Pozměňovací návrh poslanců … k návrhu ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb.

, Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů (sněmovní tisk 630)1
1. V čl. I v návětí se slovo „a“ nahrazuje čárkou a za slova „ústavního zákona č. 71/2012 Sb.“ se vkládají slova „a ústavního zákona č. 98/2013 Sb.“. 2. V čl. I se na začátek článku vkládají novelizační body 1 až 3, které zní: VARIANTA I „1. „V čl. 35 odst. 1 písm. a) se slova „na návrh předsedy Poslanecké sněmovny“ nahrazují slovy „podle čl. 68 odst. 4“. 2. V čl. 56 odstavec 5 zní: „(5) Navrhovat kandidáta je oprávněno nejméně dvacet poslanců nebo nejméně deset senátorů. Nezávislý kandidát může kandidovat sám, podpoří-li jeho kandidaturu nejméně 8 000 občanů České republiky oprávněných volit prezidenta republiky.“ 3. V čl. 62 písm. d) se slova „do jmenování nové vlády“ nahrazují slovy „do vyslovení důvěry nově jmenované vládě Poslaneckou sněmovnou“.“ Dosavadní novelizační body 1 až 3 se označí jako novelizační body 4 až 6. VARIANTA II „1. V čl. 35 odst. 1 se písmeno a) zrušuje. Písmena b) až d) se označí jako písmena a) až c). 1a.2 V čl. 35 odstavec 2 zní: „(2) Prezident republiky Poslaneckou sněmovnu rozpustí, a) navrhne-li mu to Poslanecká sněmovna usnesením, s nímž vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců, nebo b) nevyslovila-li Poslanecká sněmovna důvěru vládě jmenované podle čl. 68 odst. 5.“ 2. V čl. 56 odstavec 5 zní: „(5) Navrhovat kandidáta je oprávněno nejméně dvacet poslanců nebo nejméně deset senátorů. Nezávislý kandidát může kandidovat sám, podpoří-li jeho kandidaturu nejméně 8 000 občanů České republiky oprávněných volit prezidenta republiky.“ 3. V čl. 62 písm. d) se slova „do jmenování nové vlády“ nahrazují slovy „do vyslovení důvěry nově jmenované vládě Poslaneckou sněmovnou nebo do jmenování vlády podle čl. 68 odst. 4“.“
1

Původní návrh (tisk 630) zní:

„Čl. I Ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb., ústavního zákona č. 300/2000 Sb., ústavního zákona č. 395/2001 Sb., ústavního zákona č. 448/2001 Sb., ústavního zákona č. 515/2002 Sb., ústavního zákona č. 319/2009 Sb. a ústavního zákona č. 71/2012 Sb., se mění takto: 1. V čl. 62 se písmeno g) zrušuje. Dosavadní písmena h) až k) se označují jako písmena g) až j). 2. V čl. 63 odst. 1 písm. j) zní: „j) odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem, nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo, a zahlazuje odsouzení,“. 3. V čl. 66 větě druhé se slova „a k)“ nahrazují slovy „a j)“.“ Čl. II Účinnost Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem 1. října 2012.“ Problém s účinností ústavního zákona řeší pozměňovací návrh ústavně právního výboru: „k čl. II: slova „dnem 1. října 2012“ se nahrazují slovy „prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení“ . 2 V případě zvolení VARIANTY II (polský model) se tento bod označí jako bod 2 a body 2–11 se označí jako body 3–12.

1

Dosavadní novelizační body 1 až 3 se označí jako novelizační body 4 až 6. 3. V čl. I se za novelizační bod 5 vkládají novelizační body 6 a 7, které zní: „6. V čl. 65 odst. 2 se slova „se souhlasem Poslanecké sněmovny“ zrušují. 7. V čl. 65 odst. 3 se věta druhá zrušuje.“ Dosavadní novelizační bod 6 (původně bod 3) se označí jako novelizační bod 8. 4. V čl. I se za novelizační bod 8 doplňují novelizační body 9 až 11, které zní: „9. Čl. 68 zní: VARIANTA I „Čl. 68 (1) Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně. Vláda se nemůže ujmout svých funkcí do doby, než jí je vyslovena důvěra Poslaneckou sněmovnou.3 (2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky do patnácti dnů od přijetí demise nebo od odvolání předcházející vlády a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů, a to nejpozději do pěti dnů od podání návrhu. Předseda vlády podá návrhy podle předchozí věty do patnácti dnů od svého jmenování. (3) Vláda předstoupí do patnácti dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry. (4) Pokud nově jmenovaná vláda nezíská v Poslanecké sněmovně důvěru, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh Poslanecké sněmovny. Nenavrhne-li Poslanecká sněmovna předsedu vlády do třiceti dnů ode dne hlasování o důvěře vládě, jmenuje prezident republiky předsedu vlády i bez návrhu. Jestliže ani takto jmenovaná vláda nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, může prezident republiky rozpustit Poslaneckou sněmovnu.4 (5) V ostatních případech prezident republiky jmenuje a odvolává na návrh předsedy vlády ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů, a to nejpozději do pěti dnů od podání návrhu. VARIANTA II „Čl. 68 (1) Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně. Vláda se nemůže ujmout svých funkcí do doby, než jí je vyslovena důvěra Poslaneckou sněmovnou, nejde-li o vládu jmenovanou podle odstavce 4. (2) Prezident republiky do patnácti dnů od přijetí demise nebo od odvolání předcházející vlády pověří kandidáta na předsedu vlády, který navrhne ostatní členy vlády a jejich pověření řízením ministerstev nebo jiných úřadů. Prezident republiky jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh ostatní členy vlády a pověří je řízením ministerstev nebo jiných úřadů, a to nejpozději do patnácti dnů od pověření kandidáta na předsedu vlády.

