You are on page 1of 12

CHARLES BAUDELAIRE KVTY ZLA

Abel a Kain
I. Abelv rode, jez, pij, ij si, Bh k tob vldnm zrakem z, ty Kainv, kter nehodn jsi, se bahnem plaz a bdn mi! Abelv rode, Serafinu tv ob pod nos lib p! Ty, Kainv, kter smv vinu, skon se kdy tv trapy? Abelv rode, hle ty sady! Tvj skot a lny jsou sm vdk. Ty, Kainv, tob ku hlady jak star fen aludek! Abelv rode, tul se doma uprosted svch si bicho hej! Ty, Kainv, mrzni, jektej rtoma, v tmch, akale, se zimou chvj! Abelv rode, mno se s chut! Tv zlato t se mno dl. Ty, Kainv, dej si zajt chuti, i kdybys v srdci jak chtl pll. Abelv rode, roste, rav, tak jako lesn tnice! Ty, Kainv, vlej bez navy sv dti prachem silnice. II Abelv rode, pijde chvle, e dod mrchou pd hnj! Ty, Kainv, mus dl v svm dle, neskonil jet kol tvj! Abelv rode, vzore ctnosti, me zmoen kyjem, hanba ti! Ty, Kainv, vystup na Vsosti a svrhni Boha v zvrati!

Albatros
asto tm z posdky posta k takaici kdlat albatros, ptk, kter brzd vzduch za lod, po hoskch propastech klouzajc, t pouti lhostejn a vytrval druh. Na prkna paluby ho slo a t chvle je z krle azuru jen neohrabanec, jen s hanbou nechv perut, velk, bl, sveny po boku jak ciz tkou vc. Ten poutnk s kdly je te hkou lidsk zloby ! On, krsn nedvno, je k smchu eredn ! Ten lulkou drd ho a onen napodob kulhn mrzka, jen ltal cel dny ! Bsnk m stejn los jak tento kne mraen, jen smch m pro stelce a v bouch um plout; vyhnanec na zemi a k zemi luzou tlaen, pro kdla obrovsk neme se tu hnout.

Beatrice
Nad zehlou krajinou, kde zele je hrst troudu, jsem jednou nakal, co je to za produ, a dku mylenek, bloud v tom palu sem a tam, brousil jsem o srdce pomalu, kdy se mi nad hlavou zatm a vtr zvedne zlovstn obrovsk obrovsk mrak boue, za poledne, a v nm ik dmon, kterm je ciz stud, neestnch, zvdavch, surovch malch zrd. Chladn si prohldli m, pohled vymnili, ze jsem si pipadal jak blzen ped umily, rozchichtali se, smli se, ukali, mrkali na sebe, posunky dlali: "ta karikatura! prohldni si ji honem, je to Hamletv stn a vecko dl po nm, taky mu tk zrak a vlaj paesy. Ten svtk, chudra, m ale mresy, ta mra bez msta! je smn a to bol, jak umlecky si pohrv se svou rol, z tch jeho kvlivch psn je vecko paf, ten dojme potk, orl, cvrk a trav! A dokonce i nm, nm starm odbornkm, chce huhat tirdy, aby nevyel z cviku?" Mohl jsem (nebo m pcha je poho strmc nad kikem bs a nad bou) prost se nedvat, svou povznesenou hlavu odvrtit, tu jsem vak zahld v tom vilnm davu - a slunce svtilo, pod byl bl den! svou knnu, kter se dv jak dn z en, a ona s nimi se m zkosti jen smla a obas nkoho z nich chlpn polaskala

