DIFERENCILN ROVNICE

Studijn text pro eitele FO a ostatn zjemce o fyziku Miroslava Jareov Bohumil Vybral

Obsah
vod pojem diferenciln rovnice Pklad 1 radioaktivn rozpad . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 Obyejn diferenciln rovnice 1. du 1.1 Jak eit jednodu diferenciln rovnice 1. du . . . . . . . . 1.1.1 een diferencilnch rovnic 1. du metodou separace promnnch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pklad 2 separace promnnch 1 . . . . . . . . . . . . . . . Pklad 3 separace promnnch 2 . . . . . . . . . . . . . . . Pklad 4 integrln kivka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.1.2 een linernch diferencilnch rovnic 1. du metodou variace konstant . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pklad 5 variace konstant 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pklad 6 variace konstant 2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . Cvien 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2 lohy vedouc k een diferencilnch rovnic 1. du . . . . . . Pklad 7 barometrick rovnice . . . . . . . . . . . . . . . . . Pklad 8 nabjen kondenztoru . . . . . . . . . . . . . . . . Pklad 9 vliv cvky na prchod proudu v el. obvodu pi pechodovm dji . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pklad 10 vtok kapaliny z ndoby . . . . . . . . . . . . . . Pklad 11 veden tepla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pklad 12 disk otejc se v kapalin . . . . . . . . . . . . . Pklad 13 zvsn most 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Cvien 2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 Obyejn diferenciln rovnice 2. du 2.1 Jak eit obyejn diferenciln rovnice 2. du . . . . . Pklad 14 een diferenciln rovnice snenm du . 2.1.1 Homogenn linern diferenciln rovnice 2. du stantnmi koecienty . . . . . . . . . . . . . . . . Cvien 3 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s . . . . . . . . kon. . . . . . 3 5 7 7 8 9 10 12 13 14 15 15 16 16 16 18 20 21 22 24 25 26 26 26 27 29

Pklad 15 diferenciln rovnice 2. du s konstantnmi koecienty 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pklad 16 diferenciln rovnice 2. du s konstantnmi koecienty 2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pklad 17 diferenciln rovnice 2. du s konstantnmi koecienty 3 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Cvien 4 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2 lohy vedouc k een diferencilnch rovnic 2. du . . . . . . Pklad 18 mechanick osciltor . . . . . . . . . . . . . . . . . Pklad 19 kmity kapalinovho sloupce ve spojench ndobch Pklad 20 mylenkov prlet kamene Zem . . . . . . . . . . Pklad 21 dvoutlesov osciltor - model kmit v dvouatomov molekule . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pklad 22 Padajc etz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pklad 23 Otejc se trubka . . . . . . . . . . . . . . . . . . Cvien 5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 Ukzky nronjch loh vedoucch k een diferencilnch rovnic Pklad 24 zvsn most etzovka . . . . . . . . . . . . . . Pklad 25 loha o kivce nejkrat doby Fermatv princip . Pklad 26 loha o kivce nejkrat doby brachystochrona .

30 31 32 33 33 33 36 37 38 40 42 44 45 45 49 50

4 Shrnut nvod, jak sestavovat diferenciln rovnice podle podmnek loh 54 een cvien Cvien 1 . . Cvien 2 . . Cvien 3 . . Cvien 4 . . Cvien 5 . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 56 56 57 57 57 60

vod pojem diferenciln rovnice

Pi vpotech, v nich se vyskytuj derivace funkc, zjiujeme, e mezi funkcemi a jejich derivacemi plat ada vztah. Nap. pro funkci y(t) = A sin t plat y (t) = A cos t, y (t) = A sin t. Potom y (t) + y(t) = 0. (1) Vezmeme-li jinou funkci y(t), nap. y(t) = Bet , je y (t) = Bet , pak meme pst y (t) y(t) = 0. (2) Rovnice, v nich se jako neznm vyskytuje funkce a jej derivace, nazvme diferenciln rovnice. My se vak budeme zabvat problmem opanm: k danmu vztahu mezi funkc a jejmi derivacemi a nezvisle promnnou, budeme hledat funkce, kter tento vztah spluj. Vztahy (1) a (2) budeme tedy chpat jako rovnice, v nich budeme hledat neznmou funkci y(t). Pak meme ci, e nap. funkce y(t) = A sin t je eenm rovnice (1). eenm rovnice (1) je vak tak funkce y(t) = B cos t, nebo tak funkce y(t) = A sin t + B cos t - pesvdte se o tom derivovnm a dosazenm do (1). eenm diferenciln rovnice budeme rozumt takov funkce, jejich dosazenm do diferenciln rovnice dostaneme identitu. Je vidt, e een dan diferenciln rovnice nen jedin, ale me jich bt i nekonen mnoho. V praktickch (v naem ppad fyziklnch) lohch vak vtinou jet budeme znt podmnky (poten, okrajov, doplujc), kter nm umon z nekonen mnoha een vybrat takov, kter odpovd dan situaci. Ukame si toto na nsledujcm jednoduchm pkladu. Uvaujme rovnomrn pmoar pohyb tlesa. Z fyziky vme, e velikost rychlosti je derivac drhy podle asu, tj. s (t) = v(t). Pi rovnomrnm pmoarm pohybu je v(t) = v = konst. Dostaneme pak s (t) = v, co je vlastn diferenciln rovnice pro drhu s(t). Integrac dostaneme s(t) = vt + C, (3)

(4)

kde C je libovoln integran konstanta. Integran konstantu C urme z potench podmnek: nech v ase t = t0 urazilo tleso ji drhu s0 , tj. s(t0 ) = s0 . Dosadme-li do rovnice (4) za t = t0 , dostaneme C = s0 vt0 . Pak meme pst s(t) = s0 + v(t t0 ). 3

Zkusme nyn obdobnm zpsobem popsat rovnomrn zrychlen pohyb, tj. a(t) = a = konst.. Vme, e plat s (t) = v(t), v (t) = a(t) = a, z eho dostaneme rovnici s (t) = a. (5) Po prvn integraci dostaneme s (t) = at + C1 , dal integrac s(t) = (6)

1 2 at + C1 t + C2 , (7) 2 kde C1 , C2 jsou libovoln integran konstanty. Urme je z danch potench podmnek: v ase t = 0 je s(0) = s0 , s (0) = v0 . Po dosazen do vztahu (6) dostaneme v0 = a 0 + C1 , tj. C1 = v0 , po dosazen do vztahu (7) dostaneme 1 1 s0 = a 02 + C1 0 + C2 , tj. C2 = s0 . Je tedy s(t) = s0 + v0 t + at2 . Pesvdte 2 2 se dosazenm, e tato funkce je skuten eenm rovnice (5). Uvdomme si jet jednu vc: vidli jsme, e v ppad rovnomrnho pohybu diferenciln rovnice 1. du, stailo zadat jednu poten podmnku, zatmco v ppad rovnomrn zrychlenho pohybu diferenciln rovnice 2. du bylo nutn zadat dv poten podmnky. Nen to nhoda. Z hlediska fyziky obvykle zadvme tolik potench podmnek, kolik je d nejvy derivace obsaen v rovnici pak dostaneme prv jedno een odpovdajc dan situaci. Pi een diferencilnch rovnic bv zvykem znait derivace rznmi zpsoby: d2 y d2 y y , . Teka pro oznaen derivace se pouv v ppad, e deri2 , y, dx dt2 dy d2 y vujeme podle asu, tj. y = , y = . Ovem promnn pi een rovdt dt2 dy d2 y nice nemus bt vdy as; pak pouvme nap. znaen y = , , y = dx dx2 derivujeme-li podle promnn x. Nyn si ukeme dva rzn postupy, jak eit lohu, jej vsledkem bude exponenciln funkce. Pi een lohy 1 prvnm zpsobem nepotebujeme znt x 1 pojem derivace, pouze vystame s limitou lim 1 + = e. Nevhoda tox x hoto postupu ovem spov v tom, e je pli zdlouhav a pouiteln pouze pro typy loh, kde je vsledkem exponenciln funkce (co ne vdy na zatku een lohy poznme). Druh zpsob vyuv derivace, e se zde jednoduch diferenciln rovnice. Postup je rychlej, lze jej pout i u typ loh, kde vsledkem nen jen exponenciln funkce. 4

Pklad 1 radioaktivn rozpad Rychlost rozpadu prvku rdium je pmo mrn jeho hmotnosti. Urete, kolik procent hmotnosti m0 rdia se rozpadne za 200 let, jestlie vte, e poloas rozpadu rdia, tj. doba, za n se rozpadne prv polovina jeho pvodnho mnostv (resp. hmotnosti), je roven 1590 let. Rychlost rozpadu uvaujeme m jako . t een lohu vyeme dvma zpsoby, a to a) bez uit derivac, b) s uitm derivac. a) Rozdlme si uvaovanou dobu t rozpadu rdia na n stejnch asovch interval t. Ozname dle m bytek hmotnosti stic za dobu t. Za mal asov interval t je hmotnost rdia, kter se rozpadne, rovna mt, kde m je hmotnost rdia v danm asovm okamiku, > 0 koecient mrnosti. Tat hmotnost vzat s opanm znamnkem (hmotnost nerozpadlch stic ubv), je rovna prstku hmotnosti rozpadlch stic za dobu t: m = mt. (8)

Nech m rdium na potku 1. asovho intervalu hmotnost m0 , 2. asovho intervalu hmotnost m1 = m0 + m, 3. asovho intervalu hmotnost m2 = = m1 + m, . . . , na konci uvaovan doby mn = m. Plat m1 = m0 m1 t, m2 = m1 m2 t, ..., m0 , 1 + t m0 m1 odkud m2 = = , 1 + t (1 + t)2 odkud m1 =

m0 . (1 + t)n Pi tchto vahch pedpokldme, e hmotnosti m0 , m1 ,. . . , mn maj v asovch intervalech t stlou velikost. t m0 Po dosazen za t = dostaneme m = mn = n. n t 1+ n t 1 Ozname = , odkud n = tx. n x m0 Po dosazen do vztahu pro m dostaneme m = x t . 1 1+ x na konci uvaovan doby t = nt je mn = 5

een lohy bude tm pesnj, m vt poet sek n zvolme. Bude-li v lix 1 mit n (tm tak x ), dostaneme uitm vztahu lim 1 + =e x x vztah pro hmotnost m = m0 et . (9) Konstantu urme z podmnky: je-li v ase t = T hmotnost m = m0 ln 2 = m0 eT , odkud = , a tud 2 T
ln 2 t T t T t

m0 , je 2

1 T m(t) = m(0)e = m0 2 = m(0) . 2 Pro dan hodnoty: m(200) = 0,915m0 . Za 200 let se rozpadne 8,5 % rdia. b) Vztah (8) pepeme pomoc diferencil dm = mdt. dm Tuto rovnici upravme na tvar = dt, (tzv. separace - oddlen prom mnnch). Po integraci ln m = t + ln C a odlogaritmovn je m = C et . Poten podmnka: v ase t = 0 je m = m0 , z eho C = m0 , a tud m = m0 et . Koecient urme z doplujc podmnky: v ase t = T je m m ln 2 m = 0 , tj. 0 = m0 eT , odkud = , a tud 2 2 T m(t) = m0 e
ln 2 t T

= m0 2

t T

= m0

1 2

t T

co je stejn vsledek jako v loze a). Pro dan hodnoty: m(200) = 0,915m0 . Za 200 let se rozpadne 8,5 % rdia. Pklad 1 nm ukazuje, jak je vhodn nauit se eit lohy pomoc diferencilnch rovnic. Podvejme se tedy v dal sti na een diferencilnch rovnic podrobnji. Vzhledem k omezenmu rozsahu textu se omezme pouze na jednodu typy obyejnch diferencilnch rovnic majcch znan uplatnn pi studiu fyziklnch jev.