3 4

V případě nesouhlasu s touto variantou se druhá věta vypustí a vypustí se též novelizační bod 3. Pokus předsedy Poslanecké sněmovny je v této konstrukci zcela nadbytečný. Navrhuje se proto nahradit poslední větu odst. 4 větou: „Jestliže ani takto jmenovaná vláda nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, může prezident republiky rozpustit Poslaneckou sněmovnu.“ K tomu se dodává nový novelizační bod 1, který by zněl: „V čl. 35 odst. 1 písm. a) se slova „na návrh předsedy Poslanecké sněmovny“ nahrazují slovy „podle čl. 68 odst. 4“. V případě nesouhlasu s vypuštěním pokusu předsedy Poslanecké sněmovny zůstane poslední věta v dosavadním znění („Jestliže ani takto jmenovaná vláda nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny.“) a novelizační bod 1 se vypustí.

2

(3) Vláda předstoupí do patnácti dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry. (4) Není-li vláda jmenována ve lhůtách podle odstavce 2 nebo nezíská-li v Poslanecké sněmovně důvěru, Poslanecká sněmovna do třiceti dnů od uplynutí lhůt uvedených v odstavcích 2 nebo 3 zvolí kandidáta na předsedu vlády a vysloví souhlas s jeho návrhy na jmenování ostatních členů vlády a jejich pověření řízením ministerstev nebo jiných úřadů. Prezident republiky jmenuje předsedu vlády a ostatní členy vlády a pověří je řízením ministerstev nebo jiných úřadů. (5) Není-li vláda jmenována postupem podle odstavce 4, jmenuje prezident republiky předsedu vlády a na jeho návrh ostatní členy vlády a pověří je řízením ministerstev nebo jiných úřadů, a to nejpozději do patnácti dnů od uplynutí lhůty podle odstavce 4. Nezíská-li ani tato vláda v Poslanecké sněmovně důvěru, prezident republiky rozpustí Poslaneckou sněmovnu. (6) V ostatních případech prezident republiky jmenuje a odvolává na návrh předsedy vlády ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů, a to nejpozději do pěti dnů od podání návrhu. 10. V čl. 74 se tečka nahrazuje čárkou a doplňuje text „a to nejpozději do pěti dnů od podání návrhu“. 11. V čl. 98 se za odstavec 1 vkládá odstavec 2, který zní: „(2) Členy Bankovní rady České národní banky jmenuje prezident republiky se souhlasem Senátu.“ Dosavadní odstavec 2 se označí jako odstavec 3.“

ODŮVODNĚNÍ Obecná část Zhodnocení platného právního stavu a principy navrhované právní úpravy, vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku Ústava z roku 1992 konstituovala Českou republiku jako parlamentní demokracii. Podle důvodové zprávy k vládnímu návrhu Ústavy (tisk ČNR č. 152 z roku 1992) „jde o parlamentní demokracii“, v níž „svým významem Parlament dominuje nad výkonnou mocí, zejména vládou, která je mu ze své činnosti odpovědna“, čímž „se navazuje na tradice, jejichž kořeny jsou v období první republiky“. Parlamentní demokracií byla i první Československá republika v letech 1918–1938, na kterou náš ústavní systém navazuje, a stejně tak Třetí republika ve Francii v letech 1871–1940, která byla zase vzorem pro prvorepublikovou ústavu. V parlamentní formě vlády (parlamentní demokracii) náleží politická moc především parlamentu a vládě. Tuto skutečnost Ústava respektuje a prohlašuje prezidenta republiky výslovně za neodpovědného z výkonu funkce (čl. 54 odst. 3), přičemž za většinu rozhodnutí prezidenta odpovídá vláda (čl. 63 odst. 4). S výjimkou omezeného okruhu výhradních prezidentských pravomocí (čl. 62 Ústavy) totiž prezident republiky k výkonu svých pravomocí potřebuje spolupodpis (kontrasignaci) předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády (čl. 63 odst. 3 Ústavy). Je tomu tak u pravomocí prezidenta vyplývajících z čl. 63 odst. 1 Ústavy i u pravomocí vycházejících z běžných zákonů. Bez spolupodpisu není prezidentský akt platný. Za kontrasignované akty prezidenta odpovídá vláda. Na této charakteristice nic nemění ani změna způsobu volby prezidenta republiky ústavním zákonem č. 71/2012 Sb., který volbu oběma komorami Parlamentu nahradil přímou volbou. Tento závěr lze opřít o čtyři argumenty: a) vrcholným orgánem výkonné moci je podle Ústavy nadále vláda, odpovědná Poslanecké sněmovně, nikoli prezident (čl. 67 a 68 odst. 1); b) moc se pojí s odpovědností a i nadále je v Ústavě výslovně zakotvena neodpovědnost prezidenta a za většinu jeho aktů odpovídá 3

