Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií Katedra environmentálních studií

Environmentální problémy starověkých civilizací jako faktor jejich úpadku
(magisterská diplomová práce)

autorka: Gabriela Hájková vedoucí práce: doc. PhDr. Lubor Kysučan, Ph.D.

Brno 2013

……………………………………………… 1 .Prohlašuji. ţe jsem magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených zdrojů.

Poděkování… 2 .

“ Donald Worster 3 .„Základní je. že nemohou přemýšlet o dějinách bez znalosti jejich ekologických souvislostí. aby lidé pochopili.

přírodní podmínky Mezopotámie Egypt Řecko Řím Environmentální rozměr myšlení starověku Mezopotámie Egypt Řecko Řím Environmetnální problémy starověké reality a zhodnocení jejich přispění k celkovému úpadku konkrétní civilizace Mezopotámie Egypt Řecko Řím Reflexe tématu u vybraných environmentálních organizací a hnutí Závěr 4 .OBSAH Úvod Jak chápat environmentální dějiny Oblasti bádání: charakteristika jejich vývoje. krátký exkurz do historie.

v němţ se předmětem studia i metodologicky prolínají vědy o společnosti s vědami o přírodě.3 Na pozadí prvního Dne Země.6 První konference ESEH se konala v roce 2001 ve skotském St. Environmentální dějiny se pomalu rodily v druhé polovině 20. kterému slouţí jako jeden z moţných myšlenkových zdrojů. Konference jsou otevřeny prakticky všem vědeckým oborům či disciplínám. století především ve Spojených státech amerických.1 coţ není ţádným překvapením. se bude konat v Praze. se začalo několik historiků v USA pokoušet zabývat globální environmentální krizí z pohledu nového přístupu k dějinám. … Naopak tradiční historiografii se dějinný vývoj společnosti jeví spíše jako proces od horšího k lepšímu. kdyţ si uvědomíme. pokud svůj objekt výzkumu posuzují z hlediska vztahu přírody a člověka v čase. V Evropě ji v roce 1989 následovala Evropská asociace pro environmentální dějiny.4 V roce 1977 pak vznikla Americká společnost pro environmentální historii (American Society for Environmental History.„Environmentální dějiny vnímají dějiny společnosti v jednotě s dějinami přírody. Jeleček in Kolářová (2005). V tehdejší době to však nebylo úplně moţné. ţe seminář. kterým byly právě rodící se environmentální dějiny. tak geografy.“ Leoš Jeleček Jak chápat environmentální dějiny Environmentální dějiny se formují spíše jako transdisciplinární obor. historické vědomí americké společnosti má ještě v ţivé paměti rychlé přetváření a změnu relativně nenarušené divočiny. Leoš Jeleček. který působí na katedře sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. mluví dokonce o jednotě. kde jsme mohli změnu ţivotního prostředí a přírodní krajiny způsobenou lidskou činností vnímat svým způsobem kontinuálně od neolitu. který se v USA konal v roce 1970. krajinné ekology nebo pedology… Zároveň jsou samozřejmě blízko environmentalismu. ţe k ustavení Evropské asociace pro environmentální dějiny mohlo dojít v tehdejším Československu. významný průkopník envrionmentálních dějin u nás. 1 2 Jeleček (2007: 63) Tamtéţ.5 která se v roce 1999 přejmenovala na Evropskou společnost pro environmentální dějiny (European Society for Environmental History. na kterém se asociace ustavila. Andrews a druhá potom proběhla v září 2003 v Praze. 4 Worster in Kolářová (2005) 5 Pro český kontext není nezajímavé dodat. které se jeví spíše jako vývoj od lepšího k horšímu. ASEH).2 Envrironmentální dějiny mohou tedy zajímat jak historiky. kdyţ se uvaţovalo. ESEH). Kolářová (2005) 6 Kolářová (2005) 5 . ţe na rozdíl od Evropy. 3 Podle Leoše Jelečka můţe být vedle velké vědecké základny důleţitým důvodem pro připravenou půdu environmentální historii v USA i to. ţe se snaţí popisovat historii a proměny společnosti (lidstva) v souvislosti s historií a proměnami přírody.

