prcu. No z druhej strany je tto blzkos aj nebezpeenstvom.

Pri po-
vrchnejej prci strcaj sa z dohadu prekladatea tak rozdiely, ktor
vyaduj pri prekladateskej prci prav majstrovstvo. Ukazuje sa teda,
e preklad z etiny do sloveniny je takou nronou prcou ako povedzme
preklad z anglitiny do sloveniny, ba v istom zmysle aj nronejou, lebo
prve blzkos obidvoch jazykov me zvies k neprimeranmu tlmoeniu
pvodiny. No v kadom prpade ide tu o pecifick problmy. Na niektor
z nich sme prve poukzali. Treba ete pripomen , e sme svoje poia-
davky neformulovali z zkeho hadiska filologicky vernho prekladu, ale
z hadiska dobrho a vstinho prekladu, v ktorom sa zachovva vlastn
tvr pvodiny. Pri prekladan z etiny mme aj osobitn teoretick
problmy, ktor vyplvaj z toho faktu, e vek as gramatickej stavby
obidvoch jazykov je spolon.
11
K JAZYKOV PROBLEMATICE PREKLADU Z ETINY
DO SLOVENTINY
Alois J edl i k a
loha eskho jazykovdce, kter rozbr a hodnot preklady umelec-
kch del z etiny do sloventiny, je zsti jin ne jazykovdce sloven-
skho (ten se zameuje znanou mrou na hodnocen jazyka prekladu
z hlediska zkonitost spisovn sloventiny). Jin je tak pomoc, kterou od
eskho jazykovdce oekv slovensk prekladatesk praxe a kterou j
mze poskytnout. Je pochopiteln, e vedie vlastnch otzek jazykovch
(a tlovch), kter zajmaj jazykovedu, jsou zde jete nkter pecil-
nej problmy, k nim m co ci terie prekladan, ale ani jazykovedec
hodnotc jazyk a styl prekladu je neme zcela pominout.
1
1 1
lnok je upravenm znenm prednky, ktor odznela na seminri prekladateov
z etiny do sloveniny, usporiadanom Svzom slovenskch spisovateov v decembri 1960.
1
Podkladem lnku je refert, kter jsem pednesl na seminri pordanm v pro-
sinci 1960 Svazem slovenskch spisovatel pro pekladatele z etiny do sloveniny.
esk jazykovedec mze pedevm obecne poukza na eskou jazy-
kovou situaci minulou i dnen, na jej spoleensk koeny a souvislosti,
na rozvrstven tvaru eskho nrodnho jazyka, na postaven spisovn
etiny, na jej tlov vvoj i na tlovou diferenciaci jejch prostedk,
a to ve srovnn s jazykovou situaci slovenskou. Jde ovem o odraz tto
jazykov situace v jazyce literrnho dla, jde o to, poznat zpsoby (vy-
uvan jazykovch a tlovch prostedk v jazykov vstavbe prekla-
danho dla. Nelze ovem pritom pominout prekladov ekvivalenty za ta-
kovto prostedky, jak je jednotliv pekladatel vol; obr se v nich
prve smysl a citlivost pro konfrontaci jazykov situace obou naich
nrodnch jazyku, na konfrontaci rznch jazykovch a tlovch rovin.
Pro jazykovedu je vbec velmi podnetn a plodn sledova reakci pe-
kladatel na jazykov prostedky originlu, tvoc jazykovou vstavbu
umeleckho dla, ve volbe prslunch ekvivalentu. Mm na mysli pro-
stedky slovn a frazeologick a dle prostedky mluvnick, zvlt kon-
strukce syntaktick. Pri blzkosti obou naich nrodnch jazyku, pri zna-
nch shodch v slovn zsobe i v mluvnick stavbe, ale na druh strane pri
jemnch rozdlech mezi nimi, kter nejsou dosud vdy a vude hloubeji
a pesnji postieny chyb nm stle jak slovnk slovensko-esk a es-
ko-slovensk, tak konfrontan prce o jednotlivch otzkach mluvnick
stavby (nebo alespo konfrontan zetel pri zpracovvn tchto otzek,
a to jak v jazykovede esk, tak slovensk) je treba citliv vit jak
rozdly, tak shody, kter v tchto ekvivalentech ve srovnn s originlem
zjistme.
Jestlie pekladatel vol prostedek odchyln od originlu, mze to mt
priny rzn. Bu je to proto, e jsou objektvni rozdly v truktre obou
naich jazyku nebo ve vyuvan jazykovch prostedk; pekladatel mus
samozrejm repektova zkonitosti jazyka, do nho preklad, zkoni-
tosti spisovn sloventiny. Ve volb rozdlnch prostedk mohou se vak
tak obret rozdln tendence jazykovho umeleckho stylu, ev. tlov
zliby a sklony jednotlivch pekladatel. Mze jt o snahu nkdy i jen
subjektvne motivovanou volit napr. prostedky, kter jsou v souhlase
se tlovmi postupy soudob pvodn przy. Je ovem jist, e se pak
zcela str individulni jazykov a tlov charakter prekladanho dla
a e se takto i oslabuje psoben a in originlu.
