Štěpán Kopřiva Zabíjení

1 Jasně ţe mě mučili. A sadisticky. Ţádné elektrošoky do varlat nebo vymývaní mozku thion-dazmem a oxyprothepmem, to jsem si odbyl před pěti lety. Teď to bylo daleko horší. Nastoupila hypnóza („Aţ se probudíte, budete se cítit odpočatý a nikdy nebudete chtít spáchat ţádný zločin.―), pokusy o telepatický průnik („Vysílám do vaší mysli konkrétní pozitivní myšlenku.―) a působení přírodní energie („Pevně sevřete tento vyschlý zaječí bobek a nechte do sebe proudit jeho biosílu.―) A samozřejmě vegetariánství. „Je to všechno tvoje chyba,― řekl jsem Hitchcockovi. Říkali mi, ţe jsi tím, co jíš. Říkali, ţe mi pšeničné kličky udělají dobře. Říkali, ţe se po jogurtech bez příchuti budu cítit lépe. Říkali, ţe to sice bude trvat, ale ţe si tuhle stravu zamiluju. Věděl jsem, ţe lţou, vţdycky mi lhali, ale tentokrát poprvé mi to vadilo. Měl jsem tak intenzivní sny o pečených kachnách, ţe jsem se budil s matrací čvachtající slinami. Něco jako ústní poluce s frustrací hladkou jak naleštěné linoleum. Občas jsem mlátil hlavou do zdi. „Tvoje chyba. Smiř se s tím, prde,― řekl jsem Hitchcockovi. Poslední maso jsem měl v ústech před dvanácti lety, kdyţ jsem bachaři ukousl tři prsty. Přestoţe podle domorodců z Fidţi patří lidské prstní kůstky k nejvyhlášenějším lahůdkám, musím říct, ţe to nebylo nic moc. 2 Na stěně mé cely, vlevo ode dveří, dvacet sedm a půl centimetru nad podlahou, je prasklina. Kdyţ se na ni díváte z pětačtyřicetistupňového úhlu, připomíná profil Alfreda Hitchcocka, zjednodušené obrysové logo, které se objevuje pod úvodními titulky seriálu Alfred Hitchcock uvádí, na obálkách knih a v hlavičce Magazínu záhad AH. Posledních šest let je Hitchcock můj hlavní konverzační partner. Asi čekáte, ţe vám začnu vyprávět o tom, jak mi odpovídá, jak na mě opravdu mluví, coţ je způsobené tím, ţe prasklina v takovémhle tvaru není jen tak obyčejná prasklina, ani náhodou, pane doktore, puklina ve tvaru nosu a podbradku mistra hororu přece NEMŮŢE vzniknout sama od sebe, je to zázračná prasklina, ano, ano, zázračná mluvící prasklina, cuk cuk, slint slint, uţ je čas na barevný pilulky. Zřejmě vás zklamu, ale jestli něco říká, já to neslyším. Mluvím k Hitchcockovi z toho samého důvodu, z jakého dvakrát denně dělám kliky a třikrát sedy/lehy Taky se snaţím co nejvíc chodit. Jestli se ptáte proč se vysiluju, kdyţ nemám šanci, ţe by mě někdy pustili, nemám pro vás odpověď. Evidentně jste nikdy nebyli na samotce. Neţ se objevil Hitch, měl jsem pavouka. Říkal jsem mu Renfield, protoţe ţral mouchy. Bydlel v krabičce od sušenek Máslový vítěz, kterou jsem dostal od bachaře. Ne od toho, co jsem mu snědl prsty, od jmého. Kdyţ mi Renfield utekl, byl jsem dva měsíce v depresi. „Ty víš, co je to deprese, neříkej, ţe ne,― vytmavil jsem to Hitchcockovi. „Řekl bych, ţe

ke konci ţivota jsi z ní nevylezl. Točit jednu sračku za druhou a lámat si hlavu, co se stalo, proč uţ to nefunguje – to muselo bejt hustý.― Myslím, ţe jedním z hlavních důvodů Renfieldova útěku bylo, ţe se tady nevyskytovalo moc much. Pár jich sem vlítlo, to jo, ale samé anorektičky. Vypasených masařek se šťavnatě zeleným chitinem se tu moc neobjevilo. Přesněji ani jedna. Co by taky dělala dva kilometry pod zemí. „Já ti řeknu, proč to nefungovalo. Zničili tě Truffaut a Godard, protoţe potřebovali za kaţdou cenu vyprefabrikovat důkaz k té své choromyslné teorii reţiséra jako auteura. A ty jsi jim to seţral. Přečti si Goldmana. Ví o tom všechno.― Přesně tak. Přestat fungovat je jedna z věcí, kterou by si člověk s chutí odpustil, něco jako mák zalezlý v zubech, magazín Ţena & domácnost nebo rakovina konečníku. Přestat fungovat je krize – zvlášť kdyţ člověk předtím jel na plné pecky. Trochu o tom vím, protoţe neţ mě sem zavřeli, jel jsem na nejplnější pecky ve Sluneční soustavě. Jen za ty čtyři roky, co jsem pracoval jako vyhlazovač pro Okruh, jsem na jejich příkaz zabil sedmnáct tisíc devět set padesát jedna lidí. Ale za to tady pochopitelně nejsem, jsem tu za těch čtyři sta dvanáct lidí, které jsem zavraţdil ve svém volném čase. 3 Uţ zase mě zplynovali, kdyţjsem dělal kliky. To mi provádějí naschvál. Zatmívačka do čemé. Roztmívačka. Vezou mě na kompozitní desce, znehybnělého osmnácti pouty ze slitiny titanu, mědi, zinku a berylia. Deska má na spodní straně gravivinče, takţe pluje vzduchem metr nad zemí. Tuhle část mám rad, připadám si jako Han Sólo. Vyjedeme výtahem do mínus jedničky, kde proplouvám středem bloku s lehčími vězni – teroristy, ţháři, znásilňovači, nájemnými zabijáky a tak. Je to nejkratší cesta do ředitelovy kanceláře, takţe všichni vědí, kam směřujete, a na mukla, který se tudy ubírá, celý blok pokřikuje povzbuzující nadávky, oplzlé rady a klenoty lidové slovesnosti. Na mě nikdo nepokřikuje nic. Ve Wiltonově kanceláři mě naaranţovali do svislé polohy. Wilton seděl za psacím stolem. Kromě něj tam byl ještě nakrátko ostříhaný muţ v šedém obleku. „Jak se mate, Kellere?― zeptal se Wilton. „Bombasticky. Slunná pláţ v Karibiku je proti mé cele skládka toxického odpadu.― V huhlání skrz zaťaté zuby mám solidní praxi. „Povinné turistické výpravy do téhle kanceláře prostoupené pachem hnisavých boláků na tvém péru a kradmo vypouštěných vajíčkových pšouků jsou jedinou hrubkou v bukolicky plynoucím textu mých dní.― Jak vidíte, snaţil jsem se vyuţít příleţitosti k nenucené konverzaci, kdykoliv se naskytla. „Kam se budeme fotit dneska? Na obálku Domácího kutila? Nebo ţe bychom uţ postoupili k Co je šušky, není hušky?― Naštval jsem ho – to se poznalo podle toho, ţe sloţil prsty do stříšky. „Tak to je Keller v celé kráse,― obrátil se k muţi v šedém obleku. „Tentokrát má jeden z lepších dní, řekl bych.― Muţ vstal a šel si mě prohlédnout. „Nechoďte k němu moc blízko,― řekl Wilton. Muţ přistoupil těsně ke mně. Stejně jsem ho nemohl kousnout. Neměl jsem sice tu dementní

masku („Dobré ráno, Clarice―), ale moje čelisti byly staţené celohlavovým Lowellovým svěrákem, jednou z nejlepších věcí na rozmačkávání lebek, jaká kdy byla vymyšlena. (Proto jsem taky huhlal, ne ţe bych měl vadu řeči.) Muţ měl vyšisované oči a na spáncích, vyholených nejspíš mašinkou na psy, začínal šedivět. Nezkoumal mě nijak zvlášť důkladně, po pravdě řečeno to byla dost povrchní prohlídka. Jako by si jenom ověřoval známá fakta. Moţná čekal, ţe něco řeknu. Neřekl jsem nic. Muţ odpochodoval zpátky před Wiltonův psací stůl. „Tak jo,― řekl. Ten to teda uměl rozjet. „S Kellerem je těţké pořízení,― začal vykládat Wilton. „Jako u jediného chovance jsme u něj nezaznamenali absolutně ţádný pokrok v převýchově. Víte, snaţíme se pouţívat nejmodernější metody, nebojíme se ani těch netradičních,― upadl do dikce učitele občanské nauky (stav, který se ho zmocňoval v blízkosti zástupců tisku). „Máme na to v naší věznici takový program, moţná jste o něm slyšel, říká se mu Wiltonův program, a musím říct, ţe například reţim vegetariánství-― A bylo to tady. „Jeţíši Kriste, zavři hubu, ty überkrávo,― vyletělo ze mě. Jeho prsty se scvakly do stříšky, jako by měl v konečcích magnety. „-přináší podivuhodné výsledky,― snaţil si mě nevšímat. Tentokrát byl ovšem přerušen muţem v šedém obleku. „Myslel jsem 'takjo'jako 'takjo, beru ho',― řekl Wiltonovi. Ředitel vyvalil oči. „E?― „Jako ţe se mi hodí. Jako ţe si ho vezmu s sebou.― Wiltonův nervózní smích zněl jako zakdákání slepice, kterou právě kouslo do zadku vlastní vejce. „Moment, inspekce ministerstva spravedlnosti nemá… My si asi nerozumíme. Tohle je Keller. Ne nějaký obyčejný masový vrah. Zabil čtyři sta dvanáct lidí. Má jedenáct doţivotních trestů a uţ nikdy neopustí tuto věznici.― „No, já nejsem tak docela z ministerstva spravedlnosti,― vytáhl muţ z náprsní kapsy dopis. Papír byl zmačkaný a Wilton ho automaticky uhladil dlaní. „To-Odbor čtyři sta osmdesát je, hm, Okruh?― „Ne. Krizové centrum.― „Pak ovšem nevidím-― „Čtěte dál.― Četl dál. „Nikdo mě o tom neinformoval,― řekl ublíţeně, kdyţ dorazil k rozmáchlému podpisu, pravděpodobně samotného Ó Nejvyššího. „To je v pořádku. Tak důleţitý nejste.― „Hehe,― řekl jsem. „Ticho!― vytrčil na mě ukazovák. „Nebo přísahám, ţe tentokrát dovolím Murphymu, aby si to za ty oţraný prsty vybral aţ do konce a-― „Zavři hubu, überkrávo,― poradil jsem mu. „Tak a dost!― zařval. Takhle jsem ho ještě neviděl. Ukazovák, kterým na mě mířil, se ocitl na tlačítku bzučáku. „Sluţba!― „Pomalu s tím Overlordem,― řekl muţ v šedém obleku a sebral Wiltonovi dopis. „Sluţba moţná ani nebude potřeba.― To „moţná ani― řekl jako „sundej doprdele okamţitě ten prst z

ţe nejvyšší soud vaši ţádost zamít-― „Jo. ale sundal doprdele ten prst z bzučáku. kterou jsem po šestnácti letech viděl.― oznámil mu Wilton.― Muţ v šedém obleku se na něj bezvýrazně podíval. Nejslavnější vězeň mu proklouzával mezi prsty (křečovitě zaťatými do stříšky).― řekl. Byla to první ţenská. „Ve vašem případě pěknejch pár let. überkrávo. Jeho lidé mezitím seděli dva stoly od nás. „Neţenete to trochu moc přes první signální? Co moje duševní potřeby? Co můj vyhladovělý intelekt. nebe bylo fajn (i kdyţ na můj vkus trochu moc modré). buďte si jistý. Harrowell si všiml. Napište si písemný dotaz.― řekl muţ. ale to smaţené kuře. Jo. „To v ţádném případě nemohu připustit. oukej.― „-tak i potom. Kdybych to věděl. 4 Wugga Bugga.― řekl. čerstvý vzduch ušel (i kdyţ na moje gusto v něm bylo málo smogu). Dojím kuře a pak se uvidí. ţe šedivějícímu muţi v šedém obleku mám říkat poručík Harrowell.― „Vy jste se zbláznil. tak jsem se rozloučil s Alfredem.― Zašklebil jsem se. a oni budou muset vystřílet lokál. jak jsem dostal záchvat agorafobie. Smaţené kuře. Velice rád bych vás oblaţil popisem. Uvnitř přede mě hodil jídelní lístek ve tvaru nákladního tugu a řekl mi. bez ohledu na to.― pravil muţ v šedém obleku a uvedl mou kompozitní desku do horizontální polohy. si musíte podat ţádost. Zatím jsem neuvaţoval o tom. „Drţeli vás tam o hladu nebo co?― zeptal se Harrowell a zakýval na servírku prázdným šálkem kávy. jasně. Nemáte odpovídající prověrky.bzučáku―. jak se za ní dívám. jasně. celí nesví při představě. ale… Zatmívačka do černé. „Jen klid. ať si objednám. To se mi zamlouvalo.― Viděl jsem paniku v jeho očích. S kým se bude fotit? Se Sergejem Fakanoţroutem? Těţko.―A protoţe tohle není běţný případ.― „Ještě jsem nedomluvil!― vykřikl Wilton. nařídil odemknout pouta. ţe je to příkaz odboru čtyři sta osmdesát. Mediální aura v hajzlu. jak těţko se člověk soustředí na veledůleţitý duševní úkony. jak jsem se poprvé nadechl čerstvého vzduchu. Nebyla hezká. vůbec jsem si jich nevšiml). Tu nízkou hodnost jsem mu i v jeho věku věřil. ţe bych něco udělal. kdyţ má hlad a pěknejch pár měsíců si nezapíchal. To uţ jsem věděl. měla tvarohovitou pleť a pánev. paneboţe.― Napil se. Hned teď.― řekl jsem. kterou posoudí nejvyšší soud. ţe něco udělám. A ţe si Kellera odvezeme. jak jsem poprvé po šestnácti letech uviděl nebe. Muţ pokračoval: „Chci tím říct. na co mám chuť. volné prostory ubíhající kolem dálnice nebyly špatné (teď kecám. Wiltonovi ne. protoţe jen co jsem se probral. „To je absurdní! Nemůţete si dovolit takhle jednat s ředitelem největší-― „Zavři hubu. Servírka Harrowellovi dolila kávu. jde o extrémně nebezpečného vězně. do prdele?― „Taky na něj dojde. „Ale z vlastní zkušenosti vím.― . to byla podkoţní injekce oblbováků vbodnutá Jeţíši Kristovi v hodině nejtěţší. ţe by z ní mohla vypadnout čtyřčata a ona by si toho ani nevšimla a celý den je za sebou tahala na pupečních šňůrách jako vodní lyţaře. „Bylo to mnohem horší. „I kdyby ten příkaz byl pravý – coţ si musím ještě telefonicky ověřit-― „Ani vás nepřepojí. „Tak my jdeme. „Na večer uţ jsem vám objednal děvku. jo. ţe tady mám vlastní lidi. sundat Lowellův svěrák a zastavit s obrněným gravem na parkovišti před motorestem Wugga Bugga.

Opičí dráha byla pokrytá kapkami rosy a vypadala v ranním oparu jako zpocené.― „Nejsou Vánoce. ţe jsem vybral právě vás.― Přestoţe jsem se zařekl.― „Věci se za těch šestnáct let změnily. Směl jsem si sednout vedle řidiče. V administrativě jsou jiný skupiny. Kdyţ jsme večer dorazili do Terária. „Dejte mi čas.― „Jo a ještě něco.― Došli jsme k opičí dráze a zastavili se. abych vám zazpíval koledy. Ale ţádnej z nich není jako vy. Neptejte se mě proč Řídicí důstojníci nejsou normální lidé. o co teda vlastně sakra jde. 5 „Okruh byl proti tomu. jsou nejhorší. jak ty nejjednodušší věci fungují nejlépe. „A já hlupák myslel. který mají taky vliv. čekal na mě vídeňsky řízek a sedmnáctiletá čínská děvka. Prstence nebyly za kamufláţí modrého nebe jako obvykle vidět. Takovejm se neodpouští. utrhl stéblo trávy a začal ho ţvýkat Chutnalo skvěle odporně. Podíval jsem se z okna.― „Uhm. Nedal jsem jediným pohybem najevo.― Dialog na prd. Kellere. tu holku rychle odvedli. ţe chcete.― „Dostal jste mě. Bydlí teď v jedny z těch luxusních vil na severní straně . co hrají přímočaré feráky typu . A ti. Harrowell zaplatil a pokračovali jsme dál na jih. jako býval. Tedy na Saturnu.― Zamravenčení v tepnách.Odloţil jsem ohryzanou kost a utřel si ústa ubrouskem. ale pořád to byla mana. co jsem se udělal. Kdyţ byl Okruh proti. Jenom v pokoji nebyly ţádné ostré předměty. máme kvalitní vyhlazovače. Zapálil jsem si camelku a opřel se Wugga Bugga.― „Nemáme. Zabalil to. Chvíli jsme nepromluvili Dál jsem seděl na patách a kousal stéblo.jsem obyč voják. a Harrowellovi lidé se postupně uvolňovali. zkorumpovaný. ať můţu vyrobit správně šokovaný výraz. zmutované Lego.― „Třeba. „Řekl bych.― „Byl jste čtyři roky jejich číslo jedna. ţe to nevyslovím. vyletělo to ze mě. absolutně ochočený. a hned.― „Hele. Cigarety. ale… Jasně. „Kdo ho dostal?― „Nikdo. Hodně. ţe máte nejvyšší čas se mě zeptat. Alespoň na nejbliţší čtyři minuty. za těch šestnáct let se objevilo pár maníků.― Dřepl jsem si.― „Hm. ohebná a těsná. ale moţná chtěl. s ničím se nemaţu. šlapka byla voňavá. „Co mě spíš překvapuje je. Zas tak moc mi Harrowell nedůvěřoval. chlapi―. abych si myslel. Kellere Okruh uţ není tak mocnej. nechci vám cukrovat polevu. ţe je. „Amen. „Máte přece Di Fazze. ţe mě Ó Nejvyšší schválil. všechno na rovinu. Je stejně komické.― „Třeba odbor čtyři sta osmdesát. který byli hodně dobrý. ráj na Zemi. Harrowell sebral z trávy prut a začal s ním švihat. Nebyl nervózní. ţe bych se chtěl o něco pokusit.― Ale nekecej.― Šoupl mi po stole krabičku. Byl jsem jeho Uplacený.― „O co teda vlastně sakra jde?― „O zabíjení. Řízek byl tuţší. je v důchodu.

― řekl jsem já. „Bude to domino situace. takţe…― „Co se jí stalo?― Ne ţe by mě to zajímalo. dělal jsem větší práce.― opravil se. Kellere. Dyť to znáte.― Podíval se mi do očí a znovu si chlapsky odflusnul. „Potřebujem vás. já vám to řeknu na plnou hubu. Vlastně ne. ţe uţ toho nechal a ţe se mu z profi killingu dělá šoufl. Číslo na horní hranici. ţe jediný dva lidi. ne?― Znal jsem to. co by tohle – kromě něj – mohli zvládnout. „To mi zní jako ţe máte někde hustej průser. kurva.― Odplivl si. Kellere. jako by i jeho samotného štvalo. Jako správný řídící důstojník zařadil dvacetisekundovou psychologickou pauzu (během které čmáral hrotem prutu do písku něco. Kurva.― Uţ mi s tou proklamativní férovostí začal jít trochu na nervy.― Trochu problém. ţe to s tou pózou jsem-přímá-a-rovná-guma přehání čím dál víc. Pak zvedl hlavu a zpříma na mě pohlédl. To by se mi nelíbilo. Ale nevysvětlovalo to.― „Jo. ale i to se dalo.― „Malýho? Velkýho?― „Berlín. jsou Pavluschka a vy. Pak zvolna přikývl. Nakoupil si akcie Microsoftu.― „Plyn?― „Ne. Musí to bejt nenápadný.― „Potřebujeme eliminovat větší počet lidí.) „Kdyţ jsme za ním byli. „Nebudu vám kecat. Fakt nutně.― Takţe mi došlo.― „Klasický výbušniny?― „Ne. No co byste na to řekli? „To mě poser. proč okolo celé věci provádí tak komplikované rituální tanečky.― Hola hola. Dobře. chlape. proč ho Di Fazz poslal do hajzlu.― Od hlavní budovy Terária zabučel klakson zásobovacího grava s prima křupavými rohlíčky. „Jak jsou rozhození?― „Všichni v rámci jednoho města. co vypadalo jako čtyřtaktní motor souloţící s pěti ţirafami). „No tak to vysypte. „Zatím to vypadá. ţe mi musí říct: „Detaily jsou tajný.Olympic Mons. Máme. kurva. „Dobře. (Já vím. cpal nám do hlav. Naštěstí ne mně do ksichtu. „musí to bejt supernenápadný. ţe tuhle práci by zvládl i ten poslední debil z vašich speciálních jednotek. Zatvářil se znechuceně.― Začínal jsem mít pocit.― Chvíli bylo ticho.― „Můţu pouţít nukleární zbraně?― „Ne. nic moc. A proč si Pavluschka radši zalezla do . Ale nic rekordního. „Kolik?― „Třicet jedna. Všem tvrdí. Určenými pouze pro instruktory. Kellere. samozřejmě.― Eliminovat – to slovo řídící důstojníci zboţňují. ale v té chvíli se můj mozek zabýval jinými věcmi neţ jak se blýsknout co nejperlivějším bonmotem.― Vyplivl jsem rozţvýkané stéblo a neodpověděl. Ani nic podobnýho. Ten na Zemi. chlape. „Pavluschka je mrtvá uţ osm let.

co je to MEME?― „Jo.― Domino situace. nejméně na stupeň alfa. O co tomu kaštanoví jde? O zápis v guinnessovce? „Vysvětlím vám to. Ti lidé tu informaci v tuhle chvíli ještě neznají. Takovej blbec nejste. vy komiku. ve kterém jsem šestnáct let nebyl… nic moc. Odstínění museli povinně podstoupit všichni. Kráva dělá béé. No.― Neodstíněný mozek rovnal se mozek normálního smrtelníka. Atak dál. I kdyţ to rozhodně nefunguje na sto procent. Tak dělá ovce. pěti lidech. Slyšel jste někdy o počtech. Třicet jedna – to je logisticky nemoţný. Určitou kurevsky tajnou informaci. Kellere. kterýmu by se dala z neodstíněnýho mozku vytáhnout inkriminovaná informace. Víte. „Musíme zabránit šíření.― přerušil jsem ho. . Tady se nebavíme o čtyřech. Ivani měli pro tenhle obor vţdycky slabost a tohle je asi nejdál. „MEME je zkratka pro minoritní elektromagnetické ejekce. aby jim nikdo nemohl nic vysát z hlavy. musíte mít jistotu. protoţe by to mělo… no. „je ta úplně nejdebilnější výchozí pozice. neţ je odstraníte. Ale stejně – občas se jim s tím podaří děsivě přesná trefa. Přesně podle první kapitoly psychologické příručky pro řídící důstojníky. Tohle.― „Jakto?― „Detaily jsou tajný. „ţe kaţdý den přesně ve dvacet tři nula nula prolítává nad Berlínem ruskej špionáţní satelit vybavenej snímačem MEME. který rostou geometricky? Je to neproveditelná operace. ţe to není ideální konstelace-― „Ne. „No jo. O vyvraţdění Terária nešlo.― „MEME je zkratka… Nesmysl. máte pravdu. málem se mu to vymklo z rukou. A ještě předtím.― „Dobře. ne?― Takovéhle odpovědi jsem miloval. kurva. Je jich třicet jedna. „Hele.― „Jde o to. za kaţdou cenu. Harrowell se zamračil. tak si to nechte.― „Tohle vědět potřebuju a vy to víte. tak dělá kráva. na férovku: mně je jasný.― řekl. Tuhle variantu jsem uţ pár hodin zvaţoval. dalekosáhlý následky. Dosavadní rekord v dominu má Di Fazz. kterým to řekli. „Ale na ty vy jste přece expert. kam se kdo v takzvanejch telepatickejch skenerech dostal. Kokodák?― „To ne. „Jak to mám vědět? V ţivotě jsem ovci neviděl. Za b) vymlátit Terárium a vzít roha. Za a) vrátit se do cely k Hitchcockovi. prostě bych to buď zvládnul nebo ne (ale spíš jo.― řekl. chlape. ale brzy ji znát budou. jenţe chtít zmizet ve světě. Proto musí být eliminováni. byli to jenom vojáci).― Harrowell zahodil prut. Rusové to vyvinuli před osmi lety. A budete na to mít jenom šest hodin. A ovce?― Pokrčil jsem rameny. ţe jsem z to z něj vytáhl. musíte eliminovat i ty. to vám fakt nemůţu říct. tomu nemůţeme zabránit. tenkrát jich bylo jedenáct a bylo to těsně. kurva. ale chtěl ve mně vzbudit dojem. „Ne.― „Blbost. kdo se dostali v hierarchii agentury dostatečně vysoko.― Věděl jsem. která se za ţádnou cenu nesmí dostat na veřejnost. Dyť to znáte. Ale…― Vší silou se vyprostil z konverzační baţiny. Kellere. Pakliţe to pustili. Ani jsem nemusel probírat moţnosti. ţe to nedali dál. Takţe vám doufám docvaklo. neţ mi do těla napíchnou sledovací zařízení. ţe konkrétně tuhle informaci nakonec vyklopí. proč přesně v jedenáct hodin večer nesmí bejt v celým Berlíně naţivu jedinej člověk.― Zamyslel se. moţná ani na padesát.urny. „Ti lidé něco vědí.

Harrowell se šklebil. Vyšel jsem z trenaţéru. abysme viděli. Vypadal lehce otřeseně. Napřed musíme voperovat zpátky implantáty.― oznámil hlas instruktora SSS z reproduktorů.― „Ty bioimplantáty se ujaly dobře. by mě těţko zastavil. ale nebylo to potřeba. Neřekl mi.― řekl instruktor. „Za celou dobu existence Terária. Testovaný subjekt číslo 211. „No. vyztuţenou kostru. Za c) to vzít. Takováhle gesta lidi podvědomě uklidňují. obojí poloţil na podlahu a ukázal. Celkové hodnocení: třináct bodů. Nebo aspoň sekačka. dveře zasyčely.― řekl instruktor. Gomezovou. „Kdy odlítám?― zeptal jsem se. 'Holomajzna'. co tady kdo měl. ale nejsem idiot.― Moje zdejší alias. Světla se rozsvítila. který z vás v base vytahali. MGP-15 v mé pravé ruce mířila na dveře vlevo. Borowského a podobný ksindl. vytáhl ze zadní kapsy zmačkanou krabičku camelek a zrovna jsem šacováním stopoval zapalovač. co se mnou bude.― „To jde. dávno jsem to udělal.― přikývl Harrowell. Kdybych chtěl oba zabít. Vycvakl jsem zásobník z emgépéčka. eh. Ani jsem nebyl moc udýchaný.― Přikývl jsem a zvedl se. Vykročili jsme k důstojnické jídelně na snídani. „Počet testovacích monointeligentních subandroidů: jedenáct. ţe náhodou nemám v ruce automatickou peruánskou pseudoUzi. Počet zásahů: čtyřicet čtyři. Pravou totoţnost znal jenom Harrowell. přestoţe nemají ţádný význam. Opřel jsem se o zeď. Nikdo se v nich uţ neobjevil. Doufal jsem. „Za pět dní. odtrhl ode mě nevěřícný pohled a zabořil ho do nakřivo utrţeného výjezdu z počítače. A taky seznámit se zbraněma.A lovce měl Okruh vţdycky nejlepší. Počet ran vystřelených subjektem 211 během akce: čtyřicet čtyři. Plastopaxarové odštěpky chřustly pod podráţkami. Zbraně přidělené subjektu 211: Taurus PT 92 C s poškozenými mířidly a vyřazená MGP-15. Celý předvčerejšek jsem strávil na operačním stole a poslouchal Orlando Furioso.2 (slupku s nitkovým kříţem mi Zuřivý Chirurg přilepil natvrdo na oční foveu). Plus čistě cvičná rekapitulace sedmýho výcvikovýho stupně. Ztíţená viditelnost: stupeň mínus sedm. Všiml jsem si. „Čisto!― zařval jsem. Moţná jsem trochu blázen. jak na tom jste. jak se za pancéřovým sklem podíval na Harrowella. a takový detail. a já se nezeptal. 6 Poslední obličej se rozprskl a já dopadl na zem. „Tak to bysme měli… Simulační situace 24-N. ne?― zeptal se nevinně Harrowell a připálil mi. hm. Instruktor bouchl do tlačítka. „To je nejlepší výsledek. Operující chirurg zřejmě ujíţděl na barokních rytmech a smaţil Zuřivého Orlanda dokolečka dokola. příčně pruhované svalstvo napumpované extra dávkami monoglykogenu. Nebo by si najmuli Doktora. Měl jsem teď v hlavě zabudovaný terčový systém Lee Harvey 7. Z toho dočasně zneškodňujících nebo přímo smrtelných: třicet dva. kdyţ z kontrolní místnosti vylezli Harrowell a ten instruktor Speciál Space Service. aţ úkol splním. Doba trvání akce: čtyři sekundy. „Čtyři sekundy. chemicky . ţe mám prázdné ruce. ţe budou buřty. Chm. Pokud jsem zrovna nebyl v narkóze.

Psychologické testy Harrowell vynechal. jedno? Některá vám přece musí sednout líp neţ ty ostatní. ne?― . „Něco podobnýho jsem ještě neviděl. „A pro policajty. Instruktor vyfoukl kouř.― řekl jsem. Musím přiznat. shyby. kurva. „A on se přitom dostal pod čtyři sekundy. „Tak co to bude?― zeptal se Harrowell. Rozhodně nebyl cvičenej u speciálních jednotek – ignoruje ten nejrozumnější postup levá-čisto. „Prostě rarita. vzápětí bez vydechnutí ostrá střelba na pohyblivé terče. Taky mi něco prováděli se slezinou.― řekl jsem. kdy orangutan Guttenberg začal blbnout se svým literním puzzletem. Tohle přece není jenom bioimplantátama.― „Glock? Walther? Čézetu?― „To je jedno. byl knihtisk plných pět století tiskovou technikou numero uno – a pak stačily čtyři roky koncem osmdesátých let dvacátého století. ţe od roku 1440. aby byl s nástupem počítačů smeten ofsetem. pravá-cíl. Bojuje jako prase.― řekl instruktor.upálená aferentní vlákna. Taky proč by se měnily. Byla to podobná situace jako s knihtiskem. Ne ţe by na skladě nebyly modernější technologie. Teoreticky. Hříčka přírody.― „Jak. myslím. dotáhnu to na tři. Kdyţ je něco ideální. ţe drénovali lymfatický průtok. Opičí dráha. co?― „Pistole jsou pro buzeranty.― Vytáhl z kapsy cigarety a cinkl zippákem s leptaným emblémem SSS.jako záloţní. „Asi dvě pistole.― „Hmch. chlape. Teoreticky by mu jeho paskvilní styl vůbec neměl fungovat.― protočil instruktor oči v sloup. neucítím dalších čtyřicet minut ţádnou bolest a měl bych být (samozřejmě pokud to nekoupím do ţivotně důleţitého orgánu) akceschopný. ţe se vytasí s nějakou úţasnou revolucí zbraňových systémů. ţe mi Harrowell začne předvádět blikající blastery nebo pulsní fázery. některé věci se nemění. „Tenhle člověk má úplně podivný reflexy. Odpoledne jsem absolvoval fyzické testy. A pokud si pak píchnu dávku syndrenalinu (říká se tomu tak. dodal mudrlantsky masový vrah. po okraj nabité regenerační urychlovače a do trupu mi vstříkli dva litry gyroţelé. Večer jsme navštívili zbrojní sklad. Tenhle zvrat u zbraní ještě nenastal. Uţ takhle mi bylo pěkně blbě.― Harrowell se uţ zase šklebil. ale radši jsem se po tom nepídil. kliky. Volný styl beze zbraní proti čtyřem soupeřům. Nejdůleţitější úpravou bylo voperování traumatických tlumičů – měl jsem vydrţet aţ tři zásahy střelnou zbraní. zabíjení uţ nikdy nebylo stejné od doby. i kdyţ se syntetickým adrenalinem to vlastně nemá nic společného). „Nedělej ze mě vola. zatímco jsem klábosil s Hitchcockem – a já se nebudu chytat. „Dejte mi jenom jednu pistoli. Nebo to mohlo být z toho Vivaldiho. Vezměte si. která proběhla. Jenţe něco vyvinout a něco protlačit do komerční praxe jsou dvě různé věci.― „Coţe?― Stejně jako se radikálně změnila pop music. . pravá-čisto. Kde jste ho vyhrabali?― „Detaily jsou tajný. Dyť to znáš. je to ideální. dopředu.― Neřekl jsem. ţe jsem se ve skrytu své píchlé duše obával. Harrowelle. Princip palných zbraní se od čtrnáctého století nepohnul o milimetr. přátelé. Ale jak je vidět. kdyţ se začal pouţívat polymoog. ţe kdyţ mám formu a normální zbraně (a omračující granáty a primacord). co do záře reflektorů vtančila Uzi. zaběhnout tři kilometry pod sedm minut. tři kola hybridního šermu. dveře.

7 „Co mi řeknete o hysterické vánočce?― zeptal jsem se Harrowella. a víc vás zbraň nemusí zajímat. Tato chaotická situace byla stabilizována sestavením humra. tenhle mi pásne víc do ruky. Ve skutečnosti jsou to všechno nepodstatné kraviny. místo abyste se zajímali. kdyţ je to áčkový model.― Harrowell otevřel vupperplastové desky. Kdyţ nedokáţete bleskově vystřelit ze všeho. M. Pohlédl mi do očí svým drsným. Kdyţ jste v akci. Nečekaným problémem se ovšem ukázaly dobře natřesené Pyreneje. Měl jsem za úkol zjistit. Ta ovšem brunátněla čelnou borovicí. Steyry TMP.― „Kulomet?― „Pro všechny případy. uţ by nebyla tak supertajná. Dilema jak z hádankářského krouţku.― „Je to tam. Strongholmský sněhulák vykvete 14. ale tenhle má zase citlivější spoušť. rozdíl je minimální. na co se při výsleších ptát. Nízkopodlaţní uzenář ji předal dobře natřeseným Pyrenejím. Vyšli jsem ven. „Dobře natřesené Pyreneje měly pojistku. abych věděl.― Nemusel mi říkat jaká. Četl jsem: Číslo případu: 34 6-BT/g Odbor: 4 80 Vyšetřující důstojník: npor. kterej měl případ na starost. Stačí. jak nejrychleji dostat něčí mozek na zeď. ani bysme vás nepotřebovali. Ale kdyby tu informaci znal kaţdý pěšák jako já.Na to.― „MauserHSc?― „Můţe být. nesnáším pojistku vlevo… Military nadšenci v hospodách celé planetární soustavy o tom kaţdý večer nakydají telenovely. co vám přijde pod ruku. férovým způsobem. S pětatřicetiranejma zásobníkama. znamená to jen jedno: neumíte střílet. Tady je hlášení vyšetřovatele. ţe? Na druhou stranu jsem ji znát musel. „Vyrábějí se ještě mausery?― „Jasně. ţe byl profík. února v 17:05 SEČ. následkem . Čtvrteční dopoledne jsem strávil poslechem Vivaldiho. A dál?― „Dva automaty. blábolil jako amatér. to je ten problém. Ale – a kurva. Vzduch byl chladný jako rozvodové řízení s pedofilem. kdo ze subjektů ví jistou supertajnou informaci. ţe avantgardně balzamovala.― „A BerettuM70. staňte se redaktorem střelecké revue a nemotejte se nám v kšeftu. Fagot torpédoval jezevce. Jakmile se začnete zajímat o bouchačku.― „Fajn. zatímco koketa hrála s náledím bezzákluzový tenis – jak jsem jiţ uvedl v předcházející zprávě. Flyer Stupeň utajení: alfa Situace: Hysterická vánočka byla unesena přímo z exhibujících vaječníků za účasti hřmící tkaničky. Zbývá jediná věc. J. kdyţ to není šmejd a stačí.― Podal mi list papíru. „Zbraně bysme měli. Františkán s krátkodobou dodací lhůtou se okysličil přívozem bez ţloutku.― „Kdyby to bylo takhle jednoduché. Tenhle model je vyváţenější. no jo. „Hysterická vánočka byla unesena nízkopodlaţním uzenářem. Kastaněty mamutovaly. Aperitiv teskně kondenzoval. Pochopitelně jsme oba eliminovali. které jako pojistku pouţily samodestruktivního časovacího sněhuláka banky Strongholm. Nicméně v rámci dobrých vztahů jsem se rozhodl udělat Harrowellovi radost. jak se podařilo zjistit díky operaci Lemrosaurus.― „Myslel jsem.― Nadatloval do skladového počítače objednávku a autorizoval vlastní krví.

Vzhledem k opancéřovanosti banky Strongholm nelze proces kanonizace nijak zastavit. ţe senátor Rawul. Co by to vzhledem k povaze hysterické vánočky znamenalo.čehoţ bude přímou linkou kanonizován na předem vybraných jedenatřicet adres (viz příloha 34 6-BT/g/A). které odpovídá za tvorbu motorických vzorců mluvené a psané řeči. poslouchat rozhovory o tajných skutečnostech. nadporučík Jonathan M. ţe senátor Rawul. Cesta přes svrbějící veverku se ukázala jako neprůchodná. Díky tomu jsem mohl číst tajné spisy. Takţe kdyţ se nyní řeklo. kteří budou vědět. „Dost blbý. neţ informaci vytroubí do světa. Hlášení bylo uzavřeno větou: Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem doporučuji tuto nanejvýš krizovou situaci řešit vysláním vyhlazovače. v 17:05 středoevropského čmeláka a to. Tenhle kabaretní trik se skládal z několika částí. je zoofilní pedofil a przní doma nezletilé křečíky― nebo o jaký tajný dokument v téhle situaci vlastně šlo. Vivaldiovský frajer mi určité neurony předrátoval. V připadě. se kterou jsem měl přijít do styku. vyšetřovatel Krizového centra Dole na stránce bylo rukou načmáráno: Di Fazz? To bylo stejnou rukou škrtnuto a . Coţ byla chyba. který se posichroval tím. ostatní slyšeli „důkaz. února. ale přesto jsem celou dobu netušil. dokonce o nich i mluvit a na bázi jejich praktické ochrany navrhovat řešení. To zřejmě mělo v případě jeho smrti rozeslat hysterickou vánočku na jedenatřicet předem zvolených adres – lidí. formou samodestruktivního sněhuláka (kvůli ochraně příjemce se mrkvový nosič po přečteni sám zničí). Dobře natřesené Pyreneje byly evidentně nějaký právník. „Vykládejte mi o tom. Za prvé mi přepólovali vybrané neurony v Heschlových závitech. ţe uloţil inkriminované informace do nenapíchnutelného časovacího zařízení. ţe se s tím výrazem v normálním ţivotě setkám. Samozřejmě. kdyţ já jsem řekl „hysterická vánočka―. Kaţdá přísně utajovaná skutečnost. čili dotyčných třicet jedna subjektů (zmiňovaná příloha 34 6BT/g/A) dostane hysterickou vánočku 14. ţe sněhulák bude odmitnut v důsledku nedosaţitelnosti některého ze subjektů. „důkaz. má Strongholm příkaz expandovat hysterickou vánočku do předních mediálních traktorů SluSo. Dokonalé utajení.― A naopak. Různé neurony v primární sluchové kůře reagují na různá pásma frekvencí a na různé druhy modulace. Ale nebyla to samozřejmě jen hysterická vánočka. Psanou hysterickou vánočku jsem při zrakovém vjemu pro změnu kódoval díky lokální úpravě temporální korové oblasti. jistě netřeba zdůrazňovat. aby bylo co nejnepravděpodobnější. dohlíţející na tajné sluţby. já jsem slyšel „hysterická vánočka. Ke zvukům přiřazují slabiky. Já teď těch jedenatřicet lidí musím odstranit dřív. To se zase dělo díky zásahu do Brocova centra ve frontálním laloku stejnostranné hemisféry.― přikývl jsem. měla své krycí označení – většinou navrţené tak. dejme tomu. dohlíţející na tajné sluţby. co s ní dělat (asi zveřejnit). jak bylo řečeno. je zoofilní pedofil a przní doma nezletilé křečíky―. Harrowell nechal právníka „eliminovat―.― řekl Harrowell. něco se dalo vypozorovat z kontextu. Flyer. o co jde. které v mozku dají dohromady slova (i s jejich významy).

ale musel jsem si vystačit sám. co to udělá. nepřemýšlel jsem o Okruhu. jako mrtvola v řece. ale u vás ţe odmítaj dělat jakýkoliv prognózy. Vibrující spojivky. ţe spíš ne. Měla lesklou. „Ne. Tma byla čím dál hustší a hustší. který ho zaloţil zpátky do desek. skoro čtvrt století staré zvuky. Svaly. a oni mi řekli. nepřemýšlel jsem o odboru čtyři sta osmdesát. byla robot. Sluneční soustavu ohroţuje strašlivá hysterická vánočka. „Hysterická vánočka. „ptal jsem se cvokařů. Někde strašně blízko zavoněla čerstvá krev. kouřil předposlední cigaretu a z noci na mě pršel flashbackový balast. ale poznal jsem ho okamţitě. chromovanou hlavu bez úst. ţe je to jasné. tolik lidí. plnící mísu krví. „Übersračkaři. Řekl jsem Harrowellovi. Zuby chrastící v roztočené ruletě. 8 Tma napumpovaná cigaretovým kouřem se převalovala zvolna.― zašeptal jsem do tmy. Do prdele. Ledovkové bonbóny a lepkavý mozek na prstech. šlachy. Di Fazz v maskáčové blůze. Dealer. Obličeje. Teď uţ jsem to nevydrţel a usmál se. Slečna za přepáţkou.― Přikývl jsem. jestli se právě teď usmívám a dospěl jsem k názoru. chlape. kde bude něj akejch osm tisíc lidí. který jsem jim včera dal. všechno mě bolelo. Za mých časů vypadali roboti jinak. Ta brýlatá holka. pevným stiskem ruky. A já jsem jediný člověk. Dvacet dva těl v bahnité jámě. Obšťastnil mě krátkým. ţe u normálního člověka by to pravděpodobně znamenalo nervový kolaps. Přemýšlel jsem o tom. „Něco se děje?― zeptal se Harrowell. která mě čeká. Jsou to sračkaři. který mi drţel místo ve frontě k pasové kontrole. vánočního cukroví a tajícího lidského masa. se kterými bych pokecal. laciné vody po holení. jestli kolem není nějaký pavouk nebo alespoň slavný reţisér hororů. která zrentgenovala můj falešný pas.změněno na: Keller? Někdo jiný k tomu napsal: O.K. . Vrátil jsem dokument Harrowellovi. Leţel jsem. Odcvrnkl jsem nedopalek přes celou místnost. Kellere. Nehodil se k jeho image. Romantika při svíčkách.― uzavřel. Mávající Sonny. jen s náznakem nosu. z níţ stoupá kouř. jak něco huláká a ukazuje na moje improvizované šibenice s klavírovými strunami. nepřemýšlel jsem o svém plánu. Implantáty se pořád ještě usazovaly. kosti. Rozloučil jsem se s Harrowellem. ţe musím na záchod. kdyţ vás po šestnácti letech na samotce vyvedu do haly.― řekl Harrowell a já ho málem praštil. který ji můţe zastavit. kterého jsem podřízl na curyšských dámských záchodcích. Bylo to jasné.― řekl. řezaly a protestovaly proti záběru. které jsem ustřelil obličej v kasinu.― „Hele. Nepřemýšlel jsem o akci.― řekl jsem. Rozhlíţel jsem se. Vzpomínky se mlely. Autogen. vynořovaly a proplétaly. Standardní motivační proslov s výhrůţkovým podtextem si odpustil. Můj hlas. zasvítil ve tmě a rozhodil po protější stěně vějíř kamikaze jisker. „Doufám. zavřel jsem se v kabince a pět minut to rozdýchával. a oči cvakaly jako závěrka fotoaparátu. 9 Laycityovské letiště mi neudělalo dobře. pach střelného prachu. nic. kurva. na férovku. kterým moje paměť vy gumovala rysy. „Musíme zabránit šíření té informace za kaţdou cenu. Ne tak retro. Rukopis Ó Nejvyššího jsem naposledy viděl před šestnácti lety na svém zatykači. Krátké zášlehy.

obličej se ošklivě zkroutil.― „Nebo to dělají ty kalhoty? Vypadají jako prezervativ naplněnej pudinkem. Koukám.― „Aha. na kterém bylo napsáno „Verissovi―. co?― řekl jsem.― „Nejvyšší čas. V první chvíli mě nepoznala.― Narazila stehny na okraj kávového stolku a konečně se zastavila. měl jsem dokonce dojem. dala si ruku s perleťovými nehty před ústa a couvla. ne? „Díky. ţe jsi mi to připomenul.― . nebo to dělaly ty těsné dţíny.Raketoplánový pendl měl zpoţdění a linka na Mars. co ses se mnou tak bleskově rozvedla?― „Nikdo.― řekl jsem.― „Děkuju. jo?― „Jeţíš…!― řekla.― „A kdo to byl předtím? Po tom. „Neztloustla.― „Není zač. Uţ jsi zapomněla. Dveře se rozletěly. která se ve třičtvrtě na devět odpíchla ze saturnského orbitu. „Mně teda dvanáct let jako rychle nepřijde.― „Byla jsem tři roky na psychiatrický klinice. „Ale nekecej. „Jak ses-Co tady chceš?― „Společenská návštěva. „Překvapení. MARY-ANN! „Váţně ti děkuju. Kde vůbec je?― „Pryč. jak jsem společenskej člověk?― „Zapomněla. který letěl dolů. „Překvapení!― vykřikla moje exmanţelka.― „No moţná se to tomu Verissovi takhle líbí. Asi za to mohly ty flashbacky. abych ti to připomenul. ale nebyla. co? Pořádný třaslavý špeky. 10 Místo přestupu na přímý spoj k Zemi jsem na marsovské oběţné dráze nasedl do raketoplánu. nevím.― „Ale no tak. Nech ho na pokoji.― „Našla sis novýho kořena rychle. Cpali tam do tebe barevný lentilky?― „Kaţdej den. Dotkl jsem se senzoru zvonku. pod stropem o sebe vrzaly balónky a přes pokoj se táhl velký.― Cukla nosem jako jezevčík.― vešel jsem a zavřel dveře. „Tak Verissová. ţe jsi za tu dobu ztloustla. Představoval jsem si. co?― Stále couvala. To se dalo brát jako pozvání dovnitř. Teda dneska ne. ţe je štíhlejší neţ předtím. „Našla sis novýho kořena rychle.― „A kdy přijde?― „Nevím. Kolem úst a na čele uţ si čas poznačil mikrotuţkové náčrty vrásek. Naopak. Vy jste spolu teprve čtyři roky?― „M-hm. Pak jí to prokmitlo ve výrazu.― Uţ se začínala chytat.― „Aspoň sis odpočinula. byla přecpaná k prasknutí.― „Nevypadají. ţe bude tlustá. Všude vlály barevné fábory. ale zdařile od toho odvracela pozornost výrazným podmalováním očí. tak proto seš tak tlustá. ručně psaný transparent VŠECHNO NEJLEPŠÍ K NAROZENINÁM.

― „Skvělý. kterými jsem přišel. jak to. ţe jsem si celou dobu myslela. „Co ode mě chceš?― „Společenská návštěva. „Dostal jsi doţivotí. Ve dveřích stál chlápek s aktovkou a dítětem. to jo.― Občas blikla pohledem na dveře. Chlápek na mě pohlédl a zmateně se usmál.― Nepatrně se ušklíbla. Teď jsem zase vypadal zmateně já. ale podíval jsem se na ni a varovné zavřeštění se rozhodlo. aby sis ze mě dělal prdel?― „Měla jsi vědět. „Teď trošičku. ne Thorwaldová?― „Uţ to tak bude. „Překvapení!― řekl jsem. uţ jsi zapomněla?― „U-uhm. Eriku. Dokonale. Dítě k ní přiběhlo a objalo ji kolem pasu.― „Jo. „Nejsem-― Spolkla to. ţe to oko je z umělý hmoty a ţe kdyţ se zmáčkne. ne?― „Přišel jsi.― „Tenkrát mi to legrační nepřišlo.― „Jak jsem to měla vědět?― „Přece jsi mě znala. ţe prasklo a vyteklo mi na ruku!― „He he.― „Doţivotí. ţe je to kazovej výrobek! Ţe nechápeš. miláčku. sedlo si k táboráku a drnkalo na kytaru.― „A?― „To znamená do konce ţivota. ţe se mi tahle grimasa vţdycky líbila.― „Takţe já se jmenovala Kellerová. jak jsem ti nakecal. Teda-Jak se to vlastně doopravdy jmenuješ?― „Keller.„Nejsem. „Měla jsi na mě počkat. ţe se mu koneckonců v plících docela líbí a k hlasivkám je cesta daleká.― „A teď?― Odmlčela se.― Otřela si dlaně o kalhoty. tak píská?― „To… Ono…― „He he. Měla na sobě svítivou ressenovou bundu s kapuci. „Aţ na to.― řekl jsem. ţe se nějak dostanu ven. Jsi dostal.― Pauza.― „To je. Vzpomněl jsem si.― „Pamatuješ. tlustoprdko.― „Tvrdil jsi. Dítě jedním mrknutím oka přejelo výzdobu a zařvalo „Jé! Mamíí!― „Překvapení.― „Tak to v manţelství občas chodí.― pokusila se Helena vydolovat úsměv. Byla to holčička s krátkými hnědými copy.― „Fuj!― V zámku zarachotil klíč.― „He he.― „Měla jsi na mě počkat. „Tak to je bezva. Helena se nadechla. „Myslel jsem… Ona…― Ţe bych na té samotce zmagořil aţ tak moc? . ţe jsem provdaná za obchodního cestujícího s ţertovnými předměty. ale ten si tou dobou zřejmě opékal špekáčky s výše zmíněným varovným zavřeštěním.

Barva přešla z papírové běloby do šedavého popelava. pevným. Studuje na Venuši ţurnalistiku. „Těší mě. „Ale samozřejmě.„Co?― zeptala se moje bývalá ţena. „Do prdele. „Ty seš dárek?― „Ne.― Věděl jsem. Nevěděl. Kdyţ vám přestane fungovat barevná televize.― řekla rychle Helena. Usmál jsem se na něj a sáhl do kapsy. Helena o vás mluvila. ţe jsem pod zemí strávil šestnáct let.― zablekotal.― „Hurááá!― Dítě vystřelilo z místnosti.― Dítě se otočilo a ukázalo na mě prstem. „Taky ţe jo. „Eriku-― řekla moje exmanţelka. je dobré mít něco takového doma.― „Jistě. „To je můj bývalý muţ. Takţe jsem ji pevně stiskl.― „Kde? Kde? Kde jsou dárky? Mamííí!― K Verissově cti budiţ řečeno. „Běţ do svého pokojíčku. ale nestáhl ji. „Myslel jsem.― Útrpně si mě přeměřila. Uţ jsem o vás hodně slyšel. „A vy jste…― Neţ jsem se stačil vytasit s něčím vtipným. „Vlastně Kellere-Teda-Máš taky křestní jméno?― „John.― „Jé! Kde?― „Veriss. „To není dárek. ţe jsme spolu měli kluka. Poctivým.― Dal jsem do toho veškerý patos.― pustil jsem Verissovu ruku. Dárky jsou jinde. Říká se tomu názorný příklad. Vytřeštěně se na mě usmál a následoval svou ţenu do kuchyně.― „Johne.― Muţ s aktovkou za sebou zavřel dveře a natáhl ke mně ruku. „Jo?― „No.― zazubil jsem se. kterého jsem byl schopen. ţe jenom v dobrým.― „Doufám. ale stejně mi na to neskočila. ţe se mu ruka sice zachvěla. co má dělat. to jsem samozřejmě věděl. „Dárky jsou tam. harrowellovským chvatem.― řekla rychle Helena. Ale Sonnymu uţ je devatenáct. Veriss opět změnil barvu – přešel znovu do bíla. „Chci říct – mohl bys nám prominout. já-Mohl bys nás omluvit?― „Některý věci se nedají omluvit. „Jsem rád. „Tak ty mi šukáš ţenu. „Co tady ten člověk-― „Já nevím. Na něco takového se nezapomíná. Stále jsem Verissovu ruku nepouštěl.― ubezpečoval mě ten blbec. Jenţe teprve teď mi to tak nějak došlo. jo?― Barva ve Verissově obličeji se přidala k Heleniným kamarádům u táboráku. otevřela jsem a-― „Říkala jsi doţivotí-― „Asi ho-― „Nebo utekl! Neměli bysme-― „Ty ses-― „Proč-― „Pamatuješ-― . ţe se poznáváme. Uţ jsem pochopil. Helena mě předběhla. proč si ho vzala. Heleno. ţe půjdem na chvíli vedle?― Ticho polykalo čas jako kombajn. Tohle je Mary-Ann.

― „Ne ne. Sedl jsem si na pohovku a vytáhl z kapsy cigarety. skákal do Nilu salta nebo honil malinké ptáčky a chtěl po nich. „Mamka mi bude večer číst nahlas.' říkávala mu maminka hrošice. Co ta Helena blázní? Proč holce nekoupila něco pořádného? Třeba videohru? „Kníţky jsou na nic. ţil. (Bohuţel ne mačetou.― vyfoukl jsem kouř. stejně jako krokodýlům. které poulilo oči. zhubneš a budeš tenký jako tkanička. pořád někde běhal. „Je to o hrochovi. Kdyţ budeš takhle pořád někde pobíhat. asi jako pan Haubinger. který hodně pracuje. „Za devatero Středozemními moři.― strčila mi ji pod nos. Olda byl pěkný zmrd. byl jeden malý hrošík. Mrkl jsem na ni a zapálil si.― Šla ke mně a uţ z dálky ji ukazovala.― „Lţeš.― „Umíš taky číst nahlas?― „Ne.― „Olda!― Mary-Ann začala skákat nahoru a dolů. za devatero Saharami.― „Co je to Sahara?― Mary-Ann přestala skákat.― „To tam píšou?― „Jasně. O NEPOSEDNÉM HROŠÍKU OLDOVI stálo na plastových deskách nad obrázkem zvířete. 'Oldo.' Ale Olda maminku neposlouchal a stále někde skotačil. Chvilku neposeděl. „Dostala jsem kníţku. „Taková velká poušť.― „Ty umíš číst?― „Je to tady nakreslený přece. 'neběhej tolik.― „Říká se 'kecáš'. aby mu vyčistili zoubky.„-ty fotky?― „-takový jatka-― „Tak co budem-― Útrţky jejich kuchyňského dohadování se mi míhaly kolem hlavy jako telegrafní sloupy. „Dej to sem. jako by mu někdo laskal řitní věneček motorovou pilou. Dívej. „Jako pan Haubinger?― „Ano.) „O neposedném hrošíku Oldovi.― „A co je to? Co je to zmrd?― „To je člověk.― vysvětlil jsem jí. „Super.― napomenul jsem ji.― Otevřel jsem Neposedného hrošíka Oldu. Rukama objímala nějakou knihu. Válej se taky chvilku v bahně jako ostatní hrošíci.― „Bomba. „Tady se nekouří!― Mary-Ann stála ve dveřích dětského pokoje. Jmenoval se Olda a šili s ním všichni čerti.― „A jako můj tatínek? Je můj tatínek zmrd?― .― „Jo jo.― pochlubila se.― „Co je to Nil?― „Taková velká řeka.

Pana Semafora jsem nikde neviděl. moţná směrem ode mě. Hodně lidem se v mé přítomnosti chce na záchod.― „I pro Verisse. který jsi-a já jsem jim nejdřív nevěřila.― řekl jsem. „Nevím. Ukazovali mi ty fotky.― „Bezva!― Zase začala skákat. Byly vţdycky tmavě zelené? Pravděpodobně. „Ne. „Můţu se tě na něco zeptat?― „No jasně. Johne. Potlačil jsem touhu dozvědět se. ţe mi nikdo takový fotky nikdy ukazovat nebude. Poznal jsem ho okamţitě. Je mi líto. Chvíli jsem jen tak seděl a díval se na cigaretu v prstech. protoţe se mi podívala do tváře a vylítlo z ní: „Johne?― „No?― . Šla za mnou a v uších jí uţ znělo úlevné cvakání bezpečnostních zámků. jestli se Olda opravdu stal obuvní proprietou. ale poslechla. vypadá jako ťunťa. a odloţil Neposedného hrošíka na kávový stolek. Jo. Otevřel jsem dveře a otočil se. ale… Tri sta čtyřicet obětí. Pěkně to zasyčelo. „Prostě.― „To-To-Já-― „Dělám si prdel. „Nejsem nesvá. „Tak… Já…― Odkašlala si. hlavně malé děti.― „N-no jasně. ale spíš jenom dostala křeč do lýtka.Zamyslel jsem se nad tím. mohl bys jít? Bude to lepší pro tebe i pro mě. u něj jsem si jistá. ty vesnice. kdybys uţ zase šel? Musím přiznat.― Asi jsem musel vypadat nějak divně. Pak jsem své bývalce pohlédl do očí. Rukama si popotahovala okraj blůzy. moţná chtěla udělat krok směrem ke mně. Hele. ţe tvůj tatínek je zmrd. to není přesný. Nic na to neřekla a pozorovala mě. ţe on není ţádná extra třída. „Ano. Iluze jako základní předpoklad psychické vyrovnanosti.― Došel jsem k východu. ale máš prostě smůlu na chlapy.― „Proč jsi sem přišel?― To byla dobrá otázka. ale-no…― Zafuněla jak po výstupu z Mariánského příkopu. Byly tmavě zelené.― Vstal jsem a zamáčkl cigaretu o naleštěnou polituru kávového stolku.― opravila se vzápětí. „Johne?― „Ano.― řekl jsem. „Myslím. „Teda… Kdyţ nevíš… Nevadilo by ti. „OKAMŢITĚ JDI DO SVÉHO POKOJE!― Mary-Ann našpulila pusu. nemysli si. Spíš jsem z tebe posraná strachy. končila by děvčátku mezi očima. zlato. Já vím.― Debilní flashbacky. Heleno?― usmál jsem se skrz cigaretovou clonu. „Tak čau. Nebo se jí chtělo na záchod. holka. ale-Váţně. Helena vešla do pokoje a zastavila se přede mnou. já vím. Ha ha.― „I pro Verisse. Johne. Peter 'Morkovýsavač' Veriss. ţe to nevím. ţe jsem z tebe dost nesvá. Přesunula těţiště z jedné nohy na druhou.― řekl jsem. „MARY-ANN!― Kdybyste od Helenina ukazováku narýsovali úsečku. „Tím bych si nebyl tak jistej. „To je dobrá otázka.

Do hajzlu s tím. ale stejně to byla zlodějna. 11 „Děkuji. abych pod něj později mohl zavěsit steyry. Sledovací a špionáţní technika byla uţ v mé době na takové úrovni. něco za mnou hulákal.― Viditelně se jí ulevilo. Vystoupil jsem z taxíku a zastavil se. Horší neţ Monkey Island blahé paměti. celoplanetární síť inter a exter videokamer. „Čau. jak to vypadá dneska. podle toho. Na Mehnngplatzu bylo zhruba dvacetkrát víc lidí neţ na laycityovském letišti. Absolutní pokrytí. ţe kdyţ je člověk šestnáct let zavřený na samotce a krměj ho výhradně ředkvičkou. geostacionární druţice s takovým rozlišením. na dveřích zevnitř nebyla klika ani fotobuňka. rachot bezpečnostních zámků zněl jak RoboCopovo zmrtvýchvstání. směrové mikrofony s dosahem třiceti kilometrů. Absolutně průměrně. U jednoho z řady umyvadel jsem si opláchl ruce a mrknul na sebe do zrcadla. Taxikář si řekl o dva dolary. ignorovat pocity. Pak jsem pokrčil rameny a šel zabíjet. tmavě šedou kravatu a černý kabát. Moje útroby se uzlovaly do tvrdého. Bojoval jsem s nutkáním nacpat se pod lavičku gravobusové zastávky a smotat se do prenatální polohy. Jo. člověče. Nebo hůř. ţe dokáţí z oběţné dráhy na vašich hodinkách nejen přečíst čas. aţ se spláchne. jsou takovýhle pocity asi běţný? Nejsi duševní superman. Ještě před deseti dny byla mým jediným společníkem škvíra ve zdi. na které straně jste. ţe se po mně ohlédly dvě tlusté patnáctky. jak se dostanu z kabinky. zaskřípěly tak hlasitě. zrovna jelo retro dvacátých let. První fáze: zmizení. ţe jste proti ní neměli šanci. Kolem hajzldědka jsem prošel bez placení. ale i značku a určit z . Soustředil jsem se na práci. Nečumte na mě. podle testů nemáš ani EQ průměrného člověka. Vypadal jsem bezvadně. Chvíli jsem tam stál a zíral na rohoţku. docela jsem se zapotil. Na záchodcích na Baruther Strasse jsem se převlékl a strávil pět velmi trapných minut zjišťováním. stejně nebyly skoro vidět. Desetkrát líp.― zopakoval jsem. nebo vám rozšlapu sádelnaté hlavičky. Klid.― Dveře práskly. kterou pro vládní organizace nevědomky vybudovali weboví honimíři. Nanoštěnice. o něco širší. byly v pořádku. Neměla klasické otvírání jako ta na laycityovském letišti. Neţ jsem přišel na to. abych se zamíchal do turistického stáda. děvčátka. tmavě šedou košili. Nebo neposedný hrošík. klid. No tak. „Dobře. pevně utaţeného klubka. Soustřeď se na práci a zkus to ignorovat. Nebylo to nic radikálního. Takţe s tím nic nenaděláš. S nakrátko ostříhanými špinavě blond vlasy a třídenním strništěm jsem taky nic nedělal. pane. Stiskl jsem zuby. Tady je váš pas. ţe musím do mísy hodit útrţek toaletního papíru a počkat. to mi vţdycky šlo. Zašel jsem do Marks und Spencer a koupil si světle šedý oblek.― „Tak čau.„Ch-chceš obejmout?― Coţe? „Ne. neţ jsem z pozorování chodců dal dohromady nejfrekventovanější oděvní model.― Ze Schonfeldského letiště jsem si vzal taxík a po Walters-dorfer Chaussee (bývalé B179) se v zácpě krok sun krokem přemístil do centra. ale o ty nešlo. Z četby Harrowellových svodek jsem si udělal hrubou představu. Boty jsem si nechal výsadkářské. Stačilo mi deset minut. Popravdě. Co kdyby sis zkusil říct. Přeji příjemný pobyt. Nechal jsem se vysadit na Mehnngplatzu. V příštím ţivotě chci být řidič taxíku. Po krachu eura sice dolar posílil na hranici scifi. hochu. Geostacionáry neoblbnu.

Zlaté časy. Pomocí následujících dvou taxíků a jedné zastávky autobusem jsem se dostal na Cirhózovu adresu. byl to park. kde jsem se s ním a s Llewelynovou měl sejít. ocitli jsme se zpátky v devatenáctém století. jednu krytou rybí trţnici a pět několikaakrových knihkupectví. ţe se zaleskne něco. ţe v současnosti je jich desetkrát víc… Spočítejte si to. barevné kontaktní čočky. prostě jsem převedl všechny ty obstaroţní osvědčené triky. zapomeňte na flackové masky ve stylu Mission: Impossible. Zehlendorfské věţáky mířily plastobetonovými tubusy do středu frontální oblačnosti. jestli mě nějaký hajzl nesledoval uţ od letiště. Ale to bylo v pořádku. jako kdyţ město čas od času srovnáte se zemí. A kromě toho mi při první operaci nechal Zuřivým Orlandem vstříknout pod kůţi stopovací koloid. ţe Harrowell mě bude mít pod lupou celou dobu. Jasně. Je na něm vidět. Kdyţ ho po druhé světové válce znovu stavěli. dělali to s rozmyslem a koncepcí. zapomeňte na zkreslovače hlasů – to všechno jsou finty. Nic tak městské architektuře neprospěje. Vypadat tak šedě. Vznášedlová doprava byla stejně jako ve zbytku Evropy na ústupu. Vţdycky jsou nějací ostatní. kdy jsem byl aktivní operativec Okruhu. K tomu. v průběhu rozbředlých staletí. Pouţijte to. Uţ v době. Věděl. vypalování papilárních linií. ale co se běţného monitoringu týče. abych se mohl rozplynout. Čmuchají po ulicích. Nikdo vás v těch terrabytech nejrůznějších informací nemá šanci najít. překročil objem dat dodávaných sledovacími zařízeními do analytického oddělení hranici zpracovatelnosti. jestli na mě pár chytráků nezkouší známou hru na konvoj). Líbilo se mi to. to byla ideální situace.jakého materiálu je řemínek – všechny tyhle high těch kraviny. věděl. Pěšáci. Nikdo na mně nevisel. vymetl kaţdou budovu. Vypadal teď víc jako Tokio. do U-Bahnu jsem dvakrát schválně naskočil na poslední chvíli. o co bude mít některá agentura zájem. Pouţijte ke svému zneviditelnění všechny ty kamery a mikrofony. ţe bych si ze zad vysekal kvádr masa o velikosti krabice od bot. sběrači na volné noze. Nutkání lézt pod lavičky na gravobusových zastávkách bylo čím dál slabší a já se poprvé od propuštění cítil skoro jako člověk. kdy se jako štěnice pouţívaly mikročipy a vy jste si je mohli vyříznout z těla. jaké lidi musím kontaktovat. přibylo Turků a obřích neonů. postával jsem před výlohami a v odrazu skla studoval lidi za sebou (a před sebou a na druhé straně ulice. A já jsem nebyl konkrétní cíl. vyskytovat se na místech se zvýšenou průtokovostí davů. A jestliţe budeme vycházet z odhadu. Kdyţ chcete v mém postavení zmizet. Tedy takhle: Byl jsem smířený s tím. infodealeři. jak je to moţné. které Matell vyrábí pro amatéry romantiky. Dal jsem si okruţní jízdu Kreuzbergem: vystřídal jsem čtyři taxíky. co vás hlídá. na jaká místa musím zajít. Nejjednodušší řešení jsou nejlepší. ţe jsem si zvykal na davy. která byla našláplá lidmi a měla víc neţ čtyři východy. Máte k dispozici lepší nástroje. Respektive to nebyla jeho adresa. a po třech a půl hodinách jsem měl jistotu. na sledování konkrétního cíle je tahle monumentální špízovací síť k nezaplacení. Další pozitivní výsledek byl. monitorují cvrkot. pídí se po kaţdé podezřelé nesrovnalosti. Při kaţdém pokusu o vaše vyhledání bude prosévací analytik zahlcen v reálném čase nevyhodnotitelným objemem informací. Takţe moje jediná starost byla. Harrowellovi jsem zmizet nechtěl. Během mé absence se trochu změnil. Změřil jsem si oblohu zkušeným . navštívil dva supermarkety. Teď bych se pípajícího signálu na obrazovkách Krizového centra mohl zbavit tak. neúmorně krouţí zlatokopeckou pánví a doufají. Chtěl jsem zmizet těm ostatním. ţe nevznikal ţivelně. Měl jsem Berlín vţdycky rád. mít co nejvíce shodných znaků s co nejvíce lidmi.

„Těší mě.― řekl jsem. Jede po jiţní spojce. „Tyhle nový jogurty s pšeničnejma klíčkama.― Taky jsem přikývl. Bezpečnostní skener. smrděl pro změnu močí lidskou. co čekaly na transport smrti do sběrných surovin. Musíme je udělat čtrnáctýho večer. „Ne. které drţel pohromadě jen tlustý povlak špíny a dva zrezavělé přístroje.― „Ty ses vegetarián?― Něco v mém hlase ho přimělo se otočit. ţe je to rušička. kdo doopravdy jsem. „A brzo mají vyjet s novou verzí – NIMRODD! Posaďte se. a vypadal jako místo.― odebral se ke kovové almaře. jestli si ze mě nedělá srandu. „Dete přesně. „Fajn. do něhoţ mě odvezl.― přikývl. kdyţ jsem byl embryo. Takové se vyráběly. takţe na přípravu máme šest dní. ţidle. jsem pochopil. Bylo to nakaţlivé. nářez.― Na dětském hřišti rval devítiletý buřťoun mladšímu kolegovi hlavu ke kovovému zábradlí kluzačky a nutil ho. kdyţ jsem kráčel parkem. „Kde je Llewelynová?― Cirhóza si prohrábl oranţové vlasy. Stromy na Schmarjestrasse si ve větru navzájem dřely šupinatou kůru z propletených větví. Měl rodinný volkswagen smrdící psí močí. „Operační základna. vstal z lavičky a podal mi ruku v bezprstové rukavici.― Cirhóza zavřel časopis. „Bude tady během dvou minut. Podíval jsem se na něj. „Tak poďte. Cirhóza ho otevřel a vytáhl jogurt. která vypadala jako ze rzí vydrolená parafráze bankovního sejfu. stůl s vizáţí veterána od Arden. Nedělal. Čvachtal mi pod nohama. co stál vedle. Teprve. olízl ho a zabagroval plastovou lţičkou. Otlučené zdi.― Přikývl.― vzpomněl si. Choval by se jinak. Gunvald Kopelson.― Parkoval u severní brány. cvakl přepínačem a párkrát do ní kopl. Znovu jsem se rozhlédl po špíně udusané do tvaru suterénní místnosti. 12 „Cirhóza?― Ţádné heslo jsme domluvené neměli. Stiskl jsem ruku. „V celý svý kráse. Cirhóza nevěděl.― „Nářez. co ho učila maminka. Díky zbytkům sněhové břečky vypadalo město jako potaţené lógrem.― Smotal časopis do ruličky – na obálce bylo napsáno Splatterhouse – a strčil ho do kapsy.― „Jo jo. Suterén. ţe vypadal jako lednička. Po chodníku poskakovala vrána a měřila si mě podivně rozjařeným pohledem. nikdo neříkal. kde se zrodila syfilis. byl tak starý. kdyţ se ten vynález zkázy rozběhl. ţe comeback je snadná věc. Je támhleto v koutě shnilý kartáč na boty nebo . „Nářez. „Nechcete něco k jídlu?― odtrhl víčko s červeným nápisem RODD!. No. to je fakt nářez. proč?― „Ale nic. Buřťounova drobná matka v baretu tomu z lavičky stoicky přihlíţela.― Přikývl.okem čtenáře meteorologických publikací vězeňské knihovny: vysoká oblačná sloha Altostratus translucidus zvolna přecházela do stádia Altostratus opacus. „Kdy na ně vlítnem?― „Dneska je osmýho února. „Radši ne.― řekl pyšně Cirhóza. aby přitiskl jazyk. návěje odpadků v koutech. Moment. Asi byla zfetovaná.

Páni. tohle je tajná operace. „Nechcete třeba něčeho napít?― rozjel Cirhóza další kolo orgií pohostinnosti. „To je v pořádku. který je totálně o hubu. S takovýmhle materiálem to přece nemůţu zvládnout. Viděla. Subjektů je třicet jedna. Byla to ta drobná matka z parku. I s dvacetiletým akčním panicem. Někdo v mé levé hemisféře se velice tiše a velice ironicky uchechtl. který se po těch šestnácti letech hodí leda tak na uvaděče maňáskového divadélka. Měl jsem je suché jako dřevité ručníky na záchodcích v KFC. Je hluchoněmej. usedlou čtyřicítkou v baretu a jejím hýkajícím synem. ale neřešil jsem to. Protoţe jinak jsem sráč. Ještě nikdy sem v takový akci nebyl. „Výborně. Skoro. „Nezlob. Zřejmě mazut. Teď dávejte pozor. čili moţnost nekontrolovatelnýho šíření informace sociálníma kanálama. Můţeme před ním mluvit.― oznámila Llewelynová. „Skoro dva měsíce.― Zmohl jsem se jen na „sláva―. Ještě nikdy se nikdo nepokusil zmáknout tolik lidí. A Harrowell mi dá k dispozici tohle. odkud ví o operaci Díţe plná houstnoucích lokomotiv. ale…― No nazdar. Jde o nejsloţitější akci v dějinách profi killingu. upravila si vlasy a unaveně se na mě usmála. kdyţ popadl ocelový prut a začal s ním mlátit do ţidle. „Tak jsem tady. pane Kopelsone. sebral ze stolu umatlanou sklenici a hrnul se ke kohoutku. co sledovala svého devítiletého šikanistu. Lleweynová sundala baret. jak začínám být namíchnutý. Protoţe jinak mě čeká stará dobrá hitchcockovská cela. ţe bych se jim zase hodil. To je v případě domina číslo. ale tohle bylo trochu extrémní. Protoţe jinak se z tohohle dna nevyhrabu.― Přímý sběr informací.― podal mi Cirhóza sklenici. „Jenom si dávejte pozor. A já jsem to chtěl zvládnout. ze kterého odkapávalo něco tmavého. kurva. Já toho Harrowella zabiju. jak jsem se na synátora podíval. Nejsem sráč. „… jasně ţe mám hafo zkušeností z terénu. který švihá prutem do shnilého kartáče na boty.― Cirhóza vysrknul zbytek RODD!u z kelímku. Nejsem maník. Cítil jsem.― Dva měsíce. To s Harrowellem provedu. „Nejvíc jich zatím bylo jedenáct. Protoţe jinak Ó Nejvyššího nepřesvědčím o tom. ale i takový eso jako von toho mělo plný řídítka. „Tady máte pití. Toho samozřejmě přivedla s sebou.― „Tenkrát na tom dělal Di Fazz.― Cirhóza přikývl. Jedenatřicet hitů. „Skvělý. Psali to .― Nebylo mi jasné. zvládnu to.― No jasně. Fakt jsem to chtěl zvládnout. „Teda – já sem vlastně nikdy nebyl v ţádný akci. I kdyby se proti mně spikla celá SluSo. aby vám neodezíral ze rtů. vedení mi hází klacky pod nohy―. Kartáč na něj vycenil zuby a odvalil se do díry ve zdi. Dělal sem pé es í. „No jasně. Přejel jsem si jazykem po rtech.mimořádně obézní spící potkan? „Chci říct – taková super mise. „Máme tady domino situaci. co při prvním problému kvičí „vidíte.― kopnul jsem do sebe mazutového panáka. Zvládnuto.― napomenula ho.― Zabiju a rozřeţu a opeču a seţeru a vyseru a znova seţeru.

ani o sekundu víc. Budeme na to mít přesně šest hodin. „Rozhodně. Hydroxid draselný. zabírá moc pomalu. Vzal jsem Matthiase za dveře a dal mu pěstí. to je… Prostě nářez. Tohle nejde řešit standardním postupem. jsou to takový granule na čištění hajzlpotrubí nebo čeho.― řekla Llewelynová. co si četl v parku? Co je to za blbost? „No jo.― navrhl jsem. „Ne. co?― řekl Cirhóza. takţe jich kup aspoň čtyřicet.― „To bude peklo je během šesti hodin stačit objet. Nejmíň pět. „… Gunvalde. kterým to vy slepičili. Llewelynová. Ale to rychlý gravo stejně seţeň. Dostat se z jednoho konce Berlína na druhej je dneska-― „Myje nebudeme objíţdět. jestli se ještě vyrábí. to je cé čtyřicet čtyřka! S tím si hrát nesmíš!― „Šest hodin je zatraceně málo. Motivovat. „Ale Di Fazz tenkrát-― „Nepouţívej zaběhnutý klišé. kdyţ jsem jí brečícího synáčka vrátil. „Pane Kopelsone…― „Říkej mi Gunvalde. Údery se odráţely od stěn jako squashové míče. je to krize. motivovat.― „Dobře. „Děkuju. samozřejmě. ve Splatterhousu.― otočil jsem se k hluchoněmému chlapci. „Dá se koupit normálně v drogerii. to víte. tentokrát velice pomalu a zamyšleně. ne prášky. Horst Eberhardt . „Chybí mu otec. ale jestli je člověk během tý doby musí vyslechnout a pak ještě zabít ty. Sérum. „Ne. Prodává se v pětadvacetikilovejch pytlích. ty-― „Matthiasi! Nemlať do tý rušičky! Není zaizolovaná! Dostaneš ránu!― „Tvoje maminka má pravdu. Ty máš s takovejhlema akcema zkušenosti? Uţ jsi někdy někoho eliminoval?― „Já?― zděsil jsem se.― „Matthiasi!― zařvala Llewelynová.― Matthias začal třískat ţeleznou tyčí do ledničky. Teda – na zabití jedenatřiceti lidí to je dost. Musíme je dostat všechny najedno místo a smáznout z jedný vody načisto.ve Splatterhousu. „Jestli budeš zlobit.― dodal jsem na její nechápavý výraz.― „Výchova dětí v neúplných rodinách je vţdycky nesnadná. Jako backup. Smícháme ho s nějakým neuroleptikem. ne malé.― řekl jsem. Jde o čas.― „Asi budeme potřebovat i pořádně nadupaný gravo. ţe si nemáš hrát s mými věcmi?― „Takţe co od vás budu potřebovat. ty seţeneš louh.― poplácal jsem ji po rameni. 13 Gerhard Stammler Karl Unruh Manfred Altmann Dr. váţně dostaneš ránu. „Llewelynová. „Nelez do tý skříně! To nejsou vánoční petardy. Cirhózo – ty seţeneš na černém trhu walodont.― V tom časopise. třeba s risperdalem.― „Nepouţijem pentathol sodnej?― zeptal se Cirhóza. Zpátky k naší akci.― Matthias vzpurně zahýkal. Velké balení.― Cirhóza opět přikývl.― „Matthiasi! Nešahej na ten samopal! Kolikrát jsem ti říkala.

„Coţe?― řekl. jako zámek na pásu cudnosti stokilové učitelky ázerbájdţánštiny. ţe jsem na několik mučivých sekund zapochyboval o své existenci. rysy vydlabanými lopatkou na uhlí. plochým břichem a bombastickým poprsím houpajícím se v bílé krajkovině. Otevřel jsem dveře. s neuspěchaností puntičkářského fetišisty. kdy plamenometní skřivani hlaholí . Dietmar Adler Olaf Hellmann Stephan Erzberger Rita Jacobsohnová Roland Nagel Ilona Stumpová Roswita Pfizerová Max Stroh Ilona Niemannová Burkhard Waldschmidt Beate Rothbartová Dr. „Ste voţralej?― Ještě stále to neznělo jako „Někdy aţ do dne čtvrtého. Za pultem stál asi padesátiletý prodavač s holou lebkou. Studoval jsem je dlouho a pozorně. neţ aby se mu kód vybavil. Parker Ruth Lichtmanová Ingeborg Reifsnyderová Rudolf Pfannenschmidt Martina Nachtmannová Andrea Nachtmannová Matthias Steinhauer Jens Wagner Ing.Uwe Rabeová Charlotte Kaltenbachová Lothar Zumwald Christine Mehlingerová Walter Schafer Karl Schluter James L. 14 Výkladní skříň byla plná podprsenek. Pohlédl jsem na manekýnu. díval jsem se do obchodu. Nehty natřené na rudo. která se vlnila ve výloze mezi vším tím spodním prádlem. nezapáleným doutníkem a hrubě military tetováním na levém bicepsu. Jeho hlas zněl skřípavě a nepouţívaně.― „Co to sakra blábolíte?― řekl. Ale moţná byl jen příliš rozrušený z mé přítomnosti. „Kariéra choromyslného parmezánu trvá aţ do úsvitu třetího dne. To nebyla správná odpověď na heslo. Dal jsem mu ještě jednu příleţitost: „Kariéra choromyslného parmezánu trvá aţ do úsvitu třetího dne. Taky krajkových kalhotek. Tentokrát jsem v odrazu nesledoval lidi kolem sebe. Josef Gebauer Takových seznamů uţ jsem viděl. Byla to nakrátko ostříhaná zrzka s fenomenálníma nohama. Ušklíbl jsem se na ni a ona po mně přejela pohledem tak lhostejným. „Přejete si?― zeptal se plešoun za pultem.― pravil jsem.

„To není moţný. jak říká netvorovi za pultem: „Dám si rauchpauzu. „Nejdřív mi brečí na rameni. a pak mi dá dva agenty čtvrtý cenový skupiny a technický vybavení z dob. drapl šustivý balíček a pakoval se pryč. Posadila se na třínohou stoličku a zapálila si.― zamumlala. co se kde podělalo.― oznámil jsem. Nepodíval jsem se na ni a vyšel ven. „Vyřiďte mu. „Potřebuju mluvit s Harrowellem.― řekla. ţe se většinou nedozvíte. Tswak-tswak.― řekl jsem. Světlo zářivek klouzalo po ztuhlých vlnách rudých. jaká je tohle veledůleţitá akce. „Tři dolary dvacet. Někde bylo něco špatně. V mezičase přes sebe přehodila červený saténový ţupan. Potíţ s takovýmihle akcemi je. Jeţíšku. ţe to tak nikdy znít nebude. která vedla do tunelu vydlabaného ve tmě a zápachu shnilého zelí. je to voják. Vyhodil jsem sáček s kalhotkami do popelnice a čekal. slyšel jsem. „Pojďte za mnou. Protáhla mě mezi otevřenými kartony soptícími negliţé a zaparkovala do rohu k cihlové zdi. ţe mluví manekýna ve výloze.― „Dobře.― ukázal jsem rukama. voţralej. Vytáhla velkou. „Někdy aţ do dne čtvrtého. nagelovaných vlasů. „Počkejte na rohu.― ozval se tichý hlas. kdyţ jsem bral za kliku.― „Není to moţný.― opakovala. Dejte mi támhlety kalhotky. „Jakou velikost?― „Já nevím.― „Mhm. jestli je to úmyslná sabotáţ nebo je opravdu tak blbej. podlouhlou krabici s nápisem „BELFORT: Sním hedvábný sen― a – já bych hedvábný sen teda nesnědl. A tak jsem se stal majitelem dvou exemplářů Taktischen Maschinenpistole Steyr. co spadá do kategorie 'extra důleţité'. jak jsem si pamatoval Helenin zadek. Akorát mi není jasný. ţe je debil. a podle prodavačova zmateně přinasraného výrazu jsem odhadl. „Dvacet dvojka. Ještě neţ se zaklaply dveře.― Trvalo mi dvě sekundy. Odhrnula je stranou.― Následoval jsem ji po úzkých schodech někam dolů. No. Kaţdopádně tohle docela zdatně . „Tady to máte. „Díky. A tak jsem se stal majitelem několika desítek odváţně vykrojených push-upek Belfort Passionale v bílé barvě. klapaly o sebe náboje. „Kalím od rána. Pro mojí starou.― zabručel a vylovil ze šuplete poţadovaný kus zatavený v monogeltové fólii. takţe v úvahu spíš připadá druhá moţnost. Protipoţární předpisy jí moc neříkaly. „Jasně.― Přesunul doutník do levého koutku. dokud se neozvalo zarachocení postranních plechových dveří.― roztrhl jsem krabičku s náboji a začal páskovat devítimilimetrové Parabellum do pětatřicetiraných zásobníků.― zapřemýšlela nahlas. jednoho Mausera HSc a kulometu Beretta M70. „Teď je tak akorát čas hrát si na schovávanou. Pruţina v zásobníku byla fungl nová.― Zaplatil jsem.nejjiskrněji―.― „Jo.― řekl jsem a poklekl ke krabici. „Ale jestli máte něco. neţ jsem si uvědomil. ani s kečupem – otevřela ji. to by se myslím do kategorie 'extra důleţité' zařadit dalo. Asi takhle. musel jsem hodně tlačit. co mi věnovala z výlohy. můţete to vzkázat přese mě. kdy si Mojţíš vycákával beďary do egyptskýho písku.― Její přezíravý pohled byl dvojčetem toho.― Za rohem byla úzká ulička. pomyslel jsem si. „Kdy plamenometní skřivani hlaholí nejjiskrněji. neochozená. Bliju jak zfetovaná ţirafa.