1
1.1

Obyejn diferenciln rovnice 1. du

Jak eit jednodu diferenciln rovnice 1. du

Z pedchozho textu vyplv, e obyejnou diferenciln rovnic n-tho du rozumme vztah mezi nezvisle promnnou, neznmou funkc tto promnn a derivacemi tto funkce a do n-tho du. Ozname-li nezvisle promnnou x a neznmou funkci y, pak meme obyejnou diferenciln rovnici n-tho du pst ve tvaru (x, y, y , y , . . . , y (n) ) = 0, (10)

kde je funkce (n + 2) promnnch. Konkrtn nap. y + xy = 0, y + 4y sin(x) = 0 jsou obyejn diferenciln rovnice 1. a 2. du. eit (integrovat) diferenciln rovnici (10), znamen nalzt vechny funkce y = (x), kter vyhovuj dan diferenciln rovnici. Kad funkce, kter vyhovuje dan diferenciln rovnici, se nazv integrl diferenciln rovnice, nap. rovnici y + y = 0 vyhovuje funkce y = sin x. Mohli bychom se o tom pesvdit dosazenm do dan rovnice. Nen to ale jedin integrl tto rovnice, protoe dan rovnici vyhovuje tak kad funkce y = C sin x nebo y = C cos x nebo y = Cex , kde C je libovoln konstanta. Nyn se u zaneme zabvat jednoduchmi rovnicemi 1. du. Takovou rovnici lze pst obecn ve tvaru (x, y, y ) = 0. (11)

Dokeme-li z tto rovnice vypotat y jako funkci promnnch x, y, dostaneme rovnici (11) ve tvaru y = f (x, y). Nejjednodu typ tto rovnice meme zapsat ve tvaru y = f (x), (12)

co vede k hledn primitivn funkce. Z integrlnho potu vme, e je-li F (x) primitivn funkce k funkci f (x), pak tak kad funkce F (x) + C, kde C je libovoln konstanta, je primitivn funkc k funkci f (x). Dle tak vme, e plat: jsou-li F1 (x) a F2 (x) dv rzn primitivn funkce k funkci f (x), pak je jejich rozdl roven konstant, tj. F1 (x) F2 (x) = C. 7

Dokeme-li nalzt k funkci f (x) funkci primitivn, zvldneme ji tak vyeit diferenciln rovnici (12). Potom y = f (x)dx + C, (13) kde C je libovoln konstanta. Z (13) je vidt, e hledan funkce nen rovnic (13) urena jednoznan, ale e rovnice (12) m een nekonen mnoho. Kad takov een dostaneme, zvolme-li za C v rovnici (13) njak slo. een ve tvaru (13), kter obsahuje libovolnou konstantu C, nazvme obecn integrl diferenciln rovnice (12). Kad een, kter dostaneme z obecnho integrlu, zvolme-li za C njak libovoln slo, se nazv partikulrn integrl diferenciln rovnice (12). Obecn integrl je tedy souhrnem vech integrl partikulrnch. Graf funkce, kter je integrlem dan diferenciln rovnice, se nazv integrln kivka dan diferenciln rovnice. Nap. rovnice y = 2x m obecn integrl y = x2 +C, kdeto y = x2 , y = x2 1 apod. jsou jej partikulrn integrly. Integrln kivky tto diferenciln rovnice jsou paraboly ekvidistantn posunut ve smru osy y. Vzhledem k tomu, e za konstantu C meme zvolit libovoln slo, meme klst na hledanou funkci jet njak dal poadavek a snait se, aby hledan funkce zvolen poadavek splovala pro hledanou funkci jsme zvolili poten podmnku. Budeme nap. poadovat, aby hledan integrln kivka y = x2 + C prochzela njakm pedem zvolenm bodem x0 = [2, 3]. Pak 3 = 22 + C, z eho C = 1. Rovnice hledan kivky tedy bude y = x2 1. 1.1.1 een diferencilnch rovnic 1. du metodou separace promnnch y = f (x)g(y) Po dosazen y = dy dostaneme dx dy = f (x)g(y). dx (15) (14)

Jedn se o rovnici typu

Z vahy vyloume prozatm ty body, pro kter je g(y) = 0. Pak meme pst dy = f (x)dx. g(y) (16)

V rovnici (16) jsou ob promnn od sebe oddleny tak, e na lev stran rovnice se vyskytuje pouze funkce promnn y a jej diferencil, na prav stran pak jen souin funkce promnn x a diferencilu dx. V takovm ppad jsou promnn separovny (oddleny). Pokud existuj 1 k funkcm a f (x) primitivn funkce, meme pst g(y) dy = g(y) Je-li g(y) = 0, pak f (x)dx + C. (17)

dy = 0, tj. y = konst. a dostvme tzv. singulrn een. dx Rovnici (17) nazvme obecn integrl rovnice (15). Dokeme-li rovnici (17) eit vzhledem k y, dostaneme obecn integrl rovnice ve tvaru y = h(x) + C.

Pklad 2 separace promnnch 1 ete diferenciln rovnici xdy + ydx = 0. een a) Vyloume z na vahy nejprve ty body, pro kter je bu x = 0 (body osy y) nebo y = 0 (body osy x). Pak meme danou rovnici dlit souinem xy a upravit na tvar: dy dx = . y x Po integraci ln |y| = ln |x| + K, kde K je libovoln konstanta. Zvolme dle K = ln |C1 |, kde C1 > 0. Pak dostaneme ln |y| = ln |x| + ln C1 . Po odlogaritmovn dostaneme |y| = C1 , |x|

neboli |xy| = C1 , kde C1 > 0. Chceme-li odstranit absolutn hodnotu z tto rovnice, musme rozliit dva ppady: 1. xy > 0, pak xy = C1 , nebo 9

2. xy < 0, pak xy = C1 . Oba tyto ppady lze vyjdit jedinou rovnic xy = C, kde C R {0}.

b) Nyn vyeme pvodn vylouen ppady. Nejprve se podvme na body, pro n y = 0. Tato rovnice zna konstantn funkci, stle rovnou nule. Diferencil tto funkce je ovem tak stle roven nule, tj. dy = 0. Dosadme-li do rovnice y = 0 a tak dy = 0, vidme, e je tak tato rovnice splnna. Je tedy funkce y = 0 tak integrlem dan rovnice. Integrln kivka je v tomto ppad osa x. Podobn je tomu i ve druhm ppad, tj. pro x = 0. Pak je opt tak dx = 0 a dan rovnice je zase splnna. Je dobr si uvdomit, e rovnice xdy +ydx = 0 nevyjaduje tot, co rovnice y y = . Ve spov v tom, e v textu lohy nebylo eeno, zda-li dan rovnice x vyjaduje vztah mezi nezvisle promnnou x a jej funkc y, nebo zda vyjaduje vztah mezi nezvisle promnnou y a jej funkc x. Dan rovnice o tom tak y nic nek. Avak rovnice y = mluv vslovn o derivaci funkce y (podle x nezvisle promnn x). Skuten tak funkce x = 0, kter je integrlem dan rovnice nen funkc tvaru y = (x) a osa y, kter je geometrickm znzornnm rovnice x = 0 nen tak opravdu grafem dn takov funkce. V geometrickch lohch je zpravidla poteba uvaovat oba zmnn ppady, kdeto pi vyetovn funkc mus bt pedem znmo, kter promnn je nezvisl a kter je jej funkc. Jinak eeno: Hledme-li jenom funkce tvaru y = (x), kter dan rovnici vyhovuj, potom samozejm x = 0 nen eenm tto lohy. Vimnme si jet jednou obou poslednch integrl na rovnice. Ani jeden nebyl zskn integrac dan rovnice, tj. nehledali jsme primitivn funkci. Jsou to tedy integrly jin povahy ne integrly typu xy = C. Mohlo by se zdt, e oba tyto integrly jsou obsaeny v integrlu obecnm pro C = 0, ale nen to tak. Pi integrovn jsme toti dostali ln C1 , co je tot jako ln |C| a logaritmovat C = 0 nelze. Nememe tedy v obecnm integrlu zvolit C = 0. Takov integrl, kter nelze dostat z integrlu obecnho volbou integran konstanty, se nazv integrl singulrn. Pklad 3 separace promnnch 2 ete rovnice: 10

a) 2xdx + dy = 0, b) dx xdy = 0, c) y y = 0. een a) Rovnici lze upravit na tvar dy = 2xdx. Po integraci dostaneme 1 dx, x pro x = 0. Po integraci je y = ln |x| + C. Rovnici tak vyhovuje een x = 0, tzv. singulrn een. b) Rovnici upravme na tvar, kdy jsou ji promnn separovny, tj. dy = c) Rovnici pevedeme na zpis pomoc diferencil, tj. zlomk dostaneme dy = ydx, po separaci dy = y , po odstrann dx y = x2 + C.

dy = dx pro y = 0. y Po integraci dostaneme ln |y| = x + K, kde K je libovoln konstanta. V tomto ppad se ukazuje jako vhodn vyjdit integran konstantu K jako pirozen logaritmus njakho kladnho sla C1 > 0. To je mon uinit, protoe kad reln slo lze povaovat za pirozen logaritmus njakho kladnho sla. Meme tedy pst K = ln C1 .