vláda (čl. 54 odst. 3 a čl. 63 odst. 4); c) zachování principu parlamentní vlády bylo vůlí zákonodárce při přijímání ústavního zákona č. 71/2012 Sb., jak je patrné z projevů poslanců a senátorů při projednávání vládního návrhu ústavního zákona, jakož i z projevu předkládajícího ministra spravedlnosti; a d) i podle názoru Ústavního soudu, vysloveného po této změně Ústavy, že „ústavní systém České republiky je založen na systému zastupitelské demokracie (čl. 2 odst. 1 Ústavy) a parlamentní formy vlády, a na tom nic nemění ani zavedení přímé volby prezidenta“ (srov. nález Pl. ÚS 27/12). Podstatnou náležitostí parlamentní demokracie je odpovědnost vlády parlamentu, nikoli prezidentu republiky, což je naopak typické pro prezidentský systém. Podle čl. 68 odst. 1 Ústavy je vláda odpovědna Poslanecké sněmovně. Rizikem pro náležité uplatňování tohoto ústavního principu parlamentní vlády jsou některé prvky systému tří pokusů o sestavení vlády, jak je zakotven v čl. 68 odst. 2–4 Ústavy. Především druhý prezidentův pokus o sestavení vlády je v tomto smyslu problematický. Má-li totiž prezident republiky dva pokusy na sestavení vlády a rozhodne-li se jednat bez ohledu na vůli většiny Poslanecké sněmovny, může být na dobu několika týdnů či dokonce měsíců nastolen stav, kdy se vláda opírá jen o důvěru prezidenta republiky, a nikoli Poslanecké sněmovny, což odporuje čl. 68 odst. 1 Ústavy (vláda navíc bez většiny ve Sněmovně nemůže efektivně vládnout, protože naprostá většina koncepčních politických kroků se provádí přijímáním a změnami zákonů). Předkládaný návrh čelí tomuto riziku několika korekturami v systému tří pokusů o sestavení vlády. Hlavním inspiračním zdrojem je model zakotvený v Ústavě Polské republiky, který je podobný českému, ale je svázán relativně krátkými lhůtami a už druhý pokus o sestavení vlády náleží dolní komoře parlamentu. Podle čl. 154 a 155 Ústavy Polské republiky prezident po demisi vlády pověří nového premiéra a do 14 dnů (od přijetí demise) jej jmenuje i s vládou. Vláda do 14 dnů požádá o vyslovení důvěry Sejm. Nezíská-li ji nebo jsou-li překročeny lhůty, zvolí premiéra Sejm a prezident jmenuje jím navrženou vládu. Pokud Sejm nikoho nezvolí, jmenuje prezident během 14 dnů zase premiéra a na jeho návrh vládu. Pokud ta nezíská do 14 dnů důvěru, rozpustí prezident Sejm. Předkládaný návrh přebírá některé prvky polského modelu a organicky je včleňuje do ústavního systému ČR. Další navrhované změny jednak reagují na oprávněnou kritiku Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu, že dosavadní úprava petice podporující kandidáta na prezidenta republiky v zákoně o volbě prezidenta republiky neumožňuje překontrolovat pravost podpisů, jednak odstraňují ústavní anomálii spočívající ve jmenování členů Bankovní rady ČNB jediným ústavním orgánem, prezidentem republiky, který nadto podle čl. 54 odst. 3 Ústavy není z výkonu své funkce odpovědný. Nezbytnost navrhované právní úpravy vyplývá především ze zkušeností s výkonem úřadu prezidenta republiky. Ačkoli je Česká republika podle Ústavy koncipována jako parlamentní republika (viz výše), řada kroků nositelů úřadu prezidenta republiky vyvolávala zásadní konflikty s dalšími ústavními orgány, někdy svou intenzitou hraničící až s ústavní krizí. Přesnější úprava postupu prezidenta republiky a dalších aktérů při sestavování vlády a další úpravy mají přispět k větší stabilitě České republiky a k harmoničtějšímu spolupůsobení ústavních orgánů při výkonu státní moci v zájmu všech občanů ČR. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky Parlament má pravomoc měnit Ústavu ústavními zákony, nesmí však měnit podstatné náležitosti demokratického právního státu. Předkládaný návrh tak nečiní, usiluje především o důslednější uplatňování principu odpovědnosti vlády vůči Poslanecké sněmovně (čl. 68 odst. 1 Ústavy). Posílení vztahu vlády k Poslanecké sněmovně, volené ve všeobecných, přímých a rovných volbách, má zvýšit demokratickou legitimitu vlády a čelit vládním a ústavním krizím. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s právem Evropské unie a mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

4

Navrhovaná úprava není v rozporu s mezinárodními smlouvami a obyčeji ani s ostatními prameny mezinárodního práva. Předložený návrh se netýká práva Evropské unie, předmět úpravy spadá do výlučné působnosti každého členského státu Evropské unie, návrh tak není ani v rozporu se závazky, vyplývajícími pro Českou republiku z členství v Evropské unii, tj. s primárním a sekundárním právem Evropské unie, s obecnými zásadami práva Evropské unie a s judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopady navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a dopady na životní prostředí, zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů, zhodnocení korupčních rizik Předkládaný návrh nemá žádné dopady do státního rozpočtu, ani do rozpočtů samosprávných celků, jedná se jen o modifikaci některých vztahů mezi ústavními orgány. Z téhož důvodu nemá navrhovaná právní úprava dopady ani na podnikatelské prostředí České republiky, ani sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, ani dopady na životní prostředí, ani dopady ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů. Navrhovaná právní úprava není diskriminační, nerozlišuje podle žádného z kritérií uvedených v čl. 3 odst. 1 Listiny. Korupční rizika předkládaný návrh snižuje posílením vzájemné kontroly ústavních orgánů. Zvláštní část K čl. I K bodu 1, 3, 9 a 10 (čl. 35, 62, 68 a 74 Ústavy) Tyto změny se týkají procedury jmenování vlády a jejích členů, jakož i odvolávání členů vlády. Procedura jmenování vlády je jedním z klíčových prvků parlamentní demokracie (srov. obecnou část). Hlavním smyslem navrhovaných změn je posílení souladu právní úpravy s ústavním principem vyjádřeným v čl. 68 odst. 1, podle kterého je vláda odpovědná Poslanecké sněmovně. V souladu s tímto principem parlamentní vlády se navrhuje posílení pojistek, jež zamezí existenci vlád, které neopírají svoji legitimitu o většinovou podporu v Poslanecké sněmovně. Klíčové změny jsou navrhovány v čl. 68. Zachovává se dosavadní model tří pokusů o sestavení vlády. V zájmu zvýšení naděje na sestavení vlády, která získá důvěru Poslanecké sněmovny, se však navrhuje střídání iniciátorů sestavování vlády v jednotlivých pokusech (1. prezident republiky, 2. Poslanecká sněmovna, 3. prezident republiky). Tento systém je známý např. z čl. 154 a 155 Ústavy Polské republiky a je považován za osvědčený. V zájmu rychlého řešení vládních krizí a důslednějšího naplňování ústavního principu parlamentní vlády se navrhuje stanovit na některé úkony provázející sestavování vlády konkrétní a relativně krátké lhůty. Dosavadní ústavní úprava stanovovala konkrétní lhůtu jen u povinnosti vlády předstoupit po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu s žádostí o vyslovení důvěry. Navrhuje se stanovit lhůty též pro jmenování předsedy vlády, navržení a jmenování ostatních členů vlády a podání návrhu Poslanecké sněmovny na jmenování předsedy vlády (čl. 68). Podle čl. 74 Ústavy je prezident republiky povinen odvolat člena vlády, navrhne-li to předseda vlády. Toto odvolání musí proběhnout bez zbytečného odkladu, navrhuje se stanovit nepřekročitelnou lhůtu pěti dnů. Lhůtu od jmenování vlády do hlasování o důvěře v Poslanecké sněmovně je navrhováno zkrátit z 30 na 15 dnů. S tím souvisí navrhovaná změna čl. 62 písm. d) a čl. 68 odst. 1. Navrhuje se, aby v mezidobí od jmenování vlády do hlasování o důvěře vládě vykonávala funkce vlády prozatímně vláda v demisi. Její fungování se tak prodlouží (v případě vyslovení důvěry nové vládě) nejvýše o 15 5