Jestlie je ve sloventine mon vyjadren oboj, jak shodn s etinou,
tak rozdln, pak volba prostedk odchylnho mze svedi i o obave
pekladatel z mechanickho, a tm chybnho pejmn prostedk origi-
nlu. Tak Slovnk slovenskho jazyka zaznamenva bez rozlen napr.
vzby brni v om i o (s vznamem nedovolovat, peket"), aka o
i na o, ale pekladatel Povdek B. Nemcove vol v obou ppadech vzby
od originlu odchyln: nikto mu to nebrnil (Nem, 94); akaj na peniaze
(Nem, 153).
2
Ne i uit prostedk shodnho s originlem mze bt rzn motivo-
vno: mze bt projevem shody obou jazyku, ale mze nkdy vyplynout
i z mechanickho, chybnho pejet prostedk originlu v rozporu se z-
konitostmi spisovn sloventiny.
Rozbor jazyka a stylu prekladu, kter se opr o srovnn jazykovch
prostedk originlu a prekladu, nevyerpva ovem a neme vyerpat
celkovou charakteristiku prekladu i vekerou pekladatelskou problema-
tiku. Predstavuje jen dl aspekt, ale aspekt velmi dleit. A tento dl
aspekt, na nj se zde sousteujeme, m vznam i pro jazykovednou
prci; pin nej en materil, ale i bohat podnety pro hlub zkoumn
truktr obou naich nrodnch jazyku.
Pro dobrou pekladatelskou prci je poteb uvdomit si jazykovou
a tlovou situaci, z n vyrstaj prekladan dla a kter se tak v jejich
literrnm jazyce obr. eskou jazykovou situaci dnen charakterizuje
jemne diferencovan psmo prechodu mezi spisovnou etinou a mstnmi
nemi. Pri postupnm mizen a strn nench rozdl nabvaj pre-
vahy prostedky nadnen povahy, interdialektick. Nad nemi na
zem ech je to v podstate obecn etina regionlni, na Morave pak
obecn hantina, obecn latina a obecn moravsk sloventina. Existuje
ben mluven jazyk v podstate celonrodn, v hlskov a tvarov stavbe
vak jet oblastn diferencovan. Ve spisovn etine se vypracovva
hovorov styl spisovn, charakterizovan jak mluvnmi variantami uvnit
spisovn normy, tak monost vyuvat zvlt hlskovch a tvarovch
podb nespisovnch, tedy jistou volnost a variabilitou tchto prostedk.
V oblasti slovn zsoby je tato diferenciace, kter se projevuje rozdlem
prvku nench, oblastnch a obecn eskch, jet zmnoen existenc
slov sangovch, ev. i argotickch, a uvnit slovn zsoby spisovn bohatou
diferenciac tlovou (slova hovorov knin, odborn publicistick,
pracovn, bsnick), s n se prolnaj i rozdly ve frekvenci slov, v jejich
dobovm vskytu i v jejich citovm zabarven. (Vechny tyto znaky tva-
rov, vrstevn i tlov prslunosti slov, slovnch spojen i jejich v-
znamu zachycuje Slovnk spisovnho jazyka eskho, jeho I. dl [ AM]
vyel 1960.) Pro pekladatel nen loha vystihnout i tyto znaky slovnch
prostedk vhodnmi ekvivalenty vdy zcela snadn. Vlastn slova n-
en nachzej dnes ovem v jazyce eskho literrnho dla uit mimo
2
Porovnvac materil je volen z tchto preloench dl: B. Ne mc ova, Poviedky,
Bratislava 1953; J. Ne r uda, Malostransk rozprvky a in prza, Bratislava 1953;
E. Bass, Cirkus Humberto, Bratislava 1959; K. a p e k. Vojna s mlokmi, Bratislava
1955; M. Puj ma no v , udia na kriovatke, Bratislava 1954.
od originlu odchyln: nikto mu to nebrnil (Nem, 94); akaj na -peniaze
(Nem, 153).
2
Ne i uit prostedk shodnho s originlem mze bt rzn motivo-
vno: mze bt projevem shody obou jazyku, ale mze nkdy vyplynout
i z mechanickho, chybnho pejet prostedk originlu v rozporu se z-
konitostmi spisovn sloventiny.
Rozbor jazyka a stylu prekladu, kter se opr o srovnn jazykovch
prostedk originlu a prekladu, nevyerpva ovem a neme vyerpat
celkovou charakteristiku prekladu i vekerou pekladatelskou problema-
tiku. Predstavuje jen dl aspekt, ale aspekt velmi dleit. A tento dl
aspekt, na nj se zde sousted'ujeme, m vznam i pro jazykovednou
prci; pin nejen materil, ale i bohat podnety pro hlub zkoumn
truktr obou naich nrodnch jazyku.
