Nový náhled na činnost Provinčního rekonstrukčního

týmu s ohledem na aspekty protipovstaleckých

operací

Bc. Ondrej Rajkovič

Obsah
Úvod..............................................................................................................3
1. Analýza......................................................................................................4
1.1. 2.výsadková rota 43.výsadkového praporu........................................4
1.2. Teorie protipovstaleckého boje..........................................................5
a) Bod č.3 – Organizuj zpravodajství...................................................5
b) Bod č.10 – Buď přítomen................................................................6
c) Bod č.16 – Praktikuj odstrašující patroly.........................................6
d) Bod č.18 – Veřejné mínění...............................................................7
e) Body č. 25 a 26 – Boj proti strategii nepřítele, ne jeho silám.
Útočení na nepřítele pouze jako reakce na kontakt...............................7
2. Aplikace.....................................................................................................9
2.1. Protipovstalecký boj...........................................................................9
a) Bod č.3 – Organizuj zpravodajství...................................................9
b) Bod č. 10 – Buď přítomen..............................................................11
c) Bod č. 16 – Praktikuj odstrašující patroly......................................12
d) Bod č. 18 – Veřejné mínění............................................................13
e) Body č. 25 a 26 – Boj proti strategii nepřítele & útočení pouze při
kontaktu...............................................................................................14
2.2. Role velitelského sboru....................................................................15
a) Bod č.7 – Důvěřuj velitelům v poli................................................15
b) Bod č.8 – Hodnost není nic, talent je všechno...............................16
Závěr............................................................................................................17
Zdroje...........................................................................................................18
Úvod

Již po čtvrté ve své historii vyslala AČR vojáky svých útvarů do

mise Provinčního rekonstrukčního týmu Logar (dále jen PRT Logar) v misi
International Security and Assistance Forces (dále jen ISAF). Jejich
posláním v této afghánské provincii je vytvořit bezpečné prostředí, nastolit
vládu zákona a chránit civilní experty vyslané Ministerstvem zahraničních
věcí, kteří implementují různé rekonstrukční projekty a programy na území
této provincie. Po prvních kontingentech, které měly pouze 2 mobilní
operační týmy se zdálo, že s nástupem dvou kontingentů (3. a 4.) které bude
sestavovat 4.brigáda rychlého nasazení se situace v provincii začne
zlepšovat. Očividně se tak sice děje, ale ne v takové míře v jakou odborná
veřejnost doufala. Důvodů pro tento fakt je několik.

Tato práce si klade za cíl jasně a srozumitelně popsat aspekty

protipovstalecké činnosti a uvádí konkrétní kroky jak tyto aspekty zavádět
do praxe.

Celá práce je rozdělená do dvou kapitol, úvodu a závěru. Každá z

kapitol je uvedena krátkým popisem tématu, o kterém je v ní psáno. První
kapitola analyzuje nasazení 2.výsadkové roty 43.výsadkového praporu jako
4.mobilního pozorovacího týmu v 3.kontingentu PRT Logar a také
zdůrazňuje a analyzuje některé body příručky protipovstaleckého boje. Ve
druhé kapitole jsou popsané konkrétní kroky pro zlepšení činnosti PRT v
budoucnosti a také poznámky vyjasňující roli velitelů.

-3-
1. Analýza

1.1. 2.výsadková rota 43.výsadkového praporu

2.výsadková rota 43.výsadkového praporu se před krátkou dobou

vrátila z nasazení v rámci 3.kontingentu PRT Logar a i když je možné
označit působení tohoto kontingentu jako úspěšné, působení 2.roty už
není možné hodnotit tak jednoznačně. Důvodem proč jsem se odhodlal
k takovému tvrzení není špatný výkon příslušníků roty pod velením
nadporučíka Zelinky – ten je možné označit přinejmenším za vynikající.
Naopak, je to právě neschopnost a neochota velení kontingentu
umožňovat takové působení roty na jaké je vycvičena, připravena a
vybavena. Toto je přinejmenším překvapivé jelikož velení kontingentu
bylo složeno z důstojníků 4.brigády rychlého nasazení a sám velitel
kontingentu byl svého času i velitelem výsadkových rot u
43.výsadkového praporu.

