You are on page 1of 150

1

zd se mi, e je nejvy as zeptat se, co e nm to


vlastn Kristus pinesl za poselstv. Je opravdu tak
patn? Anebo jsme je spe dosud nepochopili, pevzali
jsme z nj nkolik pedpis a modliteb, kter jsme
naroubovali na msk prvn systm a kme tomu
kesansk civilizace? Civilizace blho mue, kterou vy
vme do zbytku svta, nejlpe pod znakou Shell,
Coca-cola, Renault nebo Semtex. A divme se
(Z pedmluvy)

JOZEF PORUBAN SJ se narodil 24. 6. 1925 jako pt


dt v chud rolnick rodin v ipkov, okr. Topolany.
Jako 17ti-let vstoupil do novicitu Societatis Jesu v
Ruomberku. Po maturit r. 1946 zaal filozofick studia v
Brn a dokonil je v Dne n. Labem. R. 1949 zaal v
Trnav teologii, ale u v r. 1950 byl jako vichni slovent
jezuit internovan v sousteovacm kltee v Ja sov a
potom v Podolinci.
Zatmco jeho star bratr tefan (nar. 1919). tak jezuita,
vystudoval na Gregorinsk univerzit v m v r. 1946
tam byl vysvcen na knze zskal doktort biblickch vd a
vnoval se vdeck prci (krom jin ho peloil Nov
zkon do sloventiny), byl Jozef povoln do PTP, kde
pracoval jako stavebn dlnk a hornik. Bhem sluby u
PTP byl 24.12.1950 tajn vysvcen na knze.
Na konci r. 1953 byly tvary PTP rozputny a on
nastoupil jako stavebn dlnk v Hydrostavu, pozdji
pracoval v kamenolomu. Poslednch patnct let ve vrob
byl soukromm rolnkem na malm hospodstv svch
rodi.
I v tto dob se ovem vnoval pastoraci, pedevm
mezi mlde a mnoho lid (tak z ech a Moravy) zskalo
3

potky sv duchovn formace na jeho exercicich,


konanch v prosted krsnch slovenskch hor.
Zatkem r. 1971 zskal sttn souhlas a nastoupil do
duchovn sprvy v Povask Bystrici. Od r. 1990 je
modertorem duchovnch cvien v Exercinm dom
Societatis Jesu v Pieanech.
Od potku eholnho ivota bylo jeho mylen
formovno duchovnm cvienmi sv. Ignce z Loyoly. Tato
cvien hlavn dky studiu teologie Emila Mercha SJ
(Theologie du Corps mystique) a vesmrn vize Theilarda de
Chardin (Lidstvo a vesmr) nabvaj v jeho pojet stle
novou a sv tv.
V tomto duchu jsou psny vechny jeho prce, kter
zatm existuji vtinou pouze v samizdatovm vydn.
Tiskem vyla Apokalypsa a Mylienky na kad de
(Trnava. Dobr kniha 1991. esky Praha. Scriptum 1992).
Pipravuje se Tajomn mu z inho svta,
Evanielium, lovk, vesmr a cyklus mylenek na biblick
tmata Ma srdce chpav.

Jozef Poruban SJ

Svdectv
pravd
Meditace nad Psmem

Zvon, esk katolick nakladatelstv Praha 1993


5

eholn schvlen udlil


v Bratislav dne 27. bezna 1992
Emil Vni, provincil SJ

Jozef Poruban SJ, 1993


Translation Markta a Vladimr Koronthly, 1993
Zvon, esk katolick nakladatelstv
a vydavatelstv, spol. s r. o., Praha, 1993
ISBN 80-7113-075-3
6

PEDMLUVA
Je tomu j tm dva tisce let od chvle, kdy Je
Kristus pinesl do naeho svta sv poselstv lsky k Bohu i
k lidem. Ji pes tisc let se Evropa chlub kesanskou
civilizac. Ji vce ne pt set let se nejdve stedn Evropa,
pak cel kontinent a nakonec i cel planeta zmt ve vru
boj, neklidu a krveprolit ve jmnu tto kesansk
civilizace. Ji pes dv st let se vzdlan tohoto svta sna
zjistit, zda Bh existuje, anebo pmo jeho existenci popt,
piem se odvolvaj na tradice evropsk vzdlanosti,
pochzejc z pvodn crkevnho kolstv. V tomto stolet se
svt dvakrte otsl ve svch zkladech; ob tyto vlky mly
svj pvod v srdci Evropy, plnm katedrl a poutnch mst.
Dezinformace, nejistota, nsil, honba za majetkem, drogy,
duevn bda
Zd se mi, e je nejvy as zeptat se, co e nm to
vlastn Kristus pinesl za poselstv. Je opravdu tak patn?
Anebo jsme je spe dosud nepochopili, pevzali jsme z nj
nkolik pedpis a modliteb, kter jsme naroubovali na
msk prvn systm a kme tomu kesansk civilizace?
Civilizace blho mue, kterou vyvme do zbytku svta,
nejlpe pod znakou Shell, Coca-cola, Renault nebo Semtex.
A divme se
P. Jozef Poruban SJ si tuto otzku po pravm obsahu
Kristova poselstv klade ji tm 40 let, v nich dv
exercicie. Po celou tuto dobu se zaml nad uenm bible,
nad uenm crkve, nad tisci otzek, kter mu byly poloeny
a na kter musel odpovdat. Jeho vahy vychzej ze svta
modlitby, ale i z mylenek takovch myslitel jako byl sv.
Ignc z Loyoly i Pierre Teilhard de Chardin. Vsledkem
jeho vah, snad tisckrt cizelovanch pmo na mst, kde
odeznly bhem duchovnch cvien, je tento soubor
meditac nad bibl, nazvan Svdectv pravd. Dnes se
setkvme s jeho prvn st; bude-li to Bo vle, vyjdou
postupn v nkolika svazcch vechny vahy. Nejsou ureny
7

k peten za jeden veer, spe k meditaci, proto se tam


nkter vci vracej vckrt. A to nejduleitj:
Nen tam nic, co bychom dosud neznali. Vechno to, co
si zde peteme, ji dva tisce let crkev hls a my jsme
mli monost to slyet. Jen jsme si toho njak nepovimli.
Te tedy mme pleitost.
Vladimr Koronthly 1991

J jsem se proto narodil a proto jsem piel na svt,


abych vydal svdectv o pravd. Kad, kdo je z pravdy,
sly mj hlas.
Pilt mu ekl: Co je pravda?
Po Piltovi to a dodnes opakuj jeden po druhm
vichni, kdo nepijmaj Kristovo svdectv:
Co je pravda? Existuje vbec njak pravda?
St si pitom mohou uvdomit, e to, co kaj, je tot,
co ekl Kristus: Kdo nesly jeho, Jee Krista, neme o
pravd o cel pravd lovka skuten nic vdt.
Logicky nm tedy zbvaj pouze dv monosti: zci se
pravdy anebo poslouchat Jee.

CELOU DLKOU ASU


Od prvopotku
po narozen Jee Krista

10

OD PRVOPOTKU VEHO ASU


Z hlubin minulosti
Budeme se spolen zamlet nad velkmi udlostmi
dvn minulosti tak, jak se v n pipravovalo tajemstv
Kristova narozen. Pokusme se pi tom vychzet z takovch
hlubin, do jakch jsme schopni vbec dohldnout.
Po dobu m ppravy na knstv jsem ml jednoho
ptele. Jmenoval se Tom Nunk a byl to id. Stal se vak
kesanem a chtl se poslze rovn stt knzem. Bhem
jednoho rozhovoru ekl:
V, to je ti zvltn, ns idy mlokdo pochop. My
skuten nemme obdobu mezi jinmi nrody. Svou
vjimenost nosme v sob vc, ne by si kdo mohl myslet.
Je snad na svt nrod (lhostejno zda z tch nejstarch nebo
nejmladch), kter me hovoit o svm jedinm praotci, z
nho povstal? Zn snad nkdo prvnho eka, prvnho
mana, prvnho Francouze, prvnho Slovana? My vme
pesn, jak se jmenoval n praotec. Mluv-li nrody o
svch praotcch, kad v, e jsou to jenom bajky. My vak
doopravdy vme, z koho pochz n nrod a reln a pesn
sledujeme od nj svou historii a ke dneku. Po tiscilet
jsme zde jako dospl nrod, kter ml a m svj jasn
svtov nzor, sv nrodn povdom. Nejednou se mi to
jev tak, jako bychom byli dosplm moudrm muem,
kter se st nech pouovat od njakho mladka, jen
jet vbec nebyl na svt, kdy my u jsme dvno pronikali
velk tajemstv ivota.
Nejpozoruhodnj na tom je, e nae mnohatiscilet
nepetrit ivotnost neplyne z vhodnch zempisnch
podmnek ani z obzvltn brann moci nroda. Tento nrod
peil i v situaci, kdy byl rozbit a rozpren po celm
svt, kdy neexistovalo jedin msto, kter by mohl nazvat
svm. Po tiscilet il z jedinho vkiku, kter zaznv
celou histori: Sly. Izraeli, Hospodin je n Bh, Hospodin
11

jedin! (Dt 6, 4) Po tiscilet m tuto svou vru sepsanou v


knize, kterou nazv Knihou knih bibl.
Bible je na penosnou vlast, pravil dle mj
idovsk ptel. Kdy m id v rukou bibli, ct se doma, a
je kdekoli ve svt. Jeho praotcov mu v n vyprvj
tajemstv historie vlastnho nroda, ale i kroniku celho
lidskho rodu od prvopotku, od prvnho lovka, kter se
objevil na zemi. Ba jet vce, zmiuj se i o tom, jak se
formoval vesmr. Nedivte se tedy, e se s touto knihou ct
vude doma. Vude v prostoru i v ase. To opravdu nelze s
nim srovnvat. Je skuten tk zci se takov
vjimenosti.
Nae peit a n ivot nejsou dny vhodnmi
mezinrodnmi smlouvami a dohodami, ale smlouvou s
Bohem, se skutenm Bohem. Ani moudrost na bible nen
opena o vdeck vzkumy, ale prv o tuto smlouvu. A to
jsou asn vci. Myslm, e u nae vlastn existence je
dkazem na pravdy.
To bylo na zatku poslednho vlenho roku 1945 a
mj ptel id dobe vdl, e, stejn jako ostatn
soukmenovce, ani jeho nemine koncentrk. Jednoho veera
ekl: Ztra rno urit pijdou. Neel spt, el do kaple,
celou noc prokleel ped svatostnkem. Rno vyel s
smvem na tvi se slovy: Tto noci jsem nabdl svj
ivot za svj idovsk nrod. Tho dne pilo pro nj
gestapo. Zahynul v koncentranm tboe.
Pedasn tragick smrt dodala jeho slovm
mimodnou vnost. A dosud na n rd a asto myslvm.
Na vjimenost tohoto podivnho nroda, na jeho
penosnou vlast a na jeho vru v jednoho Boha, na n to
vechno stlo a stoj.
Ta vra je vak i moj vrou.
Chtl bych s vmi listovat v bibli, do n je vepsan, a
sledovat vechno od prvopotku. A srovnvat to s tm, co
v, co k a co si mysl soudob modern lovk. Jsem
pesvden, e zprvy a vzpomnky starch Hebrejcu maj
12

co ci a mohou vnst mnoho svtla i do naeho modernho


mylen. Snad v nich nalezneme i vlastn hlubok
sebevdom. I kdy nejsme potomky idovskch praotc,
urit jsme potomky jejich poselstv a urit nm nle
jejich penosn vlast bible. A to je co ci. Opravdu nejsme
bez minulosti.
V nedohledn hlubin tiscilet si dvn Hebreov z
generace na generaci pedvali zprvu o jedinm Bohu a o
jeho stvoen. O tomt Bohu, v nj i j vm, o tomt
stvoen, z nj jsem i j vzeel. Vechno se to stv jet
zajmavjm tm, e z hlubiny minulosti vystupujc
tajemstv idovskho nroda jednoznan m k narozen
Jee Krista a nakonec ke dni jeho konenho pchodu na
konci vk.
Jsme v tom tedy ponoeni cel a nedovedu si pedstavit,
e by ns to mohlo nezajmat.
Zprva o stvoen
Bylo to piblin ped tymi tisciletmi. Zpadn
kultury jet neexistovaly, leda by se eck pomalu zanala
probouzet. U ns jet nelze vbec o njak kultue mluvit.
Na Stednm Vchod, na zem tzv. rodnho
plmsce tomu vak bylo jinak. Setkalo se tam souasn
nkolik vysplch kultur tak vysplch, e se tomu
nepestvme divit.
Tehdy v tto zempisn oblasti il jeden vcemn
bezvznamn nrod. Vyznaoval se pouze tm, e
tvrdohlav a nestupn vil v jednoho Boha. Jeho Bh byl
na rozdl od jinch bostev neviditelnm, istm
duchem a jedinm stvoitelem vech vc. Z tohoto rodu
pochzel mu, jen se jmenoval Abrahm.
Jednoho dne, nebo snad jedn noci slyel podivn hlas:
Odejdi ze sv zem, ze svho rodit a z domu svho otce do
zem, kterou ti uku. Uinm t velkm nrodem (Gn 12, 12).
13

Abrahm uinil, jak mu ekl Hospodin.