dnů. Návrh vychází ze zásady, že mezi dvěma vládami neopírajícími se o důvěru Poslanecké sněmovny je třeba dát po tuto přechodnou dobu přednost vládě, která již v minulosti důvěru Poslanecké sněmovny získala. Zároveň je toto řešení v zájmu kontinuity fungování vlády a státní správy do doby, než se ujme svých funkcí nová vláda, opírající se o podporu sněmovní většiny. Varianta II důsledněji přebírá polský model (srov. obecnou část) a je vnitřně koherentnější, varianta I se snaží provést popsané změny při co nejvyšší míře zachování dosavadního systému sestavování vlády podle čl. 68 Ústavy. VARIANTA I Podle navrhovaného čl. 68 odst. 1 se vláda ujímá svých funkcí až vyslovením důvěry Poslaneckou sněmovnou. Do té doby vykonává funkce vlády vláda v demisi podle navrhovaného čl. 62 písm. d). Vláda, která po svém jmenování nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, tedy podá demisi, ale nebude pověřena výkonem funkcí vlády, protože ty nadále vykonává dosavadní vláda v demisi, a to až doby, kdy nějaká jmenovaná vláda získá důvěru Poslanecké sněmovny. V navrhovaném čl. 68 odst. 2 se zakotvují tři nové lhůty: a) lhůta 15 dnů na jmenování předsedy vlády, b) lhůta 15 dnů na podání návrhů předsedy vlády na jmenování členů vlády a c) lhůta 5 dnů na jmenování členů vlády podle návrhu premiéra. Překročení lhůty sice nepovede k neplatnosti úkonu, je ale porušením (popř. podle okolností hrubým porušením) Ústavy. Lhůta 5 dnů na jmenování členů vlády neznemožňuje prezidentovi republiky odůvodněně odmítnout jmenování člena vlády ve výjimečném případě, kdy by jmenování vedlo k porušení zákona nebo Ústavou chráněného zájmu. V navrhovaném čl. 68 odst. 3 se zkracuje lhůta na předstoupení vlády před Poslaneckou sněmovnu s žádostí o vyslovení důvěry ze 30 na 15 dnů. Během této lhůty je třeba nejen žádost o vyslovení důvěry podat, ale též tuto žádost na schůzi Poslanecké sněmovny projednat a usnést se o ní. Smyslem je co nejvíce zkrátit provizorium, kdy není jasné, zda se nově jmenovaná vláda opírá o většinovou podporu v Poslanecké sněmovně. Dosavadní třicetidenní lhůta je v mezinárodním srovnání neúměrně dlouhá. Polská vláda předstupuje do 14 dnů, italská vláda do 10 dnů, v mnoha zemích včetně Německa předchází jmenování vlády volba předsedy vlády v parlamentu. V navrhovaném čl. 68 odst. 4 v případě, že první vláda nezíská důvěru, náleží druhý pokus Poslanecké sněmovně. Poslanecká sněmovna takto volí druhého premiéra jak v Polsku, tak v Německu. Z důvodu obrany před zablokováním systému se navrhuje, aby Poslanecká sněmovna byla povinna navrhnout kandidáta na předsedu vlády do 30 dnů, jinak přejde pravomoc vybrat předsedu vlády na prezidenta. Navrhne-li Poslanecká sněmovna předsedu vlády, musí jej prezident republiky z povahy věci jmenovat neprodleně, nemá prostor pro uvážení. Předseda vlády navrhne ostatní členy vlády a prezident je jmenuje ve lhůtách podle odst. 2. Nenavrhne-li Poslanecká sněmovna předsedu vlády, jmenuje prezident předsedu vlády dle svého uvážení bez zbytečného odkladu, nejdéle ale do 15 dnů (odst. 2 per analogiam), a ostatní členy vlády ve lhůtách podle odst. 2. V obou případech je vláda povinna do 15 dnů (odst. 3) předstoupit před Poslaneckou sněmovnu s žádostí o vyslovení důvěry. Nezíská-li důvěru, může prezident republiky Poslaneckou sněmovnu rozpustit, protože již byly vyčerpány všechny rozumné cesty vedoucí k sestavení vlády a situaci je třeba odblokovat. Jako nadbytečné se vypouští jmenování premiéra v třetím pokusu na návrh předsedy Poslanecké sněmovny. Účelem tohoto ustanovení bylo dát příležitost sněmovní většině (která zvolila předsedu PSP), aby nominovala svého kandidáta na premiéra. Tohoto účelu již ale bylo dosaženo tím, že v druhém pokusu navrhuje předsedu vlády přímo Poslanecká sněmovna. Ustanovení navíc hrozilo zablokováním systému, protože se může stát, že předseda Poslanecké sněmovny odstoupí a nový nebude zvolen. Takto v roce 2006 Poslanecká sněmovna řadu týdnů nemohla zvolit předsedu Poslanecké sněmovny i kvůli neochotě poslanců svěřit tuto pravomoc té či oné politické straně. Nakonec byl zvolen kandidát, který veřejně slíbil, že odstoupí dříve, než by této ústavní pravomoci využil. I proto se návrh přiklání k iniciativě celé Poslanecké sněmovny, resp. její nadpoloviční většiny. Na tuto úpravu navazuje navrhovaná změna čl. 35, kde se již neuvádí „vláda, jejíž předseda byl jmenován na návrh předsedy Poslanecké sněmovny“, nýbrž „vláda, jejíž předseda byl jmenován podle čl. 68 odst. 4“. Tím je jak kandidát navržený Poslaneckou sněmovnou, tak předseda vlády jmenovaný prezidentem bez návrhu v případě marného uplynutí lhůty. 6