Vols. století. R. 8 Potvrzuje to i fakt. „pak bychom už dávno museli žít bezmála v ideální společnosti“14. klimatologové. 1 344 s. Jeleček (2012: 76) 9 Jeleček (2007: 24) 10 Kolářová (2005) 11 V této souvislosti nás můţe napadnou jméno Miroslava Vaňka. 13 Kysučan (2010: 13) 14 Tamtéţ. geologové. Chromý. který svým výzkumem i publikační činností však spadá spíše do oblasti historické ekologie (či dějin ţivotního prostředí). ţe Ciceronův výrok Historia – Magistra vitae je v současném světě lţivý. Jeleček dokonce uvádí. tedy hlavním proudem v historii jako takové.) povaţována za významný publikační počin v rámci krátké existence environmentální historie.Zájem o environmentální souvislosti logicky stoupl aţ v době konce minulého století. C. ţe dle některých zdrojů jsou environmentální dějiny „main stream of history field“. druhý je pak naplánovaný na rok 2014 v Portugalsku. Brno: Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání. proč v rámci jednotlivých věd dochází k jejich reflexi.8 Otázkou je. 242 s.) Encyclopedia of World Environmental History. Více k rozdílu environmentální dějiny a historická ekologie viz Kolářová (2005). Průkopníci zdůrazňují jejich interdisciplinaritu a vidí v nich velký potenciál nastavit nový vědní rámec. co promění dosavadní převládající trendy v historické vědě. kteří věří v nový přístup k a v historii právě přes environmentální dějiny tu však je. V České republice se environmentálním dějinám zatím věnují hlavně historičtí geografové. L. ţe se kaţdoročně na začátku nového 7 Lidská populace se během sto let zčtyřnásobila. Lubor Kysučan v prologu své knihy Oni a my – dvanáct neodbytných otázek mezi antikou a postmodernou12 konstatuje.. které vedly k neochotě dále se podílet na socialistickém reţimu a důvěřovat mu. S. Environmentální dějiny jsou zkrátka novým fenoménem. 2010. část lidstva začala spotřebovávat přibliţně patnáctkrát více energie neţ jejich příbuzní před sto lety apod.13 Pokud by byl výrok o historii jako učitelce ţivota pravdivý. MERCHANT. ISBN 978-80-904807-0-4. ISBN 0-415-93732-9. Jančák. ţe první světový kongres jim věnovaný se konal v dánské Kodani „teprve“ v roce 2009. Oni a my.9 coţ se ale jeví více jako přání otce myšlenky. či jakýsi pokus o holistické pojetí dějin lidstva a přírody. J. 12 KYSUČAN. let 20. které cílí především na negativní ekologické důsledky působení člověka na přírodu. aby demonstroval důvody lidí v Československu doby 80. New York: Routledge. 6 . McNEIL. 1–3. Dvanáct neodbytnách otázek mezi antikou a postmodernou.7 I to je důvod. Jimi se Vaněk zabývá proto. došlo k rozhýbání ohromného mnoţství energie ve formě fosilních paliv. krajinní ekologové a geobotanici. 2003.10 Historiků v této řadě mnoho není. (Eds. McNeill in Stejskal (2003: ) Těmito a podobnými souvislostmi a jejich reflexí se zabývá kniha Johna McNeilla Něco nového pod Sluncem (v anglickém originále). Podle jeho slov dnes v historii hledáme více útěchu neţ poučení. která je společně s třídílnou encyklopedií environmentálních dějin (KRECH. zda se rodí „pouze“ nová vědní disciplína..11 Jakoby v rámci podmínek české historiografie nebyly environmentální dějiny příliš reflektovány. Proud badatelů. Moţná ale právě proto. kdy po ohlédnutí se zhruba o sto let zpátky začaly být více a více zřejmé souvislosti mezi chováním lidí a dopady na ţivotní prostředí.