Dlouho, velmi dlouho putoval i se svmi stdy. Dnes si
to ani nedovedeme pedstavit, ale tehdy to nebylo nikterak
neobvykl. Zem ani zdaleka nebyla tak zalidnna a bylo
snadn honit stda z kraje do kraje za lep pastvou. Pastevci
to tak dlali pravideln. Nezpsobilo tedy dn obzvltn
rozruch, kdy jednoho dne Abrahm sebral sv lidi a pravil:
Jdeme!
Jejich pou vak trvala dle, ne pedpokldali.
Mnohokrt bourali, peneli a opt stavli sv stany i
ohrady pro dobytek, a kdy si veer sedli k tborovmu
ohni, vzpomnali a vzpomnali.
len francouzsk akademie Daniel Rops m za to, e
prv zde, u tchto tborovch oh si generace pedvaly
vzpomnky otc a praotc na vci, kter se udly od stvoen
svta. Zde se mohly formovat i biblick zprvy o stvoen.
Tyto zprvy ji mnohokrt vyprvli otcov svm
synm a vnukm a ti zase svm synm a vnukm, take je
patrn znali zpamti. Snad je mli i napsan, to by vak bylo
muselo bt psmem, vyrytm do cihel, a takov cihlov
knihovna by se penela jen velmi obtn. Nauili se to
tedy vechno zpamti a recitovali to jako bse. Prvn
kapitoly bible maj opravdu tento literrn charakter. A byly
to prazvltn zprvy, kter jim zanechali jejich dvn
pedkov o tom, jak byl stvoen vesmr, jak lovk, jak
pilo na svt netst. Vypravovali to, jako kdy si generace
pedvaj rodinnou kroniku. Tehdy se urit vichni ctili
bt dtmi Adama a Evy, i tch dlouhch vk, v nich se
rodili a zanikali jejich pedkov. Jako na etzu se v t knize
pesn napojoval lnek za lnkem a posledn byl
Abrahm, jeho povolal Bh, aby se stal otcem velkho
nroda, a jen tam sedl s nimi.
Docela iv si dovedu pedstavit sebevdom a hrdost
tohoto rodu. Nestv se slavnm a te. Slavnm jej in ji
ta rodov kronika lidstva, kterou on zde zpv i recituje.

14

Na tomto mst bych se chtl ponkud zastavit a


poukzat na charakter toho, co se tam recitovalo. Sepsno to
bylo a mnohem pozdji, nkdy potkem prvnho nebo
koncem druhho tiscilet ped Kristem. Pisatel patrn
zachoval obsah i rytmus, take kdy to teme, jet i dnes
mme dojem, jako kdybychom slyeli sborov refrn za
kadm dnem stvoen: A vidl Bh, e je to dobr.
Musme to mt na pamti, chceme-li hovoit o pravdivosti
tohoto odkazu.
Ji samotn skutenost, e se toti zan ne od prvnho
lovka, ale od vzniku vesmru, vede k nzoru, e tito lid
byli v njakm kontaktu s Bohem, kter jedin jim to mohl
zjevit.
Patrn si nebudete pamatovat na ostr polemiky o tom,
zda a jak lze slouit biblickou zprvu o stvoen svta za 6
dn s evolunm nzorem vdy, podle n toto trvalo dlouh
miliardy let.
Dnes mi tem problm pipad malichern a naivn. Mm
za to, e tm starm Hebrejcm ani tak nezleelo na tom, v
jakm poad a v jakch etapch se stvoen uskutenilo,
jako spe na tom, jak to bude mt rytmus, jak se to bude
recitovat, aby se to dobe pamatovalo.
Pesto se ale nikterak pespli nevzdlili od evolunho
du, jak se tento jev naemu modernmu zpsobu mylen.
Povimnte si jen postupu uvedenho v bibli:
Beztvar hmota svtlo.
Svtlo tma.
Voda voda na planet, vodn pry nad planetou. ivot.
Rostliny ve vod, rostliny na zemi. Slunce a msc.
ivoin e ve vod ivoin e na zemi. lovk.
Takovou npadnou podobnost pece nelze nevidt.
Objevuj-li se pesto njak neshody (tak nap. o slunci
se mluv pozdji ne o svtle), snadno je meme pist na
vrub bsnickmu ztvrnn podvan zprvy. Ostatn vd
se nyn jev jako pravdpodobn, e nejprve se objevily

15

fotony a teprve pozdji koncentrovan zdroje svtla


Slunce apod.
Mimo to si ani vda neme nrokovat absolutn jistotu
svho nzoru, ani ona jet neekla sv posledn slovo. Vda
budoucnosti bude jet mnoh objevovat a v mnohm bude
korigovat nzory soudob vdy. Bylo tak tomu pece
vdycky.
V kadm ppad ns ale mus ohromit, e ti nkdej
pastevci, kte nemohli mt ani nejmenho tuen o naich
astronomickch vdeckch poznatcch, zpvaj u svch
tborovch oh o takovch vcech, ke kterm se vda
dopracovala a s nkolikatisciletm zpodnm. Tko si
lze pedstavit, jak by na to mohli pijt bez njakho
mylenkovho kontaktu se Stvoitelem. Zejmna pokud jde
o tu skutenost, e svt vyel z jeho rukou.
A mm za to, e prv toto je prav zkladn pravda
zjeven: N svt m svho stvoitele Boha.
Jak se toto stvoen uskutenilo, to si me vda
objevovat a do skonn svta. A je nutn, aby to objevovala
to ns pece neme nezajmat. Jsou vak vci, kter
nememe poznat, kter pesahuj rozsah naeho chpn.
Ty nm mohly bt pouze zjeveny a my je musme pijmout,
nechceme-li ovem mt v jejich prostorch beznadjnou,
neproniknutelnou tmu.
V prvn ad jde tedy o tajemstv, e tento n svt byl
stvoen. e se nejedn o njak przdn mechanismus,
zen zkony, kter nikdo nedal a kter psob bez lsky,
bez rozumu, bez citu, ale e v pozad celho naeho
vesmrnho dn je tajemstv moudrosti a lsky.
Prostednictvm jakch obraz a v jakm rytmu se to po
veerech recitovalo v Abrahmov tboe, to snad nebude
a tak dleit.
Tmto zpsobem bude zapoteb si to uvdomit.
Biblick zprva o potku naeho svta prav, e tento
svt nen produktem zhadnch vvojovch zkon bez
zkonodrce (kter by byly ostatn pro ns vtm
16

tajemstvm ne Bh), ale e pochz z dobrch rukou


milujcho Stvoitele.
Byl to opravdu podivn rod, jen si tak peliv pedval
tuto pvodn kroniku lidstva a po ty dny, kdy byl Abrahm
odlouen od jinch kmen a vyvolen za otce velkho
nroda. Nebyl to rod filozof ani mudrc. Oni jen prost
pijmali podn pedk a pedvali je dl. Bude teba
sledovat je se zjmem, nebo ta zprva sah a k nm a
velmi se ns dotk.
Zjeven na pravdy
Penesme se v duchu do doby putovn Abrahmova
rodu do zaslben zem. Zasednme s nimi u tborovho
ohn a zaposlouchejme se do recitace jejich a na rodov
kroniky. Dobe nm udl vdom, e slova, kter oni
opakovali tenkrt, takka ped tymi tisciletmi, jsou
podobn tm, kter jsme se uili kdysi v katechismu jak
Bh stvoil svt a poslze lovka, jak mu pipravil ze zem
tlo, vdechl do nj dech ivota a pak, aby nebyl sm, stvoil
z jeho tla enu Evu.
Bude zhodno pipomenout, e slovo Adam znamen
tot jako lovk a slovo Eva znamen ivot.
Poslouchejme dl tyto vn mue, kte svm
pravidelnm rytmem hovo, jak ili Adam-lovk a Eva
svj ivot v istm a krsnm rji, kde jim patilo ve krom
zapovzenho stromu, z nho nesmli jst. Zajist to
vechno dvno dobe znme. Ale prv proto bych se zde
rd ponkud pozdrel.
Pedstavuji si prvnho lovka, jak poznval svj svt,
sebe i zjevenou pravdu svho Boha. Ostatn ivoichov
rovn poznvali, mli vak jenom svj specifick uzaven
okruh poznn, z nho se nikdy nemohli vymanit.
Tajemstv lidskho logickho mylen bylo pro n zcela
nedosaiteln. Kdyby do nj procitli, stali by se lidmi. Tak
je tomu pece a dosud.
17

Bylo a je snad i poznn lovka uzaveno v podobnm


specifickm neproniknutelnm okruhu? Zcela urit. Kdyby
nebylo a lovk by bez omezen poznval vechno jako
Bh , byl by Bohem. Hranicemi poznn jsou ureny i
hranice byt. Poznvme-li pece nco i za svm uzavenm
okruhem, jsme schopni poznat to pouze jako zjeven
tajemstv, jako jaksi signl, podle nj se d orientovat,
jeho obsahu vak nikdy vyerpvajcm zpsobem
neporozumme.
Tomu je zapoteb vnovat as a dobe si to promyslet. A
hlavn dobe rozliovat: co nle do oblasti tajemstv, kter
me bt lovku pouze zjeveno, a co do oblasti tajemstv,
kter me lovk zkoumat a objevovat sm, vlastnm
rozumem. Rozliovat neprozkoumatelnou zjevenou pravdu
od prozkoumatelnho obrazu, v nm byla podna.
Vysvtlovat si takovou zjevenou pravdu pomoc zkon
lidsk logiky by bylo nco podobnho, jako vyuovat tebas
motla vy matematice. Ovem obraz, v nm byla ta
pravda podna, je z naeho svta. D se srovnvat s
modernm mylenm, lze v nm hledat vnitn i vnj
souvislosti, lze jej vysvtlovat a konfrontovat s tm, co
objevila vda.
Bylo nutno vypomoci si touto vahou, by i byla
ponkud obtnj, abychom mli jasn pohled na ve, co
se prav zde v na rodov prakronice.
Prvn takto zjevenou pravdou se mi jev tajemstv
pvodu naeho svta, kdy byla peklenuta nekonen
propast mezi nim a nm, co dalo vzniknout
samotnmu prostoru a asu. Zjeven prav, e se tak stalo
skrze Stvoitelovu lsku.
V takovch hlubinch je nae logika opravdu naprosto k
niemu.
Co se dlo pak, jak se co z eho vyvjelo, zda lovk
vystoupil ze zem najednou anebo se formoval v dlouhch
evolunch obdobch, zda a jak byla z Adamova tla
stvoena Eva, atd. to jsou ji nae problmy, kter
18

