Přehled zpráv 1.1.2013 - 8.1.

2013
Ministerstvo kultury, kulturní politika
1.1.2013 Před 80 lety se narodil Ferda Mravenec. Na stránkách LN..............................................................................4 1.1.2013 lidovky.cz str. 0 Lidovky / Zajímavosti Ministerstvo kultury, kulturní politika
Lidovky.cz, ČTK

Chytrý, vynalézavý a stále dobře naladěný Ferda Mravenec na začátku roku oslaví 80. narozeniny. Komiksová postavička praktického optimisty se poprvé objevila v Lidových novinách 1. ledna v roce 1933 v rubrice, kterou kreslil a psal Ondřej Sekora. ...

2.1.2013 Muzeum je otevřená struktura............................................................................................................................5 2.1.2013 A2 str. 12 Výtvarné umění Ministerstvo kultury, kulturní politika
kateřina přidalová

Rozhovor s bývalým ředitelem Moravské galerie Markem Pokorným•K 30. listopadu 2012 ukončil Marek Pokorný své působení ve funkci ředitele Moravské galerie v Brně. Tématem hovoru byl význam této důležité státní instituce, koncepce a perspektivy Bienále grafi ckého designu, ale také...

Nejdražším dílům českých aukcí vévodí Kupka................................................................................................8 2.1.2013 Právo str. 14 Kultura Ministerstvo kultury, kulturní politika
(far)

Portál Artplus.cz, který se zabývá sledováním trhu s uměním, zveřejnil přehled deseti nejdráže prodaných děl na českých aukcích v minulém roce.• Žebříčku vévodí olejomalba Františka Kupky Tvar modré (1913), která byla na jaře vydražena za rekordních 57,42 miliónu korun (ceny jsou u...

3.1.2013 Dvě stě milionů má volnou cestu.......................................................................................................................9 3.1.2013 Českokrumlovský deník str. 1 Titulní strana Ministerstvo kultury, kulturní politika
ZDENĚK ZAJÍČEK

Rekonstrukce krumlovských klášterů klarisek a minoritů může začít•Český Krumlov – S novým rokem vstupuje Český Krumlov k jedné z historicky největších investic v novodobých dějinách města, k rekonstrukci areálu klášterů. ...

Restituce pod taktovkou biskupů.....................................................................................................................10 3.1.2013 Ekonom str. 26 Byznys & politika Česko Ministerstvo kultury, kulturní politika
Jan Štětka

Církevní restituce •Zatímco biskupství se připravují na převzetí majetku, na farách je klid. •Žádné horečné dohledávání listin, psaní žádostí či školení v účetnictví, nýbrž klid a čekání, jak to "ti nahoře rozhodnou". ...

Rok rekordů. Munchův Křik se vystavuje, Kupka stále čeká.........................................................................11 3.1.2013 Mladá fronta DNES str. 8 Kultura Ministerstvo kultury, kulturní politika
Václav Hnátek

Zatímco slavný Munchův obraz je možné vidět do dubna v New Yorku, vyvézt Kupkův Tvar modré do zahraničí stát zakázal.•PRAHA, NEW YORK Dva aukční rekordy loňského roku, dva odlišné příběhy. ...

Věčný hledač ztraceného času.........................................................................................................................13 3.1.2013 Mladá fronta DNES str. 7 Kultura Ministerstvo kultury, kulturní politika
Mirka Spáčilová

Filmový historik Karel Čáslavský, který zemřel po dlouhé nemoci ve věku 75 let, stál také u televizních pořadů Videostop či Komik a jeho svět •Popularitu zpravidla odmítal slovy – Vždyť ve filmových archivech nás dělá spousta, já jsem jen víc vidět. ...

Karel Srp vyhozen z galerie..............................................................................................................................14 3.1.2013 Právo str. 8 Kultura Ministerstvo kultury, kulturní politika
(kč)

Přehled zpráv © 2013 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

1

Historik umění Karel Srp byl opět vyhozen ze svého místa v Galerii hlavního města Prahy. •Výpověď mu dala Magdalena Juříková, která loni vyhrála konkurz a stala ředitelkou galerie. Předtím krátce pracovala v Národní galerii a pak působila jako správcová umělecké sbírky Vladimíra Že...

Spor o budovu porodnice není u konce..........................................................................................................14 3.1.2013 Ústecký deník str. 3 Ústecko Ministerstvo kultury, kulturní politika
VÍT LUKÁŠ

Zvrat přineslo rozhodnutí ministryně kultury, chce přezkoumat, zda áčko bude památkou•Ústí nad Labem – Ústecká Univerzita Jana Evangelisty Purkyně stále neví, zda bude moci letos začít se stavbou nové budovy místo objektu A v areálu kampusu. ...

V budově Státní opery dříve zářili Mahler, Gigli či Caruso.............................................................................15 3.1.2013 Zpravodajství ČTK str. 0 dce kul Ministerstvo kultury, kulturní politika
rmi

Praha 3. ledna (ČTK) - Češi si vybudovali Národní divadlo v roce 1883, pražští Němci - významná, bohatá a uměnímilovná komunita - postavili svůj operní stánek o pět let později. Nové německé divadlo (nyní Státní opera) zahájilo provoz v jedné z nejkrásnějších divadelních staveb v Ev...

4.1.2013 Mrazivá prohlídka smutného zámku nad řekou..............................................................................................15 4.1.2013 Horácké noviny str. 5 Kultura Ministerstvo kultury, kulturní politika
Brtnice – Silueta brtnického zámku ční jako němá výčitka nad řekou Brtnicí již mnoho let. To je však asi to jediné, co z jeho bývalé důstojnosti a krásy zbývá. Kdysi významný gotický hrad z 15. století, který dal Hynek Brtnický z Valdštejna v 16. století přestavět na renesanční záme...

Vezme zámek ministerstvo kultury?................................................................................................................16 4.1.2013 Prachatický deník str. 3 Prachaticko Ministerstvo kultury, kulturní politika
MIROSLAV FUCHS

Převod památky je u konce, ředitel správy parku tvrdí, že se tak stane do dvou měsíců.•Vimperk – Maximálně do konce února by novým majitelem vimperského zámku mohlo být ministerstvo kultury. ...

Nejvíce majetku v regionu patří Římskokatolické církvi................................................................................17 4.1.2013 Rakovnický deník str. 3 Rakovnicko Ministerstvo kultury, kulturní politika
ŠÁRKA HOBLÍKOVÁ

Rakovnicko – V závěru minulého roku vláda schválila zákon o církevních restitucích. Zákonu nedal veto ani prezident Václav Klaus. Církvím a náboženským společnostem bude podle zákona vrácen jejich někdejší majetek v hodnotě 75 miliard. ...

5.1.2013 V Ledči rozhodnou současně o prezidentovi i památkové zóně...................................................................18 5.1.2013 Havlíčkobrodský deník str. 1 Titulní strana Ministerstvo kultury, kulturní politika
ŠTĚPÁNKA SAADOUNI

Hranice ochranného území by se mohly změnit, podle starosty je kreslili od stolu•Ledeč nad Sázavou – Nejenom o hlavě státu rozhodnou zhruba za týden občané v Ledči nad Sázavou. V termínu prezidentských voleb město uspořádá rovněž anketu, ve které se občané Ledče budou moci vyjádř...

Hrad Loket plánuje vystavit své zabavené sbírky...........................................................................................19 5.1.2013 Právo str. 10 Zpravodajství Ministerstvo kultury, kulturní politika
Rudolf Voleman

Svým původním mobiliářem z takzvané loketské sbírky chce ještě před zahájením hlavní turistické sezóny doplnit své výstavní prostory hrad Loket na Sokolovsku. Když na začátku 90. let minulého století stát převáděl gotický hrad do vlastnictví města, mobiliář hradu si památkáři odvezl...

Varhany u svaté Ludmily bez peněz spadnou.................................................................................................20 5.1.2013 Právo str. 10 Zpravodajství Ministerstvo kultury, kulturní politika
Stáňa Seďová

V kostele sv. Ludmily stojícím na náměstí Míru není příliš nálada na velké oslavy, přestože letos je zde tento krásný kostel už sto dvacet let. Od roku 2008 shání peníze na opravu vzácných původních varhan. ...

Přehled zpráv © 2013 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

2

Hudební díla by měla mít podle novely zákona novou ochranu....................................................................21 5.1.2013 Zpravodajství ČTK str. 0 dce zak Ministerstvo kultury, kulturní politika
mrz

Praha 5. ledna (ČTK) - Chystaná novela autorského zákona, kterou připravuje ministerstvo kultury, bude obsahovat i směrnici Evropské unie o takzvaném institutu spojených děl. Ochrana autorského práva jednoho z autorů nemůže podle této směrnice v případě spojených děl skončit dříve, ...

6.1.2013 Ministryně předloží program kulturní politiky na příští roky..........................................................................21 6.1.2013 Zpravodajství ČTK str. 0 dce for Ministerstvo kultury, kulturní politika
jir

Praha 6. ledna (ČTK) - Ministryně kultury Alena Hanáková (TOP 09 a STAN) seznámí ve středu vládu s aktualizovaným programem státní kulturní politiky na léta 2013 až 2014 s výhledem do roku 2020. Aktualizovat původní informaci o plnění cílů státní kulturní politiky na léta 2009 až 20...

7.1.2013 Dědictví Demolition mana.................................................................................................................................22 7.1.2013 Euro str. 22 Reportáž - památková péče Ministerstvo kultury, kulturní politika
Pavla Kreuzigerová

Nástupce dlouholetého šéfa pražských památkářů Jana Kněžínka Jiří Skalický chce celkově obměnit poradní orgán bývalého ředitele•Kněžínku drahej náš, ať se nám zachováš, dokud bude tvoje hlava, bude vzkvétat naše Praha, Kněžínku drahej náš. ...

Třaskavé restituční otazníky.............................................................................................................................25 7.1.2013 Euro str. 25 Report - církve Ministerstvo kultury, kulturní politika
Tomáš Pergler

Vládní politici ujišťovali, že vracení majetku neprolomí hranici února 1948. Teď už ale záleží na úřednících•Rok církevních restitucí. Tak by se dal bez nadsázky nazvat rok 2013 už na samém začátku. ...

Památkáři chystají opravu Bellarie. Chtějí tam i svatby.................................................................................28 7.1.2013 Mladá fronta DNES str. 1 Jižní Čechy Ministerstvo kultury, kulturní politika
(pk)

Rekonstrukci letohrádku brzdí provoz otáčivého hlediště•ČESKÝ KRUMLOV Turisté míří z nádvoří skrz zahradu k letohrádku Bellarie. Tam se vydají na speciální prohlídkovou trasu. Večer si vychutnají koncert či divadlo, snoubenci si zase dopoledne řeknou své ano. ...

Žluté ministerstvo..............................................................................................................................................28 7.1.2013 Respekt str. 62 Kulturní servis Ministerstvo kultury, kulturní politika
JAN H. VITVAR

COOLTURA•Alena Hanáková byla minulý týden v hlavní zpravodajské relaci veřejnoprávní televize označena za ministryni školství.•Leccos to říká o věhlasu jejího úřadu, jímž je ve skutečnosti pochopitelně ministerstvo kultury, ale o to na tomto místě nejde. ...

DAMU = pražská divadelní mafie?....................................................................................................................29 7.1.2013 Týden str. 62 Kultura Ministerstvo kultury, kulturní politika
Vojtěch Varyš

Pražský magistrát těsně před koncem roku vyhlásil výběrová řízení na nové ředitele Divadla Na zábradlí a Divadla pod Palmovkou. Kolem konkursů je, jak je v kraji zvykem, řada nejasností.•Vzhledem k tomu, že oba stávající šéfové divadelních scén, Doubravka Svobodová na Zábradlí a ...

8.1.2013 Odešla velká dáma českého divadla a filmu....................................................................................................29 8.1.2013 Právo str. 9 Zpravodajství Ministerstvo kultury, kulturní politika
Radmila Hrdinová

S Jiřinou Jiráskovou odešla jedna z posledních představitelek velké herecké generace, odchované ještě osobnostmi meziválečného českého divadla, herečka širokého výrazového rejstříku od aristokratické noblesy po jadrnou zemitost "žen z lidu". ...

Přehled zpráv © 2013 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

3

Ministerstvo kultury, kulturní politika
1.1.2013

Před 80 lety se narodil Ferda Mravenec. Na stránkách LN
1.1.2013
Lidovky.cz, ČTK

lidovky.cz str. 0 Lidovky / Zajímavosti Ministerstvo kultury, kulturní politika

Chytrý, vynalézavý a stále dobře naladěný Ferda Mravenec na začátku roku oslaví 80. narozeniny. Komiksová postavička praktického optimisty se poprvé objevila v Lidových novinách 1. ledna v roce 1933 v rubrice, kterou kreslil a psal Ondřej Sekora. Ferda má dodnes své publikum. Knížky o slavném mravenci patří k dobře prodávaným, televiznímu seriálu letos meziročně vzrostla sledovanost. Po třech letech v deníku se slavný mravenec s puntíkovaným šátkem kolem krku objevil také v knize, která vyšla pod názvem Ferda Mravenec, práce všeho druhu. V roce 1937 vyšla další knížka Ferda Mravenec v cizích službách, ke které se o rok později přidal titul Ferda v mraveništi. Jedna z nejpopulárnějších dětských knížek Všechny tři svazky se později vydávaly jednotně pod názvem Knížka Ferdy Mravence, která poprvé vyšla v roce 1962. O knihy s Ferdou Mravencem je mezi dětmi stále zájem. "Patří stabilně mezi nejpopulárnější z hlediska prodejů. Nicméně, nedosahují úplně popularity Krtečka nebo Čtyřlístku, kteří patří spolu s Malým princem mezi nejprodávanější dětské knihy," řekla Zuzana Turňová z knihkupectví Neoluxor. Jako hračka se ale Ferda už příliš nevyrábí, potvrdil místopředseda Sdružení po hračku a hru Jiří Šťastný. Plyšového Ferdu vyráběla společnost Moravská ústředna Brno, loni ale její produkci ukončila. "Je nám líto ale licenci Ferda Mravenec jsme z naší nabídky vyřadili. Mezi licencemi z naší nabídky patřil Ferda mezi běžný průměr," uvedl Blahoslav Dobeš z oddělení marketingu firmy. Pro export mimo Česko byl podle něj Ferda nezajímavý. Jediné exportní teritorium, které o něj mělo zájem, bylo Slovensko. Ferdu mravence stále vyrábějí jako loutku například firmy Truhlář marionety nebo RICI loutky. V roce 1941 dostal Sekora z Lidových novin výpověď. Oficiálním důvodem byl židovský původ jeho ženy Ludmily, se kterým současně souvisel zákaz tvorby. O tři roky později byl kreslíř a spisovatel odvezen do pracovního tábora Kleinstein. Postavička Ferdy Mravence z jeho pera znova ožila až po válce mimo jiné v kreslených seriálech dětského časopisu Mateřídouška, který vydává Mladá fronta. Ferda na filmovém plátně Vydavatelství u příležitosti výročí plánuje slavného mravence připomenout. Ne však v Mateřídoušce, která se v průběhu desetiletí zaměřila spíše směrem ke starším dětem. "Postavička Ferdy Mravence bude tedy připomenuta dětem mladším, a to v časopise Sluníčko, který je jim určen," řekla mluvčí Mladé fronty Pavlína Míčová s tím, že speciál Ferdy Mravence vyjde v časopise příští rok v květnu. V roce 1943 se mravenčí hrdina dočkal prvního filmového zpracování. Desetiminutový film Ferda Mravenec režisérky Hermíny Tyrlové byl zároveň prvním českým snímkem vytvořeným animací loutek s drátěnými kostrami. V 70. letech Týrlová režírovala také stejnojmenný seriál opět vytvořený animací loutek. Český kreslený seriál o Ferdovi zatím nevzniknul. Pavel Lipavský ze společnosti Merchandising Prague, která poskytuje licence na užití uměleckých děl, řekl, že o natočení večerníčkového kresleného seriálu Ferda Mravenec léta usiloval tvůrcův syn Ondřej Sekora mladší. "Z nějakých nám již neznámých důvodů neměla tehdejší Československá televize o výrobu seriálu zájem," přiblížil Lipavský. Dodal, že po letech bezúspěšného úsilí se nakonec Sekora mladší rozhodl uzavřít smlouvu na výrobu kresleného seriálu s německou společností European Cartoon Production. V 80. letech tak vznikl seriál Ferda, který na českých obrazovkách koncem 90. let vzbudil rozporuplné reakce. "Kritika jej nemilosrdně zkritizovala a děti jej přijaly s nadšením," uvedl Lipavský s tím, že seriál se každopádně postaral o comeback Ferdy Mravence, který by jinak pro roce 2000 nebyl ani zdaleka tak populární.
Plné znění zpráv © 2013 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz 4

Dodal, že několikrát opakované vysílání seriálu na českých TV kanálech v průběhu let 1998 - 2008 nesmírně pozitivně ovlivnilo prodané náklady knížek s Ferdou Mravencem. Užívací práva se po natočení seriálu podle Lipavského stala předmětem dalšího obchodu. "Po několika změnách majitele v současné době nakonec náleží české společnosti Film Distribution and Licensing," uvedl Lipavský. Majitelkou autorských práv se na základě dědického řízení stala manželka zesnulého Sekory mladšího. Ferda v televizi Kreslené příběhy o šikovném mravenci, brouku Pytlíkovi, Berušce a dalších hrdinech Sekorova příběhu letos vysílala TV Barrandov. Od ledna do 27. prosince seriál Ferda podle dat ATO-Mediaresearch sledovalo v podvečerním pásmu Animáček v průměru 55 000 dětí od čtyř do devíti let. Na pořad se zároveň dívalo 11.000 dětí ve věku od deseti do 14 let. Počet dětských diváků se tak proti loňsku zvýšil. V roce 2011 vysílání Ferdy na TV Barrandov sledovalo v podvečer v průměru 33 000 dětí mezi čtyřmi a devíti lety. Ve skupině dětí od deseti do 14 let se na pořad loni dívalo 10 000 diváků. Mezi lety 2007 až 2010 seriál Ferda a Ferda II ze zahraniční produkce vysílala Česká televize. V předchozích letech se Ferda objevil také ve vysílání TV Nova. URL| http://relax.lidovky.cz/ferda-mravenec-je-80-let-od-sveho-vzniku-stale-popularni-pge-/ln-zajimavosti.asp? c=A130101_143912_ln-zajimavosti_ape 2.1.2013

