Welcome to Scribd, the world's digital library. Read, publish, and share books and documents. See more
Download
Standard view
Full view
of .
Save to My Library
Look up keyword
Like this
1Activity
0 of .
Results for:
No results containing your search query
P. 1
CHAPTER X H. V. Morton In the Steps of Master pracovní překlad

CHAPTER X H. V. Morton In the Steps of Master pracovní překlad

Ratings: (0)|Views: 154|Likes:
Published by Martin Mostek

More info:

Published by: Martin Mostek on May 07, 2012
Copyright:Attribution Non-commercial

Availability:

Read on Scribd mobile: iPhone, iPad and Android.
download as DOCX, PDF, TXT or read online from Scribd
See more
See less

05/07/2012

pdf

text

original

 
CHAPTER X
 Pozornost Jerusaléma poutají Velikonoce, Pascha a svátek Nebi Musa. Město začíná mít výraz dobře známý Pontiu Pilátovi. Účastním se obřadu Svatého ohně a sleduji „Hledání Těla Kristova“ v
 
 podání černýchmnichů.
 
§1
Jerusalém byl plný
lidí všech národů. Stačilo se projít kousek po ulici a člověk zaslechl francouzštinu,němčinu, italštinu, angličtinu, arabštinu, jidiš a hebrejštinu.
Hejna
 povýšených
 
turistů, kteří přišli zvědavěokukovat obřady východní církve
, byla
 prapodivně promíchán
a s
 pokornými východními křesťany, kteří pevněvěřili, ţe na Kristův hrob co nevidět sestoupí z
nebes
Svatý oheň. Bohatí Ţidé z
 
daleka přicházeli pojíst pesachové jídlo do města Davidova a Šalamounova. Muslimové mluvili o velké pouti k 
 
Mojţíšově hrobce blí
zkoJericha.
Malé stánky poblíţ Svatého hrobu přetékaly kadidlem a začaly být obtíţeny girlandami těch nelepšíchsvíček. Před nimi se na ţidlích objevovaly velké hromady rubášů. Byly z nejtenčího, nejlevnějšího plátna
a nesly
na sobě černé otisky neumělých obrazů Umučení. Díval jsem se, jak si rubáš kupuje jedna venkovská ţena,myslím, ţe byla z
 
Bulharska. I kdyţ byly všechny stejné, ona chodila mezi krámy, jednotlivé rubáše si prohlíţela
a mezi prsty zkoumala
 jejich ţalostnou látku. Musela to být síla zvy
ku.V
šeru Kalvárie hořel les svíček a celý před Kristovým hrobem celý den tiše klečely zástupy.
V
temných uličkách starého města sledovali Ţidé, jak dorůstá k 
 
úplňku měsíc Ni
ssanu a v
atmosféře pokradmého utajení se věnovali svým sloţitým přípravám.
Bylo
totiţ blízko Pesachu.Jeden policista, mladý Skot, mi řekl: „Myslím, ţe letos nebudou ţádné potíţe.“ A začal mluvit okaţdoročním kontaktu tří náboţenství, kontaktu
 
 prostřednictvím obušků a mečů. Přemýšlel jsem, jak moc je tozvláštní, ţe i kdyţ poslední velikonoční beránek byl na oltáři v
 
Chrámu zabit léta Páně 70, a třebaţe z
Chrámu
nezůstal kámen na kameni, přesto se v
 
Jerusalémě rok co rok opakuje napjat
á velikon
oční atmosféra, kterou tak dobře znali uţ Římané. Mladý policista by mohl být jedním z
 
 příslušníků Pilátovy tělesné stráţe.
§2
Anglikánská katedrála sv. Jiří se ve Svatém týdnu vyznačuje modlitebními vycházkami, které
organizuje,
a tichou důstojností svých tradičních obřadů.
Katedrálním okrskem s
 jeho květy a tichými kříţovými
chodbami prostupuje atmosféra Anglie.Jedna z prvních
obřadů, kterých jsem se účastnil a na které nikdy nezapomenu, byla anglikánská bohosluţba na paměť britských vojáků, kteří zemřeli při palestinském taţení.Válečný hřbitov leţí na severním okraji Olivové hory,
 
východně od hory Skopus. Na druhé straně údolí,které klesá od jeho bran, se zdvihá hřeben, na kterém stojí Jerusalém. Hřbitovní kříţ je obklopen hradbami,střechami a kopulemi města a nad hroby se tyčí tak, jak se mohl zdvihat praporec sv. Jiří nad jednotkamikřiţáků. Všechny ostatní válečné hřbitovy se obrací
 
východu, jedině tento k 
západu. Nedaleko odsud v údolí je
Getsemanská zahrada a ze hřbitova můţe vidět místo Kalvá
rie.
Leţí zde 2180 vojáků a letců Spojeného království a s
nimi
143 vojáků z
Austrálie a 34 z Nového
Zélandu. Mezi zdejšími bílými řadami je jeden ţenský hrob, ve kterém odpočívá zdravotní sestra
CharlotteBerrie, z Neutral Bay v Sydney v australském stát
ě Nový Jiţní Wales.
 
