3
V HROBCE
Podle mého názoru nemůže být nic absurdnějšího než ustálená představa, žeten, kdo žije prostě, žije zároveň i spořádaně, což, jak se zdá, je názor valné většiny lidí. Začnu-li však své vyprávění líčením amerického venkova, popisemnespolehlivého vesnického hrobníka drsné povahy a nehody, ke které z jehonedbalosti došlo v hrobce, průměrný čtenář nebude očekávat víc než ukázku veselé až rozverné komedie. Bůh však ví, že příběh, který vám mohu vyprávětdíky tomu, že George Birch je už po smrti, má v sobě něco, vedle čeho některénaše nejtemnější tragédie ztrácejí chmurné odstíny.Birch změnil v roce 1881 zaměstnání, a pokud mohl, nikdy o příhodě, která semu stala, nemluvil. Stejně tak nikdy nepromluvil jeho starý lékař, doktor Davis,který zemřel už před lety. Všeobecně se mělo za to, že celé to utrpení a šok byly následkem nešťastného uklouznutí, kterým se Birch uvěznil na devět hodin v márnici hřbitova v Peck Valley, odkud se dostal jen za pomoci nešťastně volených a nevybíravých mechanických prostředků; tohle všechno bylanepochybně pravda, ale odehrály se tehdy ještě jiné, hrůznější věci, o kterých miten muž šeptával v opileckém deliriu, když se blížil jeho konec. Zpovídal se mi,protože jsem byl jeho lékařem a protože patrně cítil potřebu říct všechnoněkomu dalšímu, když doktor Davis zemřel. Byl starý mládenec, žádné příbuznéneměl.Před rokem 1881 byl Birch vesnickým hrobníkem v Peck Valley. Byl hrubý aprimitivní, jak už takoví chlapíci bývají. To, co jsem slyšel o jeho práci, by dnesznělo neuvěřitelně, aspoň pro městského člověka; dokonce i Peck Valley by setrochu otřáslo, kdyby vědělo o nenuceném chování mistra hrobaře, které seprojevovalo například tím, že si přivlastňoval drahé rubáše, které stejně nebyly pod víkem rakve vidět, a úcta, se kterou se má mrtvé tělo upravovat a očímskryté údy přizpůsobovat dřevěným schránkám, ne vždy zahrnovala obzvláštníohleduplnost. Bylo zjevné, že Birch je lhostejný, bezcitný a pro svou profesi senehodí; myslím ale, že nebyl zlý člověk. Měl jenom drsnou povahu i úřad - bylbezstarostný, lajdácký pijan, jak dokazuje ona nehoda, které se mohl lehce vyhnout, a bez zrnka představivosti, která udržuje každého občana v rámciurčitých mezí, jež diktuje vkus. Těžko se rozhoduji, kde se pustit do Birchova příběhu, protože nejsemzkušený vypravěč. Myslím, že bych měl začít studeným prosincem roku 1880,kdy půda zmrzla a kopáči hrobů zjistili, že až do jara se hroby kopat nedají. Vesnice byla naštěstí malá a úmrtí nebylo mnoho, takže bylo možné všechny Birchovy svěřence dočasně umístit v jedné starodávné hrobce, která sloužila jako
Leave a Comment