V navrhovaném čl. 68 odst. 5 se i pro jmenování a odvolávání členů vlády během řádného fungování vlády stanovuje lhůta 5 dnů. V parlamentní demokracii má hlavní odpovědnost za personální složení vlády předseda vlády. To neznemožňuje prezidentovi republiky odůvodněně odmítnout jmenování člena vlády ve výjimečném případě, kdy by jmenování vedlo k porušení zákona nebo Ústavou chráněného zájmu. Naproti tomu u odvolání člena vlády na návrh předsedy vlády dává čl. 74 Ústavy prezidentovi jasný příkaz vyhovět návrhu předsedy vlády; i v čl. 74 se doplňuje lhůta. To prezidentovi nebrání vést s předsedou vlády jednání, trvá-li ale předseda vlády na návrhu na odvolání člena vlády, je prezident povinen člena vlády ve stanovené lhůtě odvolat. Překročení lhůty je porušením (popř. podle okolností hrubým porušením) Ústavy. VARIANTA II Podle navrhovaného čl. 68 odst. 1 se vláda ujímá svých funkcí až vyslovením důvěry Poslaneckou sněmovnou (popř. zvolením premiéra a schválením členů vlády Poslaneckou sněmovnou podle odst. 4). Do té doby vykonává funkce vlády vláda v demisi podle navrhovaného čl. 62 písm. d). Vláda, která po svém jmenování nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, tedy podá demisi, ale nebude pověřena výkonem funkcí vlády, protože ty nadále vykonává dosavadní vláda v demisi, a to až doby, kdy nějaká jmenovaná vláda získá důvěru Poslanecké sněmovny. V navrhovaném čl. 68 odst. 2 nejprve prezident republiky designuje předsedu vlády (do 15 dnů od přijetí demise předchozí vlády). Designovaný předseda vlády navrhne ostatní členy vlády tak, aby prezident republiky mohl jmenovat celou vládu (včetně předsedy vlády) do 15 dnů. Marným uplynutím kterékoli z těchto lhůt (lhůty na pověření premiéra nebo lhůty na jmenování vlády) přechází právo sestavit vládu na Poslaneckou sněmovnu. V navrhovaném čl. 68 odst. 3 se zkracuje lhůta na předstoupení vlády před Poslaneckou sněmovnu s žádostí o vyslovení důvěry ze 30 na 15 dnů. Během této lhůty je třeba nejen žádost o vyslovení důvěry podat, ale též tuto žádost na schůzi Poslanecké sněmovny projednat a usnést se o ní. Smyslem je co nejvíce zkrátit provizorium, kdy není jasné, zda se nově jmenovaná vláda opírá o většinovou podporu v Poslanecké sněmovně. Dosavadní třicetidenní lhůta je v mezinárodním srovnání neúměrně dlouhá. Polská vláda předstupuje do 14 dnů, italská vláda do 10 dnů, v mnoha zemích včetně Německa předchází jmenování vlády volba předsedy vlády v parlamentu. V navrhovaném čl. 68 odst. 4 v případě, že první vláda nezíská důvěru (nebo není-li vůbec jmenována), náleží druhý pokus Poslanecké sněmovně. Poslanecká sněmovna takto volí druhého premiéra jak v Polsku, tak v Německu. Z důvodu obrany před zablokováním systému se navrhuje, aby Poslanecká sněmovna byla povinna navrhnout kandidáta na předsedu vlády do 15 dnů, jinak přejde pravomoc vybrat předsedu vlády na prezidenta. Poslanecká sněmovna má pod kontrolou celé složení vlády, protože volí jak kandidáta na předsedu vlády, tak vyslovuje souhlas s jeho návrhy na jmenování ostatních členů vlády. Je na uvážení Poslanecké sněmovny (popř. na úpravě v jednacím řádu), zda Poslanecká sněmovna nejprve zvolí kandidáta a poté odsouhlasí jeho návrhy, nebo zda po předjednání s kandidátem na předsedu vlády jej zároveň zvolí a odsouhlasí jeho návrhy. Takto sestavenou vládu musí prezident republiky z povahy věci jmenovat neprodleně, nemá prostor pro uvážení. Vláda již byla odsouhlasena Poslaneckou sněmovnou, proto už nemusí předstupovat před Poslaneckou sněmovnou s žádostí o vyslovení důvěry. V navrhovaném čl. 68 odst. 5 se reaguje na situaci, kdy selže jak prezidentův, tak sněmovní pokus o sestavení vlády. V takovém případě designuje předsedu vlády opět prezident. Jako minulý pokus je i tento svázán lhůtou 15 dnů. Vláda je povinna do 15 dnů (odst. 3) předstoupit před Poslaneckou sněmovnu s žádostí o vyslovení důvěry. Nezíská-li důvěru, byly vyčerpány všechny rozumné cesty vedoucí k sestavení vlády a prezident republiky je povinen Poslaneckou sněmovnu rozpustit a vyhlásit nové volby. Jako nadbytečné se vypouští jmenování premiéra v třetím pokusu na návrh předsedy Poslanecké sněmovny. Účelem tohoto ustanovení bylo dát příležitost sněmovní většině (která zvolila předsedu PSP), aby nominovala svého kandidáta na premiéra. Tohoto účelu již ale bylo dosaženo tím, že v druhém pokusu navrhuje předsedu vlády přímo Poslanecká sněmovna. Ustanovení navíc hrozilo zablokováním systému, protože se může stát, že předseda Poslanecké sněmovny odstoupí a nový 7

