You are on page 1of 18

Národní bezpečnost a systém Echelon Wayne Madsen

(překlad www.wertyzreport.com)

Před událostmi 11.září 2001 spousta zákonodárců a zastánců soukromí po celém světě upozorňovala na zvýšení elektronického a komunikačního sledování po celém světě zachycujícím programem Národní bezpečnostní agentury (NSA), který byl popisován jako "ECHELON." Tato zpráva WMR shrne pozadí tohoto údajného systému a vyšetří aktuální operace mezinárodních programů pro zachycování komunikací a zapojené agentury. 11.září změnilo dynamiku sledování. Úplné sledování, dnes přijato jako nezbytné, má své kořeny v době po druhé světové válce. Tato zpráva půjde po stopě rozvoje globálního sledování do dnešního systému Velkého bratra. ¨ Hned po druhé světové válce v roce 1947 podepsaly vlády Spojených států, Kanady, Austrálie a Nového Zélandu dohodu o národní bezpečnosti zvanou “Quadripartite”, nebo také dohoda "Spojené království – Spojené státy" (UKUSA). Jejím záměrem bylo vytvoření zpravodajského vztahu, ve kterém byly určeny společné cíle národní bezpečnosti. Pod podmínkami dohody byly každé z pěti zemí uděleny jisté cíle signálových informací (SIGINT). Dohoda UKUSA standardizovala terminologii, krycí slova, procedury pro zachycování, dohody pro spolupráci, sdílení informací, prověrky Citlivé oddělené informace (SCI) a přístup do zařízení. Jedním důležitým komponentem dohody byla výměna dat a personálu. NSA při odposlouchávání světových komunikačních sítí pro zpravodajské a vojenské účely operuje pod Přísně tajným prezidentským mandátem z roku 1952, Zpravodajské směrnice rady pro národní bezpečnost (NSCID) č.6. A tak vytvořila obrovskou špionážní operaci, které zasahuje do telekomunikačních systémů každé země na světě. Její operace jsou tak tajné, že tato aktivita, mimo USA, probíhá bez jakéhokoliv legislativního nebo soudního dohledu. Nejsilnější aliance ve vztahu UKUSA je ta mezi americkou Národní bezpečnostní agenturou (NSA) a britským Vládním úřadem pro komunikace (GCHQ). Nejdůležitějším zařízením aliance je Menwith Hill, základna Královského Letectva na severu Anglie. Se dvěma tucty kopulemi a s obrovským počítačovým zařízením základna dokáže odposlouchávat větší část komunikačního spektra. S vytvořením Intelsatu a digitálních telekomunikací Menwtih Hill a další stanice vytvořily schopnost odposlouchávat extenzivně fax, telex a hlasové zprávy. Současná debata ohledně aktivit NSA vypukla kvůli dvěma nedávným studiím Evropského parlamentu (EP), které potvrdily existence sítě základen signálových informací vedených NSA v Británii. Publikace první zprávy EP v roce 1997 zvaná"Zhodnocení technologií politické kontroly" prohlásila, že NSA vytvořila možnost integrovaného monitorování telekomunikací v Evropě. Popisuje také podsystém pro sdílení telekomunikačních informací známý jako ECHELON, který je schopen sledovat jisté komunikace pro nalezení určených informací. Podsystém ECHELON také roztřídil informace pro sdílení s různými zákazníky v zemích UKUSA na základě prověrek a

potřeby. Podle informovaných zdrojů, které pracují uvnitř Národní bezpečnostní agentury, byl ECHELON velmi rozšířen v 80tých letech o nové funkce, aby držel krok s technologickými pokroky v telekomunikačním a datovém síťování. Důležitou věcí ohledně ECHELONU je to, čím podsystém není. Zaprvé, ECHELON není celosvětovým systémem pro sledování komunikací. Systém, kterým Spojené státy provádí sbírání komunikačních informací je znám jako "Systém spojených států pro signálové informace" (USSS). Sbírání informací, které zahrnují "americké osoby" (americké občany, přistěhovalce a zahraniční obyvatele navštěvující USA), je veden Směrnicí pro signálové informace č.18 (USSID 18), která je pojmenována "Omezení a procedury signálových operacích USSS." Australský Direktoriát pro obranné signály (DSD) operuje pod podobnou regulací zvanou "Pravidla ohledně SIGINT a australských osob." Další směrnice pokrývají další aspekty sbírání signálových informací pěti agenturami SIGINT individuálně a společně. V roce 1999, kontrolní komisař pro Kanadský bezpečnostní komunikační úřad (CSE), Claude Bisson, prohlásil, že jeho "průzkum a analýza naznačuje, že CSE svou technologii nevyužívá k zaměřování kanadských komunikací...v souladu s politikou vlády se CSE snaží vyhnout sbírání kanadských komunikací." Bisson citoval regulace, které sbírání informací o Kanaďanech řídí, "CSE má politiky a praktiky, aby zajistila ochranu a řádné zacházení s nezáměrně posbíranými telekomunikacemi Kanaďanů v souladu s kanadskými zákony, včetně Zákona o soukromí, Trestního zákoníku a Kanadské listiny práv a svobod." Po novozélandských parlamentních protestech ohledně základny SIGINT ve Waihopai u Blenheimu na Jižním ostrově premiérka Helen Clarková také odkazovala na zpravodajský vztah mezi novozélandskou agenturou SIGINT, Vládním úřadem pro bezpečnost komunikací (GCSB), a NSA. Prohlásila, že GCSB ví o všech komunikačních informacích poslaných NSA ze zařízení pro zachycování satelitních komunikací ve Waihopai, a že stanice nezachycuje ekonomické informace. Zadruhé, v rozporu se zprávami médií, žádný zpravodajský činitel nikdy nepotvrdil, že ECHELON je název pro celosvětový systém SIGINT NSA. Např. Ředitel Australského Direktoriátu pro obranné signály Martin Braddy v dopise poslaném programu "Sunday" australské stanici Nine Network uvedl: "DSD spolupracuje se svými protějšími organizacemi pro signálové informace za mořem pod vztahem UKUSA." Tohle bylo široce uveřejňováno jako potvrzení role ECHELONU jako jediného mezinárodního monitorovacího systému. ECHELON je ve skutečnosti jeden systém ze stovek podobně pojmenovaných systémů, které USSS vytváří. Ve své zprávě z roku 1999 komisař CSE Bisson také zmínil systém UKUSA. Prohlásil: "CSE je sběratelem zahraničních komunikací a příjemcem zachycených komunikací posbíraných Druhými stranami," které identifikoval jménem: "Austrálie, Nový Zéland, Spojené království, Spojené Státy. I novější členové NATO dostali nařízeno, aby nejen zničily povyk ohledně ECHELONU, ale také obhajovali americké shromažďování informací. Koordinační ředitel Úřadu Estonského státu EerikNiiles Kross prohlásil, že "údajný cíl takového systému (ECHELON), tj. průmyslová nebo státem podporovaná obchodní špionáž v západních zemích, by měl být považován jako folklor." Existuje spousta zpráv, že Spojené státy prováděly tajné operace pro sbírání signálových informací během studené války pomocí Švědka a Finska. Po pádu Sovětského svazu Estonsko a jeho dva baltští sousedé – Litva a Lotyšsko – byli absorbováni do aliance UKUSA, které dostala příkaz špehovat Ruskou federaci. FBI a NSA Druhá zpráva EP v roce 1999 s názvem "Záchycovací možnosti 2000" uvedla technické specifikace záchytného systému. Zpráva popisuje tajný plán úřadů Spojených států a Evropské unie pro vytvoření "jednotného" webu telekomunikačního sledování přes všechny národní hranicíe. Strategie je koordinována agenturami pro národní bezpečnost a FBI, která s Bruselem iniciovala přísně tajnou

