slavit opt doma. Noviny rozhodn nekaly nic
povzbudivho a tu se vz zmocnila takov sklenost spojen se
zklamnm, e to zpsobilo pokles odolnosti vz a tm i
hromadn umrn.
U jsme ekli, e kad pokus vzn vnitn se napmit
pedpokldal, e se nm poda zamit je na njak budouc cl.
Heslo, pod nm nutn probhala vechna psychoterapeutick a
psychohygienick pe o vzn, vyjdil nejtrefnji Nietzsche:
Kdo m ve svm ivot njak pro, ten snese i kad jak. Bylo
tedy teba upamatovvat vzn, kdykoliv se k tomu naskytla
pleitost, na pro jejich ivota, na jejich ivotn cl, a
tm doshnout toho, e pak, vnitn zoceleni, dovedli elit i
onomu hrznmu jak ptomn situace, onm hrzm koncentranho
tbora. A naopak: bda tomu, kdo u ped sebou dn cl nevidl,
kdo u neml dn obsah svho ivota, kdo u nespatoval ve svm
ivot dn el, komu zmizel smysl jeho existence, a tm i
kad smysl jeho odolnosti. Takov lid zcela ztratili pdu pod
nohama a oddali se pdu. Typick odpov na vechno povzbuzovn
znla: Co mu j jet oekvat od ivota? Co na to ci.

Zde je nutn zvrat v tzn se po smyslu ivota: musme se uit
(a zoufajc lidi pouovat), e naprosto nezle na tom, co my
jet oekvme od ivota, jako spe na tom, co ivot oekv od
ns. Filozof, profesionl, by ekl, e zde b o kopernikovsk
obrat: e se u toti neptme po smyslu svho ivota my, nbr e
se my sami ctme jako dotazovan, jako ti, jim ivot den co den
a hodinu co hodinu klade otzky; otzky, kter mme sprvn
zodpovdat, a to ne mudrovnm nebo e, nbr inem, sprvnm
chovnm. ivot nakonec neznamen nic jinho, ne nst
zodpovdnost za sprvn odpovdi na otzky ivota, za plnn
kol, kter ped kadho z ns ivot stav, za splnn poadavku
ptomn hodiny.
Tento poadavek a s nm i smysl existence se mn od lovka
k lovku, okamik od okamiku. Nikdy tedy nelze udat smysl
lidskho ivota veobecn, nikdy se ned otzka po tomto smyslu
veobecn zodpovdt, ivot (jak jej tu mme na mysli) nen nic
vgnho, nbr vdy nco zcela konkrtnho a tak jsou i
poadavky, kter na ns ivot klade, vdy zcela konkrtn. Tuto
konkrtnost s sebou pin lidsk osud, kter je pro kadho
ojedinl a jedinen. dn lovk a dn osud nen srovnateln
s druhm: dn situace se neopakuje. V kad situaci je lovk
vyzvn k jinmu chovn. Tu od nho vyaduje konkrtn situace,
aby jednal, aby svj osud utvel aktivn. Jindy opt, aby vyuil
pleitosti a proval urit hodnoty (resp. jich poval), a
jindy opt, aby vzal svj osud prost na sebe. Vdy se vak kad
situace vyznauje onou ojedinlost a jedinenost, kter pokad
pipout jen jednu jedinou (toti tu sprvnou) odpov na
otzku, kter je obsaena v t on konkrtn situaci.
Pokud konkrtn osud ulo lovku njak utrpen, pak bude muset
tento lovk v tomto utrpen vidt kol, svj specifick kol.
Bude muset tv v tv tomuto utrpen proniknout k vdom, e
v celm kosmu je to prv jen a jen on, kdo tu stoj se svm
trznivm osudem. Nikdo mu jej neme odejmout, nikdo jej neme
msto nho protrpt. V tom vak, jak on sm, jen a jen on svm
osudem postien, bude toto utrpen snet, prv v tom t
spov jedinen monost jedinenho vkonu.
Pro ns v koncentranm tboe to rozhodn nebyla njak ivotu
vzdlen spekulace. Pro ns byly takov mylenky tm jedinm, co
nm jet mohlo pomoci! Nebo prv tyto mylenky nm nedovolili
zoufat ani tehdy, kdy u jsme nevidli dnou anci na peit.
