Encyklika

DEUS CARITAS EST

nejvyho pontifika

Benedikta XVI.

Biskupm,

kn#m a jhnm,

Bohu zasv#cenm osobm,

a vem v#&cm laikm

o k&es(ansk lsce




vod

1. Bh je lska; kdo zstv v lsce, zstv v Bohu a Bh zstv v n#m (1
Jan 4, 16). Tato slova prvnho listu svatho apotola Jana vyjad&uj obzvlt#
z&eteln# jdro k&es(ansk vry, tedy k&es(ansk obraz Boha, a tak z toho
vyplvajc obraz )lov#ka i jeho ivotn cesty. Ve stejnm veri nm krom# toho
Jan nabz, abychom tak &ekli, ur)itou souhrnnou formulaci k&es(ansk
existence: My, kte& jsme uv#&ili, poznali jsme lsku, jakou m Bh k nm.
Uv#ili jsme v Bo lsku prv# tmto zpsobem me k&es(an vyjd&it
zkladn rozhodnut svho ivota. Na po)tku k&es(anskho ivota nen ur)it
etick rozhodnut nebo n#jak velk idea, nbr setkn s udlost, s Osobou,
kter otevr p&ed ivotem nov obzor a dv mu rozhodujc zam#&en. Ve
svm evangeliu Jan vyjd&il zmn#nou udlost nsledujcmi slovy: Bh tak
miloval sv#t, e dal svho jednorozenho Syna, aby dn, kdo v n#ho v#&,
nezahynul, ale m#l ivot v#)n (Jan 3, 16). Kdy k&es(ansk vra postavila do
st&edu lsku, p&evzala to, co bylo jdrem vry Izraele, a zrove+ dala tomuto
jdru novou hloubku i &i. V#&c Izraelita se toti kadodenn# modl slovy
knihy Deuteronomium, o nich v, e obsahuj jdro jeho existence: Sly,
Izraeli, Hospodin, n Bh, je jedin Bh. Miluj Pna, svho Boha, z celho
srdce, z cel due a ze vech sil (Dt 6, 4-5). Je spojil a sjednotil p&ikzn
lsky k Bohu s p&ikznm lsky k blinmu, kter je obsaeno v knize Levitikus:
Bude milovat svho blinho jako sebe samho (Dt 19, 18; srov. Mk 12, 29-
31). Jeliko Bh ns miloval jako prvn (srov. 1 Jan 4, 10), lska u nen pouze
p&ikznm, nbr odpov#d na dar lsky, s nm nm Bh vychz v strety.
Ve sv#t#, kde se Bomu jmnu n#kdy p&isuzuje pomsta, ba dokonce povinnost
nenvid#t a jednat nsiln#, je prv# toto poselstv velmi aktuln a m konkrtn
vypovdac hodnotu. Z uvedenho dvodu si ve sv prvn encyklice p&eji hovo&it
o lsce, j ns Bh napl+uje a kterou mme sd#lovat druhm. Prv# to tak
budou dv# zkladn )sti tohoto listu, kter jsou mezi sebou vzjemn# hluboce
propojeny. Prvn z nich bude mt spe spekulativn charakter, protoe v n bych
si p&l na po)tku svho pontifiktu up&esnit n#kter zsadn charakteristiky t
lsky, kterou Bh tajemn# a nezitn# nabz )lov#ku, a zrove+ objasnit niternou
souvislost mezi touto Lskou a skute)nost lidsk lsky. Druh )st bude mt
konkrtn#j rz, pon#vad bude pojednvat o uplat+ovn p&ikzn lsky
k blinmu ze strany crkve. Dan tematika je velmi rozshl, obshl pojednn
by vak p&ekro)ilo zm#r tto encykliky. Mm p&nm je proto poloit draz na
n#kter zkladn prvky, aby se tak ve sv#t# podntilo obnoven odhodln lid
rozhodn#ji odpovdat na Bo lsku.



Prvn )st

Jednota lsky ve stvo&en
a v d#jinch spsy

Otzka terminologie

2. Bo lska k nm je zkladn ivotn otzkou a klade p&ed ns rozhodujc
otaznky tkajc se toho, kdo je Bh a km jsme my. V dan v#ci se ukazuje bt
ur)itou p&ekkou p&edevm problm terminologie. Termn lska se dnes stal
jednm z nejuvan#jch a tak nejvce zneuvanch slov, jemu se dvaj
naprosto odlin vznamy. A)koli tma tto encykliky se soust&ed na otzku
chpn a praktickho uplat+ovn lsky v Psmu svatm a v tradici crkve,
nememe prost# a jednodue odhldnout od vznamu, jak m uveden slovo
v rznch kulturch a v dnen &e)i.
Na prvnm mst# p&ipomnme irok smantick pole slova lska: hovo& se o
lsce k vlasti, k povoln, mezi rodi)i a d#tmi, mezi sourozenci a p&buznmi, o
lsce k blinmu a o lsce k Bohu. V tto irok kle vznam prv# lska mezi
muem a enou, v n dochz k zk sou)innosti mezi t#lem a du a v n se
p&ed lidskou bytost otevr p&slib blaenosti, kter, jak se zd, nelze odolat,
vystupuje do pop&ed jako prvo&ad archetyp lsky, ve srovnn s nm vechny
ostatn druhy lsky na prvn pohled blednou. Vyvstv tak otzka: Vechny tyto
podoby lsky se nakonec bu- sjednocuj a lska, navzdory cel &i svch
rozli)nch vraz, je v poslednm dsledku jedna jedin, anebo pouvme
tho slova pro ozna)ovn zcela odlinch skute)nost?


Ers a agap odlinost a jednota

3. Lsce mezi muem a enou, kter se nerod z p&emlen ani z rozhodnut,
nbr se v jistm slova smyslu lidsk bytosti ukld, dali anti)t .ekov jmno
ers. P&edb#n# poznamenejme, e &eck verze Starho zkona uv slovo
ers pouze dvakrt a v Novm zkon# se nevyskytuje ani jednou. Ze t&
&eckch slov ozna)ujcch lsku ers, filia (p&telsk lska) a agap se
v novozkonnch spisech up&ednost+uje posledn zmn#n, kter vak v &eckm
jazyce bylo spe okrajov. Tma p&telsk lsky (philia) se pouv a
prohlubuje v Janov# evangeliu, kde se uvedenm zpsobem vyjad&uje vztah
mezi Jeem a jeho u)ednky. Odloen slova ers spolu s novm pojmnm
lsky, kter se vyjad&uje prost&ednictvm vrazu agap, p&edstavuje prv#
v oblasti porozum#n lsce n#co k&es(ansky zsadnho a novho. V kritice
k&es(anstv, kter se rozvjela se stle v#t rozhodnost od dob osvcenstv, byla
uveden novinka hodnocena absolutn# negativnm zpsobem. Podle mn#n
Fridricha Nietzscheho dalo k&es(anstv ertu vypt jed, kter sice nezpsobil
jeho smrt, ale degradoval jej na pouhou ne&est.
1
Uvedenm zpsobem
vyjad&oval n#meck filozof nzor, kter byl velmi roz&en: Ne)in snad crkev
prost&ednictvm svch p&ikzn a zkaz pro ns ho&km to, co je nejkrsn#j
zleitost ivota? Nevzty)uje zna)ky se zkazem vstupu prv# tam, kde pro ns
Stvo&itel p&ipravil radost, a nabdl tak t#st, kter nm umo+uje okouet
p&edchu( )ehosi boskho?

4. Je tomu ale opravdu tak? Skute)n# k&es(anstv zni)ilo ers? Porozhldn#me
se nyn po p&edk&es(anskm sv#t#. .ekov, bezpochyby podobn# jako ostatn
kultury, vnmali ers p&edevm jako opojen, jako p&emoen rozumu boskm
blouzn#nm, kter )lov#ka vytrhuje z omezenosti jeho vlastn existence a kter
lidsk bytosti, vzruen psobenm bosk sly, dv okouet nejvy mru
blaenosti. Tak dochz k tomu, e vechny ostatn sly mezi nebem a zem maj
zdnliv# jen druhotn vznam. Vergilius v Bukolikch tvrd: Omnia vincit
amor lska p&ekonv vechno, a dodv: et nos cedamus amori i my
lsce podlhme.
2
Zmn#n postoj se v rznch nboenstvch projevoval
prost&ednictvm kult plodnosti, k nim pat&ila tak posvtn prostituce
provozovan v mnoha chrmech. Ers tedy byl slaven jako bosk sla, jako
sjednocen s bostvm.

1
Srov. Jenseits von Gut und Bse, IV, 168. Srov. Mimo dobro a zlo, Praha 2003.
2
X, 69.
Proti zmn#n form# nboenstv, kter se jako nesmrn# siln pokuen stav do
protikladu k v&e v jedinho Boha, Star zkon vystoupil s maximln rznost a
potral ji jako nboenskou zvrhlost. To ale rozhodn# neznamenalo zavren
ertu jako takovho, nbr vyhlen vlky proti jeho ni)ivmu znetvo&en.
Falen zbot#n ertu, k n#mu zde dochz, jej p&ipravuje o jeho dstojnost,
)in jej nelidskm. S nev#stkami, kter maj umonit bosk opojen, se toti
nejedn jako s lidskmi bytostmi a osobami, protoe slou pouze jako nstroje
probouzejc bosk poblouzn#n. Ony ve skute)nosti nejsou bohyn#mi, nbr
zneuvanmi lidskmi osobami. Z uvedenho dvodu plat, e opojn a
nedisciplinovan ers nen vstupem, extz sm#rem k bostv, nbr pdem a
degradac )lov#ka. Z toho vyplv, e ers pot&ebuje kze+ a o)it#n, aby
obda&oval )lov#ka ne chvilkovm pot#enm, ale ur)itou p&edchut vrcholu
existence a on blaenosti, k n thne cel nae bytost.

5. Z tohoto zb#nho pohledu na pojmn ertu v d#jinch i v p&tomnosti
vyplvaj zcela z&eteln# dv# v#ci. P&edevm to, e mezi lskou a bostvm
existuje ur)it vztah, lska p&islibuje neomezenost, v#)nost, co je v#t a
naprosto jin skute)nost neli nae kadodenn existence. Zrove+ se tak
vyjasnilo, e cesta vedouc ke zmn#nmu cli nespo)v v tom, e by se )lov#k
nechal prost# p&emhat instinktem. Je t&eba o)it#n a zrn, kter se uskute)+uje
i prost&ednictvm od&kn. To neznamen odmtnut ertu, nen to jeho
otrven, nbr jeho uzdraven a zam#&en k jeho prav velkoleposti.
To plyne p&edevm z uspo&dn lidsk bytosti, kter se skld z t#la a due.
0lov#k se stv opravdu sm sebou, kdy se t#lo a due nachzej v nitern
jednot#. Vzvu ertu je mono povaovat za p&ekonanou, kdy se zmn#n
sjednocen opravdu zda&. Kdy )lov#k dycht bt pouze duchem a chce odmtat
t#lo jako ur)it d#dictv ivo)in povahy, pak duch i t#lo ztrcej svou
dstojnost. Jestlie vak )lov#k popr ducha, a proto nahl materii a t#lo jako
jedinou skute)nost, op#t ztrc svou velikost. Epikurejec Gassendi se ertem
obracel na Cartesia a zdravil ho: due! Cartesius mu zase odpovdal:
t#lo!
3
Nemiluje ani sm duch, ani samo t#lo, protoe je to )lov#k, osoba, kdo
miluje jakoto jednotn tvor, k n#mu pat& t#lo i due. Jedin# tehdy, kdy se
oboj slv v jednot#, stv se )lov#k pln# sm sebou. Jedin# tmto zpsobem
me lska ers dosp#t a ke sv prav velikosti.
Dnes se k&es(anstv nez&dka vy)t, e se v minulosti stav#lo negativn#
k t#lesnosti. Tendence tohoto typu opravdu existovaly. Jenome vynen t#la,
jak jsme toho sv#dky dnes, je myln. Ers degradovan na )ir sex se stv
zbom, oby)ejnou v#c, ji lze kupovat a prodvat, ba dokonce )lov#k sm se
tak stv zbom. Tohle vak rozhodn# nen )lov#kovo velk ano v)i svmu
vlastnmu t#lu. Je tomu prv# naopak, protoe )lov#k nyn pohl na t#lo a na
sexualitu jako na pouze materiln sloku sebe samho, podle toho se s t#lem

3
Srov. DESCARTES, OEuvres, a cura di V. COUSIN, vol. 12, Paris 1824, s. 95nn.
tak nakld, kdy se vypo)tav# zneuv. 0lov#k t#lo nevnm jako oblast sv
svobody, nbr jako n#co, co se svm zpsobem sna u)init p&jemnm a
nevinnm. Ve skute)nosti jsme sv#dky degradace lidskho t#la, kter u nen
integrovno do celistvosti svobody na existence, kter u nen ivm vrazem
plnosti naeho byt, protoe je odsunuto do )ist# biologick oblasti. Ostentativn
vynen t#la se velmi zhy me zvrhnout v nenvist v)i t#lesnosti.
K&es(ansk vra naproti tomu pohlela na )lov#ka vdy jako na podvojn#
jednotnou bytost, v n se duch a materie vzjemn# prostupuj, a tak oboj
zakou novou ulechtilost. Ano, ers ns chce pozvednout do extze v)i
boskmu, vyvst ns za hranice ns samotnch, ale prv# proto vyaduje
putovn sm#rem vzhru, putovn charakterizovan od&knm, o)i(ovnm a
uzdravovnm.