2. výsadková rota je velmi dobře vycvičenou jednotkou s

adekvátním velitelským sborem připravenou provádět operace lehké
pěchoty na vysoké úrovni. Těmito operacemi je zejména myšleno
průzkumné (bezpečnostní průzkum, oblastní průzkum, bodový průzkum
a průzkum a vyhodnocování tras) a bojové hlídkování (přepady objektů
s cílem zničení nebo zajištění zpravodajského materiálu nebo vysoce
hodnotných cílů, pasti na povstalecké oddíly při jejich činnosti) a to jak
krátkodobé, tak i dlouhodobé. Rozhodnutím velitele kontingentu a
velitelství Společných sil v ČR byla ale 2.rota pověřena úkoly, které
jsou, nadneseně řečeno, „pod její úroveň“ - a tedy i když je dokázala
plnit, tak neodpovídaly úkolům, na které se připravovala na cvičeních v
ČR a Německu. Jednoznačně se tedy nabízí otázka: Proč se tak nestalo?
Jelikož jsem neměl možnost se zúčastnit této zahraniční mise tak
jednoznačnou odpověď neznám a mohu se pouze dohadovat.

Závěrem mohu pouze konstatovat fakt, že velitel kontingentu

podplukovník Petr Procházka měl k dispozici dobře vycvičenou,

-4-
připravenou a motivovanou rotu, která mohla výrazně podpořit činnost
kontingentu po vojenské stránce (jinak než doprovodem civilních
odborníků a nebo prováděním průzkumu). Tuto možnost nevyužil a
posun situace v provincii Logar k lepšímu se tak opozdil vinou
neadekvátního využití této jednotky.

1.2. Teorie protipovstaleckého boje

Teorie protipovstaleckého boje je dostatečně popsána jak v

pracích Lieutenant Colonel Davida Kilcullena z australské armády, tak i
v manuálu US Army FM 3-24. Stejně tak existuje český překlad 28
pravidel protipovstalecké činnosti, které vyúsťují ve vítězství nad
povstaleckým hnutím. Z tohoto materiálu jsem také čerpal podklady pro
následující analýzu. Ke každému z vybraných bodů je uvedena krátká
charakteristika tak, jak ji popisuje LTC Kilcullen a poté následují mé
návrhy.

a) Bod č.3 – Organizuj zpravodajství

Organizace zpravodajství je záležitostí sekce S2/J2 štábu

kontingentu a funkce celého štábu je neoddiskutovatelně
důležitá. Ale je nutné si položit jednu otázku: Je potřebné, aby
štáb kontingentu měl víc členů než kterýkoliv MOT
kontingentu? Pokud ano, tak proč? A není možné nahradit část
členů štábu přímo v místě nasazení příslušníky velitelství na
území ČR, kteří budou své poznatky a údaje přenášet do
operační oblasti pomocí datového transferu?
Má odpověď není kompetentní, ale zní takto: Počet členů štábu
je neúměrně vysoký vzhledem k celkové síle kontingentu. Proto
doporučuji delegovat část úkolů na příslušníky velitelství na
území ČR, kteří budou své poznatky a údaje poskytovat
kontingentu pomocí přenosu dat na tuto vzdálenost.
Tento návrh se, ale netýká zpravodajské sekce, ta musí být
zachována jako nejvyšší platforma sběru zpravodajských

-5-
 informací kontingentu v operační oblasti. Další přímé návrhy
viz. 2. Kapitola

b) Bod č.10 – Buď přítomen

ISAF Commander's Counterinsurgency Guidance jasně

nařizuje, aby se příslušníci sil ISAF na území Afghánistánu
přiblížili více afghánské populaci – teda obyčejným lidem.
Přímo se v ní píše: „Afghan culture is founded on personal
relationships. Earning the trust of the people is large part of our
mission.“ Je tedy potřebné skoncovat s tím co je nazváno „denní
výlety turistů v pekle“. Úkolem ozbrojené eskorty je zajistit
okolí tak, aby civilní odborníci měli dostatek času a prostoru
pro svou práci – ať již to je dokumentace před/během/po
některém projektu, nebo jednání s místní radou starších. Žádné
časové omezení pro tuto činnost vznesené ze strany ozbrojené
eskorty, vyjma přímého kontaktu s protivníkem – a ani tam
vždy ne – není důvodem pro zkrácení doby činnosti civilních
expertů. Taková přítomnost má dvojí účinek – získává srdce i
mysl obyčejných Afghánců a demonstruje vůli pomoct jim a
zlepšit jejich životní podmínky.