meme klidn poloit na stl dnench i budoucch


vzkumnk a vdc. Toto vechno se ji odehrv v naem
asu a prostoru a tady je lidsk poznn a hledn doma. A
tedy studuj, a objevuj kad jejich nov poznatek nm
jen vce pibl majesttn dlo stvoen. Bylo by naivn
trvat na doslovnm znn obrazu. Pedstavy se mn podle
vku a zempisnch poloh, v kterch ij nrody, a ne vdy
se daj penet jinam. Je-li pro ns dnes samozejmost
kat, e milujeme z celho srdce, pro nae potomky to me
bt nco zcela nepochopitelnho. Vdy pece transplantac
srdce nelze transplantovat lsku. Podobn to vypad i s
jinmi obrazy.
Druhou pravdu, kter nm mohla bt sdlena pouze
prostednictvm zjeven, spatuji v tajemstv posln
lovka: pro byl stvoen a jak smysl m jeho ivot.
Nemli nikdy zemt, opakuj rytmicky moud starci v
Abrahmov tboe. Dovdme se od nich sice i to, e se to
s tou nesmrtelnost velmi zkomplikovalo, ale slovo je
vyeno a my vme, e jsme z rodu nesmrtelnch. Nae
posln, nae pravda pesahuje as i prostor a me nm bt
toliko zjevena. A jak plyne z celho zjeven, jej tit
spov zcela jednoznan v Bohu, tedy v lsce.
Tet, jenom ve zjeven uchopitelnou pravdu nalzm v
tajemstv pvodu a smyslu bolesti a zla.
Odkud se vzalo zlo, odkud se vzala bolest, odkud se vzal
vzdor lovka vi lsce, jm si vlastnma rukama vytv
svou bdu?
Na to by lovk sm nikdy nepiel, pod by se mu to
muselo jevit jako nesmysln vnitn rozpor. Prakronika
naeho rodu mluv o tomto tajemstv jako o signlech, kter
zachytili nai prarodie z jinch rovin byt, pijali je a
vzbouili se proti Bohu lsce.
Skuten vnitn rozpor zde vytv nepochopitelnou
realitu tak bolestiv vstupujc do dalch osud naeho
rodu, e ji nelze ani poznat ani ignorovat. Podobn jako
nelze ignorovat zhoubn rakovinn ndor, akoliv neznme
19

ani jeho pvod, ani smysl. Tajemstv zla je stejn tajemn v


kadm zlm inu, jako ve svm pvodu. Cestou do
zaslben zem si sta Hebreov nejednou opakovali Jahvv
pslib, e problm zla bude vyeen.
Tak si tedy myslm, e bychom se mluvce o zjeven
zbyten dohadovali o tom, zda byl Adam stvoen najednou
nebo zda se lidsk tlo vyvjelo z nich ivoich, jak
dlouho trvalo stvoen svta, v jakm poad se uskutenilo
atd. Tyto a podobn problmy meme klidn penechat na
prozkoumn vdcm.
Jde-li vak o tajemstv samotnho pvodu svta i jeho
asu a prostoru, jde-li o tajemstv toho, co je ped nm a po
nm a emu kme vnost a nekoneno, jde-li o vrcholn
cle, k nm m n rod, jde-li o tajemstv zla, bolesti a
tajemstv lsky to jsou ji koniny za hranicemi naeho
chpn. Ani vda, ani nae logika o nich neme zhola nic
vypovdt. Tam je tma, kterou me osvtit pouze zjeven
slovo.
Prv o tomto zjevenm slov mluvili tehdy otcov k
synm ve svch obrazech rje, Adama, Evy, ebra, hada,
zapovzenho ovoce atd., kdy slavnostnm hlasem
melodicky opakovali do veernho ticha: I ekl Bh.
Nevm, povedlo-li se mi to ci tak, jak se mi to jev.
Myslm, e ani Sokratovo Vm, e nic nevm
neznamenalo nic jinho ne to, e se mu povedlo
identifikovat omezen okruh svho poznn, jako i to, e
jeho pravda m sv tit daleko za tmto okruhem, kde ji
o n neme nic vdt.
Poznat tuto skutenost znamen bezpochyby velikou
moudrost. Odmtat vak nabzen zjeven informace o
nepoznatelnch koninch sv pravdy, nereagovat na
signly, kter z nich pichzej, to by bylo nebezpenou
zpozdilost.
Budeme tedy pozorn sledovat kad slovo, ponaje
prazjevenm, o nm se po veerech mluvilo v Abrahmov

20

tboe, a po zjeven Jee Krista, kter nm ji pijde sdlit


on sm. Ignorovat jej by byl katastrofln nerozum.
Tajemstv zla
Nyn se pokusme sledovat, co bylo dle slyet u
tborovch oh starch id, kte putovali do zaslben
zem a ve svch vzpomnkch se vraceli ke kronice
lidskho rodu.
Zaposlouchme-li se do deklamace prazjeven, jist
vzbud nai pozornost stati o tajemstv zla. Ty stati vichni
znme: Hospodin Jahve dal lovku v rji pkaz:
Nebude jst ovoce ze stromu poznn dobra a zla, nebo
jinak zeme. Had vak ekl en: Vbec nezemete, ale
budete jako bohov. Eva vzala a jedla a dala i Adamovi a
on rovn jedl. Tehdy si oba dva uvdomili, co se stalo, a
zaali se stydt a bt. Rozhnvan Bh je vyhnal z rje a
vykl nad lovkem ortel: V potu sv tve bude jst chlb,
dokud se nenavrt do zem (Gn 3,19). Nsledky tohoto
inu byly hrozn: hned prvn synov Adama a Evy se
nenvidli a Kain ze zvisti zabil bela.
Tak jak se mnoilo lidstvo, lavinovit vzrstala i jeho
zloba, a se Bh rozhodl, e je zni potopou svta. Byl vak
jeden mu jmnem Noe, kter byl spravedliv i se svm
rodem, a Hospodin jej chtl zachrnit. Nadil mu tedy, aby
si postavil korb. Noe poslechl a zachrnil se. Potopa
skuten vechno zniila, take zstal jen Noe se svoj
rodinou.
Lidstvo se dle mnoilo a lid byli nadle patn a jejich
patnost byla tak velik, e se spolen postavili proti Bohu.
Ve sv pe si ekli: Vybudujme si v, jej vrchol bude v
nebi (Gn 11,4). Bh vak zmtl jejich e tak, e jeden
druhmu nerozumli a museli se rozejt.
Takov je djov obraz zjeven pravkho hchu
lovka a jeho cesty a ke dnm Abrahmovm, kdy se
lovk opt na nj rozpomnal a mluvil o nm ke svm
potomkm.
21

Tento problm si vyaduje velmi upmn, dsledn a


staten pstup. Pedevm je nutno si uvdomit, e
tajemstv zla je skuten tajemstv, kter pevyuje oblast
naeho chpn. Podle zjeven k nm pichz jako had hlas
z neznmch svt: krvavou e nm o nm vypravuje
historie a my sami jej trpce provme v rozpt svch let
mezi prvnm plem a poslednm smrtelnm vydechnutm.
Ctme jej a pli bolestn a nelze jej ignorovat. Nikdo
vak nezn jeho pvod, nikdo nezn jeho smysl a nikdo
nezn jeho een. Neekne-li nm o tom nco Bh, neekne
nm to nikdo.
Zamysleme se tedy nad vyprvnm v Abrahmov
tboe.
Do kouzla lsky, v n byla poata a zrozena zem, v n
bylo poato a zrozeno lidstvo, vstupuje poprv hlas zla, hlas
bolesti, hlas zrady,
Byla to stran chvle. Poprv se v n dotkla tto zem i
lidskho srdce zl mylenka. V tto chvli m pvod kad
zlo, kter kdy do krve zraovalo a zrauje n svt. Nebo
lovk tuto prvn mylenku zla pijal a reagoval na ni tak
katastrofln, e si tm uril nov smr pro svou dal cestu
asem.
Lavina se dala do pohybu a nezadriteln se val histori.
Jen Bh, kter jedin tomu rozuml a vdl, kam vede ta
katastrofln cesta, mohl zachrnit situaci a pislbil
zchranu.
Nikdo nev, co by se bylo stalo, kdyby byl tento n svt,
kter je iven nadj, by jen na chvli zstal bez jakkoli
nadje. To se vak nestalo. V te chvli, kdy lovk nabral
kurs smrem k nesmyslu, ekl Bh, e ten kurs naprav. Od
t doby lze pozorovat v djinch mocnou ruku Hospodinovu
vude tam, kde hroz nebezpe, e se lovk zcela uzave
ped svm Bohem a tedy ped svoj jedinou nadj.
Vrame se vak jet k tomu zapovzenmu ovoci.
Mnoho knih ji bylo popsno vahami, o jak osudn jablko

22

to lo. Jak mohl Bh, o nm se tolikrt k, e je dobr,


tak hrozn trestat jeho krde?
Dnes, kdy u mme ped sebou cel zjeven, jev se mi
tento problm jasn: Vichni znme Jev vrok, e cel
zkon i proroci tedy cel zjeven je obsaeno v jedinm
slov: milovat. Dsledn je tam i tento pln prvn zkon:
Nebude jst z tohoto stromu.
Dalo by se to tedy peloit do na ei asi takto: Kdy
Bh stvoil prvn lidi, ekl: v rj, vae tst je ve va
lsce. To, co je v rozporu s lskou, je ve stejnm rozporu i s
vmi i s vam tstm. To nesmte, to by byl konec vaeho
rje. lovku vak pesto zachutnalo sobectv a dal se na
jeho cestu. A jde po n pod dl a s nm i jeho straliv
netst. Jen v nejkrititjch chvlch zasahuje mocn
Hospodinova ruka, aby napravila pln myln kurs.
Je dobr, e ns zajmaj vechny detaily obrazu, ale
nepleme si je s mylenkou, kterou vyjaduje.
Tolik se toho ji namluvilo a napsalo nap. o potop
svta jak mohl umstit Noe ve svm korbu vechny
ivoin druhy, zda mohla bt zaplaven cel zem atd. Jak
osudn nedorozumn by vak vzniklo tm, kdybychom si
takov daje zamovali se zjevenm pravdy, e toti Bh
koriguje falen kurs vvoje djin, kter lovk nabr.
Tot plat i o senzaci, e na hoe Ararat byly nalezeny
trosky Noemova korbu, nebo e byly objeveny zklady
babylonsk ve. Je to sice zajmav, ale o samotn pravd
zjeven o djinch hchu to nic nedokazuje. Pravda bible
nespov v tom, jac ivoichov byli v korbu nebo zda
ten korb pistl na Araratu, ale v tom, e hch lovka
narstal do tak hrozivch rozmr, a si vynutil Stvoitelv
zsah. Nebo v lidskm rod vdy svtlkovala njak ta
jiskrka lsky, kter stla za to, aby byla dobrotivou rukou
Stvoitele zachrnna ped plnm zaduenm. V tom je
smysl zchrany spravedlivho Noema, kter ml pokraovat
v Hospodinov dle, proto byl odvoln Lot a jeho

23

pbuzenstvo ze Sodomy a Gomory, kdy chtl Hospodin na


ni seslat ohe a sru.
Nepatrn steblko lsky je vdy pedmtem pe
Stvoitelovy ruky a nesm zahynout. Nebo jedin to, co je
dobr a ist to, co je lska, jedin to m budoucnost,
pouze to je nadj vesmru. Vechno ostatn je ureno na
odpad, vechno ostatn zahyne.
Tohle jsou tedy zkladn zjeven pravdy, deklamovan
za veer v Abrahmov tboe v rznch literrnch
tvarech a obrazech. To jsou zkladn mylenky knihy
lidskho rodu a knihy jeho hchu. Vyvolen Abrahma za
otce vyvolenho nroda je pokraovnm. Budeme tedy
sledovat udlosti a k pchodu Jee Krista.
Stoj to za to, sledovat je po tto zkladn urujc linii.
Vechno se nm objev v novm svtle, v novch
dimenzch, a uvidme, jak to nakonec st a do naich
osobnch zleitost, nebo ani dnes nae problematika
neztrc svoji tv sobectv a lsky hchu a vrnosti Bo
cest. Najednou se nm jasn uke, e vvojov cesta
naeho svta je urovna lskou a by by po n el jedin
osaml poutnk, jen on bude budoucnost a nadj dovren
evoluce. Prv dnes, kdy vichni kolem mluv jinak, je
velmi dleit mt takov sebevdom. I kdyby se to tak
jevilo pouze mn samotnmu, zstv pravdou, e vechny
cesty byt uruje Bh a cesta, kterou uril pro n rod, je
cesta lsky.