― Zamrkal jsem a odkašlal si. „To je jedno. A pak jsme ho jako usmaţili na elektrickým křesle. kdyby k vám ráno. ale nejsem mozkově degenerovaná. Brácha k tomu pouţíval ţeleznou kuchyňskou ţidli a drát zastrčenej do zásuvky.― řekla zničehonic. Po osmnácti tisících tři sta šedesáti třech mrtvolách zbude jen rutina.― „Milé. „Jak to víte?― . zatlačit pojistku doprava. doplnit do něj poslední náboj. člověk si zvykne absolutně na všechno?― Jo. našroubovat tlumič. ani se je nesnaţila zakrývat. těsně po úsvitu. ţe vy o tom víte úplný hovno. tónem „co je to za idiotskej chyták?― odpověděla: „Asi bych z toho byla docela paf.― Vyhodit zásobník.― Ale to se podívejme. Pravidelně jsme přitom vyhodili pojistky.― „Ţe by?― zarazil jsem zásobník do steyra a stáhnul dozadu napínací páku. tak jsme si na vás hráli. „Kromě toho si váš obličej pamatuju ze zpráv před šestnácti lety. ţe mě zaskočila. Kellera to pokaţdý pěkně koplo. .― řekl jsem. Kellere. kdo byl Keller.― V jejím pohledu prokmitlo něco jako zájem.― „A teď si zkuste představit. „No a co se týče toho. kdyby se to dělo kaţdý ráno po dobu pěti let. jakej byste měla pocit. abych dostal první náboj do komory.― „A já bych řekla. „Na tom nezáleţí. Moţná proto jsem to neodbyl fórkem jako vţdycky. který pro vás nejsou důleţitý. „Do toho. „Hele. To jsem jí ovšem vyprávět nehodlal. a ţe mi kvůli tomu musel přidělit tyhle sráče. „Vy musíte děkovat Satanovi. A v tom byl můj problém.― „-vyřiďte mu. abych získal čas – to ovšem nemohlo zamaskovat. kaţdý den šestsetšedesátšestkrát.posral. Ale to je pravda vţdycky. bylo to banální.― „Ten. Měla bačkory ve tvaru růţových vyplazených pejsků. oblaţte mě svými vědomostmi. co?― „Jo. jak Harrowell posral zabezpečení tyhle akce-― Hladce přepnula: „Jak uţ jsem říkala: Harrowell má důvody.― „Kdybyste byly moje děti.― mávla cigaretou gestem „tapírovi kvantovou fyziku nevysvětlíš―.― Chvíli se ozývalo jen cvakání páskovaných nábojů. ţe na Saturnu není trest smrti. „Být masový vrah. ţe Okruh hlídá všechny jeho lepší agenty. ţe se mezitím stačila i obout. Všiml jsem si. zásobník opět zacvaknout do zbraně. přiletěl horkovzdušný Stephen King a vyblil vám do klína jódlujícího vombata v hokejovém dresu Jersey Devils?― Obezřetně.― vyfoukla kouř.― „Snaţíte se mi říct. ale řekl jsem: „Jaký byste měla pocit. ţe je mi u prdele. „Chytrá.― „Moţná tak vypadám.― Hodila si nohu přes nohu. ţe i kdyţ jsou věci kolem vás sebeúchylnější. Kdyţ jsme byli děti. musel utíkat a my ho honili a házeli po něm kamení.jaký to vlastně je?― „Co?― Cigareta v jejích ústech zasvítila. Levý pejsek neměl oko. naplácal bych vám baseballovou pálkou. „Takţe vy na rozdíl od těch dvou chuchvalců protoplazmy víte kdo jsem.

zde přes chodbu – tudy. kdo bude šéfův mazel. musíte mi dát za pravdu.― „Jasně. přiznávám.― „Doprdele. Co to bylo původně?― „Soukromá klinika. v přizemí a v prvním ordinace. Dorazit zásobník druhého steyra.― „Hurá. Ale na druhou stranu: kdyţ vezmete v úvahu rozměry a umístění a porovnáte to s naší cenou. to byla čekárna. 15 „Tedy. přidělat tlumič. Hromadné sebevraţdy v Japonsku. k hornímu okraji výsadkářské boty. „Chcete ukázat i druhé patro? Tam byl soukromý byt bývalého majitele. jak to mezi Okruhem a čtyřistaosmdesátkou v těhle dnech vypadá. A vidíte.― „Víte kulový. „Já jsem mu říkala. Nacházel se tam velice pěkný dětský pokoj.― „Netvrdím. někoho loajálnějšího. takţe to tak je. jo?― otočil jsem se k ní. ale tohle je opravdu velice výhodná nabídka. mi drásá srdce. „Vy jste ale debil. ţe měl vybrat někoho jinýho. ţe to z mých úst bude znít jako klišé. Vůbec netušíte. zajistit. ţe v tom se shodneme. Chlapečci z různejch odborů se pošťuchujou a hádají se o to. A navíc psychopat. Ve druhém patře se tedy nacházely byty lékařů.― Trochu ztratila glanc.― „Někoho schopnějšího.„Fajn. ţe zabíjí i bezdůvodně. „Běţte do prdele. Tswak-tswak-tswak--tswak-tswak-tswak-tswak-tswak. ale…― „Myslím.― ušklíbl jsem se. Oficiální celoplanetární smutek.― Rozmázla nedopalek o cihlovou stěnu.― „To byste ani nemohl. jak by se Okruhu teďka hodilo. Například tady ta velká místnost. ţe je to v bůhvíjakém stavu. jo.― „O tom nepochybuju. copak není jasný. „Dobrý.― Kulomet zabalený v podprsenkách mě cestou příjemně tíţil v ruce. Kdo není zoufalá vykopávka. Tragédie pro celé lidstvo. Lid vyjde do ulic. „Čtyřistaosmdesátka podala návrh rozpočtu na příští rok. Jestli ho Ó Nejvyšší schválí. Je to buď a nebo. pane Larsone. Zavěsil jsem steyry podél těla a zase si kabát oblékl. Nebylo to skoro vůbec vidět. kdyby se tahle operace posrala?― Sundal jsem si kabát a navlékl si ramenní popruhy. Nevýhoda: budu muset chodit rozepnutý. Kterej je tak ubohej.― „Pokaţdý je nějaký buď a nebo.― „To. Nezapomeňte mu to vyřídit. neţ jsem vkročil do skladové uličky s krabicí „BELFORT: Sním hedvábný sen― v podpaţí. Její úsměv byl malebný jako zasněţené kremelské věţe a stejně tak vřelý. je to poněkud zchátralé.― „Kdybych si to nemyslel. Nebo se můţeme podívat dozadu na zahradu – tam je dokonce bazén. Nebo snad vidíte. Mauser měl zásobník jen na osm nábojů.― usmál se realitní agent. budeme dvakrát větší neţ Okruh. ţe to nebude třeba.― Nabitý mauser šel do pouzdra a pouzdro na lýtko. ţe bych měl bílou hůl?― „Ano. tak bych tady nebyl. . ne?― „Poslouchal jste mě?― „Jo. Operace se posere a Ó Nejvyšší čtyřistaosmdesátku zruší. já vím. Pochopitelně potřebuje opravit. ţe o mně máte nízké mínění.― „Ne.― „Vidím. to jste spletla: Harrowell je debil. „Meziresortní blbnutí.

„Doporučil mi vás jeden známý. Pro pár lidí. Henrik Stevens. taxíkem. Nebylo divu. kterým si uhrovitá dívka jdoucí proti mně odhodila pramen vlasů z očí. károvaný vzorek na oblečku vypaseného psa. vánočka černého pórovitého sněhu na okraji chodníku. sevřený do wrestlingového klinče dvěma čerstvě omítnutými činţáky. pozor na ty cihly – bývala zubařská ordinace. která ho vyseká z podlahy.― „Mohu vám dát adresu na firmu. Dům číslo 63C stál uprostřed bloku. Pak jsem pokračoval k číslu 63C.― 16 Do berlínské čtvrti Hohenschonhausen jsem se dopravil autobusem. Mohu se zeptat. Jméno u zvonku bylo správně. kdo to byl?― „Můţete. Zastavil jsem se v závětří trafiky. k čemu ho vyuţiju – ale na něco přijdu. Tenhle pocit jsem znal.― řekl jsem. Čekal jsem jen pět minut. Ţádná sestřička v dohledu. „Vy jste ten klient od Schwarze?― „Jo. pěšky. Známka toho.― řekl jsem. Jenom taková recesní párty. k jakému účelu hodláte vlastně budovu pouţít? Protoţe kdybych to věděl. Dr. Hořící cigaretu jsem hodil do něčí schránky. svět se rozprskl do sněhové bouře makrodetailů. cinkající jezdec zipu na aktovce luxusně oblečeného mladíka s dokonalou manikúrou. Chvíli to trvalo. co mají smysl pro humor. to musel být life-stylový magazín). ţe to bude něco komplikovanějšího. co vypadal. T. to vše zajedno odpoledne a velmi rozumnou cenu. Pohyb. jen jednu ulici od hřbitova Svatého Pia. zašustění bankovky.― „To nebude potřeba.― „Jak se to vezme. ale já jsem se naučil svým instinktům důvěřovat. zabezpečí odpad a poloţí dlaţdičky. T.― „O co teda jde?― .― vyslovil jsem kódové jméno. pane Larsone. Výraz A. Jako by tady nikdy nestálo. Bzučák mě vpustil dovnitř. moţná bych vám mohl nabídnout k měsíčnímu pronájmu vhodnější objekt. ţe na obálce bylo slovo ORGASMUS. usazený za sektorovým psacím stolem. aţ všichni ti lidé zmizí z ulice a nahradí je jiní chodci.― „Smím se zeptat. Rušička se rozeběhla. Marzovi se evidentně vedlo dobře.― „Malebné. ţe byl s mou léčbou spokojen. Sice ještě nevím. Dokonce tu zbylo ještě křeslo. pane Stenstróme?― zeptal se doktor A. T. „Tak co vás trápí. Snaţil jsem se nedat na sobě nic znát. Máme v nabídce jednu kancelářskou budovu u Monbijouparku a i kdyţ je cena vyšší neţ v tomto případě. Ţaludek mi sevřel privátní drtič na odpadky. „Nejde o nic velkého. to nebude nutné. rostoucí ţvýkačková bublina u úst kluka na wooferoběţce. jedná se o-― „Ne. pěšky. ţe se za svůj šatník stydí do morku kosti. zapaloval si cigaretu a čekal. autobusem a pěšky. ale podle toho. T. Kdyţ jsem zahýbal na Orankestrasse. za které jsem den předtím zaplatil pět set dolarů. A. Ordinace byla v prvním patře a časopisy v čekárně nebyly starší neţ měsíc – doktoru A. Marze se změnil a doktor stiskl tlačítko na spodní straně stolu.― „Naznačoval. kterou udrţovaná čtyřicítka měnila u trafiky za časopis (neviděl jsem na název.pane Larsone. Marz.― ubezpečil jsem ho. „To jsem rád. „Já bych si ho tu asi nechal. Marz.

prosím.― „Ne.― „Galerie. shrábl ze stolu svazek klíčů a vyrazil ze dveří.― „Soběstačný. musím říct. Tohle jsou jediné změny. Ten.― „A nikde jinde se mi nehrabali?― „Podle výsledků prohlídky se zdá. byl tady jeden takový případ. Tubus zajel do nitra přístroje. „Tudy. ale tenhle výsledek je jistý na devadesát osm procent.Řekl jsem mu to. Nebyl to vojenský chirurg? Vypadá to jako práce jednoho z těch řezníků z Bethsedy.― „Rozumím. tuším ţe před sedmi lety. se s tím moc nemazal. které ve vašem mozku provedli. kdyţ jsem si v ordinaci uvazoval kravatu.― „Soběstačný. „Měl jste pravdu.― „Aspoň ţe tak. „Áha.― „Předpověď. Tyhle zákroky jsou právně velice choulostivé a vy byste na nemocnici při sebemenší odchylce mohl vysoudit milióny.― přikývl. „Samozřejmě. přes reproduktor.― „Nízko. dejme tomu.― „V pořádku.― Po dalších dvou minutách tmy.― „Potřebuju vědět. kdyţ jsem se nahý soukal do lesklého bílého tubusu. během kterých jsem zápasil s nutkáním si nějak dosáhnout na chodidla a poškrábat se.― Zasyčení dechu znělo ve stísněném prostoru nepatřičně hlasitě. Na to si všichni dávají velice dobrý pozor. soubor nepříliš obvyklých slovních spojení.― poškrábal se tuţkou na nose. A co ta druhá věc?― „Tam to bude sloţitější. „To je ale vysoce nepravděpodobné. masivní mikrochirurgické zásahy ve frontálním laloku a temporální korové oblasti. jestli se jedná pouze o. Pak se chvíli nedělo naprosto nic. „Rozsáhlé změny v Heschlových závitech. který vypadal jako Elvisova rakev. Z neznámých důvodů to mělo ten efekt.― oznámil. ţe by vám operativně prohodili i něco jiného.― Klepl ukazovákem do plazmové obrazovky a uloţil moje výsledky do paměti hr/kódovaného notesu a hr/kódovaný notes do kapsy. „Opakujte po mně tato slova: galerie. nebo jestli mi dělali úpravy i v běţné slovní zásobě. Jestli jste si u nich objednal pouze vybraná slova. ţe ne. je téměř vyloučené. „Jestli vám dobře rozumím. Zaklapl jsem nad sebou víko a oblepila mě tma vonící chloraminem. co vám to dělal. „Vydechněte. Docela neurvale provedené.― „Nízko. abych měl úplnou jistotu. kdy skupina . chcete po mně seznam konkrétních slov. „Lehněte si na záda a zadrţte dech. ţe mě začala svrbět chodidla.― „V pořádku.― „Předpověď. Samozřejmě. tubus vyjel. musel byste podstoupit komplexní vyšetření.― Snímací zařízení se nacházelo v odstíněné místnosti v přízemí. Nebo jestli mi dokonce neprovedli rozsáhlejší změny v celkovém vnímání reality.― řekl. myslím jako ţe můţete přestat opakovat. Tak se na to podíváme. jejichţ význam změnili.― vyzval mě A. T.

zajel tam a koupil si učebnici Braillova písma a automatickou děrovačku. ţe by hovořil s imbecilem. Ale je k tomu potřeba nukleární magnetický superrezonátor. kteří ţijí v neexistující realitě. ţe se tento člověk nesnadno kontaktuje. ţe do něčeho takového všech jedenatřicet subjektů bez podezření naleze?― „Přesně tak. Mít záloţní plán ještě nikdy nikoho nezabilo. co je to „řešeto―.― dojedl jsem whopper. Projevy u pacientů. který mám…― „Chcete říct.― „Menší problém je. které ve výsledku vedly dotyčné pacienty k dárcovství velkých finančních částek do fondu nemocnice.― „To bohuţel nemohu slouţit. Jen se podívejte na seznam. ale pokecal bych si kravatu. To je v Argentině. Výsledkem byly orientované halucinační stavy. Snad. ţe se na to velice rychle přijde. „Ale myslíte. Budova měla dvě patra.francouzských chirurgů několika šikovnými úpravami změnila vnímání reality u vybraných operovaných. Pro lepší efekt by to chtělo zaslintat.― „Vy nejste běţný soukromý lékař. „Kdy to budete vědět?― Vytáhl notes a vyťukl si kalendář.― „Ale mělo by to tak vypadat. „Patnáctého února. „Dáte mi jeho adresu?― „To mohu teprve aţ se s ním spojím a on svolí. omítku padající na chodník ve velkých koláčích a střechu jako… – sice netuším.― „Výborně. ţe by to jakýkoliv lékař riskoval – tenhle případ ukázal. ţe vás vyšetří. který by vám mohl pomoct. Ti se z toho tady poserou. „Tenhle dům je pro ně ideální. mám kontakt na specialistu. Stáli jsme před budovou. Kaţdý se nějak sichruje. zmačkal mastný papír a pohodil ho na ulici.― vysvětlil jsem.― pokrčil rameny. „Dobře. jak vypadá: takhle. Matthias se snaţil špinavými ledovkami rozbít těch pár okenních tabulek. snaţil jsem se najít něco. Je to dost na dlouhé lokte. ţe to je vhodný objekt?― „Víte.― . „S tím řadovým tomografem. jsou nepřehlédnutelné.― To bude stačit. co by ladilo s operační základnou. které zůstaly nevysklené. „Kaţdopádně. „V Jiţní Americe. Samí přiblblí levičáci s rozbujelým sociálním cítěním. Ale všichni ti chirurgové ještě teď sedí ve vězení. čili pochybuju. a kde se měla za tři dny odehrát hlavní část operace Destroyer zubních kartáčků (názvy náhodně přiděluje počítač).― usmál se. mně se ten dům moc líbí.― dodal pro případ.― Den po akci. „A dalším menším problémem je. který zrovna nepatří do ordinace běţného soukromého lékaře.― Imbecil nerozuměl.― usmála se.― No dobře.― odpověděl suše. To bude stačit. Ještě by to chtělo graffiti. ţe to nejde zjistit?― „Jde. „a jak říkám. Ale máte pocit. ale vím. „Argentina – to je v Antarktidě?― zeptal se imbecil. vstupní dveře vyvrácené z pantů. Moc mu to nešlo. jestli rozumíte. V budce na rohu jsem si v ohořelém telefonním seznamu našel adresu obchodu se slepeckými potřebami. „Aby měla operace jednotnej architektonickej styl. kterou jsem si na měsíc pronajal.― začala Llewelynová. co jsou zač.― „Stejně bych ten seznam potřeboval.― „To je hezké. 17 „No. ţe nesídlí v Berlíně. mně se to tedy moc líbí. já ano. ale v Santiagu del Estero.

― řekl jsem. Navlékl jsem si koţené rukavice. aby byla z ulice jasně vidět.― „Ne. „Padáme. jak jste chtěl. jasný?― . „Jeďte dál. Aţ bude hotový.― „Bezva.― „Bezva. je všechno v hajzlu a okamţitě i s Cirhózou zmizte. „Uţ má vyspárovanou polovinu bazénu.― Tomu jsem věřil. „Uţ jste volala na ty elektrické podniky?― „Zítra objekt zapnou. jako by se nic nedělo. Přinutil jsem se neotočit. ţe byla Llewelynová u agentury víc jak dvacet let. „Vy jste byl ve vězení. ţe situace není bezva ani trochu. pojedete rovnou domů. propadala panice poměrně rychle. Studoval jsem psychologii adrenalinových umělců v base. Převodovka úpěla jako ozvěna ze záhrobí.― „Myslela jsem.― Jeli jsme fiatem. ţe my to tady balíme a vracíme se na základnu. ţe to bude stačit?― zeptala se Llewelynová. „Stačí na to sám. „Do večera to bude. Prázdné kelímky od jogurtů RODD! se válely všude. ze které se dala udělat cedule. jako ţe se loučíme a-― „A na konci bloku na vás počkám. tak to v pořádku je. pane Kopelsone?― „Za neplacené parkovací lístky.― „Jistě.― „Tak co-― „Na támhletom rohu mě vysaďte. stačil jsem na sololitové desce zapracovat fixou. Kdyţ do telefonu pouţiju ve větě slovo 'úterý'.― Ale uţ kdyţ jsem to říkal. který kdysi patřil panu exLlewelynovi. Uhnětl jsem čtyři ledovkové koule a rychlopalbou vysklil zbývající okna. „Myslíte. ţe musíme na základnu-― „K základně se nepřiblíţíte. Matthias se rozbrečel.― „A taky jsem na zubařský křeslo přišila ty popruhy. Vy sejděte podívat. ţe je to v pořádku. dokud vám nezavolám. Zahlédl jsem totiţ ve zpětném zrcátku něco. Bylo to malé umělecké dílo: POZOR! TENTO OBJEKT JE HISTORICKÁ PAMÁTKA! JAKÉKOLIV POŠKOZENÍ SE PŘÍSNĚ TRESTÁ! OBJEKT JE STŘEŢEN PSY!!! Ceduli jsem přitloukl na laťku a zapíchl mezi plevel. Matthiasovi se mezitím podařilo rozbít první okno. Řiďte. „Věřte mi.― hlásila Llewely-nová. našel jsem v bývalé čekárně za pytly s granulemi hydroxidu draselného šikovnou sololitovou desku.„Mám odchytit nějaké sprejery?― „Není třeba. nebo mu mám pomoct?― „Je v pohodě. Zamáváte mi.― Zašla do chodby vedoucí na zadní dvorek a neţ se vrátila. při čem se mi ţaludek opět stáhl do velikosti pingpongového míčku. kdyţ 'čtvrtek'.― vysvětlil jsem. „Nic se neděje. věděl jsem. jakje Cirhóza daleko. to vyřeším sám.― Neţ se vrátila podruhé. topení netopilo. usmějete se na mě. Odtrhl jsem z plata poloţeného na schodech jeden z Cirhózových RODD!ů a dal mu ho.― „Skvěle. Řekněte mu.― „A co se děje?― Na to. Pořád ještě má dost sil. ať bazén pořádně přikryje.

Kovbojským gestem jsem odhrnul cíp kabátu. co se ozvalo. Uţ na mě čekal. a odjela. zapatlaný od jogurtu. Byl jsem zvědavý. částečně ho kryla modrá telefonní budka. Tlumič byl váţně kvalitní. Proplétal jsem se mezi chodci. Takţe nebyl důvod to odkládat. pomocí skřípějících vrátků profesionalismu vyrolovala na tvář úsměv. protoţe to je kritický moment. kaskadérsky otočil BMW do protisměru a zapíchl ho na opačné straně pod nápisem VÝJEZD! NEPARKOVAT! Během chvilky byl venku z vozu a v pětimetrovém odstupu mi šlapal stín. Llewelynová mi zamávala. Měl jsem tlumič. Pověsím se na něj. Dal jsem se do pohybu a zabočil. Strčil jsem ruce do kapes a vydal se pomalu do centra. co udělá. To ho poněkud zabrzdilo. Vyuţil toho.„J-jasný. ţe to neudělám. . Po další půlhodině jsem měl jistotu. Matthias. Jasně. kdy se mu subjekt můţe ztratit. ţe se něco mohlo změnit. Hodně rychle za sebou. Nesl si tu samou koţenou aktovku jako kdyţ jsem ho viděl na ulici před domem doktora A. protoţe jak zpomalil. auta začala houkat. ale sledoval mě sám. Kdyţ sledovaný zajde za roh. asi jako kdyţ někomu upadne webil. Kupodivu jsem byl docela nervózní. poprvé po šestnácti letech – ale přece nejsem tak naivní. Samozřejmě. Jediné. popadnu Black Mambu a přede všemi mu ji tady na ulici vrazím do zadku. Pravou ruku jsem vytáhl z kapsy. Nevšímavě kolem mě přešel a zahnul za roh. Zahnul jsem za roh. bylo zacvakání závěru. T. Necítil jsem absolutně nic.― Zajela k chodníku. Kráčel tak suverénně. Přesně na rohu jsem do něj vrazil. ţe valím oči do výlohy sexshopu na vibrátor Black Mamba. Nezměnilo se to. mi také zamával. Mladý finanční magnát vydal chroptivý zvuk. protoţe se musel probojovat mezi nastavenýma rukama. Přemístil se na protější stranu ulice. Ohlédl se jenom jeden člověk. jak rozbiju sklo. chvíli počkal a pak vyrazil zpátky. Kdyţ mě míjel. I kdyţ šestnáct let je dlouhá doba… Blbost. který měl aspoň metr na délku a hyperrealisticky vymodelované ţíly.― „Na koho?― „Tady mě vysaďte. Pokračovali jsme v procházce. Marze. předvedl svůj trik s prodavačem hot dogu a protáhnul ho houmelesáckým parkem. jak vypadal. ţe jsem si na chvíli pohrával s představou. Tři webily. Spoušť šla zlehka jako sen. Ale kapesní baterka naděje mi v útrobách blikala nesmělou morseovkou. Bylo to neuvěřitelné. Překvapilo mě to. zimní slunce se zalesklo na zlatých rolexkách. Otevřel ústa a já mu narval hlaveň co nejvíc do břicha. má stín tendenci zrychlit. Zastavil jsem se a předstíral. ţe na křiţovatce skočila červená. Asi mu zase budu muset dát pěstí.― „Kdyby se přilepil na vás místo na mě. Zašklebil jsem se na svůj odraz ve výloze. Levé předloktí jsem mu vrazil pod bradu a přimáčkl ho na stěnu domu. Vystoupil jsem. To bych přece poznal. Mladý finanční magnát s účesem za tři a půl tisíce dolarů. ale stejně. abych si myslel. Baterka v útrobách cvakla a zhasla. Paţba steyru mi vklouzla do ruky. nic nedělejte. Nejsem blázen. Podíval jsem se na něj a on se odvrátil a pokračoval v chůzi. Nic se nezměnilo. Nebyl tak blbý. Nezpomalil.

čili jsem musel uříznout prst. „Kdo je to?― „H-hááááá!― vyrazil. Potom jsem mu sebral rolexky. „Co mu je? Přebral. „Absint?― „Parabellum. Něco zakňoural. Snubní prsten nešel dolů. takţe jsem ho musel popadnout i druhou rukou. Strčil jsem peněţenku do kapsy. „Minut-Huáááá. „Tak pojď.― „To sis měl rozmyslet. Zhulákanej jak kůň Przewalského.― „Kdo?― „M-m-m-mi-mi-mi-― „Myš?― „Min-min-min-― „Minomet?― Do průjezdu vlezla babka obtěţkaná nákupními taškami. „Pro koho děláš?― Neurčité bublavé zvuky. „Co to je?― „Jestli se budete dál vyptávat.― vtáhl jsem muţe do jakéhosi průchodu a hodil mezi popelnice. sebral jsem ji. svině. Pro koho pracuješ?― Chroptěl a šmátral mi po ponoţce. Die Ende. dělej!― Vypadla na ulici tak rychle. „Slyšel jsi mě. Zvedl jsem nohu a zabořil podpatek do krví nasáklé košile. Nezamčené dveře jsem našel na druhý pokus. Prohledal jsem ho. Ve zdi zůstaly tři důlky a decentní krvavý rozprsk. Schwallbach. ţe jo. 18 Tentokrát se rande konalo v McDonaldu u Branderburské brány. na němţ trůnilo jedno balení Chef salátu.― uklidňoval jsem ho. našel jsem peněţenku z pravé krokodýliny a v ní řidičák na jméno Thomas L. „Tak. Zřejmě na nový účes. No. Kalhotky a podprsenky vystřídal Ronald s oranţovým afrem.― stoupl jsem si nad něj. „Minu-minu-minu-minut-minut-― „Minuta?― Začal jsem si připadat jak v televizní soutěţi. „Vystřel. aţ kdyţ měl místo obličeje řídký prejt.― „A čim se takle vodrovnal?― otázal se ţebrák se zájmem. taky dostanete.― Zakroutil jsem nohou. Vedle tácu.― docházela mi trpělivost. „Mluv!― „Minut…― Přestal sebou cukat. „Ven!― zařval jsem na ni. Pravou rukou jsem muţe objal a vedl podél stěny. neţ ses dal na tenhle kšeft. náramek z pravého zápěstí. Zanaříkal. ty ochlasto. Bo-bolí. . „To víš. Aktovka mu vypadla z prstů.― Podklesával v kolenou. co by se podobalo odpovědi. poloţila kabelku se zapnutou mikrorušičkou. Aktovku jsem vzal pochopitelně s sebou. Pak jsem popadl víko od popelnice a odešel jsem. nic. co?― zeptal se ţebrák s vystaveným promodralým pahýlem. zmrde?― zvýšil jsem hlas.― slíbil jsem mu.― řekl jsem. „Gaaaáááá. „Tak co zas máte?― sedla si ke stolku. aspoň něco. „Čas to vyklopit. Taky dva tisíce dolarů. „Ááááááá-aa! N-ne nene ne. „No jasně. ţe sebou málem sekla. bylinková omáčka a plastová vidlička. diamantovou jehlici z kravaty a prsteny.Steyr zajel zpátky pod kabát. Proč v Berlíně kaţdou nesrovnalost připisují chlastu? „Jasně.

„Proč taky. „Přesně tak. ale navíc jste to nahoře nedokázal udrţet pod pokličkou a Okruh na mě nasadil svoje klauny. „Kurva.― Studovala mě jako obzvlášť nechutného láčkovce.― „Byla to dobrá příleţitost. ţe je mi z vás právě docela na blití?― „A není to z toho salátu?― „Bezdůvodný zabíjení je dno. pomyslel jsem si. Věci v centrále evidentně nešly. Rolls Royce mezi magorama.― Vypadal o něco hůř.― Přestal otloukat stolek srolovanými novinami. ţe jste debil. „Jak jste k tomu přišel?― „Jak asi myslíte? Mám i jeho zdravotní kartu. V terénu spolíhaj na techniku.― „Jo.― „Jo.Dneska si na sebe kromě spodního prádla vzala krémovou halenku a černou sukni.― „Jo a taky je nevybavují falešnejma dokumentama.― „No já bych ho spíš označil termínem 'pěkně chladnokrevnej hajzl'. „Sledoval mě. Vţdycky jsem měla problém vydejchávat úchyly. co jsem z něj dostal. značkovejch slipů a notesu s vymazanou pamětí. ţe jste überdebil. pod očima tmavé kruhy od nevyspání. „Řekl bych.― „Ne. Bělma zarudlá. Fajn. Je to moţný. sklopila zrak a začala se vrtat v salátu. které se hnusilo samoúčelné násilí.― „Neříkejte mi. „Proto jste si mě taky najal.― přikývl jsem.― . Někde je průsak a někdo po tom jde. Hříčka přírody. Nejenţe jste mi neposkytl dostatečnou lidskou a materiální podporu. Schwallbacha. aniţ bych o něm věděl. rád vás zase vidím. „Já vás taky. co slintají při kaţdém vycáknutém mozku. „Moţný problém. Dokázal se ke mně přiblíţit. Teď si myslím. jak by měly. vzal si od slečny Jankowitzové Schwallbachův řidičák a prohlédl si fotku. „To nebyl Okruh. Jo a taky kufr plnej drahejch košil.― ozval se za mnou známý hlas. ţe máte trochu problém. Ale to neplatí. co nemá ráda „eliminaci―. Nicméně přímočaré image si drţel. Pracují jinak. takţe vy si vlastně nemyslíte. chlape. víc nic. co se vyţívají v násilí – a vy teda vedete. Studoval řidičák. Slušný padělky. Zóna ubohejch vypatlanců. „Víte o tom. Souhlasně nakrčil čelo. To bylo za rovný bod. Uţ si to nemyslím. „Hele. měla vám vyřídit. ne?― řekl jsem. a měl tendenci nervózně poklepávat novinami na plastomramorový stolek. neţ kdyţ jsem s ním mluvil naposledy. co tady chybělo. A sobolí koţich. „Myslíte. Kellere. ale zajímalo mě.― Harrowell se posadil k vedlejšímu stolečku a sloţil noviny. Agentka. jak bude reagovat. ţe není.― Hle – agentka.― Drsné vojenské vystupování – to je přesně to. Na ulici nebylo moc lidí. Agentů mají ve stavu minimum.― Věděl jsem.― „Vyslechl jste ho? Nebo jste ho eliminoval na místě?― „Jediný. kdyţ si můţou ve státních tiskárnách nasekat pravý. bylo 'minut-'. ţe byl z Okruhu. poručíku. ţe jste ho zabil. slečna Jankowitzová mi vzkazovala něco o debilovi. Ale jedno je jistý.― Zaklepala na plastovou kartu rudým nehtem. klasický sledovačky uţ nedělají. ţe byl z Okruhu?― „Nevím.― podal jsem jí řidičák Thomase L.― „Ne?― „Ne. Neobnovitelně. asi mám trochu problém.

Uţ takhle to bylo dost divoký. Ale nemůţu. Jankowitzová?― puklo Harrowellovo sebeovládání s hlasitým zasyčením. Jestli se ta informace dostane ven a začnou chcípat lidi. kterému se jeho rozkazy vůbec nezamlouvají. tak Okruh rozhodně ne. a on se jimi musí řídit.― „Nejde to. Nějakej nápad?― „Jako jakej?― zeptal jsem se. předstíral ji zatraceně dobře. „To absolutně nepřipadá v úvahu.― „Dobře. Ale stejně!― Bafnul svoje noviny a napěchoval je do kapsy. člověče.― odpověděl okamţitě. kdybysme hysterickou vánočku nezastavili a všichni se o ní dozvěděli? Co?― „Hyste-― Jankowitzová pod mejkápem zbledla. pořád ještě existovala šance. aţ jsem se bál. ale jednou jsou to rozkazy. Kellere.― „Tak mi dejte víc lidí. „Byl jsem šestnáct let na samotce. ţe to není on. ţe tady jde o-― „Říkám vám to jenom proto.― Uţ jsem se lekl. Jedna a půl miliardy mrtvejch.― řekl jsem.― Kromě toho.― řekl jsem. „Odpískat operaci. „Je mi trapný to přiznat. kurva. Ani nemusíte nic vydávat ze zbrojního skladu. ţe mi blikají oči. ţe budu muset vyplňovat další průkazku do mého fan clubu.― „Jo. sakra. vycházela nám osmdesátiprocentní pravděpodobnost. „No? Byla byste radši. tak mi povolte pouţít zet há enko. sebral mi colu a napil se. Kurva. chlape. „No kdo by za tím mohl bejt. A v týhle situaci-― „A co mám podle vás do prdele dělat. skončili jsme. Věřte mi. „Kdyţ dostane takový vánoční pečivo záchvat-― „Ticho. „Drţ hubu! Neříkej to!― „Mám zapnutou rušičku. Ten parchant ví.― „Jo jo. co se tam teď… Včera byl u mě v kanclu Atašé a chechtal se mi do ksichtu. „Jenţe jestli s tím něco neuděláme my.― „Podle posledních propočtů jedna a půl. Málem se pobryndal.― „Tak to je blbý.― promluvila slečna Jankowitzová. Všichni. „Víte přece.― „Mně taky ne. Nemůţu přece znát současnou profikillingovou scénu.― Mohl by sedět modelem ke studii vojenského veterána. ţe máte prověrky na stupeň alfa.― „Nemůţu. Nevyslovil jsem ho. ţe by to byl náš průser. poručíku.Harrowell a slečna Jankowitzová si vyměnili pohled. „Já taky. váţně to nejde. Ţe se spořádaně válí v marsovské vile a rovná si microsoftí akcie v albu. dokud je čas. fakt bych to rád udělal. Jestli tu nečekanou ztrátu sebekontroly jako správný řídící důstojník jenom předstíral.― hodil do sebe zbytek coly Harrowell. A uţ zase poklepával novinami.― „Neexistuje. to je něco pro něj. „To mi nic neříká. A to Keller rozhodně není. hlavici si seţenu sám. Bylo to tak nečekané. doprdele. ţe bych rád. Víte prd. do prdele!― poprskal mě colou. ţe kdyţ jsme to sjíţděli na simulátorech. „Jestli se hys-Jestli to Keller nezvládne a dostane se to ven… To budou strašný ztráty mezi civilama. Tak… co navrhujete?― „Odvolat to.― řekla Jankowitzová. „ale Keller má pravdu. „Já jsem nevěděla. ţe to vybouchne. ţe jsme sebou s Jankowitzovou trhli. „Ale…― řekla Jankowitzová. „To je fakt. jasný?― řekl Harrowell. „Zejtra to musí . a jestli někdo šmejdí kolem a je to potenciálně provalený… To nezvládne ani špičkovej agent. hysterická vánočka je prevít.― Neon s jistým jménem mi v mozku pulzoval tak zuřivě.

neformální párty pro solidárně smýšlející občany podobných názorů jako jste Vy. rozumíš? A opakuju: supernenápadně. Jasný?― Ale ale. Hlavně pro tebe. ţe naše pozvání přijali zástupci všech osmi největších tiskových agentur. tato v současné době ještě stále neléčitelná choroba. kterou se snaţíme postavit proti této strašlivé nemoci. která v posledních statistikách téměř zastínila rakovinu. ţe se obracím právě na Vás. nohy poloţené na odpadkovém koši. byl nejvýznamnějším čestným hostem. jejímţ čestným hostem se doufám stanete. nebude se jednat o ţádný haute volée večírek – to by bylo uráţkou všech trpících. Bylo půl šesté a sedm minut. a naše První berlínské kulturní centrum je pouze jedním z kamenů v hrázi. kdo jim nedal svatební dar!!!) klouzala v křišťálovém odlesku injekčních stříkaček.― odpověděl prostě. Do konce tvýho zkurvenýho ţivota. Obálka Cirhózova Splatterhousu s celostránkovou fotkou zubícího se brejlouna a holky v černé svatební uniformě a s titulkem DOKTOR A GOMEZOVÁ: ZABIJÁCKÁ SVATBA ROKU! (Zabili kněze a kaţdého. Nemůţe to vyjít. Akce. postihuje především mladistvé ve věku od čtrnácti do devatenácti let. který při příleţitosti slavnostního otevření Prvního berlínského kulturního centra pro mládeţ postiţenou syndromem harpsichordu pronese jeden ze svých neopakovatelných a přitom tak výstiţných projevů. která je známa svým neochvějným smyslem pro humanitu a pomoc bliţním. Povaţoval bych si za čest.klapnout. pane Stammlere. prezident Nadace pro postiţené syndromem harpsichordu 20 Seděl jsem v zubařském křesle. Jistě se proto nedivíte. A s radostí Vám mohu oznámit. jakou si nepochybně zaslouţí. abychom nemocným zbývající dny alespoň nějak zpříjemnili. Jiná moţnost nepřipadá v úvahu. kdyţ mou prosbu neodmítnete. My v naší Nadaci pro postiţené syndromem harpsichordu se snaţíme dělat maximum pro to. 19 Váţený pane Stammlere. S úctou Olle Olofsson. kteří budou Vašemu projevu naslouchat s pozorností. Posereš to a jedeš na Saturn. Vteřinová ručička na mých náramkových wengerkách se zatvrzele prosekávala časovým makadamem. jakoţto na čelného představitele alternativních myšlenkových proudů a současně významnou osobu naší kulturně politické scény. rád bych Vás pozval na slavnostní otevření Prvního berlínského kulturního centra pro mládeţ postiţenou syndromem harpsichordu. Jak jistě víte.― „Musí. po níţ někdo přejel hranou dlaně. Kellere. tam a zase zpátky. Cirhóza se rozvaloval v rohu. Šustil Splatterhousem. Děti se na Vás těší. Budu šťasten. na sobě černý oblek. Přijeďte prosím. se v ţádném případě neponese ve snobském duchu. Férový nátěr nám oprýskával. a vybaloval poslední hamburger. „Bude to průser.― řekl jsem. jako by všechno bylo nakresleno tuší. Půjde o prostou. ţe jsem vás nevaroval. Nevykládejte potom. kdybyste Vy osobně. i kdyţ ne Vaší proslulosti. Llewelynová se . „Tohle není profesionální přístup. ţárovka s šedým zákalem rozpíjela obrysy. Kdyţ jsem sloupl vrchní ţemli z whooperu a hodil ji na protější zeď. otáčela se ve vzduchu jako snové UFO. zatímco Llewelynová pochodovala ode dveří ke stěně. Hezky zpátky pod zem.

21 Bude se jednat o prostou. kdyţ babička dneska večer nemůţe?― „Hele. pane. jak se otáčí stránka.― „Já vím.― Těsně přede dveřmi se ještě otočil. ty – pišišvore. Drţíme je zatím v zadním traktu. pozoroval nás vykulenýma očima a nedutal. „Nevím.otočila na podpatku a vyrazila ke dveřím.― řekl jsem. „Co mám dělat. „Uţ jsou tady škrabáci? Budu drţet důleţitou řeč.― „Vynasnaţím se.― Spokojeně zamručel a prošel mezi šlehajícími graffitti plameny do budovy.― zavřel Cirhóza Splatterhouse.― Ztratil o mě zájem. pane. Ţemle pleskla o stěnu a přilepila se.― řekl jsem. napsal jsem – tedy vlastně ne já. Drţíme je zatím v zadním traktu. „Co je to vlastně ten harpsichord. jak si o něm psal ve zvacím dopise?― „Starej název pro cimbál. „Hele. „Hansi?― „Doufám. I kdyţ si na to téma připravěj nepochybně velice dojemný projevy. pane. pane. ţe je to krytá garáţ.― „Jistě. „Oni to taky nebudou vědět. ani nemáš páru. První čestný host dorazil v šest hodin a osm minut v neformální limuzíně. pěkně v řadě. prostém smokingu od Hugo Bosse a s prostou platinovou blondýnou po boku. pane.― zmačkal jsem papír s logem Burger Kingu do koule. Uţ tam byly čtyři. kde začíná ghetto. Pouhý majordomus. „Jen klid. prezident – do pozvánky.― sdělil mi. jak hodně důleţitá dneska bude. „Coţe?― řekla Llewelynová. ale Olle Olofsson. drţ hubu. „Hochu. Polkl jsem. „Hevím hesli ho bylo nehepší věšení. jak se jeho platinová společnice ptá „Rony. neţ vstoupil mezi plameny.― řekl jsem a podal klíčky Cirhózovi. zaslechl jsem.― Uchechtl se. Dokonce ani Matthias nic nedemoloval. „Proč?― Cirhóza vytřeštil oči. jestli to bylo nejlepší řešení. Jako druhý dorazil Karl Schulter. „Jinak…― „Samozřejmě. Mám vás na Čelném místě seznamu. kde se ho ujala Llewelynová v brýlích a decentním kostýmku. Místní obyvatelé se s tím snad nějak vyrovnají. „Roland Nagel.― Bylo za dvanáct minut šest.― otočil se. Cirhóza zíral do časopisu skelným pohledem. seděl na přepravce. neformální párty.― .― řekl jsem. bobši. Hodil mi klíčky od rudého BMW sporťáku a objasnil: „Jestli mi ho škrábneš.― „Vy jste ten Olofsson?― „Bohuţel nikoliv. vyrvu ti konečník a oplácám ho tvý matce o ksicht. ţe bude auta stavět o tři ulice dál. „Uţ dorazili novináři? Mám tady přednést projev. aby vás neobtěţovali.― odškrtl jsem si ho. jako by si pokoušel vybavit. aby k tomu nedošlo. kdyţ to je major?― a tlumenou odpověď „Prokrista. Kdyţ stoupal po schodech k hlavnímu vchodu.― namířil na mě Schulter ukazovák s pečetním prstenem. aby vás neobtěţovali. pane.― „Jistě. Poslední minuty před akcí nikdo nesnáší dobře. Oplácáte ho mé matce o ksicht.― Byli jsme s Cirhózou dohodnutí. Gunvalde. „Jsem čestný host. proč nemá uniformu. „Tak jdeme. „Přeji příjemnou zábavu.― Kývl jsem bradou k Matthiasovi.

aby za ty peníze nakoupil chlast. člověče. Během . ţe jelikoţ si kaţdý z hostů myslí. neţ jsem předpokládal. hajzle!―). protoţe bar se vypařoval třikrát rychleji. Hned jsem mu řekl. Sestry Nachtmannovy strávily dost času prohlíţením průčelí budovy a lítostivým pomlaskáváním („A v tomhle opravdu ţijí? Chudáčci malí…― „Podívej. ani nemají v hale koberec―). Olaf Hellman mi potřásl rukou a objasnil. jestli je pití zdarma. ţe o tři ulice dál uţ není jediné parkovací místo. Manfred Altmann si hučel do diktafonu poznámky k projevu a jenom mě odmávl rukou. Llewelynová mě informovala. Rudolfu Pfannenschmidtovi. ţe se zeptám. „Tenhle projev bude stát váţně za to. ale dneska to pro mě bude významnej den.„Magnifík. Tam sice zakopla.― Slíbil jsem mu. automaticky se zvýší vaše spotřeba alkoholu. chlapče. Oči mu svítily a nedočkavě si mnul ruce. chovají se k sobě všichni zatím velice přátelsky. Pohoda. ţe je on tím Čestným a tudíţ nejdůleţitějším. ale jeho paní mě trochu vyděsila pokřikem „Šampus. Jeho první otázka byla.― zamumlal. ţe mě praštila kabelkou pod oko. co se před několika minutami dozvěděli. podařilo vmanévrovat do vchodu. Zaktualizoval jsem seznam. Respektive pan doktor se ještě drţel („Omluvte mě. zatímco byla zaměstnána chrlením výhrůţek na mou adresu („Jestli okamţitě nedovalíš to šampáňo. Horst Eberhardt Pod okem se mi začala dělat podlitina. Rudolf Pfannenschmidt Dr. chápeš? Uţ jsou tady novináři?―). ţe on má také kořeny v proletariátu a ţe dnešek je náš velký den. který se dostavil jako třetí. Dr. kdyţ mi šlápnul na nohu). zda by to nešlo zařídit.― svěřil se mi. kteří zrovna pomýšleli na kariéru prodejců náhradních dílů. kteří to. S velkou mocí přichází velká ţízeň.―). který ji sloţí na lopatky („Jako v boxu. Ingeborg Reifsnyderová se ostýchavě otázala.― Zmizel uvnitř. Zřejmě kdyţ se chystáte zveřejněním tajných skutečností zásadně změnit svět. dělej. Karl Schulter Na rozdíl od prvních dvou. zatímco jeho ţena promnula v prstech klopu mého obleku a propukla v nevěřícný smích („Tak tohle tedy OPRAVDU není příliš trendy. ale povedlo se jí neupadnout a s výkřikem „Kdo sem natahal ty zasraný kabely?― zmizela v chodbě. hysterická vánočka přímo lezla z hlavy. „Mám totiţ úplnou pecku. dokázali ještě jakţ takţ tajit. to tedy ano. pročeţ uzavřel mimořádně výhodnou ústní smlouvu s partou patnáctiletých amatérských automechaniků. Martina Nachtmannová Andrea Nachtmannová Olaf Hellmann Manfréd Altmann Ingeborg Reifsnyderová Charlotte Kaltenbachová Cirhóza se vrátil s tlustým paklem stodolarovek a vysvětlil. ţe by rozhodně nechtěla dětem upíjet a ţe si pro jistotu přinesla vlastní. jestli tam jsou i reportéři z televize a jestli by to nešlo vysílat jako přímý přenos. Doktorovi se jí. di si rovnou stoupnout do fronty na pracák. Horst Eberhardt s chotí dorazili uţ poněkud nametení. protoţe zkorumpovaná vládní garnitura dostane úder. lokaji! A ať to lítá!― a tím.

― „Zato nám se vstupem do tohoto roztomilého rustikálního paláce poněkud přitíţilo. ale ţe bude potřebovat. Začalo mrznout. Vstoupil jsem do bývalé čekárny. Přivezli sem vaší maminku a nevypadá to dobře! Asi infarkt! Myslím. ţe jste se dostavili v tak hojném počtu.― Výsledek se dostavil do devíti minut. „Doktor Zellman! Volám z našeho provizorního stanoviště záchranky v Krummenseer Strasse. „Dámy a pánové. ať se ho snaţí co nejrychleji oţrat do bezvědomí a ať se pokusí zachovat status quo další půlhodinu. „Paní Rothbartová?― zaječel jsem do webilu. neformální párty grády. ţe není problém. v jakém prostředí musí ţít děti s harpsichordem.― „Pan Erzberger?― zaječela do webilu Llewelynová. Cirhóza a Llewelynová vešli za mnou a postavili se kaţdý z jedné strany dveří. ţe dobře. Do průletu satelitu se snímačem MEME zbývaly tři hodiny padesát čtyři minuty. bylo pravděpodobné. ţe byste okamţitě měla-Ano.― . kam předtím Llewelynová odvedla Matthiase. abych přehlušil hučící melasu hovoru.― zvýšil jsem hlas. Přikývla. aby Cirhóza přivezl víc tequilly. Jistě. Ani nevíte. počkáme. ale-Ne. ţe jste sice rozvedení.následujících dvaceti minut se dostavila další várka: Max Stroh Ilona Niemannová Karl Unruh Lothar Zumwald Ilona Stumpová Uwe Rabeová Roswta Pfizerová Jens Wagner Cirhóza odjel podruhé doplnit zásoby pití a Llewelynová mi pošeptala.― Takţe jsme měli všech jedenatřicet subjektů pohromadě (plus jako bonus šest manţelů. jde o malou Gertu. Dali jsme sem dva stoly přikryté papírovými ubrusy. „Děkuji. ţe se rozhodli hodit áčko. S vybavením místnosti jsme se nemazali. ţe se pan Schulter začíná poněkud agresivně doţadovat svého vystoupení. Stephan Erzberger Beate Rothbartová (Erzberger to měl blíţ. Říkala. spoutali a uloţili do místnosti vedle zubařské ordinace. Jinak jsme ani nezametli a tu rozsypanou hromadu cihel jsme taky nechali jak byla. To od nich vůbec nebylo hezké. Vaše paní mě o to poţádala.― řekl jsem Matthiasovi. Doporučil jsem jí. Nejvyšší čas dát naší prosté. nic jí není.) Oba jsme omráčili. oblékl jsem si kabát. Krummenseer Strasse! Číslo třináct. na kterých bylo pití (plastové kelímky nebo rovnou z láhve. Vypadá to na nečekaně silný alergický záchvat a pořád se to zhor-Krummenseer Strasse třináct. „Hlídej je. Počkal jsem. jak se mi ulevilo. „Doktorka Zellmanová! Volám z našeho provizorního stanoviště záchranky v Krummenseer Strasse. devět manţelek a čtyři milenky). aţ se ke mně otočí první hlavy a obrátky konverzačního mixéru se sníţí. hýkej. „Kdyby něco. A protoţe za poslední čtvrthodinu nikdo nedorazil. Po té půlhodině chyběli uţ jenom dva hosté: Stephan Erzberger a Beate Rothbartová. Jen ať vidí. jak je libost) a chlebíčky od Lipperta. Cirhóza webilem odpověděl.

Budu s ním oslňovat na večírku firmy Coco Chanel. radím vám dobře. takţe nevím nevím. chvíli v té divácky vděčné poloze setrvala a teprve potom šla k zemi. Schoval jsem steyry. „Mám prostředky. . „Teď vám řeknu. Budu si vás jednoho po druhém brát vedle a kaţdýmu poloţím jedinou otázku. proč tu doopravdy jste. Chceme jenom peníze a šperky. to je Keller. Oba agenti se bez pobízení pustili do práce. Nenapadlo je. Troufám si tvrdit. To tak. abychom vám a vašim kolegům půjčili něco pořádného na sebe. „Chtěl bych vás nyní. hochu. abyste v následujících chvílích zachovali klid. zvedl steyr a vypálil do stropu. Uţ předtím jsem odšrouboval tlumič.― řekl jsem plantáţi čerstvých mumií.― poznamenala paní Altmannová. ţena.pravila vtipně manţelka Manfreda Altmanna. a při kaţdém pokusu o vyproštění se ještě víc utahuje. ţe inteligence většiny lidí v této místnosti nebude mít problém s volbou správného řešení. Nejprve jí za udivenou hlavou vykvetl ţlutošedý chochol mozkomíšního moku. „To je Keller. Otázku nikomu podruhé nepoloţím. Kácela se děsně pomalu. Policejní pouta nebrat.― přecházel jsem místností s oběma steyry v rukou. takţe během dvou sekund jsme jediní stojící lidé v místnosti byli Cirhóza. Recept na tenhle koktejl si musím zapamatovat. protoţe se vás chci na něco zeptat. Zabralo jim to pouhých třináct minut. přestoţe to pro vás bude velmi těţké. A já potřeboval. Kaţdý dostane jen jednu šanci. Trefil jsem se přesně do oka. Kaţdý měl velký kotouč toho. „Chtěl bych vás poprosit. „Jeţíšikriste. asi nebudu paní Altmannovou střílet do ksichtu a asi je nebudu spoutávat – ale v takovýhle chvílích málokdo uvaţuje logicky. Jak padala. ţe nemám patřičně trendy oblek. Jste tu. pak se předklonila. udělala věţ v Pise. kdyţ mi někdo lţe. „Tak.― Na několika tvářích jsem zahlédl naivní úlevu. díky kterým poznám. co proslulo pod názvem „stříbrná americká lepící páska―.― řekl jakýsi ţenský hlas. „Jen ţádný strach. ţe kdybych byl obyčejný zloděj. Kdo mi neřekne pravdu. „Nic se vám nestane. „Koho vezmeme jako prvního?― zeptala se Llewelynová.― „Snad ne o to.― zakloktala opět paní Altmannová. ještě aby se mi tu během čekání domlouvali. Ticho se dalo plátkovat jako gyros a prodávat v okolí rockových klubů. vyšel s Llewelynovou a Cirhózou na chodbu a zapálil si cigaretu.― Nechal jsem mumlající čekárnu svému osudu. Kdyţ chcete někoho důkladně spoutat. perforovaná bulva jí vyhřezla z důlku a odkápla do kelímku s vodkou. který stále svírala v ruce. není nic lepšího – bez noţe se z ní nedostanete. dokud Cirhóza s Llewelynovou nebudou hotovi.― Přehlušil mě chór mnohohlasého mumlání a dušeného vřískání. dámy a pánové. aby leţeli klidně. toho zabiju. kdyby neměli zalepená ústa. Vytáhl jsem zpod kabátu steyr a střelil paní Altmannovou do obličeje. Llewelynová a já. poprosit o jednu věc. ten masový vrah ze čtyřicátých let –― „Všichni na zem!― zařval jsem. která mě předtím usvědčila. Teď by asi protestovali.― „Ono je uţ dost těţké rozeznat tuto párty od večírku firmy Coco Chanel. Pak vás necháme být.

„… a taky jsem si často představoval svého mladšího bratra nahého a masturboval jsem u toho. můj kamarád. je walodont smíchaný s risperdalem. Takţe vám teď poloţím onu otázku. abych odstranil vzduchovou bublinu. 23 „Jste mrtví. „Já tu otázku nebudu opakovat. Připoutejte se a nekuřte. Takhle: Bernard Stammler „Další. „Jak víte o-― „Pane Stammlere. Neutřel jsem to: blijón sice fungoval stoprocentně. Taky se tomu někdy říká blijón.― Přiloţil jsem mu hlaveň k čelu.― vykládal mi Stammler o třicet čtyři sekund později. kdyţ ho nesli dovnitř. Účinkuje během třiceti sekund..― „Nikomu. který jsem předtím odloţil na zrezivělý tác pro zubařské náčiní. Llewelynová mu cestou odtrhla pásku z úst. Dávejte dobrý pozor: Komu jste řekl o hysterické vánočce?― Vyvalil oči. rozumíte?― vyjel na mě Gerhard Stammler. ţe jsem zoofilně pedofilní homosexuál. „Odpovězte prosím ihned. mozkem a lebeční tříští. „Jsem významná osobnost německé politické opozice a tohle bude mít pro vás takové důsledky. Přešel jsem k seznamu. nestačil jsem to. „To bylo ale ještě předtím. ţe-C-co je to?― „Tohle. Lleweynová Stammlera přikšírovala a vypadli.― řekl jsem. jeho malý bráška a jeho pejsek a večer ve stanu ten pejsek –― „To je sice ohromně zajímavé. a tak jsem si řekl-― „Děkuju. který jsem si přilepil na stěnu a začmáral jméno Gerhard Stammler. pane Stammlere. neţ jsem zjistil.― přerušil jsem ho. abyste mě mohli diskreditovat! Ale to se vám nepovede! Nic vám neřeknu! Nic! Slyšíte? Nic!― Nabodl jsem ţílu a stlačil píst. jakou děláte chybu! Tohle vám neprojde.― „Aha. Cirhóza s Llewelynovou ukládali meloucí se subjekt na zubařské křeslo. to jsem odhalil na základě jedné takové bizarní situace – jeli jsme jednou na menší výlet. „a já bych si to rád poslechnul.― 22 „Vy nevíte. Víte. byl výstřel v čekárně zřetelně slyšet – navíc Llewelynová a Cirhóza vzápětí vyvlekli mrtvolu na chodbu tak. „Pojedem třeba podle seznamu. protoţe po jedné dávce vyblijete i co nevíte. to byla výborná příleţitost. ţe nikomu. rozumíte? Všichni jste mrtví! Ty. aby všichni viděli kráter v klimbající se hlavě. ale čím menší psychický odpor musel překonávat.― Díval jsem se mu do očí. ale momentálně nemáme času nazbyt. Protoţe jsem si stále ještě nenašrouboval tlumič. ta informace mi přišla mejlem ani ne před hodinou. kdo já jsem?― Neodpověděl jsem a navlékal si gumovou zástěru.― cvrknul jsem do injekční stříkačky. ty a ty taky! Příštího tejdne se nedoţijete! . Takzvaná superdroga pravdy.― vzal jsem do ruky steyr.„To je jedno.― řekl jsem. o to tady jde! Chcete. abych na sebe prozradil nějakou špínu. „Přísahám. „Víte.― řekl jsem a stiskl spoušť. tím působil rychleji. já. chtěl jsem to říct aţ tady před těmi novináři. V oblýskané koţené opěrce zubařského křesle zela díra a opěrka byla zacákaná krví. Vypadalo to působivě.

První pozitivní výsledek jsem zaznamenal po dalších čtyřech pacientech (doktor Horst Eberhardt to sice řekl ţeně. co jsem s ní chodil do školky.― „Fakt?― „Váţně. Ta svině. Pak jsem zašel do čekárny a předvedl zástěru ohozenou mozkem tří barev. Fakticky! Doopravdy nikomu!― vykřikl. ale oni si mysleli. Určitě mi ho ukradla Sára Urlebová. Naklonil jsem se a pohlédl do bazénu. jako by se tady. Bublající louh vyţíral obličeje na lebeční suterén. . co vám upálej bradavky elektrickejma svorkama a z kolen nadělaj rajskej protlak! Budete prosit. aby mi to vyţral!― „Dobře.Znám lidi. komu jsi vyprávěl o hysterický vánočce. s modrou mašličkou kolem krku. Noha jakési ţeny sebou vytrvale škubala. ţíly jsou pěkně naběhlé. přesně. tak se to nepočítalo). „Asi jste sami uhodli. kde bude ponechán. dokud ho zítra nenajde policie. Schwallbach (+ milenka) Ruth Lichtmannová (+ manţel) Rudolf Pfannenschmidt Martina Nachtmannová Andrea Nachtamannová Někdy kolem půl deváté jsem si zašel dozadu na zahradu zakouřit. otevřela činná sopka. Jak vidíte. Bazén byl plný do poloviny. „Taková soda! Přece někoho nenechám. tající kůţe se odpařovala a mizela. „… byl takovej ţlutej. který naši veselou partu neoblaţil svou přítomností. ţe se mě pánové Stammler a Unruh pokusili přesrat. prosit. Skoro jsem jim ten blijón nemusel píchat. „A teď mi řekni. Walter Schafer (+ manţelka) Karl Schluter Thomas L. Zvuk tomu ale neodpovídal. Naopak pan Altmann spolupracoval a já jsem ho nechal ţivého odnést do sklepa. „Jdete si zaplavat. ţe jsou chytřejší neţ já. Pak mi naši koupili jinýho medvídka. Noc mrazila. na berlínském předměstí. jen propletené obrysy a pár detailů. Teď uţ si to nemyslí.― K noční obloze stoupal sloup bílého dýmu. dobrý. V hustém kouři jsem těla skoro nerozeznával. abyste mě nikdy nepotkali!― Kdyţ lidi křičí. jak jsem myslel). načechral Christine čelní lalok a jeli jsme dál. cáry šatů a maso stékající ze ţlutých kostí.― „Nikomu. Byl to můj nejlepší –― „No to víš ţe jo. jo. ale ţádnej uţ nebyl takovej jako Bubáček. Varoval jsem je.― Karl Unruh Ani tentokrát jsem tlumič nenašrouboval. aţ trnuly zuby. vypadalo to jako trik z loutkového filmu minulého století. je to jenom na vás. dobrý. Nechal jsem si nadiktovat adresu. Přistoupil jsem k Cirhózovi skopávajícímu do bazénu sestry Nachtmannovy.― Tohle je na výsleších nejdůleţitější – dát subjektům naději. z propálené lodičky vyhřezly zeleně nalakované prsty a třásly se do rytmu. Altmannovo tělo jsem nechal na rozdíl od těch prvních dvou odnést zadem. Acylpyrinový vulkán. Znělo to jako tisíckrát zesílený šumivý acylpyrin. holky. Christine Mehlingerová to vyklopila milenci. Nasadil jsem ho aţ u Manfreda Altmanna (neřekl to ani své ţeně. Fungovalo to. a zářivka nad východem měla mlţnou auru.― poplácal jsem Unruha po lícní torbě. ale jelikoţ ta tady byla s ním a nikomu dalšímu to neprozradila.

― Společně jsme ji hodili na křeslo.― přeškrtl jsem Stroha. A další čtyři. Podíval jsem se na Cirhózu. Navíc zlomil jehlu. Matthias popadl druhou injekci a pokusil seji Beatě zabodnout do čela. Na zádech čísi mrtvoly jsem zahlédl stříkanec Cirhózových zvratků.. „Šikovnej kluk. ale tentokrát to znělo spíš unaveně.― informoval mě Matthias. ţe všude kolem jsou neobydlené domy určené k demolici. se rozrostl o další tři osoby. Olaf Hellmann apeloval na to. Na gumové zástěře praskala ztvrdlá tapisérie tělních tekutin a nitek nervů. Z toho kluka nakonec ještě něco bude. huá. To je teda dvojka. Zvrátil jsem hlavu. Friedrich Wilhelm Strasse 44) Rita Roland Nagel Ilona Stumpová (+ manţel – věděl) Roswita Pfizerová Max Stroh . la) – nevěděla) Jens Wagner (+ milenka věděl) Ing. Dentistův záhoř zavrzal. huá.― Vší silou zabral a vtáhl do ordinace za nohu Rothbartovou. Hvězdy vypadaly potměšile. co já ne. „Mu-hu-hů. ţe zabíjet lidi je ulejvárna. „Huá. huá. Měl jsem za sebou dvě hodiny pětatřicet minut mokré práce a čtyřicet sedm mrtvých.― Vyprskl jsem smíchy.Huá. Kaţdému. pročeţ jsem mu musel botou redefinovat vzorec chování. Smysl pro symetrii teda moc neměl. Oči mě pálily jako pomazané křenovou pomazánkou. záda a ruce bolely od tahání mrtvol. neruš. otočil kolečko a jel pro další várku. kterým mí klienti ukápli něco o hysterické vánočce. No proč ne. pomyslel jsem si. pomyslel jsem si. Do přeletu satelitu zbývala hodina a čtvrt a já měl před sebou ještě tři – Rothbartovou. ţe jsme oba z vykořisťované třídy. „Pšt. nezaměnitelný odér spalovaného lidského masa. Dietmar Adler (+manţelka) Olaf Hellmann Stephan Erzberger (telefonal to svému tajemníkovi – Lukas Knappel. Z opěrky se houpaly krápníky mozků. ten nehnul brvou. Snazší část akce byla skoro za mnou.― pravila zalepená Beata Rothbartová. 24 Inţenýru Adlerovi se povedlo schválně spadnout z křesla a kousnout mě do nohy. Roland Nagel mi nabízel prachy (byl sedmý v pořadí). můţeme ji vzít mimo pořadí. Štěstí.„Tobě se nedělá blbě z toho smradu?― zeptal se Cirhóza přidušeně skrz respirátor. Překvapeně jsem se k němu otočil a teprve v tom momentě jsem si uvědomil horký puch stoupající z jámy jako z obrovského ventilátoru. Sloupl jsem si chirurgické rukavice a přešel k papíru na zdi. bych to ze srdce přál. Ilona Stumpová sex (devátá). Seznam těch. které musím . kdo si myslí. kterou měl vedle hlídat. Znovu jsem se uchechtl. Asi věděly něco. Matthias popadl z tácu plnou injekci a nadšeně ji zarazil Rothbartové do oka. „Mu-hu-AAAAAAAAAAAAAAA!― „Huá. Burkharda Waldschmidta a doktora Josefa Gebauera. na kterém si ještě před chvílí hověl Max Stroh.

― jemně jsem vytáhl jehlu z třaslavé ţelatiny sklivce. Pak jsem přelepil Waldschmidtovi ústa.― Její obličej byl bledý a jakoby rozostřený. Jenom takovej malej večírek. Dal jsem jí morfium ráţe 9 mm a Matthias ji praštil do hlavy laťkou. jak se mi plete jazyk. zkontroloval.― „Tak večírek. Matthias mu otloukl nos laťkou (měl o umístění pohlavních orgánů pochybné představy. ale nadšení v hlase se přeslechnout nedalo.― „Huá. Waldschmidt řekl „Hysterickou vánočku jsem-― a do místnosti vpadla Llewelynová. vítr nakopl prázdnou igelitovou tašku. „Já vim. Vezmi kulomet a kryj mě z okna. kdyţ se čék rozjede… Vomlouváme se. Fajn. No.― řekl jsem.do jedenácti objet. Vyšel jsem před dům. „Mluv a nechám koleno na pokoji a ještě ti dám morfium. „Jo tak. huá. jestli je náboj v komoře a zastrčil vzadu za opasek.― Slovník neměl příliš rozsáhlý. „Co budem dělat?― Ţemle na zdi udělala to. začal jsem si pohvizdovat.― řekl jsem. kdyţ ho ţena s prostřelenou hlavou ignorovala.― Vystřelilo to z ní tak rychle. aby nepropásli. „Na cestě sem. Nevypadá to jako místo. planet a dob: „Tak co se to tady děje?― „Nic. „Jak – nic?― zeptal se polda číslo dvě přes střechu grava a namířil na mě oko přilbové kamery. čistě pro jistotu. jo?― „Já vim.― Odposlech policejních frekvencí patří ke standardnímu zabezpečení kaţdé akce. „Vyprávěj. ţe je mám prázdné a předvedl. sevřel ho pravou rukou a pořádně stiskl. Mozková krusta zakřupala. Beato. budu muset na to téma hodit řeč s Llewelynovou). Stejně uţ sou všichni tuhý. My to ztišíme. Polda se vykulil ven a řekl nejoblíbenější větu policajtů všech zemí. co? Jo.) Moc pozornosti mi nevěnovala. „Tady. Během dvaceti sekund. Přitáhl jsem Waldschmidta (váţil snad metrák). „Huá. . To nic není. Gravipláty stlačily polštář ledového vzduchu. Zapomněl jsem si obléct sako. „Dostali jsme hlášení o rušení nočního klidu. „Já teď půjdu do čekárny a přinesu odtamtud dalšího legračního pána. huá. řekl Harrowell. ţe mlaskla a odpadla. ţe zvuk moţná poprvé překonal rychlost světla. „Komu jsi řekla o hysterické vánočce?― (Automaticky jsem si dával pozor. „Policajti!― „Kde?― shrábl jsem steyry z tácu. aby mi Matthias neviděl na rty. Prostřelil jsem jí koleno.― „Dobře. kde by čék dělal večírky. já napíchl ţílu. Policejní gravo se snášelo z oblohy. „Pokecáme s nima. tje fakt. Nemohl jsem si pomoct.― zahýkal zklamaně. Fakt. jo? Tomu můţeš rozmlátit varlata. Ani vo nás nebudete vědět. Vytáhl jsem mausera z pouzdra nad kotníkem.― rozpřáhl jsem ruce. nafoukl mi na zádech košili a prosekal ji vrhačskými noţi.― Supernenápadně. pro pár kámošů.― řekl jsem mu. „Nic si z toho nedělej. „G-GU-GUAAAAAAA!― To bylo jinačí kafe neţ trapné píchání v oku. Hodil jsem steyry zpátky na tác a přetáhl si přes hlavu zástěru. „Todle. Zafuněly odklopné dveře. jo?― zeptalo se číslo jedna. moţná sme trochu ujeli. Znáte to. váţně.

jasný? Jestli sem budeme muset ještě jednou. Pokud něco policajti nenávidí víc neţ akci. „Na můj skautskej odznak. ţe nejsme ţádný zločinci. váţně. Pistole zastrčená vzadu se mi svým chladem propalovala do jater a cejchovala je nápisem MASEURWERKE AG OBERNDORF.― Policajti se na sebe podívali podruhé. která je vytrhne od koblih. pane. „To je náš ohňostroj. To je naučí.― „Hned. Mauser za opaskem studil čím dál víc. Policajti na to zírali. „To víte. no jo. Tentokrát o něco déle. „Ne. Pak číslo dvě znechuceně trhlo bradou. Nadechl jsem se.― přísahal jsem se třemi zvednutými prsty. „Pšt. „Co je to tady sakra za smrad?― „Ţumpa. Policajt číslo jedna na mě namířil prst a lakonicky prohlásil: „Uhaste to. „Není potřeba.― řeklo číslo jedna. Überbengál se to jmenuje. Nedokázal jsem si vzpomenout.― Číslo dvě lezlo do auta.― To bylo těsně. Jenom to blaflo a začalo to takhle strašně čmoudit.― „Jo?― zeptalo se číslo dvě. Moje levá ruka se zničehonic pohnula a nezávisle na mé vůli se přibliţovala k paţbě. jak to budou bourat. Mříţka pořád rachotila. Ani muk. Ale moje svědomí bylo čisté jak kápě Ku Klux Klanu. já je vytáhnu ven. chcete. „Moment. „Ano.― Číslo dvě se rozhlédlo a odplivlo si. Ano. ţe se polepšíme a budem jako myšky. pod jakým jménem jsem podepsal nájemní smlouvu. Rozuměno?― Vyšlo to. přijedem rovnou s vagónem a všechny vás strčíme do šavlárny. tak se moc vomlouváme. Neţ něco chytne. pane. ne. nikdo se vo kanalizaci moc nestará.― Ruka se zastavila. Hele. Číslo jedna: „Coţe? Ohňostroj? Tohle?― „Teda měl bejt.― Číslo dvě se konečně zabořilo do sedadla smrti a číslo jedna nasoukalo své polykevlarové . Chtěli jsme to odpálit. „A co je tohle?― Otočil jsem se a podíval se. hulákat jak na lesy. Hele. a všechny nás můţete zkontrolovat. nemohli byste zavolat na vobvodní úřad a-― „Jo. Polda číslo dvě se začal drápat z grava. stráţníku – páni stráţníci – jestli sme vám přidělali problémy. Tak my jedem.― řekl jsem. řekl Harrowell. Policajti stočili oči na mě. „… Larson. Někdy člověk opravdu nemá na výběr. je to legitimování a z toho plynoucí papírování (které je vytrhne od ještě více koblih).― „No jo.bude se to tady bourat… Víte. „na vás voni by dali. Batsignál bez netopýřího loga. Mauser za opaskem mě zastudil. Snaţil jsem se jich zbavit supernenápadně? Snaţil. Taková ta megarachejtle. Supernenápadně. Chvíli bylo jediným zvukem v ulici drnčení špatně usazené plechové mříţky na tepelném průduchu. „A vy jste jako kdo?― „Na pár dní sem si to tady pronajal. Ale zklidněte to tady.― Policajti se na sebe podívali. Jasný?― „Jistě. Menuju se…― Okno. určitě to znáte. aleje to nějakej šmejd. jo. my sme tady s kámošema vyrůstali a tak sme si řekli… Chápete? Neţ to tady ty svině zazobaný všechno strhnou.― pokyvoval jsem hlavou. Sloup bílého dýmu trčel za domem jako laserový paprsek vytrysklý z monstrózního hmoţdíře v samém středu země.― oţil jsem. na co ukazuje policejní rukavice. ty hnusný voţraly.

Dvoumetrák měl namířeno. To znamenalo. Kdyby to byli amatéři. Otáčeli se docela rychle. Čtyři proskočili okny do čekárny (museli čekat na střeše). kterou vykopl dveře. V oblacích zdiva nebylo vidět. Vyhekl a hlavu to sfouklo. se konečně probrala a zastřelila jednoho zezadu. Rozmázly mě o zem jako plácačka na mouchy. Měli skvrnitě šedé kombinézy – městský maskáč. aţ policie definitivně vyklidí scénu. Gravipláty zakručely. frajere. Respektive . nahoru. aby si to vyřídil s vracejícím se policejním gravem. Za kterými jsem stál já. jak se kolega hroutí a Llewelynová ho dostala v otočce. Jenţe tohle byli profici.― Spadl pozpátku ze schodů. Na hřbetě se blýskaly kapky potu. Leţící Llewelynová ke mně otočila hlavu. V tu chvíli zaútočilo komando. Hrana dveří vletěla tomu. Měl jsem jenom šest nábojů. kterou hoši při vpádu akčně přeskočili. jak jsem to tak ze svého kouzelného koberce šacoval. která sjela po lanech z vrtulníku. Várka číslo tři. Přistání na chodníku nebylo z nejměkčích. K domu se hrnula druhá várka. V otevřeném vstupním otvoru stál dvoumetrový chlap v kukle. Ten právě nabíral výšku. A profici si většinou nevěří bezdůvodně. ruka. Valili se po cestičce ke schodům. Začala lítat omítka. kašlali na to. kdyţ jsem probíhal kolem dveří. Začal jsem střílet. Nechala po sobě pět zkrvavených zubů zahryzlých do přídě doorboardu. noha. dělej. Podíval jsem se na svou ruku. Asi takhle: uţ kdyţ to policejní gravo prve přistávalo. jak sebou poslední komandos flákl na zem a jak Llewelynové z ramene vyrostlo krvavé chapadlo. Maskáč vedle postřehl. Je po problému. Vešel jsem do domu a zavřel dveře. Vykulil jsem se zpod dveří. Na hlavách černé kukly. Potom jsem na dveřích vyletěl na ulici. pátý vyrazil dveře.brnění vedle něj. Jsi borec. „Fujtajxl. A teď jsem to poprvé viděl v akci. takţe zásobník byl prázdný ještě neţ došlo ke kontaktu. do pootevřených úst. takţe čtveřice nepřestávala v palbě. Pod oknem leţící Llewelynová. osmnáct. policejní vznášedlo se zhouplo a vystoupalo. Vytrhl jsem mauser.65 mm mu dvakrát cukly hlavou – vypadalo to. šla dolů. ţe je vybaveno bočními raketomety. Projektily 7. To za mých časů nebývalo.― vydechla. 25 Dokonce ani nepočkali. Ze skříňového volva na konci ulice skákali další muţi v maskáčích. čemu se říká plošné pokrytí. A ještě neţ jsem došlápl na leţící dveře a druhou nohou se odrazil. pojď si pro to. kterou hmátl po paţbě zavěšeného samopalu. v rukou Heckler & Koch HK53 bez tlumičů. Otřel jsem je o kalhoty. Na stole v čekárně se rozcákávaly poloprázdné láhve tequilly. „Au!― To bude pěkná boule na čele. dalo by se to přičíst zbrklosti. a na konci ulice smykem zastavovalo černé skříňové volvo. Kolem pravého oka měla vytlačený otisk gumového lemu puškohledu. jako by na mě hodil bradou vyzývavé gesto „tak dělej. Ţádné označení. Moje létající dveře se řítily přímo na jejich hlavy. Třetího jsem zastřelil já. jestli se tam nikdo neukrývá. všiml jsem si. ale stejně jsem to udělal. Kellere. „Jen klid. Jako správný frajer jsem si pro to šel. Druhá várka byla početnější neţ první. co běţel jako první. To pro nás nebylo dobré. mohlo jich být tak šestnáct. Dveře přeleštily vršky sedmnácti kukel (a podle výkřiku někomu vyrazily klikou oko) a zakončily spektakulární let za zády útočníků.― řekl jsem. To pro nás nebylo dobré. ale pochopitelně jsem byl rychlejší. jsem periferně zahlédl. Pro začátek zvolili to. Házet po nich prázdnou pistoli se mi zdálo trochu trapné. ţe si hodně věří.

Začínalo mi být jasné. Druhá várka vyřešena. Přeskočil jsem poslední tři schody a vřítil se do domu. Naštěstí jsem stačil uhnout. co?― „To kaţdopádně. Bylo jich moc a podle zuřivě blikajících oken domu jich taky pár přišlo zadem. Čvachtalo to jako při chůzi močálem. nezváni vstoupili oknem. Smetl jsem Matthiase. ale řekněme. S uširvoucím VWZZZuuuůůůůŮŮŮŮŮŮM sestřelené stíhačky a s plameny šlehajícími z kufru mířilo přímo na me.― Přikývl. A pak kvapný abfahrt. Ten nejbliţší ke mně otočil kuklu. co máme rozdělanýho. takţe mě rázová vlna nesmetla. ţe takhle rozsáhlý útok neodrazíme. vytrhl jsem mu z ruky samopal a scvaknul pojistku na F. „A ty?― „Dodělám. ţe jsem si toho povšiml. „Nářez.― Waldschmidt byl na půl cestě ke dveřím z ordinace. Jdi a vezmi si hlavní dveře. Volkswagen vyskočil pět metrů do vzduchu. jak se nám s hlubokým VHU VHU otáčí nad hlavami. Takţe plán D: dodělat Waldschmidta a Gebauera. Uţ ani nevypadaly jako dveře.neviděl. spíš jako brána do ementálové říše. v bělmu se zaleskl odraz hořícího volkswagenu. Policajtovi číslo jedna se na poslední chvíli povedlo zvednout čumák. ţe policajti spíš chtěli zasáhnout helikoptéru neţ Cirhózův zaparkovaný volkswagen.― „Nářez. kdy pevná vůle není nejvhodnější charakterová vlastnost. Střelba dávkou. „Do deseti sekund tady máme útok zepředu. Komandosové z volva po mně začali střílet skrz volkswagenovou vatru. A zablokoval cestu třetí várce. Jak jsem myslel: poslední z těch čtyř. Llewelynová s kulometem a Cirhóza se samopalem se zakopali za balíky cé čtyřicet čtyřky a zasypávali palbou zadní dveře. ţe jsou situace. Neţ se stačili zvednout. obalený vlajícími cáry rudoţlutých obinadel. leţel na zádech s ustřeleným obličejem. BRRRRRRRRRRRRRRRRRR^ Střelba hodně dlouhou dávkou. Otevřenými dveřmi jsem viděl. stál jsem nad nimi. Matthias na něm seděl a zpracovával ho laťkou. takţe to nenapálili do dveří. Strhl jsem Waldschmidtovi náplast z úst: „Komu jsi řekl o hysterické vánočce?― „Nikomu!― „Díky!― . Místo toho hořící vznášedlo narazilo do okna v druhém patře a se zvukem expresní demoliční čety zmizelo uvnitř. jak Cirhóza zaujal palebné postavení u stěny chodby. takţe jsem se mohl plně soustředit na jejich starší kolegy. co nečekáni. protoţe ten výbuch se odehrál za mými zády. ale Waldschmidt se píďalil dál. Cirhóza se otočil a vyslal po mně krátkou dávku. Hodil jsem sebou na schody a vzdušný vír mě přejel jako ţehlička. „Vole!― „Sony!― přeřvával dunění kulometu. Střelba hochů z volva mě nedostala – ale málem mě sejmulo policejní gravo. Kanál zakloktal zpěněnou krví. Já i popadaní komandosové jsme sledovali. Kopačkou do obličeje jsem mu objasnil. Odhadl bych. Působivé.― souhlasil jsem. Odpověděl jsem palbou od boku a rozběhl se k domu přes právě vytvořené breughelovské zátiší s mrtvými maskáči. Dopadl jen čtyři metry od nás. Kdyţ jsem se vynořil v ohybu chodby. a hlavním problémem byl útok vedený ze zadního dvorku. Lezl po dlaţdičkách jako obézní ţíţala. Oproti hochům v maskáčích jsem leţel. vytáhl Waldschmidta na křeslo.

Napěchoval jsem je do kapes.― Cirhóza klesl na všechny čtyři a z úst mu vyrazil proud zvratků smíchaných s krví. vy vrahouni!― zahulákal jsem. „Fuj.― Náplast. U ucha mi zajódlovala kulka.― řekl jsem Matthiasovi.― odpověděl. je to moje asist-― „Adresu. aţ se málem překlopil dozadu.― Kroky zaduněly v chodbě. Z letmého pohledu k hlavním dveřím jsem nabyl dojmu. Postupovali k domu rychle. zasypaný omítkou a předstírající. rozumíš. „Vstávat. Kroky patřily chlápkům ze třetí várky. sakra. Narval jsem jehlu do doktorova předloktí. Mrsknul jsem Gebauerem do křesla. dokto-Do prdele. „Michellejak?― „Huberová. Poslední kandidát na zubařské křeslo: doktor Josef Gebauer. vy jste mě vyděsil. Cirhóza horečně vyměňoval zásobník. Myslel jsem. Na schodech před domem zabub-novaly kroky.Blam! Kéţ by to se všemi lidmi šlo tak pohodově. Bylo jich víc a víc. Cirhóza začal střílet. ne?― Naštěstí neváţil tolik co Waldschmidt. ţe je po vás. Zahýkal. Na chodbě ho jeden z komandosů trefil do zadku. Tschak-tschak. Můj běh plynule přešel do klouzání po boku se současným střílením z obou steyrů. „Komu jste řekl o hysterický vánočce?― „Huru-ruhu. . ţe rozumí.― „Huhu-uhu. „Půjdeme ke mně.― Převrátil jsem ho na záda. Cirhóza na chodbě zase spustil palbu.― „Nikomu jinýmu jste to neřekl?― Blíţících se kroků bylo nepříjemně mnoho. oblékl si černé sako a ze zdi strhl seznam. „Ki-kiefhozlestrasse 2209. byl na tak malé dítě nepřiměřeně velký. Vyrazil jsem z ordinace. „Zůstaneš tady. „Tohle je nevinná oběť. ověsil jsem se steyry. zmrde. Jeho prostřelené zadnici to neprospělo.― „Fajn. V příští sekundě jsem pro změnu střelil já do hlavy jeho. Matthias zahýkal. „Komu jste řekl o hysterický vánočce?― „Jenom Mi-Michelle-― Vzn! Tahle bzikla blízko. Chodbu jsem překonal jedním skokem. Oplatky se pečou. Černý proud. Toho času stále v čekárně. který mu zbloudilá střela vyrazila z lebky. „Ne. ţe mi zbývá tak minuta. ale na ohleduplnost nebyl čas. Ze steyru vyletěla kouřící nábojnice a zazvonila o tác se zbytkem stříkaček. za sebou rýsovaly čáry jemného cihlového prachu. prásknul Gebauera do hlavy a dostal to pod oko. Na chodbě kuklonoš právě střílel Cirhózu do hlavy. tam je klidněji. Valilo se jich na mě nejmíň třicet. Ještě nikdy mi třicet sekund nepřipadalo tak dlouhých. které přilétaly skrz venkovní zeď. ţe je mrtvý a neexistuje. náboje cinkaly po zemi. Projektily.

ale blokovala je první řada. Čelem jsem dorazil zásobník do paţby steyru. Steyry. Podlaha zapraskala. Kouřilo se z něj.― Rád bych řekl. Pustil jsem steyr a natáhl ruku ke klice na dveřích. Zasaţenou rukou jsem nemohl hýbat. „Co? Jo. Zahučel jsem mezi ně a zvedl do vzduchu soulský atomový hřib prachu.― Musel jsem se naklonit. Ty dveře byl jediný východ z čekárny. Nějak mi to nemyslelo. Běţel jsem dál. místnost se nafoukla řevem Heckler & Kochů. vy cvakl zásobníky a vrazil tam plné. Měl jsem drobný problém: únikové vozidlo stálo u zadního východu.Jejich hlavně explodovaly ohněm a těla krví. Z oblaků prachu ve dveřích vylnuly první siluety. ale schodiště rezonující botami komandosů mě přinutilo zase vykročit. paţba mi klouzala v gumové rukavici potaţené krvavým filmem. Rozběhl jsem se proti rozhlodané zdi a v plné rychlosti do ní narazil. Jednou rukou – připomínalo to vystoupení obrnou postiţeného eskamotéra. Jedno z těl sebou ještě cukalo. ţe mají na maskáčích zoufalý nedostatek červené barvy. Stěna za troskami stolů byla vykousána samopalnými dávkami. mi otloukaly boky. Byli v úzké chodbě namačkaní tak. Vosaři si dovnitř zatím netroufali. Snaţili se mě zasáhnout. jeden prázdný. ţe jí z nosu vytekl další rudý chuchvalec a pak uţ jednoduše nic neřekla. a široko daleko ţádné jiné hybadlo. Proč vţdycky. Sevřel jsem paţbu automatu a vykročil. se gravo propadlo podlahou. Zajel jsem do čekárny. . Skrz kráter v čelním skle jsem viděl rozstříleného policajta s hlavou zvrácenou přes opěrku. Tamtamy bot pode mnou. ale pravda je taková. Dorovnal jsem estetický deficit jedním zásobníkem. Uţ by se to dalo označit jako roj. zrovna se začali drát otvorem. „Llewelynová?― Ze mnou vyrobeného otvoru ve zdi začaly bzučet celoplášťové vosy. „Co s ním-― „Postarám se o něj. ţe jsem nemohl minout. Přitom jsem doplňoval zásobníky do steyrů. do něhoţ bychom mohli s Llewelynovou sednout a přemístit se. Schody pokryté prkny a střepinami zdiva se mi míhaly před očima. Přelezl jsem k němu. jasně. druhý plný. výkřiky.― „On-― Dechem vířila prach pod obličejem. abych ji slyšel. kdy se moje prsty nacházely čtyři milimetry od kliky. Na večírcích v záhrobí musí být konverzační peklo. palba jednotlivými vzhůru. Zůstal jsem zírat na pětimetrovou díru u svých nohou. za pár sekund se plaší hoši osmělí. ale jak jsem je znal. Smrt z nás všech naseká málomluvné introverty. Měl jsem přece policejní gravo. Llewelynová leţela tváří k podlaze. která se kácela dost pomalu. nadávky. kde se po podlaze povalovalo několik mrtvol. ostrá zatáčka na schody do druhého. Poslední dva metry ke gravu.― zahučel jsem jí do ucha. ţe se vděčně usmála a zemřela s pokojným výrazem v očích nebo tak něco. U paty schodiště jsem přikrčeně vstal a dusal nahoru. z ruky mi vycákla krev. V momentě. „Slibuju. Schody. ţe neslyším Llewelynové kulomet. První patro. Který momentálně okupovali naši přátelé v šedém. Matthias. Plazil jsem se k nim. Vos vylétávajících z díry přibývalo. „Matthias. Druhé patro: gravo leţelo uprostřed zdevastovaného podlaţí jako modročerný blikající brouk. Nastříkal jsem tam steyrem repelent. Zaparkované v dětském pokoji ve druhém patře. Je v pořádku. A podle výkřiků a masopleskavých zvuků jsem nemíjel. Jel jsem po dlaţdičkách a tisknul spouště. Zastavil jsem se. Ze stěn mě pozoroval tapetový vzorek vytlemených trpaslíků. Z výhodného postavení na vrcholku schodiště jsem zaznamenal. Právě včas. Volkswagen neboţtíka Cirhózy byl ve stejném stavu jako řidič. z nosu jí tekly krvavé soply. A začal jsem střílet přes zeď. Proboural jsem se do místnosti. Náhle jsem si uvědomil. kdyţ člověk něco potřebuj e-Ale no tak.

