"BUDE Z TOHO PKN PBH" (Vzpomnky Indina z kmene Lakot) . . . Hlas Vtru, takka neslyn, pichz . . .

vzdlen, ale je tu, sl . . . a pak, pod nm, do nj vpleten - hukot? Kik? obvykle kon: A lid? Pznaky rychlosti: Pohyb: nezeteln, pzran . . . nco - ale a je to cokoliv, je to tu jen chvli: ve Vtru . . . pak ochabuje, ztrc se - okamik Ticha: Vtr - potom: - Buvol! voln buvola: jednou, dvakrt (tlumen): tet voln - z plna hrdla . . . a vzpt: kik Lakot Ou - Ah - He - Y - Ya! (chy m, jestli me) . . . ozvna kik vrac . . . pevaluje jej nahoru, odvd a nakonec slbne a miz: ve Vtru . . . Vudyptomn Vtr . . . Zem a navky. Velk Pln Severn Ameriky se thnou od Severnho Mexika a do Kanady a, mon, jak kval mj Dda, a do nebe. Je to skuten zem pln Nebe. Zem bez strom. Zem ko a, pochopiteln, buvol. Je to tak zem Slunce a Svtla -- zem Trvy. Zem Prostoru, Pohybu a pedevm zem Vtru . . . Vudyptomnho Vtru. . . . Velk Pln pokrvaj jednu ptinu plochy Spojench stt, co je z deseti stt Zpadu vce ne padest procent . . . jsou vt ne Francie, panlsko, Nmecko, Itlie, Irsko a stty Beneluxu a Spojenho Krlovstv dohromady . . . vce ne jeden a pl milionu km2 . . . "Prostoru". Pvodn obyvatel, pedchdci jezdc Pln, mli pocit bezbeh, neohranien . . . nekonen prostorn Zem . . . a Prostor znamen . . . Pohyb: Posun -- hkahn!! To je urovalo od samho potku. Pro ran obyvatele pln to bylo prost: Prostor a Pohyb ve vzjemnm spojen . . . Splynut . . . Toti: Pohyb potebuje Prostor -- Prostor si d Pohyb. Stailo jim dvat se . . . Nad sebe: Na sebe: Kolem sebe: . . . "V pohybu" bylo ve . . . Hvzdy, planety, mraky . . . Lidsk srdce, krev v ilch . . . listy na strom, vody v

potocch, Vtr na planinch . . . Pohyb: Posun-- hkahn!! "Pohyb v prostoru" byl pro mylen pvodnch americkch Indin nejen fyzickou danost jejich prosted, ale stal se zkladem toho, co bychom mohli nazvat " smovnm ivota " . . . ve Svt tchto lid byl prostor mnohem vce ne pouhou "dimenz", ne "vlastnost" . . . byl pedstavou o "byt", o tom jak "t", a to nejpodstatnj . . . byl to zpsob "vidn" . . . hkahn Tahkoo hkahn. hkahn, jak tito Lid kali, kdy mluvili o sob: byli "to, co je v Pohybu": Lid v Pohybu, nejen z msta na msto: Ale od Udlosti k Udlosti . . . ze ivota do ivota: Nekonen Proces: Neustl Obnova: hkahn!!! Existence ! hkahn !!! Bt! t! Vidt! . . . Tedy: Jednat! V Pohybu! hkahn Tahkoo hkahnhkahn . . . Nco v pohybu! V dob, kdy pilo pt Velikch kmen: ejeni, Crowov, Pawneeov, Arapahov a Siouxov (nebo, jak se nazvme ve svm vlastnm jazyce: Lakotov), bylo ve ji dno . . . Loveck kmeny Pln koovaly: Podle de. Kad rok cestovaly tisce a tisce kilometr ve smru Velikho Kruhu ivota od jihu k severu, pak zpt na jih k Posvtn Hoe: Paha Sapa, podle blch mu Black Hills . . . Paha Sapa: kde "sny se zhmotn a lovk se dotkne pravdy",msto posvtnho kamene -- a Wah -kiin jahn: Ltajcch mystri : Paha Sapa: tady byly jeskyn, ivotodrn voda a devo. Rostla tam semena a plody. A maso . . . protoe na zimu pichzeli na Paha Sapa mnoz: Lika, Krlk, Vlk, Puma, Antilopa, Had - a tak Kojot. A vichni, jako vdy, kad po svm se podleli na Spolenm. Protoe i kdy lid lovili a jedli zvata, nechvali na Posvtn Hoe leet nepohben mrtv a umrajc. Ty, kter nesndla zvata, po ase pozela Zem a vrtili se tam, odkud vyli. Velik Kruh ivota se uzavel :. . . Ti, kdo peili . . . pokraovali, ti, kdo zemeli . . . tu zstali, aby nasytili Zemi . . . Nebo Zem A Navky . . . Potkem jara se Lid opt vydvali na cestu. Brali s sebou jen mlo a zstvali jen nakrtko, jak se pohnuly det, pohnuli se i oni: Indini z Pln se sthovali s poasm . . . posluni pohyb Kruhu jako jsou stny posluny Mrak. Kde byla erstv Trva, tam la stda

Buvol a za nimi Lid z Pln, aby je lovili a jedli, sbrali byliny, plody a kvtiny, kter vyrazily ze Zem, kdy na n padly det a pinesly ivot. Ve zviselo na Detch: jako Ve je zvisl na Vekerm, a Veker na Prvm: Jako Det zvis na Mracch a Mraky na Vtru . . . tak byli Indini zvisl na Buvolech. Lakotov, jak si kaj, jsou "Spojenci" buvola -- podle blch mu brati, nikoliv spojenci . . . nebo ve svt blch si lovk sv spojence "vybr", spojuje se s druhmi za njakm elem -- ale bl mui nerozumj: Indin nemluv o Boji (akoliv tak bojuje) nemluv o elu (akoliv i ten je obsaen) - mluv o "ivot". Bl mu nerozum ivotu: nerozum Kruhu. ivot je Kruh a vechno v tomto Kruhu je propojeno jedno s druhm, "Sjednoceno", "Spojeno" . . . ped Potkem . . . nebo vechno vzelo z jedn Zem, z t sam hlny. Bl mui vytvoili tzv. teorii "vvojovch vztah", kterou by rdi uplatovali i na Pln a tak zvan . . . "pouh" zvata - ale a u tm mnili kohokoliv, nikdy ne sebe: Nebyli snad "Kapitny Zemkoule"? "Pny veho co dohldli"? Samozejm, e byli: jejich Bh jim to ekl - postavil je mimo Kruh. Bl mu byl jin ne . . . ti "Druz" -- bl mu se spojoval s tm, koho si zvolil. Takov bylo jeho mylen. Ale pro indinsk obyvatele Pln, a zvlt pro Lakoty, byl pohled blho mue hluboce pochyben. Byl vlastn doslova len . . . dokonce nebezpen. Jt po takov Cest by naruilo Kruh a poranilo Zemi. Vechno bylo soust Celku - vetn blho mue - a u vil emukoliv. A Celek vytv Kruh: uvnit tohoto Kruhu je si vechno rovno, jedno se podl na druhm -- vechno Je Spojeno vetn Zem. Pro Lidi, kte povstali ze Zem, kte si v Trav, kte ij "ve Vtru" -- je ve propojeno: Zvata, Indini, Stromy, Tekouc vody: Ve, co se plaz, plh, plave, lt, ske: a, pochopiteln, i bl mu - Co-Koliv . . . KdeKoliv . . . i Kmen. Vechno je soust Manitoua: "Sly ivota" a, jak bylo eeno, je "Spojeno" . . . u proto, e to existuje. Nzev: Lakota znamen Spojenec . . . a jde o toto "Spojenectv" S-a-Mezi-Tm-Vm -- to je Manitou: kter dr Kruh Neporuen . . . kter dovoluje ivotu proudit . . . Kter umouje Velik Matce Zemi Dchat . . .

Samozejm, Lakotov, nejvt a nejsilnj kmen z Pln, mli mnoho spojenc: Lakotov byli spojenci Arapah: a ejen, kte vichni znali burcujc Vidn Rudho Oblaku o tom, e se "bl vojci sthnou zpt do leen", a vydali se na pranou cestu k Little Big Hornu . . . aby se pipojili k Blznivmu Koni a k Lakotm v bitv proti Custerovi. Ne vichni spojenci pochzeli z Velkch Pln. kalo se, e Lakotov jsou spojenci vzdlench Yaqui, severomexickch Indin. A to je pravda: spojenectv mezi Lakoty a Yaquii je prastar, a z as mho prapradda, kter se mezi Yaquii ukryl, kdy se jej v roce 1882 pokusili bl vojci zabt . . . a jet dl, z dob kdy Pt Velikch Kmen vytlailo Apae na jih . . . a jet dl, k ltu, kam pam nesah, kdy Yaquiov thli Severnmi Plnmi a rozdvali sv Peyotov Sny . . . Kadopdn, mezi Lidmi Sedcho Bka, Blznivho Kon a Rudho Oblaku . . . bylo dvn spojenectv . . jeho potek se ztratil kdesi v uplvajcm ase . . . kdy ena Blho Buvola pinesla k Sedmi Ohm Vechno Vdn. Pro Lakoty, "Rud Ryte Prrie", jak je bl mui s naprosto hloupou povenost nazvali (nebyli ani rud, ani ryti, ba ani neili na prrii) . . . byl nejvtm spojencem . . Tatanka: Buvol. . . . To proto, e ve Velkm Kruhu ivota, jak jej znali Indini z Pln, byl Buvol Vechno: Jdlo, Odv, Nad, Zbran, Koen, Palivo, a to nejdleitj: Duchovn podstata zaloen na Svobodn Vli . . . nebo Buvol ml monost se Lidem vyhnout, nevydat svou ki -mohl zmait snahu lovc jej nalzt. A hledat Tatanku nebylo jednoduch -- i pesto, emu zejm vil Kevin Costner. Nestailo ujet pr kilometr a -- "Hle, co nevidm: Buvol! Wow . . " A to pesto, e kolem roku 1880 bylo v Southern Range pes 50 milion buvol, vdy Velk Pln jsou tak rozlehl a jejich vc ne 1, 5 milion km2 je tak propastnch -- dky jejich nikdy nekoncmu horizontu - je tam tolik istho "Prostoru" . . . e se v nm Buvol me doslova schovat . . . zmizet v jejich nezmrn przdnot. Pedstavte si, e byste byl Indin - jakkoliv: Lakota, Crow, ejen - tboil byste v pozdnm lt v Bruselu a nejbli Buvol by se psl, teba, v Barcelon - jak byste jej nael? Kde byste zaal hledat?

Samozejm, kdybyste byl Ol Kevin, vsedl byste na kon, jel mnoho kilometr a . . . a Co? Nic!!! Byl byste v Belgii . . . a Tatanka ve panlsku! Nebylo to jednoduch. Obad, kter Lakotov vykonvali, aby jim Tatanka dobrovoln nabdl svj ivot, trval pt dn -- 24 hodin denn. Tatanka musel bt nejprve zpozorovn ve vzdlenosti nejmn deset dn cesty od tbora : tedy asi 150 km. Tam musel zvd rozpoznat smr a rychlost, kterou se stdo pohybuje . . . nebylo to tak sloit, nebo zvd stdo stopoval a zjistil, jakm smrem je spsna trva a podle toho, jak seran trva hndla, usoudil, kdy se stdo pslo. Kdy Indin uril smr a pravdpodobnou rychlost stda, odhadl co nejpesnji, kudy bude stdo prochzet vzhledem k souasnmu tboiti kmene: pozorovatel se vrtil 150 km zpt do tbora, aby upozornil Radu, pot pomohl pesthovat tbor na nov msto ble pedpokldanmu tahu buvol -- ne pli blzko, aby buvoli tbor nerozlapali, ale tak ne pli daleko, aby nebylo obtn dopravit do tbora maso. Kdy byl tbor pesthovn, a to mohlo zabrat cel den, tehdy - a jedin tehdy -- mohl zat Obad Letn Obnovy: Kewahnee Ohwahpee . . . Probouzen Zem. Tatanka byl Vechno: Buvol je zvltn zve, vtinou povoln, Dobyt . . . ale kdy se vyds . . h, ten utk. Stda byla obrovsk: 250 000 zvat v jednom - tvrt milionu nebylo v minulm stolet vjimkou. asto se stvalo, e vlak musel zastavit na cel den, protoe pes koleje pechzelo stdo. A jak stdo prochzelo, zastiovalo cel horizont a thlo se jet mnoho a mnoho kilometr dozadu. Velk stda se obvykle pohybovala pomalu, prmrnou rychlost kolem 15 km denn -- zhruba, samozejm, nebylo nic co by je "honilo" zpsobilo paniku. Ani Vlk, Kojot, Blesk, Hust Det -- Vtr . . . ani Saranata . . . tm nic je nezahnalo na tk -- ale kdy u se to pihodilo, tak jejich rychlost byla neuviteln. Nicmn,bezpe jim nezaruovala rychlost, ale mohutnost . . . Kdy se Dv st Padest Tisc Bk -- Celch tvrt Milionu -- sraench k sob valilo plnmi rychlost 60 - 65 km v hodin, psobilo to hroziv - nic jim nesmlo stt v cest! Tatanka neml pirozenho neptele: pokud nebyl buvol nemocn nebo zrann,