plánovací organizaci zvanou "Telekomunikační seminář pro mezinárodní pořádkové síly" (ILETS). Časem se dva velké systémy – jeden pro národní bezpečnost a jeden pro pořádkové síly – spojí a při procesu bude ohrožena národní kontrola nad monitorovacími aktivitami. Existuje také spojení mezi NSA a systémem FBI pro sledování internetu s krycím jménem “Carnivore.” Carnivore, specializovaný monitorovací počítač, které je spojen se servery poskytovatelů internetových služeb (ISP), dokáže zachytit stream dat, včetně emailů a webových transakcí. Podle spousty telekomunikačních expertů začátkem 90tých NSA úzce spolupracovala s několika ISP na vytvoření prototypních systémů Carnivore. Realizační sekce FBI Zákona o komunikační pomoci pořádkovým silám (CALEA) ve Virginii je podporována experty na sledování pracujícími pro konzultační firmu Booz, Allen and Hamilton. Spousta těchto expertů bývala zaměstnanci NSA. Začátkem roku 2000 se objevily detaily, že FBI rozšířila své odposlouchávací schopnosti internetu donucením poskytovatelů internetu nainstalovat počítače Carnivore obsahující odposlouchávání paketů a ukořisťující software. Ačkoliv FBI tvrdila, že Carnivore míří jen na jisté hlavičky emailů, později se zjistilo, že systém může zachytit celé přenosy paketů, včetně textů webmailů a emailu bez povolení soudu. FBI měla navíc ke Carnivoire dálkový přístup a chyběl ji záznam kontroly a specifických identifikací a autentizací uživatele (id uživatele a heslo). Zástupce ISP Earthlink prohlásil, že mu FBI řekla, že monirotovací kritéria Carnivore mohou být změněna ""přepnutím spínače." Kongresman Alabamy Spencer Nbachus řekl, že potencionál Carnivore "pro zneužití je obrovský," a že pokud se Američané musí spoléhat na "dobrou vůli státních zaměstnanců," tak by jim měl být připomenen exces bývalého ředitele FBI Edwarda Hoovera. Poté, co byla veřejností a Kongresem vyjádřena silná opozice systému, FBI v únoru 2000 oznámila, že jméno systému mění na Systém pro sbírání dat 1000 (DCS1000). Zprávy o odposlouchávání NSA v Evropě byly obecně přijímaným faktem po několik dekád, nikdy to ale nebylo oficiálně přiznáno. Pokusy britských poslanců o vyzdvihnutí tohoto problému v Parlamentu byly několik let vládami ignorovány. Ekonomická špionáž Evropský parlament se zvláště zajímal o obvinění, že NSA posiluje obchodní špionážní aktivity. Ačkoliv NSA a další američtí zpravodajští činitelé odmítli, že je americký systém SIGINT využíván pro obchodní špionáž, přiznali, že zachycené informace, které naznačují úplatkářství a další neférové obchodní praktiky, přilákaly pozornost některých vysokých amerických strategistů a v některých případech v upravené formě informují americké společnosti ohrožené neférovými obchodními praktikami. Americká základna SIGINT v Bad Aiblingu v Bavorských Alpách může mít větší misi než boj je proti korupci a neférovým obchodních praktikám. Podle zpravodajského experta Ericha SchmidtaEenbooma, základna Bab Ailbling, zatímco neprovádí ekonomickou špionáž (potvrzeno německou parlamentní delegací, která základnu navštívila v červnu 2000), provádí sběr finančních informací. Schmidt-Eenboom řekl: “Antény a satelity v Bab Aiblingu jsou teď namířeny na Švýcarsko a Lichenštejnsko, kde se odhaluje více informací o tajných účtech v bance a praní peněz." Tyto zprávy o špehování finanční sítě NSA a jejími spojenci a podobné zprávy, že se NSA nelegálně dostala do počítačů a sítí bank ve Švýcarsku, Lichenštejnsku, na Kypru, v Rusku, Řecku a Jižní Africe, aby našla účty srbského prezidenta Slobodana Miloševiče a jeho rodiny a příbuzných, aby je vykradla, naznačuje, že tvrzení NSA o tom, že neprovádí ekonomickou špionáž, jsou klamné a nepřesné. Vzhledem k velkému množství citlivých informací NSA a jejích partnerů v hodinových dávkách,

nebyli analytici NSA začátkem roku 2000 překvapeni, když odhalili tajné bankovní účty německých Křesťanských demokratů, včetně kancléře Helmutha Kohla. Podle zpráv, které mohly být vypuštěny do tisku strategicky americkou vládou, některé peníze byly přesunuty do Lichenštejnska francouzskou ropnou společností Elf-Aquitane s očividným povolením bývalého francouzského prezidenta Francoise Mitterlanda. Hrozby soukromí Poslanci v Německu, Norsku, Francii, Itálii, Dánsku, Finsku, Nizozemsku a Švédsku následně vyjádřily obavy. Plenární schůze Evropského parlamentu vyvolala debatami o aktivitách NSA nevídaný krok. V konsesuální rezoluci všech hlavních stran Parlament vyjádřil své obavy voláním po větší otevřenosti a zodpovědnost této kdysi tajné aktivity. V dubnu 2000 Parlament souhlasil s jmenováním Dočasného výboru, aby se podíval na systém ECHELON. Zelení a další malé levicové a pravicové strany tvrdily, že místo vytvoření Vyšetřovacího výboru se velké strany – Konzervativci, Socialisté a Liberálové – pokouší oslabit vyšetřování ECHELONU jmenováním Dočasného výboru, který pod pravidly EP postrádá moc Vyšetřovacího výboru předvolávat. V červnu 1999 Zvláštní výbor pro tajné služby Americké sněmovny NSA nařídil, aby předala dokumenty týkající se ECHELONU. NSA to poprvé v historii výboru odmítla udělat, nárokovala si výsadu právníka a klienta. V květnu 1999 představil zástupce Bob Barr, který se obával potenciálního porušení ústavních práv, dodatek Zákona o autorizaci informací 2000, který po řediteli CIA, NSA a ministru spravedlnosti žádal napsání zprávy o tom, jaké právní standarty projektu ECHELON chrání soukromí Američanů. Po tlaku předsedy výboru Porta Gosse NSA předala Kongresu požadovnaé dokumenty. Po žalobě podané pod Zákonem pro svobodný přístup k informacím NSA poskytla Centru pro elektronické soukromí (EPIC) redaktované kopie. Mj. naznačily, že úroveň autority NSA v poskytování zpráv SIGINT dalším agenturám federální vlády byla předána nižším patrům NSA. Naznačily také zvláštní pravidla NSA pro manipulaci se zachycenými komunikacemi o první dámě Hillary Rodham Clintonové a bývalém prezidentovi Jimmy Carterovi, nebo jejich vlastními. Tyto nedávné události vedly pozorovatele k dvěma myšlenkovým závěrům. Zaprvé, pokud budou partneři SIGINT UKUSA hlídat a ovládat své vlastní operace mimo výkonný parlamentní a soudní dohled, tak je dobrý důvod věřit, že SIGINT může být použit proti lidem a skupinám provádějícím občanská a politická práva. Je dostatečný důkaz, že aktivity Greenpeace, Christian Aid, Amnesty International, Mezinárodního výboru pro zákaz podzemních min, tibetské vlády v exilu a Mezinárodního výboru Červeného kříže byly zaměřeny agenturami UKUSA. Zadruhé, jsou čím dál více zamlžovány aktivity zpravodajských agentur a pořádkových sil. Vytvořením jednotného monitorovacího systému mezinárodní zpravodajských a pořádkových sil vyústil v potenciál pro velkou mezinárodní síť, která v praxi může zrušit současná pravidla a regulace zakazující domácí sledování komunikací zpravodajskými agenturami. Takové obavy měli v roce 2000 irští zastánci občanských práv, když bylo odhaleno, že Irsko vstoupilo do tzv.sítě ECHELONU mimo dosah FBI a Národní irské policie, Gardy a Irského Ministertsva spravedlnosti. Irsko se připojilo k "Telekomunikačnímu semináři mezinárodních pořádkových sil," nebo také ILETS, první schůze byla pořádána v roce 1997 v Dublinském hradu mezi členy ILETS a činiteli národů UKUSA. Irsko údajně souhlasilo s využitím své půdy k zachycování komunikací UKUSA výměnou za "pár infomrací pro C3 o irských feťácích v Amsterdamu."

Třetí strany plus Objevilo se také sppoustu zpráv, že tzv.parnteři "Třetí strany" posilují své vlastní zachycovací schnopnosti a souhlasily se sdílením některých informací s anglicky mluvící aliancí Velkého bratra výměnou za velmi upravená data z databází NSA. Holandské Technické centrum pro zpracovávání infoemací (TIVC) na základně nzozemského námořnictva v Kattenburgu v Amsterdamu bylo odhaleno, jak zachycuje signálové přenosy. Jedno z nejdůležitějších míst GCHQ pro signálové informace, Organizace kompozitních signálů na jižním pobřeží Hongkongu a společné zařízení GCHQ a australského DSD ve vrchovině Tai Mo Shan v New Territories byla v roce 1997 uzavřena v rámci sino-britské dohody o navrácení Hongkongu Číně. GCHQ si ale očividně odposlouchávací schopnost v Hongkongu udržela. Nad hongkongským přístavem byl postaven nedobytný konzulát s velkým zabezpečením. Konzulát s přezdívkou "Alamo" údajně ukrývá některé vybavení pro zachycování signálů, které bylo předtím umístěno na hongkongském ostrově. Toto zařízení očividně může zachytit telefonní signály a vysílání vysílaček po celém Číně a Severní Koreji. Ačkoliv se vyjednávalo o přesunutí zbytků hongkongských antén do Sultanátu Bruneje, na ostrov Borneo a Tajwan, jejich ztráta měla dopad na význam GCHQ a vliv SIGINT ve světě. Některé odposlouchávací stanice GCHQ se ukázaly být neocenitelné během operací na Středním východě. Například základna SIGINT GCHQ na Kypru, na vrcholu hory Olympus, byla extrémně cenná spojeneckým jednotkám během Operace pouštní boiře a Irácká svoboda. Během Pouštní bouře tým techniků GCHQ v dnes už zrušené stanici Diogene (Pozmení stanice Sinop) na tureckém pobřeží černého moře pomohla znovu nakonfigurovat antény stanice, namířila je na Sověty na severu a Iráčany na jihu. GCHQ také vytvořila síť SIGINT v Ománu, která sídlí v odlehlé základně Královského letectva Abut v ománské provincii Dhofar. Místo Ayios Nikolaos bylo zodpovědné převážně za zachycování kódovaných zpráv z Teheránu do íránské ambasády v Damašku během únosu rukojmí a teroristického řádění v Bejrútu v 80tých letech. Jedna zakódovaná zpráva naznačila, že Írán svému velvyslanci v Bejúru poslal 25 tisíc dolarů, aby pomohl financovat teroristický útok na americkou amabsádu v Bejrútu v 18.dubna 1983. Ayios Nikolaos v zachycování zpráv z Tehránu do mise v Damašku pokračoval. Tyto zprávy dokázaly íránské zapojení v řízení několika útocích Hizballáhu a Islámského džihádu v Libanonu v 80tých letech. Série zpráv odeslaných z Teheránu do Damašku začátkem října 1983 nařídila íránskému velvyslanci v Sýrii Mohammedu Mohtashemimu "zorganizovat těžký úder Američanům." 23.října 1983 projelo nákladní auto přes slabě chráněný vstup do Kasáren amerického námořnictva v Západním Bejrútu. Výbuch silné bomby zničil kasárna a zabil 245 amerických vojáků. Společné zařízení NSA a GCHQ na Kypru pokračovalo v poskytování značných informací o teroristech v 90tých letech. Koncem roku 1993 se jeden z nejobávanějších teroristů světa, “Carlos the Jackal” (Illich Ramirez Sanchez), ubytoval v Súdánu. Byl zde jako host súdánské islámské vlády, jejíž spirituální lídrem byl lídr Národní islámské fronty Hassan al Turabi, stoupenec íránského fundamentálního režimu. Později ale stárnoucí a více napitý Carlos začal volávat do Bejrútu Hizballáhu, nejspíš plánoval nové teroristické činy. Carlos ale netušil, že se tyto hovory staly virtuálními konferenčními telefonáty s egyptským Generálním Direktoriátem pro vyšetřování bezpečnosti státu (DGSSI), Israelskému 8200, francouzské Groupement de Communications Radioelectrique (GCR), NSA a GCHQ (ze zařízení Ayios Nikolaos) a samozřejmě súdánského Úřadu pro státní bezpečnost (SSO). Všichni to poslouchali. Turabi si uvědomil, že Carlosovo užívání alkoholu a jeho přátelení s teroristy se pro Súdán stává přítěží. A tak jej nalákal na kliniku v Chartúmu, kde