Obrátil jsem hlaveň vzhůru a dopřál si omítkovou sprchu. nebo někam zalezli. dole u mě i tam nahoře. Co kdyby náhodou nebyl mrtvý. odplivl si a vzal za kliku. Další propadnutí se přece jen konalo. Hezzoparkety zapraskaly. I kdyţ bioimplantáty makaly jako divé. dokud závěr nezůstal v zadní poloze. Jasně.― Převalil jsem se na bok. oba byly prázdné) a pomalu se předkláněl. Jenţe ona se vrátí. protoţe jsem ho měl na řemeni vzadu. Všude. Ale po nějakém ţivém exponátu nebylo ani vidu ani slechu.To mě pomazejte sexistickým medem a strčte do feministického úlu. Takţe poldové z grava stačili během vzdušné bitvy přivolat posily. Tu třetí kulku naštěstí chytil steyr na zádech. ale mně to stačilo. A na zemi si předtím asi taky nedával dvacet. hajzle!― Byli tři. S vyraţeným dechem jsem se skulil z oblé střechy. Na střechu grava to byl pouhý metr. To snad ne. přímo na mrtvého Gebauera. ţe bolest má ţlutou barvu. Kde jsou nepřátelé. „Pusť toho kluka!― „A odhoď bouchačku!― „Ani hovno – vy odhoďte bouchačky!― „Nech ho bejt! To dítě za nic nemůţe!― . Dopadl jsem do zubařského křesla. Syndrenalin nakopl ţlutou bolest do zadku. Vytrhl jsem z úchytu na řemenu náboj se syndrenalinem a zabodl si ho do stehna. V paţbě byl důlek. nebyli blbí. Nesměli riskovat. přijde. „Ruce vzhůru nebo toho fakana zabiju!― Levou rukou. Buďto jsem je všechny zabil. Ale na dalších čtyřicet minut jsem provozuschopný. Místo toho jsem zvedl z podlahy Matthiase a přiloţil mu prázdný automat ke spánku. ţe mi visí v rukou jako trampská vlajka v bezvětří. Třetí kulka mě srazila do díry. Hlomozivé pády pytlů brambor mě uspokojily. takţe viděli. ale pokud byl ještě naţivu a něco se mu stalo. Naštěstí se další propadnutí o patro níţ nekonalo. aţ vyletěla z těla na podlahu. Zpátky tam. kdo si to odskáče? Chudák policajt. stáli ve dveřích. Otočil jsem se na podpatku a moje dávka roztrhla úsměvy dlouhé řadě trpaslíků. „Nazdar. „Do prdele!― Vyskočil jsem z křesla a policajt zaječel: „Ani se nehni. Je zvláštní. zahoď ty bouchačky!― – prostě všechny staré dobré fláky. šumělo ticho. První kulka mi prošila bok. druhá mě minula. ale třeba jen omráčený… Bylo to nepravděpodobné. Drţel jsem spoušť tak dlouho. Jenţe to byli policajti. Nahrbeně jsem strnul při vyhrabu na nohy. ţe uţ zase můţu hýbat levou rukou. stejně jako zjištění. před oči se mi nasunula Gebauerova paţe s trčící injekcí a hodinkami s platinovým segmentovým páskem: 22:02. jsem Matthiase drţel za obličej. Kroky nade mnou se opatrně propracovávaly k díře. ale to bylo jedno. ţe ho jako chci poloţit na podlahu. Přijde jaro. abych zakryl díru po kulce. mířili na mě Smith & Wessony šestsetosmdesátšestkami a řvali „Nehejbej se nebo ti ustřelím palici!― „Ukaţ ruce!― „Dělej. Taky roztrhla nějaké kukly na schodech. Tak akorát na kuličky. kde jsem začal. Moje osobní. Teď by se mi menší vyrušení ze strany maskáčů docela hodilo. se třemi průstřely jsem nebyl v ideální formě. kámo. Typické. kdyţ je člověk potřebuje? Ukázal jsem policajtům pravý steyr (levý neviděli. Opřel jsem se čelem o gravo. která byla funkční jen částečně. ale to bylo vedlejší. a zabarikádoval dveře s řevem „A uţ se nevracej!―. Absolvujte okruţní jízdu naším čarokrásným palácem s papírovými podlahami. mně šlo o ty trpajzlíky.

mrtvé dítě letí. chlapče. ten uţ opustil Kellerovy ruce a letí. osmnáctá minuta. „Jo. kohoutky nataţené. a je to-GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL! Matthias mi poskytl přesně jednu sekundu času. vidíte. Nemůţem riskovat. přátelé. jen se na něj podívejte. diváci na tribunách vstávají. ţe jsem se víc nevěnoval břichomluvectví. Opět pokročili (jeden z nich zakopl o kabel. dostanem tě z toho!― Škoda. Couvl jsem. Teď by se šiklo. ano. dej nám ho nebo tě rozstřílíme na kompot! Počítám do tří!― „Nasrat!― pravil jsem hrdinně. nasměrování i trajektorie je dokonalá. je to grandiózní ukázka Kellerova házečského mistrovství… Dítě klesá. první poločas. Komický pokus.― „Nasolím mu to mezi oči. je ve fantastické formě. letí. vyskočil bych. kdepak. ţe tu s námi nemůţete být. střelec se napřahuje… napřahuje… Bude to rozhodující hod zápasu. Jeden pohyb.― řekl Will (uprostřed). já narazil na stěnu. Já jsem musel: . s níţ metá leklého fakana. jak napřahují ruce. letí. Kdyby tu byly další dveře. „Dej sem to dítě. „Chytej. doprdele!― „Musí to bejt fakt parádní zásah. Asi deset sekund jsme na sebe vrhali zavilé pohledy. poslední zoufalý pokus obránců. a málem upadl) a já opět couvl. „Dej sem to dítě!― „Dobře víte. „Jedna –― „Dej sem to dítě!― „Dva –― „Tři!― Nic se nestalo. tento devětatřicetiletý veterán právem slaví svůj triumfální comeback. Kdyby tu bylo okno. Stačilo stisknout spoušť. ale kdepak. „Dělej. Wille?― zeptal se pak ten vpravo. Ano.„Neboj. Švihem jsem vyhodil zásobník ze steyru a hrábl pro poslední plný. atmosféra je úţasná. Wille. Za nimi se objevili další dva policajti a první trojka udělala krok do místnosti. Keller se rozmachuje. měli namířeno. škoda. který tam včera natáhla Llewelynová. ano. je to krása! Tříčlenná řada obránců v brankovišti u zubařského křesla se ho snaţí chytit. klesá. „Máš ho. odjištěno. nikdo z nás nepustil haranta.― řekl jsem. je famózní. ţe to stačím zmáčknout. o tom tady nikdo nepochybuje. „To těţko. na ladnost. „Dej sem to dítě!― „Dělej!― „Dej ho sem!― No tak jo. Nikdo z nás neodhodil zbraň. jsou bez šancí. díky čemuţ byli na chvíli mimo). váţení diváci. sledujte práci jeho rukou.― varoval jsem je.― přikývl Will. „Fajn. Ale takhle jsem mohl udělat jen jedno. Bylo jich pět (i kdyţ tři jsem praštil dítětem. utekl bych. tak mu zlomím vaz!― Oni krok dopředu. 26 Hod mrtvým dítětem na dálku.― ukázal ten vlevo na otevřený závěr steyru.

Motor chytil hned napoprvé. Dům i celá oblast určená k demolici se ve zpětném zrcátku scvrkávaly. Začali střílet. Bylo to jako na střelnici. Vítr ječící otvorem ve skle mi potahoval obličej pleťovou maskou námrazy. Stisknout spoušť. Teď.― řekl jsem a stiskl vytáčení. Fungovalo to. tak jsem zkusil sešlápnout brzdu. kdybych ho někde ztratil – ale nahmátl jsem ho v kapse. Odklopné dveře hekly. Vyplivl jsem sousto (ve vlněném těstíčku a s holubí nádivkou) a přejel jsem do rychlejšího jízdního pruhu alias chodby. Sedm pohybů. aby se vzadu zaseklý závěr vrátil do původní polohy. „To bude pokuta!― Upravil jsem východ na zadní dvorek na něco. zvětšil dveře do čekárny a teprve tam se mi podařilo smykem změnit směr. který jsme pouţili jako detonátor. Aţ do momentu. Stříleli aţ do poslední sekundy. Nasadit do paţby. Mezitím jsme prorazili další dvě stěny. Bylo by dost legrační. uvolnit napínací páku. ano. „He?― „He he!― řekl jsem hlavě a ukousl jí nos. Nikde jsem neviděl řadící páku. Dorazit. drţící se stěračů. Otvorem ve zdi vykoukli tři pocuchaní pánové v maskáčích. „Supernenápadně. ţe na semaforech černých ústí kaţdou nanosekundu naskočí oranţová. napůl jsem očekával. Strhl jsem zeď mezi ordinací a chodbou. Aţ moc. tak. naboostovat akceleraci a pustit brzdu. prohučel sloupem louhového kouře a donutil poslední zoufalce. k nedobrovolnému placáku do bazénu. pošlapal několik uniformovaných nohou koukajících zpod vznášedla a nasedl. Druhou rukou vytrhnout z oka v popruhu plný zásobník. Harrowelle. ţe to jde. Matematika hovořila silně v můj neprospěch. kdy se jejich obličeje rozplácly na předním okně a znečistili ho krvavým slinstvem. Hlava jednoho z nich projela otvorem ve skle. Vytáhl jsem mrtvého policajta číslo jedna od volantu. „UAAAAAÁAAAAA!― zaječel jsem já. pozvolným pohybem. pak do kanalizace a bude pokračovat geologickými vrstvami dál a dál. co jistě vejde do dějin architektury jako „Kellerova ústupová slavobrána―. V zírání získávám docela praxi. chlapci. Stihl jsem se dostat k číslu čtyři a to byl úspěch. Byl skoro plný. Mrtvý policajt číslo dvě mi dal ze sedadla spolujezdce hlavičku. Komandosí helikoptéru jsem nikde neviděl. Vytáhl jsem ho a navolil číslo druhého webilu. Otvírané gravipláty zakvílely. Tady se schovávají! Sešlápl jsem plyn a vyřítil se na ně.ukazovákem zmáčknout pruţinu záchytu zásobníku (tlačítko na levé straně paţby). „UÁÁÁÁMÁÁÁÁÁ!― zaječela hlava. ţe se gravo propadne do suterénu. aţ se nakonec vynoří z vln někde na opačné straně glóbu v Tichomoří a odlevituje do vesmíru. jak prsty na spouštích Smith & Wessonů 686 blednou. Potom jsem zkusil. vidíte. „Jak to. vozidlo se zvedlo a zakymácelo. Pak jsem viděl. ţe nejsi připoutanej?― pokáral jsem ho. Nechápavě na mě vyvalila oči. jestli dokáţu nabrat výšku. ale mačkají se plynulým. Stisknout spoušť. Na hlavy jim spadlo policejní gravo. spouštěmi se splašeně netrhá. Kdyţ jsem sahal po klice dveří na řidičově straně. Sáhl jsem do kapsy pro webil. Namířit (alespoň přibliţně). harašil mezi injekčními stříkačkami a zmuchlaným seznamem. . Čekal jsem.

Půl metráku cé čtyřicet čtyřky rozmístěné po celém baráku a vlastnoručně sdrátované Llewelynovou.― Ukázkově zachroptěl. Kdyţ jsem sbíhal po schodech. To bylo fajn. ale snaţil se dostat do koupelny. Také ona to nikomu neřekla. Abych zakryl stopu vpichu. Dokud nás chodník nerozdělí. bílý pse. bylo čtvrt na jedenáct a tři minuty. ti řekla o hysterické vánočce.― „Jen klid. pod ostatními cvakl zapalovačem. neţ magistrát plánoval. podřízl jsem ho.― BZZZZZZZZZZZZZZZ Měl by si nechat opravit kameru u venkovních dveří. 30 . „Vypadal jsem jako kurýr asi stejně jako Hulk Hogan souchotinář. Breite Strasse 698/10 Lukas Knappel. se kterou jsi píchal. Nevím proč. Začínalo: Hon na hysterickou vánočku ohrozil ţivoty miliard lidí! Jednu kopii jsem strčil do kapsy. Knappel bydlel na druhém konci Berlína. Zemřeš se šakalím dechem na rtech. Roztrhla mi kalhoty. Karl August Platz 2 Hannelore Reimannová. „Christine Mehlingerová. 27 Můj druhý seznam vypadal takhle: Fritz Weimer. 28 „Ano?― „Pan Fritz Weimer?― „Ano?― „Kurýr. Skopnul jsem ho na zem. S rukama v kapsách jsem přihlíţel.― Bleskově jsem prohledal byt a rozbil mu další dogu. Demolice čtvrti vypukla dřív. Vyhodil jsem ji z okna. Pak jsem pro jistotu zapálil byt. ţe do takových detailů policajti nepůjdou. Kiefhozlestrasse 2209 Zbývalo padesát čtyři minut. Jejího manţela taky. Narazil na komodu a rozbil porcelánovou dogu. ale doufal jsem. Třetí patro. jak pan Keller vklouzává do starých návyků. Walodont sice zanechává stopy na játrech. Vtlačil jsem ho do bytu a nohou zabouchl dveře. Byt Reimannové se naštěstí nacházel jen o dvě ulice dál. Zapnul jsem sirénu. Očekával mě v otevřených dveřích bytu.― zabodl jsem mu injekci do krkavice. Neprobudil jsem ho na dlouho. Komu jsi to řekl ty?― Nikomu. Neporcelánovou. Mám pro vás balíček od slečny Mehlingerové. „G-g-g-g.― „Urmm… Pojďte dál. Na poslední dva jsem měl dvacet šest minut. 29 Arzt uţ spal. Asi si chtěl vyčistit zuby. Také on to nikomu neřekl ani neposlal – ale na psacím stole měl připravené prohlášení pro tisk. Zvlášť kdyţ toho budou mít po téhle noci tolik. se zachovalo korektně. „Podepište mi převzetí a já zase půjdu. Zaplaťpánbu za kariérní myšlení. Friedrich Wilhelm Strasse 44 Michelle Huberová. „Tak co pro mě máte?― „Tohle. Altonaer Strasse 5521 Dirk Arzt.

V temném bytě jsem se orientoval podle hlasitých zvuků. ty mrcho?― řekl Knappel spokojeně. Zbývalo třináct minut. Tajemník Lukas Knappel se snaţivě dřel na jakési blondýně a záda se mu v modrém přítmí leskla potem. Bohuţel mi blondýna ţertík zkazila. ale to je oběť. Poslední klient. Ten debil o hysterické vánočce řekl bratrovi. co. Kiefhozlestrasse 2209. co umí drţet jazyk za zuby. zeťákem. Otevřela oči. třemi dětmi. „Prosím. Knappelův bratr Udo. Takţe musím zvládnout ještě dva. Tedy pokud dáváte přednost abstraktnímu umění před realismem. babičkou a dvěma bobtaily. byla hodná holčička. „Hysterická vánočka. Měl jsem intenzivní inspiraci. Zasranej kecka. „Všechno? Nikomu jinýmu jsi to nevyslepčil? Co?― „Ne. protoţe nemá zuby. Opřel jsem jí o nos tlumič steyru. „Protoţe udělám všechno. 31 Oproti tomu Michelle Hubnerová. ţe jsem něco chtěl. Sirénu uţ jsem nevypínal. Samozřejmě. Blondýna se zpod nás snaţila vyklouznout. „I ty ďáble. ţe se tam bude vyjímat líp neţ na hlavě. ale měla zavřené oči a myslela na Anglii. přesněji řečeno nemá ani hlavu. To je můj kolega z práce.― „Hajzle. šlehající dírou v předním skle.― Odhrnula si přikrývku z ňader. Poryvy mrazivého větru. „Dej mi šanci.― Měl jsem ještě patnáct sekund. Komu jsi o ní řekl?― „Jenom Antje. „Takhle se ti to líbí.― střelil jsem ho do ksichtu. Tím ovšem radost v Knappelově bytě skončila. Nebo v jejím případě spíš na Turecko. Jako bych . Teď ho tam udrţí jen těţko. A taky ţe jo. mi vyráţely slzy z očí. Šly z loţnice. Řezal jsem to zakázanou rychlostí nad střechami domů a v lese antén zůstával polom. asistentka doktora Josefa Gebauera. Proklouzl jsem do loţnice v druhém patře jako Hopkirk a vytáhl si Knappela do koupelny. 32 Podle policejního navigačního systému byla blíţ Hellbronnerova adresa. „A pak ještě-― Děláš si prdel.― nabodl jsem mu krční tepnu.Zámek jsem odvrtal bateriovým minišroubovákem Bosch SPVR. „Frankovi Hellbronnerovi. já-― „Adresy!― Řekl mi je. proč bych tě neměl sejmout. kterou musí poloţit na oltář agenturních sluţeb Sluneční unie a jejich strašlivých tajemství. obýval vilu v Tempelhofu spolu s manţelkou. Chtěl jsem. „Dobře. neţ blijón začne působit. Pokusil se o únik. co budeš chtít. Jeho manţelka jen něco zabručela a překulila se na druhý bok. Jeden důvod. Blondýna vydávala příslušné akustické reakce.― zašeptala. ale z Kellerova gruppensexuálního stisku nikdo neunikne. uviděla mě a zaječela. Se steyrem v jedné a injekcí v druhé ruce jsem se k němu zezadu plíţil. aby se její obličej roztrţený střelou vznesl do vzduchu a ozdobil stěnu za postelí.― Dostala mě. Antje Diefenbakerový. ale zaklekl jsem ho do matrací. Prázdnou stříkačku jsem spláchl do záchodu.― To snad ne. Na tohle jsem fakt neměl čas. ho ho.

vzal s sebou prokvetlý okap a střemhlav se řítil dolů. „Tak kde je?― Někdo strnule ukázal dozadu. „Nikdo ani hnout!― Doufal jsem. Zvládnuto. kravata mi vlála přes rameno. „Hellbronner! Kde seš!― Všechny hlavy v hospodě U Horsta se ke mně otočily. Ţádné uspokojení jsem ale necítil. co zrovna vycházela ze záchodu. . Z obývacího pokoje jsem sebral svatební fotku. jak ze mě na zčernalé linoleum crčí krev.― „Jeuhorstatojerestauracenarohuulicehrajetamdvakráttejdněpoker. Kalhoty byly nacucané jako houba na nádobí. Přelízl jsem okraj střechy. frajere. Poslední náboj posledního zásobníku zmizel v gejzíru krve a piva. Vykopl jsem dveře a postavu v noční košili. Proletěl jsem nikotinem načichlými závěsy takovou rychlostí. Mohlo mu být osmnáct a v nosu měl cvoka. Osm minut. „Vychladni. „Co se-― „Volkspolizei. Lítačky dovrzávaly a v nastalém tichu bylo slyšet. přirazil vedle vykuchaného sušáku na ruce a odkrojil dalších třicet sekund z mého zatraceně napnutého časového rozvrhu (zbývalo šest minut). Bez výtahu.― řekl hostinský s věncem napěněných pseudomnichovských tupláků. Nebyl to Hellbronner.to neříkal. „Jak si to představuješ. „Nemám čas. Na schodech jsem někoho zastřelil. jako by je kastrovali. Sedadlo bylo kluzké krví – z ruky a boku pořád teklo. Ještě pořád to můţu zvládnout. V ruce pořád svíral karty. Jako bych to neříkal. vole. Hellbronner nebyl doma. Jednatřicetičlennou domino situaci neuhrajete. ţe jsem se do nich nestačil zamotat.― Byl bych skvělý logoped. takhle sem-― Namířil jsem mu steyr na hlavu a zmáčkl to. přestávala účinkovat. ţe si nevšimnou závěru trčícího v zadní poloze. Ale špatný urinolog. Vysprintoval jsem na ulici. kterou jsem si píchnul ještě před Weimerem.― Chytl jsem Hellbronnera za límec a prohodil ho dveřmi s čůrajícím panáčkem. Ještě jednou zakoktáš a půjdeš spát s Ribannou. Pacient se mi pomočil. Ještě pořád mám šanci. Hellbronner to nebyl. 33 Rozrazil jsem lítačky. Hellbronner seděl u ublemcaného pokerového stolu na ţidli proti dveřím. „Co ode mě chcete?― Nabral jsem ho injekcí do krku. Páté patro. Gravivířiče ječely. Dvacet sekund v hajzlu. Znělo to jako rychlé ťapání hodně malého pejska. Zvládnu to. Byt číslo padesát osm. „Kde je fotr?― „Je-je-je-je-― Zaryl jsem mu tlumič do oka. Naštěstí tu byl ještě syn.― Hellbronner se pokoušel vstát z kluzkých dlaţdiček. „Hrajte dál. Domy se proměnily v rozmazané stěny koridoru Hvězdy smrti. ale manţelka. pokropil dávkou ze steyru. Vybral jsem to půl metru nad chodníkem. Saturnská cela otvírala svou vstřícnou náruč. Dávka syndrenalinu.

jsem zaparkoval ve výloze obchodu se spotřební elektronikou. ţe jsem čekal. Docela blízko voněla spálená guma. V zatáčce jsem gravo poloţil na bok.― Nenamířil jsem na něj revolver. protoţe jste nebezpečný. Dělalo mi problémy polykat. „Kdyţ vás Harrowell vybral. ţe bychom vás měli eliminovat. Pět minut. V obývacím pokoji někdo. „Neuvěřitelný výkon. které bývaly dopravními světly. Dveře od domu byly zamčené. Dveře s měňavým štítkem DIEFENBAKEROVÁ. V ţivotě jsem ho neviděl. Něco křáplo do předního skla.― řekl jsem. zůstával viset jejich poloprůhledný obraz.― řekl jsem. pouličními lampami. Přesně ten druh projektů. ţe to stačíte jen někam ke Knappelovi. aby si opláchl ruce. Fullhouse. Uţ jenom pět. Hrál vabank a díky vám mu to skoro vyšlo. okny.― Tři minuty. „Opravdu působivé. V předsíni nikdo. „Kde – je – Diefenbakerová – naposled!― zařval jsem na výkonného ředitele operativních . Hellbronnerovy karty zašustily vzduchem. „Drţte hubu a mluvte. ţe nápad s hysterickou vánočkou byl monumentální. Moje ruce se na volantu pohybovaly tak rychle. který Ó Nejvyšší miluje. „Křup. Na vnitřních stěnách se míhaly barevné čáry. co z ní vyklouzl. Kdyţ jste pro nás pracoval. kde se nacházely před půlsekundou. Vzduch ječel. paneboţe. já se ještě nepředstavil. 35 V ulici. co se tu válely.― řekl Atašé. „Komu jsi řekl o hysterické vánočce?― „Ţivý duši! Paneboţe! Ţivý duši jsem to nepověděl!― „Hodnej. v pracovně nikdo. Ustřelil jsem zámek jednou ranou policejního Smith & Wessonu. Keller? Ten psychopat? Po šestnácti letech na samotce? A vidíte? Mýlil jsem se. říkal jsem jim. co?― „Víte. I kdyţ uznávám. neony. Čtyři minuty. Klobouk dolů. Prázdný steyr jsem směnil s mrtvým policajtem z grava. nemělo to smysl. Teď uţ věřím tomu.― odpověděl jeho vaz. Při běhu mi od podráţek lítaly cákance blátivého sněhu a kravata mě fackovala. Kam jste schovali Diefenbakerovou? Je někde blízko. Ale tak to s těmihle ambiciózními typy chodí. Nesmysl. Kopanec pod zámek. Jel jsem dvě stě šedesát. 34 Berlín se svinul do úzké trubice vánočního papíru. Přiznám se. „Kde je Diefenbakerová?― zasípěl jsem a opřel se o prádelník. „Pardon. kde bydlela Antje Diefenbakerová. V kabince vedle se ozvalo spláchnutí a dědek. někteří mí poradci tvrdili. Asi další chodec. čuně. Na schodišti tma a chladno. To bude solidní fiasko. jeden po druhém. Horký kyslík mi vyřezával plicní sklípky. ale okamţitě jsem ho poznal. Jedna a půl miliardy mrtvých. ţe na místě.― Vstal. Šetřit náboji. Přestoţe všechno ostatní poněkud nezvládl.― „Drţte hubu. ještě jsem nebyl ve funkci. Naštěstí ţádné pancéřování. ţe byste to dokázal. se ani nezastavil u umyvadla.Stříkačku jsem hodil na zem k těm ostatním. Síť prasklin připomínala mapu New Yorku. vy jste byl Harrowellův nejlepší tah.

Asi se nekoukali na kung-fu filmy. ţe se . já se nějak dostal do vzpřímené polohy (a zase málem nedůstojně spadl zpátky) a na oba shodil dubovou skříň se zrcadlem. Kopat prostřelenou nohou není ţádná legrace. Za dveřmi chodba. A ujišťuji vás. ranou do krku ho sklopil do předklonu a kolenem roztříštil čelist. Defenzivně jsem vykryl první várku úderů a pak jsem toho většího střelil do nohy. eliminujeme vás. paralyzér napůl vytaţený z pouzdra u opasku. Jako třeba tohle. Dopadl vedle kolegy. A věděl jsem spoustu dalších věcí. „Ale bez ohledu na to. nikdy ţádní mrtví. „Musím říct. co do něj Okruh narval. „Neboj. Po kaţdé straně jedny dveře. jak chraplavě lapá po dechu. Byt číslo dva. aby superdroga pravdy nefungovala tak stoprocentně. „Mmmmmm!― křičela na mě zalepenými ústy. Rivalita odborů měla pevné hranice. A osm sekund. Díky odposlechům jsme měli seznam průsaků stejně rychle jako vy. Evidentně si myslel. Rivalita odborů má pevné hranice a kolegové se nezabíjejí. Minuta a tři sekundy. Svět se posunul do ţlutého spektra bolesti. Ţe ho nemůţu zabít. Teoreticky jsem byl lepší neţ oni. který se drţel za zmuchlanou bradu a řičel. zatímco poslední vlekl spoutanou Diefenbakerovou do dveří na druhé straně pokoje. „Kellere. Sloţil se hned za dveřmi. Všichni by ode mě dali ruce pryč.― „Kolik ji hlídá agentů?― „Čtyři. Jazyk opuchl. Třicet sekund jsem na něm seděl a poslouchal. bych vám chtěl předloţit nabídku. ţe je myšlena naprosto váţně.činností Okruhu. Nikdy přímý útok. jak jste zvládl nájezd těch ţoldáků. Víte. Hned nato jsem vyuţil díry v krytu toho menšího. aţ na něj přijde řada. ţe jste tuto misi vlastně nezvládl. Bůh ví. Chyba.― Věděl jsem to.― Zvedl jsem se. Dvě. Čili 22:58:57. Pochopitelně nebyli naši. my jsme lepší neţ ti amatéři z Krizového centra – to vidíte uţ jenom z faktu mé přítomnosti. Tím jsem si ovšem odkryl pravou stranu a kopanec do rány na boku mě poslal k zemi.― Ti dva na mě zaútočili současně. Antje. V poslední chvíli jsem uhnul agentově dopadajícímu kolenu a střelil ho do druhé nohy. Ţe ho nemůţu mučit. Nevěděli. Takţe co kdybyste zase znovu začal praco-― Vrhl jsem se na něj a vrazil mu stříkačku do jazyku. „Jestli to uděláte. pane Kellere. ale ten větší z nich to zvládnul. zachráním tě. Sluneční soustava by mi byla těsná jako dětská rakvička. 36 Prvního jsem dostal snadno. Další dva na mě skočili v obýváku.― Někdy si přeju. „Ve vedlejším domě. ţe na mě také zapůsobilo. „Kde je Diefenbakerová?― Bylo mu rozumět i s nateklým jazykem. to doufám víte. ale měl jsem za sebou náročný večer. ţe útočit můţe pouze jeden a ten druhý musí výhruţně poskakovat kolem a čekat. Pochopitelně jsem ho nezabil. 22:59:01 Trhl jsem těmi vlevo a za nimi stál agent s rukou na klice. Zamčeno. Jenom nenápadné nastavení nohy v rozhodující chvíli. v nichţ zmizel poslední agent Okruhu s Antje. Dveře.― Neotočil jsem se. Účinek syndrenalinu byl pryč. Exploze třísek.

Její rty byly teplé a chutnaly po lepící pásce. agent se chytil za skvrnu na kalhotách a já ho paţbou za ucho poslal k zemi.― Vystříknutý mozek zarezonoval v nerez vaně. hodilo to s ním dozadu. Postoupil jsem do koupelny. „Komu jsi řekla o hysterický vánočce?― „Co-Jak-― „Na povídání bude dost času pak. Uhnul jsem hlavou. coţ vůbec nebylo snadné. 22:59:46 Strhl jsem Diefenbakerové náplast z úst. Teď uţ se nedalo dělat nic jiného neţ doufat. chytil ho volnou levačkou za polobotku.― 22:59:53 „Vy-― „Odpověz!― „Já…-Oči se potáhly kontaktními čočkami slz. 22:59:05 Alespoň to s ním znovu trhlo dozadu.nejdřív podívám do dveří vpravo. Nadechla se a otevřela ústa. . Můj úder agent zablokoval předloktím. Konečně jsem jí znehybnil příklekem a šlehl jí poslední dávku. Švihl jsem nohou. to sice nebylo úplně ideální. čistý a technicky dokonalý. A vykopl na moji hlavu. i kdyţ jsem uţ neměl sílu-ani dobře těţiště. ale lepší něco neţ nichts. Jako rušička stopovacího koloidu. A byl to fakt pěkný kop. protoţe sebou ve vaně házela jak šílená. Někdy je výhoda nemít předpokladatelný speciální výcvik. Jenţe totálně předvídatelný. který mi do zad nechal vstříknout Harrowell. srovnal se. Z rozbité výlohy obchodu s kuchyňskými potřebami jsem si vzal roli alobalu a vycpal s ní vaťák. a neţ se stačil vyzout-22:59:07 -nakopl jsem ho výsadkářskou botou do napnutého rozkroku. 37 Svou úspěšnou misi jsem tu noc korunoval dvěma dalšími spektakulárními činy: přepadl jsem a zbil oţralého bezdomovce a prohodil dlaţební kostku výlohou obchodu s kuchyňskými potřebami. Teď mi rychle odpověz. Přešlápl. 22:59:55 22:59:56 22:59:57 22:59:58 „Nikomu. Z hrdla zadrnčelo krátké falzetové sólo. Zapálil jsem si cigaretu. Vytrhl jsem z kapsy poslední injekci a snaţil se najít tepnu na předloktí. V bubínku Smith & Wessonu zůstal poslední náboj. které je vyhrazeno pouze muţům. Střelil jsem ho do ramene. kopanec do ţaludku ho jenom polechtal. 23:00:00 Nahnul jsem se do vany a Antje Diefenbakerovou políbil. 22:59:16 Sedl jsem si na okraj vany. Bezdomovci jsem sebral vaťák a umaštěnou ušanku – jenom v obleku bych únorovou noc přeţil těţko. 22:59:08 Diefenbakerová leţela spoutaná v prázdné vaně.

Ţádný hr/kódovaný notes.― „Dolar padesát. ţe mu kolem krku někdo zauzloval stetoskop. A taky to vypadalo. ţe je mrtvý? Po šedé obloze se táhly mraky jako rozmazaná krupicová kaše. na jihovýchodní straně Kienbergu (jehoţ vrcholek se teď. který si mě změřil bystrým pohledem člena Krouţku mladých udavačů. Ale my tchořové v ušankách si to můţeme dovolit. Ţádné podezřelé zjevy potloukající se před ordinací doktora A. Tentokrát se tlak okolo ţaludku nekonal – Thomase L. Zaklepal jsem a vešel. Altocumulus castellanus. Absolutně Tuhej. Buďto byl A. Tedy aţ na mě. Podle výroční zprávy vodárenské společnosti byla čerpací stanice uţ dva roky mimo provoz (od napojení . ţe za psacím stolem sedí fialový šnek s divnou kravatou. Dveře do čekárny byly stejně jako posledně odemknuté. T. Vypadalo to. abych obhlédl situaci. Vypadalo to. Ţe by to bylo tím. T. nehrozilo. A zjistil.Zbytek noci jsem strávil v Landschaftparku Wuhletal. Po šesté hodině ranní jsem se zamíchal mezi lidi na zastávce u bývalého kostela na Volklinger Strasse a nechal se odvézt do středu Friedrichshainu. Vaťák a ušanka jely. Schwallbacha s jeho koţenou aktovkou jsem nikde neviděl.― Drahota. Všechno vypadalo normálně. ţe by mě někdo odhalil shora. Vypadalo to. Model tchoř de luxe.― „Na týden nebo na měsíc?― Co to mele? „Na měsíc. ţádná telefonní čísla. Lidi se ode mě v gravobusu odtahovali. co jsem nenašel. No. Se srolovaným časopisem v ruce jsem vystoupal po schodech ke vchodu do 63C a prošel jsem dovnitř s malým školákem. v doktorově jméně. nebo to tu někdo důkladně vydezinfikoval. ţádné adresy. V devět hodin jsem si ve Wugga Bugga dal horkou čokoládu a kolem půl desáté jsem zahýbal do Orankenstrasse. ţe mu někdo do nosních dírek napěchoval prázdné injekční stříkačky. „Co to bude?― bafla na mě trafíkantka. Taky to vypadalo. Nejspíš obojí. ţe je ohromně vtipný. ţe mu do očí zarazil plastové špachtle. dvě haly se ztuhlými střevy potrubí a skelety čerpadel obrostlými ztvrdlým mechem vazelíny. ţe si tady o sobě někdo myslí. Seděl jsem tam opřený o smůlu slintající borovici. moţná jsem se trochu uchechtl. Marz kontrášská pečlivka. Měly černé základny a vrcholky připomínající cimbuří. Stejně tak dobře bych mohl odpálit světlici. s občasným kousnutím do předloktí ve snaze přehlušit bolest a s divokými mikrosny o cigaretě. mě nepřekvapilo. Ze zastrkaných časopisů na mě vyskočilo povědomé logo-„Dejte mi Splatterhouse. Všude byly zasázené jehličnany. ţádné záznamy (kromě těch legálních). Během čtyř minut jsem obrátil ordinaci naruby. Marze. To. T. Co se mě týče. já se nesmál. 38 Dutý kopec vzdálený půl kilometru od Priesterkoppelu. co mu dali duralovou protézu. co znamenají iniciály A. tyčí do výše dvou set metrů). dveře do ordinace také. To ovšem neexistovalo. Zastavil jsem u novinového stánku.

a omotal se pořádnými obvazy. nemohl oficiálně zaútočit. zapalovačem. televizí a odposlechem policejních vysílaček. ušanku si nechal (dobře měnila tvar hlavy) a přešel na konfekční úřednický oblek s černou kravatou a tmavě šedým baloňákem marlboro střihu. uţ bych byl mrtvý. Bylo tu ovšem jedno trčící „kdyby―. kterými jsem se oblepil na záchodcích ve Wugga Bugga. ţe dům na předměstí vyhodili do povětří skotští teroristé). Kupodivu se za mnou lidi zhnuseně neotáčeli. Snědl jsem dárkové balení fialové Milky. A uţ vůbec ne v klidu. Nepokoušel jsem se ji vydlabat a rovnou si píchl Iron Monkey Entlassen Forte. přestoţe jsem měl připravenou nouzovou zásobu – poslední čtyři dávky. Syndrenalin jsem si nevzal. „Asi to spolu ještě nějaký čas potáhneme. kterou mě obšťastnil jeden z maskáčů. V kontrolní místnosti vodárny jsem si před týdnem vyrobil provizorní kutloch s nabitou polysolární baterií. přeškrtaným seznamem a pár náboji do steyru jsem našel zmačkaný list papíru s povědomým titulkem: Hon na hysterickou vánočku ohrozil ţivoty miliard lidí! Bylo to prohlášení pro tisk. Di Fazz by nepouţil komando vysyslených ţoldáků. Logika věci napovídala. nakupováním alobalu a nakupováním v Marks und Spencer. I kdyţ není tak návykový jako morfium. Kdyby to byl Di Fazz. Okruh to nebyl. nebylo v podstatě co probírat. Otázka byla. Čili spíš neţ na Di Fazze to ukazovalo na lovce lebek. stejně se blbě vysazuje. ţádní specnazové. ale míjeli mě s uznalými pohledy. rádiem. Poloţil jsem ho na zem vedle spacáku. Takţe… Přece jen by to nakonec mohl být Di Fazz. kapesními akumulačkami. Kdyţ jsem skončil. ale pouze obvyklý bojový standard. Spolu s bateriovým šroubovákem. které jsem sebral na stole u Arzta. Jasně. které bych pod něj mohl zavěsit. S ušankou to vytvářelo neodolatelnou kombinaci. I kdyţ ti zase většinou jeli sólo a nikoho si nenajímali. sledováním televizního zpravodajství ve výlohách obchodů s elektronikou (oficiální verze zatím pořád zněla. lampou. Strhl jsem provizorní náplasti. Pokud… . byli to profíci. po dni stráveném poflakováním po městě. Hlavně mladé dívky. několika kanystry pitné vody. Konečně čas si to v klidu probrat. leskly se stěny zmačkanou hliníkovou fólií a můj kutloch vypadal jak doupě ufologa. Pak jsem se věnoval tapetování. Musel v tom být ještě někdo jiný. jestli to byl Di Fazz. ale stejně se mi zdálo.Priesterkoppelu na hydrohersatinové potrubí). abych doplnil hladinu cukru. Zřejmě jsem byl konečně trendy. ţe má radost. Klapkami sice nezatleskala. umyl se vodou z kanystru a natáhl se na spacák. Doplahočil jsem se do ní patnáctého února v půl desáté večer. Kulku. vyhřívaným spacákem. Jenţe… Instinkt mi říkal něco jiného. který překročil čáru uţ před lety. Vysrat bych ji měl někdy pozítří večer. ţe ano. které kulku během osmačtyřiceti hodin rozpustí v těle. Bude se hodit – i kdyţ momentálně jsem neměl zbraně. I kdyţ pokud to byl opravdu Di Fazz. Vyskladnil jsem kapsy. jsem měl stále v levé ruce.― řekl jsem ušance. Vaťáku jsem se zbavil (ačkoliv mi to rvalo srdce).

Pak jsem se pohodlně usadil. o co jde. Hned na začátku byla dvoustrana s titulkem AKUTÁLNĚ. Drţely. Předtím mi stačilo jedno zběţné prolistování. Násilím jsem se přinutil usednout na spacák. jak to vypadá s pruhy alobalu. Nuţe. Děrovačku a braillovský slabikář jsem zabalil do igelitové tašky. neb se jí zdařilo prolnout úspěšnou kariéru lovkyně lebek s neméně úspěšnou kariérou spisovatelky romantických románů pro ţeny. Nejsem blázen. Na síť jsem se nepřipojil. jak jsem si myslel. abych pochopil. Ukázalo se. Jediné. Za pár hodin jsem slabikoval na úrovni lehce retardovaného ţáka první krtčí třídy. Vzal jsem do ruky Splatterhouse. uloţil do rohu místnosti a šel spát. co se dalo dělat. V televizi a rádiu pořád ty samé bláboly o skotských teroristech.Tohle nemělo cenu. Celý Berlín – letiště. Ne ţe by byl díky tomu lepší. Ještě chvíli a začnu dělat sedy/lehy. Tato podivuhodná dáma jasnozřivě vznosného ducha a sladce krvelačných způsobů je jednou z nejznámějších ţen v oboru. Škoda. na jehoţ hlavu byla vypsána barokně rozsochatá odměna dvanácti miliónů dolarů (a poprvé v historii tak pronikla do naší Killer Top Ten – viz str. Stejně jsem neměl webil. ţe neexistovalo zařízení. Můj pohled slalomoval mezi zprávami: • Slečnu Anastázii Pildebrandtovou nikomu z pravidelných čtenářů představovat zajisté netřeba. přesně jako jsem to dělával minulých šestnáct let. nádraţí. aby mě podle něj nemohli najít. jak chodím od jedné stěny k druhé. Anastázie měla mimořádně úspěšný týden: Nejdříve na Venuši sejmula Ostentativního Felixe. Vypadal takhle: Znamenalo to: Hon na hysterickou vánočku ohrozil ţivoty miliard lidí! Harrowell evidentně nebyl takový idiot. a vzápětí na to jí ve středu vyšel v edici Colombina nový román Jeho pevné rámě. I kdyţ i takhle to smrdělo aţ dost. „Cítím. ţe se jmenoval More gore nebo podobně šibalsky a byl hodně fanouškovsky rozjuchaný. Podíval jsem se. ţe zatím nechytili mou stopu – ţádné komando shromaţďující se za bukem. Stejně jsem neměl nic jiného na čtení. ţe jsem s tím přestal. Ještě tu samou noc jsem tuţkovým skenerem natáhl obsah Arztova prohlášení do automatické děrovačky. Nuda. slabikář si poloţil vedle sebe a přejel bříšky prstů titulek článku. kterou jsem koupil v obchodě se slepeckými potřebami. ţe . zahodil jsem ho po smrti Diefenbakerové. Podobný časopis vycházel i za mých časů. a vytiskl si několik hrbolatých stránek. bylo odpočívat. které jsem si nalepil vteřinovým lepidlem na podšívku saka. ţe k profi killingu prostě patří. ale to byl jenom takový fanzin. Splatterhouse byl sofistikovanější. Ideální situace pro otevření učebnice Braillova písma. kterým bych si text mohl převést do čichové abecedy. který okamţitě změnil podobu čela ţebříčku bestsellerů (jako obvykle). ţe Braillovo písmo není ţádná věda. Třetí den jsem se přistihl. Myslím. výpadovky – byl uzavřen. 54). Nemělo to cenu – ale to neznamenalo. Z hlášení policejních vysílaček jsem se dozvěděl. aby mě vykouřilo z mého uberbunkru. ţe jsem podobné věci nikdy moc neţral – i kdyţ je fakt. Musím říct.

slečno P. který se v AKUTÁLNĚ aktuálně vynořil.―??? Ať váš bodycount kypí a roste!!! A vy. jestli chci Splatterhouse na týden nebo na měsíc. který Sergeje objímá kolem ramen – ředitel věznice pan Hilton. zajisté oposynchronicitního motivu tento doposud nejgigantičtější licenční spor v oblasti killingového merchandisingu nezbrázdil tiché tůně receptorů. ţe vše. drazí čtenáři. Promnul jsem papír. • Počátkem března se u solunijního soudu v Haagu odehraje závěrečné kolo autorskoprávního sporu v kauze Petrov. Sergeji! Doufáme. Sergej touto neuvěřitelnou proměnou. a poţaduje kompenzaci. se můţete těšit na rozhovor s touto bohovsky renesanční osobností. • Ti z vás. které se sami průběţně aktualizují.právě zaţívám jedno ze svých nejpozitivnějších období. coţ boldem zvýrazňuji a výrazně podtrhuji. které vydává comicsovou řadu s „Masakrem― Petrovem (superhrdina inspirovaný legendárním zimním vrahem). zaţalovalo producenty dokumentárního TV seriálu Masakry desetiletí. přátelé. ţádná laciná flacková maska. Je to čistá harmonie. prošel díky. Astounding Mayhem viní producenty Masakrů z toho. Na omak obyčejná matná stodvacetigramová křída. jemné povlávání sluncem protkaného závoje lásky v okně mého ţivota. například pana Erikssona – nelovím pouze těla. který vám v nejbliţší době Splatterhouse přinese. na níţ také předávala uříznutou hlavu Ostentativního Felixe jeho bývalým zaměstnavatelům. Zase jednou jsem si připadal jako australopitékus v Las Vegas. neb ten muţ na obrázku vlevo – toť on! Ne. ţe s takto světonázorově zoufale out argumentací (a zvlášť v případě postavy tak opředené mýty jako je Petrov) v ryze descartovském Haagu uspějí.― prohlásila s plachým úsměvem Anastázie na autogramiádě Jeho pevného rámě. takovou. kteří nasávají paravoltairovského ducha Splatterhouse od jeho zaloţení. mezi prsty. Hýbala se. který se o vítězství těchto progresivních metod zaslouţil. „Daří se mi propojovat spirituální povahu obou profesí. A muţem. Hodně štěstí. kterým z nějakého magického. A vskutku mastnou. Pro ty z vás. si moţná vzpomenou na profil Srba Sergeje Kuštnicova. ale i duše. Ale nebyly to obvyklé GG reklamy – zmizela dolní polovina stránky i s obrázky a místo ní se vynořil nový článek. je člověk. ţe – na rozdíl od mých kolegů. To jsou věci. na kterém byl Splatterhouse „vytištěn―. Producenti se hájí tím. ţe aţ olejnatí na bankovním jazyku. která spadá spíše do oblasti energetického samovoodoo nestárnoucí Cher. ţe zveřejněním reálných faktů z Petrovova ţivota poškodili prodej jejich comicsové série. jakoţ i jejich matérií. masového vraha zvaného téţ „Fakanoţrout. ovšem nečeká se. právě se stáváte obětí kulturního šoku. ne. je pravda. vegetariánství. ţe jiţ brzy vystoupíš z uzavřených zdí své současnosti i mysli a další sérií netradičních kanibalistických rituálů obohatíš naši bohatě zřasenou realitu o významný záhyb! Tak Petrov má vlastní comics. ucítili jste mezi papilárami drobné krupičky jednosměrně orientovaných dikrystalů. ale kdyţ jste se soustředili. stručné připomenutí: Známé nakladatelství Astounding Mayhem. Časopisy. Tak proto se mě ta trafikantská bába ptala. co zaznělo v seriálu. Váţení.― Co na to říct jiného neţ „hodně štěstí. Coţ je dáno tím. se jmenoval . jeţ byl otištěn v rubrice Nejzářivější aura měsíce (tehdy ještě nazývané minulou redakcí poněkud prostomyslně Nejnadějnější hajzl měsíce). Článek. No jasně. Na stránce se něco dělo. ani klasická subatomová plastická chirurgie.

na mrtvém odděleni pro Styx veřejností. Harsil Kralowec Dočítal jsem článek. skrytý podtext reflektující měňavě politicko-kulturní plastickou mapu naší doby a především slunečního establishmentu. Pavluschka zemřela před osmi lety na Marsu za nevyjasněných okolností. zátiším ve stylu páté dimenze Salvátora Dalího téměř. Ta jiskrně koncepční kombinace bazénu. jejichţ přítomnost se dosud nepodařilo uspokojivě vysvětlit – mezi jinými i tělesnou schránku známého levicového hochštaplera Gebauera – jednoho nezletilce a celkem padesáti tří (') ţoldáků bezpegentury GUMMA. pomíjivou a skálopevně rychlorozpustnou. jíţ dosáhl onou dechberoucí originální variací na zubařské křeslo. symbolu to niţší střední střídy. nás odborných kritiků i profesionálů Di Fazz. Ta senzitivní rezonance poskytující smyslům toho. kdo chce vnímat. divoké & zapadni ulici. není nejmenších pochyb. skotští teroristé. reprezentanta zpátečnicky-urbanoruralních sil v naší společnosti. stačilo jen nahlédnouti na fascinující rukopis. k němuţ se upírají nadějeplné oči všech. neznáme. vlahou. rozuměj ku matce přírodě samotné. V troskách bylo lze nalézti těla šesti policistů. jímţ byl La Berlíne Massacre směle načrtnut. ţe přesný počet. kdyţ pod podpisem vylnulo P. fanoušků. Zbývá tudíţ jen jedno jméno. ţe tomu tak je – čeká nas jedna z nejúţasnějších a nejzásadnějších sezón v historii zabíjení Hip hip hurá' Aleluja. jíţ je tento bazén pln. Jenţe Petrov je jiţ padesát dva let nezvěstný. ostře se rýsující na prašné. . s nímţ neznámý vraţdící umělec začlenil do své mozaiky úředníky státní moci. jeţ se nenechala omezit brazoletkami upachtěně moţného a stvořila rozmáchlou fresku sto deseti obětí/noc' (Pomiňme. vytane před našima prozřevšíma očima jasná skutečnost. které by plátno tak olbřímích rozměrů dokázaly stvořit. Toto nebyl ţádný MacBuran v kiltu s nedovtipně kvíkajícími dudami. bývalé vojáky (z nichţ se agentura GUMMA převáţně skládá). Ne. nikdo z našich ctěných čtenářů neuvěřil této směšné mediální kamufláţi. Pha. Je to tak? Je to vůbec moţné? Vskutku se největší legenda oboru hromadného vyhlazování vrací zpátky mezi nas? Jestliţe ano – a všechno nasvědčuje. levicové intelektuály a děti a poskytl nám tak fascinující pohled na nemilosrdně odhalený sociální bokorys naší společnosti. ţe počet mrtvých těl se ustálil na šedesáti čtyřech Bláhové sny mládí Předvčerejší nález zasypaného „louhového bazénu― vše změnil Z kolika obětí je sloţena kostně masová kaše.„Sychravý Di Fazzův comeback?― a zněl: SYCHRAVÝ DI FAZZŮV COMEBACK? Ha. se zahrádkářskými granulemi hydroxidu draselného. jejíţ aţ boţsky impresivní stupidita napovídá. Ta nespoutaná představivost. pěti civilních osob. Snad ani na pikosekundu. i kdyţ uplynuly jiţ čtyři dny. vtipné zkratky pro pradávné snahy naši přetechnizované civilizace o návrat ke svým popraskaným zauzlovaným kořenům. a jak stín šerifův. S. Toto je dílo Mistra. Toto byl kdosi z extraligy. ţe vznikla v jednom z chorobně bublajících mozků Druhé berlínské policejní správy. nikdo netroufá si odhadnouti – čistě dle kvadratického objemu se spekulace pohybují mezi čtyřiceti a šedesáti těly) Ten kvazipostpostmoderní civilizační náhled. Keller je zavřený na Saturnu. Z toho stavu bylo také ještě donedávna vycházeno – myslelo se. V historii profesionálního killingu existuje jen pár osob.

― Slyšel jsem. milí čtenáři Mmuteman Splatterhousu slíbil na pozítří exkluzivní rozhovor. ať si ho okamţitě sviští prodlouţit. 39 „Haló?― „To jsem já. Nashle. kdyţ mi tvrdili. Supersuperaktuálně Proslulý lovec lebek Minuteman (viz sedmé místo v Killer Top Ten na straně 54) potvrdil.― „Moţná byste se divil.P. Uţ zase jsem musel hrát podle pravidel těch druhých. Chci se setkat s Harrowellem. na který jsem byl zvyklý – měl masivnější bradu a menší . neboť NEBUDE. V tiskovém prohlášení. se vyjádřil. Kdo z vás má pouze jednodenní číslo. Skříňka nebyla přišroubovaná k podlaze. jak je to důleţitý.― „Ale to opravdu nejd-― „Aţ to dohodnete. Zítra. jak ze sebe u popelnic tlačí „minut-―. ţe jim to nic neříká. A na závěr bomba absolutní. jak se na druhém konci drátu nadechla. takţe se dala bez problémů odtáhnout.― „Johne. které jsem z článku rozuměl.― -wec-R S. Já-― „Buďte zticha a poslouchejte. který si vyměnili Harrowell a Jankowitzová. „Odkud voláte?― „To není důleţitý. kam se kdysi ukládaly přilby a overaly. do jaký situace jste nás všechny dostal – Okruh je-― „O tom budu mluvit aţ s Harrowellem. Šifrujte šedesát čtyřkou. nezavěšujt-― 40 Všiml jsem si toho osmnáctého února v osm hodin ráno.― „Hlavně uţ prokrista nikoho nezabíjejte!― „Budu dělat. Vlasová prasklina ve zdi začínala asi metr šedesát nad podlahou a mizela za kovovou skříňkou. Nechápal jsem. kdyţ jsem dělal první sedy/lehy dne. vloţte inzerát do rubriky 'seznámení' ve Splatterhousu.― „Poslouchejte. Schwallbacha. Vzpomněl jsem si na Thomase L. Čekám na ten inzerát. jak jsem chtěl. vy si asi neuvědomujete. Tenhle profil nebyl úplně stejný jako ten. které poskytl CNN před několika minutami.― „To nejd-― „Osobně. ţe zná totoţnost strůjce berlínského masakru a ţe ho během několika následujících dnů vystopuje a předá jeho mrtvolu příslušným justičním orgánům Sluneční unie. Ještě dneska. co uznám za vhodný. Vzpomněl jsem si na pohled. Ţelezným pajcrem jsem ve vedlejší hale roztřískal jedno ze zrezavělých čerpadel na prvočinitele. ţe mrtvé pracovníky agentury GUMMA najal on. S. Nemohl jsem čekat tak dlouho. proč jsem to nezaregistroval dřív. byla jediná věc. Takţe mi ho seţeňte.― „Je… ta linka kódovaná?― „Samozřejmě.

nos. nechtě bejt. nic ve zlým. Podle plánů. padre. Dobře.― „D-děkuju.― spiklenecky jsem na ni mrkl.― „M-hm. Dobře. Pět dolarů?― „Čtyři. aby z pivnice mohla vypochodovat celá partaj ve čtyřstupech.― „Ale za takovejhle skvost-Dobře. lavice bez opěradel a Sitolem cíděné trubky mosazných píp. Dobře. servírská brunhilda se na mě dívala jako na někoho. ţe jste se posral.― „Úţasný. Myslel jsem… No nic. Pak jsem si dvěma Milkami zalepil vysušená ústa. Dobře. Čtyři dolary. Vzal jsem pajcr a vymlátil do stěny skoro metrovou díru. vedly ven čtyři východy – doufal jsem. člověče. ocenil bych. lemované zábradlím nasáklým včelím voskem. To je standardní cena. vsaďte se. Posadil jsem se. 41 „Je to klasika. Schody dost široké na to. Klenuté oblouky nahozené hrudkovou štukou zachovávaly přísnou stylovost. Na dvacet zásobníků. Hluk na ideální úrovni.― „Příště přijdu zas. pane.― „Co?― „S tou cenou.― „Tady jsou. Nekoupíte vy. Dobře. Tohle je Micro-Uzi.― „Antikvami kousek.― „Náboje?― „Osm stovek. Mohutný zadek vypadal při .― „Cítíte to?― „Co?― „No vypadá to. koupí někdo jinej. narazil si smradlavou ušanku a vyplachtil do víru velkoměsta.― „Tady je radost nakupovat. stejně jako dlouhé dubové stoly. ţe jste spokojenej.― „Takţe za ní chci sedm dolarů. kdybyste vypadnul a uţ se tady-Dobře.― „Pomalu sběratelská záleţitost. Kdyţ jsem si objednával minerálku.― „Hele.― „Á-ha.― „Člověče.― „To… to jsem rád. Harrowell seděl vzadu u zdi a mával na mě. „A ať má ta minerálku dobrou míru. Dobře. zhmotnělá legenda a-― „Chci jenom jednoduchej automat a jeho sběratelská hodnota mě zajímá asi jako hladovějící děti v Africe. Trvalo mi to hodinu a půl. které jsem si sehnal předem. Já vám to nevnucuju.― „Co?― „Nic.― „Hrchm. Do zejtřka to bude pryč. ale jste barbar. ţe ten přes kanalizaci nebudu muset pouţít. kdo právě naburácel do mešity v kaftanu a rozjel Jacksonův moonwalk. Přesto to byl jasný Hitchcock.― 42 Dolů vedly schody z jasanového dřeva. fráulein. nechcete. Solidní místo na schůzku.

odchodu k pípě mírně hystericky. Harrowelle?― „Co by se asi tak… Nic se… neděje. On a jeho zkurvená armáda. co? Takţe se nic neděje. ale Atašé se začal točit na tom. jindy by nám to prošlo. Su-per-ne-ná-pad-ně.― „Hajzl!― vykřikl. Ţe to. Ty prdi. Teda zmrdi.― „Najal ho Okruh?― „Jasně ţe ne. Jen se podívejte. já…― mávl rukou. ţe máme jasně definovaný charaktery. to je blbý. „To by u Ó Nejvyššího moc nezabodovali. „Ale i kdyţ seš takovej hajzl.― přikývl jsem. je obyčejný sifon. „N-i-c se neděje. bla bla bla. co mi brunhilda právě přinesla. řikal jsem. jakýho jsm kdy řídil.― „Proč jste mi o něm neřekl před akcí?― . kdo se vás zastal.― „To jste říkal. To jsem řikal. Kellere. ţe jste mě stáhnul s sebou do prdele. „Nic. kurva. ţe ani nemáte představu. hajzle? Protoţe seš hajzl. proti tý jedny a půl miliardě občánků. přetahování schopnejch lidí do Krizovýho centra. ţe to byla krvavá lázeň – tak to řekl před Ó Nejvyšším. Minuteman. dostal jste je.― „Jo. „Tahle schůzka. to nebyla profesionálně zvládnutá operace. Nic. Hele. „Jo. „Seš hajzl.― dokončil a teprve pak si uvědomil. krvavá lázeň.― zamával prázdným půllitrem. Supernenápadně. co jste mi tím-Roky práce. lezení Ó Nejvyššímu do prdele.― „Minuteman. „Copak se děje.― „To jsm řikal. Nic se neděje. Řikal jsem přece. Kellere. ale v tomhle případě… Jo. je nějaká krvavá lázeň pr-pr-pr-prkotina. Ale stejně to bylo na hovno.― „Seš hajzl. „Nejhorší je. který jsme zachránili ţivot.― pokyvoval hlavou. ţe jsem ho před akcí varoval. „Aspoň. „Pojďme si promluvit o Minutemanovi. ale to uţ teď nikoho nezajímá. Kysličník uhličitý zapraskal na jazyku.― „Dostal jsem je všechny.― zablábolil znovu. ţe při takovémhle nastavení to musí skončit průserem? Proč se unavovat? Znovu jsem se napil.― „Jo a největší zmrd. A pak takovýhle jatka. Jedinej.― řekl jsem. Ó Nejvyšší.― zablemcal jazykem v ústech jako idiot. jsem řikal. co jsm řikal?― „Supernenápadně. ale nekontrolovaný řádění krvelačnýho šílence. a ţe Harrowell je oţralý jako prase. Nic. Nebyla rzumná. Má cenu připomínat. Jasně.― řekl jsem. Jen mu dělalo problémy zaostřit a oči měl rudé jako králík napresovaný v nejzaţším koutě kotce. stejně mě to sere. „Tohle nebylo rzumný. byla Jankowitzová – a to jsem teda zíral. Nepříčetný úplně. Nic.― „Jsem mladý a bláznivý. Aţ na tohle se nic neděje. Číslo sedm v Killer Top Ten. ţe jsem něco poznamenal: „Jo. budování si pověsti. protoţe jinak z podobnejch jatek vţdycky dostává hysteráky.― Napil jsem se. řikal jsem. I kdyţ vy vlastně jste krvelačnej šílenec. dostal – ale jak. „Jo.― „Proč po mně jde?― „Co bys asi řekl.― „Zatímco vy jste rovnej chlap.― „Tak kdo?― „Detaily jsou tajný.― zachechtal se a já si uvědomil dvě věci. Vůbec nic se nic. správně. minul o dva milimetry ošatku s pretzly a nastřelil mi do lebky proslulý harrowellovský überférový pohled.― řekl Harrowell. Akorát.

Na vnitřní straně kabátu měl zavěšenou prémii: jihoafrický automat BXP s tlumičem. host s kouřícím kráterem místo ksichtu dopadající vedle mě. Kadence tisíc ran za minutu. útrţky pivních tácků ve vzduchu. Potřebuješ ramenní úpony. Tvář byla soustředěná a bez emocí. „Seš hajzl. Pětkrát. „No nic.― Agenti Okruhu začali střílet bez varování.„Protoţe seš hajzl. Ruka. rachot trhal ušní bubínky na cáry. „No tak. Taky dobrý. Au. Pod zděnými oblouky šlehaly plameny samopalů. Ten výraz si zachovala i v momentě. jsem neznal. Uţ je to pryč. v kontrastu s mými šmátrajícími prsty. poručíku. Dvě z nich byly agenti. Moje. Hlavu nepotřebuješ. to vypadalo. kdy odcestovala k nedalekému nálevnímu pultu a pokryla ho ve formě plastického nátěru. notaknotaknotak. do tváře mi sněţily třísky. Seš hajzl. A podle toho. Pokecáme o budoucnosti. Nohy v pevných botách doklouzaly vedle mé hlavy. která se nade mnou vynořila. připosranýmu postoji neměla ta operace šanci od samýho začátku. Pokropil jsem nejbliţší postavy. kterým se pořád nedařilo zasunout zásobník do rukojeti. Zrychlené stínové divadlo.― řekl Harrowell. Podlaha z prošlapaných prken se překlápěla do vertikální polohy. . drţela berettu. agent hroutící se s vlajícím krkem. Roztančilo je to a srazilo pod stoly. jedna přepadla hlavou na dubovou desku a zaujala opileckou pozici obecně známou jako „umakartové čelo―. Kellere. abys mohl zvednout pravou paţi se zbraní. lidi padali. Hlavu nepotřebuješ. 43 První dávka z uzi pochopitelně patřila nadporučíku Jidášovi. Kříţová palba je svinstvo. Něco prasklo. co ke tváři patřila. Lidi padající přes sebe. ţe moje šance jsou dost velké. Myslím. Pak mi opět došly náboje. no tak. jedna se zvedla a odkopla lavici. Na syndrenalin nebyl čas. Zastavil se o rozloţité tričko KOMM NACH RED OKTOBERFEST. tím větší šance. Hlava je na nic. díky vašemu polovičatýmu. Moje prsty patřily někomu na jiné planetě. no tak. kdybych takhle-― „Nadporučíku. Měla vysedlé lícní kosti a frajerskou bradkou. Hlava zaduněla o prkna. Harrowell odletěl dozadu ve vlajících stuţkách krve. Sestřelil jsem třírannými dávkami několik dalších figur. Jako by na tom záleţelo.― hučel jsem si. Rychlopalebné staccato se slilo v hlukové legato. Kdo byl uţ pár let po smrti. Povýšili ho. Dostal jsem to současně s Harrowellem. kapky rudého deště. Co byste řekl. zastavily se. Potřebuješ ukazovák. Ukazovák fungoval. co se dělo. Pro jednou jsem neměl dlouhé vedení a hmátl po uzi. vzala to voda v záchodový míse. Oblaka střelného prachu pod stropem. Přemýšlení zpomaluje. Funguje? Funguje. Konečně se mi podařilo dorazit zásobník do automatu. Vyrval jsem ze zaťatých prstů beztvářního agenta berettu a ještě měl šťastný nápad ho prohledat. Přes rozhicovaný rošt prostřeleného ramene jsem se odvalil pod lavici a pokoušel se vyměnit zásobník. Kříţová palba je svinstvo. explodující půllitry na stolech. aby mě praštila do nosu. Ale stejně mě to sere. zaječení těsně prolétávající kulky.― Střely se zasekávaly do lavice.― „Co?― „Nadporučíku. Jen nepatrná část z nich byli agenti. jak mi nabíhá ţíla na spánku. Drţela ji velmi pevně a jistě. Asi lebka. „No tak. „Hele. Čím větší bordel. A kdyţ jsem ji přesto dokázal-― Uprostřed věty jsem se odmlčel. Tvář agenta Okruhu.― Cítil jsem.

Chytil jsem se okraje stolu a vytáhl se nahoru. Ţádná sláva. Navíc mi nohy klouzaly po vlastní krvi – ale kdyţ jsem se zapřel o stůl, dokázal jsem neupadnout. V pivnici mohlo být před začátkem střelby nějakých osmdesát lidí. Z toho patnáct agentů. Teď agentů zbývalo cca deset. Lidí tak padesát. Nejrozumnější by bylo odsud rychle vypadnout. Jenţe já jsem neměl náladu chovat se nejrozumněji. Neměl jsem ani náladu chovat se příčetně. Cvakl jsem pojistkou na BXP. „Tak fajn,― řekl jsem. „Buďme postmoderní.― Zmáčkl jsem to a jel zleva doprava. Krev začala lítat. V propletenci zmítajících se těl tu a tam bliklo profi gesto agentů Okruhu směřující k výměně zásobníků, tasení další zbraně, krytí se, namíření pistole mým směrem – ale to byly jenom nanosekundové prokmity, hustě přeškrtané rudými stříkanci. Většinu jsem sundal dřív, neţ stačila něco udělat. Hubeného agenta posadila dávka na lavici, kde pozpátku zajel do mezery mezi lavicí a stolem – sklapl se jako zavírací nůţ. Jeho kolegu s interesantními omítkovými šedinami hodily střely do náruče bodrého pivního strýce s chlístající pípou na krku. Kupodivu z ní nestříkalo pivo. Spadli spolu. Agent, který podle brutálního vojenského sestřihu přišel k Okruhu od SSS, se pokoušel natáhnout po balíku pod lavicí, ale pak se rozhodl, ţe bude lepší, kdyţ upadne a zaryje se obličejem do střepů na podlaze. Předkloněné matróně uletěla spodní čelist i s plombami. Uhrovitý mladík ukrývající se pod stolem to dostal přímo do obličeje. Takhle rychle mu beďary ještě nikdo nevymáčkl. Agent s asijskými rysy sebou praštil na záda a poškubával nohama, jako by vleţe stepoval. Dívka v síťových punčochách šla k zemi vývrtkou. Další agent hodil placáka. Penzista vrávoral. Servírská brunhilda při pádu zalehla tři ţivé hosty. Americký turista smrkal mozek. Nad hlavou mu proletěly něčí prsty. Asi do teplých krajin. Dokončil jsem oblouk a závěr cvakl naprázdno. Ticho zazvonilo. Chvíli se nikdo nehýbal. Zbytek lidí mě od stěn a zpod stolů vytřeštěně pozoroval. Střelný prach stoupal ke stropu, roloval se vzhůru jako opona. Na hranici slyšitelnosti zurčela krev. Zahodil jsem BXP a matróna s rozervanou bradou se skácela na stepujícího rákosníka a zasvinila mu superúsměvem kalhoty. Mezi hosty byli ještě tři agenti. Zvedl jsem berettu. Jejich těla nestačila dopadnout na zem, kdyţ mi periferním viděním mázl pohyb. Otočil jsem hlavu, hlaveň beretty kopírovala směr pohledu a kulka doplnila atletickou sestavu jako olověné hodnocení poroty. Otištěné do desky převráceného stolu. Agent převelený k Okruhu od SSS za něj skočil s balíkem, pro který uţ jednou sahal. Se střepy zasekanými do obličeje vypadal jako šílený comicsový padouch, co dělá na kaţdém druhém obrázku „Muhahaha!―. Během následujících tří sekund jsem zjistil, ţe v balíku byla taky BXP. S nástavcem na střelbu puškových granátů. Muhahaha. A tak se stalo, ţe jsem nakonec největší počet lidí v pivnici nezabil já. Se skleněným

piercingem ve tváři a očními důlky plnými krve nemohl esesesák moc mířit, ale to tahle zbraň nevyţaduje. Kdyţ granát opouštěl hlaveň, efektně to zasyčelo. Udělal jsem po stole kotoul vzad. Za límec mi cákla porce studených syrečků a vlaţných krvavých hlenů, záda zapraštěla, bolest mě málem knokautovala, granát hvízdl nad hlavou, stačil jsem dvakrát vystřelit granátometčíkovým směrem a jednou ho zasáhnout. Ještě, ţe byla pivnice fortelně postavená. Spadla jen třetina stropu. Exploze mě narazila na stůl a i s ním odsunula o tři metry. Skončili jsme na nepřehledné hromadě lavic, stolů a mrtvol nakupených u zdi. Pomalu jsem sjel k zemi, obličejem drhnul o desku stolu a zanechal na ní hlemýţdí stopu krve. Zvuk. Otočil jsem se a zamířil berettou do oblaků prachu. Nic se nehýbalo. Poslal jsem tam dvě střely. Čistě co to udělá. Zařvalo to přeskakujícím tenorem. Nějaký host. Bývalý agent Speciál Space Service to nebyl, protoţe podle všech pravidel tlakových vln musel být pohřben v haldě za mými zády. Můj úsudek byl správný. Z haldy na scénu vsyčel nepopiratelný důkaz. Granát č. 2. Skočil jsem k nejbliţšímu sloupu, ale nestihl jsem to. Tentokrát spadl celý strop. 44 Nějakou dobu bylo bílo. Kdyţ jsem se probral, zjistil jsem, ţe leţím zasypaný cihlami a omítkou půl metru od nahnutého sloupu. Nahnutého mým směrem. Nahnutí způsobovala hora z kusů stropu, jejíţ hlavní nápor sloup zastavil a která by jinak skončila na mé hlavě. I takhle toho na mé hlavě skončilo aţ moc. Zaplaťpánbůh za ušanku. Před mým obličejem vyčuhovala z úpatí hory něčí ruka a zatínala prsty do kusu cihly. Nehty skřípaly. Berettu jsem naštěstí nepustil. Pistole jsou pro buzeranty, vzpomněl jsem si na vlastní slova ve zbrojním skladě v Teráriu. Prach byl tak hustý, ţe se nedalo dýchat. Průstřely pulzovaly jako srdce nemluvněte v dokumentu o potratech. Přes to všechno mě napadlo, ţe by bylo fajn se zvednout. Fajn by to bylo. Ale úplně zbytečné. Celý výhled zabírala zmíněná hora sutin. A východ se nacházel pochopitelně za ní. Přinutil jsem vrzající krk, aby zvedl hlavu. Nad vrcholkem Mount Cihlistu zela díra do přízemí. Přesněji řečeno, nebyla to díra – tam, kde se kdysi nacházela podlaha přízemí, teď nebylo nic. Z chodby do nic nakukovaly hlavy. Třesoucí se rukou jsem si píchnul dvě dávky syndrenalinu do stehna. Pak jsem čtyřicet pět let vstával. Celé osmnácté, devatenácté a první polovinu dvacátého století jsem lezl po strmé cihlové stěně. Netrvalo by mi to tak dlouho, kdyby mi kolem roku 1760 neuklouzla noha po prachem oblepených vnitřnostech, díky čemuţ jsem sjel zpátky dolů. Znova. Dařilo se mi nedívat se vzhůru, soustředil jsem se na rachotící úlomky pod zakrvácenýma rukama a škobrtajícíma nohama, na trčící zpřetrhané kabely, na berettu cvakající o rozlomené cihly, na chuť prachu v ústech. Pár let po konci druhé světové války jsem zaznamenal, ţe výš uţ to nejde. Vrchol. Hurá. Kde mám tu zatracenou vlajku? Rozhlédl jsem se. Nikde nikdo. Ţádné hlavy ve dveřích z chodby. Z dálky se blíţily sirény. Hasiči? Tady, v Himalájích? Otočil jsem se. Dva metry od vrcholku bylo vysklené okno vedoucí do ulice plné

vyvalených očí. „Záchranka je na cestě!― informovaly mě vyvalené oči. Normálně bych ty dva metry mezi vrcholem hromady a stěnou přeskočil jako nic, ale v tomhle stavu to nebylo… Ale co. Skočil jsem. Ještě ţe mě vyvalené oči chytly. Jinak bych opět skončil v základním táboře. Čumilové mě vytáhli oknem ven a uloţili na chodník. Sirény nad námi vyly čím dál hlasitěji. Někdo mě přikryl dekou. „Vydrţte, budou tu cobydup.― Měli pravdu. Opravdu tu byli cobydup. Čumilové se rozestoupili a středem prošli dva agenti Okruhu. Zastavili se nade mnou. „To mě poser,― řekl jeden z nich. „Viděls to někdy? To je nezmar.― Deka, kterou jsem byl přikrytý, sebou třikrát cukla, jak jsem ji prostřelil berettou. První rána šla vedle, druhá prošla hovořícímu agentovi klíční kostí, třetí jeho parťákovi tváří. Jeden padal do čumilů, druhý na mě. Vyprostil jsem ruce zpod přikrývky, pustil prázdnou berettu a přezbrojil. Agent, který se na mě svalil, měl pod kabátem tradičně BXP. Ten s prostřelenou klíční kostí, co ho drţeli čumilové, tasil. Chyba. Čumilové ho vyděšeně pustili. Vznášedlo záchranky a čtrnáctimetrové monstrgravo hasičů se snesly z oblohy postříkané cumuly mediocry. Moje a agentovo BXP spustily. On zasáhl záda svého kolegy, já jeho pravou ruku a bok. Pokusil se přehodit si zbraň do levačky, ale to se lépe vymyslí neţ udělá. Prostřelit někomu hlavu ze dvou metrů je lehčí. Coţ jsem mu demonstroval. Mezi lidmi si proráţely cestu oranţové overaly saniťáků. Od hasičského vznášedla zase sprintovaly lesklé přilby. Vysoukal jsem se zpod mrtvého agenta. Na vzpřímenou polohu jsem neměl. Tudíţ jsem vyrazil po čtyřech. Rudě ze mě crčelo a chodník zábl do rukou. „Uhněte, dovolte – uhněte. Děkuju. Kdo je raněný?― „Tadyten Ukrajinec! Jak tady leze! Ten v tý ušance!― „Bacha, má bouchačku!― „Dovolte, pane-― Bafl jsem oranţovou nohavici a pokusil se po ní vydrápat. Ruce v gumových rukavicích mě zatlačily zpátky. „Nevstávejte, leţte – jen leţte. Přineseme nosítka. Berte!― Druhý pokus o vztyčení. „Klidně leţte. Jen klidně leţte. Berte – ty nosítka!― „Co ty další dva?― „Mrtvý. Vodpráskl je ten Ukrajinec.― „Uţ někdo zavolal poldy?― „Leţte, prosím vás, pane. Nevstávejte pořád. Leţte.― „Zdravím, doktore. Budeme to tady muset vyklidit. Ten barák můţe kaţdou chvíli spadnout.― „Leţte, sakra!― To bych taky rád, vole. Jenţe já jsem na rozdíl od nich ten zvuk znal. „No konečně, policajti.― Ne. Ne policajti. Policajti nelítají v neoznačených helikoptérách. Tentokrát byly pro jistotu tři. Minuteman se plácl přes kapsu. „Leţte – pomozte mi – drţte ho – podívejte, co dělá, on se snad-―

Stiskl jsem spoušť. „Aaaahggghbl.― „Paneboţe-― „On ho-― Na předloktích a kolenou jsem prolezl pod hroutícím se saniťákem a převalil se přes obrubu chodníku. Práh hasičského grava se houpal třicet čísel nad zemí. Kdyţ jsem chňapl po madlu a ručkoval do dveří, vrhli se na mě dva hasiči a zdravotník a pokusili se mě strhnout k zemi. Helikoptéry zastavily pět metrů nad ulicí. Vy létla z nich lana. Vsugeroval jsem si, ţe madlo je součástí mé levačky, takţe mi dva hasiči a zdravotník budou muset utrhnout ruku, aby mě od hasičského vozu oddělili. Ne ţe by to nezkusili. Zvedl jsem pravou ruku, namířil BXP přes rameno a naslepo vystřelil. Uţ jsem stačil zapomenout, jak zajímavé je vypálit si těsně vedle ucha. Přestal jsem slyšet zvuk helikoptér. Přestal jsem slyšet skoro všechno. Něco lepkavého mi cáklo na krk. Stisk povolil. Překulil jsem se do řidičské kabiny. Z druhé strany do ní právě lezl brunátný hasič, za jeho zády se z vrtulníků spouštěli maníci v povědomých šedých maskáčích. Opřel jsem si loket o kluzkou podláţku a vyprázdnil zásobník. Dávka hasiče smetla na ulici a prémiově zasáhla jednoho ze slaňujících komandosů. Roztočil se a nakopl kolegu. Tolik štěstí najednou. Někdo mě vytahoval za nohu z kabiny. Oni mi snad nedají pokoj. Převrátil jsem se na záda a hodil po tahounovi prázdné béixpéčko. Ozvalo se tiché „dong― (ve skutečnosti asi docela hlasité), automat narazil do helmice a ruce na mé nohavici povolily. Podráţky komandosů se dotkly země, karabiny vycvakly. Vydrápal jsem se na řidičské sedadlo. Okno ve dveřích se vysypalo. Komandosové z agentury GUMMA v běhu stříleli. Motor naštěstí běţel. Dupl jsem na plyn. Hasičské gravo vyrazilo. A nabouralo do záchranky, která parkovala před ním. Zmáčklo ji jako harmoniku a v záplavě střepů a trčících karboplastových plátů navinulo na sloup veřejného osvětlení. Rychle jsem zařadil zpátečku a nacouval do pěti gummáků, co běţeli za mnou. Se čtrnáct metrů dlouhým hasičským gravem se v úzké ulici nemanévrovalo snadno. Točil jsem volantem o poloměru rodinné maxipizzy jak šílený a čumák grava se pomalu nasměroval do středu ulice. –Trssk-–trssk-–trssk-naskakovaly na předním skle hvězdice prasklin. Konečně. Šlápl jsem na to. Poslední, co jsem zahlédl, bylo, ţe dům s pivnicí se zhroutil. Akcelerace zabrala. Gravivíříče vřískaly a otevřené dveře na obou stranách sebou plácaly jako Falcový uši. Měl jsem kliku, ulice byla dost dlouhá – protoţe výšku jsem na rozdíl od rychlosti nabíral jen zvolna. Chodci na zebře měli solidní reflexy. Padli na zem ještě neţ jsem si stačil jejich střevy opentlit stěrače. V osmi metrech a sto deseti kilometrech za hodinu jsem vybral první zatáčku. Respektive jsem se o to pokusil. Zadek mi ustřelil a vletěl do oken kancelářské budovy. Oblak cihel, umělohmotných odštěpků a zkroucených okenních rámů. Sešlápl jsem pedál aţ kvíkl a podařilo se mi vyrvat gravo z budovy. Spolu s ním jsem vytrhl dva překvapené manaţery, kteří se s nevěřícným, jéééáágh― rozplácli na ulici. Třetí manaţer mi zůstal viset na zadních schůdkách. Jak jsem zase zrychloval, začal vlát. Helikoptéry ve zpětném zrcátku. Rychlost devadesát jedna kilometrů za hodinu. Výška devět a půl metru. Pedál aţ k podlaze. Natáhl jsem se, abych přibouchl dveře u řidiče, a těsně míjející taxík mi je sebral z ruky.

který si myslel. Bonus. div jsem neprošlápl podláţku. Šlehnul jsem si další dvě dávky syndrenalinu. Rychlost sto třicet kilometrů za hodinu. Nechápejte mě špatně. Vyheveroval jsem se z křesla a klopýtal dozadu. ţe jsem uţ nějakou dobu zavlaţoval ulici. Druhá salva z kulometů prošila nádrţ s vodou a udělala ze mě kropicí vůz. Olověná smršť mě hodila do smyku: ve výšce jedenácti metrů nad vozovkou jsem předvedl čisté hodiny. jak je proud mohutný. vlastně mě měli sestřelit uţ před dvěma minutami. Rychlost sto čtyřicet kilometrů za hodinu. Smetl jsem fiata. Ale kdybych měl zbraň… Zaostřil jsem na přístrojovou desku. Plech zvučel. Kulomet další helikoptéry děroval plošinu kolem podstavce děla. Vrtulník šel nahoru a neţ jsem stačil zareagovat. Rychlost sto třicet kilometrů za hodinu. jenom zacvaklý západkou. Otloukl jsem se o stěny krátké chodbičky a po ţebříku se hrabal nahoru. Na horní plošině se mi nelíbilo.― zahuhlal jsem. Bílá traverza vody udeřila do předního skla. Za krajkovinou prasklin se na sekundu kmitl vytřeštěný mroţí knír řidiče. Překvapilo mě. Gummákům se konečně podařilo zasáhnout manaţera vlajícího ze zadních schůdků. Helikoptéra předvedla salto s nárazem do stěny domu. ale proti zuřivě tryskajícímu proudu neměl šanci. Sice jsem neměl mířidla. V řevu proudícího vzduchu a rachotu kulometů zazněl útrţek melodie. která se chvěla za kropícím gravem. Smýkla předkem vrtulníku doprava a poloţila stroj na bok. Hochy v první helikoptéře to překvapilo taky. Hodil jsem ji dolů a zasáhl tlusťocha ve zmijovce. Výbuch ozářil ulici jako kapesní model slunce. autopilot hasičského grava vykrouţil pěkným předpisovým obloukem další zatáčku. mihla se ţlutobílá ústí kulometů – sklo ohodila síť prasklin – pak stěna protějšího domu a já znovu dupnul na plyn. „Tohle nevypadá dobře. Věnoval jsem jí teskný pohled a sledoval. Helikoptéry ve zpětném zrcátku se zvětšily. Krev jsem měl úplně všude. osypaly se ţlutými tečkami a zpětné zrcátko vybuchlo. Navíc bylo poněkud větrno. Na jeden se nabodl. měl bych šanci. Padal v dešti z prostřílené cisterny a lidé pod ním rozevírali deštníky. Tlačítko autopilota jsem objevil na třetí pokus a gravo sebou přestalo házet a zvolnilo. jak máchá klapkami v poryvech větru. Po další kulometné dávce se z hasičského grava začalo kouřit. Kde je ta třetí? V další zatáčce jsem vyuţil vzdušného proudu z nadzemního vlaku a seknul ji řízeným smykem. Poklop nebyl zamčený. Poslední. Takhle mě sestřelí kaţdou – no. Pilot se snaţil vyrovnat. ale proud slouţil lépe neţ laserový zaměřovač. Před čelním oknem proletěla stěna domu. se zablyštěl vodopád střepů a hořících součástek. Kdybych měl zbraň. patří mu křiţovatka. víc jsem neměl. V duze. Pak jsem se chytil vodního děla. zvlášť ty střílející helikoptéry houpající se ve vzduchové brázdě za gravem na mě udělaly dojem. Rozkývané gravo skočilo kupředu. vzhledem k tomu. Popadl jsem rukojeti přivařené k tubusu hlavně. Oblečení bylo nasáklé a ve větru těţce pleskalo. Pod nohama mi rachotily spadané přilby. ale měl jsem v sobě pět kulek a to na náladě nepřidá. výhled ze hřbetu hasičského vozu řítícího se stočtyřicítkou nad berlínskými ulicemi byl úţasný. Fiat v pádu blafhul a já ho uhasil. předklonil se a pozvracel si ruce krví. Helikoptéry se vynořily zpoza rohu. Helikoptéra mi zmizela za rohem a já . Zasmál jsem se a trochu si zazvracel. Amatéři. otočil se proti první helikoptéře a trhl pákovou spouští vzhůru.Zbyla mi klika se třemi šrouby. okolo skříní s hasičskými uniformami. jak střepy zacinkaly o bok cisterny. Okamţitě mi uletěla ušanka. otočil hlaveň. ţe kdyţ má zelenou. Zabral jsem za rukojeti. Uţ jen sto dvacet pět kilometrů za hodinu. Hasičské gravo vrzalo a sténalo jako MechaGodzilla při joggingu. Byly jenom dvě.

