You are on page 1of 9

Miloš Kroulík – Pohyby mořské vody a led na mořské hladině

Pohyby mořské vody a led na mořské hladině


Referát podle knihy Doc. RNDr. Rostislava Netopila, Csc.

Obsah
1. Pohyby mořské vody...........................................................................................................1
1.1 Pohyby, jenž se uskutečňují v uzavřených drahách – vlnění........................................1
1.1.1 Vlnění eolické........................................................................................................1
1.1.1.1 Charakteristika vlny........................................................................................2
1.1.1.2 Vlny nucené....................................................................................................4
1.1.1.3 Vlny volné.......................................................................................................4
1.1.1.4 Vlny v mělké pobřežní vodě...........................................................................4
1.1.1.5 Refrakce vln....................................................................................................4
1.1.1.6 Litorální drift...................................................................................................4
1.1.2 Stojaté vlnění..........................................................................................................4
1.1.2.1 Dlouhé vlny.....................................................................................................5
2. Led na mořské hladině........................................................................................................6
2.1 Přehled, rozšíření..........................................................................................................6
2.2 Zamrzání mořské vody..................................................................................................7
2.3 Vlastnosti mořského ledu..............................................................................................7
2.4 Formy mořského ledu...................................................................................................8
2.4.1 Tabulový led...........................................................................................................8
2.4.2 Ledová návrš..........................................................................................................8
2.4.3 Ledová tříšt............................................................................................................8
2.4.4 Packeis (pak; též pack ice).....................................................................................8
2.4.5 Velké ledové kry (icebergy)...................................................................................8
2.5 Pohyby mořského ledu..................................................................................................9
3. Prameny..............................................................................................................................9

1. Pohyby mořské vody


Lze je rozdělit bez ohledu na směr pohybu vodních částic na:

1.1 Pohyby, jenž se uskutečňují v uzavřených drahách – vlnění


a Mořské proudy, kterými se v tomto referátu nezabývám.

1.1.1 Vlnění eolické


Je výsledkem vzájemného působení atmosféry a oceánu, nicméně přesný mechanismus
vzniku stále není přesně znám. Bylo však prokázáno, že:
• Se vzrůstající silou větru stoupá i intenzita vlnění.
• Nepravidelnost vln se zvyšuje při zvýšení síly a nepravidelnosti větru.
Mechanismus přenosu energie větru na vodní hladinu byl mnohokrát studován. Např. F.
Gerstner poprvé zjistil přibližně kruhové dráhy vodních části při vlnění, které byly nazvány
orbity. Podle dvou nejčastěji zastávaných teorií o vzniku tohoto kruhového pohybu je tento
vyvolán buď:
• Nerovnoměrným pohybem vzduchových částic, které vyvolává krátkodobé změny
tlaku, které pak vyvolávají rozkmitání hladiny
Nebo:
• Turbulentím pohybem vzduchových částic, který rezonuje s pohybem částic vodních

1/9
Miloš Kroulík – Pohyby mořské vody a led na mořské hladině

Tvar vln bývá vysvětlován Helmholtzovým zákonem, který popisuje procesy, ke kterým
dochází na rozhraní dvou prostředí, pohybujících se odlišnou rychlostí a vzájemně se
nemísících. Také hmoty se snaží uspořádat tak, aby na jejich rozhraní docházelo k co
nejmenšímu tření. Toho je dosaženo právě při zvlněné hranici jednotlivých vln.

1.1.1.1 Charakteristika vlny


Každou vlnu tvoří hřbet a následná vpadlina. Lze rozlišit 5 základních parametrů vlny:
1. Délka vlny (L) – horizontální vzdálenost mezi dvěma hřbety
2. Výška vlny (H) – vertikální vzdálenost mezi nejvyšším bodem hřbetu a nejnižším
bodem následující vpadliny.
3. Perioda vlny (T) – doba mezi přechodem dvou následujících vln stejným bodem.
4. Rychlost vlny (v) – délka vlny dělená periodou (L/T)
5. Amplituda vlny (A) – délka vlny lomená její výškou (L/H)

Vztahy mezi periodou a délkou lze vyjádřit:


L=1,7*T2

Rychlost [m/s]
650,0
Délka [m]
600,0
Výška [m]
550,0

500,0

450,0

400,0

350,0

300,0

250,0

200,0

150,0

100,0

50,0

0,0
2 4 6 8 10 12 14 16 18 20
Perioda [sec.]