Pro dobrou pekladatelskou prci je poteb uvdomit si jazykovou
a tlovou situaci, z n vyrstaj prekladan dla a kter se tak v jejich
literrnm jazyce obr. eskou jazykovou situaci dnen charakterizuje
jemne diferencovan psmo prechodu mezi spisovnou etinou a mstnmi
nemi. Pri postupnm mizen a strn nench rozdl nabvaj pre-
vahy prostedky nadnen povahy, interdialektick. Nad nemi na
zem ech je to v podstate obecn etina regionlni, na Morave pak
obecn hantina, obecn latina a obecn moravsk sloventina. Existuje
ben mluven jazyk v podstate celonrodn, v hlskov a tvarov stavbe
vak jet oblastne diferencovan. Ve spisovn etine se vypracovva
hovorov styl spisovn, charakterizovan jak mluvnmi variantami uvnit
spisovn normy, tak monost vyuvat zvlt hlskovch a tvarovch
podb nespisovnch, tedy jistou volnost a variabilitou tchto prostedk.
V oblasti slovn zsoby je tato diferenciace, kter se projevuje rozdlem
prvku nench, oblastnch a obecn eskch, jet zmnoen existenc
slov sangovch, ev. i argotickch, a uvnit slovn zsoby spisovn bohatou
diferenciac tlovou (slova hovorov knin, odborn publicistick,
pracovn, bsnick), s n se prolnaj i rozdly ve frekvenci slov, v jejich
dobovm vskytu i v jejich citovm zabarven. (Vechny tyto znaky tva-
rov, vrstevn i tlov prslunosti slov, slovnch spojen i jejich v-
znamu zachycuje Slovnk spisovnho jazyka eskho, jeho I. dl [ A M]
vyel 1960.) Pro pekladatel nen loha vystihnout i tyto znaky slovnch
prostedk vhodnmi ekvivalenty vdy zcela snadn. Vlastn slova n-
en nachzej dnes ovem v jazyce eskho literrnho dla uit mimo
2
Porovnvac materil je volen z tchto preloench dl: B. Ne mc ova, Poviedky,
Bratislava 1953; J. Ne ruda, Malostransk rozprvky a in prza, Bratislava 1953;
E. Bass, Cirkus Humberto, Bratislava 1959; K. a p e k, Vojna s mlokmi, Bratislava
1955; M. Puj ma no v , udia na kriovatke, Bratislava 1954.
dialgy zcela ojedinel a v dialozch jen nznakov. Spe se setkv pe-
kladatel s tmito problmy pri prekladan dl starch. astji se objevuj
i dnes slova oblastn (mnohdy jde i o oblastn varianty spisovn), napr.
oblastn esk kytka, kytika ( kvetina), fuk, fuk ( = vchrice se
snhem) nebo oblastn moravsk stolr, zavazet ( = peket), ledek
( = kamenec), valach ( = rkos), iit ( = blit) aj. Ponvad vak zpra-
vidla nejde o jejich funkn vyuit, nbr o odraz oblastnho povedom
autora, nesktaj pro pekladatel zvltnch pot (oblastn prvky mo-
ravsk jsou asto shodn se slovenskmi). Prekladatesk problmy jsou
jist vt pri hledn ekvivalentu za prvky slangov; ty se vyznauj zpra-
vidla znanou expresvnost a promnlivost a pekladatel m zde monost
tvrm zpsobem prokzat znalost mluvy spoleenstv spjatho spole-
nmi zjmy nebo spolenm pracovnm prostredm. Hovorov vrstva
spisovn zahrnuje v etine na jedn strane slova nebo obraty, kter m
hovorov styl spolen s obecnou etinou (napr. moc, koukat se, pr
korn, more blata, malinovka, mainka ap.), na druh strane slova
a obraty, kter jsou prznan spe pro vlastn konverzan a pracovn
mluvu a smuj asto i k slangu. Mnoh z prostedk tohoto druhho
typu m i sloventina a nedlaj tedy pekladatelm pote, srov. napr.
bazrovat na om, ditancovat sa od oho (SSJ oznauje jen prvn jako
hovorov). Zd se, e prve nov vznikajc prostedky a obraty tohoto
typu m etina a sloventina spolen, srov. i ide mu to na nervy, te
mi nervy aj. Nen u ovem shoda (podl konfrontace SSJ a SSJ) v ho-
vorovch vrazech jako laborovat v nem, bt z obliga, npadit lovek,
nervk, navzt se do nkoho, odklepnout nkomu nco aj., a prve zde
nastvaj pekladatelsk obte. Slova a obraty hovorov, zvlt z tto
druh vrstvy, konverzan, se vvojem men, nkter zastarvaj bvaj
omezeny dobov. Volit ekvivalenty za tyto dobov omezen hovorov prvky
je ovem jet nesnadnj; prostm pejetm prostedk originlu se
mze posunout i tlov rovina. Tak je tomu napr., kdy slovensk pe-
kladatel pejm adj. honetn: platil za honetnho kavaltra po-
kladali ho za honetnho gavaliera. (P, 24)
3
Prznan pro hovorov vrstvu slovn je proces univerbizace, tj. vznik
jednoslovnch pojmenovn za synonymn sdruen pojmenovn vlastn
spisovn vrstvy. Proces tto univerbizace neprobh ovem v obou naich
jazycch rovnomern a nezasahuje paraleln jednotliv prostedky. Tam,
3
Slovnk spisovnho jazyka eskho (SSJ) oznauje slovo honetrii jako prostedek
hovorov, ponkud zastaral. Slovnk slovenskho jazyka adj. honetn jako fdk vraz
knin (s dokladem z Kukuina). Pri mal pomern propracovanosti objektivnch kritri
tlov charakteristiky mze jt pritom i o ne dost presnou charakteristiku tlov
platnosti v obou naich slovncch.