nebude zvolen. Takto v roce 2006 Poslanecká sněmovna řadu týdnů nemohla zvolit předsedu Poslanecké sněmovny i kvůli neochotě poslanců svěřit tuto pravomoc té či oné politické straně. Nakonec byl zvolen kandidát, který veřejně slíbil, že odstoupí dříve, než by této ústavní pravomoci využil. I proto se návrh přiklání k iniciativě celé Poslanecké sněmovny, resp. její nadpoloviční většiny. Na tuto úpravu navazuje navrhovaná změna čl. 35, kde vyčerpání tří pokusů o sestavení vlády již nebude situací, kdy prezident republiky může rozpustit Poslaneckou sněmovnu (odst. 1), nýbrž situací, kdy prezident republiky musí rozpustit Poslaneckou sněmovnu (odst. 2), a to neprodleně, protože čl. 35 odst. 2 Ústavy nedává prezidentovi prostor pro uvážení. Obligatorní rozpuštění Poslanecké sněmovny je v situaci, kdy selhaly tři po sobě jdoucí pokusy o sestavení vlády, nezbytným prostředkem k odblokování systému. V navrhovaném čl. 68 odst. 6 se pro jmenování a odvolávání členů vlády během řádného fungování vlády stanovuje lhůta 5 dnů. V parlamentní demokracii má hlavní odpovědnost za personální složení vlády předseda vlády. To neznemožňuje prezidentovi republiky odůvodněně odmítnout jmenování člena vlády ve výjimečném případě, kdy by jmenování vedlo k porušení zákona nebo Ústavou chráněného zájmu. Naproti tomu u odvolání člena vlády na návrh předsedy vlády dává čl. 74 Ústavy prezidentovi jasný příkaz vyhovět návrhu předsedy vlády; i v čl. 74 se doplňuje lhůta. To prezidentovi nebrání vést s předsedou vlády jednání, trvá-li ale předseda vlády na návrhu na odvolání člena vlády, je prezident povinen člena vlády ve stanovené lhůtě odvolat. Překročení lhůty je porušením (popř. podle okolností hrubým porušením) Ústavy. K bodu 2 (čl. 56 Ústavy) Změna reaguje na oprávněnou kritiku Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu, že dosavadní úprava petice podporující kandidáta na prezidenta republiky v zákoně o volbě prezidenta republiky neumožňuje překontrolovat pravost podpisů. Hlavní řešení, které se nabízí (a které je zpracováno v připravovaném vládním návrhu volebního zákoníku), zakotvuje povinnost je získávat ověřitelným postupem, např. na poště nebo datovými schránkami. Získat tímto ztíženým způsobem 50 000 podporovatelů by však znamenalo postavit případné nezávislé kandidáty před takřka nemožný úkol. Proto se shodně s připravovaným návrhem novely Ústavy, který měl doprovodit návrh volebního zákoníku, navrhuje snížení nezbytného počtu podporovatelů z 50 000 na 8 000. Ve srovnání např. s úpravou v Rakousku (6 000 podporovatelů) se podpora 8 000 občanů jeví jako dostatečná i s ohledem na ztížený postup, neboť kandidát nebude již sbírat podpisy, ale podporovatelé musí aktivně jeho kandidaturu podpořit. Z řady navrhovatelů, kteří mohou navrhovat kandidáty pro volbu prezidenta republiky, se vypouští navrhující občan, neboť v praxi docházelo často k tomu, že navrhující občan navrhl jako kandidáta pro volbu prezidenta sám sebe, čímž tento institut ztratil své opodstatnění a stal se pouze formalitou. Navíc i navrhující občan, obdobně jako navrhující poslanci nebo navrhující senátoři, mohl činit úkony ve volebních věcech prostřednictvím svého zmocněnce. K bodu 6 a 7 (čl. 65 Ústavy) Návrh se ztotožňuje s podstatou změny čl. 65 Ústavy, provedené ústavním zákonem č. 71/2012 Sb., a to jak v rozšíření skutkové podstaty ústavního deliktu prezidenta republiky, tak v jistém zpřísnění procedurálních podmínek pro podání ústavní žaloby. Navrhovatelé jsou však přesvědčeni, že kumulované zpřísnění procedury (stanovení třípětinové většiny přítomných senátorů místo nadpoloviční a zapojení Poslanecké sněmovny), po němž jsou podmínky pro podání ústavní žaloby shodné jako podmínky pro přijetí ústavního zákona, činí tento ústavní institut dysfunkčním. V právním a ústavním státě je nanejvýš potřebné, aby existovaly funkční právní prostředky obrany proti komukoli, kdo by závažně porušoval Ústavu nebo zákony. Stávající úprava byla hojně kritizována představiteli právní vědy. Navrhuje se tedy ponechat požadavek kvalifikované většiny, ale svěřit pravomoc podávat ústavní žalobu Senátu, jako komoře, která podle důvodové zprávy k návrhu Ústavy má v ústavním systému plnit kontrolní a stabilizující funkci. Zapojení Poslanecké sněmovny se navrhuje vypustit. 8

K bodu 11 (čl. 98 Ústavy) Dosavadní ústavní úprava v čl. 62 písm. k) zakotvuje jmenování členů Bankovní rady České národní banky výlučně prezidentem republiky. Je zdůvodňována potřebou nezávislosti České národní banky na vládě, potřebou institucionálního oddělení fiskální a monetární politiky. Ústavní úprava jmenování celého ústavního orgánu jediným ústavním orgánem bez součinnosti jiného je však neobvyklá jak v rámci ústavního systému ČR, tak v mezinárodním srovnání, a jako taková bývá kritizována právní vědou. Jmenování členů Bankovní rady ČNB je totiž výlučně svěřeno orgánu, který není z výkonu své funkce odpovědný (čl. 54 odst. 3). Navrhuje se, aby prezident republiky jmenoval členy Bankovní rady ČNB se souhlasem Senátu, obdobně jako jsou jmenováni soudci Ústavního soudu. Navrhovatelé dali této variantě přednost před součinností vlády (přesunutím mezi kontrasignované pravomoci podle čl. 63), protože tak bude zachována původní intence ústavodárce ponechat Českou národní banku nezávislou na vládě. Senát stojí mimo každodenní politické střety o směřování vládní politiky a i podílem na jmenování členů Bankovní rady ČNB může plnit svou kontrolní a stabilizující funkci podle důvodové zprávy k návrhu Ústavy. V Praze dne 5. 8. 2013 podpisy

