STYLISTIKA

• I.) Referát
◦ = informuje o aktuálním dění
◦ = podrobnější zpráva, informuje, hodnotí, přesvědčuje a získává
▪ např.: o jednání, akci, knižní novince, divadelním nebo filmovém představení
◦ a) jazyk:
▪ = běžně známé výrazy, hodnotící výrazy (citelný nedostatek, příkladná pozornost,
nepříznivá situace)
▪ hovorová čeština nebo stylově neutrální výrazy
◦ b) větná stavba:
▪ = jednodušší, různé druhy vět, vztahy stupňovací, několikanásobné větné členy,
agitační ráz – rozkazovací věty
▪ snaha o kontakt s posluchači, čtenářem: oslovení na začátku u během referátu, cíl
referátu, motivace, autorský plurál skromnosti
▪ naznačení tématu a jeho stavba – moment očekávání
▪ závěr – shrnutí a doporučení
◦ c) návrh osnovy referátu, např. o nové knize:
▪ I.) Základní informace – autor, název, bibliografické údaje
▪ II.) a) Místo a doba děje
• b) Naznačení tématu
• c) Postavy – popis a charakteristika
• d) Nejzajímavější kapitoly
• e) Jazykové zpracování
▪ III.) Shrnutí, hodnocení, doporučení

• II.) Výklad
◦ = postihuje a vysvětluje vnitřní souvislosti a vztahy, podmínky vzniku, vývoje, trvání
jevu, jeho následky, objasňuje podstatu jevu
◦ a) cíl:
▪ = odborné poučení o některém o některém tématu z oblasti vědy, techniky,
hospodářství, umění; sdělení nových poznatků, objasnění konkrétních jevů
◦ vztahy vysvětlovací a příčinnostní = příčina, podmínka, účinek, následek, důsledek, účel
◦ b) kompozice:
▪ deduktivní metoda = postup od obecného ke konkrétnímu (od definice)
▪ metoda induktivní = postup od konkrétních jevů k obecnému závěru
▪ metody srovnávací analýzy, syntézy, abstrakce, zobecnění
◦ c) jazyk:
▪ podstatnými jmény (skladba potravy je příčinou vzniku...)
▪ slovesy sponovými s podst. jménem (následkem jisté skladby potravy je...)
▪ předložky (pro upevnění, účelem mé snahy)
▪ příslovečné věty: podmínkové, příčinné, účinkové, důsledkové, účelové...
▪ jmenné termíny vyjadřování (cenové snížení)
▪ slovesně jmenné termíny (provést snížení cen)
▪ autorský plurál
◦ d) větná stavba:
▪ složitější větné celky, propracované
▪ opisné pasivum
◦ e) typy výkladu:
▪ statický výklad = s definicí na začátku
 ▪ dynamický výklad = o vzniku a vývoji jevu, dějový
▪ výklad o poznávání jevu = začíná stavem a míra poznání roste
◦ f) návrh osnovy výkladu:
▪ I.) Úvod – uvedení do tématu, problematiky, cíle
▪ II.) Vlastní výklad
• a) všeobecné informace o jevu (historie a vývoj)
• b) použité metody, analýza částí, fází
• c) konkrétní výklad: 1) popisný 2) dokazující (indukce a dedukce)
• d) definice
▪ III.) Závěr – shrnutí, vyvození závěrů, využití v praxi
• III.) Úvaha
◦ = promýšlení problému, hledání odpovědí na otázky
◦ autor se zamýšlí na základě získaných poznatků nad problémem, aby dospěl k
obecnějšímu závěru, názoru
◦ témata jsou různorodá, aktuální jevy, obecné otázky
◦ a) společné rysy s výkladem:
▪ práce s fakty, příčinné vztahy mezi nimi, rozvoj, podstata, následky, hodnocení
◦ b) rozdílné rysy s výkladem:
▪ nevyužívá experimentu, o faktech přemýšlí a hodnotí je
▪ vyvozuje obecné závěry ale nepoučuje, chce přivést k zamyšlení (jen naznačuje
řešení, hodnotí)
▪ subjektivní postoj a názor autora
◦ c) kompozice:
▪ logická stavba, od zkušeností a prožitků k jejich hodnocení, obecným závěrům
▪ zamyšlení, přemýšlení, konkrétní příklady
▪ závěr – zásady, obecné závěry
◦ d) jazyk:
▪ výrazy širokého významu (vztah, cíl, východisko, prostředek, činitel, podmínka)
▪ hodnotící výrazy
• adjektiva (vynikající, prostý)
• substantiva (úspěch, nespokojenost)
• adverbia (velmi, výborně, zcela)
▪ výrazy emocionální, metafory, jazyková pestrost
◦ e) větná stavba:
▪ řada otázek, řečnické otázky, věty zvolací, logická návaznost, odpovědi
▪ např.: Zamyslíme-li se, položme si otázku, někdy se ...