Zahradníci tu neustále pečují o květiny, které v
 
téhle rozpálené půdě rychle hynou. Mezi hroby stojí
vysoké rozmarýnové ploty a kdosi s
anglickým okem vysázel narcisy, měsíčky, fialky a pelargonie.
Kvetou tu
také divoké flanderské vlčí
máky.V odpoledním tichu se povznesly anglické hlasy k 
modlitbě a anglický sbor v
bílých rochetách si stínil
oči před sluncem, které klesalo k 
 
západu. Bylo dobré slyšet anglické modlitby na místě posvátném pro britské plémě.
Duchovní a sbor odcházeli mezi hroby a slunce klesalo k Jerusalému. Vzpomínal jsem na drobného
kněze z
Keraku
, který byl tak šťastný, ţe se doţil toho, aby viděl vpochodovat křesťanské vojáky do Aleppa. Proněj nebylo důleţité, ţe jeho nohy ponesou aţ do smrti jizvy po tureckých holích, protoţe přeţil, jak věřil, za jistým účelem.
 
 
§3
Byl jsem pozván do jednoho domu na předměstí Jerusaléma k 
 
 pesachové hostině jednou ţidovskourodinou. Měl jsem zpoţdění, protoţe jsem nedostal úplnou adresu a nějakou dobu jsem
bloudil v
samotě podobné vánoční noci. Ulice byly pusté. Slyšel jsem zvuky hodování z
 
 předních místností v
domech a jednou jsem
 pře
s
špatně zataţenou záclonu viděl mnoţství lidí rozesazených kolem zářivě osvětleného stolu, muţi mělina hlavách čepičky.
 
Měsíční světlo bylo jako zelený déšť dopadající na všechno.Stín měl hloubku a měkkost, která byla skvostná na pohled
a na rozkopané parcele
, kde někdo stavěldům
,
 jsem narazil na osamělý olivovník zářící v
 
měsíčním světle mezi hromadami cihel a kamenů, jeh
o lístky
 byly postříbřené, jako by je pokrývala jinovatka.
 
 Nakonec jsem dům
, kam jsem byl pozván,
našel a s
 
radostí jsem zjistil, ţe jsem své hostitele nezdrţel
.
Dostal jsem jarmulku a šli jsme do jídelny, kde děd shromáţdění usedl do čela stolu. Vysvětlil
mi
 prostření
stolu:
 bércová kost beránka, jak zbytek pesachové oběti, smaţená ve
 j
ce coby symbol denní chrámové oběti, talíř 
charosetu z
 jablek, mandlí, rozinek, sekané skořice a vína, který má představovat jíl, z
 
něhoţ děti Israele dělalycihly, hořké byl
iny a miska octa, symboly egyptského zajetí. Na stole stála jedna sklenka vína navíc.
Té se říkalo„pohár Eliášův“. V
 
ţidovské tradici je tento prorok potulným andělem, který můţe pesachové noci vstoupit bez
pozvání do jakéhokoliv domu.Hlava domu, lehce
opřená o velkou hromadu polštářů se rozhlédla po svých dětech a vnoučatech azačala obřad připomínající útěk Israele z
 
Egypta. Po celém světě toto zvláštní plémě, které si po staletí
uchovalo
smysl pro odlišnost, provádělo přesně stejný obřad.
Bylo prones
eno poţehnání, neboli kiduš
 
a poté byla slavnostně vypita sklenice červeného vína a vody.Přišla sluţka s
 
mísou a dţbánem. Vylila nám vodu na ruce. Kolovala petrţel namočená v
octu. Hlava domu
rozlomila prostřední
maces
na misce před sebou a polovinu ho skryla, druhou nechala napůl schovanou pod
ubrouskem.
 Na mysl mi přišla slova „Kdyţ jedli, vzal Jeţíš chléb, poţehnal
,
lámal a dával jim se slovy: "Vezměte,toto jest mé tělo.“
 
Ze slavnostního pořádku Starého zákona vyzařovala Eucharistie, kterou oné noci před devatenáctistaletími a necelou míli od místa, kde jsme seděli, ustanovil Kněz, který byl téţ Obětí.
 
