P. 1
Cédric Demangeot, Slota

Cédric Demangeot, Slota

|Views: 2|Likes:
Published by Fra
Důsledný výbor z díla patrně nejzajímavějšího a nejradikálnějšího francouzského básníka současnosti. Pro anarchistu jazyka Cédrica Demangeota (1974) je typické skřípání drcené řeči, cit pro nestvůrnou fyzičnost poezie i vzdorovité gesto. Vědomě, ale především z vnitřního přesvědčení se řadí mezi černá slunce francouzské literatury. S místy až artaudovskou dikcí jde samozřejmě ruku v ruce i vnímání krutosti světa, od policejního násilí po sexualitu. Slota jako obraz hnusné doby, ve které se bahníme. Jeho poezie je ale tak burcující proto, že špinavá kost života pořád stojí za to, aby ji člověk žral.
Důsledný výbor z díla patrně nejzajímavějšího a nejradikálnějšího francouzského básníka současnosti. Pro anarchistu jazyka Cédrica Demangeota (1974) je typické skřípání drcené řeči, cit pro nestvůrnou fyzičnost poezie i vzdorovité gesto. Vědomě, ale především z vnitřního přesvědčení se řadí mezi černá slunce francouzské literatury. S místy až artaudovskou dikcí jde samozřejmě ruku v ruce i vnímání krutosti světa, od policejního násilí po sexualitu. Slota jako obraz hnusné doby, ve které se bahníme. Jeho poezie je ale tak burcující proto, že špinavá kost života pořád stojí za to, aby ji člověk žral.

More info:

Published by: Fra on May 02, 2013
Copyright:Attribution Non-commercial

Availability:

Read on Scribd mobile: iPhone, iPad and Android.
download as PDF, TXT or read online from Scribd
See more
See less

04/30/2014

pdf

text

original

Světová poezie

Cédric Demangeot Slota

C. Demangeot
Překlad a doslov Petr Zavadil

fra

Světová poezie

Cédric Demangeot Slota

fra

Cédric Demangeot (1974 v Tours) je francouzský básník, esejista, výtvarník a nakladatel. V edici fissile zveřejňuje autory blízké svému srdci, v čele s Guy Viarrem, jehož pozůstalost spravuje. Kromě básnických knih obsažených v českém souboru napsal ještě sbírku Krmit spor (Nourrir querelle, Obsidiane, 2001) a dva krátké romány ve verších: Filoktétes (Philoctète, Barre parallèle 2008) a Ravachol (Barre parallèle 2009). Ve spolupráci se známým kreslířem Vincentem Vanolim vydal drastickou komiksovou verzi Palečka, která by rozhodně neměla padnout do rukou dětem (Le méchant petit Poucet, La Pastèque 2012).

fra

Cédric Demangeot Slota

Cédric Demangeot Slota
Přeložil Petr Zavadil

fra

Cet ouvrage a été publié avec le concours du Centre National du Livre. Tato kniha vychází s podporou francouzského Národního knižního centra.

Světová poezie

Cédric Demangeot Slota
Z francouzských originálů uspořádal, přeložil a doslov napsal Petr Zavadil Reprodukce na obálce Cédric Demangeot, Zrcadlo idiota, 2011 Vydalo Fra, Šafaříkova 15, 12000 Praha 2, fra@fra.cz, www.fra.cz, roku 2012 jako svou 123. publikaci Vytiskla Tiskárna VS, Praha Vydání první © Fra, 2012 Text © Fata Morgana, Atelier La Feugraie, Grèges Translation, selection & afterword © Petr Zavadil, 2012 Cover artwork © Cédric Demangeot, 2012 ISBN 978-80-87429-36-5

