12.

Romantismus v naší literatuře, Karel Hynek Mácha

Slovníky a jejich typy (1/3)

+ znaky romantismu z 11 !!!!

Znaky českého romantismu: • osová opožděnost (20.-30. léta 19.st.); • krátké trvání; • malá spisovatelská
základna (málo autorů); • nepochopení čtenáři a kritikou (že je to bahno a urážlivé); • časově se kryje
s druhou fází Národního obrození
Josef Václav Frič - pocházel ze známé rodiny právníků a lékařů, movitý, zaslouženě – byli schopní; básník, psal
do novin, liberalismus, omezen cenzurou
Paměti – jeho paměti, 30. a 40. léta 19.st., zachytil revoluční rok 1848 (1849), dobrý spisovatel a i zdroj
informací, byl velice objektivní (i když byl sám na jedné straně)
Karel Sabina – na jedné straně obdivuhodný na druhé straně morálně pokleslý, zjistilo se, že práskal své kamarády
za peníze, měl velikou rodinu – nevynášelo mu psaní, autor libret k operám pro Bedřicha Smetanu
Braniboři v Čechách –
Prodaná nevěsta – původně to měla být hra se zpěvy (lidová hra, legrace), stále zůstalo => komická opera o
třech dějstvích
Oživené hroby – román
Karel Jaromír Erben (1811-1870)- pasivní romantik, uzavřený do sebe, hluboce věřící, básník, sběratel LÚS
(převážně pohádky, sbíral na českém venkově), jako archivář hlavního města Prahy, knihovník v Národní
knihovně, narodil se v Miletíně v podkrkonoší, vystudoval filosofickou fakultu, spolupracoval
s Palackým, pracoval pomalu (Kytice - 19 let), studoval rodokmeny české aristokracie, vydával památky
starší české literatury, sbíral i písně, pranostiky, pořekadla => pro něj těžké – musel navazovat kontakty
(byl plachý, uzavřený), pohádky vydával v surové podobě, skoro je neměnil, byly tragické, kruté
Prostonárodní české písně a říkadla – dodnes monumentální sbírka LÚS, pouze texty, bez notového
záznamu, 2200 textů, sbíral po českém venkově – několik let
Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních – Zlatovláska; Dlouhý, široký a
bystrozraký; Liška Ryška; Pták Ohnivák; byl přepečlivý, čtou se dodnes
Kytice – psal ji 19 let, jsou to balady, některé ve zlomcích, vypadá to jako LÚS v útržcích zapsaná,
balada = báseň, lyrický obsah převažuje nad epickým, špatný tragický konec, byla zfilmována, objevuje
se smrt, láska, strach, nadpřirozenost, venkov – neutrální lidé a čas, chamtivost, vina a trest, fatalisté (věří
v osud)
Josef Kajetán Tyl (1808-1856) – herec, dramatik, dramaturg, prozaik, novinář, čiperný taťulda, studoval v Hradci
Králové a pak v Praze (učitel Klicpera – ovlivnil ho), herec kočovné divadelní společnosti, mizerný
výdělek => získal místo vojenského úředníka, chtěl psát -> noviny a časopisy (založil – Květy české),
noviny – Pražský posel, hrál v divadle Kajetánské pak i Stavovské, kritik monarchie => problémy
s policií, žil se svojí ženou a švagrovou (s tou několik dětí) => tutlal to => vyplavalo to => tlak => odešel
z Prahy ke kočovné společnosti => chřadne => v Plzni uchřadne :-)
a) historické povídky:
Rozina Ruthardová
Dekret Kutnohorský – listina, změna poměrů hlasů na Pražské univerzitě
b) roamantická povídka
Poslední Čech – Borovský mu to omlátil o hlavu => že je sentimentální, nepřijali ani čtenáři a kritika
c) dramata ze současnosti
Paličova dcera – na jaké zcestí může člověk přijít díky životu, nevěděl, že vlastně píše o sobě
Pražský flamendr –
Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka – poprvé zazněla hymna – slepý houslista Mareš, hudba
František Škroup – slova Tyl
d) pohádkové hry a báchorky
Jiříkovo vidění
Lesní panna
Strakonický dudák – HH – Švanda, miluje Dorotku, starý Trna jí to ale zakáže se s ním scházet, Švanda potká
Vocilku – ten mu namluví ať jde do světa, že vydělá; vstupují nadpřirozené prvky – víla Rosava mu
očaruje dudy, aby všichni žasli => vydělává peníze, Vocilka mu dělá manažera a okrádá ho; úspěchy mu
ale vlezou do hlavy, zamiluje se do něj princezna Sulika, Švanda do vězení, Vocilka uteče, Dorotka se ho
vydala hledat, víla ho dostala z vězení, Švanda leží na umrlčím vrcholku a Dorotka ho zachrání
e) historická dramata
Jan Hus
Jan Žižka
Kutnohorští havíři – první sociální drama (těžký život a bída)
12. Romantismus v naší literatuře, Karel Hynek Mácha
Slovníky a jejich typy (2/3)