Nebo nm u dvno nelo o otzku po smyslu ivota, kter bv
asto kladena a pitom se j nemysl nic vc, ne uskutenn
njakho cle, tm e nco vytvome. Nm lo o smysl ivota
jakoto on totality, je v sob skrv i smrt a tak neposkytuje
jen smysl ivota, nbr i smysl utrpen a smrti; o tento smysl
jsme zpasili.

Jakmile jsme jednou poznali smysl utrpen, tu u nechceme
zkrlovat a bagatelizovat plnost utrpen v koncentranm tboe,
tm e bychom je vytsovali nebo se pes n peneli,
napklad lacinm a keovitm optimismem. Utrpen nm t bylo
kolem, jeho smyslu jsme se u nechtli uzavrat. Nm utrpen
odhalilo svj vkonnostn charakter, ten charakter, pro nj
Rilke vol: Kolik je toho jet nutno odtrpt!
Jako se mluv o tom, kolik toho je nutno odpracovat, tak mluv
Rilke o odtrpn.
My jsme toho ovem mli odtrpt mnoho. Proto jsme se museli
nutn zadvat do tve vcem, utrpen v jeho plnosti. I kdy to
bylo spojeno s nebezpem, e zmkneme, e se potaj neubrnme
slzm. Za tyto slzy se lovk nemus stydt, protoe jsou zrukou
toho, e ml odvahu nejvy: odvahu trpt! O tom vak vdli jen
mlokte a ti se jen stydliv tu a tam piznvali, e si opt
jednou poplakali, jako teba onen kamard, jeho jsem se ptal,
jak se zbavil otok z hladu. Odpovdl mi tehdy: Vyplakal jsem
je.

Zroden nbhy k psychoterapii, respektive k psychohygien
v koncentranm tboe byly, pokud vbec, bu individuln nebo
kolektivn. Individuln psychoterapeutick pokusy byly leckdy
terapi (kter byla tak nutn, e zachrnila ivot), mj.
zabraovala sebevradm. Jakmile se nkdo pokusil o sebevradu,
pak bylo co nejpsnji zakzno takovho lovka zachraovat.
Tak existoval oficiln zkaz odezvat kamardy, kte se
veli. O to dleitj bylo kad profylaktick (preventivn)
opaten. Vzpomnm si te na dva ppady, kter nejsou jen
pklady praktick pouitelnosti pedchozch mylenek, nbr je
v nich i pozoruhodn shoda.
lo o dva mue, kte si vzjemn ekli o svch sebevraednch
myslech. Oba uvdli, jak to bylo typick, e u od ivota nic
neoekvaj. Obma vak bylo teba ukzat, e ivot nco oekv
od nich, e na n v ivot, v budoucnosti nco ek.
A vskutku vylo najevo, e na jednoho ekalo jeho dt, kter
zbooval. ekalo na svho ttu v cizin. Na toho druhho
neekala dn lovk, nbr vc: jeho dlo! Tento mu byl toti
vdec a vydal srii knih o uritm tmatu. Tato srie vak nebyla
ukonen a ekala na sv dovren. Pro toto dlo byl tento lovk
nepostradateln a nezamniteln, prv tak jako byl ten prvn
nezastupiteln v lskyplnm vztahu ke svmu dtti. lo
o ojedinlost a jedinenost, kterou se vyznauje kad
jednotlivec a kter dodv kad jednotliv existenci teprve
smysl. Uplatn se tedy jak ve vztahu k njakmu tvrmu dlu,
tak i ve vztahu ke druhmu lovku a k jeho lsce. Tato
nezastupitelnost a nenahraditelnost kad jednotliv osoby, to je
prv to, co je nutno si uvdomit a co d v cel jej velikosti
zazit zodpovdnosti, kterou m lovk za svj ivot.
lovk, kter si uvdom tuto zodpovdnost vi svmu dlu nebo
vi ekajcmu milujcmu lovku, ten u nikdy nebude s to svj
ivot odhodit. Zn toti ono pro sv existence, proto snad
unese i kad jak.

Monosti kolektivn psychoterapie byly v lgru krajn omezen.
Vce neli ei zde zmohl pklad! Pokud nebyl nkter blokov
starina bonzem, pak ml tisce pleitost svou pmou a
povzbudivou bytost hluboce ovlivovat jemu sven lidi.