AB018

Rodná poušť Zvířecky vcházím… 12 Ranní křik šílence… 13 Břicho země… 14 Jako pták… 15 Den, jeho patníky… 16 Světlo. Jež žádáš… 17 Čtyři větry… 18 Poznávání naha 19 Oheň je v srdci… 20 Uprostřed domu… 21 Ty kdo foukáš… 22 Sobě kůl… 23 Vzpomínka na odvážné… 24 Říkáš hrozny… 25 Jednooká sybila… 26 Temný záblesk… 27 Mrtvá v ústech… 28 Květ myšlenky… 29 Figury vzdoru Krásný kraj 32 Střemhlavé poledne 34 Figury vzdoru 36 Svatba, požár 39 ze studny slepá ulička vichru 42 to říct to zruší 46 pár uzlů 48 ze studny 51

Obsah

Zátarasník Zátarasník 58 zastávky idiota 72 & náklady a, b, c (místní ohledání) 84 Zvedá. Rameno. Krk… 89 Podoba, škrcené košacení… 90 Že inteligence je kurva… 91 Každý den, klopotně… 92 Myšlenka potřebuje zeď… 93 Na okraji hrobu… 94 Z kosti jsoucí… 95 Obzor se krčí… 96 Hudbu krve… 97 Zrůdný úsvite… 98 Nikdo nikdy neodtělesnil… 99 Žádné potom není… 100 Mít co zmršit… 101 Jsem ten… 102 Už při druhém valení… 103 Opakování: uvnitř… 104 Jsem sedlina… 105 (němému) 106 zdá se, že antihmota 110 Zlovárna Infanterie 118 Zlovárna 122 Návrat k škrtu 129 & šrotéři rakety 134 báseň 138 zmámený 143 vyzařující hlídař 152 8

Eleplegie břídil v rybníku 160 o létě 165 eleplegie 180 prosopopeia 189 Slota Kainovy litanie 196 Slota 207 Okno do modra 213 bartleby volí 222 zmlácený 235 vřava, náznak 245 Ediční poznámka 255 Do černa (Petr Zavadil) 257

9

Obsah

Rodná poušť

1998

Zvířecky vcházím a mám hlad poznat se od kořenů, jež kdosi hryže, a od počátků. Počítám své prsty, své zuby, rozvalené kameny jazyka; už brzy hrábnu na hlízu, na kruh dne; už brzy na ruku zavřenou jak spící matka. Učím se narození, pití-z-prsu, řeč. Prázdno na těžkém rameni. Prázdno. Už teď má střecha, můj stůl. A počátky jsou spolknuté nasucho. Jsem místo, kde žijou vedra; jas? – můj stín, přede mnou, po něm šlape a škvaří mu to nohy. Svět se scvrkává na má ústa zanesená pískem touhy vyslovit lávku, napajedlo, oko.

12

Ranní křik šílence. Vzdech širé pouště. Hra ohně střídavě pravidlo náhody. Ani jho ani kat. Ale mosty po proudu. Provaz právě uřízlý. Doslova rukojmí. Celé nebe v pasti křečovité lucerny. A na dveřích čtyři hřeby. Čtyři země dlaně. Haraburdí losu. Za gesto hned upálen. Popel svatého masa a první lyrická smrt. Zákon nevrhá stín. Bouře je ve větě a věta ve vejci. Slunce puklá nula.

13

Břicho země je černé, kde kyne chléb. Kde obilí je provaz z nikdy spleteného světla, jak svědci se vyškrábeme silou paží. K peci nebe k jeho dvojím ústům a v dešti zrn se vyškrábem. K úděsnému černému břichu. (pakt)

14

Jako pták chabé kořisti, sotva pohnutý v tvrdém vzduchu, jsem šíp i vrchovatost příšeří. Za pochybnou lampou nenaděje, zničen rychlostí a exilem, nic mě neusmíří.

15

Den, jeho patníky na obou stranách řeky, den vzešlý. A okno, kde kloužou vypůjčená slova. Je slovo, které proniká. Slovo dne rozechvělé v srdci dne. Smíchat ta frázování. Ticho a šepot. S urputnou vůlí, s pokorou. … Když chybí tělo, dáme hlas tomu, co vzdoruje. Tomu, co ozařuje a řeže, za světlem, na průrvě.