Cesta
I Pro dt zmmen obrzky star mapy je vesmr na mru v jeho dosti. Jak je svt velik v dvrnm svtle lampy! A jak ns pekvap jednou svou malost! Tak zrna vyplujem, a mozek ohnm ho,

srdce nm t z a touhy hok plod, jdem, kolbajce v lenivm rytmu mo svj nekonen sen na konenosti vod. Ten prch ped vlast, na rtech jen zloeen, ten ped svou kolbkou, je nahn mu strach, a jin, hvzdi, tonouc v och eny ped Kirk tyranskou, co zken m pach. Protoe nechtj bt jedno se zvaty, zpij se prostorem, houcmi nebesy; mrz, jen je rozrv, a slunce, je je zlat, jim setou polibky, e vce neds. Vak prav poutnci jsou ti, kdo odplouvaj jenom tak, se srdcem vydanm napospas vlastnmu osudu, jemu se nevzpraj, kdo, ani vd pro, eknou: Pojme! Je as! Ti, jejich touha je jak oblak utvena, kdo sn - jak zelen o prvn palb dl o irch rozkoch, mnivch, beze jmna, o kterch lidsk duch nic dosud nezvdl. II Hopsme, tanme tak jako dtsk ki; i ve snech musme tu dsnou thu nst: Zvdavost trzn ns a jako mra tla s krutost Andla, jen mrsk trsy hvzd. Podivn tstna, je cl vdy jinam stav, nikde ho nevid, a vude me bt. lovk, jej nadje do konce neunav, b jak lenec, jen aby nael klid. Due je trojstnk plujc k Ikarii. Z mstku zn voln : "Hlete! Tam nablzko..." Hlas z koe, zaehl plamenem deliri, ve: "Lska...slva...tst..." K ertu, skalisko! Kadik ostrvek, jej nahls nm hldka, je jednm z Eldord slbench nebesy. Obraznost v orgich sv prudk vidiny tk, a s rannm rozbeskem z nah tesy. Uboh milenec tch chimrickch vlast! Ten hleda Amerik, ten matrz opil! Dme ho do elez, svrhnem ho do propast, v nich s kadm peludem se hokost rozptl? Tak star vagabund se vlee zapadkem, nos kdesi u nebe, sn pbh o rji, a vid Kapuu svm okouzlenm zrakem v kadikm brlohu, kde svky blikaj. III chvatn poutnci! Ach kolik epopej tem v och hlubokch jak mosk krtery! Otevte skky sv pamti, kde se skvj ty krsn klenoty, hvzdy a tery.

I my chcem bez plachet vyplout do nenvratna! Stesk naich vzen vzen potte v hovoru, vpite nm do du, napjatch jako pltna, sv vzcn vzpomnky s obrubou obzor. Co ve jste spatili? IV "Hroziv vodn srzy a hvzdy; astokrt jsme psky vdali; a tebas den co den jsem byli blzko zkzy, nemn neli zde jsme nudou strdali. Slunen ndhera nad fialovou pln a slva velkch mst, kdy slunce zkrvav, ze srdc neklidnch vbily odhodln vrhnout se do nebe, do jasn zplavy. Hmn mst, rozlohy, je unikaj zraku, nemohly pehluit tajemn podoby krajin, je nhoda odlv z blch mrak. A touha napod nm hryzla troby. touho, nov slast jen posl tvj plamen! Ty strome prastar, rozko iven, i kdy tvou kru as zatvrdil jako kmen, dl ble slunci se vzpn rameny. Co bude stle rst, ty strome vtzc nad klidem cypi? - Pro vai tesknotu a dravost vaich alb vak nartli jsme skici, kter vs pot, ctitel exot. My li jsme pozdravit idoly, jejich chrmy, palce ztopen v ziv ndhee a trny, jejich lesk a hvzdn drahokamy by byly zhoubnm snem pro vae banke; bjen odvy, je lidsk oi zpij, eny, je bl chrup si rady zaern, a moudr kejkle s krajtami kolem j." V Dl, povzte co dl? VI " brati dotrn! Nue to podstatn: kamkoli stelka bludn ns vedla, do tv nm hledl bez studu on, nesmrteln hch, a tat scna nudn se hrla na stupnch ebku Osudu: hle, ena, pyn, hloup, v sebe zahledn, jej ret ani smch, ani hnus nezvln; mu, otrok-despota, jen pad na kolena ped zlatou krabokou, lan a smysln;

