10. MO – Próza ve 2. polovině 19.

století
Téma: Kritický realismus a naturalismus v české próze – městská, historická, venkovská
próza
I.) Historický a kulturní kontext
• průmyslová revoluce = koncem 18. století se začíná šířit z Anglie do dalších zemí, zvláště
do Francie, Pruska, USA a Rakouska; poté do českých zemí
• 1859 – v českých zemích končí doba Bachova absolutismu
• po odvolání Bacha → uvolnění režimu, větší svoboda slova, nastupuje nová mladá generace,
která se hlásí ke K. H. Máchovi = májovci, ruchovci a lumírovci
• rozvoj realismu ve vědě → vliv pozitivismu (A. Comte)
• vydání Ottova slovníku naučného
• rukopisné boje = 1817 Rukopis královédvorský (ze „13.stol.“), 1818 Rukopis zelenohorský
(z 9. stol.), první pochyboval Dobrovský → zkoumáním rukopisu se zabýval i TGM
• 1881 – požár nově postaveného ND
• 1883 – druhé otevření ND (Smetanova opera Libuše) → umělci „generace národního
divadla“
◦ architekti J. Zítek (ND), sochař J.V. Myslbek, malíři M. Aleš, F. Ženíšek (výzdoba, 1.
opona ND), V. Hynais (2. tzn. dnešní opona ND)

II.) Znaky českého kritického realismu

• první realistické tendence: Božena Němcová, Karel Havlíček Borovský
• nástup realismu v české literatuře přichází s obdobím májovců, ruchovců a lumírovců
• teprve prozaická tvorba přivedla realismus do nejplnější podoby, se všemi atributy jako v
západních literaturách
• tvorba kritických realistů vznikala souběžně s jinými moderními směry v umění
(impresionismus, symbolismus, expresionismus)
• v české literatuře nezobrazuje komplexně celou společnost a její složitou síť osobních
vztahů, tak jako to známe například u francouzské nebo ruské literatury
• drobnokresba = zúžení literárního záběru, důraz na realistický detail (osobu, prostředí)
• proudy kritického realismu:
◦ a) historická próza (Jirásek, Winter)
◦ b) venkovská próza (Rais, Stašek, Nováková, Holeček)
◦ c) městská próza
◦ d) pražský román (Hermann)