Bezprostedn psobnost pkladnho byt je vdy vt, ne je
psobnost ei. Tu a tam vak zapsobilo i slovo, toti jmenovit
tehdy, kdy se z vnjch dvod byla vt pleitost
k naslouchn. Tak si vzpomnm na pleitost, jak bylo
kolektivn vpovd psychoterapeuticky vyuito pi vnitn
pohotovosti obyvatel jednoho barku, kter byla vystupovna
jistou vnj situac.
Byl to zl den: ped chvl jsme se na apelu dozvdli, co
vechno bude od tto chvle povaovno za sabot a co tud bude
trestno okamitm obenm. Takovm deliktem bylo teba
odezvni zkch pruh z naich starch dek (co se asto dlalo
a pak se z prouk vyrbly improvizovan kamae), nebo ta
nejnepatrnj krde.
Nue, ped nkolika dny pronikl jeden hladem polomrtv vze do
bunkru s bramborami, aby si jich pr kilo ukradl. Vloupn bylo
odhaleno a zlodj byl jinmi vzni zjitn. Veden tbora se
o tom dozvdlo a vyadovalo vydn delikventa, jinak e bude mt
cel tbor povinn jednodenn pst. Oveme se dvaapl tisce
kamard radji postilo, ne aby vydalo jednoho vzn na
ibenici. Veer tohoto postnho dne jsme ve sv zemljance leeli
v nlad obzvlt patn. Mluvilo se jen mlo a kdy vbec, tak
podrdn. A pak navc zhaslo svtlo. Nlada byla pod bodem
mrazu. Lgrov starina, moudr to mu, vak naimrovizoval mal
pohovor o vem tom, co ns vechny vnitn tolik zamstnvalo:
mluvil o vech tch kamardech, kte bhem poslednch dn nemoc
nebo sebevradou odeli z tohoto svta. Mluvil vak tak o pravm
dvodu tohoto umrn, a u nemoc, a u sebevradou: toti
o tom, e tito lid samy sebe vzdali.
N starina chtl slyet, pro k tomu dochz a snad chtl i
varovat pedpokldan nejbli obti takovho smrtelnho pdu -
a oslovil mne! Bh v, e se mi rozhodn nechtlo podvat njak
psychologick vklady nebo povzbudit sv druhy, jak by to dlal
njak lka - far. Bylo mi zima a ml jsem hlad. I j jsem byl
sklesl a podrdn. Ale musel jsem se vzchopit a tto jedinen
monosti vyut, nebo povzbuzen bylo te nutnj ne kdy
jindy.

Tak jsem zaal, a zaal jsem tm, e se kadmu nestrannmu
lovku mus budoucnost jevit neuten. Pipustil jsem, e si
kad z ns u me vypotvat, jak je pravdpodobnost peit
mal. A to jet nebyla v lgru tyfov epidemie. A pesto jsem
odhadl vyhldku na peit tak na pt procent. A lidem jsem to
ekl! Nebo jsem jim t ekl, e se sm pro svou osobu nevzdvm
nadje a nehodlm hzet flintu do ita. Vdy dn lovk nezn
budoucnost, dn nev, co mu pinese u jen pt hodina. A i
kdy nesmme nazt potat s njakou vojenskou senzac, pece
my, zkuen vzni, vme lpe ne kdo jin, e se asto nhle
naskytne njak velk ance, pinejmenm pro jedince:
neoekvan zaazen do njakho malho transportu se zvltnm
poslnm s neobyejn pznivmi pracovnmi podmnkami a tak
podobn, co jsou vci, kter byly pro vzn v lgru touebnm
vrcholnm tstm.
Nemluvil jsem vak jen o budoucnosti a o tm, do n je natst
zahalena, a o ptomnosti se vemi jejmi bolestmi, nbr mluvil
jsem i o minulosti, o vech jejch radostech a svtle, jm
ozauje i tmu naich dn. Citoval jsem bsnka, kter prav: Co
jsi proil, o to t neoloup dn moc tohoto svta.
Co jsme uskutenili v plnosti svho minulho ivota, v jeho
zitkov plnosti, toto vnitn bohatstv nm u nevezme nic a
nikdo. Ale nejen to, co jsme proili, ale i to, co jsme udlali,
vechno to velk, co jsme kdy mysleli, a to, co jsme vytrpli, to
ve jsme zachrnili pro skutenost jednou provdy. A i kdy je to
cosi minulho, prv v minulosti je to zabezpeeno pro celou
vnost! Nebo minulost je t jakmsi druhem byt a mon je tm
nejjistjm.