Obrázek 1: Rychlost, délka a výška vlny pro jednotlivé periody vlny

2/9
Miloš Kroulík – Pohyby mořské vody a led na mořské hladině

3
0m
20 m
2,5 100 m
Rychlost vodních částic [m/s]

1,5

0,5

0
2 4 6 8 10 12 14 16 18 20
Perioda vlny [sec.]

Obrázek 2: Rychlost vodních částic v jednotlivých hloubkách moře.

250
Výška vlny
Délka vlny

200
Výška / délka vlny [m]

150

100

50

0
1-2 3 4 5 6 7 8 9 10
Stupně Beaufortovy stupnice

Obrázek 3: Závislost výšky a délky vln na rychlosti větru v Irmingerově moři (podle E.Brunse, 1958)
Nejčastějším měřítkem velikosti vln je právě jejich výška. Je závislá především na síle větru a
spolu s tvarem je rozhodující pro určení typu vlnění. Při rychlosti větru 120 km/h může výška
vln dosáhnout až 37 m ( zaznamenané maximum) při délce 450 m.

3/9
Miloš Kroulík – Pohyby mořské vody a led na mořské hladině

Výšku vln spoluurčují také :


• Trvání jednotlivých závanů větru
• Velikost vodní hladiny, na kterou vítr působí (rozběh)
o Rozhodující pro výšku vln jak v zálivech, tak i ve vnitřních a okrajových
mořích. Nárůst výšky vlny může dosáhnout až 10 m.
Eolické vlny lze dále rozdělit podle tvaru a příčin vzniku na:

1.1.1.2 Vlny nucené


Tyto vlny vznikají v oblasti přímého působení větru. V systému navzájem se ovlivňujících
systémů vln chybí jakákoliv pravidelnost, což souvisí hlavně s intenzivní turbulencí
v atmosféře. Rezonancí se mohou vytvořit i ojedinělé abnormálně vysoké vlny.

1.1.1.3 Vlny volné


Vzniká zklidněním vln nucených. Postupně získávají na pravidelnosti, jejich velikost se
postupně zmenšuje ( na polovinu přibližně po 2000 km dráhy)

1.1.1.4 Vlny v mělké pobřežní vodě


Pří příchodu vlny do pobřežních mělčin se mění její vlastnosti třením o dno. Dochází ke
krácení délky a zvětšování výšky, přičemž perioda zůstává stejná. V určité hloubce dochází
k lámání vrcholu vlny. Přitom se do vody dostává vzduch, což způsobuje i bělavé zabarvení
vody.
Místo zalomení hřbetu je označováno jako vlnolam (breaker). Hloubka vody zde dosahuje
přibližně 1,3násobku výšky vlny. Těmito vlnolamy mohou být písečné valy i korálové útesy či
skalnaté plošiny.
Příbojový lom vln o vlnolamy byl již odedávna používán pro zpozorování míst, nebezpečných
pro plavbu lodí. Příboj, lámající se o překážku, mají obrovskou sílu, dokáže např. pohybovat i
bloky vážícími 65 tun.

1.1.1.5 Refrakce vln


K refrakci vln dochází tam, kde čelo vlny probíhá šikmo k pobřeží či vlnolamu. V důsledku
refrakce se energie přicházejících vln koncentruje proti výběžkům pevniny pevniny a
mělčinám, zatímco v zálivech se rozptyluje. Energii vln, dopadajících na určité pobřeží
mohou ovlivňovat také mělčiny vzdálené i kilometry od pobřeží.