kdyţ popisují a komentují paralely tehdy a dnes. V případě slova „Mezopotámie“ pak většině z nás naskočí další dvě (řecká) slova – „mesos“ a „potamos“.“ Worster (1984: 5) 16 Souček (1995: 6) 17 Souček (1995: 21) 7 . V tomto období se vytvořily struktury. přechod či počátek nového dějinného období – starověku. Environmentální historie by v tomto případě mohla být vskutku první v řadě. tisíciletí př.17 15 „Environmentální historie nás nabádá. na Cicerona jistě ne náhodou navazuje a více zdůrazňuje skrytý význam výroku odkazující na princip předběţné opatrnosti. Historici. na válečné záleţitosti a vpády „horských“ či „pouštních“ nepřátel.“15 V oblastech Předního východu. ţe i ona je inspiruje k tomu to ponaučení skrz jejich práci. co by to mohlo znamenat pro budoucnost. a já doufám. tisíciletí našeho letopočtu. hledat. aţ do poloviny 1. jsem se dala na studium historie. Kr. na které i v současnosti navazujeme – městská civilizace. politická organizace států spojená se vznikem písma a s rozvojem administrativy. kdy nám například typicky v případě slovního spojení „Bílá hora“ vytane na mysli letopočet 1620. tuto větu samozřejmě znají.16 Mezopotámie Naučená historická data (a v lepším případě i dílčí souvislosti) jsou někdy podobné Pavlovu reflexu či procesu tvorby asociace podle současnosti. pokud neodkazuje. který je historiky chápán jako jakýsi milník. ve které se během starověku vyrojilo mnoţství městských států. a nejen oni. zákonodárství či vojenství.školního roku tato věta objevovala na tabuli v hodinách dějepisu. Jeho datace se nejčastější klade do doby 4. Dána dohromady a přeloţena jako „uprostřed řek“. Americký profesor Donald Worster. kdyţ říká: „Environmental history makes us more aware of the outcome of our past decisions and encourages reflection of what we might to do in the future. Takových. které během své existence dosáhly výrazného rozkvětu a jejichţ konec je často s otazníkem. Je to především tento přechod. v Indii a v Číně. které svým způsobem usnadňovala otevřenost mezopotamské krajiny. čili „meziříčí“. jeden ze zakladatelů oboru. a ve Středomoří vyústil pravěký vývoj ve vznik nejstarších civilizací a států. abychom byli více obezřetní k výsledkům našich minulých rozhodnutí a povzbuzuje nás k reflexi toho. odkazují na podobu krajiny a druhotně i přírodních podmínek dané oblasti. jak tomu často bývá.