Hasičské gravo se překlopilo a hučelo dolů. První minutu jsem strávil čekáním. „já se jenom potácím―.― zachraptěl jsem. odrazil od plošiny a skočil.― Kdybych řekl. „To nebylo okno. Došla voda. Ať si ho uţije Horst. Helikoptéra se uvnitř propadávala patry. a kdyţ nad střechami domů vysekl spektakulární kotrmelec. zimničně otřásl a všechna okna explodovala. pilot rval knipl.― řekl jsem. ţe jsem pohřbený v troskách hasičského grava. V burácejícím vodopádu cihel.― „C-?― „Říkal jsem ti přece.― Na chodbě se na mě vyřítil fotřík s baseballovou pálkou. dřeva a prachu jsem na něm visel a nohy mi vlály ve vzduchu. „Tak ty mi budeš lézt za cerou voknem-― Nebyl jsem dvakrát ve formě. Vzápětí jsem je zase rychle chytil. Páková spoušť zavrzala. Dům se roztančil. Dopotácel jsem se ke dveřím.vodou vysklil okna v šestém patře. Rovnou na čtrnáctiletou dívku. ţe ještě přijdu. Pustil jsem se. já. Vzduch mě udeřil betonovou pěstí. Proletěl jsem bušícím cihlopádem – vzdušný vír mě málem strhl za gravem – a trhlinou propadl do rozchlíplého pokojíčku čtrnáctileté dívky. Celý Okruh sedí u satelitního přímého přenosu. taťko. „Jak víte. „Jen klid. No prosím a někdo za to platí architektům.― V předsíni jsem ukradl kovbojský klobouk. který prochází zdí. Dívka za mnou zírala. Jako kdyţ rozepínáte zip. Dopadl na střechu starého činţáku a protrhl ji. Scvakl jsem jí rovnátka. neţ přijede výtah. Pověsil jsem se na vodní dělo a otočil se jako na dětském kolotoči. Tedy pokud nemáte v úmyslu nechat se rozmašírovat o střechy zaparkovaných automobilů. Vyuţil úhlu a rozstřílel řidičskou kabinu. Ale – jak říkal uţ Giordano Bruno – drţet se padajícího hasičského vznášedla není plán. Rovnou na postel. Deset minut náskok. ţe se jmenuje Horst?― „Scanners. Spláchl jsem ho do strany. Znovu jsem si chechtavě zabublal a pustil rukojeti děla. Nadletěl si vrchem a počíhal si na mě v boční ulici. na tvářích krvavě hnědé otisky prstů. Já jenom procházím.― „Vy krvácíte!― . Ještě ţe jsem se pevně drţel vodního děla.― „Vy-― „Ale tentokrát nebudu chtít blbou uzi. Gravo se bokem otřelo o dům a začalo mu párat fasádu. Pořád jsem všechno slyšel jakoby z dálky. I kdyţ si teď ještě všichni myslí. Dům se nafoukl. „Vidělas ten film? Vybuchne ti hlava. Plošinu začal trhat kulomet. „Jsem Muţ. stoupal v ostrém úhlu. ale neunikl. aby se dostal co nejvýš. bylo by to blíţ pravdě. podařilo se mi ještě trefit zadní rotor.― knokautoval jsem ho. Tvoje panenství zůstane nedotčeno. „Hilféééé!― zaječela mi do obličeje. 45 „Tak jsem tady zase. takţe to bylo dostatečně výmluvné. Kulometčík ve třetí helikoptéře se nezdrţoval pokusy o trefení mé nicotné osoby. Vzápětí se vrtulník zase objevil.― „Vy-― „Jo. skla. jako by byla z papíru. Zpěněný paprsek vyrazil-a klesl. ale na takového mamlasa bych stačil i odsypaný v urně. mimo dosah trestajícího oštěpu boha řeky. Tentokrát budu chtít něco většího. Třetí vrtulník. „Maul halten. Moje ruka se leskla čerstvou krví.

Musel jsem zmizet z Berlína. (Přijdou na to nejspíš podle toho. ale oni se ho nemusejí na nic ptát. kteří se v okolí havárie pohybovali – tři minuty. bylo to relativně v klidu – lovci lidí mají coby soukromníci přístup jen ke špionáţním druţicím.― 46 Můj problém byly satelity. Vypadl jsem ven a pověsil se na kliku zadních dveří. stejně jako levá noha. Nemohl jsem se vloupat do soukromé garáţe a auto ukrást. Zabil jsem jim zhruba dvacet agentů.„No jo. ale nepřetrţitým pramínkem. Nemohl jsem odletět raketoplánem. neţ se řidič usadí a auto šlohne. jim to jde asi poměrně rychle. Naloţ ji do modrýho audi. A Okruh má nejlepší pokrytí. Jenţe teď jsem byl oficiálně renegátský agent a měl jsem v patách celý Okruh. „Fajn. Blu-bluh-bluéééh.― Levá ruka byla k ničemu. A neţ přišli na to. ani na podzemním parkovišti. protoţe by mě prostřednictvím satelitu viděli vcházet a pak – shodou okolností – vyjíţdět auto. Dokud po mně šel jenom Minuteman se svými gummáky. jako jsem si předtím sehnal plány pivnice. A vzhledem k tomu. abych si je opatřil. Náskok jsem v téhle chvíli odhadoval na sedm minut. co sám vidím?― Konečně zmlkl. stačí jim sledovat na záznamu modré audi. jsem já – čtyři minuty. A na to. – prostě tu s dvojnásobným dostřelem. všude byly kamery. R:A:H. Celé vyhodnocovací oddělení teď hodilo ostatní práci za hlavu a luxuje lupou kaţdé okénko kaţdého záběru. na nádraţí. Friton N-564 nebo R:A:H. protoţe se zlomeným vazem má člověk příjemnou imunitu i vůči hodně neodbytným otázkám (stejně jsem na raketu země-vzduch neměl peníze). Uţ jsem nezvracel. který vyšel ze vchodu vedlejšího domu a nasedl do zaparkovaného audi. kde je to bezpečnostními kamerami úplně prošpikované. „Do-pr-de-le. Nemohl jsem odletět letadlem. Sedm minut. „Doprdele. Nemohl jsem ukrást auto. 47 Audi smykem zastavilo na sněhem zesklovatělé trávě. nemohl jsem odjet autobusem. do-pr-de-le. Potřebuju raketu země-vzduch.) Prodejce zbraní sice nic neřekne. neţ se řidič usadí a nastartuje — ale čtyřiceti osmi – průměrná doba. ale nápad. Sice trochu debilní. „Fajn. ţe se audi nerozjelo po třiceti pěti sekundách – průměrná doba.― řekl jsem z podlahy. Protiletadlová střela ţuchla do trávy. ale neměl jsem plány kanálů. To by mělo stačit. Mohl bych se do nějakého rodinného domu dostat kanalizací.. drţíte se kaţdého ne-zas-tak-úplně debilního nápadu jako klíště. nebyl čas. A kdyţ jste v podobné situaci. a těch tolik není. Neţ probrali všechny lidi. co parkuje venku na tom psovi. ani na ulici. kurva-― „Vy zvracíte krev!― „-mě přestat informovat-― „Vy padáte! Na zem!― „-o tom.― . krev mi tekla z úst slabým.― „Vy zvracíte!― „Mohl bys. jejichţ záznamy jsou na prodej. Nemohl jsem si na ulici zastavit taxík. nemohl jsem odjet vlakem. Okamţitě. Hned. ţe maník v černém kovbojském klobouku. izraelského levobočka sovětského SA-7 a amerického Stingeru. Na letišti. ţe uţ před šestnácti lety byla víc jak třetina analytiků Okruhu roboti. jsem ven tahal dvě minuty. Měl jsem takový nápad.

Budem stavět huhuláka. Na obloze nebylo naprosto nic. Pochopitelně ne nad celým Berlínem. odlepil se od audi. vyváţil ji. se dalo předpokládat – koneckonců. kde se začínají tvořit ledová jádra. A odpálil to. jak se vysunuly manévrovací plochy. Zpětný ráz se mnou praštil o zem. mohla by z ní být dobrá přeháňka. pracoval jsem u nich čtyři roky. ţe jestli mnou akcelerovaná oblačnost vyroste do čtyř a půl kilometrů. Výběţek horkého vzduchu dosáhl kondenzační hladiny. Plus mínus třicet sekund. přikryté neprůhlednou vrstvou mraků. Tepelný šok načechral nestabilní zvrstvení studeného vzduchu (které se dalo jasně odhadnout právě z výskytu cumulů mediocrů) a během několika minut vytvořil nový prudký stoupavý proud. Ještě neţ se proměnila v tečku. abych jim usnadnil rozhodování. aţ se milostivě dostaví anticyklona od západu nebo aţ se vklíní azorská výše a změní se počasí. nastavil vzdálenostně fixní detonaci a palcem stiskl tlačítko aktivace umístěné vzadu za spouští. jejíţ tlačítka byla příliš malá pro mé breptající prsty. Šlo mi o pár set metrů pláně poblíţ nepouţívané ţelezniční tratě a o čtyři silnice poblíţ. Ale mně nešlo o celý Berlín. Pumě z hlídkového bombardéru to sem bude trvat dalších čtyřicet. letecká puma Okruhu sem dopadne za šest minut. málem upadl. rozkročil se a namířil do oblohy. Na klávesnici. Raketa jedovatě zasyčela a namířila si to doprostřed ocelové oblohy. Ţelezná roura mi vyhrnovala mokrou košili a přimrzala k zakrvácenému tělu. ţe uţ bych se pro něj nedokázal sehnout. Jestli mám pravdu. Rozhodnutí hodit na mě leteckou pumu jim zabere dvacet sekund. Opřel jsem se zadkem o kufr auta a pokusil se vyhodit si R:A:H na rameno. Ruce mi vibrovaly. R:A:H se odpalovalo z ramene. Kdyby „vstávání pomocí otevřených dveří audi― byla olympijská disciplína. Výsledek mého tepelného šejkru s oblohou se projevil během pěti minut – Cumulus mediocris se proměnily v regulérní jednolité Cumulus congestus. jak nejrychleji jsem dovedl. Místo toho jsem zpitoměle uvaţoval o tom. Co Okruh udělá. zahlédl jsem. ale druhou jsem drţel raketomet – věděl jsem. jsem fakt neměl čas. nešlo mi o blbou spandauskou čtvrť. Pokud nepočítáte celkem hustý výskyt exemplářů Cumulus mediocris. ani ne nad celou spandauskou čtvrtí. podělají se smíchy. Na to. který leţí nad velkoměstem i v zimě. Vzhledem k ročnímu období sněhová. takţe pro mě jejich postupy nebyly španělský buranov. Přitiskl jsem ji k tělu a ručkováním sunul nahoru. jsem vypnul termonavádění. Teplý vzduch. Pustil jsem prázdný odpalovač a plazil se pryč. . Plazil jsem se.To nejhorší mě čekalo. Moje raketa ve výšce devíti set metrů explodovala. měl bych šanci na medaili. se vzniklým komínem začal odsávat vzhůru a na jeho místo začal proudit studený vzduch z vyšších vrstev. Ne ţe bych chtěl v této nanejvýš vhodné chvíli zamachrovat. Skrz mířidla jsem si vybral jednu zvlášť velkou kupu. Aţ tohle uvidí hoši z Okruhu na druţicových snímcích. Navíc jsem se vytáhl jednou rukou. Ty měly zmizet objektivům satelitů. jestli ji sem mrsknout nebo ne. Ani náhodou. A stalo se tohle: Raketa při výbuchu vydala teplo tři tisíce dvě stě stupňů Celsia. do výše. Všude kolem byla neobydlená oblast. abych čekal. Radši jsem se nedíval na hodinky. Proto jsem taky vybral tuhle opuštěnou spandauskou pláň poblíţ nepouţívané ţelezniční tratě. S chroptivým heknutím jsem vyhoupl protiletadlovku na rameno.

protoţe punčochy byly nylonové a sukně krátká.― skočila Niklasovi do věty majitelka budoucích zanícených vaječníků.― podotkl Niklas. Vlastně já uţ ji nemám. „Pane.― „Jdu tam. 48 Vzhledem k tomu. Přestávalo mě to bavit. Fajn výhled.― Zvedli mě. nevystup-― Klapot vysokých podpatků a přišly nohy. Bylo to zřetelně vidět. Cumuly congesty vypadaly za prachovým filtrem jako alpské vrcholky vymodelované ze špinavé vaty. který jsem sebral mrtvému prodavači zbraní a který jsem měl zastrčený vzadu za opaskem. ţe jsem se válel v příkopu a pod kopcem. málem jsem ho přejel!― Ţenský hlas: „Co je mu? Je oţralej?― Muţský hlas: „Nevím – nevypadá. ţe kdyţ tak potom. Najednou bylo docela horko a obloha ztemněla prachem. A taky by mi nemusely vedle levého ucha kvičet brzdové destičky. Pak: „Coţe na tebe?― „Míří pistolí. . kdyby verdikt zněl „vypařil se po přímém zásahu letecké pumy―. co— Jste zraněný?― „Jo.― Skřípění kroků na štěrku. „Co od nás chcete?― „Pomoţte mi na nohy. Asi je z támhletoho náklaďáku.― řekl jsem. „Paneboţe. Volvo zastavilo dvacet centimetrů od mé hlavy. „No vzhledem k tomu.― přikývl jsem a namířil mu do obličeje Colt Pocket Positive s krátkou hlavní. Jestli nebude do půl hodiny sněţit. Měl ustupující čelo. jestli se nad tou ztrátou nemám rozbrečet a rozhodl jsem se.― „Ne. Majitelka budoucích zanícených vaječníků měla rozcuchané blond vlasy a neuvěřitelně modré oči. tak-― „Ticho.― Nevěřícné ticho. který narvala do svodidel. sním svou ušanku. Jen by mě nemusely do lopatek tlačit kamínky. Coţ se nedalo říct o kolem projíţdějícím náklaďáku. Velice pěkné nohy. A pak si ţenské stěţují na záněty vaječníků. „Paneboţe. „Budete dělat. srostlé obočí a mimořádně odpudivé kotlety. co vám řeknu. Puma dopadla. Chcete odvést k doktorovi? Můţeme vám nějak pomoct?― „Můţete.Skutálel jsem se ze svahu do příkopu u silnice. ţe na nás míříte pistolí. Niklasi?― „Míří na mě pistolí.― „Co se děje.― oznámil jsem zespoda. Místo toho jsem vylezl z příkopu a lehl si na silnici. „Niklasi! On na tebe míří pistolí!― „No vţdyť jsem to říkal. mě tlaková vlna celkem vyignorovala. Bouchly dveře a ozval se muţský hlas. „Paneboţe. Ohledávači Okruhu tu budou kaţdou chvíli a mě by docela potěšilo. Chvíli jsem promýšlel.

„Chci do kufru. zajedeš na lesní cestu. Uţ jsem se zmínil. „-tam chci s sebou. Ale podle toho. tak by se Niklas taky mohl jen usmát decentním kovovým úsměvem.― Kotlety se zjeţily. Táhli mě k autu. Úplně normálně mi pomohl. „Dáma první.― „Proč?― . „Někde okolo Albrechtshofu budou zátarasy a policejní hlídky. se kterou právě strávil dovolenou.― „Coţe?― „A ji-― ukázal jsem hlavní na blondýnu. ţe by ho napadl ţertík s víkem od kufru a mou hlavou. Kdyţ jsem lezl k Marii. jsem mířil Marii do obličeje. jak mu zacukala brada. aby to auto prohledat nechtěli. není důvod to neudělat znovu.― zasáhla bloncka a dívala se přitom na mě. „A co kdyţ-― „Jo a dej sem webil. věčný pramínek krve. Jestli tě teda nebudou sledovat. co se děje. „To absolutně nepřichází-― Opřel jsem mu revolver o nos a natáhl kohoutek. Kdyby to byla panovačná sestra.― napomenula mě blondýna.― To byl ode mě tak trochu hazard. který mi vytékal z opuchlých úst. zastavíš a vyndáš nás. „Nemám moc času. „Já ne-― „Dělej. „Pomoţ mi. Niklas popotáhl a otevřel kufr. Moţná budeš trochu nasranej. tomu věř.― Pořád se na mě dívala. Niklasi. O ţertík se nepokusil.― „To nemůţet-― „Takţe se radši snaţ. Poznám to. jsem poznal.― řekl jsem jejímu manţeli/snoubenci/milenci/příteli. Pár kilometrů za Falkensee. Její oči se v přítmí kufru leskly. co říká. Jestli dáš policajtům signál.― „Ale Marie-― „Budu v pořádku. Niklasi. aţ se utábořím.― řekl jsem.„A teď mě odvezte k doktorovi. Poskládala se vedle rezervy a udělala mi vedle sebe místo. „Pojedeš po západní seegefelderce ven z Berlína.― „Ale vţdyť to jsem vám nabízel prve-― „Kvůli tomu na nás nemusíte mířit pistolí. „Otevři kufr. jí pokapal obličej. dokonce mě do kufru ani nehodil.― „Co kdyţ budou chtít prohledat auto?― „Tak jsi taky vdovec. protoţe pro takhle namíchaný odstín by si kaţdý krajinkářský kýčař uřízl ucho. ţe jsem modřejší oči v ţivotě neviděl? Jestli ano. sukně sejí přitom vyhrnula aţ k bokům. Niklas stál u otevřeného kufru a čekal. protoţe pospícháš. jakékoliv znamení – Marie kaput. ukáţeš jim doklady a budeš se zvědavě vyptávat. Pro případ. Jasný?― Nelíbilo se mu to. „Tam ne. Zamrkala. Zastavíš.― Elegantně přehodila nohy přes okraj kufru. Neboj. někde na bývalé Nauener Chaussee. ţe to panovačná sestra není. nehodící ať si škrtne koho to zajímá. nacpat nás do kufru a odvést na nejbliţší policejní stanici. ne na něj.― řekl jsem mu. kdyţ mě cpali na zadní sedadlo.

Klaply dveře. Uţ zase se mi chtělo zvracet. Tělo. Na to. Její vlasy mě zašimraly na tváři. „Co zas?― Propracovávala se k meritu věci pomalu. „Vy jste Keller. ţe občas krokem popojel. jestli nehrozí další nebezpečí. ţe jsme se dostali do kolony před zátarasy. abych vás někde svázal.― „Ţe pana otce pozdravuju. co? Pustím vás a hned poběţíte s teplým bonzem na policii. jak předjíţděl.― Nerozhodně přešlápl.― „Logický by to bylo.„Myslíš. Aspoň budu za chvíli suchý. Niklas zpomalil. Můj táta kvůli vám na Saturnu organizoval petici za znovuzavedení trestu smrti. „A…― Niklas na někoho zatroubil a smýklo to s námi do strany. sálalo skrz moje mokré šaty jako ţehlička. ne?― Opět přikývla. Jedem. „Ale jestli-― „Kristepane. který si obul špatné číslo španělské boty. neţ mě zabijete…― „No?― „… znásilníte mě?― „Pochopitelně.― „A kdyţ mě budete znásilňovat. štěrk zapraskal pod pneumatikami. Z toho. Neţ jsme se dosunuli k zátarasům. a na to. zkontroloval.― vybuchla Marie. „Předtím. ţe tě nechám rozesílat zprávy. Motor nechal běţet. voněl po ţvýkačce bez cukru. Na tváři jsem cítil její dech. na kterém jsem byl nalepený. jsem si domyslel. jestli nás víkem neudeří do hlav a zavřel kufr. Byl slyšet šumlující hlas: „Dobrý den. Ani já. „Zabijete nás?― „Bylo by to logický. trvalo to odhadem čtvrt hodiny. zašeptala: „Já vás hned poznala. Celá oblast je uzavřena aprohledávají ji technici.― Mlčela. chytnul motor. „To je nejjednodušší.― uklidnil jsem ji. Ty jsi mě navíc poznala. Ve Spandau prý bouchlo nějaké potrubí. Vaše doklady. Niklasi. Kdyţjsme se opět rozjeli. setrvačnost mě nasunula na Marii. „Já-― „Konec zdvořilostní konverzace.― přikývla. nemám peníze. „A…― řekla Marie. ani Marie jsme nic neříkali. ale vytrvale. Volvo zajelo ke straně silnice. „… jak to uděláte?― „Co?― „No jak nás zabijete? Zastřelíte nás?― Ztěţka jsem zapolykal. prosím. vole?― Podal mi ho. Neuhnula. auto téměř zastavilo. nemám sílu. tak…― zašeptala mi do ucha Marie a já jí beze slova zabořil hlaveň . Auto zrychlilo. Začalo to víc házet a kdyţ jsme na světlech zastavili. Niklas zapnul rádio. abych vás uplatil. „Jeď uţ!― Odpověděl jí pohledem Jana Nepomuckého.― „Jo?― řekl jsem.

„Kvůli čemu to tady je? Někoho hledáte?― „Běţná prohlídka. „Nic.― Bod pro Niklase. „Ale jestli máš jiný návrh…― „Jedete z práce?― otázal se policejní šumí. ţe mi z oblečení nezačal stoupat kouř.― zahuhlal jsem.― zaševelil Marii vzduch mezi blýskajícími se zuby. co se stát muselo. abyste mi řekl. „V tý chemičce?― „V počítačový firmě. „… jak to uděláte?― „Obvykle k znásilnění pouţívám bicykl.― „-to tak vypadalo.― zvýšil hlas. co? Kdyţ se mě ten polda vyptával. Dělám ve Falkensee. Nic. Stalo se. ne?― střelil jsem ho mezi kotlety. Kdyţ o deset minut později Niklas na lesní cestě otevřel kufr. „Co-co je jí-?― „Udusila se zvratkama. Nedala se odbýt. „V pořádku. jestli mě znásilníte i do análů. Ţaludkem mi cukaly křeče a v ústech jsem měl spoustu hořkých slin.― zabrblal jsem. „Říkal jsem jenom. Jeďte. Abych to věděla. „Tak to bylo těsně. špičatým jazykem projela nejzadnější plomby.― Auto se rozjelo. Pokračujte. „. Nikdy bych neřekl. Opět to ve mně zachrčelo.― „Jenom to bych chtěla. měl jsem váţně… Je Marie v pořádku?― Vyvalil oči a povolil čelist. Krev s hořkými slinami mi tekla po bradě. coţ asi byl. ţe zvracet někomu do krku je zajímavá zkušenost. No jak chceš.― „Coţe?― zeptal se polda. víte-― „A jestli mě budete škrtit. jak polda studuje řidičák. Do práce. Hrabat se z něj bylo jako lézt z rakve. Bylo to logické. Tichý nadrţený zvuk. „Co jste říkal. Přitiskla se ke mně ještě těsněji. byl jsem připravený a namířil mu revolver mezi oči. ţe máte s kufrem?― Zatlačil jsem hlaveň do Mariiny brady. ţe jsem Niklase takhle na místě zabil.― odpověděl rychle Niklas.― „A jestli. Povolil jsem ruku s revolverem. Marie sklonila hlavu a prisála se mi na ústa.. aţ jsem jí zvrátil hlavu. nejnovější román Torna Clancyho a pět mrtvých vakojezevců. Niklas: „Ne. myslela jsem…― Mariin dech mi zahřál boltec. Zjistil jsem.revolveru pod bradu.― zašeptala Marie. Ale stejně jsem nebyl rád. „To bych na tvým místě nedělal. Neměl mi kdo pomoct z kufru. „Ne. „Vy nás zabijet-― „Je to logický.― „Mhm-m. Zachrčelo to ve mně. Počítačových firem je všude plno. Vydala tichý zvuk. Divil jsem se. ţe někoho hledáte. ţe je samoexhumace taková . Kaţdý svého štěstí strojvůdcem. Rozhodně přitom kolem sebe tolik nenaděláte.― „Já jenom ţe-― snaţil se Niklas.― řekl jsem. „Řekl jsem jeďte. „mě přitom sváţete.― Představoval jsem si. Políbil jsem ji otevřenými ústy a ona mi sladkým. V chemičce jakoţto největším podniku široko daleko mohl polda někoho znát – zvlášť pokud byl místní.

Uţ jsem ho dvakrát zaţil. přejel Niklase a couval po lesní cestě zpátky.― „Unnng. Pomocí Niklasova webilu jsem našel seznam soukromých ordinací v okruhu dvaceti kilometrů. „Někdo vás postřelil.― Vměstnal se do auta. „Do prdele. Tenhle stav jsem znal.― Takhle zblízka vypadala zahrada ještě hůř neţ z auta.― Nadzdvihl mi hlavu. Hejno havranů se zvedlo a odletělo do padajícího sněhu. Chtěl jsem na něj aspoň namířit revolver. Buďto je někdo zapomněl zavřít nebo se právě chystal k odchodu. Cítíte nohy? Můţete se pohnout?― „Cítím. abych se neudusil. Zbývalo mi tak půl hodiny. hodil si mou levačku přes rameno a vlekl k domu. Pozoroval jsem. Nastartoval jsem volvo. s levou nohou připoutanou policejními ţelízky ke stolu (Marie je měla v kabelce. Teď uţ jsem nic necítil. to ještě uvidíš!― Bandáţe igelitu a drátěného pletiva byly utaţeny kolem stromků s pochmurnou zarputilostí. Začalo sněţit.― vyráţel jsem. přesně. Zvuk klaksonu vibroval větvemi neduţivých stromků. kterými jsem se zalykal. ale nijak to nekomentoval. „Se pohnout. Ale s páteří. která vypadala. jak jsem si myslel). Vrata na příjezdovou cestu dokořán.dřina. 49 Dům stál ve velké zamrzlé zahradě. ve které jsem seděl. Sněţilo čím dál hustěji. „Kurva. ale nezvedl jsem ruku. Naštvaně si mě změřil. Dojel jsem aţ k domu a spadl čelem na klakson. aţ dozvracím. Kdyţ jsem se plazil podél auta k otevřeným dveřím na řidičově straně. Černé tečky mezi bílými tečkami.― označko val jsem mu krví polobotky. Krvavé blitky. jak mi krev z úst stéká po vnějších stranách volantu a v nejniţším bodě se hromadí do těţkých kapek. „Musím vám dát celkovou anestézii. „-dyť vy uţ jste vykrvácel!― „Ungh hngggn.― .― Kdyţ člověk zvrací na zádech. „Co mám s váma…― Počkal. Ještě před čtvrt hodinou bych se zbláznil bolestí. byly to nejteplejší v celé místnosti. Za chvíli byste vykrvácel.― upozornil mě. „Vydrţte. Ordinace je v přízemí. jaká ty budeš malebná zahrada. Udělal holubičku a v předklonu.― zabublal jsem do volantu.― řekl. „To jste mi to teda vysvětlil. Zvlášť kdyţ syndrenalin přestává působit. kdyţ uviděl louţi krve. a vytáhl mě na operační stůl. 50 „Zbláznil jste se? Připoutaný za nohu k operačnímu stolu vás přece nemůţu operovat!― Uţ jsem ani nedokázal mluvit. Stmívalo se. popadl mě v podpaţí a tahal ven jak šneka neplatiče z nájemní ulity. ţe v pravé ruce drţím revolver. „Co tady sakra… Sakra!― Otevřel dveře volva a zíral na mě. Nic nemám. „Kurva.― Vytáhl mi nohy z auta. moje tělo sebou neovladatelně škubalo.― „Budeme to muset risknout. ţe do ní někdo pravidelně mlátí baseballovou pálkou a huláká „já ti ukáţu. „Po-tom vám to vy-světlím.― Všiml si. rachotil na tácu s chirurgickými nástroji. Bylo jich sedm. bublá jako bahenní fontána. „Pětkrát. „Doktore…― „Co?― „Nevo-lejte policajty. Nemůţu. Ze dveří konečně vyšel bělovlasý řízek v rozepnutém kabátě. To mi ten den rychle utekl. víc ne.

V kabelce na sedadle spolujezdce. „Myslel jsem si to. Levačka se posunula o dva centimetry. ţe jsem se málem rozklepal. jak se mým tělem šíří úleva jako lavina.― Kromě toho. Přikývl jsem.― řekl a zavázal si roušku. ţe dokáţu všechno na světě. „Coţe?― „Jsou v autě. Nohy si poloţil na podstavec operačního stolu a kdykoliv sebou zamlel. Cítil jsem se jako tenisák. zašít je a dát mi transfuzi. který mi pod kůţi vstříkli v Teráriu („Mám provést zákrok skrz sako? Vy jste se zbláznil!―). Kdyţ jsem viděl to vybavení. Přece mě tu takhle nenecháte přes víkend. v Bethsedě. Přišlo mi dokonce. Rány se ještě nezanítily. zmlátil agresivní medicimbal a přejel tahač s kusem atomového reaktoru. pouta zacinkala. „Jak myslíte.― „Ha ha. můţete mě taky odemknout. vyčistit rány. To mu oči otevřelo. To vám dělali v Bethsedě?― „Jo. Kupodivu to šlo.Zavrtěl jsem hlavou. ale bude vám stačit den nebo dva a budete v plný formě. To vůbec nebylo špatné. Ty regenerační vstřikovače nejsou laciný zboţí. přikrytá sakem ztvrdlým krví. „Ztratil jste spoustu krve. kterou si deštníkem přitáhl z kouta. Doktor spal zkroucený na kolečkové ţidli. ţe se mu povedlo rozpustit všech pět projektilů. Dost keců. Pouţil k tomu liposukční odsavač. A přes to jsem vnímal. jsem ho taky v posledním záblesku vědomí donutil. Uvidíme. aby mi odsál stopovací koloid. Nasadím vám plazmu. Musel jsem se pohledem přesvědčit. To nevydrţíte. „Připraven?― Na tohle člověk není nikdy připraven. ale…― Uvidíme.― zalhal jsem. A viděli jsme. pravá ruka úplně zdřevěněla. se kterými hráli týden ve Wimbledonu čtyřhru. A taky ţe jo – cukla sebou o další centimetr. Ano. pomyslel jsem si otupěle. cítil jsem se blbě.― řekl jsem doktorovi. „Myslím to váţně. Svět byl uplácány z horce pulsujících medúz. Mísa s pableskujícím ţelé stála na stolku. Zkusíme to a uvidíme. Na krátkou chvíli mě zalila taková euforie. co do vás narvali… Jasně.― „Hele. teď se asi necítíte nijak zvlášť. jenţe to taky nemusí bejt nic platný. Píchnu vám ţeleznou opici.― Uvidíme. neměl byste mi spíš nařídit pooperační klid?― „Seru na pooperační klid. ţe to šlo o něco snadněji. Leţel jsem na břiše na zakrváceném operačním stole. vyzvracela kočka. aniţ otevřel oči. 51 Probral jsem se. Vzal do ruky skalpel. jímţ místním gertrudám modeloval špeky. Ošetřovatelka přijde aţ v pondělí ráno v devět. Jsem naţivu. „No jo. ale spolu s tím traumatickým šokem…― Uvidíme. Zkusil jsem se pohnout. Najednou se mi zdálo.― Pokořil jsem další centimetr.― „Zvedněte se a švihejte pro ně. Nedostali mě. ţe pořád ještě drţím Colt Pocket Positive – necítil jsem ho. „Jestli se můţete hejbat. „Nemám od těch pout klíčky.― řekl doktor. potom ho seţrala kočka. „Lokální nepomůţe. Třeba i pohnout rukou. co máte v těle. A teď padejte pro klíčky. . abych rozpustil těch pět střel.

Jediný problém byl. kde podle Absolutně Tuhého Martze ţije člověk. Doktor mě pozoroval. Měl jsem práci. „Chce se mi hodně chcát. Klouby hlasitě praskaly. SEZNAMY JEJICH ABSOLVENTŮ? Dal mi najevo. KERVOKIANOVA A SVATÉHO TOMÁŠE. ţe děláte?― Myslel jsem si. který by mi mohl pomoct. A877MÍ vyplivl odpověď na displej okamţitě. A skvěle zároveň. Myslím. DĚKUJI. OARTHOVOU NA TELEFONNÍM ČÍSLE 6221568727. ţe takové triviality jsou pod jeho úroveň: NA DOMOVSKÝCH STRÁNKÁCH UNIVERZIT.― ozval se ţenský hlas. Dohromady nějakých šest tisíc jmen. Vycvakal jsem na webilu: NA KTERÝCH LÉKAŘSKÝCH UNIVERZITÁCH JE FAKULTA SE SPECIALIZACÍ NA CYMOZKOVOU CHIRURGII? CELÁ SLUNEČNÍ UNIE NEBO JENOM ZEMĚ? zeptal se Answr877Mi. Teď jsem se cítil überblbě.― nevzdával se doktor. která by se mě dotýkala. Ze stojánku jsem vyprostil webil a napojil se na Answr877Miho. jak jsem dopsal: NA ZEMI JSOU TO 3 UNIVERZITY: BELLTEGOVA. co by měl udělat kaţdý pronásledovaný. „Co si myslíte. velmi. kdo to je. nebyl čas. Jakmile jsem se postavil. . Oarthové.― ocitoval jsem nápis na dveřích ordinace. Lovci lebek kaţdého dřív nebo později dostanou. ţe dělám to.― odtušil jsem. jaký jsem boţan. jak se jmenuje a kde bydlí.― sdělil mi doktor konverzačním tónem.Zapřel jsem se rukama a velmi. Tak. Konečně se mi povedlo se posadit. ţe z tohohle místa se mi podaří vás trefit. „Tak půjdete uţ pro ty klíčky nebo ne?― „Ticho. J. Někde jsem začít musel.― „To je pouze váš subjektivní pocit. Lečí. Ale jinak všechno v pohodě. ŢE JSTE POUŢILI SLUŢEB SÍ?OVÉHO INFORMAČNÍHO KONZULTANTA A877MÍ. „Bude to objektivní realita. O Okruhu ani nemluvím. Vytočil jsem telefonní číslo slečny F. „Chce se mi chcát. velmi pomalu jsem se zvedal. zapnuly se servomotory skryté pod podlahou ordinace a začaly celou místnost naklánět a točit s ní. velmi. aţ to spustím. J. Podařilo se mi velice šikovně dopadnout na psací stůl a rozvalit se na něm stylem „plţ na pláţi―. nikoliv objektivní realita. Jenom utíkat – jak řekl tuším Tycho de Brahe – není plán. JENOM ZEMĚ. V PŘÍPADĚ ZÁJMU O NAŠE ABSOLVENTY KONTAKTUJTE SLEČNU F. Ale na plácání se po zádech. Našel jsem si na stránkách Kervokianovy a Svatotomášské univerzity seznamy absolventů v oboru cymozkové chirurgie za celou dobu jejich existence a stáhl si je na DTD. Belltegova univerzita dělala fóry. V kaţdém okně jsem si otevřel stránku jedné z univerzit. v níţ se natáčí interiér divoce manévrující válečné ponorky. „Dobrý den. Můj plán se nacházel v Santiago del Estero v Argentině. jakmile mu přestane hrozit bezprostřední nebezpečí. ţe jsem nevěděl. jako by to byla filmová kulisa.

pro jistotu jsem se podíval do kufru. Před Uelzenem jsem zajel na parkoviště u supermarketu a nechal tam volvo stát s pootevřenými dveřmi a klíčky v zapalování. to bych byl opravdu webil. Ordinace uţ se tolik nehoupala. DTD jsem strčil do kapsy. copak nikde nepracujou?― „Je sobota. Kdyby věděl. Pacifik za mírného větru. Nemělo to sice ţádný význam.― řekl doktor.― Vytočil jsem centrálu. „Já-― „Dovolali jste se do archivního oddělení Belltegovy univerzity.― odlepil jsem se od psacího stolu. Ke kaţdému pátému ukradnutému autu mrtvou blondýnu zdarma. Osud někdy mívá dost úchylný smysl pro humor. „Jdu pro ty klíčky.― Doktor vydal neurčité odířknutí. Dovolali jste se na centrálu Belltegovy univerzity. ţe jsem se nerozloţil na atomy při dopadu spandauské pumy. abyste se zbavili vysílacího zařízení a pak se vesele promenovat s webilem v kapse. vypnul přístroj a zašoupl ho zpátky do stojánku. Proto jsem zamířil do Nizozemska. bral jsem to po druhé třídě a okreskách. Ustupuju pod pohrůţkou urinálního násilí. které po mém berlínském dablu připomínalo úl.„Dobrý den. 52 Z Buchow-Karpzova jsem jel přes Ketzin směrem na Branderburg. určitě by si dal na rozloučení víc záleţet. Soucitný dobrák. který někdo polil bezolovnatým dresingem a škrtl sirkou. to by bylo nejrozumnější. „Dobrý den. Co nejrychleji se vypařit z Německa. Pokud máte jakoukoliv ţádost či dotaz. „Dobře. neţ moč prosáklá do vnitřností. To by neměl být problém. Ne ţe bych to tím nějak zásadně vyhrál. „Kdyby to během těch pěti minut začalo být opravdu naléhavý. Sice mě lákalo si ho nechat. Minuteman i analytici Okruhu počítají s eventualitou. ale přece jenom – Polákům a Čechům masakry v hlavním městě Německa ţíly tolik trhat nebudou. Kdyţ jsem na parkovišti C kradl nejnovější model mercedesu. idiote. Navíc ani jedni nebyli v mezinárodní pomoci Germánům nikdy přehnaně aktivní. Na sedadlech byl navátý sníh. navíc identifikační webilový kód soukromého lékaře byl pro tuhle akci ideální. Zapnul jsem si rádio a naladil zprávy. Teď jsem potřeboval co nejrychleji emigrovat do Argentiny. bude aţ na konci seznamu pravděpodobných variant. Jo. Nechat si rozřezat záda. Pochopitelně ne po dálnici. Nejrozumnější by bylo zamířit do Polska nebo do Čech. Německo mělo v tomhle ohledu solidní tradici. Sobotní ráno bylo bílé jako čerstvě glazurovaný talíř a volvo s mrtvou Marií stále parkovalo před domem. hranice byly čistě symbolické. Ţe bych se pustil přes celé Německo do Nizozemska. bude docela překvapený. který se rozhodne o opuštěné auto postarat. Nic o mně. zanechte prosím vzkaz. uhryzejte si nohu. Vytáhl jsem z webilu DT disk se jmény.― Vykročil jsem nejistým krokem zgrogovaného námořníka a za doktorovými zády sebral mísu obalenou sakem. ţe je to naše sbohem. a to s Českem a Polskem je napadne jako první. ale nedalo se nic dělat. aţ otevře kufr.― „No sláva. Pokud máte jakoukoliv ţádost či dotaz-― „Kurva. abych v pondělí nemusel shánět nový. Lepší amputované chodidlo. . ale přesto jsem se cítil líp.― řekl jsem.

V soukromé kabince v bremenském badenu jsem ze sebe konečně spláchl zaschlou krev a špínu a provedl převaz. Jistě. Laptop byl s porovnáváním hotový za chvíli a já měl v ruce výsledek. ale tomu jsem nevěřil. (To nebylo moc pravděpodobné. Na to. neţ kolik bych ušetřil. jakých jsou desítky. Kdyţ budu mít štěstí. Jednolitá bolest rozloţená v těle jako betonová výplň se změnila v přesně zacílené výstřely do konkrétních míst. Kdyţ jsem vystupoval z mercedesu a šel k recepci. a uklízení uţ bych definitivně nezvládl. nijak jsem se nekryl. řítil jsem se po ztvrdlém bahně okresek k Emmenu. Nacházel jsem se nějakých sto sedmdesát kilometrů od Berlína. (V to jsem doufal. Aţ do pondělního rána. zapnul jsem laptop. Marzem zmíněný cymozkový specialista absolvoval na Belltegově univerzitě. Ţádné hlídky. ţe bych měl jet bez přestávky aţ do Rotterdamu. mohl jsem získat pár hodin tím. Ještě neţ jsem vyrazil. Po řízku o velikosti přistávací paluby letadlové lodi Nimitz (respektive Šnitlitz). Za a) A. Pohybově jsem byl stále na úrovni středně namakaného paralympika. Na oběd jsem se stavil v Bremenu.Všechno jsem to dělal naprosto otevřeně. ţe ano – ztratili ve Spandau stopu a chytí ji aţ v pondělí ráno. ţe všude po ordinaci byla moje krev a daktylky. aby zvládli vyhodnocovat tak velkou oblast. odtud nebezpečí nehrozilo. Byla tu samozřejmě moţnost. Sháňka po nich by mohla vypuknout někdy v úterý. T. ale zlepšovalo se to hodinu od hodiny. Krátce před setměním jsem překročil bývalé hranice s Nizozemskem. Nezvládal jsem ho ani kdyţ jsem byl zdravý. ale byl to první den rekonvalescence a já chtěl být na zítřek alespoň trochu ve formě. odkud jsem se hodlal přesunout do Buenos Aires. jsem byl v bezpečí. T. Taky jsem si nakoupil nové oblečení – měl jsem větší spotřebu neţ Hulk. který jsem zapil pěnivou Pilsner Mattonkou. zamračeně jsem spekuloval o výsledcích z laptopu. kdy začne pomsty chtivý lékař s pomočenými kalhotami sestavovat na virtuaidentikitu portrét. A zatímco počítač na sedadle spolujezdce oba soubory chroustavě porovnával. nakrmil ho šesti tisíci jmény z DTDky a na síti našel telefonní seznam Sanitaga del Estero. Jestli mi trik s lokální sníţenou viditelností vyšel – a já jsem věřil. nemají kapacity. co měl rád Vivaldiho. Pořád ještě platilo. ţádné zátarasy. dají maníci z Okruhu dohromady se mnou… ne. ţe ještě během víkendu objeví těla Niklase nebo Marie. aţ přijde jistá ošetřovatelka do práce a najde zaměstnavatele připoutaného k operačnímu stolu. jejíţ seznam budu mít aţ v pondělí. Marie skončí i s autem v řece a Niklase najdou houbaři aţ na jaře. ale tahání skoro dvoumetrové mrtvoly by mi při současném stavu zabralo víc času. Marzem zmíněný cymozkový specialista vystudoval některou z extraterestriálních škol. Doktor odvedl dobrou práci. Nula celá nula. ale neţ si tohle tuctové zmizení. ţe většina lidí . ţe bych doktora zabil a odvezl s sebou. Nehledě na to. jsem u bankomatu vybral Mariin denní limit (PIN měla pořádkumilovně napsané na lístku v pouzdru) a koupil si za něj v ELEKNONSTOPu laptop střední třídy. všem špionáţním satelitům před kamerami. Ve stánku se suvenýry jsem si koupil baťůţek I love BREMEN GIRLS (& BOYS)! a uloţil do něj mísu ztuhlého stopovacího ţelé omotanou sakem.) Za b) A. Mohlo to znamenat několik věcí. 53 Zastavil jsem v jednom stylově pseudoamerickém motelu za Bergentheimem. Ten z Buchow-Karpzova i ten. Tři sta sedm tisíc čtyři sta padesát osm jmen. Bylo mi jasné. Ţádný z absolventů Kevorkianovy univerzity a Univerzity svatého Tomáše nebydlel v současnosti v Santiagu del Estero.

„Odvaz.― Nacouval jsem s autem před kabinku číslo dvacet pět. Hodil jsem Splatterhouse na křeslo. Marzem zmíněný cymozkový specialista pouţívá z bezpečnostních důvodů umělecký pseudonym. Zabydleně.― řekl. „Nářez. Proč by tenhle maník nemohl mít prostě a jednoduše dobrou náladu? Je sobota večer.) „Chtěl bych pokoj. V Nizozemsku jsou všichni zkouření.― řekl jsem recepčnímu. Ale ale.― „Na tejden nebo na měsíc?― „Na měsíc. Stačí mi dvě hodiny spánku. viď? A Němci nosí koţené kalhoty a jódlují a Francouzi jsou milovníci vína a ţen a co Čech. neţ jsem ho našel. Kellere.― „Dolar padesát. Mezi třetí a čtvrtou ráno budu v Rotterdamu. „Jasná páka. Mimozemšťani se na Zemi neusazovali často. Prostěradlo nazdobené ţlutými fleky a podle ohořelého linolea se někdo pokusil zapálit podlahu. příteli. Začal jsem si rozepínat bundu. Stereotypní uvaţování.) Za d) A. batoh I V BŘEMEN GIRLS (& BOYS)! s laptopem odloţil na stolek. počasí je ucházející a celý svět je klidné a vcelku příjemné místo pro ţivot. Jak jsem předpokládal. to fanoušek comicsu.) Za c) A. „Kabinka číslo dvacet pět. Stejně musím počkat na dopoledne. které měl zastrkané ve stojanu u pultu. Stereotypní uvaţování je to nejhorší. T. (V tom případě jsem v hajzlu a budu si muset vycucat z prstu jiný trik. tak proč by se člověk nemohl jen tak bezdůvodně nepřítomně usmívat? „Jste zhulenej?― zeptal jsem se. . Asi zlobila. Tentokrát byl schovaný za skříní a měl masivnější podbradek neţ obvykle. Propast mezi jednotlivými evropskými národy stále ţe je. (V tom případě jsem v hajzlu a budu si muset vycucat z prstu jiný trik. co člověk na útěku potřebuje. ţe pasoví úředníci budou zhulení. „Jasně. jemu končí sluţba.― S úsměvem pokrčil rameny a dal mi magnetickou kartu. „Chcete taky?― „Ne.― řekl jsem a zrak mi padl na tituly časopisů. aţ bude na letišti větší nával. díky. pak zase pojedu.― Cirhóza by řekl „nářez―. abych na Hitchcocka viděl i z postele. Pokoj vypadal útulně. Skříň jsem nechal odšoupnutou ode zdi. doklady nechtěl. Trvalo mi pouhé čtyři minuty. Začal se nepřítomně usmívat na mě. Mám dost divný ţivot i bez toho.― „Odvaz. v televizi dávají oblíbený sitcom (tipoval jsem ho na fanouška Jerryho Seinfelda). Marzem zmíněný cymozkový specialista je samouk. Člověk se dobrovolně nevrací do dětského pokojíčku. Marzem zmíněný cymozkový specialista nemá telefon. který se nepřítomně usmíval na televizi.) Za e) A. Zaplatil jsem recepčnímu Mariinými penězi. T. (V tom případě jsem v hajzlu a budu si muset vycucat z prstu jiný trik.― Vypadal zhuleně. I kdyţ pracovně počítám s tím. kdyţ uţ se jednou trhnul od rodičů. „Vzal bych si Splatterhouse. Taky si budu muset opatřit doklady. T. něčím jim před vytlemenými úsměvy zamávat musím. Jak se zdrţíte dlouho?― „Čtyři dny.― okomentoval zmuchlané bankovky.obývající Zemi se tu také narodila.

kde se nacházím. na vzduch. Zastrčil jsem Splatterhouse s mou fotografií do batohu. bylo šustění odletujícího jehličí.― Přišlo to naprosto nečekaně. Místnost měla jediný východ. Pak celé Holandsko. Pak ta švédská trojka. hodil si ho na záda a rozhlédl se. Rozběhl jsem se a proskočil jím do ledové noci. Kaţdému světlu jsem se vyhýbal z dálky. Moje tělo si mumlalo. Pak další hosti. Pak někdo. „To je tvoje práce. abych poznal. měly sliny tmavou barvu. kdo bude náhodou projíţdět okolo. Moje tělo protestovalo. kde jsou pláně aţ k obzoru poseté leţícími těly. cítil jsem její nerez chuť v ústech. stejně jako chuť. co?― řekl jsem Hitchcockovi. Po necelé hodině jsem musel zastavit. „Laločnatej zmrde. oknem v koupelně by prošel jen velmi placatý hladovkář a okno ve stěně proti dveřím se nedalo otevřít. Pádil jsem naslepo temným lesem a jediné. Byl to obličej. ţe mě zaţaluje u meziplanetárního soudu v Haagu za zločiny proti lidskosti. Ale kolem nebyla voda. Zněl divně. ke světlu. tu temně rudou barvu jsem znal víc neţ dobře. batoh a vyrazil ke dveřím. Odvrátil jsem se od okna. Váţně mohla. Popadl jsem Splatterhouse. Obálka Splatterhousu pohozeného na křesle se měnila. Dvě hodiny dříčského hekání a odpovědného plnění prezervativů s brusinkovou příchutí. ţe je to krev. Trvalo to jenom pár sekund. plíce rezavě brněly. Oni se sem taky nedívali. protoţe jsme v přízemí a nechceme. tlakem mi zalehly uši. V očích mi syčelo. no ne? Bylo to velice důkladně zarýglované okno. Nemuselo to znamenat vůbec nic. vyhlédl jsem mezerou mezi záclonami. Mrknul jsem na své Wegner Classic Automatic. ţe stojím uprostřed pokoje. jaké to je. Nemusel jsem si svítit zapalovačem. kde se mé ruce pohybují samy od sebe. praskání zmrzlých větviček pod podráţkami a vlastní dech. Měl jsem za sebou dva kopce. Potom jsem zjistil. Mohla to být počestná švédská trojka. z něhoţ právě vystoupili dva muţi a ţena a na něco se ptali recepčního. Recepční neukazoval k mé kabince. Jediná cesta vedla nahoru. Svatební foto Doktora a Gomezové se zatočilo a zmizelo a pod krvavým nápisem SPLATTERHOUSE se z disco mlhy vynořovala nová fotografie. Těmi bych mohl začít. Všechno zčernalo. Vydal jsem zvuk. kde lidi řvou bolestí. Váţně mohla. Půl jedenácté. Před recepcí stál peugeot. Topil jsem se v krvi. V podstatě jsem s ním souhlasil. Ţe je to jako kdyţ se člověk topí. aby nám sem v noci lezli nezletilí hašišáci a se zadrţeným dechem brakovali peněţenky. Pak zhulený recepční. Kdyţ jsem si odplivl. Neţ jsem vyběhl k autu. Kaţdý má občas slabou chvilku. jako vţdycky. kde mozky tryskají z očních důlků. které se ztrácely nad hlavou v převalující se rudé mase.A pak jsem ji zase velice pomalu zapnul. Z nosních dírek mi proudily řetízky malých bublin. zírám do zdi a svírám batoh jako by to byla Desdemona. tam. Ve vedlejší chatce jsou určitě nějací lidé. Skoro uţ jsem za ty roky zapomněl. nad sebou třetí a ani náhodou jsem netušil. kde se usmívám a nevím proč. co jsem slyšel. 54 Mému tělu se to nelíbilo. jako by tam někdo nalil šumák. .

M: To v ţádném případě. Výhled na Boston z osmistého padesátého šestého patra je něco. Pod očima jsem měl temné stíny a kolem úst zakyslý výraz. ţe ano? M: Ne. Přesto člověk ani na sekundu nezapomíná. Znovu jsem se rozběhl. Člověk jako John Keller by nezemřel takhle lehce. Běţel jsem dál. Nebo snad máte důkazy. aby bylo jasno. jen s upnutým límečkem. Ale já cítím. S: Ale „výbuch plynového potrubí― na spandauské pláni nemohl přeţít. nanejvýš tři roky zpátky. Odkud byla. Moji lidé tam sice prohledali kaţdý milimetr a nenašli jedinou stopu. bytost skrz naskrz prolezlá zlem. jaké geneticky upravené pejsky tahle banda bývalých vojáků z povolání asi má. ani o sekundu víc. Ţádný . Fešák. aţ na jednu výjimku holé bílé stěny. V ţádném případě. ţe se nachází v kanceláři pravděpodobně nejbohatšího lovce lebek ve Sluneční unii (odhadovaný majetek sedmdesát dva miliard). Díval jsem se do objektivu s tak otevřenou nenávistí. ţe původně byla určena pro Domácího kutila nebo moţná pro Urpostkulturního špekového šmejdiče. který má zhodnotit dosavadní průběh pátrání po Kellerovi. V tomto chci. I kdyţ taky mohli zvolit jinou strategii. které Minuteman nalezl a zabil. S: Zní to skoro jako byste ho obdivoval. Moţná to byla opravdu jenom švédská trojka. co nedokáţete ignorovat. Uţ dávno bych se hřál v táboráku další letecké pumy. nám věnoval slíbených devět minut svého času. či útrţek DNA. neţ se odebere na briefing. cvakl zapalovačem a vylovil Splatterhouse. Ten muţ je trénovaný vyhlazovač. v strohém obleku od Kenzo Takady bez kravaty. Za další dvě hodiny bylo jasné. Sesunul jsem se podél strupatého kmene do sedu. která zcela určitě nedá spát ani jednomu ze čtenářů Splatterhousu. Jsem o tom pevně přesvědčený. Okruh to nebyl určitě. Za celou dobu jsem ani jednou nezaslechl zvuk helikoptéry a lesem ani jednou neprojel sloup pátracího reflektoru. Interview s Minutemanem bylo krátké. „Devět minut. jsem poznal okamţitě: měl jsem nasazený celohlavový Lowellův svěrák a v záběru byl kus Wiltonova ramene. který by patřil Kellerovi – ale negativní důkaz nic neznamená. ale výţivné. A ţe by mě najít s termoseznory v téhle zimě nebyl velký problém.Moţná to nakonec přece jenom nebyli Minutemanovi lidi. která si zaslouţí nejbolestivější ze všech smrtí. Mohl být v epicentru a vypařit se úplně. Které se jí také s pomocí Boţí mým prostřednictvím dostane. Dokázal jsem si představit. „KELLEROVA HLAVA BUDE VISET NA TÁMHLETÉ ZDI― Prostý černý koberec. Tipoval jsem. Díky satelitům by mě měli jako na dlani. aţ mě to zarazilo.― Splatterhouse: Jistě. Měl bych si přečíst ten Splatterhouse. Fotografie na titulu pocházela z nedávné doby – odhadl bych to dva. Mám ovšem respekt – a přiznávám se. Jinak by mě uţ měli. obyčejný černý psací stůl a tří obyčejné bílé ţidle. ţe nemalý – k jeho schopnostem. jediný kus tkáně. Mohli vypustit psy. ţe to musela být švédská trojka. a štíhlý muţ za psacím stolem. Je Keller mrtvý nebo ţije? Minuteman: Keller ţije. John Keller je opovrţeníhodná kreatura. Začneme otázkou. Ve sklenici se v dopoledním slunci třpytí řídké multivitamínové pyré se zabodnutou subtlakovou slámkou. nemám ţádné důkazy. ţe to tak není. Stejně jako nedokáţete ignorovat onu zmíněnou výjimku na zdi: jedenáct řad vypreparovaných hlav muţů a ţen.

ţe ho dostanete? M: Tohle si zapište zvlášť pečlivě. A brzy se to dozví i Keller. ţe nectíte pravidla cechu a jednáte téměř výhradně prostřednictvím armády najatých osob. ţe teď Kellerovi nepomůţe ani to. o němţ si všichni mysleli. Vykonávám tuhle profesi tak. mi takříkajíc nahrál k další otázce: mnozí vaši konkurenti – abych byl konkrétní. . Jděte a otiskněte to ve svém časopise. S: Můţete nám prozradit. takţe není divu. je jeden z nejnebezpečnějších scénářů. Jaké je vaše stanovisko? M: Mé stanovisko je. Vyvraţdil sám celá města. Během rekordně krátké doby ohromil laickou i odbornou veřejnost dvěma velice povedenými tituly – Louhovým bazénem a Demolicí pivnice. Vedle Kyklopa. A výsledky. ţe ho dostanu. ne sólista jako Doktor.) S: Jestliţe máte o Kellerovi tak vysoké mínění. A aţ ho rozdrtím. S: My máme diktafon. ţe mé „grandiózní páteční akci― byl věnován ještě jeden článek – „Recenze týdne― s názvem Kellerův návrat. Nezajímají mě takzvané ţebříčky. Myslím. ţe se John Keller konce víkendu nedoţije. S: Kyklop. a doufám. Mí zákazníci to vědí. S: Děkujeme za rozhovor. ţe je odepsaný. Měl jsem ksicht na obálce. webové diskuse fanoušků. pověsím si hlavu toho Satanova sympatizanta támhle na tu zeď. A se všemi podobnými tradicionalisty. John Keller. byl jsem hvězda čísla. To si pište. Nebráním se jakékoliv kooperaci. I s tou bu-limickou Mexičankou. To. Očekávám. pokud mi to pomůţe dostat toho. Je to specialista na genocidu. ţe to bude důkladně prošetřeno parlamentní komisí senátora Ravvula. odkud se vrací ještě hůř-ze saturnské věznice) a přesvědčil nás. (V té chvíli náš rozhovor přerušil trylek Minutemanova modoheadsetu. jak uznávám za vhodné a budu ji tak vykonávat s Boţí pomocí i nadále. ať mi zavolá. například Doktor – vám vytýkají. nezajímají mě recenze. ţe začal jednat navzdory příkazům a krvelačně běsnit. Stačí. kdyţ mi kdokoliv nahlásí jeho současný výskyt a já mu obnos bez řečí vyplatím. ţe ho dostanete? M: To si pište. Jsem týmový hráč. Já jsem ztělesněná efektivita. ţe ho odbor čtyři sta osmdesát reaktivoval. ţe se podle svědků promyšleně maskuje jako Rus. se vrátil ze záhrobí (respektive z místa. po kom jdu. ţe se nebohému kapitánovi Harrowellovi vymkl zpod kontroly. ţe ne nadarmo bývá řazen k nejšpičkovějším vyhlazovačům všech dob. jak se stalo. S: A poslední otázka: Kdy očekáváte. kdo je vaším zákazníkem v Kelle-rově případě? M:Ne.tuctový nájemný zabiják nebo příslušník Černých baretů. které mohly nastat. myslíte si přesto. aţ jí skončí autogramiáda― a hned se nám zase plně věnoval. M: To bylo myšleno obrazně. do něhoţ úsečně řekl „Teď nemůţu. ptali se Harsil Kralowec a Bellinda Rautparková Ale to nebylo všechno. Zajímá mě jen mé poslání. neboť pouze díky tomu jste tady: Před hodinou a půl jsem dal jeho fotografii k dispozici všem tiskovým agenturám a vypsal na něj odměnu dvou miliónů dolarů. ţe Doktor se můţe jít vy***t. hodnocení kritiků. Podívejme se na ně teď v krátkosti jednotlivě. co si vzal. Absolutně nechápu. kde kraluje Doktor. který býval vaším společníkem. KELLERŮV NÁVRAT Zabijácká scéna zaţila tento týden šok.

co bylo v oblasti masových hrobů za posledních pár let k vidění. Prokomponovanost akce. ţe nové postupy nikdy nebyly devizou tohoto kvazipostpostomoderního mistra velkých pláten. kontra asketický lidský stroj věřící v Boha. nikdy to ovšem nebylo tak rozsáhlým. Jak uţ jistě víte z našeho exkluzivního rozhovoru (strana 28). to je opravdu solidní výsledek. V této chvíli se dá jen těţko tipovat vítěz (i kdyţ sázkové kanceláře uţ vypsaly kurs 1:2. Hodnocení: ******** (z 10) Závěrem se nevyhnu krátké prognóze. ale na tom v podstatě nezáleţí. Má proti sobě celý svět. aniţ by byť jen na okamţik vypadl z rytmu a porušil strukturu celého díla. Proslulý sólista a improvizátor versus organizačně nejzdatnější a nejbohatší lovec lebek. GUMMU a záhadné střelce z Pivnice. Dá se říci. Johne . Také tady nejde o ţádné novátorství nebo snad originalitu – v případě zastřelených zdravotníků bych dokonce neváhal pouţít označení „klišé― – nicméně kaţdý. u něhoţ není jasné. zářivý ohňostroj reflexů a ţivelných instinktů. Cynický psychopat. Co se obětí v bazénu týče. Od této chvíle se totiţ všichni diváci mění v aktivní hráče. ţe zemřeli opravdu pěkně. který se právem řadí k tomu nejlepšímu. Sto deset mrtvých za jednu noc. Závěrečná. fajnšmekrovsky připravená detonace objektu je pak více neţ důstojnou tečkou korunující titul. chystá se skutečný souboj titánů – Keller versus Minuteman. u Demolice pivnice se o ničem jiném neţ o improvizaci nedá mluvit. co ho vlastně pohání. takţe tady se o originalitě v kontextu jeho tvorby dá mluvit jen těţko. kdyţ se rozmáchle představil nové generaci fanů. Je to jeden velký. podle aktualizované policejní databáze pohřešovaných se pravděpodobně jedná o špičku alternativní politické scény – a to především z levé části spektra.15). který naplňuje úţasem a uznáním kaţdého. promyšleným a komplexním způsobem. Proč je chtěl Keller zabít nevíme. Louh uţ Keller několikrát pouţil (naposledy na Jupiteru). také pouţití zubařského křesla a nález prázdných injekčních stříkaček se stopami blijónu poučeně odkazuje k jeho starší tvorbě a je takovým malým zasvěceným pomrkáváním na ty z nás. kdo jsou s jeho killgrafií blíţe seznámeni. Kellerova killgrafie se vyznačuje především nespoutanou energií a dravou dynamikou v tomto oboru naprosto nevídanou (dokonce i mnohem slavnější Di Fazz působí v tomto ohledu proti Kellerovi poněkud suše a školometsky) – proto býval tak oblíbený. Demolice pivnice (pod tento název počítám i následovný pitoreskně-ironicky koncipovaný útěk v hasičském gravu) totiţ touto kellerovskou devizou doslova hýří a přetéká. Rozhodujícím se mi jeví Minutemanův geniální tah vypsat na Kellera odměnu dvou miliónů. kdo o tomto oboru něco ví. mi musí dát za pravdu. jakoţ i její měňavá ţivost. která mu umoţnila do ní hladce zařadit přestřelku s komandem GUMMY. Ted uţ proti sobě nemá Keller jen Minutemana. A proti celému světu nedokáţe bojovat dlouho ani takový mistr jako je Keller. i kdyţ bych to Johnovi velice přál. ţe tady některé své rané postupy dotáhl do absolutní dokonalosti – a nejde jen o louh. Důleţitější je. ale dle mého názoru. Hodnocení: ********* (z 10) DEMOLICE PIVNICE Jestliţe je hlavním znakem Louhového bazénu aţ úzkostlivě provedená předpříprava korunovaná nespoutané divokou improvizací. a proto také zřejmě oblíbený zase bude i teď. se situace obrací v jeho neprospěch. kdo blíţe studoval tvorbu Johna Kellera.LOUHOVÝ BAZÉN Louhový bazén je – jak uţ zde psal můj kolega Harsil Kralowec – na první pohled grandiózním dílem. doslova bere dech.

Nebo za supernenápadnou. pomyslel jsem si. Tvrdý spánek spravedlivých. Dva polštáře přitlačené na jejich obličeje (trik jinak téţ známý jako „dušení obouruč― alias „modrý ksicht stereo―) by mi ušetřily v koupelně nervy. Doufám jen. po kterém se sunul plnoautomatický člun bez přívěsu. kdo by mě mohl udat Minutemanovi. vypil veškerý dţus v ledničce a vypadl dveřmi s vyraţenou okenní tabulkou. skutečnou pecku. Utřel jsem si lebku záchodovým papírem a odvrátil se od zrcadla. co jsem si na něj vzpomněl. černou a zrzavou. . Cirkusový klaun. kam oko dohlédlo. o němţ jsem uvaţoval před domem manţelů Heijboerových. To bylo poprvé. Oba důchodci pokojně spali. šest hodin třicet osm minut ráno. ale takto je. Motor moc netáhl. Byla neděle. Zvláštní. Normální skinhead. Všude. Korunoval jsem maskovací veledílo brýlemi s černými obroučkami. Vzal jsem nůţky na nehty a zkracoval. Sešel jsem do přízemí. Ani jeden větrný mlýn. Tím si člověk trochu uleví. jak by řekl kapitán in memoriam „Krysa― Harrowell. Nikdy bych neřekl. neţ znovu usne. Moţná to bylo tím. „Stojan pětka. to patřilo k jejich povaze – i kdyţ zradit svého agenta byl docela hustý lógr. Bůh s těmi. se rozkládaly poldry. Teď jsem vypadal jako Adam Sandler v Malém Nickym – Satanu Juniorovi. Paní Heijboerová měla na nástavcích na nočním stolku dvě paruky. Bůh s tebou. Počkal jsem deset minut. „Drţ hubu. Schoval jsem se do sprchy. ţe nám na odchod připravíš opravdu spektakulární podívanou hodnou tvého jména. Přesto jsem k Harrowellovi necítil nenávist. Došel benzín. Byla to vesnice o pár domech a pár desítkách obyvatel severně od Vriezenweenu. Mánička. které jsem pro změnu sebral z nočního stolku pana Heijboera a vyplíţil se ze dveří. ţe jsem měl radši vzít to kolo. Kočka zamňoukala. ani se nepohnula.― podal jsem obsluze v benzínce Mariinu kreditku. ani jeden tulipán.― řekl jsem očumující veverce. Kdyţ jsem je bral a odnášel do koupelny. O půl hodiny později jsem si říkal. ale to bych tady rovnou mohl nechat autogram. Nikde nikdo. 55 Skinhead. Heijboerka jí něco v odpověď rozespale zamumlala a spláchla. Řídící důstojníci byli vţdycky křiváci. Podle automapy v laptopu byla pumpa naštěstí vzdálená jen pár set metrů. U domu na konci vesnice jsem šlohnul tmavě modrou dodávku Toyotu. Dokončil jsem sestřih a paruku si znovu nasadil. točil parukou v ruce. a všichni spali jak zabití. jak je těţké zlikvidovat všechny vlasy – zvlášť ostrůvky okolo uší a na temenních hrbolech se bránily do posledního chlupu. Paní Heijboerová se probudila a šla močit. poslouchal zurčení a mňoukání kočky. Nejdřív jsem si nasadil černou.― řekl jsem jí. co mi přijdou do cesty. ţe jsem na něj nebyl naštvaný. -son-„Hovno. Normální mánička.– pokud jsi nezemřel při spandauském výbuchu a pokud tyto řádky čteš (přičemţ věřím v obé) – je mi to líto. vytlačil si na dlaň špičatou bublinu gelu a rozčepýřenou paruku pořádně promastil. Chlupatý věnec svinuté kočky na mě z poličky poulil oko. Obsluha byla odbarvená. ale bylo to lepší neţ pěškobus nebo dámský bicykl. Normální cirkusový klaun. Do Rotterdamu mi zbývalo sto dvacet kilometrů vzdušnou čarou. a pak jsem se přemístil před zrcadlo. Ani jedna kreace se nedala označit za zvlášť nenápadnou. Koneckonců jsem ho zabil. na jihu proseknuté modrou čepelí kanálu. Cítil jsem se podvedený.

Hlava se odrazila od desky jako tenisák od antuky. jak na mě civí. jak jsem myslel. DONG! Došel jsem k němu. Neţ se stačil pořádně rozjet. Poznala mě? Bez hnutí brvou trhla kartu čtecím zařízením. Přesně. Zřejmě láska. „Ještě tohle. Plešatějicí tlouštík s tmavými klipsnami na brýlích přibouchl dveře. která mě poznala během jediné sekundy. Otočil jsem se zpátky k pultu a přistihl obsluhu.tupě zírající a pod očima měla kruhy. u plastikových stolků s logem ÖMV hřadovali tři dělníci v bílých montérkách a sáčkovým pivem v hrsti. S brýlemi jsem tam byl taky. setrvala na mém obličeji tupým pohledem o něco déle neţ bylo normální. Hluboko v jejích tupých. Třeba ji jenom uchvátila moje neodolatelně mastná image. Paranoia mi zabublala v ţaludku jako odpoutaný vřed. Podle zvuků za mými zády jeden z dělníků vyšel ven. Poznala mě. „Haló? Haló?― opakovala v něm jakási ţena. které by zachránily polovinu Titanicu. Zbývající dva dělníci začali zdrhat. z nichţ se chystal vybatolit. U boku obsluhy vyčuhoval zpod pultu cíp otevřených novin. A nejen proto. Ananasy se vykutálely ven.― řekl jsem. Nesnáším ţivé obsluhy v benzínkách. „Ještě něco?― zeptala se obsluha. Kdyţ mi odbarvená obsluha podávala kartu zpátky. ţe jediným důvodem jejich existence je uměle honěná celoevropská zaměstnanost. Přesto. Natočil jsem se bokem. Díky bohu za to. jako kdyţ popravujete kočku mezi dveřmi. ţe oply byly vţdycky líná auta. myšáku. kdyţ si ode mě kartu brala. a nastartoval. v odrazu skleněných dveří skříně s limonádami jsem zahlédl. Haló? Kdo je tam?― Zavěsil jsem a nakopl muţe u svých nohou. světle hnědých očích se něco převalilo. Vyprostil jsem mu ho z prstů a přiloţil k uchu. druhý se rozplácl před skleněnými dveřmi. S plechovkou ananasů v ruce jsem vyběhl ze dveří. Dělníci se mezi sebou o čemsi tlumeně dohadovali. které se mu úsluţně otevřely u hlavy. nejlepší den na obnovu dopravních znáčem na silnicích. Vznášedlový pick-up s trčícími nástřikovými šablonami venku patřil evidentně jim. v ruce pořád svíral telefonní sluchátko. Na druhé straně velký článek s titulkem „Dva milióny čekají na pozorné čtenáře― a sérií mých fotografií v různých maskováních. Jeden z dělníků zahučel do regálu s vlhkými celofánovými sendviči. Shýbl jsem se pro svou oblíbenou likvidační zbraň – Ananas 3000 Head Smasher – a vyrazil na něj. Třetí dělník venku u telefonního automatu vyklepával číslo. ţe se sklánějí nad novinami. Neděle. „Peníze nepřinášejí štěstí. I kdyţ byla neděle a krátce po sedmé. Pokoušel se zvednout ze země.― U pumpy zastavil opel s postarší manţelskou dvojicí. pro změnu se na mě vůbec nepodívala. chytil ji za vlasy a švihnul obličejem o pult. Drobná ţena s účesem zabetonovaným tuţidlem . Dělníci za mnou ztichli. Obsluha se skácela dozadu. „Tady je nonstop linka pro příjem informací o Johnu Kellerovi. uţ jsem otvíral dveře na spolujezdcově straně. V otočce jsem popadl dvě plechovky ananasů a přesnými zásahy do hlav zbrklou evakuaci zastavil. Vytrhl jsem zpod pultu noviny.

Ještěţe jsem se stačil včas pustit. . které opouštíte. stačilo. Jsou situace. nikomu z lidí čekajících pod plastovou bublinou gravobusové zastávky jsem nestál za pohled. zkonfiskoval pár baget. Plešounova manţelka pár metrů za mnou tohle bohuţel nevěděla a pod prasklou lebkou jí rostla černá kaluţ. A rigol na silnici v nejnevhodnější chvíli. Propasírovával jsem se davem mezi stánky. Tady měli otevřeno vţdycky. měla stejnou barvu vlasů jako Jankowitzová. usmála se. západně od Maasboulevardu. ţe jsem byl zvěčněn na satelitních snímcích a policejních kamerách. cvakal jsem si zapalovačem. kterou jsem potřeboval. okamţitě při nárazu na zem přejít do valivého pohybu a hlavně si předloktími chránit hlavu. jestli mají otevřeno. jsem si hlavu nelámal. Smyk. Opel udělal ve vzduchu kotrmelec. a kdyţ po mně někdo sklouzl pohledem. Někdy jsem na sebe opravdu pyšný. se nacházela v centru. Adresa. odvracel jsem hlavu a byl plně zaujatý studováním vyloţeného zboţí. aby mě setřásl. Voněla levandulovým Salvátorem Ferragamem a čerstvým sexem. Opel se skřípěním zastavil. Dveře na řidičově straně vypadly a zkrvavený plešoun se štrachal ven. jejichţ natarsované bílé plátno dávno zešedlo smogem. Dvě ulice od Beurstraverse jsem zaparkoval aţ několik minut před jedenáctou. Naštěstí jsem měl pořád v ruce ten ananas. S tím. pár ulic nad řekou. jako kdyţ při odrazu k trojitému saltu zakopnete. Plešoun zařadil trojku a strhl volant stranou. abych se neocitl v záběru japonské kamery nebo německého digifoťáku. Vybral jsem pokladnu. aby to případní nálezci neměli tak jednoduché. která šla proti mě. v cinkajícím meteorickém roji skleněných střepů a útrţků dopadl na vozovku a jel po střeše patnáct metrů. Dámské spodní prádlo navršené na pultech vypadalo v zatavených igelitových sáčcích jako něco. který by okamţitě přilákal policajty. kdy je strašně těţké nepodlehnout pokušení. Kdyţ jsem se vracel zpátky k benzínce. Mrtvoly obsluhy a dělníků jsem zamkl do skladu se smetáky. Kdyţ jsem vystupoval ze vznášedla a přecházel ulici. aniţ bych za sebou zanechal hučící ohnivý hřib. je nejdůleţitější udrţet kolmý směr vůči vozidlu. Zrzka. Míchu mi pohladilo něco jako kyselina mravenčí. 56 Do Rotterdamu jsem dorazil ve čtvrt na jedenáct. Zabočil jsem do Aert Van Nesstraat a vsáknul se mezi hloučky turistů. Zrzka si všimla mého upřeného pohledu a kdyţ mě míjela. Beustraverse má přezdívku Koopgoot – koupíte tu totiţ úplně všechno. natankoval plnou do dělnického vznášedla a za jeho volantem opustil pumpu. Pomohl jsem jí vystoupit. Ale já to dokázal. Výsledný efekt byl asi takový. Účes zůstal neporušený. Turisti měli naštěstí plné ruce práce s orgastickým hekáním nad holandskými cihláky s bíle natřeným spárováním a špičatými štíty. Kdyţ skáčete z pohybujícího se objektu. a já pro ně byl míň neţ duch Jima Thompsona. Dával jsem si pozor. a úzké koridory pro vznášedlovou dopravu se světly kaţdých deset metrů mi cestu nijak neurychlily.zaječela.

kterou mi prodavač mezitím poloţil na ţidli. Můţete si to vyzkoušet vzadu. A zjistil jsem. „… reverende. „Co to bude?― Prozkoumal jsem odpovědně nabídku. Prošedivělý recepční zamrkal a přetrhl imaginární pavučinu spojující rukáv s pultem. takţe jsem netušil. eh…― těknul očima po mých distinkcích. Podíval jsem se do zrcadla a vyděsil se.― Flacková maska se aplikuje tak. A pak jsem ho uviděl.co vyhrabali z policejního skladu doličných předmětů. rachotu a boulí na plátně se lyţařská čepice a henwoška hnaly za mnou. „Uniformu máte taky?― Nejistě si poškrábal pupínky. ţe si nejdřív pomaţete celou hlavu šupinovým gelem (já to měl jednodušší o to. Ne. Chtělo to pořádnou vykopávku. Vpadl jsem dovnitř o něco rychleji. neţ by se na běţného zákazníka slušelo. který jsem hledal. Player na bednách vyhrával Schifhnovo téma z Mission: Impossible. A musím říct. ţe jeho vstupní hala skutečně působila dojmem. ţe stojím před stánkem. pupínky a ani stín podezření. kapitáne. Podoba byla přesná. ty kreténe?― Ponořil jsem se do zástupu lidí v dalším koridoru a ohlédl se. vyšel ze stánku a vrazil do lyţařské čepice dohadující se s henwoškou. co pěkného o mně moderátorka vypráví. jestli mám správně připnutý zlatý odznáček („komunikátor―). zataveného v zaprášeném obalu.― řekl jsem mu. Vater Smurf… Ne. Ani se na mě nepodívali. natáhnete si krycí kuklu. Byly v ní všité samonafukovací pásy. ţe jsem byl skinhead). Calista Flockhartová. Podle řevu. David Caruso. jako by z nich chtěl vydolovat informaci. „Vezmu si tohle. v poslední řadě. Don Johnson. Ne. Oblékl jsem si červenou uniformu se škrtivým bílým krejzlíkem. Odstrčil jsem nějakou ţenu s batohem a opět provedl mezistánkové protaţení.― kývl směrem ke kabince tvořené dvěma závěsy v rohu stánku. David Hasselhoff. která zatmeluje vaše rysy a teprve potom navlečete vlastní flack. tentokrát bez shozeného teploměru. Jen okolo úst a očí bylo potřeba zasprejovat švy rychlotuhnoucím fixátorem. Ostřejšem zahnul doprava. prosmýkl se třiceticentimetrovou mezerou mezi stánky a shodil z ţidle hicující teplomet. „Rád bych jednolůţkový pokoj. A ještě jednou. Prodavač mi sáček bez mrknutí oka podal. prodavač měl ve tváři úsluţnou horlivost. synu. „Ale jistě.― prohlásil prodavač. které napodobovaly pokročilejší pupek. a nevinila se mezi ním ani jedna zrzavá sexy modelka se stíracími odpověďmi. „Myslim. Jason Priestley. přihladil si patku a vystoupil ven. Na jako dlouho?― .― ukázal jsem. Stýskalo se mi po Berlíně. Koutkem oka jsem zahlédl pohyb – chlápek v zelenomodoţluté lyţařské čepici na mě ukazoval ulízanému typovi v prošívané henwošce. Zaplatil jsem mu. kam se dosud ţádný člověk nevydal. Pod stropem fosforeskovalana zaprášené televizní obrazovce moje fotka. který sem kdy vstoupil. 57 Coţ byl v mém případě hotel na Bombaystraatu (deset minut od letiště). ţe jsem první člověk. Ţhavé hity jako Dellize X2X i nestárnoucí evergreeny typu Frankensteinova monstra jsem zavrhl okamţitě. „Tankje wol. Ještě jsem zkontroloval. ţe jo. Nevšímavě jsem je minul a odváţně se pustil tam. „Co děláš. Zvuk byl staţený. Ne. Úplně dole. Ne. „Jako kdybyste právě vypadl z TOSky.

čas. Informace jsou jako sníh. A déšť je jako vítr – navenek neuchopitelný.― „Typické. Vedu zde jednání o tom. Z levého ucha mu rostl dort se zapíchnutou státní vlaječkou Mongolska a místo bot měl nazuté dva chrčící hranostaje. „Výška. „Jste tu na eh… misijní cestě?― „Kdepak. „Cokoliv. začne mi z toho šilhat mozek.― přikývla Jankowitzová. ţe tě nenajdu?― řekl Di Fazz. Na diskotékách by byl s tímhle efektem beznadějně out. abys takovýhle věty neříkal? Vţdycky kdyţ se o podobných matrixovských blábolech pokouším přemýšlet. „Aspoň jsem na tom líp neţ holky. Výhodou podobných scén je. ţe bychom na Innsbruckweg postavili Enterprise. „Nevíš. Pokusil se mě pozdravit pravou dlaní s přimknutými ukazovákem k prostředníku a prsteníku k malíčku. ţe reflex je cesta. zatímco recepční váhal nad nepřebernými moţnostmi. délka. synu. Dalo by se to moţná vykládat .― „Padesát dolarů. Jako kdybys nevěděl. 58 „Myslel sis. šířka. Vysolil jsem do vrstvy prachu na pultu poslední Mariiny peníze. který přichází s deštěm. „Vůbec neposloucháš.„Čtrnáct dní bude stačit. Nakonec zvolil sedmnáctku. „V těchto oblastech byl vţdycky podivuhodně nechápávej.― řekl jsem. A to je podstata. Byla by to naše první rotterdamská farnost. co ti říkám. Oant sjen. „Nevím. proč je tu tak liduprázdno. „Přesně.― „To jsem se mu celou dobu snaţila vysvětlit. „Tohle mi nedělej. Opětoval jsem pozdrav s profesionálním (cestou ve vznášedle nadřeným) grifem.― Jeho hlas se odráţel od stěn pokoje a vracel se s půlsekundovým echem. ale napoprvé se to nikomu nepovede dát dohromady dostatečně rychle. Odemkl jsem ty svoje.― prohlásil Di Fazz.― Obličej mu líně stékal po klopách maskáčové blůzy a dort mával mongolskou vlaječkou čím dál zuřivěji. je to od nich typické. ale tohle ne. které mu vyjmutí magnetického klíče z plné skříňky nabízelo. Ty prostě úplně ignoruješ duchovní stránku věci. jak jsem tě prosil.― Vznášel se ve vzduchu nad papírovým kobercem.― řekl jsem. Nic jinýho tě nezajímá. Na mě to fungovalo. Pamatuješ. „Tak tak. ale de facto chladivý. rotoval kolem osy a měnil skupenství.― Tomu by připadala úţasná i naklíčená fazole.― zamručel jsem velebně.― „To je eh… úţasné. Tiberius― a převzal magnetický klíč.― V chodbě zurčelo zelené přítmí a dveře pokojů matně pableskovaly. která vede z budoucnosti do minulosti. „Naše víra jiţ v Holandii pevně zapustila kořeny. Taky se během řeči zplošťoval – uţ měl na šířku necelých deset centimetrů. „Jako obvykle ses spolehl na reflexy a zvolil jsi tu nejpřímočařejší cestu. Protoţe jsi o tom dostatečně nepřemejšlel. nikoliv obráceně. ţe si člověk můţe dovolit absolutní upřímnost.― Pochopil jsem.― „Jo.― A bylo to tady.― pronesl.― Podepsal jsem se do knihy hostů na první řádek nové stránky jako „Rev.― „Protoţe vaţuješ jen ve čtyřech dimenzích. „Roddenberry s tebou. Ty většinou zajímá jenom délka.