měl podstoupit kosmetickou operaci. Pod anestézií byl předán agentům francouzské rozvědky, kteří ho převezli do Paříže. Existuje důkaz, že Egypťané, Izraelci, Britové, Francouzi a Američané sdíleli při tomto plánu své SIGINT. Egyptsko-izraleská spolupráce byla zvláště citlivá. Stalo se známým, že jakákoliv dohoda o sdílení informací s Izraelem více podnítí domácí a někdy násilnou opozici prezidenta Mubaraka. Francie Súdán odměnila obrazovými informacemi ze satelitu SPOT. Pomocí fotografií z jižního Súdánu a analýzy iráckých expertů, kteří byli původně cvičeni personálem CIA, když začala sdílet obrazové informace s vládou Saddáma Husajna ve válce proti Íránu v 80tých letech, pak Súdán brutálně napadl vojenské pozice súdánských křesťanských rebelů. Další méně strategické poslechové stanice GCHQ čas od času posílají svůj produkt do Cheltenhamu a eventuálně i do Fort Meade. Tato místa jsou v australském Darwinu; Belize; na ostrově Ascension v jižním Atlantiku; a Diego Garcia uprostřed Indického oceánu. V důvěrném oběžníku šéf GCHQ Sir John Adye chtěl, aby jeho agentura v poskytování informací NSA pokračovala bez ohledu na politické změny. Napsal, že zatímco by GCHQ měla pokračovat v poskytování "nezávislé britské schopnosti," její spojení SIGINT se Spojenými státy "může vyústit v žádání britských zdrojů o splnění amerických požadavků." GCHQ bude ale nejspíše donucena přijmout měnící se politické větrů po celé Evropě a Spojených sátech. První účinky na GCHQ budou nejspíše finanční, protože NSA byla velkým zdrojem financování systémů GCHQ pro sbírání informací. Po zastavení nebo omezení těchto financí může GCHQ čelit omezení informací od NSA. GCHQ bude buď donucena dělat více s méně informacemi, nebo se obrátit na své evropské partnery ve vytvoření evropské aliance signálových informací. Podezřívá se, že briské zpravodajské agentury tiše podporují tlak Konzervativní strany pro výstup Británie z Evropské unie, zabraňují jakékoliv zábraně mezi britskými a americkými zpravodajskými "brantranci." Francie plánuje vytvoření evropské sítě signálových informací bez Ameriky. Německé spojení Nejasná podstata zpravodajských vztahů v období po studené válce a oslabení tradičních zpravodajských vazeb mezi anglicky mluvícími partnety UKUSA (Británie, USA) vyústilo v posílení vazeb SIGINT (signálové informace) mezi NSA a německou BND. Kromě programu NSABND o ovládání šifrovacího vybavení si obě agentury vytvořily úzké spojení mezi jejich odposlouchávacími zařízeními v Německu a jinde. V 80tých letech BND nainstalovala stanici po zachycování komunikací šířících se troposferickým rozptylem společně se stanicí NSA Bad Aibling, ta kdysi byla druhou největší stanicí SIGINT v Evropě. Stanice BND pro troposferické zachycování, krycím jménem “Seeland”, byla zvláště efektivní v zachycování komunikací mezi sovětskými ozbrojenými složkami ve Východním Německu u Wunsdorfu a velitelstvími Sovětského generálního štábu v Československu a Polsku přes satelit Molniya. Schopnost BND sledovat komunikace raketových, námořních a generálních velitelství Sovětů poskytla Němcům v červenci 1991 informaci, že plánovaný srpnový převrat proti Michajlu Gobačevovi nemá plnou podporu Sovětských ozbrojených sil. Některé zachycené komunikace NSA mezi šéfem KGB Kryuškovem a ministrem obrany Yazovem a vojenskými veliteli po celém SSSR odhalily, že pro puč je minimální nebo žádná podpora. Antény Bab Ailbing poskytly BND a NSA pokročilé varování Sovětského převratu a následného kolapsu. BND doufala, že NSA podpoří americké operace SIGINT ve Střední Evropě ze supermoderního velitelství BND ve Stockdorfu u Mnichova. Náznakem úzkých vazeb je společné operační centrum

NSA a BND u Augsburgu. BND by klidně mohla nahradit britskou GCGQ jako oblíbeného partnera NSA v Evropě, protože každá agentura má té druhé co nabídnout. V době, když Spojené státy buď opustily, nebo předaly, spoustu zařízení SIGINT daným zemím, BND vypadala připraveně k převzítí podílu sbírání SIGINT pro NSA. BND má navíc excelentní satelitní zdroje, jak v Ionosferickém institutu (krycí jméno) v Rheinhausen-South Badenu, odkud budova BND v Pullachu monitoruje 21 kanálů německých a zahraničních satelitů, tak i v Evropské vesmírné agentuře v Kourou ve Francouzské Guianě, kde satelitní specialisté BND poslouchají přenos dat z komunikačních satelitů (včetně INTELSAT) vypuštěných raketami Ariane. BND také rozšířila využití počítačů vyhledávajících slova, které byly pravděpodobně dodány Fort Meade (ředitelstvím NSA). Němci využívají počítače k boji proti organizovanému zločinu. Počítače pro rozpoznávání slova, stejně jako jejich protějšci v NSA, jsou naprogramovány na zachycování a nahrávání psaných nebo mluvených slov jako “zbraně,” “drogy”, “peníze”. Ačkoliv BND německé občany ujistila, že nahrávky nevinných konverzací “ničí,” spousta Němců přesvědčená není. Christian Pfeiffer, německý profesor práv na Výzkumném institutu Lower Saxony, tvrdí, že jakákoliv diskuze, které probíhají s jeho americkými kolegy v Nizozemí nebo v USA, a které se týkají organizovaného zločinu, jsou pravděpodobně zachycovány. Domnívá se také, že hlavními cíly odposlouchávání agentury jsou jakékoliv konverzace mezi novináři týkající se politických skandálů zahrnujících velké politiky. V době po studené válce se zájmy NSA a BND vždy nestřetly. Ačkoliv jsou některé COMINT označeny jako REL RFG (znamená vydavatelné Německu), spousta zůstává pod zámkem NSA. Kromě Bad Aibling udržovala NSA velkou pozemní stanici v Gablingenu, severně od Augsburgu. Na místě největší Wullenweberské antény v Evropě stojí kruhové klece o velikosti 36 fotbalových hřišť. Ačkoliv byla Pozemení stanice v Augsburgu (NSA byla známa jako Gablingen) oficiálně vyřazena z provozu v roce 1993, NSA má na základně dodnes omezenou zpravodajskou přítomnost. Gablingen zůstává pro NSA důležitým, byl zapojen v několika vojenských operacích v Evropě a jinde. Budova 1801, jedna z nejtajnějších budov zpravodajské komunity na světě, má 220 kanceláří, více jak 400 dveří a žádná okna. V budově sídlí 66.Brigáda vojenské rozvědky, kde 700 lidí s přísně tajnou prověrkou pomáhá zachycovat COMINT a ELINT americkým vojákům ve Rwandě, Perském zálivu a těm, kteří tvoří Bojovou jednotku Able Sentry v Makedonii. V roce 1995 vytvořila NSA síť odposlouchávacích zařízení v rámci mírového kontignentu NATO (IFOR) v Bosně. Stanice na vrcholu hor v americkém mírovém sektoru ve východní Bosně posílala zachycená data zpravodajskému podpůrčímu týmu sídlícímu v Tuzle. Zpravodajský tým v Tuzle se skládal z personálu NSA, CIA a Obranné zpravodajské agentury. Fakt, že Srbové pochytili některé velice dobré praktiky komunikační bezpečnosti (COMSEC) od jugoslávské armády, a nedostek srbsko-chorvatských lingvistů udělalo sledování Srbů relativně složitým. NSA se ale odradit nenechala. Americký velitel 250.Brigády vojenské rozvědky řekl, že když zaměřoval frekvence srbských vysílaček, slyšel Srby říkat “Poslouchají nás.” K tomu plukovník Charles Green dodal: “Opravdu.” Srbové byli podle Greena opatrní. “Věděli, že jsme v SIGINT nejlepší na světě. Nejsme vševidoucí, ale jsme velice dobří.” A nemyslitelné je, že o pár let dřív, některá data NSA byla sdílena s takovými partnery IFOR jako bylo Rusko a Polsko. Velitel Ruského kontignentu, plukovník Alexander Lentsov, byl s kvalitou americké informace zaujat. Mimo jeho dosah byly metody a zdroje zpravodajských dat NSA. Ačkoliv NSA poskytla Rusům přikrášlené informace (nejspíš i neochotně), ujistili se, že Rusům nedají ten hlavní klíč. Ačkoliv sbírání signálů od soupeřících stran v bývalé Jugoslávii bylo pro NSA v době po studené válce v Evropě prioritou, dalším hlavním úkolem agentury je aktivní sbírání ekonomických

