ztracené hodiny vašeho života, které jste strávili n
ěč
ím, co mohl úpln
ě
stejn
ě
dob
ř
eud
ě
lat n
ě
kdo jiný, t
ř
eba i robot a nebo ( ale z
ů
stane to jen mezi námi ) to nebylo pot
ř
ebad
ě
lat v
ů
bec, ale ten
č
as se n
ě
kde bohužel prosed
ě
t musí. Ale není to škoda ? T
ř
eba jste mohli být úpln
ě
n
ěč
ím jiným, ale náhoda tomu nep
ř
ála. Náhoda ? Té se p
ř
eci dápomoci. Ale kdo jiný by to m
ě
l ud
ě
lat, když ne vy.
Úsp
ě
šný
č
i neúsp
ě
šný ?
Na tuto otázku se asi nedá hned a jasn
ě
odpov
ě
d
ě
t, ale pravda bude asi taková,že každý má své rezervy. N
ě
kdo v
ě
tší, n
ě
kdo menší, ale p
ř
esto tu vždycky n
ě
jaké jsou.Když se narodíme, dostaneme do vínku
ř
adu schopností a talentu, který pak vživot
ě
v
ě
tšinou využíváme jen velmi skromn
ě
. V
ě
tšina lidí se spokojí s tím, že si myslí,že je jen o trochu úsp
ě
šn
ě
jší, nežli soused, známý, kolega z práce. Ale co když máte navíc ? Ob
č
as m
ů
žete zaslechnout o n
ě
kom: " Byl to takový nadaný student, všechno mušlo, vypadalo to, že z n
ě
j n
ě
co bude." Ale není. A pro
č
? P
ř
í
č
in m
ů
že být mnoho.Jednou z nich je i prost
ř
edí ve kterém žije. M
ů
žeme si vzít ukázkový p
ř
íklad z našehostudenta.Byl mladý, talentovaný, nadpr
ů
m
ě
rný. Rodi
č
e ho podporovali a on úsp
ě
šn
ě
ukon
č
il vysokou školu. A pak si našel zam
ě
stnání. Ve v
ě
tším podniku, kde m
ě
l sicedobrý nástupní plat, ale tím to skon
č
ilo. Protože pracuje v tomto podniku již více neždeset let a nikdo ho z
ř
ejm
ě
zatím asi nevyhodí, z
ů
stává stále na tém
ěř
stejné pozici,mezi stejnými lidmi a jeho rozhled se postupem
č
asu zna
č
n
ě
zúžil. Své "karié
ř
e"ob
ě
toval léta studií a te
ď
má práci, která odpovídá jeho schopnostem a vzd
ě
lání. Nebosi to alespo
ň
myslí. Rodi
č
e jsou s jeho postavením spokojeni a jeho bezprost
ř
ední okolího uznává. On ví, že n
ě
kte
ř
í jeho bývalí spolužáci berou n
ě
kolikanásobek jeho platu ažijí úpln
ě
jiným životním stylem, ale své místo m
ě
nit "zatím" nehodlá. Pro
č
? Protože jebržd
ě
n a zárove
ň
formován prost
ř
edím, ve kterém se nachází. Nedávno dokonce slyšel,že úsp
ě
šní "..pracují n
ě
kdy i víc než
č
trnáct hodin denn
ě
...", "..jsou mnohem vícestresováni.." a že "..musí ob
ě
tovat úsp
ě
chu
č
asto i sv
ů
j soukromý život." To je sicepravda, ale pouze u menší
č
ásti t
ě
ch úsp
ě
šných a je t
ř
eba si p
ř
iznat, že platí spíše ot
ě
ch neúsp
ě
šných mezi úsp
ě
šnými.Ale od koho to vlastn
ě
slyšel ? Od svých spolupracovník
ů
, od rodi
čů
a od všech,co jsou ve stejné situaci jako on, protože si musí n
ě
jak zd
ů
vodnit, pro
č
pohodln
ě
mrhají
3