Muzeum je otevřená struktura
2.1.2013
kateřina přidalová

A2 str. 12 Výtvarné umění Ministerstvo kultury, kulturní politika

Rozhovor s bývalým ředitelem Moravské galerie Markem Pokorným K 30. listopadu 2012 ukončil Marek Pokorný své působení ve funkci ředitele Moravské galerie v Brně. Tématem hovoru byl význam této důležité státní instituce, koncepce a perspektivy Bienále grafi ckého designu, ale také potřeba teoretických diskusí o společenských funkcích a možnostech muzeí. * V čem je podle vás Moravská galerie výjimečná? Moravská galerie je exkluzivní z hlediska nabídky a rozsahu sbírek jak volného, tak užitého umění. Významné postavení má Bienále grafi ckého designu, které bylo založeno v šedesátých letech. Rozhodli jsme se, že z Bienále uděláme klíčovou aktivitu pro identitu Moravské galerie. Pořádat v Brně mezinárodní výstavy a přivážet zahraniční umělce je trochu problém. Výstav současných výtvarných umělců je po celém světě v městech srovnatelných s Brnem mnoho, navíc by měl v tomto směru fungovat především Dům umění města Brna. Bienále bylo proto i pragmatickou volbou, neboť umožňuje začlenit Moravskou galerii do mezinárodního kontextu, což si myslím, že se dlouhodobě vyplácí. Podobných aktivit je ve světě asi třicet, mají lokální i mezinárodní dosah, ale žádná z nich si nenárokuje komplexnější podobu, jakou má brněnské Bienále. Akce umožňuje být týden v osobní interakci s nejslavnějšími designéry světa a zároveň nabízí širšímu okruhu zájemců vrstevnatý přehled o podobě současného grafi ckého designu. Ačkoli má akce v současnosti již profesionální povahu, velkou předností je právě familiární charakter takového setkání. Bienále má podle mě potenciál stát se jednou z pěti nejvýznamnějších akcí na světě, chybí jen nějaký mezinárodní marketér. Perspektiva Moravské galerie spočívá v hledání takového pohledu, který dokáže lidem zprostředkovat kontinuum mezi tím, co se chápe jako vrcholné umělecké dílo a co jako funkční užitná věc. Cílem instituce není rozšiřovat se prostorově ani přibírat další aktivity, ale spíše se koncentrovat na intenzifi kaci vztahů mezi fotografi í, designem, užitým a volným uměním, architekturou a instalací a přemýšlet o tom, co se děje v rámci muzea umění s artefakty a s diváky. To je velký potenciál instituce a jedním z důvodů, proč vzniklo Centrum nových strategií muzejní prezentace (CENS). * Můžete přiblížit, jak CENS funguje, co je jeho cílem? Cítili jsme potřebu kodifi kovat naši představu o tom, co jiného než jen standardní výstavy může ještě
Plné znění zpráv © 2013 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz 5

muzeum umění dělat. Druhým impulsem k ustavení metodického centra byla otázka, jak využít Místodržitelský palác nějakým inovativním způsobem. Pracoviště by mělo na praktických příkladech pomoci uvnitř instituce formulovat problémy a způsoby jejich řešení. Zároveň by mělo být jakýmsi sparing partnerem pro vznikající projekty, které stojí mimo Moravskou galerii. Snažíme se rovněž otevírat teoretičtější otázky spojené s používáním muzea a infi ltrovat trendy nové muzeologie, které se rozvíjejí v Německu, Británii, ve Spojených státech a v podstatě po celém světě, do našeho prostředí. O této problematice víme zatím jen málo, neboť až na pár textů u nás dosud nevyšlo nic. V současnosti působí v centru dva teoretici, kteří intenzivně pracují na metodice možných pohledů na umělecké dílo v rámci instituce typu muzeum umění. Jaký status má určitý artefakt, jakou má vypovídací hodnotu o světě a instituci, která jej prezentuje – to jsou málo diskutované otázky naší muzejní praxe. Nedávno jsme uspořádali kolokvium na téma, co je dlouhodobá expozice v muzeu umění. Mám trošku pocit, že někteří kolegové si myslí, že teoretických rozprav už bylo dost. Řešit praktické věci je jistě důležité i z časových důvodů, na druhé straně nejsem přesvědčen, že jsme si k tématu řekli úplně všechno. Obava před teoretickým diskursem je značná a chápu, že každý kurátor a ředitel chce vidět výsledek, ale myslím, že čas pokročil natolik, že vzít věci a uspořádat je do výstavní síně chronologicky, tematicky či jinak je málo, neboť možností je daleko víc, a ne o všech tady víme. Nakonec samozřejmě může dojít k tomu, že expozice bude v podstatě klasická, ale zdůvodnění takové volby je strašně důležité. V současnosti se celá řada pravidel a rigidních přístupů v muzeu umění začíná uvolňovat. Naděje na změnu souvisí s generační výměnou. Uvidíme, zda se mladí nezaleknou sami sebe. * CENS vzniklo teprve nedávno, v roce 2011, máte už nějaké konkrétní výstupy? Z praktických aktivit centra bych zmínil spolupráci na přípravě dlouhodobé expozice v Galerii výtvarného umění v Chebu nebo projekt na oživení Moravského Krumlova po přesunu Slovanské epopeje do Prahy. Nyní spolupracujeme na projektu zabývajícím se východočeskou gotikou, který si klade otázky spojené s diváckou recepcí. Nejde jen o velký vědecký katalog, ale především o to, co má výstava říci laikovi nebo člověku, který se chce něco dozvědět a nebude si číst hesla například o záhybech gotických madon. * A realizace v rámci Moravské galerie? V projektu k padesátému výročí ustavení Moravské galerie do podoby, jak ji známe dnes, jsme si pohráli s představou, jak by mohla vypadat její expozice, pokud by se stala centrálním muzeem národního moravského státu, neboť muzea bezpochyby posilují národní identitu. Zajímaly nás otázky národnosti v umění a nacionálního kódu institucionální prezentace umění. Vznikla výstava založená na jakémsi znejistění diváckého očekávání, neboť jsme výroční výstavu nepojali tradičně jako vystavení nejvýznamnějších věcí ze sbírek. Druhým projektem byla výstava Best of, ve které jsme se snažili představit nejlepší věci ze sbírek Moravské galerie jiným způsobem. Zvolili jsme deset osobností z řad laiků a profesionálů, kteří si ze sbírky vybrali to, co považují za významné. Vzniklo tak deset podvýstav, z nichž každá měla svá vlastní specifi cká kritéria pro výběr nejlepších exponátů. Cílem bylo ukázat, že o tom, co je nejlepší, nerozhoduje jen delegát veřejnosti v podobě odborného pracovníka, ale že perspektivy a pohledy jsou mnohočetné. * Nesouvisí otevírání uměleckohistorických institucí populární kultuře i s praxí vizuálních studií? Vizuální studia jsou samozřejmě jednou z velkých inspirací. Mají však daleko širší záběr. Nás samozřejmě zajímá specifi cká pozice muzea. V naší společnosti se o tom, co je muzeum, skoro nemluví. Buď se zdá být jako určitá samozřejmost, nebo jako nějaký relikt. Já si naopak myslím, že je to velmi otevřená struktura, která umožňuje celou řadu aktivit, jejichž formát odpovídá tomu, co dnes potřebujeme. Mrzí mě, že jen málo lidí zevnitř těchto institucí je ochotno vnímat funkce muzea otevřeně a klást si otázky, jaký typ vědění a aktivity muzeum produkuje a jaké možnosti nabízí pro odborníky i veřejnost. Ono je to nepohodlné a možná i nebezpečné. Mě v tuhle chvíli zajímá muzeum jako instituce. Není to jen zábava, ale také svým způsobem politická instituce, která tvoří vedle celé řady jiných institucí základ naší společnosti. To, že nedokážeme využít společenský potenciál muzea, je slabost občanské společnosti. Mě už ani tak nefascinují umělecká díla, jako spíš tato situace. * V současnosti pracují v CENS dva kurátoři, Ondřej Chrobák, který se zaměřuje na umění od 19. století po současnost, a Martin Vaněk, orientovaný na staré, především středověké umění. Moravská galerie se ale zabývá i dalšími obory výtvarného umění, jako jsou design, užité umění, fotografi e a architektura. Neuvažovali jste, že byste přijali další odborníky a rozšířili výzkum i těmito směry? Nevybíral jsem vyloženě specializované odborníky, šlo mi o typ osobnosti, která přemýšlí o tom, co je umění a jak se na umění dá dívat bez ohledu na to, zda se ten člověk věnuje sklu nebo gotickým madonám. Klidně by v centru mohl působit například sociolog nebo biolog zainteresovaný v problematice muzea. I takoví lidé by mohli přinést nějaké nové impulsy. Lidé v centru by ve své práci měli obsáhnout celou oblast výtvarné produkce od
Plné znění zpráv © 2013 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz 6

volného umění až po design a umění užité. Nejsou tam od toho, aby pracovali se sbírkami, ale s koncepty a idejemi, což by mohlo být výhodné pro budoucí úspěšné fungování galerie. * Poslední ročník Bienále se na rozdíl od ročníků předešlých snažil o otevřenější refl exi problematiky grafi ckého designu. K tomu velkou měrou přispěly i bienálové noviny, které poprvé zpřístupnily běžnému divákovi proces organizace a záměry akce nebo třeba doprovodná výstava o hnutí Provo, zaměřená přímo na funkci vizuální komunikace v určitém kulturním kontextu. Nicméně nejednou jsem se setkala s názorem, že Bienále je akce o designérech a pro designéry. Co na to říkáte? Nemám ten pocit. Je sice primárně zaměřené na designérskou komunitu, ale profi l návštěvníků je velmi široký. Situace v České republice se za posledních pět deset let velmi změnila. Design je oblast související s vizuální kvalitou prostředí, ve kterém se lidé pohybují, a stal se velkým tématem jak lifestylových časopisů, tak normálních lidí, kteří se chtějí zorien tovat, a myslím, že mnoho takových lidí tam chodí. Nemyslím si, že by to byla nějaká exkluzivní uzavřená záležitost. * Pokud však uvažujeme o tom, že grafi cký design je vizuální komunikace, jež je součástí každodenní zkušenosti kohokoli z nás, nepůsobí soutěžní výstava Bienále jako elitní přehlídka, adorace artefaktů nainstalovaných v bílé krychli a odtržených od každodenní reality? Soutěžní přehlídka je složitý formát. Každý ročník měl určitou podobu. Z mého pohledu byla úplně nejšťastnějším řešením instalace před čtyřmi lety, kdy jsme použili jen židle, na kterých byly položené knihy volně k prohlížení. To neuvěřitelně fungovalo. Jak odprezentovat adekvátním způsobem grafi cký design, je samozřejmě složitá otázka, která je v organizaci Bienále přítomná už šest let, od doby, kdy jsme uspořádali první kurátorskou výstavu Grafi cký design v Bílé krychli Petra Biľaka, která přímo tematizovala problematiku grafi ckého designu v muzejním kontextu. To, že stále nenacházíme adekvátní odpovědi, je oprávněná refl exe a kritika Bienále. Jen bych byl hrozně nerad, kdyby se zapomínalo, že jsme jediní v téhle zemi, kdo o problematice grafi ckého designu na institucionální bázi přemýšlí. To, že to neumíme ke spokojenosti všech i nás samých, je druhá věc. Navíc je u nás málo teoretiků, historiků a kritiků designu, což bezpochyby ovlivňuje způsoby zprostředkování grafi ckého designu lidem, kteří nejsou insideři. * Na VŠUP na oboru kurátorství jsou studenti, kteří se designem zabývají, proč jste sázel primárně na designéry a do organizačního týmu Bienále nepřizval lidi přímo z teorie? Upřímně řečeno: nevím. Členkou organizačního výboru je mimo jiné i teoretička Iva Janáková -Knobloch. Rád si nechám od lidí z výboru poradit, ale nikdo s nikým nepřišel. Je to organizačně složitá akce a výsledek je vždy do určité míry kompromis. Zlom v organizaci Bienále nastal ve chvíli, kdy do výboru nastoupil Aleš Najbrt. Pak jsem v roce 2004 přišel já a od té doby směřujeme k promýšlení účelu Bienále – komu má sloužit a proč, co tam má být zastoupeno a jak by mělo být pojato. Vzniká rovněž určité napětí mezi tím, co očekává instituce a co organizační výbor. Letos se bohužel nepodařilo zrealizovat nějaký nezávislý program, který bychom zaštítili po organizační stránce, avšak jeho obsah by si režíroval někdo mimo organizační výbor. Doufám, že se v příštích letech podaří nějaká paralelní kontra akce, kterou muzeum ideově neřídí. * Jakou formu nezávislého programu si představujete? Mohli bychom si najmout například pavilon na výstavišti, který by byl k dispozici pro workshopy, přednášky, zkrátka cokoli, co by autor považoval za důležité. Takový projekt se buď napojí na Bienále, nebo naopak s touto institucionalizovanou akcí vstoupí do sporu. Organizace muzea má určitá omezení. Přiznám se, že jsem letos čekal, že bude organizační výbor trochu radikálnější po obsahové linii. Soustředili se hodně na výběr, na podobu, a to na úkor funkce exponátů. * To tam bylo cítit. Já si myslím, že je to v pořádku, bylo to nynější rozhodnutí, příště to třeba může být úplně jinak. Myslím, že radikální kritiky Bienále v zásadě artikulují to, co my v podstatě nejsme schopni udělat. Není to něco, o čem bychom třeba nevěděli. Ve výsledku bohužel není vidět, že jsme prošli fází seberefl exe. V tomto směru má Bienále potenciál do budoucna. Příprava akce není zas tak drahá, nicméně kdyby se podařilo sehnat ještě více peněz, mohlo by se realizovat cokoli, možností je spousta. Věřím, že se jednou podaří uskutečnit všechno to, o čem naši kritici sní. * Máte za sebou poměrně plodné období v Moravské galerii, nebojíte se o její osud? Především pak s ohledem na
Plné znění zpráv © 2013 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz 7

současnou situaci v Národní galerii? To byla nejsložitější věc při rozhodování. Nakonec jsem si řekl, že člověk nemůže být zodpovědný úplně za všechno. Myslím, že nyní instituce funguje dobře a dojezdový čas je tak rok a půl. Pak se to bude muset přeorganizovat, ale věřím tomu, že ministerstvo kultury Moravskou galerii vidí jako stabilní instituci, která plní veřejnou službu, jak nejlépe umí, a nebude mít tendenci rozhodovat o novém vedení jinak než v zájmu toho, aby to takhle fungovalo dál. * Shodou okolností jste se s Rostislavem Koryčánkem, ředitelem brněnského Domu umění, potkali ve výběrovém řízení na post ředitele Galerie hlavního města Prahy. Čím to je, že dvě silné osobnosti brněnského kulturního života míří pryč z Brna? Nepanuje v oblasti brněnské kulturní politiky nějaká nepříjemná atmosféra? Myslím, že v případě Rostislava Koryčánka došlo k nějakému nedorozumění s vedením města z důvodů, které nechci komentovat. Logicky tedy hledá další působení. Z mé strany je to osobní rozhodnutí. Nebyl jsem schopný se naprogramovat na dalších pět, šest let. Nyní v Moravské galerii dojde k větším změnám v souvislosti s novými ekonomickými, organizačními a technickými pravidly od ministerstva kultury. Když jsem si představil, že bych udělal nějaké rozhodnutí a pak třeba odešel, nepřišlo mi to úplně fér. Navíc jsem tam už dlouho, bude mi padesát a je čas přemýšlet, co budu dělat do důchodu. * Čemu se budete dál věnovat, jaké máte plány? Uvidím. Buď se mi podaří něco vymyslet tady v republice, i když to moc reálně nevidím. Další variantou je práce v zahraničí. Můžu třeba taky vozit boty z Itálie, anebo se budu zabývat něčím úplně jiným. Nemám teď ani kontrakt, ani žádnou konkrétní nabídku. Marek Pokorný (nar. 1963) byl v letech 2004–2012 ředitelem Moravské galerie v Brně. Předtím pracoval jako hlavní kurátor Domu pánů z Kunštátu v rámci Domu umění města Brna. V roce 2005 kurátoroval výstavu Stana Filka, Jána Mančušky a Borise Ondreičky v československém pavilonu na Benátském bienále. V devadesátých letech působil jako editor časopisu Detail, výtvarný kritik a publicista v periodickém tisku a kurátor. Foto popis| Marek Pokorný. Foto Andrea Bratrů Velnerová

Nejdražším dílům českých aukcí vévodí Kupka
(far)

2.1.2013 Právo str. 14 Kultura Ministerstvo kultury, kulturní politika

Portál Artplus.cz, který se zabývá sledováním trhu s uměním, zveřejnil přehled deseti nejdráže prodaných děl na českých aukcích v minulém roce. Žebříčku vévodí olejomalba Františka Kupky Tvar modré (1913), která byla na jaře vydražena za rekordních 57,42 miliónu korun (ceny jsou uvedeny včetně aukční provize). Jde o nejvyšší částku zaplacenou v aukci za dílo českého umění nejen u nás, ale i na světovém trhu. Dosud však ministerstvo kultury nerozhodlo, zda bude moci nový majitel obraz trvale vyvézt do zahraničí. Uplynulý rok byl rekordní „Ke koupi deseti nejdražších děl roku 2012 by případný zájemce potřeboval více než 200 miliónů korun, o rok dříve by mu stačila méně než polovina této částky. Uplynulý rok byl z hlediska českého trhu s uměním rekordní,“ informuje šéfredaktorka portálu Artplus.cz Marcela Chmelařová. V první desítce jsou vedle Tvaru modré ještě dva další Kupkovy obrazy: Apoteóza Heleny (z roku 1906), která se vydražila za 15,75 miliónu korun, a Úsměv O z let 1933 až 1951, jenž byl prodán za 23,71 miliónu Kč. Obraz Apoteóza Heleny je nyní k vidění na pražské výstavě František Kupka: Cesta k Amorfě – jde totiž o jedno z děl, jimiž se malíř prezentoval na pařížských salónech. Obraz v minulosti několikrát prošel zahraničními aukcemi. Naposledy byl dražen v prosinci 2006 na aukci Christie’s v Paříži, kde byl vydražen přibližně za třetinu ceny, za kterou se prodal loni na jaře v Praze. Další stálicí mezi nejdražšími autory je Emil Filla, jemuž v minulých dvou letech patřily nejvyšší příčky. Za více než milión korun se podle statistik portálu v uplynulém roce prodalo ještě dalších 11 jeho děl. „Filla je vnímán jako investiční jistota a je tak zajímavý nejen pro tradiční sběratele, ale i pro lidi, kteří umění nakupují jen v rámci diverzifikace svého investičního portfolia,“ vysvětluje šéfredaktorka.
Plné znění zpráv © 2013 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz 8

Překvapivě dvě příčky v první desítce patří dílům čínského umění. Vedle obrazu mistra moderní tušové malby Čchi Paj-š’e, jehož svitek se v první desítce objevil již v roce 2011, jde o středověkou bronzovou sochu buddhistické světice Kuan-jin. Tu si kupec pořídil za 19,11 miliónu korun. Chmelařová připomíná, že vysoké ceny za díla čínského umění jsou fenoménem posledních tří let. Dále se v TOP 10 umístila plátna od ruského impresionisty Konstantina Korovina a české umělkyně Toyen, jejíž obrazy se už řadu let těší sběratelskému zájmu. Na závěr ještě šéfredaktorka Marcela Chmelařová radí: „Je lepší umění sbírat než do něj investovat. Pokud si umění kupujete, protože jej máte rádi, nikdy se vám nestane, že byste na něm prodělali, ať už se cena bude vyvíjet jakkoli.“ *** TOP 10 1. František Kupka: Tvar modré (1913) 57 422 500 Kč 2. František Kupka: Úsměv O (1933–51) 23 710 000 Kč 3. Oltářní socha bódhisattvy Kuan-jin (1447) 19 110 000 Kč 4–5. Emil Filla: Hlava muže v cylindru (1914) 18 240 000 Kč Emil Filla: Ležící žena (1932) 18 240 000 Kč 6. Emil Filla: Tři Grácie (1937) 17 520 000 Kč 7. František Kupka: Apoteóza Heleny (1906) 15 750 000 Kč 8. Toyen: Potápěč (1926) 13 650 000 Kč 9. Konstantin Korovin: Letní den (Ochotino) (1916) 11 640 000 Kč 10. Čchi Paj-š': Glycína a včelky 9 300 000 Kč Pozn.: ceny jsou včetně aukční provize Foto popis| František Kupka: Tvar modré 3.1.2013