informací v Evropě. Bad Aibling a Gablingen kromě monitorování Východní Evropy také zachycují finanční informace z Rakouska, Švýcarska, Lucemburska, Lichtenštejnska a Středního východu. Protože takové informace často zahrnují německé společnosti, NSA trvá na nezávislé ¨schopnosti SIGINT v Německu. Jeden bývalý zaměstnanec NSA, který používal pseudonym Lseter Curren, prohlásil, že NSA běžně poslouchá komunikace v Německu a Švýcarsku z odposlouchávacích zařízeních v Německu. Prohlásil, že jistá telefonní čísla jsou uložena v paměti zachycovacích počítačů NSA a další dodatečný program sleduje klíčová slova a fráze jako “drogy”, “praní peněz” a jistá patřičná jména přes dálnopis, fax, hlas a eletkronickou poštu. “Curren” také řekl, že NSA vybavila některé běžné telefony dovezené z USA speciálními štěnicemi. Řekl, že NSA může vytočit napíchnutý telefon aniž by telefon zvonil. Odposlouchávač pak může aktivovat v telefonu vysílač, který odposlouchává celou místnost. Evropské odposlouchávací aktivity NSA se zdají být namířeny na Švýcarsko. Bad Aibling a Gablingen jsou obě v dohledu na mikrovlnné spojení Bernu a Curychu. Monitorování tohoto spojení mohlo být důležitým v odhalení švýcarského vládního skandálu v roce 1988. NSA očividně sledovala komunikace Shakarchi Trading A.G., firmy vlastněné Libanoncem Mohammeden Shakarchim, protože byla velkou pračkou peněz. NSA ani snad překvapena nebyla, když zachycené komunikace odhalily, že jedním z hlavních zákazníků Shakarchi Tradingu byla CIA. Na taková odhalení si NSA už zvykla po výsledku jejího sledování mezinárodních finančních transakcí dalších společností jako byly Bank of Credit and Commerce International (BCCI) a Banca Nazionale del Lavoro (BNL). Obě banky byly zapojeny v peněžních manipulacích řízených CIA. V roce 1988 NSA zachytila telefonní hovor švýcarské ministryně spravedlnosti Elisabeth Koppové jejímu manželovi, Hansi W. Koppovi, viceprezidentovi Shakarchi Trading. Kloppova svého manžela varovala, že společnost je vyšetřována jako komplic v Shakarchiho aktivitách. I když Švýcarsko nebylo partnerem SIGINT, NSA přes Americký Protidrogový úřad upozornila švýcarské úřady na střet zájmů. Kloppová nakonec rezignovala kvůli údajnému zneužití tajné informace. A jejímu rozčarování, NSA pečlivě sleduje švýcarské komunikace. Kromě sledování mikrovlnných přenosů z Bernu do Curychu z Bad Aiblingu a Gablingenu jsou ze základny Amerického Letectva něměckém Ramsteinu zachycovány telekomunikace v Basijeli. Telekomunikace v Luganu v jižním Švýcarsku jsou zachycovány stanicí pro mikrovlnné zachycování ve vojenské zóně v malé italské alpské vesnici Sorico, severně od jezera Lomo a blízko švýcarského telekomunikačního mikrovlnného centra na vrcholu Mount Generoso v kantonu Ticino. NSA si také vytvořila úzký pracovní vztah s aktivitami SIGINT BND mimo Německo. Do roku 1993 BND a španělská zpravodajská služba CESID (Centro Superior para la Informacion dela Defensa) společně ovládaly stanici pro zachycování podmořských kabelů na španělském jižním pobřeží. Transatlantické mořské kabely ze Severní Ameriky, Jižní Ameriky, Velké Británie a Západní Afriky směřují do španělského atlantického pobřeží u Jimeny. Stanice BND s CESID, krycím jménem “Eismeer,” byla umístěna u Cadizu, odkud mikrovlnné spojení přepravuje přenosy nad zemí. Německo-španělské zachycování kabelů bylo očividně předáno NSA. Španělské zapojení Trans-středomořský kabelový přenos pořád zachycuje velká aktivita SIGINT NSA v Americké Námořní stanici v Rotě u Cadizu. Britové také udržují stanici pro zachycování kanelů v Gibraltaru. . Španělsko nezávisle ovládá převážně pozdemní stanici v Pals v provincii pěstující korek v Gironě na pobřeží Středozmeního moře na severovýchodě Španělska. Pals, umístěná 35 mil jižně od hranice s Francií, byla původně stanicí Amerického rádia Svoboda. V 60tých letech byla stanice

předána vládě generála Francoa, která ji přeměnila do odposlouchávací stanice vytvořené pro zachycování dlouhovlnných komunikací východní Evropy. S přímořským polem antén zůstává vzdáleným uchem NSA. Uvítací zemi někdy dochází s NSA trpělivost. 16.února 1985 španělský tisk uvedl vyhoštění dvou zaměstnanců americké vlády ze Španělska, Dennise E. McMahona, druhého tajemníka americké ambasády v Madridu Johna F.Masseyho. O pár dní dříve byli chyceni kousek od španělské vládní budovy v Moncola Palace v Madridu, když připravovali operaci elektronického odposlouchávání proti španělské vládě. Francie a “Neutrálové” Vztah NSA s Francií byl nejasný. NSA byla v létě 1994 naštvaná, když zjistila, že zabezpečený telefon v kufříku, který poskytla rwandskému tutsijkému lídrovu Paulu Kagamemu, aby mohl komunikovat přes spojení INMARSAT, byl zabezpečený před každým, tedy až kromě francouzské zpravodajské služby. Francie podporovala rwandskou vládu dominovanou Huty a spustila operaci Turquoise, vojenské vtrhnutí do národu zmítaného genocidou. Když se Kagame připravoval na vítězný pochod na rwandskou metropoli Kigali, jeho zakódované satelitní hovory byly zachyceny a úspěšně dekódovány Francouzi. Když Američané zjistili, že Kagameho hovory byly pro Francouze otevřené, NSA mu dala více zabezpečené vybavení. Francie údajně postavila vlastní stanice pro zachycování satelitů v Abú Dhabí, Francouzské Guianě (krycím jménem "Fregate"), na ostrově Mayotte v Indickém oceánu a v Alluets-le-Roi v západním předměsí Paříže, všechno je napojeno na přísně tajné zařízení u letiště Sarlat v regionu Domme s dodatečným připojením na agenturu SIGINT německé BND u Mnichova. Němci byli nápomocní ve vyjednání dohody o povolení vytvořit odposlouchávací stanice v neutrálním Rakousku během studené války. Tyto odposlouchávací posty byly cenné kvůli jejich vzdálenosti k sovětským vojenským centrům v regionu Varšavské dohody. Zvláštní vztah NSA s Rakouskem se rozrostl na úzké vazby mezi post-gestapáckou Německou federální zpravodajskou agenturou (Organizaci Gehlen, pojmenované podle generála Reinharda Gehlena) a Rakouskou armádní zpravodajskou agenturou, kterou po válce vedl Kurt Fechner, pomocník z válečné doby šéfa německé vojenské rozvědky admirála Wilhelma Canarise. Rakouská vláda v roce 1958 souhlasila s instalací americké stanice pro sbírání elektronických informací v Königswarte v Dolním Rakousku u města Hainburg a jen pár kilometrů od sovětských vojenských velitelských center v Bratislavě. 7.května 1960 finanční dokument poslaný Američany Rakušanům s názvem “Výdaje pro Königswarte” naznačuje, že Rakušané přecenili původní cenu 1,250,000 pro stanici o 238 tisíc šilinků. Rakušané tvrdili, že dodatečné finance jsou potřeba k "dokončení budovy a vybavení Königswarte.” V tomto čísle nebyla zahrnuta cena vybavení ELINT, která tam mělo být nainstalováno. Spojené státy očividně shledaly vhodným zaplatit Rakušanům extra sumu za ELINT kvůli excelentní kvalitě signálů, které dokázala zachytit z Ukrajiny a Černého moře. Jednou týdně přepravoval americký kurýr produkt ELINT letadlem do centra Agentury pro vojenskou bezpečnost v budově I.G.Farbena u Frankfurtu. V roce 1960 bylo v dolnorakouském městě Neulengbach postaveno další americké zařízení. Tohle podzemní zařízení obsahovalo sofisitkované rádiové zařízení pro hledání směru signálu, které bylo napojeno na antény mířící na vojenské jednotky Varšavské smlouvy. Tohle zařízení ovládal americký technický personál a udržoval také supertajné zařízení a pozemky okolo. Peníze chodily původně od americké armády, později ale CIA platila přímo Zpravodajskému batalionu rakouské armády. Rakouská vláda přijala politiku neuznat zpravodajský vztah s Američany kvůli oficiálnímu netruálnímu statusu země. V roce 1979 ministr Rakouské armády Otto Rösch přiznal, že Rakušané neměli jinou volbu než s Američany spolupracovat a rakouské rozhodnutí nechat Američany operovat odposlouchávací stanice na neutrální rakouské půdě obhajoval.