stnn nevinnch a jsot tch, kdo vrad; pach krve, kter je koenm orgi; jed moci krlovsk, je pomatence drd; lid lbajc knutu, je ho dobj; falen proroci chtjc vnutit nebi sv vry, podobn t na; svtice, jim rozko psob nn at a heby tak jako zmkilcm poduky a lonice; vaniv lidstvo, je svm gniem se zpj a jeho blznovstv je stle pi chuti, kic na Boha v zbsil agnii: ty mn podobn, mj pane, klnu ti! A ti, kdo uprchli Osudu z jeho stda, milenci lenstv, ji s gestem vyhnance v hlubinch opia nali sv Eldorda. - To svta celho je vn bilance." VII. Jak hok poznn je plodem putovn! N jednotvrn svt, mal a nemnn, dnes, vera, nazt tm obrazem ns zran: jsme studnou dsu v sahae zhnusen. Zstat i odejet? Zstate, mete-li, a ty, kdo mus je! Ten prch do dli, a ten by se rd skryl bdlmu nepteli, asu! Jsou benci, kterm je pomal i vagn nebo lo, prchaj pln hrzy ped gladitorem, jen vrhl ji svou s, jak apotolov, jak bludn id; a druz jej v ln kolbek dovedli zardousit. A nohu na ji nakonec polo nm, dl doufat budeme a volat: "Kupedu!" Jako kdy ped lty jsme odplouvali k nm, zas vlasy ve vtru a dlku v pohledu na moe Temnoty spustme kuner vratk a jako poprv nm srdce bude bt. Slyte ten tich hlas, truchliv, ale sladk, jak vb: "Tudy! vy, kdo chcete okusit voav Lotos! Zde nalezne srdce bdn, je stle hladov, ovoce asn! Pojte se opojit mdlou nhou odpoledne, nachovm obzorem, jen nikdy nehasne!" Ten pzrak hovo dvrn znmou e. A ruce Pylad ji kynou zpovzdli. "Pluj ke sv Elekte, je chor srdce l," prav ta, kter jsme kolena lbali. VIII Vzhru! Je as, Smrti, star kapitne! Ta zem nud ns, zvednme kotvu u! V tch srdcch, kter zn, nm jasn ohe plane,

a moe s oblohou jsou ern jako tu. S tvm jedem horoucm nm sla do il vtekla! Ne mozky sehne r, tak jet jedenkrt a na dno propasti, a do Nebe i Pekla! a na dno neznma, kde nov ek snad

Destrukce
Mm bla po boku, pod vm, e tu je, jak nehmatateln vzduch kolem mne se plouh, polykm, dchm ho, plce mi spaluje, to od nho je ta vn a hn touha. A nkdy, nebo zn mou lsku k Umn, vtl se do eny a ekne: j t svedu, a pod zminkami, je stokrt obmn, vede m svatouek, k nvyku hnusnch jed. A tak m odvd od Boha do pout, kde dech mi selhv a sla opout, kde pln Nudy se thnou na vecky strany; stav mi ped oi, je nechpou co chce, ty hadry zbrocen, ty oteven rny a zakrvcen nstroje Destrukce

Epigraf na odsouzenou knihu


teni, zjihl, bukolick, prosku, kter zn svou mez, zaho tu knihu, v n je bs, rujn, teskn i satanick. Nevzal-li t v svj rtorick vcvik sm Satan, lstiv knz, nepochop nic ani dnes, ekne : hysterka je jak vdycky. Nehroz-li ti svdn pd, jdi k stri, pohle, co dno taj, ti m, sna se mne milovat; due bloudc strastmi k rji, lituj m, nejvc cestou tam ! ...Jestli ne, j t proklnm
J v duchu stle zm J v duchu stle zm tu vilku na pedmst, n mil bl dm, a mal, pln tst, sdrovou Venui a starou Pomonu, svou nahost halc do hout zhonu, a slunce, kter se tak oslniv lesklo, kdy veer za oknem se dvvalo pes sklo, jak oko dokon na nebi vetenm, na nae veee, za kterch mlel jsem, svou z svcovou nm zlatc za zpadu erkov zclony a prosten stl vzadu