c) Bod č.16 – Praktikuj odstrašující patroly

LTC Kilcullen mluví v tomto bodě o „zaplavení operační oblasti

patrolami“. Vzhledem na početní sílu kontingentů PRT Logar
toto není možné. Ať se na to podíváme jakkoliv, tak na vysílání
patrol o síle družstva nebo i čety nemají kontingenty prostředky.
Proto je potřebné se podívat na tuto problematiku jinak a položit
si zásadní otázku: Jak přimět protivníka, aby uvěřil, že máme
patroly téměř všude, a když nás chce mít na očích tak už se mu
nedostane prostředků na jiné operace?

Nutno poukázat na fakt, že pokud si tuto otázku opravdu

„vezmeme k srdci“ tak její příprava, plánování i provedení bude

-6-
 náročné - a to jak časově tak i materiálně. Na straně druhé se to
vyplatí a pomyslná „odměna v cíli“ bude o to větší.

d) Bod č.18 – Veřejné mínění

Veřejné mínění, nebo lépe řečeno, hrozba negativního veřejného

mínění je právě tím faktorem, který negativně ovlivňuje vedení
operací PRT v Logaru. Tento strach se projevuje na této linii.
„Velitel kontingentu neumožní svým MOTům agresivnější
činnost v podobě patrol do nebezpečných oblastí protože ví, že
by s tím jeho nadřízení na velitelství v Praze nesouhlasili. Tito
velitelé jsou si vědomi toho, že i když vojáci v poli jsou ochotni
podstoupit riziko a patrolovat v nebezpečných oblastech tak oni
jim to nemůžou povolit. Důvodem pro to je strach o vlastní
kariéru, která by případnými ztrátami byla ohrožena. Toto
ohrožení způsobuje Velitel Společných sil a Náčelník
Generálního štábu, kteří si musí nebo chtějí zachovat přízeň
politiků. A konečně jsou tady ministři a poslanci Poslanecké
sněmovny, kteří se obávají, že v případě ztrát na životech vojáků
by přišli o své mandáty.“

Takovým způsobem je pak vojákům bráněno ve vykonávání

jejich povolání a toho na co jsou cvičeni a na co se připravují.
Naštěstí se tento neutěšený stav dá změnit. Sice obtížně, to ano,
ale dá. A prostředky na to mají v rukou i samotní velitelé
praporů na území ČR před vysláním svých jednotek do
Afghánistánu.

e) Body č. 25 a 26 – Boj proti strategii nepřítele, ne jeho silám.

Útočení na nepřítele pouze jako reakce na kontakt

Přístup, ve kterém se bojuje proti strategii protivníka, tedy proti

jeho nadvládou nad civilním obyvatelstvem a ne jeho oddílům a
prostředkům, je dle mého názoru ten správný. Je to, ale pouze
jedna jeho část. Ozbrojené oddíly musí být vedeny k tomu, že

-7-
pouze v malém množství budou vyslány do bojových akcí, a že
mnohem více času se budou zabývat sběrem informací,
pozorováním, demonstrací přítomnosti a ochranou civilních
odborníků. Taktéž, ale musí být připraveny agresivně a rozhodně
odpovědět na jakýkoliv pokus o útok ze strany povstalců. PRT
neznamená, že vojáci na sebe nechají beztrestně střílet, ale to, že
jejich prioritou bude ochrana afghánské populace. A pokud
budou donuceni odpovědět silou, tak tato odpověď bude
rozhodná, rychlá a drtivá.

-8-
2. Aplikace

V této kapitole budou popsány návrhy, jak zlepšit situaci v aplikaci teorie
protipovstaleckých aktivit, které konkrétní kroky je potřebné uplatnit a
naopak, kterým je žádoucí se vyhnout. Tato kapitola bude v reagovat na
předchozí kapitolu v opačném pořadí.