kde pekladatel nem pm ekvivalent jednoslovn a vol v podstate
neutrlni pojmenovn sdruen, str ovem tlov charakter originlu,
jako v tchto ppadech:
Nella sekretaila v Gamzov kancelri. = Nella pracovala v Gamzovej
kancelrii ako sekretrka. (P, 59)
Za pehrkou star domovnk klmal. = Za pehovacm okienkom star
domovnk driemal. (P, 58)
Preklady nench prvku, zvlt v nench dialozch patr k stlym
problmm pekladatelskm. Volba vhodnho ekvivalentu, kter by
adekvtne vystihoval tyto prvky v jejich charakterizan a typizan
funkci, kter by z hlediska jazykov situace domci i jejho vyuvan
v jazyce literrnch dl odpovdal loze i platnosti, kterou m prslun
prostedek originlu z hlediska jazykov situace pvodnho jazyka, je
asto velmi nesnadn. Domnvm se, e vhodn postupoval napr. peklada-
tel apkovy Vlky s mloky, kdy obecn hanck hlskov a tvarov
prvky v mluv svtobnho kapitna Vantocha nznakov v kontextu
(nikoli tedy pmo na odpovdajcch si slovech) nahrazoval nenmi
prvky slovenskmi (stranou nechvam otzku jejich lokalizace). Za
obecn hanck podoby dobr hoch, takov pihat idek, ohromn
orala; to moe byt; muste znt ty velky lidi aj. m sice slovensk po-
doby spisovn, ale nen zabarven zachovva nznakov volbou ne-
nch prvku na slovech jinch: Ja bych scel; ako scete; nemaj penjaze,
nje, ludja; tak ty dakujem aj. (, 29, 30).
Porovnvan jazykovch prostedk prekladu s jazykovmi prostedky
originlu a jazykov a tlov rozbor prekladu na nm zaloen je, jak
j sme u uvedli, nej en uiten pro pekladatel, ale mze pinst i cenn
podnety pro vlastn lingvistickou prci, mze bt i pomckou pro pres-
nej odhalen zkonitost domcho jazyka. Zjitn fakta je ovem
treba velmi citliv hodnotit, protoe motivy, jimi byl pekladatel veden
pri volb prostedk rozdlnho nebo shodnho s originlem, mohou bt
rozmanit.
Pri rozboru prekladu ze sloventiny do etiny
4
jsme zjistili jist ten-
dence v jazykovch ekvivalentech, a to pedevm opoutn nkterch
prostedk originlu, kter mohl pekladatel i z hlediska zkonitost spi-
sovn etiny ponechat, a jejich nahrazovn synonymnmi prostedky
jinmi. Pekladatel se asto vyhbali polovtnm vazbm pechodnko-
vm, vazbm pvlastkovm, jejich zkladem jsou zprdavnl pest
nebo tzv. zpdavnal prechodnky v slovenskm pojet a terminolgii
4
Srov. A. Jedl i ka, Jazykov -problematika prekladu, ze sloventiny do etiny,
Nae re 44, 1961, 723.
nazvan pestm prtomnm innm a pfestm minulm innm
konstrukcm infinitivnm i konstrukcm se substantivy verblnmi. Tyto
prostedky, jejich spolenm znakem je, e slou k sevenjmu, v-
znamov zhustenej mu vyjadren mylenky, nahrazovali est peklada-
tel nejastji vyjadrenm vetnm, poruujce tak prve tuto spjatost
a vznamovou zhutenost. Nadto nahrazovali prostedky povtce spi-
sovn volnejm vyjadrenm tlov neutrlnm. Tyto nhrady nebyly
v zsade motivovan ani rozdly v mluvnick truktre obou naich ja-
zyku, ani je nelze spojovat s event. rozdly ve tlov platnosti danch
konstrukc. (Je ovem jist, e v konkrtnch ppadech je poteb dlat
zvery uven a opatrn, protoe detailn rozdly napr. ve vyuvan
konstrukc infinitivnch nebo substantiv verblnch v obou jazycch jsou.)
Podl mho nzoru projevovala se v tchto tm paulnch nhradch
jist nechu pekladatel k prostedkm sce vhradn spisovnm, ale
majcm ivou tradici literrni i pevn msto v souasnm jazyce lite-
rrnm. Vedeni silm o jist zivotnn jazyka originlu strali do jist
mry nejen vznamov i tlov charakter originlu (a asto i vlastnosti
individulnho stylu autora), ale nivelizovali i jazyk prekladu. Tuto do-
mnenku, e jde o vedom, nesprvne ovem realizovan sil o jist zi-
votnn jazyka originlu, potvrzuje ta skutenost, e se s podobnmi ten-
dencemi a v podstate u tch jev setkvme i u pekladatel z etiny do
sloventiny.