1.1.1.6 Litorální drift


Litorální drift je proces, při kterém je přesouváno velké množství plážového materiálu
systémy pobřežních proudů. Pokud se tyto proudy obrací proti čelu vln a směřují směrem do
volného moře, pak je označujeme jako zpětné.
Pobřežní proudy dosahují nevelké rychlosti (obvykle méně než 1km/hod., přesto však mohou
přesouvat velká množství jemného písku.

1.1.2 Stojaté vlnění


Obvyklejší je na jezerech, na mořích se vytváří většinou při průniku eolického vlnění do
zálivu, kde se po odrazu a refrakci s odraženou vlnou vytvoří neutrální uzlový bod, který je
centrem kolísání hladiny. Někdy se vyskytují také v umělých přístavech, kde mohou způsobit
i škody na vybavení.

1.1.2.1 Dlouhé vlny


Vlny o délce desítek i stovek kilometrů. A dlouhé periodě. Náležejí sem:

4/9
Miloš Kroulík – Pohyby mořské vody a led na mořské hladině

1.1.2.1.1 Tsunami
Délka těchto vln dosahuje 150-300 km, výška na moři je v řádu decimetrů. Zvyšuje se při
příchodu na mělčinu, kdy může výška dosáhnout výjimečně i 100 m. Vzestup hladiny se
zvyšuje v úzkých zálivech. V pohybu je celá vodní masa. Může vznikat při:
• Podmořském zemětřesení (např. v roce 2004)
• Sopečné činnosti
• Náhlých sesuvech mas sedimentů
Nad místem působení vznikne deprese, která se poté šíří na všechny strany od zdroje.
Tsunami bývá často ničivé i daleko od místa vzniku – při tsunami r. 2004 např. Východní
Afrika.
Jakkoliv jsou známy příčiny vzniku tsunami, podmínky vývoje jsou stále nejasné. Tsunami
totiž nevzniká zdaleka při každém podmořském zemětřesení. Různými transformacemi je pak
ovlivněna i výška vlny.

5/9
Miloš Kroulík – Pohyby mořské vody a led na mořské hladině

2. Led na mořské hladině

Obrázek 4: Mořský led v Arktidě a okolí Antarktidy, jak byl zaznamenán pomocí AMSR-E Sea Ice Maps 13. prosince
2006

2.1 Přehled, rozšíření


Při maximálním rozšíření mořského ledu na konci zimy je jím pokryto zhruba 32 mil. km2.
V letním období dochází k výraznému tání, a tak na jeho konci dosahuje rozloha již jen 13
km2. V obou těchto extrémních obdobích je přitom rozložení mořského ledu v Antarktidě a
Arktidě přibližně v poměru 2:1, převaha Antarktidy je nicméně zřetelnější v letním období –
to je patrně způsobeno klimatickým vlivem velké masy ledu, která udržuje chladné počasí.
Tabulka 1: Rozloha ledu celková, v Antarktidě a Arktidě pro konec zimy a konec léta. Absolutní i
poměrné hodnoty.
Celkov Antarktida Arktida
á Absolutní Podíl z celkové Absolutní Podíl z celkové
rozloha hodnoty rozlohy hodnoty rozlohy
[km2] [km2] [km2]
Konec 32 20 62,5% 12 37,5%
zimy
Konec léta 13 9 69,2% 4 30,8%

6/9
Miloš Kroulík – Pohyby mořské vody a led na mořské hladině

80,0%
Konec zimy
Konec léta
Podíl rozlohy mořského ledu z celkové rozlohy

70,0%

60,0%

50,0%

40,0%

30,0%

20,0%

10,0%

0,0%
Antarktida Arktida

Obrázek 5: Podíl rozšíření ledu v obou polárních oblastech na jeho celkovém rozšíření na konci zimy a na
konci léta