2.1. Protipovstalecký boj

Jak již bylo popsáno v předchozí kapitole, protipovstalecký boj je

komplexním souhrnem aktivit, úsilí a operací, které nejprve obrátí
mínění a spolupráci místní populace na vlastní stranu a tak vytvoří
podmínky pro vojenskou porážku povstaleckých sil. Aby mohlo být
dosaženo tohoto cíle v krajině tak poznamenané válkou a strádáním
jako je Afghánistán, je potřebná důsledná práce provinčních
rekonstrukčních týmů. Jejich vojenské části musí pochopit podstatu
protipovstaleckého snažení, pak v souladu s touto podstatou upravit své
taktické postupy a nakonec je vhodně a citlivě aplikovat v oblasti
působení.

V této kapitole popíšu a podrobněji vysvětlím svůj pohled na

klíčové body popsané v protipovstalecké příručce LTC Davida
Kilcullena a komentované v podkapitole 1.2.

a) Bod č.3 – Organizuj zpravodajství

Zpravodajství v operacích PRT nesmí být exkluzivní záležitostí

sekce S2 štábu kontingentu, ale musí být přítomno v každém
MOTu. S2 na štábu má na starosti získávání a zpracování
informací získaných z různých zdrojů – od vlastních patrol, od
ostatních koaličních jednotek v oblasti, atd. Velitel každého
MOTu je zodpovědný za úspěšné splnění svého úkolu a je také
povinen pečlivě naplánovat operaci, která vyústí v takový
úspěch. Proto všechny materiály, které získá na každé patrole

-9-
nejen odevzdá na štáb, ale také vlastnímu zpravodajskému
důstojníkovi/poddůstojníkovi (S2). Tento S2 musí chápat
důležitost své činnosti, musí to být dobrovolník a musí mít pro
tuto činnost talent. Tyto tři charakteristiky jsou důležité a musí
být splněny.

Operace budou vycházet ze zpravodajských informací a budou je

také získávat. Je to začarovaný kruh, který ale funguje v
prospěch velících struktur a jejich oddílů. S2 každého MOTu
bude mít přehled o materiálech vlastního MOTu, a tudíž bude
méně pravděpodobné, že přehlédne závažnou informaci nebo
spojitost. To se u S2 sekce štábu kontingentu může stát, ani ne
tak vinou nedbalosti jako spíše přebytkem informací a
nedostatkem času a lidských zdrojů. Zdvojení zpravodajského
zázemí proto může pouze prospět.

Další inovací je příprava materiálů a jejich skladování tak, aby

další kontingent je mohl okamžitě využít a postupem času
doplňovat nebo také upravovat získané informace. Cena a
význam dobré zpravodajské informace se projeví až časem, ale
také se může měnit, a proto je žádoucí udržovat tyto poznatky
čerstvé.

Posledním návrhem, který tady bude uveden je zpětná vazba.

Právě působící kontingent, a v rámci něho působící MOTy, by
měly referovat svým kolegům, které vystřídali, jak využili
zpravodajských informací, které „zdědili“ a také co nového se
děje v oblasti – to vše pochopitelně v rozumné míře a s ohledem
na OPSEC. Tento návrh nemá žádný reálný význam v operační
oblasti, ale pomáhá zlepšovat morálku vojáků právě navrátivších
z mise a pomoct jim v hodnocení činnosti a následné nápravě
taktických postupů.

-10-
b) Bod č. 10 – Buď přítomen

Pravidlo přítomnosti může být aplikováno dvojím způsobem a

oba tyto způsoby jsou dobré a prospěšné. První z nich je přístup
civilně-vojenské kombinované přítomnosti popsané v
podkapitole 1.2. Druhý přístup je pak čistě vojenský, kdy
přítomnost vojáků umožňuje rychlý zásah v případě incidentu.