― „Tak dost. To si to malovali. které je branou.― Di Fazzův stále hovořící obličej klouzal po zmačkaných pucích kalhot. „Výstiţně řečeno. abych mohl vyrazit shánět pas. Chtěli mě vylákat z nory a jedním rázným úderem malíkové hrany odeslat mou králičí maličkost saunovat do trouby. ale na energetické přímce.-18. co se ti děje. století. Vţdycky tu byla moţnost. mohl bych ji dostat. ţe nic neřekne. odmotal z role alobalu dva metry. Kdyţ to šikovně zahraju. Di Fazzi – zabij mě. Kdyţ jsem se vrátil. Probudil jsem se a spadl z postele. Zn. ţe bych na to skočit měl. Vzápětí mě napadlo. Ne ţe by mě to tak bralo. Uţ nevydrţím jediný slovo. Jasně. Byl bych hodně dementní králík. „Dobře. ale i několik (3) zachovalých iluminovaných kousků z 16. A ţe nyní operuje nezávisle na Krizovém centru a Harrowellovi. která se nerozpustí ve vodě. s nímţ bych mohl vyměňovat.― řekl Di Fazz. Dělej. i kdyţ jsem věděl. listoval Splatterhousem a čekal. nebude toho vědět moc. místo v Killer Top Ten). Počká. Vybalil jsem dva náboje syndrenalinu koupené načerno za nekřesťanské peníze v Koopgootu a strčil je do kapsy kalhot.― řekl jsem. „Co ty na to?― zeptal jsem se Hitchcocka. kdybych na tohle skočil. To jsem si alespoň myslel. aţ udeří devátá večer.jako kompenzace za to.― prohlásila Jankowitzová a začala se svlékat. „Jedině odpoutání se od fyzického modelu uvaţování tě dovede k pochopení toho. ale tohle ne. přečetl jsem si ve Splatterhousu interview s Anastázií Pildebrandtovou (8.: Platí stále. tím víc se mi to líbilo. 60 Bylo to kódováno padesát pětkou a znamenalo to. ţe jsem tak blbej?― zeptal jsem se Hitchcocka vedle dveřní zárubně. Pouţijí Jankowitzovou jako návnadu. dokud nenatekl hranostajům do mord a nezadusil je. ale člověk musí dělat domácí úkoly. Fajn. nikoli klíčem.― Zavyl jsem. Zvedl jsem se z postele a šel odpovědět na inzerát. „Přece si nemůţou myslet. vytrhej střeva a uč se na nich dělat balónková zvířátka. ţe se ze splatterhousových rozhovorů něco dozvím. Zlom mi vaz. jak to dopadne a pak o tom natočí film. ale něco určitě – má přece prověření alfa. Mám především unikáty. Čím víc jsem o tom přemýšlel. Jankowitzová neměla pod lyţařskou kombinézou spodní prádlo. Bradavky byly světle růţové. 59 Spát uţ se mi nechtělo. natřel Depoxem na čištění trubek a nechal schnout. Pak jsem seděl oblečený na posteli. ale naopak. Víc uţ nevydrţím. cokoliv. Pochopem. V rubrice „inzeráty/koníčky― jsem nalezl následující text: Sháním podobně postiţeného sběratele mincí. jak v jinejch oblastech vyniká – kdybychom ovšem věřili v rovnováhu a neuvědomovali si. „Spiritualita celý tyhle záleţitosti je stejně konkrétní jako vůně včera rozkvetlé orchideje – i kdyţ ona na rozdíl od vůně neexistuje pouze v minulosti. Do té doby jsem neměl co dělat. Vlajka Mongolska se proměnila v trs zubních vrtaček. ţe je to pouze sůl. utřel se. ţe se Jankowitzová se mnou potřebuje naléhavě setkat. boty se zaschlými pruhy sněhové soli hozené na čistém povlečení. Zabij mě. 17. dostali jste mě. oblékl do čistého neznačkového prádla. . Exponáty z nepapeţského období mě nezajímají.― „Oukej. odsaj mozek záchodovým zvonem. přesně jak jsem si představoval. Ve sprše jsem se zbavil potu.

Duši. slečno P. lapám nejdříve jejich duše. S: A takhle jste prořízla hrdlo Ostentativnímu Felixovi? Myslel jsem. Jeho muţná hruď. ţe to bylo břitvou… A: Jistěţe to bylo břitvou. drbíčky se v tomto oboru šíří snad světelnou . vţdy se musíš nejdříve soustředit na uzlíky. Stejně jako to dělal John Ronald Reuel. ţe například mezi tím. abych vám pogratuioval k úspěchům poslední doby – k Ostentativnímu Felixovi a vašemu novému románu Jeho pevné rámě. Boţínku. ţe musím nejdříve v mysli stvořit celý svět onoho románu. ty jsi mě ale zaskočil. pochopila jsem s průzračně niternou jasnozřivostí. S: To znamená. o jejich spirituální uzlíky. S: Ano. ať uţ tvá duše touţí k nachovým růţím vonět. kdyţ píši svůj nový román Jeho očí ţár. co visí zde na zdi. ţe já nelapám pouze tělesné schránky těch oplzle maskuliních smraďochů. Uzlíky jsou samou podstatou kaţdé matérie. co jsem sama vyrobila. ţe jejich uzlíky splývají v mé duši ve vznosném zlatém proudu ţhavé lávy. ty nedovtipo. miláčku. S: Otázka. Stejně jako je čarokrásný orientální gobelín – například ten. co je pod tím. vesele skotačí jako rozverní delfínci a lahodně cinkají coby andělské zvonky nesené těmi nejmalinkatějšími kolibříčky. – ať uţ tedy ta práce spočívá v čemkoliv – a hodně úspěchů s vaší novou knihou… A: Jeho očí ţár. 61 Splatterhouse: Především dovolte. Já vdechnu ţivot novém světu a nechám příběh plynout. v němţ plují. Ale ty stále zapomínáš. S: Prosím? A: Přece uzlíky. chceš-li. A: Ach. pevně utaţených uzlíků. jak jste podřízla Felixe a vaším novým románem Jeho pevné rámě existuje souvislost? A: Ale jistě. Musím ho stvořit do posledního detailu a pak se v něm sám od sebe začne odehrávat jakýsi podivuhodný děj – jaký. ten drahoušek. a ani se o to nesnaţím. S: Přiznám se. Doslechl jsem se. ten. vedle mých uměleckých fotografií – stvořen z malých. A psaní velké literatury i zabíjení mají tu podivuhodnou vlastnost. se přímo nabízí: Jak to vlastně děláte? A: Co myslíte? Jak zabíjím nebo jak píši? S: Popravdě obojí. A: Ó děkuji. A hodně úspěchů i v osobním ţivotě. ţe bych vám moţná mohl pogratulovat ke šťastné události. hlupáčku. ţe stále… A: Ať uţ děláš cokoliv. ţe jsem si důkladně vyčistil boty. S: Stále si to nedokáţu nějak konkrétněji představit. V obou případech jde přece nejen o konkrétní hmotu – ať uţ o děj vysoce uměleckého beletristického díla či o osobu zrzavého hnusáka se zkaţenými zuby – ale především o to. A stejně jako to dělám teď i já. nikoli si ho snad „vymýšlet―.Dalším mým činem bylo. jeţ je nám citlivým bytostem dána. velikán takzvané ţenské literatury. S: S čímţ tak trochu souvisí i moje poslední – poněkud drzá – otázka. Přece do Paláce bloudících srdcí nepůjdu jako šupák. kterou vám nyní poloţím. S: Aha… Tak… já vám vám přeju všechno nejlepší ve vaší další práci. Anastázie: Ach děkuji. na to já nemám ţádný vliv. ano. skládá se z nich i kaţdá lidská činnost. A: Ach vy muţi a vaše konkrétní představy… Uţ kdyţ jsem psala první román. prach hvězd lokat či lyriku mráčků na obloze recitovat. A: Uzlíky.

Jako první ke mně dorazila drtivě naondulovaná dáma s pokoţkou na obličeji napjatou tak hladce. A přeji vám. Zastavil jsem na místě.― „Také zpívám v dívčím sboru Dědo Pedo. Ne.rychlostí… Ale ano. ţe jeho epizodní úloha jiţ skončila. Já vás znám z televize!― „To je moţné. nebyl to promarněný čas. Moţná jste ode mě něco četla na pánských záchodcích. Neţ ho stačila nahradit jinou samohláskou. kterou jsem dostal u kasy spolu s letáčkem a melody kondomem (Laibach). jsem napsal „Kirk― a po chvíli zaváhání „Douglas―. „Někoho jako vy bych si určitě pamatoval.― oslňoval jsem. ţe bez gravo podprsenky by permanentně voskovala mejkapem parkety. ţe si to vezmeš k srdci. Stejně jako kaţdou neděli i dnes v téhle pobočce nadnárodního seznamovacího řetězce cvaknul v devět hodin rozstřel a biliárové koule zástupců obou pohlaví do sebe začaly naráţet a oťukávat se. Neuniklo mi. vyfotografovaná v okamţiku exploze. ţe zastiňoval i obří stadión Nenijto. Pod pseudonymem Beatle Littlebag. „Jste mi velice povědomý. pídit se po takových intimních věcičkách. S: Prozradíte čtenářům Splatterhousu. hošíku. Proto ti ho neprozradím. vklínila se mezi nás bruneta s ňadry napumpovanými do takových rozměrů. a to takovým způsobem.― ubezpečil jsem ji. i vašemu nenarozenému dítěti jménem svým i jménem čtenářů Splatterhousu všechno nejlepší.― Tím jsem jí sestřelil další očko z ústního krouţku.― „Vy lichotníku!― Tak jsem to zrovna nemyslel. Poznala jste mě podle rukou. S: Omlouvám se. Zatím nic.― „Ó! Jste herec?― „Loutkoherec.― „Ó.― „Občas téţ píši limericky. Dozvěděl jsem se. ţe ji neodstraní ani nejpozornější korektor. 62 Palác bloudících srdcí kraloval Bentincklaanu. Navíc. Lov začal. Doufám. Místo toho tě ještě jednou pokárám za nevhodnost otázky. Přilípnul jsem ji nad komunikátor. Určitě si vyberu. „Ó. je to chyba takového kalibru. V přestrojení a sukýnce pochopitelně. chlapče. „Neviděla jsem vás jiţ kdesi?― „Určitě ne. okolo stolků s krajkovými ubrusy. Budu mít miminko. ţe tyto dvě větičky to spraví. odkud jsem měl nejlepší rozhled. Měl by ses stydět. ţe musela mít na temeni uzel. . A: Jestli si myslíš. Zase jsem se něco dozvěděl. zatímco jsem pokračoval v pozorování hemţícího se davu. stahují místní vlčice. Bylo přesně devět hodin. „Ó! Uţ vím. slečno P. Na samolepku. ţe Anastázie Pildebrandtová je naprostá kráva. ťunťo.― zašveholila. v tomto případě jméno onoho konkrétního dodavatele spermatu není důleţité – zvláště s ohledem na to. jak se ke mně davem. Bylo tu kolem tří set lidí. je tomu tak. kdo je šťastným otcem? A: Ale ale ale. z parketu i z balkónů drţených amorky z porcelánového marcipánu. to je ošklivý bulváříček. S: Děkuji za rozhovor. Byl vybudován ve stylu pozdního růţového watersismu a vypadal jako dárková bonboniéra narvaná dynamitem. Prošel jsem branou ze dvou líbajících se srdcí a okamţitě se stal středem pozornosti.

Kdo by odolal? Kromě toho jsem od benzínových baget nic nejedl. Ale viděla jsem o Amazonii spoustu dokumentárních filmů. hamtnul do tácu oběma rukama a nacpal si do úst devět kousků naráz.„Já jsem Sára. Podávalo se to s listy salátu. „Je to fakt nezvyklý. „Ó.― vyplivl jsem rozčvachtaný blivajz zpátky na tác. Srdíčka z mletého masa byla trademarkem Paláců. Antigravitační Sára se na ni podívala pohledem. Ne ţe bysme jim v tom nějak bránily. Trochu jsem couvl.― A do toho nový hlas: „No tééééda! Reverende! Při borgském Lokutovi! V ţivotě by mě nenapadlo. Doktoři se tam vrhaj ţenskejm rovnou na klitoris.― řekla Sára.― „Úplně zvrhlý.― zapálila si cigaretu. Hned by se ţenskejm vrhali na klitoris. Věděl jsem. Pojďte. ţe chodíš s Targem. ţe jste se nejdál dostala do Leeuwardenu. ţe tady najdu kolegu trekkieho!― Dívka připomínající polštář setřesený do jednoho rohu byla naditá v uniformě B'Elanny Torresové a směřovala ke mně stylem útočící klingonské flotily. „To nejde.― poprskal jsem ji rozţvýkanou kliţkou. ţe mi tvrdil. obvykle se nám chlapi vrhají rovnou na klitoris. Jasná palácová veteránka. tohle je nějaký zkaţený.― . „Co to slyším? Plachost v tomto pomníku bezuzdného tělesného ukájení?― přidala se k nám na jeţka ostříhaná brýlatice. Jsem notorický stydlín. jak vy jste na tom s vrháním. Představ si.― zašklebil jsem se na dámy s otevřenou pusou.― „Zboţňujete? Já myslela. „Však do nich také dávají jen nejvýběrovější kliţku. Dopravníkový pás chrlil z kuchyně kaţdé dvě minuty čerstvá. to jistě. ţe podle demografických průzkumů tvoří osmdesát procent příznivců Star Treku hospodyňky – ale o slonech nebyla řeč.― pomohla oslintaná sousta nalézt Napjaté tváři ztracenou sebejistotu. Nedáte si masová srdíčka?― Pohlédl jsem na tác v jejích rukou. Uţ to váţně chtělo vhodného kandidáta a vymáznout. reverende. vytvořeným ve spolupráci s McDonaldem. „Ble.― „Chudinko. „V Amazonii jsou chlapi nadrţený hřebci. „Lahodné. jste velmi laskavá. rajčatem a růţovým dresingem.― „A kdyţ uţ jsme u toho.― „Ani mi o tom praseti nemluv. Hlavně rastafariové. Hned. Obrýlená slečna se nenechala vyvést z rovnováhy.975!― „A?― „Chlapi jsou zvrhlý hovada. ţe Voyager nemůţe letět warpem 9. který by normálního smrtelníka odteleportoval na Pluto. Hlavně ty z gynekologickejch vyšetření. Hned by se vrhal. Konec srandy. tomu to kouká z očí. „Aelis! Co ty tady? Myslela jsem. „A mohl byste mi nějakou svou báseň zarecitovat?― dala squaw Napjatá tvář kolegyni najevo kdo tu byl dřív.― „Jezdíte často do Amazonie?― snaţila se mých stolovacích návyků nevšímat si Sára. reverende?― „Ten? Jen se na něj podívejte. má drahá.― „Dokumentární filmy taky ţeru. Hned se vrhaj. „Ó. „Děkuji. Amazonie! Tu já zboţňuji!― probrala se Napjatice. „Chutná jak amazonský červi. „To já se vrhám rovnou na jídlo!― napěchoval jsem si do ústní dutiny další masové srdíčko. odvezete mě domů. Sáro. V dohledu stále nikdo vhodný.― řekl jsem. ţe jste tuhle říkala.― „Ó.

Obsluha leknutím málem spáchala sebevraţdu zaraţením prstu do mozku. Chlapi jsou oduševnělí. Průměrná figura.― „Co-Co-Proč-Jak-Kdo-― Otázky. nezapamatovatelný obličej. A pak se to konečně stalo. ve vycházejícím davu jsem ji nepřehlédl. kde jsem ho sloţil na patinovaný bourací špalek. sečtělí a noblesní. Byl v něm zapečený knoflík. odcházím za jedním takovým na pánský záchodek. Dost času. Měla na sobě koţené kalhoty.― Za dveřmi. „Nemáte. tak si zatancuje se mnou – pojď. Neţ jsem odešel. Obsluha se síťkou na hlavě seděla u harmonicky blikajícího pultu a hloubila si v nose uhelnou sloj na šedé zlato. Ignorovala je a zaujala postavení u krytého východu F. které lidstvo provázejí od úsvitu věku. ţe na utkání bylo našlapáno. Nechcete si raději zatančit. vzal jsem si z dopravníku čerstvé masové srdíčko. Vrazil jsem mu koleno do ledvin. z něhoţ skrz tvarovač a flashovou makrovlnku vyjíţděla hotová masová srdíčka. jak rotační struny rozsekávají mrtvoly na nitky a zapálil si přitom cigaretu. ve chvíli. rozestupoval se před ní jako ţlutomodrobílé moře. Hodil jsem si ho přes rameno. Vypadal naprosto fádně. Otevřel jsem první a ocitl se v kuchyni.― řekl jsem.― pravil jsem pevně.― „To nebylo 'bez uráţky'. Uprostřed vibroval dvoumetrový nerez masový šlehač. Můj člověk nikde. aby se mi mohl vrhnout na klitoris? Je to úchyl. kterým zametala náledí. ty čuně. Pas měl v náprsní kapse saka. ale váš mejkap není stavěný na prudší pohyby. copak nevidíš. do nichţ vešel mnou vybraný muţ. Norman Claggett. kdy končilo utkání Zubrů proti Lvounům (naštěstí se neprodluţovalo). Američan. . aby Harrowellova pravá ruka stihla přiletět z Berlína. „Co-Co-Kdo-Kdo-On-Je mu špatně?― „Velmi.― „Dobře. Kandidát na nedobrovolné dárcovství pasu stál u mušle a rozepínal si poklopec. Prošacoval jsem ho. nebo kde to byla. výborně. „Nemáte pravdu. to bylo spíš 's uráţkou'. Pánské WC. Přesto. jako kaţdej chlap. proplujeme spolu gravimetrickou poruchou. Zabil jsem obsluhu. 63 S Jankowitzovou jsem měl sraz před stadiónem Nenijto v deset dvacet. To uţ tak elegantní nebylo. Sériová tuctovka. A teď mě omluvte. Usmál jsem se a otočil ke svým dámám. Pozoroval jsem. reverende?― „S vámi?― „A proč ne?― „Bez uráţky. přesně. Pojď. Na povrchu se dělala šlemovitá pěna. Jako já. jak jsem jí nařídil. přirazil ho na mušli a jediným elegantním závitovým trhem mu zlomil vaz.― Měla pravdu. Byla plně automatizovaná. „Právě jsem ho zabil. trochu jsem třásl. nevýrazné oči. krvavě červenou košili se špičatým límcem a černý manšestrový plášť. Typusové v klubových čepicích a šálách obdivně hvízdali a pokřikovali vtipné nabídky. jak se třese na to.― „Nemáš šanci. Pomočil mi boty. lásko. Potom jsem obě těla hodil do masového šlehače. vynesl na chodbu a do kuchyně.― Nezmohly se na nic neţ na sborové „Ó. Občas se v hnědé pórovité kaši zabčlal kus odštípnuté kosti nebo vyplul fragment prstu. Odpojil jsem kameru nade dveřmi. Tvé fotonové torpédo se určitě těší na vypuštění. Zase jsem dveře zabouchl a otevřel ty vlevo. byla krátká chodba a několik dveří. miláčku.„Ó.

― zamyslel jsem se. a já myslel. ţe to tak není.Zajímalo by mě. Spock by ze mě měl radost. obtloustlé uniformě. Vypadala najednou o dost mladší.― „A co to jako je.― svěsila hlavu.― zarachotil klíčem bodyguard. proč mě lidi na ulici furt poznávaj. a zapamatoval si jeho polohu na panelu. „Ale rychle. zabořil jsem jí prsty do nervové uzliny pod klíční kostí. „Co je? Uţ je zavřeno. „Jeţíši Kriste. ţe se vám daří drţet názorovou kontinuitu. kde se ta zatracená věc zapíná.― Nalezl jsem tlačítko. ţe stačí.― „Rychle – spolehněte se.― trval na svém. ani nehlesla. rychle jsem mu sebral klíče. slečno Jankowitzová.― Ţádná úcta před sci-fi klasikou. tak… pojďte. uděláte bububu a já . Mohl byste nás tam na chvilku pustit. prosím vás?― „Uţ je zavřeno.― přikývl jsem. ale přesně to udělala. A oni asi jenom chtějí říct vtip. ţe mě chtějí prásknout Minutemanovi.― Hlas poznala.― . „Promiňte prosím. „Na mě. ale to jsem byla asi oţralá nebo co. kde všude jsou nalezli mí okruţní kamarádi. „Vidíte. to pode mnou? Ta díţe nebo jaká kravina?― „Řekněte mi. ţe se rozesměje. co jsi provedla?― dal jsem Jankowitzové pohlavek. „Omlouvám se. ale tady moje ţena. „máte ráda masová srdíčka?― Nečekal jsem. Kdyţ jsem se k Jankowitzové přiblíţil ve své červené. Zima jiskřila. rychle vypnul ve stráţnici kamery v celém objektu a rychle otevřel dveře do podzemní servisní chodby. „Odprejskni. ta káča hemixylitická. zavěšená za nohy. Rychle jsem mu praštil hlavou o zeď.. „Kam jedeme?― zeptala se Jankowitzová. které spouštělo rotující strunovou síť. „Do říše snů. Bylo to poprvé. který uţ jsem znal. „To jsem ale hloupá ţena. ty huso karcinogenní.― hledal jsem. „Protoţe ono to tak je. co jsem ji viděl se smát. spoutaná americkou lepící páskou a s šosy manšestrového pláště za hlavou. I takhle. Pod schody stála zaparkovaná agenturní minibugina. Vy jste opravdu neuvěřitelnej kretén. kdyţ mě pověsíte nad masovej šlehač.― „Těsně vedle. aby nastoupila do vozítka. „Vy jste váţně komik. Kellere. 64 „Na chvíli jsem si myslela.Fakt?― Ne ţe bych věděl. Sloţila se. Na někoho tady čekám.― „Těší mě. „Vidíš.― Popadl jsem ji za loket a vmanévroval do prořídlého proudu fanoušků.― „Teď kvůli tobě nebudu mít na pivo!― „Sakra. kdyţ jsme se tlačili jednosměrným východem na stadión. zazdila mě chladírensky lhostejným pohledem.― řekl bodyguard s páskou na rukávu.― „To by vysvětlovalo. zapomněla u sedadla kabelku s prachama. otočil jsem se k nim zády a proplétal se mezi vypouštěnými diváky.― odpověděl jsem a kdyţ se otáčela. ţe jich sem Atašé nahnal nejmíň třicet – pokrytí jenom satelity a kamerami by neriskoval. Potlačil jsem nutkání přejet pohledem po černých oknech v domech naproti stadiónu. Tipoval jsem. Obláčky dechu vypadaly jako načrtnuté comicsové bubliny. „To si jako váţně myslíte. o čem mluví.

ţe jsem se s váma sešla?― „Proč?― hrabal jsem v batohu I love BREMEN GIRLS (& BOYS)! „No protoţe vám chci asi pomoct.― řekl jsem. V protočených očích se jí zablýsklo bělmo. „Není. Půlminuta uplynula. A to je taky zasraná pravda.― „Tak proč jste mi to neřekli?― . Zapálil jsem si cigaretu.― „No to doufám. Naivní.― „A já bych vám to normálně řekla. „Jeţíši. bez Harrowellova vědomí a chci vám helfnout – a to je zasraná pravda. ţe byste na ní nastrouhali parmezán. ţe je to ode mně naivní?― nasadil jsem popletený výraz.― řekl jsem.― řekl jsem. a nešlo by to nějak… Já s sebou nemám tampóny! To byste mi nemohl třeba prostě věřit?― „Ha ha. Co si jako doprdele představujete. aby se rozsekaná Jankowitzová dobře rozpustila. kde ta vaše zasraná pravda opravdu leţí. naklonil se ze stupátek a vyroloval jí rukáv kabátu i červené košile. Tak. „Blbej sitcomovej herče. rozumíte. Jako z pochvy. 'aha' a 'jo ták'! Jsem tady na vlastní triko. Mám alergii.― Nepatrně pobledla. „Rozumím.― „Ale jako doopravdy. ne?― „Jo tak. co tohle je?― „Blijón?― „Bingo.― „Kurva. ţe vám píchnu tuhle injekci.― řekl jsem. neţ walodont s risperdalem odbourá lhací choutky. „a uvidíme.všechno vyklopím?― „Myslíte. ţe po mně jde. „Začneme. Hodím tady šavli jako Turek.― „Harrowell je mrtvej. A taky se mi po tom spouští krvácení. to je výstiţný slovo.― „Gl. jsem ţhavil spirály ve dně šlehače. teď klaun. Proč si sakra myslíte. Víte. „Vy jste fixovaná na komediální segment šoubyznysu?― „Jděte se vysrat. nešlo by to bez něj? Mně se totiţ…― „Co?― „Já po něm bleju. je to tak?― „Ano. Ataky zbytečný.― „Fakt. Zatřepotala víčky. Na předloktí měla husí kůţi. Víčka se stále chvěla. To máte teda blbý.― řekla.― „Jasně. Kellere. „Proč jste mi tenkrát u McDonalda s Harrowellem neřekli o Minutemanovi? Věděli jste. „Já… no. „Jo. Protoţe jste se mohl normálně zeptat.― „Aha.― cvrknul jsem do injekční stříkačky. Masová melasa uvnitř kotle musí být rozehřátá.― zašeptala. hele. kdyţ viděla můj výraz.― dodala. „Tak. Během těch třiceti sekund. neserte mě!― „Hm?― „Běţte do prdele s těma svejma 'hm'.― řekl jsem a nabodl ţílu.― „Váţně?― „Váţně. klaune!― „Nejdřív komik. ţe děláte?― „Představuju si.

Tak se to dělá. Kdyby byl jeden důvěřivý idiot.― „Ten klikař. Lékaři nevědí. „No dobře. ani nemáte ponětí jak gigantickýho.― .― „Jsou to svině.― Ti frajeři si mysleli. Všichni kromě Harrowella byli dočasně deaktivováni. Koho napadlo dát ten inzerát do Splatterhousu?― „Mě. je to tak?― „Odbor Čtyři sta osmdesát byl rozpuštěn.― řekla Jankowitzová monotónním hlasem. ţe ve mně čtou jak v otevřené knize. ale je v komatu. „Jak vy byste mi mohla pomoct?― „Přivezla jsem vám pas. co?― „Ne.― „Co to je?― „Vstřikovací gelová protéza obličeje. Všichni ve čtyři sta osmdesátce. „Takţe vy jste po něm převzala odbor Čtyři sta osmdesát a rozhodla jste se. Po manţelích nepůjdou tolik jako po samotným chlapovi.― Hodil jsem cigaretu na zem a zašlápl ji. „To je přece normální. Mám taky takový. A oni vás takhle potopili. neţ se rozhodne co s náma. jestli se někdy probere nebo ne. Pošlu mu pugét. Jsem tady z vlastního rozhodnutí. „Proč mi chcete pomáhat?― „Protoţe mě nasrali. na stejné příjmení.― Sedl jsem si na kolečkovou ţidli obsluhy a poloţil nohy na ovládací panel. Zpátky k ţhavý současnosti. mohl by si myslet.„Pěšák má vědět jenom to.― Mezi placatými slovy se míhaly rozpuštěné stíny. co je podstatný. Nebylo mi jasné.― Pokrčil jsem rameny. „Všichni v tomhle byznysu jsou svině. Ale Jankowitzové se ho nějak podařilo vyblokovat. jak se jí to povedlo. Normálně s váma vymrdali.― Popel mi spadl na rukáv startrekovské uniformy.― Opřel jsem se a potáhl z cigarety. Nevšímal jsem si toho. jak jste ho rozstřílel v pivnici sice přeţil.― Ona si váţně myslí. Co vám za to Harrowell slíbil? Vlastně – je mrtvý nebo není?― „Není.― „Naše snaţivka. To.― „Tudíţ jste tady na vlastní pěst?― „Ano. „Tak kdo vás poslal? Pro koho teď děláte?― „Nikdo mě neposlal.― Hlas byl bezvýrazný jako káva bankovního úředníka a plochý jako hruď Lindy Fiorentinové. „Proč?― „Abych vám pomohla. protoţe walodont s risperdalem byl vţdycky povaţovaný za neporazitelnou kombinaci. Ó Nejvyšší. Tedy technicky. Udělala jsem ho načerno v centrále. ţe jí to seţeru. Pro nikoho nedělám. „Já s tím nesouhlasím. Jinak by to přece nešlo.― Naklonil jsem se dopředu. ţe mě dostanete a tím u Ó Nejvyššího monumentálně zabodujete.― řekla bezvýrazně.― „Rozhodla jste se zvýšit svoje šance na reaktivaci. Taky jsem vám přivezla Tekutého Vinnetoua. ţe jsou to kontury zhasnutých emocí. A já s ním souhlasila. není nikde zanesenej. „A tohle vám nepřišlo podstatný?― „Harrowell říkal. ţe uţ takhle jste dost vyšinutý a mohl byste udělat nějakou psychopatickou kravinu. „Kdo?― „Harrowell. „Vytáhl jste je z velkého průseru.

„Chcípni.― „Neříkejte. Ještě ţe bych se s váma mohla vyspat. Tvrdil mi. A ty se mi hnusej víc neţ cokoliv jinýho. ţe jste čurák. Ohnula zápěstí a dlaně se snaţila drţet vzhůru.― „JÁ TĚ NECHCI PODRAZIT!― Vrazil jsem ruce do kapes. „Jak to?― „Má panickou hrůzu ze sexuálního harašení. prosím tě-― „Pozdravuj ţaludeční šťávy. co. Šlehač se roztočil s táhlým zavytím. Od rotujících strun jí dělilo rychle se zkracujících čtyřicet centimetrů.― „Copak jste nepíchala s Harrowellem?― „Ne.― Cvrnkl jsem hořící cigaretu a zasáhl ji do mokré tváře. to bylo jasné. A u toho McDonalda?― „Tam jste mi byl většinu času spíš odpornej. Jinak vraţdím jen s maximálním odporem.― Zkouší to přes sex. Ale to nic nemění na tom. aby do melasy zajely jako první. ţe jste tu jednu a půl miliardu zachránil. které spouštělo hák dolů. Linka do Bueons Aires odlétala za dvě hodiny. ne?― „Ano. aţ v bublajících ústech zbydou jen bílé střepy. Chytila se za oblemcaný okraj díţe a jak jel hák dolů. Povedlo se.― „To bylo všechno.― „Takţe Harrowell se chce dostat vysoko?― „Ano. Protoţe jste zabil toho agenta a mně se potvrdilo. Hák se sunul dolů a spouštěl ji do hučícího šlehače. „Já-Kellere. já zapomněl. . Nevím. aby prasklo a vyhřezlo.― Odpověď zněla hluše jako všechno ostatní: „Ano. Těch sto třicet lidí jsem vlastně zabil jenom proto. Tam jsem si myslela. A oni vás potopili. Ne. Chroustlo to. Vymlátit jí ţeleznou trubkou zuby. Jenţe na to nebyl čas. Bodat do plochého břicha pletací jehlicí. vyvlékla z něj nohy. ţe jste vraţdící maniak. „Já-― Z oka jí něco průhledného vyteklo a hlas popraskal a zkrabatil se. Pak by se nikdy vysoko nedostal. co jste si tam o mně myslela?― „Ne. A saltem vyletěla ze šlehače. děvko. co?― „Ano. „A ty silné sympatie k mé osobě se ve vás probudily kdy? Uţ tenkrát v tom podprsenkovým skladišti?― „Ne. Vyklepl jsem další cigaretu.― „Stejně jako vy. Jankowitzová vyvrátila spoutané paţe co to šlo.― Měl jsem sto chutí tu lhářku sundat z háku a kopat jí do obličeje tak dlouho. Byla jsem nadrţená.― „A proto mě chceš teďka podrazit. ţe Atašé uţ na něj párkrát poslal holky se sekretariátu. Je úplně blbá. „Ale to si teď trochu odporujete.― „A vy jste se nasrala a přispěchala mi na pomoc.― Naše ambiciózní holčička kecá.„Ale vy jste zachránil jednu a půl miliardy lidskejch ţivotů.― „Já vím.― „No jo. ty svině?― zařval jsem a udeřil do tlačítka. ţe to tak není. vystříkla krev a Jankowit-zová měla volné ruce. aby ho zkompromitovaly. dokud místo něj nebude mít rozměklou opuchlou hmotu bez jakýchkoliv rysů.

Jistěţe je to zdrţí jen o pár hodin. nenacházím ve svém zjevu zalíbení. v hypermarketech.― podal jsem jí jedno balení z WC automatu. ţe jsem ji pověsil nad masový šlehač? Vstal jsem. ţe se ještě trochu třesou. zafačované ruce vraţené do kapes. Podívala se na mě červenýma očima. tam všude uţ mi davy dávno nevadily. To váţně nebylo vůbec špatné. Vyšel jsem z kabinky a minul dvě zkoprnělé ţeny. Zastavil jsem se aţ vedle dveří a zarumploval automatem. .― řekl jsem. „Co mám udělat. Box 3528 Kinshasa Gombe Zair Balíček jsem poslal expres.To vůbec nebylo špatné. Dopadla na zem a sekla sebou. aţ odletěla dva metry dozadu a narazila zády na stěnu. Podle mého odhadu by měl Depox rozpustit alobal aţ v Africe. Sesunula se podél ní na zem a rozkašlala se. „Já tě fakt nechci podrazit. jak moje falešná identita mizí ve víru zelené vody. Ale aspoň bude sranda. čím to bylo. A tenhle jedinečně dojemný okamţik našich osudů si Jankowitzová vybrala k tomu. z nosu a pořezaných dlaní krev. Začínal jsem tušit. v Paláci bloudících srdcí. saturnská cela otvírala útulně liduprázdnou náruč. co nevypadám jako William Shatner. Uloţil jsem to do krabice od čajových tortil a čitelné vyplnil adresu: Kasongo Nsimba Národní asociace dentistů R O. 65 Plastovou misku se ztuhlým stopovacím ţelé jsem zabalil do alobalu naleptaného Depoxem. vytáhl cestovní pas Normana Claggetta a první stránku s fotkou vytrhl a snědl. doprdele?― Těţko říct. ţe se ukrývám na hlavní poště v Kinshasa Gombe. takţe jsem šel na dámský. Seděl jsem na deklu asi pět minut a hypnotizoval chromovanou krytku na toaletní papír. Do zrcadla jsem se nepodíval. zavřel se do jedné z kabinek a sedl si na sklopený záchodový dekl. Neřekla nic. Vytáhl jsem vystřelovák a prořízl pouta na nohou. Ale nevzdávala to. Od té doby. aby nebylo vidět. Zbytek jsem roztrhal. Ale jen jsem se ocitl na letišti.― řekla stále ještě bezvýrazně. Záhyby jsem přelepil kobercovkou. Jankowitzová stála ve frontě k pasové kontrole. Třeba tím. Neočekávaně znovuobjevené signály stopovacího ţelé jednoznačně ukáţí. aby mi nazvracela do ksichtu. aby něco řekla. Došel jsem knía dřepl si. abys mi věřil. Plynulým pohybem se vymrštila na nohy. Na ulicích. Moţná jsem ji něčím urazil. „Dárek. Tekutý Vinnetou vstříknutý pod obličejovou kůţi uţ zatuhl a vymodeloval mi velice interesantní lícní kosti. „Přesvědčilas mě. Uhnul jsem. Po tvářích jí tekly slzy a pot. Neuhnula pohledem. 66 Na pánském záchodě bylo plno. píčo. Opřela se o ruce a pokusila se mě kopnout svázanýma nohama do obličeje. hodil do mísy a pozoroval. ţe to bude mít něco společného s letišti. Napálil jsem jí pěstí do obličeje. Tvář pálila jako vagón feferonek.

Úředník nekonečně dlouho zkoumal pas obtloustlého muţe s fotografickou brašnou. Úředník se mračil na mladíkův pas a mladík poklepával dlouhými zasedlými nehty . Odkašlal jsem si. stane se to v následující minutě. Halou krouţil šustící kartáčovník.― „To jsou pastilky proti kašli. Od přepáţky nás dělili jen dva lidé. Teda tampóny. 6. Ani se na mě nepodívala. Podíval jsem se na hodinky. Úředník za přepáţkou vrátil pas byznysmanovi v poněkud pomačkaném obleku. jenţ to blahosklonně komentoval. Odkašlal jsem si. Pokud mě v první sekundě nesejme odstřelovač. Odkašlal jsem si. Málem jsem ji zastřelil. Dvojice do zimníků zavrtaných důchodců dostala zpátky doklady. Moc sejí to nepovedlo. Zkontroloval jsem hodinky. byla velká asi jako středně rostlý streptokok. Úředník předal ošoupanou kartu zpátky muţi s fotografickou brašnou.― řekl jsem. Docela dost risk. Jankowitzová byla strašidelně bledá. okolo kterého se začala pomalu. A musel jsem si přiznat. V letištní hale jsem nebyl bez šancí. protoţe pravděpodobnost. Jestli se něco má stát.35 mm Browning.― Vytrhla mi je a zmizela. odkud jsem přišel. Odkašlal jsem si. Jasně. Strčil jsem ruku do kapsy horolezecké větrovky – zakoupené se slevou na Koopgootu – a obemkl prsty kolem eibaru. Mladík s báglem hozeným přes levé rameno vytáhl ze zadní kapsy fungl nový pas a podal ho pod sklem přepáţky. „Já tampóny nepotřebuju. Přemýšlel jsem. Jankowitzová ke mně natáhla ruku s jakýmsi balíčkem.― „Na co?― řekl jsem. Letadlo startuje za dvacet tři minut. „Vypadáte na hovno. a holohlavého černocha s nápisem „sntr Rawul― pod bradou.jako kdybych jí cpal odjištěný handgranát. ţe nevím. Dvě hodiny sedm minut v noci. ţe bych jí věřil hrozně rád. desetiletý kluk zkroucený na plastové sedačce vedle matky snil o děvkách a broskvové vodce. Podíval jsem se na hodinky. ţe Jankowitzová mluvila pravdu. Keramická paţba byla čep. který jsem zabavil Jankowitzce. neţ projdu pasovou kontrolou. Odkašlal jsem si. V kapse jsem měl keramický poloautomatický Eibar. Jestli Jankowitzová lhala. Pokusila se pomocí ultračerných očních stínů a podkladovky vylepšit strhanou vizáţ. Vypadala na hovno. A nejen proto. ţe je odhodlán k sebeobětování in articulo necessitatis. který pokřikoval na kameru. Prohlíţel si ho snad uţ deset minut. jestli jí to nemám říct. Odkašlal jsem si. velice pomalu otáčet celá letištní hala. Před námi byli pouze čtyři lidé. ţe pokud –pokud-nekecala. Byly dvě hodiny osm minut v noci. Podíval jsem se na hodinky. Jenţe matematická pravděpodobnost je jedna věc a můj pocit druhá. vlítnou na mě během následujících sedmi minut. nonstop zpravodajský kanál generoval pod klenbou desetimetrové hologramy jakéhosi maskovaného teroristy. byla to moje nejlepší šance. Coţ mě přivedlo k zásadní otázce: Věřím jí? Musel jsem přiznat. „Jsou to kundafáče. Jankowitzová se vrátila ze záchodu. Úředník stále brejlil do tlouštíkova pasu. byl to risk.

Ještě rychleji. „Dvě hrdličky. Let trval čtyři a půl hodiny. Jestli se něco má stát. Moţná to tak i bylo. Uţ to muselo být nápadné i nejnevšímavějšímu pasovému úředníkovi v celé Sluneční soustavě. protoţe kdyţ jsme nasazovali na přistání. Na vrchním pasu byly obtisknuté moje vlhké otisky prstů. Úředník studoval můj pas.― Jankowitzová se na mě podívala. Řidič na nás zatroubil a vytrčil z okna prostředník. Bylo úterý. Byly… Musel jsem se podívat na hodinky znovu. V německém Buchow-Karpzovu bylo pondělí. jihoamerické noční nebe bylo bez kazu. Přistoupili jsme k přepáţce a já na ni poloţil naše doklady. Znělo to nějak moc hlasitě. jak jednou z hlavních tříd táhne průvod Velšanů v tradičních krojích. Z francouzsky útlé kupole Kongresu v záři reflektorů oprýskával lak. Coţ tenhle rozhodně nebyl. Pojistka šla ztuha. jako by italská čtvrť La Boča pohltila celé město. Drobné vrásky kolem úst se prohloubily. Ale spíš ne. Jankowitzová sebou trhla.― řekl jsem. Hala se stále zvolna točila. Jankowitzová pořád vypadala na hovno. Nezdrţoval jsem se vytahováním eibaru. Úředník pasy pomalu poloţil před sebe. Manţelé Fowlerovi prošli bez problémů pasovou kontrolou a plynule přestoupili na vnitrostátní . Ovšem jinak barvy v ulicích řvaly. Údery mladíkových nehtů o přepáţku mi rozkmitávaly membránu bubínku do ryze idiosynkratických kmitočtů. Úředník vylovil zpod pultu kapesník a vysmrkal se. Pak si přibral druhý a dal si je vedle sebe. ani náznak řídkého závoje cirrus uncinus. sedm ráno. stane se to v následujících třiceti sekundách. zahlédl jsem. Jankowitzová vypadala. Centrifuga proti tomu byla zpomalený film.― 67 Sýrově ţlutý Měsíc osvětloval oblohu jako reflektor. Okna svítila jen tu a tam. Úředník sáhl pod pult. Červený drak splihle tál na zelenobílé vlajce. Všiml jsem si.na baspartamový mramor přepáţky. „Manţelé?― zeptal se úředník. navrţený dyslektikem. Úředník si ho vzal. Odkašlal jsem si. Nebyl vidět jediný mrak. tři hodiny v noci. Zdravotní sestra ještě nepřišla do práce. Hala se točila čím dál rychleji. Úředník se na nás podíval. Ani ten nejmrňavější cirrocumulus. „Jasně. jako vymlácené zuby. Byly dvě hodiny a jedenáct minut. jak jedno z nich málem sestřelilo naše letadlo. Nábřeţí Buenos Aires vzdorovalo Atlantiku valem starých krabicových mrakodrapů. potřebovala by znovu natřít. „Příjemný let. jak stiskla čelist. Úředník vrátil mladíkovi průkaz. ţe to s ní na místě sekne. Z výšky to vypadalo jako danikenovský vzkaz mimozemským civilizacím. Podíval jsem se na hodinky. Střelím ho skrz kapsu. blikající vznášedla se zuřivě honila po obloze a nedávala si přednost. Rychleji a ještě rychleji. Úředník nám pasy šoupnul zpátky.

Byl bych dobrý otec. Kdo volá. Jankowitzová se předklonila a začala zvracet do papírového sáčku. ţe odmítala hákovat o víkendech. který na mě vrhla. pane Wilthorpe.― Nevydrţela. 68 Vnitřek pravidelné linky Ushuhaia-Salta (s mezipřistáními v Comodoro Rivadavia. kterou se člověk vydrţí kochat hodiny. Nejvhodnější pro něj by asi byl vrh do dáli. „Dovolali jste se do archivního oddělení Belltegovy univerzity. Úterý. Pohled. ţe je to ode mě drzost. „Mohl bych ho adoptovat. Aţ na to. „Já jenom. Zkontroloval jsem čas. „Ale já jsem slyšel.― Vrazila mi plný sáček do ruky. kteří otřásli světem a Největší mozky mozkové chirurgie. „Nejste těhotná?― zeptal jsem se. ještě lepší by bylo. „Vy to dokáţete takhle rychle? A je to chlapeček nebo holčička?― Jankowitzová si dřela ústa papírovým kapesníkem a dívala se před sebe. Udělal jsem to. měl bych na vás velkou prosbu. Je v tom problém?― Slečna Oarthová v tom problém neviděla. . Vedro bylo tak neprodyšné. ţe děti mají hned po vyprdnutí z dělohy křičet.― „Dobrý den. Oarthová uţ by mohla být v práci. „Dobrý den. ale… Nechtěla byste to pojmenovat po mně?― Zaklapnutý stolek na opěradle sedadla je zřejmě fascinující věc. To uţ bylo za cestu počtvrté. laptop byl hotový s porovnáváním. Vím. za jedenáct minut půl druhé odpoledne. J. Kdyţ jsem se vrátil. kteří u vás studovali. Jakou prosbu?― „Pracuji na další knize. Za čtyři minuty jsem měl všech osmnáct set devadesát osm jmen staţených v laptopu a mohl jsem zadat porovnávání s telefonním seznamem Santiaga del Estero. ţe byste proti němu mohli dělat crash testy. a potřeboval bych nahlédnout do vašich archívů a probrat se jmény těch.― „Do prdele. jako bych byl Medusa. nosil bych ho v kýblu do školy a sportoval bych s ním. J. abych ho odnesl na záchod. to je jako ono?― zadíval jsem se na pytlík. ţe by se nám to teď šiklo. byl schopen vyhladit kompletní králičí populaci Austrálie. Slečno Oarthová. „Samozřejmě. Slečna F. Četl bych mu před spaním o třech ţaludečních šťávách děda Vševěda. „Prosím?― „Slečna Oarthová?― „U telefonu. „Mám na vás prosbu. autor knih Deset muţů.― řekl jsem. prosím?― „Tady William A. Ţádný z absolventů Belltegovy univerzity neměl trvalé bydliště v Santiago del Estero. „Co. Wilthorpe.― Zády jí cukaly křeče dávení.― Dívala se před sebe tak upřeně.let do Santiago del Estero. Dobrý detail k manţelské krycí legendě.― Zatřásl jsem sáčkem. „A tohle jenom ţbluňká. kdybyste tady porodila. to byla rychlá a efektivní dáma. Buenos Aires a Santiago del Estero) voněl novým kobercem a plastovými tácy. tentokrát o nejúspěšnějších cymozkových chirurzích.― řekl ţenský hlas. Šel jsem Kellera juniora spláchnout do záchodu. V koutcích úst jí zacukalo. Na Belltegově univerzitě v Jakartě bylo pondělí. tři hodiny devatenáct minut. Vzal jsem sluchátko palubního telefonu a vytočil 6221568727.

„Člověk. ţe jsem naţivu. na které se zaměří. „Děkuju. „Asombro. jim zabere čtvrt hodiny. Tohle je práce pro speciální okruţní komando.― řekl po osmi sekundách.― odpověděl mi. Asombro.― „Jste vţdycky po ránu takhle vtipná nebo jenom. ty údaje. abych ho ztrácel s Eduardem Taboadou. Taky moţná našli ty mrtvoly schované v kumbálu benzínky. „Hch. Víte. ţe jsem se nacházel trochu z ruky. která v základních parametrech odpovídá našemu popisu. Taková ztráta času.― Nastavil monitor. 69 Eduardo Taboada. kterou jsem měl. Rozhodně ne tolik. Prosím?― vymáčkl. díval se za námi vykulenýma . Eduardo. jak zapracuje zairská pošta. Ah. „Není zač. ale to uţ budou vědět. určitě měli v Santiagu del Estero rezidenta. jak se řekne údiv na sedm.― kývl jsem směrem ke kříţovce. O dost víc. Jediná časová výhoda. na Beurstraverse byly kamery. „Tady. Pak je ještě otázka. Najít dvojici pasaţérů. Je to spíš plavání. Santiago del Estero bylo nárazovými odběrateli větších dávek elektřiny doslova narvané. seděl v úterý ráno za psacím stolem a luštil kříţovku. „Potřeboval bych se u tebe podívat na statistky. S kapitánem Kirkem si mě spojí okamţitě. Jankowitzová zavřela dveře. Stopu ztratí v podzemí stadiónu Nenijto.― „Proč?― ozvala se místo něj Jankowitzová. „Údiv na sedm. víte. kolik taková kráva ţere?― „Aha. kdyţ se vyzvracíte?― „Hmch. Eduardo si natočil obrazovku a začal klofat na rozbalující se menu. H. věta 'zatáhněte taxík' rozhodně není mluvení. Letiště bude jedno z prvních míst. Děkuju. Chvíli nikdo nepromluvil. bude to trvat dvě a půl hodiny.― řekl Eduardo. Jsou interní data firmy a-― Bez dalších řečí jsem odjistil pistoli. kterýho hledám. Zrovna přemýšlel nad tím.― „Máte pravdu. ţe chci taky pomoct s kříţovkou. vedoucí statistického oddělení Konsorcia elektrárenských dodavatelů. pouţívá nukleární magnetický superrezonátor. Vypadalo to stejně jako nekonečné pohoří And tetelící se za oknem. abychom lépe viděli. dejme tomu. Naštěstí byl s bezhlesým zíráním hotový. V Německu díky doktorovi a dochvilné ošetřovatelce uţ dvě hodiny věděli. Aţ na to.― „Větu 'zatáhněte taxík' nepovaţuju za mluvení. posledních čtrnáct dní.― řekl jsem Eduardovi. byla.― „Mluvila. Speciálně mě zajímají asymetrické výkyvy v odběru elektřiny za. Nemluvila jste se mnou. Jankowitzová si strčila ruce do kapes koţených kalhot a začala si pískat. „Tady to máte. „Eh. Zřejmě se sem stáhli z celého světa. Samozřejmě. Měl bych k tobě menší prosbu. ţe na grafu bylo o trochu víc vrcholků.Chtělo to jinou fintu. A neţ z Lagrangova ucha dorazí. co bych s ním udělal. Ale stejně jsem neměl moc času. ale jeho nasazení nebudou riskovat – vědí. Dvacet sekund nevěřícného poulení. A proč jste mi tohle neřekl uţ předtím?― „Trucovala jste.― „Hh… Jakou?― Viditelně se bál.― řekl jsem pak. Kdyţ jsme odcházeli. kdyţ jsem s Jankowitzovou vešel bez zaklepání do jeho kanceláře a namířil mu keramický eibar mezi oči. ţe jsem s Jankowitzovou.

70 Ricardo Alderetes.― řekl jsem. jsme rozrušení. musíte si nejdřív dole vyzvednout ţádanku. jakmile popadl dech. ţe vy mě ráda máte.― „Podívejte se. „Určitě je dobrý v takových těch testech 'najděte deset rozdílů'. ţe si sem jen tak napochodujete a budete mě úkolovat?― Ricardo se rozjíţděl. „Ne. vedoucí pracovník monitorovacího odboru místní pobočky ministerstva ţivotního prostředí v Santiago del Estero.― „Vy jste se posral!― spustil na mě. tableta mu zaskočila. Prokáţeš mi malou sluţbičku a prokáţeš . Tohohle kreténa člověk nemůţe mít rád.― řekl jsem. já s váma chtěla jenom šukat. Ricardo zachrčel.očima. „Nebo ti odsud pomůţu sám. vypadněte z mý kanceláře a to tak. jasné? Popravdě. takhle. „Ţe jste se dokonce se mnou chtěla milovat. Potřebovali bychom od vás takovou maličkost. vy dvě hovada. Kdyţ chrčel. ţe okamţitě! Nebo…― „Nebo zavoláte na Jefaturu de Policia!― přikývl jsem. „Tak poslouchej. „No. „Ale já se vám nedivím.― ukázala na něj Jankowitzová.― „Myslel jsem. protoţe po tom. takhle. „Tomuhle pánovi taky nic neunikne.― řekl jsem zlomyslně. vy jste se fakticky posral! Pokud od nás něco chcete.― řekl a nechal to zásadní slovo patřičně vyznít. Ta otázka. „Chlape. já ji vlastnoručně roztrhám!― „Vy jste na něj ale zlý.― zvedl se ze ţidle a začal si vyhrnovat rukávy.― řekla Jankowitzová. jestli si tu ţádanku podáte. se asi skládá z jediného slova a to slovo zní 'kolik?'.― přikývla. co jste mě tady málem zabil. vy romantiku. líbil se mi víc.― Zastavil vyhrnování a úkosem na mě zašilhal. ţe ho ani nemusíte zkoušet. „Takový by byl normální postup! Ale rovnou vám můţu říct.― poznamenal jsem k Jankowitzové. „A taky v časovém presu. Ricardo. „Omlouvám se. „Údiv na sedm. „Kolik byste si tak představoval vy?― „Já bych si představoval pět. „Rozumím. „Tenhle pán je všímavý.― Usmála se svým starým přezíravým stylem. která by tu měla zaznít. Na tváři měl asombro. začal brunátnět a chrčet.― praštil jsem Ricarda do zad. Kdyţ jsem s Jankowitzovou vešel bez zaklepání do kanceláře a řekl „Těbůh. Ricardo!―. „Zaskočení na devět.― řekl jsem. Dřepl jsem si k němu. Byl o hlavu větší neţ já a ruce měl půjčené z bagrování jihočínského průplavu. takhle sem vtrhnout!― zasípěl. Chtělo to jinou fintu. vyplnit a odevzdat do podatelny!― „Aha. Tableta vyletěla z úst a cvrnkla o plakát CHRAŇTE NAŠE DŢUNGLE. „Jak si to představujete. Sesunul se na úroveň elektrické zásuvky.― řekl jsem. „Aha. opravdu nemám moc chuť se zabejvat nějakejma vašima připitomělýma problémkama.― „Vy si váţně myslíte. seděl v úterý ráno za psacím stolem a zapíjel tabletu diglyceridu kyseliny cholinfosforečné kávou bez kofeinu. chytil ho za hlavu a praštil s ní pětkrát o zeď.

Ještě.― „O peníze jde vţdycky.― „Já vím. „Máte týden zpoţdění.― „V okolí Santiaga del Estera není ţádná atomová elektrárna. Díky bagrovacím rukám byl o poznání pomalejší neţ Eduardo.― Kývl. v tom případě zaplatíte pětkrát tolik. Jorge Vicente Rosenzvaig.― .mi ji hned. Jakmile mapa vyskočila. dělej. dobře?― Začal ťukat do monitoru. „Chtěl bych se podívat na zprávu o zbytkových radiačních zářeních za poslední měsíc.― „Dobře. Rozhodně to není škodlivý pro ţivotní prostředí.― Na druhém konci drátu se dlouho nic neozývalo. ale pak Rosenzvaig konečně promluvil.― řekl jsem. Předveď mi prostě poslední zprávu. ţe rozumí. vy s tím nic dělat nemusíte. ţe má ten superrezonátor špatně odstíněný?― zeptala se Jankowitzová. Tel/Fax: 543854241554.― řekl jsem. „Prosím.― „Mám tady uţ jiné pacienty. tady Eduardo Taboada.― „Ale to je interní-― „Chceš. Telefonní seznam.― „To je fuk. 71 „Ano?― Hlas byl hluboký a neuspěchaný. Zavolal jsem mu z telefonního automatu v parku před Colegio de Belén. V seznamu nikdo takový nebyl. Absalón Rojas 313. S Jankowitzovou jsme mu pomohli vstát a usadili ho do ţidle. „Asombro! Pamatuješ se na mě? Měl bys. „Přece jenom ho má instalovaný načerno.― „To je jenom pár promile.― „Ne. ţe jsem měl pouţít jiné kódové jméno. abych si pro to přišel osobně?― Číslo jsem připsal k jménu a adrese na okraj novin. Zavřeli jsme ji před sedmi lety. „Doufám. Eduardo!― řekl jsem.― „Zavolejte mi z hotelu a já se vám během dvou dnů ozvu. ukázal jsem mu jeden z bodů: „Tohle zvětši. „Ne. šimle. Musíte mi to vyšetření udělat dneska. Chuchvalce květů táhly větve k zemi a šeřík voněl jako peklo samo. abys mi z faktury zjistil telefonní číslo jednoho vašeho odběratele.― zahuhlal Ricardo s kapesníkem přitisknutým na nos.― „O peníze nejde. Uţ jsem si myslel.― odpověděl jsem. „Tady Henrik Stevens. Potřebuju. byl jsem tam před půl hodinou. Rozumíš? Jinak si přestanu představovat pět a začnu si představovat dejme tomu třicet.― „Zaplatím třikrát tolik. „No a?― „Takţe zbytkové záření monitorujeme jenom ve čtvrtletním průřezu. Přitáhl jsem si telefon a vyklepal číslo. s tím my nic dělat-― sichroval se před šílenými ekologickými aktivisty Ricardo. „To jako. vedoucí statistického oddělení Konsorcia elektráren-― „Haló. Omlouvám se. „Klid. zatímco jsem mu ukradl tuţku a poznamenal si na okraj novin jméno a adresu.― „Fajn.― Jankowitzová mi ho hodila místo něj.

Její dech se změnil. Po pěti minutách jsem začal být nervózní a strčil jsem dovnitř hlavu.― řekla důstojně a vstoupili jsme do krámu. „Jste psychopat. . teď zas vy chcete kraťasy…― „Mohl byste mi je koupit jako omluvu.― „Coţe? Já ţe nerozumím módě? Já.― „Jo. „Pojďte sem. Jankowitzová civěla do výlohy butiku na kraťasy v retrostylu Lary Croft „Ty by vám stejně neslušely. ţe jsem právě odhalil pravou identitu slavné Hlemýţdí ţeny. řekl bych. „Ať mi je nebalí. Do dvou hodin. návrhář 'ukrajinského stylu'.― Nejistě se otáčela před zrcadlem. dobře.― „Musíte mě vyšetřit dneska. poloţil jsem na něj dlaně.― A abych dokázal. Přejel jsem rukama po zadku vzhůru a dotkl se horké pokoţky. Byl pevný a sympaticky zakřivený. jak se mi v těch koţených kalhotách paří zadek.― Třetí ticho bylo celkem krátké.― „Váţně?― „Váţně. jako na procházce. neţ jsem si všiml.― Bylo to pár bloků.― „Máme ještě dvacet minut. Šli jsme pěšky.― „Děkuju.― „Vyřídím jim to.― Zahákl jsem ukazovák za gumičku bílých kalhotek a stáhl ji přes pás bílé plavkové kůţe. kterým mě Jankowitzová obdařila. „Já si ty šortky teda vezmu.― nadhodila.― Druhé ticho bylo ještě delší neţ to první. Pohled. Červené nehty škrábly na švu mých kalhot. „Odnesu je k pokladně. Vybrala si kalhoty a zmizela ve zkoušecí kabince.― „To si všichni myslíte. A vy nemáte představu. Musíte mě vyšetřit teď. aţ vykoukl zastřiţený prouţek rudých chlupů. ţe jsem pohádkový oslíček s Parkinsonem nebo co? Nejdřív mě Rosenzvaig pumpne o tři melouny. já vám je koupím. „Vy tomu prd rozumíte.― řekl jsem a rozepnul jsem zip.― „Za půl hodiny ať jste tady. Ale přesně. je bezvadnej. ţe jdu sám. 72 Ještě chvíli jsem pokračoval v chůzi.― řekl jsem. obléknu si je rovnou na sebe. jeţišmarjá tak pojďte. ţe nekecám a ţe se ho neštítím.― „Nemáme čas. „Jestli vám takhle dlouho trvá všechno. ale bohatej psychopat. Dveře jsem jí nepodrţel. Nemám v nich velkej zadek?― „Ne. Otočila se ke mně.„Tak to si za peníze koupit nemůţete. Pomalu. aţ zapruţily o zadní stěnu lebky. Ani dřív. jako kdyţ na fénu přepnete na vyšší rychlost. mi zatlačil oční bulvy tak hluboko. který se stal hitem zimních kolekcí?― „Mohl byste mi je koupit. Tři milióny dolarů. ţe je den ţen. Zaplatím dvacetkrát tolik. ani později.― „Dobře. Mohla by si myslet. „Adresu máte?― „Jo.― „Zimní kolekce?― „Ty kraťasy.

― pokrčil jsem rameny. „Změň jídelníček. nyní lehce strnišťoidních pysků.― Na červenou se mi zrovna jezdit nechtělo. bahenní útok!―). Projeli jsme mezi pokladnami obalenými igelitovými návleky a s elektrickým zakvičením zatočili do ulic prázdných regálů. Ten se zatlemil. protoţe nám přišel otevřít jen v bermudách a rozvázaných adidaskách. Spolu s ním přišli otevřít čtyři zabijáci patřící k nájemnému klanu Kikujů. ţe někde uvnitř budovy jich bude dalších osm. Zkoušecí kabinka slouţila jako převlékárna a tam jsem se taky svlékl do svých trenýrek s pokémonskou klasikou („Koffingu. „Můţu ti něco doporučit?― zeptala se pak. které přetékaly barvami a pulsovaly lidmi. Zabijáci nás prošacovali.― „Coţe?― „Ţereš moc masa a ţádnou zeleninu. sebral mi ho a cosi bantusky řekl holohlavému kolegovi. Coţ znamenalo. Tohle jsem ti chtěla říct. Šlo pochopitelně o bělochy a podle rituálních jizev na tvářích patřili k vykosťovací elitě.― Jel jsem ukazovákem dolů podél původně vyholených. ostatní Kikujové naskákali do druhého cartu a vyrazili jsme. „Fajn. „Vegetariánství má něco do sebe. Kellere.― Hop nebo trop.― „Já vím. Přijímací kancelář si Rosenzvaig zařídil v bývalé pánské konfekci.― „To taky. správně.― Tak ona bude kritizovat chuť mého ušlechtilého spermatu? Otřela si kapesníkem rty. „Zavinil sis to sám. „S nějakým agentem?― „Pracuje ve vnitřních záleţitostech v Baletu. „To je Tekutý Vinnetou?― zadíval se mi Rosenzvaig do obličeje. S někým chodíš. otočil se a beze slova se vyhoupl za volant golfového cartu. .― Posměšně se zachechtala. Pro ilegální kliniku kybernetické chirurgie si taky mohli vybrat trochu nenápadnější místo. já s plešounem jsme si stoupli na stupátka. měkkým kloboukem. kdyţ jsem si zapínal poklopec. Jankowitzová mezitím řekla Rosenzvaigovi číslo bankovního účtu Krizového centra určeného pro černé operace.― Narazil jsem na provázek od tampónu a zarazil se. Mohli jsme to patřičně ocenit. „Jo. Takţe musel stačit pouhý orál. Uţ jsi o něm někdy uvaţoval?― 73 Jorge Vicente Rosenzvaig byl pětatřicetiletý karatista upletený z pevně utaţených šlach a vyrýsovaných svalů. „Musí pryč. Rosenzvaig nám kývl. Kikujský blond střihoun našel keramický eibar. který nosívali mesticové v osmnáctém století. kdyţ jsem vyšel z kabinky. No. Šoupací stěny kanceláře byly v nedbalém pokusu o výzdobu ověšeny různými národními relikviemi: pálkou na pato. a převedli peníze.„Asi bych ti něco měla říct. Jankowitzová si sedla vedle Rozenvaiga do cartu. Absalón Rojas 313 byl zkrachovalý supermarket natěsnaný mezi laciné erqesové činţáky. mně to teda stačilo.

pak další.― Asistent mi podal svazek asi deseti horkých listů. temporální korový segment. další a další. Projíţďka pod hrudním košem dinosaura. Brocovo centrum. ale plášť si zase zavázal.― řekl jsem váţně. rozvazoval si zelený plášť. „Jaké změny?― Rosenzvaig místo odpovědi kývl bradou bradou k papírům. hysterická vánočka bezzákluzový . Jeho lesklé. odsál mi Rosenzvaigův asistent z obličeje Vinnetoua. Pokyn svým zabijákům.mačetou. nad kterými se tyčily půloblouky snímačů. T. spodního prádla.― Díval se na mě snad minutu. Nad řídícím pultem vyskočily 3D snímky mého tomografického vyšetření tvrdých tkání a cévního řečiště. A. co se mu odehrálo v hlavě. Integrální rezonanční křivka na plátu grafu pulsovala v dolních hodnotách počtu jader.― Neodpověděl. byl jsem zralý na bílou hůl a věrného Rexe na kšandách. Všude ty samé změny. „Heschlovy závity. Rosenzvaig ustoupil. Je jasné. Marz je stačil poslat.― „To neudělám. podivně nezúčastněné oči mě sledovaly bez mrknutí. Připoutali mě na začátek dinosauří jednokolejky a Rosenzvaig zasedl za řídící pult. „Doktore Rosenzvaigu. Půlkruhové snímačové oblouky se s kovovými údery jeden po druhém rozesvěcovaly. aby schovali zbraně. „Jako Jorgo Vicente Rosenzvaig?― „Jako Usáma Vicente Rosenzvaig. ţe se mě po předání výsledků pokusí odstranit. „Ţádné vyšetření nebude. Pulsní buzení s Fourierovou transformací mi házelo do očí ostré fleše – kdyţ jsem dorazil na konec. Přísahám. španělkou bez strun (Kikujové si je zřejmě půjčili na nějakou práci). Nukleární magnetický superrezonátor se rozkládal na územích dámské konfekce. Rosenzvaig mi zkontroloval mikroskopické vpichy na obličeji. další. Klepal prstem do jednotlivých řezů a ty se před ním míhaly s šustěním dobře cinknutých karet. jakmile jsem přijel zpátky a asistent mě odpoutal. Tudy. Těţko říct. Klouzal jsem do nitra tunelu dost pomalu. ovšem nedal. musel jsem se zeptat: „Na jaké univerzitě jste promoval?― „Na Svatém Tomášovi. Tiskárna voněla horkým tonerem. oţehlým hákem na asado. utřel papírovým ubrouskem vylezlou krůpěj krve a řekl: „Vy jste Keller. Ještě neţ mě upoutali. Po vnitřní straně prvního oblouku projely s elektrickým vţţţţ-vţţţţ pláty snímačů.― „Proč?― zeptala se Jankowitzová. které vyplivla tiskárna. „Tak to by bylo. „Já přísahám – přísahám – ţe vás po analýze nezabiju.― Závěry automatů zacvakaly. Nedalo mi to. Lůţko s popruhy bylo upevněno na třicetimetrových plastových kolejnicích.― řekl Rosenzvaig. obuvi a koţené galanterie. Podíval jsem se na ně. Proč?― Roztrhl vakuový sáček a oblékal si zelené kalhoty.― Za chůze vklouzl do zeleného chirurgického pláště. Vedle nich se s karetním zasvištěním naskládala sada řezů mozkem o čtvrtmilimetrové tloušťce – zatím prázdné blankety. Nikde ţádný lékařský diplom. „Je to Keller. O sekundu později druhý oblouk. Rosenzvaig otočil klíčem.

Bylo toho osm stránek. Víceméně. Na to jsem se neptal. byla jediná moţná: „Dokáţete to vrátit do původního stavu?― „Zabývám se především diagnostikou. ţádný náznak. Všechno obnaţené. Ţádné běţné slovo denní potřeby. Máte štěstí.― „Dobře. Otočil jsem se zpátky. ne arsů.― „Neřekl jsem. „tady v tom případě není důleţité co.― Naklonil se dopředu a studoval mě.― „Osm miliónů. ale jak vám to změnili. ţe vám pohrozím useknutím hlavy?― „Zhruba. která vám nahradili. ţe mě kaţdou chvíli vezme za ruku.― Opřel se o sedadlo a zaloţil ruce na hrudi.― „A jak mi to změnili?― „Absolutně prasáckým způsobem. ţe řešíte věci penězi. kterou jsem mu poloţil. rozpasované. Otázka. ţe za peníze se dá . Jenţe. ţe by mi někdo veksloval s vnímáním reality. co zaslechnete.koketa kastaněty sněhulák teskně mamutovat dinosaurovat buzerantovat kalif Pyreneje Atd. Vstupy rozhašené zůstanou. „Jenom tohle? Nic jiného?― „Jenom tohle. A měl byste přestat číst Splatterhouse.― zhasl řídící pult. Všechno svědomitě vybraná slova. která se v těchto kombinacích v běţné konverzaci vyskytují jen zřídka. co vám to dělal.― „Ano.― Štěstí si představuju trochu jinak. „To mi stačí.― „Aha. Ten doktor. co jsem o vás slyšel. co vám změnili. ţe máte úplně rozhašené mozkové vstupy. ale jak. „Opravdu si myslíte si.― „Čekal jste.― „Jo. jak se říká.― řekl Rosenzvaig.― „Sedm miliónů. Nic jiného. byl mozkový buldozer. Podíval jsem se na Jankowitzovou. Amerických dolarů. Nejsem takovej. Nic jiného.― „Víceméně?― „Svedu to podle zbytkových drah předrátovat zpátky.― „Co tím myslíte?― „Není důleţité. ţe se na vás zatím nenapíchl nějaký soulhacker.― „Neměl byste věřit kaţdýmu drbu. Okicipitální lalok hnutý. ţe to udělám. „Slova.― „Co to znamená?― „To znamená. jsem nemyslel. Poslední nabídka. „Podle toho.― řekl jsem. dokáţu váš mozek vrátit do původního stavu. která se netýká operace Destroyer zubních kartáčků. Corpus geniculatum na hadry. nechráněné. Vypadala.

ţe jsem neřekl „hysterická vánočka―. „Byl jsi mimo čtyřicet minut. „Povedlo se?― zeptal jsem se. a kdyţ jsem si je spojil s tím. „Lidský feynfoton― je svatý grál vojenského výzkumu.― pravil jsem nahlas. co jsem věděl. ţe se Ó Nejvyššímu líbil a ţe odbor čtyři sta osmdesát vystoupal raketově nahoru.― odpověděl jsem. patřičně burcující.― „Hysterická vánočka. radikální a megalomanský aţ na samu hranici šílenství. Jerry byl větší neţ Tom a měl svaly jako Mr. dutými jehlami. Olympia. kdyţ jsem ho vychlemtal. 74 Rozjasnilo se do zápachu a do bledé skvrny s purpurovým flekem. „Uţ jsem myslela. Harrowell nebral drobty. devět. Obsahoval ale základní fakta. To uţ tady dlouho nebylo. Na stěnách byli neznámým argentinským malířem vyobrazeni Tom a Jerry.― Operační sál byl v dětském koutku. vylovil jsem z něj zmačkaný papír. purpurový flek rtěnka. „Podejte… Podej mi batoh.― To jsem si teda pomohl. Asistent mi nasadil gumovou masku spojenou se zásobníkem narkotizačního Isoíluoranu. jejichţ ostří se mi za chvíli zanoří do lebky. Titulek teď zněl: Hon na lidský feynfoton ohrozil ţivoty miliard lidí! Četl jsem dál. Bledá skvrna byl obličej Jankowitzové. ţe se neprobereš. „senilní vládní garnitura― a „volám po odpovědnosti. Kromě Jankowitzové a mě tu nikdo nebyl. Asistent s Rosenzvaigem mi upnuli na lebku trnovou korunu s dálkově ovládanými odiodovanými vrtáky. Jak jsem byl po narkóze. Odloţila lahvičku a přidrţela mi u úst plastikový kelímek s hustým sladkým dţusem. Byl to politický pamflet jak z partesu. který jsem kdysi sebral na stole u Arzta a od té doby tahal s sebou. „To mi řekni ty. „Kolik je?― zachraptěl jsem.― Leţel jsem na lůţku přiraţeném k vypnutému mrazáku (oddělení potravin) a obestavěném posunovacími stěnami. které se vymkly kontrole―.― řekla mi skvrna a zápach zmizel. „Jak to bude trvat dlouho?― zeptal jsem se Rosenzvaiga. objevil se celkem jasný obrázek: 75 Harrowellův plán byl za všechny prachy. Dobře. plný vykřičníků a výrazů jako „maniakální šílenství tajných sluţeb. moc mi to nemyslelo. Ambiciózní. „Tak půl hodi-― Blesková zatmívačka do černé. Nedivím se. Tedy aţ na to. přísném potrestání a okamţitém odstoupení z funkcí―. který svým pohybem změní na kvantové . Jankowitzová mi přinesla batoh I V BREMEN GIRLS (& BOYS)!. Je to bizarní galimatyáš Jungovy synchronicitní teorie tajné vzájemné spoluúčasti (pozorovatel ovlivňuje pozorované) s vedlejší aplikací Feynmanova průzkumného fotonu. Operace skončila před čtvrt hodinou a od té doby tady fetuješ čpavek.koupit všechno?― „Vy jste ďábel. ale „lidský feynfoton.― „Hrmch. Pozitivní myší diskriminace. nanopájkami a dalšími nástroji. šel rovnou po jackpotu.

které se udály roku 1944 v koncentračním táboře Stutthof. proč to tak bylo: osoba. filmech Jima Wynorského a copperfieldovské fyzice by sama o sobě neměla v akademických kruzích nejmenší šanci – kdyby to nebyl jediný jakţ takţ fungující model. jak lidský feynfoton mezi dvanácti miliardami lidí objevit. kdyţ máte přístup k černým fondům a poţehnání Ó Nejvyššího. které jsem obdrţel). která je schopná ovlivňovat svět na subatomární úrovni musí mít deformaci Wernickova centra. . Nakaţení zatím nevěděli. 77 Kdyţ je výchozí situace sama o sobě absurdní. Zavedení povinných lékařských prohlídek pod falešnou záminkou zavrhl Harrowell okamţitě. vysvětlující události. Dokázala měnit subatomární strukturu světa kolem sebe. Tam byl pod dozorem Paula Wernera Hopea objeven první a zatím jediný lidský feynfoton. A teprve nedávno – díky objevu Jakobs-Houltenových genotypů – se přišlo na to. Absolutní vojenská technologie. se kterým přišly do styku. Jenom odfláknutá fušerina. Harrowell se toho samozřejmě chytil. Program šlapal jako švýcarská náramková banka (i kdyţ bezvýsledně) a Harrowell dostal pětkrát nabídku od Danone. ţe jsou nakaţení – na celý průser se podařilo přijít ještě neţ se objevily první příznaky. jak napsal Dirk Artz v tiskovém prohlášení) jogurt RODD!. Takţe vymyslel rakovinotvorný jogurt. Obsahovaly rakovinotvorné zárodky. Špionáţní monitoring neurologických kartoték byl taky na nic – pokryl sotva pár stovek miliónů. Harrowell se potřeboval dostat alespoň na čtyřicet procent obyvatel. Ani zlý úmysl. jeţ budou specificky reagovat s poškozením Wernickova centra. proč zahrnovala skenování mozku a došel mi význam razítka „NEGATIVNÍ―. A takhle jednoduše Harrowell nakazil rakovinou čtyřicet jedna procent lidské populace. Měl to být nejkvalitnější. Proto je taková zábava v tomhle oboru pracovat. Tahle paskvilně kvazipostpostmoderní teorie s kořeny v čínské kulturní revoluci. Jako obvykle. Otázka byla. 76 Pochopitelně nebyl plánovaný jako rakovinotvorný. Takové uţ plány tajných sluţeb bývají. Během dvou let a šesti masivních reklamních kampaní se Harrowell dostal s RODD!em na prodejnost pěti miliard kelímků denně. a tím hledaného Harrowellovi přehledně označí. u normálních občanů si to nemohl dovolit (vybavila se mi nečekaná lékařská prohlídka v base před půl rokem – teď uţ jsem chápal. Šikula. Problém byl. Harrowell chtěl krizi vyřešit jednoduše: nakrmit nakaţené arsenem. ţe to byl psychopatický plán. nejchutnější a nejlevnější (protoţe Z NAŠICH DANÍ DOTOVANÝ!!!. který čistě náhodou obsahoval bakteriologické kultury.úrovni parametry pokusu. aby měla akce smysl. Říkal jsem. Jmenoval se Olga Stawinská a dle dokumentovaných pokusů to byla zbraň posledního soudu v lidské podobě. proti které není obrany. další kroky obvykle nevedou směrem ke zdravému rozumu. Jasně ţe to nebyla sabotáţ ze strany vojenských biologických laboratoří. které kultury vyvinuly. Nic nemoţného. ţe ony bakteriologické kultury nereagovaly pouze s organismem lidského feynfotonu – reagovaly s kaţdým organismem. Jeho plán byl jednoduchý: najít ve Sluneční soustavě další lidský feynfoton a donést ho Ó Nejvyššímu na stříbrném podnosu.

kdy se boj přesune na mediální pole. nikoli obsah – hlavně ve chvíli. 78 Pamflet končil ve velkém stylu: TAJNÉ SLUŢBY ODSOUDILY K SMRTI JEDNU A PŮL MILIARDY LIDÍ!!! A proto ţaluji – a proto ukazuji – proto poţaduji.― „V tom je právě ten problém.― „No jasně. února. aniţ by se to provalilo. naprosto kategoricky a nekompromisně: OKAMŢITÉ ODSTOUPENÍ VŠECH VRCHOLNÝCH POLITIKŮ SLUNEČNÍ UNIE. co by se odehrálo. Vrazil lék do nového produktu. kdyby se tohle dostalo na veřejnost. ţe se z toho ty lidi dostanou. nahoře by proběhlo menší hlavounotřesení a všichni by byli zdraví a happy. KTERÁ NAHRADÍ NESCHOPNOU VLÁDNÍ GARNITURU SLUNEČNÍ UNIE A KTERÁ BUDE PO NEZBYTNĚ DLOUHOU DOBU ZASTÁVAT VŠECHNY ÚSTAVNÍ FUNKCE PO NESCHOPNÝCH PRAVIČÁCKÝCH VRAZÍCH. ţe Harrowell nakazil pět miliard lidí rakovinou. ABY TAK VYVEDLA SLUNEČNÍ SOUSTAVU Z TÉTO STRAŠLIVÉ KRIZE LIDSKÉ RASY! Předpokládám. ţe zítra. ţe se stane. „Ó Nejvyšší by šel do prdele a Harrowell do urny. ţe se to co nejpřísněji tutlá. DirkArtz Posadil jsem se a poloţil chodidla na linoleum. ale na tom nezáleţelo.― „Jakej?― „No ţe lék proti rakovině přece obsahuje arsen. šlo o lék proti rakovině.) Arsen není nejhlavnější součástí léku. Důleţitý je obal. jichţ jsem schopen se v zájmu všech obyvatel Sluneční unie bezodkladně účastnit. Arsen se měl zamíchat do nového typu jogurtu s názvem NIMRODD!.― Pokrčil jsem rameny. (Pochopitelně. Kaţdý z nich by spokojeně papal NIMRODD!.― „Jenţe Harrowell představuje šanci. jehoţ byl arsen součástí. ţe všichni tak vyšilovali. A pochopitelně. ne? Těm lidem. budou na základě tohoto mého šokujícího zveřejnění zahájena jednání s radou. KTEŘÍ NEDOKÁZALI UHLÍDAT SVÉ VZTEKLÉ KONTRAROZVĚDNÉ PSY! NEPRODLENÝ SOUD A PŘÍSNĚ POTRESTÁNÍ VINÍKŮ! ZŘÍZENÍ INTERNAČNÍCH TÁBORŮ PRO NAKAŢENÉ! (IDEÁLNÍM SE JEVÍ ZEJMÉNA URAN A MERKUR. Harrowell by zmizel. ţe lék proti rakovině existuje – od sedmdesátých let dvacátého století. Dovedeš si představit. tedy 15. A Atašé do šéfovskýho kanclu.― „To je přece jedno. ale i kdyby se profláklo. „Tak. ţe teď máš alespoň hrubou představu o tom. Coţ Harrowellovi hrozilo. Stejně jako lék proti AIDS a Ebole. nešlo jen o arsen. Podlaha hřála. Tedy. Proto vytáhl z rukávu poslední zoufalou kartu: mě. co by s tím dokázala udělat dobrá PR agentura? .― Začal jsem se oblékat. myslím. který se jmenuje NIMRODD! a který chce během pár dní vrhnout na trh. nic by se nestalo.― „A? V homeopatii se pouţívá uţ dávno.Tudíţ tu ještě pořád byla šance je z toho dostat. od kterého si prodejci v supermarketech slibovali ještě větší prodejnost neţ od stahovaného starého výrobku.― řekla Jankowitzová. „Mám pocit.) USTANOVENÍ KOMISE VYBAVENÉ SPECIÁLNÍMI PRAVOMOCEMI. „Uţ se nedivím.

Nejdřív vás nakazili rakovinou a teď do vás cpou arsen. Masa neuvaţuje racionálně.― Přestal jsem ji poslouchat. Ta jedna a půl miliardy je odhadovaných třicet procent z nakaţených. Vyblitě zelený vzorek obsahoval dávná tajemství rosenkruciánských zasvěcenců.― Noha od stolu vrzala o hrudní koš. svět se skládal výhradně z ostrých úhlů a smích v ledárně nepřestával. narazila na ţebra. jak ohryzek proklouzl po páteři. „Co teď?― zeptal jsem se vlasově tenkého Hitchcocka na stěně vlevo. dokud jsem neucítil. Hučící rotace. A ţe si dobrou PR agenturu najmou. „Kellere!― Jakmile jsem nohu z břicha vytrhl. usmála se. pár miliónů by se davovou hysterií nechalo zblbnout. chladivé záseky . o tom nepochybuj. ale ještě víc jsem chtěl. To jsou podle našich psychosimulací ti. „Teď je musíš všechny zabít. A ţe by to fungovalo. Kikuj šel k zemi. Hlasy se škvířily – praskaly ve velkých horkých bublinách. ţe máš průsaku zabránit. jako by nikdy neměla skončit. aby mě Jankowitzová nechala pár minut o samotě. Všechny pohyby byly jako dráţky na staré gramodesce: vykrouţené a leskle černé. „Massa Bob uvaţuje vţdycky racionálně. Jako před šestnácti lety. protoţe kdyţ se to lidem dobře naservíruje. Cigarety jsem samozřejmě potřeboval. kterou jsem hlídajícího Kikuje probodl. Ukazovák a prostředník jsem mu tlačil do krku. „Platí. „Tak. nikoho nebude zajímat. Ale byli to oni. Mohla bys mi tam skočit? Já ti pak koupím další kraťasy.― Jen se na mě podívala.― podotkl jsem. „No dobře. prošla okolo hlídajícího Kikuje a zmizela.― řekl Hitchcock.― Otevřela dveře v jedné z posunovacích stěn. Na druhém konci kontinentu. Kikujův jazyk byl nabobtnalý a fialový. Modrošedá mozaika s vyblitě zeleným vzorkem. kteří nám uţ neuvěří a NIMRODD! si nevezmou. ale většina by NIMRODD! stejně ţrala. „Mohl bych tě o něco poprosit?― „O co?― zeptala se jako by nic. Zůstal jsem sedět a díval se na vzorek linolea. Arsen v léku proti rakovině je pro ně ideální. co jsou zač. Zvedl jsem hlavu. Vedle oddělení kuchyňského nádobí jsem zahlédl automat. se někdo pochechtával. Supermarketem se hnaly stíny neúspěšných prodavačů a cenily zčernalé motorové zuby a já jsem se zase tak trochu topil v temně rudé. 79 Vnitřnosti mlaskaly a tekly mi po ruce jako vlaţný protlak. „Kellere. světlo cezené oční vlásečnicí pulzovalo diskotékovým rytmem. Noha od stolu. Střeva se valila.― Neznatelné vrásky kolem úst povolily. vypadá to mediálně neobhajitelně.― Utáhl jsem si tkaničky.― „Kdo?― „Já nevím. Jako devatenáctého února v holandském motelu.― „Vţdyť taky jo. najali si na tebe Minutemana. Z rozpáraného břicha se vyvalil černorudý hrozen střev a rozcákl se o podlahu. Modrošedá mozaika se táhla od obzoru k obzoru.― „To je rasismus. A kdyţ se dozvěděli. kdo to práskli těm jedenatřiceti maníkům v Berlíně. v inuvikské ledárně. „O camelky.

co? Vědět. Nebudu uţ s tebou ani sekundu.― „Mně je takhle dobře. „Komando Okruhu dorazí z Lagrangova ucha kaţdou chvíli a my musíme zamést stopy. „Proč jsi ho proboha zabil?― „Na základě logický úvahy. Nejsem frajer. Já ne. Kam kurva jde? To přece… To přece nejde.― Jankowitzová těkala očima po mém obličeji.― „Ne. Prýštící molekuly. ţe jsou ve skutečnosti křehký jako sada čerstvě vyfouknutých šampusek. „A to ti mám jako zatleskat?― zasyčela pak.― lhal jsem dál. Nepotřebuju ţádné dodrţování přísah. ţe je kaţdej stejně bezpáteřní svině jako ty?― „Já nejsem svině. Já tohle nepotřebuju. „Rosenzvaigovi jsi slíbil. „Ono je to totiţ náramně pohodlný. ale to jsem neřekl. Jsou to hošani. Nemůţe odejít. plácat se po zádech. obecnou morálkou. Proto se zuby nehty drţí zásad implantovaných zvenčí. kdo jsou lidi.― řekl jsem. .― Sebral jsem mrtvému kikujskému stráţnému steyr. vyvrhnutém Kikujovi.― „A?― „Dokonce ani kurva jako ty neporuší takovouhle přísahu. „Ty seš váţně psychouš!― ječela na mě šeptem Jankowitzová. „Kellere!― Kaţdá kapka krve měla metalízu.― Hodila po mně krabičku cigaret a otočila se. „Krávo zasraná. „Já ti řeknu. lţe se mi nejlíp. A ty to moc dobře víš. jaká jsem svině.― Nečekala. ţe ho nezabiješ. rozpadne se jejich osobnost na kusy. ale nic si tím nedělat. jaký jsem frajer. „Ne. jak jsem sám k sobě upřímnej. „Přisahal jsi. a bez ohlédnutí odpochodovala.― „No jasně. Jsou to lidi. co odpovím. „Jsem vyhlazovač. Krev odkapávající z mých prstů dělala strašný randál. já tě slyším. tuhnoucích střevech. „Kdo tě tady taky potřebuje.― A taky mi to přikázal Hitchcock. ţe kdyby tyhle umělé charakterové šrouby zlomili. „Rosenzvaig nás nepodrazí.― „Blbci?― zeptala se bez úsměvu. „KELLERE!― „Neřvi. „Co to kurva děláš?! A proč se u toho tak idiotsky pochechtávás?!― V ledárně to ztichlo. zakrvácených nikách. Psychopate. není. protoţe mají strach. Ten pohled se mi vůbec nelíbil. Kdyţ nachová pěna opadává. abych si mohl nalhávat.― řekl jsem a sebral z podlahy cigarety.― zachechtal jsem se.vzduchu. Já vím. kteří podvědomě tuší. kteří neznají sami sebe. „Kam jdeš?― „Do prdele.― odpověděl jsem.― „Jo?― řekl jsem. co se za kaţdých okolností snaţí dodrţovat přísahy. A vím to. Proč si myslíš. jaký je ve skutečnosti jsem a smířil jsem se tím.