Pak lze rovnici pepsat na tvar ln |y| = x + ln C1 . Po prav ln |y| = ln ex + ln C1 , |y| = C1 ex . Pro y < 0 je |y| = y, tj. y = C1 ex , y = Cex , kde C R {0}. Potom ln |y| = ln ex + ln C. Po odlogaritmovn y = Cex . Je-li y = 0 dostaneme singulrn een.

pro y > 0 meme pst y = C1 ex . Oba tyto ppady lze vyjdit jedinou rovnic

11

Pklad 4 integrln kivka Najdte kivku prochzejc potkem soustavy souadnic [0, 0], pro kterou smrnice teny v kadm jejm bod [x, y] je rovna 2x + 1. een dy = 2x + 1, dx po separaci a integraci dy = (2x + 1)dx, Dle zadn plat y = x2 + x + C. Konstantu C urme z podmnky zadn: kivka mus prochzet bodem [0, 0]. Je tedy 0 = 0 + 0 + C, z eho C = 0. Rovnice kivky potom je y = x2 + x. Nyn urme, o jakou kivku se jedn. Po ne popsan prav je y = x2 + x = x+ 1 2
2

1 , 4

1 1 co je rovnice paraboly s vrcholem v bod V = , . 2 4 y 4 3 2 1 x 2 1 V 0 1 2

Obr. 1 Graf integrln kivky

12

1.1.2

een linernch diferencilnch rovnic 1. du metodou variace konstant

Linern diferenciln rovnice jsou takov rovnice, kter jsou linern vzhledem k neznm funkci a jejm derivacm. Ve specilnm ppad je mono diferenciln rovnici (12) pst ve tvaru y + P y = Q, (18)

kde P , Q jsou opt spojit funkce promnn x v intervalu J. Speciln dostaneme, jestlie je v uvaovanm intervalu Q = 0 y + P y = 0. (19)

Tato rovnice se nazv homogenn linern diferenciln rovnice, nkdy tak linern diferenciln rovnice s nulovou pravou stranou. Rovnice (18) se pak nazv nehomogenn (s nenulovou pravou stranou). V rovnici (19) je mono promnn separovat: dy = P dx. y Integrac (19) dostaneme jej obecn integrl: ln |y| = odtud potom y = Ce
P dx

P dx + ln C,

kde C > 0,

(20)

Mimo to vyhovuje rovnici (19) tak funkce y = 0, kter sice odpovd volb konstanty C = 0, ale nedostaneme ji integrac. (Pro?) K nalezen obecnho integrlu nehomogenn rovnice (resp. s pravou stranou) (18) se uv tzv. metody variace konstanty: 1. Nejprve eme danou homogenn rovnici a najdeme jej obecn integrl ve tvaru (20). 2. Ve vztahu (20) nahradme konstantu C funkc C = C(x), tj. y = C(x)e
P dx

(21)
P dx

Pro funkci C(x) pak hledme podmnku, aby funkce y = C(x)e vyhovovala rovnici (18). Vypotme y a dosadme do rovnice (18): y = C (x)e
P dx

C(x)P e

P dx

13

C (x)e

P dx

po prav dostaneme

C(x)P e

P dx

+ P C(x)e
P dx

P dx

= Q, (22)

C (x) = Qe

To je diferenciln rovnice pro funkci C(x), jej een je mono napsat ve tvaru C(x) = Qe P dx dx + K, (23) kde K je libovoln konstanta. Dosadme-li tuto funkci do rovnice (20), obdrme y = e
P dx

K+

Qe

P dx

dx ,

(24)

co je obecn integrl dan diferenciln rovnice. Pklad 5 variace konstant 1 ete rovnici y + y = ex metodou variace konstant. een 1. Nejprve eme pslunou homogenn rovnici y +y = 0 metodou separace promnnch. dy = dx, y y = Cex . 2. Pedpokldme C = C(x), potom y = C(x)ex , y = C (x)ex C(x)ex . Po dosazen do pvodn nehomogenn rovnice C (x)ex C(x)ex + C(x)ex C (x) C(x) kde K je libovoln konstanta. Pak y = 1 2x e + K ex , neboli 2 y= 1 x e + Kex . 2 14 = ex , = e2x , 1 2x = e + K, 2

Pklad 6 variace konstant 2 ete diferenciln rovnici xy y = x2 metodou variace konstant: een 1. Vyeme dve uvedenm postupem homogenn rovnici: xy y xdy ydx dy y ln |y| y = 0, = 0, dx = , x = ln |x| + ln C, = Cx.

2. Pedpokldme C = C(x), potom y = C(x)x, y = C (x)x + C(x). Po dosazen do pvodn nehomogenn rovnice x[C (x)x + C(x)] C(x)x x2 C (x) C (x) C(x) = = = = x2 , x2 , 1, x + K.

Po dosazen do vztahu pro y dostaneme y = (x + K)x = x2 + Kx.

Cvien 1
ete diferenciln rovnice: 1. y = ky, 2. y y = 3, 3. y = 2xy, 4. y y = ex 5. y + y = x.

15

1.2

lohy vedouc k een diferencilnch rovnic 1. du

Pklad 7 barometrick rovnice Urete zvislost atmosfrickho tlaku na vce nad hladinou moe, jestlie vte, e tlak na hladin moe je p0 = 1013 hPa a ve vce h1 = 500 m nad hladinou moe je tlak p1 = 940 hPa. Pedpokldejte, e vzduch m vude stejnou teplotu.

een Protoe teplota vzduchu je ve vech mstech stejn, plat pV = konst. Tento p V zkon lze pepsat do tvaru 0 = = 0 , kde p, jsou hodnoty ve vce h. p V0 Dle budeme pedpokldat, e ve vrstv o tlouce dh je hustota konstantn. Tento vztah vyaduje jin fyzikln vklad viz [10]. Pro bytek tlaku v tto vrstv pak dostvme dp = gdh. Z Boylova-Mariottova zkona vme, e plat p = 0 p. Po dosazen do vztahu pro dp dostaneme 0 dp = 0 pgdh. p0

Po separaci promnnch a integraci obdrme dp 0 = gdh, p p0 Po odlogaritmovn p = Ce

0 gh p0

ln p =

0 gh + ln C. p0

0 g. p0 Okrajov podmnky: ve vce h = 0 je tlak p0 , z eho C = p0 , a tedy p = = p0 ekh . Konstantu k urme pomoc druh podmnky, tj. ve vce h = 500 m p 1 je tlak 940 hPa: k = ln = 0,00015. h p0 Hledan zvislost je tedy p = 1013e0,00015h hPa. = Cekh , kde k =

Pklad 8 nabjen kondenztoru Kondenztor o kapacit C pipojme v ase t = 0 ke zdroji o napt U0 . Nabjme ho pes rezistor o odporu R. Jak je asov prbh proudu a napt na kondenztoru?

16

een Zapojenm spnae do polohy 1 (viz obr. 2) pipojme obvod na zdroj o napt U0 = konst. uR 1 R 2 U0 C i uC

Obr. 2 Nabjen kondenztoru Podle 2. Kirchhoova zkona plat uR + uC U0 = 0. Po dosazen za uR = Ri, uC = q do (25) dostaneme C q U0 = 0. C (26) (25)

Ri +

Zderivujeme-li rovnici (26), dostaneme R Uitm vztahu i = di 1 dq + = 0. dt C dt (27)

dq meme rovnici (27) upravit na tvar dt R di 1 + i = 0. dt C

Po separaci promnnch, integraci a odlogaritmovn dostvme: di 1 = dt, i RC i = K1 e

t RC

(28)

kde K1 je integran konstanta, kterou urme z potench podmnek. V ase t = 0 je napt na kondenztoru uC = 0 (kondenztor nen nabit) a proud 17

protkajc obvodem je I0 . Podle (26) je RI0 = U0 , odkud I0 = je I0 = K1 . Pak i = I0 e

t RC

U0 , podle (28) R

.
t

Prbh napt na kondenztoru uC je dn vztahem uC =

1 q, po derivaci C

duC 1 dq 1 1 = = i = I0 e RC . Po separaci promnnch a integraci dt C dt C C

duC = uC =

t 1 I0 e RC dt, C

t 1 U0 (RC)e RC + K2 , C R

u C = U0 e

t RC

+ K2 .

(29)

Integran konstantu K2 urme z potench podmnek: v ase t = 0 je uC = 0, po dosazen do (29) dostaneme: 0 = U0 + K2 , odkud K2 = U0 . Po dosazen za K2 do (29) dostaneme u C = U0 e
t RC

U0 = U0 1 e

t RC

Pklad 9 vliv cvky na prchod proudu v el. obvodu pi pechodovm dji Do elektrickho obvodu o napt U zapojme cvku o induknosti L a rezistor o odporu R. Urete proud prochzejc cvkou v asovm okamiku t po zapojen. een Po sepnut spnae je podle 2. Kirchhoova zkona souet obvodovch napt na cvce a na rezistoru trvale roven svorkovmu napt zdroje. di Obvodov napt na cvce je ureno vztahem uL = L . V kadm okamiku dt plat uR + uL = U . Po dosazen Ri + L di = U. dt (30)

18

uR R U

uL L i

Obr. 3 Obvod s cvkou 1. Vyeme rovnici s pravou stranou rovnou nule , tj. Ri + L di = 0. dt po separaci promnnch, integraci a odlogaritmovn dostaneme i = K1 e
R t L . R t

Tuto rovnici vyeme tzv. metodou variace konstant:

(31)

2. Nyn pedpokldme K1 = K1 (t), potom i = K1 (t)e L . Po derivaci i a dosazen do pln rovnice (30) dostvme
R t di R Rt = K1 (t)e L K1 (t) e L , dt L R t L R t L

RK1 (t)e odkud K1 (t) =

+ L K1 (t)e

K1 (t)

R Rt e L L

= U,

U Lt e , L R t U po integraci K1 (t) = e L + K2 . R Po dosazen do (31) i=

R t U + K2 e L . R

(32)

Integran konstantu K2 urme z potench podmnek: v ase t = 0 je i = 0, U z eho K2 = . R Hledan een je i = U R 1e

R t L

19

Pklad 10 vtok kapaliny z ndoby Ndoba tvaru polokoule o polomru r = 10 cm je zcela naplnn kapalinou. Ve dn ndoby je otvor o prezu S0 = 4 mm2 . Za jakou dobu po uvolnn otvoru klesne hladina kapaliny o polovinu polomru, jestlie koecient zen vytkajcho kapalinovho proudu je k = 0,6? een Nech je vka hladiny kapaliny v potenm asovm okamiku t = 0 rovna r. Vme, e rychlost vtoku kapaliny v okamiku, kdy vka jej hladiny je rovna x, je urena Torricelliho vztahem v1 = 2gx. Uvaujeme-li koecient zen vytkajcho kapalinovho proudu k, pak je rychlost v urena vztahem v = k 2gx. V nekonen malm asovm intervalu t meme vtok kapaliny povaovat za rovnomrn. Za dobu t vytee vkovm otvorem element sloupce kapaliny, r jeho vka je vt a plon prS R ez S0 , co m za nsledek snr en hladiny kapaliny v ndob dx x o x. V dsledku tchto vah dostvme S
0

kS0 Obr. 4 Ndoba s kapalinou

2gxt = Sx,

kde S je okamit plon prez hladiny kapaliny.