24

DJINAMI JEDNOHO NRODA


Abrahm
Zamleli jsme se nad kronikou lidskho rodu a celho
vesmrnho dn od potku a do chvle, kdy si Bh vyvolil
Abrahma. Pak jsme jej sledovali na cest do zaslben
zem a naslouchali jsme u tborovch oh veernm
recitlm a zpvm o stvoen svta, o lovku a jeho
hchu.
Kdy si tak pedstavm Abrahma, jak vnm hlasem
zralho mue promlouv o tajch stvoen a hled k jeho
dovren je to, jako kdyby on sm drel ve svch rukou
vechny nadje budoucnosti.
Byl to podivn mu. V historii lidstva prost neml
obdoby.
Hospodin jej vyzval, aby odeel do zem, kterou mu on
ur, a Abrahm opustil otce, opustil cel svj rod a vydal se
se svoj enou i se svm sluebnictvem na dlouhou cestu.
Tak, jako na jedinou vzvu Boha poslechl a odeel, tak
zstal i potom tomuto Bohu nepochopiteln vrn a do
konce. Bylo mu ji asi 75 let a byl sm, se svoj, rovn
starou, neplodnou enou, kdy se po nm chtlo, aby uvil,
e bude otcem velikho nroda. Navzdory v lidsk logice,
navzdory vem lidskm nadjm uvil, e se to doopravdy
stane. Sm se svoj enou stl tv v tv budoucnosti
nroda, kter se ml teprve narodit. Jako kdyby pebral
odpovdnost za to, e se vvoj nezastav, e i nadle se bude
realizovat Bo pln stvoen.
Uvil a el, jak mu nadil Hospodin. U vdom
takovho nesmrnho posln vyjednv s Bohem jako
partner s partnerem za sv lidsk bratry v Sodom a Gomoe
a hled tam spravedliv, dky jim by mohli bt vichni
ueteni. Jako partner s partnerem uzavr pak se svm
Bohem smlouvu o budoucnosti lidstva a o jeho vykoupen.

25

Opravdu to vypad tak, jako kdyby se v tomto jedinm


lovku setkaly zkladn silory evoluce, kter on
usmruje dl, a k jejmu dovren.
Kdy se asi stoletmu Abrahmovi pes dvnou Sinu
neplodnost pece narodil pedpovdn syn Izk,
poadoval od nj Bh, aby jej obtoval jako zpalnou ob.
Jak mohl uvit, e bude dodrena smlouva o jeho
velkm potomstvu, kdy u byl tak star a i svho jedinho
syna, kter se mu konen narodil, ml usmrtit na olti?
Abrahm vil.
Vzal za ruku svho syna Izka, naloil na ramena dv a
krok za krokem vystupoval na horu Mrija. Vdl, e dli si toho Bh, urit to bude dobr, akoliv z lidskho
hlediska to vypad krut a nesmysln. Hospodin tomu pece
rozum lpe.
Kdy mu pak andl zachytil ruku s noem, namenm
do Izkova srdce, tento lovk si jen oddechl a podle slova
Hospodinova skromn a pokorn krel dl a do plnho
zavren svch dn.
Byl vyzkouen a ndhern obstl.
Kdykoli jsem slyel nebo etl, e Bh lovka zkou,
vdy jsem v tom ctil jakousi disonanci: Na potebuje Bh
nkoho zkouet, kdy i tak vechno v, tedy i to, jak ta
zkouka dopadne? Jak smysl me mt takov zkouka?
Dnes mm za to, e Bh zkou lovka pro nj sama,
aby si on i jeho brati mohli uvdomit, jak je velik, eho
veho je schopen. Ne Bh poteboval poznat slu
Abrahmovy vry. On o n vdl dv, ne ji Abrahm
prokzal. Trumf sv velikosti, jistotu o sob to poteboval
mt v rukou samotn Abrahm. On poteboval vdt, e je s
to unst thu cel vesmrn evoluce, e jeho vrnost
postauje k tomu, aby on ve svm srdci vyvil proradnost
ptch lidskch syn.
Byl nalezen mu podle Hospodinova srdce. Tato slova se
zajist nevztahuj jen na Davida, o nm byla vyena.
Hluboko v minulosti, dvno ped Davidem il mu, jen
26

dovedl unst thu lidskho rodu a dovedl ji nst dobe. On


sm a k smrti vrn Hospodinovu slovu peklenul propast
vk a pidroval se mocn Hospodinovy ruky, kdy bylo
tak nezbytn, aby se j lovk pidroval. Jedno velik srdce,
jeden velik mu, jedna velik osobnost dokzala
neprovediteln, protoe uvila v neuviteln.
Jen abychom na to nezapomnli dnes, kdy je tak tk
uvit v lovka, vemohoucho svoj vrou a svoj lskou.
Nebo smlouva Boha s lovkem plat a stejn jako tenkrt
si vyaduje bezmeznou vru a naprostou oddanost.
Snad prv tehdy, kdy ve vypad beznadjn, kdy se
ve protiv lidskmu mylen a lidsk logice, snad prv
tehdy si evoluce vyaduje vru a lsku njakho soudobho
Abrahma, kter by zdolala jej mrtv body.
Toto je dal velk krok, jm se realizuje tajemstv
Boho stvoen. Potomstvo Abrahmovo se podle smlouvy
opravdu stane velkm nrodem, kter piprav cestu
Kristovu narozen.
S vnmavm srdcem a zvdavost budeme ekat a
sledovat dal udlosti jako vvoj svho vlastnho dramatu.
Budeme-li jej takto pozorn sledovat a k Jeovu narozen,
pochopme, co je to advent a co znamenalo toto
nejsvtovj, nejvt ze vech oekvn. Kolik tueb,
nadj, prce, bolesti, kolik vrnosti a lsky si to oekvn
vydalo a kolik hchu, zrady a nevry do nj vstoupilo,
ne dolo k t velik udlosti.
Tak a nalezneme sami sebe. A vme, e je to n
nrod, jen je vdy s to by i v jedinm lovku pet a
zstat vrn pravd stvoen, kter ve svm rozmachu m k
zavren v Jei Kristu.
Tak a vme i v neuviteln, i kdybychom mli bt
tm jedinm lovkem, v nm m ta pravda pet.

27

Mu budoucch vk
Vidli jsme mue, jen ml bt otcem vyvolenho
nroda, z nho se jednou narod Kristus. Tento lovk stl
sm tv v tv nepochopiteln velk budoucnosti, mnohem
nepochopitelnj, ne jak kdy ekala na lidsk pokolen.
Sm se svoj neplodnou enou bezradn pijal pslib
velikho nroda, kter se z nj m narodit. Ale ani na
okamik nezapochyboval o tom, e smlouva, kterou s nm
Hospodin uzavel, bude splnna. Ta smlouva byla asovna
na dlouh stalet, mla se realizovat po cel destky
generac. Jakou nenapodobitelnou energii musela mt
skutenost narozen Jee Krista, e psobila v tak
nedohlednm asovm rozpt, na vzdlenost tm dvou
tiscilet uchvtila Abrahmovo srdce a bezpen usmrnila
vvoj jeho ivota i ivota jeho rodu.
Abrahm byl v pravm smyslu slova muem
budoucnosti. V jeho smlouv s Bohem se mluvilo o vcech,
kter se mly stt a za velmi dlouhou dobu po jeho
odchodu z tohoto svta. On il a vil jenom pro nedohledn
velk nadje. Ta budoucnost vak byla pinejmenm tak
strhujc, jako vzdlen a on na ni vsadil vechno. Nebyl
velk a slavn jako vojevdce, organiztor, vdec nebo
umlec, velkm a slavnm se stal svoj obrovskou vrou v
pravzdlenou budoucnost, kterou mu pislbil Hospodin. A
ta byla dost siln, aby i na tak obrovskou vzdlenost stalet
pln zaujala jeho srdce.
Abrahm ml syna Izka. Kdy Izk dospl, jeho otec jej
chtl oenit. Poslal tedy posla a do zem svch pedk, j
opustil pro Hospodinovo slovo, aby mu odtud pivedl enu.
Izk ml pak dva syny, starho Ezaua a mladho Jkoba.
A zde to vypad, jako kdyby asn napt Boho
vyvolen v nsledujc generaci njak povolilo.
Abrahmovi vnuci se ji pln zabvali problmy
obyejnch malch lid problmy toho, komu nle
prvenstv. To zajist vichni znte, jak jednou piel Ezau z
lovu hrozn hladov a podal svho bratra Jkoba, jen
28

prv vail oku, aby mu z n dal. Ten souhlasil pod


podmnkou, e se Ezau zekne svho prva prvorozenectv.
Starmu bratru jdlo tak vonlo, e za msu oky prodal
sv prvorozenectv mladmu. Jejich matka mla vdy ve
vt lsce svho mladho, a tak se rozhodla, e tuto vc za
kadou cenu dothne do konce. Kdy byl Izk star a
pomalu zaal pomlet na smrt, rozhodl se formln pedat
prvo hlavy rodiny svmu prvorozenmu synovi. Poslal jej
tedy na lov, aby pinesl divoinu a popravil mu z n jdlo.
Matka vak byla rychlej, zabila kzle, udlala je nadivoko
a poslala Jkoba, aby pedloil jdlo otci a vydal si
poehnn. Izk byl ji slep, a akoliv ml pvodn
podezen, e msto starho si piel pro poehnn mlad,
nakonec se nechal od Jkoba obelhat, e on je Ezau, a dal
mu poehnn.
Kdy piel se svm kancem Ezau a vidl, jak jej
podvedli, zaal zuit.
Je to vechno velmi podivn. Jen co doznl Hospodinv
pslib, pro kter Abrahm tak velkoryse ve zanechal, jen
co byla uzavena smlouva mezi nm a Bohem, u se jeho
vnuci hate pro ddick podly, u se nenvid, podvdj a
zken na sebe to.
Po takovch cestch se tedy ubr pslib o pchodu
Mesie.
Je nutno vidt vedle sebe velikost Praotce a malost tolika
jeho syn. Protoe i pozdji tomu bude podobn; za
velikny, kte uv, povstanou vdy mal, kte se budou
vn tahat o sv malichern zjmy a ddick prva. To
ostatn plat i o na dob, i o ns. Vdy vak zstv
pravdou, e zkladn smr vvoje je dn tmi velkmi, co
uvili. Je poteb si to zapamatovat a dobe si uchovat tu
jistotu.
Pokraovat budeme vahou o Jkobovi, jen zpasil s
Bohem a byl nazvn Izraelem. Bude to opt nov typ
osobnosti a budou jej provzet nov, zajmav dn, v nich
se k nm pibl Jeovo narozen. Budeme je sledovat
29

jako nco, co se ns velmi tk. Nebo djinami idovskho


nroda kr k nm Bh. K nm, ke kadmu z ns. U
dvno ped tisciletmi bylo naprogramovno jeho setkn s
nmi, ji tenkrt k nm vedly jeho kroky. Neztrcejme z o
celou dlku tto cesty je dramatick, velkolep a vede i do
budoucnosti, a k dovren ns i naeho svta.
Zpas s Bohem
Abychom neztratili souvislost, dovolte, abych krtce
zopakoval vechno to, co jsme kali o vyvolenm nrod.
Bh si vyvolil Abrahma. Odlouil ho od jeho rodu a
pbuzenstva a dal mu msto ve zcela ciz zemi, kde se ml
jeho rod rozrst na velk nrod. Abrahm ml syna Izka a
ten ml dva syny, Ezaua a Jkoba. Ezau jakoto prvorozen
ml pokraovat v dle a posln svho otce. Stalo se vak, e
matka podvodem zadila, aby otcovo poehnn a tm i cel
rodov prvo posln a zaslben pelo na Jkoba. Ezau se
proto tak rozzlobil, e Jkob musel ped nm uprchnout z
domu.
Kdy u proel kus cesty, byl velmi unaven, ulehl a
usnul. Ve snu se mu zdlo, e vidl velik ebk, kter
vystupoval do nebeskch vin. Jkob si uvdomil, e tam
nkde je Bh. Vidl, jak po tom ebku chod andl, a z
jeho vrcholu slyel slova: Neboj se, Jkobe, v tob a v
tvm potomstvu se spln zaslben, kter jsem dal tvm
otcm. A nic se ti nestane.
Jkob dostal odvahu a rozpomnl se, co mu kali jeho
rodie o rodn zemi dda Abrahma, a vdl, e tam maj
pbuzn. el tedy do t zem. Nael si tam enu Rchel,
oenil se s n a dlouh lta il u manelina otce a pracoval
na jeho statcch. Kdy byl asi dvacet let mimo domov, poal
si stle vce uvdomovat, e je odpovdn za psliby, dan
jeho praotcm, a proto se mus vrtit.
m vce se vak blil dom, tm vce rostl jeho strach,
e jej bratr Ezau zabije. Jednou se mu ve snu zjevil andl a
30

