P. 1
61_To_301_-_2012

61_To_301_-_2012

|Views: 44,692|Likes:
Published by Petr Koděra

More info:

Published by: Petr Koděra on Dec 19, 2012
Copyright:Attribution Non-commercial

Availability:

Read on Scribd mobile: iPhone, iPad and Android.
download as PDF, TXT or read online from Scribd
See more
See less

12/19/2012

pdf

text

original

Číslo jednací: 61To

301/2012 -

Usnese ní
Městský soud v Praze v neveřejném zasedání konaném dne 14.11.2012 projednal odvolání obvodní státní zástupkyně pro Prahu 5, obžalovaného JUDr. VXXXXX BXXXXX, nar. XXXXX, Mgr. JXXXXX ŠXXXXX, nar. XXXXX a zmocněnce poškozené Kristýny KXXXXX, nar. XXXXX, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13.4.2012, sp.zn. 3 T 8/2012, a rozhodl t a k t o : Podle § 258 odst. 1 písm. a), b), d) tr.ř. se napadený rozs udek zrušuje v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr.ř. se věc vrací soudu I. stupně, aby ji znovu rozhodl. Od ůvo d ně n í: Napadeným rozsudkem obvodního soudu byl obžalovaný JUDr. VXXXXX BXXXXX uznán vinným zločinem podplácení podle § 332 odst. 1, 2 písm. b) tr.zákoníku účinného ke dni 29.3.2011 (dále jen trestního zákoníku), za což mu podle § 332 odst. 2 tr.zákoníku byl uložen trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr.zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Podle § 70 odst.1 písm. a) tr.zákoníku mu dále byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, konkrétně částky 665.000,- Kč uložené na účtu Obvodního soudu pro Prahu 5. Obžalovaný Mgr. JXXXXX ŠXXXXX byl uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr.zákoníku a podle § 209 odst. 3 tr.zákoníku byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr.zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle § 73 odst. 1 tr.zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce poslance Poslanecké sněmovny parlamentu ČR na dobu 10 roků. Podle § 229 odst. 1 tr.ř. byla poškozená KXXXXX KXXXXX, nar. 20.1.1985, odkázána se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občansko -právních. Podle skutkových zjištění napadeného rozsudku spáchali obžalovaní uvedené trestné činy tak, že

pokračování

2

61To 301/2012

I.

obž. JUDr. VXXXX BXXXXX

poté, co dne 04.02.2011 na jednání poslaneckého klubu politické strany Věci veřejné, jejímž poslancem, ministrem a čelným představitelem tehdy byl, v rámci diskuse, při níž někteří poslanci kritizovali dopady účinné novely zákona o daních z příjmu, jíž došlo ke zdanění poslaneckých náhrad a tedy k faktickému podstatnému snížení příjmu poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, nabídl při vědomí svých mimořádně dobrých majetkových poměrů celému poslaneckému klubu, že bude poslancům v případě finančních problémů individuálně k dispozici, čímž mínil, že je poslancům připraven poskytnout výhodnou půjčku či jinou formu pomoci, spočívající zejména v případném zajištění zakázek v rámci jiné výdělečné činnosti provozované poslanci, přičemž jeho nabídka byla motivována přinejmenším z podstatné části obavou z negativní mediální odezvy, jež by politickou stranu Věci veřejné postihla v případě znovuotevření debaty o výši poslaneckých příjmů a v případě snahy o opětovnou změnu zákona ze strany poslanců této politické strany, čemuž se svou nabídkou snažil zabránit, 1) dne 29.03.2011 přibližně v 16.15 hod., v restauraci Austria, Štefánikova 18/25, Praha 5, poskytl bez vyhotovení písemné smlouvy poslankyni strany Věci veřejné KXXXXX KXXXXX, nar. 20.01.1985, na základě její předchozí žádosti bezúročnou půjčku ve výši 500.000 Kč v hotovosti, kterou jí předal v obálce, s tím, že dle jejich ústní dohody jedinou sjednanou podmínkou půjčky byla lhůta splatnosti 1 roku, 2) dne 29.03.2011 přibližně v době od 19.30 hod. do 19.45 hod. ve svém bytě na adrese Kosárkovo nábřeží 127/1, Praha 1, poskytl bez vyhotovení písemné smlouvy poslanci strany Věci veřejné, spoluobžalovanému Mgr. JXXXXX ŠXXXXX, na základě jeho předchozí žádosti bezúročnou půjčku ve výši 170.000 Kč v hotovosti, kterou mu předal v obálce, s tím, že dle jejich ústní dohody jedinou sjednanou podmínkou půjčky byla lhůta splatnosti 1 roku, přičemž v obou případech jej poslanci požádali o půjčku s odkazem na jeho předchozí nabídku vyslovenou na poslaneckém klubu strany Věci veřejné, a obě takto poskytnuté půjčky představovaly pro jejich příjemce majetkové obohacení spočívající v absenci povinnosti hradit úroky, jež by jim vznikla, pakliže by smlouvu o úvěru uzavřeli za podmínek obvyklých v obchodním styku, a další zvýhodnění spočívající

pokračování

3

61To 301/2012

v podmínkách poskytnutí půjčky (zejména sporná faktická vymahatelnost vrácení půjčky, absence zajištění závazku),