6. Jak si mme toto putovn vzhru charakterizovan o)i(ovnm konkrtn#
p&edstavit? Jak je lsku t&eba provat, aby se pln# realizoval lidsk i bosk
p&slib, kter je v lsce obsaen? Prvn dleit ponau)en meme nalzt ve
Velepsni, tedy ve starozkonn knize, kter je dob&e znma mystikm. Podle
dnes p&evldajc interpretace se v poezii obsaen v tomto spisu pvodn# jedn
o zp#vy lsky, mon ur)en pro slaven izraelsk svatby, p&i n bylo zhodno
op#vovat prv# manelskou lsku. V dan souvislosti je velmi pou)n, e
v prb#hu cel knihy se setkvme se dv#ma odlinmi slovy, jimi se ozna)uje
lska. Nejprve se objevuje slovo dodm, co je mnon )slo ozna)ujc
lsku, kter jet# nem jistotu a nachz se ve fzi ble neur)enho hledn.
Uveden vraz je poslze nahrazen slovem ahab, kter se v &eck verzi
Starho zkona tlumo) vrazem agap, jen se stal, jak jsme ji vid#li,
charakteristickm termnem vyjad&ujcm biblick pojet lsky. V protikladu
k nevymezen a jet# hledajc lsce zmn#n slovo vyjad&uje zkuenost lsky,
kter se nyn stv opravdovm objevenm toho druhho a p&ekonnm
sobeckho zam#&en, kter p&edtm jasn# p&evldalo. Nyn se lska stv starost
o druhho a p) o n#ho. Nen to u hledn sebe, pono&en do opojnosti t#st,
protoe lska nyn usiluje o t#st milovan bytosti. Lska se stv od&knm, je
hotova k ob#ti, ba dokonce to ve sama vyhledv.
To, e lska usiluje o svou definitivnost, a to ve dvojm smyslu, tedy ve smyslu
vhradn# tato osoba a ve smyslu navdy, pat& k vystupovn lsky na vy
roviny po p&)kch vnit&nho o)i(ovn. Lska zahrnuje celou existenci se
vemi jejmi rozm#ry, co se tk tak )asu. Neme tomu bt ani jinak, protoe
p&slib lsky m& k definitivnosti, lska proto sm#&uje k v#)nosti. Ano, lska je
extze, nikoli vak extze ve smyslu jednoho okamiku opojen, je to extze
ve smyslu putovn, trvalho exodu z j, kter je uzav&en do sebe, sm#rem
k jeho osvobozen v sebedarovn, a prv# proto sm#&ujcho k op#tnmu
nalezen sebe, ba dokonce k objeven Boha: Kdo si bude hled#t ivot zachrnit,
ztrat ho, a kdo by ho ztratil, zachov ho (Lk 17, 33), prav Je. Jedn se o
vrok, jen m v evangelich rzn varianty (srov. Mt 10, 39; 16, 25; Mk 8, 35;
Lk 9, 24; Jan 12, 25). Tmto zpsobem Je popisuje sv vlastn putovn, kter
ho skrze k& p&ivd ke vzk&en. Je to putovn peni)nho zrna, kter padne
do zem# a umr, aby p&ineslo mnoho uitku. Je vychz z jdra sv osobn
ob#ti i lsky, kter v tto ob#ti dosahuje svho napln#n, a popisuje t#mito slovy
tak nejhlub povahu lsky a lidsk existence.

7. Nae vahy o povaze lsky, kter byly na po)tku spe filozofick, ns svou
vlastn dynamikou nyn p&ivedly a k biblick v&e. Na po)tku se objevila
otzka, zda se za rznmi, ba protikladnmi vznamy slova lska skrv bu-
jaksi hlubok jednota, nebo maj tyto vrazy zstat vzjemn# odtren.
P&edevm se ale objevila otzka, jestli poselstv o lsce, kter nm p&in Bible
a tradice crkve, m n#co do )in#n se spole)nou lidskou zkuenost lsky, anebo
se spe stav ke zmn#n zkuenosti do opozice. V dan souvislosti jsme se
zabvali dv#ma zkladnmi slovy: ers, co je termn pro ozna)ovn sv#tsk
lsky, a agap, co je vraz pro lsku, kter stoj na v&e a vrou je utv&ena. Dv#
zmn#n pojet bvaj )asto stav#na do protikladu jako lska vzestupn a lska
sestupn. Existuj tak dal podobn klasifikace jako nap&klad rozliovn
mezi dostivou )i posesivn lskou a velkodunou )i dobrop&ejnou lskou
(amor concupiscentiae amor benevolentiae), k )emu se n#kdy p&idv jet#
lska, kter hled na vlastn prosp#ch.
Ve filozofickch a teologickch diskusch se tato rozlien )asto natolik
radikalizovala, e zmn#n druhy lsky se stav#ly do protikladu. Typicky
k&es(ansk by byla sestupn a velkodun lska, tedy agap, zatmco
nek&es(ansk kultura, p&edevm ta &eck, by byla charakterizovna vzestupnou,
dostivou a posesivn lskou )ili ertem. Kdyby se zmn#n antiteze p&ivedla
a do extrmu, pak by to znamenalo, e zkladn charakteristika k&es(anstv by
byla odtrena od zkladnch ivotnch vztah lidsk existence, a tak by
k&es(anstv p&edstavovalo jaksi svj vlastn sv#t, kter by se mon dal
povaovat za cosi chvatnho, avak tento sv#t by byl pln# vytren
z komplexnho celku lidsk existence.Ve skute)nosti ale plat, e ers a agap,
tedy vzestupn a sestupn lska, se nedaj nikdy vzjemn# kompletn# odtrhnout.
0m vce ob# zmn#n dimenze, navzdory sv odlinosti, dospvaj
k oprvn#nmu sjednocen v jedin skute)nosti lsky, tm vce se tak
uskute)+uje prav povaha lsky obecn#. I kdy ers je na po)tku p&edevm
dostiv, vzestupn, co je dno ohromenm z velkho p&slibu t#st, pak p&i
p&ibliovn se druhmu si )lov#k stle mn# klade otzky ohledn# sebe a bude
stle vce usilovat o t#st toho druhho, bude se stle vce zabvat jm, daruje se
a bude touit existovat pro druhho. Tak se do ertu za)le+uje prvek agap.
Pokud k tomu nedojde, ers upad a nakonec ztrat i svou vlastn povahu. Na
druh stran# plat, e )lov#k ur)it# neme t vlu)n# v sestupn a dobrop&ejn
lsce. Neme stle jen obdarovvat a mus tak p&ijmat. Kdo chce darovat
lsku, mus tak sm lsku p&ijmat jako dar. Jist#, )lov#k se me, jak prav
Pn, stt pramenem, z n#ho prt proudy iv vody (srov. Jan 7, 37-38). M-li
se )lov#k opravdu stt takovm pramenem, mus se sm stle znovu napjet
z onoho prvnho a pvodnho zdroje, jm je Je Kristus, z jeho probodenho
srdce prt Bo lska (srov. Jan 19, 34).
Otcov rznm zpsobem vid#li ve vyprv#n o Jakubov# eb&ku prv# toto
nerozd#liteln propojen mezi vzestupem a sestupem, mezi ertem, kter hled
Boha, a agap, kter p&edv p&ijat dar. Ve zmn#nm biblickm textu se
dozvdme, e patriarcha Jakub maje pod hlavou kmen ve snu spat&il eb&k,
kter dosahoval a do nebe. Po tom eb&ku vystupovali a sestupovali Bo
and#l (srov. Gn 28, 12; Jan 1, 51). Obzvlt# zajmavou interpretaci
zmn#nho vid#n nabz pape .eho& Velik ve svm dle Regula pastoralis.
Uveden autor &k, e dobr past& mus bt zako&en#n v kontemplaci. Jedin#
tmto zpsobem toti bude schopen nitern# vnmat pot&eby ostatnch, kter se
tak stanou jeho vlastnmi: per pietatis viscera in se infirmitatem caeterorum
transferat skrze nitern souct#n na sebe bude vztahovat slabosti
ostatnch.
4
Svat .eho& v danm kontextu zmi+uje svatho Pavla, kter byl
vytren vzhru do nejv#tch Boch tajemstv, a prv# proto, kdy sestoupil, byl
s to u)init se vm pro vechny (srov. 2 Kor 12, 2-4; 1 Kor 9, 22). Dle jako
p&klad uvd Moje, jen stle znovu vstupoval do posvtnho stnku a
setrvval tam v rozhovoru s Bohem, aby tak mohl bt na zklad# svho
vychzen od Boha k dispozici svmu lidu. Uvnit& [stnku] uchvcen do ve
prost&ednictvm kontemplace, mimo [stnek] na sebe nechv dolehnout obte
trpcch: intus in contemplationem rapitur, foris infirmantium negotiis urgetur.
5


8. Tak jsme nalezli prvn, jet# pon#kud obecnou odpov#- na dv# ve
poloen otzky: lska je v zsad# jedin skute)nost, i kdy m rzn
rozm#ry, p&i)em st&dav# jeden nebo druh rozm#r me vystupovat vce do
pop&ed. Tam, kde se zmn#n dv# dimenze vzjemn# zcela odtrhuj, objevuje se
karikatura lsky nebo kadopdn# jeho velmi redukovan podoba. Zrove+ jsme
souhrnn# vid#li to, e biblick vra nep&edstavuje n#jak paraleln sv#t nebo
sv#t, kter by se stav#l proti prapvodnmu lidskmu jevu lsky, a tak to, e
biblick vra naopak p&ijm celho )lov#ka a zasahuje do jeho hledn lsky
tak, e ji o)i(uje a zrove+ p&ed )lov#kem otevr jej nov rozm#ry. Zmn#n
novost biblick vry se projevuje p&edevm ve dvou bodech, kter si zaslou
bt zdrazn#ny: Jedn se o obraz Boha a o obraz )lov#ka.


Novost biblick vry

9. V Bibli se setkvme p&edevm s novm obrazem Boha. V kulturch
obklopujcch sv#t Bible obraz boha nebo boh zstv v poslednm dsledku

4
II, 5: SCh 381, 196.
5
Ibid., 168.
mlo jasn a sm v sob# rozporupln. Na pouti biblick vry se stv stle
jasn#jm a jednozna)n#jm to, co zkladn modlitba Izraele
e
ma shrnuje
slovy: Sly, Izraeli, Hospodin, n Bh, je jedin Bh (Dt 6, 4). Existuje
jedin Bh, jen je Stvo&itelem nebe i zem#, a proto je tak Bohem vech lid.
V tomto up&esn#n hraj vznamnou roli dv# skute)nosti, toti e vichni bohov
opravdu nejsou Bohem a e cel skute)nost, v n ijeme, pochz od Boha, je
stvo&ena Bohem. Idea stvo&en pochopiteln# existuje tak jinde, ale pouze tady
je naprosto jasn, e nikoli pouze n#jak bh, nbr jedin prav Bh, On sm,
je pvodcem veker skute)nosti, kter pochz z moci jeho stvo&itelskho
Slova. To ale zrove+ znamen, e toto stvo&en je Bohu drah, protoe ho On
sm cht#l a On sm tak u)inil. Na tomto zklad# se pak vyjevuje druh
dleit prvek, toti e tento Bh miluje )lov#ka. Bosk moc, kterou se
Aristoteles, stojc na vrcholu &eck filozofie, snail n#jak vystihnout
prost&ednictvm mylen, je pro kadou lidskou bytost p&edm#tem touhy a lsky.
Jakoto milovan toto bostvo hbe sv#tem,
6
toto bostvo samo vak
nepot&ebuje nic a nemiluje, pouze je milovno. Jedin Bh, v n#ho v#& Izrael,
naproti tomu osobn# miluje. Jeho lska je navc lskou vyvolujc: mezi vemi
nrody Bh vyvolil Izraele a miluje ho, jeho zm#rem vak je tmto zpsobem
uzdravit cel lidstvo. On miluje a tuto Jeho lsku meme kvalifikovat jako
ers, kter je vak zrove+ agap.
7

P&edevm proroci Oze a Ezechiel popisovali uvedenou ve+ Boha pro jeho
lid prost&ednictvm sm#lch erotickch obraz. Vztah Hospodina k Izraeli je
vyjad&ovn prost&ednictvm metafor snoubenectv a manelstv, v dsledku
)eho plat, e modlosluba je cizolostvm a prostituc. Tm se zcela konkrtn#,
jak jsme m#li monost vid#t, nar na kulty plodnosti kvli zneuvn ertu,
k n#mu v nich dochz, zrove+ se vak popisuje vztah v#rnosti mezi Izraelem
a jeho Bohem. Hlubina d#jin lsky mezi Bohem a Izraelem nachz svj vraz v
tom, e Bh daruje Tru, Bh tedy otevr Izraeli o)i ohledn# skute)n
p&irozenosti )lov#ka a ukazuje mu cestu opravdovho humanismu. Uveden
d#jiny spo)vaj ve skute)nosti, e )lov#k ijc ve v#rnosti jedinmu Bohu
zakou sm sebe jako n#koho, kdo je Bohem milovn, a odhaluje radost
v pravd# a spravedlnosti, radost v Bohu, kter se stv jeho nejzsadn#j
radost: Koho mm na nebi krom# tebe? Kdy jsem u tebe, nevb m# zem#
M t#st vak je bt nablzku Bohu, mt to)it# v Pnu, Hospodinu (l 73/72,
25.28).

10. Ers Boha v)i )lov#ku, jak jsme ji &ekli, je zrove+ cele agap. Nejen
proto, e je darovn zcela nezitn# a bez jakkoli p&edchoz zsluhy, ale tak
proto, e se jedn o lsku, kter odpout. Zejmna Oze nm ukazuje rozm#r
agap obsaen v Bo lsce k )lov#ku, kter nesoum#&iteln# p&ekonv to, co

6
Srov. Metafyzika, XII, 7.
7
Srov. Dionysius Pseudoareopagita ve svm dle De nominibus divinis, IV, 12-14; PG 3, 709-
713 nazv Boha sou)asn# ers i agap.
rozumme slovem nezitnost. Izrael se dopustil cizolostv, poruil smlouvu.
Hospodin by ho m#l soudit a zapudit. Prv# v tom se ale projevuje, e Bh je
Bohem, a nikoli )lov#kem: Jak bych t# mohl vydat na pospas, Efraime? Jak
bych t# mohl, Izraeli, vydat vanc? Obrac se ve mn# srdce, rozn#cuje soucit,
nebudu jednat podle ru svho hn#vu, nezni)m znovu Efraima, nebo( jsem
Bh, ne )lov#k, jsem svat uprost&ed tebe (Oz 11, 8-9). Vniv lska Bo k
vlastnmu lidu, k )lov#ku, je zrove+ lskou, kter odpout. Tato lska je tak
velik, e obrac Boha proti n#mu sammu a jeho lsku proti spravedlnosti.
K&es(an v tom ji spat&uje zahalen obrysy k&e. Bh miluje )lov#ka natolik, e
se Sm u)in )lov#kem a jde jeho cestou ho a do smrti. A prv# tmto
zpsobem usmi&uje spravedlnost a lsku.
Uveden biblick pojet obsahuje jeden dleit filozofick a historicko-
nboensk prvek, kter spo)v v tom, e na jedn stran# stojme p&ed striktn#
metafyzickm obrazem Boha, Bh je absolutn# prvotnm zdrojem kadho byt,
jenome tento stvo&itelsk princip veho, Logos, prvo&ad m#&tko veho, je
zrove+ n#km, kdo miluje s plnost vn# skute)n lsky. Tmto zpsobem je
ers vrcholn# zulecht#n a zrove+ natolik o)it#n, e se slv s agap. Na
tomto zklad# meme pochopit, e p&ijet Velepsn do knonu knih Psma
svatho bylo velmi zhy vysv#tlovno v tom smyslu, e tyto zp#vy lsky
v zsad# popisuj vztah Boha k )lov#ku a )lov#ka k Bohu. Tmto zpsobem se
Velepse% stala v k&es(ansk i idovsk interpretaci zdrojem mystickch poznn
i zkuenost, v )em se vyjad&uje esence biblick vry: Ano, existuje sjednocen
)lov#ka s Bohem tento prapvodn sen )lov#ka. Toto sjednocen vak nen
vzjemnm slitm, nen to utonut v bezejmennm ocenu bostv, protoe se
jedn o jednotu, kterou tvo& lska, v n Bh i )lov#k zstvaj kad sm
sebou, a p&ece se stvaj pln# jednotou: Kdo se vak odd Pnu, je s nm jeden
duch (1 Kor 6, 17).