Civilně-vojenská kombinovaná přítomnost popíšu jako první,

protože ji z pohledu protipovstaleckého snažení přičítám větší
důležitost. Upřímně přiznávám, že jsem byl nepříjemně
překvapen, až zděšen, když jsem se od přímého svědka dozvěděl,
že čas přítomnosti civilních expertů v jednotlivých sídlech byl
omezován příslušníky 3.kontingentu, i když nehrozilo přímé
nebezpečí napadení. Takový přístup je z psychologického
hlediska nepřípustný a to z dvou důvodů. První je, že se takto
ukazuje strach ozbrojené eskorty z napadení protivníkem a v
návaznosti potom, a to je druhý důvod, získávají představitelé
místní správy – ať už jde o radu starších nebo osoby, které v
daném sídle vytvářejí mínění – negativní pohled na vojáky, kteří
je vlastně mají chránit. Něco ve smyslu: „Pokud se tito vojáci
bojí o vlastní kůži, jak nás potom mohou ochránit před
povstalci?“ Proto po čas, který civilní experti stráví v tom či
onom sídle při jednání s představiteli, nebo při jakékoliv jejich
činnosti je musí chránit ozbrojená eskorta připravená a
odhodlaná rozhodně odpovědět na jakýkoliv pokus povstalců
narušit jednání. Toto pravidlo sice zní „Buď přítomen“, ale
přítomnost ustrašených vojáků vytváří horší mínění, než pouhá
přítomnost civilních odborníků bez ozbrojené eskorty.

Druhým přístupem, jak již bylo výše popsáno, je přítomnost

ozbrojených vojáků, kteří jsou tak ve výhodné pozici okamžitě
reagovat na jakýkoliv incident. V US manuále FM 3-24 je jasně
psáno: „If Soldiers are not present when an incident happens,

-11-
 they usually cannot do much about it. The force cannot be
everywhere at once. The more time Soldiers spend in the AO, the
more likely they are where the action is. If the force is not large
enough to establish a presence throughout the AO, then
determine the most important places and focus on them.“ K tomu
už není moc co dodat, maximálně tak názor, že voják vyslaný do
tak důležité zahraniční mise jako je PRT Logar, by měl strávit
maximum času v operační oblasti při plnění úkolů pro plnění cílů
protipovstaleckého snažení.

c) Bod č. 16 – Praktikuj odstrašující patroly

Jak již bylo psáno v bodě b) podkapitoly 1.2., je potřeba zamezit

„denním výletům turistů v pekle“ a nejlepším způsobem, jak to
dokázat, jsou pěší patroly. Povstalecké oddíly operují v malých
skupinách a tyto skupiny se z velké části nikdy neodváží
konvenčně zaútočit na silnějšího protivníka. Mobilní pozorovací
týmy 1 – 3 3.kontingentu PRT Logar měly v průměru 29 členů.
Pěší hlídka o takové síle je sama o sobě dostatečně odstrašujícím
elementem a zvláště pokud je vedena rozhodným způsobem a
demonstruje vůli ochránit civilní obyvatelstvo, získat jejich
podporu a splnit přidělený úkol.

Dalším způsobem, jak na jedné straně ukázat vůli ochránit civilní

populaci a na straně druhé zastrašit protivníka, je nasazení více
patrol po celé zájmové oblasti. Pokud protivník disponuje
jednotným velitelským a kontrolním (C2) systémem, pak z
takového masivního nasazení prostředků pro něj vytvoří
neřešitelnou situaci. Každá patrola bude příliš silná na to, aby se
mohla stát cílem útoku jednoho z protivníkových oddílů. A
pokud by byly velící struktury protivníka schopny shromáždit
dostatečný počet bojovníků, aby mohli napadnout jednu z patrol,
pak riskují, že ostatní patroly budou bez dohledu a získají tak
výhodu momentu překvapení. Tato situace popisuje pouze

-12-
 dvourozměrné bojiště. Při použití aeromobilních patrol se chaos
na straně protivníka ještě zvětší a stejně tak zmatení jeho velitelů.

Z tohoto popisu jednoznačně vyplývá, že body b) a c) spolu

souvisí a jejich vhodná kombinace a aplikace pouze získá další
výhodu na stranu vlastních sil.

d) Bod č. 18 – Veřejné mínění

Jak jsem již napsal v předchozím bodě, veřejné mínění – nebo

spíše strach z veřejného mínění – je tím faktorem, který svazuje
velitelům ruce a nedovoluje jim dělat nepopulární, ale potřebné
rozhodnutí. Taková je skutečnost a její pouhé konstatování nám
moc nepomůže. Musíme udělat ještě jeden krok vpřed a vyjít
veřejnému mínění vstříc a to pomocí iniciativního a rozumného
využití sdělovacích prostředků – zejména tisku a televize.