Platné znění novelizovaných ustanovení Ústavy s vyznačením navrhovaných změn
VARIANTA I Čl. 35 (1) Poslaneckou sněmovnu může rozpustit prezident republiky, jestliže a) Poslanecká sněmovna nevyslovila důvěru nově jmenované vládě, jejíž předseda byl prezidentem republiky jmenován na návrh předsedy Poslanecké sněmovny podle čl. 68 odst. 4, b) Poslanecká sněmovna se neusnese do tří měsíců o vládním návrhu zákona, s jehož projednáním spojila vláda otázku důvěry, c) zasedání Poslanecké sněmovny bylo přerušeno po dobu delší, než je přípustné, d) Poslanecká sněmovna nebyla po dobu delší tří měsíců způsobilá se usnášet, ačkoliv nebylo její zasedání přerušeno a ačkoliv byla v té době opakovaně svolána ke schůzi. (2) Prezident republiky Poslaneckou sněmovnu rozpustí, navrhne-li mu to Poslanecká sněmovna usnesením, s nímž vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců. (3) Poslaneckou sněmovnu nelze rozpustit tři měsíce před skončením jejího volebního období. V A R I A N T A II Čl. 35 (1) Poslaneckou sněmovnu může rozpustit prezident republiky, jestliže a) Poslanecká sněmovna nevyslovila důvěru nově jmenované vládě, jejíž předseda byl prezidentem republiky jmenován na návrh předsedy Poslanecké sněmovny, ab) Poslanecká sněmovna se neusnese do tří měsíců o vládním návrhu zákona, s jehož projednáním spojila vláda otázku důvěry, bc) zasedání Poslanecké sněmovny bylo přerušeno po dobu delší, než je přípustné, cd) Poslanecká sněmovna nebyla po dobu delší tří měsíců způsobilá se usnášet, ačkoliv nebylo její zasedání přerušeno a ačkoliv byla v té době opakovaně svolána ke schůzi. (2) Prezident republiky Poslaneckou sněmovnu rozpustí, navrhne-li mu to Poslanecká sněmovna usnesením, s nímž vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců, nebo b) nevyslovila-li Poslanecká sněmovna důvěru vládě jmenované podle čl. 68 odst. 5. (3) Poslaneckou sněmovnu nelze rozpustit tři měsíce před skončením jejího volebního období. Čl. 56 (1) Volba prezidenta republiky se koná tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva. 9

(2) Prezidentem republiky je zvolen kandidát, který obdržel nadpoloviční většinu platných hlasů oprávněných voličů. Není-li takový kandidát, koná se za čtrnáct dnů po začátku prvního kola volby druhé kolo volby, do kterého postupují dva nejúspěšnější kandidáti z prvního kola volby. Při rovnosti hlasů postupují do druhého kola volby všichni kandidáti, kteří v prvním kole volby získali nejvyšší počet platných hlasů oprávněných voličů, a nejsou-li takoví kandidáti alespoň dva, postupují i kandidáti, kteří obdrželi druhý nejvyšší počet platných hlasů oprávněných voličů. (3) Prezidentem republiky je zvolen kandidát, který obdržel ve druhém kole volby nejvyšší počet platných hlasů oprávněných voličů. Je-li takových kandidátů více, prezident republiky není zvolen a do deseti dnů se vyhlásí nová volba prezidenta republiky. (4) Pokud kandidát, který postoupil do druhého kola volby, přestane být volitelný za prezidenta republiky před druhým kolem volby anebo se práva kandidovat vzdá, postupuje do druhého kola volby kandidát, který v prvním kole volby získal další nejvyšší počet platných hlasů oprávněných voličů. Druhé kolo volby se koná i tehdy, účastní-li se ho pouze jeden kandidát. (5) Navrhovat kandidáta je oprávněn každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 50000 občany České republiky oprávněnými volit prezidenta republiky. Navrhovat kandidáta je oprávněno nejméně dvacet poslanců nebo nejméně deset senátorů. (5) Navrhovat kandidáta je oprávněno nejméně dvacet poslanců nebo nejméně deset senátorů. Nezávislý kandidát může kandidovat sám, podpoří-li jeho kandidaturu nejméně 8 000 občanů České republiky oprávněných volit prezidenta republiky. (6) Právo volit má každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let. (7) Volba prezidenta republiky se koná v posledních šedesáti dnech volebního období úřadujícího prezidenta republiky, nejpozději však třicet dnů před uplynutím volebního období úřadujícího prezidenta republiky. Uvolní-li se úřad prezidenta republiky, koná se volba prezidenta republiky do devadesáti dnů. (8) Volbu prezidenta republiky vyhlašuje předseda Senátu nejpozději devadesát dnů před jejím konáním. Uvolní-li se úřad prezidenta republiky, vyhlásí předseda Senátu volbu prezidenta republiky nejpozději do deseti dnů poté a zároveň nejpozději osmdesát dnů před jejím konáním. (9) Není-li funkce předsedy Senátu obsazena, vyhlašuje volbu prezidenta republiky předseda Poslanecké sněmovny. Čl. 62 Prezident republiky a) jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi, b) svolává zasedání Poslanecké sněmovny, c) rozpouští Poslaneckou sněmovnu, VARIANTA I d) pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády do vyslovení důvěry nově jmenované vládě Poslaneckou sněmovnou, VARIANTA II d) pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády do vyslovení důvěry nově jmenované vládě Poslaneckou sněmovnou nebo do jmenování vlády podle čl. 68 odst. 4, e) jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy, f) jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu, g) odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem a zahlazuje odsouzení, gh) má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního, hi) podepisuje zákony, ij) jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, jk) jmenuje členy Bankovní rady České národní banky. 10