A nakonec jsem jet promluvil o mnostv monost, jak ivot
naplnit smyslem. Vyprvl jsem svm kamardm (kte tu leeli
docela tie, tm bez hnut, tu a tam bylo nanejv slyet
dojat povzdech) o tom, e lidsk ivot m vdy a za vech
okolnost smysl a e tento nekonen smysl na existence v sob
zahrnuje i utrpen a umrn, nouzi i smrt. A prosil jsem tyhle
chudky, kte mi ve tm barku tak pozorn naslouchali, aby se
vcem a vnosti situace dvali do tve, a pesto aby
nemalomyslnli, nbr aby si zachovali odvahu pes celou
bezvchodnost, kter naemu boji neubr nic na jeho smyslu a
dstojnosti.
Na kadho z ns, ekl jsem jim, hled v tchto tkch hodinch
nkdo, a co teprve v t posledn hodin, kter se mnohm z ns
bl, a v jeho pohledu je vzva; je to njak ptel nebo njak
ena, nkdo iv nebo mrtv, anebo Bh. A tento nkdo od ns
oekv, e ho nezklameme a e nebudeme trpt a umrat uboze,
nbr hrd!
A na zvr jsem mluvil o na obti, e (rozhodn!) m smysl. e
k podstat obti pat, e je pinena za zdnlivho
pedpokladu, e se j v tomto svt, kde plat jen spnost,
nedoshne nic. A u jde o ob za njakou politickou ideu, a u
jde o sebeobtovn jednoho za druhho. Oveme ten, kdo je mezi
nmi vc v nboenskm smyslu, nahldne smysl obti snadnji.
A to jsem jim t ekl.
A vyprvl jsem jim o jednom kamardovi, kter udlal na zatku
svho pobytu v lgru dohodu: k by jeho utrpen a smrt pomohly
uetit milovanmu lovku trznivou smrt. Pro tohoto lovka
nebylo utrpen a umrn nm, co nem smysl, naopak, byly pro
nho obt plnou hlubokho smyslu. On nechtl trpt a umrat beze
smyslu, a nechce to ani nikdo z ns! A dt tento posledn smysl
tomuto naemu ivotu zde, v tomhle barku, a nyn (v tto
prakticky bezvchodn situaci), o to jsem se svmi slovy snail.
A e tato snaha doshla svho cle, to jsem se brzy ml dozvdt.
Elektrick rovka na trmu se rozsvtila a j jsem vidl bdn
postaviky svch kamard, jak ke mn pajdaj s uslzenma oima,
aby mi podkovaly. Doznvm ovem, e jsem pli vzcn ml
tolik vnitn sly, abych navzal se svmi druhy v utrpen takov
vnitn kontakt, jako onoho veera. e jsem jist mnoho takovch
nabzejcch se pleitost nevyuil. Ano, to zde doznvm!

Psychologie lgrov stre
Zabvali jsme se u okem pi pijet do lgru a psychologi
vlastnho ivota v nm a dve, ne se budeme zabvat duevn
reakc vzn v tet fzi, toti psychologi vzn osvobozenho
resp. proputnho, chceme se vnovat jistmu zvltnmu
problmu, kter je stle a stle pedkldn psychologovi jako
takovmu, nato psychologovi, kter sm lgr proil: zabvat se
budeme toti psychologi tborov stre! Jak je mon, e lid
z masa a krve dlaj druhm vechny ty hrzy, o nich ti druz
pak svd jako o vlastnm proitku?
Nejprve nkdo, kdo takovmu svdectv naslouch a v mu, si
nejdv uvdomuje, e je nco takovho vbec mon. Pak se
pirozen pt, jak to mohlo bt mon psychologicky. Ani se
touto otzkou chceme ble zabvat, musme poukzat nejprve na
toto: pedn existuj mezi strci v lgru sadist v psn
klasickm smyslu. Dle, tito sadist byli zvl vyhledvni,
kdykoli se sestavovalo njak ostr dozor mustvo. Negativnmu
vbru pomocnk a katovch pacholk, k nmu dochzelo v davu
vz teba pi obsazovn msta kp, tomuto negativnmu vbru,
o nm jsme u mluvili a ekli, e dky jemu mohly pet prv
ivly brutln a egoistick individua, tomuto negativnmu vbru
pedchzel tedy vbr pozitivn, vbr sadist.
