Nesmyslnost záchran aneb Kdy krize skončí?
16. 09. 2009 | 11:05
Přečteno 130149 krát
„
Jaro ukončilo období obav z nejhoršího… Americké firmy se postupně vracejí na obvyklé úrovně prosperity“, Julius Barnes, předseda Hoover’s National Business Survey, 16. března 1930„Právě jsme blízko konce zhoršující se fáze deprese“, Harvard Economic Review, 15. listopadu1930
Světový finanční systém je zachráněn, akciové trhy po celém světě si připisují zhodnocení desítek procent, ceny domů se odrážejí ode dna a ekonomické statistiky se lepší. Je čas vyvěsit prapory,zahrát fanfáru a ohlásit konec tzv. „největší recese od velké hospodářské krize“? I když mnoho lidídnes považuje krizi za ukončenou a vidí budoucnost opět růžově, pohled pod povrch věcí ukazuje,že takové hodnocení je velmi vzdáleno skutečnému stavu věcí. Na úvod si dovolím ještě tři technické poznámky. Zaprvé, text je na dnešní dobu poměrně dlouhý. Na složité otázky však nelze odpovídat dvěma větami nebo v patnáctivteřinovém televizním spotu, jak se nás některá média snaží přesvědčit. Zadruhé, text je psán tak, aby mu rozuměl každý, kdo máselský rozum. Ekonomové a akademici ať prosím přetrpí tuto populární formu. Zatřetí, v některých pasážích mohou být podobné myšlenky jakov předchozím textu „Boj ohně a ledu“.Jsem připraven
na nařčení z grafomanství a nedostatku nových myšlenek. Tento text je však koncipován jakosamostatný a ucelený, nelze předpokládat u všech čtenářů znalost jiných článků. Rovněž na základěohlasů na první článek jsou některá témata diskutována ve větším detailu, zejména o smysluplnostistátních zásahů a principu jejich fungování.
Proč vznikla krize?
Abychom mohli přemýšlet o tom, jak z krize ven nebo kdy skončí, musíme pochopit, z jakéhodůvodu vůbec vznikla. Velmi často se uvádí, že příčinou krize jsou investice do riskantníchhypoték, finanční deriváty, nedostatek finanční regulace a další příčiny. To jsou však pouhé projevykrize nebo následky skutečné dlouhodobé a hlubší příčiny, která je mnohem prostší.
Současná krize je způsobená tím, že lidé ve vyspělém světě se snaží si udržet vysokou životní úroveň i přesto, že na to nemají. Tečka.
Od konce druhé světové války západní země prosperovaly a životní úroveň obyvatel rostla. Neustále narůstala jak spotřeba lidí samotných, tak i role státu, který lidem zajišťoval stále více bezpečí a pohodlí. Ke konci osmdesátých let však pozvolna začalo docházet k situaci, že neustálerostoucím výdajům přestaly odpovídat příjmy. Nejlépe to vystihuje graf míry úspor ve Spojenýchstátech.
Obr. 1 Graf míry soukromých úspor USA, zdroj: CSI Data
Od druhé světové války až do osmdesátých let Američané průměrně spořili zhruba deset procentsvých příjmů. V osmdesátých letech jim však začal docházet dech a na rostoucí výdaje se jižnedostávalo příjmů. Proč přišel zlom právě ke konci osmdesátých let? Příčin je možné hledat bezpočet, jako nejvýznamnější vidím následující 2 faktory:1) pád komunismu2) rozvoj Internetu a telekomunikacíMohli bychom uvést i řadu dalších faktorů, určitě pád obchodních bariér a globalizaci. Nicméněvětšina z nich má původní prapříčinu právě v uvedených dvou velkých změnách a lze je považovatspíše za následek. I celkové uvolnění mnoha režimů a orientace na kapitalismus a snaha dohnatvyspělý Západ má své kořeny bezpochyby v přenosu informací o tom, v jakém blahobytu si lidé vkapitalistickém režimu žijí. Na globální trh práce se v devadesátých letech dostaly miliardy lidí, kteří byli ochotni pracovat zazlomek toho, co jejich západní vzory. A díky technologiím se to stalo možné. Světem hýbaloutsourcing, kouzelné zaklínadlo, které posunulo zisky globálních korporací do nových dimenzí.Firmy přesunuly do levnějších zemí nejdříve výrobu náročnou na lidskou práci, poté i vyspělejšívýrobu, poté i služby a nakonec i výzkum a vývoj.
Štědře placení Američané a Evropanépostupem času přišli o práci.
Krok zpět v životní úrovni se však dělá velmi obtížně. Prvním krokem k udržení stávajícíhoživotního stylu je omezit spoření. Na výše uvedeném grafu je zřejmé, jak od 80. let klesla míraúspor amerických domácností prakticky na nulu. A když už není z čeho brát, je nutné si půjčit.Dluhy obyvatel i vlád narostly na nejhorší úrovně v historii. To vše fungovalo bez problémů hezkouřádku let, díky ochotě lidí v jedné části světa pracovat a šetřit a půjčovat své peníze svýmzákazníkům na druhém konci světa. Nejde o nic jiného, než napsat pivo svému štamgastovi „nafutro“. Zákazník je důvěryhodný, zaplatí příště.Hezky tuto symbiózu popisuje následující příklad.
