Read without ads and support Scribd by becoming a Scribd Premium Reader.
See Premium Plans
 
Události v této knize jsou vesměs podle skutečných událostí a osoby v ní sepohybující mají svůj reálný protějšek. Pokud něco z popsaného zní nesrozumitelně,nevěrehodně či přímo nesmyslně, dá se to přičíst na vrub mé neschopnosti vyjádřitto co by vyjádřeno být mělo.
autor 
 
…“psychedelická droga je látka, která,aniž způsobuje fyzickou závislost, nutkavou potřebukonzumace, závažné fyziologické poruchy, delirium, dezorientaci nebo amnézii, víceméně spolehlivě vyvolává takové změny v náladách, myšlenkách a vnímání, které jsou jinak prožívány jen zřídka,například ve snech, při meditacích nebo náboženském vytržení, při jasných záblescích bezděčnýchvzpomínek a akutních psychózách“
Lester Grinspoon a James B.BakalarPsychedelic Drugs Reconsidered
 
1.ŽÁBY
 Druhá Mojžíšova
1.1.2003 Praha
Před kruhovým domem v tiché vilové čtvrti zastavila modrobílá dodávka. Na boku mělavelkými písmeny napsáno „GLASS BOTTON“ a uvnitř seděli tři muži.
 Sedím tady úplně sám. Nikdo z lidí tu není. Ale ON je velice blízko. Cítím jej v sobě a vevšem co mne obklopuje. Zatím jsem jej neviděl, ale již brzo bude chtít vidět on mně. Zatím tunikdo není a já se přesto necítím opuštěný. Jak jsem se sem dostal? Zemřelý Samuel a narozený Haask? Jak se to tak mohlo přihodit? Můžu ten příběh vyprávět. Začnu třeba od chvíle, kdy jsembyl ještě Samuelem. Dlouho jsem si myslel, že jsem člověkem Samuelem. Když jsem jím přestal být, bylo už pozdě se jím zase stát. Vlastně jsem o to už ani nestál. Je to trochu zamotané. Fakt že jsem to byl já, kdo musel Samuela zabít, fakt že to nebylo z nenávisti ale z lásky, bych se rád  pokusil ozřejmit. Snad se mi to povede. Moje prsty se láskyplně mazlí s klávesnicí počítače, kterýtu mám k dispozici. Moje prsty žijí svým vlastním životem. Alespoň když tančí po poddajném povrchu počítačové klávesnice. Nemám nad těmi prsty žádnou moc a o žádnou ani neusiluji.Cosi tvoří a já jen přihlížím.
O návratu ztraceného syna
„A jestliže milujete ty, kteří milují vás, jaká je to pro vás zásluha? Vždyť i hříšníci milují ty, kteří milují je.“ Lukáš 6:32
22.12.2002 Lipnice u Dvora Králové n/L
Autobus najel na koleje, útrpně pohozené v chladném a hrbolatém asfaltu, na konci zlostnězakřivených serpentin. Zakýval se ze strany na stranu, jako starý unavený hroch a já jsem otevřeloči. Vjížděli jsme do obce Dvůr Králové nad Labem. Na chvíli jsem spatřil věž štíhlé budovykostela s hodinami, na kterých bylo za pět minut půl sedmé. Pak se mi věžička ztratila mezichaoticky roztroušenými domky toho malého milého městečka. Kdysi jsem se tu narodil a vždykdyž jsem přijížděl na návštěvu za svými rodiči, sledoval jsem pobíhající obyvatele, jak se míhají po chodnících. Zvědavě jsem větřil, zda - li nepoznám někoho ze svých milých spolužáků. Nikdy jsem žádného nepotkal, nebo možná nepoznal. Možná že ani nikdy neexistovali, možná bylo celémoje dětství velikým snem, že kterého postupně procitám.Statný padesátník, který seděl vedle mne, ještě stále spal. Než usnul, měl neustálou potřebuhovořit. Všiml jsem si, že lidé mají neustále nutkavou potřebu hovořit. Ticho je děsí. Ticho je smrt.Tento muž jel na svátky navštívit svoji bývalou ženu do Trutnova. Trutnov bylo maléměstečko, asi dvacet kilometrů od Dvora Králové. Byla tam zima a okolo samé hory.„Jedete do Trutnova?“ Udeřil na mne hned na okraji svátečně nakynuté Prahy.„Do Dvora Králové.“ Otázka odpověď, formální zahájení komunikace. Zřejmě mu bylozatěžko zůstat sámse sebou.„Já jedu do Trutnova.“ Spokojeně zafuněl a prstem si zajel mezi ohryzek a uzel kravaty. Nebylo třeba aby jeho vědomá část věděla, že do Trutnova nedorazí. Nevěděl to on, nevěděl jsem to já a nevěděl to ani žádný z dalších cestujících tohoto autobusu.„Jste Trutnovák.“ Nevím proč mají lidé potřebu reagovat, vracet úder, komunikovat. Tenčlověk mi byl lhostejný, nic jsem od něho nepožadoval, neznal jsem ho a ani jsem ho poznatnetoužil. Přesto jsem ta slova vyslovil, s vědomím, že tím otvírám další komunikační spojení. Uždlouho jsem nevěřil na náhodné události. Věřil jsem, že vesmír má svůj pevný řád, byť se nám,nedokonalým lidským bytostem může jevit jako naprosto chaotická změť příčin a důsledků. Má-limít můj život smysl, musí mít svůj smysl i to, že tu sedím s člověkem, který mi chce cosi sdělit.
Search
Search History:
Searching...
Result 00 of 00
00 results for result for
  • p.
    • Notes
    Load more