Kdy jsme na pracoviti pi teskutm mrazu, bez jakkoli
skuten ochrany proti chladu teplm obleenm, stli v pkopu a
mli jsme dovolen, e se po turnusech (piblin po dvou
hodinch) smme na pr minut postavit pod irm nebem ke koi,
v nm hnuly vtve a odpadov devo, tu mezi nmi samozejm
panovala velik radost. Vdy znovu a znovu se vak nael njak
park, jeho rozko bylo nm tuto radost zkazit. A snadno jsme
mohli z jeho tve vyst sadistick poten, s nm nm to
vechno svmocn zakzal a kamnka s celm tm divukrsnm
hnoucm devem pevrtil do snhu. A i kdy uboh nainec
nepodlhal pmmu dozoru SS, tu se nael vdy nkdo, komu byl
tento chudk pedn na starost, protoe bylo dobe znmo, e byl
tento zstupce prv tak dobr specialista v sadistickm trn a
e byl prv tak bez zbran, jako dozorce z ad SS.
Za tet musme poznamenat, e pevn vtina lgrov stre
byla prost otupena. Tito strci byli dlouholetmi svdky celho
sadistickho provozu v lgru a to ve stle vtch dvkch. Byli
to hlavn tito otupen a ve svm citovm ivot ztvrdl lid, kdo
odmtali sadismus ve vlastn reii. Ale to bylo tak ve, nebo
proti sadismu druhch nehnuli pirozen prstem.
Za tvrt je nutno vak poznamenat i toto: i mezi lgrovou str
byli saboti. Chtl bych se tu zmnit jen o vedoucm tbora, kde
jsem byl naposled a kde jsem zail osvobozen. Byl to SS-mann. Po
osvobozen tbora se vak ukzalo nco, o em do t doby vdl
jen lgrov lka (vze!): Lagerfhrer potaj z vlastn kapsy
dval nemal penze na lky pro sv vzn. Tyto lky se
nakupovaly v blzkm msteku! To mlo svou dohru: po osvobozen
skryli idovt vzov SS-manna ped americk mi oddly a jejich
veliteli ekli, e mu SS-manna vydaj jen pod tou podmnkou, e
mu nebude zkiven ani vlas na hlav. Americk velitel jim na to
dal sv estn slovo a idovt vzov mu pak pedvedli bvalho
velitele lgru. Amerian pak znovu jmenoval SS-manna velitelem
lgru, a tento SS pro ns v okolnch vesnicch organizoval sbrky
potravin a atstva.
Starina prv tohoto lgru, sm vze, vak byl ostej ne
vichni strcov SS dohromady. Ten tloukl vzn, kde jen mohl,
zatmco lagerfhrer, pokud vm, nikdy na dnho ze svch vz
nevzthl ruku. Z toho vysvt jedno: oznaenm lovka jmnem
lgrovho strce, anebo naopak, jmnem vzn, nen eeno vbec
nic. Lidskou dobrotu lze najt u vech lid, najdeme ji tedy i u
t skupiny, kterou mme pokuen pauln zavrhnout. Hranice se
k! Nesmme si to zjednoduovat a prohlaovat: jedni jsou
andl a druz jsou blov. Naopak: proti veobecn sugesci,
kter v lgru psob, bt jako str vi vzm lidsk, to je a
bude osobnm i morlnm vkonem. Na druh stran je podlost
vzn, kter dl svm vlastnm druhm zlo, obzvlt
zavrenhodn. Bezcharakternost takovho lovka ostatn vzn
obzvlt bol, to je jasn. A na druh stran, jak hluboce jsou
oteseni, kdy jim str proke sebemen lidskost.
Vzpomnm si napklad, jak mi jeden park (nebyl to vze)
jednou pokradmu podal kousek chleba, kter si musel pi sndani
odtrhnout od st, pak vm, e to zdaleka nebyl ten kousek chleba,
toto materiln nco, co mne dojalo doslovn k slzm. K tm m
dojalo ono lidsk nco, kter mi ten mu tehdy podal, jeho
lidsk pohled, kterm svj dar doprovzel.