Karel Hynek Mácha (1810-1836) – básník, prozaik, nejvýznamnější romantik, ale i ochotnický herec, vystudoval
práva, všestranně talentovaný, cestoval, pěšky prošel Bezděz, okolí Doks, do Itálie přes Alpy tam i zpět,
kritizoval absolutismus – 1830 hájil polské povstance, měl umělecké spády, dnes se neví, jak vypadal –
nenechal se portrétovat – když byl malý, machroval a spadl ze zvonu => znetvořil si polovinu tváře =>
nosil vousy a klobouk; Eleonora Šomková – znali se z divadla, říkal ji Lori, zamilovali se, byla
ztělesněním erotické touhy, ale velmi prostá (nestačila mu intelektuálně) => rozpor ve vztahu, miloval její
představu, byl velmi žárlivý, otěhotněla – otec ho nutil, aby si ji vzal, dostal místo advokátního
pomocníka v Litoměřicích – tam vypukl požár – při hašení umřel (dostal zápal plic) a nebo se říká, že se
napil infikované vody
8.11.1836 zemřel – na pohřbu nikdo nevěděl, že zemřel nejlepší český básník, génius
pochopen a doceněn až po 20-25 letech, 1858 – sborník – Almanach Máj – vzdali hold Máchovi, že to byl
úžasný člověk
próza:
Obrazy ze života mého – měl to být cyklus povídek, ale dokončil jen dvě – Večer na Bezdězu a Marinka,
ostatní jen náčrty a rozvrhy
Marinka – v části Prahy, na Františku, tudy skutečně chodíval, zadíval se do dívky, která stávala u okna,
seznámili se, romantické – techtle (mechtle ale už ne), první a poslední políbení (při loučení), musel
odjet do Itálie, když se vrátil, připletl se k jejímu pohřbu, věděl, že na něj čekala, její otec se stal
žebrákem a pak se utopil (sebevražda)
Pouť krkonošská – krátká próza, o přírodě
Cikáni – román (označován), odvěká romantická inspirace = cikáni, naplňují romantický ideál – sen X
skutečnost
Kat – chtěl napsat čtyřdílný historický román z českých dějin, dokončil jen první díl – Křivoklad, ostatní jen
náčrty – Valdek, Vyšehrad, Karlštejn
Intimní deník K.H. Máchy – deník, co si psal, vydali část, co se našla, v roce 1945 rabující vojáci to
vyhazovali ven na ulici, i knihy, šel okolo topič, kterému knih bylo líto, tak s nimi topil, jeho deník roztrhl
na půl – jednu půlku spálil, pak si toho všiml, druhou odevzdal učiteli češtiny
poezie:
zprvu psal německy, kopíroval styly jiných, pak začal psát česky, zlepšoval se, až z toho vypadl Máj, který
tehdy odmítli jako něco pohoršujícího a vulgárního
Máj – Vilém se pohádá s otcem, odjede, stane se z něho loupežník, zamiluje se do Jarmily, ale do ní se
zamiluje i otec, Vilém je vymákne, zabije ho (neví, že je to jeho otec), odsouzen, důležitá část jeho
výčitek před popravou, Jarmila spáchá sebevraždu (skočí do jezera), končí slovy – „Hynku (vazba na
autora), Viléme, Jarmilo“
text lyricko-epický, typické romantické znaky – život X smrt, touha po nesmrtelnosti X vědomí konce;
Mácha sám napsal o Máji: hlavní není děj
- hlavní je ukázat krásu májové přírody a lidskou svobodu
- jsou důležité kontrasty
- že jsou tam morální sentence (ponaučení)
Trávníček říká o Máji: plno kontrastů, mohla by to být definice romantismu (sok otec můj, vrah jeho syn,
svůdce dívky mé, mně neznámý (ten otec)), Vilém přemýšlí o smyslu jeho života (vidí před sebou
jen oprátku),
• zvukomalba – kapka stále kape, „zní a hyne, zní a hyne...“
• vytvořil jambové verše – pro češtinu zhola nemožné, ale dokázal to, jamb = začíná nepřízvninou
• používá trochej – když mu v jambu jedna slabika chyběla, udělal si z toho pravidlo
• nejdůležitější pasáž = Vilém v lochu – přemýšlí o své vlasti, posílá vzkaz po mracích, loučí se
s přírodou
• oxymorón – spojení nereálných protikladů, neslučitelných kontrastů, „zborcené harfy tón, strhané
struny zvuk“
=> se smrtí si uvědomí - všechno, co člověk prožije, si pamatuje (i když už to dávno není)

12.b SLOVNÍKY A JEJICH TYPY

Plus lehký úvod do slovní zásoby se zde dá použít (otázka č. 13)
a) překladové – podávají ekvivalent v cizím jazyce, dvoj-jazyčné, často i výkladové (definice, výklad), někdy i
základní fráze (spojení)
b) výkladové – definovat pojem, význam slovníkového hesla
12. Romantismus v naší literatuře, Karel Hynek Mácha
Slovníky a jejich typy (3/3)

encyklopedické – základní definice,

Ottův slovník naučný (1888-1909) – 28 svazků, informace zastarávaly napsali další =>
Ottův slovník naučný nové doby – 10 svazků, dosud nepřekonaný, nakladatel – Jan Otto + kolektiv
Riegrův slovník naučný – první slovník, František Ladislav Rieger, tiskař, nakladatel, zeť Františka
Palackého, 4-dílný
Diderot – 4-dílný, pak 8, 12, 24
Univerzum – 10-dílný
Ilustrovaná encyklopedie
Malá československá encyklopedie
Ottova encyklopedie – na koleni, na počítači, zneužil jména
jazykové –
Příruční slovník jazyka českého – nejdokonalejší, 8 dílů v 9 svazcích, v 50. letech 20.st., největší
český slovník
Spisovný slovník jazyka českého – 4 svazky, v letech 60. a 70. 20.st., mobilnější
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost – 1 svazek, poslední revize 1994, reaguje na pravopisné
změny
c) speciální –
Sociologický slovník – shrnuje vše z oboru socilogie
Pravidla českého pravopisu – není definice, jen pravopis a gramatika, první pravidla – Jan Gebauer, zhruba
každých deset let úprava
Velký technický slovník – v Brně dokonce technická knihovna
Etymologický slovník – etymologie = nauka o původu a vývoji slov a jak slova vypadají dnes
Slovník archaismů, českých neologismů, cizích slov, vulgarismů, brněnského hantecu, nářeční,...