Litanie k Satanovi
Ty, jen v, Andli z vech nejkrsnj, Boe, kters byl osudem zrazen a opovren, slituj se, Satane, nad tou mou vnou bdou! Ty kne exilu, obti hroznch kivd, jen ze vech porek jde silnj ne dv, slituj se, Satane, nad tou mou vnou bdou! Ty krli podzemnch vc, ty vevdouc, dvrn lkai zkosti zkehlch srdc, slituj se, Satane, nad tou mou vnou bdou! Ty, jen i proklatce a malomocnou lj zavede z lsky tam, kde ochutnaj Rj, slituj se, Satane, nad tou mou vnou bdou! Ty, jen jsi zplodil s tou starou silnou Smrt lenou Nadji, to krsn vydechnut, slituj se, Satane, nad tou mou vnou bdou! Ty, z nho tvancv zrak m tichou, hrdou z, kdy k popraviti se hrne dav lan vrad, slituj se, Satane, nad tou mou vnou bdou! Ty, jen zn kad dl zasten temnotami, do nho rliv Bh schoval drahokamy, slituj se, Satane, nad tou mou vnou bdou! Ty, kter nahl do zbrojnic pod zem, kde cel zstupy kov sp pohbeny, slituj se, Satane, nad tou mou vnou bdou! Ty, kter zakrv propast irokou dlan, kdy nmsnk se pes okraj stechy skln, slituj se, Satane, nad tou mou vnou bdou! Ty, kter zzran narovn ubit star hbet opilce zdupan kopyty, slituj se, Satane, nad tou mou vnou bdou! Ty, jens chtl lovka zbavit muk, jim se vzpr, ukzals, co to je s ledkem smsen sra, slituj se, Satane, nad tou mou vnou bdou! Ty, kter vypl cejch, chytr komplici, na elo Krsovi, t zrd muc, slituj se, Satane, nad tou mou vnou bdou!

Ty, kter pohledm a srdci kad panny vnut kult hadk a zboovn rny, slituj se, Satane, nad tou mou vnou bdou! Jsi vynlezcova lampa, tvancova hl, tys pod ibenic spiklence vyslechnul, slituj se, Satane, nad tou mou vnou bdou! Ty ote pstoune ns vech, je proklnaje Bh Otec vypudil sem z pozemskho rje, slituj se, Satane, nad tou mou vnou bdou!

Modlitba
Tob bu chvla chval v nebesk vsosti, na n jsi kraloval, i na dn propasti Pekel, kde mlky sn pemoen, svren z nebe! Dej jednou spoinout m dui vedle sebe pod Stromem poznn, a jak Chrm rozklene na tebou vtvov, sv a zelen.

Smutn madrigal
Na je mi tvoje ctnost, m drah? Bu krsn, budi truchliv! Pl krl tv, kdy al ji zmh, tak jako zprahlou louku vlha. Po boui kvt okv. Mm zvl t rd, kdy zko je ti, kdy ze skrn ti miz jas, kdy srdce v dsu top se ti a nad tvou ptomnost let mrak minulosti iv zas, kdy ti z tch velkch o pd jak krev proud ple vroucho, kdy pesto, e m dla t hlad, tv zkost, pli tk mld, zn jako chrapot mroucho. Vdechuji - slastn vlnobit, hymne pln sladkosti! ten vzlykot, kter v hrudi zn ti, a myslm, e tv srdce svt perlami, je tv oi dt. Vm, e v tvm srdci, kde se taj spou vyvrcench lsek tvch, plameny vhn stle plaj a e tv adra zahvaj zrodek pchy prokletch. Ne dokud, drah, tvoje snn nebudou Peklo obret a ty v zl me bez shovn, snc ohniv sny, v kterch nen ne prach a ocel, me a jed, vem otvrajc jenom s bzn, netst tuc kolkolem, kubajc se, kdy chvle zazn, nebude ctit v nhl strzni seven prudkm Odporem,

a dotud knko otroc, jen s dsem milujc m, mi v hrze z noci chorolc neme s plem v dui ci: "Jsem jako ty kne m!"