nemohlo jej nic porazit: dokonce ani Grizzly, kdy se zatoulal na Pln, do boje s buvolem se nepustil . . . pro jeho kiv, ostr rohy a tlustou b ji . . mohl medvda rozprat stejn snadno jako zabt vlka. Ba co vc -- Tatanka: znal jedinho monho neptele: Vtr. Vtina dobytka, -- kravky, bci, jin bizoni - mohli bt lehce Vtrem "odneseni" . . . proto se vdy museli dret zadky ve smru pichzejcho Vtru . . . a nechat se jm postrkovat . . . Vtr na Plnch ale mn smr kadch pr minut, velice rychle, take mohli bt brzy naprosto zmateni -- proto musel bt "obyejn" dobytek dren v ohradch. Kravky a bci nemohli vyhrabvat trvu zpod snhu, kter pinesl blizard . . . a v nich teplotch, v obdob studench vtr . . . by bez tepla stje zmrzli nebo zemeli hladem. Ne tak Tatanka: Kdy vl blizard, buvoli se zastavili: a obrtili se do nj . . . potom . . . se semknuli, sehnuli obrovsk hlavy . . . a "ekali". Jako "Mlc kamenn masivy", jak kal mj Ddeek. Povdal, e nejednou byl donucen udlat na cest velikou okliku, kdy uprosted blizardu objdl . . . ekajc stdo. Kdy jej konen objel a vrtil se na svou cestu . . . kal, e . . . kdy se ohldl a podval se . . . vypadalo to . . . jako by hledl na pt stop vysok bl kamenn masiv . . . sem tam s ernmi skvrnami . . . kter psobil . . . jako by se thl celou Zem . . . Indini a Buvoli byli Spojenci, spojovalo je, e ili spolen ivot . . . na nm se podleli. Nebo bez Buvola . . . by nebylo lid. Indinsk kmeny z pln si nedlali dn zsoby. Potrava jim rostla ped oima a oni si ji brali, pouvali ji a pemsovali se k dalmu ivmu zdroji . . . Horizont vdy ped sebou: pod stejn vzdlen . . . Zem . . . Nov . . . Oteven . . . Przdn . . . Na Plnch nejsou pekky. Je zde pouze Vzdlenost: A Slunce: A obloha: A Prostor . . . A vudyptomn Vtr. Zem a navky. Rovn povrch Pln, neptomnost strom, umouj Vtru si pohrvat, vit . . . tanit po cel Zemi: mnit smr podle libosti . . . Stoupat: a Padat. . . . Vanul bez konce . . . On Zpval!! . . . Dnem i Noc . . . Odkudkoliv, Kamkoliv . . . A, stejn jako jsem soust Zem, jsem i soust Vtru . . . Kdy vsednu na kon: kdy s nm splynu -- jedeme po Zemi . . a jsme jej soust, jsem -- jak kme v naem

pvodnm jazyce: Lakota . . . jsem opravdu "ve Vtru" . . . Jsem opravdu . . . A Navky . . . Jako malho chlapce mne na Plnch Ddeek seznmil s Vtrem . . . a nauil mne hrt si s nm . . . protoe Vtr byl mj ptel -- A Navky, jak kal Dda. Ml jist pravdu . . . dokonce i co se tk blizardu, kter ns onu hrznou noc smkal po przdnch Plnch . . . Byl to podivn Vtr, jin ne obvykle. Ale to jsem tehdy nevdl . . . nevdl jsem, jak me bt nebezpen . . . kolik trpen by mohl pinst . . . a vbec u ne, jak zsadn zmn mj ivot -- . . . po v bolesti, po vem, co jsem ztratil - po letech proklnn . . . ml Dda pravdu . . . nebo i tento Vtr . . . byl mm Ptelem . . . Velik Blizardy Pln, nevznikaj tam -- pichzej ze Severu, nkdy a ze vzdlen Aljaky. Tento vak ne: "Kanadsk Vtr", jak kal Dda, kdy sedl na svm obvyklm mst v Tipi . . . nikdo o dnm Vtru nemluvil . . . ani dn neslyel . . . Vzpomnm: stl jsem ped vchodem a podval jsem se na Ddu: cosi v jeho hlasu mne dsilo . . . ale udlal mal znamen rukou, kajc "Neboj se", a j jsem se usml . . . v tu chvli jsem uslyel tlumen kojot "jip" . . . kdy Kojot zjistil, e se mn poas . . . Pichzel: z msta, kter je pt set kilometr pmo na sever, vanul od rezervace Oglal Pine Ridge (Borov heben) . . . a zaalo snit. Byl 21. prosinec 1942 . . . Kdy jsem vyel z Tipi, byla chladn noc, tsl jsem se nejen zimou -- ml jsem tak strach. Zstal jsem chvli bez hnut a ekal na nov voln kojota -- ml jsem po nm jmno . . . a mnohokrt mi ukzal Cestu . . . ale krom tlumench hlas z Ddova tipi byla noc tich. Star Msc byl kulat a dval se z vysoka jako Wi na stmvajcm se nebi . . . Krel jsem k ohrad a vypadalo to, e Msc jde se mnou. Zazdlo se mi, e se mezi stny vlevo nco pohnulo, pohldl jsem tm smrem, ale nic tam nebylo . . . Doufal jsem, e je to Kojot a e mne sleduje. Na zemi jet leel snh od poslednho Blizardu . . . nebylo ho mnoho, ale mrzlo a musel jsem dvat pozor, abych pi chzi mezi chatkami neuklouzl. Nevidl jsem nikoho . . . a vtina chatek byla temn: Lid odeli. Tak vtina mch ptel odela . . . jen Mal Jelen a ed Sokol zstali. Zbvalo tu jenom dvanct rodin vetn ns -- to msto by se dalo oznait

nejsp slovem "District", jak tomu kala vlda -- ti, kte zbyli, byli pli uboz, unaven, poraen, ne aby mohli tvoit Spoleenstv. Byli dobyti. Ztratili ducha. Slbil jsem Ddovi: Nenechm se porazit: Nedostanou mne . . . Neztratm svho Ducha . . . Zstanu vrn Wi . . . Slunci. Ale bylo to tk. il jsem na Paha Sapa, na posvtnm mst. Bl mui je nazvali jinak. Bl mui mli pro vechno jin jmno-- jin jazyk. Msto, kde jsem il, nazvali "ern hory" ("Black Mountains"). Dda kal, e kdy bl mu nco ukradne, prvn co udl je, e tomu d nov jmno. Paha Sapa u nebyla Lakot . . . kvli tomu, co leelo pod Zem . . . nejdv to bylo Zlato . . . pak Stbro . . . pak Uhl . . . pak Nafta . . . nyn to nazvaj "Uranium". Ztra to bude zas nco jinho: Bl mu si vdycky najde dvod . . aby si mohl vzt vc na zem: u si vzal vtinu. Obas nabz za zemi penze: Zem, k Ddeek -- a penze: jsou nesmniteln . . . bl mu je pesvden o nem jinm. Dda kal, e Paha Sapa jsou nyn soust njakho Sttu . . . ale j jsem nevdl, co je to Stt. Vdl jsem, e je to nco dleitho, ale nevdl jsem, pro. Akoliv jsme ili pod Posvtnou Horou, bylo to odporn msto. Bydleli jsme s Ddekem v tipi, ale vtina Lid ila v malch brlozch z blta a slmy. Vybudovn tch brloh prohlsili bl mui za "pokrok". Ale Dda kal, e jestli je podle nich pokrok vymnit tepl tipi za studenou dru -- podle nj tedy ne -- Krom toho kal, e chatky spadnou - za moc nestoj. J jsem si nebyl jist. V tipi mi byla obas zima -- a byla tam spousta tnic. Vdal jsem jich nejmn dvacet - a nepovaoval jsem je zrovna za ptele . . . Ale to, co Dda kal o domcch byla pravda. Podle nj byla rezervace mstem, kde bydleli Indini a kter obklopovali zlodji . . . a j tomu vil . . ale ani bl mui by v chatkch nekradli. Chatky byly star a padaly . . nebyla tam elektina ani voda -- Lid nemli nic. Byly to barabizny: Cel rezervace byla okliv. Vedlo tudy nkolik cest a pda byla uboh -- nic tu nerostlo. Vtina mu nemla prci. Spousta rodin trpla hladem . . . vysoko z Posvtnch hor, z vrcholu, ktermu bl kali Mount Rushmore (Vrch stin) . . . ns sledovaly nenvidn, obhroubl tve naich tyran . . . a nedlaly nic jinho. . . . A tak lid odchzeli . . . jeden po

druhm odchzeli co nejdl na druh konec rezervace. Ddeek kal, e se chtj vyhnout hlavn "Vkm" -- vldnm sprvcm. Tm myslel FBI. Byli to vechno bloi: mli krtce zastien vlasy, chodili stejn obleeni a nebylo snadn je rozeznat. Blskali svmi odznaky . . . a pichzeli a odchzeli, jak se jim zachtlo. Bez zaklepn vstupovali do naich pbytk, parkovali na naich zahradch a pokikovali na nae dvky nehezk vci: Prohledali ve, co si zamanuli, a kdy se jim zachtlo, odvdli mue pry. Nkdy je dlouho nepivdli zpt . . . stvalo se, e se odveden nevrtili vbec. Toto se pozdji trochu zmnilo. Kdy zaala vlka, nepichzeli ji tak asto a v tak velkm potu. Dda kal, e je to proto, e bl bojuj sami mezi sebou . . . a FBI nyn muselo sledovat lut. V tom vidl nai nadji. Proto jsem tehdy el pro kon. Ohrada byla pr krok za posledn chatr . . . kde bydleli moji rodie. Kdysi se starali o Ddovy kon . . . ale te u ne. Nyn jsem se o n staral j -nikdo jin tu nebyl. Neml jsem dn bratry ani sestry -- ekl bych, e jsem ml jen Malho Jelena a edho Sokola a -- mon -- dve ze koly v rezervaci, Jenny lut Zrno . . . kter mi kdysi darovala vkaku. A, samozejm, Ddeka. Dda kal, e jeho budu mt pod . . . dokonce i pot, co vkro do Kruhu . . . a uzave jej jednou provdy. kal, e tu bude pod . . . nkde ve Vtru. Bude na m ekat. Byla to pjemn pedstava . . . a asto jsem na ni myslel. Kdy jsem na to myslel, neml jsem takov strach. Barek mch rodi byl tak temn . . . ale to byl vtinou. Mlokdy rozsvceli lampiku. Vzpomnm si: zastavil jsem se a pohnul se bl k barku . . . piloil ucho k oknu . . . a naslouchal . . . Doufal jsem . . . Ale uvnit bylo ticho. Nemyslel jsem si, e sp. Nebyl jsem si jist, jestli vbec kdy sp. Nevdal jsem sv rodie asto -- nkdy jsem je nevidl i cel tdny . . . a potom jsem je pozdravil . . . a pak stl a ekal, zatmco oni pemleli co mi ct. Vtinou neekli vbec nic . . . Matka se dvala do zem . . . otcv pohled mne mjel. I pro n to bylo tk. Ddeek kal, abych se na n nezlobil. e jsou nemocn . . . ale vdl jsem, e za to me alkohol: Mma a tta byli takto "nemocn" u dlouho. A mnoz na tom byli podobn. To

nebylo tk poznat. Mj uitel ve kole v rezervaci kal, e alkohol je "Indinsk Nemoc", jako kdyby, jak kal Dda, spadla z nebe. Ale mj uitel byl bloch a ti vdy kali - "to je indinsk" -- a u lo o cokoliv. Nejastji lo o "indinsk pestupek" . . . ale mohla to bt tak "indinsk slabost . . . "indinsk krutost" . . . nebo "indinsk pitomost" . . . Mli mnoho zpsob jak to ct. Bl mu uml zachzet se slovy velice dobe. To byl hlavn dvod, pro jsem se uil jazyku blch . . . hledal jsem v nm kl . . . chtl jsem najt odpov: Pokud peiji, pokud vydrm, pokud mne nedostanou, musm objevit jeho tajemstv. Jazyk je klem k mylen, a v jazyce blch byl, podle Ddy, kl vdy na t sprvn stran dve, nachystn k pouit. Pokad, kdy lovk potebuje otoit klem, mus jej naped vsunout do zmku. Ten, kdo to nepotebuje, nad tebou dve i pozdji vyhraje: na to me vsadit, kal. Jazyk blch mu jim umouje myslet v pmch linich . . . jt pmo k hledanmu bodu -- zashnout cl: Ihned. Jako dobe tvarovan p. Ale nov druh pu, kal Dda, byl tvarovn "Jinak". Nebyl to Prodn p . . . bl mu se vydlil z Prody: jeho mylen jej postavilo mimo Kruh . . . Indin, kal, je jin. Indin se nevydlil z Prody . . . a ani nemohl: On byl Prodou. A proda nemysl v pmkch. Wi je nam Otcem -- Antipu Wi, Velik Slunce . . . a jeho cesta po obloze je na cestou: Kruh bez konce . . . Posvtn Kolo. Indin je soust Kruhu . . . nebo Kruh je srdcem jeho mylen . . . srdcem jeho jazyka: ve srovnn s blm muem, Indin nem kl nachystan na t sprvn stran dve -- a nikdy nebude. Dda kal, e i kdyby Pt Velikch Kmen z Pln dalo dohromady milion bojovnk, kdy bl mui pili, stejn bychom nevyhrli . . . a to dky jejich jazyku . . . dky tomu, jak mysleli a zachzeli se ivotem. Jednou doku jako bl mu . . . jednou pouiji jeho vlastn slova proti nmu . . . byl jsem pesvden, e to je jedin zpsob jak pet. Dda se mnou nesouhlasil: jestli je jazyk klem k mylen a mylen blho mue jej postavilo mimo Kruh, pihod se mi tot. Bu opatrn, kval . . . Poslouchal jsem jet chvli u okna, ale nic jsem neslyel: i kdyby moji rodie vdli, e