11. Prvn novinka biblick vry spo)v, jak jsme vid#li, v obrazu Boha. Ta
druh, kter je s prvn hluboce spjata, spo)v v obrazu )lov#ka. Biblick
vyprv#n o stvo&en hovo& o samot# prvnho )lov#ka Adama, k n#mu chce
Bh p&idruit pomoc. Mezi vemi tvory se nenajde dn, kter by mohl bt
)lov#ku tou pomoc, jakou pot&ebuje, i kdy )lov#k sm dal vem divokm
zv&atm i vem ptkm jmna, a tak je za)lenil do kontextu svho ivota. Proto
tedy Bh z jedn muovy kosti utvo&il enu. Nyn Adam nachz pomoc, kterou
pot&eboval: To je kone)n# kost z mch kost a t#lo z mho t#la! (Gn 2, 23).
V zkladech tohoto vyprv#n je mono vid#t koncepce, kter se objevuj
nap&klad v mtu, kter vypravuje Platn, podle n#ho byl )lov#k pvodn#
sfrick, nebo( byl sm v sob# kompletn a sob#sta)n. Avak jako trest za jeho
pchu ho Zeus rozpoltil, a proto nyn nep&estv touit po sv druh polovin# a
putuje za n, aby tak znovu nalezl svou kompletnost.
8
V biblickm vyprv#n se

8
Srov. Symposion, XIV-XV, 189c-192d.
nehovo& o trestu, ale idea, e )lov#k je v jistm smyslu nekompletn a bytostn#
zam#&en k tomu, aby v druhm nalezl dopl+ujc )st pro svou celistvost, tedy
idea, e )lov#k se me stt kompletnm jedin# ve spole)enstv s druhm
pohlavm, je zde nepochybn# p&tomna. Biblick vyprv#n se tud uzavr
jakmsi proroctvm o Adamovi: Proto mu opust otce i matku a p&idr se sv
eny a budou jeden )lov#k (Gn 2, 24).
V dan souvislosti je t&eba zmnit dva dleit aspekty: ers je jakoby zako&en#n
v samotn p&irozenosti )lov#ka, Adam je ve stavu hledn a opout svho otce
i matku, aby nalezl enu, nebo( pouze ve vzjemnm spojen p&edstavuj
kompletn lidstv a stvaj se jednm t#lem. Nemn# dleit je tak druh
aspekt: na zklad# zam#&en obsaenho ve stvo&en, ers )lov#ka odkazuje k
manelstv, co je svazek charakterizovan jedine)nost a definitivnost. Tak, a
jedin# tak se realizuje jeho nitern zam#&en. Obrazu monoteistickho Boha
odpovd monogamn manelstv. Manelstv zaloen na vlu)n a definitivn
lsce se stv ikonou vztahu Boha k jeho lidu, opa)n# plat, e zpsob, jakm
miluje Bh, se stv mrou lidsk lsky. Uveden zk souvislost mezi ertem a
manelstvm v Bibli nenachz tm#& dn paralely v mimobiblick literatu&e.


Je Kristus vtlen Bo lska

12. I kdy jsme a doposud hovo&ili p&evn# o Starm zkon#, nitern
vzjemn pronikn Starho i Novho zkona jakoto jedinho Psma svatho
k&es(ansk vry se u jasn# projevilo. Skute)n novost Novho zkona
nespo)v v novch mylenkch, nbr v samotn postav# Krista, jen slovm
propj)uje t#lo a krev, co je naprosto neslchan realismus. Ji ve Starm
zkon# biblick novost nespo)v prost# v abstraktnch pojmech, nbr
v nep&edvdatelnm a v jistm slova smyslu neslchanm jednn Bom. Toto
Bo psoben nyn dostv svou dramatickou podobu na zklad# skute)nosti, e
v Jei Kristu se Bh sm vydv hledat zatoulanou ovc, tedy trpc a
ztracen lidstv. Kdy Je ve svm podobenstv hovo& o past&i, kter se
vypravil za ztracenou ovc, o en#, kter hled ztracen penz, o otci, jen
vychz v strety marnotratnmu synovi a objm ho, pak to nejsou pouze slova,
protoe to ve p&edstavuje vklad jeho vlastnho byt a konn. V jeho smrti na
k&i se napl+uje ono obrcen se Boha proti sob# sammu, v n#m se On sm
daruje, aby znovu pozvedl )lov#ka a zachrnil ho. Je to lska ve sv
nejradikln#j podob#. Pohled up&en na Kristv proboden bok, o n#m hovo&
Jan (srov. Jan 19, 37), v sob# zahrnuje to, co se stalo vchozm bodem tohoto
okrunho lisu: Bh je lska (1 Jan 4, 8). Prv# tam je mono uvedenou
pravdu nazrat. Na tomto zklad# je tud t&eba definovat, co je to vlastn# lska.
Dky tomuto hledisku toti k&es(an nalz cestu svho ivota a svho milovn.

13. Tomuto konu sebedarovn Je propj)il trvalou p&tomnost, kdy p&i
Posledn ve)e&i ustanovil Eucharistii. P&edjm tak svou smrt a sv vzk&en,
kdy v on hodin# dv svm u)ednkm v chlebu a vn# sm sebe, sv t#lo a
svou krev jako novou manu (srov. Jan 6, 31-33). Jestlie antick sv#t snil o tom,
e pravm pokrmem )lov#ka, tedy tm, z )eho )lov#k ije, je v zsad# Logos )ili
v#)n moudrost, nyn se tento Logos opravdu stal nam stravou, a to jako lska.
Eucharistie ns vtahuje do Jeova ob#tnho konu. Nep&ijmme vt#len Logos
pouze n#jakm statickm zpsobem, nbr jsme zahrnuti do dynamismu jeho
sebedarovn. Obraz manelstv mezi Bohem a Izraelem se stv skute)nost,
co bylo d&ve nep&edstaviteln. To, co znamenalo stt p&ed Bohem, se skrze
)ast na Jeov# sebedarovn a na jeho t#le a krvi nyn stv sjednocenm.
Mystika Svtosti, kter spo)v na sklon#n se Boha k nm, m opravdu jin
dosah a vede ns mnohem ve, neli zme jakkoli mystick povznesen
)lov#ka.

14. Nyn ale musme v#novat pozornost dalmu prvku lsky, nebo( mystika
tto svtosti m sociln charakter, je tomu tak proto, e ve svtostnm
spole)enstv p&ijmn jsem sjednocen s Pnem i se vemi ostatnmi, kdo ho
p&ijmaj: Protoe je to jeden chlb, tvo&me jedno t#lo, i kdy je ns mnoho,
nebo( vichni mme )ast na jednom chleb# (1 Kor 10, 17), vyznv svat
Pavel. Sjednocen s Kristem je sou)asn# sjednocenm se vemi t#mi, jim se
daruje. Krista nelze mt vhradn# pro sebe, mohu mu nleet jedin# ve spojen
s t#mi, kdo mu pat& nebo mu pat&it budou. Spole)enstv p&ijmn mne vyvd
ze mne samho k N#mu, a proto tak sm#rem k jednot# se vemi k&es(any.
Stvme se jednm t#lem, jsme spojeni v jednu jedinou existenci. Lska
k Bohu a lska k blinmu jsou nyn opravdu sjednoceny. Vt#len Bh ns
vechny p&itahuje k sob#. Na tomto zklad# lze pochopit, jakm zpsobem se
slovo agap nyn stalo tak jmnem pro Eucharistii. V n k nm Bo agap
p&ichz v t#lesn podob#, aby pokra)ovala ve svm psoben v ns a skrze ns.
Jedin# na zklad# tohoto christologickho a svtostnho vchodiska lze sprvn#
pochopit Jeovo u)en o lsce. P&echod, kter Je nechv )lov#ka
podstupovat od Zkona a Prorok k dvojmu p&ikzn lsky k Bohu a
k blinmu, i odvozovn cel k&es(ansk existence prv# z tohoto st&ednho
p&ikzn nen pouze morlkou, kter by mohla existovat autonomn# vedle vry
v Krista a jej ritualizace ve svtosti. Vra, kult a tos se vzjemn# prostupuj
jako jedin skute)nost, kter se ustavuje v setkn s Bo agap. Obvykl
protiklad mezi kultem a etikou zda pad. V kultu samotnm, v eucharistickm
sjednocen je obsaeno jednak to, e jsme milovni, jednak to, e nsledn#
mme milovat ty druh. Eucharistie, kter se konkrtn# neprojevuje lskou, je
sama v sob# nepln. Z opa)nho hlediska, a tomu se budeme muset jet#
v#novat podrobn#ji, p&ikzn lsky se stv monm jedin# proto, e to nen
pouze poadavek: lsku lze na&dit, protoe p&edtm byla darovna.

15. Prv# na zklad# uvedenho principu maj bt chpna tak velk Jeova
podobenstv. Bohat poitk& (srov. Lk 16, 19-31) pros z msta zavren, aby
byli jeho brat&i zpraveni o tom, co se stane )lov#ku, jen lehkovn# nev#noval
pozornost chudkovi v jeho obtch. Je p&ijm toto voln o pomoc,
abychom tak &ekli, a )in ze sebe jeho ozv#nu, aby ns vyvedl z falenho
poklidu a p&ivedl ns na sprvnou cestu. Podobenstv o milosrdnm
Samaritnovi (srov. Lk 10, 25-37) obsahuje p&edevm dv# dleit ujasn#n.
Jeliko pojem blin se a do t doby v zsad# vztahoval na p&slunky
vlastnho nroda a na cizince, kte& se usadili v izraelsk zemi, tedy na solidrn
komunitu ur)it zem# nebo ur)itho lidu, pak nyn je toto vymezen zrueno.
Mj blin je kad, kdo mne pot&ebuje a komu mohu pomoci. Pojem blin se
univerzalizuje a zrove+ zstv konkrtn. Navzdory svmu roz&en na
vechny lidi se neredukuje na vyjd&en abstraktn a povechn lsky, kter je
sama v sob# mlo motivujc, nbr vyaduje m odhodln tady a te-. Zstv
lohou crkve, aby stle novm zpsobem interpretovala tuto vazbu mezi
vzdlenost a blzkost vzhledem k praktickmu ivotu svch )len. Kone)n# je
na tomto mst# t&eba vraznm zpsobem zmnit velk podobenstv o poslednm
soudu (srov. Mt 25, 31-46), v n#m se lska stv kritriem kone)nho
rozhodnut ohledn# hodnoty nebo bezcennosti ur)itho lidskho ivota. Je se
identifikuje s pot&ebnmi: s hladov#jcmi, zncmi, cizinci, nahmi,
nemocnmi, v#zn#nmi. Cokoli jste ud#lali pro jednoho z t#chto mch
nejposledn#jch brat&, pro mne jste ud#lali (Mt 25, 40). Lska k Bohu a lska
k blinmu se vzjemn# prolnaj, protoe v tom nejmenm se setkvme se
samotnm Jeem a v Jeovi potkvme Boha.


Lska k Bohu a lska k blinmu

16. Pot, co jsme se zamleli nad esenc lsky a nad jejm vznamem v biblick
v&e, zstv dvoj otzka ohledn# naeho jednn: Je opravdu mon milovat
Boha, i kdy ho )lov#k nevid? Je mon lsku na&izovat? Proti zmn#nmu
dvojmu p&ikzn existuj dv# nmitky, kter se odrej v nsledujcch
tvrzench. Boha nikdo nikdy nevid#l, jak bychom ho tedy mohli milovat? A
dle: Lsku nelze na&izovat, je to cit, kter me existovat nebo neexistovat,
nelze ho ale vytvo&it vl. Zd se, e Psmo svat dv za pravdu prvn nmitce,
kdy tvrd: .k-li n#kdo: Miluji Boha, ale p&itom nenvid svho bratra, je
lh&. Nebo( kdo nemiluje svho bratra, kterho vid, neme milovat Boha,
kterho nevid (1 Jan 4, 20). Uveden text vak rozhodn# nevylu)uje lsku
k Bohu, jako kdyby se jednalo o n#co nemonho. Naopak, v kontextu prvnho
Janova listu, kter jsme nyn citovali, je tato lska vslovn# poadovna.
Podtrhv se tu nerozlu)iteln spojen mezi lskou k Bohu a lskou k blinmu.
Ob# lsky spolu souvisej tak zce, e tvrzen o lsce k Bohu se stv l, kdy
se )lov#k uzavr blinmu, nebo ho dokonce nenvid. Uveden janovsk ver
je tud t&eba vykldat spe v tom smyslu, e lska k blinmu je cestou
k setkn s Bohem a e uzav&en o) p&ed blinm )in )lov#ka slepm i
v)i Bohu.