Posedlost
hvozdy, dste m jako katedrly; hmte jak varhany; v nitrech, kde nael bys vn al proklatc, zn chrapot neustl, tasav ozvna vaich De profundis. Moe, nesnesu tv vzdouvn a ven, vdy mj duch je jich pln; a stle slym ten smch lid zdeptanch, v nm vzlyk pokoen, v tom smchu ukrutnm a voucm z moskch pn. Bez hvzdomluvy sv, Noci! pechvatn bys byla nezc ani se netpytc! Neb hledm przdnotu a tmu, kde nen nic! Zajist, temnoty jsou samy ona pltna, kde ij, z o mch prtce v tiscch, zmizel bytosti pohled hejcch.

Propast
Pascal svou propast ml a la s nm, kam se hnul. - Vecko je propast - in, sen, touha, slovo! Plevy! Vlasy mi zje strach, odkud je, nikdo nev, ten vichr Hrzy m nejednou ovanul. Nahoe, dole pou, mlen, ve se jev jak hrozn vznc bezedn przdn dl ... Na dnu mch noc Bh svm prstem nartnul zlou mru, stotvarou, muc bez levy. Jin se boj dr, j s hrzou usnm, zaplavuje m strach a vlee nevm kam; a do vech oken mi jen nekoneno svt. A mj duch o kter se perou zvrat, zvid bezcitnost t velk nicot. - Ach, z Potu nevyjt, bt nevylenn z Byt!

Rozhovor
Jste jasn rov obloha za jesen. Ale mj smutek m jak pliv zahlt a na mrzoutskch rtech, kdy klesne, nech v pn vzpomnku hoknouc bltivou pchut. Marn mi hlad hru, milku, v suchopru tak vydrancovanm u nezbylo nic, v, ze srdce, popadla je ena do svch spr. Tak u dl nehledej; pohltila je zv. M srdce je dm, kam vpadne sb, kdy se nud; vrad se, opj, rve s vervou holoty! - Jaksi vn ti pluje u nah hrudi!... Ty tomu, Krso, chce, ty bii du! Ty!

Spal v havm pohledu, svten rozechvlm, ty cry, kter tu zbyly po zubech elem.

Spleen
Mm vce vzpomnek, ne kdybych il sto let. Sekret s uplaty, s tm, jak je v nich zm, psanka, soudn pe, romance, vere, smnky, chuchvalce kade stoench na stvrzenky, skrv m tajemstv, ne jich v mm mozku sp. Ta krypta pyramid, obrovsk podzem, ten hrob, ta jma je mrtvch po okraj pln. - Jsem hbitov, kterho se tt i ta luna, kde jako vitky roj erv hara a vdycky vrh se na ty mn nejdra. Jsem star budor pln povadlch r, kde haldy vetee md u hodn dlu, kde jen pr vybledlch a tesknch Boucher ich pach z lahviek bez ztky k veeru. Nic nevlee se vc ne dny belhavch krok, kdy pod napitmi vlokami snnch rok nuda, ten trpk plod chmurnho nezjmu, a k nesmrtelnosti nafukuje svou tmu. A od t chvle jsi, iv hmoto, jen ula v neohranien zkosti utonul, a zasypv t v svch mlhch Sahara, jsi sfinga, o ni svt se dvno nestar, nem t na mapch, a ty zakvl chvli v poslednch paprscch, neli se slunce schl.