Dvě stě milionů má volnou cestu
3.1.2013
ZDENĚK ZAJÍČEK

Českokrumlovský deník str. 1 Titulní strana Ministerstvo kultury, kulturní politika

Rekonstrukce krumlovských klášterů klarisek a minoritů může začít Český Krumlov – S novým rokem vstupuje Český Krumlov k jedné z historicky největších investic v novodobých dějinách města, k rekonstrukci areálu klášterů. Z tří set milionů dotačních korun by se právě letos mělo dvě stě milionů investovat do té největší, stavební části prací. S přelomem kalendáře na rok 2013 také uběhla lhůta, kterou měly stavební firmy pro případné odvolání se k výsledkům výběrového řízení. Prvního vítěze už totiž Český Krumlov vybral a oficiálně oznámil v říjnu loňského roku. Ovšem v zákonem dané lhůtě pro podání připomínek se vzápětí objevilo mimo jiné i upozornění, že vítěz nesplnil všechny povinnosti. A tak bylo nutné svolat novou komisi a kvůli času i mimořádné zasedání rady města a vybrat další firmu v pořadí výhodnosti nabídek. Teď to podle starosty Dalibora Cardy vypadá, že tomuto martyriu už bude konec. „Zatím žádné odvolání nepřišlo,“ sdělil včera Deníku. Vypadá to tedy, že už nic nebrání tomu, aby se začalo s rekonstrukcí. Snad jen počasí může říci své. Definitivního posvěcení se Český Krumlov dočká v nadcházejících dnech. „Ve čtvrtek vezeme kompletní spisy výběrového řízení ke kontrole na Ministerstvo kultury,“ dodal starosta Dalibor Carda s tím, že ministerští úředníci ještě zkontrolují nejen řízení jako takové, ale i fakt, zdali se někdo na poslední chvíli přece jen neodvolal na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. V případě, že vše bude v pořádku, se dva a půl roku dlouhá etapa od přidělení dotačních peněz z Integrovaného operačního programu k výběru stavební firmy konečně uzavře. „Teď to tedy znamená, že máme vybraného dodavatele a že jej vyzveme k podpisu smlouvy,“ doplnil ještě Dalibor Carda. *** Tři sta dvacet pět dotačních evropských milionů korun z Integrovaného operačního programu má Český Krumlov přiznaných od roku 2010. Celý tým, který se revitalizací městských klášterů zabývá, má v tuto chvíli za sebou přes čtyřicet schůzek. Od získání dotace město v klášterech proinvestovalo už dvanáct milionů korun. Jsou hotové
Plné znění zpráv © 2013 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz 9

přípravné projekční práce, vybraný hlavní projektant, vypracovány projekty. Kromě uvedeného se tu stihl provést i archeologický průzkum. Region| Jižní Čechy

Restituce pod taktovkou biskupů
3.1.2013 Církevní restituce Zatímco biskupství se připravují na převzetí majetku, na farách je klid. Žádné horečné dohledávání listin, psaní žádostí či školení v účetnictví, nýbrž klid a čekání, jak to "ti nahoře rozhodnou". Taková atmosféra vládne na venkovských římskokatolických farách v Česku, na Moravě i ve Slezsku. A to přesto, že od 1. ledna letošního roku mají být právě jednotlivé farnosti jednou z hlavních skupin žadatelů o vydání historického církevního majetku a že právě vesnických farářů se asi nejvíce dotkne postupná proměna církve v ekonomicky soběstačnou organizaci. "Přípravy na úrovni farnosti se zatím nekonají. Stejně vše bude řešit v posledku centrální správa majetku Arcibiskupství pražského. Pokyny, co se týče budoucnosti, dodnes nepřišly," uvedl pro týdeník Ekonom například správce farnosti v Řevnicích u Prahy Robert Hanačík. Jan Bárta, duchovní z Ledče nad Sázavou v královéhradecké diecézi, říká, že přesné informace dostane z biskupství až v únoru. "Obraťte se na diecézi, tam to prý již běží," doporučuje. Podobně týdeník Ekonom oslovil správce tří desítek farností po celé zemi - a odpověď byla většinou podobná: o ničem nevíme, ptejte se na biskupství, které veškerou administrativu dělá za nás. "Jsem duchovní, ne ekonom," dodává k tomu navíc Petr Misař z farnosti Katovice na Strakonicku. Právě centralizace majetkových záležitostí ale farářům vadí. "O všem se rozhoduje centrálně na diecézi, nemyslím si, že je to tak úplně správně," namítá Jiří Čepl, který je duchovním ve Vodňanech v českobudějovické diecézi. Cyril Kubánek, administrátor čili prozatímní správce farnosti ve Zlonicích u Slaného, argumentuje, že správcem farního majetku býval po staletí farář, a to především z toho důvodu, že majetek rozptýlený do péče mnoha malých právnických osob, jako jsou farnosti, nelze tak snadno centrálně poškodit nějakým chybným krokem. "Pokud mi bude nadřízenými zcela vážně a písemně svěřena péče o majetek farnosti, budu se o něj starat sám, a to s úvahou o budoucích staletích. Pokud bude farní majetek nakonec svěřen někomu jinému, budu mu přát mnoho štěstí - hlavně v případě, že dotyčný bude zcela neznalý místních poměrů," varuje Kubánek před tím, aby vrácené zemědělské pozemky a lesy byly spravovány na dálku. "Pokud bude majetek nakonec nějak promarněn, bude mě to mrzet, ale na mém poslání to nic nezmění," ujišťuje. Nespokojenost se stavem nezbytné přípravy farářů na působení v nové ekonomické situaci dal koneckonců najevo i již zmíněný ledečský farář Bárta, který si neodpustil poznámku, že podle jeho názoru přijde chystané únorové školení kněží v královéhradecké diecézi poněkud pozdě. Jenže takovou kuráž pustit se do debaty kolem staronových farních nemovitostí, nebo dokonce sám do jejich správy jako zlonický Cyril Kubánek většina farářů v regionech zdaleka nemá. Třeba kněz Pavel Vybíhal pečuje o jihomoravské farnosti Dalečín, Jimramov a Sulkovec a neskrývá radost z toho, že jeho okrsku se restituce církevních lesů a polí nijak nedotkne. "Úkolem kněze je svátostná služba, nikoli péče o majetek. Běžnou farní ekonomiku si sice dělám sám, žádného ekonoma nemám, nicméně spravovat větší množství majetku nejsem fundovaný ani časově schopný. Proto bych osobně přivítal centrální péči o vrácený majetek. Bude-li majetek svěřen poctivým správcům, vyhroceného případu podobného trmické kauze se neobávám," uvedl Vybíhal. Připomněl tím předloňský krach podnikavé farnosti Trmice v Ústí nad Labem s následnou dražbou farního majetku včetně kostela (viz Ekonom č. 50/2011). Tato událost utvrdila diecéze v příklonu k silnějšímu dohledu nad hospodařením far a hlavně nad plány budoucího využití vrácených nemovitostí. Zřejmě i proto se nyní litoměřické biskupství, kam Trmice spadají, vyjadřuje k přípravám na letošní radikální majetkovou proměnu církve i jejího hospodaření stroze. "Právě probíhá inventarizace církevního majetku, abychom mohli uplatnit nároky jednotlivých právnických osob. Jakým způsobem, je naše interní záležitost," uvedla bez dalších podrobností mluvčí litoměřické diecéze Jana Michálková. Královéhradecká diecéze ústy biskupského sekretáře Petra Suchomela vysvětlila své silné restituční angažmá tím, že nechce, aby tamní duchovní správci byli nadměrně zatěžováni agendou s tím spojenou. "Farnostem jsme nabídli, že na sebe vezmeme velkou část administrativních úkolů, což znamená pomoc při evidenci a v ekonomických a právních otázkách," uvedl. Suchomel ujistil, že místní farnosti budou moci s navráceným majetkem hospodařit samy, s tím, že před excesy typu trmického krachu je bude chránit už nyní fungující systém pojistek proti uzavírání nevýhodných smluv. "Jde
Plné znění zpráv © 2013 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz 10
Jan Štětka

Ekonom str. 26 Byznys & politika Česko Ministerstvo kultury, kulturní politika

zejména o posuzování významnějších smluv v širším grémiu," upřesnil. Také potvrdil informaci ledečského faráře Jana Bárty, že hradecká diecéze chystá ekonomické školení farářů. "Jistěže určité obavy kněží z blížícího se vracení majetku registrujeme. Budeme si muset dávat velký pozor při výběru externích pomocníků, aby to byli lidé s čistými úmysly. Už nyní se nám stává, že nám služby nabízejí lidé, kteří v majetkovém vyrovnání vycítili především možnost získat něco pro sebe," připouští Suchomel. Asi nejdál ohledně přípravy na očekávané vrácení historického církevního majetku je dnes Arcibiskupství olomoucké. "Kdyby naše arcibiskupství dostalo nazpět nějaké lesy, musela by se založit společnost, které se to svěří k provozování. Sama církev nechce být zemědělcem ani hospodářem" - tak mluvil už v roce 2007 olomoucký arcibiskup Jan Graubner a dnes jsou jeho slova realitou. Ekonom olomoucké arcidiecéze Vojtěch Kološ potvrdil, že arcibiskupství právě zakládá jako jediný zakladatel obchodní společnost, která má sama obhospodařovávat podstatnou část zrestituovaného majetku, jímž jsou z 90 procent lesy. "U farností, kde se jedná především o majetek drobného charakteru, předpokládáme, že s ním bude individuálně nakládáno podle rozhodnutí ekonomických rad farností," sdělil Kološ týdeníku Ekonom. Nicméně i olomoucká arcidiecéze řídí farnosti při přebírání majetku. Odbor církevních restitucí při arcibiskupství podle Kološe zajistí administrativní stránku od podání žádosti až po fyzické převzetí nemovitostí, včetně vedení případných soudních sporů. "Ochrana církevního majetku včetně majetku farností je zajištěna tím, že bez souhlasu arcibiskupství není možné s tímto majetkem nakládat," zdůraznil Kološ. Organizační náskok olomouckého arcibiskupství je dán i tím, že už v roce 1994 soudy potvrdily jeho Nadaci doktora Leopolda Prečana, že je vlastníkem 280 hektarů lesa u Kojetína. Církevní les v tak velkém rozsahu byl v Česku v uplynulém dvacetiletí raritou a jeho správa posloužila arcibiskupství (propojenému s nadací) jako "přípravka" na současnou restituci. "Určitě lze hospodaření Nadace Leopolda Prečana chápat jako inspiraci pro budoucí model samofinancování farností," uvedl pro týdeník Ekonom rektor Arcibiskupského kněžského semináře Antonín Štefek. A spokojen se správou kojetínského lesa byl i arcibiskup Graubner: "Les je svěřen lesnímu odborníkovi a slyším, že lidé, kteří chodí okolo, si pochvalují, že je v pořádku. Taková vizitka mě těší, je vidět, že provozovatel se na pozemku dobře uživí," řekl metropolita moravský před časem. Na rozdíl od královéhradeckého biskupského sekretáře Petra Suchomela nepřipouští ekonom olomouckého arcibiskupství Vojtěch Kološ obavu z toho, že by hospodaření na vráceném majetku nemuselo dopadnout vždy dobře. "Jsme si vědomi, že o majetek je nutné se starat odpovědně a profesionálně. Tato koncepce vychází z odpovědnosti arcibiskupa za celou arcidiecézi, ke které patří také zodpovědnost za materiální zabezpečení církve," říká. Každopádně co se farností týče, v prvních měsících letošního roku se ještě pasivita či malá ekonomická a právní fundovanost jejich správců nepozná. Při žádání o historický majetek je zastoupí diecéze. Ovšem už s vrácením prvních hektarů polí a lesů třeba letos v létě může vzniknout otázka, cože dělala církev v zimě? Tehdy se totiž ukáže, jestli udělala pro přípravu svých lidí "v terénu" na nové ekonomické podmínky opravdu maximum. O všem se rozhoduje centrálně na diecézi, nemyslím si, že je to tak úplně správně. Jiří Čepl, správce farnosti Vodňany Majetek rozptýlený mezi farnosti nelze tak snadno centrálně poškodit jedním chybným krokem. Cyril Kubánek, administrátor farnosti Zlonice ve středních Čechách 134 mld. Kč Tolik církve dostanou v rámci narovnání se státem. Z toho 83 % zůstane katolické církvi. Foto: Pro diecéze je dodnes mementem případ krachu farnosti v ústeckých Trmicích. Tamní farář Jiří Voleský (na snímku) nechal vybudovat pilu na zpracování dřeva z farních lesů, jenže podnik zkrachoval, a farní majetek šel do dražby. Foto: Jan Rasch, Radim Beznoska

Rok rekordů. Munchův Křik se vystavuje, Kupka stále čeká
3.1.2013
Václav Hnátek

Mladá fronta DNES str. 8 Kultura Ministerstvo kultury, kulturní politika

Zatímco slavný Munchův obraz je možné vidět do dubna v New Yorku, vyvézt Kupkův Tvar modré do zahraničí stát zakázal. PRAHA, NEW YORK Dva aukční rekordy loňského roku, dva odlišné příběhy. Zatímco Munchovým slavným Křikem se v současné době pyšní a veřejně jej vystavuje Muzeum moderního umění v New Yorku, Tvar modré od Františka Kupky je zatím očím veřejnosti skrytý. A jeho další osud je nejistý.
Plné znění zpráv © 2013 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz 11

Z Norska do Států Světový žebříček pokořil obraz norského expresionisty v květnové aukci newyorské Sotheby’s, kdy vynesl skoro 120 milionů dolarů. A byla to událost. Malbu prodával potomek Munchova souputníka a dosud je to jediný Křik v soukromém vlastnictví. Další tři originální varianty obrazu vlastní dvě norská muzea. O kupci se samozřejmě spekulovalo (významnými investory bývají rodiny arabských ropných šejků), ale až dva měsíce poté přinesl list Wall Street Journal informaci, že novým majitelem plátna je americký byznysmen Leon Black. V září potom uznávané newyorské Muzeum moderního umění oznámilo, že obraz na půl roku vystaví – od loňského října až do letošního 29. dubna. Obavy, že výprodej „rodinného stříbra“ dílo uzamkne někam do trezoru mizantropického sběratele, se tedy nepotvrdily. Kulturní památka, nebo ne? Jinou cestu přichystal osud Tvaru modré od českého malíře Františka Kupky. Tuzemský aukční rekord padl už v polovině dubna a není divu, že se o něj přičinil náš nejslavnější malíř. O obraz za 57,4 milionu korun projevila zájem prestižní vídeňská galerie Belvedere, kde by se objevil po boku Gustava Klimta či Oskara Kokoschky, a dlouhodobá zápůjčka byla předběžně dohodnutá. Jenže po aukci se zjistilo, že obraz má být kulturní památkou a jako takový jej nelze vyvézt ze země. Ministerstvo kultury definitivně odmítlo status památky sejmout koncem prosince. „Oznámíme toto stanovisko vydražiteli a uvidíme, zda bude ochotný ponechat si kulturní památku, kterou nedražil a jež omezuje jeho vlastnická práva,“ říká Vladimír Lekeš ze společnosti Adolf Loos Apartment and Gallery, která aukci pořádala. S novým majitelem se potká v polovině února. „V opačném případě, přestože je to proti filozofii naší firmy, se budeme domáhat svých práv soudní cestou,“ dodává. Kdy a kde bude k vidění cenný obraz z roku 1913, tedy z počátku Kupkova abstraktního období, proto není jisté. *** TOP AUKCÍ Prodeje obrazů 2012 Česko František Kupka: Tvar modré 57,4 František Kupka: ÚsměvO 23,7 Oltářní socha bódhisattvy Kuan-jin 19,1 Emil Filla: Hlava muže v cylindru 18,2 Emil Filla: Ležící žena 18,2 Svět Edvard Munch: Křik 119,9 Mark Rothko: 86,9 Orange, Red, Yellow Mark Rothko: 75,1 No 1 (Royal Red and Blue) Tizian: Diana a Callisto 71,7 Pozn.: Ceny jsou včetně aukční přirážky v milionech korun a dolarů. Zdroj: Artplus.cz, Wikipedia Foto popis| Jedna z verzí Různé varianty Křiku Munch maloval v letech 1893 až 1910, důležitý motiv pro vznik obrazu bylo krvavé nebe. Foto autor| Foto: Profimedia.cz Foto popis| Stoletý Kupkův Tvar modré je z roku 1913. Foto autor| Foto: archiv MAFRA
Plné znění zpráv © 2013 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz 12