Čl. 63 (1) Prezident republiky dále a) zastupuje stát navenek, b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy, c) je vrchním velitelem ozbrojených sil, d) přijímá vedoucí zastupitelských misí, e) pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí, f) vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu, g) jmenuje a povyšuje generály, h) propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán, i) jmenuje soudce, j) nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo, j) odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem, nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a byloli zahájeno, aby se v něm nepokračovalo, a zahlazuje odsouzení, k) má právo udělovat amnestii. (2) Prezidentovi republiky přísluší vykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně v ústavním zákoně uvedeny, stanoví-li tak zákon. (3) Rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavců 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. (4) Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda. Čl. 65 (1) Prezidenta republiky nelze po dobu výkonu jeho funkce zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt. (2) Senát může se souhlasem Poslanecké sněmovny podat ústavní žalobu proti prezidentu republiky k Ústavnímu soudu, a to pro velezradu nebo pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku; velezradou se rozumí jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu. Ústavní soud může na základě ústavní žaloby Senátu rozhodnout o tom, že prezident republiky ztrácí prezidentský úřad a způsobilost jej znovu nabýt. (3) K přijetí návrhu ústavní žaloby Senátem je třeba souhlasu třípětinové většiny přítomných senátorů. K přijetí souhlasu Poslanecké sněmovny s podáním ústavní žaloby je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců; nevysloví-li Poslanecká sněmovna souhlas do tří měsíců ode dne, kdy o něj Senát požádal, platí, že souhlas nebyl dán. Čl. 66 Uvolní-li se úřad prezidenta republiky a nový prezident republiky ještě není zvolen nebo nesložil slib, rovněž nemůže-li prezident republiky svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat a usnese-li se na tom Poslanecká sněmovna a Senát, přísluší výkon funkcí podle čl. 63 odst. 1 písm. a) až e) a h) až k) a čl. 63 odst. 2 předsedovi vlády. Předsedovi Poslanecké sněmovny přísluší v době, kdy předseda vlády vykonává vymezené funkce prezidenta republiky výkon funkcí prezidenta republiky podle čl. 62 písm. a) až e) a jk) a dále čl. 63 odst. 1 písm. f), jde-li o vyhlášení voleb do Senátu; uvolní-li se úřad prezidenta republiky v době, kdy je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, přísluší výkon těchto funkcí předsedovi Senátu, kterému též přísluší v době, kdy předseda vlády vykonává vymezené funkce prezidenta republiky, výkon funkce prezidenta republiky podle čl. 63 odst. 1 písm. f), jde-li o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny. VARIANTA I Čl. 68 (1) Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně. Vláda se nemůže ujmout svých funkcí do doby, než jí je vyslovena důvěra Poslaneckou sněmovnou. 11

(2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky do patnácti dnů od přijetí demise nebo od odvolání předcházející vlády a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů, a to nejpozději do pěti dnů od podání návrhu. Předseda vlády podá návrhy podle předchozí věty do patnácti dnů od svého jmenování. (3) Vláda předstoupí do třiceti patnácti dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry. (4) Pokud nově jmenovaná vláda nezíská v Poslanecké sněmovně důvěru, postupuje se podle odstavců 2 a 3 jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh Poslanecké sněmovny. Nenavrhne-li Poslanecká sněmovna předsedu vlády do třiceti dnů ode dne hlasování o důvěře vládě, jmenuje prezident republiky předsedu vlády i bez návrhu. Jestliže ani takto jmenovaná vláda nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny může prezident republiky rozpustit Poslaneckou sněmovnu. (5) V ostatních případech prezident republiky jmenuje a odvolává na návrh předsedy vlády ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů, a to nejpozději do pěti dnů od podání návrhu. VARIANTA II Čl. 68 (1) Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně. (2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů. (3) Vláda předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry. (4) Pokud nově jmenovaná vláda nezíská v Poslanecké sněmovně důvěru, postupuje se podle odstavců 2 a 3. Jestliže ani takto jmenovaná vláda nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny. (5) V ostatních případech prezident republiky jmenuje a odvolává na návrh předsedy vlády ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů. Čl. 68 (1) Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně. Vláda se nemůže ujmout svých funkcí do doby, než jí je vyslovena důvěra Poslaneckou sněmovnou, nejde-li o vládu jmenovanou podle odstavce 4. (2) Prezident republiky do patnácti dnů od přijetí demise nebo od odvolání předcházející vlády pověří kandidáta na předsedu vlády, který navrhne ostatní členy vlády a jejich pověření řízením ministerstev nebo jiných úřadů. Prezident republiky jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh ostatní členy vlády a pověří je řízením ministerstev nebo jiných úřadů, a to nejpozději do patnácti dnů od pověření kandidáta na předsedu vlády. (3) Vláda předstoupí do patnácti dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry. (4) Není-li vláda jmenována ve lhůtách podle odstavce 2 nebo nezíská-li v Poslanecké sněmovně důvěru, Poslanecká sněmovna do třiceti dnů od uplynutí lhůt uvedených v odstavcích 2 nebo 3 zvolí kandidáta na předsedu vlády a vysloví souhlas s jeho návrhy na jmenování ostatních členů vlády a jejich pověření řízením ministerstev nebo jiných úřadů. Prezident republiky jmenuje předsedu vlády a ostatní členy vlády a pověří je řízením ministerstev nebo jiných úřadů. (5) Není-li vláda jmenována postupem podle odstavce 4, jmenuje prezident republiky předsedu vlády a na jeho návrh ostatní členy vlády a pověří je řízením ministerstev nebo jiných úřadů, a to nejpozději do patnácti dnů od uplynutí lhůty podle odstavce 4. Nezíská-li ani tato vláda v Poslanecké sněmovně důvěru, prezident republiky rozpustí Poslaneckou sněmovnu. (6) V ostatních případech prezident republiky jmenuje a odvolává na návrh předsedy vlády ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů, a to nejpozději do pěti dnů od podání návrhu. Čl. 74 12

Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády, a to nejpozději do pěti dnů od podání návrhu. Čl. 98 (1) Česká národní banka je ústřední bankou státu. Hlavním cílem její činnosti je péče o cenovou stabilitu; do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona. (2) Členy Bankovní rady České národní banky jmenuje prezident republiky se souhlasem Senátu. (32) Postavení, působnost a další podrobnosti stanoví zákon.

13