tam jsem, asi by nevyli: nesetkvali se se mnou rdi . . . Ale nevadilo mi to: za mnou ekal Ddeek: vdl o mn. Oddlil jsem se od barku a pebhl posledn metry k ohrad. Kon byli neklidn, protoe ctili zmnu poas. Ctili i to, e k nim pichzm . . a pili mne pozdravit. K byl mj ptel: tak jako Kojot -- ank-Manitou, m jmno, znamen Kojot: ank-Tanka znamen velik Kojot nebo k: ank-Manitou: ank-Tanka -- Mechuntaj: m Srdce -- Sted . . . Kojot nos Lidem Dary . . . K je k tm Darm pin -- vichni jsou pbuzn: Kojot mi ukazoval cestu. K mne po n nesl. K nese Jezdce . . . Vidl jsem Jezdce . . . Ddeek mu kal Jezdec Pln, j jej vidl na pouti -- ale nezle na tom kde, jak kal Dda -- dleit bylo Vidt. J jsem Jezdce Vidl: Brzy, ekl mi, zane Velik cesta: a pinese asn Pbh . . . Pbh, kter nesmm nikdy zapomenout. Vtej Chmuru, ekl Ddeek. To ti pome nezapomenout. Zase . . . Nerozuml jsem: nebyl jsem smutn -byl jsem astn! Bylo velmi dleit, e jsem vidl Jezdce -- a Kon. Ddeek kal, e K dl Lakotu. K, kal, nm umonil lpe cestovat -- putovali jsme dle a mohli snadnji dostihnout Velik Stda. Na koni mohl Lakota lovit pmo uvnit stda a . . . byl vyven nad okoln Krajinu: nl -- stlel na buvoly shora, mohl lpe ovldat Luk a p -- s vt pesnost: a bylo to mn nebezpen ne pky. K z ns udlal lep Lovce Buvol . . . K z ns udlal tak lep Vojky -- akoliv Ddeek to slovo neml rd. Bylo to slovo blch mu, kter patilo k jejich zpsobu vlen. Indini bojovali jinak. Nebyli opravdovmi vojky, ale Gladitory, srdcem. To se mi lbilo. Indin bojoval tak, jak chtl: kdy chtl a jen kdy chtl. Kdykoliv mohl pestat a jt dom. Bl mu dostval rozkazy! bojovat -- na povel! a nesml skonit, dokud nedostal pkaz!, aby skonil -- nesml dom. Bl mu bojoval: ke Smrti . . . a do plnho znien, do zruen existence . . Jeho konceptem byla Genocida: Indinsk nrod neml dn koncepty ani slova pro povely ke: Konenmu een nebo Etnick istce - Vyvradn Vech Pslunk Jednoho Rodu. To bylo doslova -- Nemysliteln! Pokud tohle me bt nazvno vlkou, pak mus bt nalezeno jin slovo pro indinsk zpsob vlen. Indinsk pedstava boje neumouje to, s m

naopak potaj bl mui: povolen ztrty. Indin me zemt, pokud si to zvol -- je to jeho prvo -- a nkte je vyuvaj: vd, e je dleit rozpoznat den, kter je dobr pro umrn. Ale pro velitele boje neexistuje vlenk, kterho by mohl obtovat. Indinsk forma boje dovoluje veliteli disponovat pouze lidskmi prostedky -- neme obtovat sv pirozen pbuzn: Pln a Zvata. Za starch as, kal Dda, byla Vlka hrou mu, kte tak v lt prokazovali svou odvahu -- nebyla na smrt. Vlenci nebyli zabijci, neptelsk zem bylo jen cvinm prostorem, nemstem, nanm se z vlenk mli stt vrazi. Smrt bylo pr, nebo kmeny byly mal a nemohly si dovolit ztrcet mue, kte nebyli jen vlenky -- ale v prvn ad lovci: ivitel svch soukmenovc. Kon letn vlky zrychlili a rozili -- pinesli novou monost: krdee kon . . . Nebo kon znamenali bohatstv kmene a byli ivmi symboly statenosti bojovnk. A co bylo nejdleitj, kal Ddeek, m vc ml kmen kon, tm rostla jeho ance bojovat proti blmu mui. Kon, kal, umoovali bojovat proti blmu mui: Dle: A osteji. Dky tomu jsem byl astn . . . Kdy jsem potichu eptal kom do hvy a kadho se dotkl . . . byl jsem vdn za vechno to, co kon pro ns dlaj . . . Nikdy nezapomenu . . . Nae ohrada byla jednoduch: nkolik dlouhch kl, vytesanch ze strom, kter rostly vysoko na Paha Sapa, zabodnutch do zem tak, aby vytvely Kruh. Kolem nich byl ovinut siln provaz z buvolch chlup, kter drel kly, aby je neporazil vtr. Kon nebylo teba pivazovat . . . chpali, e maj zstat uvnit Kruhu. Vypadalo to, jakoby Msc stl pmo nade mnou, kdy jsem pti kom jednomu po druhm dval na krk udidla z provazu a odvdl je pry od toho, co zbylo z Ddova stda. Kdysi, v dobch Blznivho Kon a Sedcho Bka, mli Lakotov tisce kon. Ddeek kal, e jeho otec jich ml vc ne pt set -- ale to vechno se zmnilo. Jet nedvno ml Ddeek dvacet kon: pamatoval jsem si je. Kadho z nich jsem znal. Te u jich zbylo pouze sedm. Brzy nebudou dn, vzdychal Dda: dn kon . . dn Lakotov. . . . Tch pt, kter jsem tu noc vybral, byly klisny: mli jsme pt kobyl a dva hebce. Bylo

by nerozumn vzt kobyly i hebce -- museli jsme je udret v klidu . . . tam, kam jsme li, bylo teba ticha. Ne tak, jako kdy jsem opoutl ohradu: dva kon, kte zbyli: hebci . . . volali na sv nevsty, na klisny -- a zaali bhat okolo. Kobyly zavhaly a pokouely se mi utct . . . a volaly na hebce! Ale drel jsem je za uzdy a pokraoval v chzi. Rychle jsem je vedl podl pustch bark k Ddovu tipi a tam jsem se je pokusil uklidnit. Naped se brnily a vzpnaly, rly na hebce . . . ale po chvli se ztiily, a j jsem je osedlal. Kon ctili, co se chyst . . . a mylenka na krev je dsila. . . . Tipi mho Ddeka bylo vysok a pjemn: 14 k, 17 kl,zadn st nebyla tak ikm jako pedn, aby bylo vzadu vc prostoru a lep ventilace, protoe uprosted tipi byl ohe. Vt zkosenost vepedu zase pomhala chrnit proti severozpadnm vtrm. Vnjek tipi byl pomalovn barevnmi vjevy z lovu: vlky, kojoty, orly, buvoly, komi . . . MetahKooyeh Ohyahsin -- Vemi mmi Pbuznmi. Dda kal, e tipi je skvl domov -- kdyby je vytvoil bl mu, kal, bydleli by tak vichni. Byl to domov, kter bylo mono rychle pemstit -- co bylo pro Lakoty dleit. Buvol ke, ktermi bylo tipi pokryt, i kldy -kter je drely, byly schopny udret i nkolik stovek kilogram . . . mohly dv lakotsk eny bhem hodiny sloit a pipevnit ke kom -- a stejn rychle je mohli i postavit. Podle zvyku vech, Ocheit akowan, Sedmi Tborovch Oh -- nebo sedmi kmen nroda Lakot, vchodem k Vchodu, k Wi -- prvn co jsem rno spatil, bylo Slunce. Slunce rno zaukalo na dvee a budilo mne. Byli jsme Oglalov -- a Dda kal, e Slunce ukalo na dvee Oglal dv ne bl lid umli mluvit. Byl jsem astn, e jsem Oglala, e jsem Lakota . . . ale nkdy, kdy byl Ddeek rozzloben, kval, e tohle vechno jsou slova blch . . a e jsme byli Eeche Wechahshah, Opravdov Pirozen Lidsk Stvoen . . a byli jsme Svobodn a Divoc. A Pravdiv. Tilo mne slyet tohle z Ddovch st. Lbilo se mi bt Svobodn a Divok. A Pravdiv. Ale, nkdy jsem propadal obavm: Jestli Lakotov byli: Opravdov Pirozen Lidsk Stvoen, co pak byl mj ejensk kamard Zlomen Kdlo, kter il mezi nmi? On nebyl tak: Opravdov Pirozen Lidsk Stvoen? Kdy jsem se na to zeptal Ddy, potsl

hlavou a povzdechl si. "Kanawa" kal o mn. A ml pravdu . . . protoe j jsem se zeptal znovu. Potom mi ekl, e "existuj vci, kter se odehrvaj pouze v lidskm srdci, ne mimo nj . . . a o tch se ned mluvit". Pochopiteln jsem mu nerozuml a zstal s otevenou pusou a on m znovu nazval "Kanawou" . . . a poslal mne . . . abych "pinesl dv na ohe -- a nedovolil, aby mu Pln ukously prdel". Rozesml jsem se a odbhl . . . Ale byl jsem znepokojen. . . . Byl jsem asto znepokojen . . . mnoha vcmi: Bylo tolik vc, kterm jsme nerozuml. Nerozuml jsem tomu, pro ern obleky bili mne a edho Sokola, kdy jsme ve kole v rezervaci mluvili Lakotsky: nechpal jsem, pro nkdy bylo tak mlo jdla, kdy bl mui jej mli vdycky dost. Nechpal jsem, pro Bl policie odvdla nae mlad mue - a vbec u ne, pro Dda kal, e je zabij -- akoliv prv proto se stalo: e jsem vidl Jezdce. Nerozuml jsem ani poselstv Jezdce. Vdl jsem, e byl dleit -- Dda mi to ekl -- ale nevdl jsem pro. Nechpal jsem, kdy Wastay kal, e bl policie se na Ddeka zlob, protoe radil mladm mum, aby nebojovali ve vlce blch: pro by nkdo chtl nkoho zabt proto, e k jinm, aby nevlili? Kdy Lakotov budou bojovat ve vlce blch mu, nebudou moci jt dom? Bylo toho tolik, emu jsem nerozuml . . a o em jsem poteboval pemlet . . . ale bylo tk pemlet. Obzvl, kdy mne byla zima a stl jsem ped tipi. . . . V tipi bylo teplo, svtlo a bezpe. Dda sedl na svm obvyklm mst u ohn, nohy sloen pod sebou. Vidl jsem ze strany jeho obliej a uvdomoval si, jak jej miluji. Nedval se na mne. Ale vdl, e jsem tam. Po jeho levici, zdy ke mn sedli m dva ptel: ed Sokol a Mal Jelen -- byli stejn sta jako j. A zprava vedle Ddy sedl tak s nohama pod sebou Wastay - lakotsk vyprav pbh. Tu noc, ale nevyprvl dn pbhy. Tu noc si chtl pamatovat - aby o n mohl vyprvt v budoucnosti . . . vem Lidem od Sedmi Tborovch Oh. Musel jsem vechno sprvn vykonat . . . protoe budu v jeho Pbhu. Bt v Pbhu byla velik est. Wastay u byl rozhodnut . . . Tento Pbh nazve:

- Posledn lov buvol Ohe v tipi dohoval . . . brzy se vydme na svou Cestu. U vchodu bylo pipraveno jdlo, voda, pt pokrvek na kon, Velk N mho Dda, Wastoyv Dlouh otp a hromdka k: to vechno vezmeme s sebou. Ctil jsem se v tipi dobe . . . protoe Zem pokrvalo mnoho k, hlavn buvolch . . . a jin visely na stnch. Napravo od Ddy, na tenk ern ki, byl jeho luk se dvma zvltnmi py a pmo ped nm, na jeho Bl Buvol Ki, troubelem k Vchodu . . . leela Posvtn dmka: DMKA: SYMBOL PRAVDY A: VE CO JE PRAVDIV JE POSVTN Protoe: NIC NEPIROZENHO NEEXISTUJE DMKA: HLAVIKA A TROUBEL: SRDCE A CESTA K SRDCI DMKA: STED A CESTA KE STEDU DMKA: ZEM -- A DREN ZEM; PRAVDA -- A DREN PRAVDY ALE HLAVIKA A TROUBEL -- BEZ LOVKA -- NIC LOVK: TO VPRAVD POSVTN DMKA: VRAZ VPRAVD POSVTNHO TAK TO KAL MJ DDA Dmka byla przdn . . . a such popel z Ddova poslednho kouen byl umstn do koenho vku, kter leel u jeho nohou . . . Dda ukonil cel ritul -- trvalo mu to pt dn. Ponese popel s sebou, u srdce -- a uke jej Buvolm. Pod je o jejich Buvol srdce. A se vrtme, vykon dal ritul -- pouije popel . . a To Srdce. A Posvtnou dmku. Ddeek nemluvil o dmce asto. kal, e dmka je na kouen, ne na mluven . . . Byla Posvtn. Ale jin o n mluvili. Nkte Sta Mui tvrdili, e je to dmka P Taj Sahn-Ween, eny Blho Buvola -- vyezan z kosti lev nohy Buvolho telete, a pedan Lidem ped dvnmi,

dvnmi asy . . . kdy jet prvn lakota chodil Zem. Vil jsem, e je to pravda. Wastay tomu vil tak. Byl to jeden z Pbh, kter vyprvl. Miloval jsem jeho Pbhy . . . Nikdy jsem nechtl, aby skonily. Jednou budu Vypravem. Ne tak dobrm jako Wastay - ale zkusm to. Dky tto mylence jsem na Wastaye pohldl . . . Dval se na mne. Pokvl a usml se na mne. Vdl, na co myslm. Bylo to pouh rok pot, co jsem poprv v ivot kouil z Posvtn dmky . . . pro Pbhy . . "a mnoho jinch dalch vc," ekl Dda. Kad rok, kdy Wastay dopovdl sv Pbhy a ml se k odjezdu -- na cestu k dalmu Tborovmu Ohni Lakot . . . chystal jsem se ct Ddovi: Chci jt s nm. Wastayovi trvalo pesn rok, ne ukonil Kruh: msc u kadho Tborovho Ohn a pt msc pouti na koskm hbetu. Dda samozejm ekl: Ne. A tak jsem na pt rok vymyslel pln: tsn pedtm, ne Wastay domluvil, jsem opustil Tborov ohe a bel ekat na msto, kudy musel projet. Kdy Wastay dojel a uvidl mne, jen se usml, pomohl mi na svho kon . . . a jel dl . . . Stanu se Vypravem Pbh -- s Wastayem . . . A Navky! . . . Noc byla temn a k se znovu rozeel jen st . . . a nhle jsem jej uvidl pmo ped nmi: Dda . . . ekal . . . Nikdy jsem nepochopil, jak se to dozvdl, a jak mohl bt tak rychl . . a nikdy jsem nepochopil, jak se tam mohl dostat dv ne my. Celou cestu zptky . . . jsem nejhlasitji jak jsem dovedl: Prosil: Vysvtloval: A Kiel . . . Ddeek neekl ani slovo. Dovlekl mne do tipi, posadil mne, vzal Posvtnou dmku, naplnil ji, zaplil, uctil est Smr, pedal mi ji a ekl mi, abych kouil . . . a pejmenoval mne z Tichho Kojota na Hlasitho Kojota: Kanawa -Byl jsem nyn Kanawa unk-Manitou . . Kojot, kter neme udret a neudr pusu zavenou. A byla to pravda. I tu noc . . . tu noc, kdy jsem stl v tipi . . . a vdl jsem, e bych ml . . jsem beze slov nevydrel: "Pivedl jsem kon," ekl jsem rychle . . . a Wastay se usml. "Kdy pi tom nadl hluku, e by vzbudil i Sedcho Bka," ekl Dda Wastayovi . . . "tak je to opravdu novina." Ale vdl jsem, e se nezlob. Pokynul mi a j si rychle sedl po jeho levici, mezi nj a