Rakousko-americká zpravodajská dohoda byla zrušena 24.května 1984 a všechny informace ohledně aktivit SIGINT a ALINT v Rakousku se následně staly předmětem Informační dohody (U.S.- Austrian General Security of Military Information Agreement) podepsané mezi Vojenskou rozvědkou a Americkou Obrannou vyšetřovací službou. Málo známé spojení také existovalo mezi NSA a neutrálním Švédskem. Švědská hlavní stanice SIGINT a pro hledání směru v Lovönu u Stockholmu byla napojena na záchytnou stanici NSA "Třetí strany" v Aflandshage severně od Kodaně. Tyto dvě stanice, které byly primárně zodpovědné za odposlouchávání sovětské aktivity v baltském regionu, byly napojeny na západoněmecké stanice v Hofu a Schneebergu u východoněmecké hranice a samozřejmě také na stanice NSA v anglickém Chicksandsu; v Edzellu ve Skotsku; a v Keflaviku na Islandu. Druhá švédská stanice SIGINT na severním konci Botnického zálivu u města Kalix byla přímo napojená na stanici NSA operovanou Nory ve Vadso, kousek od norsko-sovětské hranice. Švédská agentura SIGINT, Försvarets radioanstalt (FRA), se sídlem u letiště Bromma ve Stockholmu, uchovává velkou odposlouchávací stanici na švédské ambasádě v Helsinkách. Helsinkská stanice poskytovala NSA a jejím evropským partnerům informace nejen o blízkém Sovětském svazu, ale také o finské vládě. Bylo uvedeno, že Finové o odposlouchávací jednotce věděli, nevznesli ale namítky. V roce 1987 dala NSA FRA sofistikovaný uperpočítač, který agentuře dovolil provádět hledání klíčových slov na telexu a faxu. Během Studené války neutrální Finsko údajně prodalo svá data od agentury Viestikoelaitos (VKL) o Sovětech NSA. Po konci studené války jednotky VKL byly často poslány do finských mírových jednotek na Balkáně. Jedinou věcí, která se změnila je, že finské záchyty SIGINT nebyly prodávány do Fort Meade, ale spíše rozdávány, když neutralita přestala být pro Finsko, Švédsko, Švýcarsko nebo Rakousko v Evropě dominované NATO problém. U protinožců Australský partner NSA, Direktoriát obranných signálů (DSD), je elektonické ucho v jihovýchodní Asii a Pacifiku pro Fort Meade. Začátkem 80tých let Austrálie začala přebírat větší stupeň kontroly nad operacemi SIGINT v severozápadním Pacifiku a Indickém oceánu. V roce 1987 australská vláda začala stavět obrovské centrum pro signálové informace na pobřeží Indického oceánu u malého města Kojarena u Geraldtonu a asi 340 mil od Perthu. Zvědaví obyvatelé si začali všímat kopulí ve tvatu hub trčící z neobydlené křovináté půdy. Zařízení v Korajena je větší než Pin Gap. Místo je oficiálně známo jako Australská obranná komunikační stanice (ACDS) Kojarena a je operována výhradě DSD (také známa jako M0-9). Její pokročilé vybavení SIGINT a ELINT sbírá satelitní komunikace ze zahraničních satelitů, zvláště z indického INDIASAT a indonéských komunikačních birdů a samozřejmě také vojenských a dalších komerčních satelitů nad Indickým a Pacifickým oceánem. Kojarena také poslouchá rádiové komunikace z celé Asie a pobřeží Pacifiku. Kojarena je síťována malými odposlouchávacími posty SIGINT DSD v Shoal Bay v Darwinu; v Melbourne; v Pearce, v Západní Austrálii; v Cabarlah v Queenslandu; v Amberley v Severním územích; Singapuru; Brunei; v Honiara na Solomonovych ostrovech; v Port Moresby v Papue Nové Guinei. DSD také udržuje důležité zpravodajské spojení se singapurskou stanicí SIGINT. Podzemní zařízení v Kranji v Singapuru bylo stanicí DSD, dnes jej ale operuje singapurský personál. Singapurské hlavní příspívání pochází z vysoce pokročilých vzdušných sběratelů SIGINT, jednoho vybaveného Herculese C-130 a čtyř přímořských hlídkových letadel Fokker F-50. Tato letadla jsou vybavena soupravami systémů SIGINT vyrobených v Izraeli. Tato letadla přenáší své sběry SIGINT ze strategicky důležitého Malackého průlivu a Jihočínského moře do zařízení Kranji. Podezřívá se, že některá data SIGINT putují do budovy DSD a pak do Fort Meade.

Shoal Bay je zvláště důležitá pro zachycování indonéských vojenských a politických komunikací přenášených přes satelity v Palapě. Dvě pozemní satelitní stanice v Shoal bay jsou zvláště vytvořené pro zachycování komunikací putující přes Palapu. Větší parabola zachycuje komunikace z Palapů a je nastavena na střed Indického oceánu, zatímco cílem malé paraboly jsou birdy Palapy a ta je nastavena nad samotným souostrovím. Projekt DSD pro sledování Palapy je známý jako Larswood. Když Indonésie začala propůjčovat přebytečné satelitní kanály sousednímu Thajsku, Majsii, Filipínám, Brunei, Sinagapuru a Papue Nové Guinei, jejich komunikace se také staly otevřeným zdrojem pro odposlouchávače DSD, GCHQ a NSA. Týmy DSD, GCHQ a NSA se zvláště zajímaly o aktuální komunikace z a do Východního Timoru a Západní Papui (Irian Jaya) okupovaných Indonésií. Projekt Larswood zachycoval také spoustu informací účelových zločinů proti bezbranným původním populacím Východního Timoru a Západní Papui. I přes spoustu informací dokazujících krutost indonéských vojáků, partneři UKUSA se často rozhodli důkazy držet, aby nepoškodili své někdejší přátele v indonéské vládě. Během 80tých let toužila NSA po více signálových informací z Pacifiku, když bylo evidentní, že Sověti a Libyjci vyhlíží ostrovní mini-státy v Pafickém oceánu a tak sama sobě a svým parterům poskytla větší schopnost poslouchat. DSD na své ambasádě v Port Moresby v Papue Nové Guinei nainstalovala systém pro zachycování telefonů, krycím názvem Reprieve. Po převratech na ostrovech Fidži v roce 1987 po svém australském protějšku chtěla, aby otevřel odposlouchávací stanici na ambasádě v Suvě, v metropoli Fidži. Další odlehlá stanice DSD byla po roce 1988 vytvořena na špičce Mysu York v severním Queenslandu v Bamaga. Bamaga byla odloučenou jednotkou stanice DSD Cabarlah v Queenslandu. Jedním z hlavních účelů bylo poslouchat přenosy vysílaček Revoluční armády Bougainvillu (BRA), která bojovala pro nezávislost ostrovu Papue Nové Guinei bohatého na měď. Podezřívá se, že Austrálie předáva zachycené informace Papue Nové Guinei, své bývalé kolonii. Austrálie údajně staví novou záchytnou stanici ve státě Victoria. Historicky se Austrálie spoléhala na stanici DSD v Harmanu u Canberry, aby sledovala diplomatické přenosy z a do diplomatických misí v australské metropoli. Nová stanice v Riverina eventuálně Harman nahradí. V Riverině už začínají ze země začínají trčet podobné antény. NSA se také spoléhala na podporu australské špionážní agentury zvané Australská organizace pro bezpečnostní informace (ASIO). V květnu 1995 Australian Broadcasting Corporation Sydney Morning Herald uvedly, že čínská armáda v Canbeře byla zaplněna velice sofisitkovanými zařízeními pro "odposlech" optických vláken. Zařízení byla údajně poslána NSA a nainstalována ASIO. Štěnice byly na ambasádu umístěny při konstrukci budovy koncem 80tých let. V instalaci údajně ASIO pomáhalo asi 30 techniků NSA. Zařízení poslala své záchyty přijímači umístěném u zadní části sousední britské ambasády a odtud byly očividně poslány přímo do Fort Meade. NSA tvrdila, že se ztrátou zařízení pro zachycování čínských satelitů v Hongkongu snížila počet svých čínských lingvistů. NSA přenášela data do Fort Meade na analýzu vlastních čínských lingvistů. NSA měla nejspíš opodstatněou pointu – ztráta záchytných stanic GCHQ a DSD v Hongkongu byla těžkou operační ranou. NSA ve velkém financovala čínský záchytný systém v Hongkongu známý jako Projekt Kittiwake. S pomocí RCA také vytvořila zabezpečenou komunikační síť zvanou Maroon Shield (dříve Drawstring), která přenášela zachycený SIGINT z Hongkongu do pozemních satelitních stanic v Melbourne. V rámci běžné operační procedury NSA, pečlivě filtrovaná informace z čínské ambasády v Canbeře byla poskytnuta také australským partnerům. Větší záměr zpravodajských agentur o ekonomické záležitosti vyústil v obavy australské rozvědky ohledně potenciální výhody Američanů nad Canberrou v obchodních rozhovorech s Čínou, další odposlouchávací zařízení byla údajně umístěna