II. obž. Mgr. JXXXXX ŠXXXXX jako poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za stranu Věci veřejné pod falešnou záminkou žádosti o půjčku vylákal od spoluobžalovaného poslance téže strany JUDr. VXXXXX BXXXX částku 170.000 Kč, kterou mu JUDr. VXXXXX BXXXXX předal dne 29.03.2011 přibližně v době od 19.30 hod. do 19.45 hod. ve svém bytě na adrese Kosárkovo nábřeží 127/1, Praha 1, v obálce, již si obžalovaný Mgr. JXXXXX ŠXXXXX převzal, přestože skutečným úmyslem obžalovaného Mgr. JXXXXX ŠXXXXX od počátku bylo zneužít takto poskytnuté částky k následné diskreditaci JUDr. VXXXXX BXXXXX ve veřejném a politickém životě. Proti tomuto rozsudku bylo podáno odvolání jednak obvodní státní zástupkyní pro Prahu 5, dále obžalovanými JUDr. VXXXXX BXXXXX a Mgr. JXXXXX ŠXXXXX a konečně též zmocněncem poškozené KXXXXX KXXXXX. Obvodní státní zástupkyně pro Prahu 5 podala proti rozsudku odvolání, směřující proti výroku o vině a trestu ve prospěch i v neprospěch obžalovaného JUDr. VXXXXX BXXXXX a proti výroku o vině a trestu ve prospěch obžalovaného Mgr. JXXXXX ŠXXXXX. V případě obžalovaného JUDr. VXXXXX BXXXXX má státní zástupkyně za to, že nebyla zachována totožnost skutku, neboť obžalovaný byl odsouzen pro jiné jednání, než pro které byla podána obžaloba. Státní zástupkyně i nadále trvá na tom, aby obžalovaný byl uznán vinným materiálně závažnějším jednáním popsaným ve výroku obžaloby a aby mu kromě stanovení délky trestu odnětí svobody byla stanovena delší zkušební doba, než jak se v napadeném rozsudku stalo. V případě obžalovaného Mgr. ŠXXXXX rovněž namítá státní zástupkyně, že nebyla zachována totožnost skutku, obžalovaný byl odsouzen za jiné jednání, než pro které byla podána obžaloba, přičemž je třeba dovodit i nezákonnost uložených trestů. Za stěžejní námitku proti odsuzujícímu rozsudku je třeba považovat skutečnost, že obžalovaní byli odsouzeni za něco jiného, než pro co byli sněmovnou vydáni, policejním orgánem obviněni a státní zástupkyní obžalováni. Soud se ve vztahu k totožnosti skutku vyrovnal s podanou

pokračování

4

61To 301/2012

obžalobou pouze paušálním hodnocením na čl. 33 napadeného rozsudku, přičemž v případě popisu jednání obžalovaného JUDr. BXXXXX neoprávněně rozšířil jeho popis tak, že oproti obžalobě, která vycházela z jednání ze dne 29.3.2011, se ve výroku napadeného rozsudku zabývá jednáním ze dne 4.2.2011 a následně dospívá k závěru, že obžalovaný byl požádán poslanci o půjčku. Tato skutečnost však nebyla v průběhu celého hlavního líčení vůbec prokázána, neboť jak obžalovaný Mgr. ŠXXXXX, tak svědkyně KXXXXXX KXXXXX žádost o půjčku, kterou by adresovali obžalovanému JUDr. BXXXXX, zcela popírají. Pokud jde o obvodním soudem popsané podvodné jednání obžalovaného Mgr. ŠXXXX, tak je třeba zdůraznit, že podvod je majetkovým trestným činem. Pokud je napadeným rozsudkem dovozováno, že obžalovaný zamýšlel vyvoláním jemu adresovaného korupčního aktu obžalovaného JUDr. BXXXXX tohoto zdiskreditovat, pak již rozsudek neobsahuje odpověď na otázku, zda došlo ke vzniku materiální újmy na straně obžalovaného JUDr. BXXXXX. Lze proto mít za to, že soudem dovozovaný závěr o provokaci obžalovaného Mgr. ŠXXXXX se s dikcí ustanovení § 209 odst. 1, 3 tr.zákoníku zcela zjevně míjí. V čistě teoretické rovině by bylo možno s ohledem na znění ustanovení § 181 tr.zákoníku uvažovat v kategorii vážné újmy na právech. V této souvislosti je však třeba zdůraznit, že soud I. stupně nerespektoval rozhodnutí sněmovny, které mimo jiné zahrnovalo i popis skutku, který měl být orgány činnými v trestním řízení v rámci trestního stíhání obou jmenovaných projednáván. Důsledkem tohoto postupu je vydání nepředvídatelného, tedy tzv. překvapivého rozhodnutí a tím porušení práva na obhajobu obou obžalovaných. Ve vztahu k hodnocení provedených důkazů namítá státní zástupkyně, že byly hodnoceny zcela jednostranně, což se projevilo tím, že jejich hodnocení se vázalo pouze k Obvodním soudem pro Prahu 5 vytvořené verzi, čímž došlo k porušení ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř. V této souvislosti státní zástupkyně zmiňuje opomenutí svědectví ing. KXXXXX, stejně jako vyhodnocení zápisů z jednání VV v Plzni ze dne 3.2.2011, které jsou založeny na čl. 627 až 628 spisu. Pokud obvodní soud v napadeném rozsudku zdůraznil, že ctí presumpci neviny při dodržení zásady in dubio pro reo, má státní zástupkyně za to, že tuto zásadu uplatnil de facto pouze ve vztahu k JUDr. BXXXX, nikoli již k obžalovaného Mgr. ŠXXXXX, zejména když jeho jednání označil za zlomyslné a spáchané ze zvlášť zavrženíhodné pohnutky vymykající se obvyklému motivu. Státní zástupkyně namítá, že za celý průběh hlavního líčení nebyl zajištěn konkrétní důkaz, který by svědčil o tom, že právě obžalovaný ŠXXXXX se snažil peníze od obžalovaného JUDr. BXXXXX vylákat, aby ho následně zdiskreditoval. Právě ve vztahu k tomuto obžalovanému si soud vybral pouze některé skutečnosti, z nichž si vytvořil vlastní závěr o tom, že obžalovaný lže. V této souvislosti však je třeba zabývat i otázkou, zda tento postup není výsledkem přenosu