Pak pro nekonen mal intervaly dt, dx dostaneme diferenciln rovnici kS0 2gx dx = , dt S kde S = R2 = r2 (r x)2 = (2rx x2 ) (viz obr. 4). Po dosazen za S a separaci promnnch dostaneme dt = Po integraci mme t= kS0 2g 2 5 4 3 x 2 rx 2 5 3 20 + C. 2rx x2 dx. x kS0 2g

Poten podmnky: v ase t = 0 je x = r, a tm C = t= Pro x = x x kS0 2g

14 r 2 , take 15 kS0 2g

2 4 14 r2 r. x r + 5 3 15 kS0 2g

r dostvme 2 28 2 17 2 t= r r. 2kS0 g 30

Pro dan hodnoty: hladina klesna o polovinu pvodn hodnoty za t = 8 min 18 s. Pklad 11 veden tepla Teplota chleba vytaenho z pece bhem 20 minut klesla ze 100 C na 60 C. Teplota okolnho vzduchu je 0 = 25 C. Za jakou dobu od potku ochlazovn se teplota chleba snila na 30 C? een Rychlost ochlazovn tlesa pedstavuje pokles teploty za jednotku asu t d a je vyjdena derivac . Podle Newtonova zkona veden tepla je rychlost dt ochlazovn tlesa pmo mrn rozdlu teplot tlesa a okolnho prosted. Je to nerovnomrn proces. Se zmnou rozdlu teplot se mn i rychlost ochlazovn tlesa. Za pedpokladu, e se teplota okol nemn, bude mt diferenciln rovnice ochlazovn chleba tvar d = k( 0 ), dt kde je teplota chleba, 0 je teplota okolnho vzduchu, k > 0 je koecient mrnosti. Nech t je asov interval, ve kterm sledujeme chladnut chleba. Po separaci promnnch a integraci dostaneme d = kdt, 0 ln( 0 ) = kt + ln C, 21

po odlogaritmovn dostaneme = 0 + Cekt . Poten podmnka: v ase t = 0 je = 100 C, 0 = 25 C, a tm C = 75 C. Doplujc podmnka: v ase t = 20 minut je = 60 C, 0 = 25 C. Po dosazen do vztahu pro dostaneme 60 = 25 + 75ek20 , z eho e
k

35 75

1 20

7 15

1 20

7 20 Dostvme = 75 + 25, kde za t dosazujeme as v minutch. 15 Nyn urme t pro = 30 C: 30 = 75 1 = 15 7 15 7 15

t 20

+ 25,

t 20

Po zlogaritmovn a vyjden t dostaneme t = 71 minut. Chleba bude mt teplotu 30 C po 1 hodin a 11 minutch. Pklad 12 disk otejc se v kapalin Na kruhov disk otejc se v kapalin malou hlovou rychlost podle osy symetrie (obr. 5) psob tec sla, kter je pmo mrn hlov rychlosti pohybu. Najdte zvislost tto hlov rychlosti na ase, jestlie vte, e poten otky disku 100 otmin1 za 1 minutu klesnou na 60 otmin1 . een Ozname hlovou rychlost disku, n poet otek, pro plat = 2n . Pi 60 oten disku na disk psob tec sla, kter je linern zvisl na hlov rychlosti pohybu. Tato sla vzhledem k ose oten vyvol urit brzdn moment sly. d d Ozname rychlost zmny hlov rychlosti disku v kapalin ( m dt dt vznam hlovho zrychlen). 22

Napeme rovnici vyjadujc momentovou podmnku vzhledem k ose oten. R M =J d , dt

kde J je moment setrvanosti disku vzhledem k ose oten. Zbv urit velikost moObr. 5 Disk v kapalin mentu M . Nech R je polomr disku. Pro zjednoduen pedpokldejme, e tento moment vyvolv njak sla F , kter psob na polomru Rs = k1 R, kde k1 je koecient zvisl na prolu disku. Sla F je mrn hlov rychlosti disku F = k2 (k2 je koecient mrnosti). Pro moment tto sly plat M = k1 k2 R, znamnko minus je zde proto, e moment psob proti smru oten. Porovnnm vztah pro moment M dostvme diferenciln rovnici J d = k1 k2 R, dt

d k1 k2 R = . dt J Ozname k = k1 k2 R je konstanta pro dan disk. Potom J d = k. dt Po separaci, integraci a odlogaritmovn dostaneme = Cekt . Poten podmnka: v ase t = 0 je = 0 , z eho C = 0 . Potom = 0 ekt . 10 1 10 Dle zadn je = s , pak = ekt . 3 3 Doplujc podmnka: v ase t = 1 min = 60 s je = 2 s1 , z eho dostvme 1 5 k= ln . 60 3

23

Potom = po prav = 2 3 5 2 5 3 e

1 5 ln 60 3

s1 ,

1 t1 60

s1 .

Pklad 13 zvsn most 1 Urete tvar kivky etzu zvsnho mostu, pedpokldte-li, e zaten je rozdleno rovnomrn po dlce etzu v horizontln pmce. Hmotnost etzu vzhledem k hmotnosti mostovky zanedbejte. een Na etz mostu psob thov sla rovnomrnho rozloen zvsn mostovky a tahov sla realizovan zvsy etzu. Na st dlky x psob thov sla m FG = gx (m je celkov hmotnost mostu) a dv tahov sly o velikostech F1 , l F2 (viz obr. 6). y l

F1 FG

F2

etz x

x Obr. 6 Zvsn most

mostovka

Nech etz svr s horizontln rovinou v uritm bod hel . Pro hel dy(x) plat: tg = (dle jen y, kde y = y(x) je hledan rovnice kivky). dx Tahovou slu F2 v lan meme rozloit do dvou sloek: F2x = F2 cos , F2y = F2 sin . Protoe etz je v rovnovze, mus bt vslednice vech sil na nj psobcch m rovna nule. Slokov ve smru x: F2 cos = F1 , ve smru y: F2 sin = gx. l 24

Z toho dostvme pro tg = Ozname

mg x. lF1

mg = k . . . konstanta pro dan druh etzu. lF1 dy x2 Pak dostaneme = k x. Separac a integrac: dy = k x dx, y = k + C. dx 2 Konstantu C urme z okrajovch podmnek: je-li x = 0, je tak y = 0 viz mg 2 obr. 5. Pak y = x . 2lF1 etz bude mt tvar paraboly.

Cvien 2
1. Motorov loka se pohybuje po klidn hladin rychlost v0 = 10 km h1 . V plnm chodu je vypnut motor a za 40 s potom se rychlost zmen na 4 km h1 . Odpor vody nech je pmo mrn rychlosti pohybu loky. Urete rychlost loky za 2 minuty po vypnut motoru. 2. Urete, za jak dlouho vytee vechna voda z ndoby v pkladu 10. 3. Vlcov zsobnk o vce h = 6,00 m a prmru D = 4,00 m m ve dn kruhov otvor o prmru d = 0,200 m. Zsobnk je a po okraj naplnn vodou. Urete zvislost vky hladiny h na ase t a dobu t0 , za kterou vytee vechna voda. Koecient zen vytkajcho kapalinovho sloupce je k = 0,600. 4. Izolovan vodi m nboj Q0 = 1000 C. Protoe izolace nen dokonal, dochz na vodii postupn k bytku nboje. Rychlost bytku nboje na vodii je v danm okamiku pmo mrn nboji na vodii. Jak nboj zstane na vodii po uplynut 10,0 min, jestlie za prvn minutu ubyl nboj 100 C? 5. Za jak dlouho teplota tlesa zahtho na 100 C klesne na 30 C, jestlie teplota okolnho prosted je rovna 20 C a za prvnch 20 minut se tleso ochladilo na 60 C? 6. bytek velikosti intenzity svtla pi prchodu prostedm je mrn velikosti intenzity dopadajcho svtla a tlouce vrstvy. Na hladin je velikost intenzity rovna I0 . Jak st intenzity projde do hloubky 30 m, jestlie pi prchodu vrstvou vody o tlouce 3 m se velikost intenzity sn na polovinu?

25

2
2.1

Obyejn diferenciln rovnice 2. du

Jak eit obyejn diferenciln rovnice 2. du

Podobn, jako jsme eili diferenciln rovnici y = f (x), meme tak eit diferenciln rovnici 2. du y = f (x), (33) dovedeme-li urit potebn primitivn funkce (pokud existuj). Z rovnice (34) vypoteme nejprve prvn integrl y = f (x)dx = F (x) + C1 , odkud potom druh integrl y= F (x)dx + C1 x + C2 ,

kde C1 , C2 jsou libovoln integran konstanty. Pklad 14 een diferenciln rovnice snenm du ete rovnici y = sin x. een Nejprve urme y = potom y= (cos x + C1 )dx = sin x + C1 x + C2 . (35) ( sin x)dx = cos x + C1 , (34)

een rovnice (33) obsahuje dv libovoln konstanty. een se nazv, podobn jako u diferencilnch rovnic prvnho du, obecn integrl dan rovnice. Volbou njakch konkrtnch sel za C1 , C2 dostaneme integrl partikulrn. Podobn jako u diferencilnch rovnic prvnho du meme poadovat, aby funkce splovala njak poten podmnky (v tomto ppad dv), z nich pak urme pslun konstanty C1 , C2 . Meme nap. poadovat, aby funkce prochzela njakmi dvma body, anebo zadat bod a derivaci (smrnici teny) v tomto bod. V naem ppad budeme nap. poadovat, aby funkce prochzela bodem [0, 0] a aby derivace v tomto bod byla y (0) = 1. Z rovnice obecnho integrlu (35) dostaneme: 0 = 0 + C1 0 + C2 , z eho C2 = 0, z rovnice (34) dostaneme 1 = cos 0 + C1 , z eho C1 = 2. Hledan funkce tedy m rovnici y = sin x 2x.

26

2.1.1

Homogenn linern diferenciln rovnice 2. du s konstantnmi koecienty

Typ diferencilnch rovnic 2. du je velmi mnoho, my se zde budeme zabvat pouze velmi specilnm ppadem obyejnch homogennch (tj. s nulovou pravou stranou) linernch diferencilnch rovnic s konstantnmi koecienty. Ve popsan typ rovnice je mono obecn pst ve tvaru ay + by + cy = 0, (36)

kde a, b, c jsou konstanty. Tuto rovnici budeme eit pomoc tzv. charakteristick rovnice, co je v tomto ppad kvadratick rovnice s koecienty a, b, c z ve uveden diferenciln rovnice (36) (viz Poznmka ne), tj. a2 + b + c = 0, (37)

Poznmka: Nznak, jak odvodit een pomoc charakteristick rovnice. Partikulrn integrly rovnice (36) se pokusme nalzt tak, e odhadneme jejich tvar. Zkusme, zda by rovnici (36) nevyhovovalo een y = ex , kde je njak konstanta. Potom y = ex , y = 2 ex . Po dosazen do rovnice (36) dostaneme po vytknut ex : ex (a2 + b + c) = 0.

kde je neznm. Nap. diferenciln rovnice y 3y + 2 = 0 m charakteristickou rovnici 2 3 + 2 = 0.

M-li bt tato rovnice splnna, mus se rovnat nule vraz v zvorce, protoe ex = 0. Dostaneme tak podmnku pro , co je prv charakteristick rovnice dan diferenciln rovnice. Podrobnj odvozen je mono nalzt v uebnicch vy matematiky zabvajcch se problematikou diferencilnch rovnic. Podle toho, jak m charakteristick rovnice koeny, rozliujeme ti ppady: 1. Charakteristick rovnice m koeny reln rzn, tj. 1 = 2 . Pak m obecn integrl tvar y = C1 e1 x + C2 e2 x . (38) Nap. diferenciln rovnice 2y y y = 0 m charakteristickou rovnici 1 22 1 = 0 s koeny 1 = 1, 2 = . Obecn integrl tto rovnice 2 je tedy y = C1 ex + C2 e 27
x 2.

