Gabiony

Dle britského manuálu z roku 1871
Gabiony, nebo také valové koše, se používaly ke zpevňování stěn polních opevnění. K opevňovacím pracím se používaly už od pradávna. Jejich popisy lze nalézt ještě v ženijních příručkách z období před druhou světovou válkou. Gabion má podobu válcového koše bez dna. Nejčastěji býval zhotoven z proutí. Ve druhé polovině 19. století už se však začali používat také gabiony z plechových pásků, ocelového pletiva a jiných materiálů. Důležité bylo, aby byl použitý materiál dostatečně pružný a odolný na to, aby mohl být ohnut do kruhového tvaru a propleten mezi svislými kolíky. Vnější průměr gabionu byl 2 stopy, výška 2 stopy a 9 palců. Včetně přesahujících konců svislých kolíků měl však výšku 3 stopy. Postup výroby proutěného gabionu byl následující. Pomocí přípravku se na zemi vyznačila kružnice o poloměru 10,5 palce. Rýsovací přípravek měl podobu latě se dvěma otvory. Přes jeden otvor se ukotvil do země (střed kružnice), druhým otvorem se prostrčil kolík, kterým se do země vyryla kružnice. Kružnice se poté rozdělila na určitý počet stejných dílů (podle počtu svislých kolíků). Nejčastěji 10. Pokud však bylo k dispozici pouze kratší proutí, kružnice se rozdělila na 12, 14 nebo i více dílů. Svislé kolíky měly délku 3 stopy a 6 palců, průměr 5/8 – 3/4 palce. Kolíky musely být rovné a zbavené malých větví. Kolíky se zarazily do země po obvodu kruhu, ve vyznačených místech. Do země se zarážely střídavě širšími a užšími konci. Proutí určené k vyplétání se zbavovalo listí a větviček. Průměr proutí nesměl přesáhnout 3/4 palce. Při proplétání se najednou pracovalo se třemi pruty (obr. 1). Silnějším koncem se prut zastrčil za svislý kolík. První prut se obtočil kolem obou zbývajících a z vnější strany ohnul přes dva kolíky a zastrčil za třetí. Druhý prut se ohnul přes dva kolíky a zastrčil za třetí. Třetí prut se propletl stejně jako druhý. Takto se postupovalo stále dokola (obr. 2). Při vyplétání se dbalo na to, aby k sobě pruty těsně přiléhaly. V průběhu práce se jednotlivé vrstvy proutí stlačovaly sešlápnutím nebo pomocí dřevěné palice. Dále se pečlivě kontroloval průměr gabionu a vzdálenost mezi kolíky. Na konec prutu se s postupem práce obtočením připevnil v délce několika palců další prut. Proplétalo se tak dlouho až výška proutěného pláště dosáhla zhruba dvou stop a šesti palců. Poté se gabion nahoře i dole zpevnil dvěma páry prutů, jejichž konce se pak pevně zastrčili za kolíky. Oba pruty byly propleteny navzájem a kolem svislých kolíků. Aby se opletení nerozjíždělo, byly všechny vrstvy prutů svázány ve svislém směru 6 stop dlouhým vrbovým prutem (patrno na obr. 4). Po ukončení práce byly svislé kolíky uříznuty na délku tří stop a jejich konce ořezány do trojúhelníkového profilu. Středem gabionu se prostrčila tyč sloužící k jeho přenášení (obr. 4). Výrobu jednoho gabionu měli zvládnout tři muži během dvou hodin. Jeden muž připravoval proutí a kolíky, druhý proplétal a třetí přidržoval kolíky. Hmotnost gabionu se pohybovala mezi 36 až 56 librami, v závislosti na tom, z jak čerstvého materiálu byl vyroben.

Obr. 1: Postup vyplétání gabionu

Obr. 2: Postup vyplétání gabionu

Obr. 3: Postup vyplétání gabionu

Obr. 4: Přenášení gabionů

Gabiony používané brity u Sevastopolu byly vyráběny z pásové oceli. Jeden konec pásu byl připevněn ke kolíku zaraženému do země a poté střídavě proplétán mezi dalšími kolíky. Hotový gabion vážil cca 30 liber a spotřebovalo se na něj 200 stop pásové oceli. Tři muži byli schopni jej vyrobit během jedné hodiny. K výrobě Jonesova gabionu se používala galvanicky pokovená pásová ocel o šířce 3,25 palce a délce 6 stop a 5 palců. Pásy se předem oběma konci navzájem spojily zasunutím do připravených drážek. Dřevěné kolíky měly délku 3 stopy a průřez 1,5x 1,5 palce nebo 1,5 x 0,75 palce. Při výrobě gabionu se postupovalo tak, že jedna obruč se položila na zem a kolem ní se, střídavě zvenku a zevnitř, zarazilo 12 kolíků. Shora se nasunula další obruč. Důležité bylo, aby kolík, který se nacházel na vnější straně první obruče byl nyní vnitřní straně obruče druhé. Druhá obruč se poté zasunula do poloviny výšky gabionu. Třetí obruč se opět nasunula na horní konec gabionu. Hned poté se druhá obruč spustila na první. Takto se postupovalo až do úplného dokončení gabionu (obr. 5). Druhá obruč se ponechávala uprostřed výšky gabionu proto, aby udržela kolíky v potřebné vzdálenosti před nasunutím té následující.

Obr. 5: Postup výroby gabionů z pásové oceli K výrobě gabionu bylo potřeba dvou mužů. Zatímco jeden zatloukal kolíky, druhý spojoval ocelové pásy do obručí. Poté oba dva obruče zasouvali mezi kolíky. Usazování obručí tvralo cca 5 minut. Hotový gabion vážil 30 liber. Tylerův gabion z ocelového plechu měl průměr 2 stopy , výšku 3 stopy a vážil 26 liber. Plášť byl tvořen jedním kusem ocelového plechu o délce odpovídající obvodu kruhu o průměru 2 stopy a šířce 3 stopy. Na třech místech byl plášť gabionu připevněn drátem. Podle dobové příručky měli zvládnout jeho výrobu 2 muži během deseti minut. Gabiony kapitána P.G. L Smithse byly vyráběny z galvanicky pokovaného ocelového pletiva. Po naplnění byly dostatečně odolné a držely tvar. Jeho nevýhoda spočívala v tom, že plášť z pletiva byl až příliš lehký a i naplněný gabion bylo poměrně jednoduché převrátit. Po zakomponování do valu však byly dostatečně stabilní. Rozvinutá délka pletiva činila 6 stop a 3 palce. Po svinutí byl plášť spojen na šesti místech drátem. I přes všechny moderní vymoženosti byl za nejvhodnější k obkládání střílen považován klasický proutěný gabion. Nevýhoda ocelových gabionů spočívala v tom, že při jejich zásahu vznikaly ocelové střepiny, které mohly ohrozit obsluhy děl. Gabiony z ocelového pletiva, plechu nebo pásoviny se používaly především k obkládání v místech, která nebyla ohrožena přímou palbou. Nespornou výhodou těchto gabionů však byla jejich nízká hmotnost a krátký čas potřebný k jejich výrobě.

Autor: Ing. Vladimír Polášek Kontakt: vladimir.polasek@atlas.cz Web: www.polni-opevneni.websnadno.cz Použité prameny a literatura: Manual of field fortifications, military sketching and reconnaissance, London, 1871