vyzval jej, aby s nm zpasil. Zpasil do plnho vyerpn,


nakonec vak v tom zpase zvtzil andl. Kdy se probudil,
uvdomil si, e to byl vlastn souboj s Bohem.
Rozpomnl se na svj sen pi odchodu z domu. Tehdy
mu Bh ekl: Vra se, j jsem s tebou. Jkob jej
neposlechl a po celch dvacet let bojoval s Bohem, protoe
se bl o svj ivot, nevil, e Bh jej zachrn. Tento
dlouholet zpas, kter se odehrval mezi jeho nedvivm
strachem a mezi Bohem, nyn prohrv. Je pemoen
Bohem. Bylo mu jasn, e se me vrtit. Na pamtku
tohoto snu si zmnil jmno. Nebude se ji vce jmenovat
Jkob, ale Izrael, nebo zpasil s Bohem. Tmto jmnem se
a dosud oznauje cel idovsk nrod.
Chtl jsem to takto zrekapitulovat, abychom vidli
souvislost a srovnn s pedchozmi dji.
Abrahm vil svmu Bohu tak vniv, e
nezapochyboval ani tehdy, kdy vypadalo vechno zoufale a
beznadjn. Akoliv jeho ena byla neplodn, on vil, e se
z n jednou narod velk nrod. Kdy se mu v jeho pozdnm
st narodil syn Izk a Bh mu pikzal, aby jej obtoval
jako zpalnou ob,
Abrahm vil, e i kdyby jej zabil, Hospodinovo slovo
se jist spln, protoe je pravdivj ne vechny lidsk
nadje.
Na druh stran vidme Jkoba, od nj se ani zdaleka
nepoadovalo to, co od jeho praotce Abrahma. Ml vit
pouze tolik, e Bh bude s nm a e Ezau jej nezabije. Jeho
strach vak byl vt ne jeho vra v Hospodinovo slovo.
Abrahm nezpasil s Bohem, on mu vil a plnil jeho
slova. Jkob zpasil s Bohem a byl pemoen. Tato porka
vak byla jeho velikm vtzstvm, nebo pochopil, e Bo
slovo je mocnj a pravdivj ne vechny lidsk obavy a
pedpoklady. Prohrl jeho strach zvtzila jeho vra.
Takov je cesta vykoupen. Od potku se na n std
neochvjn vra lovka s jeho velkm strachem (jen vak
nebude nikdy tak velik, aby nebyl pemoen Bohem) a
31

pslibem Boho slova, na kterm stoj vra, e ta cesta bude


pokraovat a dojde do pislbenho cle. Ta cesta pokrauje i
dnes.
V grandiznm zpasu mezi lovkem a Bohem i dnes
vtz Bh. Ale prv tm, e znaveni a zmoeni
kapitulujeme ped Bohem, vytvme nejvt nadji a anci
svho lidskho rodu.
Tajemn cesta evoluce, kter se tehdy nesla ve znamen
oekvn Mesie, pechz nyn do znamen oekvn
jeho druhho pchodu a pokrauje a k zavren celho
vesmrnho dn. Na tto cest lze pouze bezmezn
dvovat Bohu, anebo je-li n strach vt ne nae vra
s Bohem zpasit a po vyerpvajcm souboji se poddat
jeho slovu. Jinak bychom mohli z t cesty jen vypadnout.
Snad se to d trochu pochopit. I samotn pchod Jee
Krista je ve znamen tto vry a tohoto zpasu.
Cesta stvoen, vykoupen a dovren tohoto naeho
vesmru pokrauje a mus pokraovat, protoe v zpase
mezi lovkem a Bohem nakonec vdy vtz Bh. A
poraen lovk uv.
Nezstat stranou
Kdy se Jkob po zpasu s Bohem vrtil dom, vechno
bylo jinak, ne pedpokldal. Ezau jej nezabil, ale naopak,
vyel mu vstc s celou svoj rodinou a slavn jej uvtal.
Pekvapen Jkob vechno pochopil teprve po pchodu do
tbora. Ezau se za jeho neptomnosti oenil s nkolika
enami pohankami. Ezauovy eny podle veho dokzaly
zmnit tbor vyvolenho nroda v tbor pohanskch boh.
Olt, na nm se pinely obti jedinmu Bohu, tam ji
patrn nebyl a na jeho mst stly modly.
Jkob pochopil, e samotn Ezau ji toho veho ml
dost, e konen procitnul a uvdomil si nik z Boho
vyvolen. Byl rd, e me uvolnit msto tomu, kdo doke
kret cestou, ji uril Bh pro jejich rod.
Tehdy jet il i jejich otec Izk.
32

A opt si to trochu urovnejme. Na cest k vykoupen se


nm objevuje tet typ lovka.
Prvn byl Abrahm, jen uvil kadmu slovu, by bylo
sebeneuvitelnj, a dsledn za nm el.
Druh byl Jkob. Ten se bl rizika a bylo pro nj obtn
uvit, e s nm bude Bh. Proto musel vybojovat s Bohem,
jen na svm slovu trval, zpas, a musel jej prohrt, aby se
uskutenilo Hospodinovo slovo. Prohrl jej tm zpsobem,
e uvil a el za nm.
Tetm typem lovka je Ezau. On rovn vdl o
vyvolen svho rodu, vdl, pro jeho dd Abrahm musel
putovat z dalekho Chranu a sem, vdl o posln, kter
mu dal Bh, a vdl, e z tohoto nroda se zrod Vykupitel.
Ovem jeho jako by to ani nezajmalo. Snad jej v hloubi
due leccos tilo, ale jako by na to nedbal. Nebojoval s
Bohem, protoe Bo slovo se v nm ani nemlo na em
zachytit, vlastn se s nm ani pmo nesetkal. Sm sestoupil
z cesty vyvolenho lidu Boho a zstal stranou.
Kterpak z tchto t typ bychom mohli rozpoznat v
sob?
Vme dsledn kadmu Hospodinovu slovu? I kdyby
se zdlo lidsky neuviteln? Anebo pro jistotu stavme
jen na lidskch vpotech a teprve po vyerpvajcm
souboji s Bohem se poddme jeho slovu? Anebo jsme jako
Ezau a akoliv vme o Hospodinov slovu, klidn se
chovme podle svho tak, jako by nikdy nebylo vyeno?
Mm za to, e toto pirovnn m kadmu z ns co ci.
Sledujme vak Izraelovy osudy dl. Jkob ml 12 syn.
Tady se u rod roziuje a zan nabvat i na potu a ne
jenom na sle vyvolen. Z dvancti syn nejznmj je
Josef. Zajist jsme se ji vichni rozpomnli na pbh o
tom, jak byl prodn, nebo brati rlili na to, e otec jej
nejvce miloval. Dali ho obchodnkm, a tak se dostal na
faranv dvr a tam se stal vznamnou osobnost: bylo mu
sveno hospodstv celho Egypta. Stalo se tak na zklad
toho, e vysvtlil faranovi jeho sen. Tomu se zdlo, e
33

vidl 7 hubench krav, kter seraly 7 tlustch. Josef mu


ekl, e pijde 7 rodnch let, kdy bude veho nadbytek.
Bude vak nutno udlat zsoby, protoe bude nsledovat 7
nerodnch let, kdy se vechno spotebuje. Farao se zadil
podle Josefovch slov a jmenoval jej hospodskm
sprvcem sv zem. Josef hospodail dobe a v rodnch
letech udlal velk zsoby pro nsledujc nerodn lta.
Hlad, jen nastal, zashl i kraj, kde il jeho otec se svmi
syny. I oni se doslechli, e v Egypt je veho dostatek, a
vypravili se tam prosit o trochu obil. Josef je poznal a kdy
vyzkouel jejich vzjemnou lsku, pozval je i s otcem do
Egypta.
Nkolika mlo slovy jsme tady naznaili nkolikalet
dramatick dob z potku djin vyvolenho nroda a z
jeho klikat, le neomyln cesty k mesiskm dnm.
Zkladn linie oekvn pislbenho vykupitele se vine
malichernou rlivost brat, kte maj bt slavnmi otci
dvancti kmen izraelskch, ale tak prodn katastrofou
dlouholetho sucha, faranovmi sny i Josefovou velikost.
Je dobr vdt, e ta tajemn energie, kter je nm tak
dvrn znma v naem dnenm evolunm pojmn,
hbala u djinami dvnch faranskch dob a e celm
svm bytm mila ke dni Jeova narozen.
Je dobr si uvdomit, e nejsme omezeni pouze na
dneek a e i udlosti nynjch dob by by se nm zdly
sebezmatenj skrvaj v sob tajemstv tto energie a
neomyln m k naemu dovren ve druhm Kristov
pchodu.
Toto je nov smlouva Boha s lovkem, ve kterou je
nutno vit vrou Abrahmovou nebo se kvli n utkat s
Bohem a bt pemoen. Nelze ale zstat stranou a eit svoji
zkladn pravdu chatrnou lidskou pravdpodobnost. Bez
vry v tuto novou smlouvu by se stal tento n svt velmi
chudm a velmi nesmyslnm.

34

Navzdory ortelu smrti


Kdy Josef pozval sv pbuzn do Egypta, tito jako
kdyby zapomnli, e Hospodin nadil jejich praotci
Abrahmovi oddlit se od ostatnch, nebo jako novou vlast
mu uril Kanan. V Egypt jim bylo dobe, tak tam zstali.
Umrajc Jkob dv poehnn svm synm a a ti se
stvaj zakladateli dvancti kmen svho nroda.
Pravovrn id jet i dnes v, ze kterho z nich pochz.
id vak s Egypany vbec nesplynuli (jako ostatn
nikdy se dnm nrodem) a natrvalo tam zstali ciz
meninou. S tm, jak po Josefov smrti upadly do
zapomenut jeho zsluhy, stval se i jeho rod m dl vc a
vc podadnm ivlem, bez obanskch prv, s povinnostmi
otrok. Za 300 let svho pobytu v Egypt se pak natolik
rozrostl, e se z nj stal velik nrod. Akoliv to vak byl
nrod sluebn a otrock, nepestval bt pitom nrodem
vyvolenm.
Cesta k Vykupiteli vede po roztodivnch zkrutech,
propastech i vrcholcch. id nikdy nezapomnaj
pipomnat svm synm: Pamatuj, e i ty jsi byl
otrokem Kdy ehnal Jkob svm synm, poehnn,
jeho se dostalo Judovi, mlo vjimen charakter.
Naznauje se v nm, e z jeho rodu vzejde oekvan
Mesi.
Pramnek velikho pslibu si hled svoji cestiku v
kad situaci a bezpen se dere vped. Objevuje se vak
ped nm propast, v n by ml podle lidskch pedpoklad
pln zaniknout: vyvolenmu nrodu hroz genocida.
A nrod se mnoil a rozmhal Proto farao vemu
svmu lidu rozkzal: Kadho syna, kter se jim narod,
hote do Nilu! (Ex 1,12-22)
Je to u podruh, co kr Abrahmovo potomstvo vstc
jist smrti. Rozhodnut zabt kadho muskho potomka je
velmi podobn Abrahmov cest na horu Mrija, kde ml
obtovat svho jednorozenho syna Izka. U podruh se
pislben Vykupitele dostv do naprosto beznadjn
35

situace. Vypad to, jako kdyby ml Bh pmo zlibu v


tchto vrcholn kritickch momentech na cest vstc Jei
Kristu.
Nelze se divit, e ani nae cesta ke Kristu nen jin.
Musm si tedy dsledn uvdomit, e jsem-li otrokem,
neznamen to jet, e bych byl na neprav cest; to, e m
nkdo terorizuje, neznamen, e bych nebyl vyvolenm
Bom. dn lidsky beznadjn situace nen v rozporu s
Bom pislbenm. Naopak, prostednictvm tch
nejbeznadjnjch situac vede Hospodin svj lid k
vykoupen. Nezapomeme na to, a se nm podle vech
naich odhad ponou vci jevit ve stavu zniku, a nm
bude zejm, e byl vyen ortel smrti nad vemi naimi
nadjemi, i nad nadj Kristova slova.
Pipomeme si pitom ortel, vyen nad Izkem,
jedinou nadj vykoupen, i ten druh ortel, jej vykl farao
nad idovskm nrodem, z nho ml pijt Mesi.
Vzpomeme si, e tyto ortely nikterak neznamenaly
nepravdivost Boho pslibu o Jei Kristu. Je velmi
dleit, abychom na to pod pamatovali.
Takto zde kon Genesis prvn kniha Starho zkona.
Nsleduje kniha Exodus vchod, v n se mluv o
vysvobozen vyvolenho nroda a o jeho dlouh cest do
zaslben zem. Vyvolen mu se stal rodem, vyvolen rod
se stal nrodem. Pislben bude velikm nrodem se
vyplnilo; bude nutn oekvat vyplnn pslibu o Mesii.
Cesta nekon, cesta pokrauje. dn propast, do n se
tato cesta nejednou nakln, nen bez vchodiska. Trasu tto
cesty uruje Bh! Bh uruje i trasy vech naich cest. Jde
pouze o to, abychom mu vili. A pokud by n strach
pevyoval nai vru abychom vdy byli Bohem
pemoeni.

