II - NA ZÁPAD

ZEMĚ BYLA ZVRÁSNĚNÁ ČÍM DÁL VÍC A POKRÝVALA JI JEZÍRKA RZI,

KTERÁ SE TÁHLA KAM AŽ OKO DOHLÉDLO.
VÍTR PŘINÁŠEL PODIVNÉ, NELIBÉ PACHY. ŠUNA S JAKEM PUTOVALI
DÁL A DÁL A PO CELOU TU DOBU NESPATŘILI ANI ŽIVÁČKA.
 JEN OPUŠTĚNÉ LIDSKÉ VÝTVORY
HRDĚ ODOLÁVALY ZUBU ČASU...
 MĚSÍC PO OPUŠTĚNÍ
VESNICE ŠUNA ZAHLÉDL
KOUŘ STOUPAJÍCÍ
Z TÁBOŘIŠTĚ DALEKO
NA OBZORU.

A TAK OBROVSKÁ. BYLA TO LOĎ Z DŘEVA A KAMENE.

ZŘEJMĚ BYLA POŠKOZENA
NEDLOUHO PO SVÉM
VYPLUTÍ A SVÉ POSLEDNÍ
KOTVIŠTĚ NAŠLA ZDE.
 JSEM UNAVEN MĚSÍCEM
CESTY. MOHL BYCH POPROSIT
O JÍDLO A PŘÍSTŘEŠÍ NA NOC?
 RYCHLE NASKOČIL NA
SVÉHO JAKA A UHÁNĚL
PRYČ, CO NEJRYCHLEJI MÍSTO, KAM ŽENA UKÁZALA,
TO ŠLO. ZA SEBOU VYPADALO JAKO VCHOD DO JESKYNĚ.
USLYŠEL DĚSIVÝ ŽENSKÝ
VÝKŘIK.

TO MUSELI BÝT TY KOSTI BYLY

GHÚLOVÉ, ZJEVNĚ LIDSKÉ.
KANIBALOVÉ, BYLY PŘELÁMANÉ
O KTERÝCH A SPÁLENÉ, VYSÁTÉ Z POD ŠUNOVÝCH
JSEM SLYŠEL. AŽ NA SAMOTNÝ NOHOU SE OZVALY
MOREK. DUTÉ KŘUPAVÉ ZVUKY.
OSTR Ý MRÁZ MU
PŘEJEL PO ZÁDECH.
 AŽ NA JEDNOHO.
BYLO SLYŠET JEN
POTLAČOVANÉ
KŇUČENÍ.

ÚTOČNÍCI ZMIZELI STEJNĚ

RYCHLE, JAKO SE OBJEVILI.

A PAK ZVUK ZESLÁBL A ZMIZEL

ZA PÍSEČNOU DUNOU.
 ZÁSOBY Z ÚDOLÍ DOCHÁZELY
A ŠUNA A JAK ZAČÍNALI MÍT HLAD.

ABY SE NAJEDL,
ZABIL.

ČAS ZTRATIL SVŮJ

VÝZNAM. KOLIK DNÍ
UBĚHLO OD CHVÍLE, CO
OPUSTIL ÚDOLÍ? NEVĚDĚL.

VEŠKERÉ
ÚSILÍ
VYNALOŽIL
NA TO,
ABY
PŘEŽIL.
 KAM ZMIZELI LIDÉ,
KTEŘÍ TU ŽILI?

JEJICH POLE
ZAROSTLA PLEVELEM.
ANI SLABÉ OHŇOKRASY
BY TU UŽ NEROSTLY.

"SEMÍNKA,
KTERÁ HLEDÁM,
TU NEJSOU."
ČÍM BYL VZDUCH ŘIDŠÍ, TÍM VÍCE
OPUŠTĚNÝCH VESNIC NACHÁZEL.
 BĚHEM SVÉ CESTY DÁLE NA ZÁPAD ŠUNA SE SVÝM
JAKEM MÍJEL VELKÝ VŮZ TAŽENÝ DIVOKOU ZVĚŘÍ.
ZEPTAL SE MUŽŮ NA CESTU, ALE TI SE JEN UŠKLÍBLI NAD
JEHO ZASTARALOU ZBRANÍ A VŮBEC NEODPOVĚDĚLI.
Z OBRNĚNÉHO VOZU SE LINUL PÁCHNOUCÍ SMRAD.
KDYŽ ŠUNA SPATŘIL JEHO NÁKLAD, ZŮSTAL V ŠOKU.
 BYL PLNÝ
LIDSKÝCH
BYTOSTÍ. KDO
MOHL NĚCO
TAKOVÉHO
DOPUSTIT?

MÍJELI JEŠTĚ NĚKOLIK PODOBNÝCH

VOZŮ A POTÉ SPATŘILI MĚSTO, KTERÉ
OBKLOPOVALA HOLÁ PLÁŇ.