17. Opravdu plat, e Boha nikdo nikdy nevid#l tak, jak je On sm v sob#. A
p&ece plat, e Bh pro ns nen naprosto neviditeln, nezstal pro ns zcela
nep&stupn. Bh ns miloval jako prvn, prav citovan Jan'v list (srov. 1 Jan 4,
10), a tato Bo lska se projevila mezi nmi, u)inila se viditelnou, kdy On
poslal na sv#t svho jednorozenho Syna, abychom m#li ivot skrze n#ho (1
Jan 4, 9). Bh se u)inil viditelnm, protoe v Synu meme spat&ovat Otce
(srov. Jan 14, 9). Ve skute)nosti existuje mnohotvrn viditelnost Boha.
V d#jinch lsky, kter vypravuje Bible, nm On sm vychz v strety, sna se
ns zskat, a to a do Posledn ve)e&e, a k Srdci probodenmu na k&i, a ke
zjevenm Vzk&enho, a k velkm dlm, skrze n# On sm prost&ednictvm
jednn apotol vedl putovn rodc se crkve. Tak v nsledujcch d#jinch
crkve nebyl Pn nep&tomen. Vychz nm stle znovu v strety skrze lidi,
v nich je patrn; skrze sv slovo, ve svtostech, p&edevm pak v Eucharistii.
P&i liturgii crkve, v jej modlitb#, v iv komunit# v#&cch zakoume Bo
lsku, vnmme jeho p&tomnost a u)me se ji tmto zpsobem tak uznvat
v na kadodennosti. On si ns zamiloval jako prvn a neustle ns miluje jako
prvn. Prv# proto i my meme odpovdat lskou. Bh nm nena&izuje cit,
kter nejsme schopni sami v sob# probudit. On ns miluje, dv nm spat&ovat a
zakouet svou lsku a na zklad# toho, e Bh ns miluje jako prvn, se me
jako odpov#- rodit lska tak v ns.
V prb#hu tohoto setkn se jasn# ukazuje, e lska nen pouze cit. City
p&ichzej a odchzej. Cit me bt ndhernou po)te)n jiskrou, nen to vak
plnost lsky. Na po)tku jsme hovo&ili o procesu o)i(ovn a zrn, jeho
prost&ednictvm se ers stv opravdu sm sebou, stv se lskou v plnm slova
smyslu. Prv# zralost lsky se vyzna)uje tm, e zahrnuje vechny schopnosti
)lov#ka a pojm do sebe, abychom tak &ekli, )lov#ka v jeho celistvosti. Setkn
s viditelnmi projevy Bo lsky v ns me probudit cit radosti, kter se rod ze
zakouen toho, e jsme milovni. Toto setkn vak vtahuje do hry i nai vli a
n intelekt. Uznn ivho Boha je cestou k lsce, ano na vle v)i jeho
vli sjednocuje intelekt, vli i cit ve ve zahrnujcm konu lsky. Tento proces
ale vdy zstv na cest#, protoe lska nen nikdy uzav&enou a dokon)enou
zleitost, v prb#hu ivota se prom#+uje, zraje, a prv# proto zstv v#rn
sama sob#. Idem velle atque idem nolle
9
chtt tot a tot tak odmtat,
prv# toto uznvali anti)t myslitel za prav obsah lsky: stt se podobn jeden
druhmu, co p&ivd ke spole)nmu cht#n a smlen. D#jiny lsky mezi
Bohem a )lov#kem spo)vaj prv# ve skute)nosti, e zmn#n sjednocen vle
p&erst ve spojen smlen a ct#n, a tak se nae cht#n a vle Bo stle vce

9
SALLUSTIUS, De coniuratione Catilinae, XX, 4.
ztoto+uj. Bo vle tak u pro mne nen vn#jm cht#nm, kter by mi n#co
na&izovalo prost&ednictvm p&ikzn jaksi zvenku, nbr je mou vlastn vl, a
to na zklad# zkuenosti, e Bh je mi nitern#j neli j sm sob#.
10
Pak narst
odevzdanost Bohu a Bh se stv na radost (srov. l 73/72, 23-28).

18. Ukazuje se tedy, e lska k blinmu v tom smyslu, jak je hlsna v Bibli a
jak ji p&edkld Je, je mon. Tato lska spo)v v tom, e j miluji v Bohu a
s Bohem tak osobu, kter mi nen p&jemn nebo kterou dokonce neznm. To se
me dt jedin# na zklad# niternho setkn s Bohem, setkn, kter se stalo
jednotou vle a dosp#lo a k tomu, e se tk i citu. Pak se u)m hled#t na osobu
toho druhho u nejen svma o)ima a skrze sv pocity, nbr z hlediska Jee
Krista. Jeho p&tel je mm p&telem. Za hranicemi toho, jak se mi ten druh
navenek jev, vnmm jeho vnit&n o)ekvn projevu lsky a pozornosti, kter
k n#mu nechvm dosp#t nikoli pouze prost&ednictvm k tomu ur)ench
organizac, jako bych to povaoval pouze za politickou nezbytnost. J hledm
Kristovma o)ima, a mohu dt druhm mnohem vc ne to, co je navenek
nezbytn. Mohu ho obda&it pohledem lsky, kter tolik pot&ebuje. Tady se
projevuje nezbytn propojen mezi lskou k Bohu a lskou k blinmu, o n#m
se v prvnm listu Janov hovo& s takovou nalhavost. Jestlie v mm ivot#
schz kontakt s Bohem, pak mohu v tom druhm vid#t jen druhho a nedoki
v n#m uznvat Bo obraz. Jestlie vak ve svm ivot# kompletn# nedbm na
pozornost v)i druhmu a chci bt pouze zbon, napl+ovat sv nboensk
povinnosti, pak vysych tak vztah k Bohu. Uveden vztah je pouze
korektn, avak bez lsky. Jedin# m ochota vychzet v strety blinmu a
projevovat mu lsku mne )in vnmavm tak v)i Bohu. Jedin# sluba blinmu
otevr m o)i v)i tomu, co Bh kon pro mne, i v)i tomu, jak mne Bh
miluje. Svat, pomysleme nap&klad na blahoslavenou Terezu z Kalkaty, )erpali
svou schopnost milovat blinho stle novm zpsobem ze setkvn
s eucharistickm Pnem. Z druh strany pak toto setkvn nabvalo svou
opravdovost i svou hloubku prv# ve slub# t#m druhm. Lska k Bohu a lska
k blinmu jsou neodd#liteln, jsou jedinm p&ikznm. Oboj vak ije
z p&edchzejc lsky Boha, jen si ns zamiloval jako prvn. Proto tak plat, e
se nejedn o n#jak zvenku p&ichzejc p&ikzn, kter by po ns cht#lo n#co
nemonho, nbr o vnit&n zakouen darovan lsky, lsky, kter kvli sv
vlastn povaze mus bt nsledn# sdlena druhm. Lska roste skrze lsku. Lska
je bosk, protoe pochz od Boha a sjednocuje ns s Bohem, a
prost&ednictvm tohoto sjednocovacho procesu ns prom#+uje v My, kter
p&ekonv nae rozd#len a utv& z ns jedno, a to a do doby, kdy na konci Bh
bude vechno ve vem (1 Kor 15, 28).



10
Srov. SVAT AUGUSTIN, Confessiones, III, 6, 11; CCL 27, 32.

Druh )st

Caritas
uplat+ovn lsky crkv
komunity lsky


Lska (caritas) crkve jako projev troji*n lsky

19. Kdy vid lsku, vid Trojici, napsal svat Augustin.
11
V p&edchozch
zamylench jsme mohli up&t pohled na Probodenho (srov. Jan 19, 37; Zach
12, 10) a uznat p&itom zm#r Otce, jen pohnut lskou (srov. Jan 3, 16) poslal
svho jednorozenho Syna na sv#t, aby vykoupil )lov#ka. Umraje na k&i, jak
pe evangelista, Je vydal ducha (srov. Jan 19, 30), co je p&edehra toho
darovn Ducha Svatho, kter Je uskute)n po svm vzk&en (srov. Jan 20,
22). Tak se m#l naplnit p&slib proud vod, kter dky daru Ducha maj
vytrysknout ze srdc v#&cch (srov. Jan 7, 38-39). Duch je toti tou vnit&n silou,
kter uvd jejich srdce do harmonie se srdcem Kristovm a kter v#&c
uschop+uje k tomu, aby milovali bratry tak, jak je miloval On, kdy se skln#l,
aby omval nohy svch u)ednk (srov. Jan 13, 1-13), a p&edevm tehdy, kdy
daroval svj ivot za vechny (srov. Jan 13, 1; 15, 13).
Duch je tak silou, kter prom#+uje srdce crkevn komunity, aby byla ve sv#t#
sv#dkyn lsky Otce, jen chce ve svm Synu z lidstva u)init jedinou rodinu.
Veker aktivita crkve je vrazem lsky, kter usiluje o integrln dobro
)lov#ka. Crkev usiluje o jeho evangelizaci prost&ednictvm slova a svtost, co
bv v konkrtnch historickch situacch )asto hrdinsk podnik; usiluje o jeho
pokrok v rznch oblastech ivota a lidsk aktivity. Lska je proto slubou,
kterou crkev napl+uje, kdy ustavi)n# vychz v strety lidem v utrpen a
v jejich pot&ebch, a to i v pot&ebch materiln povahy. Prv# nad tmto
aspektem, nad touto slubou lsky, bych se nyn ve druh )sti tto encykliky
rd zastavil.


Lska (caritas) jako loha crkve

20. Lska k blinmu zako&en#n v lsce k Bohu je p&edevm lohou pro
jednotlivho v#&cho, ale je tak lohou pro celou crkevn komunitu, a to na
vech rovnch od mstn komunity po partikulrn crkev a k univerzln crkvi
v jej globalit#. Crkev mus uplat+ovat lsku tak jako komunita. Dsledkem
toho je, e lska pot&ebuje tak organizaci jakoto p&edpoklad uspo&dan

11
De Trinitate, VIII, 8, 12; CCL 50, 287.
komunitn sluby. V#dom o tomto kolu hrlo v crkvi vznamnou roli ji od
jejch po)tk: Vichni, kte& p&ijali vru, dreli pevn# pohromad# a m#li
vechno spole)n. Prodvali vechen svj majetek a d#lili ho mezi vechny, jak
kdo pot&eboval (Sk 2, 44-45). Luk nm o tom vypravuje v souvislosti
s ur)itm druhem definice crkve, k jejich ustavujcm prvkm &ad setrvvn v
nauce apotol, ve spole)enstv (koinnia), v lmn chleba a v
modlitb# (srov. Sk 2, 42). Prvek spole)enstv (koinnia) zde nen
specifikovn a podrobn#ji se popisuje ve verch, kter byly citovny ve.
Spole)enstv tedy spo)v v tom, e v#&c maj vechno spole)n a e u nich ji
nepanuje rozdl mezi bohatmi a chudmi (srov. tak Sk 4, 32-37). Jak crkev
rostla, tato radikln podoba sdlen materilnch statk ji nemohla bt pln#
zachovvna. Zsadn jdro vak p&etrvalo, protoe uvnit& komunit v#&cch
nesm existovat takov podoba chudoby, kter by zpsobovala, e by n#komu
byly uprny nezbytn prost&edky k dstojnmu ivotu.

21. Rozhodujc krok p&i ne prv# snadnm hledn &een toho, jak realizovat
zmn#n ustavujc princip crkve, dostv viditelnou podobu p&i volb# sedmi
mu, co byl po)tek jhenskho &adu (srov. Sk 6, 5-6). V prvotn crkvi toti
vznikla p&i kadodennm rozd#lovn pot&eb vdovm ur)it nerovnovha mezi
hebrejsky a &ecky mluvc )st spole)enstv. Apotolov, jim byla sv#&ena
p&edevm modlitba (Eucharistie a liturgie) a sluba slova, se ctili bt
nadm#rn# zat#ovni slubou p&i stole, a proto rozhodli, e si ponechaj
primrn slubu a e pro napl+ovn ostatnch loh, p&estoe jsou pro ivot
crkve nutn, vytvo& sbor sedmi mu. Tak tato skupina vak nem#la
napl+ovat jen prostou technickou slubu rozd#lovn pot&eb, proto to tak m#li
bt mui pln Ducha a moudrosti (srov. Sk 6, 1-6). To znamen, e sociln
sluba, ji m#li napl+ovat, byla zcela konkrtn, ale zrove+ i nepochybn#
duchovn. Jejich &ad m#l skute)n# duchovn povahu, protoe znamenal
napl+ovn zsadn lohy crkve, j je &dn# organizovan lska k blinmu.
Prost&ednictvm ustanoven tohoto sboru Sedmi se diakonie, tedy sluba lsky
k blinmu vykonvan ve jmnu komunity uspo&danm zpsobem, natrvalo
za)lenila do zkladn struktury crkve samotn.

22. V prb#hu dalch let a s narstajcm rozi&ovnm crkve se ukzalo, e
jednou z hlavnch oblast )innosti crkve, spolu s ud#lovnm svtost a
zv#stovnm slova, je uplat+ovn lsky (caritas) k vdovm a sirotkm, v)i
uv#zn#nm, nemocnm a pot&ebnm veho druhu. To ve pat& k podstat# crkve
stejn# jako vysluhovn svtost a zv#stovn evangelia. Crkev nesm opomjet
slubu lsky (caritas), stejn# jako nesm opomjet vysluhovn svtost a slubu
slova. Sta) pr daj, abychom to jasn# doloili. Mu)ednk Justin (+ p&iblin#
165) popisuje v kontextu k&es(anskho ned#lnho slaven tak jejich charitativn
aktivitu, kter byla spjata s Eucharisti jako takovou. Majetn dvali podle svch
monost, kolik kad cht#l. Biskup to pak pouval na podporu sirotk, vdov a
t#ch, kdo se z dvod nemoci nebo kvli n#)emu jinmu nachzeli v nouzi;
jednalo se tak o uv#zn#n a cizince.
12
Velk k&es(ansk spisovatel Tertulin (+
po roce 220) vypravuje, jak starostlivost k&es(an o vechny druhy pot&ebnch
lid vyvolvala div ze strany pohan.
13
Kdy Ignc Antiochijsk (+ p&iblin#
117) popisuje &mskou crkev jako tu, kter p&edsed v lsce (agap),
14
pak lze
p&edpokldat, e touto definic pravd#podobn# cht#l ur)itm zpsobem vyjd&it
n#jakou konkrtn charitativn aktivitu.

23. V danm kontextu me bt uite)n p&ipomenout prvotn prvn struktury
tkajc se sluby lsky (caritas) v crkvi. Kolem poloviny )tvrtho stolet se
v Egypt# utv&ela tak zvan diakonia, co byla instituce, kter v jednotlivch
klterech zodpovdala za vechny charitativn aktivity, tedy p&esn# vzato za
slubu lsky (caritas). Z t#chto po)te)nch forem se v Egypt# a do konce
estho stolet rozvjela jaksi korporace s plnou jurisdik)n autoritou, kter
sttn autority sv#&ovaly dokonce )st obil ur)enou k ve&ejnmu rozd#lovn.
V Egypt# m#l nejen kad klter, ale tak kad diecze svou vlastn diakonii,
tedy instituci, kter se poslze rozvjela jak na Vchod#, tak na Zpad#. U
papee .eho&e Velikho (+ 604) nalezneme zprvy o diakonii v Neapoli.
V .m# jsou diakonie doloeny v sedmm a osmm stolet. Pochopiteln# ji
mnohem d&ve, tedy vlastn# od po)tku, platilo, e charitativn aktivity ve
prosp#ch chudch a trpcch pat&ily podle zsad k&es(anskho ivota, jak jsou
popsny v knize Skutk' apotol', k zkladnm slokm &msk crkve. ivm
vrazem napl+ovn tohoto kolu je postava jhna Vav&ince (+ 258).
Dramatick vyprv#n o jeho mu)ednictv znal ji svat Ambro (+ 397). Jdro
tohoto vyprv#n nm bezesporu ukazuje autentick obraz tohoto sv#tce.
Jakoto )lov#ku odpov#dnmu za &msk chud mu byl po zajet jeho
spolubrat& a papee ponechn ur)it )as, aby shromdil crkevn majetek, kter
m#l odevzdat do rukou sttnch autorit. Vav&inec vak rozd#lil p&slun majetek
chudm, kter pak p&edstavil zmn#nm autoritm jako skute)n poklad
crkve.
15
A( u se hodnot historick v#rohodnost jednotlivch udlost jakkoli,
Vav&inec zstal v pam#ti crkve zapsn jako velk p&edstavitel crkevn charity.