36

A opt zpas s Bohem


Farao tedy vydal nazen, e kad idovsk chlapec
hned po narozen mus bt usmrcen. Stalo se vak, e kdy
se jist idovsk mamince narodil synek, upletla kok,
vymazala jej smolou, poloila do nj dt a ukryla je ve
vodch eky Nilu. Faranova dcera chlapce nalezla, zalbil
se j a dala jej vychovat pmo ve vldnm palci.
Vychovatelkou mu byla jeho vlastn matka. Vychovvala ho
ve ve v jednoho Boha a v povdom pslunosti k
vyvolenmu nrodu.
Zde je nutno velmi zdraznit slovo vyvolen nrod,
nebo i v otroctv, tv v tv vlastn genocid nesli id
jako jedin nadji na vykoupen lidskho rodu z utrpen,
bolesti a vekerho zla.
Kdy chlapec vyrostl, poal chpat velk pokoen svho
nroda i jeho souasnou situaci. Chodil mezi sv zotroen
soukmenovce a hluboce proval jejich utrpen. Jednou
spatil Egypana, jak bil jednoho Izraelitu. Vechno se v
nm vzbouilo a Egypana zabil. Ze strachu ped faranem
pak uprchl do jinho kraje.
Jednou, kdy psl sv stda, vidl hoet ke, jen pod
hoel, ale ohe jej vbec nestravoval. Kdy se piblil,
uslyel tajemn hlas: J jsem Bh tvho otce Abrahma
vidl jsem ujamen svho lidu poj, polu t k faranovi
a vyvede mj lid, Izraelce, z Egypta M jmno je Jsem,
kter jsem Jahve. Kdy ale Moj neml odvahu jt ped
farana, ujistil jej Hospodin: J budu s tebou! (Ex 3,7-14)
Nsledovalo velk jednn provzen neslchanmi
prodnmi katastrofami, kter postihly egyptskou i na
dkaz Boho slova. Rozhodujc byla nejhroznj
katastrofa, kdy ve vech egyptskch rodinch zemely
vechny prvorozen dti. V tu noc se vydal idovsk nrod
na dlouhou tyicetiletou pou do zaslben zem.
Farao si to opt rozmyslel a zaal je pronsledovat. Ped
Izraelci se vak rozestoupilo Rud moe a zatmco oni

37

suchou nohou peli na druh beh, nad Egypany, kte je


pronsledovali, se vody zavely a vichni utonuli.
Pak ji mohli id klidn pokraovat v cest do
zaslben zem.
A te se trochu rozhldnme. Po pamtnm souboji s
Bohem dostal Jkob jmno Izrael mu, jen zpasil s
Bohem. Toto jmno pejal po nm cel jeho nrod a
ponechal si je a dosud.
Myslm si, e je to vc ne pouh symbol; myslm si, e
je to proroctv. Tento nrod opravdu zpas s Bohem v
kadm okamiku svch djin. Povimnte si jen t podoby
mezi Jkobem, kter se brnil tomu navrtit se dom,
protoe se bl bratra, a mezi Mojem, kter se brnil
pijmout sv posln, protoe se bl farana. Jeden i druh
zpasil s Bohem a v obou ppadech zvtzil Bh. Tento
nrod neustle zpas s Bohem, protoe mu chyb bezmezn
vra jeho praotce Abrahma. Je to neustl boj mezi
strachem z obtn cesty a vrou v pravdivost Boch
pslib zpas o zkladn smr cesty k Jei Kristu. Proto
v nm vdy nakonec nutn vtz Bh. Jeliko ale zkladn
smr cesty vstc Jei Kristu je souasn i zkladnm
smrem vvoje vesmru, budeme se s tmto zpasem
potkvat nejenom ve vech ptch osudech idovskho
nroda, ale i v celch djinch lidskho rodu tedy i v ns
samotnch.
Jet jednou si promtnme ty ti typy lid:
- Abrahm, jen vil kadmu Hospodinovu slovu,
- Jkob, jen bojoval, nakonec vak byl Bohem poraen
a rovn uvil,
- a lovk, jen nem dn zjem ani o vlastn pravdu,
ani o Bo slovo o n a prost ije den ze dne, jen aby se
njak, pokud mono bez razu protloukl ivotem. Typ
lovka, jen v nic nev a o nic s Bohem nebojuje.
Je velmi dleit, abychom se poznvali upmn
poznvali. Abychom dovedli v sob ist a pravdiv
vyhodnotit tyto typy. Abychom se nikdy nesmili s vezdej
38

nutnost ivota bez jakhokoli rozpt k zavren veho v


Jei Kristu tedy v pravd, v krse a v lsce. Abychom v
toto zavren vili jako v ndhern Bo pslib a neustvali
v zpase, dokud v nm nebude poraen vechen n strach i
cel nae malost. Tak i u tchto naich zamylen musme
peovat o to, abychom vude, v kad dal udlosti, o n se
bude mluvit, jasn rozeznali proud Boho pslibu, kterm
jsou neseny djiny ke svmu vrcholu.
Rznmi zpsoby k nm hovoil Bh, ale nejjasnji k
nm promluvil ve svm Synovi.
Mme-li dobe porozumt ei Jee Krista, bude
zhodno, abychom nejdv porozumli ei Otce, kterou k
nm mluvil bhem cesty vstc jeho pchodu.
Zkon
Kdy id vythli z Egypta, bylo jich podle tehdejho
odhadu asi 20 000. Jejich cesta pout trvala asi 40 let.
lovk na doby si jen st dovede pedstavit takovto
dlouholet sthovn celho nroda.
Hned jak vyli na pou, zaaly problmy s hladem a
zn. Bylo nutn pekonvat prodn vrtochy pout a to
bylo zmhajc, vyerpvajc, obtn. Pochopiteln se
ozvaly vitky. Nespokojenci vytali Mojovi, e je
vyvedl na pou, a kali, e by bvalo lep zstat v Egypt,
kde bylo alespo co jst a pt.
Podle bible Bh vyeil tuto kritickou situaci tak, e
pokryl tboit hejnem kepelek, potom nechal padat manu
a poslze nadil Mojovi, aby uhodil do skly, a z t
vytryskl proud vody.
O tchto podivnch jevech se v historii mnoho mluvilo,
zejmna od doby, kdy kad slovo bible je podrobovno
psn kritice.
Co to vlastn byla ta mana a co to bylo za vodu, kter
vyprtila ze skly pod Mojovm derem? Nebyly to
snad njak pirozen poutn jevy?
39

Nevm a ani si nemyslm, e bych to stj co stj ml


vdt. Domnvm se toti, e u toho, co mi zjeven chce
sdlit, nesejde ani na man, ani na kepelkch, ani na vod.
To vechno jsou pouze vnj jevy, doprovzejc zjevenou
pravdu, e toti Bh si vyvolil tento nrod a e jej vede
mocnou rukou vstc slbenmu Mesii. Nevm, co by zde
mlo bt vdecky dokzno nebo naopak popeno. Jde tady
pece o tajemstv Boho vyvolen a Bo smlouvy, jej
jsou vechny prodn i neprodn jevy pouhm pozadm,
rmcem, jevitm, a vda se zase neme zabvat nim
jinm ne tmito jevy. Vzhledem k na ve pak mohou tyto
jevy plnit nejve roli ilustrace. Zkladnm zjmem na
vry vak zstv objevovn tajemstv Boho mylen a
Bo lsky v kad dob a v kadm prosted. Nepestvm
se proto divit tomu, e jsme v minulosti popsali tolik papru
na obhajobu zzranosti i nezzranosti rznch jev. Jako
kdyby psek pout byl menm tajemstvm ne mana, kter
na nj napadala. Jako kdyby Bh byl mn Bohem, jde-li
normln cestou, ne kr-li po cest neobvykl. Jev se mi
to tak, jako kdyby nkdo chtl pomoc chemickho rozboru
barvy dokazovat nebo poprat ideu umlce, jen namaloval
obraz.
Nechme tedy stranou to, co tvo nanejv rmec a
pozad, a vnujme pozornost zjeven Boha, jak vede svj
vyvolen nrod pevnou rukou dsledn a k vytenmu cli.
Jako kad spolenost, i tento nrod musel t podle
njakch zkon. Nedostal je vak od dnho
ustanovenho zkonodrnho orgnu, ale od samotnho
Boha. Byly to zkony, kter mly eit charakter mravnosti
nejen potomk tohoto nroda, ale celho lidskho rodu.
Stalo se to tehdy, kdy Izraelci pili na sv cest a k
hoe Sinaj. V ten den zahalila horu velk temnota. Moj
hovoil s Bohem a Bh mu odpovdal bleskem a hromem.
Moj vystoupil na horu a obdrel tam dv desky s deseti
Bomi pikznmi. Ne se vak vrtil z hory, id vyuili

40

jeho neptomnosti a nechali si ult zlatou sochu pohanskho


boha.
Mal lovk, kter nevid za hranici dne, v nm m
hlad a v nm se nehodl zajmat o nic ne o to, na co m
zrovna chu, tento mal lovk doke tropit straliv
nesmysly.
Kdy se Moj vrtil z hory, zjevil se mu ped oima
dsiv obraz: cel nrod se klanl zlatmu teleti.
Rozhnvan uchopil desky, do nich byl vepsn zkon Bo,
a roztskal je.
Za takovchto dramatickch okolnost, udlost dostv
vyvolen idovsk nrod svoji stavu, svj zkon. Zkon
uren netoliko jemu, ale celmu lidskmu rodu tak, jak byl
pro cel lidsk rod uren i Vykupitel. Trosky tch rozbitch
tabul mluvily o zkladnch idech ptch kodex, ptch
generac a do dnench dob.
Zahubm tento nrod! pravil tehdy Bh. Moj vak
prosil za svj lid a Hospodin jej uetil.
Po dlouh desetilet trvala cesta do zaslben zem, po
dlouh desetilet se na n vzpouzel umnn, cizolon
nrod, po dlouh desetilet mu Bh odpoutl vrn sv
smlouv a vedl jej mocnou rukou do zem Kanan.
Nem to bt vzpomnka ani zjem o historii, vracme-li
se dnes k tm pradvnm udlostem, ale pravda o
vyvolenm nrod, o mocn Hospodinov ruce, kter jej
vedla pout. Pravda o zkon, kter dal Bh lovku a proti
nmu se lovk vzbouil dv, ne jej mohl poznat.
Kad z tch pravd je tak velik, e sah pmo
hmatateln a do tchto naich dn. Prochz jimi a ubr se
dl do vech ptch vk. Mezi nejhlub minulost,
Jeem Kristem, nmi a nedohlednou budoucnost jsou
pln, reln souvislosti. Je jen nutno je objevovat.