◦ f) návrh osnovy:
▪ I.) Úvod – cíl úvahy, všeobecná informace a význam jevu, vnější popis
▪ II.) Vlastní úvaha – přemýšlení, srovnávání, příklady, argumenty pro a proti,
hodnocení, dílčí myšlenky, shrnutí, vyprávění a popis
▪ III.) Závěr – zdůraznění, shrnutí, vyvození základní úvahy, obecný závěr
• IV.) Recenze
◦ = blízký kritice, hodnocení vědeckého díla, převažuje informativní charakter nad
kritickým!
◦ a) cíl:
▪ pomoci čtenáři (orientace v literatuře), autorovi (zlepšení), společnost (rozvoj)
◦ b) požadavky:
▪ objektivnost, argumentace
▪ i míra subjektivity v kritikově osobním názoru, dojmu
▪ osobní nezaujatost
▪ účelná a přiměřená míra vtipu, ironie
• V.) Vypravování
◦ = podstatou je příběh, vystižený tak, aby si ho čtenář mohl představit
◦ děj v průběhu, logické souvislosti nebo časové posloupnosti
◦ zápletka nebo dějový popis bez zápletky
◦ názornost, živost
◦ a) kompozice
▪ postupná dějová linie (pak potom, vtom, tu)
▪ dodatečné podání dějové složky (detektivka)
▪ retrospektivní postup (vychází z konce událostí)
▪ odbočení od základní dějové linie – retardační účinek (zpomaluje)
◦ b) jazyk:
▪ řeč přímá, nevlastní přímá, polopřímá, vnitřní monolog
▪ názorný a živý jazyk
▪ slova významově bohatá, hlavně slovesa
▪ přirovnání, rčení, obrazné prostředky
◦ c) větná stavba:
▪ maximální rozmanitost, volnější větná stavba
▪ převaha oznamovacích vět
▪ dějové napětí: krátké věty, opakování spojek, prézens historický, střídání přímé řeči
postav
▪ věty časové
• VI.) Popis
◦ = obsahuje sled informací, vystihuje části předmětu, jejich vzájemné vztahy = celkový
obraz jevu (vnější znaky)
◦ předmět popisu: osoba, zvíře, činnost, přírodní jev
◦ cíl: učinit si představu a popisované věci
◦ a) kompozice:
▪ podat ucelený obraz částí a vlastností
▪ přehlednost, uspořádanost (od celku k částem, mechanicky)
▪ soustředěné pozorování, pojmenování částí, odlišit podstatné od nepodstatného
◦ b) jazyk:
▪ využití přirovnání, obrazných formulací, rčení
▪ převaha podstatných jmen, přídavných jmen, číslovek a důraz na vhodná slovesa
▪ výčet, postupně rozvíjené přívlastky. několikanásobné větné členy
◦ c) návrh osnovy popisu:
▪ I.) Úvod – seznámení se s osobou
▪ II.) Vlastní popis – celkový vzhled, výrazné rysy, části těla, oblečení
• vzájemné vztahy, zdůvodňování kroků
▪ III.) Závěr – souhrnný výčet předností a nedostatků. význam, využití, funkce
• VII.) Charakteristika
◦ = týká se zejména osob, podává duševní vlastnosti (vnitřní znaky!) - povaha, schopnost,
zájem, duševní vlastnosti, projevy ve vztazích k ostatním, vztahy k věcem
◦ vyjadřování vlastností: přímo, nepřímo, srovnáním, prvky popisu
◦ a) kompozice:
▪ nejdříve obecné (stáří, zevnějšek, zaměstnání)
▪ rysy povahy (kladné a i záporné)
▪ temperament, nadání, schopnosti
◦ b) jazyk:
▪ volba výstižných výrazů – hodnotících
▪ přídavná jména, přirovnání, rčení
◦ c) návrh osnovy:
▪ I.) Úvod – seznámení s charakterizovanou osobou
▪ II.) a) vnější projevy
• b) vztah k lidem, jednání
• c) k přírodě a prostředí
• d) k práci
• e) nadání a schopnosti
• f) vztah k sobě samému, zájmy
▪ III.) Závěr, zobecnění, shrnutí, co kritizujeme, co doporučujeme
• VIII.) Líčení
◦ = subjektivně zabarvený básnický popis, autor využívá vhodných obrazných
pojmenování
◦ popisuje city, pocity a nálady
◦ a) jazyk:
▪ obrazná vyjádření, metafory, personifikace, kontrasty, dynamická slovesa, básnické
přívlastky a figury, jednočlenné věty jmenné, přirovnání
◦ b) kompozice:
▪ střídání pohledů na celek i detail
▪ zasahuje všechny čtenářovy smysly - čtenář si předmět nebo situaci vybavuje nejen
zrakově, ale i sluchově, hmatově a často i čichově