Pan Johnson pěstuje jablka a přes kopec pěstuje pan Chang pomeranče. Každý rok sklidí a poté smění část úrody, aby oba měli dostatek jablek i
pomerančů, nic jiného pánové k životu nepotřebují. Takto to funguje řadu let, až jednou napadne jabloně pana Johnsona škůdce a nic se mu neurodí. I tak přijde po sklizni pan Chang a nabídne své pomeranče, vždyť mu pan Johnson může splatit jablky v budoucnu, až bude úroda lepší. Bohužel, příští rok smete úrodu pana Johnsona bouře, která se naštěstí vyhne stromkům pana Changa. A tak pan Chang přijme i tentokrát od pana Johnsona dlužní úpis, protože není problém mu část úrody prodat. Nakonec co by s tolika pomeranči dělal, že? Jako naschvál pana Johnsona postihneneúroda ještě několikrát, ale pan Chang nikdy nemá problém dodat pomeranče na dluh, protože vbudoucnu se panu Johnsonovi přeci nakonec urodí. Pan Johnson se zamyslí a přijde s geniálnímnápadem. Proč by vůbec musel pěstovat jablka? Sad vykácí a na jeho místě vybuduje golfové hřiště.Celý rok hraje golf a na konci roku dostane od pana Changa polovinu jeho úrody pomerančů. PanChang je rád, že se své vysoké úrody tak výhodně zbaví, cena je dobrá a jeho úspory stálenarůstají…
Nepřipomíná vám to něco?Rétorikou výše uvedeného příkladu spočívá skutečná příčina krize v tom, že pan Johnson jižnepěstuje jablka. Proč taky, když je mnohem levněji pěstují v jiných zemích? Nejde o to, že by Západ nevyráběl nic zajímavého. Problém však spočívá v tom, že zatímco panChang jezdí na mopedu, bydlí i se svojí rodinou v 40 metrovém bytě a na dovolené již nebyl 4 roky,v rodině pana Johnsona má auto každý člen rodiny, bydlí v klimatizovaném domě s 5 ložnicemi atřemi krby a dovolenou si dopřává třikrát ročně. Jeho životní styl je velmi nákladný. Účty za benzín, jídlo, dovolené, topení, hypotéka na dům či leasing na auta pana Johnsona vysávají tak, že sotvavyjde. Jenže bohatnoucí Chang chce také lepší jídlo, bydlení a místo kola jezdit autem. To ženeceny vzhůru a pan Johnson v roce 2008 najednou zjišťuje, že na zaplacení měsíčních výdajů jižnemá.A výdaje na Západě rozhodně nekončí u vysoké individuální spotřeby. Podobně luxusní život poskytují obyvatelům i jejich vlády. Sociální, zdravotní a jiné služby státu jsou tak rozsáhlé, že by jim obyvatelé chudších zemí těžko uvěřili, že něco takového existuje. Státy se však také dostávajído stejné situace jako pan Johnson, kdy nemají na zaplacení svých výdajů. Podobně jako rodinnérozpočty, i ty státní se dostávají do deficitu a jejich dluhy narůstají. Na rozdíl od pana Johnsona jestátům dosud ochoten někdo půjčovat.Jak nedávno napsal Bill Gross, jeden z nejuznávanějších finančníků současnosti a hlavní manažer PIMCO, největšího správce dluhopisových fondů na světě, situace Spojených států velmi připomínáautomobilku General Motors. Doslova píše: „Myslím, že je velmi důležité si uvědomit, že příkladGeneral Motors je kanárek v uhelném dole této země. Předzvěst toho, co se stane s celouekonomikou. Chyby General Motors připomínají chyby celého národa. Jejich problémy budounašimi problémy v budoucnu. Pokud mají Spojené státy a General Motors podobné problémy avskutku podobné osudy, pak se jimi zdají být zejména nekonkurenceschopnost jejich nákladů na pracovní sílu a tíživé břemeno jejich budoucích závazků pramenících ze zdravotních a sociálníchsystémů.“K podobným závěrům dochází i prestižní týdeník Economist, který vidí rozbujelé sociální azdravotní systémy jako příčinu toho, co zlomí Západu vaz: „tentokrát je však rozdíl od předchozíchkrizí v tom, že bohatý svět čelí nákladům stárnoucí populace, které zaručují zátěž na státní rozpočtymnohokrát větší než i ten nejčernější scénář finanční krize“.Proč je důležité vědět, že současná krize je způsobena tím, že vyspělý svět spotřebovává více, nežna kolik má? Protože pak si můžeme klást další otázky. A hlavně jsme schopni si na ně odpovědět.Mnoho lidí si láme hlavu s tím, zda a jak lze krizi zabránit. Neméně diskutovaným problémem je,
Search History:
Result 00 of 00
00 results for result for
p.
Dap napsal(a): for Nesmyslnost záchran aneb Kdy krize skončí
Současná krize je způsobená tím, že lidé ve vyspělém světě se snaží si udržet vysokou životní úroveň i přesto, že na to nemají. Tečka. Od konce druhé světové války západní země prosperovaly a životní úroveň obyvatel…
(More)
1.7K
Reads
0
Readcasts
0
Embed Views
More From This User
Notes
Load more