Spleen
Rozzloben na ivot, Leden se vztekle mra a proudem vylv svou urnu jako led, chlad chrl na hbitov se zsinalmi spi a novou mrtnost pak na pedmstsk svt. Mj kocour hled kout a ke kamnm se tla, zvedaje praiv, a na kost zhubl hbet; bsnkv star duch okapem bloud v pli, jak zimomiv stn se ple tie vped. V daleku skuhr zvon, poleno pln saz nastydl pendlovky fistulkou doprovz a v kartch, vyrudlch a pnou pchnoucch, fatlnm ddictvm po vodnateln tet, srdcov kluk jak kvt pikovou dmu plete a vyprv si s n o mrtvch lskch svch.

Spleen
Jsem jako onen krl, jen vldne zemi par, a bohat, bezmocn, a mld, je pece str, m nechu k projkm a krsn psi ho nud jak jin zvata a stejn hnus v nm bud. Zv net ho u, on zv ped krsou, lid marn umr pod jeho terasou, i aek neum mu smazat z ela vrsky svou smnou baladou a vstednost masky; hle, jeho lonice se promuje v hrob

a dmy neum u zdit ze svch rb dost vydraujc a nzkou toaletu, ten mlad kostlivec je navdy ztracen svtu. I alchymistovi, a uil tajnch vd, se nepodailo z nj vymtiti jed, a v onch baznech z dob msk tyranie, a jejich pamtka a dodnes v krlch ije, se ani nezahl, ach jak proklet, vdy v ilch koluje mu voda podsvt.

Velmi daleko odtud


Ach, zde je ona mal vila, kde dvka, pvabn jak vla, vdy pipraven, vdycky mil, si hlad adra, pul ret, jsou podepena o loket a sly plakat vodomet: To Dorotka. A tady bv. - Sly vnek, kter evel, jen v dli pervan zpv t krsn dvce, kter zv v sv navonn posteli, kde muktov olej splv j s plet, kam jej veteli. - Hle, kvty v kout omdlely.

Zdechlina
Vzpomete, due m, na za letnho rna, jak stvoenho pro lsku, jsme pili: u cesty zdechlina rozeran na horkm loi z oblsk, s nohama nahoru jak ena veho znal a potc jedy zpod ru, nedbale nestoudn dokon otvrala sv bicho pln vpar. Na tuto hnilobu zilo slunce zlobn, jak dopci by chtlo tu a velk Prod zas vrtit stonsobn, co spojilo kdys v jednotu; a nebe patilo, jak zdechlina v sv slv jako kvt rozvj se dl. Takov siln puch, e vy jste z toho v trv div neomdlela, na vs vl. A mouchy bzuely nad bichem, z jeho hnilob dralo se erno pchnoucch pluk larv, valcch se jako ern sirob podl tch cr ivoucch. To vecko klesalo a stoupalo jak vlna i perlilo se praskajc; to tlo, ekl bys, nafoukl mlhou zplna, mno se, ije jet vc. Ten svt tak prazvltn znl hudbou, jako v dlce peeje nebo vtr zn,

i zrn, kter se obrac na oplce za rytmickho tesen. Tvary se straly a jenom snem u byly, na dvnm pltn lehnce hozenm nrtem, jej mistr v pravou chvli dokon dk jen vzpomnce. Tam za skalisky ns pozorovala vztekle neklidn psice, hajc na chvilku, kdy se zas zakousne do roztekl mriny, z n te nem nic. - A pece jedenkrt budete, nen zbyt, jak tohle svinstvo pln much, vy, hvzda o mch, vy, slunce mho it, vy, ve m i strn duch! Ano! jak tohleto, krlovno spanilosti, svtostmi zaopatenou vs daj do zem prchnivt mezi kosti, pod tunou trvu zelenou. Pak rcete, krso m, tm ervm, kte v eru polibky rt vs budou dl, e boskou podstatu i tvar svch lsek vru, a dvno tlm jsem uchoval!