2. Charakteristick rovnice m jeden dvojnsobn koen, pak tedy eenm b charakteristick rovnice dostaneme jen jeden koen = . Obecn 2a integrl diferenciln rovnice bude v tomto ppad roven (viz poznmka) y = ex (C1 + C2 x). (39)

Nap. diferenciln rovnice y 2y + y = 0 m charakteristickou rovnici 2 2+1 = 0, kter m jeden dvojnsobn koen = 1. Obecn integrl tto rovnice je tedy y = ex (C1 + C2 x). Poznmka K ve uvedenmu vztahu bychom doli na zklad nsledujc vahy: kdyby se v zvorce vyskytoval pouze souet (C1 +C2 ), mohli bychom celou zvorku nahradit pouze jedinou integran konstantou. Pak by ale nebyla splnna podmnka, e by obecn integrl ml obsahovat dv integran konstanty. V uebnicch vy matematiky byste nali odvozen tohoto vztahu pomoc vahy pedpokldat een ve tvaru y = uex , kde u = u(x) je njak funkce promnn x. Po zderivovn funkce y bychom dostali y = ex (u + u). Pomoc dalch krok, kter zde nebudeme ji uvdt, ale lze je nalzt v uebnicch vy matematiky, bychom dospli ke vztahu (39). 3. Charakteristick rovnice m dva koeny komplexn sdruen. Koeny charakteristick rovnice lze v tomto ppad pst ve tvaru: 1,2 = i. Obecn integrl pak bude mt tvar y = ex (C1 cos x + C2 sin x). (40)

Nap. diferenciln rovnice y + y = 0 m charakteristickou rovnici 2 + 1 = 0, jej koeny 1 = i, 2 = i. Je tedy v tomto ppad = 0, = 1. Obecn integrl tto rovnice je tedy y = C1 cos x + C2 sin x.

28

Poznmka 1 k 3 Ke vztahu (40) lze dospt pomoc ne uveden vahy. M-li charakteristick rovnice dva koeny 1,2 = i komplexn sdruen, je mono pst een ve tvaru y = ex (K1 eix + K2 eix ). Tento tvar lze dle upravit uitm Eulerova vztahu eix = cos x + i sin x, Po dosazen a prav dostaneme y = ex [(K1 + K2 ) cos x + i(K1 K2 ) sin x]. eix = cos x i sin x.

Ozname-li C1 = K1 + K2 , C2 = i(K1 K2 ) nov integran konstanty, dostaneme vztah (40). Poznmka 2 k 3. Ve fyzice se asto setkvme s rovnic typu y + 2 y = 0, kde ve fyzice tekou nad promnnou strun vyjadujeme jej derivace d2 y podle t, nap. y zna . Charakteristick rovnice 2 + 2 = 0 m dt2 koeny 1,2 = i, take obecn integrl dan rovnice je

y = C1 cos t + C2 sin t.

Pi tto fyzikln aplikaci je vhodn zavst nov konstanty A, , kter souvisej s C1 , C2 takto: C1 = A sin , C2 = A cos . Pak lze obecnmu integrlu dt tvar y = A sin(t + ). Geometricky to znamen, e integrln kivky tvo soustavu sinusoid. Konstanta je frekvence kmitavho pohybu, je pak poten fze kmitavho pohybu.

Cvien 3
Integrujte tyto diferenciln rovnice: 1. y 6y + 8y = 0 2. y a2 y = 0 29

3. y + 6y + 9y = 0 4. y + 4y = 0 5. y y + y = 0. Pklad 15 diferenciln rov. 2. du s konstantnmi koecienty 1 ete rovnici y + y 6y = 0 s potenmi podmnkami y(0) = 0 a y(0) = 1. Integrl tto diferenciln rovnice znzornte gracky. een Charakteristick rovnice ve zadan diferenciln rovnice m tvar 2 + 6 = 0, koeny tto charakteristick rovnice pak jsou 1 = 3, 2 = 2. Obecn integrl zadan diferenciln rovnice pak je y = C1 e3t + C2 e2t . Po derivaci Po dosazen potench podmnek y(0) = C1 +C2 , y = 3C1 +2C2 , dostaneme soustavu dvou rovnic o dvou neznmch C1 , C2 : C1 + C2 3C1 + 2C2 = 0 = 1. y = 3C1 e3t + 2C2 e2t .

1 1 Po vyeen tto soustavy rovnic dostaneme: C1 = , C2 = . Potom 5 5 1 1 y = e3t + e2t . 5 5

30

40 20

t 3 2 1 20 40 Obr. 7 een rovnice y + y6y = 0 pro y(0) = 0 a y(0) = 1 Pklad 16 diferenciln rov. 2. du s konstantnmi koecienty 2 ete rovnici y + 2y + 5y = 0 s potenmi podmnkami y(0) = 2 a y(0) = 0. Integrl tto diferenciln rovnice znzornte gracky. een Charakteristick rovnice m tvar 2 + 2 + 5 = 0. Koeny tto rovnice jsou 1,2 = 1 2i. Obecn integrl tto rovnice je y = et (C1 cos 2t + C2 sin 2t). Nyn urme 1. derivaci obecnho integrlu y = et (2C1 sin 2t + 2C2 cos 2t) et (C1 cos 2t + C2 sin 2t). Po dosazen potench podmnek y(0) = C1 , y(0) = 0, dostaneme po vyeen soustavy dvou rovnic o dvou neznmch C1 = 2, C2 = 1. eenm rovnice je funkce y = et (2 cos 2t + sin 2t). 0 1 2 3

31

y 2 1 1 0
Obr. 8 een rovnice y + 2y + 5y = 0 pro y(0) = 2 a y(0) = 0

Pklad 17 diferenciln rov. 2. du s konstantnmi koecienty 3 ete rovnici y +2y+y = 0 s potenmi podmnkami y(0) = 10 a y(0) = 20. Integrl tto diferenciln rovnice znzornte gracky. een Charakteristick rovnice je 2 + 2 + 1 = 0. Tato charakteristick rovnice m jeden dvojnsobn koen = 1. Obecn integrl tto diferenciln rovnice je y = C1 et + C2 tet . Nyn urme Dle potench podmnek vme, e y(0) = 10, y(0) = 20. Po dosazen dostaneme soustavu dvou rovnic pro dv neznm C1 a C2 . Po vyeen soustavy dostaneme C1 = 10, C2 = 10. eenm rovnice je funkce y = 10et 10tet = 10(1 t)et . y = C1 et C2 tet + C2 et .

32

10 8 6 4 2

1 0

10

Obr. 9 een rovnice y + 2y + y = 0 pro y(0) = 10 a y(0) = 20

Cvien 4
ete tyto diferenciln rovnice a gracky znzornte een: 1. y + y 2y = 0, y(0) = 0, y(0) = 2 2. y + 4y + 23y = 0, y(0) = 0, y(0) = 3 3. y + 6y + 9y = 0, y(0) = 6, y(0) = 4

2.2

lohy vedouc k een diferencilnch rovnic 2. du

Pklad 18 mechanick osciltor K vertikln orientovan pruin, jej vlastn thu zanedbvme, je zaveno zva o hmotnosti m prodluujc ji o dlku l (viz obr. 10). Pruina je linern a m tuhost k. Tuhost pruiny je vlastn sla, kter zpsob protaen pruiny F o jednotkovou dlku, tj. k = . Zavsme-li na pruinu zva o hmotnosti m, l mg bude k = . Prothneme-li pruinu se zvam z rovnovn polohy a zva l pustme, zane zva na pruin voln kmitat. Urete pohybovou rovnici tohoto pohybu a periodu kmit (odporov sly zanedbejte). 33

een Nech m osa y smr svisle dol. Zvolme potek v tom mst, kde se nachzelo zva v poloze statick rovnovhy. V libovoln poloze na zva psob dv sly: thov sla FG = mg a sla prunosti pruiny FP . V bod O je velikost sly prunosti rovna velikosti thov sly FG a odpovdajc prodlouen pruiny je l. Proto FG = kl. y (41)

l O

Po vychlen pruiny o y z rovnovn polohy je velikost FP = k(l + y). (42)

FG
y Obr. 10 Kmity

Po vydlen rovnice (42) rovnic (41) dostaneme l + y FP = , FG l odkud FP = FG 1 + y l . y l .

Pi kladnm y psob sla FP na opanou stranu, a proto FP = FG 1 + Vslednice obou sil je F = FP + FG , ili F = pruiny.

mg y = ky, kde k je tuhost l mg y. Po prav l

Podle 2. Newtonova pohybovho zkona F = ma = m = y y+

g y = 0, co je diferenciln rovnice 2. du s konstantnmi koecienty. l g Ozname = 2 . Rovnice pak bude mt tvar l y + 2 y = 0. (43)

Charakteristick rovnice je 2 + 2 = 0. Obecn een rovnice (43) je y = C1 cos t + C2 sin t. 34

Poten podmnky: v ase t = 0 je y = A, y = 0, z eho C1 = A, C2 = 0. g k Pohybov rovnice pruiny je y = A cos t, kde = = je hlov l m frekvence kmit. 2 . Nakonec Perioda kmit: (t + T ) = t + 2, z eho T = T = 2 l = 2 g m , k

kde l je prodlouen pruiny po zaven zva o hmotnosti m. Poznmka Pklad lze eit i postupem ze str. 29. Pedpokldejme obecn een charakteristick rovnice ve tvaru y = A sin (t + 0 ), potom y = 2 A sin (t + 0 ) = 2 y. Po dosazen do rovnice (44) dostaneme 2 y + 2 y = 0, co je identita. Je tedy y = A sin (t + 0 ) jedno z monch een diferenciln rovnice (43), a to je vlastn pohybov rovnice harmonickho kmitavho pohybu. Konstantu 0 urme z potench podmnek: v ase t = 0 je y = A, tj. po dosazen do rovnice (44) je A = A sin 0 , odkud 0 = . 2 Perioda kmit: plat sin[(t + T )] = sin(t + 2), a tedy (t + T ) = t + 2, 2 . z eho T = g Po dosazen za = , je l T = 2 l . g l m = . g k m , pohybov rovnice k (45) (44)

Pouitm (41) meme pst mg = kl, odkud

Je tedy doba kmitu zva na pruin rovna T = 2 m tvar y = A sin (t + ) = A cos t. 2

35

Pklad 19 kmity kapalinovho sloupce ve spojench ndobch Manometr, pouvan k men tlaku v hydromechanick laboratoi, pracuje pod tlakem p. Sloupec kapaliny v manometru vlivem psoben tlaku zskv polohu zobrazenou na obr. 11. Napite pohybovou rovnici a urete periodu kmit sloupce kapaliny, jestlie tlak p nhle klesne na nulu. Celkov dlka sloupce kapaliny v manometru je l a hustota kapaliny je . een 2 d l. Vznikl 4 sla je podmnna rozdlem hladin v obou ramenech manometru. Jestlie ji vezmeme jako stedn aritmetick rozdl obou hladin pi vychlen z rovnovn polohy o y, je jej velikost F = 2 d2 yg. 4 Podle 2. Newtonova pohybovho zkona F = m = y 2 d = d l (znamnko minus je zde proto, e sla F = y p 4 = m psob proti smru pohybu). y Porovnnm obou vztah pro F dostaneme V trubici o prmru d je hmotnost veker kapaliny rovna m = y y Po prav y+ Ozname-li d2 l = 2 d2 gy. y 4 4 2g y = 0. l

(46)

2g = 2 , m rovnice (46) tvar l y + 2 y = 0, (47)

Obr. 11 Trubice

co je tvar toton s rovnic (43) v loze 17.