I pekladatel z etiny do sloventiny asto nahrazuj a to i v pe-
kladech souasnch dl esk literatry polovtn v z b y p e-
cho dn k o v konstrukcemi vetnmi, nejastji vetou hlavn, souadn
pripojenou bez spojky nebo spojkou a, ale tak vetami vedlejmi expli-
citn vyjadujcmi i druhotn mluvnick i vznamov vz ahy pechodn-
kovch vazeb, jen zdka vrazem predlokovm nebo adverbiem:
Sedel vedie n mlky, pfimrauje se. = Sedel pri nej mlky a primraoval
sa. (P, 73)
. . . a kterou si dval, ulhaje, pod hlavu . . . = . . . a ktor si dval, ke
iiel spa, pod hlavu. (P, 46)
Hospodsk, smekaje zaleka, tak ven vyel. = Hostinsk, ktor u
zaleka skladal iapku, vyiel von. (Nm, 198)
Nevesta slzte vzala ho za ruku. = Nevesta ho so slzami v oiach vzala
za ruku. (Nm, 181)
Lec dvala jsem se do krajiny. = Leiaky dvala som sa do kraja.
(Nm, 158)
Jsou ovem i prpady, kdy pekladatel sm uije pechodnku msto jin
konstrukce originlu, kterou nelze do sloventiny prost pejmout. Je si
v takovch ppadech jist vdom jazykovch i tlovch vlastnost pe-
chodnku ve sloventin:
Odela, ani by odpovdla. = Nepovediac ani slova, odila. (Ner, 41)
. . . opila Helenka, ani se smla sty. = zamieala sa (!) Helenka, ne-
smejc sa pritom stami. (P, 26)
astji vak i zde pekladatel nahrazuj tuto konstrukc prostm para-
taktickm spojenm, uvolujce tak konstrukc originlu:
Pravdu j nikdo nepovdl, ani ji na pravou cestu poukzal. = Pravdu
jej nikto nepovedal, ani ju na prav cestu neuviedol. (Ner, 60)
Tak tesn a voln k o ns t r uk ce pr v l a s t k o v , jejich zkla-
dem jsou slovesn adjektva nebo pest, nahrazuj slovent pekladatel
asto konstrukc vetnou, strajce tm rovn sevenost vyjadren i jeho
tlov charakter, a nejednou i individulni rysy autorskho stylu. e to
nen odraz odchylnch tendenc v jazyce soudob slovensk przy, to
ukazuj doklady na tuto konstrukc z dl Hekovch, kde j i naopak zase
esk pekladatel zbyten opout, tebae se setk s jejm plnm vy-
uitm napr. v poslednch przach Rezovch:
Dala podret dcefi tobolku z kozinky, zavrajc se na dva hky, na-
bitou niklem. = Podala dcre mal pudilr z kozej koe (!), o sa za-
vieral na dva hky, nabit belikmi. (P, 20)
Dvodem k uit odchyln konstrukce za prvn pvlastkovou vzbu
mze bt v naem prpade i snaha po tlov diferenciaci (na rozdl od
originlu), snaha vyhnout se opakovan polovtnch konstrukc, tedy jist
oprava textu. V pekladech nejsou ovem tyto nhrady nikterak ojedinel,
srov. jet tyto prklady:
. . . vidouc nadporuka chystajcho se k odchodu... = . . . vidiac (!)
nadporuka, ako sa chyst ods . . . (Ner, 101)
Open o zbradl se slunil. = Opieral sa o zbradlie a slnil sa. (Ner,
127)
Opatrn je treba postupovat pri hodnocen nhrad za jednotliv typy
eskch k o ns t r uk c s i nf i ni t i v e m ase substantivem verbl-
nm; k definitivnm zverm budeme moci dojt a po podrobnejm
a prohloubenjm konfrontanm studiu. Ne tendence opoutt tyto
konstrukce a nahrazovat je vetami vedlejmi i tam, kde m sloventina
podl svdectv dosavadnch studi a pruek
5
shodn prostedky, je
zrejm i zde (podobn jako stejn tendence pekladatel eskch pri pre-
kladan ze sloventiny):
Jenom jste videli pohybova se sta . . . = Iba o ste videli, ako sa hbu
sta... (P, 16)
5
Srov. napr. vty sloves, po nich se klade infinitiv, v studii J. Ru i ky Skladba
neuritku v slovenskom spisovnom jazyku (Bratislava 1956) i prslun hesla v SSJ.