III.) Venkovská próza

• v minulosti:
◦ o venkovskou tématiku byl v naší literatuře vždy velký zájem → souviselo to s
romantickým pohledem na venkovský lid jako mravně nedotčené jádro, kde existovali
neporušené lidské vztahy (vliv Rousseaua)
◦ inspirace klidu a harmonie, na druhou stranu téma generačních rozporů
• přístup kritických realistů:
◦ spisovatelé si všímali, že se starý ráz venkova změnil → rozvoj tržního systému
deformoval společnost, generační rozpory se měnili v peněžní a jak se ztrácejí staré
způsoby žití
◦ mnozí spisovatelé nesou tuto situaci těžce → spatřují možnou nápravu v návratu do dob
minulých, nerealistický a idealistický přístup, únik před skutečností
• zástupci: K. V. Rais, T. Nováková, A. Stašek, J. Holeček, K. Klostermann
• Karel Václav Rais (1859 – 1926) (67 let)
◦ život:
▪ vystudoval učitelství, působil jako kantor na Hlinecku a později v Praze
▪ jeho dílo spjato s s rodným Podkrkonoším a Vysočinou, zemřel v Praze
◦ charakteristika díla:
▪ představitel českého kritického realismu, zprvu výrazně realistický později nastal
obrat k idealizaci venkovského člověka
▪ díla o nevděčných dětech, chamtivosti, porušování mravních zásad kvůli majetku
▪ vyzdvihuje vlastence, lidi skromné, střídmé
▪ kritizuje lakomé a chamtivé
▪ oproti Hálkovi (idealista, venkov = kolébka radosti) ukazuje i to špatné
▪ oslavuje kněze a učitele – venkovská inteligence, mají lidi vzdělávat, podporovat
vlastenecké cítění
▪ mistr povahokresby = zjevné charakterizující projevy postavy (gestikulace, hlas, řeč)
▪ hodně používá dialogy
◦ literární dílo:
▪ 1) Výminkáři (1891) = kniha povídek o konfliktech staré generace s jejich
podnikatelsky bezohlednými dětmi
• = hrdiny většinou smutných a tragických příběhů jsou stařenky a starci, kteří se
jeví jako největší překážka v hromadění zisku mladých
▪ 2) Kalibův zločin (1895) = román s naturalisticko-psychologickými momenty
• = prapůvod ve zprávě v tisku
• = ústřední postavou je dobrácký Vojta Kaliba, starší mládenec a majitel
hospodářství, vášnivě miluje mladou Karlu, která si ho na nátlak své matky bere
za manžela, starosvětsky neobratný Vojta je svou vypočítavou ženou klamán a
manželství se pomalu rozpadá, když zjišťuje, že Karla má milence, který je
současně otcem jejího dítěte, zachvátí ho pocit mstivosti a zabije ji, sám nakonec
umírá
▪ 3) Zapadlí vlastenci (1893) = román, idylický až sentimentální obrázek ze sklonku
obrození v podhorském kraji
• = vystihuje zásluhy vlastenecký kantorů s lidových kněží na tvorbě národního
uvědomění
• = hrdinou knihy je učitelský mládenec Karel Čermák, který našel nový domov a
práci v zapadlé horské osadě
▪ 4) Západ (1896) = románová kronika, umělecky nejvyzrálejší Raisova kniha
• = hlavním hrdinou je farář Kalous, jedná se o jeho psychologickou
charakteristiku, děj se odehrává na Hlinsku, prvky impresionismu, líčení přírody
▪ 5) Pantáta Bezoušek (1897) = úsměvná povídka, bodrý venkovský sedlák přijíždí
do Prahy za svým synem, advokátem, jedná se o konfrontaci těchto dvou světů
• Tereza Nováková (1853 – 1912) (59 let)
◦ život:
▪ měla vzor v Karolíně Světlé, regionální zaměření na Litomyšl a Proseč, aktivní
členka ženského emancipovaného hnutí
▪ z Prahy se přestěhovala do Litomyšle a po smrti manžela zpět, v Praze vedla časopis
Ženský svět
◦ charakteristika díla:
▪ hlavním tématem je duchovní vývoj východočeského venkova
▪ její hrdinové jsou ušlechtilí, bojují za společný pokrok, zájem o dělnictvo a nejchudší
▪ monografické knihy = děj se soustřeďuje kolem jediného ústředního hrdiny
▪ její dílo je dobově omezené, dnes tolik čtenáře neoslovuje
◦ literární dílo:
▪ 1) Jan Jílek (1904) = román přibližuje osudy českého evangelíka z 18. století
▪ 2) Jiří Šmatlán (1906) = kniha o duchovní cestě tkalce, nachází naději v socialismu
▪ 3) Děti čistého života (1909) = román o náboženské sektě abrahamitů
▪ 4) Drašar (1914) = román přibližující tragické životní osudy obrozeneckého kněze

• Antal Stašek (1843 – 1931) (88 let) vlastním jménem Antonín Zeman
◦ život:
▪ dílo spjato s rodným Podkrkonoším, syn Ivan Olbracht, levicově vyhraněné
smýšlení, studoval v Krakově, pracoval jako vychovatel v Rusku, jako advokát měl
svou praxi v Semilech
◦ charakteristika díla:
▪ díky povahokresbě poznáváme rozmanité spektrum lidových postav
▪ snaží se o zobrazení národnostních a sociálních konfliktů
◦ literární dílo:
▪ 1) O ševci Matoušovi a jeho přátelích (1927 časopisecky, 1932 knižně) = román,
inspirován skutečnými událostmi
• = přerod vlastence v uvědomělé proletáře, bojuje proti utlačovatelským
metodám, seznamuje se myšlénkami Komunistického manifestu, poté je
pronásledován a vězněn, nakonec utíká před policií za hranice
▪ 2) V temných vírech (1890) = historický román, se sociální tématikou
▪ 3) Blouznivci našich hor (1895) = povídka o duchařském hnutí v Podkrkonoší