v japonské, indonéské, malajské, irácké, ruské a íránské ambasádě v Canbeře. Australský premiér Paul Keatin byl ohledně těchto odhalení rozčílen. Na tiskové konferenci v Tokyu vyjel na novináře slovy: "Zastávám názor, že každý z mých předchůdců přišel a řekl 'zpravodajské a bezpečnostní záležitosti nebudu komentovat.'" Když byl reportéry tlačen ohledně odposlouchávání čínské ambasády, byl ještě více rozhodný: "Myslel jsem, že jsem to řekl jasně a nemíním komentovat bezečnostní záležitosti tady nebo v zahraničí." Novozélandský partner NSA, malá GCSB, operuje moderní odposlouchávací stanici za 40 milionů dolarů v poklidném údolí ve Waihopai u města Blenheim na severovýchodní částí Jižního ostrova. Stanice se svou parabolou o velikosti 56 stop byla dokončena v půlce roku 1989. Waihopai, která byla z části postavena z peněz NSA, má tým asi 30 techniků, včetně personálu NSA. Starší odposlouchávací stanice v Tangimoana na Severním ostrově posílá svá data do Waihopai. Hlavní funkcí Waihopai je poslech satelitních komunikací celého regionu Pacifického oceánu. Tangimoana a její nově nainstalované zařízení HFDF hrálo důležitou roli ve sledování komunikací argentinského námořnictva během války o Falklandy v roce 1982. Záchyty argentinských lodí GCSB byly okamžitě předány jejich britským kolegům z GCHQ v Cheltenhamu. Operace Deep Freeze umístěná v novozélandkém antarktickém území splňuje možná také funkci SIGINT. Základna byla běžně ve vojenské pohotovosti během krizí, stejně jako základna GCHQ v Cheltenhamu, novozélandští zaměstnanci Deep Freete mají zákaz se připojit k pracovním odborům. Podpůrná základna Deep Freeze v Harewoodu u Christchurche dvakrát týdně sloužila na převoz počítačového vybavení a magnetických pásek Americkým Letectvem do a ze základny NSA v Pine Gap v Austrálii. Aby se novozélandská role eletronického sledování v regionu zvýraznila, příkaz Americké pacifické letky z října 1988 Nový Zéland pověřuje monitorováním všech komunikací v oblasti Tasmánského moře až na západ, sever a východ od rovníku a asi 950 mil na východ za Chatmanské ostrovy. Letka Novozélandkého královského letectva P3 Orions hlídá region Pacifiku ve velikosti 3 milionů čtverečních mil a své záchyty SIGINT pak poslala do Waihopai, odkud to přenáší do Fort Meade. Základna Waihopai byla ústředním bodem novozélandského mírové hnutí, které prohlašovalo, že základna má za úkol zachycovat soukromé telefonní konverzace Novozélanďanů. V roce 1988 novozélandský premiér David Lange řekl, že zachycování této stanice je jako "snaha dostat hrnek vody z Niagarských vodopádů." V rámci obhajování vzniku základny potvrdil, že se nezaměřuje na soukromé komunikace Novozélanďanů. Bylo ironické, že Lange, hlasitý kritik americké zahraniční politiky, výstavbu jednoho z nejnižnějších uší NSA podporoval. Lange oznámil výstavbu stanice Waihopai 2.prosince 1987: “Pro posílení našich vlastních zpravodajských schopností bude ve Waihopai Valley u Blenheimu vytvořena obranná stanice pro satelitní komunikacie." "Bylo zakoupeno 77 akrů ve Waihopai Valley. Místo bylo vybráno z technických důvodů, kvůli nedostatku přerušování vysílaček, klimatu, korozi a dostupnosti podpory RNZAF (Novozélandského královského letectva) v blízkém Woodburne. Budou tam vztyčeny satelitní paraboly. Budou tam další operační budovy, dílna a běžné bezpečnostní složky. Konstrukce začne v roce 1988 a stanice by měla začít fungovat v roce 1989." Stanice bude obsazena a operována Vládním úřadem pro bezpečnost komunikací. Celá bude vlastněna a ovládána Novým Zélandem...Stanice označí novou úroveň naší nezávislé zpravodajské schopnosti." V březnu 1988 novozélandský ministr obrany Bob Tizard mise Waihopai a australkésho zařízení

Geraldton nechtěně odhalil. Tizard na tiskové konferenci s autralským ministrem obrany Kimem Beazleyem v rámci své tour po Austrálii prohlásil, že obě odposlouchávací stanice budou využity pro monitorování komunikačních satelitů třetích zemí. Např.v dosahu Waihopai jsou tři mexické komunikační satelity Ilhuicahua. Beazley byl tak naštvaný, že zrušil zbytek Tizardovy tour, která by skončila v Pine Gap a Nurrungaru. Nový Zéland byl už i tak odstřižen od UKUSA dat SIGINT kvůli sporu, který vznikl novozélandským zákazem lodím amerického námořnictva vezoucích jaderné zbraně. NSA, CIA, NRO a GCHQ se obávaly, že americké informace nechtěně skončí na Novém Zélandu tak moc, že Australané museli zaměstnat velký personál, jehož účelem bylo filtrování amerických a britských informací od australské rozvědky mířené pro Nový Zéland. A Australané navíc tuhle cenzorní službu Novozélanďanům naúčtovali. Zdá se, že Nový Zéland a jeho spojenci SIGINT mají se zase usmířili. Tizard vypustil kočku z pytle brzo, když byl požádán, aby Waihopai sdílela informace se základnou Kojarena v Austrálii. Tizard směrem k satelitu SIGINT řekl: "Když to máte, tak máte co vyměňovat, pokud chcete." V únoru 1994 byl novozélandský vztah SIGINT s USA plně obnoven, když prezident Clinton podepsal směrnici obnovující zpravodajské kontakty na vysoké úrovni mezi Washingtonem a Wellingtonem. Prezident Bush některá zpravodajská spojení s Novým Zélandem obnovil už během Operace Pouštní bouře. NSA a GCSB se znovu po šestiletém oddělení vdaly. Aliance UKUSA byla opět kompletní. Kanada Kanadský Úřad pro bezpečnost komunikací (CSE) je zdá se jeden z nejvíce poddajných partnerů NSA. Operuje převážně z Budovy Sira Leonarda Tilleyho, obrovské cihlové stavby obklíčené ostnatými dráty a zaplněné anténami na předměstí Ottawy zvaného Konfederační vrchy. 1700 zaměstnanců CSE jsou prakticky pod-kontraktoři NSA, kteří jsou zaměstnanci kanadské vlády. Spousta stanici SIGINT CSE se rozpíná od Ganderu v Novofoundlandu po Masset v Britské Kolumbii a po Alert v Severozápadních územích Arktiku. Richard Cleroux, autor knihy o Kanadské bezpečnostní zpravodajské službě, tvrdí, že 99% signálových záchytů CSE "je posíláno kompletně bez analýzy do...Národní bezpečostní agentury ve Fort Meade." CSE se podobá NSA, má také vojenskou symbiotickou organizace jako je Centrální bezpečnostní služba NSA. Dodatečný rádiový systém Kanadských složek, pověřený aktuální sbírkou SIGINT pro analýzu v budově CSE, je tvořen vojenským personálem, který operuje na venkovních stanicích CSE. Spousta venkovních stanic CSE měly být v roce 1998 přeměněny na místa ovládaná na dálku. To se týče také Ganderu, Alertu a Massettu. Stanice Kanadských složek v Leitrimu jižně od Ottawy, která má za úkol sbírat diplomatický proud z a do ambasád v Ottawě a satelitní komunikace přešnášené mexickými a brazilskými birdy, se stane důležitým místem pro operace vzdálených stanic. Základna Alert, umístěna na severním pobřeží arktického ostrova Ellesmere, je jedna z nejodlehlejších a nejmizernějších stanicí v celé monitorovací síti NSA. Pro kanadské operátory jde o náročnou šestiměsíční povinnost bez rodin. Význam základny během vrcholu studené války nemůže být podceněn – byla hlavním uchem namířeným na základny Sovětského letectva a raketových sil uvnitř SSSR. Stanice pořád hraje významnou roli v zachycování přenosů ruské a čínské armády. Jedním z hlavních přšípěvku CSE pro NSA je poskytování záchytů z kanadských ambasád po celém světě. Podle bývalého operátora CSE Mikea Frosta, záchytný program kanadské ambasády byl pojmenován Projekt Pilgrim. Program dával NSA komunikační informace z podivnými krycími názvy z různých metropolí, včetně Caracasu (pod jménem Artichoke), Pekingu (krycím jménem Badger), Mexico City (krycím jménem Cornflower), Nového Dilí (Daisy), jamajského Kingstonu,

(Egret), Bukureště (Hollyhock), marockého Rabatu (Iris), Abidjanu v Pobřeží Slonoviny (Jasmine) a Moskvy (Sphinx). NSA také těžila z místa CSE v Ottawě, pod jménem Kilderkin, která prováděla elektronické sledování sovětské ambasády.. Někteří Kanaďané nejsou s agenturou ve svých řadách klidní. V roce 1984 vrichní kanadský zástupce liberální vlády odolával snahám dvěma opozičními stranami o přivedení CSE pod parlamentní kontrolu. Robert Kaplan k tomu ještě navíc dolní sněmovně zakázal přezkoumat tajnou směrnici Minsterstva národní obrany z roku 1985, pod kterou CSE operuje. Kanadská vláda odtmítla existenci CSE přiznat až do roku 1983. Ve vzácné ukázce jednoty opoziční poslanci ze středopravicové Progresivní konzervativní strany a středolevicové Nové demokratické strany požadovali, aby liberální vláda vyšla na veřejnost nejen se zachycováním telefonních, elektronických a počítačových dat, řediteli CSE P.R.Huntovi také nařídili, aby vystoupil před parlamentem. Tyto snahy se nakonec setkaly s neúspěchem. Jenže, v březnu 1995 kanadský parlament schválil zákon, pod kterým by CSE byla pod dozorem nezávislého dohledového orgánu. Ačkoliv byl podporován premiérem Chreitienem, Ministerstvo obrany bylo nadšeno o hodně méně. Pod tlakem svého Amerického Velkého bratra ve Fort Meade Ministerstvo nespolupracovalo, když dohledová rada začala pracovat. Poslední věcí, kterou NSA chtěla vidět, je nezávislý orgán přezkoumávající operace jejích nejbližších partnerů SIGINT. Koncem roku 1995 CSE utrpěla další ránu od bývalého zaměstnance. Jane Shortenová, zaměstnaná 8 let, kandské televizi řekla, že agentura špehovala mexické činitele během vyjednávání mezi Kanadou, Spojenými státy a Mexikem, která vedla k dohoděNAFTA (severoamerická dohoda volného obchodu). Tvrdila, že její kolegové ze CSE "špehovali mexické obchodní zástupce během vyjednávání NAFTA." Dodala: "Pamatuju si, že jsem viděla ty souhrny. Vím, že mí kolegové v druhé místnosti, španělští lingvisté, na tomto projektu tvrdě pracovali ve dne v noci." Shortenová také odhalila, že CSE elektronicky sleduje jihokorejskou a japonskou ambasádu v Ottawě. Na výletě u kanadského partnera SIGINT Nového Zélandu premiér Chreiten řekl, že o údajných špionážních aktivitách CSE neví, a že agentura "má mandát kontrolovat na světě několik věcí." Skandinávské NATO Vztahy NSA s Norskem a Dánskem jsou opatrnější než s většinou partnerů Třetí strany. Obě země mají pacifické tendence a silné levicové sociální demokratické strany. Dánové a Noři umístěné stanice NSA na svých územích pečlivě chrání. Zařízení NSA v Norsku byla umístěna na dalekem severu země u hranice se Sověty. Tato zařízení byla pod kontrolou Sekce E (etterretning, což je v norštině "zpravodajská služba") Vysokého obranného velitelství v Oslu. Některé norské stanice NSA byly zapojeny v provádění vysokofrekvenčního hledání směru sovětských lodích a letadel nad norským mořem a Arktickým oceánem. Další stanice, jako ta navrchu Vetanského poloostrova u městě Fauske v severostředním Norsku, očividně sledovaly sovětské komunikační setelity Molniya, které měly nepředvídatelný rozsah nad severní hemisférou. Molniye byly nad sovětským územím 8 hodin denně. Během této doby fungovaly jako komunikační vysílače sovětských vojsk. Právě v tohle období byla zařízení, jako to ve Vetanu, nejvíce aktivní. Jedna z nejbližších stanic Sovětskému svazu byla nepochybně ta ve Viksjøfjellu, na kopci jen pár mil od sovětské hranice. Z tohoto místa NSA poslouchala sovětský radar, komunikace a telemetrii po celém strategicky důležitém poloostrově Kula až po Murmansk, kde sídlila Sovětská severní flotila. Některé stanice NSA v Norsku se očividně o sledování Sovětů nezajímaly, když monitorovaly norské komunikace. Jeden odposlouchávací post s Jessheimu byl 25 mil jihovýchodně od Osla. Jeho umístění stanici dovolilo zachycovat komunikace do a z Osla, zvláště diplomatické přenosy.