Věčný hledač ztraceného času
3.1.2013
Mirka Spáčilová

Mladá fronta DNES str. 7 Kultura Ministerstvo kultury, kulturní politika

Filmový historik Karel Čáslavský, který zemřel po dlouhé nemoci ve věku 75 let, stál také u televizních pořadů Videostop či Komik a jeho svět Popularitu zpravidla odmítal slovy – Vždyť ve filmových archivech nás dělá spousta, já jsem jen víc vidět. Karel Čáslavský, jehož tvář si diváci spojují s populárními televizními cykly Hledání ztraceného času, Videostop či Komik a jeho svět, zemřel včera v nemocnici v pražském Motole, v níž trávil poslední rok života. Zanedlouho, 28. ledna, by oslavil 76. narozeniny. Miloval němou éru, americkou grotesku v čele s duem Laurel a Hardy, domácí prvorepublikovou tvorbu, jíž se spoluautory zasvětil dva díly knihy Hvězdy českého filmu. Ale hlavně s badatelskou vášní zaplňoval bílá místa dějin kinematografie ze změti starých pásů. "Nacházím půvab v útržcích průkopnických obrázků historie," vysvětloval. Kdykoli Čáslavský odvysílal další epizodu svých objevů, žádali ho o pomoc diváci, kteří v dochovaných záběrech poznali svou ulici, dům, předky. Vesměs je vstřícně odkázal na Národní filmový archiv, kde pracoval od roku 1963. Cesta na obrazovku Ale původně měl rodák z Lipnice nad Sázavou, kde okouzlen navštěvoval své první kino, namířeno k filmu jiným směrem. Na radu ředitele místní měšťanky pokračoval ve studiu na někdejší střední filmové škole v Čimelicích a od půli 50. let asistoval na Barrandově, mimo jiné při vzniku snímků Červnové dny nebo Smrt si říká Engelchen. O půlstoletí později už měl při natáčení úlohu poradce – třeba u Menzelova díla Obsluhoval jsem anglického krále – a dokumentární seriál Vltava v obrazech mu v roce 2001 vynesl také post režiséra. Svou televizní dráhu zahájil Čáslavský v půli 60. let, kdy vybíral ukázky do tehdejší Malé filmové historie; po jejím zákazu připravoval od roku 1977 sérii Komik a jeho svět. V 80. letech se objevil jednak v pamětnickém pořadu Ondřeje Suchého Kavárnička dříve narozených, jednak v soutěžní hře Videostop. "Z rádce přerostl v mého spolumoderátora," vzpomíná Jan Rosák, jenž pořad loni obnovil na TV Barrandov, kde patří k hitům. Také dějiny Zásadní zlom však znamenal rok 1991, kdy vznikl cyklus Hledání ztraceného času. "Nějak jsem diváky přesvědčil, že i filmy o výrobě svítiplynu nebo sokolských prostných mají něco do sebe," uznal Čáslavský při pětistém vysílání. Dovedl prostě své nadšenecké zaujetí přenést na druhé ještě dávno předtím, než se retro stalo novodobou módou. A dokázal i jiné věci. Traduje se o něm, že měl dokonalou obrazovou paměť, vybavil si každou filmovou scénu i plakát; také prý dovedl číst zrcadlově převrácený text. Za své zásluhy získal zvláštní cenu při profesních Trilobitech a v rámci ankety televizní popularity TýTý byl uveden do Dvorany slávy. Před kamerou stál také v portrétním dokumentu Heleny Třeštíkové, kde stručně shrnul své krédo: "Mě fascinuje, když uvidím jednoduchou obyčejnou věc z kterékoli doby. Třeba jak šla paní Vondráčková pro pivo manželovi a zlomila si nohu. To jsou taky dějiny." --"Přesvědčil jsem diváky, že i filmy o výrobě svítiplynu nebo sokolských prostných mají něco do sebe." Karel Čáslavský filmový historik PROFIL Život v datech Karel Čáslavský se narodil 28. ledna 1937 v Lipnici nad Sázavou. Po studiích na střední filmové škole v Čimelicích působil od roku 1956 ve Filmovém studiu Barrandov ve funkci asistenta produkce, později asistenta režie. Od roku 1963 pracoval v Národním filmovém archivu jako specialista na oblast zpravodajského filmu, týdeníků, žurnálů a krátkých snímků vyrobených do roku 1945. Podílel se na televizních pořadech Komik a jeho svět, Videostop či Hledání ztraceného času, objevil se v cyklu Genus, v Kavárničce dříve narozených, v naučném seriálu Zoom a ve střihovém pořadu To byl? Přivedl na svět dokumentární projekty Sesazený král (o Vlastovi Burianovi) a Vltava v obrazech. S Václavem Merhautem, Ondřejem Zahradníčkem a Tomášem Řízkem vydal dvoudílnou publikaci
Plné znění zpráv © 2013 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz 13

Hvězdy českého filmu. Jako ctitel a propagátor první republiky, který se rovněž zasloužil o pořad Hledání Masaryka, dostal od předsednictva Masarykova demokratického hnutí čestnou medaili T. G. M. Získal také zvláštní cenu Filmového a televizního svazu a v rámci ankety divácké obliby TýTý vstoupil do televizní Dvorany slávy. S manželkou, která zemřela v roce 2006, měl syna a dceru. Po dlouhé nemoci, která jej během posledního roku poutala na lůžko, zemřel 2. ledna v motolské nemocnici v Praze. Foto: S trofejí Karel Čáslavský se v roce 2010 ocitl ve Dvoraně slávy televizní ankety TýTý. Foto: Jan Zátorský, MAFRA

Karel Srp vyhozen z galerie
(kč)

3.1.2013 Právo str. 8 Kultura Ministerstvo kultury, kulturní politika

Historik umění Karel Srp byl opět vyhozen ze svého místa v Galerii hlavního města Prahy. Výpověď mu dala Magdalena Juříková, která loni vyhrála konkurz a stala ředitelkou galerie. Předtím krátce pracovala v Národní galerii a pak působila jako správcová umělecké sbírky Vladimíra Železného. V důvodové zprávě je uvedeno, že pro Srpa není v Galerii hlavního města Prahy jiné vhodné pracovní místo, které by mu mohlo být vzhledem k zdravotnímu stavu a kvalifikaci nabídnuto. Zdravý Srp (ročník 1958) připravil v posledních letech pro galerii sérii nejúspěšnějších výstav, například bilanci celoživotní tvorby Toyen, Jindřicha Štyrského a Rudolfa Kremličky, expozici Slovanské epopeje a jako kurátor organizoval výstavu Krištofa Kintery. "Nechápu, oč jde a jaké je skutečné zdůvodnění," řekl Právu zdrcený Srp. Z Galerie hlavního města Prahy byl již jednou vyhozen, ale zvedla se taková vlna protestů ze strany odborníků i výtvarných umělců, že tato snaha byla nakonec anulována.

Spor o budovu porodnice není u konce
3.1.2013
VÍT LUKÁŠ

Ústecký deník str. 3 Ústecko Ministerstvo kultury, kulturní politika

Zvrat přineslo rozhodnutí ministryně kultury, chce přezkoumat, zda áčko bude památkou Ústí nad Labem – Ústecká Univerzita Jana Evangelisty Purkyně stále neví, zda bude moci letos začít se stavbou nové budovy místo objektu A v areálu kampusu. Bývalá porodnice, kterou chtěla univerzita zbourat a postavit novou, se může stále stát památkou. Ministryně kultury Alena Hanáková totiž rozhodla o zahájení přezkumného rozhodnutí o neprohlášení objektu kulturní památkou. Ministerstvo žádost památkářů, aby se budova stala památkou, loni zamítlo. UJEP tak plánovala letos budovu A definitivně strhnout. „Znamená to, že se snad tentokrát již nezávisle bez politických tlaků posoudí historická a architektonická hodnota stavby,“ řekl ČTK člen sdružení a ústecký historik Martin Krsek. Univerzitě nynější situace vše komplikuje. „Nyní opět nastal stav právní nejistoty, který univerzitě působí řadu komplikací. Univerzita již utratila určité finanční prostředky, a to v době do dubna 2012 a pak v období září až listopad 2012,“ uvedla mluvčí UJEP Jana Šiková. Dodala, že škola chce, aby ministerstvo potvrdilo své původní rozhodnutí. Tedy budovu památkou nevyhlásit. Budova šestipatrové stavby, dokončené v roce 1937, byla dílem ústeckých městských architektů Franze Josefa Arnolda a Ernsta Kroba. Podle odborníků se žádná podobná budova v Ústí nenachází. Architektonicky ji přirovnávají například k Veletržnímu paláci. Univerzita novou budovu, která měla vyrůst, nutně potřebuje. Podle projektu, který má, by v novém objektu měly vzniknout laboratoře fakult, zázemí pro pedagogy a další. Vedení univerzity tvrdí, že starou budovu nelze přestavět tak, aby plně vyhovovala. Maximálně ji prý lze opravit, ale pak by bylo nutné přistavět budovu další, aby škola pokryla své potřeby. Novou budovu kampusu by UJEP měla postavit ze slíbené dotace 590 milionů korun. Region| Severní Čechy

Plné znění zpráv © 2013 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

14

V budově Státní opery dříve zářili Mahler, Gigli či Caruso
3.1.2013
rmi

Zpravodajství ČTK str. 0 dce kul Ministerstvo kultury, kulturní politika

Praha 3. ledna (ČTK) - Češi si vybudovali Národní divadlo v roce 1883, pražští Němci - významná, bohatá a uměnímilovná komunita - postavili svůj operní stánek o pět let později. Nové německé divadlo (nyní Státní opera) zahájilo provoz v jedné z nejkrásnějších divadelních staveb v Evropě před 125 lety, 5. ledna 1888. Po roce 1948 zdejší soubor spíše živořil jako součást "zlaté kapličky", od roku 1992 pak v budově opět fungovalo samostatné divadlo, Státní opera Praha (SOP). Od 1. ledna 2012 ale byla jako Státní opera opětovně začleněna do Národního divadla. Vklíněna mezi dva rušné dálniční tahy, z jedné strany natlačena na bývalé Federální shromáždění, z druhé v těsné blízkosti labyrintu hlavního nádraží, působí dnes novorenesanční divadelní budova jakoby trochu nepatřičně. Původně ale byla obklopena zahradou a posléze - než okolí zásadně změnila magistrála - sousedila s parkem. Její umístění v blízkosti Koňského trhu (dnešní Václavské náměstí) mělo své odůvodnění. Na pozemku někdejší zahrady usedlosti Smetanka totiž stávalo v letech 1859 až 1885 německé Novoměstské divadlo - letní scéna s kapacitou 1241 míst k sezení a 2000 míst k stání. Mimo jiné tady v květnu 1868 zazněla premiéra Smetanovy opery Dalibor. Dřevěná stavba, která již nevyhovovala přísnějším protipožárním předpisům, byla stržena, aby uvolnila místo pro novou kamennou budovu nynějšího divadla. Peníze na stavbu se začaly vybírat v roce 1883 - právě tehdy bylo znovuotevřeno Národní divadlo. V průběhu tří let vznikl stavební plán, který byl předán vídeňskému ateliéru Fellner a Helmer. Na projektu se podílel i autor vídeňského Burgtheatru Karl Hasenauer a stavbu řídil pražský architekt Alfons Wertmüller. Finanční prostředky (asi 750.000 zlatých) pocházely ze soukromých sbírek. Za pouhých 20 měsíců od prvního výkopu, 5. ledna 1888, Nové německé divadlo dávalo premiéru opery Richarda Wagnera Mistři pěvci norimberští. Prvním ředitelem se stal Angelo Neumann, který rychle pozvedl scénu na vysokou uměleckou úroveň. Hostovali zde prvotřídní dirigenti (například Gustav Mahler, Richard Strauss, Arthur Nikisch či Felix Mottl) instrumentalisté i sólisté, včetně Benjamina Gigliho, Enrika Carusa, Lea Slezaka či Karla Buriana. V čele opery působil v letech 1911 až 1927 slavný dirigent a skladatel Alexander Zemlinsky a po něm George Szell. Světovou premiéru tady měla opera Karla Weise Polský žid (1901), dále Schönbergovo monodrama Očekávání (1924), opera Jonny vyhrává Ernsta Křenka (1927) nebo Zásnuby ve snu Hanse Krásy (1933). Zlatá éra německé scény, kam na kvalitní operu chodili i prezidenti Masaryk a Beneš, se završila v září 1938. V průběhu okupace nemělo divadlo žádný pravidelný provoz, hostovaly zde pouze občas některé německé soubory. Po osvobození budova připadla nově ustavenému Divadlu 5. května a po roce se "U nádraží" operní a baletní složka osamostatnila pod názvem Velká opera 5. května. Avantgardní skladatel Alois Hába, mladý scénograf Josef Svoboda nebo dirigent Karel Ančerl byli zárukou kvality, ale i nežádoucí konkurencí pro Národní divadlo. Druhá významná etapa v životě divadelní budovy tak skončila brzy - se sezonou 1948/49: "Velká opera" se stala součástí Národního divadla a od listopadu 1949 se jmenovala Smetanovo divadlo. Tato změna neprospěla nikomu, jak okomentoval v roce 1990 tehdejší ředitel ND Jindřich Černý: "Fúze s Velkou operou přivedla Národní divadlo do latentního krizového stavu. Národní divadlo nedokázalo toto sousto za celých 40 let strávit". V roce 1992 nabylo divadlo zpátky svou samostatnost jakožto Státní opera Praha. Od té doby se snažilo navázat na tradice Nového německého divadla. Pak ale ministerstvo kultury rozhodlo o opětovném sloučení Státní opery s Národním divadlem, první fáze procesu byla zahájena k 1. lednu 2012, celá transformace podle plánu skončí v roce 2015. Robert Míka Cas| 10:10 4.1.2013

Mrazivá prohlídka smutného zámku nad řekou
Plné znění zpráv © 2013 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz 15

4.1.2013 Horácké noviny str. 5 Kultura Ministerstvo kultury, kulturní politika Brtnice – Silueta brtnického zámku ční jako němá výčitka nad řekou Brtnicí již mnoho let. To je však asi to jediné, co z jeho bývalé důstojnosti a krásy zbývá. Kdysi významný gotický hrad z 15. století, který dal Hynek Brtnický z Valdštejna v 16. století přestavět na renesanční zámek. Právě z té doby pocházejí nejrozsáhlejší stavební úpravy, kdy bylo dostavěno východní palácové křídlo do výšky gotického paláce a k němu na západní straně připojeno křídlo severní. Dnešní podobu však daly zámku stavební úpravy z 18. století. Zámek je za normálních podmínek veřejnosti nepřístupný. Jsou však dny, kdy se, podobně jako poklady v jeskyních, brány otevřou a je možno vstoupit. Taková příležitost byla právě uplynulé dny konce minulého roku. Třikrát denně provázel Petr Veselý – obětavec z Brtnice – turisty, kteří se do tajuplného a mrazivého zámku rozhodli podívat. A nutno přiznat, že jeho výkon byl nejen obětavý, ale i fundovaný. Slavnou historii zámku připomíná dnes nejvíce takzvaný Sál vjezdů, kde kromě překrásné a poměrně zachovalé štukové výzdoby jsou stěny vyzdobeny velkými nástěnnými plátny od Karla Františka Teppera z let 1723 – 1724 na kterých jsou vyobrazeny příjezdy císařů do Brtnice. Ta byla vzhledem ke své poloze na polovině cesty mezi Prahou a Vídní oblíbeným císařským nocležištěm. Po osudové bitvě na Bílé hoře Valdštejnové o sídlo přišli a získal ho italský rod Collaltů, který ho měl v držení až do roku 1945. Tím však skončila slavná historie tohoto vznešeného panského sídla a nadešla doba socialistického bezohledného užívání. Neodborné stavební zásahy, při nichž hrál hlavní roli beton, jsou vidět na každém kroku. V podstatě vybydlený objekt byl po revolučním roku 1989 Collaltům nabídnut k navrácení, protože Benešovy dekrety se na jejich majetek nevztahovaly. Ti však odmítli a osud zámku tím na dalších dvacet let zpečetili. Posledním majitelem bylo totiž Stavební družstvo Svébyt, které se ocitlo v likvidaci. Zámek se však podařilo převést pod nově vzniklou organizaci Nadace Svébyt. A jednoznačný majitel není podle soudů není jasný dodnes. A tak se již dvacet let o chátrající areál soudí dva Svébyty. Na koho se štěstí nakonec usměje, se prý nedá odhadnout. O to více obdivuhodný je proto postoj a práce brtnické radnice zastoupené starostou Stanislavem Jirků. Ta nečeká se založenýma rukama a o zámek se podle možností stará. Obětavě shání dotace z ministerstva kultury a 20 % se na celkové částce podílí. Díky tomu se tak opravila část střech, zrekonstruovaly padající komíny a podobně. Třetí organizací, která se v zámeckém guláši pohybovala, byla obecně prospěšná společnost Opus Moraviae se sídlem v Třebíči. I tato společnost se na opravách podílela a dokonce zřídila místo kastelána i průvodce. Koncem května minulého roku však musela odejít a sní skončil i kastelán a průvodce Petr Veselý. Ten se však s osudem zámku nehodlá smířit, a tak provází na svou pěst třeba s kulichem na hlavě a párou u úst. Samozřejmě se souhlasem a písemným povolením obou Svébytů a města Brtnice. Stojí mu to však za to a zaslouží si obdiv. Osud brtnického zámku tedy místním lhostejný není. Velice by si přáli, a dělají pro to co mohou, aby kauza nad městem konečně rozmrzla, vykročila z bludného kruhu a stala se ozdobou kraje a důvodem k hrdosti. Snad budou mít konečně štěstí a soud defi nitivně rozhodně o vlastníkovi, který dá zámku nad městem smysl. Foto popis| Jedna ze zajímavostí zámecké kuchyně - kachlová kamna i s ohřevem užitkové vody. Foto popis| Stopy betonových oprav jsou nepřehlédnutelné. Foto popis| Jedna ze „záhad“. Kamenný sarkofág Hynka Valdštejna z Brtnice, který v minulosti jeřábem vložili do jednoho sálu. Nyní zatěžuje klenbu a není jasné, jak ho odtud po dobrém dostat. Foto popis| Jen několikrát za rok se otevírají brány brtnického zámku. Stojí však za to tyto možnosti využít. Foto popis| Sál vjezdů se štukovou výzdobou a plátny na stěnách patří k tomu nejatraktivnějšímu. O autorovi| Text a foto HoN: Jan Uher

Vezme zámek ministerstvo kultury?
4.1.2013
MIROSLAV FUCHS

Prachatický deník str. 3 Prachaticko Ministerstvo kultury, kulturní politika

Převod památky je u konce, ředitel správy parku tvrdí, že se tak stane do dvou měsíců. Vimperk – Maximálně do konce února by novým majitelem vimperského zámku mohlo být ministerstvo kultury. Potvrdil to ředitel Správy NP a CHKO Šumava Jiří Mánek. „Jak Správa, tak ministerstvo životního prostředí jedná o převodu nemovitosti na ministerstvo kultury,“ řekl Jiří Mánek. Jednání je podle jeho slov tak daleko, že ministerstvo kultury předběžně přislíbilo, že si zámek převezme. Jenomže přibližně stejně daleko byla jednání o převodu ještě v době, kdy byl ředitelem Správy Jan Stráský. Již v dubnu obdržel Deník z ministerstva kultury
Plné znění zpráv © 2013 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz 16

písemně potvrzení, že má ministerstvo kultury o vimperský zámek zájem. Stále platné zůstává, že převod by řešil i dvě pracovní místa v rámci muzea, které se nachází v areálu zámku. „Pokud se týká dvou zaměstnanců v muzeu na zámku, budeme předávat nemovitost včetně těchto dvou lidí. Nebudeme jim ale hradit mzdu,“ odpověděl ředitel Mánek. Narážel tak na požadavek ministerstva kultury z prvopočátků jednání, které chtělo hradit alespoň po určitý čas po převodu mzdové náklady za pracovníky muzea. Přesný termín, kdy by mělo k převodu zámku na ministerstvo kultury dojít, ale ředitel Správy nesdělil. „Řekněme, že převod je ve fázi, že do jednoho, maximálně dvou měsíců by se měl uskutečnit,“ dodal Jiří Mánek. Zámek Vimperk byl v roce 2010 zapsán na seznam národních kulturních památek. Před koncem roku 2011 oslovil písemně bývalý ředitel Správy Jan Stráský desítky státních institucí a organizací s nabídkou na převzetí zámku jako nepotřebného majetku státu. Na začátku roku 2012 projevil o zámek zájem soukromý investor podnikající v oblasti hotelnictví a neoficiálně prověřovalo možnosti také ministerstvo zemědělství. Zatím nejdále se dostala jednání o převodu zámku Vimperk s ministerstvem kultury, které pověřilo prověřením možností Národní památkový ústav v Českých Budějovicích. Ministerstvo životního prostředí zaslalo v dubnu loňského roku ministerstvu kultury dopis, ve kterém vyjadřuje souhlas s převodem objektu zámku do příslušnosti hospodaření Národního památkového ústavu a současně byl Správě NP a CHKO Šumava zaslán prostřednictvím odboru zvláště chráněných částí přírody MŽP pokyn, aby vstoupila v jednání s Národním památkovým ústavem, při kterém budou dohodnuty další kroky k úspěšnému převodu objektu zámku včetně dvou pracovních míst z vimperského muzea. Foto popis| KDO A KDY? Jako nepotřebný majetek skončila národní kulturní památka zámek Vimperk pro Správu parku, potažmo pro ministerstvo životního prostředí. Na nabídku převést zámek reagovalo ministerstvo kultury, nicméně zatím k faktickému převodu z jednoho ministerstva na druhé stále nedošlo. Foto autor| Foto: Deník/Miroslav Fuchs Region| Jižní Čechy