24. P&ipomnka postavy csa&e Julina Apostaty (+ 363) me bt dal
p&leitost k tomu, abychom si uv#domili, jak dleit bylo pro crkev prvnch
stalet organizovan charitativn dlo. Julin byl jako estilet chlapec sv#dkem
toho, jak stre csa&skho palce zavradily jeho otce a bratra i dal p&buzn.
On sm, oprvn#n# )i neoprvn#n#, p&ipisoval odpov#dnost za tuto ukrutnost
csa&i Constantiovi, kter se prezentoval jako velk k&es(an. Pro Julina tm
pdem k&es(ansk vra jednou provdy ztratila v#rohodnost. Kdy se stal

12
Srov. Prvn apologie, 67; PG 6, 429.
13
Srov. Apologeticum, 39, 7; PL 1, 468
14
Ep. ad Rom., Inscr.; PG 5, 801.
15
Srov. SVAT AMBRO, De officiis ministrorum, II, 28, 140; PL 16, 141.
csa&em, rozhodl se obnovit pohanstv, tedy antick &msk nboenstv, a
zrove+ ho cht#l zreorganizovat, aby se mohlo stt opravdu rozhodujc silou
csa&stv. V dan zleitosti se mohutn# inspiroval k&es(anstvm. Ustanovil
hierarchii metropolit a kn#. Kn# m#li pe)ovat o lsku k Bohu i o lsku
k blinmu. V jednom ze svch list
16
napsal, e jedinou zleitost, kter ho na
k&es(anstv zaujala, bylo charitativn dlo crkve. Rozhodujcm bodem jeho
novho pohanstv bylo tedy to, e cht#l vedle charitativnho dla crkve postavit
podobnou aktivitu svho nboenstv. Galilejt, jak Julin nazval k&es(any,
podle jeho mn#n prv# tmto zpsobem zskali svou popularitu. Prv# v tom
s nimi bylo t&eba zpolit a prv# na tomto poli je bylo t&eba p&ekonat. Csa&
tmto zpsobem tedy potvrzuje, e charita byla rozhodujc charakteristikou
k&es(ansk komunity, tedy crkve.

25. Kdy jsme dosp#li a sem, meme z naeho zamylen vyt#it dva zkladn
daje:
a) Nitern povaha crkve se vyjad&uje v trojm kolu: zv#stovn Boho slova
(krygma martyria), slaven svtost (leitrgia), sluba lsky caritas
(diakonia). Jedn se o koly, kter se vzjemn# podmi+uj a kter od sebe nelze
odd#lovat. Charita nen pro crkev ur)itm druhem spole)ensky prosp#n
)innosti, kterou by mohla p&enechat n#komu jinmu, protoe pat& k jej vlastn
povaze a p&edstavuje neodmysliteln vraz jej vlastn esence.
17

b) Crkev je Bo rodinou ve sv#t#. V tto rodin# nesm bt nikdo, kdo by trp#l
kvli nedostatku toho, co je pro ivot nezbytn. Zrove+ vak caritas agap
p&ekra)uje hranice crkve. Podobenstv o milosrdnm Samaritnovi zstv
m#&tkem, kter ukld univerzalitu lsky, ji je t&eba uplat+ovat v)i
pot&ebnmu )lov#ku, s nm jsme se setkali nhodou (srov. Lk 10, 31), a( u
je to kdokoli. A)koli zstv v platnosti zmn#n univerzalita lsky, existuje
tak specificky crkevn poadavek, toti to, aby v crkvi samotn jako v rodin#
dn jej p&slunk netrp#l z dvod nouze. Prv# v tomto smyslu plat slova
z listu Gala,an'm: Dokud tedy mme jet# )as, prokazujme dobro vem, ale
zvlt# t#m, kdo vrou pat& s nmi do stejn rodiny (Gal 6, 10).


Spravedlnost a lska

26. Ji od devatenctho stolet se proti charitativn aktivit# crkve stav#la
nmitka, kterou poslze rozvinulo p&edevm marxistick mylen. Chud pr
nemaj zapot&eb charity, nbr spravedlnosti. Skutky lsky (caritas), almuny,
by ve skute)nosti pro bohat m#ly p&edstavovat zpsob, jak se vyhnout nastolen
spravedlnosti, jak utiit vlastn sv#dom, uchovat si sv pozice a p&itom dle

16
Srov. Ep. 83 ; J. BIDEZ, L'Empereur Julien. -uvres compl.tes, Paris 1960
2
, v. I, 2
a
, s. 145.
17
Srov. KONGREGACE PRO BISKUPY, Direktorium pro pastora)n slubu biskup Apostolorum
Successores, ze dne 22. nora 2004, 194; Citt2 del Vaticano 2004, 2
a
, 205-206.
uprat chudm jejich prva. Msto toho, aby se prost&ednictvm jednotlivch d#l
lsky (caritas) podporovalo udren stvajcch podmnek, je t&eba vytvo&it
spravedliv uspo&dn spole)nosti, v n#m by vichni dostvali svj podl na
statcch sv#ta, a tud by nepot&ebovali skutky lsky (caritas). V uveden
argumentaci je kus pravdy, ale popravd# &e)eno tak nemlo nesprvnosti. Je
pravda, e pro stt by m#lo bt zkladn normou, e usiluje o spravedlnost a e
)elem spravedlivho socilnho &du je to, aby kadmu byl p&i respektovn
principu subsidiarity zaru)en jeho podl na spole)nch statcch. Prv# to tak
k&es(ansk nauka o sttu a sociln nauka crkve stle podtrhovala. Otzka
spravedlivho uspo&dn spole)nosti vstoupila z historickho hlediska do nov
situace, kdy se v devatenctm stolet utv&ela zpadn industriln spole)nost.
Vznik modernho prmyslu znamenal znik starch socilnch struktur a
prost&ednictvm masy nmezdn# pracujcch zpsobil radikln zm#ny ve sloen
spole)nosti, v n se rozhodujc otzkou stal pom#r mezi prac a kapitlem.
Uveden otzka v takovto podob# d&ve nebyla poloena. Vrobn struktury a
kapitl se najednou staly novou moc spo)vajc v rukou nemnoha lid. Na
zklad# toho pak byla masm pracujcch uprna jejich prva, )emu bylo t&eba
se vzep&t.

27. Je povinnost p&iznat, e p&edstavitel crkve si jen poznenhlu uv#domovali,
e otzka spravedlivho uspo&dn spole)nosti byla poloena novm
zpsobem. Nechyb#li prkopnci, jednm z nich byl nap&klad mohu)sk biskup
Ketteler (+ 1877). Jako reakce na konkrtn vzvy se rodila sdruen, asociace,
jednoty, federace a p&edevm nov &eholn kongregace, kter v devatenctm
stolet vstoupily do zpasu proti chudob#, nemocem a nedostatkm na poli
vzd#ln. V roce 1891 vstoupilo na kolbit# magisterium s encyklikou Lva XIII.
Rerum novarum. V roce 1931 nsledovala encyklika Pia XI. Quadragesimo
anno. Blahoslaven pape Jan XXIII. publikoval v roce 1961 encykliku Mater
et Magistra, pape Pavel VI. se v dal encyklice Populorum progressio (1967)
a v apotolskm listu Octogesima adveniens (1971) dkladn# zabval sociln
problematikou, kter se mezitm vyost&ila p&edevm v Latinsk Americe. Mj
velk p&edchdce Jan Pavel II. nm zanechal trilogii socilnch encyklik:
Laborem exercens (1981), Sollicitudo rei socialis (1987) a kone)n# Centesimus
annus (1991). Tak se v konfrontaci se stle novmi situacemi a problmy
rozvinula katolick sociln nauka. Ta byla v roce 2004 organickm zpsobem
p&edloena v Kompendiu sociln nauky crkve, kter redigovala Papesk rada
pro spravedlnost a mr. Marxismus tvrdil, e velkem na sociln problmy je
celosv#tov revoluce a jej p&prava. Zmn#n u)en stav#lo na tom, e
prost&ednictvm revoluce a nsledn kolektivizace vrobnch prost&edk se m#lo
najednou vechno odehrvat docela jinak a lpe. Uveden sen vak skon)il
zklamnm. V nelehk situaci, v n se dnes nachzme tak z dvod
globalizace ekonomiky, se sociln nauka crkve stala zkladn sm#rnic, kter
vyty)uje pravidla majc platnost i daleko za jejmi vlastnmi hranicemi.
Zmn#n pravidla je t&eba v situaci pokra)ujcho rozvoje promlet v dialogu se
vemi, kterm le na srdci )lov#k a jeho sv#t.

28. Kdy chceme p&esn#ji definovat pom#r mezi nezbytnm nasazovnm se za
spravedlnost a slubou lsky (caritas), je t&eba vzt v potaz dv# zkladn
skute)nosti:

a) Spravedliv uspo&dn spole)nosti a sttu je st&edn lohou politiky. Stt,
kter by nebyl spravovn podle zsad spravedlnosti, by se prom#nil v bandu
zlod#j, jak to kdysi &ekl Augustin: Remota itaque iustitia quid sunt regna nisi
magna latrocinia?
18
K zkladn struktu&e k&es(anstv pat& rozliovn mezi
tm, co p&slu csa&i, a tm, co p&slu Bohu (srov. Mt 22, 21), tedy rozliovn
mezi sttem a crkv nebo, jak &k 2. vatiknsk koncil, autonomie )asnch
skute)nost.
19
Stt nesm na&izovat nboenstv, nbr mus zaji(ovat
nboenskou svobodu a pokojn souit mezi vyznava)i rznch nboenstv.
Crkev jako spole)ensk vraz k&es(ansk vry m ze sv strany nezvislost [sui
iuris est] a na zklad# vry prov svou komunitn podobu, ji stt mus
respektovat. Dv# zmn#n oblasti jsou rozlieny, ale zrove+ jsou tak ve
vzjemnm vztahu.

Spravedlnost je clem, a proto tak vnit&nm m#&tkem kad politiky. Politika je
vc ne prostou technikou, jak definovat uspo&dn ve&ejnch zleitost. Jej
pvod a cl toti spo)vaj ve spravedlnosti, a ta m etickou povahu. Z toho
vyplv, e stt se nevyhnuteln# nachz p&ed zvanou otzkou: Jak napl+ovat
spravedlnost tady a te-? Uveden otzka p&edpokld dal a jet# zsadn#j
otzku: Co je vlastn# spravedlnost? Jedn se o problm tkajc se praktickho
rozumu. M-li vak rozum jednat spo&dan#, mus se stle znovu o)i(ovat,
protoe jeho etick zaslepen, kter vyplv z up&ednost+ovn vlastnch zjm
a moci, p&edstavuje nebezpe), je nen nikdy beze zbytku odstran#no.

Prv# v tomto bod# se politika a vra stkaj. Nen pochyb o tom, e vra m
svou specifickou povahu setkn )lov#ka s ivm Bohem. Jedn se o setkn,
kter p&ed nmi otevr nov obzory, kter le daleko za oblast, je je vlastn
rozumu. Zrove+ je ale vra pro samotn rozum o)i(ujc silou. Kdy rozum
vychz z hlediska Boho, pak ho to o)i(uje od jeho zaslepenost, co mu
pomh k tomu, aby byl vce sm sebou. Vra tedy umo+uje rozumu, aby
lepm zpsobem napl+oval svou lohu a aby lpe vnmal, co mu p&slu. A
prv# to je mstem, kter p&slu katolick sociln nauce, kter nechce na

18
De Civitate Dei, IV, 4: CCL 47, 102. Poznmka p&ekladatele: Je-li tedy opomjena
spravedlnost, pak krlovstv nejsou nic jinho neli velk lotrovstv.
19
Srov. Pastorln konstituce o crkvi v dnenm sv#t# Gaudium et spes, 36.
crkev p&enet pravomoci sttu. Jejm zm#rem nen ani to, aby ukldala t#m,
kdo nesdlej vru, nzory a zpsoby jednn, kter k v&e pat&. Tato nauka
prost# a jednodue chce pomhat k o)i(ovn rozumu a p&ispvat vlastnm
dlem k tomu, aby to, co je spravedliv, mohlo bt jako takov uznvno a
realizovno tady a te-.

Sociln nauka crkve p&edkld argumenty na zklad# rozumu a p&irozenho
zkona, vychz tedy z toho, co je v souladu s p&irozenost kad lidsk bytosti.
Crkev v, e jejm kolem nen, aby politickmi prost&edky zmn#nou nauku
prosazovala. Chce napomhat p&i formovn sv#dom lid v politice a p&ispvat
k tomu, aby vzrstalo vnmn skute)nch poadavk spravedlnosti a zrove+
tak odhodln podle toho jednat, a to i kdyby to bylo v rozporu s vlastnmi
osobnmi zjmy. To znamen, e budovn spravedlivho socilnho a sttnho
uspo&dn, jeho prost&ednictvm by se kadmu dostvalo toho, co mu p&slu,
p&edstavuje zkladn kol, s nm se mus stle znovu potkat kad nov
generace. Jeliko se jedn o politick kol, neme to bt bezprost&edn loha
crkve. Protoe to vak je zrove+ prvo&ad lidsk kol, crkev m povinnost
prost&ednictvm o)i(ovn rozumu a etick formace poskytovat svj vlastn
p&sp#vek k tomu, aby se poadavky spravedlnosti stvaly srozumitelnmi a
politicky uskute)nitelnmi.