Pokud nechceme, aby se o činnosti kontingentů vyjadřovaly

sdělovací prostředky negativně, pak je potřebné jim určit, co
uvidí a o čem se budou moct vyjadřovat. Krátké zprávy, které se
objevují na web stránce AČR jsou jistým pokrokem, ale ne
dostatečným. Tuto stránku totiž navštěvuje pouze ta část
veřejnosti, která už stejně podporuje nasazení vojáků v
zahraničních misích. Pozornost se proto musí zaměřit na zbytek
populace a k tomu nejlépe slouží televize. Záběry vojáků, kteří
rozdávají dětem sladkosti a chrání jejich školy a domovy jsou
velmi silným obrazem a ten musí být využit do krajnosti.
Zapomeňme na objektivitu televizního zpravodajství, mluvme a
ukazujme pouze to, co se nám daří a co nám jde, a ten zbytek se
snažme napravit. Nečekejme až se zase objeví sdělení o
„Mimořádné události v Afghánistánu“ o tom, že další z našich
vojáků byl zraněn nebo zahynul při plnění povinností. Ano, to se
může stát, ale je potřeba se dopředu systematicky připravovat na
takovou událost vytvářením pozitivního vědomí veřejnosti o
činnosti kontingentu. Pak i zranění nebo smrt vojáka se setká

-13-
 spíše s úctou a smutkem, než rozhořčením a hněvem.

V zájmu dosažení takového stavu je vhodné, aby velitelství

kontingentu a zejména jeho důstojník pro styk s veřejností měl
úzké vazby (nejlépe osobní) na novináře a reportéry. Takové úsilí
je pak vhodné pro obě strany – ten či onen novinář má pro svůj
deník nebo televizi exkluzivní reportáž z Afghánistánu, kterou
konkurence nemá. A naopak, kontingent prezentuje svou činnost
v dobrém světle.

e) Body č. 25 a 26 – Boj proti strategii nepřítele & útočení pouze

při kontaktu

To jak popsat tyto dva vzájemně související body je asi nejtěžší a

nejrozsáhlejší úkol v celé této práci a nejednou si budu protiřečit.
Ne kvůli tomu, že bych neměl jasnou představu o tom, jak
podporovat protipovstalecké úsilí bojovými operacemi, ale právě
pro tenkou a nejasnou dělící linii mezi těmito problémy.

Předchozí body jasně mluví o významu demonstrace síly pomocí

civilních projektů i patrolování vojenských oddílů, přítomnosti
obou složek (tedy civilní i vojenské) kontingentu v zájmové
oblasti a nakonec o odstrašení nepřítele – to je boj proti strategii
nepřítele. Tento bod, ale mluví o přímém vedení bojových operací
a jejich kombinaci s nebojovými operacemi. Oba typy operací
jsou součástí protipovstaleckého snažení a opomíjení jedné z nich
vede k neúspěchu a porážce. Pokud tedy oddíly kontingentů PRT
Logar se nebudou podílet na bojových operacích, pak vznikne
dojem o „bezzubých válečnících z českého PRT“, a takový dojem
pouze podpoří snahy povstalců.

Druhá část tohoto bodu – útočení pouze při kontaktu s nepřítelem

je demonstrací vůle spíše pomáhat civilnímu obyvatelstvu, než
ničit oddíly protivníka, ale pokud k tomu dojde pak je to ukázka
odhodlání, vůle a schopností. Jinými slovy řečeno „naší prioritou

-14-
 jsou civilisté, ale pokud nás napadne protivník, tak ho porazíme
kdekoliv a kdykoliv.“ Tato zásada musí být vštěpena všem
důstojníkům velícím MOTům, včetně jejich velitelům družstev. Ti
pak podle ní musí konat a rozhodovat se. Už nikdy se nesmí stát,
že by velitel patroly byl verbálně obviněn svým nadřízeným, že
se dostal do kontaktu s nepřítelem navzdory rozkazům z
velitelství. Takové chování je za prvé nesmyslné a nelogické
(velitel patroly nemůže vědět kdy a kde bude napaden) a za druhé
demotivuje velitele patrol (nemohou adekvátně odpovědět na
hrozbu).