Nejvíce majetku v regionu patří Římskokatolické církvi
4.1.2013
ŠÁRKA HOBLÍKOVÁ

Rakovnický deník str. 3 Rakovnicko Ministerstvo kultury, kulturní politika

Rakovnicko – V závěru minulého roku vláda schválila zákon o církevních restitucích. Zákonu nedal veto ani prezident Václav Klaus. Církvím a náboženským společnostem bude podle zákona vrácen jejich někdejší majetek v hodnotě 75 miliard. Dále jim náleží finanční odškodnění ve výši 59 miliard. Po navrácení majetku se bude církvím snižovat příspěvek od státu. Toto období bude trvat celkem 17 let. Odroku 2030 by měly být církve zcela soběstačné. Největší podíl Vypořádání církevního majetku se dotkne také rakovnického okresu. Největší podíl majetku patří římskokatolické církvi. To potvrdila i tisková mluvčí ministryně kultury Markéta Ševčíková: „Podíl Církve římskokatolické na celkovém rozsahu historického církevního majetku je zhruba 98 %. Rakovnický region není výjimkou.“ Podle evidence majetku od roku 1990 až po rok 2007, kterou uskutečnily církve a náboženské společnosti, do církevního majetku na Rakovnicku patří hřbitovy, chmelnice, lesní a orná půda, pastviny, nezastavěné plochy a parcely, ovocné sady, ostatní vodní plochy, chovné rybníky, zahrady, zastavěné plochy a nádvoří. Největší podíl má orná půda. V některých obcích jsou církevním majetkem hřbitovy, zahrady, lesní plochy, zastavěné plochy a nádvoří. Majetek církve je v obcích napříč okresem. Jednotlivé obce Z příkladů přehledů dohledaného majetku diecézí a řádů vyplývá, že Arcibiskupství pražskému patří majetek například v obcích Děkov, Hořesedly, Hředle, Kounov, Krupá, Krušovice, Křivoklát, Lubná, Lužná, Milostín, Milý, Mšec, Nesuchyně, Nové Strašecí, Olešná, Panoší Újezd, Pavlíkov, Petrovice, Pustověty, Rakovník, Řeřichy, Řevničov, Ruda, Senomaty, Skupá, Srbeč, Šanov, Újezdec, Veclov, Vrbice, Zbečno. Rakovník a Nové Strašecí V Rakovníku církvi náleží celkem 49 822 metrů čtverečních půdy. Z toho například více jak 17 tisíc hřbitova, něco přes 2 tisíce metrů čtverečních orné půdy a téměř 3 tisíce zahrad a rovněž tak i zastavěných ploch. V Novém Strašecí má církev celkem 471131 metrů čtverečních ploch, z toho je 47 tisíc orné půdy, téměř
Plné znění zpráv © 2013 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz 17

119 tisíc ostatních vodních ploch a pro zajímavost 1518 chmelnic. Dále poněkud vyšší výměra půdy církvi přináleží například v Lužné, a to celkem 451 246 metrů čtverečních. Další církví, která má na Rakovnicku majetek, je Církev Československá husitská, a to přímo v Rakovníku. Tady ji patří 21 metrů čtverečních zastavěné plochy, a to přímo objektu k bydlení. Dále téměř tři tisíce metrů čtverečních dvoru (zdroj: Ministerstvo kultury ČR). Postup navracení Jak se tedy bude postupovat při navracení jednotlivého majetku? Vlastník, tedy církevní subjekt (farnost, biskupství, řád), vyzve do konce tohoto roku povinnou osobu (Pozemkový úřad, Lesy ČR) k vydání konkrétní věci, která patřila do majetku církve. V žádném případě se nevrací majetek, který nyní patří obcím, krajům nebo fyzickým a právnickým osobám! Církevní subjekt musí prokázat, že vlastnil majetek v období 25. 2. 1948 – 1. 1. 1990 a doloží, že na něm byla spáchána majetkové křivda. Následuje dohoda mezi povinnou osobou a církevním subjektem o vydání majetku. Dohodu přezkoumá pozemkový úřad. Pokud ji pozemkový úřad neschválí, církevní subjekt se může dožadovat přezkoumání rozhodnutí soudem. Zemědělci Na orné půdě v majetku církve hospodaří také zemědělci. Přinese jim majetkové vypořádání nějakou změnu? Pokud zemědělci, jak fyzické nebo právnické osoby, hospodaří na své půdě, popř. obecní půdě, nedochází zde k žádným změnám. Pokud hospodaří na půdě pronajaté od Pozemkového fondu, tyto nájemní smlouvy zůstávají zachovány, i pokud bude taková půda vrácena církvi. Pouze v případě, že taková nájemní smlouva byla uzavřena za nápadně nevýhodných podmínek, může ji církevní subjekt vypovědět, a to ve lhůtě 1 roku Výpovědní lhůta je 6 měsíců. Zemědělci na Rakovnicku nevidí v navracení půdy problém. Někteří hospodaří na vyšší výměře církevní půdy, někteří jí mají méně. „Pokud nový majitel stanoví dobré podmínky, půdu budou obdělávat i nadále,“ řekl předseda Okresní agrární komory v Rakovníku Jaroslav Mikoláš. Zemědělci vidí spíše problém s finančními náhradami. To není v této chvíli a ekonomické situaci naší země šťastné řešení. Pokud by stát hospodařil s přebytkem, tak ano. Z církevního majetku má stát ročně zhruba čtyři a půl až šest miliard zisku. Roční rozpočet na církve je pouze jedna celá čtyři miliardy korun. „To znamená, že pokud někdo říká, že požadovaná částka 59 miliard je horentní suma, je to nemravné a nehorázné. Je mi hluboce líto, že v našem národu jsou ještě lidé, kteří takto přemýšlejí a uvažují,“ obhajoval majetkové narovnání páter Vojtěch Novák z Římskokatolické farnosti v Rakovníku. Rakovnické farnosti se podle Vojtěcha Nováka navrácení majetku příliš nedotkne. „Nemám k dispozici přesné seznamy, ale naše farnost zůstane chudá, tak jak byla doposud. Budeme muset vyjít s tím, co máme,“ zkonstatoval. Podle odhadu dluh státu na církevním majetku je sto miliard. To znamená včetně neudržovaných a zdevastovaných objektů. *** „Pokud nový majitel stanoví dobré podmínky, zemědělci budou půdu obdělávat i nadále.“ Jaroslav Mikoláš, předseda Okresní agrární komory v Rakovníku Foto popis| ILUSTRAČNÍ foto: Deník/Šárka Hoblíková Region| Střední Čechy 5.1.2013

V Ledči rozhodnou současně o prezidentovi i památkové zóně
5.1.2013
ŠTĚPÁNKA SAADOUNI

Havlíčkobrodský deník str. 1 Titulní strana Ministerstvo kultury, kulturní politika

Hranice ochranného území by se mohly změnit, podle starosty je kreslili od stolu Ledeč nad Sázavou – Nejenom o hlavě státu rozhodnou zhruba za týden občané v Ledči nad Sázavou. V termínu
Plné znění zpráv © 2013 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz 18

prezidentských voleb město uspořádá rovněž anketu, ve které se občané Ledče budou moci vyjádřit k rozsahu ledečské památkové zóny a k její možné revizi. „Tato zóna, která vznikla před téměř deseti lety vcelku záhadným způsobem, omezuje vlastníky nemovitostí, kteří mají tu smůlu a v památkové zóně bydlí. Je třeba, aby se příslušné orgány státní správy zamyslely nad nesmyslným rozsahem této zóny a jejími hranicemi,“ namítl starosta Petr Vaněk. „Já do toho zase tak podrobně nevidím, ale myslím si, že by se nějaké změny v ledečské památkové zóně určitě provést měly,“ podotkla například paní Mirka z ledečského muzea. „Myslím, že ledečská památková zóna některé úpravy potřebuje. Především by mělo být jasně rozlišeno, který dům například v centru města je, a není památka. Pak by si určitě historické objekty zasloužily větší péči a opravy. Třeba hrad, věž ledečského kostela, fasády historických domů v centru by potřebovaly nové omítky,“ navrhla Dana Pajerová. Jen změnou bude podle starosty možné zajistit, aby v takto vymezeném prostoru nebyly novostavby z konce osmdesátých let 20. století, jako například v ulici Pod Skalkou. Dále, aby hranice zóny nevedla polovinou Haškovy ulice a tytéž domy na straně jedné už zónou „zasaženy“ byly a domy na druhé straně ulice už v zóně nebyly. Chtějí zamezit svévoli úředníků „Nechceme jakýmkoliv způsobem pošlapávat a popírat kulturní tradice našeho krásného města, ale pravidla ochrany památek musí být nastavena jednoznačně a transparentně. Hlavně tak, aby chránila skutečné památky a zamezila svévoli úředníků šikanovat vlastníky obyčejných a památkově naprosto neutrálních budov,“ vysvětlil svůj postoj starosta s tím, že výsledky této ankety radním poslouží jako podklad k jednání s Ministerstvem kultury a Národním památkovým ústavem. „Chceme zabránit opakování situace staré dva roky, kdy Ministerstvo kultury předalo náš podnět k revizi památkové zóny v Ledči Národnímu památkovému ústavu a tentýž ústav nám dnes oficiálně sděluje, že žádný podnět k revizi památkové zóny nedostal,“ zdůraznil starosta Vaněk. O problémech s ledečskou památkovou zónou, které trvají zhruba deset let, psal Deník již loni na podzim. „Hranice zóny v Ledči někdo nakreslil od stolu. Jak je možné, že její součástí jsou novostavby zkolaudované v roce 1987, nebo že vede prostředkem Haškovy ulice, takže stejné domy na jedné straně ulice jsou památkově chráněné a protější domy v téže ulici už nejsou?“ táže se Petr Vaněk. Božena Moravcová chtěla uložit urnu svého zesnulého manžela do rodinného hrobu. Zjistilo se však, že hrob prorostly kořeny z nedaleké lípy. Město proto požádalo o její skácení. Protože je však hřbitov součástí ledečské památkové zóny, úředníci Národního památkového ústavu a poté i stavební odbor ve Světlé nad Sázavou kácení stromu nepovolili. „Považuji za nutné chránit cenné historické jádro, které vytváří historický ráz města, avšak památková zóna v Ledči zahrnuje i oblasti, které dle mého úsudku by do městské památkové zóny patřit neměly. Proto se domnívám, že by mělo dojít k revizi městské památkové zóny i objektů v ní umístěných,“ říká ředitelka ledečské základní umělecké školy, Jana Laudátová. Starosta Vaněk prosadil, aby zastupitelé odhlasovali vyhlášení ankety, zda obyvatelé Ledče souhlasí se zrušením památkové zóny v takové podobě, jako je dnes. Ledečští voliči by tak měli možnost vyjádřit se k památkové zóně v jejich městě a jejímu rozsahu. „Nemyslím si, že zrušit památkovou zónu je drastické, měly by být chráněny jen jednotlivé objekty,“ vyjádřil se loni na podzim starosta Petr Vaněk. Anketa by se měla uskutečnit příští týden, v termínu prezidentských voleb. Region| Vysočina

Hrad Loket plánuje vystavit své zabavené sbírky
5.1.2013
Rudolf Voleman

Právo str. 10 Zpravodajství Ministerstvo kultury, kulturní politika

Svým původním mobiliářem z takzvané loketské sbírky chce ještě před zahájením hlavní turistické sezóny doplnit své výstavní prostory hrad Loket na Sokolovsku. Když na začátku 90. let minulého století stát převáděl gotický hrad do vlastnictví města, mobiliář hradu si památkáři odvezli a hrad předali prázdný. Nyní je před podpisem smlouva, která má loketskou sbírku s téměř devíti tisíci kusy předmětů navrátit zpět na hrad Loket, kam historicky patří. Podpis smlouvy „K podpisu smlouvy by mělo dojít ještě v lednu,“ uvedl kastelán hradu Loket Václav Lojín s tím, že památkáři již podobu smlouvy předali k podpisu na ministerstvo kultury. „Na základě smlouvy máme dostat zpět mobiliář hradu, který čítá bezmála devět tisíc předmětů,“ popisoval Lojín. Hrad si musel předměty v expozicích hradu dosud
Plné znění zpráv © 2013 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz 19

zapůjčovat, například od karlovarského muzea. Po navrácení loketské sbírky, která obsahuje například zbraně, porcelán nebo nábytek, jimi chce vedení hradu stávající expozice doplnit. „Jedná se o věci regionálního původu, tedy tady z Loketska či Karlovarska. Je zatím předčasné hovořit o tom, co konkrétně se do expozic hradu po jejich doplnění dostane,“ konstatoval Lojín. Asi rok trvající inventura porcelánu, šperků, nábytku, obrazů, zbraní a dalších cenností, jež stát v roce 1992 Lokti sebral, je již dokončena. „Nedostaneme všechny předměty najednou. „Zhruba šest set předmětů z loketské sbírky je umístěno v jiných expozicích, takže smlouva u těchto předmětů počítá s přechodným pětiletým obdobím k navrácení do majetku města,“ dodal Lojín. K tomu, aby mohl hrad Loket přijmout všechny své původní sbírkové předměty, musí dobudovat také prostory depozitáře. „Už máme na jejich vybudování stavební povolení,“ uvedl kastelán. Depozitáře mají být vybudovány v podkroví markrabství zhruba za čtyři milióny korun. „Sbírky je třeba řádně uložit,“ dodal Lojín. Například ale obrazy a staré portréty loketských starostů by se měly objevit v expozici na radnici. Kromě depozitářů se z investičních akcí chystá nákladem 3,8 miliónu korun dokončení rekonstrukce pravého křídla rotundy. „Vloni byla zhruba za tři a půl miliónu korun dokončena obnova levé části rotundy,“ upozornil Lojín. Rotunda patří k nejcennějším částem loketského hradu vůbec. Loketský hrad je veřejnosti otevřen celoročně. „Vloni se nám návštěvnost zvedla o deset procent,“ uvedl Lojín s tím, že přišlo celkem 93 tisíc návštěvníků. Foto popis| Hrad Loket na Sokolovsku se letos dočká svých sbírek. Foto autor| Foto PRÁVO Rudolf Voleman Regionální mutace| Právo - region Čechy

Varhany u svaté Ludmily bez peněz spadnou
5.1.2013
Stáňa Seďová

Právo str. 10 Zpravodajství Ministerstvo kultury, kulturní politika

V kostele sv. Ludmily stojícím na náměstí Míru není příliš nálada na velké oslavy, přestože letos je zde tento krásný kostel už sto dvacet let. Od roku 2008 shání peníze na opravu vzácných původních varhan. Farnost vybrala 900 tisíc korun, ale chybí ještě sedm miliónů. Přitom historické varhany v kostele sv. Ludmily jsou podle soudu domácích i zahraničních odborníků jedním z umělecky a historicky nejcennějších nástrojů v Česku. Tyto varhany postavil Emanuel Štěpán Petr na konci 19. století a jsou jeho jediným dochovaným a hrajícím velkým původním dílem. Podle varhanice jsou ale v tak špatném stavu, že má občas strach, že celá skříň spadne. Veřejné sbírky a charitativní koncerty však zatím nepřinesly potřebnou finanční injekci. „V roce 2008 bylo založeno občanské sdružení, které vyhlásilo sbírku. Za tři roky se podařilo vybrat přes 700 tisíc korun. Pak byla vyhlášena druhá, ze které přibylo víc než 200 tisíc korun, ale ta byla předčasně ukončena v prosinci, protože dobrovolnice, které občanské sdružení vedly, odvolaly jiné povinnosti,“ řekl Právu farář kostela Stanislaw Boguslaw Surma s tím, že generální oprava si vyžádá celkem zhruba 8 milionů korun. „Vybrané peníze musíme použít do roku 2014, takže i tak musíme začít s opravou, která se tak místo dvou let, kdyby se varhany opravovaly najednou, může protáhnout i na pět, kdy se bude s rekonstrukcí postupovat po jednotlivých patrech,“ dodal farář. Do věci se vložila i starostka Prahy 2 Jana Černochová (ODS), která zároveň zastává pozici poslankyně a ve čtvrtek poprvé jednala s ministerstvem kultury, které dává prostředky na opravu kulturních movitých památek. „Městská část nemá ve svém rozpočtu finance, aby se mohla sama zapojit, a tak se starostka Jana Černochová snaží najít jiný způsob, jak této dominantě Prahy 2 pomoci. Na schůzce starostky a zástupců církve s představiteli ministerstva kultury však už padl slib finanční pomoci. Nyní se prozkoumávají možnosti a její konkrétní výše bude stanovena až po dalších jednáních,“ sdělila Právu Ilona Chalupská z kanceláře starostky. Oprava se může protáhnout i na pět let (Stanislaw Boguslaw Surma, farář kostela) Foto popis| Peníze na záchranu varhan žádá starostka Prahy 2 i po ministerstvu kultury. Foto autor| Foto PRÁVO – Petr Janiš Regionální mutace| Právo - Praha - střední Čechy

Plné znění zpráv © 2013 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

20

Hudební díla by měla mít podle novely zákona novou ochranu
5.1.2013
mrz

Zpravodajství ČTK str. 0 dce zak Ministerstvo kultury, kulturní politika

Praha 5. ledna (ČTK) - Chystaná novela autorského zákona, kterou připravuje ministerstvo kultury, bude obsahovat i směrnici Evropské unie o takzvaném institutu spojených děl. Ochrana autorského práva jednoho z autorů nemůže podle této směrnice v případě spojených děl skončit dříve, než skončí ochrana práva toho druhého. To znamená 70 let po jeho smrti. Jde o spojená díla například textaře a skladatele, což je běžné v populární hudbě, opeře nebo muzikálu. Volně dostupná už podle ředitele agentury Dilia Jiřího Srstky zřejmě nebudou díla Jaroslava Ježka vytvořená pro Osvobozené divadlo nebo Dvořákova opera Rusalka v její hudební části. "Podle této směrnice skutečně dojde k obnovení ochrany autorských práv v případech vámi popisovaných, ale bude se to týkat pouze hudebních děl s textem, kdy hudba a text byly vytvořeny pro užití ve spojení," řekla ČTK Adéla Faladová z ministerstva kultury. Podle ní se to nebude týkat například zhudebněné poezie. Zavedení směrnice bude součástí právě připravované novely autorského zákona, potvrdila Faladová. Doba ochrany u hudebních skladeb s textem končí 70 let po smrti posledního z těchto nejdéle žijících osob, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou označeny za spoluautory, píše se ve směrnici. Evropská komise chce zavést jednotný způsob výpočtu doby ochrany pro všechny členské státy. Směrnice dále říká, že pokud ještě existuje ochrana práva přeživšího autora, startuje se znova doba ochrany toho, který byl již mezitím volným, nechráněným autorem, upozornil Srstka. "Znamená to, že Jaroslav Ježek bude v případě uvedení skladeb vytvořených ve spolupráci s Voskovcem a Werichem znovu chráněn," poznamenal. Sedmdesátiletá doba majetkové ochrany autorských práv trvá například pro tvorbu Voskovce a Wericha do roku 2050. Libretista Rusalky Jaroslav Kvapil zemřel v roce 1950 a přežil skoro o 50 let skladatele Antonína Dvořáka, který zemřel v roce 1904. "V tomto případě začne být pokud jde o Rusalku znovu chráněn Antonín Dvořák, a to do roku 2020," uvedl. Za existence starého autorského zákona, který přestal platit v roce 2000 a znal "spojená díla", se lhůty posuzovaly k dílu společně, připomněl Srstka. Od 1. prosince 2000 podle nového autorského zákona výraz spojené dílo zmizel a tato problematika se posuzuje odděleně. Znamená to, že když divadlo nebo rozhlas hraje třeba píseň Život je jen náhoda, platí autorské odměny jen za užití děl Voskovce a Wericha, kteří zemřeli na začátku 80. let, a za Ježkovu hudbu odměny už nikoli. Nově se bude řešit i prodloužení doby ochrany práv výkonných umělců. Doba jejich ochrany se počítá 50 let od vytvoření výkonu umělců, nikoli od jejich smrti, jako v případě autorů. "U určitých druhů výkonu výkonných umělců, které jsou zaznamenány, se doba prodlužuje na 70 let od doby vytvoření výkonu. Jde o některé případy zvukových záznamů jejich výkonů," dodal Srstka. Šárka Mrázová rot Cas| 14:20 6.1.2013

Ministryně předloží program kulturní politiky na příští roky
6.1.2013 Zpravodajství ČTK str. 0 dce for jir Ministerstvo kultury, kulturní politika Praha 6. ledna (ČTK) - Ministryně kultury Alena Hanáková (TOP 09 a STAN) seznámí ve středu vládu s aktualizovaným programem státní kulturní politiky na léta 2013 až 2014 s výhledem do roku 2020. Aktualizovat původní informaci o plnění cílů státní kulturní politiky na léta 2009 až 2014 ministryni uložila vláda v listopadu loňského roku. ČTK o tom informoval Ladislav Eliáš z ministerstva kultury (MK).