Malho Jelena. Nakonec se na mne podval -- a zakrouil pravou rukou kolem svch st, byl jsem astn: Moje ptomnost, jak dval najevo tmto znamenm . . . Uzavr Kruh -Byli jsme pipraveni. Byl jsem astn . . . Byl jsem s Ddekem, se svmi dvma nejlepmi pteli . . . a s Wastayem . . . Ml jsem osedlanho kon . . . Ve Vtru . . . Makah kn laj, metah-wah chcah - Vlastnil jsme Zemi ...Nemohl jsem se u vc chtt . . . A nyn . . . vechno mlo zmizet . . . a vechno tak rychle . . . Vyjeli jsme z tbora jeden po druhm . . . nejdv mj Dda, pak j, po mn ed Sokol, Mal Jelen . . . a posledn: Wastay. . . nikdo ns nevidl odchzet -- ale Dda kal: Lid to vdli. Bhem noci, kad z dvancti Rodin pinesla do Ddova tipi mal drek: a pak ekali ve ztemnlch barcch . . . ekali . . . kdy jsme vedli pomalu kon rezervac, kolem koly a pak ven do otevench Pln . . . a najednou!! Dda hlasit zaval: Ou-Ah-He-Jia-Ja!! otoil se na Zpad a pobdl kon do prudkho cvalu . . . my vichni jsme zavali stejn jako on a nsledovali jej. "Ti Mlad Chlapci . . . Dva Sta Mui . . A Jeden Starovk Sen," ekl Wastay . . . "Bude z toho pkn Pbh". . . . pkn Pbh . . . " . . . pkn Pbh . . . " To byla stejn slova, jak ekl Dda, kdy jsem vidl Jezdce: Bylo zvltn slyet je podruh . . podruh na tto cest. Dva roky pedtm, v dob, kdy si Dda myslel, e se bl policie chyst jej zabt, udlal to, co udlal jeho Otec -- v roce 1892 -kdy se bl vojci pokusili zabt jej -- Jedn noci, po setmn, vzali jsme s Ddekem dva kon na jzdu - a jet dva dal -- a vyjeli jsme z Jin Dakoty, skrz Wyoming, Colorado, Nov Mexiko, Arizonu, do Severnho Mexika - k Yaquim. Cestovali jsme pouze v noci a ve dne jsme se skrvali mezi Komani, Navaji, Yumy a Apai -- jak jsme sjdli dle na Jihozpad. Trvalo nm est tdn, ne jsme dorazili do hor, kde mi Dda ekl: Opravdov Yaqui jet ije . . A bylo to tam, v bezpe pout Sonora, kde jsem proil svj prvn Peyotov sen -- Mj Dda a jeho Yaquijsk ptel, Jesus, mi byli Prvodci -- vchzeli Se

Mnou Do Mho Snu: Po Starm Zpsobu . . Sncch Lakotskch Dvojic. Vidl jsem Jezdce, ale venku na Pouti . . . a daleko, daleko . . . tak daleko, ekl jsem Ddovi pozdji, e jsem mu ani nevidl do oblieje. Kdy jsi nevidl obliej, zeptal se Ddeek: pro k, e to byl mu? . . Ale na odpov neekal. ekl: Jezdec je nyn Tvm Spojencem, a uvid je znovu -Jezdce a Kon . . . na potku Velk Cesty. Jejich Smr, kal . . . bude Tvj Smr: Vchod. Nerozuml jsem: a ani m nenapadlo ptt se Ddy, co myslel "Velkou Cestou"? Nezeptal jsem se . . . tak . . . proto, e jsem se bl zeptat: Nechtl jsem to vdt . . . Ale jsou vci, kter nechceme vdt . . . protoe vme . . . A tak proto, jak mluvil . . . a jak se na mne dval, kdy mluvil o "Smutku" - vdl jsem, e . . . a u je to cokoliv, je to vc, ne mohou ct jeho slova -- Vc ne . . . jen pkn Pbh . . . Ale mj mozek u byl z tch mylenek unaven -- A krom toho jsem jel na Zpad!! Na Plnch bylo chladno a tma . . . a mli jsme ped sebou dlouhou cestu -- ale nebl jsem se . . . vjdl jsem do Pbhu. Neustle jsem se ohlel dozadu . . . A Slunce zauk na nae dvee, nebudu ve svm tipi, byl jsem vzruen . . . Ale Dda se sml: To pece nen problm: Slunce m velik oko, ekl, Slunce si mne najde . . . a byla to pravda: o Hodinu pozdji . . . zrovna kdy mne Slunce zpozorovalo . . . Ddeek se obrtil k Severu k ece Powder . . . a vech pt ns zaalo pobzet kon. Kanadsk Vtr vl silnji. . . . V pozdnm odpoledni toho dne zaalo snit a j se otoil, abych se naposled podval smrem k Rezervaci . . . a uvidl jsem Kojota: stl asi dvacet metr ode mne, vedle velikho trsu pelyku: sklonnou hlavu -- lehce nachlenou na stranu, vyplazen jazyk, vztyen ui . . . Pozoroval ns, musel bt ukryt v kei, kdy jsme jeli okolo. Zavrtl ocasem . . . a potom, stle jet ns pozoruje -- bez pohnut nohou . . . se Kojot pomalu pohnul dozadu, zvedl zadek . . . iroko rozevel hubu . . . a Zvl -- a j se rozesml . . . Kojot ns nepovaoval za dleit. . . . "To je dobr znamen" ekl mi Ddeek -- "Kojot t bude hldat." A pak se podval na padajc snh -- "To nen dobr znamen" ekl. Snhov vloky byly velik, studen a zanaly

se nm lepit na vlasy a na ramena: pilnuly ke dvma orlm prm, kter ml Dda na lev stran hlavy, a k dlouhmu Luku, kter ml poven pes zda: Snh u poamlu pokrval zemi. Dda otoil Kon a tentokrt jsme jeli pry rychleji -- hnali jsme Kon klusem. ml jsem dojem, e jsem zaslechl kojot "jip" -- a otoil jsem se, abych se podval . . ale snh zaal padat rychleji . . . a bylo h vidt . . . Kojot byl pry. . . . Jeli jsme stle a brzy zveera jsme pekroili hranice mezi Jin Dakotou a Wyomingem -- tehdy jsem tato jmna neznal, nevdl jsem, co znamenaj -- nevdl jsem ani, e pejdme z jednoho msta do druhho . . . e existuj hranice . . . nevidl jsem, e by Zem mla Pomezn ry. Jedin, co jsem znal, byla Tahchuntay Chunkoo: Cesta Tvaru Srdce, kter obkliovala Paha Sapa . . . Velk Pln . . . Zemi Lakot. . . . Tu noc se Vtr valil Plnmi rychlost 150 kilometr za hodinu a Blizard ns dostihl na Vchod od eky Powder -- asi hodinu od msta, kde jsme ji chtli pekroit. Dda kal, e nemme na vybranou -- musme dl. Mezi Powder a ekami Big Hornu byly ady malch kopek, kter obklopovaly Zpadn konec Velkch Pln . . . a za tmi kopeky, roztaeni po ploinch, po cel cest a k Big Hornu, byli buvoli. Kopce ns ochrn . . . ns, kal Dda, ale j vdl, e mysl edho Sokola, Malho Jelena a mne. Ale myslel tak na nco jinho -vidl jsem mu to na oblieji . . . nebo noc se rozjasnila. Jak blizard zeslil, vloky byly men -- a bylo jich mnohem vc . . tolik, e noc u nebyla tak tmav -- jakoby si kad vloka nesla svou lucernu. Zastavili jsme u Great Rock: kad Lakota zn Great Rock: dky sv vce je viditeln tm odkudkoliv z Pln. Dda se na mne podval a pokvl -- potom otoil Kon tak, e stli elem ke Great Rock. Vedle skly rostl velik ke pelyku -- oba byly zasypny snhem. Dda chvilku pemlel, pak se podval na Wastaye, na snh . . . a pak se zaal velice pomalu - stle s pohledem upenm do snhu a zvedaje ruce k Nebi . . . toit v Kruhu . . . ne se pln otoil opt tv k Jihu a zstal zrat zptky, smrem, odkud jsme pijeli . . Otoil jsem se stejnm smrem a dval se tam, kam on -- vidl jsem pouze snh. Vdl jsem, e se na nco dv-- ale jedin, co jsem byl schopen si pomyslet bylo: Nkde, daleko tmto smrem --

zrovna, kdy mne Slunce pohladilo . . bylo msto, kde jsme se otoili k Severu k Powder . . . msto, kter jsem znal . . . ale kter bych znovu nenael. . . . Vtr zeslil . . . Snh vil kolem nj . . . ale Ddeek sedl velice pevn -- ani K se nehbal. Vechno se zdlo bt v Pohybu, krom Ddeka -- vypadalo to, jako by byl sm. Dlouho takhle sedl a dval se pes Great Rock k Jihu . . . pak spustil ruce a otoil se k Wastayovi . . . Wastay jej pozoroval . . . ekal - nyn to vm. . . a se Ddeek obrt. . . . A kdy se obrtil . . . jejich srdce se setkala . . . a oni vidli jeden druhho . . . VIDLI jeden druhho -- mj Ddeek a Wastay . . dle ne jakkoliv Lakota pamatoval . . . od dvnho dne, kdy se jako mlad hoi stali Snc dvojic . . . DVA: kte VID jako jeden -- v Zemi Vidn . . . DVA: jejich: Manitou -- Smr ivota - byl spojen ve VIDN . . . ONI: kte se stali: VC NE JEDNM . . . ALE MN NE DVMA . . kdy spolu kreli . . . v Jinm Mst. hkahn!! ekl Dda . . . A po dlouh chvli -- jako v domluv . . . Wastay pokvl . . . a mj Dda se otoil -- a podval se na ns . . . Nejdv na edho Sokola . . . potom na Malho Jelena -- a nakonec -- na mne. . . . Vechno je v pohybu, ekl a drel ob ruce proti tocmu se snhu. Pamatuj si toto msto . . ekl mj Dda . . nebo Tady: se oteve Stezka a zane Velk Cesta. Nenech sv srdce zarmoutit, nebo vechno . . je Kruh . . . a to, co t odvd . . . t tak navrac . . . Stezka, kter vede pry . . . je Stezka, kter vede tak zpt. Takov je cesta, takov mus bt. . . . Pamatuji si: Wastay pikvl . . . Jezdci Pln, ekl, a Jezdci Pout . . . jsou ti sam. To je cesta, ekl, Nae cesta . . . ale dval se pouze na mne. . . . A najednou pila hrza . . . Jako kdyby se njak zl, star duch polekal Wastayovch a Ddekovch slov -- a mocn zatkal ze Zem . . . vechny dobr vci zmizely. Vtr se zdvihl se zvukem, kter mne dsil, toil se kolem ns pln nsil a vrhal nm do tve tlust, mokr kusy snhu ze vech stran. Noc, kter pedtm psobila jasn, nhle ztemnla tak, e snh nakonec psobil ern . . . Nakonec, kdy u jsem nic nevidl -- a kdy se chlad usdlil v mm