pokračování

5

61To 301/2012

vedení hlavního líčení on-line ve sdělovacích prostředcích. Vadné je i hodnocení výpovědi svědkyně KXXXXX KXXXXX, byť její výpověď může místy vyznívat nelogicky. Nelze však nevidět, že tato svědkyně vypovídá od samého počátku stejné údaje, přičemž jak ona, tak svědkyně MXXXXX a JUDr. ChaXXXXX jednoznačně uvádějí, že peníze, které měly být složeny do úschovy, by mohly pocházet z trestné činnosti. Proto pak byla uzavřena smlouva, vyplývající z této okolnosti, kterou však nalézací soud označuje za dvojznačnou. Rozsudku je vytýkáno, že je porušena zásada zachování totožnosti skutku, hodnocení důkazů neodpovídá ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř. a je třeba mít námitky i proti nepřiměřeně přísnému trestu, který byl obžalovanému Mgr. ŠXXXXX uložen, stejně jako další trest spočívající v zákazu činnosti, který je nutno posoudit jako nezákonný. Odvoláním bylo navrženo, aby Městský soud v Praze podle § 258 odst. 1 písm. b) až e) tr.ř. napadený rozsudek zrušil a podle § 259 odst. 1 tr.ř. sám rozhodl tak, že oba obžalované uzná vinnými jednáním popsaným v obžalobě, oběma pak uloží přiměřené podmíněně odložené tresty odnětí svobody s delší zkušební dobou a JUDr. BXXXXX pak i trest ve smyslu § 70 odst. 1 písm. a) tr.zákoníku, tedy propadnutí finanční částky 650.000,- Kč. Odvolání obžalovaného JUDr. VXXXXX BXXXXX podrobně zpracované jeho obhájcem směřuje proti výroku o vině i trestu. Odvoláním je zpochybněna otázka, zda v souladu s ustanovením § 220 tr.ř. byla zachována totožnost skutku. Byť soud není vázán právním posouzením skutku tak, jak je tato uvedena v obžalobě, v případě JUDr. VXXXXX BXXXXX je třeba konstatovat, že byl soudem I. stupně odsouzen za jiný trestný čin, než pro který byla ze strany OSZ pro Prahu 5 podána obžaloba. Obžaloba shledala zcela odlišný motiv pro jednání obžalovaného JUDr. BXXXXXa jestliže jej nalézací soud v rozporu s podanou obžalobou změnil, rozhodoval o skutku, pro který nebylo zahájeno ani vedeno trestní stíhání. Je tedy třeba dospět k závěru, že skutek uvedený v obžalobě není ani zčásti totožný se skutkem, za který byl obžalovaný odsouzen. Pokud pak jsou v napadeném rozsudku zaměňovány pojmy „půjčka a úplatek“, jde o pojem neslučitelný, který nelze akceptovat. Stejně tak nelze akceptovat, že poskytnutím bezúročné půjčky dochází oproti úvěru, který nabízejí banky či úvěrové společnosti, k přímému obohacení, které spočívá v absenci povinnosti hradit úroky, případně ještě k dalšímu zvýhodnění, za které bude považována absence písemné formy smlouvy. Nalézací soud však dospěl i k závěru, že obžalovaný v žádném případě neposkytoval přátelské půjčky. Smyslem jednání bylo zabránit svobodné debatě poslanců o možné zákonné úpravě, která by redukovala předchozí, podle některých poslanců chybnou změnu zákona, která se dotkla výše jejich příjmů. Obžalovaný