41

V zaslben zemi
Kdy se Izrael blil k zaslben zemi, bylo ji Mojovi
pes 100 let. Na Hospodinv pokyn jet vystoupil na horu
Nebo, vysokou asi 1500 metr, odkud ml krsn vhled na
pohdkovou zemi, kter mu byla pislbena, kvli n tolik
bojoval s Bohem i proti Bohu, do n vak ji nevkro.
Zemel a a dosud nikdo nev, kde je jeho hrob.
Kdy kdysi dvno spatil tuto zemi jeho otec Abrahm,
byl to jen on sm, jeho rodina a jeho sluebnictvo. K tomu
ovem pslib, e z nj bude velk nrod. Pak je hlad vyhnal
do Egypta a nsledovalo nkolik stalet otrockho ivota.
Te pichz on sm v ele Abrahmovch potomk
skutenho nroda, aby naploval smlouvu se svm Bohem
v zemi, jemu od prvopotku uren. Moj umr s
vdomm, e urazil se svm nrodem kus cesty k naplnn
tto smlouvy, a byl rd, e spatil djit ptch udlost.
V ele vpravy stanul po Mojov smrti Jozue.
Skuten dobyt zaslben zem trvalo opt dal desetilet.
Staten dobvali msta jedno po druhm. Hospodin
mocnou rukou vedl svj lid a naizoval bojovat a dobvat
zemi. Bylo vak nutno obas pipomnat, e je to Hospodin,
kdo vtz.
Prvn msto, ke ktermu pili, bylo Jericho. Dobyli ho
tak, e ho obchzeli s archou mluvy, v n byly ukryty
desky s deseti pikznmi. Kdy jej obeli po sedm,
hradby se samy od sebe ztily.
Ruka Bo, kter vedla nrod, projevovala svoji moc
mnohem jednoznanji, ne jak to lze vytuit z djin jinch
nrod. mluva uzaven mezi Izraelem a jeho Bohem byla
pevn a dsledn. tst i netst vyvolenho nroda, jeho
omyly, jeho hchy i nadje byly vdy citlivou reakc na to,
zda se t mluvy pidroval nebo zda ji zrazoval. Nikde v
djinch, ani u jednoho nroda nelze nalzt tak zjevnou
rezonanci veho dn s jeho vnitnm vztahem k Bohu.
U jednoho boje mezi Pelitejskmi a idy zaznamenal
izraelsk bsnk zajmav posteh: Jozue zvolal: Slunce,
42

zastav se A slunce se zastavilo, ne Izrael zvtzil. Na


zklad tohoto vroku argumentoval kdysi M. Luther, e
nen mon, aby slunko stlo a zem se toila. Dnes nm
tato argumentace zn pinejmenm trapn. Vdy ani z
nadenho bsnkova zvoln: Postj, chvle, jsi tak
krsn! nebude nikdo vdecky dovozovat, e se ml
opravdu zastavit as.
Kdy Jozue konen dobyl zaslbenou zemi, svolal svj
lid a pronesl ndhern projev. Opakoval v nm cel jejich
djiny a pipomnl jim, e ji mli monost poznat mnoho
rznch bostev. A se tedy rozhodnou, zda chtj zstat
vrni smlouv svch otc anebo slouit pohanskm bohm.
J a mj dm, pravil nakonec, budeme slouit Hospodinu. A
lid odpovdl: Jsme daleci toho, opustit Hospodina a
slouit jinm bohm! (Joz 24,15-16)
Uplynula tiscilet a tat otzka je poloena i nm: Mli
jste monost poznat mnoho nejrznjch bostev, jim
slouili jin. Rozhodnte se, komu chcete slouit, zda Bohu
svch otc nebo tmto novm bohm.
Jozue byl moudr. Stylizoval svoji promluvu tak pkn a
precizn, e se mu st vyrovn kterkoliv dnen
proklamtor. Bude tedy zhodno postavit si otzku pesn
tak, jak si ji postavil on, a stejn odpovdn ji i zodpovdt:
J a mj dm budeme slouit Bohu naich otc. A je to
daleko od ns, abychom jej opustili a slouili jinm bohm.
Jozue pak ekl lidu: Budete svdky sami proti sob,
nedodrte-li sv rozhodnut, e budete slouit Hospodinu.
Odpovdli: Ano, budeme svdky (Joz 24,22).
Doba soudc
Trvalo to kolem sta let, ne se Izrael usadil ve sv nov
vlasti. Dosud neml dn jednotn veden. Byly to pouze
jednotliv kmeny, kter mly sv tzv. soudce. Analogii k
tto e djin idovskho nroda spatuj nkte historikov

43

v naem stedovku, kdy byl v ele kadho knectv kne,


kter v nm plnil vechny sprvn funkce.
V obdob soudc se poprv v ele kmene objevuje i
ena.
Pipomeme si zde alespo dv jmna:
Zajmav je ppad soudce Gedena. Na Hospodinv
rozkaz postavil vojsko proti nepteli. Hospodin vak ekl:
Nemete zvtzit, protoe je vs pli mnoho. Mohli
byste si pak myslet, e jste zvtzili vlastn rukou. Kadho,
kdo m strach, poli dom. 22 000 mu odelo a zbylo jen
1000. Hospodin opt ekl: Pod je vs moc, nemete
zvtzit. Zavedl sv mue k vod. Ty, kte si kleknou, aby
se mohli napt, poli dom a nech si pouze ty, kte se napij
z dlan. Tak zbylo Gedenovi pouze 300 mu. Te u
zvtz, pravil Hospodin, protoe bude nepochybn, e jsi
zvtzil moj rukou. Ti, kdo se boj, se pomalu vzdaluj, my
si nakme, jak mlo ns zbylo a Hospodin nestupn
opakuje to sv: je vs jet pod pespli Je tedy
zhodno dobe si rozmyslet, co se nakonec uke jako
pravdiv; zda nae nky nebo Hospodinovo slovo.
A tak nco o en Rt. Pedevm proto, e jmenovan
figuruje v rodokmenu Jee Krista jako jeho pramti.
Nebyla dokonce ani idovka. Jako Mobka se vdala do
idovsk rodiny. Manel i tchn j zemeli, a tak zstala
sama se svoj tchyn Noemi. Tvj lid bude mm lidem a tvj
Bh mm Bohem, ekla j a neopustila ji (Rt 1,16). Pak se
vdala za pbuznho svho prvnho mue Baza a
poslze se stala prabbou krle Davida, m se zaadila do
pm linie Jeovch pedk.
Prastar pislben o narozen Vykupitele se v dob
soudc ji nezd bt tak velice vzdlen. Jmna i slova o
smlouv znj m dl tm hejivji, dvrnji, ivji.
Hospodinova ruka, kter uruje smr vvoje, je jaksi teplej
a m dl tm vc je zapoteb se j pidrovat. A
nezapomnat, e je u kad djinn udlosti, kter se v tomto
nrod dje.
44

Chceme krle!
Ne vdycky se lovk spokoj s tm, e vtzstv pinesla
ruka Hospodinova a ne vlastn. idm se rovn znelbilo,
e nevtz dky svm vlastnm silm. Touili po mocn i,
v n by si dostaovali sami a nebyli na nikoho odkzni, ani
na Boha. Vyzvali tedy soudce Samuela, aby slouil vechny
kmeny a pomazal jim nkoho na krle.
Samuel na to reagoval velmi moude: Chpete, co to
znamen mt krle? Vechno, co je vae, bude jeho. On
bude vldnout a vy poslouchat. Rozmyslete si to dobe,
abyste mi to pak nevytkali, a jednou sami trpce poznte,
e mt krle znamen bt otrokem.
Lid se spojovali v siln celky a chtli mt siln vldce.
Ale s tmto nrodem tomu bylo ponkud jinak. Izrael byl
osvobozen a veden mocnou Hospodinovou rukou.
Hospodinova ruka vak byla s nimi pouze tehdy, kdy
dodrovali smlouvu s Bohem. Kdy ji nedodrovali,
Hospodinova ruka se sthla a ponechala je napospas
nepteli. Chtli mt tedy krle a siln vojsko, aby se mohli
postavit nepteli vlastn silou. Chtli jej mt i za cenu
vlastnho zotroen.
Podivn: radji otroit lovku ne dodret smlouvu s
Bohem! Vypad to, e tady ji Izrael nebyl pemoen
Bohem, ale Bh ustoupil.
Tehdy Hospodin pravil k Samuelovi: Dobr, ustanov
jim krle. A on jim pomazal Saula. Ten spojil vechny
kmeny, postavil velkou armdu a vypadalo to, e to bude
dobr.
I bylo, dokud si Saul uvdomoval, e jej povolal a
pomazal Hospodin. Brzy mu vak zachutnala moc (ta chu
je patrn osudn pro vechny mocn tohoto svta) a on, aby
se mu nikdo nemchal do jeho vladaen, pestal respektovat
zprostedkovatele mezi Izraelem a Bohem Samuela. Tm
ovem poala upadat i jeho moc a slabho Saula potkvala
prohra za prohrou. Tehdy pravil Hospodin k Samuelovi:

45

Poma novho krle, vid pece, e Saul nejde se mnou.


A Samuel pomazal Davida.
David byl vnukem pramatky Rt, o n jsme mluvili
posledn. Bydlel v Betlm, kde jej vyhledal, prorok
Samuel a tam jej i pomazal na krle. Stalo se to ovem bez
Saulova vdom.
Jednou, ped bitvou Izraelc s Pelitejskmi, vyzval
pelitejsk bojovnk Goli Izraelce, aby jeden z nich
vystoupil, e oni dva rozhodnou, kdo bude vtz. Kdy se
vichni bli, pihlsil se David a bez brnn a bez zbran,
pouhm dtskm prakem pemohl Golie. Nrod si jej pro
jeho odvahu tak oblbil, e mu dval pednost i ped
samotnm krlem. Proto zaal Saul na Davida rlit a David
musel uprchnout a skrvat se v horch. Saul nakonec zemel
tak, e se probodl vlastnm meem. Takov byl konec
prvnho idovskho krle, jeho si Izraelci tak drazn
dali.
Opravdu podivn nrod. Povolan ke svobod, obdaen
mluvou se svm Bohem; postaovalo, aby se dil Bom
zkonem, nemusel nikomu otroit, jen slouit svmu Bohu.
On vak chtl mt krle: radji jakoukoli ruku otroke,
ne dobrotivou, mocnou ruku Hospodinovu.
Vpravd podivn nrod. Ale nen tomu tak i dnes? Nen
snad i soudob lovk spe ochoten komukoliv a emukoliv
otroit ne bt svobodnm Bom dttem? Nevypad to
kolikrt, jako by byl neasten, kdykoli nect na rukou
okovy? Kdo jej pochop?
Ani na chvli nesmme zapomenout, k jak svobod jsme
povolni a jak si pod sami cpeme ruce do etz. Tento
nov jev na cest vstc Jei Kristu si musme dobe
zapamatovat.
Cesta vede dl, ale bez dobrotiv a mocn Hospodinovy
ruky by se bezpochyby velmi zhy dostala do zkch.