Jde o hlínu a rákos od břehů Eufratu a Tigridu. Ur. kdy všechna sumerská města ovládl Sargon a poloţil základ nejstarší mezopotamské říši. tisíciletí př. století př.22 Ta však neměla dlouhého trvání – zanikla kolem roku 2 200 především kvůli nájezdům Gutejců. Nippur. Řemeslníci a zemědělci pracovali především pro chrám či palác a zboţí bylo centrálně distribuováno. 18 19 Ne nedůleţité obchodní spojení představovaly obě mezopotamské řeky – Eufrat a Tigris.20 Hlína slouţila za přední stavební materiál a rákos pro tvorbu mnoţství uţitných věcí.18 První zemědělci do Mezopotámie přišli na počátku 6.19 V souvislosti s Mezopotámií se mluví o dvou důleţitých surovinách. kovy nebo dřevo. které jí zaručovaly zemědělskou úrodnost.Přírodní podmínky Panuje shoda. 8 . Kr. A v tuto chvíli podle literatury nastává boj všech proti všem a vládcové jeden za druhým se hroutí pod tíhou silnějšího. co v této oblasti chybělo. Kr. Na jedné straně museli vytvářet systémy zavlaţovacích kanálů a vodních nádrţí. na druhé straně vysoušet baţiny a mokřady. které byly zase závislé na dostatku lidských zdrojů a lidské kooperace a daly tak základ vzniku tehdejším společnostem měst a posléze městských států. ţe Mezopotámie se stala jednou z kolébek civilizací díky své geografické lokalizaci a přírodním podmínkám. byl chrám. ţe drobný obchod v Mezopotámii příliš nekvetl. Souček (1995: 26) 22 Podle hlavního města pojmenovaná jako akkadská.) theokratické zřízení. kde mezi nejvýznamnější patřily Kiš. Kr. Všichni lidé byli podřízeni bohu a stejně jako celé území byli pokládáni za jeho majetek. Umma. ale i společenského a politického ţivota města. bylo v době sumerské (asi 3. tisíciletí aţ 24. Starostí nejvýše postavených představitelů společnosti (kněţích a úředníků) bylo plánovat budování závlahových a odvodňovacích kanálů a dohlíţet na fungující obchodování. Uruk a Lagaš. Souček (1995: 21 – 22) 20 Souček (1995: 26) 21 Zajímavé je podotknout. kteří ovládli velkou část jiţní Mezopotámie. a začali vyuţívat a kultivovat oblasti s úrodnými naplaveninami obou řek. To. Aţ později (především v Asýrii a Babylónii) vzrostl význam dálkového obchodu. které byly tedy obchodovány. Centrem náboţenského. Tyto aktivity potřebovaly vcelku náročné práce. Theokratické uspořádání se změnilo zhruba kolem roku 2 340 př. konkrétně na jihu. které mezopotamští hojně prakticky vyuţívali..21 Formy vlády V Mezopotámii. byly suroviny jako kámen.

Byla jim svěřena královská půda. vojákům apod. dosahovali velkých výnosů právě díky regulačnímu systému vody a úhorovému hospodářství. Egypt Podobně jako v případě Mezopotámie byla řeka určujícím činitelem charakteru Egypta. kteří byli původně přivezeni z dobytých území. Šťastný.Po několika staletích vstupuje do popředí babylonská říše (asi v letech 1 900 aţ 1 600 př. Pro náš úhel pohledu je snad zajímavý ten fakt. ţe největším pozemkovým vlastníkem byl král té které oblasti. mohli mít vlastní majetek a – platili daně.) a na severu Mezopotámie se zhruba ve stejné době rozvíjí říše asyrská.24 Většina z nich byla zemědělci a řemeslníky. U obou z nich se jako příčina konce podle pramenů hmotné i literární povahy uvádí dobytí nepřítelem. uţ od dob Sumeru. Kr. Zemědělci. a dbát na údrţbu zavlaţovacího zařízení. pastvu ovcí. Obyvatelé Většinu obyvatel mezopotamských států tvořili lidé. kteří společně roku 612 dobyli hlavní město Novoasyrské říše. Souček (1995: 25) 9 . Často jimi byli drobní rolníci. V případě Asýrie byli v Mezopotámii i takoví „nájemci“ půdy.). částečně i vepřů a hovězího dobytka. koz. a můţe ji tudíţ rozdávat svým loajálním poddaným (úředníkům. Z této doby máme doloţeno i skupinové vlastnictví pozemků vlastněné občinou. První z nich zanikla na nájezdy Chetitů. Byly to hlavně záplavy. V prvním případě šlo o Médy a Babylóňany. Se zemědělstvím se v Egyptě začalo později neţ v Mezopotámii a to v severní oblasti (tzv.23 Obě říše měly pokračování ve svých mladších „reinkarnacích“ v podobě Novoasyrské (911 – 612 př. kterým bylo Ninive. na kterých záviselo tamější zemědělství a osud obyvatel a které kaţdoročně přinášely základ egyptského bohatství – nilské bahno. V případě Novobabylónské říše to byli roku 539 Peršané v čele s králem Kýrem. kteří samozřejmě museli odvádět králi daň. Horní Egypt na jihu byl z počátku oblastí kočovných pastevců a lovců. Kr. druhá na oslabení díky kmenu Churritů. kteří byli v nějaké formě závislí na panovníkovi nebo na chrámu.) a Novobabylónské (626 – 539 př.) říše. Po jeho ovládnutí vládci 23 24 Z části byla poté vystřídána říší Mitanni. ţe půdu má. Dolní Egypt). Přírodní podmínky umoţňovaly dobré zahradnictví a sadařství. Kr. Souček (1995: 25) 25 V tomto případě šlo o trávopolní systém s úhorem. nechával tímto způsobem svou zemi vzkvétat… Kromě krále byli v Mezopotámii i jiní majitelé půdy.25 Pěstovali především ječmen a pšenici (především špaldu).