pokračování

6

61To 301/2012

nemůže souhlasit s právními názory, které se týkají záměny obou pojmů, neboť vytknutá premise a její následné hodnocení a závěry, jsou nepřesné a neodůvodněné. Nelze souhlasit se závěry, že jiné kritérium, než tržní podmínky při posuzování výhodnosti půjčky, nepřichází v úvahu. Stejně tak věřiteli nelze vyčítat, jestliže neuzavře smlouvu o půjčce písemně, případně nevyužije prostředky k jejímu zajištění. V tomto směru odvolání odkazuje na platné znění občanského zákoníku, konkrétně § 657 a 658. Podstatnou je námitka, že soud si v těchto svých úvahách zcela protiřečí (str. 35 rozsudku), neboť připouští i možnost, že i v prostředí vysoké politiky je možná nezištná přátelská půjčka k jejíž kriminalizaci není důvod. S nalézacím soudem je třeba polemizovat i v jeho závěru, že by jakákoli půjčka mohla být z dlouhodobého hlediska schopnou zabránit diskusím, případně možným návrhů na eventuelní změnu zákona. Navíc nelze nevidět, že právě poslanci klubu VV nikdy neměli v úmyslu něco podobného učinit, neboť snížení poslaneckých náhrad bylo součástí programu jejich politické strany. Odvoláním je připomenuta i skutečnost, že obžalovaný ŠXXXXXi svědkyně KXXXXXobžalovaného kontaktovali sami, přičemž obvodní soud dospěl k závěru, že jejich jediným úmyslem byla diskreditace obžalovaného BXXXXX. Odvoláním bylo zdůrazněno, že obžalovaný i nadále důrazně odmítá soudem prezentovaný závěr, že půjčky stranickým kolegům byly z jeho strany motivovány cílem zabránit zákonodárné iniciativě či samotné debatě poslanců o možném zpětném navýšení poslaneckých náhrad. Navíc pak tvrzení obžalovaného podpořil i soudem slyšený svědek Oto ChXXXXX, který byl nejen přítomen diskuzi poslaneckého klubu VV dne 4.2.2011, ale sám ji otevřel. Na jedné straně tedy podle nalézacího soudu není pochyb o tom, že obžalovaný JUDr. VXXXXX BXXXXX byl vyprovokován Mgr. ŠXXXXX a svědkyní KXXXXX, na druhé straně není ctěn právní názor, že vyprovokovaná osoba, byť naplní formální stránky trestného činu, se ho nedopouští. Napadený rozsudek ovšem přihlíží pouze k tomu, že zde byla relevantní motivace, s jakou obžalovaný půjčky nabídl a poskytoval, nikoli to, že půjčky byly vylákány s úmyslem obžalovaného zdiskreditovat, což je ovšem rovněž závěr nalézacího soudu. Z hlediska prosté logiky si tedy napadený rozsudek jak ve svém meritu, tak v odůvodnění, odporuje. V neposlední řadě je pak vznesena námitka k průběhu hlavního líčení, kdy nebylo dbáno zásady uvedené v ustanovení § 209 odst. 1 tr.ř., podle níž předseda senátu dbá, aby svědek ještě nevyslechnutý nebyl přítomen při výslechu obžalovaného a jiných svědků. Tato zásada byla zcela popřena tím, že došlo za mimořádného zájmu médií prakticky k on-line přenosu, čímž se nabízí otázka, zda takto veřejným trestním řízením nebyl de facto smysl citovaného pravidla zcela zmařen. Obžalovaný považuje rozsudek za neodůvodněný a prakticky nepřezkoumatelný, vzájemně si protiřečící, což jej vede k návrhu, aby byl napadený rozsudek

pokračování

7

61To 301/2012

v celém rozsahu zrušen a obžalovaný JUDr. VXXXXX BXXXXX byl obžaloby podle § 226 písm. b) tr.ř. zproštěn, případně aby po zrušení rozsudku byla věc vrácena soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. Rovněž odvolání obžalovaného Mgr. JXXXXX ŠXXXXX směřuje proti výroku o vině i trestu. Část námitek týkajících se porušení zásady totožnosti skutku je identická jako v obou předchozích odvoláních, pokud jde o právní kvalifikaci nově vzniklého skutku tak, jak ho popsal soud I. instance, namítá obžalovaný, že ani teoreticky neobohatil popsaným jednáním sebe nebo jiného. V konkrétním případě se to nemohlo stát, neboť obžalovaný finanční prostředky od JUDr. VXXXXX BXXXXX si nikdy neměl v úmyslu ponechat či je využít k obohacení jakékoli třetí osoby. Nejednal způsobem, který by bylo možno považovat za uvedení někoho v omyl, využití něčího omylu či zamlčení podstatných skutečností. Jestliže obžalovaný dospěl k názoru, že je nutné na jednání JUDr. VXXXXX BXXXXX upozornit tím, že je oznámí příslušným orgánům, nemůže se jednat o naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu. Kdyby v krajním případě bylo připuštěno, že motivací jednání obžalovaného byla diskreditace spoluobžalovaného JUDr. BXXXXX tím, že z něho bude vylákána půjčka, s cílem jeho poškození označená za úplatek, pak by přicházelo v úvahu posoudit jednání obžalovaného jako uvádění JUDr. BXXXXX v omyl, nikoli ovšem spolu s naplněním obohacení se na straně obžalovaného Mgr. ŠXXXXX. Mohlo by se jednat o jednání nemorální, napři v rámci politického boje, v žádném případě by však takové jednání nemohlo naplňovat zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu. V této souvislosti pak obžalovaný připomíná, že jeho jednáním nikomu žádná majetková škoda nevznikla. Námitky jsou vzneseny i proti uloženému trestu odnětí svobody, zejména s poukazem na ustanovení § 55 odst. 2 tr.zákoníku. Závěrem odvolání obžalovaný zdůraznil, že přestože toto směřuje proti rozsudku soudu I. stupně, nemůže souhlasit ani s popisem skutku tak, jak je tento podán obžalobou. Úmyslem obžalovaného Mgr. ŠXXXXX nikdy nebylo přijmout žádný úplatek, jelikož o takovém jednání bylo bezprostředně učiněno trestní oznámení. Přestože není obžalovanému kladeno za vinu spáchání trestného činu neoznámení trestného činu podle § 368 tr.zákoníku, má obžalovaný za to, že existuje určitá paralela mezi neoznámením trestné činnosti a bezprostředním oznámením toho, že se ho obžalovaný JUDr. BXXXXX pokusil uplatit. Vzhledem k tomu, že rozsudek, který se obžalovaného týká, je nepřezkoumatelný a vnitřně rozporuplný, bylo odvoláním navrženo, aby byl v celém rozsahu zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k novému rozhodnutí.