Z toho veho se meme nauit, e na zemi existuj dv lidsk
rasy, ale jen tyto dv: rasa lid dnch a rasa lid
nednch. A ob tyto rasy jsou rozen veobecn:
pronikaj do vech skupin, prosakuj jimi. dn skupina nen
sloena jen a jen z dnch nebo jen a jen z nednch lid;
v tomto smyslu tedy nen dn skupina rasov ist. Nue, tak
existoval tu a tam njak slun chlapk i mezi stremi.
ivot v koncentranm tboe nepochybn udlal krajn hlubok
prlom do propasti lidskho nitra. Mme se snad divit, e i
v tchto hlubinch najdeme opt jen to lidsk? To lidsk, tj.
onu slitinu dobra a zla! Trhlina prochzejc celm lidstvm a
rozliujc dobr a zl sah a do tch nejhlubch hlubin a je
zjevn prv i na dn propasti, kterou reprezentuje koncentran
tbor.
ho poznala generace nae. Co tedy je lovk? Je to bytost, kter
vynalezla spalovac pece. Je vak souasn i bytost, kter la
do plynovch komor vzpmen a s modlitbou na rtech.


A nyn se chceme obrtit k poslednmu seku psychologie
koncentranho tbora: psychologii vzn po osvobozen. Zitek
osvobozen pirozen neme nikdy bt neosobn. Proto chceme pi
jeho len navzat na ono rno, kter pilo po dnech nejvyho
napt, kdy zavlla u brny lgru bl vlajka. Po tomto vrcholnm
napt te dolo k totlnmu vnitnmu uvolnn. Kdo si vak
mysl, e te mezi nmi zavldla njak veliknsk radost, ten se
ml.
Jak to tenkrt skuten bylo?
Unavenmi kroky se kamardi vlekou ke brn tbora, nohy je sotva
nesou. Plae udlaj prvn vhav kroky za brnu. Tentokrt
nesly dn komando a nemusej se krit ped ranou pst nebo
kopancem. nikoliv! Tentokrt nabz str lovku cigarety.
Ostatn je ta str k nepoznn. Pospila si s pevleenm do
civilu. Nohy u bol a u u jakoby nechtly slouit. lovk se
vlee dle a chce poprv vidt jako svobodn lovk. Tak se
vychz ven do prody a do svobody. Do svobody, do svobody,
opakuje si lovk neustle, jenome se to prost ned pochopit.
Po snech letit touhy je slovo svoboda u tak otel, jej pojem
je natolik vybledl, e se tv v tv skutenosti rozplv.
Skutenost jet do vdom dn nepronikla. Prost se to ned
jet pochopit.
lovk pichz k louce. Vid na n rozkvetl kvtiny. Vechno to
bere na vdom, citov se ho to vak netkne. Prvn jiskika
radosti zaz pi pohledu na kohouta s ndhernm mnohobarevnm
pem v ocase. Pi jiskice radosti to ale zstv. lovk jet
nem na svt ast. Pak si sedne na laviku pod katanem. Jak se
pitom tvi, to v jen Bh, kadopdn: svt jet nepsob
dnm dojmem.
Veer se kamardi opt schzej ve sv star zemljance a tu se
jeden druhho potaj pt: Ty, ekni mi, jakou jsi ml ty dnes
radost? A jeden druhmu zahanben k (protoe jet nev, e
se tomu druhmu dailo prv tak): Upmn eeno: dnou
velkou! Doslova jsme se radosti odnauili a budeme se j muset
opt uit.
Proitek kamard se d z psychologickho hlediska nazvat
vyloenou depersonalizac. Vechno se jev neskuten,
nepravdpodobn, jak pouh sen. Jet se tomu ned vit. asto,
a pli asto, si v poslednch ltech sen z lovka
vystelil. Jak asto se nm zdlo, e nadejde tento den a e se
budeme moci voln pohybovat! Jak asto se nm zdlo o dni, kdy
pichzme dom, zdravme sv ptele a objmme svou enu,
zasedme se vemi ke stolu a zanme vyprvt o vem tom, co
jsme v poslednch letech proili i o tom, jak jsme tento den ve
svch snech pedjmali, tentokrt je vak tento den skutenost!
A u se do ucha zaezv troj ostr hvizd, kter vel: Vstvat!
a vytrhv lovka z (u koliktho?) snn o svobod. A te m
lovk najednou vit?! Te m ta svoboda bt skutenou
skutenost?