tle . . . zabalil jsem se do ke a poloil hlavu dopedu na krk svho kon . . . a doufal, e k vid -- a ct -- aby mohl nsledovat Ddova kon. Zavel jsem oi . . a zdlo se mi, e slym Kojota . . . ale jeho hlas byl podivn -- nerozuml jsem mu. Chlad ve mn vzrstal . . . a brzy . . . nebylo nic, jenom Vtr . . . vouc po Plnch. . . . Zastavili jsme, ale j jsem jen s potemi zvedl hlavu. . . Dda a Wastay sesedli a svzali Kon k sob: ocas prvnho k uzd druhho, ocas druhho k uzd tetho, aby vichni kon byli pivzni v ad jeden za druhm -- pak jsme pokraovali. Znovu se ochladilo. Snh se kupil a do metrovch zvj, kter byly pln mokr. Kom se lo stle h a pohybovali se velice pomalu -- bylo jim tak zima. A byli unaven. Dvakrt jsem se podval na Ddeka, skrze snh jsem jej sotva zahldl . . . pokad upen hledl nahoru na oblohu: vdl jsem, e sleduje, kdy zanou z nebe padat drobn krupky ledu, kter padaly, kdy byla velk zima: Dda doufal, e -- dv ne na ns zanou padat -- dojedeme k horm. Doufal jsem e ns Kojot hld -- a krupky zastav . . . Vil jsem tomu. . . . Asi za dv hodiny jsme dojeli k ece. Powder tekla rychle . . . rychleji, kal Dda, ne kdy vidl: zdivoela stejn jako Vtr . . . Dda a Wastay se rozjeli opanmi smry po behu eky, aby nalezly nejbezpenj msto na pechod. . . . Sedl jsem, ekal na jejich nvrat: -prostydl, unaven a pln strachu: myslel jsem na "Tich Kamenn mohyly" Buvol, o kterch mi Dda vyprvl . . . zaal jsem si pedstavovat, e jsem jednm z nich . . . e se pomalu mnm v led . . . na Velikch Przdnch Plnch. . . . Najednou jsem uctil pohyb Kon a Wastaye, kter mne hladil po tvi a kal mi, abych nespal -- uvdomil jsem si, kde jsem: byl jsem se Sluncem . . . a s Kojotem . . . a s Jenny lutm Zrnem. Dala mi znovu vkaku . . ml jsem velikou radost. Pak nhle -- jsem byl zptky v Blizardu. Ddeek a Wastay ns vedli k mstu, kter vybrali pro pebrodn eky, pak ns pevedli pes vodu a nahoru na druh beh -- a do hor. Pak ihned sesedli a zaali vlenmi tomahavky kopat dru do snhu, kter by pojmula nae ti mal tla: svlkli ns, zabalili do k, poloili ns jednoho vedle druhho tam, kde odklidili snh, kter pak na ns

zaali velice rychle hrnout zptky -- v tom okamiku jsem poctil, jak se nco ledovho otelo o mj obliej . . . prvn mal krupky ledu zaali padat z nebe . . . Kojot ns ochrnil . . . Ddeek a Wastay ns pikryli snhem -- nechali nm jen malink otvor na dchn . . . ihned jsem se ctil tepleji . . . a vdl jsem, e nyn u mohu bezpen usnout. . . . Blizard dil celou noc . . . a j snil . . Vtry se stvaly hlasitj a divoej - vzduch chladl . . . ledov krupky byly vt a tvrd. Nkde daleko pod sny jsem slyel, jak bubnuj do zem . . . a chvlemi jako bych ctil, jak dopadaj na snh, kterm jsme byli pokryti. Ale bylo mi teplo . . . a byl jsem v bezpe. . . . Zdlo se mi o Ddekovi a o Kojotu . . . snil jsem o Blznivm Koni, a protoe jsme byli blzko Little Big Hornu, zdlo se mi i o pitomm dlouhovlasm Custerovi. Ddeek kal, e nenvid i jen vzpomnku na nj -- vidl Custera: v roce 1875 byl patnctilet kluk, kdy Rud oblak ml sv vidn a on -- a Wastay -- byli mezi tmi, kte jeli dlouh pran mle k Little Big Hornu, aby bojovali po boku Sedcho Bka a Blznivho Kon . . . ale snil jsem o mnoha vcech . . . pjemnjch vcech . . . nejvc ze veho, se mi tu noc . . . zdlo o Jenny lutm Zrnu . . . Snil jsem o tom, jak mi kdysi dala vkaku. Pedtm jsem nikdy vkaku nevidl . . . a kdy jsem ji vidl stt na schodech koly v rezervaci, jak otevrala pusu nahoru a dol a mal bubliny se j zjevovaly u pusy a zase mizely, el jsem k n a dval se. Dlouho mne nechala se dvat . . . a pak se usmla, mile se na mne usmla -- a dala mi kousek vkaky. Byl jsem tak astn. vkal jsem a vkal - nikdy se mi nepovedlo udlat ani bublinku, ale vkal jsem cel den a nemohl se dokat, a se vrtm do tipi a uku ve Ddekovi. Dvakrt bhem dne se na mne Jenny lut Zrno otoila a zase se tak mile usmla. Podruh jsem se usml tak - a ona se rozesmla. To bylo divn: Ona se smla -- ale j jsem byl ten, kdo byl astn . . . Tomu jsem tko mohl rozumt, ale neml jsem as pli pemlet -- musel jsem vkat. kola skonila a j tm celch pt kilometr do tipi utkal - a pod jsem vkal. Bylo celkem teplo, a Ddeek sedl ped tipi a obruoval kemen, aby z nj udlal hlavice p --

bel jsem k nmu, postavil jsem se pmo ped nho . . . a vkal. Chvli se na mne nedval, pak vak poloil roh malho jelnka, kterm obruoval kmen, a odloil kousek ke, kterm si chrnil ruku . . . a podval se na mne. vkal jsem, tak hrd, jak jsem jen mohl bt -nakonec se mne zeptal: "Co to dl tvoje pusa? ". . . . Vysvtlil jsem mu vechno o vkn -- a o Jenny lutm Zrnu, a o tom, jak se na mne usmla a j se na ni tak usml: "Myslm, e je moj enou," ekl jsem. Ddeek se na chvli zamyslel . . . a znovu se na mne podval . . . pak pokval hlavou . . . a ekl: Pokud se sta eny hbaj a nemluv na tebe nebo t nelb -- tak to nen tvoje ena." Bylo to pro mne tk - nevit Ddekovi . . . ale tenkrt . . . jsem mu mon i nevil. . . . Pozdji mi Wastay ekl, e kdy mne odkryl, jet jsem spal . . . a moje pusa . . vkala. ... Spali jsme pod snhem . . . celou noc a do ptho dne. Stle jet lehce snilo a Vtr se neutiil . . . ale akoliv Slunce jet nevylo, u nebyla takov zima -- a vechny ty ledov krupky zmizely. Kdy ns odkopali, rychle jsme se oblkli a pomohli odklidit snh na vt ploe, aby se Kon mohli narat Trvy. I v Zim byla na Jin stran hor trocha Trvy -- ne mnoho, ale peci jen dost, aby se Kon ped dal cestou alespo trochu posilnili. Dda a Wastay zatkli sv dva vlen tomahavky a Ddv ostr n hluboko do Zem a Kon k nim pivzali. Byl jsem rd, e vidm Kon . . . K byl rd, e vid mne. . . . Pojedli jsme a vyrazili. Ctil jsem se dobe . . . ed Sokol a Mal Jelen vypadali, e se tak ct dobe . . . A Wastay: vypadal v podku . . . Ale mj Dda. . . . Od toho Vidn u Velik Skly (Great Rock) -- byl jin. Kolem nj bylo Ticho - Ticho jeho tla. Dda neml moc rd slova, pouval je jen mlo. kval, e to nechv na mn - moje pusa jich byla vdycky pln. kal, e obsah slov je v tom, jak jsou eeny. kal, e nechv mluvit sv tlo. A jeho tlo kalo mnoh, to vdl kad, kdo jej znal. J jsem to vdl. Dval jsem se na nj a uvdomoval jsem si, e jeho tlo je tich - - e nemluv. Mlo to urit nco spolenho s Jezdcem - - vc jsem vak nevdl. . . poprv v ivot jsem vidl -- e Dda

vypad unaven. Ddovi bylo asi 84 a 85 let. Narodil se, jak mi jednou kal . . "V roce Velikho Ohn", co bylo, jak jsem se pozdji dozvdl od blch lid, v roce 1860 nebo 1861 -- oba tyto roky byly na Plnch obrovit ohn --, ohn, kter hoely msce. Ml jsem o Ddu starost. Jel jsem pmo za nm a pozorn jej sledoval -- ani o tom vdl. Ujeli jsme pouhch pr kilometr, kdy . . ani by se otoil . . . ani se vbec otoil . . . Dda zvolal: "Jestli mne bude pod takhle sledovat, snh vysko a ukousne ti prdel!" Zaslechl jsem Wastayv hlasit smch . . a nsledujcch nkolik kilometr na mne ed Sokol a Mal Jelen neustle pokikovali: . . "Dvej pozor, Kojote, snh ti pokoue prdel!". . . . O pt hodin pozdji jsme minuli posledn horu . . a uvidl jsem Buvoly. Pokrvali celou ploinu, kam jsem jen dohldl, celou cestu a k Little Big Hornu -- byly jich tisce a tisce . . Zrovna tak, jak tomu bylo za dob Ddova a Wastayova mld . . Akort nyn . . vichni Buvoly patili vld . . . a bylo protizkonn je zabjet. Vlda by t zavela do vzen. Dda kal, e vzen nen dobr msto . . . Vzen, kal . . . ti ur ducha. . . . Kdy jsme sjdli dol z hor a blili se k Buvolm, stdo trochu zneklidnilo: velic, mohutn samci se zaali -- zatm jen obas -- ohlet nam smrem -- samice a mlata se zaaly pomalu pesunovat dl od ns. Kdy jsme dojeli na ploinu, Dda nathl ruku vzhru, zastavili jsme se a zstali pln nehnut -- nemluvili jsme: velc samci se zformovali do plkruhu -- tv k nm . . . a dlouho stli a pozorovali ns . . . obrovsk hlavy sklonn -- oi upen nahoru . . . nhle se otoili zptky a zaali se znovu pst . . . ale vdli, e jsme tam. Dlouho jsem je tie pozoroval a naslouchal jejich hlasitmu evu, obzvl mlat . . Kanawa! -- nikdy nebyli zticha: miloval jsem buvoly -- byl jsem spojenec Buvol . . . Po chvli jsem se zeptal Ddy, jak si Buvola vybereme. Dda mi ekl, e si nebudeme vybrat. . . . ekl, e to bude Tatanka, kdo si vybere -- e stdo vybere toho, kdo nm pome. ekl, e Lakotov a Buvoli jsou Hunka -- Pbuzn . . a e Pbuzn si vdy pomhaj . . . vdl jsem, e je to pravda. . . . Rozdlali jsme tbor u pat hor, kousek od Stda: nedlali jsme ohe -- Dda kal, e

ohe by stdo podsil . . . Vdl jsem to . . . ale bylo mi zima. ekali jsme, zaalo se stmvat - zeptal jsem se Ddy, kdy stdo vybere toho, kter nm pome. ekl, e prv vybraj . . a e kdy vydrm del dobu se zavenou pusou a otevenma oima -- uvidm je, jak vybraj. ekl tak, e to pravdpodobn neuvidm, protoe neustle oteven pusa mi blokuje oi. Dval jsem se . . . se zavenou pusou -- ale bylo to tk. . . . Zstal jsem vzhru tak dlouho, jak jsem byl schopen -- dle ne Mal Jelen, dle ne ed Sokol . . . ale nakonec, kdy mi m oi sdlily, e jsou z dvn pli unaven, lehl jsem si, pikryl se kemi -- a el spt. Dda a Wastay sedli jeden vedle druhho ve tm . . . Budou se dvat. . . . Rno jsem se vzbudil vn jdla . . . opkanho na ohni! -- rychle jsem se posadil a hledal Buvoly . . . pod jsem je jet vidl . . . ale daleko, daleko odtud . . . Jako velikou ernou skvrnu na Zemi -- jako Stn, na Slunci. Zatmco jsem spal, stdo se posunulo k Severu podl eky . . . vichni krom jednoho: obrovskho samce: Bka -- asi tak osm nebo deset let starho. Stl bez pohnut -- nejedl, hlavu v jedn rovin s tlem -- se dval pry k horm -- a nkam za n . . k Velikm Plnm. . . . ekal. . . . Dda tak ekal . . . vypadal unaven -- unavenji ne noc pedtm. Sedl stejn nehnut jako Bk . . . a dval se stejnm smrem . . . a j vdl, jak Staec kal, e jdou jeden vedle druhho -- Dda a Tatanka . . vydvali se stejnm smrem: spolen! Brzy bude as. . . . Wastay mne pozoroval a udlal rychl znamen, kterm mne upozoroval: hbej se pomalu -- a nemluv. Vstal jsem, a hodn opatrn jsem si el stoupnout vedle nho. Udlal pohyb rukou, kterm mne pozdravil -- a j si sedl . . . A, tak, jsem ekal. . . . Po dlouh chvli se Ddeek nhle pohnul . . . a najednou -- Bk tak: pohodil hlavou, a zatsl tlem . . . Kopnul do zem -- a hlasit zaval . . . a pak znovu tie stl . . . byl vybrn . . . A souhlasil. . . . ed Sokol a Mal Jelen jet spali a Dda mi pokynul, abych vstal a el je vzbudit. Udlal tak znamen pro "zavenou pusu" a j jsem se rozesml. On se nezasml. Vypadal