Crkev neme a nesm vzt do svch rukou politick boj, aby tak budovala tu
nejspravedliv#j monou lidskou spole)nost. Neme a nesm se postavit na
msto sttu. Zrove+ ale neme a nesm zstat pouze na okraji usilovn o
spravedlnost. Do tohoto usilovn se mus zapojovat prost&ednictvm racionln
argumentace a mus probouzet duchovn sly, bez nich by se spravedlnost, kter
vdy vyaduje od&kn, nemohla prosadit ani se rozvjet. Spravedliv
spole)nost neme bt dlem crkve, protoe ji m uskute)+ovat politika. Crkev
se nicmn# hluboce zabv nasazenm pro spravedlnost tm, e pracuje na
otev&enosti intelektu a vle v)i poadavkm dobra.

b) Lsky caritas bude vdy pot&eba, a to i v t nejspravedliv#j spole)nosti.
Neexistuje dn spravedliv sttn uspo&dn, jemu by se poda&ilo to, aby
sluba lsky byla zbyte)n. Ten, kdo se chce zbavit lsky, sm#&uje k tomu, e se
zbav )lov#ka jakoto )lov#ka. Vdy bude existovat utrpen, kter vol po t#e
a pomoci. Vdy bude existovat osamocenost. Vdy se budou vyskytovat tak
situace materilnho nedostatku, v nich je nezbytn pomoc jako vraz
konkrtn lsky k blinmu.
20
Stt, kter se chce starat o vechno a kter vechno
pohlcuje do sebe, se v poslednm dsledku stv byrokratickou instituc, kter
nen s to zajistit to nejdleit#j, co trpc )lov#k a kad )lov#k pot&ebuje, tedy

20
Srov. KONGREGACE PRO BISKUPY, Direktorium pro pastora)n slubu biskup Apostolorum
Successores, ze dne 22. nora 2004, 197; Citt2 del Vaticano 2004, 2
a
, 209.
osobn lskyplnou pomoc. Nikoli stt, kter by reguloval a &dil vechno, je tm,
co pot&ebujeme, nbr takov stt, kter by na zklad# principu subsidiarity
velkodun# uznval a podporoval iniciativy pochzejc od rznch
spole)enskch sil, je propojuj bezprost&ednost s blzkost k lidem, kte&
pot&ebuj pomoc. Crkev je jednou z t#chto ivch sil, v n pulzuje dynamika
lsky vzbuzen Kristovm Duchem. Uveden lska neposkytuje lidem pouze
materiln pomoc, ale tak ob)erstven pro dui a p)i o ni, co bv )asto
pot&ebn#j neli materiln podpora. Tvrzen, e spravedliv struktury by m#ly
u)init dla lsky (caritas) n#)m nadbyte)nm, v sob# ve skute)nosti skrv
materialistick pojmn )lov#ka. Jedn se o p&edsudek, podle n#ho by )lov#k
il pouze chlebem (srov. Mt 4, 4; Dt 8, 3), co je mn#n, kter )lov#ka
poniuje a zneuznv prv# to, co je nejvlastn#jm zpsobem lidsk.

29. Nyn tedy meme v ivot# crkve p&esn#ji vymezit pom#r mezi silm
zam#&enm k vytv&en spravedliv#jho uspo&dn sttu a spole)nosti na jedn
stran# a charitativn aktivitou na stran# druh. Vid#li jsme, e bezprost&edn
lohou crkve nen utv&en spravedlivch struktur, protoe to p&slu sf&e
politiky, tedy pat& to do oblasti rozumu, jen je odpov#dn sm sob#. V dan
v#ci m loha crkve zprost&edkujc roli, protoe j nle p&ispvat k o)i(ovn
rozumu a k probouzen mravnch sil, bez nich spravedliv struktury nelze
budovat a bez nich tyto struktury nemohou dlouhodob# psobit.

Bezprost&edn psoben p&i utv&en spravedlivho uspo&dn spole)nosti je
p&ednostn# v#c laik. Jako ob)an sttu jsou povolni k tomu, aby se osobn#
podleli na ve&ejnm ivot#. Nemohou proto opomjet )ast na rozli)nch
mnohostrannch aktivitch hospod&skho, socilnho, zkonodrnho,
sprvnho a kulturnho rzu, kter slou organickmu a institucionlnmu
rozvoji spole)nho dobra.
21
Poslnm v#&cch laik je proto pracovat na
spravedlivm uspo&dn spole)enskho ivota. Maj p&i tom respektovat
oprvn#nou autonomii a spolupracovat s ostatnmi ob)any podle p&slunch
kompetenc a na zklad# vlastn odpov#dnosti.
22
A)koli specifick vrazov
formy crkevn charity nelze nikdy sm#ovat s aktivitami sttu, zstv p&ece
pravdou, e lska (caritas) mus oduev+ovat celou existenci v#&cch laik, a
tud i jejich politickou aktivitu provanou jako sociln lsku (caritas).
23


21
JAN PAVEL II., Posynodln apotolsk exhortace Christifideles laici, ze dne 30. prosince
1988, 42; )esk p&eklad: Praha, Zvon 1990, s. 74; p&eklad redak)n# upraven.
22
Srov. KONGREGACE PRO NAUKU VRY, Nota dottrinale circa alcune questioni riguardanti
l'impegno e il comportamento dei cattolici nella vita politica (24 novembre 2002), 1; in
L'Osservatore Romano, 17. ledna 2003, s. 6. 0esk p&eklad: KONGREGACE PRO NAUKU VRY,
Instrukce k nkterm otzkm ohledn p'soben a chovn katolk' v politickm ivot (24.
listopadu 2002), Praha: 0BK 2003.
23
Srov. Katechismus katolick crkve, )l. 1939.

Charitativn organizace crkve p&edstavuj naproti tomu opus proprium, tedy
lohu, kter je crkvi p&im#&en a na jejm napl+ovn se crkev pouze nepodl,
nbr jedn jako p&mo odpov#dn subjekt a kon p&i tom to, co odpovd jej
vlastn povaze. Crkev neme bt nikdy zprot#na kolu uplat+ovat lsku
(caritas) ve form# organizovan aktivity v#&cch. Zrove+ plat, e nikdy
nenastane situace, v n by nebylo t&eba lsky (caritas) kadho jednotlivho
k&es(ana, protoe )lov#k krom# spravedlnosti bude vdycky pot&ebovat lsku.


Mnohotvrn struktury charitativn sluby v kontextu sou*asn spole*nosti

30. Jet# p&edtm, ne se pokusm o definovn specifick povahy crkevnch
aktivit ve slub# )lov#ku, cht#l bych svj pohled up&t na celkovou situaci sil o
spravedlnost a mr v dnenm sv#t#.

a) Sd#lovac a komunika)n prost&edky dnes notn# zmenily nai planetu a velmi
rychle vzjemn# p&iblily lidi a hluboce odlin kultury. I kdy toto pobvn
spolu n#kdy vyvolv nedorozum#n a nap#t, skute)nost, e dnes mnohem
bezprost&edn#ji poznvme pot&eby jinch lid, p&edstavuje p&edevm vzvu
pomhat v p&slunch situacch a obtch. Kadho dne se dozvdme o tom,
e i navzdory velkmu pokroku v oblasti v#dy a techniky je ve sv#t# mnoho
utrpen, jeho p&)inou je mnohotvrn materiln i duchovn bda. Nae doba
tud vyaduje novou ochotu pomhat blinmu, kter se nachz v nouzi. Ji 2.
vatiknsk koncil to zdraznil velmi jasnmi slovy: V dnen dob#, kdy se
sd#lovac prost&edky zdokonalily, vzdlenosti mezi lidmi byly tm#& p&ekonny
[] charitativn )innost me a mus dnes zahrnovat naprosto vechny lidi a
pot&eby.
24

Na druh stran#, a to je provokativn a zrove+ povzbuzujc aspekt procesu
globalizace, p&tomnost nm dv k dispozici nes)etn prost&edky k tomu,
abychom poskytovali humanitrn pomoc pot&ebnm brat&m. Mezi nimi je t&eba
v tomto kontextu nikoli na poslednm mst# zmnit modern systmy rozd#lovn
potravy a oble)en stejn# jako nabdku ubytovn a pohostinnosti. Kdy jsou
p&ekonny horizonty nrodnch spole)nost, starostlivost o blinho sm#&uje
k tomu, e se jej obzory rozi&uj na cel sv#t. Druh vatiknsk koncil sprvn#
p&ipomn: Mezi znamenmi na doby zaslou zvltn zmnku rostouc a
nepotla)iteln cit solidarity vech nrod.
25
Sttn sloky a humanitrn
sdruen podporuj iniciativy zam#&en uvedenm sm#rem. Sttn sloky navc
p&ispvaj poskytovnm pomoci nebo udlenm da+ovch vhod, zatmco

24
Dekret o apotoltu laik Apostolicam actuositatem, 8; )esk p&eklad: Kosteln Vyd&,
Karmelitnsk nakladatelstv 2002, s. 394.
25
Dekret o apotoltu laik Apostolicam actuositatem, 14; )esk p&eklad: Kosteln Vyd&,
Karmelitnsk nakladatelstv 2002, s. 399.
humanitrn organizace dvaj k dispozici velk zdroje. Dochz tedy k tomu, e
solidarita vyjad&ovan spole)nost vrazn# p&ekonv solidaritu jednotlivc.

b) V tomto kontextu se zrodily a rozvinuly rozli)n formy spoluprce mezi
sttnmi a crkevnmi instancemi, kter se ukzaly bt velmi plodn. Crkevn
instancemi prost&ednictvm prhlednosti sv )innosti a v#rnosti v)i povinnosti
vydvat sv#dectv lsce budou moci ovliv+ovat k&es(anskm duchem tak
ob)ansk instance, kdy bude up&ednost+ovna oboustrann spoluprce, kter
jist# vrazn# p&isp#je k )innosti charitativn sluby.
26
V danm kontextu
vznikla tak cel &ada organizac s charitativnm a filantropickm zam#&enm,
kter vynakldaj sil na to, aby v zleitostech socilnch a politickch
problm bylo dosaeno &een, kter budou z humanitrnho hlediska co
nejuspokojiv#j. Dleitm jevem na doby je to, e se zrodily a rozvinuly
rzn formy dobrovolnictv (voluntaritu), kter na sebe berou celou &adu
slueb.
27
Cht#l bych na tomto mst# &ci vem, kdo se rznm zpsobem na
t#chto aktivitch podlej, e si jejich )innosti vm a e jim za to d#kuji.
Roz&en tohoto odhodln p&edstavuje pro mlad kolu ivota, kde se u)
solidarit# a ochot# dvat ne pouze n#co, nbr sebe sam. Proti antikultu&e
smrti, jejm vrazem je kup&kladu zneuvn drog, se tak stav lska, kter
nehled sebe a kter se prv# prost&ednictvm ochoty ztratit sebe samho kvli
druhmu (srov. Lk 17, 33 par.) projevuje jako kultura ivota.

Tak v katolick crkvi a v jinch crkvch i crkevnch komunitch se zrodily
nov podoby charitativnch aktivit a zrove+ se znovu projevuj tak star formy
charity s obnovenou ivotaschopnost. Jedn se o formy, v nich se )asto doke
ustavit (astn propojen mezi evangelizac a charitativnm dlem. P&eji si na
tomto mst# vslovn# potvrdit to, co mj velk p&edchdce Jan Pavel II. napsal
ve sv encyklice Sollicitudo rei socialis,
28
kdy prohlsil, e katolick crkev je
ochotna spolupracovat s charitativnmi organizacemi t#chto crkv a crkevnch
komunit, nebo( my vichni mme spole)nou zkladn motivaci a p&ed o)ima
mme jeden a t cl, toti opravdov humanismus, kter v )lov#ku uznv Bo
obraz a chce )lov#ku pomhat k tomu, aby vedl ivot odpovdajc tto
dstojnosti. V encyklice Ut unum sint se nsledn# jet# jednou podtrhuje, e pro
rozvoj sv#ta sm#rem k tomu lepmu je nezbytn spole)n hlas k&es(an a jejich
nasazen za pot&eby vech, zejmna chudch, poko&ovanch a bezbrannch.
29

Rd bych vyjd&il svou radost nad tm, e uveden p&n m#lo ve sv#t# velk
ohlas, co se projevilo v mnostv rznch iniciativ.

26
Srov. KONGREGACE PRO BISKUPY, Direktorium pro pastora)n slubu biskup Apostolorum
Successores, ze dne 22. nora 2004, 195; Citt2 del Vaticano 2004, 2
a
, 206-208.
27
Srov. JAN PAVEL II., Posynodln apotolsk exhortace Christifideles laici, ze dne 30.
prosince 1988, 41; )esk p&eklad: Praha, Zvon 1990, s. 73-74.
28
Srov. 32; )esk p&eklad Praha, Zvon 1996, s. 386.
29
43; )esk p&eklad Praha, Zvon 1995, s. 36.


Specifick profil charitativnch aktivit crkve

31. Vzrst po)tu specializovanch organizac, kter se nasazuj pro )lov#ka
v jeho nejrozli)n#jch pot&ebch, se vysv#tluje na zklad# skute)nosti, e
imperativ lsky vepsal Stvo&itel do samotn lidsk p&irozenosti. Uveden nrst
je vak rovn# dsledkem p&tomnosti k&es(anstv ve sv#t#, protoe prv#
k&es(anstv tento imperativ stle znovu probouz a p&ivd k )innosti, kdy
bv )asto v prb#hu d#jin zatemn#n. Reforma pohanstv, o ni se pokusil csa&
Julin Apostata, je pouze po)te)nm p&kladem podobn psobivosti
k&es(anstv, jeho sla tmto zpsobem notn# p&ekra)uje meze k&es(ansk vry.
Z uvedenho dvodu je velmi dleit, aby si charitativn aktivita crkve udrela
cel svj jas a nerozm#lnila se do podoby spole)ensky obecn# prosp#n
organizace, jej prostou variantou by se stala. Jak jsou ale ustavujc prvky,
kter utv&ej podstatu k&es(ansk a crkevn charity?

a) Podle modelu, kter nm nabz podobenstv o milosrdnm Samaritnovi,
k&es(ansk charita je nejprve odpov#d na to, co v ur)it konkrtn situaci
p&edstavuje bezprost&edn pot&ebu: je nutno nasytit hladov, oblci nah, je t&eba
pe)ovat o nemocn a usilovat o jejich uzdraven, je t&eba navt#vovat v#zn#n a
tak dle. Charitativn organizace crkve, po)naje charitou (dieczn, nrodn,
mezinrodn), mus vynaloit veker mon sil, aby byly k dispozici p&slun
prost&edky, zejmna mui a eny, kte& by na sebe p&ebrali zmn#n lohy.
Pokud se jedn o slubu prokazovanou trpcm, je v prvn &ad# t&eba dbt na
odbornou kompetenci. Pomhajc musej bt formovni takovm zpsobem,
aby um#li vykonat dob&e, co je t&eba, a aby dokzali pokra)ovat v p&slun p)i.
Odborn kompetence je prvn a zkladn p&edpoklad, ale sama o sob# nesta).
Jedn se toti o lidsk bytosti, kter vdy pot&ebuj n#co vc neli pouze
technicky sprvn# provd#nou p)i. Pot&ebuj lidskost. Pot&ebuj pozorn srdce.
Ti, kdo pracuj v charitativnch institucch crkve, se mus odliovat tm, e se
neomezuj pouze na sprvn vykonn toho, co je v danm okamiku t&eba, ale
e navc v#nuj druhmu pozornost, jak jim to vnuk jejich srdce, a to takovm
zpsobem, aby ti druz zakoueli bohatstv jejich lidskosti. Z uvedenho dvodu
plat, e krom# odborn p&pravy tito pracovnci pot&ebuj tak a p&edevm
formaci srdce. Je t&eba p&ivd#t tyto pracovnky k onomu setkn s Bohem a
Kristem, kter by v nich probouzelo lsku a otevralo jejich dui druhmu, take
lska k blinmu pro n# u nebude p&ikzn uloen, tak &kajc zvenku, nbr
dsledek vyplvajc z jejich vry, kter se stv )innou v lsce (srov. Gal 5, 6).