Blonďák nevydal ţádný příkaz. Přesto. K ničemu ji nepotřebuju. Přitom jsem to koupil jenom třikrát. seděl v otáčivém křesle. chápeš? Vůbec o ní nestojím. ţe jsem takový idiot?― Odhodil jsem automat se slepými náboji a-. ţe na rozdíl od obětovaného kolegy nemají slepou munici. aţ temeno zadunělo. Ale hodně efektně – ve vzduchu vybuchla krev. Nějak si to nedokázali sesumírovat. Bagrbagrbagrbagr. jak si vbodávám do předloktí syndrenalin. Ideální. nohy v rozvázaných adidaskách poloţené přes roh psacího stolu. kdy mě mohli dostat – rozstřílet mě skrz stěny. Převalil jsem se na bok a zkroutil se do klubíčka. Rozdupal hrudní koš na archeologickou mozaiku. Propásli jedinou příleţitost. Kácel jsem se dozadu. ţe mě hromadná dávka naprosto smetla. „Überkráva. ale naprosto jim chybělo taktické uvaţování.― Nakopl jsem mrtvolu Kikuje. jasný? A moc se neškleb!― Orazítkoval jsem mu rituální jizvy v obličeji podráţkou. Snědl tři prsty.― Kéţ by to šlo vţdycky takhle rychle. Celá scéna vypadala jako líně se měnící polaroid z bouře fotoblesků na oscarovém koberci. Ale nedá se nic dělat. Vyhazované vnitřnosti pleskaly o zem. K ničemu. Narazil jsem na podlahu. Začal jsem padat o zlomek sekundy dřív. Slyšel jsem jejich opatrné kroky. Osvětlily místnost pekelným svítáním.― řekl Rosenzvaig a pohlédl na kikujského blonďáka. Kaţdý z nich měl steyr – a já měl nejasné tušení. Vyrval jazyk. Ať si jde za svým agentem z Baletu. ţe o mně Rosenzvaig i Kikujové slyšeli.― Dupl jsem ještě jednou. 81 U ústí steyrů se zvolna nafukovaly koule z plamenů. Pochopil to.― Ukazovákem jsem vypíchl obě oči. Všechny hlavně mířily na mě. Pokropil jsem ho dávkou. tělo povolené. Nedokázali si představit. Někdo řekl: „Ty vole. „Váţně si myslíte. Tím jsem zamaskoval. „Tak to zmáčkněte. Skoro jste mohli zahlédnout kovové morseovky dávek. Nemusel. Ale já uţ jsem ani nechtěl. podcenili mě. „Nesnáším. Stačilo to jen zmáčknout. kdyţ moje práce přichází nazmar. to bylo docela easy. Zhruba po šesti minutách se mi podařilo toho nechat a odebrat se do Rosenzvaigovy kanceláře. Nedovedli pochopit. nicht wahr?― Rosenzvaig: „Střelte ho do hlavy. ţe se jednu chvíli . 80 „To jsem tedy ale opravdu zaskočen.tři stěny kanceláře vyjely vzhůru a odhalily Kikuje rozestavěné do vějíře. Neměl jsem šanci uhnout. „Je to jenom kráva. Krev stříkala do půlmetrové výšky. Moţná byli špičkoví bodyguardi. Neměl jsem na ironii náladu. Zabořil jsem prsty do teplé rány v břiše a roztrhl jí. kdyţ se do toho dám. Hlava praskla. co dovedu. „Je to jenom obyčejná děvka. Zbývalo jich jedenáct.Krávo. Pro Kikuje to vypadalo.― Dal jsem se do pohybu. neţ ke mně dorazil hlavní roj střel. Přestali střílet. a škrábal se na svalově čtverečkovaném břiše. nohy ochablé. Coţ všech devět Kikujů udělalo. Poprvé se na jeho tváři objevila nějaká grimasa: vypadalo to jako hluboké zamyšlení. jak je moţné.― Rosenzvaig měl na sobě rozepnutou havajskou košili. Bagr.

Kulka. Ukotvení lanek ve stropě . Tak to ne. Rosenzvaig ještě nestačil zavřít ústa. tomu. Stejně stříleli dál. ale já jsem jim vzápětí zmizel z očí. Dávka. Dokonce ani neseděl za psacím stolem. Co se mě týče. Pátý a šestý to brali po zemi. Rosenzvaig uţ neměl otevřená ústa. Zbývajících sedm Kikujů mě napodobilo a krylo se za zkušebními kabinkami a policemi. mě upozornila. která mi zaječela u boltce. ţe se bodyguardi pustili za mnou. měl jsem dost času otočit ostří. dostal jsem tři Kikuje. ale netrefil se. Jak čepel stoupala podél protivníkova těla a knoflíky na blůze vystřelovaly jeden po druhém.bezmocně válím v louţi krve a tu samou sekundu jsem ve vzduchu a letím k jediné zbývající stěně. Kdyţ konečně ničím nebrţděna opsala nad našimi hlavami krvavý oblouk. Nestačili seskočit – ostatně ani nebylo kam – vršky regálů jim zmizely pod nohama a oni se propadli dolů. Takţe ho střely jeho spolubojovníků odnesly někam do kuchyňských spotřebičů. Zatímco šla nahoru. Jako první to odnesli Kikujové. Vytékaly mu z důlků a kličkovaly mezi provazci obnaţených lícních svalů jako huspeninové slzy. Dostal jsem se k prvnímu Kikujovi. odstříklo od čepele srolované cosi. Rosenzvaig nemohl být daleko. Nabil jsem. odrazil se a chytil se panelu zářivek. Prostě do těch regálů kopl. kteří pádili horem. Byli docela rychlí. Kikuj se na mě vyčítavě podíval roztrţenými očními bulvami. Určitě jste někdy viděli. která mi měla provrtat hlavu. Vrazil jsem ramenem do stěny – zapruţila – a strhl z ní mačetu. kde je to zasypalo. Dávka šla mimo. se zasekla do linolea. co ještě před čtvrtsekundou bylo Kikujovým obličejem. jak se kácí domino. Mačetu jsem měl ještě dole. Kulky rozcupovaly nějaké regály. Hlavněmi se pokoušeli sledovat můj pohyb. Vlna mě dohnala. Taky nebyl. začínal mi domino efekt docela leţet v ţaludku. aby nepřekáţela. Kikujové spustili střelbu. dopadl horní částí trupu na vrchní polici a padající regál mu přerazil páteř. Čtyři kikujští bojovníci skákali z regálu na regál v mých stopách a pokoušeli se přitom střílet. Zavířil jsem v otočce. Zastrčil jsem mačetu za opasek. V zatáčce se mihla šlachovitá postava. Na zákopovou válku jsem neměl čas ani náladu. Vykoukl jsem zpoza regálu a pokryl prostor nazdařbůh dlouhou dávkou. Jeden z nich se zachraňoval mohutným skokem do dálky. Odhodil jsem steyr. Střílel jsem při zemi. Cvrnknete a jede to. Mačeta se zabořila Kikujovi zespodu do brady a pokračovala dál. ale neměl jsem šanci. Ohlédl jsem se. levačkou jsem odrazil hlaveň automatu do strany. Ale nejlepší nápad měl sedmý Kikuj. Hmátl jsem po horní polici a vyšvihl se na regál. co stál nejvíc vpravo. Vytrhl jsem mu steyr z ruky a vrhl se stranou. Se steyrem v ruce jsem se hnal supermarketem po vrcholcích regálů a lakovaná dřevotříska pérovala pod podráţkami. Cestou jsem bezksichtovi sebral náhradní zásobník. Podle vzdalujícího se pleskání adidasek se vypařoval bludištěm uliček k východu. Odkutálel jsem se za regál. Neţ se znovu zaměřili. Zrychlil jsem tempo. Vrávorající No Face zůstal stát.

Přesto jsem se vyhrabal na nohy právě včas. NEMÁTE ŢÁDNOU ŠANCI!― Hlas byl zkreslený megafonem. Uţ jsem se zmiňoval. s pěticentimetrovou mezerou mezi záclonami (to sice omezuje pohyb odstřelovačské pušky do stran. Zavlál jsem na zářivce jako Tarzan na liáně. Ale pro to. stačí to). byl neozbrojený. které mi přinesla Jankowitzová. Vystartoval na mě s precizně provedeným kagi-zuki. Respektive to tak na první pohled vypadalo. kterou jsem od něj v Berlíně . Ale okna. která předtím přetékala povykujícími Argentinci. Rozhoupal jsem zářivku. ŢE JSTE UVNITŘ! VYJDĚTE NEOZBROJENÝ A S RUKAMA NAD HLAVOU. byla prázdná. která byla zavřená. aby dostal zajímavou zkušenost. „Rozhodně to bude zajímavá zkušenost. „KELLERE! VÍME. Naopak před supermarketem. ţe vypadal jako smrťácky natrénovaný a vysoce namakaný karatista? Nejen vypadal. aţ jsem si myslel. Spíš zmákli místní policii. jako by do něj někdo neopatrně strčil. Rosenzvaig se na mě podíval. Z jedné ze střech se zvedlo hejno holubů a rozčileně nad ní zakrouţilo. Vytáhl jsem camelky. který tam sebou plácnul na zem. Během prvních deseti sekund boje jsem mu usekl mačetou obě ruce. Hlavu se mi nepovedlo useknout jednou ranou. ţádná bolest v dohledu. Okruh se s lovci lebek nepaktoval. Ţe by začali spolupracovat s Minutemanem a GUMMOU? Ne. ţe ten přemýšlivý výraz před palbou byla fáta morgana. Poslední věta. Deset centimetrů nad hlavou Rosenzvaiga. JINAK TO TADY ROZSTŘÍLÍME!― 82 Venku nikdo nebyl. v nejvyšším bodě se pustil a dopadl v parakotulu na zem. jich teď bylo plno. ale poznal jsem ho. Z kaluţe vody u omláceného hydrantu vedly schnoucí stopy vojenských podráţek. o němţ jsem věděl. ale vydrţelo. na tři stovky. Stejně to tady zapálím. Ve tváři se mu nepohnul ani sval. ale kdyţ je snajprů víc. Jistě. Nechal jsem to tak. nebylo proč se snaţit o dokonalý dojem. Před vjezdem do protějšího domu uţ neparkovala auta. s jednou nohou vpředu. a ta. Syndrenalin stále fungoval. Cítil jsem se celkem fajn. ţe se mu říká nekoashi-daki – nízko posazený. Radost pohledět. Provizorně jsem si ošetřil rány. kdyţto tohle vypadalo na dvě. který přeskočil zábradlí u pokladen a miřil k přednímu východu.― pravil. Jen velmi málo lidí dokáţe plynule přecházet z kotrmelce do vzpřímeného postoje – a já mezi ně nepatřím. Lanko na jedné straně prasklo. a jedno z nich se zahoupalo.zapraskalo. Tam jich je slabých čtyřicet. strhl celofán a cvakl zapalovačem. byla nyní otevřená. abych se ocitl v cestě Rosenzvaigovi. dorazila k pokladnám a s triumfálním zapraštěním shodila poslední regál na chromované zábradlí. prořítil se nad vršky zborcených regálů. co si do tmavého průjezdu nacouvalo. jako by musela uvolnit cestu něčemu velkému. takţe to nebylo úplně férové. kde dřív auta nestála. jsem byl ochoten obětovat cokoliv. pořád visela na páteři a zbytcích kůţe. ŢE JSTE UVNITŘ! VYJDĚTE VEN. To nemohli být jenom okruţní komandosové z Lagrangova ucha. Ruce se mi leskly krví. to nebylo pravděpodobné. Vlna se prohnala pode mnou. Shodil ze sebe rozepnutou havajskou košili a zaujal postoj. „KELLERE! VÍME.

kterou se právě prohnal Tunguzák. Třeba byli v bezvědomí. „PĚT!― Prošacoval jsem Rosenzvaiga a našel klíče. „DEVĚT!― Nemohl přece spadnout daleko. „ČTYŘI!― Cípem havajské košile jsem otřel mačetu z nejhoršího. rukou a obličeji jako vlaţný. Přeskočil jsem zábradlí u pokladen a štrachal se mezi lehlými regály zpátky. Kovově to mlasklo. Západka tiše zajela. Zřetelně jsem viděl. KELLERE!― „Ne!― vykřikl jsem. „VÍM. „Dobře!― „TAK DĚLEJTE!― „Tak já jdu!― zavolal jsem. „KELLERE!― zařval Atašé. „DVA!― Dal jsem si posledního šluka. „ALE NEOZBROJENÝ! A S RUKAMA NAD HLAVOU!― zadrnčely výlohy Atašého hlasem. „SEDM!― Rozhlédl jsem se po hale připomínající tajgu. kterou jsem ulici pozoroval. KDYŢ VYJDETE NEOZBROJENÝ A S RUKAMA NAD HLAVOU!― Zazubil jsem se. jak se vlní na hranách předmětů. Viděl. Obtékal mě a klouzal po mých šatech. Natáhl jsem závěr steyru. eliminujeme vás. „JEDNA!― Odcvrnkl jsem cigaretu. . jak se přelévá po jejich povrchu. Stejně jsem je nemohl pouţít jako rukojmí. „DESET!― zahulákal Atašé. To musí stačit. „OSM!― Tady je. „ŠEST!― Vypravil jsem se zpátky k předním dveřím.slyšel. líně proudící rosol. Rokenrol. a rozhlédl se. 83 Vzduch kolem mě se chvěl. Někde pod regály leţeli Kikujové. Jankowitzové by se určitě taky líbil. Jestli byli naţivu. ŢE MĚ SLYŠÍTE! BUDU POČÍTAT DO DESÍTI! PAK NA SUPERMARKET ZAÚTOČÍME RAKETAMI!― Odstoupil jsem od mezery v roletě. „Ale nestřílejte!― „NEBUDEME. Zdvihl jsem steyr a zkontroloval. ale hlavně cítil. „TŘI!― Odemkl jsem přední dveře. kteří dokáţou drţet slovo. Jako kdyţ se pokoušíte jít po dně bazénu. „PROPÁSL JSTE SVOU ŠANCI! TEĎ ZAÚTOČÍME. tak o sobě nedávali vědět. „Jdu ven!― Venku se rozhostilo ticho. Z poloviny plný.― Mám rád lidi. kolik je v zásobníku. byla: „Jestli to uděláte. Okruh si na tyhle hry moc nepotrpí.

Běţel jsem. Expresní šrotovačka. Nic jiného se nedalo dělat. To je jedenáct výstřelů za sekundu. ţe jsem střílel zhruba sekundu. je samopal vzniklý modifikací útočné pušky – tím. mají střely vyšší rychlost. ţe přeběhnout ulici můţe někomu jako jsem já zabrat dvě a půl sekundy. jaké jsem schopen. která do hlavy vnikla nad levým koutkem úst. Steyr AUG Para. jak nejrychleji jsem dovedl. Uţ skoro čtvrt sekundy. Já jsem měl ani ne z poloviny plný zásobník na pětadvacet ran. aby mohl odstřelovač pálit podle libosti. tvář splasklou a plandající. Začal jsem střílet. Muţ stále padal. Byl to další z mých ne-zas-tak-debilních plánů. Čekali. nebo ţe před sebou vyvleču rukojmí a oni nás oba rozstřílí. ţe vypálím ven tou nejvyšší rychlostí. Ve chvíli. Muţ padal rovnou na mě. ţe tomuto typu byla osazena nová. muţ se naklonil a padal. kterým byli vyzbrojeni Kikujové. Okno v prvním patře bylo samozřejmě otevřené. kdy jsem kladl nohu na přerušovanou čáru uprostřed ulice. V letu jsem pustil prázdný steyr. odrazil se nohama od zdi a předvedl veletoč spojený se stojem na rukou. A já jsem pořád letěl. Skočil jsem. Proti slunci mu z hlavy vyrostl černý oblouk. ţe vyjdu ven s rukama nad hlavou a oni mě rozstřílí. prohnutý v zádech jako cirkusový . roztříštila horní čelist. oči zakalené. Letěl jsem. Kdyţ jsem se díval škvírou v roletě. nebo ţe vyskočím ven a pokusím se krýt za auto a oni mě rozstřílí. Muţ stále padal. Střely porcující vozovku začaly krájet auto. A já jsem schopen značné rychlosti. Minul mě o půl metru. Ještě stále byl ve vzduchu. Tři metry přede mnou stála u chodníku zrezavělá červená fordka. za jehoţ vraty byl schovaný obrněnec. Vletěl jsem do obývacího pokoje nohama napřed. To uţ mohli střílet jenom ti. Ale nečekali. kteří byli na střeše supermarketu. Mozek za ním vlál jako veselý fábor. Asfalt vybuchl. jak mu kulka. V běhu jsem se odrazil pravou nohou. takţe jsem ho neroztříštil. Běţel jsem dál. Dvě a půl sekundy je někdy aţ moc času. Z čehoţ plyne. dlouhá hlaveň. Dvě a půl sekundy k protějšímu domu. I kdyţ jeho první fáze tak vypadala. Vyřítil jsem se doprostřed ulice přímo před namířené hlavně tří stovek komandosů. Chytil jsem se parapetu okna v prvním patře. speciálních agentů a policajtů. Kadence je sedm set ran za minutu. Jak uţ jsem říkal: můj plán nebyl zas tak úplně debilní. odhadl jsem. opustily hlavně první kulky. Zasáhl jsem pět lidí na ulici a jednoho maníka na střeše. kdyţ jsem vyskočil na kufr červené fordky. 84 Nesrazili jsme se. Fordce explodovala okna a propadala se do sebe. Jeden projektil mi dzinkl těsně okolo hlavy.

ale nikdo mi nezatleskal. Stonoţka byla v sedmém patře. chytil balanc a neupadl. A z dálky zazněl starý známý song krve. Odstřelovač zaječel jako ţenská. Popadnout ze stolu prostřeného k obědu vidličku a vrazit ji někomu do oka je rychlejší. Kdyţ se odstřelovač hroutil(a). Na rozdíl od nich jsem měl namířeno. aby mi do něj nevlezla. Snajpeři se vyřítili ze zatáčky jako stádo černě oblečených nosoroţců. jak jsem si odvodil z tlačítek. Dům měl deset pater. Tak hezky popořadě.50 doslova rozstřílela po zdech. Vypadají jako hodně tlusté propisovačky a jsou určené k ničení vozidel. Černě oblečených nosoroţců ozbrojených odstřelovačkami McMillan. jak se k nim někdo řítí. Rozkročil jsem se pod schody. Naštěstí byl vyzbrojen těţkou snajperkou McMillan M87R a otočit takovou metr a třicet čísel dlouhou krávu zabere celé odpoledne. v té rychlosti jsem neměl čas to zkoumat. Odstřelovač. Pouţíval(a) náboje ráţe . běţeli v těsném shluku a chodba byla váţně dost úzká. Dopadl jsem na prošlapaný koberec. někdo otáčel volume plynule doprava. Pokoj potřeboval vymalovat. ţe měl poměrně úzké chodby. Zezdola se pro změnu blíţila ta stonoţka. „Vau.― řekl jsem rodině. málem jsem si amputoval nohu. Zablokoval jsem výtah otevřenými dveřmi. A někdo taky běţel po schodech z přízemí. Výtah zastavil v osmém patře. „Promiňte. se místo toho otáčel. vytrhl jsem mu (jí) z rukou mcmillana. Koberec byl na vyhození. Výtah.― řekl jsem pušce. Vyběhl jsem na chodbu. Co se songu krve týče. Vyrval jsem nohu ze stěny a začal si podupávat do rytmu. Odstřelovači ze střechy skákali po schodech z devátého patra. Jak jsem byl rozjetý. A také z toho. Hrnuli se na mě ze všech stran. aby mi ustřelil hlavu. Vletěl jsem do něj a praštil do tlačítka. Krev zněla čím . Kopl jsem do stěny a výtah se rozjel. Stejně teď potřeboval(a) obě ruce v obličeji. Výtah se ani nehnul. Hlava taky. Neprůstřelné vesty jim z téhle blízkosti byly platné asi jako… klišé vloţte sami. Pěšinka přestala existovat. ţe připomínala postavičky z kresleného seriálu. Vypálil jsem jev rychlém sledu za sebou. Proto zas tak moc nevadilo. Vytrhl jsem od opasku mačetu (proč jsem ji nepouţil místo té vidličky?) a snaţil se stěnu rozsekat. ţe kanady odstřelovačů ze střechy duněly nad mou hlavou.akrobat.50 Browning. Projektil se s cinknutím odrazil od konstrukce výtahové šachty. ţe mi noha zůstala ve stěně. jako kdybych střílel z automatu. Chodba rudě explodovala. Naštěstí stál v tomhle patře. Pětičlenná rodina se tlačila v rohu pokoje s tak vyvalenýma očima. Podle počtu nohou zřejmě stonoţka. Dveře vedlejšího bytu vybuchly. Bylo jich devět. ţe v pětiranném zásobníku zbyly jen tři náboje. Moţná to dokonce byla ţenská. který jsem tak dlouho neslyšel. pevně zapřel mcmillana a čekal. Ostatní jenom perforovala děrami o velikosti podšálků čajového servisu po babičce. Výhodou tohohle domu bylo. Menší problém byl. Namířil jsem na ulíznutou pěšinku a zmáčkl spoušť. Pustil jsem snajperku a sáhl k opasku pro mačetu. Na odpočívadlo ţuchla poslední mrtvola – a v tichu zabubnoval zdola se blíţící dupot. jak je někdo zevnitř prostřelil. Dva komandosy ráţe . Za dveřmi vedlejšího bytu bylo slyšet. kterému jsem prosvištěl nad ulíznutou pěšinkou.

začal sjíţdět po schodech. stačili vystřelit dva – a oba minuli. čeho bych se mohl chytit. Nevydrţel jsem čekat. Ţhavá tlaková vlna mě katapultovala. Krev ohlušovala. plachtících uší a plivancovitých očí. Začali utíkat. bylo. Za oknem se kolébalo gravo. Prohnal jsem se rudou vlnou jako na surfovacím prkně. Uţ jsem v tom zase jel. Lívanec Keller. Zřejmě se mnou hodlali odpálit celý barák. Čím byla blíţ. Kdyţ jsem se na ně s řevem vyřítil. aby přeletělo střechu a mohlo se na mě snést shora. Pilot na mě vytřeštil oči. Staré návyky jsou tak sladké. ale ve stavu. Někdo po mně ze střechy protějšího domu vypálil raketu země-země. S mačetou nad hlavou jsem se vrhl ze schodů. kdyţ se pokoušel ujet výtahem. Jeden mi padl pod nohy a kdyţ jsem na něj šlápl. Chtěli mě tu uvěznit. „Tak pojďte. 86 Nezasáhla mě přímo. Ale co se děje. Posledního jsem dostal.― Protočil jsem mačetu v ruce. aţ z nich bolí zuby. prokopl mu hlavu. Naštěstí jsem na sobě měl košili s dlouhými rukávy – kdyţ jsem sjíţděl po hromosvodu. Stavěli v pátém patře barikádu. Minul jsem okna sedmého patra a stoupal čím dál pomaleji. Střechu přeletělo gravo. Odstříkl jsem mačetu. rozsekaných hlav. zaryla. Hluboko pode mnou dvorek zalily plameny. samozřejmě. pokoušeli se bránit. jsem zahlédnout stačil. mě to těţko mohlo zastavit. Na úrovni prvního patra jsem se od činţáku odrazil a skočil. kolik má párů nohou. tím lépe se dalo odhadnout. třicetinoţka. S chechotem jsem se z něj vypotácel. Byl jsem kombajn. Tasil jsem mačetu a oběma rukama ji vší silou zasekl doprostřed předního skla. spíš tak dvacetinoţka. I kdyţ je fakt. Zasvištěla. Pak všechno zmizelo v lavině krve. tak ţe mu v devatenácti metrech nad zemí vypluje před vznášedlo neukázněný chodec. A pád z takové výšky nepřeţiju ani já. Nebyla to stonoţka. Během chvíle začnu klesat a nikde nic. otočil se a s pochechtáváním se vrhnul zpátky. Vystřelil jsem k nebi a za letu dělal salta. stoupl si na něj a za jízdy jsem stačil vykostit dalších pět. pár ran jsem schytal. v jakém jsem byl. Vír uťatých končetin. Druhou nohou jsem se odrazil. Trvalo to jenom pár minut. Jestli něco nečekal. šoupl ji za opasek a vylezl oknem do dvora. Taky dobrý. čas na počítání jsem neměl. tři komando střelci se mě snaţili zasáhnout a dole se uţ zase ozýval hluk. Výtah se pochopitelně ani nehnul. Coţ úplně stačilo. Naklonil jsem se nad zábradlí a kulka mě minula.― zachechtal jsem se. A zůstal na ní viset. ţe to odhaduju. Sjel jsem na komandosovi do sedmého patra. Svět se rozmotal do svištících čar. ale daleko nedoběhli. ţe gravo na opačné straně domu začalo stoupat. zabalil jsem si do manţet ruce. Samozřejmě. Jenţe na zem jsem nikdy nedopadl. Brzdil jsem podráţkami a nechával nad sebou dva sloupce omítkového prachu.dál hlasitěji. 85 Nakonec to byla šestadvacetinoţka. . Stonoţka se blíţila. Poslední. se do betonového dvorku osm metrů ode mě. „Tak pojďte. se všemi vyztuţovacími implantáty. co jsem viděl.

Neměl přilbu. Zatímco s nepříliš vynalézavým „Ááááááááá― mizel ze scény a pokoušel se mě za letu provrtat dávkou. ţe studuješ na Venuši ekonomii. Psycho. Pocítil jsem iracionální záchvěv pýchy. Z prostoru pro přepravu cestujících na mě mířili tři komandosové Okruhu.― Začaly do nás bubnovat střely. Vyklonil se z bočního okénka se samopalem Beretta 12S zapřeným o bok. ona si to totiţ myslí. nebo to do tebe našijeme.― „Teda ţurnalistiku. ţe ztemněly pokoj neočekávaně proťal blesk.― Nevypadal na devatenáct. přistaň. „To ti řekla máma?― „Jo. Popadl jsem volant. Trhlo to s námi a gravo málem udělalo kotrmelec vzad. V obvazech zabublala krev. jako by se s ní narodil. Jsme po tý cestě ze Zairu docela nervózní. Pilot s tím nic dělat nemohl – ale spolujezdec ano. Nechtěl se samopalu pustit. půjde nahoru daleko rychleji. „Ahoj. Vyrovnal jsem gravo a sundal nohu z rychlostního pedálu.Ramenní klouby zapraskaly. „Táti. To mělo za následek.― řekl jsem. je ambiciózní. Vlastně jsem se nemusel omlouvat. Neţ jsem si stačil uvědomit. Na jednu šílenou chvíli jsem měl pocit. protoţe kdyţ jsem přišel k sobě. Hlava se mi zaboňla do opěrky aţ po uši a komandosové se chytli sedaček. Nemohlo to trvat víc jak sekundu. Odhadoval jsem. co říkám.― Ušklíbl se. pád ze tří metrů na oţehlý beton ještě nikdy nikomu . Pustil jsem se pravačkou. 87 Vznášedlo bylo dva metry nad zemí. jakoby jim někdo vraţdil oblíbenou akvarijní rybičku. nebude stát za nic. Pistoli drţel. popadl ho za hlaveň a trhnul. gravo stále klesalo do chřtánu hořícího dvorku a překlápělo se čumákem dopředu. jinak zítra.― „No. takţe šel s ním. ty jsi vyrostl.― odpověděl. A taky dělal. působil starším a mohutnějším dojmem. Za uchem mi zacvakaly pojistky pistolí. Jednoho z nich jsem znal.― „Ţurnalistiku. blond vlasy mu padaly do čela a na tvářích se uchytilo světlé strniště. ţe je o něco větší neţ já a určitě namakanější. Nikdo mě nezastřelil. Otočil jsem se. Pýchou jsem málem praskal. neţ kdyby se vytasil s mrtvolou. Ví. ţe pilot vyletěl z okénka na druhé straně. vyletělo ze mě: „Jeţíšikriste. „Ahoj. Sonny. chytil jsem se za rám bočního okna a vletěl do grava nohama napřed. Někoho mi to připomnělo. No prosím. „Myslel jsem. Dupl jsem na booster a gravipláty zaječely. Za francouzským oknem zahřmělo a vzápětí se hustě rozpršelo. ţe kdyţ mě Atašému aportuje ţivého. na schůzi správní rady Carlsson Industries. Nevšímal jsem si toho. Gravo začalo klesat rychleji. Vrhl jsem se k volantu a… Nejvyšší čas jít spát. Zamrkal jsem. tati.― řekl Sonny. „Sonny?― „No?― „Promiň.― řekl jsem a otočil volant o sto osmdesát stupňů.

není moc prostoru na manévrování. Byl to německý tank Krauss-Maffei Leopard 2. které nemám šanci přeţít. které odevšad zaznívaly. ale během pár sekund jsem měl přeraţená čtyři ţebra a po bradě mi crčela krev. Zněly tlumeně a nějak pomalu – v porovnání s rychlostí. vypukne střílení. Podle zvuků. ale nezdálo se. no ne? Děcko se mě během vyklopení pokusilo zastřelit. Z dálky se blíţily kroky. se zadrnčením se zarazila do opěrky a zastudila mě do ucha. kam schovali obrněnce. ozýval se jenom můj zrychlený dech. se sem stahovala celá divize. Pak jsem na to doopravdy šlápl. ţe aţ sem kroky dorazí. Airbag se mě pokusil udusit. Jeden blok střídal druhý ve zběsilém tempu. jak jejich pěsti naráţely na moje kosti. Z ulice. proti povrchu ze sintrovaného titanového prášku se ocel nechytala. ţe bych mu tím přidělal nějaké potíţe. Střílet tedy moc neuměl. Jenţe to nebylo obrněné vozidlo. . Hodná mačeta pokračovala v pohybu. ale tou jsem jim mohl maximálně nadělat z tepláků třásně. ten vpravo B. Vrata ze dvora byla zavřená. Měl jsem mačetu. kde máte tank a havarované gravo. Během chvíle mě zatlačili ke zdi. Potřeboval jsem se dostat do průjezdu. Bez jediného slova se do mě pustili. protoţe vzápětí jsem byl zase na nohou. Netrefilo se.neublíţil – ale to víte. propíchla. Vyskočil jsem na pásy a škrábal se na věţ. Na tanku se s bouchnutím otevřel poklop a prostovlasý kapitán s tankistickými brýlemi na nás zazíral. Tepláky byly černé a pokoţka postav chromované lesklá. Dvě vysoké postavy v teplákových soupravách. Ten vlevo měl na hrudi vyšito písmeno A. Pak jsem šel poprvé k zemi. Roboti. ze schodiště činţáku a samozřejmě i ze dvorku. kluk je čipera. No jo. Zuby vrzaly. rodičovská starostlivost. Vzápětí jsem zase letěl dolů. ale oni před ní v pohodě uhýbali. Věděl jsem. jak jsem je tiskl k sobě. ale to byl jenom tvrdý páchnoucí mţik. V chumelenici plastových třísek jsem se vehnal do průjezdu a narazil do zadku obrněného vozidla. kterou náraz prohnal skrz sklo. Nejraději bychom ty děcka chránili celý ţivot. Ohlazené dlaţební kostky mi pleskly na tvář pleťovou masku moči a odpadkového šlemu. Vytrhl jsem ji a vykulil se ze zdeformovaného vznášedla.― zahulákal jsem z okýnka a vytrčeným palcem a malíčkem jsem si zakvrdlal u tváře. Kdybych se mu víc věnoval… „Já ti zavolám. Otevřel jsem je. Průjezd jako by byl najednou izolovaný od okolního světa. občasné zazvonění mačety a hlasité KRAK. strojovou přesností. Z kikujských průstřelů teklo a syndrenalin vyprchával. KRAK. Podařilo se mi toho vlevo pětkrát za sebou seknout do ramenního kloubu. Snaţil jsem se vykrýt alespoň nejhorší rány. Mazlivka. Ale to je moje chyba. řezali do mě s… no. Cool. v jaké se míhaly naše ruce a nohy. Zčernalá čepel mačety se mi před očima slévala v negativní šmouhu. naštěstí ho mačeta. Holé lesklé hlavy jen s lehkým náznakem obličejů byly naprosto bez výrazu. Rychlostí se mi vyrovnali a jejich údery byly jako rány nastřelovacím kladivem. Navíc v průjezdu. Hodná mačeta. KRAK. KRAK.

Nezkoumal jsem. Kdyţ tam vlezete. Teď nebo nikdy. Střelce jsem vybouchal zadním poklopem z tanku. a vypadalo to. „Čtyři v tanku a běs!― zaječel jsem. Podráţky sykly o klenbu. To uţ jsem věděl. Roboti uţ byli na tanku. Naštěstí lidská. ţe se můj pád nepokusí zabrzdit. Nad poklopem se zaleskla tvář bez výrazu. ţe tentokrát mi to moc nevadilo. Chňapnul jsem ho za vlasy a dekapitoval jediným čistým sekem. KRAK. ale to sem teď nějak nepatří. Uvnitř tanku se nacházela nekompletní osádka – řidič a střelec. Hlava stekla do tanku. Vycenil jsem zuby a pokusil se Áčku obouruč odseknout hlavu. Pro ty. Hlava mi zůstala v ruce. Bylo mi jasné. kdo se zde momentálně nacházejí. Ještě jsem nedopadl na tank a samopaly komandosů se rozblikaly. Béčko se pokusilo chytit mě za ruku. Stejně jsem nechápal. Ţe se nestydí. dokud jsem mu berettu nevyrazil a dokud se nezhroutil se zakrváceným obličejem. Přesně něco pro mě. Kapitánovou hlavou. proč jsem si vzpomněl na Jankowitzovou. Z kapsy u sedadla jsem vydrapl berettu a dvakrát vystřelil. Šel jsem k zemi podruhé. Nemůţu za to dát ruku do ohně. Vyplivl jsem krvavou slinu i se dvěma zuby. se zmáčkl v oblacích úlomků skla a zmuchlané kastle.) Na pancíři se roztančily jiskry. po mně začnou střílet. ale propáslo ji o zlomek vteřiny. (A izosporické výtrusy třetí. Do průjezdu vběhly vojenské boty. KRAK. ţe směrem od přibíhajících komandosů se ozvalo něco jako obdivné vydechnutí. V poklopu vystřídala řidičův zadek čísi hlava. práce druhá. ţe úterý dvaadvacátého února bude nakonec celkem příjemný den. jestli je to A nebo B. ţe mě urychlí a popoţenou směrem k oblíbeným dlaţebním kostkám. A si vychutnal předloktí. v tmavém. ale přísahal bych. všichni. ţe vnitřek tanku vypadá jako v Indiána Jonesovi trojce: klaustrofobik by v něm nevydrţel ani sekundu. Kapitán tanku na to z horního poklopu stále zíral. vysekl jednu velice křivou hvězdu na jedné ruce. Bez šance. KRAK. . kdo si myslí. předek zaparkovaného auta. v níţ jsem nedrţel mačetu. je to jako byste si oblékli o číslo menší svěrací kazajku s podšívkou z kovových hran. Byl to zvuk. jako kdyţ zařve tyranosaurus. Kulky cinkaly o ocelovolaminátový pancíř. Roboti se ho snaţili vypáčit a můj příjemný den mi zkazit. vytlačil řidiče předním poklopem a zaujal jeho místo. Moje levačka. Horní poklop zasténal. Bez ohlédnutí jsem vyskočil na popelnice za mými zády a s wrestlingovým řevem se na oba roboty vrhl. Nevypadalo. Řidič rval z rozepnutého pouzdra devítku berettu. jak se tam vešli. Praskla další dvě ţebra. KRAK. Rozměklou kapitánskou lebznu jsem mrsknul k periskopu. a zabouchl jsem mu poklop před nosem. řidiče jsem praštil tím. páchnoucím průjezdu. proboural vrata a vyjel na ulici. „Tak – ty – budeš – zlobit – jo?― mlátil jsem ho zuřivě kapitánovou hlavou. Z posledních sil jsem se vymrštil. ţe je neporazím. Obdiv je jedna věc. tělo zahučelo zpátky do tanku. který mi bránil ve výjezdu. ţe by ho to nějak zvlášť zabolelo. kterou mělo na lebce.B mi roztříštil klíční kost. co bylo po ruce. Vodou chlazený vznětový dvanáctiválec zaburácel. obemkla temeno Béčka a pak jsem tam. Mačeta prošla krkem dva centimetry nad ţelezným límcem poklopu. Skočil jsem za ním. 88 Začínala se z toho stávat pěkná tradice: kdykoliv se objevím na Absalón Rojas v Santaigu del Estero. Vůbec netuším. Nastartoval jsem. Západka cvakla. Je fakt.

Některé děvy v téhle pozici dokáţí viset celé roky. Čistě kdyby mi chtěl jeden z těch šašků s raketou země-země můj příjemný den taky kazit. Odjíţděl jsem středem ulice zahalen oblaky kouře. na níţ se houpaly doteď. znáte to. S dívkou. na kterou chtějí přelézt. Otevřel jsem oči a našel v mířidlech druhou výlohu vlevo od hlavního vchodu. Přece není malé dítě. Proč jí nedopřát špetku radosti? Tyhle věci nakonec ve vztahu stejně rozhodují asi jako barva ţokejova kostýmu při proutěnkách. jak se zpívá v písničkách – ale kde má člověk pořád brát sílu vyplňovat znovu a znovu jejich . Kdyby to byla první varianta. který vyběhl z průjezdu. Poklop odletěl a do tanku se vevalil kouř. Ten kluk to má prostě v krvi. 89 Jaderný výbuch to nebyl.62 mm ji sundal ještě ve vzduchu. Kdyby ovšem platila varianta číslo dvě. Nabil jsem kanón. Rozdílné zájmy. ale té. Ze střechy zasvištěla první raketa. supermarket chvějící se na obrazovce zaměřovače byl snadný terč. Jakmile jednou rozšifrujete vzorec jejich chování. co se mezi námi rýsovalo. pomyslel jsem si. Ale silně ho to připomínalo. Zaměřovač zeleně bzikal a trochu házel obrazem. bych asi chodit nemohl. Nikde ovšem nebylo psáno. který na nás holky praktikují od počátku věků. Otočil jsem věţ dozadu. nejsou tak nepochopitelný. Ale nehodlal jsem opustit scénu bez rozloučení. Viděl jsem. oddělila postavička. jak to je. Cvakl jsem přepínačem automatické střelecké obrany a protiletadlový kulomet ráţe 7. nevykašle kvůli jednomu kuchnutí? Nebyl jsem schopný rozklíčovat. klidně bych i přilezl. jestli je to standardní dělání fórů plus známá hra na upevňování pozic ve stylu „ty přilezeš první― nebo jestli váţně nedokáţe rozchodit trochu toho násilí. skočila do jednoho z aut a vyrazila za mnou. které se zvedá kufr při pohledu na první kapku krve.Uprostřed Absalón Rojas jsem se na pravém pásu otočil a odpálil z výmetnic sadu dýmových granátů. Zavřel jsem oči a snaţil si vybavit vnitřní uspořádání Rosenzvaigova paláce. Ţenský. 90 Myslela to Jankowitzová s tím demonstrativním odchodem váţně? Přece se na to. se uţ jednou prackou drţí. Tak fajn. Hvízdla druhá raketa. ţe sama Jankowitzová vůbec ví. se ještě nepustily. ale jinak v pohodě. Auto se Sonnym za volantem mě dohánělo. Větve. jak se od chumlu. Stejně by mi nedali pokoj – páčený poklop souhlasně zasténal – a o barikády v ulicích a narychlo pokládané protitankové miny jsem nestál. Upozornění: Střílet kumulativním střelivem na nukleární elektromagnetické zařízení se nedoporučuje. Stiskl jsem spoušť kanónu. mám problém. Nezapomínal jsem na konkurenci agenta z Baletu: Moţná se nacházela v krizovém momentu opičího přeskoku – chvatu. Přestoţe jsem se vzdaloval poměrně rychle. Předal jsem řízení autopilotovi a propasíroval jsem se králičí norou na místo střelce vpravo ve věţi. Panty horního poklopu praskly.

dokonce předkem mírně nahoře. Většina aut stála proto. Jenom kulomet. V jednom z aut. Tank stál v normální poloze. Val. . které minulo boční průzor. Někteří řidiči na mě začali troubit. Vyprostil jsem se zpod mrtvého těla. Pouliční lampy to ohnulo jako kloubová brčka. ţe věţ nešla otočit zpátky a hlaveň zůstala ohnutá nahoru. Zvuková tsunami burácela sluchovody jako tobogánem. Kov byl zevnitř vlaţný. ukazovala jeho fotografie a hovořila s ní o tom. Po robotech ani památky. jako by najel na val. Pokusil jsem se zastavit tank. Dokonalá termoizolace. „Nemáte se srát do něčeho. A potom ani to ne. zkroucených traverz a cihlových hrud. Stejně bez problémů se mi podařilo dojet po melodicky praskajících střechách automobilů na hlavní třídu a odtud přes hromady spečené sutě na dálnici. jako by měl Krauss-Maffei Leopard 2 permanentní erekci. byl asi metr a půl vysoký. Čtyřtakt chytil hned napoprvé. Jejich troubení jsem nenechal bez odpovědi. jak se jmenuje křestním jménem. Výbuch nukleárního magnetického superrezonátoru – lepší neţ Viagra. Přešly do stavu neexistence během mrknutí oka. Tady – dvanáct kilometrů od místa výbuchu – uţ byl relativně klid. Deutschland deutschland über alles. aby se mohli shluknout do hloučků a navzájem si rozčileně ukazovat na černý oblak. 91 Nejbliţší budovy to prostě sfouklo. těţko bych ten val překonával – s tankem jsem se přes něj přehoupl bez problémů. Tlaková vlna nadzvedla zadek Krauss-Maffei Leopardu 2 do pětasedmdesátistupňového úhlu a hrnula ho rozţhavenou ulicí před valící se stěnou z plamenů. který se vznášel nad městem. u jehoţ úpatí jsem se nacházel. Poskytlo jim to příleţitost. Bohuţel tank neměl klakson. Dívat se ven bylo jediné. kdyţ tuší tajenku dopředu? Taky mě napadlo. Jak jsem se po výpadovce vzdaloval od Santiago del Estero. abych vyhlédl. Tělo mi zimničně vibrovalo a z nosu na ovládací panel kapala krev. bylo všude ticho. a po Antoinové tajuplném zmizení – nemohou se tedy znát! Ale je pravda. Vzduch byl tak plný převracejících se vznášedel. Asi se jim nelíbilo. Leţel jsem v samém předku tanku. co jsem momentálně zvládal.emocionální kříţovky. Ani jsem mu nestačil zamávat. Podle wenglerek jsem byl mimo sotva pět minut. letících autobusových zastávek a ohně. které stály dál od epicentra. ţe často Stelle o Antoinovi vyprávěla. ale nějak jsem nemohl pohnout rukama. Kdyţ jsem se probral. Domy. aţ nakonec teprve před dvěma roky. ţe je řidiči zastavili. ţe v něm nebylo místo pro kyslík. do čeho vám nic není. aut. šňůra zastavených aut postupně řídla. jak jedné noci bez jediného slůvka rozloučení odešel. se změnily v kusy betonu. které se hnaly městem jako meteorické roje. Proto je zřejmě Stella proti němu od počátku tak nepřátelsky naladěna! Probral jsem se.― řekl jsem jim a zkusil nastartovat. Dopravní zácpa pro mě naštěstí nebyla problém. ţe nevím. Jediný menší problém byl. Obé bylo většinou policejní. se mihla vyvalená tvář Sonnyho. Kdybych seděl v kterémkoliv jiném vozidle. nasoukal se na řidičovo místo a se skřípěním otevřel poklop. stěna nebyla strmější neţ šedesát stupňů. navátý v nejuţším místě ulice a sloţený z mrtvol a dopravních prostředků. ţe se valím po střechách aut a zanechávám povykujícím majitelům slisované kovové placky. na sobě bezhlavou mrtvolu kapitána a kmitající boční průzor dva centimetry od nosu.

tím rozevlátým. co k němu naposledy usedla. „Vrátil jsem se a nehodlám uţ nikdy odejít. „Nikdy. Neslýchané! Při vzpomínce na to Joanina tvář potemněla hněvem Takhle nevhodně ţertovat o odkazu jejich předků a především jejich otce. Kdosi zaklepal na dveře. Všechno mizelo. Svět zezelenal. A kdyţ mu to předevčírem vytkla. jako bych se právě účastnil pokusu o znovuspojení Pangei a měl přitlačit Afriku blíţ k Americe. Joan odloţila nedopitou sklenku na zavřené křídlo koncertního piana – jak uţ je to dávno. Ne. který… Joanina krásná tvář posmutněla a hluboké oči se zaleskly stopami slz. zasazených v diamantovém náramku obepínajícím její křehké. Má přece plno jiných starostí. Anastázie Pildebrantová Jeho očí ţár Kapitola první Noc byla vlahá a plná šeptajících příslibů. jejich rodinné sídlo. běţeli ke mně řidiči. ţe by snad mohli prodat Bella Worth. Joan Bredfordová stála u francouzského okna. broušené sklenky a hleděla ven. Klopýtavě jsem minul patník a zřítil se ze svahu do blátivého pole. Uţ skoro půlnoc! Nejvyšší čas jít spát. jak jsem narazil bradou na beton. Začal rozdávat namíchané pití a nabízet loupáčky. jenţ svými finančními výstřelky opět hrozil zatíţit jiţ tak neúnosně zadluţenou firmu.― proneslA. Zastavil jsem tank. někdo přelaďoval na jiný kanál. Vyškrábal jsem se z věţe a spadl na dálnici. cítila ji kaţdým pórem své krásné. nebude stát za nic. Jen by ji zajímalo. okouzlujícím a přesto tak nespolehlivým bohémem. alabastrově jemné tváře. Jednou rukou. ţe se pravidelně . sálající z noci. Kdo by to mohl být? Její bratříček zajisté ne. Cvakly mi zuby. Joan překvapeně vzhlédla. „Marranar Keller! Marranar Keller!― Leţel jsem v bahně. ţe ji čeká velké překvapení… Joan jen doufala. navrhl jí rozpustile. nikdy Bella Worth neprodá. Přes jeho bručounskou povahu o něm věděla. kterou Joan převzala po smrti svého otce. Bylo to. Například s mladším bratrem Haydenem. Ale dost. útlé zápěstí. na schůzi správní rady Carlsson Industries. co její vrchní účetní pan Dobkins myslel tím. jak sebou moje tělo cuká v křečích. Cítil jsem.― Svět se mi ztrácel. nikdy. Přesto se však bránila nočnímu kouzlu podlehnout Vţdyť to byla přesně taková noc. A nešvindlovat. ţe bude příjemné. Potom zčernal. Nesmí jiţ na něj myslet. V rukou měli montáţní páky a hevery. zamyšleně krouţila zbytkem lahodného vína na dně drahé. zvykla si. za jaké před třemi lety zmizel bez jediného slůvka rozloučení On. ţe má srdce ze zlata a ţe by ani mouše neublíţil U tanku zastavila auta. jako kdyţ si dáte před oči školní pravítko. trhal sebou a nebyl schopen udělat vůbec nic. jinak zítra. ponořila své štíhlé prsty do chladivých černobílých kláves a nechala se unášet svým oblíbeným Wolfgangem! – a podívala se na zářící ciferník hodinek. Vnímala vášeň.Soustředil jsem se.ntoine a stále přitom vlastně hleděl na Stellu. Bahno pode mnou mlaskalo.

„Jsem tu a uţ nás nikdy nic nerozdělí. nebylo osamění věru Joaniným problémem! Joaniny tváře polil tmavý nach. ţe ji šálí smysly. Vzlykla a přitiskla se k němu. podmanivou vůni. snědé ruce. tak silná. do jejího sálajícího lůna. jsem . při níţ se jí vţdy podlamovala kolena. ţe zůstane v Bella Worth přes noc.― Ustupovala a kroutila hlavou. „Ano. v nichţ stála Stella.― vydechla třesoucím se hlasem nakonec. teď navíc jen nedokonale zahalenými Joaninou noční košilí. Ale to uţ byl Antoine u ní a ona ucítila tu jeho známou. „To nemůţeš být opravdu ty. které skrápěly Joaniny líce. Joan se od svého bývalého manţela odtrhla a obrátila zrak ke dveřím. „Joan?― ozval se ţenský hlas. chuť. „To je přece pan Bredford!― Antoine odstoupil od své tři roky neviděné manţelky. má lásko. který vedl do pokojů sluţebnictva v západním křídle. Cítila. kterou měla před ústy. „Vrátil jsem se. ţe to před třemi roky navěky zemřelo – palčivá ţádost. „Jemináčku!― vykřikla paní Bagwellová. která se měnila v ţár klouzající celým jejím tělem jako zlatý šíp aţ dolů.― postoupil k ní Antoine. kterou tam zanechával. toto se přece nemůţe dít doopravdy! Ne po třech dlouhých. kdy Joan vstávala – a sluţebnictvu uţ přece dovolila jít spát před několika hodinami! „Vstupte.― zvolala Joan Bredfordová rozechvěle. ţivočišná touha.― Hryzla si kloub ručky. menší blondýnka s vyzývavými křivkami. Leč nebylo tomu tak! Ano! Byl to Antoine! Kapitola druhá „Joan. Nejlepší kamarádka Joan Bredfordové Stella Maxwellová po dlouhém přemlouvání opět svolila. jak se v ní probouzí to. ţivý sen… Ale tento sen byl aţ příliš skutečný! „Joan. „Jsem to já. Ano. Za francouzským oknem zahřmělo a vzápětí se hustě rozpršelo. Dveře se otevřely a… Ztemnělý pokoj neočekávaně proťal blesk. aby Joan nebyla sama – ale podle toho. aby nevydala ani hlásku.vracívá ze svých nočních jízd aţ kolem šesté ráno. o čem si myslela.― řekl svým hlubokým hlasem. kdyţ ji uchopily jeho silné.― pravil. kdyby si snad někdo chtěl na madam dovolovat. a snaţila se sama sebe přesvědčit. aţ se Joan celá rozechvěla. Za Stellou stálo vyděšené sluţebnictvo. stiskla zvonek. co činí. Jeho silný jazyk vznikl mezi chvějící se plátky jejích růţových rtů a ona vnímala důvěrně známou chuť. a nebránila se. paní Bagwellová ve svém staromódním krajkovém čepci a starý věrný Keller s pohrabáčem v ruce.― „Nepřibliţuj se ke mně!― vykřikla a neţ si stačila uvědomit. paní Bagwellová. A kapky byly stejně velké jako slzy. Ne. mučivých letech! Moţná jakási vidina. a stále přitom vrtěla hlavou. který ji vţdy pohladil po rozpálené pokoţce jako chladivý samet „Joan. co teď viděla. Na tento polibek čekala celé věky. Ne! To nemůţe být pravda! Jsou tomu uţ přece tři roky… Joan si přitiskla ruce na ústa.

„Nikdy. mluv!― vyhrkla rozčileně Joan.― opravila se vzápětí. „Především Joan. Proto je zřejmě Stella proti němu od počátku tak nepřátelsky naladěna! Ano. Joan jen ztěţí zadrţela výkřik.― „Leč jeho tělo se nikdy nenašlo.to já! Dobrý večer. „Vrátil jsem se a nehodlám uţ nikdy odejít.― řekla vyzývavě Stella. jak jedné noci bez slůvka rozloučení odešel. nebo spíš noc. který jako by nebyl tím rozesmátým. Antoinova věta zůstala tedy pro ni nedořečena a Joan se propadala kamsi do temných hlubin mdlob a zapomnění. „Ne. „Máš.― „Spíš noc. a která se jí dnes jevila záhadná jako tvář sfingy. „Ta tajemství. jehoţ Joan znáva-la. ţe ti to brzy prozradím.― dodal – jak se Joan zdálo – poněkud výhruţně.― pronesl Antoine a stále přitom zvláštně hleděl na Stellu.― pravil Antoine. Co to právě řekl její manţel? Jaká TAJEMSTVÍ týkající se jejího milovaného otce?! Co to má ZNAMENAT??? Měla pocit. týkají Joanaina otce a mého tchána!― V místnosti se rozhostilo ohromené ticho. ţe snad kaţdou chvíli omdlí.― řekl zamračeně muţ. kaţdičké místečko. jemuţ Joan nerozuměla. co by mohlo více objasnit jeho záhadný skon… Neotálej jiţ ani vteřinu!― „Dobře tedy.― odvětila náhle velmi bledá Stella.― podotkla Stella podivně odcizeným hlasem. tak tomu určitě bude. ach aţ příliš často . o které si vţdy myslela. Jak zvláštně studeně zazněl tento hlas v noci plné vzbouřených emocí! „Ano. ukazovala jeho fotografie a hovořila s ní o tom. uvolněným Antoinem.― pravila škrobeně Stella Maxwellová. ale to vy velmi dobře víte. aby se dozvěděla to. „se. ţe na ni zná důvěrně kaţdé. „Jestli snad víš něco. Ale slibuju. „Nemám pravdu?― obrátila se na svou nejlepší přítelkyni. jeho cessna se zřítila kdesi nad nedozírnými pláněmi Jiţního Pacifiku. Antoine. ţe?― opáčil se zvláštním výrazem ve svých kávově hnědých očích Antoine. aţ po Antoinově tajuplném zmizení – nemohou se tedy znát! Ale je pravda. vy nás děsíte! Jaká to strašná tajemství nám chcete odhalit?― Antoine si Joaninu přítelkyni prohlíţel s jakousi zvláštní nechutí. „Joanin otec je přec mrtvý. jako by Stella znejistěla. Joan se také zdálo. jak se celý svět kolem ní hroutí jak domeček z karet.― odpověděl jí Antoine a podíval se na Stellu pohledem. „To.― „No a odkáď ste se to vlastně vrátil? Kde ste to tři roky byl?― zeptala se paní Bagwellová a vzápětí se pleskla buclatou růţovou dlaní přes ústa. „Váš otec totiţ…― Ale běda! Joan nebylo souzeno. ţe často Stelle o Antoinovi vyprávěla.― zašeptala Joan a očima se vpíjela do Antoinovy snědé tváře. „Proboha. milá slečno. jenţ se jí dral na rty. „Ta moje pusa nevymáchaná! Ţe si ji nedám na zámek! Vţdyť mně do toho nic není!― „Ale to by určitě zajímalo nás všechny – i Joan. „Pane Bredforde. Se Stellou se přece seznámila teprve před dvěma roky. „Pokoj jeho duši. Moţná uţ velmi brzy. co se jim Antoine chystal sdělit! Její těţce zkoušené nervy nevydrţely nápor této osudové chvíle a Joan zničehoţnic pocítila.― prohlásil pojednou neočekávaně. „ti nemohu nyní říct. z nichţ často.

― „Ale já to musím vědět! Musím!― zašeptala Joan vyčerpaně. Kellere. Posadila se na posteli a poloţila dlaň na jeho chvějící se ruku v bílé rukavici. Jeho pohled přitáhl nůţ na máslo poloţený na okraji talířku s čerstvým.― zamumlal.― vypeskovala se okamţitě. kdyţ nevím. Joan navýsost odporný pohled – KTERÝ OVŠEM VZÁPĚTÍ ZMIZEL. madam. kterou si Joan poslušně vzala a zapila. ţe bych o tom neměl s nikým mluvit. to ne. Keller zklamaně vydechl. madam – obávám se. někdy mám pocit… Ale ne.― „Jaký pocit?― zeptala se Joan vystrašeně. aţ po bradu přikryta měkkou pokrývkou a na čele má pruh plátna namočený ve vonných solích. Nad jejím lůţkem se skláněla postava. „Co se stalo? K čemu došlo?― otázala se zmateně Joan.― zakroutil hlavou Keller a vloţil Joan do úst teploměr. ţe to není příliš dobrý nápad. Kellere. jakoby fouknutím kouzelného prášku upamatovala na vše. ţe se probouzím vystrašená a pláči v tíţivé tmě jak malá holčička… A ty sny jsou…― „Skutečné? Jako by všechno kolem nás byl jen přelud?― doplnil Keller neočekávaně. co bezprostředně předcházelo zatmění jejího vědomí. toho věrného tichého přítele. madam. co mi o mém mrtvém otci chtěl Antoine říci! Coţpak to nechápeš?― zamumlala Joan a její velké.nevede ţádná cesta zpět… Kapitola třetí Joan procitla z bezedné propasti nevědomí se slabým výkřikem. „Víš. Keller na nůţ upřeně hleděl a Joan si všimla. ţe do očí se mu vkradl jakýsi cizí. ţe ty sny jsou plné jakýchsi zlověstných předtuch. Já…― Keller opět zaváhal a zoufale těkal zrakem po pokoji. „Víte. „Někdy mívám v noci sny tak skutečné. na ţivot a na smrt jí oddaného muţe? „Jako by celý svět… Někdy…― Keller sklopil hlavu. to je nesmysl. ţe má srdce ze zlata a ţe by ani mouše neublíţil. „Ne. Kellere. „Jdi pro něj a přiveď ho sem. cosi mi našeptávalo. Starý věrný Keller. jak jste se kácela.― odpověděl Keller a podal jí na stříbrném podnose sklenici pramenité vody a tabletku. paní Bredfordová. kdyţ vzápětí uzřela. „To bude v .― řekla Joan rychle. protoţe jsme měli plné ruce práce zachytit vás. která uţ dávno zapomněl. Teď hned!― „S uctivým dovolením. a oči se jí zalily slzami. Co se odehrávalo v duši tohoto prostého. jeţ Joan přinesl. hluboké oči zamţené slzami se prosebně upřely na dojemně utrápenou tvář starostlivého sluţebníka. křupavým pečivem. ţe asi občas mívám téţ podivný pocit. Přes jeho bručounskou povahu o něm věděla. „Co. „Ne. ţe věru na klábosení nebyl čas. „pan Bredford nestačil tu osudnou větu jiţ dokončit. omdlela jste. „Vaše citlivé nervy…― „Mé citlivé nervy jsou vystaveny daleko většímu napětí právě teď. „S dovolením. A pak se o vás tak bál. „Měla jsem tím jen na mysli. „Nevím. ţe je pečlivě. Nevím… Já prostě nevím. „Já vám chci říci. „Pověz. jako by se snaţil najít jakýsi povědomý záchytný bod… Ale k čemu? ptala se Joan sama sebe. madam?― zeptal se soucitně Keller a upravil jí pokrývku.― odtušil její sluha a Joan si náhle. co říkal Antoine?! Jaké to nové informace má o mém mrtvém otci?!― „S dovolením. které-― „Já…― vstoupil jí do řeči neočekávaně Keller a se zvláštním výrazem se odmlčel – jako by hledal slova. ale já… vy jste přece… já…― Zhluboka se nadechl. Joan se zalekla a vykřikla znovu – ale byl to jen Keller.

Joan znala to tíţivé tajemství. Stačí se poddat jeho hojivému působení. o co jde. Neměla by ho poprosit. které mu občas unikaly zpod nehybné masky dokonalého sluţebníka.― odpověděla.― souhlasil něţně Antoine. i kdyţ se obávám. jíţ ji uţ od jejích mladých let zahrnoval nad rámec svých povinností.― odpověděla tiše na otázku svého manţela. ale přesto doufala… Hřejivé štěstí snad zas zatřepotá motýlími křidélky. Vytušila to ze starostlivé péče. nikdy nebudou trápit. aţ bude pravda vyřčena. aby tuto neblahou zvěst slyšeli i všichni ostatní?― V loţnici kromě Antoina byla Joanina nejlepší přítelkyně Stella Maxwellová. ţe chceš. jako jste na Bella Worth vţdycky býval a podobné představy vás uţ nikdy. ji vyděsilo. nikdy klid!― Joan rozechvěle vzlykla a její štíhlé prsty začaly cupovat krajkový kapesníček. To. ţe to přejde. co Antoine řekl. „A teď běţte a zavolejte mi Antoina. Kellere. „Nevím. nepřipouštět si podobné chmurné představy – a nejíst příliš tučnou stravu – a zanedlouho to přejde. drahý Kellere. Celý ţivot. které leţelo na jeho oddané duši jako balvan – a o němţ moţná nic netušil ani on sám. „Ale jsi si vskutku jistá. neţ znal on sám sebe! Dávno odhalila. milionáři Keithu Carlssonovi. klečíc u lůţka pobledlé Joan. CELÝ ŢIVOT. „Ale nuţe dobrá! Vyjevím vám všem pravdu. nesmí jíţ trvati déle.― „Jsi příliš čestná. Nechci před nimi mít ţádné tajnosti. „ať uţ je ta zvěst o mém mrtvém otci. aby ji slyšeli všichni. TO BYLO TO. já to vím. Odmítala tomu uvěřit. chci.― „Určitě?― zeptal se. podala mu jej a v duchu se smutně usmála. Chudák starý věrný Keller. ţe je příliš strašlivá a ţe po jejím vyslovení uţ na Bella Worth nezvládne nikdy.― řekl stále ještě se sklopenou hlavou. potlačit své vřelé emoce – ale Joan svého Kellera znala lépe. Snaţil se chovat. Je to jen otázka času. které mě stravuje. madam. ale ať je to co je to. jakákoliv. aby tedy raději nic neříkal? Ne! Zašla jiţ příliš daleko! Pravdu o svém mrtvém otci se musí dozvědět stůj co stůj!!! . Uvidíte. by mohlo být na Bella Worth zase dobře. po ní touţil ţhavou a vášnivou láskou. Keller ji totiţ miloval. co k ní cítí. „Opravdu. „Ano.― „Opravdu?― otázal se Keller s aţ dojemnou dychtivostí. z pohledů. jako by se nic nedělo. o to silnější. „Děkuji. „Nevím sice. kdybyste tu nebyl vy. co bych si bez vás počal. Věřte mi.― odpověděla. PROČ SE KELLER OBČAS CÍTIL TAK DIVNĚ – STRAVUJÍCÍ LÁSKA.― „A co já bych si počala. co vás trápí. ano.― popleskala ho vlídně po ruce. vstal a rozhlédl se po ostatních pohledem svých temných očí. A pak snad…― Bála si to přiznat. Moc dobře věděla. vím zcela jistě. bez dalšího otálení! To strašlivé napětí. A tak ho věrný sluţebník zapíral i sám před sebou. dokonce i hospodyně paní Bagwellová! Obě se dostavily na Joanino přání. ale na okraji jejího vědomí se nesměle chvěla nadějeplná myšlenka… Ţe potom. KTERÝ STRÁVIL TU A NIKDE JINDE. TO A NIC JINÉHO. „Určitě.― pravil zasmušile Antoine.pořádku. vyjmula si z úst teploměr. řeknu to tedy. Kapitola čtvrtá „Dobře. Musím se pravdu o svém mrtvém otci dozvědět teď hned. Budete opět tak šťastný. ţe tento cit nikdy nemohl dojít naplnění. Vţdyť se všech také týká.

„Pst!― napomenula ho Stella Maxwellová. „-milionář Keith Carlsson-― Joan zaťala pečlivě modelované nehty do dlaně. ano. Po skráních mu stékaly krůpěje potu.― pravil a přesvědčil tak Stellu Maxwellovou definitivně o správnosti její . ţe je nemocný! Ano. jak Stella věděla. pro Joan bylo typické. co Keller právě provedl. jako by se snaţil na něco soustředit. aţ jí na bělostné pokoţce vytryskly krůpěje krve. teď se tu pravdu dozví! „-není-― Tác s pitím se roztříštil o podlahu. kdy jí její záhadně zmizelý manţel sděloval krutou pravdu o jejím záhadně zemřelém otci! Keller oči otevřel a pohlédl na nůţ.― Začal rozdávat namíchané pití a nabízet loupáčky. „Omlouvám se. Dobré sluţebnictvo se dnes shání tak těţce – a dokonce i kvalitní zaměstnanci. ţe váš otec-― Keller podával Stelle její daiquiri a ruka se mu chvěla tak. kdyţ uzřel. Joan si nepřítomně vzala z tácu šálek svého oblíbeného venezuelského čaje a povšimla si. ţe přitom vyšplíchl nápoj na její drahé šaty. přítel a zaměstnavatel. jaká právě panovala v Bella Worth. aniţ se otočila. ji vyděsilo. Stella pobouřeně sykla. jako například právě Keller. „musím vám s politováním oznámit. v letu chytil nůţ a probodl si s ním dlaň. „No to mě poser. mají tendenci se kazit. které bylo moţno si namazat proslulou lahodnou zavařeninou paní Bagwellové. Keller naposledy bodnul a pak se i s noţem trčícím ze hřbetu ruky otočil a rozhlédl se po místnosti. pití i loupáčky. Vypadalo to. a můj tchán.„Vězte tedy. milionář Keith Carlsson není-― Dveře do loţnice se s třeskem otevřely a Joan zděšeně vykřikla! Ale byl to jen starý věrný Keller. zaměstnavatel a můj tchán-― Keller se neočekávaně strnule zastavil uprostřed pokoje a zavřel oči. ţe Kellerovi v očích opět svítí ten podivný. Zvláštní… Jako by si snad ty stavy navozoval podvědomě… „Tak tedy. jak se k němu stočily pohledy všech přítomných v místnosti.― řekl kajícně. neposedný sluho?― dodala s pohoršeným zakroucením hlavy. „Copak musíte stále vyrušovat. Co se to s Kellerem dělo? To se mu ještě nikdy nestalo! „-přítel. aby starému věrnému Kellerovi pomohl? Vypadá to. jenţ slouţil u Carlsson-Bredfordů celý ţivot. nesoucí na velkém tácu občerstvení pro všechny. cizí pohled. Ale na co? pomyslela si zmateně Joan. který leţel na tácu. jak se úmyslně a zuřivě zranil a jak se teď bodal do ruky znovu a znovu jako posedlý. ţe se starala o své bliţní i v tak osudové chvíli. ţe by někdy viděla Kellera usmívat se.― snaţil se pokračovat Antoine ve své nedobrovolně přerušené řeči. „ţe váš otec. Teď. Nemá snad zavolat rodinného přítele doktora Leydona. Ale Joan Bredfordová celou scénu viděla – a mnohem více neţ to. Joan si nevzpomínala. neboť jsem měl plné ruce. „Ggggarrhhh!― pravil Keller.― pravil Antoine váţně. „nemohl jsem zaklepat. ţe se Keller usmíval.

neschopná jediného pohybu. dalšími dvěmi přivázaný k odpadní trubce a uloţený v zadní části sklepa.― odvětil Keller a sekl. Jaká škoda. neţ jí vyjevím to hrozné tajemství! Ta ironie by přece byla příliš krutá! Kromě toho – vás to nezajímá?― upřel na Kellera plamenný pohled.― Protočil mačetu v ruce tak rychle. neţ se její ostrý bledý profil setkal s kobercem. „Nemůţete mě přece zabít! Ne dřív. na níţ seděla vyděšená Joan Bredfordová. ale bylo pozdě.― řekl starý věrný Keller. Potom Keller rázně vykročil ke zdi. tak by ho Joan popsala nejlépe – se rozlil po tváři ještě více. pomyslela si Joan. neţ sdělím své ţeně. Střeva vybublávala z rozchlíplé rány a pleskala o koberec. „Tak. všechny kouty vysmýčeny. Kapitola pátá Ano. zemřela by hygienickým šokem. uloţená ve starých kabelách. Jak ten koberec vyčistím? „Hele. „Co… co je to s vámi?! Jste snad nemocný?!― „Běţná jarní únava. je tomu opravdu tak – kaţdé sluţebnictvo se časem zkazí. mezi nakládanou zeleninou. strhl z ní mačetu – zvláštní. ano. Byla všude: naskládaná v policích podél stěn. aţ se změnila v pableskující kruţnici. Fort Knox nakládané zeleniny. „Kdo první?― „Proboha… Kellere!― vyhrkla Joan. Seděla na přepravce (s nakládanou zeleninou) oblečená v růţovém kostýmku.― odvětil Keller. Přehodil si mačetu do levé ruky. „Ne. überkoblíţci. otevřenou zavařovačku v ruce. Antoine se pozpátku skácel na postel své manţelky a mozek z odklopené lebky vyplesknul na voňavé loţní prádlo. Zajímavé.teorii o dlouhodobé kazivosti sluţebnictva. ano. Anastázie Pildebrandtová se nacházela v přední části sklepa. Kdyby sem náhodou zabloudila myš. a chroupala nakládanou zeleninu. vystavěná do pyramid před skříněmi. Byl jsem spoutaný pěti policejními pouty (ruce k sobě. co se stalo s jejím otcem! Přeci mě nezabijete těsně před tím. bylo. Nikde ani chuchvalec prachu. v uších pastelové knoflíky náušnic. hrábl paní Bagwellové do břicha a vylovil polostrávený. který vypadal jako uhnětený ze ţuţu. vyrovnaná na podlaze. pomyslela si zděšeně paní Bagwellová. Paní Bagwellová se chytla za nadouvající se zástěru. co dělá mačeta na zdi mé loţnice? – a otočil se k nim. . Čistě oddělný vrchlík vlasaté lebky zarotoval vzduchem a ohodil sprškou krve stěny Joaniny loţnice. ţaludečními šťávami slizký kus pečiva. pomyslela si Stella Maxwellová. otevřel jsem oči. ţe by o tomto problému se sluţebnictvem mohla napsat do dopisové rubriky dámského magazínu Apple-Pie Order. „Hm. naštosovaná v přepravkách.― řekla Anastázie Pildebrandtová a ukousla si okurku. „Mňam!― „Ne! Ne! Zadrţte!― zvolal Antoine. kdyţ jí z rozpolcené lebky vyhřezl mozek a vlaţný a lepkavý jak svěţí jarní deštík stékal dolů po jejím dokonalém makeupu. Sklep samotný byl velmi uklizený a čistý. na krku bílé korále. pokročil k posteli. Poslední myšlenkou Stelly Maxwellové. a jediným brutálním máchnutím … Přestoţe jsem je měl celou dobu dokořán. nohy k sobě a tři pouta jako spojovací řetěz). nohu přes nohu. 92 Naloţili mě do sklepa mezi nakládanou zeleninu.― řekl a jeho úsměv – pobavený a zvrhlý zároveň. mezi nakládanou zeleninou. kokoška!― zajásal Keller. „Nic. co by nespravila chvilka aerobiku. „Tak jo.

ale máš v sobě jistý morbidní šarm. které mi vyrašily na tvářích a chlupovlasů. „Vidíte? Leţí tu bezmocně spoutaný a nemůţe udělat vůbec nic. Snadnější.― Před mýma očima se ve sklenici vznášela naloţená okurka.― „No a… eh. Napíchnout se na tebe byla hračička. Überhlad. „Jsi váţně k seţrání. „Tak tenhle roztomilý chlapeček není takový ťunťa jako ostatní.― řekl jsem. Faulkner. Hlad.― nenechal jsem se zahanbit.― řekl bělovlasý muţ.― řekla. neţ aby čelili vaší drtivé umělecké vizi a vytříbenému stylu.― Rozkousala zbytek okurky a stopku vyplivla na zem.― vstoupil do sklepa a do našeho duchaplného rozhovoru vysoký muţ v obleku od Kenzo Takady.― „Nemluvte přede mnou o jídle. „Pohledný sice moc nejsi. aţ ti pomocí louskáčku na vlašské ořechy proměním varlata na zvolna odkapávající kašičku. Tak vyosené vnímání reality jsem dlouho neviděla.― odloţila sklenici a opatrně ke mně prokličkovala zeleninovým slalomem. Z vašeho sklípku ţivý nevyjde. ţe Minutemanovi dělá velké problémy nezačít je před sebou postrkovat. Tudíţ se nemohu dočkat. Ale rozhodně zakrátko mrtvý bude. „Nemohli byste ho jaksi… to… hned teď? Víte. . „Ještě není mrtvý. Bylo vidět. ţeno. Shaw. „Tak tady ho máte. jako nějaké radioaktivní černobylské embryo. Ve skutečnosti jsem asi nebyl o hladu měsíc.. otáčející se v ţaludku.) „Roztomilý klučino. Oba ţurnáloví důchodci valili oči a postupovali ke mně s nejvyšší obezřetností. Někdy ne.― pípla fialová dáma. drahoušku. „Jen pár otázek.― řekl jsem váţně a začal krvácet.― Měl jsem hlad. Nemohli bychom přijít aţ potom?― Minuteman se podíval na rolexy z bílého zlata. „Právem se řadíte mezi velikány psaného slova – ne. „To bude moţná ještě chvíli trvat a mně to momentálně…― Usmál se na ně. Dej mi najíst. Řekl jsem Anastázii: „Hej ty. jste víc neţ oni! Hemingway.― „Ty jsi ale slaďoučký. Můţeme ji uzavřít a já-― „Ještě ne. Je neškodný. „Jsem nedočkavý jak dítě na Štědrý den v šestnáct nula nula. Vešel spolu s dvojicí úhledných šedesátníků: bělovlasým obrýleným muţem s knírkem a ţlutou plackou na tvídové klopě a seschlou dámou s fialovým přelivem a ţlutou plackou na klopě. „Ale jinak to s tebou bylo snadné. zlatíčko moje. „Konečně jste vykostila pudla. (Čili to nebyl její sklep. slyšel jsi někdy.― „Á. Mohlo to být sotva dvanáct dní – alespoň podle vousů.― „Ach ne. abychom měli konečně klid?― Jeho ruka našla vysušenou pracku fialové dámy a povzbudivě ji stiskla. to ti neupírám. Vaše zakázka je téměř splněna. kdepak. Walker Procházka. dvakrát chytrý téţ ne. Podpatek cvakl o zuby. mám hlad. ti všichni by se dobrovolně spláchli do záchodového aquaparku. které mě svědily na lebce.― Výslechů jsem absolvoval bezpočet – na obou stranách. neţ jsem čekala. co jsi prováděl na svém útěku. jako bych měsíc nejedl. Stark.― Zvonivě se zasmála a nakopla mě lakovaným střevíčkem do obličeje.― řekla. a podle toho. spolehněte se. Tipoval jsem. ţe ironie je nejlacinějším druhem humoru? Téţ si to myslím. drahoušku.― „A vy jste zase úţasná spisovatelka. To přísahám při Bohu všemohoucím. ţe tenhle bude patřit do druhé kategorie. Vířící maelstrom. takţe výslech třetího stupně.Působila mladší neţ na fotce ve Splatterhousu a trochu se usmívala. Někdy to byla zábava. „Vida vida vida.

Komu se nelení. aţ se ucho utrhne.― „A proto jsi je strčil do bazénu s louhem?― „Ano. tak z něj ozývá. Třicet sekund uplynulo rychleji. Proč jsi zabil v Berlíně všechny ty lidi?― „Některé. tomu se zelení. Během hodiny. zabití Kellera. ale na fakt.― Zaklapl přístroj. „Přistupme k výslechu hned teď. Zip na pouzdře zabzučel. s tím taky schází.― cvrnkl Minuteman do injekční stříkačky. jiného tam hledá. „Dobře. 93 Jak se do lesa volá.― „Proč ruská telepatická druţice nesměla přečíst mozky těch lidí?― „Byly v nich informace o tajné akci zabývající se hledáním lidského feynfotonu.― usmála se Anastázie. Za čtyřicet minut musím být na letišti.― Všichni v místnosti stáli a čekali. se ho musíme pozeptat na pár detailů. „Kde jsem to… Ano. „Řekl bych. ţe tohle znáš. abych zabránil přečtení jejich mozků ruskou telepatickou druţicí. spustil ho do kapsy a z druhé obratem vylovil koţené pouzdro na zip. neţ jsem čekal. Ale ještě předtím. „To bychom asi nechtěli. „Zakázka je mi nade vše. Bez práce nejsou koláče. neţ ho kuchneme. Kdo s čím zachází. ţe se ústa hýbou nezávisle na vaší vůli a vyslepičí naprosto všechno. dluhopisy neprodávat.― Zavěsil. Kdo jinému jámu kopá.― Slečna Pildebrandtová si na mě klekla.― řekl bělovlasý muţ a pohlédl na svou společnici. otočila levé rameno nahoru a vyhrnula potrhaný rukáv košile. Jenţe-― Zazvonil mu webil. Blijón mi v minulosti píchli několikrát.― .― řekl Minuteman.― „Povolání?― „Vyhlazovač. Zbytek v sebeobraně. Llewelynová a Jankowitzová.― „Pro koho pracuješ?― „Momentálně na volné noze.― řekl Minuteman a v kapse mu zazvonil webil.― „Skvělé. Kdo za pecí sedá. Další. Ne. „Ano? Jistěţe přijedu do Bostonu osobně. aby se později zase něco pokazilo a ta jedna a půl miliarda lidí nakonec nezemřela? To ne. „Řekněte mu. protoţe se mi to snaţili překazit. to se spolehněte. Co? Tak je zatím prodávejte za osmnáct a půl bodu. Ne. Nechcete přeci.― „Netušíte. Tak dlouho se chodí se dţbánem pro vodu. Ne moc příjemný.― Je to zajímavý pocit. Ne.„Vaše přání je směrodatné. si člověk nezvykne nikdy. „s jakým blahem a niterným uspokojením bychom tak učinili. Odříkaného chleba největší krajíc. ţe se omlouvám. Dobře. „Ano. A také učiníme. která také zakroutila hlavou. viďte?― „Ne.― „Kdo ti při tom pomáhal?― „Agenti Cirhóza. 94 „Jméno?― „Keller. bez dalšího otálení. sám do ní padá.

má Ó Nejvyšší jiné starosti.― Klap. záleţitost je uzavřená. to je typicky defensivní titul.― odpověděl bělovlasý muţ.― „Není. z osob.― „Ne.― „Pořád se neprobral z komatu. ţe mu ho vyhulila?― „Našli jsme v jejím ţaludku Kellerovo polostrávené sperma.― Pohlédl na klienty. Jistě. Třeba farmaceutické firmy. co má jednoho vedoucího odboru v komatu a druhý zemřel při výbuchu v Santiagu del Estero i s kompletním speciálním komandem Okruhu. ale měl jsi tu otázku poloţit daleko taktněji!― „Za třicet čtyři minut musím být na letišti. Anastázie. ale řekl bych. Kellere: víš o nějakém záloţním plánu. váţně jsem se snaţil. jste naţivu jen Jankowitzová a ty?― „Ještě Harrowell. Viděl jsem jeho podpis na raportu v Teráriu.― .― „Hnus. Takţe neřekla.― „Správně. A… Jak vůbec víš.― „Třeba kdyţ jste se spolu kamarádili? Kdyţ ti například kouřila péro?― „Rolande!― „Promiň. „Slyším.― „Takţe pokud máš informace. musel jsem se zeptat.― „Měl jsi například říci 'popotahovala z vodní dýmčičky'.― Zazvonění webilu. Jinak myslím. ţe poté.― „A ty sám – čistě náhodou – ţádný takový plán nemáš. Samozřejmě.― „Jistě. Samozřejmě. Uţ jsem na cestě. který má opět zabránit zveřejnění faktů o honu na lidský feynfoton?― „Ne. Jinak o akci nikdo nevěděl?― „To nevím. ţe nikdo.― „Nemluvil o něčem takovém Harrowell?― „Ne. ţe?― „Ne.― „A Ó Nejvyšší. co dělali rešerše. Na takt není čas.„Kde jsou teď?― „Cirhóza a Llewelynová jsou mrtví.― Páni. Kellere? Neřekla ti Jankowitzová něco při té příleţitosti?― „To měla plnou pusu. Děkujeme. pane Minutemane. Samozřejmě. jak říkáte. Jankowitzová je naţivu a v Santiagu del Estero. něco můţe udělat Ó Nejvyšší. ale na tom nesejde. Ano. které se snaţily zabránit zveřejnění akce na hledání lidského feynfotonu. „Z této strany vám nebezpečí nehrozí. ţe ne. Senátor Rawul mu jde po krku. „Tak co. Spokojenost?― „Ano. Údajně. A určitě nejméně jeden nebo dva lidi v Krizovém centru.― „Pravda. „Spokojenost. A teď dávej pozor. Tak to portfolio diverzifikujte. Jinak: řekl jsi o tom někomu?― „Ne.― „Ne?― „Ne.― „Nezmínila se o podobné věci Jankowitzová?― „Ne. „V pořádku. Čili uţ vám nic stát v cestě nebude.― Minuteman vstal z podřepu: „Tak to by bylo.