pokračování

8

61To 301/2012

Odvolání, které za poškozenou KXXXXX KXXXXX podal její zmocněnec, směřuje proti výroku, jímž byla se svým nárokem odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních, neboť skutečnost, že obžalovaný JUDr. BXXXXXX byl uznán vinným, dávala soudu I. stupně prostor pro přisouzení nároku tak, jak ten byl uplatněn. Ještě před rozhodnutím Městského soudu v Praze o podaných odvoláních byl JUDr. VXXXXX BXXXXX podán návrh u Nejvyššího soudu ČR, aby bylo rozhodnuto podle § 10 odst. 2 tr.ř. o tom, zda nebo do jaké míry je obžalovaný vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení. Na základě tohoto návrhu rozhodl Nejvyšší soud ČR dne 3.10.2012 pod sp.zn. 11 Tcu 135/2012 tak, že podle § 10 odst. 2 tr.ř. je obviněný JUDr. VXXXXX BXXXXX vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení ohledně jednání spočívajícího v tom, že dne 4.2.2011 na jednání poslaneckého klubu politické strany VV, jejímž poslancem, ministrem a čelním představitelem tehdy byl, v rámci diskuze, při níž někteří poslanci kritizovali dopady účinné novely zákona o daních z příjmu, jíž došlo ke zdanění poslaneckých náhrad a tedy k faktickému podstatnému snížení příjmů poslanců Poslanecké sněmovny parlamentu ČR, nabídl při vědomí svých mimořádně dobrých majetkových poměrů celému poslaneckému klubu, že bude poslancům v případě finančních problémů individuálně k dispozici, čímž mínil, že je poslancům připraven poskytnout výhodnou půjčku, či jinou formu pomoci spočívající zejména v případném zajištění zakázek v rámci jiné výdělečné činnosti provozované poslanci, přičemž jeho nabídka byla motivována přinejmenším z podstatné části obavou z negativní mediální odezvy, jež by politickou stranu VV postihla v případě znovu otevření debaty o výši poslaneckých příjmů a v případě snahy o opětovnou změnu zákona ze strany poslanců této politické strany, čemuž se svou nabídkou snažil zabránit, které podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13.4.2012, sp.zn. 3 T 8/2012, tvoří část skutku, v němž je spatřován zločin podplácení podle § 332 odst. 1, 2 písm. b) tr.zákoníku účinného ke dni 29.3.2011. Městský soud v Praze podle § 254 odst. 1 tr.ř. z podnětu podaných odvolání přezkoumal napadený rozsudek z hlediska zákonnosti a odůvodněnosti jeho výroků, jakož i z hlediska správnosti postupu řízení, které jim předcházelo a to z hlediska vytýkaných vad, přičemž k vadám v odvoláních nevytýkaným by mohl přihlížet potud, pokud by měly vliv na správnost výroků rozsudku, proti nimž bylo odvolání podáno. Na základě takovéhoto přezkumu věci v rozsahu předpokládaném v ustanovení § 254 odst. 1 tr.ř., pak Městský soud

pokračování

9

61To 301/2012

v Praze dospěl k závěru, že odvolání obvodní státní zástupkyně pro Prahu 5, a obžalovaných JUDr. VXXXXX BXXXXX a Mgr. JXXXXX ŠXXXXXX jsou důvodná. Řízení předcházející vydání napadeného rozsudku netrpí žádnými podstatnými vadami, vyjma porušení zásady totožnosti skutku u obžalovaného Škárky, jak bude dále rozvedeno, a negativně se na něm konkrétně neprojevilo ani vedení tzv. on- line procesu, které lze v rámci soudního řízení jinak obecně považovat za mimořádně nevhodné a nakonec i v rozporu s trestním řádem. Obvodní soud provedl dokazování v dostatečném rozsahu a jeho skutková zjištění lze považovat za správná – vycházejí z hodnocení důkazů, které je výhradním právem soudu I. stupně, jenž si důkazy hodnotí na základě zásad ústnosti a bezprostřednosti, a odvolací soud by toto jeho právo mohl omezit jen tehdy, postupoval- li by soud I. stupně při tomto hodnocení důkazů příkře v rozporu s ustanovením § 2 odst. 6 tr.ř., k čemuž v dané věci však nedošlo. Obvodní soud podrobně a pečlivě vyložil, proč měl pochybnosti o věrohodnosti dvou ve věci rozhodujících osob (svědkyně KXXXXX a spoluobžalovaného ŠXXXXX), na nichž byla postavena obžaloba, a proč se v duchu zásady „in dubio pro reo“ rozhodl postupovat při formulaci zjištěného skutkového děje ve výroku o vině napadeného rozsudku zejména z výpovědi obžalovaného BXXXXX, i když ji rovněž použil ve vztahu k tomuto obžalovanému jako podklad pro uznání jeho viny. Odvolací soud v souladu s jeho postavením a pravomocí v trestním řízení proto respektuje skutková zjištění obvodního soudu a v souladu s ním uzavírá, že obžalovaný BXXXXX předával obě finanční částky jako bezúročné půjčky svědkyni KXXXXX a spoluobžalovanému ŠXXXXXX, aby ovlivnil jejich chování v souvislosti s jejich vztahem k vývoji rozpravy o úpravě poslaneckých platů. Lze stěží předpokládat, že by obžalovaný BXXXXX uplácel svědkyni KXXXXX a spoluobžalovaného ŠXXXXX způsobem prezentovaným obžalobou vycházejícím z jejich výpovědí – ve vzájemné napjaté a nepřátelské atmosféře by musel předpokládat reálnou možnost, jak se pak také stalo i objektivně pouze na podkladě předání půjček po oznámení této věci ze strany KXXXXX a ŠXXXXX policii, že by došlo z jejich strany k využití situace a k oznámení takového podplácení, čímž by se vystavil nebezpečí politické likvidace, tedy nebezpečí mnohem citelnějšímu, než byly dílčí problémy, jež údajně dle obžaloby chtěl poskytnutím úplatků odstranit (udobření si KXXXXXX atd.). To za situace, kdy např. svědkyně KXXXXX již delší dobu před projednávanou událostí jasně projevovala snahu obžalovaného BXXXXX zdiskreditovat a politicky odstranit (viz. např. projednávané události předcházející nahrávka s jejím výrazem „odpálím BXXXXX“). Je vhodné v této souvislosti konstatovat, že obvodní soud svůj závěr o tom, že se jednalo o půjčky nepostavil jen na