smutn . . Cesta s Buvolem byla obtn. Ale pak se jeho oi oteplily a udlal posunek, jm naznaoval "blzko mmu srdci" . . . vdl jsem, e mysl mne a byl jsem moc rd. el jsem rychle -- a potichu-- k mstu, kde spali Mal Jelen a ed Sokol -- a probudil je . . potom jsem se dval jak Ddeek shromaoval vci, kter poteboval na to, aby dkladn "pozdravil Tatanku" . . . Kdy skonil, obrtil se k edmu Sokolovi a Malmu Jelenovi, a pokynul jim, aby rychle jeli zaujmout sv pozice: mli jet dol po ece a sledovat ob silnice na druh stran Big Hornu: mli hldat, aby tudy neel Bl mu, nejel automobil Blho mue, nebo nebeli krvy Blho mue, nebo psi -- protoe kdyby "ti" se objevili, pijde Bl mu ihned za nimi. nasedli, odjeli a vzali s sebou ostatn Kon. Dval jsem se za nimi a ctil podivn smutek. Zaslechl jsem jet jednou Wastayova -- a Ddekova -- slova a nhle jsem ml strach. Vdl jsem, e Wastay mluvil o "Jezdci". Nechci Jezdce -- nechci aby Dda byl smutn -- nechci Ddu opustit -- nikdy. Budeme vdy spolu . . Slbili jsme si: pokme na sebe. . . . Kojote!!! Zvuk Ddova hlasu mne donutil otoit se. . . . Byl pipraven: v lev ruce Bl Orl pero - v prav: mal koen pytlk s popelem z dmky . . Na lev stran tla mu visel mal toulec z jemn ke . . ve kterm ml sv dva Vjimen py: zas jednou ml pes rameno poven luk: vpravo ml pochvu z hrub ke, kterou mu kdysi, ped mnoha lety, udlal Wastay. . . . V pochv byl Ddv Velk N . . . Jeho "medicinov vek" visel vedle pochvy . . na pravm zpst ml povenou palku z orl kosti. Ml namalovan obliej . . dva pruhy na kad stran nosu, kter sahaly od brady a k om: na prav stran dva ern pruhy -- ern pro popel z Posvtn dmky -- ern pro Buvola . . . na lev stran dva Bl pruhy . . Bl na znamen toho, e Dda piel v mru . . Bl pro Posvtn orl Pero, kter odnese Tatankova ducha bezpen zpt ke Stdu.. . . . Tehdy . . jsem nevdl, e Dda byl jednm z poslednch velikch Lakotskch aman. Vdl jsem jen to, e byl mm Ddou, a e uml bjen vci. Kdy jsem ho vidl: jak

vypadal tak vysok a staten . . . vlasy svzan do dvou dlouhch cop, s namalovanm obliejem, se dvma Orlmi pery na ztylku -- v tu chvli . . . u nepsobil vbec unaven . . . kdy jsem ho vidl, vechen mj strach byl pry . . . a byl jsem hrd . . Pokynul mi a ukzal na blou barvu, kter ulpla na velikm kameni, kter pouil . . . a j jsem shl dol dvma prsty prav ruky . . . namoil je do barvy a penesl na pravou stranu svho oblieje k puse, pak jsem je thl nahoru po lci. . . . pak jsem rychle uinil to sam levou rukou, a namaloval si dva bl pruhy tak na levou stranu oblieje Ddovi oi mi ekli, e jsem to udlal dobe -- bylo pro mne velice tk, abych se neusml -- byl jsem rd, kdy schvaloval m ponn . . . obzvl, kdy lo o nco dleitho. Pokval hlavou a podal mi mal Bl Orl Prko, stejn jako ml on, jenom men . . Kdyby mal kousek Tatankova Ducha spadl z Ddova Blho pera . . musel jej mal chlapec s malm prkem chytit. . . . Tatankv Duch se mus vrtit ke stdu cel. . . . Ctil jsem Wastayovu ruku na svm rameni, otoil jsem se a podval se nahoru na nj -- i v jeho och jsem vidl, e jsem ve udlal dobe. Wastayv obliej vypadal jako vdycky -neuval barvy. Vypravi Pbh se nikdy nemaluj, kal asto Wastay -- uvaj slov. To jsem vdl . . Jednou, budu pouvat slova . . . Wastay se na mne dol usml -- jako vdycky, vdl, na myslm. V lev ruce ml svj Dlouh Otp. Na vrcholu, tam, kde ostr epel byla pipevnna ke devu, viselo uspodno do kruhu okolo otpu -- sedm Blch Orlch Per. V t sam ruce, ve kter drel otp, drel tak mal kousek svtle pomalovan ke. Wastay se na mne znovu usml . . . a pak mi podal svtlou ki. Vzal jsem ji do prav ruky . . zrovna kdy si Dda stoupl vedle mne zprava a vichni ti jsme stli v ad tvemi k pravmu boku Bka. . . . - Byli Jsme Pipraveni Dda zvedl pravou ruku . . . pot piloil Blou Palku z orl Kosti ke rtm . . . a jednou vysoce zahvzdal . . . Ozvna hvizd prohnala po cel ploin . .a pak zmizel . . . ve Vtru.

HANTA YO!! zvolal Dda . . . WAHKAHNYAH HEEBOO YAYLO! Vyisti Cestu, ekl . . . Pichzm ve jmnu Skrytho! A pak . . . Jsme se pohnuli. Bk se nepohnul . . . a zstal bez hnut po celou dobu, co jsme se k nmu pibliovali. Pt metr od nj jsme se s Wastayem zastavili: Dda el dl. Bk stl pod elem k horm . . . a k Velikm Plnm . . Ddova cesta vedla pmo ped jeho hlavu -- jen kousek doleva . . a stl elem k Tatankovi. Dal si sek z mkk ke do lev ruky, shl do nj prsty prav ruky - a vylovil mal mnostv popela: ukzal popel Tatankovi a ekl mu, e popel je dkazem toho, e to byl On, mj Dda, kdo dal Stdo o ivot. A e Stdo souhlasilo. ekl tak Bkovi, e to byl On, mj Dda, kdo krel s Bkem krok za krokem na jeho Posledn Cest. Pot Dda ukzal Bkovi Bl Pero a ekl mu, e s tmto Perem se jeho duch navrt ke Stdu. ekl mu tak, e kdyby nco z Bkova Ducha spadlo . . . mme druh Pero, jm jej zachytme. Dda se na mne podval a j postoupil dva kroky dopedu a zvedl jsem levou ruku s Perem, aby Bk Pero vidl. Bk pootoil na chvli hlavu a pak se zas obrtil zpt. Ddeek podkoval Bkovi za jeho ivot a ekl, e vech sedm Lakotskch kmen se dozv o jeho obti.. . . . Dda se otoil a el zptky k nm, poloil Bl Pero a sek s popelem na zem, pak sundal ze zad luk, klekl si na jedno koleno a vyndal z toulce jeden ze svch p: nathl ttivu jak nejdle mohl, chviliku zavhal, pak vystelil p namen tam, kde Bkv krk pechzel v hru. Bk zachrochtal: jednou otoil hlavu, pak nehnut stl. Dda vstal, obeel Bka na druhou stranu, a opakoval to vechno s druhm pem . . . jenome tentokrt . . . kdy p Bka zashl, vydal hlasit ev, ob pedn nohy se mu podlomily -- a on se sesul jako by si chtl kleknout: Wastayi! zavolal Dda . . . ale Wastay u bel . . . Udlal tyi rychl skoky a, pesn podle drhy prvnho pu, zaboil dlouh otp do Bkovy hrudi, skrz ki a do plic . . . obrovit Bk zakvlel, pak upadl -- rychleji, ne Dda pedpokldal . . . jak pevaloval veliknskou hlavu, kdy se mu pekulila na levou stranu, -- zashl svm ostrm rohem Ddu

do lev nohy tsn pod kolenem a roztrhl mu koen kalhoty i maso a ke kosti. . . . Vybhl jsem k nmu, ale Dda zavolal: "Stj!" -- a j jsem ztuhnul tam, kde jsem byl Dda ani nevykikl. . . . Ihned vyndal z pochvy svj Velik N, uzl roztrenou nohavici a zavzal si s n pevn levou nohu tsn nad zrannm. Potom . . jako by se nic nestalo, obeel Bka na stranu, kde jsme stli a zaboil svj n hluboko do jeho hrudi, tsn pod krkem. Wastay mu stanul po boku . . . a tyma rukama drce Velk N, oteveli Bkv krk a Dda vsunul levou ruku dovnit a vythl Bkovo srdce . . . a osvobodil jej. . . . "Kojote!" zavolal Dda . . . a j nikdy nepochopm, jak jsem se dokzal pohnout -- ale dokzal jsem to. Rozbalil jsem ki, kterou mi Wastay podal, bel jsem a rychle ji podal zpt Wastayovi, potom jsem utkal sebrat ze zem Ddovo Pero . . . a znovu zpt, zrovna vas, abych poloil Ddovo a sv pero vedle sebe na Zem, kdy Dda uloil Srdce na ki -- a Wastay dal ki na vrchol obou Per. Wastay zabalil Srdce do ke . . . a po t jsme oba, Dda a j, vsunuli ruku pod ki, uchopili nae Pera . . . a kdy Wastay zvedl ki -- a Srdce, zvedli jsme svoje Pera . . . pod jsme se ujiovali, e jsou pod k . . . aby se ani kousek Tatankova Ducha neztratil. . . . Ddova noha jet stle krvcela, a kdy jsme se pomalu vraceli do naeho malho tbora, kulhal. Kdy jsme tam doli, Wastay vzal Ddovo Pero do jedn ruky -- a zatmco jej pod drel pod Srdcem zabalenm do ke, podal ki Ddovi, kter ji vloil dovnit koile vedle svho Srdce, potom uvzal koen emen tak, aby mu drelo na prsou. Vzal si od Wastaye sv Pero a ode mne m . . a vetknul je jedno vedle druhho pod emen . . . nakonec sundal uznutou nohavici ze sv nohy a msto n uvzal na nohu druh koen emen tak pevn, e tm zastavil krvcen. Bel jsem a pinesl mal koen sek, a kdy jsem jej vzal, Wastay vydal troj sokol skek. Troj skek byl znamenm pro edho Sokola a Malho Jelena, aby rychle pili. Dda jet stle stl -- a neekl ani jedin slovo -- kdy ed Sokol a Mal Jelen pivedli

Kon. Wastay mu pomohl na Kon, nm pokynul, abychom nasedli a vedl ns nazpt k horm. Bylo mi jasn, e Ddovo zrann nen nijak jednoduch . . . kdyby bylo, vnovali bychom tomuto mstu mal obad a sndli trochu Tatankova masa a potom bychom zruili a uklidili tbor. Ale nebyl as . . . a abych ekl pravdu . . . nikdo na to neml ani pomylen. . . . Pomalu jsme jeli pry z ploiny a do hor . . . a k Velkm Plnm. Prvn el Wastay, pak ed Sokol a Mal Jelen . . . pak j -- vedle Ddy. Dda jet stle mlel. Jel s pravou rukou na obou Perech, kter zstvala za koil a leela na ki, kterou bylo zabaleno Tatankovo Srdce. Jel jsem po jeho levici a vidl jsem jeho nohu. Byla pokryt zaschlou krv a zrann bylo iv a pln pny. Nkde z nj jet stle tekla krev . . . a dky ztrt krve, a protoe zrann bylo vystaveno chladu, noha byla pln sinal -- pod krv tm bl. Wastay ekl, e by nebylo dobr rnu zakrvat dv, ne dojedeme k ece Powder -- kde rostly Liv Rostliny - a on by ji mohl vyistit, abychom ji zakryli k. Zastavili jsme jednou, a Wastay s edm Sokolem uzli dva rovn mlad stromky -- vdl jsem, e a dojedeme k ece Powder, napneme mezi ty stromky ki, aby na n mohl Dda leet a my jej mohli thnout po snhu Konm. Akoliv se to z jeho tve nedalo vyst, Dda zakouel velikou bolest . . Dda byl velmi dobr jezdec. Ale nyn jel s hlavou sklonnou -- ml zaven oi, nesedl na Koni rovn jako obvykle, akoliv K el pomalu. Bylo pro nj tk se udret. Byla zima, vichni jsme byli unaveni -- a j jsem se o Ddu bl. Pozorn jsem jej sledoval -- jako pedtm -- a doufal jsem, e mi ekne, e snh vysko a kousne m do prdele! . . . ale neekl vbec nic . . . Ani se na mne nepodval. . . . Stle jsem se na nj dval . . . a odvrtil jsem pohled, teprve kdy jeho K zastavil. Wastay stl na vrcholu posledn hory, ed Sokol a Mal Jelen vedle nj. ed Sokol otoil Kon a sjdl dol ke mn: zstane s mm Ddekem, ekl. Jel jsem pomalu nahoru na posledn kopec, a stoupl jsem si s Konm mezi Wastaye a Malho Jelena . . . a podval jsem se do prostoru Velkch Pln. . . . A bylo to . . . jako by Pln zmizely . . jako by je nkdo odnesl a vymnil za rozlehl

bl prostradlo . . . nebylo vidt nic -- ani skalka, ani ke . . . nic -- jen snh. Velik Blizard trval pouze ti dny -- ti dny padal snh . . . ale jet dva dny foukal Vtr a rozfoukal snh po Kraji -- Vude . . . Kamkoliv. Kraj byl vyitn: byl mkk -- a bl! Pro toho, kdo neznal Pln -- Mal Jelen, ed Sokol, a j -- nebylo mon urit smr . . nebylo -- obzvl ve dne, v noci budou mraky . . Nebylo mon: urit Sever, nebo Vchod . . . nebo Domov. Dda by jej nael -- ale tomu nebylo dobe. Dda nael vechno: znal na Plnch kadou hroudu Zem. A, samozejm, Wastay . . . Ten tak uml najt vechno. . . . Wastay nalezne cestu na Pine Ridge . . . Wastay nalezne Domov. . . . Sedli jsme tak dlouhou chvli: Wastay, Mal Jelen a j . . . a dvali se do Pln. Zem psobila opravdu: A Navky. Pod svtcm blm snhem se Matka Zem rozkldala a tam, kam oko dohldlo -- a dl. Nebe bylo pln velikch, jemn blch mrak -- Vtr vl, a postrkoval mraky pomalu po horizontu. bylo to Ndhern . . a Tich. To byly ty chvle, jak Dda asto kal, kdy Zem byla pokojn -- a vechno bylo v pohybu. Koutkem oka jsem zahldl, jak se nco v dlce pohnulo, a otoil jsem se, abych to vidl . . . bylo to pry. Podval jsem se pozornji -- ale nic tam nebylo. Otoil jsem se zpt a Wastay mne pozoroval: Usml se, pokval hlavou, jako kdyby byl rd, e jsem si toho viml. "hkahn!" ekl potichu a j se usml a podval se zptky na Velik Pln. Po chvli se Wastay otoil k Ddovi a pokval na edho Sokola, pak se podval na Malho Jelena a na mne: "Hoppeh!" Wastay: "Pojme!" . . . otoili jsme Kon a vydali se dol Na Velik Pln . . Dda s edm Sokolem ns nsledovali. . . . Byla to dlouh, tk jzda k Powder. Nejdve jsme zastavili, oistili od snhu kus zem, pak jsme uzli nkolik vtv -- a rozdlali ohe. Devo nebylo such, take hoelo pomalu a hodn kouilo, ale Vtr Pln vl a ohe udroval . . . a nakonec deva shoela a do erna. Pokali jsme a zchladnou, pak jsme si vzali kad kousek, teli o nj prsty -- a namalovali si "ern" pod oima . . aby nm lesk snhu nepokodil oi a nezmizel nm horizont -- a vechno vypadalo ble. Namaloval jsem oi Ddovi . . . pod jet nemluvil, ale