Charakteristick rovnice tohoto pohybu je 2 + 2 = 0. Obecn een tto rovnice je y = C1 cos t + C2 cos t. Nyn uplatnme poten podmnky: v ase t = 0 je y = y0 , y = 0, z eho dostaneme C1 = y0 , C2 = 0, a tud je y = y0 cos t. 36

Periodu kmit bychom urili stejnm postupem jako v loze 18: T = 2 l . 2g

Poznmka Uitm postupu ze str. 29. Rovnici (47) opt jako rovnici (43) vyhovuje een ve tvaru y = A sin (t + 0 ), kde A je maximln vchylka, 0 urme z potench podmnek (obdobn jako v loze 18 vyjde 0 = ). Uren periody kmit provedeme stejnm postupem 2 2 2g jako v loze 18, dostaneme T = , kam za dosadme = . Perioda l l kmit pak bude T = 2 . 2g Pklad 20 mylenkov prlet kamene Zem Pedpokldejme, e stedem Zem vede zk kanl. Kmen padajc kanlem je pitahovn stedem Zem silou, kter je pmo mrn vzdlenosti kamene od stedu (viz Poznmka 2 na konci een lohy). Za jakou dobu prolet kmen celou Zem? een V libovoln asovm okamiku na kmen psob pitaliv sla o velikosti F , kter je pmo mrn vzdlenosti y kamene od stedu Zem, tj. F = k y (sla F a okamit vchylka y maj navzjem opan smr). y Pouitm 2. Newtonova pohybovho zkona m = ky, y

F
0 R

po prav x y+ Ozname-li 2 = k y = 0. m

Obr. 12 Pohyb kamene

k , pak y + 2 y = 0. een m m tvar y = R sin (t + 0 ), kde 0 urme z potench podmnek: v ase t = 0 je y = R, F = mg. 37

 . Z podmnky v ase t = 0 je 2 k g F = mg dostvme mg = k (R), ili = = 2. m R R Hledan doba prletu je tedy = . g 6377 102 . Pro dan hodnoty je = s = 42,3 min . 9,81 Postupn dostvme R = R sin 0 , odkud 0 = Poznmka 1 lohu je opt mono eit i pmm pouitm charakteristick rovnice tak jako v pedchozch ppadech (vyzkouejte si). Poznmka 2 Vztah, e sla psobc uvnit Zem na tleso silou, kter se pmo mrn vzdlenosti tlesa od stedu Zem, plat za pedpokladu, e uvaujeme bu, e Zem je homogenn koule, nebo relnj situaci, e Zem m stedov soumrn rozloenou hustotu. Po prletu Zem bude kmen ve svm pohybu pokraovat dl. Za stejnho pedpokladu jako v pedchoz vaze bude na kmen vn Zem psobit sla dan Newtonovm gravitanm zkonem ve tvaru pro dva hmotn body, tj. psobc sla je nepmo umrn druh mocnin vzdlenosti sted Zem a kamene. Sami si promyslete, jak bude probhat dal pohyb kamenu. Pklad 21 dvoutlesov osciltor - model kmit v dvouatomov molekule K jednomu konci pm pruiny je pevn pipojen tleso o hmotnosti m1 , ke druhmu konci pruiny tleso o hmotnosti m2 . Tuhost pruiny pi roztahovn a stlaovn je k. Tlesa spojen pruinou polome na horizontln velmi hladkou plochu. Tlesa od sebe vzdlme, a tm se pruina prodlou. Potom ob tlesa souasn uvolnme. a) Jak pohyb kon kad z tles? Urete msto na pruin, kter je trvale v klidu. b) Urete doby kmitu obou tles. Pruina kon pohyb jen ve smru sv podln osy. Tlesa povaujte za hmotn body, hmotnost pruiny neuvaujte. een a) Tlesa o hmotnostech m1 a m2 jsou spojena pruinou. Bez ptomnosti vnjch sil zstv hybnost systmu konstantn a kmity obou tles tud nemohou 38

ovlivnit polohu tit. Z tohoto dvodu kmitaj m1 a m2 prv v opanch smrech vzhledem k titi soustavy a dosahuj krajnch poloh svho vzjemnho pohybu souasn. y

F1

F2
x

0 x1

m1 x2 x2 x1

m2

Obr. 13 Dvoutlesov osciltor b) Dlka pruiny je v libovolnm okamiku x2 x1 , co se rovn dlce pruiny l plus jej vchylce x: l + x = x2 x1 , odkud x = x2 x1 l.

Vchylka x je kladn, je-li pruina nataen, a zporn pi stlaen pruin. Sly prunosti F1 a F2 , jimi psob pruina na ob tlesa, jsou stejn velikosti a opanho smru, take je F1 = kx, F2 = kx.

Z 2. Newtonova pohybovho zkona mme m1 a1 = m1 x1 = kx, Tyto rovnice sloume tak, e prvn vynsobme m2 a odeteme od druh rovnice vynsoben m1 . Vsledek je m1 m2 x2 m1 m2 x1 = m1 kx m2 kx, m1 m2 (x2 x1 ) = kx. m1 + m2 Nyn budeme derivovat dvakrt podle asu vztah x = x2 x1 l. Dostaneme x = x2 x1 , nebo l je konstantn (rovnovn dlka pruiny). Pohybovou rovnici soustavy lze tedy vyjdit celou jen pomoc vchylky x pruiny. Po dosazen dostaneme m1 m2 x = kx, m1 + m2 39 m2 a2 = m2 x2 = kx.

neboli M x = kx, kde M =

systmu. Pohybov rovnice jednoduchho harmonickho osciltoru je m = kx, x tj. x+ k x = 0, m

m1 m2 je v tomto ppad redukovan hmotnost m1 + m2

odkud 2 =

k . m

m pro jednoduch harmonick osciltor. k Porovnnm diferencilnch rovnic jednoduchho a dvoutlesovho osciltoru dochzme k zvru, e doba kmitu T pro dvoutlesov osciltor je dna vztahem M m1 m2 1 T = 2 = 2 , k m1 + m2 k Podle lohy 18 je T = 2 co je stejn vraz jako pro jednoduch osciltor, pouze jsme do vztahu pro T dosadili redukovanou hmotnost M msto hmotnosti m pro jednoduch osciltor. Nsledujc dv lohy popisuj situace, kdy lze danou diferenciln rovnici eit u pouze jedinm zpsobem pmo z charakteristick rovnice.

Pklad 22 Padajc etz etz o dlce l = 4,00 m kloue z hladkho horizontlnho stolu. V potenm okamiku, tj. pesn ped tm, ne dolo k pohybu etzu se stolu, visel dol konec etzu o dlce a = 0,500 m. Za jak dlouho sklouzne dol cel etz? Uvaujte g = 9,81 ms2 .

Obr. 14 Padajc etz

40

een Na etz psob thov sla. Na vodorovn sti etzu psob proti tto sle reakce podloky, take thov sla psobc na tuto st etzu nem pohybov inky (vslednice sil psobcch ve svislm smru na tuto st etzu je rovna nule). Pohyb etzu zpsobuje thov sla psobc na svislou st etzu. Velikost tto sly je m F = yg, l kde l je dlka etzu, m hmotnost celho etzu, y dlka svisl sti etzu. Podle 2. Newtonova zkona je F = m. y Porovnnm vztah pro F dostaneme diferenciln rovnici m = y pravou g y y = 0. l Charakteristick rovnice je 2
g t

m yg, l

g = 0. l
g t

l . Obecn een je y = C1 e l + C2 e Poten podmnky: v ase t = 0 je y = 0,5 m, y = 0, z eho obdrme 1 C1 = C2 = m. Potom 4 g g t t 1 l y= e l +e m. (48) 4

V dalm postupu z rovnice (48) vyjdme neznmou t. Rovnici (48) nejprve vynsobme vrazem 4e
g t l

g t l

a upravme. Dostaneme 2 4ye

g t l

+ 1 = 0,

co je kvadratick rovnice v promnn e e

g t l

g t l

= 2y 41

4y 2 1.

etz spadne se stolu v ase t > 0. Diskutujme, kter een tomuto poadavku vyhovuje. V ppad e
g t l

je mono tento vztah pepsat na tvar: e co znamen, e e z eho e

2 g t l g t l

= 2y

4y 2 1

= 2y +

4y 2 1,
g t l

<e
g t l

< 1.

To je splnno jen pro t < 0. V naem ppad m proto smysl pouze een e
g t l

= 2y +

4y 2 1.

Do tto rovnice dosadme za y = l a vyjdme t. Dostaneme t= Pro dan hodnoty je t = 1,77 s. Pklad 23 Otejc se trubka zk dlouh trubka se ot v horizontln poloze konstantn hlovou rychlost kolem kolm svisl osy. Mal kulika (kterou meme povaovat za hmotn bod) v n kloue bez ten (obr. 15). Urete, jak pohyb vykonv kuo lika vzhledem k trubce, plat-li a) v potenm okamiku se kulika nachz ve vzdlenosti a od osy 0 oten a jej poten rychlost je r rovna nule, b) v potenm okamiku se kulika nachz na ose rotace a m poten rychlost v0 . Obr. 15 Horizontln trubka 42 l ln 2l + g 4l2 1 .

een Na kuliku psob setrvan odstediv sla F = m 2 r. Tato sla je pinou pohybu kuliky smrem od osy oten. Krom tto sly jet na kuliku psob ve smru kolmm k podln ose trubky dal sly: thov sla, Coriolisova sla (sla vznikajc pi otivm pohybu, v tomto ppad m smr kolm na stnu trubky a le v rovin kolm na osu oten trubky, vce o tto sle je nap. v [11]) proti tmto silm psob reakn sly trubky, a proto je vslednice tchto vech sil rovna nule. Podle 2. Newtonova zkona meme pro pohyb kuliky pst: m = m 2 r, r pravou dostaneme rovnici Charakteristick rovnice je Obecn een rovnice (49) je r 2 r = 0. 2 2 = 0. (49)

r = C1 et + C2 et .

a) Poten podmnky: v ase t = 0 je r = a, r = 0. V dalm postupu si vimnte, e een je formln shodn s eenm pkladu 22, dokonce jsou i formln shodn poten podmnky, protoe i v pa kladu 22 je C1 = C2 = . 2 Urme obecn r = C1 et C2 et .