Někteří Norové poukázali, že záchytná stanice australské DSD v Harmanu, asi 25 mil od australské metropole Caberra, měla podobnou funkci. Obě stanice lovily diplomatické přenosy a úlovek poslaly do Fort Meade. Dánská zpravodajská služba (Forsvarets Efteretningstjeneste – FET]) udržuje velkou odposlouchávací stanici v Afladhage, která je Kodani tak blízko, že v centru Kodaně stačí nasednout do autobusu č.64, špionážní zařízení je hned na konci trasy. Některé antény stanice, jako ty v Jessheimu, zachycují komunikace zahraničních ambasád v Kodani. Během studené války FET udržovala další stanice po celém Dánsku, které byly namířeny hlavně na Sověty a vojenské jednotky Varšavské smlouvy. Byly umístěny v Logumklosteru v jižním Jutlandu, Hjorringu na severní špičce Jutlandu, v Gedseru na jižním konci Zélandu a v Almindingenu and Dueodde na baltském ostrově Bornholm. Jižní Afrika NSA byla ohledně svého vztahu s Jižní Afrikou tajemnější. Kvůli svým rasovým politikám se Jižní Afrika nikdy nestala plnohodnotným partnerem bratrstva UKUSA. Jižní Afrika ale vlastní sofistikovanou odposlouchávací stanici zvanou Silvermine na strategickém Mysu dobré naděje, která mohla poslouchat námořní komunikace z celého Indického oceánu a jižního Atlantiku. Když se Spojené státy začaly od jihoafrického apartheidu koncem 70tých let distancovat, důležitým prostředníkem se stal Izrael, přes který byly komunikační informace Silvermine poslány NSA. Než prezident Carter v roce 1977 zrušil zpravodajské kontakty s Jižní Afrikou, vláda v Prétorii očividně těžila z dobré vůle admirála Inmana. NSA a její ředitel, přes krycí společnost Gamma Systems Associates a tajný program “Project X," údajně v letech 1975-1977 povolil vyslání různého vybavení pro sbírání informací z Kennedyho letiště do Jižní Afriky. Většina vybavení byla nainstalována v zařízení Silvermine u Kapského města. NSA na oplátku získala cenné informace, které Jižní Afrika sbírala o sovětských lodích a ponorkách v oblasti. Jižní Afrika a Silvermine jsou příkladem rozdílu americké zpravodajské politiky od té oficiální. Přítomnost spousty bývalých členů Afrického národního kongresu (ANC) v předělané Jihoafrické tajné službě a sekci SIGINT vojenské rozvědky pravděpodobně značila konec spolupráce NSA s Jižní Afrikou. Spousta lidí z personálu ANC byla přeci cvičena bezpečnostními složkami Sovětského svazu, Východního Německa, Číny a Severní Koreje. V mezinárodní rodině NSA vítáni nebyli. Střední východ Válka v Perském zálivu v roce 1991 zdůraznila potřebu zýšené přítomnosti SIGINT v regionu Perského zálivu. Začátkem roku 1979, s pádem íránského Šáha, se NSA a GCHQ rozhodly postavit poslechové posty v regionu pro monitorování komunikací zemí v oblasti, zvláště Iráku a Íránu. Místo pro zařízení SIGINT bylo Masirar, na izolovaném ostrově u pobřeží Ománu. Sultán Ománu byl blízký spojenec Britů a obával se marxistické vlády v sousedním Jižním Jemenu a svých silných sousedů – Íránu a Saúdské Arábie. Je pravděpodobné, že se Britové a Američané se Sultánem dohodly na poskytování omezených informací ze zachycených komunikací. Masirah získala další význam během války mezi Irákem Íránem a během následného období útoků obou stran proti ropným tankerům v Perském Zálivu. Během války v Perském zálivu Masirah a malé sesterská stanice na Základně Královského Letectva Abut v kmenovém regionu Kathiti a 20 mil od jemenské hranice, byly jedny z nejdůležitějších míst SIGINT v regionu. Stanice běžně posílaly informace o pohybeu Iráckého Letectva. Abut měla své antény naladěné na komunikační frekcence letadel, které Irák poslal do Jemenu na úschovu. Masirah a Abut posílaly své záchyty COMINT přes satelit do stanice Bab Aibling v Německu. Masirah a Abut neposlouchaly jen

samotné Iráčany. Jejich mise pro komunikační informace a hledání směru byly doplněny několika malými a tajnějšími místy v Ománu, Bahrajnu a Spojených Arabských Emirátech. Ty byly umístěny na kraji ománského strategického poloostrova Musandam na Kozím ostrově v Homuzském průlivu, v Khasabu na pevnině poloostrova, na letišti Muharraq v Bahrajnu a na malých ostrovech SAE Sir Abu Nu’ayr, Az Zarqa a Dalma a samozřejmě také na výšinách na jihovýchodě emirátu Ras al Khaimah u severní hranice SAE s ománskou enklávou Musandam. Spousta zařízení na malých místech byla pravděpodobně nainstalována jedním z velkých kontraktorů NSA Rockwell International. Jižní národy Perského zálivu zastupují novější kolegy NSA Třetí strany. Tito na ropu bohatí vládci považují základny SIGINT za pojistku proti nepřátelským íránským krokům. Když NSA začala uzavírat spoustu svých operací v Turecku, Turecká zpravodajská služba (Milli Instibarat Teskilati – MIT) převzala spoustu zodpovědností SIGINT za Američany. Začátkem roku 1978 Turci plánovali (s jednou miliardou dolarů americké pomoci) vylepšit svá zařízení SIGINT v Istanbulu, Edirne, Izmiru, Sinopu, Antaliyi, Kars, Agri a centrální zařízení SIGINT MIT u Ankary. Turci se zvláště zajímali o získání vlastních Willenweberovych antén a přijímacího počítače. Tato turecká poslechová místa byla pravděpodobně zkoušena na jejich nepříteli z Řecka než na nepřátelích Spojených států v Bagdádu a Teheránu. Úřad CIA pro signálové informace (OSO) byl tradičně zapojen ve společných sběratelských programech SIGINT s většinou svých partnerů na Středním východě. Se ztrátou poslechových postů operovaných OSO v Íránu v roce 1979 několik amerických společností pustilo finanční břemeno a někteří technici utíkali z Íránu se svým životem. NSA pak administrace Cartera a Reagana přesvědčila, aby ji dali jako jediné autoritu pro účast v dohodách SIGINT s Turky a Saúdy. A tak se NSA stala vrchní agenturou ve výstavbě nových společných zařízení SIGINT v Turecku a Saúdské Arábii. Projekt "Saudi Ibex" zahrnoval saúdský vklad jedné miliardy dolarů a pomoc amerických firem ve výstavbě zhruba 16ti stanic signálových informací u irácké hanice a po celém Perském zálivu naproti Íránu. Tento program se nakonec stal známým jako program Mírový štít. Mírový štít poskytoval podporu SIGINT Saúdům a NSA během irácké invaze do Kuvajtu a následnému protiútoku na Irák. Dvě nejdůležitější saúdská zařízení SIGINT byla přímo na hranicích Iráku a Kuvajtu: Khafji and Araz. NSA si také udržuje spojení s izraelskou entitou SIGINT "Oddělením 8300," "Jednotkou 8200," nebo také jen "8200." Léta nevraživosti mezi NSA a Izraelem kvůli izraelské roli v útoku na USS Liberty, na monitorovací lod NSA, se v roce 1967 zdála být překonána, nebo minimálě přehlédnuta. 8200 je umístěna v těžce chráněném vojenském objektu na severním kraji Tel Avivu v Herzliya. 8200 slouží jako izraelské zpravodajské "uši." 8200 je oficiálně součástí izraelské vojenské zpravodajské služby Aman a údajně udržuje několik odposlouchávacích postů na svých hranicích se svými arabskými sousedy. Její největší stanicí je Mount Miron ve strategických Golanských výšinách. Její antény a paraboly dokáží zachytit signály z blízkého Damašku a dál. Další posty 8200 jsou na Mount Hermon v Golanech; u města Nahariyya kousek od libanonské hranice; a v Mitzpah Ramon v Negevských horách na jihu země. Začátkem roku 1989 8200 údajně vytvořila strategický odposlouchávací post na etiopském ostrově Dahlak přístupný k průlivu Bab al-Mandeb v rudém moři. Když se v roce 1993 stala Eritrea nezávislým státem a majitel ostrovů, izraelský odposlouchávací post se stal bezpečnějším následkem úzkých diplomatických vazeb mezi Eritreou a Izraelem. 8200 si očividně udržuje spojení se základnou GCHQ/NSA na Kypru, posílá informace společného zájmu. Vztah mezi Izraelem a NSA agentuře nezabránil pronajmout si nejvyšší patro budovy v chaotické Allenby Road v Tel Avivu. Sřecha budovy je plná antén. Centrum Tel Avivu je nejspíše naladěno na různé komunikace telavivských ambasád a izraelské vlády, které nejdou zachytit z Ayios Nikolaos. Ironicky, jedním z dalších nájmeníků v budově jsou ruské aerolinky Aeroflot.