pokračování

10

61To 301/2012

tvrzení obž. BXXXXX, ale i svědků BXXXXX, VXXXXX, JXXXXX, VXXXXX, NXXXXX, DXXXXX a SXXXXX, což reálnost verze obžalovaného potvrzuje. I z tohoto logického pohledu je třeba hodnotit věrohodnost výpovědí svědkyně KXXXXX a spoluobžalovaného ŠXXXXXX stojících proti výpovědi obžalovaného BXXXXXX, jestliže i v tomto ohledu, jakož i ve všech dalších souvislostech ( kromě již citovaného nepřátelského vztahu KXXXXX a ŠXXXX k BXXXXX např. i v souvislosti s úrovní obsahu nahrávek projevů KXXXXX citovaných soudem, protkaných vulgaritami, intrikami a naprosto skandálním vyjadřováním této „korunní“ svědkyně, která ve smlouvě o advokátní úschově o úplatku vůbec nehovoří!) Obvodní soud požadavkům zákona rozhodně dostál a pro stručnost lze na odůvodnění napadeného rozsudku odkázat. V něm nalézací soud velmi správně uvádí, že je zcela zjevné, že úspěšné falešné obvinění VXXXXX BXXXXX z předávání úplatku by KXXXXX a ŠXXXXX významně pomohlo v realizaci jejich cílů v jejich politické straně, když právě po vylákání půjček takto mohli postupovat. Nelze opomenout, že např. ŠXXXXX se pro peníze sám dostavil k BXXXXX domů, převzal je, ale následně ho udal. Odvolací soud by mohl nyní polemizovat s právními úvahami obvodního soudu o charakteru bezúročné půjčky jako úplatku, o intenzitě souvislosti soudem prvního stupně zjištěného jednání obžalovaného BXXXXX s obecným zájmem po věcné i časové stránce apod. – nicméně toto je již irelevantní, neboť na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 11 Tcu 135/2012 ze dne 3.10.2012 byl obžalovaný Bárta vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení v té části soudem I. stupně odsouzeného skutku, kdy dne 4.2.2011 v rámci jednání poslaneckého klubu strany Věci veřejné nabízel poslancům poskytnutí výhodné finanční půjčky či jinou formu pomoci. Toto skutkové zjištění soudu I. stupně samozřejmě rozhodnutí nejvyššího soudu „neruší“, pouze pro ně obžalovaný BXXXXX nemůže být stíhán. Důsledky rozhodnutí Nejvyššího soudu, jak tento ve svém rozhodnutí vysvětluje, nedopadají ale na druhé alternativní jednání popsané v žalobním návrhu (resp. v rozsudku soudu I. stupně – poznámka odvolacího soudu) spočívající v samotném předání půjček dne 29.3.2011. Pokud by bylo dle Nejvyššího soudu zjištěno, že tato zbylá část sama o sobě naplňuje skutkovou podstatu trestného činu, je třeba vypustit z popisu skutkových okolností tu část jednání, pro kterou je trestní stíhání obžalovaného BXXXXX nepřípustné. V této souvislosti odvolací soud uvádí : Trestného činu podplacení se dopustí ten, kdo v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu jinému mimo jiné poskytne úplatek. Pokud budou respektována skutková zjištění obvodního soudu z důvodů naznačených shora, pak skutkový děj kladený za vinu obžalovanému spočívá v tom, že v restauraci a bytě předal známým osobám dvě peněžní částky jako půjčky. Jakákoli souvislost s obecným zájmem není v této části skutkového děje