Uitel radil mi jt nkam do vtho mesta... Uite mi radil, aby
som iel niekde do vieho mesta ... (Ner, 263)
Ale naopak za vedlej vetu predmetnou po tm slovese vol pekla-
datel infinitiv:
radm kadmu, aby se choval... = radm kadmu sprvat sa... (Ner,
73)
Prklady, ktermi j sme postup pekladatel ilustrovali, i dal, kter
jsme shromdili, potvrzuj uvedenou tendenci zcela jasn. I kdy ne-
chceme mechanicky hodnotit a pmoae paualizovat, myslm, e je
poteb upozornit na nebezpe jist jazykov nivelizace, kter by prve
v pekladech z obou naich jazyku bt nemla.
To, co bychom mohli nazvat zivotovnm jazyka originlu, je podl
mho nzoru na mst jen v pekladech starch literrnch dl. Je pocho-
piteln, e pekladatel nahrazuje zde ivotnjmi zpravidla takov pro-
stedky a konstrukce, kter jsou z hlediska dnenho eskho literrnho
jazyka knin i zastaral, ale kter v dobovm literrnm jazyce tento
prznak nemly; nelze v nich tedy vidt zmern archaizmus, kter by ml
pekladatel vhodnm ekvivalentem vystihnout.
Znan knin rz m v dnen literrni etine napr. pvlastkov nebo
psudkov g e ni t i v vl as t nos t i , psobc a dojmem jist ote-
losti; pekladatel jej neopoutj linerne, ale zjevn tendence nahra-
zovat jej konstrukcemi jinmi, nejastji predlokovm pdem s pred-
lokou s nebo spojenm se slovesem mti, zde je. Tak pekladatelka ro-
mnu M. Pujmanov udia na kriovatke ponechva tento prostedek
ojedinel stejn jako pekladatel Malostranskch povdek Nerudovch:
Zmenil se v muka sraenho vzrstu. = Zmenil sa v muka krpatho
vzrastu. (P, 55)
Sedel na lavici domci pn..., snd tvre, ale velmi dobrho vzezfen.
... domci pn, poernej tvre, ale vyzeral ve mi dobre. (Ner, 118)
(s prznanm opt pekladatelskm zsahem motivovanm tlovou di-
ferenciac).
V mnoh jinch ppadech vak vol oba pekladatel prostedky ivot -
nj, odchyln:
chlapec holch nohou a pa = chlapec s holmi rukami a nohami (P, 51)
Byl vlasu ernch, starostliv pfiesanch. = Mal ierne vlasy, starost-
livo priesan. (Ner, 36)
Na stupu je v etine g e ni t i v z po r o v . V literrnm jazyce
B. Nemcove a J. Nerudy nachzme jej v hojn me jet i tam, kde dnes
klademe akusativ. Sloventina m, jak znmo, na rozdl od spisovn etiny
iv genitiv zporov v neosobnch vzbch s niet, nebolo a pekladatel
vol proto zkonit ekvivalent s tmto genitivem v takovchto ppadech:
Letos nebyl snh ani nled. = Toho roku nebolo snehu ani adovice.
(P, 90)
Po zpornch slovesch prechodnch vak temer dsledn tento ge-
nitiv nahrazuje akusativem, i kdy by mu snad souasn norma dovolovala
jej pri zdraznn podret; je to patrne projev pripomenut u tendence
po zivotnn jazyka:
Ani koiek nesebral. Mauky ani nepozbieral. (P, 8)
Ani koile neml. Nemal ani koe u. (Ner, 134)
Nenapsal jsem zadnch bsn. Nenapsal som ani jednu bse. (Ner,
228)
Pekn prklad toho, jak volba ekvivalentu by mla vychzet z uren
charakteru a postaven jazykovho prostedk v jazyce originlu se ze-
telem k dobovm normm, poskytuje nm jeden jev v podku slov, a to
pos t aven pr k l o ne k. Porovnvac materil zskan z rozboru
eskch prekladu slovenskch literrnch dl
6
ukazuje na zsti rozdlnou
tendenci v kladen pklonek (zvlt se, si) po jednoslovnch nebo jedno-
lennch vrazech na potku vetnho seku v souasnm literrnm ja-
zyce eskm a slovenskm. V spisovn etine kladou se dnes ve shod
s ivm jazykem mluvenm prklonky zpravidla bezprostredn po tch-
to vrazech, a tedy pred slovesem, naproti tomu v souasnm literrnm
jazyce slovenskm stvaj asto i po slovese, take se tm zaten vraz
rytmicky i vrazov uvoluje, osamostatuje.
Tyto rozdln tendence jsou zrejm i z porovnan prekladu slovenskch
dl a reakce eskch pekladatel, kte vol pravidlem podek odchyln,
to pln potvrzuje. Srovnej pro ilustraci jen tyto prpady:
Zuza neboj sa poiaru. = Zuza se neboj poru.
Na raoch zvjaj sa hrby. = Na ronch se svjej hfbky.
Volnost v kladen pklonek s monost vyut obojho postaven k v-
znamovmu i rytmickmu lenen projevuje se v dnen etine jen po
vrazech nkolikalennch.