A pece je to tak - jednoho dne. Tlo vak nem tolik zbran,
jako due. Od prvn hodiny se akomoduje novm monostem, pikld
ruku k dlu: zan toti rt. lovk j cel hodiny, cel dny
- pl noci proj. Je a nepochopiteln, co vechno se d pitom
splcat dohromady. A kdy je ten nebo onen osvobozen vze
pozvn od vldnch sedlk v okol tbora, tu j a pak pije kvu,
a ta mu rozve jazyk. Te se d do vyprvn, kter trv cel
hodiny. Nebo te se vybj ten letit tlak, kter na nm
spoval a astokrt psob toto vyprvn dojmem, jako by
dotyn byl pod duevnm tlakem, tak nutkav je toto vyprvn -
on neme nevyprvt. (Tot jsem vidl u dve na lidech,
kte, by nakrtko, byli pod tkm tlakem, napklad pi
vslechu gestapa.)
Dny uplvaj. Mnoho dn uplyne, ne se rozve nejen jazyk, nbr
se nco uvoln v nitru, ne se cit nhle prolom onou
pozoruhodnou brnc barirou, j byl a dosud obehnn. A tu
jednoho dne jde, nkolik dn po osvobozen, jde pes voln
pole, jde cel kilometry rozkvetlmi lukami do msteka
v blzkosti lgru. Skivani vzltaj, stoupaj do vky a ty
sly jejich hymnus, jejich jsot, kter tam zn pod irm
nebem. iroko daleko nen lovka, nic nen kolem tebe ne ta
ir zem a nebesa a jsot skivan - voln prostor. Nhle
peru svou chzi do toho volnho prostoru, zastav se,
rozhldne se kolem sebe, vzhldne vzhru, a pak padne na
kolena. V tu chvli toho mnoho o sob nev a nev toho moc ani
o svt, jen v sob sly vtu: a stle a stle tut vtu: V
souen jsem volal Pna a on mi odpovdl, vyvedl mne do volnho
prostoru. Jak dlouho jsem kleel? Kolikrt jsi tu vtu opakoval?
Tady u selhv pam.
Ale onoho dne, v tu hodinu zaal tvj nov ivot - to v! A krok
za krokem, ne jinak, vstupuje do tohoto novho ivota, stv se
novm lovkem.

Cesta od vysokho psychickho napt poslednch dn ivota
v koncentranm tboe, cesta od vlky nerv zpt k mru due,
nen vbec cestou bez pekek. A ml se, kdo si mysl, e
proputn, resp. osvobozen vze z koncentranho tbora u
dnou duevn pi nepotebuje. Mli bychom pedn myslet na
toto: lovku, kter byl del dobu pod tkm psychickm tlakem,
jako je koncentran tbor, hroz pirozen i po osvobozen prv
pro nhlost tohoto uvolnn jist psychick nebezpe. Tato
nebezpe (ve smyslu psychick hygieny) jsou psychologickou
paralelou Caissonovy nemoci.
Jako je na svm tlesnm zdrav pokozen potp, kter nhle
opust potpskou komoru (v n byl pod enormnm tlakem), prv
tak me lovk nhle uvolnn od duevnho tlaku utrpt kodu na
svm zdrav psychickm.
Pedevm jsme asto pozorovali, e primitivnj povahy v tto
psychologick fzi ve svm duevnm postoji setrvvaly
v kategorii moc a nsil. Jenome te byli osvobozeni, a proto
si mysleli, e smj svou moc pouvat ke svobodn zvli, bez
jakchkoliv zbran a pochyb. Pro takov primitivn lidi se
zmnilo vlastn jen pedznamenn star kategorie, co bylo dve
minus, stalo se dnes plus: z objekt moci, nsil, zvle a
bezprv se staly subjekty tho. Oni jsou jet pevn svzni s
tm, co proili. To se asto projevuje v zdnliv bezvznamnch
malikostech.
Jdeme napklad polem k lgru, z nho jsme byli ped nedvnem
osvobozeni, mj kamard a j. Nhle je ped nmi pole s nizounkm
osenm. On mne chytne za pai a vlee m za sebou. J koktm nco
o tom, e by se po mladm osen nemlo lapat. Tu se rozzlob:
z o mu vylehne hnviv blesk, kdy na mn ki: Co mluv?!
Nm toho vzali mlo? Mn poslali enu a dt do plynu, kdy
odhlm od ostatnho, a ty mi tu bude kzat, abych nepolapal
trochu ovsa!