vdl, e jsem to j, take se mi dval do o . . . a vidl mne. . . . Trvalo nm tm est hodin, ne jsme dojeli k Powder, Kon li velice pomalu, se sklonnma hlavama -- zen snhu mohlo pokodit oi tak Kom. Snh nebyl vysok -mn ne pl metru -- ale byl mkk a jako chm, pokrval celou Zemi. Kom nevyhovovalo, kdy Zem byla pokryt, chtli Zemi vidt. Jel jsem s Ddekem, ped nmi ed Sokol a Mal Jelen. ed Sokol nesl stromky, kter uzli v horch, a jak jsem zahldl, kdy jsem se otoil od Ddy . . . Mal Jelen nesl Wastayv Dlouh Otp. Wastay byl unaven. . . . Ten den nevylo Slunce, Nebe bylo pln mrak -- a kdy jsme dojeli k Powder, u se stmvalo . . . Wastay ekl, e zstaneme na noc u eky. Vyistili jsme velik prostor u vody a rozdlali mohutn ohe, potom jsme s Wastayem pomohli Ddovi z Kon -- rukou stle jet svral ob Pera. ed Sokol a Mal Jelen nathli ki mezi dva stromky a my jsme s Wastayem Ddeka opatrn poloili k ohni a pikryli dalmi kemi. Sledoval jsem Wastaye velmi pozorn -- byl unaven a hbal se pomalu. ekl jsem mu, e s nm zstanu a pomohu mu umt Ddovo zrann. Zstal jsem s nm tak dlouho, jak jsem mohl, ale nakonec, znovu, m oi byly tak unaven z dvn, e jsem se pikryl kemi a usnul u ohn. . . . Nespal jsem dobe -- a mnohokrt jsem se probudil. Jednou, ml jsem pocit, e svt, jsem se probudil a slyel Wastaye, jak zpv . . . a j vdl, e dokonil itn Ddova zrann -- a l jej. Kdy jsem se nakonec opravdu probudil, Slunce u vylo, a ed Sokol a Mal Jelen vaili nad ohnm -- byl u jen velice malik -- jdlo. Dda spal, nohu pevn zabalenou v ki -- a Wastay leel vedle nho. Wastay nevypadal dobe: na ele ml krpje vody a ze spnku kadou chvilku zakalal. Rozhodli jsme se, e jej nebudeme budit -- zstaneme u Powder pes den, a ztra, pokud jim bude lpe -- pjdeme dl. Lovili jsme cel den - a povedlo se nm chytit jenom tyi krlky. Sthnul jsem je a Mal Jelen mezitm rozdlal ohe - upekli jsme je a podali Ddovi a Wastayovi. Sndli vechno. Wastay se zeptal, jestli jet mme -- ekli jsme, e se peou -- a bylo tomu tak . . ale

neekli jsme, e je nebudeme jst. Wastay a Ddeek je potebovali vc ne my. My jsme li brzy spt - a brzy jsme vstali. Proel jsem kolem a podval se na Ddu -- tm se ale Wastay probudil, otevel oi a chtl vstt -- ale zaal kalat a spadl zptky na zem. Bel jsem mu pomoci -- ale on zvedl ruku: nect se nejlpe, ale vzal si njak liv byliny a brzy bude v podku -- Musme jet, ekl -- Tohle je n as. . . . Zatmco Mal Jelen uklzel tboit a ed Sokol podval Wastayovi jdlo, pipevnil jsem ki a mlad stromky, na kterch Dda leel, ke koni tak, aby Ddekova hlava a kmeny strom byly nahoe tm u hbetu kon. Vtve stromk zstaly na snhu a rozkldaly thu do vt plochy, aby se koni lpe thlo. Kdy bylo vechno hotovo, Mal Jelen pomohl Wastayovi na kon . . . a my jsme ekali. Pro wasataye to bylo obtn, cel elo ml orosen, ale kdy se jednou vyplhal na kon, drel se u pevn . . . a pak se rozhldl po Plnch. Po chvli odvedl svho kon pomalu kousek doleva, zastavil se, podval se znovu na Pln -- a dodal: "Tady je cesta" -- Tohle je moje cesta: Hahkahmyah Oopo, ekl . . Sledujte mou cestu . . . Podval jsem se na edho Sokola a on pikvl, pak vsedl na kon, postavil jej vedle Wastayova a zamil stejnm smrem. Postavil jsem se ped edho Sokola, srovnal kon podle nj a vyrazil po e, kterou Wastay vyznail. Pi jzd jsem se neustle ohlel, jestli se neodchyluji od pmho smru -- kter Wastay ukzal. Pak jsem dal edmu Sokolovi znamen -- asi tak o kilometr dl -- rozjel se ve stopch mho kon -- a oba jsme neustle kontrolovali, jestli se pohybuje v pesn pmce. Mal Jelen, kter svzal koenmi emeny Ddova a Wastayova kon,jel s nimi po celou dobu vedle mne. . . . Ddeek se klouzal po snhu na kch pivzanch ke stromkm, pravou ruku stle jet tiskl ke dvma Perm pod koil, petaenou pes ki, do n bylo zabaleno Tatankovo Srdce. . . . Jeli jsme pomalu . . . po kadm kilometru jsem dval znamen edmu Sokolovi, kter se pustil po mch stopch . . . tak takhle . . . se ns pt . . . pohybovalo rovn kupedu . . . do przdnch, zasnench Pln. . . .

Ddeek a Wastay ili na Plnch tm cel stolet, a vdli vechno, co se o Velkch Plnch dalo vdt. Bylo tam tolik cest, ktermi se lovk mohl dostat kam chtl -- oni znali kadou z nich . . . Ale j je nzenal, ani ed Sokol, ani Mal Jelen. Take, kdy jsme se vydali na Wastayovu cestu, nebyl jsem si jist ani jakm smrem vlastn jedeme . . . ale po chvli: prozradilo mi to Slunce. Velik mraky se vrtily, take Slunce nebylo vidt, ale j jsem pozorn sledoval cestu, kudy se pohybovalo po obloze -- zleva doprava . . . Jeli jsme na Jih . . . Byli jsme na cest asi est hodin, kdy Vtr zeslil. Ochladilo se a Kon byli hladov a unaven -- li u velice pomalu. Ml jsem tak hlad a ed Sokol a Mal Jelen tak. Rno jsme nejedli -- jedl jenom Wastay -- nebo jdla bylo mlo. Kvli Ddovu zrann, jsme opustili tbor tak rychle -- e jsme si nevzali ani kousek Tatankova masa. Z przdnch Pln a z lesklho snhu se mi toila hlava -- przdn aludek mi jedin pidval. Rozhodli jsme se: jakmile spatme njak zve, kter bychom byli schopn zabt Lukem a pem, Mal Jelen se je pokus ulovit . . . ed Sokol a j jsme museli udrovat smr. Ale my jsme nevidli jedin zvtko a Mal Jelen tak ne. Nevidli jsme nic . . . a na mne zanaly dotrat starosti. Dda jet stle nepromluvil a neotevel oi . . . Wastay leel na krku svho Kon -- stejn jako j pi Blizardu: oi ml tak zaven. Ohldl jsme se pes rameno: vidl jsme edho Sokola dobe . . zamval jsme na nj a on mi tak zamval, pak jsme se otoil zas dopedu . . . a v tu chvli jsme nco uvidl!! Uvidl jsme to, protoe to nebylo bl . . . bylo to mal - a tmav . . . A j najednou vdl . . . e pmo pede mnou . . . v dlce . . . vidm Great Rock. . . . Wastay ani Dda neoteveli oi ani kdy jsem zavolal na Malho Jelena a ukzal mu dopedu, potom jsme se otoil a dal znamen edmu Sokolu. ed Sokol pobdl Kon a ihned pijel a k nm. Te u jsme nepotebovali udrovat smr -- dojeli jsme tam, kam Wastay vdl, e dojedeme. To, co jsme spatil, bylo msto pobl vrcholu Great Rocku, kde Slunce pes den rozpustilo snh. Byl jsem astn, e vidm nco, co poznvm -- ale zrove jsem zaal mt obavu . . . nebo tam nkde, daleko za Great Rockem, bylo msto, kde se

musme obrtit na Vchod k Pine Ridge . . . k domovu . . k mstu . . . o kterm jsem vdl, e je nenajdu. . . . Great Rock byl obrovsk -- a Dda kal, e nemal st byla jet hluboko pod Zem. Neobjalo jej ani deset mu s rozpaenma rukama. Byl vy ne j -- i kdy jsem sedl na Koni. Ale ne vy ne Dda -- kdy sedl na Koni. Ddeek byl hodn vysok -- vy ne vtina Lakot: vy ne Wastay. Wastay asto kval, e co se tk vky, budu po Ddovi. Dda se na mne vdycky pozorn zadval, pak potsl hlavou a ekl: "To nen dobr. Budeme ho muset pehnout pes Slunce" . . obas mne napadlo, e to mysl vn . . . a Wastay mi to obas tvrdil tak. . . . ed Sokol a Mal Jelen pomohli Wastayovi s Kon a posadili jej tak, aby se zdy opral o Great Rock, pak mi pomohli sthnout ki, na kter byl Dda, tak, aby leel vedle Wastaye. Ddeek na chvli otevel oi a podval se na Wastaye, pak je opt zavel -- ale ty oi byly ir, liv byliny, kter Wastay Ddovi dal, mu pomohly. Ruku ml stle na Srdci. Wastay u neml pot na ele, ale tce dchal a vidl jsme, e je hodn unaven. Slunce rozpustilo vtinu snhu z alvjovho kee u Great Rocku, ed Sokol z nj vzal nkolik vtv a snail se rozdlat ohe. Mal Jelen pikryl Wastaye a Ddu kemi a j si klekl mezi n. ekl jsme jim, e jsme u Great Rocku a e nevm co dl -- a nev to ani ed Sokol ani Mal Jelen. Nevme, kde je Pine Ridge . . . Neznm cestu. Ddeek otevel oi . . . a poprv po vc ne dvou dnech promluvil: "kahn" ekl, "Ve je v pohybu. Cesta je oteven" a potom ekl to, co jsem slyet nechtl: Najde si t, ekl. Byl jsem pli unaven, abych pemlel, co chtl Dda vlastn ci -- a pli hladov. Toila se mi hlava, el jsem a sedl si k ohni k edmu Sokolovi a Malmu Jelenovi. Po chvli jsem se zabalil do ki, a akoliv bylo jet svtlo, lehl jsem si a usnul. Jednou jsem se probudil -- byla tma, ale m oi nevydrely oteven, znovu jsem usnul a probudil se a rno. Dda a Wastay spali -- vedle sebe, u Great Rocku. ed Sokol a Mal Jelen sedli blzko mne

u ohn. Vstal jsem a podval se nahoru na Nebe. Vidl jsem Slunce: Slunce stoupalo vzhru, napl skryt za velikm blm oblakem. ed Sokol ekl, e musme sehnat nco k jdlu: zahldl pr krli stopy -- on a Mal Jelen se pokus je ulovit. Protoe mm nejlep oi, mohl bych vylzt na Great Rock a z vky bych pravdpodobn vidl vc ne oni vid ze Zem -- uvidm tak dl -- odtamtud bude snaz zpozorovat pohyb. Vsedl jsem na Kon, el ke Great Rocku, stoupl si v sedle -- a vyskoil! na Great Rock. Nikdy jsem nebyl tak vysoko. Bylo to jako bych vidl . . . A Navky. . . . ed Sokol a Mal Jelen li pky kolem Great Rocku tam, kde ed Sokol vidl krli stopy, a sledovali je smrem k Zpadu - po m pravici. Dval jsem se smrem, kterm li -- a uvidl jsem Krlka! Vyskoil jsem, zamval na edho Sokola -- a ukzal: zahldl jej a oba s Malm Jelenem se rozebhli . . ale j u jsem se na n nedval. Slunce vylezlo zpoza mraku a udlalo mi mitky ped oima, kdy jsem se otoil pry . . . uvidl jsem . . . nco . . . daleko . . . daleko na Jihu. Zaslechl jsem voln edho Sokola . . . ale neotoil jsem se . . nemohl jsem se otoit . . . To, na jsem se dval, byl . . . Jezdec . . . Zatoila se mi hlava . . poctil jsem znovu hlad a zavolal edho Sokola. Otoil se -ukzal jsem. Podval se -- a podval se zptky . . On jej nevidl! Ale j jej vidl -- a jet stle jsem jej vidl . . . Vidl jsem Je . . . Daleko na Jihu . . . Jezdce -- a Kon. . . . Kdy jsem stl pimrazen na Great Rock . . a dval se k Jihu . . vrtila se mi Ddova slova . . . Jejich smr . . . bude mj smr . . . a ihned m napadlo . . co kdy Velk Cesta zan -- Tady!! -- jak Dda kal . . a my pjdeme za Jezdcem na Vchod do Pine Ridge, vidina mho Ddy se napln -- a bude za mnou. U nikdy jej nebudu muset opustit. . . . Budeme spolu . . . Pod. Pokme na sebe . . . To bylo to, co jsem chtl!! . . . Celou dobu jsem od nich neodvrtil oi: Jezdec -- a K: Byli ode mne odvrceni: bez pohnut . . . ekali . . . Ml bych . . . se Rozhodnout -- ml bych nco udlat . . ale nic jsem neudlal. Byl jsem schopn tam nanejv stt . . . Nkdy, kval Dda, kdy se nic nedlo . . . nco se alespo chystalo . . .