pokračování

11

61To 301/2012

zjištěna, tedy nelze ani z ničeho dovodit, že by šlo o úplatky, ať už bezúročnou půjčkou nebo nevratným majetkovým prospěchem. Za této situace nelze jinak než uzavřít, že jednání obžalovaného BXXXXX nenaplňuje znaky žalovaného ani jiného trestného činu. Proč nelze souvislost s „jiným obecným zájmem“ v případě tohoto obžalovaného dovodit na základě výpovědí svědkyně KXXXXX a spoluobžalovaného ŠXXXXX (jak tak činila obžaloba, z níž navíc není patrné, čím měl BXXXXX způsobit jiný zvlášť závažný následek či získat značný prospěch, jak se uvádí v právní větě obžaloby), odvolací soud též již naznačil a obvodní soud se v tomto ohledu problematikou důkazní situace týkající se věrohodnosti výpovědí těchto dvou osob důkladně zabýval, když odvolací soud jeho úvahy hodnotí jako logické, nikoliv v příkrém rozporu s ustanovením § 2 odst. 6 tr.ř., a proto je respektuje a domnívá se, že nelze naprosto jednoznačně na podkladě výpovědí posledně citovaných osob prokázat verzi obžaloby o nevratných úplatcích poskytnutých BXXXXX v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu popsaných v žalobním návrhu a vyvrátit skutkovou verzi obžalovaného BXXXXX o půjčkách. Přestože obvodní soud i tuto verzi obžalovaného BXXXXX hodnotí jako podplácení (v souvislosti s jiným obecným zájmem a jinou formou), v důsledku nepřípustnosti trestního stíhání obžalovaného Bárty pro část soudem I. stupně zjištěného skutkového děje (viz. shora) je již nadbytečné řešit, zda tato jiná forma (poskytnutí půjčky) je úplatkem či nikoliv, když s právními úvahami soudu I. stupně o charakteru vratné bezúročné půjčky jako úplatku by jinak odvolací soud nesouhlasil. Absence části skutkového děje vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu však způsobuje, že tak nebo tak o úplatek prokazatelně nejde. Dodatkem lze uvést, že obvodní soud dle názoru odvolacího soudu neporušil zásadu totožnosti skutku v případě obžalovaného BXXXXX, ač skutek značně přeformuloval, přesto z části totožnost skutku je zachována stejnými finančními částkami, byť jiného charakteru, ale dle soudu I. stupně stále charakteru úplatků, předanými mezi stejnými osobami, ve stejné době, na stejném místě, byť v souvislosti s jiným druhem obecného zájmu. Obvodní soud tedy v souladu se vším shora uvedeným musí rozhodnout o podané obžalobě, jestliže skutek v ní uvedený a soudem při zachování zásady totožnosti skutku přeformulovaný, není trestným čine m. Jiná situace je u obžalovaného ŠXXXXX, kde nebyla jednoznačně soudem prvního stupně zachována totožnost skutku. Podle obžaloby měl obžalovaný „pasivně“ převzít úplatek (jednání) a porušit zájem společnosti na nezávislém řešení věcí obecného zájmu (následek) – odsouzen byl ale za vylákání byť téže finanční částky nejdříve označené jako úplatek, nyní všeobecně jako vylákaná majetková hodnota, uvedením jiného v omyl (zcela jiné jednání) a

pokračování

12

61To 301/2012

za porušení zájmu společnosti na ochraně nemajetkových práv soukromé osoby (viz. skutková věta napadeného rozsudku, resp. v rozporu s tím dle právní věty napadeného rozsudku za porušení zájmu společnosti na ochraně majetku druhého – tj. za zcela jiný následek, a to v obou případech – jeden ve skutkové větě, druhý v právní větě). Vlastní právní kvalifikace skutku v napadeném rozsudku kladeného k tíži obžalovanému ŠXXXXX pak ani nemůže obstát, nehledě na zmíněné porušení zásady totožnosti skutku. Obvodní soud uvádí, že od počátku bylo úmyslem obžalovaného ŠXXXXXX předávanou finanční částku od BXXXXX zneužít k jeho veřejné a politické diskreditaci, tedy k poškození jeho nemajetkových práv, nikoliv k vlastnímu majetkovému obohacení a způsobení odpovídající škody na cizím majetku. Chybí tedy úmysl se majetkově obohatit, což je podstatný znak trestného činu podvodu! Podvod by to mohl být, kdyby předmětnou finanční částku od BXXXXX obžalovaný ŠXXXXX přijal v úmyslu ji nevrátit (ať by šlo o půjčku, byť přátelskou nebo ve formě úplatku, jak uzavírá soud), případně ji přijal jako klasický nevratný úplatek rozmnožující majetek upláceného, aniž by měl v úmyslu vykonat pro něj protislužbu v souvislosti s nějakým obecným zájmem. Chybí rovněž úmysl poškodit protistranu (BXXXXX) na majetku. Obžalovaný ŠXXXXX částku vylákal dle soudu proto, aby zdiskreditoval BXXXXX tím, že vlastně přijetí předmětné částky oznámí veřejnosti a úřadům, tedy že ji bude muset zpět vydat neboli vrátit, neboť po splnění svého cíle mu již k ničemu nebyla a ani si ji objektivně nechat nemohl – tomu odpovídá i faktický stav, neboť k vrácení částky BXXXXX nedošlo nezávisle na vůli ŠXXXXX jen proto, že byla zajištěna orgány činnými v trestním řízení. Pokud pak jde o skutek uvedený přímo v obžalobě, dle názoru odvolacího soudu nepřichází v úvahu jeho právní kvalifikace jako přečinu přijetí úplatku dle § 331 odst. 1 tr.zákoníku, neboť i ve vztahu ke shora uvedenému na podkladě skutkových zjištění obvodního soudu vyplývajících z provedeného dokazování nebyl prokázán úmysl obžalovaného přijmout úplatek v souvislosti s obstaráním věci obecného zájmu vyplývajícímu ať už z nabídky BXXXXX ze dne 4.2.2011 nebo z výpovědi obžalovaného ŠXXXXX, jak z ní vycházela obžaloba. Obžalovaný ŠXXXXX neměl úmysl něco pro BXXXXX v souvislosti s obecným zájmem zařizovat ani si úplatek nechat, což je prokazatelně doloženo tím, že sice s prodlením několika dnů podal trestní oznámení a předmětnou finanční částku poskytl pro účely trestního řízení (na rozdíl od KXXXXX, která nebyla obžalována z přijetí úplatku od BXXXXX, se jeho postavení v tomto směru liší jen tím, že vše „nezadokumentoval“ dne 29. a 30.3.2011 jednak čestným prohlášením, jednak smlouvou o advokátní úschově, kde však KXXXXX nehovoří o úplatku, ale o svěření peněz za účelem