Plné znění zpráv © 2013 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

21

Hanáková předloží účet kultury za rok 2010, závazné ukazatele státního rozpočtu MK včetně dotačních programů 2009 až 2012 a realizované projekty s účastí prostředků Evropské unie. Předkládaný materiál nemá požadavky na státní rozpočet, úkoly budou plněny v rámci rozpočtu kapitoly MK. Mezi schválené cíle státní kulturní politiky patří mimo jiné využití přínosů umění a kulturního dědictví pro zvýšení konkurenceschopnosti ostatních oborů a činností, zvýraznění role kultury pro občany, poskytování podpory uchování existujících kulturních hodnot stejně jako tvorbě hodnot nových a vytváření prostředí pro kulturní aktivity a jejich podporu ze strany státu, krajů a obcí. Materiál předpokládá, že na období 2015 až 2020 bude zpracována nová státní kulturní politika. jir hj Cas| 14:31 7.1.2013

Dědictví Demolition mana
7.1.2013 Euro
Pavla Kreuzigerová

str. 22 Reportáž - památková péče Ministerstvo kultury, kulturní politika

Nástupce dlouholetého šéfa pražských památkářů Jana Kněžínka Jiří Skalický chce celkově obměnit poradní orgán bývalého ředitele Kněžínku drahej náš, ať se nám zachováš, dokud bude tvoje hlava, bude vzkvétat naše Praha, Kněžínku drahej náš... To prozpěvovali účastníci Přeslavného průvodu páně Kněžínkova, který loni v únoru pořádalo Pražské fórum a PragueWatch. Občanská sdružení, která se věnují pražským kauzám, provedla jeho účastníky po místech, o jejichž podobě rozhodl odbor památkové péče pražského magistrátu pod dlouholetým vedením Jana Kněžínka. To ale jeho „velebitelé“ ještě netušili, že Kněžínek ve funkci zanedlouho skončí. Nechvalně proslulý odbor má po deseti letech nového šéfa. Ten předchozí se stal vedoucím Kanceláře světové památky UNESCO, kterou magistrát zřídil loni v srpnu. Kritici z Klubu Za starou Prahu míní, že jde o „trafiku“ zřízenou právě pro Kněžínka. „Mnoho pozorovatelů této situace se domnívá, že Jan Kněžínek plní na magistrátu úlohu prodloužené ruky jedné z vlivných kmotrovských skupin z okruhu ODS, ale možná je také jeho nezvrhnutelná magistrátní židle jen protislužbou někoho někomu v rámci nepřehledného systému klientelistických vazeb,“ píše Klub ve svém nedávno vydaném věstníku s titulem Památková péče v Praze jako učebnice klientelismu. Takové obvinění je velmi těžké dokázat a Klub Za starou Prahu je si toho vědom. Přiznává, že k tomu, aby někoho mohl přímo obvinit z korupce či pletich, nemá prokazatelné důkazy. Ve své nedávno vydané publikaci se proto omezuje jen na výčet problematických bodů a případů, ukazuje na rizika a slabá místa pražské památkové péče. Sám Kněžínek klientelistické vazby striktně odmítá: „V tomto národě nevěří už nikdo ničemu. Všichni za vším hledají korupci,“ řekl týdeníku Euro. V České televizi sice nedávno přiznal, že lobbing ze strany majitelů nemovitostí byl na denním pořádku, ale pro týdeník Euro uvedl svůj výrok na pravou míru. „Nešlo o žádné developery, ale o jednotlivce nebo bytová družstva, která řešila například otázku vhodnosti určitého typu oken a podobně,“ tvrdí. Místo penze nový úřad Směsice odpůrců Jana Kněžínka, kterému se v Praze přezdívá Demolition man, je pestrá. Na demonstracích proti jeho rozhodnutím se scházeli jak známí památkáři a historici architektury, tak i laická veřejnost nebo příznivci a členové některých politických stran, naposledy například Piráti. V poslední době svého působení v roli vrchního pražského památkáře pohoršil Kněžínek část veřejnosti třeba tím, že povolil demolici nárožního domu na pomezí Václavského náměstí a Opletalovy ulice nebo spornou rekonstrukcí Karlova mostu. Poslední demonstrace ale proběhla loni v srpnu, kdy byl Kněžínek jmenován do čela Kanceláře světové památky UNESCO. Zatímco jiní dva vlivní a často kritizovaní šéfové magistrátních odborů – Peter Ďurica a Jiří Toman, kteří v době primátorování Pavla Béma (ODS) měli jít na ruku známému pražskému „lobbistovi“ Romanu Janouškovi, skončili, Kněžínek ve funkci šéfa pražských památkářů přežil i po komunálních volbách na podzim roku 2010. Židle se pod ním začala hýbat až po magistrátním převratu, kdy sociální demokracii v koalici vystřídala TOP 09. Podle radního pro kulturu Václava Novotného (TOP 09) existoval tlak ze strany nových radních, aby funkci opustil. Pětašedesátiletý Kněžínek tehdy hovořil o tom, že uvažuje o odchodu do důchodu, úmysl ale nakonec
Plné znění zpráv © 2013 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz 22

změnil a přihlásil se do výběrového řízení na nově zřízenou pozici šéfa Kanceláře světové památky UNESCO. Ta má včetně Kněžínka pět zaměstnanců a její šéf si tam ze svého bývalého působiště přivedl tři podřízené. Pro odpůrce byl tento památkářův přesun nepříjemným překvapením, soudí, že v tomto případě došlo k naplnění známého rčení o kozlovi zahradníkem. Sám Kněžínek názor, že by šlo o „trafiku“, rázně odmítá. „Už před pěti lety nám UNESCO nařídilo zřídit tuto kancelář a také musíme mít hotový management plán a vzniknout musí Rada světové památky. Na tom nyní intenzivně pracujeme,“ říká. Ve výběrovém řízení, jehož vítězem se stal jednoznačně, měl jen tři soupeře. Památkářova sebereflexe Na otázku, zda při zpětném pohledu na svá rozhodnutí nachází nějaká pochybení či zda by něco udělal jinak, odpovídá, že ano. „Jsou to ale spíše takové niterné věci, nikoli to, co se donekonečna veřejně probírá. Například když se procházím centrem Prahy a vidím některá okna nebo půdní vestavby, které by mohly vypadat jinak,“ vysvětluje. V ostatních případech si žádná pochybení nepřipouští. „Ze statistiky, kterou jsme si dělali, vyplynulo, že v 98 procentech případů jsme rozhodli v souladu s Národním památkovým úřadem. Žádné z mých rozhodnutí nebylo rozhodnutím jedné osoby,“ upozorňuje Kněžínek. Mezi ona dvě procenta patřilo například rozhodnutí o demolici nárožního domu na rozhraní Václavského náměstí a Opletalovy ulici, kterým se nyní zabývá ministerstvo kultury. Rozkladová komise totiž zhruba před měsícem doporučila znovu zahájit jednání o prohlášení budovy kulturní památkou. Architekti a historici architektury z Klubu Za starou Prahu ale mají jiný názor. Jak říká jeho předsedkyně Kateřina Bečková, mezi magistrátem a Národním památkovým úřadem (NPÚ) musí dojít k narovnání vztahu. „Výkonná složka, tedy magistrát, by se neměla snažit odbornou složku dublovat, to není její úloha. Problém vztahu obou složek byl v minulém období hlavně v tom, že magistrát měl ‚svou hlavu‘ a jiná kritéria, která byla podezřele vstřícná k investorům,“ myslí si Bečková. Poradním orgánem bývalého ředitele byl šestnáctičlenný Sbor expertů, jehož členy si Kněžínek sám jmenoval. Podle Klubu Za starou Prahu tam dochází ke střetu zájmů. „Celkem dvanáct členů Sboru expertů dnes vytváří dokonalou nabídku profesí, která pokryje prakticky celou přípravnou fázi projektu (zpracovatelé stavebněhistorických, restaurátorských, technických, přírodovědných průzkumů, architekti, poradci ve stavebních, technických i ekonomických profesích). Zákonitě se proto stává, že na program jednání sboru se dostanou projekty, na nichž se některý ze členů podílí,“ upozorňuje Klub v tematickém věstníku. Kritiku, že v něm figurují především praktikující architekti spojení s pražskými projekty, o kterých památkový odbor rozhoduje, Kněžínek odmítá. „Dříve v něm bylo více teoretiků, ale mnoho z nich již zemřelo, to je přirozené. Navíc máme svobodu a demokracii a nikdo z expertů by si nedovolil nejen hlasovat o rozhodnutích, na kterých je zainteresován, ale dokonce ani zůstat přítomen při jednání o nich,“ tvrdí. Experti v pokušení? Sama skutečnost, že ve Sboru expertů sedí praktikující architekti, nemusí být nezbytně problémem, říká Bečková. „Ale po jednom až dvou letech se nutně musejí vyměnit za jiné, aby se nestačily vytvořit tak pevné klientelistické vazby, jako se to stalo teď. Dále by měli být více zastoupeni teoretici z vysokých škol a Akademie věd, lidé, kteří mají přehled o tom, jak a kam se posouvá hodnocení a jaké jsou výsledky nejnovějšího bádání v daných oborech,“ je přesvědčena předsedkyně Klubu Za starou Prahu. Předsedou Sboru expertů je Petr Malinský, architekt ateliéru DaM, jemuž Klub Za starou Prahu vyčítá řadu zásahů, které považuje za necitlivé. Mezi jinými nedokončenou přestavbu budovy ČSOB Na Příkopě na obchodní dům. Vytýkají mu také účast v soutěži vypsané magistrátem roku 2009 na revitalizaci Mariánského náměstí, kde ateliér DaM spolu s MAC Architecture zvítězil s návrhem na umístění podzemních parkovišť se 145 parkovacími místy. „Je zajímavé, že většina z dvanácti členů poroty soutěže byli buď Malinského kolegové ze Sboru expertů, nebo pracovníci magistrátu,“ upozorňujeKlub. Velmi křiklavým příkladem je podle Klubu projekt Novomlýnská brána investora Walter Titze v Revoluční ulici, se kterým ateliér DaM zvítězil. „Na něm je Malinský zúčastněn dokonce v trojjediné roli. Je spoluautorem návrhu novostavby, předsedou Sboru expertů, o jehož souhlas se opírají závazná stanoviska magistrátu, i držitelem plné moci investora a vlastníka nemovitosti, na jejímž základě vystupuje nejen jako předkladatel žádosti, ale i stylista oponentního vyjádření investora vůči názoru Národního památkového ústavu,“ upozorňuje Klub Za starou Prahu. Ve Sboru expertů se objevují či v minulosti objevovala i další známá jména. Historik architektury Zdeněk Lukeš byl členem sboru v letech 2001 až 2011. „Souhlasná expertní stanoviska, která posléze tvořila podklad pro rozhodnutí magistrátu, Lukeš dodal i ke stavbám svých kolegů ze Sboru expertů. Ocenil například stavbu takzvaného Florentina architekta Jakuba Ciglera a obhajoval také stavbu takzvané Novomlýnské brány od ateliéru DaM,“ upozorňuje Klub Za starou Prahu. Architekt Jakub Cigler, spolumajitel ateliéru Cigler Marani Architects, který ve Sboru expertů zasedá od roku 2002, patří v Praze k nejznámějším autorům nových staveb. Spolupracoval kupříkladu s investorem Sebastianem Pawlowskim, pro kterého navrhoval projekt Copa Centrum na Národní třídě, se společností Penta, pro niž zpracoval projekt Florentinum u Masarykova nádraží. Stal se rovněž vítězem soutěže, kterou magistrát vypsal na obnovu Průmyslového paláce a části Výstaviště. „Je třeba si klást
Plné znění zpráv © 2013 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz 23

otázku, zda je to kvalita architekta, která přináší natolik prestižní zakázky v centru města s tak velkým potenciálem památkářského konfliktu. Vkrádá se totiž úvaha, že stejně jako v případě ateliéru DaM je i v případě ateliéru Cigler Marani Architects značná část úspěchu založena na účasti jeho představitele v de facto nejdůležitějším pražském schvalovacím orgánu památkové péče,“ varují autoři věstníku Památková péče v Praze jako učebnice klientelismu. Jakub Cigler s takovou kritikou nesouhlasí. „Domnívám se, že smyslem existence Sboru expertů je vytvoření platformy, na které diskutují odborníci takzvaně závislí i nezávislí, historici, architekti, archeologové, urbanisti, s cílem nalézt kvalifikovaný konsenzus nad velice obtížně definovatelnými hledisky památkové ochrany v Praze. Všichni členové tohoto Sboru jsou potencionálně ve střetu zájmů, ale je pouze otázkou jejich společenského kreditu, jestli by tento kredit byli ochotni zaprodat za nějaký krátkozraký cíl,“ říká Cigler, podle kterého se Sboru expertů podařilo podpořit několik skvělých projektů. „Například hotel Metropol na Národní třídě a můj projekt Copa Centrum Národní byl vzhledem k několikerým připomínkám tohoto Sboru třikrát přepracováván,“ dodává Cigler. Sám vidí problém nikoli v přítomnosti praktikujících architektů v poradním sboru, ale ve dvoukolejnosti památkové péče. „Jedná se o nefunkční systém, který magistrát s ministerstvem kultury nejsou schopny napravit do funkční podoby.“ Plány nového šéfa Před dvěma měsíci Kněžínka ve funkci šéfa odboru památkové péče vystřídal Jiří Skalický, který zvítězil ve vypsaném výběrovém řízení. Většině odborníků je jeho jméno neznámé, ale jeho vzdělání i zkušenosti považují za dostatečné. Vystudovaný historik působil jako kastelán v bývalém cisterciáckém klášteře v Plasích a později vedl obecně prospěšnou organizaci, která měla na starost obnovu národní kulturní památky Kuks a čerpání z evropských fondů. Radní pro kulturu Václav Novotný je toho názoru, že Skalický by měl napravit „pošramocenou pověst“ magistrátní památkové péče. „Jde například o některé mediálně zviditelněné případy, kdy byla rozhodnutí odboru kritizována. Dále se jednalo o nedostatečnou komunikaci odboru směrem k veřejnosti a médiím bez pozitivní prezentace úspěchů v oblasti památkové péče a přispěla k tomu i nejasně stanovená pravidla pro žadatele,“ vysvětluje Novotný týdeníku Euro, co přesně měl na mysli. Skalický sám zatím nechce předchozí desetileté období, kdy odboru šéfoval Kněžínek, hodnotit. Neplánuje revizi jednotlivých rozhodnutí ani stanovisek z minulosti. Vše prý proběhlo dle daných procesních postupů a kontroly nebo revize příslušejí jiným orgánům. „Což ale neznamená, že nestuduji a nebudu studovat jednotlivá mediálně známá rozhodnutí vydaná odborem za poslední roky,“ říká Skalický. Sbor expertů se Skalický rozhodl prozatím zachovat, ale připravuje jeho celkovou obměnu a nyní prý jedná o jeho pozici v systému organizace památkové péče magistrátu. „To je hlavní důvod, proč sbor nebyl do současné doby obměněn. Časově plánuji podniknout všechny nezbytné kroky v lednu,“ vysvětluje Skalický. Nový ředitel chce zlepšit i spolupráci s Národním památkovým ústavem. „Je třeba především dostat jednotlivá odborná vyjádření z NPÚ na takovou úroveň, aby byla skutečně oporou pro naše rozhodování, neboť odpovědnost za jednotlivé úkony je na straně našeho odboru. Nutné je veřejnosti ukázat, že památková péče v Praze je schopna vystupovat jednotně, není konzervativní, ale má jasné a nezastupitelné místo v oblasti ochrany našeho unikátního kulturního dědictví,“ vysvětluje Skalický. Zatím nesdělil, zda v odboru, kterému šéfuje, chystá také personální změny. „To je vše otázkou, zda moje předložené záměry na změny dokážu projednat, vysvětlit a prosadit, či nikoli,“ dodává nový šéf pražských památkářů. *** Kritiku, že ve Sboru expertů figurují především praktikující architekti spojení s pražskými projekty, o kterých památkový odbor rozhoduje, Kněžínek odmítá Radní pro kulturu Václav Novotný je toho názoru, že Jiří Skalický by měl napravit „pošramocenou pověst“ magistrátní památkové péče Foto popis| DESET LET STAČILO. Od srpna loňského roku je Jan Kněžínek šéfem nově zřízené Kanceláře světové památky UNESCO. Foto popis| BOURÁNÍ V CENTRU. Jedním ze sporných projektů je plánovaná demolice domu na konci Revoluční ulice a výstavba nového obchodního centra Novomlýnská brána. Vybrán byl návrh architekta Petra Malinského z ateliéru DaM a zároveň člena Sboru expertů (vlevo)… zatímco návrh architekta Rostislava Říhy z ateliéru Rh–arch byl vyřazen (vpravo). Foto autor| FOTO • archiv, E15, Hynek Glos Foto popis| V LINIÍCH SVATOVÍTSKÉ KATEDRÁLY. Takzvaný Květinový dům navržený ateliérem Chapman Taylor má nahradit nárožní dům na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice. Architekti prý měli vizi vytvořit
Plné znění zpráv © 2013 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz 24

budovu na základě kombinací síly linií Svatovítské katedrály, světla hořící svíce a květiny v rozpuku. Foto autor| FOTO • archiv O autorovi| Pavla Kreuzigerová • kreuzigerova@mf.cz