2.2. Role velitelského sboru

Vedení operací rekonstrukčního charakteru v prostředí, kde

operuje více bojových uskupení (v případě provincie Logar to jsou US
Task Force Spartan a US Task Force Mountain Warrior) klade vysoké
nároky na kvalitu velitelského sboru. Jeho úkolem je koordinovat
vlastní činnost s operacemi ostatních uskupení tak, aby to bylo v
souladu s instrukcemi Regional Command a také velitelství sil ISAF.
Tyto úkoly popisuje několik bodů příručky LTC Kilcullena.

a) Bod č.7 – Důvěřuj velitelům v poli

Protipovstalecké operace jsou operacemi nižších důstojníků a

poddůstojníků na úrovni velitelů čet a družstev. V reálné praxi
českého PRT to znamená velitelé MOTů a jejich velitelé družstev.
Velitel kontingentu tady zastává pozici důstojníka, který plánuje a
organizuje činnost PRT tak, aby korespondovala s instrukcemi
RC(E) a dle těchto plánů vysílá jednotlivé MOTy do operační
oblasti. Jakmile je MOT vyslán do oblasti, je úkolem jeho velitele
splnit přidělenou misi a velitel kontingentu musí veliteli MOTu
důvěřovat, že tak učiní.

Každý velitel MOTu musí být vycvičen ve vedení operací lehké

nebo motorizované pěchoty, využívání podpůrného dělostřelectva

-15-
 a letecké podpory tak, aby tím nebyly ohroženy životy místního
obyvatelstva. Pokud se příslušníci MOTu dostanou do kontaktu
s nepřítelem, je jejich úkolem nepřítele eliminovat (fyzickou
likvidací, zajmutím, vytlačením z prostoru), a pak pokračovat v
plnění své mise. Potlačení nepřítele musí být v souladu s ROE
kontingentu a velitel kontingentu v takovém případě nemá žádný
důvod, proč zasahovat do rozhodování velitele MOTu.

Poznámka: Pokud se v tomto bodě mluví o MOTu jsou tím

samozřejmě myšleny i ostatní patroly které mají menší sílu.

b) Bod č.8 – Hodnost není nic, talent je všechno

Hierarchická podstata armády se v případě protipovstaleckých

operací ukazuje jako negativní faktor. I když se všeobecně
respektují výhody hierarchického členění, tak se může stát, že
nižší důstojníci nebo poddůstojníci budou lépe chápat podstatu
protipovstaleckého snažení, než jejich velitel. Potom může dojít
k situaci, kdy dostanou rozkazy, o kterých budou jasně vědět, že
jsou špatné jelikož zhoršují situaci, ale vzhledem na subordinaci s
tím nebudou moct udělat nic.

Velitelé na různých úrovních by tedy měli podporovat své

podřízené, kteří vykazují přirozený cit pro aspekty
protipovstaleckého boje a dovedou teorii aplikovat do praxe.
Takové podporování se nakonec ukáže jako faktor, který upevní
pozici daného velitele a to zejména díky respektu, který si takto
získá. Jeho vlastní podřízení jej budou víc respektovat jako osobu,
které záleží na splnění úkolu než na upevnění vlastní mocenské
pozice.

-16-
 Závěr

Na závěr této práce bych chtěl napsat, že všechny poznatky a návrhy jsou
výsledkem teoretické úvahy založené na studiu a analýze různých manuálů,
esejí a teoretických úvah. Přesto jsem přesvědčen o tom, že tato studie má
svou váhu a hodnotu i pro reálné uplatnění. To zda se tak stane záleží od
toho nakolik budou struktury Armády ČR ochotné přizpůsobit svůj náhled
na tuto problematiku.

Výsledek protipovstaleckého snažení Provinčního rekonstrukčního týmu

Logar bude jednoznačně určován tím, nakolik zodpovědně se k tomuto
úkolu ČR postaví.

-17-
Zdroje
• „Twenty-eight articles. Fundamentals of Company-level
Counterinsurgency by David Kilcullen“ - dostupné na web stránce
http://smallwarsjournal.com/documents/28articles.pdf
• US Army Field Manual FM 3-24 „Counterinsurgency“

-18-