• Josef Holeček (1853 – 1929) (76 let)

◦ život:
▪ autor z Vodňanska s regionálním zaměřením na jižní Čechy
◦ charakteristika díla:
▪ ucelený obraz vesnice, zlé věci jde napravit láskou mezi lidmi
◦ literární dílo:
▪ 1) Naši (1897 – 1930) = desetisvazková kronika, glorifikace venkovského lidu,
zachycení tradic a názorů, jihočeská ves Stožice
▪ 2) Frantík a Bartoň = vzpomínky na život na vesnici
◦ překlady:
▪ A) Kalevala = finský národní epos
▪ B) Srbská národní epika
 • Karel Klostermann (1848 – 1923) (75 let)
◦ život:
▪ „básník Šumavy“
◦ charakteristika díla:
▪ zachycuje životy šumavských sklářů, dřevorubců, vorařů a pytláků
▪ barvitý sloh, dějová poutavost
◦ literární dílo:
▪ 1) Ze světa lesních samot (1894) = popis pralesa Šumavy, zničen kůrovcem a
vichřicí, zfilmováno r. 1933 J. M. Krňanským
▪ 2) V ráji Šumavském
▪ 3) Mlhy na blatech

IV.) Historická próza

• nepříznivá politická situace na konci 19. století → návrat ke slavné minulosti, snaha o
povzbuzení národního ducha (husitství, národní obrození)
• hledání paralel soudobého dění v českých dějinách
• zástupci: Z. Winter, A. Jirásek

• Zikmund Winter (1846 – 1912) (66 let)

◦ život:
▪ profesor dějepisu, archivář, přítel Jiráska,
◦ charakteristika díla:
▪ charakteristická stavba vět, archaizovaný jazyk
▪ oproti Jiráskovy je jeho pohled čistě historický, nesmlouvavý, kritický
▪ zaměřil se na 16. a 17. století, humanismus
▪ povahokresba
◦ literární dílo:
▪ 1) Rakovnické obrázky (1888) = soubor povídek, součástí je například zfilmovaná
próza Nezbedný bakalář
▪ 2) Rozina sebranec (1905) = povídka
▪ 3) Mistr Kampanus (1907) = román, věnuje se době předbělohorské a bělohorské
• = seznamujeme se s životem v Praze, na pražské universitě
• = skutečné dobové postavy, humanistický básník Kampan Vodňanský
• = popisuje nástup rekatolizace, bělohorskou bitvu, staroměstské popravy,
lehkomyslný život studentů
• = Kampanus, aby zachránil universitu před jezuity se odhodlá přestoupit ke
katolické církvi, jeho oběť je marná, ukončuje svůj život dobrovolně

• Alois Jirásek (1851 – 1930) (79 let)