16

Světlo. Jež žádáš, ať označujem. Jež jediné umožňuješ nálezy, pak dar jména tělu; tvého jména mezi všemi jmény světa, v ústech, jež počátek chce mít temná, všežravá a prázdná. Světlo v říši stěn, kam zničen ústím. Světlo čnící nade mnou. Prvního zázraku. Kéž bys mohlo trpět. Kéž bys mohlo trpět, tak jako já jsem trpěl. A kéž bys mohlo krvácet, hrdé v bílém vzduchu, pleskané křídly návratu, k tobě, mých fragmentů.

17

Čtyři větry. Jediný kámen. Uzel, zpěv jako „i“ z výkřiku visící na svém krku. Bez opory ve stínu dole. Nic, co netáhne do pouště nejvyššího: bílá potlačená touha nová pod sluncem.

18

Poznávání naha I To ty jsi nenadálá, minulá noci, černá matko s těžkými prsy. V tvém posunutém středu sálá kojná, dvorec, kam se přisávají tvé černé děti. Abychom vyrostli, zvolili jsme tohle tekoucí mléko, husté, bez jazyka, od hrdla k hrdlu. II Zítra mě zora započíná, má gesta nekonečné ženy. Pokud její láska nezná stín je přesto veškerým stínem na mé cestě: slibuje, nade všechno vytoužená, že nebude úplná a že bude chladit mezi prsty. III Sídlo už přestalo plakat, poutníku. Rozroste se v tvé řeči ještě před zapomněním zrodu, pokud zaseješ slova černého chleba, ale jen slova šelmovitá. Srdce jednoho slova se otevře, stažené z kůže naším úsilím. Budeme milovat jeho rudou a těžkou pěnu.

19

Oheň je v srdci stromu jen další strom, živější. Žádná sláva: jenom houf gesta do černočerna větve dávno odumřelé. Zůstává smutný a krása tvrdohlavost téhle šelmy. (oheň neustále prostírá svou konečnost)

20

Důsledný výbor z díla patrně nejzajíma­ vějšího a nejradikálnějšího francouzského básníka současnosti. Pro anarchistu jazyka Cédrica Demangeota (1974) je typické skřípání drcené řeči, cit pro nestvůrnou fyzičnost poezie i vzdorovité gesto. Vědomě, ale především z vnitřního přesvědčení se řadí mezi černá slunce francouzské literatury. S místy až artaudovskou dikcí jde samozřejmě ruku v ruce i vnímání krutosti světa, od policejního násilí po sexualitu. Slota jako obraz hnusné doby, ve které se bahníme. Jeho poezie je ale tak burcující proto, že špinavá kost života pořád stojí za to, aby ji člověk žral.

fra.cz

Cover © Cédric Demangeot, 2011

Důsledný výbor z díla patrně nejzajíma­ vějšího a nejradikálnějšího francouzského básníka současnosti. Pro anarchistu jazyka Cédrica Demangeota (1974) je typické skřípání drcené řeči, cit pro nestvůrnou fyzičnost poezie i vzdorovité gesto. Vědomě, ale především z vnitřního přesvědčení se řadí mezi černá slunce francouzské literatury. S místy až artaudovskou dikcí jde samozřejmě ruku v ruce i vnímání krutosti světa, od policejního násilí po sexualitu. Slota jako obraz hnusné doby, ve které se bahníme. Jeho poezie je ale tak burcující proto, že špinavá kost života pořád stojí za to, aby ji člověk žral.
Právě vychází

Připravujeme

Guillermo Cabrera Infante, Tři truchliví tygři Jean-Claude Izzo, Chourmo

fra

fra.cz

Cover © Cédric Demangeot, 2011

Viola Fischerová, Hrana Petr Borkovec, Milostné básně Jakub Řehák, Past na Brigitu Ondřej Buddeus, rorýsy Karel Urianek, Beránek Michał Witkowski, Královna Barbara Ivana Myšková, Nícení Veronika Bendová, Nonstop Eufrat

You're Reading a Free Preview

Download
scribd
/*********** DO NOT ALTER ANYTHING BELOW THIS LINE ! ************/ var s_code=s.t();if(s_code)document.write(s_code)//-->