b) K&es(ansk charitativn aktivita mus bt nezvisl na politickch stranch a
ideologich. Nejedn se o zpsob, jak zm#nit sv#t ideologickm zpsobem, a
proto charitativn dlo nen ve slubch sv#tskch strategi, protoe jde o
uplat+ovn lsky tady a te-, lsky, kterou )lov#k pot&ebuje stle. Modern doba
byla ovldna p&edevm od devatenctho stolet rznmi variantami filozofie
pokroku, jej nejradikln#j podobou je marxismus. 0st marxistick strategie
je teorie ochuzovn o revolu)n potencil. Zmn#n teorie u), e ten, kdo
v situaci nespravedliv moci pomh lidem prost&ednictvm charitativnch
iniciativ, se ve skute)nosti stav do slueb onoho nespravedlivho systmu,
protoe ho do jist mry ukazuje jako snesiteln. Tm se brzd revolu)n
potencil, a proto se blokuje p&evrat sm#rem k lepmu sv#tu. Proto je charita
odsuzovna a spojovna se systmem uchovvn status quo. Ve skute)nosti se
ale jedn o nelidskou filozofii. 0lov#k ijc dnes je ob#tovn molochu
budoucnosti, jej faktick realizace zstv p&inejmenm pochybn.
Humanizace sv#ta opravdu nesm bt rozvjena tm zpsobem, e se v dan
chvli odmtne humnn jednn. K utv&en lepho sv#ta se p&ispv vhradn#
tm, kdy se kon dobro te-, osobn#, se zancenm, vude, kde je to mon, a
bez ohledu na stranick strategie a programy. Programem k&es(ana, programem
milosrdnho Samaritna, Jeovm programem je vnmav srdce. Takov
srdce vid, kde je zapot&eb lsky, a podle toho tak jedn. Pochopiteln# plat, e
ke spontnn ochot# jednotlivce, chpe-li crkev charitativn aktivitu jako
komunitn dlo, se mus p&idruit organizovanost, plnovitost a spoluprce
s podobn# zam#&enmi institucemi.

c) Dle plat, e charita nesm bt prost&edkem k tomu, co se dnes nazv
proselytismus. Lska je nezitn a neuplat+uje se proto, aby slouila k dosaen
n#jakch jinch cl.
30
To vak neznamen, e charitativn psoben by m#lo,
abychom tak &ekli, ponechvat stranou Boha a Jee Krista. Ve h&e je stle cel
)lov#k. Tm nejhlubm ko&enem utrpen bv )asto prv# nep&tomnost Boha.
Ten, kdo uplat+uje lsku (caritas) ve jmnu crkve, se nebude nikdy snait o to,
aby druhm vnucoval vru crkve. Takov )lov#k toti v, e lska ve sv )istot#
a nezitnosti je tm nejlepm sv#dectvm vydvanm Bohu, v n#ho v#&me a
jen ns pohnul k tomu, abychom milovali. K&es(an v, kdy je vhodn doba o
Bohu mluvit a kdy je zase sprvn o N#m ml)et a nechat promlouvat pouze
lsku. K&es(an v, e Bh je lska (srov. 1 Jan 4, 8) a e se zp&tom+uje prv#
v okamicch, v nich se nekon nic jinho ne lska. V, e abychom se
vrtili k otzkm poloenm ve pohan#n lsky je pohan#nm Boha i
)lov#ka, je to pokus, jak si vysta)it bez Boha. Z toho plyne, e ta nejlep obrana
Boha i )lov#ka spo)v prv# v lsce. kolem charitativnch organizac crkve
je, aby prv# toto v#dom ve svch vlastnch )lenech posilovaly, a to takovm
zpsobem, aby se svm jednnm i svm slovem, ml)enm i p&kladem stvali
v#rohodnmi Kristovmi sv#dky.


30
Srov. KONGREGACE PRO BISKUPY, Direktorium pro pastora)n slubu biskup Apostolorum
Successores, ze dne 22. nora 2004, 196; Citt2 del Vaticano 2004, 2
a
, 208.


Subjekty zodpovdn za charitativn p'soben crkve

32. Nakonec jet# musme up&t svou pozornost na ji zmn#n subjekty, kter
jsou odpov#dn za charitativn psoben crkve. V p&edelch zamylench ji
jasn# vylo najevo, e skute)nm subjektem rznch katolickch organizac,
kter se v#nuj charitativnmu dlu, je sama crkev, a to na vech rovnch,
po)naje farnostmi, p&es partikulrn crkve, a po univerzln crkev. Prv#
proto bylo vce ne vhodn, e mj ctihodn p&edchdce Pavel VI. ustanovil
Papeskou radu Cor unum jako instituci Svatho stolce odpov#dnou za orientaci
a koordinaci rznch charitativnch organizac a aktivit podporovanch
katolickou crkv. Episkopln struktu&e crkve dle odpovd skute)nost, e
v partikulrnch crkvch nesou prvotn odpov#dnost za to, aby se i v sou)asnosti
napl+oval program obsaen ve Skutcch apotol' (srov. 2, 42-44) biskupov
jakoto nstupci apotol. Crkev jakoto Bo rodina mus bt dnes stejn# jako
v minulosti mstem vzjemn pomoci a zrove+ mstem ochoty slouit tak t#m,
kdo jsou mimo ni a pot&ebuj pomoc. V prb#hu ob&adu biskupskho sv#cen
vlastnmu konu konsekrace p&edchzej n#kter otzky, v nich jsou vyjd&en
zsadn prvky biskupskho &adu, a tak se kandidtovi p&ipomnaj povinnosti
spjat s jeho budouc slubou. V danm kontextu sv#cenec vslovn# slibuje, e
ve jmnu Pn# bude pohostinn a milosrdn v)i chudm a e bude pomhat a
posilovat vechny pot&ebn.
31
Kodex kanonickho prva v knonech, kter se
tkaj biskupsk sluby, vslovn# nepojednv o charit# jako o specifick
oblasti biskupova psoben, hovo& se pouze obecnm zpsobem o loze
biskupa koordinovat rzn apotolsk dla p&i respektovn jejich vlastn
povahy.
32
V sou)asnosti vak Direkt# pro pastora*n slubu biskup'
konkrtn#ji prohlubuje zvazek charity jako lohu, kter je crkvi nitern# vlastn
a kter p&slu biskupovi v jeho dieczi.
33
Dle se zde podtrhuje, e uplat+ovn
lsky (caritas) je konem crkve jako takov a e stejn# jako sluba slova a
vysluhovn svtost pat& tak sluba lsky k podstat# jejho pvodnho
posln.
34


33. Pokud se jedn o spolupracovnky, kte& na praktick rovin# vykonvaj
v crkvi dlo lsky (caritas), pak to nejzsadn#j ji bylo &eeno. Nemaj se dt
ovliv+ovat ideologiemi o vylepovn sv#ta, nbr se maj nechat vst vrou,
kter se v lsce stv )innou (srov. Gal 5, 6). Maj to tud bt osoby veden
Kristovou lskou, osoby, jejich srdce svou lskou zskal Kristus a v nich
probudil lsku k blinmu. Inspira)nm kritriem jejich psoben by m#lo bt
tvrzen obsaen v druhm listu Korin,an'm: Kristova lska ns nut (2 Kor 5,

31
Srov. Pontificale Romanum, De ordinatione episcopi, 43.
32
Srov. kn. 394; Kodex knon' vchodnch crkv, kn. 203.
33
Srov. ). 193-198, 204-210.
34
Srov. Ibid. ). 194, 205-206.
14). V#dom, e v Kristu se Bh sm daroval za ns a e Kristus el na smrt, ns
mus vst k tomu, abychom ji neili pro sebe, nbr pro N#ho, s Nm a pro
druh. Kdo miluje Krista, miluje crkev a chce, aby crkev byla stle vce
vrazem a nstrojem t lsky, kter z N#ho vyza&uje. Spolupracovnk kad
katolick charitativn organizace chce pracovat spolu s crkv, a tud tak spolu
s biskupem na tom, aby se ve sv#t# &ila Bo lska. Skrze svou )ast na
uplat+ovn lsky crkve spolupracovnk chce bt sv#dkem Boha a Krista, a
prv# proto chce lidem prokazovat dobro nezitn#.

34. Vnit&n otev&enost katolickmu rozm#ru crkve mus spolupracovnka
disponovat k tomu, aby se otevral spoluprci s ostatnmi organizacemi, kter
rznmi zpsoby slou lidem v jejich pot&ebch. To se vak mus uskute)+ovat
s respektem ke specifickm charakteristikm sluby, jak je od svch u)ednk
poaduje Kristus. Svat Pavel ns ve svm hymnu na lsku (srov. 1 Kor 13) u),
e lska (caritas) je mnohem vc ne oby)ejn aktivita: A kdybych rozdal
vechno, co mm, a pro druhho do ohn# sko)il, ale nem#l lsku, nic mi to
neprosp#je (1 Kor 13, 3). Tento hymnus mus bt Magna Charta cel sluby
crkve, v n#m jsou toti shrnuta vechna zamylen o lsce, kter jsem rozvinul
v prb#hu tto encykliky. Praktick jednn je nedostate)n, pokud se v n#m
nestv viditelnou lska k )lov#ku, lska, kter se napj ze setkn s Kristem.
Nitern osobn )ast na utrpen druhho se tak stv tm, e mu sdlm sebe
sama. Aby dar druhho nepoko&oval, musm mu dvat ne n#co ze svho, nbr
sebe samho, musm bt v daru p&tomen jako osoba.

35. Tento sprvn zpsob sluby )in jednajcho pokornm. Nestav se do
pozice nad&azenosti v)i druhmu, a( u je jeho momentln situace
sebebdn#j. Je p&ijal to posledn msto na sv#t#, tedy k&, a prv# touto
radikln pokorou ns vykoupil a stle nm pomh. Ten, kdo je v pozici
pomhajcho, uznv, e prv# tmto zpsobem je pomhno tak jemu.
Skute)nost, e me pomhat, nen jeho zsluhou ani dvodem k chluben.
Tento kol je milost. 0m vc se n#kdo namh pro druh, tm vce bude chpat
a p&ivlast+ovat si Kristovo slovo: Jsme sluebnci neuite)n (srov. Lk 17, 10).
Uznv toti, e psob nikoli na zklad# n#jak nad&azenosti nebo v#t osobn
vkonnosti, nbr proto, e ho tm Kristus obdaroval. N#kdy bude dochzet
k tomu, e nadmra pot&eb t#ch druhch a meze vlastnch pracovnch monost
ho budou vystavovat pokuen propadnout malomyslnosti. Prv# v takovch
okamicch mu pome v#dom, e on sm nen vc ne nstroj v Pnovch
rukou, a tak se osvobod od domn#n, e mus sm osobn# provst nutn
vylepen sv#ta. V poko&e ud#l to, co je v jeho monostech, a zbytek pokorn#
sv#& Pnu. Je to Bh, kdo &d sv#t, nikoli my. My mu poskytujeme svou slubu
jenom v zvislosti na m&e vlastnch monost a dky tomu, e On nm k tomu
dv slu. Kdy vak d#lme to, co je v naich monostech, a vkldme do dla
vechny sv sly, pak je to po)nn, kter dobrho sluebnka Jee Krista
udruje v pohotovosti: Kristova lska ns nut (2 Kor 5, 14).

36. Zakouen nezm#rnosti pot&eb ns me z jedn strany ponoukat k p&ijet
ideologie, kter si nrokuje vykonat to, co Bo sprva sv#ta na prvn pohled
ne)in, tedy pokusit se o univerzln &een vech problm. Z druh strany se
uveden zakouen nezm#rnosti pot&eb me stt pokuenm k nete)nosti, nebo(
hroz, e nabudeme dojmu, jako by vlastn# ani nelo nic ud#lat. Prv# v takov
situaci p&edstavuje iv kontakt s Kristem rozhodujc pomoc k tomu, abychom
zstali na sprvn cest#, tedy abychom nepropadli jednak pe, kter pohrd
)lov#kem, ve skute)nosti vak nejene nevytv& nic, ale spe ni), jednak
malomyslnosti, kter by znemo+ovala nechat se vst lskou, a tak slouit
)lov#ku. Modlitba jako prost&edek k )erpn stle novch sil z Krista se tak
stv konkrtn nevyhnutelnost. Kdo se modl, neutrc svj )as, i kdy je dan
situace charakterizovna nalhavost a vechno nasv#d)uje tomu, e je nutno
vhradn# jednat. Zbonost neoslabuje zpolen s chudobou nebo dokonce
s bdou blinho. Blahoslaven Tereza z Kalkaty p&edstavuje jasn znamen
skute)nosti, e )as v#novan Bohu v modlitb# nejene neumenuje )innost a
)inorodost lsky v)i blinmu, nbr e ve skute)nosti je nevy)erpatelnm
z&dlem tto )inorodosti. Ve svm listu k postn dob# roku 1996 blahoslaven
svm laickm spolupracovnkm napsala: Ve svm kadodennm ivot#
pot&ebujeme tento nitern kontakt s Bohem. Jak se toho dobereme? Skrze
modlitbu.

37. Nadeel okamik, abychom op#tn# potvrdili, jak dleit je modlitba
v konfrontaci s aktivismem a hrozcm sekularismem mnoha k&es(an, kte& se
zabvaj charitativn prac. Je evidentn, e k&es(an, kter se modl, neusiluje o
zm#nu Boch zm#r nebo o opravovn toho, co Bh p&edvdal. Sna se spe
o setkn s Otcem Jee Krista a pros o to, aby prv# Bh byl p&tomen
prost&ednictvm posily Ducha Svatho v n#m a v jeho dle. Dv#rn vztah
s osobnm Bohem a odevzdanost do jeho vle jednak p&edstavuj hrz proti
degradaci )lov#ka, jednak ho zachra+uj ze zajet fanatickch a teroristickch
doktrn. Autenticky nboensk postoj vylu)uje, aby se )lov#k povyoval na
soudce nad Bohem a aby Ho obvi+oval z toho, e p&ipout bdu, ani by p&itom
m#l soucit se svmi tvory. Avak ten, kdo si nrokuje zpolen s Bohem na
zklad# lidskch zjm, s km me po)tat, kdy se lidsk psoben ukazuje
jako ne)inn?