◦ život:
▪ pocházel z Hronova ze starého písmáckého rodu, studoval historii na filozofické
fakultě v Praze, přátelil se s malířem Mikolášem Alšem, učil 15 let na gymnáziu v
Litomyšli, poté se usadil v Praze
◦ charakteristika díla:
▪ jediný český spisovatel, který vytvořil umělecký obraz života našeho lidu od dob
mýtických až po národní obrození
▪ napsal 50 původních knih (trilogie, tetralogie, pentalogie)
▪ vrchol českých dějin viděl v husitství
▪ úpadek viděl v době pobělohorské a rekatolizace
 ▪ v jeho knihách vystupuje několik typizovaných postav, jež zastupují lid
▪ vysoce subjektivní přístup
▪ dobré vypravěčské schopnosti (fabulace, dramatické zápletky, vykreslení atmosféry)
▪ zdlouhavé a rozvláčné texty
▪ absence hlubší psychologie, jasně dáno dobro a zlo
▪ výjimečnost davových či válečných scén
◦ literární dílo:
▪ a) doba mýtů a pověstí
• 1) Staré pověsti české (1894) = soubor pověstí, určen pro mládež, čerpal z
Kosmovy kroniky, Dalimilovy kroniky, z kroniky Václava Hájka z Libočan
▪ b) husitské období
• 2) Mezi proudy (1887 – 1890) = románová skladba, trilogie, zachycuje vznik
husitského hnutí
◦ = seznámení s podstatou reformního církevního hnutí
◦ = Václav IV. je zde vykreslen jako demokratický a lidový král
• 3) Proti všem (1893) = druhá husitská trilogie, zobrazuje rozmach a vrchol
husitského hnutí
◦ = období 1419 až 1420, odpor pod vedením Žižky, vykreslení bitvy na Vítově
◦ = přiblížil i radikální hnutí chiliastických sekt
• 4) Bratrstvo (1899 – 1909) = závěrečná rozměrná trilogie, závěr husitů
◦ = líčí osudy bratříků, tedy posledních zbytků vojsk poražených u Lipan, které
pomáhají na Slovensku Janu Jiskrovi z Brandejsa
• 5) Husitský král (1920) = nedopsaný dvoudílný román, ukončení husitské
tématiky, zaměření na Jiřího z Poděbrad
• 6) Z Čech až na konec světa (1888) = čtenářsky značné oblíbená povídka,
určená mládeži, o pouti Jiřího z Poděbrad po západoevropských zemích
▪ c) období baroka (rekatolizace)
• 7) Temno (1913) = nejlegendárnější román o době pobělohorské
◦ = útlak lidu, fanatismus jezuitů, svatořečení Jana Nepomuckého mělo jen
zastínit Jana Husa
◦ = sledujeme osudy nekatolíků, kteří utíkají za hranice
◦ = sugestivně vykreslený jezuita páter Antonín Koniáš, zavilý odpůrce
evangelíků a ničitel nekatolických knih
◦ = román končí velkolepou scénou svatořečení Jana Nepomuckého
• 8) Psohlavci (1884) = vykreslení chodského venkova, Jan Sladký Kozina
◦ = plastický obraz selské vzpoury na Chodsku
◦ = z Chodů udělal poctivé a vykořisťované chudáky, kteří byli vystaveni
uzurpátorskému šlechtici z Trhanova
◦ = lidé mají díky této knize jako znak Chodů zafixovanou hlavu psa, ale ve
skutečnosti to byla bota
▪ d) období rokoka a osvícenství
• 9) Poklad (1881) = příběh z konce 18. stol. odehrávající se na hradu Potštejn
▪ e) národní obrození
• 10) F. L. Věk (1888 – 1906) = pentalogie, zabývá se národním obrozením v
širokých souvislostech
◦ = děj se soustřeďuje na Františka Ladislava Věka (lit. vzorem byl F. L. Hek)
◦ = rušení klášterů v Praze, vznik prvního českého divadla, vzniká
obrozenecký proces, navštívíme Krameriovo knihkupectví, korunovaci krále
◦ = osobnosti jako Václav Thám, Stanislav Vydra, Kramerius
 • 11) Filozofská historie (1877) = studentská povídková idyla z Litomyšle
• 12) U nás = 4dílná kronika, volné pokračování F. L. Věka, zobrazuje národní
obrození v autorově rodném kraji
▪ f) drama
• 13) Jan Hus (1911)
• 14) Jan Žižka (1903)
• 15) Jan Roháč (1918)
• 16) Lucerna (1905) = nejhranější Jiráskovo drama, navazuje na Tylovy pohádky
◦ = příběh mladé krásné kněžny, kterou musí hrdý mlynář doprovodit jako
světlonoš do lesního zámečku, hraběnce se mlynář zalíbí, ale on zachová
věrnost své Haničce, nakonec zachrání i starou lípu