Lidé u stolu si začali šeptat a ptali se, kdo je nejmladší. Brzy vstala asi dvacetiletá dívka a zeptala seděda:
 
„Proč se tato noc liší od všech ostatních?“
 
Starý muţ pak opakoval starodávný příběh Pesachu, který byl udrţován ve svěţí paměti Israele a Ţidůod doby, kdy je Mojţíš vyvedl z
 
Egypta. Kdyţ stařec skončil, zazněl první z
 
halelových ţalmů:
 
„Poţehnaný
 
 jsi Ó Věčný, který jsi vykoupil Israele
,
 
zanotuje pán domu, „Poţehnaný jsi Ty,Hospodine, Boţe náš, Králi všehomíra
, který nám
dáváš plod vinné révy.“
 Pozvedli jsme sklenice a vypili druhý pohár vína.
Amen, pravím vám,
“ řekl Kristu při Poslední Večeři, „ţe nebudu jiţ píti z plodu vinné révy aţ do tohodne, kdy budu píti nový kalich v Boţím království.“
 
Znovu nám byla na ruce vylita voda a hostitel nám kaţdému podal kus rozlámaného nekvašeného
chleba, který jsme jedli s
tímto poţehnáním:
 
„Poţehnaný jsi Ty, Hospodine, Boţe náš, Králi všehomíra, který nám dáváš chléb ze země
.
„Poţehnaný jsi Ty, Hospodine, Boţe náš, Králi všehomíra, jenţ jsi nás posvětil Svými přikázáními, a přikázal nám jístnekvašený chléb.“
 
Hostitel pak vezme hořké byliny, zelené vršky křenu, a poté, co je namočí v
charosetu dá trochu
kaţdému hostu.Znovu jsme jedli nekvašený chléb, ale tentokrát s
 
hořkými bylinami. Pak následovala výtečná večeře.
Na konci vzal hostitel rozlámaný maces a dal malý kousek 
 — 
zvaný afikomén
 —kaţdému hostu. Pronesl poţehnání a vypili jsme třetí pohár vína. Dveře domu byly otevřeny dokořán s
touto vzdornou výzvouHospodinu:
Vylej svoje rozhořčení na pronárody, jeţ neznají se k tobě, na království, která nevzývají tvoje jméno;
 
 
vţdyť pozřely Jákoba a zpustošily jeho nivy
. V
ylej na ně svůj hrozný hněv, tvůj planoucí hněv ať postihne je
. V
hněvu je pronásleduj, dokud je nevyhladíš zpod nebes, Hospodine.
 
Byl naplněn čtvrtý pohár a po zpěvu Halelu byl také vypit.
 
Popřál js
e
m dobrou noc milým lidem, kteří dopřáli mně, cizinci a pohanovi, tento důvěrný pohled n
a
starodávnou víru a vyšel jsem znovu do měsíčné noci. Dom Jean de Puniet ve své knize o původu mše napsal, ţekdyţ Jeţíš ustanovil tajemství Eucharistie drţel v
 
 jedné ruce řetěz staré úmluvy, která končila v
 
něm
, a v druhé
ruce drţel první článek nepřerušeného řetězu sahajícího do věčnosti.
§4
Svatý týden východní církve se vyznačuje řadou obřadů
,
 jejichţ kořeny sahají tak hluboko do dějinkřesťanství, ţe nikdo nedokáţe říct přesně, kam aţ
dosahují 
. Tlačí se jeden na druhý a konají se po celémJerusalémě
v
kostelech různých společenství a bylo by proto těţké účastnit se jich všech.
V
sobotu před Květnou nedělí, o Lazarově sobotě, jdou Řekové a Arméni ve slavnostním procesí
Boţímu hrobu a Rusové konají celonoční bohosluţbu ve své katedrále, kde se ţehají
a rozdávají palmovératolesti.
 Nejpozoruhodnějšími obřady Květné neděle jsou pro západní křesťany ty, které konají Arméni aSyřané. Arméni mají „Obřad Druhého příchodu“. Kaţdý obraz a ozdoba v
kostele sv. Jakuba je zakryt závojem a
oltář je skryt za gobelínem. Biskup stojí a drţí klíč symbolizující klíč od kostela, zatímco další biskup, kteréhoshromáţdění nevidí, stojí za gobelínem a odehrává se mezi nimi dialog, ve kterém jeden ţádá, aby byl vpuštěn
, a
druhý se ptá, kdo ţádá, aby směl vejít. Nakonec biskup venku zazpívá: „Otevřete se m
i brány spravedlnosti,
abych mohl vejít a vzdát díky Hospodinu!“ Opona se pomalu roztáhne a v
 
tutéţ chvíli jsou staţeny závoje
z
obrazů a kostel, dosud ponořený do tmy, se rozzáří světlem svící.
 