Po dosazen potench podmnek do tto rovnice a rovnice (49) dostaneme soustavu dvou rovnic o dvou neznmch: C1 + C2 C1 C2 = a, = 0. a , a tud 2 (50) (51)

eenm soustavy rovnic (50) a (51) dostaneme C1 = C2 = r= a t (e + et ). 2

43

b) Poten podmnky: v ase t = 0 je r = 0, r = v0 . Obdobn jako v a) dostaneme soustavu dvou rovnic C1 + C2 (C1 C2 ) = 0, = v0 . v0 , a tud 2 (52) (53)

eenm soustavy rovnic (52), (53) dostaneme C1 = C2 = r= v0 t (e et ). 2

Cvien 5
1. Pomoc diferenciln rovnice napite pohybovou rovnici pro matematick kyvadlo a odvote vzorec pro dobu kmitu tohoto kyvadla (uvaujte roz. . kmit 50 50 , pak sin = tg = ). 2. Vlec plave v kapalin o hustot tak, e je do n ponoen objemu. Osa vlce je svisl (viz obr. 16). Zatlame-li vlec hloubji do kapaliny a uvolnme, zane vlec konat kmitav pohyb. Vka vlce je h. Na zklad tchto daj urete periodu kmit tohoto vlce. Pedpokldejte, e rozmry vlce jsou dny tak, e se vlec nepevrt a e se pi pohybu nemn vka hladiny kapaliny. 2 svho 3

2 h 3

Obr. 16 Kmity vlce

3. Ve uzavenm vlci (s vodorovnou podlnou osou) naplnnm vzduchem je pst, kter vlec rozdluje na dv stejn sti. Tlak vzduchu v obou jeho stech je p0 = 1,00 105 Pa. Kdy pst nepatrn vychlme z rovnovn polohy a potom uvolnme, uvedli jsme jej do kmitavho pohybu. Vypotte periodu kmit, meme-li dje v plynu povaovat za adiabatick. Hmotnost pstu m = 1,50 kg, vzdlenost pstu od kad stny v rovnovn poloze je l = 200 mm, plon obsah pstu S = 100 cm2 , = 1,4. Ten zanedbejte. n Pi een pouijte piblin vztah (1 h) 1 nh, je-li |h| 1 a n je libovoln exponent.

44

Ukzky nronjch loh vedoucch k een diferencilnch rovnic

V tto loze si ukeme, jak me mal zmna v pedpokladu lohy vrazn zmnit cel een lohy. Pklad 24 zvsn most etzovka Urete rovnici kivky tuhho neprotaitelnho lana zvsnho mostu, pedpokldte-li, e zaten je rozdleno rovnomrn po cel dlce lana (nikoli v horizontln pmce jako to bylo u pkladu 13). Hmotnost lana zanedbejte. y zvsn lano

F1

F2

(x) x

F G

mostovka lx x Obr. 17 Zvsn most een Na lano psob thov sla rovnomrnho rozloen a tahov sla lana. Na st lana dlky lx psob thov sla m FG = glx , l kde m je celkov hmotnost mostu, l je celkov dlka lana, a dv tahov sly o velikostech F1 , F2 (viz obr. 18).

F1

F2
F G lx x

(x) x

Obr. 18 Detail lana zvsnho mostu

Nech lano svr s horizontln rovinou v libovolnm bod hel . Vezmme element lana, jeho jeden bod zan v potku nmi zvolen soustavy souadnic (viz obr. 18). 45

Pro hel plat tg =

dy , dx

kde y = y(x) je rovnice hledan kivky. Tahovou slu F2 v lan meme rozloit do dvou sloek: F2x = F1 = F2 cos , F2y = F2 sin . Protoe lano je v rovnovze, mus bt vslednice sil na nj psobcch rovna mg 1 nule. Ve slokch: F2x = F2 cos , F2 sin = l . Mme tedy l x tg = Nyn zbv u jen vyjdit lx :
x

mg lx . l F1

lx =
0

1+

dy dx
x

dx =
0

1 + (y )2 dx.

Dostvme dy mg = dx lF1 Derivac

1+
0

dy dx

dx.

mg d2 y 2 = lF dx 1

1+

dy dx

. dy = (x) dx

Tuto diferenciln rovnici budeme eit snenm du. Polome (dle u jen ), pak Separac d2 y d = . dx dx2 d 1+ Nyn urme 2 = mg dx. lF1

(54)

d . K tomu pouijeme Eulerovy substituce 1 + 2 1 + 2 = p + 1 + 2 = p2 + 2p + 2

1V

tomto mst vznik odchylka v een tohoto pkladu od pkladu 13.

46

= Potom

1 p2 , 2p d 1+ 2

d =

p2 + 1 dp, 2p2

p+ =

1 + p2 . 2p 1 dp = p

p2 + 1 2p dp = 2 2p 1 + p2 1 + 2 .

= ln p = ln Dosazenm do (55) ln Po odlogaritmovn

1 + 2 =

mg x + ln C1 . lF1
mg x lF1 .

Nyn chceme vyjdit . Rovnici (55) je mono pepsat na tvar: 1 1 + 2 po prav 1 + 2 + = Odetenm (55) od (56) dostaneme = Za nyn dosadme =
mg mg 1 lF1 x C1 lF1 x e . e 2C1 2 mg 1 lF1 x e . C1

1 + 2 = C1 e

(55)

mg 1 lF1 x e , C1

(56)

(57)

dy . Potom dx
mg mg dy 1 lF1 x C1 lF1 x = e e . dx 2C1 2

Integrac y= y=
mg mg 1 lF1 lF1 x C1 lF1 lF1 x e + e + C2 , 2C1 mg 2 mg

lF1 2mg

mg mg x 1 lF1 x e + C1 e lF1 + C2 . C1

(58)

47

prava vztahu (58): coshx =

mg mg x 1 lF1 x e + C1 e lF1 = e C1

ex + ex , 2 +e
mg xln C1 lF1

mg xln C1 lF1

= 2cosh Potom lze (58) upravit na tvar: y= mg cosh lF1

mg x ln C1 . lF1

mg x ln C1 lF1

+ C2 .

(59)

Konstanty C1 , C2 meme urit z okrajovch podmnek: je-li x = 0, je i y = 0, tj. 0 = cosh( ln C1 ) + C2 . V ppad, e krajn body zvsu le ve vodorovn pmce, je v mst o souadnici x = 0 i y = 0, tj. 0 = y = cosh( ln C1 ). Je 1 C tedy C2 = 0 a 1 = 0, z eho C1 = 1. 2C1 2 Rovnice (59) bude mt tvar y= mg mg cosh x. lF1 lF1 (60)

Rovnice (59) a (60) popisuj kivku, kter se nazv etzovka. Poznmka Porovnme-li een zvsnho mostu v loze 13 a 24, je vidt, e mal zmna v pedpokladu v pkladu 13 jsme pedpokldali zaten rovnomrn po dlce etzu v horizontln pmce, zatmco v pkladu 24 jsme pedpokldali zaten rovnomrn po cel dlce lana, me mt vliv na znan rozdln vsledek v ppad pkladu 13 nm vyla parabola, v pkladu 24 nm vyla etzovka. Nyn se podvejme na dal problmy, kter opt vedou k sestaven a een diferenciln rovnice. loha o kivce nejkratho asu, neboli tak o kivce nejrychlejho klesn byla sestavena vcarskm matematikem Johannem Bernoullim v roce 1696 a spovala v nsledujcm: ve svisl rovin jsou dny dva body A a B (viz obr. 18), kter nele v jedn svisl pmce. Chceme ze vech monch kivek prochzejcch obma body nalzt takovou, po kter by se kulika (hmotn bod) psobenm thov sly dostala z bodu A do bodu B za co nejkrat dobu.

48

Pklad 25 loha o kivce nejkrat doby Fermatv princip My se v tto loze pokusme nalzt tvar kivky, po kter by se ml pohybovat hmotn bod v prosted, kde se velikost rychlosti mn skokem v rznch secch. een A A a x P 1 dx 2 B Obr. 18 Kivky monho pohybu z A do B

v1 v2 b B

d Obr. 19 Pohyb kuliky na rozhran

Doba T potebn k prchodu kuliky z bodu A do bodu B, se ur z rovnice b2 + (d x)2 a2 + x2 + . T = v1 v2 Jestlie pedpokldme, e hmotn kulika se m dostat z bodu A do bodu dT B po ve uveden cest za co nejkrat dobu, mus bt = 0. Z tto poddx sin 1 sin 2 mnky pak lze odvodit zkon = (provete). Tento zkon byl v1 v2 sin 1 poprv objeven experimentln ve tvaru = a, kde a = konst.. sin 2 Ve uveden loha o tom, e hmotn bod (kulika) prochz z bodu A do bodu B za minimln dobu, se nazv Fermatv princip nejmenho asu (doby). Pokud bychom obdobn postup aplikovali v optice, dostaneme nm dobe znm Snellv zkon. Vznam tohoto principu spov v tom, e me bt pouit k nalezen trajektorie pohybu kuliky prostedm, kde se velikost rychlosti mn spojit, ne po stech pmek, jak jsme prozatm uvaovali. Tm se budeme zabvat v dal loze.

49

Pklad 26 loha o kivce nejkrat doby brachystochrona Ve svisl rovin mme proloit takovou kivku, aby stice vyputn z bodu A a pohybujc se v thovm poli doshla po n bodu B co nejdve, tedy v co nejkrat dob. Ten a odpor prosted zanedbejte. (Me jt o kuliku navleenou na tenkm drtu.) v1 v2 v3 v4 1 2 3 4

Obr. 20 Pohyb kuliky

een Podvejme se nejprve na obr. 20, na nm je zobrazeno prosted z vrstev. Budeme uvaovat, e v kad oddlen vrstv je rychlost kuliky konstantn. Pouitm vztahu z pedchoz lohy meme pst sin 1 sin 2 sin 3 sin 4 = = = . v1 v2 v3 v4 Uvaujme nyn, e se tlouka vrstev bude neomezen zmenovat a poet vrstev neomezen poroste. V tomto ppad pak meme uvaovat, e se rychlost sin i kuliky mn spojit. Vzhledem k tomu, e = konst., meme vahu vi ukonit vztahem sin = a, kde a = konst. (61) v Pedstavme si dle, e kulika si um vybrat takovou trajektorii klesn z bodu A do bodu B, aby doba pohybu byla co nejmen.

50

y y B Obr. 21 Klesn kuliky V takovm ppad, na zklad pedchozch vah, meme pout vztah (61). Vychzme-li z principu zachovn energie, dostvme, e rychlost zskan kulikou v urit vce, zvis pouze na ztrt potenciln energie pi dosaen tto vky, ale nikoliv na trajektorii, po kter se kulika pohybuje. To znamen, e (62) v = 2gy Nyn vezmeme v vahu, e podle obr. 21 plat sin = cos , kde cos meme dle rozepsat. Tedy sin = cos = cos cos2
x0

+ sin

1 1 + tg2

kam za tg dosadme: tg = lim Neboli sin =

1 . Za sin dosadme ze vztahu (61), 1 + (y )2 tj. sin = av. Dostaneme 1 av = , 1 + (y )2 kam za v dosadme ze (62): a 2gy = 1 . 1 + (y )2

y dy = = y. x dx

Po umocnn a dalch pravch obdrme y[1 + (y )2 ] = 51 1 . 2ga2

Polome

1 = C. Potom 2ga2 y[1 + (y )2 ] = C, (63)

co je diferenciln rovnice kivky nejmenho asu . Tuto diferenciln rovnici budeme eit nsledujcm specilnm postupem. Do rovnice (63) dosadme dy dy , pak vyjdme : za y = dx dx y 1+ dy dx
2

= C,
1 2

dy = dx

C 1 y
1 2

Nyn provedeme separaci promnnch: dx = y C y

1 2

dy.