Jen pomalu lze lovka pesvdit o pravd jinak triviln, e
nikdo nem prvo psobit bezprvn, dokonce ani ten ne, kdo sm
bezprvm utrpl. A pesto se musme starat o to, abychom pomohli
tmto lidem opt najt tuto pravdu, protoe zvrcen tto pravdy
by mohlo snadno mt hor nsledky, ne je pro njakho neznmho
sedlka ztrta nkolika tisc zrnek. Nebo stle jet ped sebou
vidm kamarda z naeho lgru, kter si vyhrnul rukv, stril mi
pod nos svou pravici a kiel: Tuhle ruku a mi useknou,
nebude-li potsnna krv v den mho nvratu dom! A drazn
podotkm: tento mu nebyl vbec dn patn chlap, byl to vdy,
jak v tboe tak i pozdji, nejlep kamard.
Vedle deformace, je hroz lovku nhle zbavenmu psychickho
tlaku, existuj jet dva dal zkladn zitky, kter ho mohou
charakterov ohrozit, pokodit a deformovat: zahoklost a
zklamn lovka, kter se do svho starho ivota vrac
svobodn. Zahoklost bv vyvolna rznmi jevy veejnho ivota
uvnit rmce, kter tvo okol proputnho vzn. Mus-li
takov lovk po nvratu dom zjistit, e pro nho neexistuje nic
lepho, ne kren rameny nebo levn frze, pak se ho nezdka
zmocn zahoklost, kter mu zane vnucovat otzku, k emu vlastn
trpl. Vude mu pedkldaj tyto frze: My jsem o niem
nevdli; a to vechno, co mu dovedou ci.
Jinak tomu je pi takovm zkladnm proitku, jako je zklamn.
Zde nen osvobozen vze zden nad druhm lovkem s jeho
povrchnost a citovou netenost, e by nejradji nkam zalezl,
aby u o svt nemusel nic slyet, aby z nho nemusel nic vidt.
Zde, pi takovm zitku, jako je zklamn, ct lovk svou
vydanost osudu. Ten lovk toti, kter si po lta myslel, e
doshl nejhlubho bodu monho utrpen, je te nucen
konstatovat, e utrpen je jaksi bezedn, e njak absolutn bod
hloubky vbec neexistuje, e to s lovkem me jt stle jet
hloubji, stle jet z kopce.
Pedtm jsme pi len pokus, jak lovka v koncentranm
tboe duevn napmit, mluvili o tom, e mus bt zamen na
njak clov bod v budoucnosti. e je nutno mu znovu a znovu
pipomnat, e na nho ek ivot, e na nj nkdo ek. A potom?
Potom zjist, e u na nj neek nikdo.
Bda tomu, pro nj u neexistuje to, co ho jedin
v koncentranm tboe napimovalo - milovan lovk. Bda tomu,
kdo nyn prov ten okamik, o nm jeho touha tisckrt snila,
ale prov ho jinak, pln jinak, ne jak si ho vysnil. Nastoup
do tramvaje a jede ze stedu msta ven a k onomu domu, kter
v duchu, jen v duchu, po lta vidl - a zmkne zvonek - pesn
tak, jak o tom tisckrt touebn snil. Ale ten lovk, kter by
mu ml otevt, mu neoteve, u nikdy mu neoteve.
Vichni v lgru to vdli a vzjemn si to kali: neexistuje na
zemi tst, kter by vyrovnalo to, co jsem utrpli. O tst nm
tak nikdy nelo, to co ns napimovalo, co dvalo naemu
utrpen, naim obtem smysl, to nebylo tst. A pece: na
netst jsme byli sotva pipraveni. Toto zklamn, uren osudem
tak mnohmu osvobozenmu vzni v jeho nov svobod, je zitek,
pes nj se tento vze penel jen tko, a z hlediska
psychiatra se jist snadno ani penst neme. Nad tm by vak
lka du neml malomyslnt. Naopak: toto konstatovn mu mus
bt pobdkou, protoe je kolem.
Tak nebo onak, jednou pijde pro kadho osvobozenho vzn den,
kdy se zadv nazpt na cel zitek koncentranho tbora a m
pi tom zvltn pocit: te to sm neme pochopit, jak bylo
mon pestt vechno to, co od nho ivot v koncentranm tboe
vyadoval. A jako pro nj nastal den - den svobody - kdy se mu to
ve jevilo jako krsn sen, co v lgru proil, pipadne jen jako
zl sen. Korunovn vak bude tento proitek navrtilce lbeznm
pocitem, e se po vem tom protrpnm u nieho na svt nemus
bt - nieho, krom svho Boha!