Třaskavé restituční otazníky
7.1.2013
Tomáš Pergler

Euro str. 25 Report - církve Ministerstvo kultury, kulturní politika

Vládní politici ujišťovali, že vracení majetku neprolomí hranici února 1948. Teď už ale záleží na úřednících Rok církevních restitucí. Tak by se dal bez nadsázky nazvat rok 2013 už na samém začátku. Církve a náboženské společnosti letos poprvé dostanou zhruba dvě miliardy korun finančních náhrad. Hlavně ale mohou požádat stát o vrácení desítek tisíc hektarů lesů, polností a dalších majetků. Záměrně neuvádíme přesnější výměr, ač tvůrci zákona o majetkovém vyrovnání hovořili o zhruba 152 tisících hektarů lesů a více než 30 tisících hektarů polí, které stát po komunistickém převratu v únoru 1948 odebral církvím. Skutečné číslo totiž může být o poznání vyšší. Zákon je velkorysejší, než se na první pohled zdá, a přes ujišťování jeho předkladatelů může otestovat i jedno z nejcitlivějších témat české politiky – Benešovy dekrety. Klíčový díl odpovědnosti už přitom neponesou politici, ale úředníci, kteří budou rozhodovat o vydání pozemků. Zákon, který měl udělat tečku za více než dvacetiletými tahanicemi o vypořádání státu s církvemi, se pravděpodobně zapíše mezi nejméně populární počiny Nečasovy vlády. V principu to byl přitom správný krok – v okamžiku, kdy Ústavnímu soudu došla trpělivost a de facto začal přiznávat církvi nárokované majetky sám, se problém musel konečně vyřešit. Sporný nádech nicméně církevním restitucím zůstal. Otazníky přetrvávají nad tím, zda si Česko zvolenou formou nezadělává na budoucí problémy. Obavy opakovaně zmínil i prezident Václav Klaus, který nechal zákon bez podpisu kvůli pochybám, že restituce mohou zasáhnout před stanovené datum 25. února 1948 (ještě předtím prezident požadoval od koaličních lídrů „garance“, že zákon tzv. rozhodné období skutečně neprolomí; premiér Nečas se ho o tom pokusil ujistit ve zvláštním dopise). Ponechme stranou historicky komplikovaný vztah Klause ke katolické církvi i fakt, že podobné výtky k zákonu měli sociální demokraté, kteří ostře kritizovali i dlouholeté finanční kompenzace za nevydaný majetek. Podstatné je, zda nastíněné obavy mohou mít reálný základ. Sporné konfiskace Na první pohled je vše poměrně jasné, postup je veskrze daný, kompetence vymezené. Církevní právnická osoba (například farnost, arcibiskupství nebo opatství), jež se rozhodne požádat o určitý majetek, nejdřív musí shromáždit podklady o tom, že jí tento majetek kdysi patřil a někdy v období 25. 2. 1948 až 1. 1. 1990 jej převzal stát způsobem, který uvádí zákon o majetkovém vyrovnání. Základními dokumenty tedy budou výpisy z pozemkových knih, ke kterým by měl být přiložen i aktuální stav ze současného katastru nemovitostí. Žádost o vrácení posoudí vybraní zaměstnanci Lesů a někdejšího Pozemkového fondu, který se od ledna slučuje s regionálními pozemkovými úřady do Státního pozemkového úřadu. Pokud se vyjádří kladně, uzavřou s církevní osobou dohodu a na katastru přepíšou vlastnické právo. Kde se tedy může skrývat problém? Není to samotná procedura restitucí, ale spíš mezery v tom, jak z pohledu současného práva rozlišujeme jednotlivé zásahy do vlastnictví po druhé světové válce. První neuralgický bod představuje právoplatnost některých konfiskací, prováděných na základě prezidentských dekretů. Mezi majetky, které poválečný „lidově demokratický“ stát zabral jako německé, respektive patřící „zrádcům a kolaborantům“, byly i některé církevní statky. Asi nejznámějším příkladem je více než 18 tisíc hektarů lesů a dalších pozemků, které v minulosti patřily Řádu německých rytířů, nyní Německému řádu (plný název je Řád bratří a sester německého Domu Panny Marie v Jeruzalémě). Tyto majetky, soustředěné hlavně na Bruntálsku, Krnovsku a Opavsku (včetně hradu Bouzov nebo lázní Karlova Studánka) spravovali během války nacisté, kteří řád zrušili. Po válce je nechaly místní československé úřady zkonfiskovat, ačkoli předúnorová vláda, v níž tehdy zasedali kromě komunistů také zástupci ostatních stran, neměla na právoplatnost konfiskací jednotný názor. Nejvyšší správní soud navíc hned dvakrát vyhověl stížnosti řádu proti zestátnění, začátkem února 1948 a poté i v prosinci téhož roku. Pozdější komunistický režim tyto soudní verdikty nikdy fakticky neuznal, pro současné zástupce řádu jde však o stěžejní rozhodnutí, o která opírají své nároky. „Při studiích v archivu jsme zjistili, že rozsudky Nejvyššího správního soudu byly doručeny. Ministerstvo zemědělství se k tomu vyjadřovalo,“ řekl týdeníku Euro sekretář řádového velmistra pro Čechy, Moravu a Slezsko Robert Rác. Vedení Německého řádu, který má dnes v tuzemsku 17 kněží a na severu Moravy spravuje několik škol a sociálních ústavů, tvrdí, že schválené majetkové vyrovnání se vztahuje i na něj. Bez ohledu na to, že požadované
Plné znění zpráv © 2013 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz 25

hektary nebyly zahrnuty do přehledu toho, co by měl stát vrátit v naturáliích. „Řád bude postupovat podle přijatého zákona,“ zdůrazňuje Rác. Pozemkové úředníky hlavně v Moravskoslezském a Olomouckém kraji čeká těžký oříšek. Jak se postaví k argumentu německých rytířů, že jim lesy v Jeseníkách de iure patřily i po Únoru 1948? Pokud jim dají za pravdu, svitne naděje dalším, kteří přišli o majetky kvůli dekretům. A to by byla opravdu silná káva. Kromě šlechticů (včetně ministra zahraničí Karla Schwarzenberga nebo jeho nevlastní sestry Alžběty Pezoldové) to samozřejmě byli i odsunutí sudetští Němci. Nemluvě o tom, že po válce zabavený majetek už dnes mnohdy není pod kontrolou státu (to se týká i části bývalých lesů Německého řádu, o něž si podle dostupných informací rozšířil své impérium Andrej Babiš). Ministerstvo kultury, které zákon o majetkovém vyrovnání předkládalo, tvrdí, že prolomení hranice Února 1948 a konflikt s Benešovými dekrety nehrozí. Vedení resortu upozorňuje na explicitní vymezení tzv. rozhodného období a také na zvláštní odstavec, v němž se z restituce vylučují nemovitosti konfiskované podle dvou poválečných dekretů. Jak už ale dříve upozornil deník Právo, zákon obsahuje rovněž pasáž, která umožňuje vrácení majetku také v případě, že šlo o „postup porušující obecně uznávané principy demokratického právního státu nebo lidská práva a svobody, včetně odepření nebo neposkytnutí ochrany vlastnického práva nebo odmítnutí ukončení procesu rozhodování o majetkových nárocích před soudem nebo jiným orgánem veřejné moci, nebo převzetí nebo ponechání si věci bez právního důvodu“. Právě tyto věty hrají do not nejen německým rytířům, ale i dalším řádům, které rovněž postihla konfiskace na základě dekretů (cisterciáci a maltézští rytíři). Zábor není převzetí Další neznámou pro výsledný objem církevních restitucí je revize pozemkové reformy uzákoněné v létě 1947. Podle ní měl stát převzít od vlastníků zemědělský a lesní majetek nad 50 hektarů. Katolická církev má v jistém smyslu štěstí, že naprostá většina těchto přesunů se nestihla dokončit do komunistického převratu. Pokud by se tak stalo, dnes by se jí vracelo nesrovnatelně méně. V některých případech přitom národní výbory a další úřady stihly majetek zabavit. Samotný zábor ale nebyl ještě z právního hlediska dokončeným majetkovým převzetím, jak mylně naznačovali někteří zástupci ČSSD. Prováděl se totiž podle jednoho zákona a „převzetí“ podle dalšího. Závěr, že samotné zabrání majetku neznamenalo komreport pletní zestátnění, vyplývá také z rozsudku prvorepublikového Nejvyššího správního soudu z roku 1927, ale i novodobého zákona o půdě, který říká: „Za okamžik přechodu na stát nebo jinou právnickou osobu postupem podle zákona č. 142/1947 Sb. se považuje den faktického převzetí nemovitostí státem nebo jinou právnickou osobou.“ Pro posouzení nároku církví je nejvíce směrodatné případné vyplacení finanční náhrady, kterou jim předúnorová vláda při revizi pozemkové reformy slíbila. Zákon o majetkovém vyrovnání vysloveně uvádí, že k odnětí věci muselo dojít bez náhrady. Takových případů asi nebude mnoho. Existují nicméně výjimky a znovu bude záležet na svědomitosti zástupců státu. „Je zcela zásadní, aby nedošlo k přehmatu, hlavně pokud došlo k finanční náhradě. Každou položku je třeba důkladně prověřit, a pokud se vyskytnou pochybnosti, církev by o majetek ani neměla žádat,“ nabádá Jaroslav Šebek z Historického ústavu Akademie věd. Advokátka a poslankyně ODS Ivana Weberová zase zdůrazňuje, aby Státní pozemkový úřad a Lesy ČR pečlivě sledovaly nejen pozemkové knihy, ale ve sporných případech požadovaly od církví také další listinné důkazy. „Pro okamžik přechodu vlastnického práva nemusí být rozhodující zápis v pozemkových knihách,“ zdůraznila poslankyně, která do zákona o majetkovém vyrovnání prosadila návrh, aby důkazní břemeno leželo na církvích, nikoli na straně státu, jak se původně zamýšlelo. Kolik zůstane na soudy Institucím, které mají s vydáváním církevního majetku co do činění, slouží ke cti, že se snažily na restituce dobře přichystat. Obecné přípravy na restituce koordinovalo ministerstvo zemědělství. Z meziresortní skupiny, kterou úřad Petra Bendla vedl, vzešla například rozhodnutí, jak mají vypadat jednotné formuláře pro žádost o vydání majetku nebo jaké doklady mají církve předkládat. „Na přípravu bylo málo času, to nejdůležitější jsme ale určitě zvládli,“ říká šéf Státního pozemkového úřadu Petr Šťovíček. Církve i státní úředníci oceňují speciální semináře Českého úřadu zeměměřického a katastrálního (ČÚZK), na kterých si mohou ujasnit, jak mají správně postupovat při srovnávání historických a současných pramenů o vlastnictví. „Existovaly historické církevní právnické osoby jako záduší, obročí nebo prebendy, které zanikly, většinou sloučením s farností. Následně se slučovaly farnosti, vystřídalo se třeba deset subjektů. Když církev žádá o pozemek, přinese vložku z pozemkové knihy, kde je zapsaná jako historický vlastník. Na pracovnících v první linii potom je, aby takzvaný strom nástupnictví ověřili,“ popisuje Šťovíček. Školení na katastrech se rozběhla už pár týdnů po schválení zákona a pokračují i po Novém roce v jednotlivých krajích. „Snažíme se postupovat koordinovaně. Velmi v tomto směru oceňujeme spolupráci s Pozemkovým fondem a Lesy ČR,“ uvedl generální sekretář České biskupské konference Tomáš Holub, který za církve slíbil, že nenahrnou všechny žádosti najednou v lednu, ale budou je předkládat postupně během roku. O vydání pozemku musejí církve požádat do konce letošního roku. „Předpokládáme, že jenom v rámci diecézí by se vydávání majetku zúčastnilo 3500 subjektů. Například Arcibiskupství pražské má dvanáct metrů
Plné znění zpráv © 2013 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz 26

historických pozemkových knih,“ říká Šťovíček. Nejjednodušší by měly být případy, kdy bude v pozemkové knize jasně vyznačeno, že majetek byl církvi zabaven po 25. únoru 1948. Další možností je, že se najde pouze zestátňovací listina (například dekret národního výboru) a není dohledán zápis do pozemkové knihy, které fungovaly jen do roku 1950. Na rozdíl od běžných restitucí, schválených začátkem 90. let, církve mohou uspět i bez předložení právního důvodu zabrání. Stačí, když prokážou, že po 25. únoru 1948 majetek ještě vlastnily, ale do roku 1990 o něj nějakým způsobem přišly. Takzvané povinné osoby, tedy hlavně Lesy ČR a Státní pozemkový úřad, budou mít šest měsíců na posouzení žádosti. Pokud jí nevyhoví, církve budou moci během dalších šesti měsíců požádat o určení vlastnictví v rámci správního řízení. Počítá se i s prodlouženými lhůtami pro složité případy, doba na vyřízení restitucí se pak může natáhnout až do roku 2015. Do toho se ale samozřejmě nepočítá délka soudního řízení, na které možná nakonec leckdy dojde. „Složitých případů je hodně. Až teď se vlastně dohledává, jak a kdy přesně bylo něco církvi odebráno,“ připouští Šťovíček. Žaloby se ale nemusejí točit pouze kolem platnosti konfiskace a revizí pozemkové reformy, zákon v sobě nese i další citlivé body. Úředníci z Pozemkového fondu například museli analyzovat, jak budou zpětně posuzovat některé z vyjmenovaných možností, které církve opravňují pro nárokování majetku, například když s nimi stát uzavíral dohodu v tísni. Hodně pesimistický je zástupce Německého řádu Rác. Předpokládá, že u soudu nakonec skončí až 80 procent restitučních žádostí. Pokud by se odhady skeptiků opravdu naplnily a velká část církevních restitucí skončila u soudů, znamenalo by to tak trochu zpochybnění celého projektu. Vždyť jeho účelem bylo zabránit na poslední chvíli stavu, kdy o vracení majetku budou rozhodovat jednotlivé soudy. Nejde přitom o zahlcení soudů nebo úřadů, například bývalý Pozemkový fond řešil koncem roku kolem 1500 žalob ještě z polistopadových restitucí. Bez ohledu na konečnou bilanci vysouzených hektarů a miliard by církev skončila ve ztrátě, i když nehmotné. Její hlavní smysl, tedy duchovní pastorace, by v očích ateistických Čechů upadl ještě více do pozadí. *** Předepsaný postup Přehled kroků při vydávání původního majetku církví a náboženských společností 1. Ve lhůtě do 31. 12. 2013 vyzve církevní subjekt (např. farnost, biskupství, řád) povinnou osobu (Pozemkový fond České republiky, Lesy České republiky, státní organizace) k vydání konkrétní věci, která patřila do původního církevního majetku. Nevrací se majetek, který nyní patří obcím, krajům nebo fyzickým a právnickým osobám. Rovněž se nebudou vracet například pozemky zastavěné po zestátnění nebo sportoviště. 2. Církevní subjekt musí prokázat, že byl vlastníkem nárokované věci v období 25. 2. 1948 až 1. 1. 1990 a doloží, že na něm byla spáchána majetková křivda. 3. Pokud církevní subjekt doloží všechny zákonné náležitosti, uzavře s ním povinná osoba do šesti měsíců ode dne doručení výzvy dohodu o vydání věci. Pokud povinná osoba uzavření dohody odmítne, může se církevní subjekt obrátit s žádostí o rozhodnutí na pozemkový úřad. 4. Uzavřená dohoda o vydání věci bude následně přezkoumána pozemkovým úřadem, zda je v souladu se zákonem. 5. V případě, že dohoda o vydání věci uzavřená mezi povinnou osobu a církevním subjektem nebude pozemkovým úřadem schválena, církevní subjekt se bude moci dožadovat přezkoumání tohoto rozhodnutí soudem. 6. Pokud dohodu pozemkový úřad rozhodnutím schválí, bude dohoda do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí předložena katastrálnímu úřadu k provedení zápisu do katastru nemovitostí. (V případě nezemědělských nemovitostí – budovy kostelů, far, charit – bude dohoda s povinnou osobou předložena přímo katastrálnímu úřadu.) Všechny převody věcí ze státu na církevní subjekty musejí povinné osoby každoročně nahlašovat ministerstvu kultury, které bude tyto údaje dále předávat Českému statistickému úřadu a ministerstvu financí. pramen: Ministerstvo kultury ČR Institucím, které mají s vydáváním církevního majetku co do činění, slouží ke cti, že se snažily na restituce dobře přichystat Foto popis| Historická základna ve Slezsku. S Německým řádem je spojeno i založení dnešní konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie v Opavě.
Plné znění zpráv © 2013 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz 27

Foto autor| FOTO • ČTK Foto popis| Klíčový nález. Druhý z nálezů Nejvyššího správního soudu ČSR, který dal za pravdu stížnosti Německému řádu proti konfiskaci majetků. Po roce 1993 tento verdikt potvrdily i české soudy nižší instance. Foto popis| Máme nárok. Zákon se vztahuje i na zabraný majetek Německého řádu, tvrdí sekretář řádového velmistra pro Čechy, Moravu a Slezsko Robert Rác. Foto autor| FOTO • ČTK / FOTOKOPIE • Německý řád O autorovi| Tomáš Pergler • pergler@mf.cz

Památkáři chystají opravu Bellarie. Chtějí tam i svatby
7.1.2013
(pk)

Mladá fronta DNES str. 1 Jižní Čechy Ministerstvo kultury, kulturní politika

Rekonstrukci letohrádku brzdí provoz otáčivého hlediště ČESKÝ KRUMLOV Turisté míří z nádvoří skrz zahradu k letohrádku Bellarie. Tam se vydají na speciální prohlídkovou trasu. Večer si vychutnají koncert či divadlo, snoubenci si zase dopoledne řeknou své ano. Velké plány mají s Bellarií v krumlovské zámecké zahradě jihočeští památkáři. „Národní památkový ústav připravuje projekt pro celkovou obnovu Bellarie. Počítáme s tím, že nejpozději do konce roku 2013 by měl být projekt dokončený, následně zahájeny práce a poté by měla být Bellarie provozována v souladu s její původní funkcí zahradního zámku,“ naznačil Petr Pavelec, ředitel jihočeských památkářů. Předpokládá, že v letohrádku vznikne samostatná prohlídková trasa a zámeček bude využíván k dalším kulturním účelům a komerčním aktivitám. „Koncerty, malé divadelní formy, historické festivity či svatby,“ vyjmenovává Pavelec. Interiéry budovy byly už v minulosti zčásti restaurovány. Dalším pracím brání provoz šaten a záchodů. Ty tam vznikly v době před rokem 1989 jako zázemí pro otáčivé hlediště. A právě letní provoz na této venkovní scéně už několik let brzdí plánovanou obnovu barokního skvostu. Problematikou točny, která narušuje podobu zámecké zahrady a podle Výboru UNESCO musí ze současného místa zmizet, řeší v současnosti intenzivně i krumlovští zastupitelé. Zítra se sejdou na mimořádné uzavřené schůzi. Výsledky diskuse starosta města představí ve čtvrtek na setkání speciální komise k otáčivému hledišti na ministerstvu kultury. Česká republika za pár dní odesílá Výboru UNESCO do Paříže odpověď, co dál se scénou. Finální formulace zřejmě ještě ovlivní schůzka u ministryně. Regionální mutace| Mladá fronta DNES - jižní Čechy