(64)

Nyn zavedeme novou promnnou , a to nsledujcm zpsobem: polome y Cy potom y = tg2 , Cy sin2 C tg cos2 y= = = C sin2 . 1 + tg2 cos2 + sin2 cos2
2

= tg ,

Vraz y = C sin2 zderivujeme podle a vyjdme dy = 2C sin cos d. Po dosazen do rovnice (64) dostaneme dx = tg dy = 2C sin2 d, sin upravme pomoc soutovho vzorce sin = 1 cos 2 , 2 52

potom Integrac posledn rovnice dostvme x= dx = C(1 cos 2)d. C (2 sin 2) + C1 . 2

Uitm potench podmnek x = y = 0 tj. pi = 0 vyjde C1 = 0. Potom C C x = (2 sin 2), y = C sin2 = (1 cos 2). 2 2 C Polome-li nyn = R, 2 = , dostaneme 2 x = R( sin ), co jsou parametrick rovnice cykloidy. Kulika dopadajc smrem k zemi do bodu, kter nele na vertikle z vchozho bodu, psobenm thov sly se tedy mus pohybovat s souladu s principem nejmen doby po cykloid, kter prochz obma body. y = R(1 cos ),

53

Shrnut nvod, jak sestavovat diferenciln rovnice podle podmnek loh

Sestavit diferenciln rovnici znamen nalzt zvislost mezi argumentem, funkc a jejmi derivacemi. Nelze nalzt univerzln metodu, kterou by bylo mono pout ve vech ppadech. Je nutn zskat zkuenosti a urit nvyky pi een rozlinch loh a samostatnm eenm analogickch pklad. Jsou nutn tak znalosti fyzikln, prodovdn, technick nebo spoleenskovdn disciplny, ve kter loha vznikla. Sestaven diferenciln rovnice podle podmnek lohy obvykle spov ve stanoven matematick zvislosti mezi promnnmi veliinami a jejich prstky, kter se pozdji zamuj odpovdajcmi diferencily. Sestaven diferenciln rovnice je vchoz matematick model zkoumanho dje. Jej obecn integrl popisuje obecn prbh dje (resp. cel tdy dj), partikulrn integrl (po uven potench podmnek) popisuje prbh konkrtnho dje. Jsou i ppady, kdy lze diferenciln rovnici napsat pmo, bez pedchozho zpisu prstk, nap. dv a= , dt co u je diferenciln rovnice. Sestaven tto rovnice u v sob vlastn prstky zahrnuje. Vyplv to z toho, e plat dv v a= = lim . t0 t dt Zskn rovnice uritho (fyziklnho) dje spov v sestaven diferenciln rovnice pro urit okamik nebo urit msto; eenm (integrac) tto diferenciln rovnice obdrme obecn een, a tm i zkon pro dan (fyzikln) dj. Uplatnme-li dle poten a okrajov, pop. doplujc podmnky, dostaneme konkrtn popis danho (fyziklnho) dje funkn zvislost mezi zvisle a nezvisle promnnou. Pi een (fyziklnch) loh pomoc diferencilnch rovnic je vhodn postupovat nsledujcm zpsobem: 1. Dkladn proteme text lohy a sname se pochopit smysl lohy. 2. Podrobn rozebereme podmnky lohy, event. sestavme nrtek, kter by objasnil podstatu lohy. 54

3. Zvme, zda jsme podobnou lohu ji neeili. V kladnm ppad se sname si vytvoit uritou analogii s touto lohou. 4. Stanovme (v dsledku rozboru lohy) zvisle a nezvisle promnnou, resp. uvdomme si, co budeme povaovat za zvisle a nezvisle promnnou. 5. Ujasnme si, kter (fyzikln) zkony pro dje tohoto nebo obdobnho charakteru plat. 6. Uvme, kde je mono pout zjednoduujc pedpoklady: nap., e v malm asovm intervalu lze nerovnomrnou zmnu nahradit rovnomrnou, kdy lze kivoar element trajektorie nahradit pmoarm atd. 7. Pokusme se nalzt vztah mezi prstkem funkce (zde ozname y) a prstkem jejho argumentu (zde ozname x). Vztah sestavujeme na zklad platnch matematickch operac, fyziklnch zkon. 8. Provme korektnost pedpoklad zmny x dx, y dy. Chceme, aby se tyto veliiny s rostoucm stupnm pesnosti blily co nejvce ke skutenosti. 9. Sestavme diferenciln rovnici uvaovanho dje. 10. Integrujeme rovnici a stanovme obecn een. 11. Na zklad zadanch potench, okrajovch resp. doplujcch podmnek urme partikulrn integrl tto rovnice. 12. Zkoumme zskanou zvislost v limitnch ppadech, provdme diskusi zvislosti, porovnn se skutenost, ppadn tabulkovmi hodnotami. Nkter z tchto bod lze vynechat podle charakteru zadn lohy.

55

een cvien
Cvien 1
1. 2. 3. dy = kdx, ln |y| = kx + ln C, kde C > 0, y = Cekx . y dy = dx, ln |y + 3| = x + ln C, |y + 3| = Cex . y+3
2 dy = 2xdx, y = Cex . y

4. I. y y = 0, y = Cex , II. y = C(x)ex , C (x) = 1, C(x) = x + K, zvr y = xex + Kex . 5. I. y + y = 0, y = Cex , II. y = C(x)ex , C(x) = xex ex + K, zvr y = (xex ex + K)ex = x 1 + Kex .

Cvien 2
1. m
t dv k dv = kv; = dt; v = Ce m ; v ase t = 0 je v = v0 , z eho dt v m k t m ; k

C = v0 ; v = v0 e

v = 0,64 km h1 .
5

2. Pro x = 0 dostvme po dosazen do vsledku lohy 6 t=C = 14 r 2 , t = 14 min 32 s. 15 kS0 2g 1 D k d

2

3. Postup obdobn jako v loze 5; t = t0 = 4. 1 D k d

2

2 ( h x); g

2h ; t = 12 min 18 s. g 0

dQ dQ = kQ; = kdt; Q = Cekt , v ase t = 0 je v = v0 , C = Q0 , dt Q potom Q = Q0 ekt , z doplujc podmnky v ase t = 1 min je Q = 900 C dostaneme Q = Q0 0,9t , kam za t dosazujeme as v minutch. V ase t = 10 min je Q = 348,7 C.

56

1 1200 5. Zvislost teploty na ase je dna vztahem t = 20 + 80 , kde 2 za dosazujeme as v sekundch. Po dosazen - pokles teploty na 30 C bude za 1 hodinu. 6. dI = kI dh, I = I0 ekh . Okrajov podmnky: je-li h = 0 je intenzita I = I0 , z eho C = I0 . Doplujc podmnka: v hloubce h = 3 m je I ln 2 1 I = 0 , z eho k = m , I = I0 2 3 1 I= I . 1024 0 1 2
1 h 3

. Pro h = 30 m je

Cvien 3
1. y = C1 e2x + C2 e4x 2. y = C1 eax + C2 eax 3. y = e3x (C1 + C2 x) 4. y = C1 cos 2x + C2 sin 2x x 3 3 2 5. y = e C1 cos x + C2 sin x 2 2

Cvien 4
1. 2 + 2 = 0, 1 = 1, 2 = 2, y = C1 ex + C2 e2x , y = 2. 2 + 4 + 23 = 0, 1,2 = 2 i 19, = 2, = 19, y = e2t (C1 cos 19t + C2 sin 19t), y = 1,5e2t sin 19t. 3. 2 + 6 + 9 = 0, 1,2 = 3, y = e3t (C1 + C2 t), y = e3t (6 14t). 2 x 2 2x e e 3 3

Cvien 5
. y y 1. Matematick kyvadlo: F = mg sin ; sin = = ; m = mg , y l l g g y + y = 0, 2 = ; T = 2 l l l . g

57

2. Rovnovn poloha: mg S

2 2 hg = 0, z eho m = Sh. Po zatlaen 3 3 vlce psob na vlec sla F = gSy (F , y maj navzjem opan smr, F psob proti okamit vchylce z rovnovn polohy y ). 2 3g 3g Plat m = gSy, Sg y +gSy = 0, y + y y = 0. Ozname 2 = . 3 2h 2h 2 2h Pak T = , T = 2 . 3g

3. Kmity pstu ve vlci Dle obr. 21 plat V0 = S l. Pi pohybu doprava o dlku x: lev st V1 = V0 + Sx = S(l + x), tlak p1 ; prav st V2 = V0 Sx = S(lx), tlak p2 .

p0 , V0 l

p0 , V0 l

Obr. 21 Kmity pstu Adiabatick zmna: p0 V0 = p1 V1 ; p0 V0 = p2 V2 . Po dosazen za V1 , V2 : p0 l = p1 (l + x) ; F = (p2 p1 )S, F = Sp0 l 1 1 = Sp0 (l x) (l + x) x x 1 l l 1 x l p0 l = p2 (l x) .

1+

x l

protoe x l meme pst F = Sp0 1 +

2S p0 x. l

plat tedy F = konstx, z toho vyplv, e kmitav pohyb je harmonick. 2S p0 Podle 2. Newt. pohyb. zkona je m = x x l (znamnko minus proto, e sla psob proti okamit vchylce z rovnovn polohy). 2Sp0 Po prav x + x = 0. ml 58

2S p0 . Pak T = 2 ml . Pro dan hodnoty: T = 0,065 s. Ozname 2 =

ml . 2S p0

V FO pipravil:

CD ROM pro eitele FO a ostatn zjemce o fyziku

CD ROM obsahuje studijn texty, soutn lohy z pedchozch ronk FO, peklady loh z cel ady pedchozch Mezinrodnch fyziklnch olympid. CD ROM je doplnn i dalmi texty souvisejcmi s fyzikou, je zde cel ada odkaz na zajmav fyzikln strnky. Podrobnj informace o obsahu CD ROMu je mono zskat na http://www.uhk.cz/fo

CD ROM byl rozesln pedsedm KV FO, ale je ho mono rovn objednat na adrese: ivo.volf@uhk.cz.

59

Literatura
[1] Ponomarev, K. K.: Sostavlenije diferencialnych uravnnij. Vyejaja kola, Minsk 1973. [2] Amelkin, V. V: Diferencialnyje uravnnija v priloenijach. Nauka, Moskva 1987. [3] Hajko, V: Fyzika v prkladoch. Alfa, Bratislava 1983. [4] Kol, R.: XIX. ronk fyzikln olympidy. SPN, Praha 1980. [5] ampa, K.: XXVI. ronk fyzikln olympidy. SPN, Praha 1989. [6] Beiser, A.: vod do modern fyziky. Academia, Praha 1975. [7] Lepil, O.: Fyzika pro gymnzia. Mechanick kmitn a vlnn. Prometheus, Praha 2001. [8] Kejla, F. a kol.: Matematika III. uebn text pro prmyslov koly. SPN, Praha 1954. [9] Hladk, A: Teoretick mechanika. Academia, Praha 1987. [10] Vybral, B.: Mechanika idelnch plyn. Knihovnika FO . 67, MAFY, Hradec Krlov 2004. [11] Hork, Z., Krupka, F.: Fyzika. SNTL, Praha 1981.

60