Syrská ceremonie, která je skoro stejná a právě tak dlouhá, se nazývá „Obřad příchodu Ţenicha“. Oltář kostela je před shromáţděním skryt za záclonami.
Biskup a duchovenstvo jdou v
 průvodu kolem kostela azastaví se před oponou. Zazpívají čtyřicetkrát Kyrie eleison, desetkrát řecky a třicetkrát syrsky. Věřícíčtyřicetkrát provedou úplnou prostraci. Nakonec biskup zvolá „Ó Pane, Ó Pane, Ó Pane, otevři nám!“
a v tu
chvíli se opona roztáhne a odhalí oltář osvícený zářícími svícemi.
 
 Na Zelený čtvrtek udrţují Řekové, Latinové, Arméni, Syřané a Koptové zvláštní obřad, dosti
podobný
velikonočním pašijovým hrám, zvaný „Umývání nohou“. Na Velký pátek konají Rusové
 
dojemný „obřadzavinovacího plátna“. Na oltář je při něm umístěn rubáš a po bohosluţbě, zatímco sbor zpívá „Hymnus nosičůmyrhy“, zvednou kněţí zavinovací plátno, nesou je třikrát kolem oltáře a pak do hrobu připraveného v
kostele,
kde je okouří kadidlem.
 
Zajímavým a zvláštním obřadem Velkého pátku je „Uloţení do hrobu“ prováděné Syřany. Biskupnesoucí kříţ, a následovaný duchovenstvem, obchází kostel na památku příchodu na Golgotu. Kdyţ dojdou kestolu, který symbolizuje místo Ukřiţování, postaví na něj kříţ
 
a po kaţdé straně umístí svící představující kříţedvou zločinců. Biskup kolem kříţe omotá šarlatovou látku symbolizující zakrytí našeho Pána, neţ byl zbavenšatů.
 
Kdyţ pak bohosluţba pokračuje, čte se líčení Ukřiţování z
jednoho z
evangelií. Kdyţ čtení dojde ke
zmínce o dvou lotrech je
 jedna ze svící, představující nekajícího lotra, zlomena
 
a kdyţ se čte o Kristově smrti jekříţ okouřen, vysoko vyzdviţen a
ukázán d
o čtyř světových stran a přitom je pronášeno poţehnání.
 
Kříţ je pak uloţen do zvláštní rakve a přinesen k 
 
oltáři. Zde je omyt v
 
růţové vodě, v
 
níţ je mnoţstvíţluči a pak je jemně zabalen do pláta s
 
 práškovým kadidlem a znovu uloţen do rakve. Závěrem tohot
odojemného a prostého
symbolické počínání
biskup
doprovodí rakev na místo za oltářem, kde je zamčena a nadveře je umístěna pečeť. Před dveřmi zůstává celou noc hořet lampa a na Bílou sobotu je hrob otevřen.
 
Velikonoční vigilie Bílé soboty je dnem pro obřad Svatého ohně, který popíšu na patřičném místě. Týţden, ale pozdě v
 
noci, slaví tmaví mniši habešské církve jeden z
 
nejprimitivnějšího obřadů ze všech: „HledáníTěla Kristova“.
 B
ylo mi řečeno, ţe pokud chci něco vidět z
 
řeckého obřadu Mytí nohou, který
se koná v osm ráno na
nádvoří Boţího hrobu, mám vstát v
 
 pět ráno. U všech obřadů Svatého týdne je nutné, abyste byli na svém místědvě nebo tři hodiny před tím, neţ se začne cokoliv dít, a jelikoţ téměř vše začíná pozdě, jste tam často mnohem
déle. Zástup
 je ale tak rozmanitý a zajímavý, ţe čas běţí rych
le.
 Nakonec jsem se ocitl na zdi nad řeckou kaplí sv. Marie Magdaleny, odkud jsem se díval přímo dolů nanádvoří. I kdyţ ještě nebylo ani šest hodin, nádvoří a přilehlé střechy byly tak zaplněny, ţe se zdálo, ţe se tam uţnikdo další nemůţe vejít. Kdyţ jsem se ale podíval ke vstupu do nádvoří
,
viděl jsem, jak se dovnitř vytrvale tlačídalší a ţe i kdyţ to vypadá nemoţně, do jiţ přeplněného prostoru se tlačí proud dalších lidí. Vzadu je tam mešita,

You're Reading a Free Preview

Download
/*********** DO NOT ALTER ANYTHING BELOW THIS LINE ! ************/ var s_code=s.t();if(s_code)document.write(s_code)//-->