V starm literrnm jazyce eskm kladly se prklonky zpravidla po
slovese, k nmu vznamov nleely. Ve znan me je tomu tak jet
u B. Nemcove (tebae vlivem ivho mluvenho jazyka pona se prve
v tomto obdob postupn pesouvat postaven pklonek na stav dnen)
i J. Nerudy. Ponvad je toto postaven v souhlase s monostmi souas-
nho literrnho jazyka slovenskho, kde je po jednolennm zatku
ast, domnvm se, e je pekladatel opoutj mnohdy mechanicky,
zbyten:
Matka ohldla se po dtti. = Matka sa obzrela na dita. (Nm, 44)
Srov. citovanou studii A. Je dl i ky v Nai rei, str. 7 n.
Palack dal mi vysveden. = Palack mi dal svedectvo. (Ner, 260)
Chvlkami hledl jsem . . . = chv kami som sa dval... (Ner, 175)
Tm sp je ovem vhodn podret postaven originlu tam, kde je z hle-
diska dnenho eskho i slovenskho literrnho zu oboj postaven
prostedkem rytmickho i vznamovho rozlen:
Jehly holeovickho kostela a tovrn komny | jeily se z plnu. = Ihly
holeovickho kostola a tovrensk komny sa jeili z plnu. (P, 50)
Hrobr se Skorou \ spustili ji do hrobu. = Hrobr so Skorom ju spus-
tili do hrobu. (Nm, 55)
Sotva byl s to \ chleba si ukrojit. = Sotva si bol schopn chleba od-
krojil. (Nm, 41)
Naopak pekladatel Bassova Cirkusu Humberto vn zmenou v posta-
ven prklonky toto lenen i tam, kde v originlu nen:
V przdne kulat budove to znelo nramnou silou. = V przdnej okrh-
lej budove | znelo to nramne mocne. (Bass, 61)
Z hlediska celkovho hodnocen prekladu jsou to jist fakta velmi de-
tailn, vyadujc konfrontan analzy; i v nich se vak promt postoj
k nkterm zsadnm otzkam prekladu.
Pln hodnotn preklad vyaduje vyrovnat se nejen s jazykovmi a tlo-
vmi vlastnostmi jazykovch prostedk, kter jsou urovan dobovmi
normami a zvyklostmi, nbr respektovat tak znaky individulnho autor-
skho stylu, individulni tlov postupy autora pri vstavbe textu. Roz-
bor jazyka a stylu modern esk przy ilustrovan tak na jazyce a stylu
M. Pujmanov (a to na jejm stejnm romne Lid na kiovatce),
7
uk-
zal, e pro Pujmanovou zstv souadn konstrukce zkladnm skladeb-
nm prostedkem epickho stylu. Formlne je tento princp blzky podobn
tendenci v klasick esk prze, jak ji lze doloit rozborem jazyka a stylu
B. Nemcove, je ovem na rozdl od n charakterizovn vnitn rozpornost,
dynaminost, protikladem tendence k sevenosti vstavby vpovedn
uje, protoe si nen vedom tlov zmrnosti i zvanosti tohoto sou-
adnho souvt jsou podl tohoto z j isten charakteristick souvt s vt-
m potem vt, asto s etnmi vznamovmi odbokami a vlokami.
Pekladatelka, kter ovem nemohla jet znt vteky tohoto lingvistic-
kho rozboru, v mnoh ppadech tyto princpy vetn vstavby nedodr-
uje, protoe si nen vedom tlov zmrnosti i zvanosti tohoto sou-
adnho typu, a vn tak do prekladu spe sv individulni zvyklosti. Slo-
itj souadn souvt asto rozbj, rozklad a nkter jeho hlavn vety
osamostatuje:
Prvn mu Gamzov byl dobrk, na si vzpomla, to mla, byl by j snesl
7
L. D o 1 e e 1, Zkladn typ epick vety u B. Nrncov a M. Pujmanov, Nae re
41, 1958, 28 n.
modr s nebe. = Gamzovej prv mu bol dobrk, o jej prilo na um, to
mala. Bol by jej zniesol modr z neba. (P, 68)
K obedu pfily pozde a Ondrej, kter uvykl doma brzy jst, nepiznvaje
toho, padal hlady. = Na obed prili neskoro. Ondrej, ktor doma jedval
skoro, nepriznvajc to, padal od hladu. (P, 112)
Nevhodn rozbit vetnho retzce je zrejm i v nsledujcm prklade;
pekladatelka zcela str tu vnitn rozpornost plynulosti a vznamov od-
stedivosti, na ni upozornil rozbor Doleelv, kdy osamostatuje pod-
radn souvet majc charakter vznamov vsuvky, ale zalenen do re-
tzce soufadnch vt:
Kdysi se vracela od novomestskho soudu, zbyla ji chvle, dala se peky
dom oklikou, abych povdla pravdu, u se j nechtlo dopoledne do kan-
celr e, a bhv, jak se to stalo, veia nejakmi postrannmi vrtky do bo-
tanick zhrady, kde posud nebyla, a o kter se domnvala, e tam obyejn
lid nesmj. = Kedysi sa vracala od novomestskho sdu, ostalo jej asu,
dala sa domov pei ok ukou. Aby som povedala pravdu, u sa jej nechcelo
predpoludnm st do kancelrie. A bohvie, ako sa to stalo, vola akmisi
bonmi dvierkami do botanickej zhrady, kde ete nebola, a o ktorej si
myslela, e obyajn udia nemu ta st. (P, 63)
Naproti tomu v jinch ppadech pekladatelka naopak nezachovva
a poruuje opan postup autorin, tj. zmern osamostatnen hlavn
vety, kter by v neutrlnm projevu byla vetou souvtnou, soust sou-
adnho souvt. (Protikladn tendence vznamov odstrediv zde zvt-
zila a vedia k poruen plynulosti vpovedn.)