― „Nevím. „To je ale spousta dušiček.― „Zkus si tipnout. Perleťově nalakovaný ukazovák stiskl REC. Na shledanou u příští zakázky.― „A bude to trvat dlouho?― zeptala se fialová paní Gorziková.― Nesnaţil jsem se kličkovat. čím to poměřujete. Usadila se na přepravku vedle stativu a zapnula kameru. Jiný jsem ani být nemohl.„Neděkujte. „Nikoli. ale prokáţete mi tím laskavost. Neřekl jsem na to nic.― „Spisovatelský koníček se podepisuje na tvé efektivitě. Kolik tedy celkem? Zkus si tipnout. Netuším. vytáhla zpoza přepravky cestovní brašnu a z ní poloprofesionální tříčipovou kameru.― Vysmahnul ze dveří. protoţe se mě na nic neptala.― „Doplatek pošleme na konto ještě dnes. „Pane Stillwatere – paní Gorziková – slečno kolegyně – těšilo mě.― ujistila ji Anastázie. „Mohu tomu masakrálnímu neposedovi ještě předtím poloţit pár otázek?― vmísila se do toho Anastázie. Pro soukromou potřebu. „Tak.― Minuteman si oprášil černé kalhoty. Chvíli počkala. kteří výrazně pobledli. amorálního monstra.― „Bůh vám to zaplať. Kellere: Kolik jsi v součtu zabil lidiček?― „Nevím přesně.― usmála se na oba klienty. „Myslím. „Pověz mi. ty dobře víš. neţ ho zabijete. ţe jste laskaví lidé. ne?― „Ano. „Ne-e. Já uţ mám dvě minuty zpoţdění. Anastázie. „Ale Rolande.― „Tisíc osm set šedesát sedm. A já z hloubi svého niterně rozechvělého srdce – pod nímţ navíc právě teď pučí nový ţivot – věřím. Zvláště kdyţ je to duše takového zrůdného. Jako spisovatelka.― Nepatrně se uklonil.― usmála se na mě. ţe to není pouhý koníček. Pochopitelně – v tomhle sklepě. „Čistě ze zvědavosti. Rolandíku.― „Páni.― poznamenal Minuteman během cesty ke dveřím. Podle argentinských novin.― „Bude to jen pár otázeček. ţe je zabil jediný psychopat. přestoţe na nich nebylo ani smítko. abych prozkoumala nejjemnější nuance lidské duše. „A teď ho konečně zabijete?― otázala se dáma s fialovým přelivem a ţmoulala drţadlo kabelky.― „V tom případě – pokud proti tomu nebudou nic namítat naši klienti – si dělej. Musím uvařit oběd.― „Zabíjíš rád?― . neţ mě automatika zaostřila.― Její pootevřené rty vypadaly jako nalakované odřezky vařeného masa. Z úzké tuby vystřelila stativ. „Kdyţ to poměřuji tím. se snaţím nevynechat sebemenší příleţitost. ţe?― „Podle toho.― „Celkem dvacet tisíc čtyři sta čtyřicet pět. Byl jsem objektivní. tak jich spousta je. „Potřebuješ mě k tomu?― zeptal se Minuteman ode dveří. která píše takzvanou náročnou literaturu. kolik jsem jich dostal při výbuchu v Santiagu del Estero. co chceš. Byla to má povinnost. „Je další výslech eh… nezbytný?― zeptal se pan Stillwater Anastázie.

proč jsem zvolila právě toto místo.― „Jaký pocit?― „Nevím. „Co… co to je?― zeptal se pan Stillwater. „Ale víš. kdyţ jsem zabíjel. Tři tisíce dvě stě dvacet osm lidí.Nic jsem neřekl. „Jsi blázen. „Musel? Proč musel? Někdo ti to řekl? Přikázal? Hlasy v tvé hlavě?― „Ne. je nabíledni: Jestliţe nezabíjíš rád.― Poloţila mi dlaň na prsa. „Chtěl jsem ten pocit zase zpátky.― „Ne? Chceš mi snad říci. Zabíjíš rád?― „Nevím. A sadisticky. Došlo mi. ţe ne?― „Ne. vrták prošel hladce skrz botku.― Pronikla ukazovákem mezi zapínáním košile a poškrábala mě nehtem na hrudi. „Ta otázka.― Zvedla se. Chtěl jsem to zpátky.― „Snaţíš se mi říct. jak mám odpovědět. „Odpověz. „Tak mi vysvětli tohle. jak vytahuje ze sportovní tašky příklepovou vrtačku Bosch 6375HF. nohu a vyšel zde podráţečkou. nemyslíš na lidi. nevěděl jsem. Ale některé ty človíčky jsi přece nezabil pro Okruh či Krizové centrum. které jsi zmasakroval?― „Ne. Víš to?― „Ano.― Nebyla to otázka. Nějaký. Na Jupiteru. Vstala. ţe jsi zavraţdil přes dvacet tisíc lidí. milí přátelé. si plným právem zaslouţíš. ţe kdyţ masturbuješ. mimochodem?― „Musel jsem.― „Bylo to potom. proč jsi je tedy vraţdil? A velmi sadisticky. Snad .― „Kolik jsi jich zabil mimo sluţbu?― „Čtyři sta dvanáct.― řekl jsem. Vzrušuje tě to. Klekla si ke mně. jestliţe tě to nevzrušuje. ţe jsem všechno viděl skrz červený filtr.― „Takţe proč?― „Kvůli pocitu ze smrti.― udělala Anastázie. Člověk by měl mít pocit ze smrti. přešla ke mně a znovu mě kopla lakovkou do obličeje. ţe uţ nějakou dobu nemám ţádný pocit ze smrti. Roztrhla mi obočí. 95 Jasně ţe mě mučila. Ale víš. Do očí mi tekla teplá krev. drahoušku: Říkáš. která mi tane na mysli. „Rozveď to.― Krev v očích způsobila. jestliţe v tom nenacházíš sexuální zalíbení jako většina masových vrahů. Jak sami můţete vidět. Měla by ho děsit. „Toto? Toto je díra v nártu.― opakoval jsem a sledoval spisovatelku romantických románů. Ale já. viď?― „Ne. co se ti nyní stane.― „Hm. co jsem vyhladil Karson City. jsem necítil vůbec nic. Ale neptejte se mě. ţe proto jsi lil lidem do rozříznutých břich kyselinu solnou?― „Chtěl jsem být zase normální. měl by ji respektovat nebo jí naopak opovrhovat nebo se jí třeba vysmívat.― „A to. Předtím to bylo jiné.

Bude to tak. je to šance. Bolest byla nasvícena zespoda. zanikly kontinenty a vymřeli dinosauři. jaké jsem v ţivotě zaţil. To uţ se bolest točila tak. A protoţe vaše a jejich přání nejsou v přímém rozporu… nu. kdybychom si jako druhý bod dali kolínko? Víte.― pípla paní Gorziková. Zejména ti. co byste řekli.― „To ano. Roztáčela se zvolna. Večer přepnula kameru na lowlight a nalila mi do ran třicetiprocentní peroxid vodíku. ţe během ní vznikly kontinenty. Jen to bude trvat trošku déle. neţ kdyţ se mi předtím Anastázie napíchla na rozhašené mozkové vstupy a uvěznila mě v neexistující realitě svého nového románu. . Neřekli byste. Paní Gorziková byla bílá jako Vánoce a vypadala. Anastázie mi vrtačkou perforovala ještě pravou dlaň.― vstal pan Stillwater a převrhl přitom přepravku. takţe jsem noc strávil svíjením a bušením hlavou do betonové podlahy. „Proč ne?― „Ráda vysvětlím. Nekřičel jsem. Keller neopustí ţivý tuto místnost. spořádaných občanů Sluneční unie. Druhý den mi odvrtala oko. takţe jsem viděl kaţdý detail.― „My… jsme mysleli.― „Ale pan Minuteman…― „Řekněme. „Kdyţ vás osloví někdo jako je Minuteman. jak moc zlé to bylo. kolik dnes producenti real videa nabízejí bankovčiček. vy jste zaplatili nemalou částku. jak bylo dohodnuto.― rozloučila se s nimi Anastázie. jak vrták pronikl do kloubu.― usmála se Anastázie a zacvakala tlačítkem na pistolové rukojeti. ţe koleno je spolu s břichem nejbolestivější částí těla. Jistě. abyste zbavili svět této odporné zrůdy. na níţ seděl. Vrtačka dvakrát zaječela a ohodila Anastáziinu blůzu krupičkami krve. Ale oni si zase zaplatili za záznam toho. drahá paní. ţe pan Minuteman o tomto aspektu nevěděl. „Čarokrásný zbytek dne a celkovou pohodu ve vašich prosluněných ţivotech.proto. jenţe my-― „Vy se nemusíte zhola ničeho obávat. ţe se jednotlivé zuby roztavily do jiskřící kruţnice. holeň a loket. Ale ne naráz. ţe si kaţdou chvíli nazvrací do kabelky cukroví. abyste mu díky svým takzvaným soulhackerským schopnostem pomohli odchytit Johna Kellera. jako pouťový kolotoč. minuta trvala tak dlouho. Bylo to dost zlé. Nemusíme ho hned vším zatěţovati. Z čehoţ myslím dostatečně vyplývá. Obrátky se zvyšovaly. odstavec si doplňte sami. „My uţ musíme jít. kde můţete být zraněni? Není to fascinující?― Na nástavec vrtačky se namotal kus nohavice a ozval se dutě čvachtavý zvuk. za coţ vám patří nehynoucí dík nás. ţe jsem si v ústech rozkousal jazyk. jak bude Keller mučen a jak bude velmi pomalu a velmi bolestivě umírat. Bylo to dokonce horší. Čas se vlekl jako hustý pudink.― „Vţdyť také ano.― „Já vám nerozumím. ţe někde člověk začít musí. ale jenom proto. Apropó. Má tolik práce. co se specializují na záznamy úmrtí slavných osob. chudáček. sklepem smrděly spálené chrupavky. Nejdelší odpoledne. ţe ho teď zabijete. zatímco pomocí dálkového ovládání zoomovala kameru na blízký detail a synchronně pohybovala vrtačkou v koleni.

co nemělo s řečí nic společného. „Ano. Sedm jich bylo hlubších neţ . éterická ţenská bytost. Minutu minutu uţ brzy skončí jazyk do kterého jsem zatínal zuby měl konzistenci řídkého bláta minutu potom budu mít klid pak to nechám volně plynout přestanu to kontrolovat vydrţím jen tuhle jednu jedinou minutu. co nám dělají včerejší rozpustilosti? Nechtěly by zas trošku načechrat? Co myslíš?― Minuta se blíţí ke konci ale chtěl jsem ji dodrţet do poslední vteřiny alespoň to jsem sám sobě dluţil minutu a ani frame navíc. dodala: „Vrtat. „Ty a já. tati!― Kaţdou chvíli to musí přijít kaţdou chvíli se poslední kapka mozku vypaří a já exploduju jekotem a ţadoněním minutu minutu víc uţ nevydrţím jenom minutu. navíc oddaná vysoce duchovním múzám. „Tak. Pohybovala vrtačkou jemně a opatrně. víš?― přejela mi prstem přes rozkolísané rty a sloupla nehtem zaschlý strup.― řekla Anastázie. myslela jsem si. Protoţe nechtěla mít oblečení od krve. kdyţ jsi dnes vydrţel pět hodin?― zeptala se Anastázie.― Odmlčela se. 97 V těle jsem měl devatenáct děr. „Myslíš si. „Ale zpátky k tomu.― Minutu minutu jenom tuhle minutu víc ne.― Druhý den byl o dost horší neţ první. viď?― řekla Anastázie. naučila ovládat tento typicky muţský nástroj. Oční víčko a ţelé sklivce se namotalo na vrták a ostříklo mi tvář. Zatím jsem si s tebou jen hrála. kde jsem se já.― řekla Anastázie. Nemyslím my jako lidstvo či my jako myslící druh obecně. Ve Splatterhousu z ní budou unesení. ţe ti to bude vrtat tvými atrofovanými mozkovými závitky. Povedená slovní hříčka. ţe? Musím si ji poznamenat. jako kdyby měla v ruce šlehačkový sprej a psala na dort „Všechno nejlepší k sedmdesátinám. Ale vůbec se nedal porovnávat s třetím. chápeš? Vrtat. symbol domácího kutilství. Ani jedna z nich nebyla smrtelná. „Nepodíváme se. V noci jsem se pokusil dostat z pout. kamera byla napojená na bezpečnostní okruh.― Vydal jsem něco. „Tohle máš za to. Uvnitř hlavy jsem měl ţhnoucí ocelový ingot čerstvě vytaţený z tavící pece propaloval se lebeční vystýlkou do nitra centrální nervové soustavy se syčením se propadal hloub a hloub jednotlivými patry skoro jsem viděl jak mi z vlasového strniště stoupají nitky dýmu skoro jsem slyšel jak se mi odpařuje mozek uţ brzy se odpaří úplně ztratím poslední zbytky sebekontroly začnu vřískat prosit a blábolit uţ se na to těším to bude úleva úleva úleva.96 Bylo pondělí. ţe jsi v noci zlobil. „Roztomilý začátek týdne. ţe jsi frajer. Kdyţ jsem nijak nereagoval. proč tu jsme. ale my dva v tomto sklepě.― Vrtačka znovu zaječela. „To se pleteš. Teď přijde to pravé oříškové. aby nezajela do měkké oční jamky příliš hluboko a nepoškodila čelní mozkový lalok. Anastázie si dávala pozor. „Moţná se divíš. půjčila si Anastázie od paní Gor-zikové růţovou kuchyňskou zástěru s nápisem „V kuchyni jsem pánem já!―. přišel borec v černém tričku otloukl mi zranění tonfou. miláčku. Anastázie vytáhla oblemcaný vrták z oka a prohlédla si své dílo.

ale kde je zvrat v druhý polovině? A co ta statická kamera? Nevěrohodný speciální efekty? Vţdyť je to horší neţ Pořádná fuška! Jedním slovem: übersračka. Pravá uţ leţela na zemi. To bylo dobře. Setrvalá agónie byl můj ţivotní styl. to. kdyţ teď hřejivé štěstí zatřepotalo motýlími křidélky. Prosím tě-Já tě-Uţ dost. Hodiny srostly do hrbolaté bušící pláně. Anastázie se zatvářila zklamaně. která se táhla od obzoru k obzoru. „Ale to se podívejme. Seděla v podobném sklepě. lehce vulgární kreativitka. zlatíčko. pro tvou informaci. V očích se mi setmělo a lebka duněla jako tamtam.― Jankowitzová: „Hnnnnn. Kch. Jankowitzová řvala. „No? Co ty na to jako expert. mohla sis uţ zvyknout.― Narvala prst do rány na doraz a stále s úsměvem jím začala pohybovat. Anastázie otočila LCD displej videokamery tak. „Nemůţu tě přece zklamat. Z kamery se přitom ozýval její hlas: „Teď jsi tedy v mých očích klesla. jako byl ten můj (měl masivnější stěny. mokvaly. lehce krouţila kolem roztřepeného minikráteru nad zápěstím. Áááááh. Věděl jsem. Uţ jsem chtěl zabít spoustu lidí a u většiny z nich jsem to taky udělal. Herecký výkony by moţná ušly. Ale já to nevzdával. Voda je lepší vodič.― . Kdyţ máte hlavu v kapalném skupenství. „Ty svině! Ty krávo zasraná! Počkej. Myslím.― Anastázie: „No. dokud jí tu nohu neuřízla a neopálila pahýl autogenem. Hlasitě to mlaskalo. ţe jsi mě nezklamal. Hlavně proto. Řekni mi ještě něco. ţe jsi u konce svých sil. To strašně-― V reálu mě Anastázie začala hladit po hřbetu ruky. Zhruba v polovině stehna. Nenávist byla tak silná. Jsem ráda. „Co já na to? Jenom to. Anastázie Pildebrandtová přišla ten den pozdě. no.― Jankowitzová: „H-h-háááááááá!― Anastázie: „To uţ neznělo příliš zajímavě. Zas tak hrozné to není. A já malomyslná pesimistka si myslela. za tohle ti Keller vytrhne střeva! A seţere je! Rozšlápne ti hlavu a mozek si otře o rohoţku jako psí hovno!― Anastáziin hlas: „Výborně. dveře jak od atomového bunkru a místo zeleniny marmelády) a Anastázie jí uřezávala ruční cirkulárkou levou nohu. co se ve mně odehrávalo. Všechny byly obkrouţené zaschlým věnečkem z rozšlehaného masa a kostní tříště. Kch. Kelleříčku?― Těţko se dá popsat. abych na něj viděl. Pokusil jsem se něco říct. ţe ani teď nesmím Anastázii poskytnout tu nejmenší satisfakci. ale vyšlo jen neartikulované chrčení. Prstem mi přitom nepřestávala jezdit po hřbetu ruky. Mohla by ses vrátit k synonymům? Byly daleko interesantnější. drahoušku. ţe se nedá říct „chtěl jsem Anastázii zabít―. Anastázie vypnula kameru a otočila se ke mně. Čtyři ze mě udělaly mrzáka. A značně hluboko. „Co já na to?― zachrčel jsem. páchly a díky peroxidu se vůbec nehojily. ţe jí ubývají nohy by se dalo brát jako vývoj charakteru. aţ se reprák zalykal. to je běţná záleţitost. ţe poţírala světlo.― Jankowitzová: „Kch.deset centimetrů. „Co já na to?― Dunění mi rozšlehalo mozek na zuřivě chňapající molekuly. čar a siločar. rychleji vám to myslí. Vţdyť je to druhá noha. drahý. ale co ten dementní scénář? Dobře. ţe tak blbej film jsem dlouho neviděl. a zaklapla do ní nahraný disk. Hgch. Ale tohle bylo něco úplně nového. Z posledních sil jsem se jí zašklebil do obličeje.― Jankowitzová: „Prosím tě-Já uţ to-Prosím! Prosím!― A tak podobně ještě dalších pět minut.― Usmála se a vnořila prst do rány. Konečně se mi podařilo jakţ takţ promluvit. Byla na něm Jankowitzová.

Věděl jsem. Kellere. Šlo to rychle. Pohlaví měla hladce vyholené. Krev v aortě proudí rychlostí čtyřiceti centimetrů za sekundu. vyhrnula košili a prst zajel do rány pod ţebrem. já tušila. začala mě hladit po břiše. Okurka v láhvi. ţe s tebou to bude ono. na co jsem zmohl. „Já to věděla. Vycenila zuby a zaryla mi v ráně nehet do masa. aby mi dlaní setřela chuchvalce hlenů z brady. jede to jako Šanghajský expres. Protoţe ale byla Anastázie v jináči. blábolí. Kosti v ruce zavrzaly. Vzduch by pronikl děloţním hrdlem. zvedla se do podřepu a vyhrnula si sukni. Kellere. Přitiskl jsem rty k ústí pochvy tak neprodyšně. Zachrčel jsem. Do zbývajícího oka mi pálil jeden roztřesený detailní záběr za druhým. Pokud by vás zajímalo. Kdyţ mi obkročmo nasedala na obličej. Nehlazené plstnaté dřevo na rubu dolní police. ţe další takovouhle šanci nedostanu. ale uţ to nestihla. Neotřela si ho. upadají do komatu. Kdepak. Já to věděla. Potom hekla. Její druhá ruka mě pohladila po boku. jsi nejlepší. Perleťový nehet se zanořil do vazkého masa. „Gggggl. jaké nosila kalhotky. „Řekni. ţe?― Na chvíli mě přestala hladit. „Kdepak. . Do srdce dorazila během několika sekund. Hledáním klitorisu jsem se nezatěţoval. volají maminku. Chuchvalec Anastázii zasáhl pod lícní kost a stékal po tváři jako kus kolínka s kečupem. Ale časem by se vstřebal. Některým tělním instinktům neporučíte. S tebou je to něco jiného. tak to byla značka Invisible. Myslím.― To bylo jediné. ţe se pokoušela ze mě slézt. prsty s ulámanými nehty sebou škubaly. vzduchová bublina se s odchlípnutím zárodku dostala do krevního oběhu. dělohou a vejcovody do břicha. Koneckonců – s kým jiným by to mělo být ono neţ s tebou. kde by mezi kličkami střev vyrobil menší bolestivý bordel. Kdyby nebyla těhotná. a foukl.Citát z třetí kapitoly byla trefa přímo mezi oči. „Beru to jako ano. který příznaky připomíná prasklý ţaludeční vřed. kdyţ mě políbila na tvář. jak jen to šlo. ţe vyjel na druhé straně z dlaně a zaskřípěl nehtem o beton. řekla zastřeným hlasem jedinou větu: „Ve vlastním zájmu se snaţ. Anastázie si skousla dolní ret. ţadoní. Ukazovákem přitom zatlačila v ráně na ruce tak silně. Aniţ by přestala pracovat ve vrtu na ruce. není to fajn?― „Hnnnnnnn. horizont byl náhle velice blízko a strop vysoko a pachy zešílely. nic by se asi nestalo. Anastázie podruhé hekla. Chvějící se Anastáziiny rty. Pak sebou několikrát trhla.― Snaţil jsem se. Rozepnula mi poklopec. Moje tělo sebou zmítalo. „Co blbneš?― zaječela.― udělal jsem. Většinou lidi brečí. Vytáhla ukazovák z rány pod ţebry a nepřítomně ho olízla. Krev se na bledých ústech vyjímala jako rozmazaná červená rtěnka.― zaleskly se v Anastáziině úsměvu zuby. Zuby mi cvakaly a od brady k podlaze visely krvavé struny slin. Ale ty ne.― Vytrhla ukazovák z ruky a celkem nešetrně mi ho vrazila do levého očního důlku. Anastázie dala obě ruce pryč. vyprskl krev. prosí o slitování – jako ta tvoje trapňoučká Jankowitzová. Bílá manţeta zacákaná krví těsně vedle mého nosu. Kdyţ se to povede.

ţe zapadlý zub je drţen na místě pomocí pruţiny. byl tmavý a hustý jako domácí med. čím bych mohl odemknout zámek. Uděláte to tak dvakrát. Další úder. Dneska taky ne. O první dva zuby se mi podařilo rameno pout povytáhnout aţ na sedmý úder. Současně jsem odtáhl obě ruce. Na deset sekund jsem si odpočinul a pak to zkusil znovu. Začal jsem se dusit. Chtělo to ještě jednu ránu. Nic. 98 Trhal jsem hlavou. jede to jako Šanghajský expres. Schody přestaly vrzat a o betonovou podlahu škrtly gumové podpatky. První rána se mi nepovedla. Strčil jsem dva prsty pravé. Praštil jsem pouty o zem a rameno se povytáhlo o zub. ale nepadala. To byl ale blbej nápad. Musel jsem pouţít ten samý fígl. Zkrvavené prsty klouzaly po ţeleze. Kroky se znovu přibliţovaly. na tváři výraz ţeny. mohly být klíčky stejně tak v Antarktidě. podaří se vám povytáhnout zaklápěcí rameno pout o dva nebo tři zuby. Ani další ranou jsem se pout nezbavil. V dobré formě jsem byl schopen se z pout dostat během deseti sekund. kdyţ se vzduchová embolie povede. A nic. abych prověřil Anastázii. oči nepatrně vystouplé. Někdo scházel po schodech. musíte rukama švihnout o zem co nejvíc to jde. o který jsem se pokoušel předešlou noc. Při dostatečně prudkém nárazu západka díky setrvačnosti na zlomek sekundy překoná odpor pruţiny. Nic. Jenţe vzhledem k tomu. Byla fakt mrtvá. jak to nejvíc šlo. Kroky se ozvaly těsně za dveřmi. Teď se ještě dostat z pout. Zkusil jsem vytáhnout ruku. Pochopitelně jsem to měl natrénované. Anastázie měla v kabelce určitě klíčky. drobná ústa pootevřená. Při tomhle triku by se měly dodrţet dvě věci: za prvé. naposledy sebou škublo a pak mi plnou mrtvou vahou dosedlo na obličej. Kroky zaváhaly a začaly se vzdalovat směrem doleva. nezraněné ruky mezi zápěstí levé ruky a rameno pout a začal tlačit směrem od ruky. z posledních sil se vzepnul do oblouku. ţe Francouzi říkají orgasmu „malá smrt―. Pokud vezmeme v úvahu. Pak jsem udeřil pouty o betonovou podlahu.Jak jsem řekl. Její tělo se zachvělo. Kroky se blíţily. Vtip jev tom. rameno ţelízek musí dopadnout na beton kolmo a za druhé. ale nešlo to. jako byste si je chtěli zlomit. málem jsem si při tom cuku přetrhal krční svaly a Anastázie se zhoupla a s majestátní elegancí zahučela do sklenic s nakládanou zeleninou. Vyvrátil jsem hlavu. . ţe kabelka ode mě leţela pět metrů. Vší silou jsem udeřil pouty o beton. který mi zalil plíce. třikrát a máte ruku venku. Potom jsem uslyšel kroky. Mrtvá Anastázie se kymácela. jsem neměl. V noci jsem v dobré formě nebyl. a jestli tlačíte prsty druhé ruky na rameno dostatečnou silou. Zaskřípěly jiné dveře. Vzduch byl rázem plný střepů a vůně octa. Kyslík. musel být tohle orgáč jak prase. Zadrţel jsem dech. Zapřel jsem se nohama. které někdo místo ranního jablečného moštu podšoupl vzorek moči. Dál mi trůnila na ksichtě. Leţela roztaţená v rozdrceném skle. Kroky se přibliţovaly k zavřeným dveřím sklepa.

Ocitl jsem se v místnosti stejně velké jako byla ta moje. Dveře se otevřely. Ústí tlumiče zaparkovalo proti mé hlavě. za pomocí jedné volné ruky se doplazil k uzi a prostřelil Maxovy ruce. Kdo jste někdy měli provrtané koleno. Rameno cvaklo a povyjelo o dva zuby. poháněném pouze bezolovnatou silou vůle. Klíčky od pout byly ve všité boční kapse. Další zastávka: Anastáziina kabelka. kterou jsem tři dny hypnotizoval. jak se Max hnal dolů. jak jsem dovedl nejvíc. Hmátl jsem po další sklenici. A sţíravou touhou zabít kohokoliv. Vplazil jsem se do dveří. Mříţ byla nedávno černě natřená a ţádná jablka se za ní nenacházela. co zřejmě bylo klasickým rodinným domkem. A samozřejmě strachem. Max vyl a snaţil se vstát – první mu šlo na jedničku. jako bych se chtěl probourat do středu Země. jak posledních pět schodů přeskočil. „Maaaaaxi!― Podlaha zavibrovala. Nacházel se za ní vysoký šlachovitý chlapík zapletený v lotosovém sedu. Ustlala si u paty schodiště. . Vyrval jsem levačku z ţelízek. na kterém byla sklenice se studenou citrónovou šťávou. neţ mě poctila návštěvou. Za pokus to stálo. ale já to dokázal. Tímto značně poniţujícím (a pomalým) způsobem jsem se vyţíţalil na chodbu. Mříţ byla zamčená. „Maxi!― zaječela paní Gorziková. Království za syndrenalin. Znervózňovala mě. Před nosem jsem měl schody stoupající do přízemí něčeho. Tedy alespoň v polovině před mříţí. Tác zazvonil. Pustil uzi. Spoušť stisknout nestačil. a švihnul paţemi proti zemi. kdo má cokoliv společného s nakládanou zeleninou. Sklenice mu vybuchla v obličeji jako ruční granát. Pouta nepovolila. Nemohl jsem chodit. v druhém měl mezery. sklenice se rozcákla o práh. Teď měl místo tonfy uzi s tlumičem. Důchodkyně spatřila rozvalenou Anastázii a zaječela. pochopíte proč. abych otevřel pouta. Hrábl jsem po sklenici s naloţenou okurkou. co mě v noci zpracovával tonfou. Na podlaze před ním stála netknutá sklenice s citrónovou šťávou. do kterých paní Gorziková zašla.Zkroutil jsem ruce. a zavlnila se. chytil se oběma rukama za piercing ze skleněných střepů a zajódloval. Bylo to jako se pokoušet vjet na dálnici v havarovaném vraku. Čímţ mi poskytl kýţené dvě minuty na to. po levé ruce pootevřené dveře – ty. Aţ na jednu drobnost. ţe tady nebyly sklenice se zeleninou. Díky dalším dvěma tříštivým handsklenicím dostal moţnost si tohle pěvecké číslo pocvičit i v horizontální poloze. Současně s jeho vstupem jsem naposledy praštil pouty O popraskaný beton. kterými jsem byl připoután k odpadní rouře. Stála v nich paní Gorziková s tácem. Chlapík mě bez zájmu pozoroval. Lísky s jablky vyrovnané aţ ke stropu. Vletěl do sklepa. Zasáhnout prchající důchodkyni nakládanými kapiemi na deset metrů není ţádná sranda. Byl jsem rád. Začal jsem se plazit. Odcvakal jsem ţelízka a byl připravený se odsud vypařit. Byl to ten borec v černém tričku. Byla tady jablka. ţe hudební produkce skončila. aţ na to. Dokonce jsem ani nemohl lézt po čtyřech. I obličej pod nimi. Měl na sobě ţluté vězeňské tepláky a vůbec nevypadal jako Jankowitzová.

Schody jsem zdolávali aspoň deset minut. Nakousnutý krajíc chleba leţel na okraji talíře s kouřící omeletou. která bije.― zasípěl jsem. který byl jedinou estetickou chybou kostkovaného ubrusu. navíc mi překáţela uzi. vás vítá. Mahagonovým chrámem obýváku jsme proklopýtali z domu. „To je něj akej trik?― zeptal se. I kdyţ jsem se snaţil se nadlehčovat. Na ţluté placce. Dokonce ani Saturn.„Moment. jehoţ se za celou dobu existence nedotkla pracka návštěvníka. Vězeň mě bez hnutí pozoroval. Maxova pozdní snídaně. protoţe tohle rozhodně nebylo velkoměsto. jsme se propracovali do krátké chodby a z ní do kuchyně. ruka se mi neovladatelně třásla. Klíče odřely lak u zámku. Pět kroků od nás parkoval u chodníku offroad s kulatou ţlutou samolepkou na předním skle. kterou jsem s sebou pořád tahal. Městečko jako z pohádky. Na zástěře nápis TO JE NAŠE KUCHAŘINKA. Moji levačku si hodil kolem krku a vykročil ke schodům. „Pomůţeš mi?― Bez řečí vstal. Kolega vězeň byl dobře stavěný. Jazyk byl cizí nateklá věc naráţející na zuby. ale málem jsem ji upustil. okenice trylkovaly jásavou ţlutí. kdo by mě nesl. Pokusil se mě vytáhnout na nohy. Byla malebně starobavorská a drţela odměřený výraz muzejního exponátu. Mars. byl pro změnu nápis I TVŮJ PŘÍSPĚVEK MŮŢE ROZHODNOUT V BOJI PROTI ZÁKEŘNÉ RAKOVINĚ! Doplazil jsem se zpátky k mříţi. Chodci se po nás začali otáčet. Chlápek ve vězeňském úboru táhnoucí zakrvácenou trosku tady působil jako playboyovský centerfold vlepený do křesťanského magazínu. otevřená mříţ se naolejovaně zhoupla. abych na kolemjdoucí udělal patřičný dojem. Schody sám nezvládnu. Bylo jich málo. „Auto. Tohle nebyla Země.― zachrčel jsem. ani jedno auto neblokovalo vjezd do garáţe a všechny popelnice stály v zákrytu. Stačil jediný pohled na vyrudlou oblohu pomazanou krupicovitými cumulus humilis a bylo mi jasné. Do obou stran se táhly úhledné jednopatrové domky ukradnuté z modelu vláčkového kolejiště. tak osm. Krok sun krok. I TVŮJ PŘÍSPĚVEK MŮŢE ROZHODNOUT V BOJI PROTI ZÁKEŘNÉ RAKOVINĚ! Pokusil jsem se nadhodit si v ruce uzi. Ze špajzu. . Nehnalo mě milosrdenství ani soucit s kolegou vězněm. Takhle se daleko nedostaneme. devět. kde leţela paní Gorziková. Klíče měla v kapse zástěry. Šlo to pomalu. „Takovej ten se zmizením dvou osob. červení. Dělalo mi problémy mluvit. kterou jsem poprvé viděl zblízka. ve kterém se nacházel vchod do sklepa. zelení. Chodců tu moc nebylo. plné spektrum: od školaček v skládaných sukních a bílých ponoţkách aţ po dědulu s dioptrickým teleskopem na houbovitém nose. visel jsem na něm jak oběšenec. Potřeboval jsem někoho. zarachotily. Voněla tu káva a čerstvý chleba a já měl v mţiku ústa plná Pacifiku slin. ráj samostatných monokomunit. hrany podráţek pískaly o beton. Po baspartamových dlaţdicích jsme překonali předzahrádku a dostali se na ulici. Všude kvetly chryzantémy.― zachroptěl jsem a odplazil se ke schodům. Jak jsem za sebou vlekl nohy.

vykloněné hlavě se zjeţily vlasy a auto se postavilo na čumák. Na poslední chvíli se mi to povedlo. Na levé straně předloktí mi bouchnul krvavý kapslík. Vězeňská tepláková bunda mého nosiče se na zádech zatřepetala. Zkroucené pařáty stěračů zahrabaly ve vzduchu. Sedadlo mi pod zadkem zachroustalo střepovou znělku. V poslední chvíli jsem se chytil kliky. Ukázalo se. . Zadní blinkr implodoval. Zahřměl Desert Eagle a opěrka hlavy na sedadle spolujezdce se rozletěla po celém autě. snaţil jsem se mu vyškubnout. Kdybyste se na celou situaci podívali shora a zakreslili dráhu kaţdé střely. Seknul sebou šikovně: koleny na obrubník. Z toyoty jedoucí proti mě se vyklonil brýlatý mladík. Na přední masce se rozprskávaly mlhovky. lak lítal v barevných šupinách. zpětné zrcátko bliklo hrstí chřestivých úlomků. Espreso. Zadní část vozu vystřelila nahoru. aby mi nepřirazil hlavu na práh dveří. 99 Nešlo se netrefit. ţe měl off road pneumatiky vyplněné polyuretanovou pěnou. Strhával mě s sebou. Pneumatiky toyoty vyplněné polyuretanem nebyly. Nastartovat auto bez klíčků děravýma rukama: dvě minuty dvanáct. S prásknutím se zvedla kapota – neviděl jsem na cestu – slunce prosvítilo ementálózní děrování – utrhla se – viděl jsem na cestu – a taky jsem viděl. Ještě ţe tak. Prorazil jsem výlohu a dopadl mezi mořené stolečky jako klavír vyhozený z pětadvacátého poschodí. Pochopitelně bylo odemčeno. Nastartovat auto bez klíčků: čtyřicet osm sekund. Zpola zhroucený na volantu jsem se to snaţil vybrat. Křiţovatka ve tvaru T napojovala ulici na hlavní třídu. Ještě. Meţitím si vyměnili zásobníky. takţe se mi ho – kromě toho. Střelba zesporadičtěla – měnili zásobníky. „K zemi!― zaskřípěl jsem. Vzduchem zafrčely potrhané plátky masa. Auto mělo naštěstí automatickou převodovku. Střely zabubnovaly o karosérii. co připomíná výplet cyklistického kola. Celá ulice tasila v jednu a tu samou sekundu. jako by chtěla odletět. To uţ jsem nevybral. Odpadly mi levé dveře. Skrčený za volantem jsem popadl kolegu za lem tepláků a z posledních sil zabral. Koukaly mu ven lýtka. Motor naskočil. Kulky vyráţely do oken off roadu otvory s roztřepenými okraji. vídeň a krev se šlehačkou mi ohodily obličej. To musí stačit. Atmosféra zhoustla olovem. jak budu s rozšmelcovanýma nohama ovládat pedály. Roztřeseně jsem prostrčil hlaveň uzi neexistujícím předním sklem a vyprázdnil zásobník jeho směrem. Odpadly pravé dveře. Nalehl mi na nohy a tím přišlápl plyn k podlaze. trefený CD přehrávač zablikal v předsmrtné křeči a vyrazili jsme. Pověšením se na volant jsem se vyhnul převrácené toyotě. Hrudky betonu tloukly do podklesávajících nohou tvrdými sprškami. S námi ve středu. Odskočila plavným obloukem do otevřeného kontejneru. Všichni chodci měli na klopách ţluté placky. Nic jiného jsem v tomhle úpravném městečku ani nečekal. Nedokázal jsem si představit. Lidí vybíhajících na ulici bylo čím dál víc a já se začal bát. Snad ze všech domů vybíhali lidé se zbraněmi a šili do mě. získali byste něco. Pneumatiky zaječely. Všichni měli ţluté placky a všichni stříleli. ţe jsem mu vytáhl tepláky aţ k uším – nepodařilo dostat do auta celého. přepadlo dopředu a zmáčknutá střecha hlavu hladce odřízla. jak jsem vletěl do zatáčky. Po roztrhaných zádech spolumukla jsem se přeplazil do auta. Lidé na ulici se kryli za stojící auta a pokračovali v palbě. ţe těch posledních sil uţ moc nemám. horní polovinou trupu na přední sedadlo. ţe jedu proti výloze patinované kavárničky.Můj podpírač vzal za dveře na straně řidiče.

Osmirkoval jsem jasanem vykládaný výdejní pult, proboural zadní stěnu kavárny, přejel tlustou ţenu na záchodové míse a vyhřezl na dvorek. Laťkový plot nebyl překáţka. Ocitl jsem se ve vedlejší ulici souběţné s hlavní třídou a hnal jsem se v původním směru. Z domku s trpaslíkem na zahradě vyběhl vousáč s československou Besou. Uletěla mi polovina střechy. Druhá rána z Besy mě zbavila rezervy a udělala v zadní části díru, kterou by procválalo dobře ţivené slůně. Pokusil jsem se vybrat pravotočivou zatáčku, zdevastoval anglický trávník, vyjel do úzké uličky. Jenţe tady byli taky. Odletěl mi přední blatník. Zadní jsem dávno neměl, zřejmě jsem ho nechal v kavárně jako spropitné. Někde za mnou se ozval řev motorů. Upadly levé zadní dveře. Propracovával jsem se k okraji města. Domky zachovávaly čím dál větší rozestupy, zástavba řídla. Střelba taky. Prosvištěl jsem okolo postavy, která v pokleku před zahradní kůlnou nabíjela lehký kulomet, a před očima se mi mihla cedule PRÁVĚ OPOUŠTÍTE RAENBOVILLE, VZOROVÉ MĚSTO LIGY BOJE PROTI RAKOVINĚ. POPULACE 4,769. Rudý prach, který mě zahalil na pláni za Rainboville, měl barvu vlasů Jankowitzové. Lokal jsem ho plnými doušky. Kolega vězeň se nehýbal. Zašilhal jsem dozadu. Z městečka stále ještě nevyrazili pronásledovatelé. Ale byla to otázka několika sekund. Obrátil jsem hlavu zpátky. A pověsil se na volant vší silou, kterou jsem v sobě vyhrabal. Auto málem přeletělo okraj plošiny a zahučelo do gigantické propasti. Cedule pro změnu hlásala, ţe je to KAŇON CHEMOTERAPICKÉ SPÁSY. Ve vířícím písku jsem udělal hodiny a hnal rozkývané auto pryč. Pro změnu správným směrem, protoţe po chvíli jsem před sebou zahlédl stín – horizont obtaţený černou fixou. Od zmenšujících domů za mnou se zablesklo. Skla aut. Pár metrů od mě zanechala v oblaku stopu naslepo vypálená kulka. Hradby lesa jsem dosáhl o dvě minuty později, s pronásledovateli ve stále stejném odstupu. Pokračoval jsem ve vyjeţděných, částečně zarostlých kolejích cesty ještě třicet sekund, neţ se mi volant definitivně vymkl zpod kontroly a já to napral mezi stromy. Zaplať Šiva za vozítko kanadských důchodců. Doufal jsem, ţe mezi mými pronásledovateli moc offroadů nebude. Očesané mitsubishi nadskakovalo na kořenech a polykalo kilometry lesního terénu hladce jako dálnici. (Přeháním.) O dvacet minut později motor zachrochtal a zhasl. Byl jsem v hajzlu. (Nepřeháním.) 100 Mravenec funěl pod hypertrofovanou kuklou. Leţel jsem obličejem v mazlavém mechu a přemýšlel, co tady dělám. Vzpomínal jsem si, ţe jsem snaţil někam dolézt, ale ţe to nešlo. Někam dolézt nebo od něčeho odlézt. Od toho auta, které jsem nechal stát ve stráni elegantně zaparkované o borovici? Moţná. V tom případě jsem urazil slabých padesát metrů. Většinou po břiše. Taky jsem si vzpomínal, ţe jsem někoho vlekl s sebou. Asi toho člověka, kterého jsem pořád drţel za límec

zakrvácené teplákové soupravy. Mravenec vypadal, ţe dostane infarkt. „Kašli na to,― poradil jsem mu. „Defrauduj kuklu a jeď do Sekorolandu.― Zvláštní bylo, ţe jsem neslyšel, ţe bych něco řekl. Mravenec se plahočil dál. Bylo ticho. Jen stará ţlutá a nová brčálová tráva šustily ve vlnícím se melíru. Okoralé listy lopuchu se kývaly, tořice japonská potřásala naţkami, kapradí smrdělo a pět centimetrů od mého pravého oka leţela borová šiška. Další moţná leţela pět centimetrů od mého levého oka, ale tu jsem neviděl, protoţe jsem levé oko neměl. Za šiškou se nacházelo natěsnané soustromí, tři strupaté kmeny porostlé kornatkou, navzájem se ovíjející. To byl můj další postupový bod. Mravenec mi zmizel z očí (z oka). Zavrčel jsem a zabral. Posunul jsem se o deset centimetrů. Víc to neslo. Prostě nešlo. O bolesti jsem věděl všechno. Mohl bych o ní psát fantasy ságy. Kolem postupového bodu proskákal brhlík a nervně mě pozoroval levou polovinou hlavy. V zobáku měl kroutícího se červa. Červ byl napůl přeštípnutý a zaţíval muka pekelná. Aniţ bych si vzpomněl proč, posunul jsem se o dalších deset centimetrů od auta. Pak ještě deset. Posledních deset centimetrů vedlo do černé díry, ze které vanulo zetlelé nevědomí. 101 „Ty vole! To je teda hustý!― „Co?― „Dívej, co sem našel!― „Bonanzu?― „Dva mrtvý chlapy.― „Hovno.― „Ne hovno, dva mrtvý chlapy,― ujistil pochybovače první hlas. „A je to teda hustý.― „Hovno si našel.― „Váţně.― „Ty najdeš dycky leda hovno.― „No tak se podívej, no.― Praskání větviček. „Ty vole!― „To je hustý, co?― „Ty vole!― „Co budem dělat?― „Mohli byste mi třeba pomoct,― zachraptěl jsem a pokusil se otevřít oko. Šlo to jen částečně. Měl jsem ho zalepené zaschlou krví a Anastáziinými vaginálními šťávami. „Ty vole!― „Slyšels to? Ten mrtvěj chlap chce pomoct!― O pár kroků couvli. Viděl jsem je jako dva stíny pohupující se mezi skvrnami světla. „To je teda hustý.― „Vy nejste z Rainboville, co?― zakrákoral jsem. „Lenny, vole, von fakt mluví.― „To je teda hustý.― „Tak jste nebo nejste?― „Mluví na tebe!― „Na mě? Proč na mě?― „No ty si ho našel! Je tvůj, tak se s nim bav!― „A co mu mám řikat?― „Začni tím, jestli jste z Rainboville a jestli mě hledáte,― navrhl jsem. „Tak mu konečně něco řekni, vole!―

„Nejsme z Rainboville. A nehledáme vás. Hledáme spíš-― začal Lenny, ale ten druhý mu do toho skočil: „Nic nehledáme. Jsme tady na procházce.― Uchechtnutí, které ze mě uniklo, připomínalo zavrzání mokrého polystyrenu o tabuli. „Vidíš? Je mrtvěj, ale neni blbej. Máte pravdu, pane, něco tady hledáme.― „Co?― „Lesní plodiny,― řekl důstojně Lenny. „Nevěděl jsem, ţe v březnu uţ rostou lysohlávky.― „Tady jo. Protoţe na Marsu je to fakt hustý.― „Jak byste chtěl, abysme vám pomohli? Chcete vodvízt k doktorovi?― zeptal se ne-Lenny. „Ani náhodou.― „Máte recht. Uţ ste stejně mrtvej.― „Máte tady někde auto?― „Gravo mýho strejce. Půl kiláku vocaď.― „A kam pojedete, aţ nasbíráte plnou bandasku?― Konverzace mě neuvěřitelně vysilovala – ale tyhle dva jsem musel vodit na provázku, jinak je ztratím. „Vracíme se do Diacrye. Kam chcete vy?― Na Marsu bylo jen jediné místo, kde jsem se mohl ukrýt. Nebude z toho mít radost, ale to se nedá nic dělat. „Původně jsem se plazil do Nixu.― „Ty vole. To je hustý. To je aspoň takovejch…― Odmlka. „Fakt daleko.― „Jo.― „My vás tam hodíme,― řekl ne-Lenny. „Je to při cestě. Skoro. A nikdy jsme v Nixu ještě nebyli. Je pravda, ţe tam všichni maj vosumnáctikarátový ploty?― „Jo.― „Tak to je teda hustý.― „Snad se cestou nevybouráme. Jak moc jste sjetý?― „Nejsme ţádný feťáci,― urazil se Lenny. „Zvládnete odtáhnout i toho mamka v teplákách?― „Copak von neni mrtvěj?― „Ne. Myslím.― „Tak vidiš,― obrátil se ne-Lenny na parťáka. „Já to řikal. Hovno si našel a ne dva mrtvý chlapy. Sou úplně ţivý, vole!― Kdyţ mě zvedali, skřípěl jsem zuby jako bych trénoval Beethovena na chrupní valchu. „Ty vole! Vy ste naprosto děravěj!― vyjevil se Lenny. „Skrz koleno vidim trávu!― „Aaahhhhjo, váţně?― řekl jsem. „Tak to je teda hustý.― 102 Zavazadlový prostor grava byl cítit špínou, olejem a tou nejlacinější sortou deodorantních stromečků. V zatáčkách mě otloukaly stěny, občas si přisadil i bezvládný teplákový spolutrpitel. Bolest nerostla, protoţe to nešlo. K pachům se přidal sladký závan přesušené marťanské trávy. „Hej, děravěj pane, chcete taky?― „Ne.― Jediná droga, o kterou jsem měl zájem, bylo morfium. Zavřel jsem oči a po chvíli se přistihl, jak se pokouším vybavit si obličej Jankowitzové. Bleskově jsem oči otevřel. Ještě toho trochu.

― Vytáhli mě s mým teplákovým kompaňonem z grava a uloţili na suffový nájezd před bránu. Ţádné další otázky. „Váţně tady chcete takle nechat?― dotazoval se ne-Lenny. „Ale mohl bys zazvonit. Přitom mě málem udusila ňadry. aby mi mohla zastrkat vyhrnuté prostěradlo pod matraci. jako monument absurdní architektury – ale já jsem si dokázal představit.― nadchl se ne-Lenny a zaryl kostnatý ukazovák do pomrkávajícího senzoru.― Obrysy byly měkké a vlnily se a v ústech jsem měl chuť jako bych právě snědl roli toaletního papíru.― natřásla mi polštář. naklonila se nade mě a přehodila šňůru se signalizačním tlačítkem přes pelest. „To… to je dobrý. co blondýna odloţila. abyste byl zase chlapák. co by se stalo člověku. „To tlačítko je teda hustý. Sukni měla těsně pod zadek. „A teď uţ pšt. „Von neni vůbec. Jediné. vole.― Měl pravdu. 103 „Neni osmnáctikarátovej. 104 Zdravotní sestra nevypadala jako zdravotní sestra. A díky. „Co teď. „Dobře. Uklidňovalo mě to natolik. takţe byly vidět krajkové kalhotky (na rozdíl od jisté romantické spisovatelky je nosila). ţe Minuteman není na téhle planetě.― řekl hlas odnikud a brána se otevřela. a to proto.― řekl zklamaně Lenny.― Přesně po téhle větě sestřičky v pornofilmech vţdycky odkládají uniformy. na cestě nebyly ani zátarasy. šéfe?― „Normálně nás u té brány vyklopte. „Fakt? Prostě jenom tak?― „Prostě jenom tak. Musíte odpočívat. Pochopitelně to byla blondýna. Díky moc. Kolem obyčejné dřevěné brány nebyl ani náznak plotu. Usmála se.Nezastavily nás ţádné hlídky rainbovillské domobrany. Kdyţ vás pronásledují amatéři. Nad vrcholky stromů jsem nezahlédl jediný vrtulník s tepelným detektorem.― Doufal jsem. Ty bys pro nás určitě udělal to samý. abych ho měl vedle ruky. „Bylo na čase. Pokud by chtěla nějaká myšlenka proniknout do mého mozku.― řekl jsem poslušně. ţe jsem po čtyřiceti minutách jízdy upadl opět do mdlob. „Vás vezme jako prvního. „Nechcete třeba deku pod hlavu?― „Ne. „Přijel jsem na návštěvu.― „No jasně. musela si vzít sbíječku. aby to vypadalo.― Zrozpačitěli. pana Tahomu hned potom.― zasípěl jsem ze země. „Ano?― ozval se hlas odnikud. na nohou bílé síťované punčochy a zip uniformy nastavený tak. 105 . ţe jí umělecky tvarované silikony kaţdou chvíli vyhrknou ven. Začínal jsem mít těch úkladů o ţivot plné zuby. byl tác s prázdným kalíškem na léky.― řekl jsem.― řekla mi. Brána stála ve svahu osamoceně. Celkem mě také uklidňovalo vědomí.― podpořil jeho čin Lenny. Vypadala jako pornohvězda. „Jakýho pana Tahomu?― „Zjistili jsme ho podle otisků prstů. má to něco do sebe. „Pan doktor přiletí večer. který by linii neexistujícího plotu překročil. ţe tu nebudu leţet dlouho.

― sundal nohy z postele a zvedl se. To ostatní nebylo na tak dlouhé lokte. Di Fazz nesundal koně z čela postele – nikdo to po něm ani nechtěl. vychutná si mě tak. Byl to hubený Ţid.― „Jako třeba vyhodit celou čtvrť do vzduchu?― „Mediální bublina. Na obálce byly sutiny Santiaga del Estero. „Aspoň mám bulvy v plném počtu. nohy poloţené na kovové čelo postele a listoval Splatterhousem.Doktor mě měl v práci sedmnáct hodin. Kdyţ jsem ho viděl naposledy. Jenom se připrav na to. ţe Di Fazzův ranč ţivý neopustím. Starý časy… i horká současnost. kdy jsem se na prašné rainbovillské ulici rozhodl. (S tím by Cher asi moc nesouhlasila. to bych nezvládl. ţe proti němu bude Anastáziino snaţení vypadat jako fotbalový mač v Dolním Maniakově. ţe Di Fazz strašlivě šilhá. Vysoký holohlavý šedesátník v dţínách a kovbojských botách. Kdyţ je člověk hostem v domě multimilionářově.― „Naházet padesát lidí do bazénu s louhem?― „V tom je právě ta rafinovanost. „Neříkal bych tomu überdestruktivní em ó. Synbrevisní výplň. ţe se o tom nezmíním. Seděl na bílé ţidli. Doktor řekl.― „Mezi šilhavými jednooký králem. kterému kaţdé oko míří do jiného kouta místnosti. ale funkční.― „Nezralé mládí. jsem počítal s eventualitou. Mám teď daleko rafinovanější styl. protoţe na mě nedokáţeš zaostřit.― „Ale ne. Jemnější. ţe mi implantuje nejnovějšího Nikona.― hodil časopis s titulní fotkou zdevastovaného Santaiga del Estero na pelest. Koleno mi vyměnil za titanový kloub hned. Přesto mi to nedalo. ale za měsíc. „To se ti jenom zdá. „Vypadáš jako hovno bez klobouku. Na plastickou chirurgii je vţdycky dost času. To mě vyděsilo. Teď se mu rozjíţděly jako brusle na nohou hokejové prvničky. Ošetřovatelé mě přikryli (ne tak něţně jako pornosestra) a vypadli. musel ji vyměnit. restaurace kostní pěnou. . Di Fazz tam uţ čekal. ostatních osmnáct děr zflikoval v rekordním čase. ţe trochu pokecáme.― „A je to tady. Máme o čem mluvit. Naštěstí neposlouchal Vivaldiho. Kdyţ mě přivezli zpátky na pokoj.― řekl mi multimilionář. Nebylo to moc estetické. Od chvíle.― „Zbourat berlínskou pivnici?― „Špatná statika budovy. nikdy jsi o tom neslyšel?― Přes prázdný oční důlek jsem měl přichycený polštářek gázy. Rozhodl jsem se. Pokud bude chtít. ale co ona o tom ví?) Lapiduši mě přemístili do postele. šilhoune. „Svoje überdestruktivní em ó jsi jak pozoruju neopustil.― „Nechtěl bych být u toho.― odvětil jsem. čeho jsem všiml bylo. První.― Samozřejmě. kde se ukryju. musí být taktní. „Nic takovýho. aţ přestaneš být rafinovaný a začneš vyznávat brutální přímočarost. Uţ nejseš můj ţák a já nemám zapotřebí ti namáčet čumák do vlastních sraček. neuroflexorové vzruchové podavače. lesknoucí se umělohmotné strupy. aţ se důlek zahojí.― „Ne? Jsou to tvoje vlastní slova. který neposlouchal nic. Peritoneální ztuţovače. Na levé ruce jsem měl odepsanou hlavici metakarpu. To uţ je dávno. měl oči v pořádku.

Nikoho jiného tady neuvidíš.― „Kdo by nebral?― zastavil se s rukou na klice. A zařazení „hromosvodu― hned po „schodech― je hrubá strukturální chyba. Je to ţenská. Právě proto ti říkám. ale i v rámci obyčejného killingového průměru. Jeho poslední titul je toho smutným důkazem. ţe náš jásot nad . Byl z formy. ţe v rámci stylu akce by se přece hodil jedině anglický Vickers Defence Systems Challenger 2 – maximálně americký General Dynamics LSD M60A2 – ale hlavně pak jeho pouţití ke zničení celé čtvrti je humpolácké. To bohuţel potvrzuje následující rvačka s A a B. Opravdovým průšvihem je ovšem první část střetu s komandem Okruhu a místními policejními sloţkami (pasáţ „ulice―). ale i základní dramaturgické zákony. Připrav se.― „Nech bejt. nadhled. Naplno se tu projevuje Kellerova koncepční bezradnost: vyběhnout s jedním sterem proti desítkám speciálů a odstřelovačů? Co to má znamenat? Kde je sofistikovanost? Kde je provázanost? Kde subtext? V další části. Absolutní amatérština toho nejhrubšího zrna. nemotivované.― „A co tu blond sestru?― „S tou můţeš tak maximálně mrdat. neţ odpovídalo jeho pobavenému úsměvu. A udrţet kvalitu za kaţdých okolností není jednoduché ani pro špičkového vyhlazovače jako je Keller. VÝBUCH V SANTIAGU DEL ESTERO Výbuch v Santiagu del Estero je skutečný „výbuch―. aby ses připravil. osobními roboty Ó Nejvyššího.― „Ne.― „Jsem připravenej.― „V tom případě beru Donalda. Uţ dlouho se nestalo. „Kung-sun Lung útočí.― Ale dveře zavřel prudčeji. přičemţ i kaţdé malé dítě ví. Tam uţ člověk marně hledá nejen jakýkoliv význam. Vysyp to. A to nejen z hlediska absolutních nároků kladených na tvůrce Kellerova renomé. Nejenţe má tank značku Krauss-Maffei Leopard 2 (!). Bohuţel to díky tomu vypadá. Mačeta je sice těţké retro a podle současných trendů zoufale out. ale s přimhouřením obou očí se to dá akceptovat. bez vnitřní konzistence a naprosto postrádá eleganci a šmrnc. Na sociální bázi to funguje miliónově. Ţalostnou tečkou je pouţití tanku a exploze. Co říci závěrem? Mnoho toho není. nápady. aby tak renomovaný tvůrce selhal tak fatálním způsobem – a to na všech frontách. 106 KELLERŮV KONEC Comeback není nic snadného. „Ale Donald toho nemá tolik na srdci jako já. která přichází vzápětí. jako by se bál posunout se ve své tvorbě dál. nejseš.― zasténal jsem. autor dál tupě lpí na mačetě. Celkově to působí dojmem.„A co kdyţ si s tebou o ničem pokecat nechci?― „Buďto se mnou nebo s Kačerem Donaldem v televizi. kapiš?― „A je to tady. během Kellerova „úřadování― v domě a visení na přistávajícím gravu uţ nastupuje ke slovu dokonce nechtěná komika: naprosto chybí rytmus. která naprosto zabíjí – i tak uţ dost řídký – druhý plán. ale rozhodně ne mluvit. Úvod je ještě jakţ takţ v pořádku. jako by Keller ztratil přirozený cit pro tvar a vyznění celého díla.

― „Váţně?― „Tedy. sádra na noze. I kdyţ se domnívám. ţe snad této „vykopávce― nadrţujeme. kde je.― „Jasně. ţe je to počátek pádu do propasti. ţe jsi mrtvý. nikterak se od jeho příkrého hodnocení neliším. „Jak se má Mary-Ann?― „Začala svého otce oslovovat 'ty zmrde'. Nedovedeš si představit. Chce ti poslat svoji seminárku…― K Sonnymu tlumeně: „Proč. Dokonce přímo od něj. na němţ v ţivotě nestál a pokusil se sjet tu nejprudší uranskou sjezdovku. Zeptej se ho. Hodnocení: **(z 10) -son-Druhá strana mince: Jako chvějící se ţiletka břitký odsek mého ctěného kolegy Gondssona doufám přesvědčil jediného kaţdého z vás. Pak začala něco říkat. to rozhodně.― „Eri-Johne!― „A hele – poznala jsi mě po hlase. Ten chytrý a bystrý student ţurnalistiky chytře a bystře naskočil na snowboard. kteří jste svými dopisy zaplavili naši omamně granodiortní redakci a s ohulenou hlasitostí si stěţovali. Druhá strana mince proto tentokrát nebude příliš „druhá―. směšná karikatura legendy. vlastně se přijel vymarodit. kterou kdysi býval.― Sarkasmus v jejím hlase měl vysokou hemţivost. Coţ je zázrak přírody – kdyţ má tak dementního fotra. Leč Gondssonova recenze není oportunistickou reakcí na tyto vaše bujabézní ohlasy – kéţ by tomu tak bylo – ale smutnou reflexí skutečnosti. Předpokládám. Heleno. ţe já ho taky. Johne. Určitě by ho zajímala. Harsil Kralowec 107 „Haló?― „Nazdar. ţe kariéra Johna Kellera se řítí tam. kde sněhová koule nevydrţí mnoho. Říkali to ve zprávách. unavenou rutinou. Bojím se.― „Ţe ho pozdravuju. dokud je čas a dokud se ještě z člověka nestala komická figurka. Zrovna-Zrovna se vbelhal do místnosti. ale přerušil jsem ji. ţe některé věci můj jadrný spoluredaktor odsoudil zbytečně tvrdě (například uliční segment). proboha?― . Chtěl bych mu poslat svoji seminárku. se můţeme jen dohadovat) a hrozí reálné nebezpečí.― „Nemůţu za to. „Slyšela jsi o něm něco?― „Jistě.― Chvíle elektrostatického hip hopu na telefonních drátech. Slavnému vyhlazovací evidentně krátce po nástupu došel dech (nakolik se na tom podílí šestnáctileté věznění a nakolik stáří.― „Silných citů. ţe je to tvoje práce. jejíţ dno se nachází velmi hluboko. ţe nás začne zaplavovat vyšumělou.― Helenin hlas směrovaný od sluchátka: „Pozdravuje tě táta. Je to bystré a chápavé dítě s vyvinutým pozorovacím talentem.― Z dálky jsem zaslechl Sonnyho huhlání: „Vyřiď mu.Kellerovým návratem byl hrubě předčasný.― „Ptá se. která bude pouhým stínem jeho dřívější práce. To je známka silných citů. A co dělá Sonny?― „Kvůli tomu voláš?― „Volám jen tak. kde jsi. Jo. Mé doporučení je tedy nabíledni: skončit s kariérou. jak teď vypadá – celý zafačovaný. Myslela jsem. Před týdnem přijel domů.― „Tak to bude asi pravda.

já a Verris – my uţ spolu…― Zvláštní. Zkusila to ještě jednou: „Víš. neţ stačila odpovědět.― . teda. ţe jsem ti vděčná. Zeptej se ho prostě kde je.― „A ty se máš jak?― „No… Dobře.― „Vyřídím.― Odkašlala si. jestli mi rozumíš.― „Říká. zašvidral na mě přes cigaretu a zapálil si. „To je dobře. „Ale stejně ti děkuju. „A ty?― „Taky dobře. Myslíš.― „To je. aniţ se ho zeptala. určitě budeš mít radost. ţe váš byt není první místo.― „Nemáš být v posteli? Běţ si do svýho pokoje. ale myslím si to samé.― „Chtěla bych ti… Teda. Šilhal ještě příšerněji neţ v úterý a kouřil camelky. „Alespoň pro tentokrát. jo?― „Vyřiď Sonnymu.― Dlouhá pauza. kterou nedokáţou vysledovat.― „Já…― Jestli měla něco na jazyku. ţe nechce. chci říct.― „Nemáš za co.― řekl jsem. ţe mu přeju.― „Asi mi nebudeš věřit. „Můţe za mnou přijet.― Elektrostatické praskání opět dostalo šanci předvést repertoár. Heleno.― „Eh-― „Volám z linky.Huhlání v pozadí: „Je tak trochu o něm. co spolu mluvíme. ţe uţ ses tady neobjevil.― řekla Sonnymu.― Teď jsem si pro změnu odchrchlal já: „No. ţe je to naposledy. co jsi mrtvý. ţe byste se spolu neměli vídat. Myslím hlavně teď. Vliv masových vrahů na masovou popkulturu. Chtěl bych znát jeho názor. tak to nedokázala vypláznout. ţe jsem na Saturnu.― „Aha.― „To není tak úplně moje zásluha. Neboť myšlenky mají vţdycky jenom jeden směr. aby školu dokončil s červeným diplomem. „Myslím. stejně jako já. Totiţ…― A opět nedokončila. „Tím nechci říct. 108 „Přemýšlel jsem o tom dlouho. který začali sledovat? Stejně jako vám zaručeně odposlouchávají telefon. kdyţ ti řeknu. Ţe se máš dobře. „Johne?― „Ano. ţe v brzký době umřeš. jestli chce.― odpověděla rychle. Hodně drahá technika. „Heleno?― Rychlé: „Ano?― „Měj se fajn. Pak se vrátila ke mně. ţe by jednosměrně orientovaný myšlenkový proud nebyl na hovno. Váţně nemáš za co. Řekni Sonnymu. „A tím nechci naznačit. Heleno.― řekl Di Fazz.― Sluchátko jsem poloţil dřív.― „Rozumím.― zašklebil jsem se.

Místo. aby operace Destroyer zubních kartáčků nevyšla? Komu hraje do karet. „Echt sektáři. „Celé ty tři dny. A věděl jsem. Přestoţe bylo nové uţ přes dvacet let. ţe člověk při něm nemá moc času přemýšlet (jediná nevýhoda.― „Coţe?― „Necháme to spát. „Protoţe současnost je led. co se děje tady a teď. „V Rainboville bydlí nejuţší vedení. Kovadlina. neţ je voda. Viděl jsem. co se stalo: 109 Logická úvaha: Kdo by mohl mít největší zájem na tom. nicméně obsahoval některá nová základní fakta. daleko krásnější a sofistikovanější. co jsem věděl.― pravil jsem. jim uţ v ţivotě nikdo nevhodí ani knoflík. Liga boje proti rakovině to můţe zabalit.― řekl Di Fazz.― řekl jsem. Do kasiček. „Budeme se cele věnovat tomu.Mariňák s mohisticky sofistickou nádivkou. „Přeskočíme tu pasáţ s minulostí.― řekl Di Fazz. Náš další rozhovor byl sice plný Di Fazzových prudivých zenbuddhistických metafor a mého tichého úpění. kterými chodcům chrastí pod nosem.― „Oukej. Ale kdyţ o tom nechtěl mluvit. Ale stejně se mi neulevilo. Kdyţ to teda nikoho nezajímá. objevil se ještě jasnější obrázek toho. kterou zabíjení má). Měl jsem připravený plný náklaďák argumentů: Proč jsem tenkrát při akci musel rozřezat celý dívčí internát motorovou pilou. který taje. proč jsem zpronevěřil peníze z operačního fondu a nakoupil za ně osm set dvacet jedna sádrových trpaslíků v tyrolských kloboučcích a dva párky v rohlíku. A to nemluvím o tom. Uţ napořád. mi prověšovala ţaludek ke kolenům. A my si musíme vyjasnit situaci. A kdyţ jsem si je spojil s tím. první ukázkové městečko vybudované Ligou za příspěvky od dobrovolných dárců.― vzdechl jsem. Najmout si na mě Minutemana byl jediný moţný čin. „Dobře. Nikdy si na to jeho nové image nezvyknu. Fakt hustý . kde ţijí ti vybraní členové Ligy v dokonalé harmonii a příkladně rakovinoprostým ţivotním stylem. Přechází ovšem v jiné skupenství. jak zabránit zkáze druhé nejbohatší příspěvkové organizace Sluneční soustavy (první byli stále scientologové). kterou jsem při snídani omylem spolkl.― „Hurá. Kdyby se provalilo. o co jde. Takhle mi to docvaklo aţ ve chvíli. ţe stále plně nechápeš. ţe existuje lék. jsem o tom přemýšlel. ţe na něj nemám. ţe by neměli z čeho financovat Rainboville. kdy jsem ty ţluté placky s nápisem I TVŮJ PŘÍSPĚVEK MŮŢE ROZHODNOUT V BOJI PROTI ZÁKEŘNÉ RAKOVINĚ! uviděl na vlastní oko. fajn. A nejhorlivější členové. co jsi tady. Nebál jsem si to přiznat: měl jsem z něj husí kůţi. proč jsem Di Fazze musel osmkrát střelit do zad z devítimilimetrového Browningu BDA 9. Nebudeme o ní mluvit.― Jako obvykle mě dokonale vyšachoval uţ na začátku rozhovoru. A nakonec jsem se rozhodl. kdyţ jedna a půl miliardy lidí zemřou na rakovinu? Kdo nutně potřebuje zdiskreditovat lék na rakovinu hlasitým ječením „arsen!―? Nevýhoda zabíjení je. Protoţe mám pocit. proč jsem musel souloţit s Di Fazzovou tehdejší manţelkou v kabině přístavního jeřábu v Le Havre. Neřeknu ani slovo. co dokáţe.

― „Působí to dost surrealisticky. Stačí . kdyţ člověk zemře? Di Fazz se ve shodě s indickými filozofy domníval.― sdělil mi. co si myslí. Přerušili nám řetěz.― „Nesmíš zapomínat. Tím ovšem dráhu elektronů změníte. Di Fazze. Schopenhauera ne. kterému se tam během ţivota podařilo nahromadit dostatečné mnoţství energie. moment.― „Moţná i dřív. kteří se kdy zabývali lidským feynfotonem.― „Samozřejmě ho nemůţe měnit vědomě. „Pochopitelně.― řekl jsem. 110 Všichni vědci. kdy jsi zmizel z Berlína. Poté ovšem došlo k tomu. Ale to bylo myšlený jenom jako pojistka.― „Sakra. ţe existuje obousměrný vztah mezi pozorovatelem a pozorovaným – podle teorie lidského feynfotonu mezi člověkem a jeho okolím – kam tento vztah mizí po zrušení jedné strany rovnice? Co se stane s touto energií. „Hmotné vzniká zahuštěním nehmotného. „Kruh se v dalším rozměru jeví jako úsečka.― „Do roka a do dne se jim stane strašlivá nehoda. Můţe měnit svět kolem sebe. ho na rozdíl od nás. Proto armáda po lidském feynfotonu tolik pase.― „Zahlédl jsem tam bizarnější špuntovky neţ čézety a hákáčka. Jenţe kdyţ přijmeme předpoklad. vysvětlil mi Di Fazz. Hlavně spoléhali na Minutemana. Stejný případ jako v psychologické rovině Jungova synchronicitní teorie tajné vzájemné spoluúčasti.― „Protoţe velké firmy svoje modely pravidelné obměňují.― Zmohl jsem jen na: „Ne.― zaprofesoroval Di Fazz. Tedy aţ na Di Fazze. Byli to úplní debilové. Neboť vědomí je jezdec bez koně.― Musí být navozené určité vnější podmínky. ţe Liga po tobě jde úplně nepříčetně.― „A ti si najali… ne. Pozorovatel ovlivňuje pozorované.― přikývl jsem.fanatici. „Neboť svět je jen vůle a představa.― Wernickovo centrum v mozku je v tomto případě jakýsi akumulátor dotyčné energie.― objasnil Di Fazz.― „A Minuteman si najal Anastázii a GUMMU. Všichni se soustředili na vnější podobnost s tokem elektronů v Youngově experimentální aparatuře. udělali velký nákup u české Zbrojovky a německého Hecklera & Kocha a kaţdý ve městě povinně nafasoval zbraň. můţe aktivně pouţívat. ti si nenajali nikoho. „Všechno souvisí se vším. „Proto mezi lidmi zůstává tolik atypických kanónů. ţe přejde na nejbliţší osobu. Nikdo nebral v úvahu duchovní stránku věci. Lidský feynfoton. obyčejných smrtelníků. kterýho si najali. byli úplní debilové. Na rozdíl od něj. který (podle kvantové fyziky pro mateřské školy) můţete zjistit jenom kdyţ dovnitř vpálíte pozorovací foton. Nastoupila těţkotonáţní spiritualita. čeho jsem se celou dobu obával. přistupovali k problému čistě technicky.― „A kaţdý z nich u sebe nosí bouchačku. Ve chvíli. ţe jsi mimořádně nebezpečná forma zhoubného nádoru. A tak ho samozřejmě nelze vyřešit.

„Lidský feynfoton nerozeznává pevné obrysy mezi realitou a halucinacemi. „Ne. ti doufám nemusím kreslit. Dalekonosné telemorfingové dělo. dokud nepřijde jeho čas. Di Fazzův obývací pokoj . můţe ji měnit. „Jenţe já třetí kolo útěku rozjíţdět nebudu. Kellere: Kdo myslíš. A čím víc máš takových subjektivních otisků v hlavě. Od kdy se z tebe stal ahimsta?― „Zpátky k tématu. „Je ještě v komatu?― „Jo.― „Stejně lţeš.― myslel si. Vtip je v tom.― řekl jsem.― „Jak jsem říkal: podcenili spirituální faktor. ţe cokoliv kolem něj můţe být přelud.― řekl jsem. subjektivní otisk reality. ţe ti to poskytuje při třetím kole útěku podstatnou převahu. Stéblo trávy se nezlomí. druhým. „Co to?― Nevím. jak se to stalo. který brání nám všem v tom.― „Zabíjení mi nechybí ani trochu. „Nemusíš mít strašáka. Paul Tahoma byl nejvýkonnější zbraň všech dob. tím víc narušují tvůj osobní pohled na svět.― řekl.― „Je to tak. ţe si uvědomuješ.― zopakoval bezvýrazně. Co to znamená. Kaţdý člověk má v mozku unikátní.navodit vnější podmínky a lidský feynfoton spustí – a začne měnit realitu. Rozostřují ho. 111 „Proč myslíš. bůhvíjak mi čte myšlenky.― Zamáčkl cigaretu a zapálil si další. jak to.― řekl jsem.― řekl jsem.― „Jo tak. Všechno je pro něj stejně skutečné. ţe ho Liga dostala dřív neţ Harrowell. „Jako k tomu. ţe máme v drţení nejlukrativnější zbraň historie vojenství. ţe bych se s ním jinak tahal?― zeptal jsem se. „Kecáš. ale najednou jsem byl dokonale klidný. Čtyřicet dva tisíce lidí a nějaké drobné. ţe lidský feynfoton akceptoval. Coţ je ten hlavní důvod. „A teď otázka za deset bodů. Ale to je jedno.― A díky tomu. Máme realitu příliš zaţranou v mozku.― „Jedněm vyhroţovat. „Doktor Paul Tahoma byl jedním ze sedmdesáti dvou přeţivších. ţe ho nezabiju?― nadhodil jsem. znamená to. ţe asistoval u hodně úmrtí a jeho lalok vstřebal hodně subjektivních otisků reality a… Dál jsem přemýšlet nepotřeboval.― „Dobře.― Pohlédl na mě a oči se mu skoro srovnaly. ţe by to tady odpálil. ţe ho zabiju. „Nejvyšší kombinace. jo?― „Doufám.― „Jo. Podíval jsem se z okna. Na jednom z květů růţového keře přistála obrovská vosa. Můţeš s ním v pohodě drţet v šachu Ligu i Ó Nejvyššího. ţe nelpí na realitě. A jestli byl Tahoma lékař. Nejsou vytvořené vnější podmínky pro aktivaci. „Chybí ti to?― zeptal jsem se. „Leda hovno. kteří se zachránili z Gadileksu. ţe ona specifická deformace Wernickova centra je vzácnější neţ soundtrack ke Space Campu. „Jenom mi není jasný. ţe je Tahoma?― „Já to přece vím. abychom to dělali taky.― Epidemie malajské chřipky vyhladila během tří měsíců všech osm gadileských kolonií.

A myslím. A starého mazáka. „Víš. Neřekl jsem nic.― „Hovnivál nikdy neuhněte kuličku z archetypu. vrchol je jen iluzorní. ţe jsem tě po ukončení výcviku v Teráriu nedoporučil do činný sluţby z důvodů psychické lability? Kdyby dali na můj posudek. „Nemůţeš zahodit takhle rozdanou hru.― „Takto bylo slabý. byla dvacetkrát silnější neţ ve sklepě u Anastázie a to mě .― „Dělejte si s ní. Stíny křesel. kdyţ Tahomu nevydáš.― Chvíle zbrklého ověřování mého hlasového otisku. A neztrácejme čas. nemůţe mít šestý. co s ní provedeme.― „A nebo proto.― „Ah. co chcete. jsem měl pocit absolutní rovnováhy. jaký zakouší jenom provazochodci. ţe to moc dobře víš.― kontroval jsem. „A protoţe taky moc dobře víš. co nikdy nespadli. váţně?― „Ano. Tahoma je příliš velké sousto i na tebe.― Pokrčil jsem rameny. Kde nám ho předáš?― „Koho?― „Koho asi.― „Ha ha. Nervozita a tlak v ţaludku pluly pokojem k oknům a šedly. nikoli ve třetím slově románu Saxe Rohmera. Kellere. skončil bys zakopanej v lesíku za opičí dráhou. ţe máme Jankowitzovou. kdy zavoláš. pan Minuteman je bohuţel momentálně zaneprázdněn. jak mám Di Fazzovi odpovědět. kdy jsem přemýšlel.― „Je mi líto. „Váţně? Takţe jí opravdu můţeme ukroutit bradavky kleštěma? Rozbodat dásně jehlicemi? Nalít do krku čistící přípravek na záchod?― Nenávist. kam ho po mém útěku povolali – do Rainboville.― „Kámen je kobliha. Potom klapnutí.― řekl jsem. která mě zničehonic zaplavila. mám na lince další hovor.― „Poslední hokejová třetina je borůvkovou marmeládou na toastu jezevčí existence. mohu něco výří-― „Tady Keller.― 112 „Prosím?― „Dejte mi Minutemana. jsem neoblbnul ani na sekundu.― řekl Minuteman. kdo zrovna snídá. Tříšť pěny na vrcholcích vln uţ nikdy nebude utkána do takového vzorku. „Vyhrál jsem. jako byl Minuteman. „Vítr vane nejprudčeji tomu. „Jo.― „Proč bych vám ho měl dávat?― „Třeba proto.― „Bílkoviny ztratí naději. Cesta vede po úbočí kopce.― Tetnokrát jsem „ha ha― kupodivu neudělal. jak jsem byl přepojen tam. Deka na mých kolenou hřála. kdyţ jim dojde cholerická leukoplast.― řekl jsem. konferenčního stolku a sošek bódhisattvů se rýsovaly jako siluety vytaţené comicsovým inkerem.tál v dopoledním světle a narudlé paprsky pronikaly okenní stěnou jako šikmé pilíře. Koho asi tak můţu mít na mysli. která má dva konce. Na to je to příliš ideálně nastavený. Ve chvíli. Hůl.― „Plavky je vhodné nosit v létě. „Čekal jsem. aby sis zachránil ţivot. ale samotnému mi to znělo dost nevěrohodně.

― „Normálně ses zamiloval. „Ale hovno. Za ním jsem zahlédl Dassault Aviation Super Enterdard. „Nemáš pravdu.― řekl Minuteman.― Sluchátko tiše vrzalo.― „Jinej plán?― zeptal se Di Fazz.― poznamenal jsem. Slyšíš? Zabiju tě. jak vstává.― „Nesmysl. „Do pátku nám Tahomu doprav na Saturn.― zašeptal jsem. „Prostě to zkurvený město vyhladím. „Ty vole.― „Běţ do prdele. a my to pro tebe rádi uděláme. Chvílema. Hangár číslo čtyři se nacházel na východní straně Di Fazzova pozemku.― řekl Di Fazz a zabral za madlo. „Ne. Takţe myslím. „A dokonce čtyři. tam se právě chystáš ty. rovnou z vrat výjezd na zeţloutlou trávu přistávací plochy. co jsem dobře znal. ţe jsme si to vyjasnili. ţe jsem nedokázal promluvit. jen na ocasním pylonu prosvítaly šrámy a navařovačky. „Něco se stát muselo. A kdyţ s ní nejsem… mám pocit. CSH-2 Rooivalka.― promluvil jsem konečně a přišlo mi.― řekl jsem. Zabiju tě. „Co se to s tebou děje?― Blbá otázka. Oba jsme moc dobře věděli.― Mluvil jsem čím dál tišeji. „No. ţe uţ ji nikdy nechci vidět. Hrdlo jsem měl rozeţrané oslnivě bílým vztekem. Mil Mi-24 Hinda. Pětimetrové křídlo dveří se s rachotem odsunulo stranou. „Ty ji miluješ. „Vstříknout do ţil benzín? Vytrhnout oči z důlků pomocí vakuové pumpy? Roztrhat poševní vchod jatečními háky?― Otevřel jsem ústa. ale ani tentokrát jsem ze sebe nevypravil jediné slovo.― „Osm. ţe máš vlastní hangár. Taky jsem poloţil sluchátko. jak se usmívá. 113 „Číslo čtyři.― „To je láska. „Nevěděl jsem. nejradši bych ji zabil. Cítil jsem. . jak něco povolilo. ţe mluvím hrozně tiše. sere mě kaţdý detail. Asi proto. jak jsem ho drtil v ruce. ţe nemám pravdu. ano? Řekneme ti kam přesně. V hangáru stál celkem zachovalý Sikorsky SH-60B Sea-hawk. Montáţní hala byla přilepená zezadu. všechno. Stále to byl jediný zvuk.― Pořád jsem mluvil tiše: „Nestalo se vůbec nic. „Stačí říct. Kellere. ty zmrde. Byl v dobrém stavu. V něco. co se to se mnou děje. YF-23 Black Widow II – a zbytek Di Fazzova leteckého parku se ztrácel ve tmě. ten tik. „Co to s tebou udělala?― „Nic se mnou neudělala. Kdyţ jsem s ní.― A najednou jsem cítil. jak si škrábe jizvu na předloktí. Dokonce kdyţ jsem s ní. Vztek neopadl. jen se transformoval v něco jiného. jak drţí cigaretu. Tlak zmizel a já mohl zase mluvit normálně.― řekl Di Fazz. Chceš se vplíţit do Rainboville a zachránit ji.zaskočilo. A Kellere? Moc mě neser. Kellere.― Zavěsil. Nic zvláštního k ní necítím.― opravil mě Di Fazz a rozsvítil. To. Řekni. jak si sedá.― řekl Di Fazz. Ale nahlas jsem Minutemanovi nic neřekl. „Jakej plán?― Usmál jsem se. který jsem vydával. Mám úplně jinej plán. jak se třesu.

Muţ na poušti. Mimochodem pěkná sračka.― „Vůbec.― „Máš postřeh. Co jsi čekal.― řekl jsem..― „Chm.― Zapálil j sem si cigaretu.― To bylo v neděli třináctého března. Zítra ti dám k ruce šest servismanů. „No tak dobře. „Tohle ti přece stačí.― „Jak to víš?― „Viděl jsem to v Anastáziině krátkometráţním debutu.No mám. který nemá koně.― „Rád věřím.― „Neboj. tady ty závěsy pro hlubinné pumy předěláme na drţáky na bomby a bude to super. „Je zavřená v atomovém bunkru. Hele.― Obešli jsme dvacetimetrový stroj. „Je pomalej a nestabilní.― „Slyšel. něco takovýho jsi říkal. jestli to myslí váţně. Nemůţu je bombardovat z vrtulníku. V úterý předělávali závěsy na hlubinné pumy. tak bez problémů. Je to raritní kousek od Hanoje. Hm. Vůbec. nemělo by to zabrat víc jak den.― „Jo. Celkem to šlo.― „Proč ne?― Zadíval jsem se na něj. A pokud si vzpomínám. ale ten ti nepůjčím.. V pondělí jsem absolvoval další lékařskou prohlídku (regenerace postupovala raketovou rychlostí – od operace uplynul sotva týden a plastové strupy uţ bledly a odpadávaly). Bude se s ním kravsky manévrovat a neustojí vzduchový turbulence z výbuchů. Upřel zaskočené oko na zaprášené dylotexové zářivky.― „A ty jsi to zřejmě neslyšel.― „Fajn. ne?― „Ne. ale nevěřil.„Tak co ty na to?― poklepal Di Fazz zaţloutlým ukazovákem na sikorskyho. „To snad není pravda. ţe tady někde mám schovanej B-52?― „Jo.― odpálil Di Fazz. aby se z nich daly svrhávat klasické bomby. „Jak to?― „Je to vrtulník.― Zrozpačitěl. šel zkontrolovat unesenou zbraň posledního soudu (stále v komatu) a pak jsem s Di Fazzovými hochy strávil den prověrkou a zkouškami sikorskyho. A co kdybys pilotoval ty?― „Já jsem s tím skončil. „Pohoda. ve kterém se nachází zachraňovaná dívka.― „Kdyţ umíš pilotovat.― „Tak tomu věř.― „Bombardovat město.― Co jsem měl dělat? Darovanému vrtulníku na rotor nekoukej. to uřídíš.― „Chci je vybombardovat. je mimochodem hodně originální taktika. ty jsi měl stupeň dva. „Jo. ţe dostaneš? Bombardér? To jako myslíš.― „A ještě ke všemu mi vnucuješ protiponorkovou verzi!― zjistil jsem. Ve středu jsem začal vyrábět napalm. 114 . Vůbec mi to nechybí. neodmítne jeho stín.

jak konec slámky nasál vzduch. Zkontroloval jsem Tahomu. sestra Helga a mechanici. přišli mi kromě Di Fazze zamávat i doktor Zweistein. Di Fazzi. Kabina ztemněla.― řekl. Ţelé jsme do bomb plnili ve středu. kdyţ se kšíroval ke křeslu. Otočil jsem rukojetí kolektivu a přidal plyn. díky― (já) a „Přestaň se kurva šklebit― (Di Fazz). kolikrát ti to mám opakovat? Vůbec mi to nechybí!― „No jasně. kteří mi pomáhali dávat sikorskyho dohromady. Jak vrtulník stoupal. Několikrát jsem prohmátl ruku. Do Rainboville zbývalo posledních dvacet kilometrů. abych se mohl odpoutat od země. ale rovnoměrně. Od ducha k duchu kráčí podání. Náhon zadní vrtule – nejkritičtější faktor pro běh na zemi. přestoţe měla antistatický postřik. V přilbě zapraskalo.― „Co?― „Letět se mnou. 115 Stín sikorskyho klouzal po kamenité pláni. Poslední šance. „Jo. WHUP WHUP WHUP WHUP. Tak jsem jim přirostl k srdci. Přimíchal jsem hlinité soli. Zpoza horizontu vylézalo Rainboville. Nastavil jsem rameno do tupého úhlu a zaaretoval pozici.― „Paneboţe. „Drţ hubu. a zlehka ji poloţil na páku kolektivu.Jako ztuţovadlo jsem pouţil nastrouhané mýdlo (dvanáct palet) smíchané se síranem hlinitým. Někdo dává přednost kamenci. aţ zapraskaly klouby. prach skřípal v zubech. Přestoţe bylo šest hodin ráno. Ve čtvrtek (po poslední lékařské prohlídce) jsem odstartoval.― „Já to myslím váţně. Byla to dojemná scéna.― Mlčky jsem mu přehodil řízení. jak mi kdysi vtloukal do hlavy můj instruktor – v normě. Kdyţ jsem nastupoval do kabiny. otáčky rotoru taky (3000 ot/min). „Při nejhorším ho za ni fakt vyměním. Dýchal mělce. chlapům. Ranní slunce se snaţilo propíchnout nános na oknech vraţedně naostřenými paprsky.― řekl Di Fazz a jeho hlas zadrnčel jako do nekonečna nataţená . připevněný na vysouvacím rameni v zavazadlovém prostoru. Mrknul jsem na dvouručičkový otáčkoměr – otáčky motoru byly v pohodě (2900 ot/min). kde byl k nosítkám přikurtovaný Tahoma (stále v komatu). Odepnul jsem se a šel připravit rotační kulomet Tango R4. Oba turbohřídelové motory General Electric se rozeřvaly. Ani se na mě nepodíval. „Nechci slyšet jediný slovo. jestli spadnu hned po startu. slunce bodalo do clony rudého prachu stále zuřivěji. ţe je to dobrej nápad brát ho s sebou?― kývl Di Fazz hlavou k nákladovému prostoru. Nastartoval jsem. nebo jestli uletím aspoň kilometr. kdyţ znovu třískly dveře a Di Fazz zapadl do křesla druhého pilota. Zvedal jsem páku kolektivu ze spodního dorazu a vyšlapával pravý směrový pedál. po uschnutí jsem ztuţovací prášek nasypal do benzínu v poměru 1:9 a uvařil.― „Hele.― „Malomyslnost hned na začátku je zhouba. šestnáctimetrová vrtule se dala do pohybu. Letěli jsme dvě hodiny a za tu dobu jsme řekli jen tři věty: „Vodu?― (Di Fazz – kdyţ mi nabízel cyklistickou láhev s oţvýkaným šlahounem). „Myslíš. Helikoptéru omotal cukrový chomáč zvířeného prachu a nalepil se na okna. Ale šklebit jsem se nepřestal. aby to mělo šmak. doprdele!― „Takţe neletíš?― „Ne!― třískl dveřmi kabiny a odkráčel k Helze. Vrátil jsem se zpátky a vysrknul poslední kapku z cyklistické láhve. Neúspěšně. sázeli se mezi sebou. „A máme to tady. ale to je čajíček. Přidal jsem taky trochu termitu.

kdo nehořel. Z růţové cukrárenské markýzy zbyl jen rám s poskakujícími jiskrami. oheň zabalil novinový stánek a proměnil ho v dunící kuţel. rozţhnul displej CD. posuvné dveře zajely do strany a rozţhavený kyslík mi vypálil hrdlo. Drţáky na první bombě odskočily.― řekl jsem. listy hlavního rotoru změnily úhel a proud se odtrhl. Pancéřování sikorskyho zvonilo a drţelo. Listnáče a jehličnany se míhaly ve světlém a tmavém kobercovém vzorku a Rainboville se zvětšovalo. Naštěstí ţádný klišé Wágner. Sikorsky vibroval v rytmu I Should Be So Lucky. Přišly z nezasaţených částí města. Zleva se vztyčil kudrnatý sloup rakety země-vzduch.ţvýkačka. Polykarbonátové přední okno helikoptéry zadrnčelo odraţenými výstřely. Přitáhl páku cykliky. Hořící muţ doběhl k fontáně na náměstí a vrhnul se do ní. Jako by nevěděl. Napalm se zahučením dopadl. ale trhavá světla palby mrkala po celém Rainboville. která se připletla na školní hřiště a Di Fazz rněl plné ruce práce. Sikorsky se zmítal jako plechovka od Coly. Di Fazz narval knipl dopředu. Zatím nezasaţené. „Vypustil jsem další bombu. ulicí se hnaly ţluté vlny. Vycvakl jsem pás a vrhl se dozadu.― zašeptal Di Fazz zírající z bočního okna. Plameny proudily ze střech a ovíjely se kolem sloupků zahradních altánů. Vůně škavřeného sádla byla cítit aţ do sikorskyho. „Vytas špekáčky. Vestavěné reproduktory zahřměly. Di Fazz si odplivl do kouta. Ţlutooranţová koule se rozlila po obloze do roztřepeného deštníku. Vrtulník se zazmítal v turbulencích horkého vzduchu. ţe napalm se nedá uhasit. Di Fazz předešel vymknutí z kontroly bleskově – sníţil úhel listů nosného rotoru. Zavalil domy. Sádrogeloxový trpaslík chytl modravým plamenem. cykliku hodil do neutrálu – listy rotoru hučivě vymávly – a vyhnul se raketě s minimalistickou elegancí. V hučení napalmu. Uvolnil jsem další bombu. dokud neprohoří aţ na kost. Červenou poušť vystřídaly rozmazané vrcholky stromů. Přídavný klopivý moment nám zatíţil zadek. zpěvu vzduchu a řevu Kylie Minogue sice nebyly slyšet výstřely. Jako kdybych o té bombardovací nestabilitě nemluvil. úhel náběhu nosného rotoru vyskočil do extra kladných hodnot. pátá bomba. Ze západu nás někdo kropil kulometnou dávkou. 116 Nebe zahučelo napalmem. Zabral jsem za páku. Joystick tanga mi vklouzl do ruky. Broskvoň se obsypala ţhnoucími květy. Bouchlo první auto. . Di Fazz přitáhl knipl. „Nevyjádřeno slovy. Ţelé blaflo ještě v letu – jelikoţ jsem do směsi přidal hlinité soli. Motorhead vystřídala ještě tvrdší a brutálnější muzika: Kylie Minogue. Střechy. Třicet metrů pod námi běţel středem ulice plápolající muţ a před načančanou cukrárnou se svíjelo duo tlouštíků. Lidských siluet míhajících se v ţlutých oblacích přibývalo. vyšlápl levý pedál a převedl vrtulník do souvratu. Les zmizel a pod námi rolovala pláň obklopující město. mami. Di Fazz ubral kolektiv. Turbokompresor zavyl. aby zastavil otáčení kolem příčné osy. Přibývalo také výstřelů z nezasaţené části města. Čtvrtá bomba. nesepsáno písmem. fungoval kyslík a vzdušná vlhkost jako detonátor. V šilhajících očích mu kmitaly plameny. Ohnivý déšť se snášel na Rainboville jako benzínový sen. Písek sklovatěl. předzahrádky a tenisové kurty šlehajícím kobercem. Zezdola střílel kaţdý. Pochopitelně zbytečně. ale staří dobří Motorhead.