století př. 31 Alexander Makedonský nastoupil na egyptský trůn r. řemeslech i obchodu. dynastie. Hyksósové s egyptskou kulturou spíše splynuli a díky stabilitě. Právě z této doby pocházejí nejznámější egyptské památky – pyramidy v Gíze faraonů Chufua.31 Charakteristická je (opět) střídáním dynastií tentokrát především neegyptského původu. 28 tzv. 10 . kteří dokázali zemi zase „postavit na nohy“ i tím. Výborně dokázali také reagovat na situaci po povstání. Kř. století př. (1365 – 1347). Kr. století př. začala počátkem 11. Stará říše (asi 2 650 – 2 150 př. ze kterých vyšla další vládnoucí dynastie. která se rozdrolila mezi správce jednotlivých částí28 Egypta. celkem 31. ale nastal chaos doprovázený hladomorem. přechodná období Podoba s Mezopotámií je v Egyptě i v případě historického vývoje.30 Třetí přechodné období a Pozdní doba. tisíciletí do počátku 18. Střídání dynastií. byli kněţí opírající se o chrámy a jejich pozemkový majetek. dobyli. Určitou stabilitu přinesla aţ vláda sajské dynastie (především v 6. Slibný rozmach doby sajské dynastie ukončili Peršané. První přechodné období charakterizuje ztráta centrální moci panovníka. ţe budovali nová odvodňovací a závlahová zařízení. vnímaná jako závěrečná fáze vývoje egyptského státu. Kr. kdyţ v čele s králem Kambýsésem Egypt v roce 525 př. dynastie vzdorovat vpádům kočovných Hyksósů ze syropalestinské oblasti. a trvala aţ do doby Alexandra Makedonského. kteří se dostali do popředí. Egyptologové dělí jeho dějiny podle dynastií26. kdyţ nahradili dědičné správce nomů oddanými úředníky z niţších vrstev.). Kr. Úrodná zemědělská půda byla omezena asi na 20 km široký pruh kolem koryta Nilu. Kr. které seskupují do delších časových úseků velkých říší – Staré27. 1 080 př. Kr. I to byl impuls k provedení náboţenské reformy Amenhotepa IV. mohla začít éra Nové říše. Kr. Kr. 1551 do r. To vyústilo v hospodářskou krizi a následnou vzpouru chudých v Dolním Egyptě. Střední a Nové říše – a do období úpadků.) je první vrchol politické moci i kulturního rozkvětu v Egyptě. a Egypt v této době dosáhl největšího územního rozsahu. Těmi. který ţil v polovině 3. jehoţ sluţebníkem byl právě faraon. stolení př.Dolního Egypta se začalo hospodařit i tam. dynastie. která znamenala opět rozkvět v zemědělství. nomů 29 Období Střední říše se datuje od konce 3. 332 př. Do období Nové říše spadá i dynastie Ramessovců. Rachefa a Mankaureho ze 4. Souček (1995: 34) 30 Datace Nové říše se uvádí od r. kterou nastavili. Ty znamenají právě jakási intermezza mezi těmito vzkvétajícími a úspěšnými údobími. ve kterém hráli prim Řekové. Chudí vystřídali bohaté. která nastolila kult nového boha slunečního kotouče Atona.. 26 27 Dynastií známe díky egyptskému historikovi Manethovi. v pořadí 11.29 Jako hlavní příčina druhého přechodného období se v literatuře uvádí především neschopnost posledních panovníků z 12. I díky tomu se v Horním Egyptě upevnilo postavení panovníků. Byli to především panovníci 12.