Syntaktick samostatnost zvyuje v danm prpade obsahov, vzna-
mov protiklad vzhledem k vt pedchoz. Pekladatelka tento zmer
autorin nerepektuje.
Patero sp tkalo as na stavu jedouc eleznice. Ale matka, mrna, ta
nedchala. = Ptoro spov tkalo as na krosnch idceho vlaku, ale
matka, mama, t nedchala. (P, 12)
Domnvme se, e takovto odchlky, nerespektujc tlov zmery ori-
ginlu, zbyten oslabuj umeleck in prekladu a nevyuvaj! event.
monosti tlov obohatit umeleck postupy domci przy. Sprvna ,snaha
pekladatel o preklad jako in vpravd umeleck tvr nesmi se dostvat
do rozporu s poadavkem respektovat umeleck zmery originlu i v ro-
vine formlne jazykov a tlov. Toto voln piazovn hlavnch vt, bez
explicitnho, vraznho vyjadren jejich vznamovho pomeru pecifickou
spojkou, je spe prostedek lidovho jazyka vyuvan prve tak v kla-
sick esk prze (u B. Nemcove i J. Nerudy). Pekladatel asto zbyten
toto prost, ale inn vyjadren opoutj a nahrazuj je tlov neutrlni
vetou s explicitnm spojkovm vyjadrenm:
Josefinka hled upren, enich obrac zrak. = Jozefnka sa uprene za-
h adela, zatia o enchov zrak utkvieval. (Ner, 85)
Vdali se na ulici a nedbal lehk pozdrav byl jedinou vmenou. = Vdali
sa na ulici, kedy si navzjom vymenili nedbal ahk pozdravy. (Ner, 218)
Jak zvery vyplvaj z tchto naich poznmek k jazykov problematice
prekladu z etiny do sloventiny? Jestlie se za danch podminek a za
dan kultrni situace pekldaj umeleck dla z etiny do sloventiny
a naopak, je povinnost i jazykovedou ptt se, jak se pekldaj, a pispt
rozbory a kritikou k zlepen rovne prekladu, event. pomlet i na inten-
zvnej odbornou pomoc. Slovensk pekladatel m plnou monost opt
se pri volb slovnch ekvivalentu o velk slovnikrska dla, o devtisvaz-
kov Prrun slovnk jazyka eskho, dokonen v r. 1957, o nov prav
vychzejc stredn Slovnk spisovnho jazyka eskho (propracovanji
postihujc prve tlovou platnost prostedk a obrejc u i zmeny,
k nim v stylovm hodnocen slovnch prostedk v etine v nedvne
dob dolo), o Slovnk slovenskho jazyka ( L a II. dl), mze vyut svch
jazykovch zkuenost a dle smyslu pro vznam i tlovou platnost slo-
venskch ekvivalentu. Perspektivnm kolem zstv zpracovn sted-
nho slovnku esko-slovenskho a slovensko-eskho. Bez intenzvnej
odborn pomoci vak zatm zstv pekladatel, pokud jde o mluvnickou
stavbu, a to zvlt v oblasti vznamov platnosti slovnch tvar (mluv-
nickch kategri) a v oblasti syntaktickch konstrukc. Zde naopak po-
skytuj prklady vhodn materil a vhodn podnety ke konfrontanmu
pohledu na tyto jevy v obou naich nrodnch jazycch.
OPAKOVANIE PREDLOIEK
Jn O r avec
V slovenskej jazykovednej literatre niet sstavnej tdie o opakovan
predloiek. Ani gramatiky sa nevenuj tomuto problmu. Vnimku tvor
uebnica J. D amb or s k ho, avak obsah a priny opakovania pred-
loiek vymedzuje nedostatone.
1
Kee sa v tomto ohade robia chyby
1
Jn Da mbo r s k , Slovensk mluvnica pre stredn koly a uitesk stavy II,
5. vyd., Nitra 1930, str. 156. V treom odseku uvdza na prvom mieste najmenej frek-
ventovan prpady opakovanie predloiek v pozii alebo umel, v sasnej spisovnej
slovenine neobvykl prpady typu: z toho zo vetkho, k tomu ku vetkmu, pri tom
pri vetkom..., avak nespomna ben typ bez druhej predloky: z toho vetkho,
k tomu vetkmu, pri tom vetkom . . . V alom odseku zhrnul dovedna prklady s opa-
kovanmi i s neopakovanmi predlokami a nevymedzil, kedy sa ktorho spsobu dra.