pokračování

13

61To 301/2012

budoucích výdajů při prosazování programových priorit strany Věci veřejné), ale učinil tak jen s prodlením pouze několika dnů, jak bylo řečeno, společně s KXXXXX ve vzájemné spolupráci, když mezitím byl ještě na zahraniční služební cestě. K další právní kvalifikaci naznačené v odvolání státní zástupkyně (poškozování cizích nemajetkových práv ve vztahu k obžalovanému BXXXXX) je nutno uvést, že pro takový skutek nebyl obžalovaný ŠXXXXX obžalován. Skutek, popsaný v žalobním návrhu spočívá v přijetí úplatku a osobní poškození obžalovaného BXXXXX mělo nastat zneužitím předání finanční částky až v budoucnu zcela jiným jednáním (žalované jednání spočívající v přijetí úplatku pro sebe v souvislosti s obstaráním věci obecného zájmu samo BXXXXX na nemajetkových právech nepoškodilo, nýbrž až následné oznámení a medializace věci), když následky skutku v žalobním návrhu a následek předvídaný posledně uvedenou právní kvalifikací jsou rovněž úplně jiné. Případná právní kvalifikace křivou výpovědí či křivým obviněním, kterou soud rovněž zmiňuje, ze strany obžalovaného ŠXXXXX či svědkyně KXXXX by se týkala rovněž zcela jiného skutku (aktuálně ve vztahu ke ŠXXXXX, neboť proti KXXXXX zatím žádné trestní řízení v této záležitosti nebylo vedeno), když posouzení nevěrohodnosti výpovědi učiněné v tomto trestním řízení je pouze nezávazným podkladem, byť významným, pro jiné trestní řízení, kde by orgány činné v trestním řízení posuzovaly vinu těchto osob samostatně – viz. usnesení nejvyššího soudu sp.zn. 7 Tdo 1103/2005 (okolnost, zda obviněný uvedl jako svědek v jiné věci nepravdu, musí soud, který rozhoduje o trestném činu křivé výpovědi podle § 175 tr.zák. vyřešit samostatně jako předběžnou otázku dle § 9 odst. 1 tr.ř., neboť se jedná o posouzení viny, a to na podkladě srovnání výpovědi se skutečností a bez ohledu na to, zda v uvedené jiné věci byla orgány činnými v trestním řízení tato výpověď vyhodnocena jako nepravdivá nebo nevěrohodná). Ani případné neoznámení trestného činu nepřipadá v úvahu, jednak by šlo zase o jiný nežalovaný skutek, jednak jednání obžalovaného BXXXXX tyto dvě osoby oznámily. Ani jiná případná právní kvalifikace jednání obžalovaného ŠXXXXX vyplývající z provedeného dokazování nepřipadá dle názoru odvolacího soudu v úvahu, a lze tak uzavřít, že jednání, které bylo skutkovými zjištěnými soudu I. stupně obžalovanému ŠXXXXX prokázáno, nenaplňuje znaky trestného činu a týká se jiných skutků (zejména pokud jde o právní kvalifikaci přečinem podvodu). Pokud jde o vlastní žalovaný skutek, ten nebyl obžalované mu bezpečně prokázán a ani navíc nevykazuje znaky trestného činu (viz. shora), kdy prokázáno bylo pouze to, že na podkladě neurčité nabídky obžalovaného BXXXXX ze dne 4.2.2011 přijal dne 29.3.2011 u něj v bytě bezúročnou půjčku ve výši 170.000,- Kč, o čemž učinil následně trestní oznámení. To, že

pokračování

14

61To 301/2012

uvedenou částku převzal, aby na základě toho plnil v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu pokyny obžalovaného BXXXXX uvedené v obžalobě, prokázáno nebylo, a to s přihlédnutím ke všem souvislostem naznačeným shora, včetně celkové nevěrohodnosti obžalovaného ŠXXXXX, se kterou se nalézací soud mimořádně pečlivě zabývá. V souladu s tím je třeba uzavřít, že nebylo prokázáno, že se stal skutek kladený za vinu obžalované mu ŠXXXXX žalobním návrhem, a v souladu s tím musí soud prvního stupně rozhodnout o podané obžalobě. Celkově shrnuto, na rozdíl od obžaloby a názoru, který je prezentován rozsudkem nalézacího soudu, má odvolací soud zato, že celé záležitosti dal neadekvátní rozměr zájem medií a veřejnosti v důsledku na ní zúčastněných osob, jejichž chování ve stylu politického intrikaření nepodléhá trestní odpovědnosti, ale odpovědnosti před jejich voliči. Vzhledem ke všemu shora uvedenému se odvolací soud nebude zabývat otázkou trestů uložených oběma obžalovaným a rovněž se nebude zabývat výrokem o náhradě škody ve vztahu k poškozené Kočí, neboť o tomto nároku bude muset nalézací soud znovu rozhodnout. Odvolacímu soudu nezbylo než napadený rozsudek zrušit a věc vrátit obvodnímu soudu k novému rozhodnutí. Obvodní soud bude respektovat právní názory odvolacího soudu uvedené shora a znovu ve věci rozhodne, když tímto postupem odvolacího soudu je zachována i nadále možnost dvouinstančního řízení k plnému dosažení jeho účelu. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není další řádný opravný prostředek přípustný. V Praze dne 14. listopadu 2012

JUDr. Jarmila L ö f f e l m a n n o v á, v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Petra Lerchová

You're Reading a Free Preview

Download
scribd
/*********** DO NOT ALTER ANYTHING BELOW THIS LINE ! ************/ var s_code=s.t();if(s_code)document.write(s_code)//-->