Naopak pokud ve společnosti panují neshody. Jeví se.Čtenář si jistě povšiml. ţe dědictví antiky spolu s tradicí křesťanství jsou dva hlavní pilíře. s hospodařením s přírodními zdroji – konkrétně s vyuţitím a redistribucí vody z Nilu a s následným obhospodařováním půdy a získanými výnosů. Takovým zdrojem bylo v případě Egypta bahno z Nilu a v Mezopotámii voda Eufratu a Tigridu. chaos a bojůvky.) Často se dočítáme. který determinuje veškerou realitu oblasti. stát či civilizace fungovat. agronomickým managementem. ţe vzestupy a pády v případě Egypta jdou ruku v ruce s. protoţe nepokoje se prohlubují. umíme zdroj „opanovat“ a náleţitě ho vyuţít. Velmi jednoduše řečeno – pokud jsme stabilní. na kterých stojí evropská civilizace. není často dávána do širší environmentální souvislosti.33 32 Tedy to. řekněme. ţe problémy se zdroji nastávaly ve spojitosti se stavem a chováním ve společnosti. (Pokud jde o tak zásadní zdroj. 33 Souček (1995: 7) 11 . A společnost tím ještě více trpí. ţe potřebujeme přírodní zdroje a moudré zacházení s nimi. logicky upadá i schopnost starat se o zdroje a vyuţívat je. I kdyţ je tato linka čitelná32. abychom mohli jako společnost.

CHROMÝ. S. MERCHANT.klaudyan. 184 s. 2012/11/1]. R. 1995. [cit. 75 – 78. Praha: Academia 2008. KOLÁŘOVÁ. č.klaudyan. McNEIL. C. [cit. s. L. V.cz/enviwikidata/hk/Environmentalni_dejiny. 1. P.. geografie a historické geografie: environmentální dějiny a výzkum změn land use Česka v 19. 63 – 74.POUŢITÁ LITERATURA: DIAMOND. Co jsou a kde se vzaly environmentální dějiny.cz/.. L. ISBN 978-80-9048070-4. Praha: Práce. JELEČEK. Dostupné na World Wide Web: http://www. J. Dostupné na World Wide Web: http://www. L. Environmentalizace vědy. New York: Routledge. s. 2012. a 20. 4. Klaudyán: internetový časopis pro historickou geografii a environmentální dějiny. Zpráva o výroční konferenci American Society for Environmental History. (Eds. L. 20 – 28. 8 – 9. Ekolist 10/2003. KRECH.) Encyclopedia of World Environmental History. 1. 2012/11/1]. mezinárodní konferencí ESEH v Praze v roce 2003 a environmentální dějiny v Česku.cz/. Klaudyán: internetový časopis pro historickou geografii a environmentální dějiny. roč. 2012/11/1]. KYSUČAN. Dostupné na World Wide Web: http://www. Phoenix. Vols.cz/. 2007. č. Klaudyán: internetový časopis pro historickou geografii a environmentální dějiny. Brno: Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání. H. JELEČEK. Proč společnosti zanikají a přežívají. ISBN 0-415-93732-9. J. Kolaps. Ohlédnutí za 2. JELEČEK. Rozhovor Jana Stejskala.klaudyan. Dvanáct neodbytnách otázek mezi antikou a postmodernou. č. 1 344 s. 2003. 2007. s. 2012/11/1].cuni. J. století. Dostupné na World Wide Web: http://www. 2005 [cit. 1. 1–3. duben 2011.czp. roč. 242 s. 4. AZ. 2010. Dějiny pravěku a starověku. SOUČEK. JANČÁK. [cit. 12 . McNeill: Epocha fosilních paliv nemá v historii obdoby. Oni a my.. roč. John R.

č. [cit. 2013/2/3].com/overview/what-is-ecocide/ 13 . HIGGINS.WORSTER. 53. 1–19. roč. 1. History as Natural History: An Essay on Theory and Method. What is Ecocide. s. Dostupné na World Wide Web: http://eradicatingecocide. P. D. Pacific Historical Review. 1984.