Jihovýchod a východ Asie NSA se také zřejmě zajímala o kvetoucí ekonomické trhy východní Asie, zvláště Singapuru, který se neustálé obává svých velkých sousedů. Singapur se koncem 70tých let rozhodl získat zařízení pro vysokofrekvenční hledání směru (HFDF) a zachycování mikrovln od amerických a izraelských zdrojů. Export takového vybavení ze Spojených států nemohl být proveden bez schválení NSA. Takové dohody mají obvykle určenou cenu NSA – v případě Singapuru se všechny posbírané informace sdílely s Fort Meade, nebo byla vyjednána provize "doplňovacího místa" v singapurské stanici Kranji. NSA byla očividně aktivní v poskytování technologie SIGINT do Jižní Koreje, Tajwanu, Thajska a Bangladéše. Bangladéš patrně koncem 70tých letech obdržel dodávky pro sběr komunikací od Spojených států přes Čínu (pravděpodobně přes skupinu NSA peo mobilní systémy K41), zatímco Izrael poskytoval vybavení SIGINT Tajwanu a Jižní Koreji s požehnáním NSA. Jihokorejský personál spolupracuje po boku techniků Bendix Field Engineering v zařízení NSA Taegu, které má krycí jméno Ermine a je daleko od zařízení NSA v Kunia na Havaji. Tým Jihokorejské obranné bezpečnostní agentury (DSA) NSA poskytuje lingvistickou pomoc při překládání záchytů ze Severní Koreje a Číny, zvláště těch zahrnujících program pro vývoj jaderných zbraní v jaderném výzkumném středisku Yongbyon. Ačkoliv NSA těží ze SIGINT ze dvou stanic v západní Číně, na svého starého partnera Třetí strany z Tajwanu nezapoměla. Sekce Tajwanské armádní rozvědky (J-2) převzala bývalé stanice NSA na ostrově, včetně stanice Shu Lin Kou u Taipei, která slouží jako hlavní tajwanská stanice SIGINT. Ze sítě odposlouchávacích stanic po celém Tajwanu, vnějších ostrovů Quemoy and Matsu a severního a Thajska (společného thajsko-tajwanského zařízení operovaného J-2), Tajwan pečlivě poslouchá diplomatické a vojenské komunikace čínské pevniny. J-2 a NSA zvýšily své sledování čínských komunikací během pekingských válečných her mířené na Tajwan v březnu 1996. Tajwanská síť SIGINT je očividně podporována německou BND. V říjnu 1993 německá televize uvedla, že Němci dodali J-2 sofisitikovaný počítačový systém, který Tajwancům dovolil dešifrovat čínské a asijské komunikace. Podle zprávy tajwanští technici byli cvičeni v budově německého sídla SIGINT v Pullachu u Mnichova a němečtí instruktoři byli nasazeni do operačního zařízení v Taipei. Je nepravděpodobné, že taková spolupráce byla domluvena bez souhlasu NSA. NSA operovala odlehlou stanici SIGINT v Kohn Khaen v Thajsku od roku 1979. Monitoruje komunikace v Číně a Vietnamu. S americkou pomocí Thajsko vytvořilo vlastní síť záchytných stanic po celé zemi. Tři stanice, Aranyaprathet, Surin a Trat, byly postaveny začátkem 80tých let pro sledování událostí v Kambodži během občanské války. Thajsko nepochybně některé záchyty poslalo NSA. Hlavním asijským partnerem NSA je Japonsko. Její japonský protějšek, Chosa Besshitsu, kterému japonci říkají jen “Chobetsu,” udržuje síť desítek stanic zachycujících signály přes celé japonské ostrovy. Stejně jako NSA se Chobetsu skládala ze členů tří japonských vojenských služeb a civilistů. Narozdíl od NSA je Chobetsu relativně malou agenturou s jedním tisícem zaměstnanců. Protože je Japonsko signatářem Třetí strany aliance UKUSA, na japonské půdě je extenzivní zpravodajská výměnná síť mezi japonskými stanicemi SIGINT a stanicemi NSA. Kvůli zvýšené japonsko-americké obchodní rivalitě a odhalením, že Chobetsu a NSA se více účastní sbírání ekonomických informací, japonsko-americké sdílení se možná stalo limitovanějším. Jenže pokud se oba státy budou obávat Severní Koreje, Číny a Ruska, jejich zařízení SIGINT bude pořád namířeno na napjatý severovýchodní asijský region. Kvůli potřebě nezávislé kapablity SIGINT Japonsko oznámilo, že spojuje své armádní, signálové a obrazové zpravodajské odnože do jednotné agentury zvané Johohonbu se sdílem v budově Obranné agentury v Inchigaya v Tokyu.

Shrnutí Z části kvůli konci studené války, hlavně ale kvůli škrtům v rozpočtu NSA udržuje drahou celosvětovou síť pozemních stanic. A to ještě zavřela také několik stanic v Austrálii, Turecku, Německu, Řecku, Anglii, Maroku, Islandu, Filipínách a dalších zemích, upřednostnila platformy nezávislé na dobré vůli nebo finančních požadavcích zahraničních vlád. V jiných případech jsou odposlouchávací posty NSA ovládány na dálku a jejich produkt proudí přes satelitní a datovou síť známou jako SIGNET (síť SIGINT) do regionálních zpracovatelských a analytických center ve Spojených státech a za mořem. Tyto základny, původně známé jako Regionální operační centra SIGINT, nebo "RSOCs" a později jako Regionální operační centra, jsou umístěny na Letecké základně Kelly u San Antonia v Texasu; ve Fort Gordon v Georgii; v Menwith Hill v Anglii; Bab Aibling u Mnichova; a Kunia na Oahu. Dalších pár menších pozemních stanic NSA bude udržováno s rostoucí podporou hostitelských zemí a kryptologických elementů. Pro kariéristického zaměstnance NSA tyto změny zajisté omezily výběr strhujících zámořských misí na anglický Yorkshir; středoaustralskou poušt; a předměstské prostředí okolo Mnichova, Soulu a Tokya. Pro plánovače rozpočtu NSA koncept regionálních center šetří dolary. NSA už nepotřebuje udržovat drahá podůrná zařízení na různých základnách po celé zemi. Větší rozpočet SIGINT může být mířen na vytvoření nových technologií pro elektronické odposlouchávání a analýzu signálů. A důležitější je, že dáváním méně peněz na udržování fyzických pozemních míst se NSA může dívat na způsoby pro posilování svých poslechových schopností v nadpozemském světě kyberprostoru a své velké síťě počítačů v superpočítačovém Regionálním operačním centru NSA Texas v San Antoniu, NSA Georgia ve Fort Gordon, NSA Hawaii v Kuina na Oahu a skladišti pro jeden kvadrilion gigabaytů v Camp Williams v Bluffdale v Utahu. Složitost počítačových sítí není náchylná k fyzickému narušení – musí být neustále sledována monitorovacími kontrolními body zapsanými v počítačovém kódu. NSA tak úspěšně Orwellovi počítačovou dobu. Nejnovějším a nejspolehlivějším partnerem NSA se stalo panoptické sledování počítačů . ECHELON je dnes dávnou historií, byl nahrazen skladováním velkých dat získaných nejen ze zachycených komunikačních informací (COMINT), ale také z útoků na počítačové sítě a databáze. Aliance UKUSA mění praktiky pro zachycování signálu z doby po 2.světové válce a studené válce na ofenzivní informační bitvu, nebo kyberboj. Je ale důležité zmínit tohle: Koncem roku 1999 právnický tým Ministerstva obrany varoval před využitím počítačového hackování a disinformace při ofenzivních informačních kampaních. V dokumentu s názvem “Hodnocení mezinárodních právních problémů v informačních operacích" Úřad generálního konzula Pentagonu vyjádřil názor, že je pro armádu nebezpečné provádět informační útoky na banky, burzy a univerzity. Právníci varovali před možností dominového efektu na civilní populace a nezamýšlenými následky pro neutrální nebo zpřátelené státy. K disinformační kampani, kterou někteří v Pentagonu a zpravodajské komunitě uvažovali řekl: "můžou být využívány počítačové morfní techniky pro zobrazení hlavy nepřátelského státu informující své vojáky, že byla podepsána dohoda o příměří nebo klidu zbraní. Pokud to bude falešné, tak se jedná o válečný zločin." Překlad: www.wertyzreport.com