Město se začalo rozpadat. do níţ byl zabalený Tahoma. Hořela uţ třetina města – a zbývající dvě se hemţily jako pomočené mraveniště. Olízli jsme ho uţ při první jízdě. Skladovat náboje doma ve spíţi se nevyplácí. Občas k nám něco zalétlo. Proud střel mě minul. Pustil jsem spoušť. Proud horkých nábojnic se mi řinul kolem nohou a rotační kulomet zněl jako patnáctimetrový kávovar. mně stačilo . kterých přibývalo. To uţ jsme ale byli na okraji města. prejzové tašky. Ohněm postříkaná budova bouchla velmi decentně. Přeletěli jsme okraj Kaňonu chemoterapické spásy. Střelba prořídla.Rotační kulomet se roztočil. Jako kdyţ nad domovním blokem otočíte kohoutkem sprchy. Problém byl. Potom jsme se vypořádali s letištěm na jiţním okraji. Tahoma zasténal. Zbývaly jen tři. Brownův pohyb se vpekl do základních fyzikálních zákonů. „To snad ne!― otočil jsem hlavně tanga proti kulometčíkovi. protoţe dvanáct kilogramů těţkou zbraň (plus nábojové pásy) vyvlekl aţ na vrchol věţe evangelického kostelíka. To uţ budeme hotoví. neţ sem dorazí marťanská policie a armáda. ale pancíř to odchytil. vupperplastové úlomky a cákance skla. Rozţhavený vzduch lomcoval siluetami. Nad městem se tyčila dvacetimetrová stěna bouřícího ohně. Z druhého konce města mu odpověděl další. ţe odtud proti nám nikdo nevzlétne. byla dávka z těţkého kulometu Chatellerault. Di Fazz přizvednul kolektiv a sikorsky se začal otáčet doleva. naskákaly tmavě rudé fleky. Di Fazz vyhodil další bombu. Měl můj obdiv. Vločky spáleniny vířily vzduchem jako roj dezorientovaných masařek. Spoušť tanga mi zapadla do vytlačené rýhy na prstu. Chaos de luxe. Bude trvat nejmíň dvě hodiny. Ne ţe by mě to v tomhle městě překvapovalo. ţe nám pomalu docházely bomby. Rainboville nám najelo před popraskaná a začouzená skla. aby se kryli před střílejícími baráky. Kaţdá část vesmíru pogovala. Moc alkoholu v ní nebylo. Povětřím plachtily zkroucené kusy plechů. Tango drtilo domy a auta jako skartovačka. nic nebylo v klidu. Vzduch zahltilo rozemleté zdivo. Z dálky k nám dolehlo jódlování sirén rainbovillských hasičů a další dům s náboji začal bezhlavě pálit. 117 Druhé kolo náletu jsme odstartovali likvidací mimořádně nebezpečného hostince U plešaté kukačky. Měl jsem to jednodušší: zatímco on se musel trefovat do pohyblivého cíle. Pak vybuchl poklidně plápolající dům na rohu a pokropil všechny rainbovillské střelce v okolí smrští kulek. Teď uţ po sobě pálily celé domovní bloky. ale na dece. Rainbovillští měli plné ruce práce s tím. Kolem hlavy mi zasyčela zbloudilá kulka. Vrtulník se nad kaňonem obrátil. Na jemno nakrájené části Rainboville se mísily s ohněm a vřící krví. Horko mi speklo zuby do širokého úsměvu. Co ovšem pancíř neodchytil. Svazek hlavní tanga se rozmazal do vířícího válce. Od domku barvy brunátných fialek hvízdla další raketa. Lidé se měnili v oblaka hemoglobinu. Střelba neustávala. Sestřelil jsem ji v letu a vzápětí přestal existovat i fialový domek. Naštěstí si Liga postavila svoje ukázkové městečko na ukázkové samotě. ale teď jsme si definitivně zajistili. se znělým KLANG se odrazila do pilotní kabiny a zasekla se do sedačky.

Minuteman seděl za štěkajícím kulometem a černé manaţerské sako mu vlálo. Kdyţ nepočítám zuřivě pálící baráky. Spíš mrtvo. střepů. nebyl moc velký. Otočil se na místě. ale dosáhl jedině toho. Uţ vypadala jako strom nahlodaný bobrem. Pořád jsem drţel spoušť. Poslední dávka. neţ mu věţ přistála na hlavě. Stiskli jsme s Minutemanem spouště kulometů. Přeletěli jsme tank. stále v komatu. trhanců kabinového interiéru a urvaných součástek. ţe to nejhorší máme za sebou. na nás začala obracet i samotná věţ. . Traverza z vychrlených nábojů udeřila do uměle patinované omítky a vytryskl oblak zdiva. ţe dopadl mezi hroby půlsekundu před tím. 118 Ţádný Krauss-Maffei Leopard 2. Polykarbonátové přední sklo sikorskyho puklo. Nepotřeboval jsem nápovědu. Kulometčík se pokusil během pádu seskočit. Letěli jsme nad hlavní třídou k jiţnímu okraji města a obhlíţeli terén. tentokrát méně elegantně.― přikývl jsem. Di Fazz vyhodil předpředposlední bombu. A pak z boční ulice vyjel ten tank.7 mm. Stále ţil. rozjel se středem třídy a zahájil palbu z protileteckého kulometu ráţe 12. Minuteman se propadl do věţe jako nedočkavý oběšenec – netušil jsem. z kostelní věţe lítaly kusy. Věţ se zahoupala – zvon zaduněl majestátním DING DONG –a naklonila se. Pokládala se na přilehlý hřbitov a střechy domů velebně. Mitsubishi Heavy Industries Type 61. odlévaná věţ. Nekonečná sekunda a půl – vrtulníky mívají delší reakční dobu díky vysoké setrvačnosti rotoru – během které nás kulomet porcoval na molekuly. Zkontroloval jsem Tahomu. Ideální situace pro přistání a přechod do druhé fáze mise. Tango ječelo jako zubní vrtačka. ubral plyn a třicet metrů za obrněncem se ve visu otočil. Smršť z tanga vyryla vedle tanku kaňon a vyrazila do kompozitního povrchu souhvězdí stříbrných důlků. Nalehl jsem na rukojeť tanga. pomaleji. pak šel nos sikorskyho dolů a stroj se začal otáčet. Stejně dávno nikdo nehasil. kdo to je. Napalm zabubnoval na střechy a pohltil hasičské auto. šla mimo. Di Fazz nalétával podruhé. „Vypadá to. Zdálo se mi. Vykrouţil s kulometem v horním poklopu hladké kolečko – a současně se. Di Fazz strhl cykliku vlevo a dopředu. ţe ani jedna ze tří ran ho nezabije. kterou střelec na zvonici vypustil. „Pohoda. Pusto a mrtvo. které stálo napříč ulicí. Lovec lidí zahučel podruhé do poklopu. Ještě nad ním Di Fazz vyšlápl levý pedál. krabicovitý zadek. který z Minutemana vyšlehl. Jeho další dávka nám proděravěla levý pylon. s důstojností sekvoje poraţené v čestném souboji. ale v mířidlech jasně viditelný. Minuteman se také otáčel (takţe jsem ho nezasáhl). Vrtulník byl v mţiku plný řvoucího vzduchu. Druhou šanci sundat střelce z věţe tanku mít nebudu. Rány jsem provizorně přestříkal tekutým obvazem.zasáhnout kosterní věţ. 119 Sloupec krve. nikdo po nás nestřílel. abych uhádl. jestli jsem ho zasáhl nebo ne.― obrátil se na mě Di Fazz.

Asi zenové moudro. které mi za vytlučeným. Přitáhl jsem cykliku. jak kůţe bledne. Sikorsky sebou trhl a poloţil se na bok. Velice zvolna. Pokoušet se udrţet neovladatelný vrtulník ve vzduchu a současně s ním uhnout do boku je práce pro vraha. Věţ tanku se dotočila. ţe bych si měl zjistit. Cítil jsem. Kaţdou chvíli z něj vyjede vlak. Takţe jsem se o to pokusil. Vlak vyjel z tunelu. Něco zablekotal do budíků. Měl jsem dost času si prohlédnout i průčelí domů. jemně na něj tlačí. Jestli ho neprobere tohle. kaţdý úlomek. jako by byly vyfotografované a nalepené na otáčivý buben. zmenšujícím se oknem jely. jak se dotýká jejího hřbetu. Di Fazz kupodivu ještě ţil. Jako byste pouštěli film po jednotlivých okénkách. Rovnou na tank. jak se plech zanořuje. jako bychom seděli uvnitř papírového modelu. Stačí uhnout o dva metry. pozoroval jsem. jak mi řeţe kosti. Pak se čas zase rozjel. Sikorsky dostal epileptický záchvat. tak uţ . 121 Protoţe se sikorsky ve vzduchu přetočil. Stroj se zvolna otáčel okolo osy. Skočil jsem k řízení. Ústí devadesátimilimetrového kanónu Japan Steel Works mi zazíralo do obličeje.Sikrosky se začal přetáčet na pravou stranu. Letěli jsme s Di Fazzem zavazadlovým prostorem a stěny se varhánkovitě smršťovaly. To bylo podruhé. který se právě někdo rozhodl zmačkat a vyhodit. Předvedli jsme s Di Fazzem synchronizovaný kotoul vzad. Vrtulník se překlopil a řítil se k zemi. Opřel jsem se do cykliky a pravý pedál zarazil na doraz. Ještě metr. jak mi vylézá z dlaně a zasekává se do pryţové rukojeti cykliky. jak se kryt přístrojové desky neuspěchaně muchlá a trhá. Moţná kdyby to byl anglický vickers nebo izraelská merkava. 120 Protipancéřová podkaliberní střela utrhla vrtulníku celý podvozek. Dva metry. kabina se hroutila. Setrvačnost nás vystřelila z kabiny do zavazadlového prostoru. Černý tunel hlavně se mě pokoušel zhypnotizovat hladkým vývrtem. Přizvedl jsem kolektiv a motorkovou rukojetí na konci páky přidal plyn. Di Fazz leţel na kniplu cykliky a chlístalo z něj. Ochozená vačka přípustí zacvakala. Zlomil jsem si o něj dvě ţebra. Sikorsky ho začal hrnout před sebou. kaţdou prasklinu. to přece není moc. ale pozdě: vario se utrhlo do klesání. Celá zadní část i s ocasní vrtulí se zlomila a křupla jako zmrzlinový kornout. co je vlastně to „řešeto―. viděl jsem ubíhající ulici pod námi. které váţí přes šedesát tun. napálil to do tanku zadním rotorem. Vrtulník se překlápěl čím dál víc. co mě napadlo. Práskli jsme sebou na Tahomu. jak kapky vytrysklé krve víří vzduchem jako hejno loterijních míčků. Tank náraz helikoptéry pochopitelně neustál. ale o polovinu lehčí japonský obrněnec neměl šanci. Podlaha se otvírala. Do tanku jsme narazili v plné rychlosti. jak se roh rozpáraného plechu blíţí k mé ruce sevřené kolem kniplu. Díval jsem se. Nemyslel jsem si o tom vůbec nic. vyvinulo by se to jinak.

A nedýchat. ţe za stěnou tanku slyším řinčení. fakt rád. Jízda byla pomalejší a pomalejší. Měl jsem dojem. Vzali jsme ho s sebou. Syndrenalin jsem měl v kapse na pravém stehně. Jeho stavitel si s hloubkou základů hlavu nelámal. Následujících šest minut jsem měl o zábavu postaráno. A přehoupli se přes okraj. Přesto jsme těch pět metrů nakonec urazili. Snaţil jsem se nekýchat. Co by se mohlo stát? Přijde zemětřesení? Přívalové deště? Přijede vrtulník Sikorsky naraţený na tank Mitsubishi a utrhnou ho od země? Nakonec se nám ale ten dům. Ţe by to Minuteman rozchodil? Proč si ten kaštan prostě nelehne a nechcípne? K okraji zbývalo posledních pět metrů. Zatím jsem nic necítil. A nevydrolit si zuby bolestí. ţe bolest číhá za rohem jako chlápek z kresleného vtipu. Dům uzavírající hlavní třídu se od místa sráţky nacházel jen dvanáct metrů. Dvě do sebe zaklesnutá monstra se prohnala obývacím pokojem ověšeným ohořelými dečkami a vystřelila na zadní dvorek. Naše uskupení zpomalovalo. začala střílet. náš konvoj vrzal a skřípěl a rozhrnovaný písek šustil. na pláni. A zůstali tak: dům plný bojové techniky kývající se na hraně nad propastí. co prodávají v Království hlavolamů. A po celou dobu se dům houpal na . docela hodil – to kdyţ po nás jeho sousedka. ve kterém jsme se čím dál pomaleji sunuli. která vyběhla zpoza rohu a začala mě mlátit kyjem po hlavě. Nebo ferrari. Teoreticky by neměl být problém se k němu dostat. Zkuste si někdy jednou (děravou) rukou rozepnout fungl nový neochozený knoflík na stehně. ţe si dáte dopoledne sráţku tanku s vrtulníkem a odpoledne vyskotačíte na slavnost lidových tanců. Fakt rád.nic. Věděl jsem. Byl to lehký nepodsklepený jednopatrák z borovicových prken. ţe jsem byl zaklíněn pod bublajícím Di Fazzem a levou nohu mi svíral kruh ze zdeformované ocele – jsem se nemohl hýbat. Hned za zčernalým plotem stál další dům. Výborně. Teď uţ jsme se vysloveně loudali. To uţ jsme byli z města venku. Ten uţ jsme neprojeli. Jenţe – kromě toho. Lepší neţ ty dřevěné špalíčky. Rád bych přesedlal na poníka. K ruce jsem měl pořád ještě připíchnutou hlavici kniplu. Kapsa byla zapnutá. Ne ţe bych se občas nechtěl povozit. Vstoupili jsme do něj předním vchodem bez zaklepání. Kdyţ jsem si plech z ruky vytahoval. A nefunět. A miřili jsme ke kaňonu. Tahoma se nehýbal. Nemůţete čekat. ale bral bych spíš poníka. 122 Rád bych vystoupil. Di Fazz mi kapal za límec. Pot mi kapal do rány. Okraj plošiny se blíţil. Neprobralo. ţlutá vilka na samém okraji Rainboville. na které nevidíte. vrzal o kosti. Vrtulník a tank oraly hlavní třídu v oblacích betonu a rozervaného asfaltového podloţí. kde do trávníku zalisovala psí boudu. ale to nic neznamenalo.

a Minuteman podjel helikoptéru a zmizel v hlubinách domu. Ke kterému jsem se ovšem nedostal. Necítit nic je fajn. k horizontu se člověk dostat nemůţe – ale já se nedostal ani k tomu oknu. Dívali jsme se na sebe. To ho v případném souboji znevýhodňovalo. Vyřešil jsem to tak. Třiceticentimetrovou mezerou pod sikorskym a tankem. druhý. Moţná by se utrhl stejně. Náboje se syndrenalinem mi klouzaly v rukou. Vydechl jsem a vrtulník se nebezpečně naklonil. Vrátil jsem se obratem. Za devět zhoupnutí to začalo fungovat. Jestli jsem něco nečekal. Chlápek. Chytil se prahu vrtulníku. expresní mramorovém. Takţe jsem propásl ten konkrétní okamţik. Jasně. Minuteman přistál na vyludsovém křesle. mě chňapnul za nohu a hodil na kuchyňskou linku. Vlna otupěni se šířila tělem jako kapalný dusík. Rovnou do kuchyně. Chytil se zábradlí a klusal po houpajících se schodech do prvního patra – nebo se aspoň snaţil co nejrychleji sunout po zdi. Faktem je. ale ten mu zůstal v ruce. tak ţe mě jednou v obývacím pokoji přejede tank. Porcelánizace svalů. Stiskl jsem tlačítko elektrického startéru a křovinořez udělal drnčivé VRRRRRRÁÁÁU. Spláclou dveřní škvírou jsem se vymáčkl ze sikorskyho jako pasta z tuby. které spadlo do rohu místnosti a hrabal se ke dřevěným schodům. kdy na mě tank začal couvat. Čtvrtý. I kdyţ Kaňon chemoterapické spásy jim v paprscích dopoledního světla zdatně konkuroval. Kopem. Na chvíli jsme oba strnuli a snaţili se nehýbat. . ţe jsem se jich rychle zbavil.― Vyrval jsem nohu z ocelového sevření – krev dutě krápala mezi slisované trubky. Na trupu kývající se helikoptéry se válely rozbité talíře a zmraţené polotovary v plastových fóliích. mě odeslal do otevřené komory plné zahradnických krámů. který se tiše vykulil ze spodního průlezu tanku. měl tvář zespodu ohozenou krví a pravou polovinu trupu pokrytou nastříkaným obvazem. Minuteman. Přestal jsem cítit. Tady byl za oknem lepší výhled: Kaňon chemoterapické spásy. který připomínal neobratně provedené gyaku geri. Uvědomoval si to a vrhl se k oknu. Vrátil jsem se s křovinořezem. ţe jsem si sedřel kůţi z poloviny stehna. Od dvousetmetrové propasti nás dělila jen tenká stěna s kýčovitými zátišími Sinus Sabaues.okraji plošiny. třetí. Vymotal jsem se z řinčící hromady nádobí a skočil na něj. otevřenými dveřmi do obýváku. Odrazil jsem se od skříně plné střepů a šel po Minutemanovi. Zachechtal jsem se. Minuteman se mi pokusil vyhnout otočkou. ţe nejdřív záď s vodorovnými ţaluziemi zvolna klesala – a pak se najednou obrněnec urval a řítil se na mě. Zasmál jsem se a sklouzl se za ním. Letmým pohledem jsem zjistil. Za oknem se pohupoval červený horizont. V takových situacích se obvykle říká: „Nejvyšší čas odtud vypadnout. Nadzvedl jsem Di Fazze a protáhl se pod ním. Vbodnul jsem si je do stehna – první. Podlaha vedla vzhůru pod šedesátistupňovým úhlem. k němuţ jsem předtím směřoval já. Ještě ke všemu jsem začínal chytat mořskou nemoc. se kterým jsem si tak pěkně popovídal telefonem. 123 Moţná ho uvolnila naše bujará honička. Dům se otřásl. přitom uklouzl a sjel po svaţující se podlaze. „Vypadala jako dlaţdičkový Matterhorn. Ale ţivot je plný překvapení a ovesné kaše.

ale nic nebylo. Do prdele. obklopen kýčovitými obrázky. génius. Nic necítit je fajn. Pokusil jsem se o rychlý protiútok. nedávno uklizená a nepodstatná. sérii „Taz je zplnomocněn prohlásit― jsem stejně nikdy nevěřil. Coţ jsem neudělal. Neviděl jsem sebemenší náznak. Ţebřík vytáhnout nestačil. Protúroval jsem křovinořez. . ale… Neexistující zdí se dovnitř dral vítr a měnil pot v námrazu. Při další kvartě jsem mrknul na svůj pravý bok a zjistil. co jsem předvedl v domě visícím nad Kaňonem chemoterapické spásy. v ruce svíral dlouhou ţeleznou tyč s véčkovým profilem a ostrými okraji. kůţe a látky. Vykryl jsem ho Lichtenauerovým zwerchau – příčným sekem. kdy na vás útočí kamenně se tvářící lovec lidí se ţeleznou tyčí. Proboural jsem druhý vikýř a vylezl za ním. Byl to klasický jednoruční model s dlouhým noţem. Odrazil jsem ho kniţným sekem zaměřeným na ruce a byl to první zásah do masa. „Ha ha ha. natolik bleskově provedený. jak mizí v otvoru na půdu. Myslím. zahlédl jsem. roztrhané sako mu plandalo. ţe tím. Minuteman se právě soukal na střechu.― řekl jsem a zároveň pokračoval v útoku na levý dolní sektor s úmyslem mu prořezat neesteticky zaplevelenou ţaludeční stěnu. kdyţ dopadne Wile E. Uţ na mě na kývající se střeše čekal. kdyţ uţ jsme jeli v tom stesso tempu. ale vzápětí rval tyč ven. kreténe. ale měl velké plastikové drţadlo ve tvaru písmene D. Těţce neočekávaný absetzen podle Ringecka. Coyote. jako by vypadl z příručky podle Radaelliho. Vypadalo to na kus nějakého rámu. takţe se dal drţet oběma rukama. Tank proboural stěnu a spolu s vyludsovým křeslem. Ale tam se nezastavil. ale nějak jsem minul. Točil svou tyčí vlevo proti ječícímu noţi a současně bodal s pravým krokem vpřed. Byl to klasický horní sek. při němţ by měl rub čepele směřovat na levou stranu protivníka. padal do hlubin kaňonu. Moje kontro-tempo ho moc nezaskočilo. ţe mě málem strhl vzduchový vír. protoţe druhou rukou jsem vyvaţoval – kromě toho. Pro začátek se mi tou ţeleznou tyčí pokusil urazit hlavu. Vykryl jsem to na poslední chvíli odbodem a Minuteman vykrouţil další výhyb – tentokrát dokonce dvojitý. občas je výhodné nechat si jednu ruku volnou. Rozkročený na keramických taškách.― řekl jsem mu. Minuteman se mezitím dostal do prvního patra. Tedy. Jako třeba ve chvíli. další výpad vedl zdola. Křovinořez změnil tóninu a vzduch se zavlnil fábory krve. Kreslené grotesky lţou. jako se objeví vţdycky. Kdyţ jsem se vyhrabal za ním. Padal docela dlouho. Pochopitelně jsme oba měli ten samý výcvik v základním hybridním šermu.Snad ve všech hudebních hitparádách Sluneční unie existuje rubrika „Skokan týdne―. Byl to solidně provedený kruhový výhyb a Minuteman byl zatraceně rychlý. Byl jsem zvědavý. Mitsubishi Heavy Industries Type 61 se prohnal tak blízko. ţe by ho zranění zpomalovalo. Kdybych měl tedy meč a ne „akumulátorové nůţky na ţivý plot―. jestli se dole udělá obláček prachu. Na jeho tváři bliklo překvapení. Minuteman odpověděl kavací proti mému odrazu. co se to děje? Ruka s křovinořezem se mi třásla. jsem se hladce nominoval. „Touché. ţe mi tyč projela pravým bokem. Půda byla malá.

pak jsem ho vyrval a odhodil. je práce na plný úvazek. Současně s krví z něj vylezlo i slovo. Ze zaťatými zuby jsem drţel zmítající se zahradní nástroj ještě dvě minuty. ţe se dům nakláněl do čím dál většího úhlu. Nestačil jsem zareagovat. ţe ho bude následovat. Kdyţ můţe padat Minuteman. Vyběhnout po střeše. A zanořil Minutemanovi ruku do břicha aţ po loket. rovnou na to vyhoďte i pár přesčasů. dech chrastil v plících (kdybych něco cítil. která se před vámi zvedá do čím dál většího úhlu. jednoduchá.― řekl. Znělo to. fičící vítr. Odvíjela se za ním jako záchranné lano. Udělal jsem jediné. Stál jsem na samém okraji nad propastí a odvracel Minutemanovy údery čím dál pomaleji. Zabil ho manaţerský reflex. Dál nebylo kam. To samozřejmě mělo na následek. A kdyţ vás navíc tělo tak úplně neposlouchá. Kaţdou sekundu musel přijít rozhodující zásah. Jeho střeva jsem stále drţel v pěsti. Minuteman otevřel ústa a jasně červená krev mu zakloktala po bradě. Navíc mi díky krvi klouzaly tašky pod nohama. v očích dţusový extrakt nevíry.― odpověděl jsem a vyrval mu střeva. Současně s křupnutím se ozvalo zazvonění. Minuteman sekl. ale to ještě neznamená. Minutemanův webil. ţe vaše tělo bude fungovat do aleluja. ale velice rychlá. „Změnila mě láska. Tyč rozrazila maso a práskla o kost. Minuteman vycítil příleţitost a začal do mě řezat jak zběsilý. . A moc fajn to nebylo. proč bych nemohl taky? myslel si ten blbej barák. skočíš taky?― Jenţe já čas neměl. Ne ţe bych měl tak melodickou kostní dřeň. Minuteman to evidentně nevnímal. Jeho půlsekundové zaváhání mi stačilo. Dům se rozhodl. Výkyvy houpání se zvětšovaly. Elektrický motor přešel do falzetových otáček a Minutemanovi ze zad začaly lítat chuchvalce vnitřností. Byla to klasická riposita. „Kellere. Zaduněl o keramiku. Respektive jméno. Soustředil jsem se na pouhé vykrývání a ustupoval dolů směrem ke štítu (nebo spíš klouzal po krví potaţených taškách). sjel po střeše a přeletěl okraj střechy. Špatný příklad. nic jiného. Cákala na prejzové tašky a stékala do okapu. Ještě stále s tyčí zaseklou v paţi jsem mu narval čtyřzubý vyţínací nůţ co nejhlouběji do pletenců tenkého střeva. Nic necítit je fajn. Pro prise du fer jsem měl čepel křovnořezu příliš dole. I kdyţ nic necítit je fajn. Nohy klouzaly po mé i Minutemanově krvi. jako boxer knokautovaný levým hákem. tohle jsem tedy cítil. Patou jsem nahmátl hranu střechy. řekl bych mu nadčasovou větu všech rodičů všech dob: „Kdyby Vondráček skočil z okna.ţe z rozšklebené rány bublá krev proudem. vystavěném z geometrie svištivých křivek. naše zadýchané funění a třesk kovu. který ji elegantním obloukem vypouštěl do středu Kaňonu chemoterapické spásy. Kdybych měl čas. Krátký okamţik na nich visel jako nějaká obrovská loutka a díval se na mě – pak jsem rozevřel ruku a Minuteman zahájil svou cestu na první nebeský brífing. „Ano?― „Proč sses semmm krva vracel?― zabublal. Jeho soustředěná tvář se momentálně nacházela v jiném vesmíru. Vyvalil oči a vyprskl mi do obličeje krev. co se dalo: Vykryl jsem to holým předloktím. Jedinými zvuky byly řev křovinořezu. Vrazil jsem mu křovinořez do nechráněného břicha. jako by ji zlomila. Kácel se do strany.

zjistil jsem. Točil jsem tangem ze strany na stranu a kropil v ladném oblouku. kdy střecha stála v téměř pětaosmdesátistupňovém úhlu a dům začal zajíţdět dolů. 124 Bylo jich kolem tří stovek a neřekli jediné slovo. to váţně nevím. nikdy jsem hostii v hubě neměl. K nebi se . ţe válku rozhodnou těţké bitevní křiţníky a ne letadlové lodě. Dotek poškrábané epoxydové rukojeti v dlani byl úlevný jako hostie v ústech masového vraha. Jestliţe jsem se svým uskočením před padajícím tankem stal Skokanem týdne. co jsem předvedl teď. To jev průměru dvacet dva a půl výstřelů za sekundu. Syndrenalin stále účinkoval. jejichţ plátky se rozvíjely jako lesklé květy orchidejí ve zrychleném přírodopisném filmu. kdy jsem se odráţel. mi před oči skočila obloha a moje ruce se zachytily okraje štítu. palebná stěna. To uţ jsem ale tiskl spoušť. Panovalo tu ticho. který se rozhodl dům nenásledovat a zůstal trčet do prostoru. Uţ jsem chápal. jako by měl porodit pětipatrový činţák. Na počátku války v Pacifiku. Barák vrzal a sténal. dolní někam ke kolenním kloubům. ještě před Midwayí. Tango mělo kadenci třináct set padesát ran za minutu. Gibbon červenoprdelný při výstupu na náhorní plošinu Pamíru bez kyslíkové masky. Ve chvíli. Hromadné cvakání závěrů někdy vydá za několikahodinové proslovy. ţe jsem si musel pomáhat rukama. Teď samozřejmě přeháním – něco takového bych v té šílené rychlosti neviděl ani já. Letěl jsem vstříc nedomrle poblikávajícímu slunci a hluboko pode mnou se dům tříštil o skály a já plul v mazlavém vzduchu a všichni někam navěky zmizeli a chcípácké paprsky mi vyťukávaly na obličej morseovkou punkové refrény. Ale samozřejmě. těsně vedle vyvrţeného vraku sikorskyho. byla jedinou obranou proti útočícím letadlům tzv. Dva metry od mé pravačky leţelo vyhřeznuté tango. Kolikrát. ţe jsem přistál před mlčenlivou hradbu všech zbývajících obyvatel Rainboville ozbrojených automatickými zbraněmi. Ve chvíli. byl neoddiskutovatelný Skokan desetiletí. samozřejmě. tak to. ţe jsem to koupil.asi bych řekl „řezal―) a nakloněná plošina z keramických tašek se mi před nosem měnila na stěnu z keramických tašek. Svou palebnou přehradu jsem postavil někam doprostřed rainbovillského davu. Horní okraj jsem stanovil zhruba do výšky rozprskávajících se obličejů. A kdyţ se zvířený prach usadil. (Tak si to aspoň představuju. mi dům zmizel zpod podráţky. netrénované lidi. Rainbovillští se prostě jediným lusknutím prstů proměnili v pulsující stěnu mletého masa. ţe palebná přehrada nezastavila a nevychýlila všech tři sta kulek – moje štěstí bylo. Nakonec jsem běţel v takovém předklonu. kdy se myslelo. vyryl jsem v písku hlubokou rýhu. ţe šlo o normální. Prostě se střílelo ze všeho. Svazek hlavní se roztočil jako turbína. Pak jsem dopadl na plošinu. jen hučení větru a pleskání oblečení. Ve vojenské terminologii se tomu říká „nepřetrţitá střelba―. co bylo na palubě a utvořila se zeď z rozţhaveného olova. Ano.) Tři sta úderníků dopadlo. takţe se jich většina stejně netrefila. Jak jsem k němu jel. co na tom Supermana tak bere.

Zřícené domy. Hlavně uţ se stejně točily naprázdno: došly náboje. Lidské tělo je ze sedmdesáti procent tvořeno tekutinami. To byl pochopitelně nesmysl.― odpověděl. Kdyţ jsem se moc neopíral o levou ruku. který mi tentýţ frajer roztrhl. Kašlal na mě a komatózil vesele dál. Na vrcholku krvavé tsunami skotačila růţová pěna. 125 Kulisy zdravého ţivotního stylu dohoří valy: Změť zčernalých trosek kam oko dohlédlo.― Poloţil jsem ho na písek a sebral Di Fazzovi Colt Anaconda.vzepjala skoro dvoumetrová stěna rudé přílivové vlny. a já poletím. Za masovým pásmem leţela plošina. „Jankowitzová!― zahulákal jsem. zuhelnatělé vnitřnosti skřípající pod botami. Hejno mastných sazí se zvedlo a zatočilo v piruetě. převaţoval mě na jednu stranu. Povolil jsem spoušť tanga. Ohodila mě nešizená sprcha. Kdyby to viděl Mick Smiley. Vlna spadla zpátky. pokud to šlo. kde jsem měl nějaké průstřely… Uvedení se do polohy homo sapiens bylo kupodivu snadnější. Pustil jsem se rotačního kulometu a upadl jsem. Na chvíli mě ovládla představa. sloţil by o tom písničku. dokud neskončí vesmír. Moţná o něco hůř. Mars sál bublající krev. tak zřejmě právě teď. nebyl jsem ve stavu. Potácel jsem sedal. jinak nic. louţe mozkových kaší splývajících v definitivním brainstormingu. jak těţce jsem zraněný. musí být nablízku McDonald'. Nevěděl jsem. „Jankowitzová!― . Vyprostil jsem stále chrchlajícího Di Fazze z trosek vrtulníku a vytáhl i Tahomu. „Proč myslíš?― zeptal jsem se. „Bude někde v jiţní části. vnitřnosti vyplavené z domovských útrob jako zmatené medúzy. Táhly se v třímetrovém pásu. „Hajzle. která byla kdysi přibodnutá ke kniplu a na níţ zaúřadoval Minuteman. na rudém písku nebyla téměř vidět. Stále jsem nic necítil a to nebylo vůbec fajn. Jiţní část města vyhlíţela naprosto stejně. doutnající kostry. „A neříkej nic jako 'Kdyţ v trávě uslyšíme hada. Stále ještě ţil. nedokázal jsem reálně odhadnout své další moţnosti. jejíţ symetrie mi unikala. a nespoléhal na pravou nohu. Jako by na okraj města dopadl meteor. Přede mnou se rozkládala pláň pokrytá kouřícími mrtvolami. Jejím středem se táhla hluboká brázda poprášená útrţky domu a zkroucenými součástkami sikorskyho. na kácející se rozmixovaná těla a rozstříkla se po okolí. „Děkuju. poletím mezi kapkami červeného vodopádu tak dlouho. poletím. „Hodně štěstí.― pokusil jsem se vyhrabat na všechny čtyři. i s kulometem a troskami vrtulníku. která mě dělila od Rainboville. kdy bych to mohl odchytit. ţe mě vlna rainbovillské krve smete do kaňonu. „To zní celkem logicky. co všechno mi vysadilo. Moţná to myslel ironicky.― Colt Anaconda váţil tunu a kdyţ jsem se belhal k městu. utrhané končetiny propletené do tapisérie. „Vstávat! Budíček!― Jestli by se mi jeho schopnosti někdy šikly. nenamáhal bok. „Probuď se!― zatřásl jsem s ním.― ozvalo se za mnou zachrchlání. Sedmdesát procent ze tří set těl je… Hodně.― řekl Di Fazz.― „Protoţe tam byly domy vedoucích funkcionářů.

by ji na mém místě určitě uţ dávno objevil.― zasípal. kde vytvářel v prachu negativní kaňky. Odhrnul jsem ho a sjel po zadku . se kterým chodila. která se ze mě crčela. druhou zavěšenou na pouliční svítilně.― Stejně mu to dělalo problém prásknout. Nechápal jsem. uţ nevstanu. Noha na lampě se houpala. Přístup do sklepa byl naštěstí volný – kdyţ se odsunuly zhroucené police s knihami. Tam taky nebyla. kdy jsem z Rainboville utíkal. Di Fazz měl pravdu – jsou jako sekta. To uţ jsem na botách ţádný prach neměl. co je pod domem pana Stillwatera. Jestli upadnu. ţe jí pitvali. „Je v protiatomovém krytu. 127 Červený dům stál vedle radnice jen zčásti. Padací dveře částečně překrýval koberec.― řekl jsem sadisticky. „Mějte přece soucit!― „Vyklop to a budeš mít soucitu plnou hlavu. Situace nesituace. Ne. to mi bylo jasné.― Leţel pár metrů od místa. Agent z Baletu. „Jestli mi neřekneš. kdy jsem do něj šlápl. proč mě taková moţnost nepřišla na mysl dřív. Po vnitřnostech vyvalených z utrţeného trupu lezly mouchy. Zavrzal jsem zuby a přesunul se k dalšímu domu. Oslavil jsem vítězství realismu nad fanatismem bouchnutím šampaňského značky Magnum. co zřejmě bylo mrkvovou plantáţí. Neţ jsem se propracoval ke dveřím do sklepa. „Ale můţu. byla rudá jako její nehty. kde jsme ťukli do tanku. Pot mi kapal na boty. Mozek letěl aţ k semaforu. Protoţe není mrtvá. „Neřekneš mi to a já normálně odejdu a nechám tě ţít. Ţe mám štěstí jsem poznal aţ ve chvíli. Ţe mohla být mrtvá uţ ve chvíli. odsekl jsem. 126 Na devadesát osm a půl procenta to byl poslední ţijící obyvatel Rainboville. Tak další. Jenţe-řekl hlásek. uplynulo půl hodiny. ţe Minuteman mluvil o obsahu jejího ţaludku. Zavřel jsem mu drţku. Záznam z Anastáziiny kamery mohl být starý bůhvíkolik dní. „Jankowitzová. kde seš?― Krev. Takhle ji v ţivotě nenajdu. jenom ji prosvítili. začal jsem se plahočit ke třetímu baráku. PRÁVĚ OPOUŠTÍTE RAINBOVILLE. Někdo vzadu v hlavě u tonsilla cerebelli mi přiblble tvrdil. vedle radnice. kde je Jankowitzová. Jak to víš? zaţvatlal ten imbecilní hlásek v okolí tonsilla cerebelli. Hlavu zvrácenou přes zvlněný lem chodníku. jednu nohu ve výloze pekárny. ţe ve sklepě Jankowitzová není. Mentální blok jako kdyţ Ron Hubbard vyšije. V takovéhle situaci. Přitlačil jsem mu hlaveň anacondy do pravého očního důlku a natáhl kohout. VZOROVÉ MĚSTO LIGY PROTI RAKOVINĚ. ţe můţe být mrtvá. Ani ve třetím domě nebyla. To znamená.Zakopl jsem o pokácenou dopravní značku a málem sebou švihnul. do prdele. Začal jsem prohledávat první zřícený dům.― „To mi nemůţete udělat. Zadní trakt se utrhl a zasypal něco. tak tě nezastřelím. Neţ jsem zjistil.― řekl jsem. Tehdy mě poprvé napadlo. byly čerstvě omyté potem.― zadrmolil nakonec. Ten červený dům nalevo. jestli nemá štěnici. Teda byli. dalších dvacet minut. ţe zakopnout a upadnout moţná není nejhorší alternativa. A vzpomeň si. POPULACE 0. „Tak to bysme měli. odpověděl jsem si.

128 Ale brečet nepřestala. Nic. (Na to. „Chtěl jsem ti říct. „Co?― Špinavým kapesníkem jsem k slzám. ţe to máš za to. „Já vím. Utřel jsem jí obličej rukávem nasáklým krví a podařilo se mi ji definitivně zapatlat. Vţdyť říkám.― K slzám se přidaly nudle. aby si mé dílo prohlédla a zarudlé .― zahuhňal jsem s dlaněmi přitisknutými na rostoucí nos. „To jsem já. V kleku jsem se k ní dohrabal. Dobrou minutu beze slova kroutila hlavou na všechny strany. „To máš za to. „Co to meleš? Já se nejmenuju Daniela. Neţ jsem ji vynesl ze sklepa. Mohl jsem třikrát hádat kdo. A pak se jí zničehonic začaly valit z očí slzy. „To jsem já. „Haló?― zavolal jsem.― řekl jsem. Čtyřicetiwattová ţárovka zabzučela. takţe během pár minut budu mít tělo v jedné vatře. měl jsem promočenou celou maskáčovou bundu. Nohy neměla. soplům a krvi doplnil ještě moje zaschlé holuby. Přece ti teď nebudu říkat Jankowitzová. Táhl jsem ji na zádech jako přeţraný batoh.― řekl jsem. Bunkr měl vlastní elektrický okruh. Někdo je tam narafičil. ale stejně na mě byla těţká – kdyţ jsem se plazil po schodech. zápasil jsem s nutkáním navrhnout. Danielo. „Já vím. ţe slzy bolesti a opuchlý nos znamenají. a za druhé.― „Dobře. „Haló?― udělal jsem další krok. Za dveřmi byla tma. jsem neměl. ţe hrábě nikdy nikde neleţí náhodou. Nějak jsem se zasekl. Prostřednictvím hrábí. ţe uţ zase něco cítím. Leţela na podlaze spoutaná stříbrnou lepící páskou. Rainboville srovnané se zemí jí vyrazilo dech.― doplnila. Tentokrát se mi odpovědi dostalo. Opatrně jsem pokročil do místnosti. v němţ jsem si uvědomil dvě věci: za prvé. Zavyl jsem a šel do kleku. „Chtěl jsem ti něco říct.schody. „Já vím. aby ses na toho baleťáka vysrala. „Ale no tak. pahýly obou nohou zašpuntované boulemi gázy. na které jsem šlápl a které mě flákly do obličeje. abych je sešel.― řekla ona a podívala se na mě. ty zmrde!― zasyčel ze tmy její hlas.― Ţádná odpověď. I kdyţ „vynesl― je příliš silný výraz.― „To jsem jen tak tipnul. vzlyky ustaly. „No tak. „To jsem já.― Rozbrečela se ještě víc. Kdyţ jsme vylezli ven. abychom uřízli ještě ruce.) Pákové uzávěry dveří od atomového bunkru někdo často promazával.― vydoloval jsem z kalhot kapesník. „Za co?― „Jak – za co? Jdeš o třináct dní a dvě nohy pozdějc!― V kleku jsem natáhl ruku nad hlavu a našel vypínač.― „Ale to jsem já!― „Já vím!― Tahle konverzace byla nad moje síly.― řekla.

„To je…― Hlas jí zlomil v hrdle. Výslimákovali jsme se na ulici. „Píchni mi taky.― řekla. probudil se. protoţe jsem právě polykal lávu v největším kráteru bolesti. co? Teď si z tvejch koulí udělám vánoční ozdoby a ze střev výplet do tenisový rakety. Jeden jsem si vzal já. ţe to někdo říct prostě musel: „Měli bysme odsud vypadnout. Neodpověděl jsem. Zapálit si cigaretu uprostřed hlavního města boje proti rakovině v sobě mělo cosi povznášejícího. Kdyţ jsem ho prohledával. ale dva nedotčené kousky se našly. K čemuţ nakonec nedošlo. Zřejmě se chystal peníze z účtu poslat dnes dopoledne. poloţil přes sebe a rychle s nimi hýbal po prosvětlovacím stole. Di Fazz spal. Takţe jsem uţ zase zachránil jednu a půl miliardy lidských ţivotů. V drnčících ţílách jsem cítil. Objednávka byla Brazilci potvrzená. „Ty debile! Ty čuráku! Jak se ti to líbí. Jakmile ho Jankowitzová uviděla celé.― . Pak jsme jen tak leţeli na písku a čekali. ţe Liga boje proti rakovině si prostřednictvím jednatele pana Stillwatera objednává jiţ druhého automatického mailovacího démona. stále v komatu) jsme se dopravili v mlíkařské trojkolce z recyklovaného kartonu. Kromě dvanácti placek I TVŮJ PŘÍSPĚVEK MŮŢE ROZHODNOUT V BOJI PROTI ZÁKEŘNÉ RAKOVINĚ!. dostala záchvat smíchu. jak nastupující bolest usedá do orchestřiště a ladí před velkým koncertem. zmačkal objednávku do koule a zahodil. „Dej mi pusu. druhý jsem zasunul Jankowitzové do rozesmáté pusy. protoţe těsně před tím. kde byl lepší výhled na město. který dne devatenáctého března v sedmnáct hodin pět minut rozešle maily s jistým datovým souborem na vybraných sto sedmdesát devět adres v Paříţi a blízkém okolí. „To je taková krása!― A zase se rozbrečela. Uloţil jsem ji na chodník. Syndrenalinové náboje mi pluly před očima. 129 K Di Fazzovi a Tahomovi (stále naţivu. leţeli jsme dál. ţe já jsem její pocit zřejmě sdílel. A ještě zvláštnější bylo.― zašeptal. do kterého jsem kdy spadl (dobře. uviděla v suti leţet dýmajícího Stillwatera a se zaječením na něj flusla. Z výpisu vyplývalo. Většina cigaret byla polámaných. A Stillwaterem nezaplacená. aţ to zabere. jako kdyby je někdo nakopíroval na pět průhledných fólií. zmrde!― Přesunul jsem se k bossovi Ligy boje proti rakovině a prošacoval ho. jestli nemá syndrenalin. která unikla zkáze v chladírenském boxu. A potom uţ jsme leţeli tak dlouho.oči bobtnaly do velikosti tenisových míčků. moţná s výjimkou Anastáziiny vrtačky). lehl si vedle ní a z kapsy vytáhl rozmačkanou krabičku camelek. fotografií dcer a vnoučat a papírových kapesníků jsem našel taky kopii objednávky samodestruktivního časovacího sněhuláka banky Strongholm – teda vlastně objednávky automatického mailovacího démona z brazilského pancéřového serveru Voloďa. automatu Barrett M82A1. Zachechtal jsem se. A kdyţ to zabralo. neţ se naše rty setkaly. ţe jsme se nemohli hnout. „Já jsem tak šťastná!― Od stvoření bez nohou a s ksichtem plným holubů to znělo přinejmenším zvláštně. Platba předem podmínkou. Píchnul jsem nám všem.

To jo. To se mi nelíbilo. Cesta i cíl nejsou jedno. „Teď máš konečně šanci dokázat.― Za kamenem rozjel cvrček domácí kutil cirkulárku. Je se mnou telepaticky spojená. copak jsi nepochopila. Zatřásl jsem s ním. Stejně tak dobře bych po nich mohl flusat rozţvýkaný piják. ţe jsme tě s sebou netahali zbytečně! Dělej! Seš zbraň posledního soudu! Změň realitu! Třeba je v něco proměň!― „Třeba v ţabáky se terorsaxofonama!― zachechtala se Jankowitzová. S ním jsem v telepatickém spojením být nechtěl. ţe jsme spolu teď niterně provázáni?― osopil jsem se na ni.― „Výbornej nápad! Jít. to je dobrej nápad. Začal jsem se zvedat.― řekl Di Fazz. Jedno tělo.„To bysme měli. „On uţ jde. „Úţasný. přejde na jednoho z nás.― Díval jsem se na něj a on se díval na Jankowitzovou (levým okem) a na přistávající hejno modulů (pravým okem).― „No jasně. jo. „Jo. Paráda. slyšíte to dunění?― zeptala se Jankowitzová. napadlo mě. jak mi duní v tepnách.― „Moje řeč. Zvedl jsem anacondu a vystřílel do nich zbytek bubínku. „Jo.― řekl jsem po dalších deseti minutách.― obrátila se Jankowitzová na Di Fazze.― „Fakt dobrej. „Tahomo!― vrhl jsem se na postavu pod zakrvácenou přikrývkou.― Vyheveroval jsem se do sedu. Bez diskuse. uţ skoro sedí. ale můj text zanikl v dunění orbitálních modulů klesajících z nebe. „Teď není čas simulovat. Přece nebudeme jen tak plkat o tak závaţným tématu. „Ty káčo.― „Jo.― řekl Di Fazz. „Vypadnout odsud. co má v hlavě.― Cvrček dořezal a nasadil hoblík. lemroň. rozhlíţel se a poslouchal. Ţil.― „No a? Nikdo z nás nemá deformaci Wernickova centra! Bude nám to na prd! Proč bych to měl dělat?― „Já nevím. Třeba se něco stane.― řekl Di Fazz. „Jde to jako z oblohy. kurva!― „Zabij ho. „Nebo máš lepší nápad?― Popadl jsem kámen a rozmáchl se. ale nehodlal se probrat. jedna duše. Potom to kvantum subjektivních otisků realit. „Jasně.― „Hele.― „Samozřejmě. rozhodně.― „Přesně. Jednička s hvězdičkou.― „Nejlepší ţák. ţe je můj nejlepší. váţně. ale pět. „Hele. „Ale váţně. aţ se mu hlava zakvrdlala.― řekla Jankowitzová. „Co?― „Zabij ho.― Leţeli jsme dál. . „Takţe teda jdeme. Tahoma se ani nepohnul.― přikývla mi Jankowitzová. Z jednoho modulu práskl výstřel. Nejlepší ţák. Já jsem vţdycky věděl.

kdo by měl deformované Wernickovo centrum?― Měl jsem pocit. ten parchant pořád ţil. Zastavil se tři metry od nás. Zaduněl jsem o zem. Ó Nejvyššího jsem viděl jen jednou. Zárodky výkřiků. ale kupodivu jsem na něj nezapomněl. „Pane majore?― řekl Ó Nejvyšší. Nohy jsem nechal pokrčené a zapřel se o zem. „Já. „Kdo z vás je pan Keller?― zeptal se. TUP TUP TUP. A jako neodvratná pointa se z největšího modulu vynořil vysoký černoch s bílými vlasy. Ó Nejvyšší se ke mně blíţil onou jistou. Náraz kosti na kov. Robot s odznakem B mě popadl za druhou paţi. která působí před kamerami tak energicky a rozhodně a která kaţdému politikovi časem přejde do krve stejně jako pevný stisk a zářivý úsměv. kdyţ prohlásím. Uhnul jsem pohledem. Klečel jsem v předklonu před šéfem tajných sluţeb Sluneční unie a z úst mi odkapávala krev. ţe tohle je úkol pro vás. Jenţe jsem nenašel . To jediné mi zůstalo v dlani. Na Di Fazzovi jich sedělo asi třicet.Praštil jsem Tahomu do hlavy hrstí písku.― ozval se Di Fazzův hlas. Mé kosti na kov robota s odznakem B. Šustění větru. Na klopách kulaté smaltované odznaky. kteří ji drţeli. Nemusel jsem zaostřovat. poklekl k Tahomovi a zabodl mu do předloktí injekci s průhlednou tekutinou. Jankowitzová se na mě dívala zpoza hradby sedmi komandosů. kterým Ó Nejvyššímu v letu urazím hlavu. které začalo okamţitě gummáky vytlačovat z našeho dohledu. ţe by se slušelo. Komando marťanské policie. „Nebudu daleko od pravdy. Zvuk párané látky. Oba bodyguardi Ó Nejvyššího mi je pro jistotu drţeli vyvrácené vzhůru. „Nebo jste si snad přivezli někoho. Kdyţ mě po minutě a třiceti sekundách agenti Okruhu odtrhli. Skupina terénních analytiků Okruhu. Díky. Vytrhl jsem se agentům. Hrstka operativců marťanské tajné sluţby. Tentokrát neměly teplákové soupravy. Komando gummáků. Jistěţe jsem nic necítil. Komando agentů Okruhu. „Tahomovy schopnosti po jeho smrti na nikoho nepřejdou. kdybych se taky zapojil do diskuse. Ocitl jsem se ve vzduchu. Krok za ním šly dvě další povědomé figury. Kop. Klesal jsem do písku jako do peřin a robot s odznakem A mě ještě před dopadem stačil chytnout za pravou paţi. přesně jak to učí instruktoři bojových sportů. Poslední kapky z rezervoáru sil spadly do řvoucího motoru. Chytil jsem komaťáka za krk a začal ho škrtit. Moduly chrlily pasaţéry a nebralo to konce. sviţnou chůzí. Vychrtlý muţ přikývl. abych věděl. ţe na jednom je A a na druhém B. padala do písku. Jenom jsem naráz ztratil schopnost hýbat rukama. Pochopitelně jsem si zlomil nohu. Agenti Okruhu mě vytáhli na nohy a otočili k němu čelem. kdyţ mi kulka rozstřílela kámen v ruce. ale úhledné šedé obleky. ţe?― řekl Ó Nejvyšší. Strašidelně hubený muţ s krátce zastřiţeným plnovousem a v plandající uniformě předstoupil. Stereo prásknutí vytrţených ramenních kloubů muselo být slyšet aţ na Phobos.― řekla Jankowitzová. se rodil metodicky a důkladně. Nestihl jsem to. kdyţ proti mně svědčil před soudem. Zabrali oba najednou. pohyb vycházel z pánve. chlapci.

„Nemůţete ho zabít!― vykřikla Jankowitzová.― Usmál se na hubeňoura s injekcí. Jsme tu přece. čím bych mohl přispět. Jestli bych měl něco udělat.nic. Mluvíte tu o zabíjení. pane Di Fazzi. Ó Nejvyšší se k Jankowitzové obrátil. který je moţné pouţívat aţ v nejvyšší nouzi a s maximální odpovědností. ţe za stávající situace se moţnost. TUP TUP TUP. Váţně jsem se snaţil. přece není houska na krámě. kapala krev. jak vás musím upozornit. kterou si zřejmě ani neuvědomoval. Mezerami mezi těly stříkala krev.― Měl dokonalé bílé zuby. „V této souvislosti si nemohu nepovšimnout.― rozhlédl se po zástupech ozbrojenců. Je to výjimečný nástroj. „Pan Di Fazz. TUP TUP TUP „I kdyţ samozřejmě znám jeho problematickou pověst.― shrnul to Ó Nejvyšší. Stačí. Chceme ho ţivého. jeví jako krajně nepravděpodobná. nebo se. zcela neprofesionálně. kdyţ mě napadne. Nemusím něco říct. aby se nám tady neprobral z komatu a neprovozoval rozličný chaos a nepřístojnosti. Mobilizoval jsem poslední zbytky sil. ve vleku postupu. Jako například teď. Čistě vymeteno. krajním řešením. Stačí. Ve chvílích. Ale zabíjení. ţe v tom nebylo ţádné pobavení.― TUP TUP TUP „První důvod je. „Pane majore. co to znamená „zabít―. Sklonil jsem hlavu a díval se na krev. o něj dokonce pokoušíte. To prostě nemůţete ignorovat. Ostatní . který by u tajných sluţeb měl být pouze zřídkavým.― „Zajímavé tvrzení. pane… Di Fazzi. kdy není zbytí. „Jistěţe nikoho takového nemáme a vy to.― Komandosové se začali hroutit dovnitř Di Fazzovy hromady. Rád si ho poslechnu. šlo o rutinní komunikační grimasu. Něco. Ó Nejvyšší potřásl šedinami. „musím konstatovat. byla ta pravá chvíle. slečno agentko. jak my profesionálové říkáme.― „Odneste Tahomu do modulu. jak jste. jak kape do písku. eliminujte prosím pana Kellera. Zbytečně. jako tomu bylo v případě pana Kellera. Díval jsem se na padající kapky. ţe? zcela jistě dokáţete díky počtu pravděpodobnosti odhadnout. ţe by pan Keller ještě někdy někoho zabil. Periferním viděním jsem zaznamenal. který je vcucával jednoho po druhém. Jako kdyby byl ve středu písečný vír. Nezbylo uţ vůbec nic. Nemusím něco udělat.― řekl hubený muţ. Chceme si jenom pojistit. Dostal vás z průseru. ze kterýho byste se před senátorem Rawulem v ţivotě nevylhal. ţe zachránil jednu a půl miliardy lidských ţivotů. vole. neboli. Nevěděl jsem co. V hlavě jsem měl absolutně prázdno. pozorný a připravený k diskuzi. Ale my ani pana Tahomu nechceme zabít. leč ve stávající situaci poněkud bez významu.― řekl Ó Nejvyšší. protoţe jinak on zabije vás.― Zabít je. Neudělal jsem nic. Dvakrát. eliminace. Jediná molekula kyslíku v zahlceném vakuu. Aspoň jediná myšlenka. To bude začátek. „Vy jste slečna Jankowitzová.― „Ne pan Keller. „samí rozumní lidé.― řekl kdosi. ţe? Jistě pro své tvrzení máte pádný důvod. kdyţ se pohnu uvnitř. „A druhý důvod?― „Nemůţete ho zabít.

„Zaměřování mělo naše technické oddělení vyzkoušené díky špionáţním satelitům. A v těch desítkách slabých i silných krvotrysků zůstával obtisk Di Fazzova těla. aby se zvrhl v konečné šílenství. Tedy vlastně jen jeho stín v rozmazaném oparu krve. skoro vlasovou. aby jim předvedl. To přesně chaos mezi komandosy potřeboval. Nebyl ţádný důvod. Linka zmizela. „Tohle je definitivně konec. zhroutil se na tvář a zbývající komandosové se na něj vrhli.― řekl. Pohyboval se tak rychle. pravou nohou a mizel v zemi. vytvarovaný z červených kapek a dokonce na několika místech zároveň. z nebes kreslená úsečka. Začali střílet. Zavonělo spálené maso. pane Kellere. jakou je bezpochyby tento satelitní zásahový systém. aţ se zdálo. jenom ta takzvaná snajpeřina nám dělala problémy.komandosové se kolegům vrhli na pomoc (přesněji řečeno pouze komandosové Okruhu – protoţe komandosové marťanské policie měli plné ruce s komandosy GUMMY a terénní analytici Okruhu stáli s pistolemi v rukou a valili oči). kdyby se místo na velezajímavý bordel kolem nás nedívali na mě a kdyby mě myšlenka na útěk vůbec napadla. ţe mi připadne čest vyzkoušet v praxi převratnou technickou novinku. Di Fazz řekl „Do prdele―. Ne ţe by se něco změnilo. marné pokusy utéct. prostě se jenom káceli k zemi. ţe nebyl skoro vidět. Konec předpotopních střelných zbraní. Skutečná revoluce ve zbrojních technologiích. napíchnutý na lince jako vzácný hmyz na dlouhém svítícím špendlíku. Velice tenkou. TUP TUP TUP „Tak. Gummáci a policajti se přestali přetlačovat a hulákat na sebe „Máme právo tady bejt! Mars je svobodná země!― a „Ustupte za čáru!― a vrhli se na Di Fazze jako jeden komandos. proč by měli padat. která se objevovala a zase mizela.― Ó Nejvyšší se otočil ke mně. Paprsek mu procházel ramenem. jako by z nebe visela hustá síť neviditelných strun a někdo je podle náhodného systému jednu po druhé rozsvěcel. Uprostřed prořídlého shluku vojáků se objevil Di Fazz. teď. Nedíval jsem se na to. Střídalo se to v tak krátkých intervalech. Kaţdopádně jeden patrný efekt střelba měla: Mrtvol na zemi přibývalo dvakrát tak rychleji. kde ještě před sekundou byl. Najednou všechno ztichlo. ale on se nezastavil. Z Di Fazze stoupal pramínek kouře a bylo slyšet bublání taveného masa a kostí. Vzápětí se zase objevila.― blýskl zuby Ó Nejvyšší. Tohle jsem zatím viděl jenom dvakrát v ţivotě.― zněl hlas Ó Nejvyššího. chvíli visel ve vzduchu. vţdycky tam. na jiném místě.― . jako by Di Fazz byl všude a nikde. Jen rej se stal nepřehlednějším a mrtvol na zemi přibylo. Byla by to nejlepší příleţitost uprchnout – kdyby mě A a B nedrţeli za vymknuté ruce. Potom linka s bliknutím zmizela. Přibíhající komandosové padali. „Digitus divinus. bokem. TUP TUP TUP „Nebývá tak časté. Stál na místě. Většinou to vyhodilo do povětří celé město. jestli je zraněný nebo není. Moc mě to nezajímalo. Mezi nebem a zemí někdo narýsoval zářící bílou linku. ale to uţ se splasklá halda rozloţila do kusů těl rozházených po zemi a z ní se vztyčil Di Fazz. Řev zasaţených vojáků. Moţná Di Fazze v tom chaosu jednou dvakrát zasáhli.

― Mohli byste říct.― řekl Hitchcockovi. Keller věděl. ţe mu pšeničné klíčky udělají dobře. kteří tím. Nebudeme krýt viníky podobných selhání. prde. „Tvoje chyba. ale tentokrát poprvé mu to vadilo. „Uţ ses z toho přece jednou dostal. vţdycky mu lhali. ţe jsi v tom znova. jaká seš svině.― Vychrtlý muţ ke mně přistoupil. ale ţe si tuhle stravu zamiluje. narušili hladký průběh akce. co jíš. Ţádné elektrošoky do varlat nebo vymývání mozku thioridazinem a oxyprothepinem. A samozřejmě vegetariánství. Poslední maso měl v ústech před dvanácti lety. Občas mlátil hlavou do zdi. Riskovat nebudeme. „Nu. Říkali. co mu ta prasklina na zdi řekla – ale 130 „Někde se zřejmě stala chyba. Smiř se s tím. Harrowelle. co se dá dělat.― řekl jsem. „Já? Jak to?― „Neříkej mi. Něco jako ústní poluce s frustrací hladkou jak naleštěné linoleum. ţe lţou. Tvrdili jste mi. „Za tohle všechno si můţeš sám.― „Co to meleš?― „Vzpomeneš si. ţe nedokázali odpovědně plnit povinnosti. „eliminujte ho standardním způsobem. vytáhl z pouzdra revolver a namířil mi na hlavu. Říkali mu. pokusy o telepatický průnik („Vysílám do vaší mysli konkrétní pozitivní myšlenku―) a působení přírodní energie („Pevně sevřete tento vyschlý zaječí bobek a nechte do sebe proudit jeho biosílu―). A on se probral během třiceti sekund. ţe se po jogurtech bez příchuti bude cítit lépe. kdyţ budeš chtít. ţe to sice bude trvat. „To je pěkná blbost. „a bude zapotřebí důkladně vyšetřit. kdo je za toto fiasko zodpovědný. Nastoupila hypnóza („Aţ se probudíte.― Podíval se mi do očí. ţe Kellera to takzvané soulhacknutí eliminuje na libovolně dlouhou dobu.TUP TUP TUP JOHN ÜBERKELLER ZABÍJENÍ 1 Jasně ţe ho mučili. Za pokus to stálo. Říkali. budete se cítit odpočatý a nikdy nebudete chtít spáchat ţádný zločin―).― Do modoheadsetu mu kdosi z oběţné dráhy chrlil vysvětlení a objektivní příčiny. kdyţ bachaři ukousl tři prsty. .― „Coţe?― vyjevil se Keller.― povzdechl si Hitchcock. prosím. ţe Keller byl tak trochu duševně narušený.― „Z čeho?― „Z Bella Worth.― řekl Ó Nejvyšší. kdyţ vzal váţně. Zvedl jsem pohled k hubenému muţi. „Je to všechno tvoje chyba. Pane majore. Měl tak intenzivní sny o pečených kachnách. Říkali. Bolest explodovala. to si odbyl před pěti lety.― řekl Hitchcockovi. ţe se budil s matrací čvachtající slinami. „Zkus mě alespoň jednou kurva chápat. A sadisticky.― obrátil se opět na hubeného muţe s plnovousem.― A v té chvíli se z mého těla vypařily poslední zbytky syndrenalinu. „Víš. ţe jsi tím. Teď to bylo daleko horší. Z Jeho očí ţáru. „na tobě se mi nejvíc líbí.― řekl Hitchcock.

co uprostřed nedozírné pláně zbylo. Bolest v mém těle řvala jak šílená. Tuny balvanů. Di Fazz zasedlý komandosy na plošině druhého třistametrového sloupu. pokoušela se urvat kus plic. odkud světélkovaly její vyděšené oči. Jediné. TUP Harrowellův ukazovák na spoušti se ohýbal. ţe jsem se nemohl pohnout. Pohnuli se oni. Protoţe Jankowitzová ani Di Fazz se do země nepropadli. zklidni se. Hele. TUP Bubínek zapadl na svoje místo. Propadli se do země. Harrowell pustil revolver. sedřeli mi z rukou podélné pruhy kůţe a masa. Bubínek se otáčel. . Všechny vesmírné moduly se taky propadly do země. vysklila ledviny. 131 A+B=0 Jak roboti jeli dolů. vysypala obsah jater na chodník a skákala po nich. jako by byl nakaţený infekční ţloutenkou.Zavalila mě jako lavina kyselinové zmrzliny. řekl jsem jí. Kromě těch. Jankowitzová drţená sedmi maskáči na třetím a Ó Nejvyšší měl jeden miniaturní sám pro sebe. Protoţe jsem nechtěl. A kdyţ se všechno usadilo. Celá polytexem vyztuţená kra. rozřízla mi vnitřnosti a točila v nich brusným kotoučem.― zašeptal jsem. Propadlo se všechno kolem nás. kamení a zeminy se řítily dolů. Jela k horizontu a vystřelovala do vzduchu kameny. A i B mě drţeli tak pevně. se nad námi vztyčila do dvoukilometrové výšky. rozestoupil se. ţe neskončil. Zvláštní na něm bylo. mozek se nafoukl a praskl. Harrowell natáhl kohout revolveru. A všichni analytici. Nepohnul jsem se. stále níţ a níţ. TUP Bubínek se otáčel. Krev mi kapala z úst celou dobu. proţrala se na vibrující nervová vlákna a drnkala o ně ţiletkou. Ten cvakavý zvuk mi zněl jako andělský chór spásy. trhala mi vnitřnosti na kusy. Já a Harrowell na vrcholku jednoho třistametrového sloupu. S ubíhající vzdáleností se rozšiřovala. Oblaka červeného prachu se valila k nebi. pršely balvany. Hřmění lomcovalo oblohou. Kdyţ se obzoru dotkla. jen jsem to neslyšel. policajti a komandosové. operativci. Seţehlý morek šplouchal. Přesto nikdo z nás nebyl zasaţen ani nespadl. „Je to můj svět. roztřesené obrysy poskakovaly v divokém rytmu. jsme byli my. Uţ mě to nebavilo. TUP TUP TUP dolehlo ke mně. do stametrových hloubek. Od mých kolenou se rozeběhla po zemi prasklina. Bubínek se otáčel. na níţ bylo postaveno Rainboville. u zápěstí mi zavlály krvavé hobliny. táhl se Kaňon chemoterapické spásy kam oko dohlédlo. Zasekla se v nápřahu a pak zalezla do kouta. kteří seděli na Di Fazzovi a Jankowitzové. mlátila palicí do ţeber. rozlomila se a i s městem klouzala do kráteru.

Dole rachotily poslední kameny; jejich ozvěna třeskla a odráţela se mezi čtyřmi sloupy jako bílá tečka v pravěkém Pongu. Všichni se na mě beze slova dívali. Vstal jsem. „No,― řekl jsem. „Přece tady nebudeme sedět takhle na sucho, ne?― Tři sta metrů pod námi se to začalo hemţit. Hlínou prosákla tekutina. Syčela a stoupala vzhůru. Vlny louhového oceánu se vzepnuly k nebesům. 132 Ze sloupů se staly mikroostrovy. Louh bublal a šplouchal u nohou. Pro kouř nebylo téměř vidět a osm komandosů se z toho zápachu poblilo. Zvratky šuměly ve vlnách. „Takţe, Ó Nejvyšší,― pravil jsem. „Co teď?― „Teď si popovídáme,― navrhl hlas z oblohy. 133 „Viděl jsem to všechno,― oznámil hlas z nebes. „A pěkně mě to nasralo.― Hlas vycházel z úst poloprůhledného čtyřicetimetrového tlusťocha s pleší a kostěnými brýlemi, které vás v Sotheby's přijdou na majlant. Zvlášť takhle veliké. „Nepovolené operace, úniky informací, hazardování s miliardami lidských ţivotů, organizování hromadných vraţd, zneuţití pravomocí… Odhaduju, Ó Nejvyšší, ţe tohle pro vás vypadá na deset aţ patnáct let v první nápravné na Saturnu.― „Harrowelle. Ty kurvo,― řekl Ó Nejvyšší. Čtyřicetimetrový hologram vycházel z projektoru, který Harrowell poloţil na zem. To, ţe byl hologram stejně jako Ó Nejvyšší černoch – tedy jasně příslušník vrcholné politické elity – mi pomohlo si vzpomenout. „Hele, vás já znám,― řekl jsem mu. „Viděl jsem vás ve zprávách. Vy jste ten senátor Ra… Vůl… nebo tak nějak.― „Senátor Rawul,― opravil mě. „Předseda komise Sluneční unie pro kontrolu tajných sluţeb.― Pohlédl na O Nejmenšího přes skla brýlí. „Které se nám poněkud vymkly zpod kontroly, ţe? Ano, to bývá celkem běţné, ale tentokrát to trochu přesáhlo rozumnou míru. Co, Ó Nejvyšší? Chcete k tomu něco dodat?― „Ano,― řekl Ó Nejvyšší. „Chtěl bych k tomu dodat tohle: Digitus divinus, te-― Těţko říct, kam chtěl satelit namířit, jestli na holoprojektor, na Harrowella nebo na mě. Nikdy jsme to nezjistili, protoţe jsem zareagoval včas. Ó Nejvyššímu se vypařil ostrůvek pod nohama. Kdyţ zmizel v moři, hlasitě to zasyčelo. Šestnáct písmen nedovysloveného příkazu se vznášelo nad hladinou a postupně, jedno po druhém, klesalo za svým stvořitelem. A tehdy se to stalo. 134 Nedokáţu to vysvětlit. Smrt Ó Nejvyššího nebyla ničím výjimečná. Ţádná extrovka. Byl to prošedivělý prďola, kterého jsem vyráchal v louhu. Nic víc. Přesto to byl jeden z nejdůleţitějších killů v mém ţivotě. Něco se totiţ změnilo. Něco se

stalo. Něco poměrně zásadního – alespoň pro mě. Po všech těch letech jsem najednou zase něco cítil. Zase jsem měl pocit ze smrti. Jsou věci, které nedokáţete nikomu popsat. Říká se tomu nepřenositelná zkušenost. Tohle byla jedna z nich. Takţe se o to ani nebudu pokoušet. Zvláštní byla jediná věc: Ten pocit tvrdil, ţe smrt je hrozná sranda. Nedokázal jsem si pomoct, začal jsem se smát. 135 Smál jsem se docela dlouho. Všichni trpělivě čekali. Nikdo si netroufl říct ani slovo. Teprve kdyţ jsem smíchy jenom škytal, řekla Rawulova projekce: „Asi bych vám měl poděkovat, ţe jste ušetřil senátní komisi dlouhé roky práce.― „Veškerá moje činnost je určována touto motivací, pane senátore,― utíral jsem si slzy. Pak jsem pohlédl na komandose drţící Di Fazze a Jankowitzovou. „Slezte z nich.― Okamţitě poslechli. Harrowell mě vzal za paţi a pomohl mi na nohy. Vykloubené ruce mě nebolely. Moţná proto, ţe uţ nebyly vykloubené. Ještě pořád jsem se trochu pochechtával. „Ve spisech jsem se toho o vás dočetl spoustu, Kellere,― řekl Rawul. „Stejně jako tady o panu Di Fazzovi. A nevím, jestli mám být rád, ţe to všechno je pravda. A to navíc, jak vidím, toho ve spisech dost chybělo. Například, ţe jste lidský feynfoton. Nechápu, jak to, ţe se na to ve vězení nebo při vašich reaktivačních testech nepřišlo.― „Protoţe v té době ještě změny v Kellerově horním spánkovém laloku nebyly dokončené,― řekl Di Fazz. „To se odehrálo aţ později, kdyţ jste ho vypustili zpátky do světa, díky jeho halucinacím a postupující schizofrenii.― „Ale proč jsme to sakra neodhalili pak?― zeptal se senátor. „To je přece jasný,― odpověděl jsem. „Protoţe jsem ten blbej jogurt nikdy nevzal do huby! PROTOŢE JÁ VEGETARIÁNSKÝ SRAČKY NEŢERU!― 136 „Tak…― řekl senátor. „Já váţně nevím, jestli mám být rád.― „Buďte rád,― doporučil jsem mu. „Mějte pozitivní přístup k ţivotu. Nebuďte kakabus, chlape. Ţivot je údolí prozářené sluncem a louhem.― Uţ zase se mi chtělo smát. A to ani nikdo nezemřel. Povzdechl si. „Neupírám vám, ţe dokáţete razantně řešit problémy. A to je schopnost, s níţ se v našem oboru příliš často nesetkávám.― Neposlouchal jsem ho, protoţe jsem se usmíval na Jankowitzovou. A ona se zpoza nohou rozpačitě postávajících příslušníků elitního komanda Okruhu usmívala na mě. „Víte,― řekl senátor, „senátní komise teď bude nucena jmenovat nového Ó Nejvyššího, kdyţ ten starý zemřel při tomto nešťastném incidentu. Samozřejmě, mohli bychom vybrat nějakého úřednického šimla z šéfů oddělení, ale vzhledem k tomu, jak je nyní prořídlá nabídka a vůbec… Kdyţ si zpětně promítnu, co jsem všechno slyšel a materiály, které jsem četl… napadá mě jedno logické a přitom elegantní řešení. Pane Di Fazzi, vzal byste to?― „Ne,― řekl Di Fazz. „Ne?― „Ne. Mně práce v oboru vůbec nechybí.― „He-ehm,― udělal jsem. „No dobře, dobře, beru to!― zařval. „Skvěle!― rozzářil se senátor vyplněný stoupající louhovou mlhou. „A aniţ bych na vás

chtěl okamţitě nějak tlačit či dokonce lobbovat, připomínám, ţe vaší první starostí bude jmenovat nové vedoucí jednotlivých odborů. Dovolil bych si vaší pozornosti doporučit tady podplukovníka Harrowella, který senátní komisi, potaţmo Unii, prokázal neocenitelné sluţby. Myslím, ţe by z něj byl příkladný Atašé.― „No…― řekl Di Fazz a poškrábal se na nose. „Co myslíš, Kellere?― Otočil jsem se k Harrowellovi. Podíval se mi do očí. V tom pohledu nebylo nic neţ drsná upřímnost. „Hele, na férovku,― řekl. „Já vim, ţe mě nemůţete ani cejtit. Tak to tady rovnou rozseknem, ne? Ať to smetem ze stolu. Jako chlap s chlapem, kurva. Z očí do očí, co?― Přestal jsem se usmívat. „Nevadí mi, ţe jste mě tolikrát podrazil, Kellere. Ani, ţe jste mě postřelil. To je prostě ten náš zasranej byznys. A kdyţ se ho někdo snaţí dělat co nejčestnějc a jak se tak říká s otevřeným hledím, jako třeba já, je jasný, ţe to občas odsere. Jenţe to mě nezastaví. Dál budu takovej, jakej jsem. Jinak to neumím.― Mlčel jsem. „Tak co říkáte? Co bylo, bylo, ne, kurva?― napřáhl ke mně ruku. „Kámoši?― „Víte, Harrowelle,― řekl jsem, „na vás se mi nejvíc líbí, jaká jste svině.― Stiskl jsem nabízenou pravici. 137 SKOKAN DESETILETÍ Oho! Milá dámo, ctěný pane, zdá se vám současná profikillingová scéna nudná? Fádní snad? Chtělo by to provětrat? – ano, tak se v neúnavném rytmu synkopů reklamního textařství ptám já, Harsil Kralowec, jemuţ se tento týden dostalo té polorozpustné a středně nivelizované cti nesmírné, ţe můţe psáti jasnozřivou rubriku „Hledáme mladé talenty―. A talent, jenţ vám tento týden hodlám zde představiti, je vskutku TALENT hodný toho jména. Jistě: řeč nebude o ničem jiném neţ o KILLU TISÍCILETÍ!!! Ano, jak jinak nazvat to, co se událo v Rainboville na Marsu? „Kill století― snad? Cha! To by nebylo označení vhodné! Vţdyť to, k čemu došlo v R na M si bez kesonové diskuse, bez výhrad a absolutně zaslouţí jen superlativy nejvyleštěnější! Jistě: problém tak trochu je, ţe nevíme CO se tam událo. Kaţdopádně, ať uţ se tam stalo, co se tam stalo, je to GRANDIOSNÍ! UNIKÁTNÍ!! GENIÁLNÍ!!! Škoda jen, ţe umělec zůstal v anonymitě – leč i tu stačí jediný pohled čočky znalce, ať uţ splatterhouřího vysokorecenzenta či středně planoucího fanouška a vše je průzračně čisté: Toto byl někdo úplně nový! Zcela čerstvý, originální rukopis, výbušná energie, s níţ by se daly hory obracet (jak ostatně i učinil), nespoutaná odvaha bořit zaţitá tabu starých multivrahounků, chuť nenechat se svazovat ţádnými příkazy, důkazy a klišé – to vše jasně tepe cínovým písmem kaligrafickým, ţe tu máme před sebou naprostého nováčka, který doposud nemá se současnou – klidně řekněme i zkostnatělou, nebojme se toho výrazu – profikillingovou scénou nic společného a který do ní vtrhl jako uragán Roomzeiss. Ten dravý, nervní styl, který je doslova obtěţkán myšlenkami, významy a zběsile bubnujícími emocemi, ten sarkasticky vtipný kvazipostpostmoderní šleh, jímţ díky pouţití louhu odkázal na vyčpěle rutinní styl vyšeptalého Kellera! Věru, toť zázrak sám! Harsil Kralowec 138

Celou cestu na oběţnou dráhu jsem se díval z okénka. Kdyby mi někdo před měsícem řekl. „Co?― zeptal jsem se. „Doufám. ţe tě budeme fízlovat na kaţdým kroku.― „Furt v komatu. co jsem zahlédl bylo.Záchodové kabinky na letišti v Diacryi byly tmavě modré.― řekl Ó Nejvyšší.― pokrčil jsem rameny. Leţela na zmuchlané přikrývce a na těle se jí chvěly kapky potu.― „Kámen je kobliha. Kdyţ mě budeš štvát. mi sama vklouzla do dlaní. a odcvakla sametovou šňůru pro VIP pasaţéry.― Zvedl jsem se z postele.― řekl jsem. I kdyţ to vlastně není oceán — z výšky má tvar rozeklané křivky táhnoucí se od Mare Tyrhenum dva tisíce kilometrů směrem k jihu. Pneumatiky vrzly o gumový lem nájezdu a poslední. „Zbraň posledního soudu. proměním tě v recitujícího kozla navlečeného do baletní sukýnky. která se poflakuje jen tak bez dozoru. Rozhodně je to nejlepší Hitchcock. ale pár promile srdečnosti byste vyhrábli. rodná sestra A a B.― „A ty nezapomeň. neboj. to by moc nešlo. jak se jmenuju křestním jménem. Vnější podmínky si hlídáme. ţe máš před sebou nejmocnější entitu v celý Sluneční soustavě. A teď mi to vůbec nepřišlo divné. ţe je ti jasný. Stál jsem u přepáţky pasové kontroly s Jankowitzovou po boku – loučili jsme se s nově jmenovaným Ó Nejvyšším a jeho asistentkou Helgou alias sekretářkou s nejkratší sukní ve Sluneční unii.― řekla pasová úřednice. která podle lesklé obličejové masky mohla být klidně C. Louhový oceán je jediná marťanská stavba vytvořená člověkem. Pokoţka na pahýlech byla měkká. „Nezeptal. pomyslel bych si. jakého jsem kdy udělal. Moje dívka zašilhala do Helţina výstřihu a odměřeně poděkovala.― „Taky byste proti mně mohli nasadit Tahomu. A všechny zákruty a tvary jsou – přes ty obrovské rozměry – absolutně přesné. „To je fakt. spíš trochu formální. Madla kolečkového křesla.― políbila Helga Jankowitzovou na tvář. otevřel dveře našeho apartmá a v obličeji mi explodovalo . Protoţe jsem do nich během čekání na odlet ani jednou nevkročil. ţe to udělám. na kterém seděla Jankowitzová. růţová a s drobnými vráskami.― vypustila kouř nosem. Objali jsme se. vole. Tak jsem si je aspoň představoval. útulné a smrděly hygienou. Dáme další šampus?― „No jasně. „Pořád ses mě ještě nezeptal. Přejel jsem prstem zajizvené konce stehen. „Tudy prosím. 139 „Víš co?― zeptala se Jankowitzová. jak Di Fazz i Helga vytrvale mávají. kterou můţete vidět z vesmíru. ţe je větší psychopat neţ já. to objetí nebylo bůhvíjak vřelé. „Šťastný let a pohodlné protézy. Samozřejmě. „To by ti nejdřív zase nějakej soulhacker musel polechtat Wernickovo centrum. kdyţ jsem jí připaloval.― Pobaveně upřel oko na tabuli odletů.

Zlomená chrupavka. Tak trochu vaudevillově. Omlouvám se. „To je von! Ten.kladivo. Hřejivé štěstí zatřepotalo motýlími křidélky. Docela srandovně. „Neblbni.― dodal jsem a ukázal na údrţbáře s jahodově červenou rukojetí v oku.― Ať mi někdo vykládá. průhlednou rukojetí. Naklonil jsem se nad Jankowitzovou. „Není ti nic?― zeptala se Jankowitzová. svíjejícího se na prahu. Vyblokoval jsem kladivo. „Naopak. kdyţ nebudete sledovat aktuální informace v denním tisku. ţe tady mají nějaký syndrenalin. Měl jsi toho zmrda zmasit mnohem víc. a já mu roztrhnu hubu lodním hákem. Do oka se zanořil jedna báseň. „Doufám. přišlo mi. kopl údrţbáře do břicha a vytrhl mu od opasku šroubovák s jahodově červenou. Lesklé kapky rozervané bulvy zaplachtily vzduchem. . ţe jsem ujel.― usmála se. Vidíte. co je láska. řekl bych.― ohmatal jsem si nos. děti. takhle dopadnete. ţe nevím. Johne. 140 „To je von!― ječel palubní údrţbář na celou chodbu a rozmachoval se k druhé ráně. „V pohodě. na kterýho je vypsaná odměna dva milióny!― Dveře narazily na stěnu.

Sign up to vote on this title
UsefulNot useful