• V.) další zástupci: K. Světlá, V. Hálek, J. Neruda (májovci)

• Shrnutí:
◦ I.) Historický a kulturní kontext
▪ průmyslová revoluce, 1859 – v českých zemích končí doba Bachova absolutismu
▪ májovci, ruchovci a lumírovci, rozvoj realismu ve vědě, rukopisné boje
▪ kultura Národního divadla
◦ II.) Znaky českého kritického realismu
▪ v české literatuře nezobrazuje komplexně celou společnost a její složitou síť
osobních vztahů, tak jako to známe například u francouzské nebo ruské literatury
▪ drobnokresba = zúžení literárního záběru, důraz na realistický detail (osobu,
prostředí)
▪ proudy kritického realismu:
• a) historická próza (Jirásek, Winter)
• b) venkovská próza (Rais, Stašek, Nováková, Holeček)
• c) městská próza (J. Neruda)
• d) pražský román (Hermann)
◦ III.) Venkovská próza
▪ přístup kritických realistů: spisovatelé si všímali, že se starý ráz venkova změnil →
rozvoj tržního systému deformoval společnost, generační rozpory se měnili v
peněžní a jak se ztrácejí staré způsoby žití
▪ zástupci: K. V. Rais, T. Nováková, A. Stašek, J. Holeček, K. Klostermann
▪ Karel Václav Rais (1859 – 1926) (67 let)
• 1) Výminkáři (1891)
• 2) Kalibův zločin (1895)
• 3) Zapadlí vlastenci (1893)
• 4) Západ (1896)
• 5) Pantáta Bezoušek (1897)
▪ Tereza Nováková (1853 – 1912) (59 let)
• 1) Jan Jílek (1904)
• 2) Jiří Šmatlán (1906)
• 3) Děti čistého života (1909)
• 4) Drašar (1914)
▪ Antal Stašek (1843 – 1931) (88 let) vlastním jménem Antonín Zeman
• 1) O ševci Matoušovi a jeho přátelích (1927 časopisecky, 1932 knižně)
• 2) V temných vírech (1890)
• 3) Blouznivci našich hor (1895)
 ▪ Josef Holeček (1853 – 1929) (76 let)
• 1) Naši (1897 – 1930)
• 2) Frantík a Bartoň
• A) Kalevala
• B) Srbská národní epika
▪ Karel Klostermann (1848 – 1923) (75 let)
• 1) Ze světa lesních samot (1894)
• 2) V ráji Šumavském
• 3) Mlhy na blatech
◦ IV.) Historická próza
▪ snaha o povzbuzení národního ducha (husitství, národní obrození), hledání paralel
soudobého dění v českých dějinách
▪ zástupci: Z. Winter, A. Jirásek
▪ Zikmund Winter (1846 – 1912) (66 let)
• 1) Rakovnické obrázky (1888)
• 2) Rozina sebranec (1905)
• 3) Mistr Kampanus (1907)
▪ Alois Jirásek (1851 – 1930) (79 let)
• a) doba mýtů a pověstí
◦ 1) Staré pověsti české (1894)
• b) husitské období
◦ 2) Mezi proudy (1887 – 1890)
◦ 3) Proti všem (1893)
◦ 4) Bratrstvo (1899 – 1909)
◦ 5) Husitský král (1920)
◦ 6) Z Čech až na konec světa (1888)
• c) období baroka (rekatolizace)
◦ 7) Temno (1913)
◦ 8) Psohlavci (1884)
• d) období rokoka a osvícenství
◦ 9) Poklad (1881)
• e) národní obrození
◦ 10) F. L. Věk (1888 – 1906)
◦ 11) Filozofská historie (1877)
◦ 12) U nás
• f) drama
◦ 13) Jan Hus (1911)
◦ 14) Jan Žižka (1903)
◦ 15) Jan Roháč (1918)
◦ 16) Lucerna (1905)
◦ V.) další zástupci: K. Světlá, V. Hálek, J. Neruda (májovci)