38. Jist#, Job si me p&ed Bohem st#ovat kvli nepochopitelnmu a na prvn
pohled neospraveditelnmu utrpen, kter je p&tomno ve sv#t#. Ve sv bolest
Job &k: K bych v#d#l, kde ho najdu. Vydal bych se k jeho sdlu Cht#l
bych v#d#t, jakmi slovy by odpov#d#l, porozum#t tomu, co mi &ekne. Uke
svou velkou moc, a povede spor se mnou? Proto se ho hrozm, chci mu
porozum#t, ale mm z n#ho strach. Bh naplnil zkost m srdce, Vemocn m#
naplnil hrzou (Job 23, 3.5-6.15-16). 0asto nm nen dno znt dvod, pro)
Bh zadruje sv rm# a nezasahuje. On nm vak rozhodn# nebrn v tom,
abychom mocn# volali jako Je na k&i: Boe mj, Boe mj, pro) jsi m#
opustil? (Mt 27, 46). M#li bychom setrvat s touto otzkou p&ed jeho tv&
v modlitebnm dialogu: Pane svat a v#rn, jak dlouho jet# bude vhat?
(srov. Zj 6, 10). Je to svat Augustin, kdo dv na danou otzku odpov#- vry:
Si comprehendis, non est Deus Kdybys to chpal, pak by to nebyl Bh.
35

N protest nechce Boha vyzvat, ani budit dojem, jako kdyby byl omyln,
slab nebo nete)n. Pro v#&cho je nemysliteln, e On by byl bezmocn nebo
e by prv# spal (srov. 1 Krl 18, 27). Spe plat, e dokonce i nae voln,
podobn# jako v Jeovch stech na k&i, vyjad&uje nejzaz a nejhlub zpsob
stvrzen na vry v jeho svrchovanou moc. K&es(an toti navzdory vem
nedorozum#nm a zmatkm okolnho sv#ta vytrvvaj ve v&e v Bo dobrotu
a v jeho lsku k lidem (srov. Tit 3, 4). A)koli jsou stejn# jako vichni ostatn
pono&eni do dramatick komplexnosti historickch udlost, setrvvaj v pevn
jistot#, e Bh je Otec a e ns miluje, i kdy pro ns jeho ml)en zstv
nepochopiteln.

39. Vra, nad#je a lska jdou ruku v ruce. Nad#je se prakticky projevuje jednak
ve ctnosti trp#livosti, kter nemiz ani v dobru, ani tehdy, kdy stojme p&ed
zjevnm nesp#chem, jednak ve ctnosti pokory, kter p&ijm Bo tajemstv a
m k N#mu dv#ru i v temnch chvlch. Vra nm ukazuje Boha, jen dal svho
Syna za ns, a tak v ns probouz vt#znou jistotu, e opravdu plat: Bh je
lska! Tmto zpsobem vra prom#+uje nai netrp#livost a nae pochybnosti
v bezpe)nou nad#ji, e Bh dr sv#t ve svch rukou a e navzdory vem
temnotm Bh vt#z, jak to prost&ednictvm psobivch obraz skvostn#
vyjad&uje konec knihy Zjeven. Vra, kter si uv#domuje Bo lsku projevenou
na k&i v Jeov# probodenm srdci, probouz v p&hodnm )ase lsku. Lska
je sv#tlem, v zsad# jedinm sv#tlem, kter stle znovu proza&uje temn sv#t a
dv nm odvahu t a jednat. Lska je mon a my jsme schopni uplat+ovat ji,
protoe jsme stvo&eni k Bomu obrazu. Touto encyklikou jsem cht#l vybdnout
prv# k tomu, aby lid ili lskou a nechvali do sv#ta vstupovat Bo sv#tlo.


Zv#r

40. Na zv#r up&eme svj pohled ke svatm, k t#m, kdo uplat+ovali lsku
(caritas) p&kladnm zpsobem. Nae mylenky sm#&uj p&edevm k Martinovi
z Tours (+ 397), kter byl nejprve vojkem, poslze mnichem a biskupem.
Martin dokld tm#& jako n#jak ikona nezastupitelnou hodnotu individulnho

35
Sermo 52, 16; PL 38, 360.
sv#dectv lsky (caritas). U bran m#sta Amiens Martin roztrhl svj pl( na dv#
poloviny, aby se o n#j rozd#lil s chudm )lov#kem. V no)nm snu se mu pak
zjevil sm Je od#n do onoho plt#, aby tak potvrdil trvalou platnost slova
evangelia: Byl jsem nah, a oblkli jste m# Cokoli jste ud#lali pro jednoho
z t#chto mch nejposledn#jch brat&, pro mne jste ud#lali (Mt 25, 36.40).
36

Kolik dalch p&klad sv#dectv lsky (caritas) z d#jin crkve by bylo mono
uvst! Jedn se p&edevm o mnisk hnut, kter od svho prvopo)tku u
svatho opata Antonna (+ 356) prokazovalo nevdanou slubu lsky (caritas)
blinmu. P&i setkvn tv& v tv& s Bohem, jen je lska, si mnich
uv#domuje, jak je nalhav, aby se cel jeho ivot prom#nil nejen ve slubu
Bohu, ale tak ve slubu blinmu. Tmto zpsobem lze odvodnit velk
organiza)n struktury slouc pot&ebnm a nemocnm, kter vznikly vedle
klter. Tm se odvod+uj tak obrovsk iniciativy zam#&en na lidsk pokrok
a k&es(anskou formaci, kter byly otev&eny p&edevm t#m nejchudm, o co se
p&i)inily nejprve mnisk a ebrav &dy a poslze rzn musk a ensk
&eholn instituty, jak to dokldaj cel crkevn d#jiny. Postavy svatch jako
Frantiek z Assisi, Ignc z Loyoly, Jan z Boha, Kamil de Lellis, Vincenc z
Pauly, Luisa de Marillac, Josef B. Cottolengo, Jan Bosko, Luigi Orione, Tereza
z Kalkaty abychom p&ipomn#li alespo+ n#kter jmna zstvaj pro vechny
lidi dobr vle vzna)nmi vzory sociln lsky (caritas). Svat opravdu vnej
sv#tlo do lidskch d#jin, protoe jsou to muov a eny vry, nad#je a lsky.

41. Mezi svatmi vynik Maria, Matka Pn# a zrcadlo veker svatosti.
V Lukov evangeliu se s n setkvme, kdy prokazuje slubu lsky (caritas)
sv p&buzn Alb#t#, u n zstala asi t&i m#sce (Lk 1, 56), aby j pomhala
v posledn fzi t#hotenstv. Magnificat anima mea Dominum, &k Maria u
p&leitosti tto nvt#vy Veleb m due Hospodina (Lk 1, 46), a
vyjad&uje tak cel program svho ivota, tedy nestav#t se do st&edu, nbr
vytv&et msto Bohu, s nm se setkv jednak v modlitb#, jednak ve slub#
blinmu, protoe jedin# tak se sv#t stv dobrm. Maria je velk prv# proto, e
nechce ud#lat velkou sebe, nbr Boha. Je pokorn, a proto nechce bt ni)m
jinm ne sluebnic Pn# (srov. Lk 1, 38.48). Dob&e v, e ke spse p&isp#je
nikoli tm, e by uskute)+ovala sv dlo, nbr tm, e se d pln# k dispozici
Bo iniciativ#. Je to ena nad#je. Jedin# proto, e v#& Bom p&slibm a
o)ekv spsu Izraele, me k n vejt and#l a povolat ji k rozhodujc slub# p&i
napl+ovn zmn#nch p&slib. Maria je enou vry: Blahoslaven, kter jsi
uv#&ila, &k j Alb#ta (srov. Lk 1, 45). Magnificat, co je jaksi portrt jej
due, je cel utkn z vlken Psma svatho, z vlken pochzejcch z Boho
slova. Tak se stv z&ejmm, e Maria je v Bom slovu opravdu doma, a proto
z n#ho zcela p&irozen# vychz a op#t do n#ho vstupuje. Maria mluv a mysl na
zklad# Boho slova. Bo slovo se stv jejm slovem a jej slovo se zase rod

36
Srov. SULPICIUS SEVERUS, Vita Sancti Martini, 3, 1-3: SCh 133, 256-258.
ze slova Boho. Tak se mimo jin projevuje, e jej mylenky jsou v harmonii
s Bom mylenm, e jej cht#n je jedin cht#n spolu s Bohem. Jeliko je
Maria cele proniknuta Bom slovem, me se stt matkou vt#lenho Slova.
Kone)n# plat, e Maria je ena, kter miluje. Mohlo by to bt vbec jinak?
Jakoto v#&c, kter mysl prost&ednictvm Boho mylen a chce
prost&ednictvm Boho cht#n, neme o n neplatit, e je enou, kter miluje.
Prv# tohle post&ehujeme v ml)enlivch skutcch, o nich ns zpravuj
evangelijn vyprv#n o Jeov# d#tstv. Prv# tohle nahlme v jemnosti, s n
v Kni vnm jak pot&ebu, do n se dostali novomanel, tak Jeovu
p&tomnost. Tot je patrn v poko&e, s n p&ijmala to, e byla opomjena
v obdob Jeova ve&ejnho psoben. Ona toti dob&e v#d#la, e Syn mus
zaloit novou rodinu a e mat)ina hodina nastane a v okamiku k&e, co bude
skute)n Jeova hodina (srov. Jan 2, 4; 13, 1). Tehdy, kdy u)ednci uprchli,
ona zstala pod k&em (srov. Jan 19, 25-27). Pozd#ji, v hodin# Letnic, to budou
prv# oni, kdo se semknou kolem n v o)ekvn sesln Ducha Svatho (srov.
Sk 1, 14).

42. K ivotu svatch nepat& pouze vyprv#n o jejich pozemskm ivot#, nbr
tak jejich ivot a psoben po smrti. Ve svatch se objas+uje, e ten, kdo
sm#&uje k Bohu, se nevzdaluje lidem, nbr se jim stv opravdu blzk. Na
nikom jinm to nevidme lpe ne na Marii. Slovo Uk&iovanho adresovan
u)ednku Janovi a jeho prost&ednictvm vem Jeovm u)ednkm: To je tv
matka (Jan 19, 27) se v kad nov generaci stv novm zpsobem
pravdiv. Maria se toti opravdu stala Matkou vech v#&cch. K jej mate&sk
dobrotivosti stejn# jako k jej panensk )istot# a krse se utkaj lid vech dob a
ze vech )st sv#ta ve svch pot&ebch a nad#jch, ve svch radostech i ve svm
utrpen, ve sv osamocenosti stejn# jako ve vzjemnm sdlen. Lid vdy
zakoueli obdarovn jej dobroty, zakoueli nevy)erpatelnou lsku, kterou
prv# ona rozdv z hlubin svho srdce. Sv#dectv vd#)nosti, kter se j
projevuje na vech sv#tadlech a ve vech kulturch, p&edstavuje uznn on
)ist lsky, kter nehled sebe, nbr prost# a jednodue chce dobro. cta
v#&cch zrove+ dokld neomylnou intuici toho, e takov lska je mon. Je
to mon dky tomu nejnitern#jmu sjednocen s Bohem, kter dovoluje,
abychom Jm byli zcela proniknuti, co je podmnka, kter dovoluje tomu, kdo
se napojil z pramene Bo lsky, aby se tak on sm stal pramenem, z n#ho
pote)ou proudy vod (srov. Jan 7, 38). Maria, Panna i Matka, nm ukazuje, co
je lska a kde se nachz jej pvod i jej stle se obnovujc sla. J sv#&ujeme
crkev, jej posln i slubu lsky:

Svat Maria, Matko Bo,
tys darovala sv#tu prav sv#tlo,
Jee, svho Syna Syna Boho.
Ty ses bezvhradn# odevzdala
Bomu povoln,
a tak ses stala z&dlem t dobroty,
kter prt z N#ho.
Uka nm Jee. Ve- ns k N#mu.
U) ns poznvat a milovat ho,
abychom byli schopni
opravdov lsky
a uprost&ed zncho sv#ta
byli pramenem iv vody.


Dno v .m# u Svatho Petra dne 25. prosince, o slavnosti Narozen Pn#,
v roce 2005, kter je prvnm rokem mho pontifiktu.






Obsah


vod [1]

Prvn )st
Jednota lsky ve stvo&en
a v d#jinch spsy..

Otzka terminologie [2]

Ers a agap
odlinost a jednota [3-8].

Novost biblick vry [9-11].

Je Kristus
vt#len Bo lska [12-15] .

Lska k Bohu a lska k blinmu [16-18]..



Druh )st
Caritas
uplat+ovn lsky ze strany crkve
komunity lsky

Lska (caritas) crkve jako projevovn troji)n lsky [19]

Lska (caritas) jako loha crkve [20-25].

Spravedlnost a lska [26-29]..

Mnohotvrn struktury charitativn sluby
v kontextu sou)asn spole)nosti [30]

Specifick profil charitativnch aktivit crkve [31] ..

Subjekty zodpov#dn
za charitativn psoben crkve [32-39] ..

Zv#r [40-42]..


P#eklad: Ctirad Vclav Pospil
Redak*n prce: Pavel Mare, Jana tefkov
Odborn recenze p#ekladu: Prokop Bro, Jakub Doleel


Redak)n poznmka

P&eklad je po&zen na zklad# italskho zn#n s p&ihldnutm k latinsk, anglick
i n#meck verzi.
V p&ekladu pouvme )asto slovo komunita nebo komunitn. Obvykle se
v )eskch p&ekladech na tomto mst# dosazuje vraz spole)enstv. Abychom
p&edeli monm nedorozum#nm, musme upozornit na skute)nost, e
magisterium samo oba pojmy jasn# rozliuje. Kad komunita je spole)enstvm,
v n#m ji vykrystalizovaly ur)it struktury. Neplat vak, e kad spole)enstv
by ji bylo komunitou, protoe spole)enstv me existovat jet# p&edtm, ne
nabude strukturlnho uspo&dn.
V textu se )asto vyskytuje slovo charita ve smyslu organizovan, tedy
komunitn k&es(ansk sluby pot&ebnm. V danm kontextu je t&eba si jasn#
uv#domit, e model uspo&dn charitnho dla v 0esk republice nen jedin
mon. V n#kterch zemch se toti pod pojmem charita rozum p&evn#
volontarit, tedy hnut dobrovolnk, kte& sice organizovan# a komunitnm
zpsobem, ale zrove+ zcela bezplatn# poskytuj k&es(anskou slubu druhm a
spole)nosti, v n ij. Benedikt XVI. tak v textu vslovn# prv# t#mto
dobrovolnkm projevuje svou hlubokou vd#)nost.
V )eskch p&ekladech se n#kdy vraz essentia tlumo) slovem podstata, co
ale nen pln# p&esn. Esence zahrnuje vechny zsadn znaky a rozm#ry dan
skute)nosti, zatmco podstata je to, co zmn#n esenciln znaky spojuje do
jednoho celku. Z uvedenho dvodu jsme proto ve v#tin# p&pad zmn#nou
p&ekladatelskou zm#nu neprovedli.