il jsem s Ddekem tm cel svj ivot -- vzal mne od rodi kdy mi byl necel rok . . . a vil jsem vemu, co Dda ekl. A i kdy jsem Jezdci . . nebo vidin, kterou Dda ml u Great Rocku . . nerozuml . . . nco vnho . . . nco opravdovho ve mn, vilo Ddovi . . . a vem jeho zzranm schopnostem . . . A v ten okamik, kdy jsem stl vysoko na Great Rocku . . . pozoroval Jezdce . . . a sv dva ptele . . . pode mnou Wastay a Dda, oba nemocn . . . vdl jsem . . . . . . e k nemu dochz . . . Bt: Konat! Dlat: Vidt: V Pohybu! hkahn!!! Slova mi plynula z st bez m vle . . . a pekvapovala mne -- jako bych to ani nebyl j, kdo mluv. A hlas -- nebyl hlasem hocha, kter stl na vrcholu Great Rocku . . . ale pravdpodobn . . . mue . . . kter bude jednoho dne stt na svm mst, na tom samm mst, nebo mj hlas se rozlhal Plnmi . . stejn jako hlas mho Ddy. ed Sokol a Mal Jelen mi rozumli ihned: Vechno je v Pohybu -- a obrtili Kon a vraceli se . . . Vechno bylo v Pohybu . . . vetn m: Podval jsem se: K tam byl stle . . . otoil jsem se, udlal dva kroky a seskoil z Great Rocku na Kosk hbet -- a ani bych cokoliv udlal . . . K se pohnul -jako by ctil stopu . . Jezdce . . . a Kon. . . . Nakonec . . . jsem vdl co mme dlat. Vedl jsem Kon okolo Great Rocku -- a pomalu jsem vyjel na Jih . . zrovna kdy ed Sokol a Mal Jelen probhli kolem mne. Beli rovnou k Wastayovi a k Ddekovi. Vdl jsem, e posad Wastaye na Kon a pivou Ddu na zadek jeho Kon -- a budou mne nsledovat. Zamil jsem rovnou za Jezdcem . . . pak jsem se podval pes hlavu Kon . . . a Jezdec Byl Pry! Otoil jsem se jestli se nkam nepesunuli -a uvidl Je znovu! Koutkem oka -- kdy jsem se otel: otoil jsem se zpt -- Byli Pry!

Podval jsem se jinam -- Byli Tam! Vidl jsem Jezdce -- a Kon jen kdy jsem se dval jinam: Nebyli Tam! kdy jsem se dval pmo na n. Nerozuml jsem tomu. Podval jsem se -- Byli Pry!! odvrtil jsem se -- Byli Tam!! Koutkem oka . . . pod na stejnm mst. Ml jsme strach otoit hlavu . . . podvat se pmo na N . . Mohli by zmizet! -- A Navky!! . . Vzpomnl jsem si . . asto, kdy jsme byli s Ddou na lovu, on nco vidl: krlka, nebo veverku -- kter j nevidl! J se jej ptal Pro jsem je nevidl a on mi odpovdl . . . nkdy, kdy chceme Vidt . . . nesmme se Dvat! Samozejm, e jsem mu nerozuml . . . ale -- v tto chvli, venku na Plnch -- jsem otoil hlavu . . Vidl jsem -- kdy jsem se nedval . . . Myslel jsem. . . . Pravdpodobn . . . Pravdpodobn jsem porozuml. . . . Nakonec. . . . A tak . . . jsem se nikdy nedval pmo na Jezdce -- a na Kon . . . kdy jsem je nsledoval pes Pln . . . nedval jsem se ani nikam jinam . . . jenom na stranu . . . pesn tak, aby Tam byli! - v koutku mho oka. Zaslechl jsem slab kojot "jip!" . . . ale ne pesn jako Kojot . . a vdl jsem, e ed Sokol a Mal Jelen jsou nedaleko za mnou, e sleduj m stopy. Vc ne jednou jsem ml chu se ohldnout, abych vidl Ddu a Wastaye . . abych se pesvdil, e jsou v podku -- ale neodvil jsem se -- neodvil jsem se pohnout hlavou -nebo zamrkat oima . . . Troufal jsem si jedin Vidt . . ani bych se Dval . . . Jel jsem . . . Koukal se . . a chtl vdt. . . . Chtl jsem vdt Pro vidm jezdce -- a Kon . . a Mal Jelen a ed Sokol je nevid . . . chtl jsem vdt Pro, kdy oni nevid Jezdce -- a Kon, mi tak v, e mne nsleduj pes przdn Pln . . . Chtl jsem vdt jak to, e Jezdec . . . nebo se zdlo, e Jezdec -- a K se nehbaj . . ale kdy . . . jsem jel kupedu . . . pod smrem k nim . . . nikdy se nepiblili . . . byli vdy stejn daleko. Ale j vdl, e se pohybujeme . . . nebo po urit dob Mal Jelen zaal vyznaovat vzdlenost, kterou jsme ujeli, tm, e se otoil -- a pitlail do Zem jednu hl z Ddovch nostek . . . udlal to pokad, kdy jsme ujeli vzdlenost, na jakou dospl mu vyle p z Luku -- zhruba titvrt kilometru . . Takto znail nai Cestu cel odpoledne. . ..

Pomalu jsme jeli . . a pomalu se smrkalo. Nepemlel jsem o tom, co bude v noci -- co budu dlat? Uvidm Jezdce? Prv kdy mne to napadlo -- jako bych onou mylenkou zapinil, e se to stalo -- Jezdec -- a K . . . Byli Pry! A znovu, ani bych cokoliv udlal . . . K se zastavil . . jako kdyby . . ztratil stopu. Podval jsem se -- Byli pry!! Otoil jsem se jinam -- Nic!! Podval jsem se -- Nic ne tma . . . noc . . . ern nekonen Pl. . . . Dlouho, velice dlouho jsem sedl a dval se na msto, kde jsem naposledy vidl Jezdce - a Kon . . ale vdl jsem, e jsou pry . . nco bylo jin. Nakonec jsem sesedl z Kon a el k mstu, kde stli ed Sokol a Mal Jelen. Vzal jsem si od Malho Jelena Wastayv Dlouh Otp a vythl z pochvy Ddv Velk N a el zptky ke Koni, kter stl jako pedtm -tv k Jihu -- zatkl jsem Otp hluboko do Zem a Ddovm velikm Noem jsem do nj udlal zez tam, kde byl Jih. Pak jsem el zptky . . . Byl as ct Ddovi . . . e jsem udlal chybu -- byli jsme ztraceni. . . . Dda byl vzhru, leel na zdech -- vypadal dobe. Udlal znamen "blzko mmu Srdci" a j byl astn -- smutn . . ale astn. Ztratili jsme se mou vinou. ekl jsem mu to . . on potsl hlavou --- a pak se na mne usml . . . jako by chtl ct: "Hloupouk hochu. -mysl, e nevm svmu vlastnmu vidn? Rno, ekl mi, udlej vysokou znaku, pak je na Jihovchod tak daleko, jak bude moci, ani bys ji ztratil z o . . . a Dvej se: Byl jsem pipraven: Vidt, ekl jsem. Ne, ekl, jen se Dvej. Pak se vra a ekni mi, co tam uvid. Nevdl jsem, co by tam mohlo bt . . nebylo tam Nic . . . Nikde . . Wastay ml hlavu nahoe a opral se o ruku. Podval se na mou tv. "Nebu smutn," ekl, "Udlal s to dobe . . a udl toho jet vc." Ddeek pikvl . . . Vysokou znaku jsem ml - Wastayv Dlouh Otp. Rno jsem pivzal na vrchol Otpu Ddovu levou nohavici, kterou odzl. Mal Jelen -- na Koni -- se postavil vedle Otpu tak, aby stl tv k Jihu, pot ed Sokol postavil svho Kon vedle Malho Jelena a vytvoil prav hel tak, e se oba Kon dotkali zadky -- byl tedy tv k Vchodu. Vyndal jsem ze Zem Dlouh Otp a zatkl jej zptky tam, kde se Kon dotkali, potom jsem nasedl,

postavil se mezi ty dva -- s Otpem namenm na mne . . . a vyjel jsem pomalu . . . na Jihovchod. . . . Netrvalo dlouho -- Ddeek ml pravdu: hloupouk kluk. Jel jsem asi tyi hodiny -- a uvidl jsem to . . . tm pmo ped sebou . . . v dlce. Jak jsem to mohl nevdt? znal jsme to cel ivot . . . vdal kad den . . . pod na to myslel . . . Paha Sapa . . . Posvtn hora . . . M Srdce . . . Sted. . . . Do veera jsme dojeli do Pine Ridge. Cestovali jsme pomalu -- ale mj Dda a Wastay se ctili lpe, Wastay sedl na Koni zpma a Ddeek na sv ki tak tm sedl. Hodn jsem ten den -- po cest zptky pemlel, hlavn o Svobod. A kdy jsem pemlel o Svobod, pemlel jsem tak o obadu, kter Ddeek vykon, aby bl Mu prohrl Vlku -aby ns mohl osvobodit lut Mu. lutho Mue jsem nikdy nevidl, nevdl jsem jak vypad. Bl mui nebyli opravdu bl, rozhodn ne jako barva, kterou jsem se maloval ped setknm s Tatankou - lut Mu tedy teba tak nebude opravdu lut. Ale doufal jsem, e je laskav . . . a doufal jsem, e m dostatek Zem, take nebude chtt nai Zem - Zemi Lakot. Ddeek kal, e Bl Mu nen laskav, protoe chce Zemi . . . pli mnoho. Bl Mu, kal Ddeek . . . je pesvden, e kad Zem, kterou neobvaj Bl Mui, je . . nezalidnn. . . . Zem Lakot nebyla nezalidnn . . . My jsme Lid! Chtl jsem vdt, jestli lut Mu tomuhle rozum . . . jestli rozum Lidem. Musel jsem o tom hodn pemlet. ... Kdy jsme pijeli do rezervace, vichni ns pili pivtat, stli v ad a my jsme projdli kolem nich -- byli na ns hrd. Zstal jsem s Wastayem, zatmco Dda el vykonat obad, kterm ns ml osvobodit -- musel u toho bt sm. V rezervaci ilo 11 rodin -- 37 lid - take po Obadu Dda musel zbytek Tatankova Srdce, kter nepouil, rozdlit na 37 dl, ty umstit na zvl vybranou ki a J, Wastay Dda jsme je museli kadmu zvl pinst a nabdnout . . . Byli jsme vichni spznni . . . Byli jsme vichni Spojeni . . s Tatankou. . . . Kdy jsme se Dda, Wastay a J vrtili do tipi, zstali nm ti kousky. Kdy jsem pro

jeden z nich nathl ruku, aby posledn dva zbyli pro Wastaye a Ddu, Dda poloil svou ruku na mou -- a zastavil mne. Podval se na Wastaye a Wastay pikvl -- a kad z nich si vzal svj kousek. Dval jsme se na n - a byl jsem stran hrd . . Za celou dobu nevidli m slzy. e jsem byl tak staten, choval se tak dstojn, kali, vezmu si posledn kousek. Uzavu Kruh. . . . FBI trvalo 11 dn, ne zjistili, kdo Buvola zabil. Brzy rno dvanctho dne si pro Ddu pili. Dva mui, oba FBI . . a jeden indinsk policajt z Rezervace -- Indini s koskm ohonem, jak jim kal Dda. Pracovali pro Vldu a zajmala je akort jejich moc -- a co by mohli kde ukrst. Byli hor ne Bl mui, kal Dda. Zaparkovali auto na na zahrad a vstoupili bez zaklepn do tipi. Jeden z mu z FBI drel v ruce papr a vydval pusou zvuky Blch Mu, potom Indin s koskm ohonem dal Ddovi na ruce elzka. "Jdi za Wastayem" ekl mi Ddeek. Vyvedli jej z tipi a posadili na zadn sedadlo auta, Indin s koskm ohonem si sedl vedle nj. Oba mui FBI si sedli dopedu a vichni odjeli. Sledoval jsem auto, dokud neopustilo tbor a zmizelo . . . v prachu. . . . Tm cel den jsem se toulal po rezervaci, a jsem si uvdomil, e jestli zstanu pobl Ddova tipi, pijedou si i pro mne . . . a tak jsem tu noc vzal dva Kon a jel za Wastayem. Nikdy mne nenajdou. Ale neml jsem pravdu . . . znovu jsem nerozuml. Dda to ve svm vidn vidl sprvn: Jejich smr, ekl, Jezdce -- a Kon, bude mj Smr: na Vchod! Cesta od Great Roku . . kde jsem vidl Jezdce . . do Rezervace . . smovala na Vchod -- Ale byl to jen potek Cesty!! Ddeek vak tak kal -- Cesta, kter odvd . . . je Cesta, kter pivd zpt. . . . Take se vrtm . . . ale te musela Velk Cesta pokraovat: Indin s koskm ohonem rozuml tomu, co mi Dda kal . . . a za tyi dny si pili pro mne. Bylo mi osm let. U nikdy jsem nespatil Jenny lut Zrno . . . Vdal jsem ji vak asto ve snech... Jenny lut Zrno ..se ve sv idli jet jednou oto ... a mile se . . . na mne . . . usmje . . .