2.2 Zamrzání mořské vody


Zamrzání mořské vody je omezováno její slaností. V oblasti Arktidy a Antarktidy dosahuje
salinita asi 33,5 – 34,5. Tomu pak podle Ocean water freezing point calculator odpovídá
teplota zamrzání mořské vody asi -1,8 – 1,9 °C. Zamrzání hladiny může dále zpomalovat:
• Proudění
• Vlnění
• Dmutí
K urychlování může naopak docházet v případě:
• Sněžení
• Drobného zvíření hladiny, při kterém vzniká mnoho kondenzačních jader

2.3 Vlastnosti mořského ledu


Mořský led obsahuje zbytky:
• Plynů
• Vody
• I jiných nečistot
V důsledku toho se mění i jeho hustota. Obsah solí v ledu je přímo úměrný rychlosti
krystalizace a nepřímo stáří ledu. Sůl se z ledu postupně vylučuje vertikální difuzí. To
podmiňuje vertikálně členitou strukturu ledu.
Při velmi rychlé tvorbě slaného ledu se mohou na povrchu tvořit také slané výkvěty. Nový led
mívá jiskřivě bílou barvu, se ztrátou soli mění barvu na našedlou, případně namodralou.

7/9
Miloš Kroulík – Pohyby mořské vody a led na mořské hladině

2.4 Formy mořského ledu

Obrázek 6: Vývoj jednotlivých forem mořského ledu


2.4.1 Tabulový led
Souvislý ledový pokryv o mocnosti až 2,5 m. Další růst tloušťky je omezen vlastní izolační
schopností a také vyšší salinitou vody pod ledem – pro zamrznutí by zde bylo třeba nižší
teploty.

2.4.2 Ledová návrš


Vzniká z tabulového ledu jeho rozlámáním a nakupením při vlnění a dmutí hladiny. Při tání se
rozpadá a vzniká:

2.4.3 Ledová tříšt


Ledová tříšť se může buď dále rozpouštět na mořskou vodu, nebo se při ochlazení a vhodných
podmínkách opět spojit .

2.4.4 Packeis (pak; též pack ice)


Jedná se o heterogenní směs ledu různého stáří, může dosahovat mocnosti i 10 m. Pokrývá
velkou část Severního ledového oceánu a oblasti kolem Antarktidy.

2.4.5 Velké ledové kry (icebergy)


Útržky obou pevninských ledovců, jak Antarktického, tak Grónského. Podle oblasti původu
mají rozdílný tvar, jenž je podmíněn jejich rozdílným původem. Grónský ledovec odtéká
v podobě dlouhých jazyků, proto jsou icebergy špičaté „ledové hory“. Naproti tomu okraje
antarktického ledovce tvoří plošinu se svislými stěnami, proto zde vzniklé icebergy mají tvar
„stolových hor“.
Výška obou typů ledovců může dosahovat až 80-100, jen 1/6 až 1/7 jejich objemu vyčnívá
nad hladinu. Antarktické ledovce jsou vzhledem ke svému původu velmi dlouhé, byla
pozorována i kra o délce asi 60 km.

8/9
Miloš Kroulík – Pohyby mořské vody a led na mořské hladině

2.5 Pohyby mořského ledu


Směr transportu je jak u ker, tak u tříště závislý na síle a směru mořských proudů a větru.
Velké ledové kry mohou být díky velkému objemu ledu vynášeny velmi daleko za hranice
zamrzání, často až ke 30° z.š.

Obrázek 7: Srovnání tvaru velkých ledových ker Arktidy (nalevo) a Antarktidy (napravo)
3. Prameny
NETOPIL, Roztislav. Hydrologie, limnologie, oceánografie. 1. vyd. Brno : Univerzita
J.E.Purkyně v brně, přírodovědecká tabulka, 1981. 258 s. s.
http://iup.physik.uni-bremen.de:8084/amsr/amsre.html
http://web.mit.edu/kayla/Public/Backgrounds/Iceberg.JPG
http://www.globelens.com/storage/unowned-photo-archives/dreamstime/emperor-penguin-
biofile/Web%20AntarcticIceberg.drf8.jpg

9/9

You might also like