Žluté ministerstvo
7.1.2013
JAN H. VITVAR

Respekt str. 62 Kulturní servis Ministerstvo kultury, kulturní politika

COOLTURA Alena Hanáková byla minulý týden v hlavní zpravodajské relaci veřejnoprávní televize označena za ministryni školství. Leccos to říká o věhlasu jejího úřadu, jímž je ve skutečnosti pochopitelně ministerstvo kultury, ale o to na tomto místě nejde. Autor těchto řádků by se zde rád krátce vyjádřil k aktuálně zveřejněným výsledkům prvního kola výběrových dotačních řízení ministerstva kultury na letošní rok. Tak už jen samotný fakt, že se o letošních grantech rozhoduje až v lednu, respektive až na konci února, kdy podřízení Aleny Hanákové zveřejní výsledky druhého kola, stojí za pozornost. Nemělo by se tak dít, ehm, poněkud dříve? Aby jaksi divadelní soubory, galerie či pořadatelé festivalů věděli, zda mají své akce vůbec plánovat a podepisovat smlouvy? Protože řada těchto aktivit se bez dotací zkrátka neobejde a smlouvy se pak za velkých bolestí musí rušit. A pak jsou tu samotné výsledky prvního kola. Zájemce na první pohled zarazí, že tabulka, v níž jsou žadatelé seřazeni odshora dolů podle toho, jak grantové komise zaujali, je tříbarevná. Zelená patří těm, které ministerstvo podpoří, bílá neúspěšným. Ale pak je tu také barva žlutá. V kategorii „divadlo“ je ve žlutém políčku
Plné znění zpráv © 2013 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz 28

přes devadesát projektů, to je drtivá většina. V zeleném není ani jeden. Co ta žlutá barva znamená? Ministerstvo ji vyhradilo akcím, které od něj peníze dostanou, „avšak jen tehdy, umožní-li to rozpočtové možnosti ministerstva kultury“. Jednoduše řečeno: ministerstvo na žádné divadelní aktivity peníze nemá (včetně věhlasného festivalu německy hovořících souborů v praze či mezinárodní přehlídky v Plzni) a nejspíš mít nebude. Zatím to ale ještě nechce hrotit, protože je rok teprve na začátku. Úředníkům by ovšem autor těchto řádků rád doporučil, aby si příště zvolili jinou barvu. Žlutá je totiž tradičně považována za barvu naděje. A nenechávat někoho v marné naději až do poslední chvíle by mělo patřit k základním projevům kulturního chování. Foto popis|

DAMU = pražská divadelní mafie?
Vojtěch Varyš

7.1.2013 Týden str. 62 Kultura Ministerstvo kultury, kulturní politika

Pražský magistrát těsně před koncem roku vyhlásil výběrová řízení na nové ředitele Divadla Na zábradlí a Divadla pod Palmovkou. Kolem konkursů je, jak je v kraji zvykem, řada nejasností. Vzhledem k tomu, že oba stávající šéfové divadelních scén, Doubravka Svobodová na Zábradlí a Petr Kracik pod Palmovkou, sedí na svých židlích dvacet let, je vyhlášení konkursu rozhodně namístě. Magistrát naznačuje, že by v budoucnu mohly být konkursy na ředitele divadel, která fungují jako příspěvkové organizace města, každých pět let. Jak upozornil server Česká pozice, specifické je také složení výběrové komise, která nové ředitele divadelních scén vybere. Pro oba konkursy je jedna a má sedm členů - tři politiky (Ondřeje Pechu z ODS, Lukáše Kauckého z ČSSD a Alberta Kubištu z TOP 09) a čtyři divadelníky - všichni jsou učitelé DAMU: režisér, ředitel plzeňského divadla a šéf katedry činoherního divadla Jan Burian, scénograf Jan Dušek, herečka Eva Salzmannová a produkční Jiří Sulženko. Magistrát v tom ústy radního pro kulturu Václava Novotného (TOP 09) vidí jen shodu náhod. Naznačuje to ale nebezpečné prorůstání zástupců jedné instituce do rozhodování o pražském divadle: děkan DAMU Jan Hančil zase vede expertní skupinu ministerstva kultury, která má vybrat nového ředitele Národního divadla (favoritem je již zmíněný Jan Burian). A dva nedávné pražské konkursy, na ředitele Švandova divadla a Divadla na Vinohradech, vyhráli rovněž pedagogové DAMU, Daniel Hrbek a Tomáš Töpfer. Naopak jedním z argumentů některých členů výběrové komise na nového provozovatele Divadla Komedie, proč nakonec zvolili Evu Bergerovou, bylo, že právě Bergerová jako jediná z finalistů není navázána na žádnou „partičku z DAMU“. Když někdejší ministr kultury Vítězslav Jandák označil Divadelní ústav - který zamýšlel zrušit - za mafii, vyvolalo to v divadelní obci veřejné pohoršení a spiklenecké pokyvování. Instituce disponující jistou mocí ve specializovaném, z hlediska společnosti marginálním oboru do sebe vtáhne určitou část odborníků, kteří pak symbolizují celou oborovou obec. Slova o mafii jsou asi příliš silná, ale orientovat se jenom na jedno centrum vede k jednostranným pohledům. A právě to pražská divadelní síť nepotřebuje (mimochodem, vypracováním studie o její transformaci byl magistrátem pověřen právě Divadelní ústav). Foto popis| DIVADLO SE SLAVNOU MINULOSTÍ. Karel Schwarzenberg odhaluje na stěně Divadla Na zábradlí pamětní desku věnovanou Václavu Havlovi, který v divadle v 60. letech působil. Čeká tuto scénu ještě i slavná budoucnost? Foto autor| Foto: 1, 5 ČTK, 2 Karel Šanda, 3 Aerofilms, 4 Sony Music 8.1.2013

Odešla velká dáma českého divadla a filmu
8.1.2013
Radmila Hrdinová

Právo str. 9 Zpravodajství Ministerstvo kultury, kulturní politika

S Jiřinou Jiráskovou odešla jedna z posledních představitelek velké herecké generace, odchované ještě osobnostmi meziválečného českého divadla, herečka širokého výrazového rejstříku od aristokratické noblesy po jadrnou zemitost "žen z lidu". A také herečka, jíž nebyl lhostejný osud i morální stav společnosti a kultury. "Jiřinka vždy byla a vždy bude jeden z největších pokladů naší země. Jsem šťastná, že jsem měla tu příležitost být
Plné znění zpráv © 2013 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz 29

u ní tak blízko. Každý okamžik s ní byl pro mě neuvěřitelným zážitkem," napsala včera Právu Lucie Bílá, kterou k herečce pojilo velké přátelství. Jiřina Jirásková se narodila 17. února 1931 v Praze. Otec byl poštovní úředník a nadšený divadelní ochotník. Studovala na klášterním gymnáziu v Kutné Hoře, kde si jejího hereckého nadání povšimla matka představená. Na její popud se přihlásila na pražskou konzervatoř, kam byla přijata a kde její talent pěstili mistři herecké profese jako Ladislav Pešek, Karel Höger, Anna Iblová, Miloš Nedbal či režisér Jiří Frejka. Během studia se konzervatoř změnila na nově založenou divadelní fakultu Akademie múzických umění, kde absolvovala v roce 1950. Spolu s partou spolužáků odešla do Krajského oblastního divadla v Hradci Králové, ale již po roce přešla na pozvání Jiřího Frejky do Divadla na Vinohradech, jemuž zůstala věrná. V tehdejším Divadle československé armády, jímž se vinohradská scéna stala takřka přes noc v roce 1950, se ale křehká černovláska s velkýma očima mohla uplatnit jen stěží. "Nebyla jsem zrovna typ na partyzánku," vzpomínala na budovatelské období. "S Vlastíkem Brodským jsme ani dohromady neunesli jeden kulomet." Klukovské role Začala se uplatňovat v chlapeckých rolích, jako byl Pavka Morozov. Brala je jako hereckou výzvu a zalíbilo se jí v nich natolik, že se jim později věnovala i v rozhlase a vytvořila tak například Toma Sawyera i Huckleberryho Finna. Její ženské charisma ale objevili divadelní režiséři poměrně záhy. První příležitost dostala v titulní roli Deníku Anny Frankové (1957) a pak následovala Dorina v Tartuffovi (1960), Kleopatra v Shawově Caesarovi a Kleopatře (1965) a Jiráskovou milovaná a pro diváky nezapomenutelná Strindbergova Královna Kristina (1966), v nichž herečka hledala svou polohu moderního herectví, vnitřně bohatě psychologicky prokresleného, vnějškově však civilního výrazu se vzácnou schopností sebeironie a komediální nadsázky. Z tohoto rodu byla i její Lulu v Kohoutově hře August August, august (1967), Pilar v Hubačově dramatizaci Hemingwayova románu Komu zvoní hrana (1977) a řada dalších postav. Bohužel, po roce 1968 a zejména v následné normalizaci československé společnosti i kultury se její herecké příležitosti citelně zúžily. Po jejím angažovaném vystupování na obranu demokracie v televizním diskusním pořadu Jizvy, jiskry, jistoty jí byla další práce v televizi znemožněna. Dlouhý půst následoval i ve filmu, kde se poprvé herecky výrazněji prosadila v adaptaci divadelní hry Oldřicha Daňka Pohled do očí (1961). Z její filmografie si připomeňme výrazné snímky 60. let jako Každý den odvahu (1964), Bloudění (1965), Hotel pro cizince (1966), Já, truchlivý bůh, Případ pro začínajícího kata a Světáci (všechny tři filmy 1969). Posledně jmenovaný film je výsledkem jejího uměleckého i životního souznění s režisérem Zdeňkem Podskalským, s nímž žila od poloviny šedesátých let a který jí pomohl v době, kdy jí byla z politických důvodů omezena umělecká tvorba. Otevřel jí nejen cestu k dalšímu vzdělání v oblasti umění, ale probudil i její lásku k přírodě, když s ním od roku 1968 trávila pravidelně volný čas v jihočeských Malenicích, Podskalského rodišti. Starý rodinný dům si zamilovala a zůstala mu věrná i po Podskalského smrti v roce 1993. Podskalskému a svému prvnímu manželovi, herci a režiséru Jiřímu Pleskotovi, přičítala zásluhy na svém "polidštění", jak to s chutí označovala. "Oni dva mi otevřeli cestu k daleko bohatšímu a naplněnému životu – k výtvarnému umění, knihám, divadlu, filmu i přírodě," vzpomínala. "Já byla městská holčička, zatímco Zdeněk odmalička vyrůstal tady, u řeky Volyňky a ve zdejších lesích, znal kdejakého ptáka, brouka, kytku, hada. On mi objevil volavky, brkoslavy, dudky, vydry, ježky nebo kuny. Zamilovala jsem se do nich stejně jako on." Na filmové plátno a televizní obrazovku se Jiřina Jirásková vrátila v 80. letech a hlavně po listopadu 1989. Krásnou postavu životem obroušené ženské vytvořila v Kachyňově filmu Sestřičky (1983), s Jiřinou Bohdalovou se skvěle herecky doplňovaly ve filmech Fany (1995) a Povodeň (2005), velkou příležitost pro ni vytvořil Jiří Hubač ve filmu Zámek v Čechách (1993) v postavě šlechtičny vracející se do rodného, značně zdevastovaného sídla. Troškova lest Proslula samozřejmě i trilogií Zdeňka Trošky Slunce, seno… "Poznali jsme se před mnoha lety, když jsem jezdil z Hoštic do Malenic ke svému strýci a tetě Dolanských. Po svém příchodu na Barrandov jsem měl tu čest asistovat režiséru Zdeňku Podskalskému u filmů Křtiny a Revue na zakázku, kde hrála. Pak jsem ji obsadil do svého prvního celovečerního filmu Bota jménem Melichar a velmi jsem stál o to, aby hrála učitelku Hubičkovou ve filmu Slunce, seno, jahody. Tehdy mi ji ale zakázali obsadit. Přesto se mi podařilo drobnou lstí dosáhnout svého: obsadil jsem do té role Laďku Kozderkovou a dohodl jsem se s ní, že týden po zahájení natáčení ‚onemocní‘. A protože to bylo o prázdninách, tak jsem žádnou další herečku ‚nesehnal‘, až mi nakonec povolili obsadit Jiřinu," vzpomíná Troška. Na televizní obrazovce si získala srdce diváků především v seriálech Sňatky z rozumu (1968) a Zlá krev (1986) v roli krásné a hluboké Hany Bornové po boku Ivy Janžurové, Vladimíra Ráže či Miloše Nedbala. Hrála i v seriálech Život na zámku (1995), Bylo nás pět (1994), Dobrá čtvrť (2005) a velkou popularitu jí přinesla postava hospodyně Kekulové v seriálu Pojišťovna štěstí.
Plné znění zpráv © 2013 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz 30

"Produkce Pojišťovny štěstí mi původně nabídla dvě role – jednu velkou a pak bábu Kekulovou, abych si vybrala. Ale zjevně moc nepočítali s tím, že bych si zvolila právě ji. Já jsem po ní samozřejmě okamžitě sáhla. Myslím, že jsem tím režiséru Jiřímu Adamcovi udělala radost, ale sobě taky, protože to je role, která mi sedí a ze které se dá něco udělat. Dost si spolu rozumíme," řekla Právu. Deset let v ředitelské funkci Její životní láskou bylo Divadlo na Vinohradech, kde od roku 1990 působila po deset let ve funkci ředitelky. Pokládala to za čest i oddanou službu scéně, která jí nabídla nejkrásnější chvíle její umělecké kariéry. Když se po skončení funkčního období vrátila opět jako herečka na jeviště, čekaly ji další krásné role. V jevištní adaptaci Márquézova románu Sto roků samoty, královna v Šotolově Cestě Karla IV. do Francie a zpět nebo postava matky ve hře Vrátila se jednou v noci, kde jí více než jen divadelním synem byl Václav Vydra. Mateřskou roli a partnerství s Iljou Rackem jí přinesla i italská komedie Famílie, kterou měla velmi ráda. Na jevišti vinohradského divadla si ale s chutí zahrála i Klavíristku v muzikálu Donaha!, Charlottu v Čechovově Višňovém sadu a Kassandru ve hře Mocná Afrodité Woodyho Allena. Jejího podmanivého hlasu využíval často i rozhlas, věnovala se i poezii, spolupracovala s Violou a Lyrou Pragensis. Pohnuté životní osudy i svérázný životní optimismus a humor vynikající herečky i charismatické ženy zachytil spisovatel Alex Koenigsmark ve společně napsané autobiografii s názvem Jiřina Jirásková o sobě (1999 a 2008). --Přátelé vzpomínají Václav Klaus Provázela mě řadou volebních kampaní a nebála se postavit i řadě mediálních štvanic, které se proti mně z různých důvodů pravidelně opakovaly. Své názory říkala nahlas, i když jí to v uměleckém mainstreamu nedělalo dobře. Byla člověkem do nepohody, vážil jsem si jí jako občanky, umělkyně i vzácného člověka. Jiří Strach Byl jsem u ní naposledy v pátek před svým odjezdem do Alp, a jak jsem ji viděl, bylo zřejmé, že už se chystá k pánubohu. Její oči říkaly, pusťte už mě k němu. Ale přinesl jsem jí úžasnou zprávu, že je nominovaná na Cenu české filmové kritiky za vedlejší roli ve Vráskách z lásky, a byl to možná poslední úsměv v jejím životě. "Kritikové – tihleti?" podivila se, ale bylo vidět, že má velkou radost. Hrála mi ve filmech Vyvraždění rodiny Greenů, Povodeň, Anděl Páně i ve Vráskách z lásky a vždycky byla pro mě čest s ní pracovat. Ale byla mi i velmi blízká, v poslední době jsem se snažil za ní hodně chodit, a možná jsem jí trochu i suploval vnuka, kterého řízením osudu nikdy neměla. Václav Vydra Měl jsem ji strašně rád a myslím, že ten vztah byl vzájemný. Hráli jsme spolu mnohokrát a na podzim mě oslovila, jestli bych s ní neobnovil inscenaci Příliš drahá Mathilda, kterou hrála s Mirkem Dlouhým. Moc jsem si toho vážil, protože vím, jak dlouho uvažovala, zda je vůbec možné znovu do té řeky po Mirkově smrti vstoupit. Jenže než k tomu stačilo dojít, nebylo to už z důvodů její zdravotní indispozice možné. Když jsem za ní byl naposledy, měl jsem dojem, že už touží být někde jinde. Její odchod je mi moc líto. Odešel mi člověk, kterého jsem si vážil a se kterým mi bylo dobře na jevišti i v soukromí. Zdeněk Troška Byla to dáma, noblesní, elegantní, se smyslem pro suchý anglický humor, která dokázala zahrát úplně všechno – od hraběnky po domovnici. Naposledy jsme se potkali v září na vzpomínkovém večeru na Felixe Holzmana, kdy s Davidem Šírem sehrála scénku o hledání aluminiového klíčku. Už za pomoci ošetřovatelky, těžce, ale s šarmem. Je smutné, když tak velké herečky odcházejí. Ale takový už je život. Martin Stropnický Já necítím žádný tragický smutek, ale spíš takové prázdno a zastavení. Jiřinka se dožila krásného věku, a když jsem za ní byl o Vánocích, tak už mířila jinam. Chci si ji uchovat v paměti takovou, jaká skutečně byla – jiskřivou,
Plné znění zpráv © 2013 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz 31

energickou, ironickou herečku, díky níž jsem se do značné míry vrátil k divadlu a s níž jsem prožil dva nezapomenutelné měsíce při zkoušení Famílie. (rh, míš, ČTK) V roce 1998 získala Jiřina Jirásková Cenu Thálie za celoživotní dílo a o deset let později byla uvedena do Dvorany slávy televizní ankety TýTý. V říjnu 2006 jí prezident Václav Klaus udělil Medaili Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění. Jiřinka vždy byla a vždy bude jeden z největších pokladů naší země. Jsem šťastná, že jsem měla tu příležitost být u ní tak blízko Lucie Bílá Foto PRÁVO – Petr Horník Foto: V televizním seriálu Františka Filipa Sňatky z rozumu (1968) s Ivou Janžurovou. Foto archív Foto: Jejím životním partnerem byl režisér Zdeněk Podskalský. Foto Profimedia.cz

Plné znění zpráv © 2013 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

32

Sign up to vote on this title
UsefulNot useful