46

Jev praotec a jeho hch


Kdy byl David pomazn na krle, bylo mu asi 16 let a
byl velkm pslibem na cest Boho lidu vstc Vykupiteli.
O nikom se tolik nezdrazuje, e byl jeho lidskm
praotcem, jako prv o Davidovi. Syn Davidv, tak o nm
mluvili. Bude tedy zapoteb zvl se podvat na tuto
krlovskou postavu.
Byl to nesporn velk vlada. Vybudoval mocnou,
kvetouc i i jej hlavn msto Jeruzalm. Psmo o nm
prav, e to je mu, jeho si Hospodin vyhledal podle svho
srdce. A pece: Krl David byl podlm, zkenm vrahem!
Tuhne z toho krev v ilch. Ale je tomu tak. Na vrcholu
sv moci, kdy jej nic netsnilo a ml, na co si vzpomnl,
zalbila se mu hezk postava Urijovy manelky. Hned
nadil, aby vzali Urije k vojsku, postavili jej v bitv do
pedn linie a nechali jej zabt Jeho vdovu si pak sm vzal
za enu. Ml s n syna alomouna. I ten nle mezi
nejvznamnj pm pedky v Jeov rodokmenu.
Chpeme to? Neekali bychom snad zcela samozejm,
e v Jeov rodokmenu, mezi jeho pedky potkme ty
nejkrsnj, nejist, nejsvatj lidi, jac kdy ili na na
planet? Ale tohle?
Patrn si leccos budeme muset opravit ve svch
pedstavch. Kdy Kristus pozdji vykl podivnou pravdu,
e vc se odpout tomu, kdo vc miluje, a e vc miluje ten,
komu se vc odpout, eil v n i tento Davidv ppad.
Sledujme vak tok udlost:
Po Urijov vrad navtvil krle Davida posel a
vyloil mu nsledujc: Byli dva muov, z nich jeden ml
nesetn stda ovc a druh chud peoval jen o jedinou.
Velmi ji miloval, nebo nic jinho neml. Ten prvn
bohat uspodal jednou hostinu. Bylo mu vak lto zabt
ovci ze svch std a proto nsilm vyrval chudmu z nrue
jeho jedinou oveku, kterou pak pohostil sv hosty. Nato se
David rozezlil a chrlil tvrd ortely na hlavu takovho
ukrutnka.
47

Tys to, krli, kdo spchal ten hrozn zloin,


poznamenal prorok, a jet daleko vt, nebo ve tvm
ppad nelo o ovci, ale o enu a netoliko jsi ji vyrval z
nrue milujcho manela, ale tys jej i podle zavradil.
Krl se kupodivu nevymlouval ani nenadil krut
ztrestat opovlivce pro urku majesttu, jak to krlov
dlvali. Zdsil se svho vlastnho inu a zalily jej slzy.
Doznvm se ke svm nevrnostem, svj hch mm ped
sebou stle. Smiluj se nade mnou, Boe, pro sv velk
milosrdenstv. Ano, v opravdovosti m zalben, dv mi
poznat tajuplnou moudrost (l 51).
Kdy si to tak srovnm jedno ke druhmu, opravdu
nevm, zda se vce dsit zloinu tohoto mue nebo asnout
nad statenou upmnost, s n ho litoval. Toto ji
signalizuje pt Kristovo poselstv odpoutn a lsky.
Nebudou to tedy dn frze, prohls-li pozdji Je, e
bere na sebe hchy svta a e nepiel volat spravedliv, ale
hnky.
Opravdu nen snadn vniknout do tohoto tajemstv a
pochopit, co to znamen pokn, co to znamen bt
ztracenou ovc, kter byla nalezena, bt marnotratnm
synem, jen byl mrtev a obivl.
Nen snadn vniknout do tajemstv Jeovy lsky. A
bude pozdji tvrdit, e mezi lskou a odpoutnm je zptn
vazba, e se vzjemn podmiuj, nebude tomu tak proto,
aby zlehoval problm hchu, ale aby jej eil. Cesta, po n
pichz, po n bude ve svm ivot kret a kterou
neopust, ani a bude umrat, tato cesta se ji jev docela
zeteln. Sta mt oteven oi a dobe se dvat.
Moudr krl a Hospodinova ruka
Rt David a Bat-eba alomoun Z generace na
generaci se pibliujeme k Jeovu narozen. alomoun se
nm pedstavuje svoj pslovenou moudrost. Dej svmu
sluebnku srdce vnmav, aby dovedl rozliovat mezi
48

dobrem a zlem (1 Krl 3,9). Poslouch se to jako pse o


ist inteligenci a pokorn pravdivosti lovka.
Nkdy to a pijde lto, e takov modlitba odeznla
ped tisciletmi, ale st ji lze zaslechnout v na dob.
Zstali jsme snad pozadu se svoj inteligenc a pokornou
pravdivost naeho mylen?
alomounova modlitba byla vyslyena. Byl moudrm
krlem povst o jeho moudrosti se rozila do vech
konin zem. Postavil Hospodinovi v Jeruzalm chrm,
jemu nebylo podobnho. Jen co si vak uvdomil, jak je
velik a mocn, zaal bt a pli lovkem a poznal, jak
chutn moc. Na sklonku svho ivota ml obrovsk
krlovsk dvr, kter spoteboval mnoho penz. Bral je tedy
tam, kde mu byly na dosah: u svch poddanch. A ti se
zaali pod tmto tlakem bouit.
Pamatujete si, co kal prorok Samuel: Vechno, co je
vae, bude pak nleet krli. Rozmyslete si to!
Chtli mt krle, te ho maj. Krl alomoun ml cel
stovky en, z nich mnoh byly pohanky, a bohm svch
pohanskch en stavl olte a chrmy. A to byl zatek
konce. Izrael ztrcel smr cesty. dn moudr krl nebyl
dostaten moudr na to, aby pivedl svj lid k Mesii,
nevedla-li jej Hospodinova ruka. Ta byla nejednou tvrd,
trestala a bila, ale nakonec jej vdy pivedla na sprvnou
cestu.
Izraelsk krlovstv se zaalo rozpadat. I my bychom to
mli dobe uvit, kde je nutno hledat zruku, e jdeme a
dojdeme sprvn: zda v taktice, moudrosti, schopnosti a
moci lovka anebo v mocn, dobrotiv Hospodinov ruce.
Kde hledat zruku a komu dvovat
Rozpad a nadje
Nkdy na potku 8. stolet ped Kristem zemel krl
alomoun. Mluvili jsme ji o jeho slv a moudrosti i o
ndhernm chrmu, kter zbudoval. Kadou slvu velikch
49

vak obvykle mus svoj bdou vykoupit ti, kdo jsou dole.
Kad ndhera chrm bv tce vydena z mozol
prostch malch lid. Zde se rovn pesn splnila slova
soudce Samuela, kdy si id dali, aby jim pomazal krle:
A budete mt krle, jemu budou nleet vichni vai
mldenci, vae dvky, jeho bude vae jmn, vae sily,
vechno, co mte. Budete jeho otroky. id tehdy
neustoupili a nyn to odnej jejich potomci.
Kdy tedy krl alomoun zemel, pili otcov
izraelskho nroda za jeho synem a ekli mu: Tvj otec ns
lehal biem, tvj otec na ns vloil tk jho. Bude-li ty
tak dobr a laskav a sejme toto jho z naich ij, bude-li
ty tak dobr a pestane ns bt, budeme ti slouit a ty bu
nam krlem. Bylo to takov hezk slovo upmnho,
malho hodnho lovka.
Odpov vak byla straliv: Obtm vs jhem a jet k
nmu pidm. Mj otec vs trestal bii, j vak vs budu
trestat dtkami (2 Kron 10,14).
A to byl zatek konce izraelskho krlovstv. Tak jak se
na jeho trnu stdali dal vladai (a stdali se asto), bible
pokad k jejich jmnm pipojuje straliv slova:
Dopoutli se toho, co je zl v Hospodinovch och.
Opakuje se to za jejich jmny tak dlouho, a se jedno
krlovstv rozdlilo na dv izraelsk a judsk. Snad si
pamatujete na starho patriarchu Jkoba, jak vkldal ruce na
svch 12 syn a ehnal jim. Tehdy pravil k Judovi: Nebude
odata berla od Judy, dokud nepijde ten, kter bude dit
vechny nrody. Tak se i stalo. Izraelsk krlovstv zaniklo
a jeho obyvatele deportovali ciz vladai. Ti, koho
ponechali, se pipojili k judskmu krlovstv. To jet chvli
petrvalo, ale poslze se dostalo do stejnch slepch uliek
jako izraelsk.
Proroci bouili a alarmovali: Jeruzalme, Jeruzalme,
obra se k Hospodinu, Bohu svmu! Jeruzalm vak vbec
neml v myslu se obrtit a nepohodln proroci byli
pronsledovni a vznni. Tehdy prorok vyjmenovval
50

hchy, pro kter mus bt Jeruzalm znien: lape po hlav


chudho lidu. To je za prv. Otec i syn chodili k te dve
hanobit jmno Hospodinovo. To je za druh. Zavrali
proroky. Padali na tv ped olti vech bostev. To byla
opravdu straliv vtka. Svdectv o lovku, jen odstril
Hospodinovu ruku a domnv se, e me dlat, co chce.
lovku zachutnala moc. To u byl rozpad idovskho
krlovstv. Hrozn rozpad. A sem vystila cesta
vyvolenho idovskho nroda.
Tady se u opravdu muselo nco stt. U proto, e se
naplnila Jkobova prorock slova: Panovnick berla byla
odata od Judy, judsk krlovstv padlo. Bo lid se octl na
kiovatce. Zda se mu pekazit Bo plny a zahradit si
cestu k vlastn zchran?
Pamatujete se na souboj Jkoba s Bohem? Jkob byl
pemoen a to bylo jeho vtzstv. Tentokrte to vypad, e
lovk se nechce nechat porazit od Boha a to je jeho pd.
Ovem akoliv lovk se nechce nechat pemoci, Bh pesto
neme bt poraen. Ne, lovk nikdy neme pehradit
svoji vesmrnou cestu k plnmu dovren stvoen.
Dozrla tedy doba na een shry.
Je vs tady pespli, nemete zvtzit, ekl kdysi
Hospodin Gedenovi. Vypad to, e i zde bylo nutn, aby se
vechno lidsk zmenilo na minimum, aby si lovk nemohl
ci: To jsme vyeili sami, sami jsme si to urovnali.
Aby mohla vyklit nadje, muselo se vechno
rozpadnout, musela prasknout a odloupnout se skopka,
muselo odumt zrno. A nadje opravdu vyklila, tam, v
babylonskm zajet, kam byl deportovn cel nrod. Tady si
opt vzpomnli na svoji mluvu s Hospodinem a uvdomili
si, e Hospodinovo slovo pod plat. Tehdy z trosek nroda
vzela touha a nadje, nezbytn k tomu, aby Bh mohl
poslat svho Vykupitele.
Bude zhodno srovnvat tyto podivn djiny s na
dnen realitou. A nezapomenout, jak vyklila z trosek
jednoho nroda touha a nadje, kter vyvolala naplnn Bo
51

smlouvy. A jak moc je nezbytn takov nadje, aby


Hospodin mohl naplnit svj slib a sv slovo i dnes, v tto
na dob.
Svtlo a vzduch pro nadji
U ek babylnskch, tam jsme sedvali s plem ve
vzpomnkch na Sijn Jestli, Jeruzalme, na tebe
zapomenu, a mi m pravice slouit zapomene. A mi jazyk
pilne k patru (l 137).
Bylo to, jako kdy se odval tk balvan a uvoln se
klek, kter se pedtm marn snail dostat se na svtlo.
Pesn tak tomu bylo s tmto nrodem. V zajet najednou
uctil, jak se z jeho ducha odvalil balvan problm, kter mu
brnily dchat a vidt. Bohatstv, vojensk moc, slva a z
toho plynouc vykoisovn a tlak to vechno najednou
zmizelo. Tehdy zaal uvolnn duch vidt a dchat velkou
vrou ve svho Boha a t vzruujcm oekvnm Mesie.
Pod odvalenm kamenem se objevil u tm zardouen
klek velk nadje.
Rozpomnli se na svoji smlouvu s Bohem, tolikrt
zrazenou a ponenou, ale pesto pod ivou, nebo
Hospodin j jet pod zstv vrn. Toto cizolon
pokolen, jak je nazval prorok, kter zradilo vechno, co se
dalo, se najednou chopilo mocn ruky svho Boha a jeho
nadje byla vt ne vechny touhy bt mocnm, bt
slavnm, bt bohatm nrodem, kter jej jet nedvno
rdousily. Povstv prorok za prorokem a prorokuje nov
dny, kter pijdou. Opt se ct svobodni a uvdomuj si, e
jsou vyvolenm nrodem, a vd, e je ek velik
budoucnost. Prorok Jeremi, kter jet nedvno boul pro
Bo zkon, nyn ve vyhnanstv zvstuje: Tak prav
Hospodin: Uinm novou smlouvu s tmto nrodem. Starou
smlouvu na kamennch deskch zrum, nebo nebyla
dodrena. Uinm novou smlouvu, vepsanou a vrytou ne do
kamene, ale do dna jejich osobnosti, do hlubiny jejich srdc.
52

A oni budou mm lidem a j budu jejich Bohem. Prorok


Ezechiel mluv o hroznm dol lidskch kost: Vidl jsem
ohromn mnostv suchch kost a slyel jsem Bo hlas:
Lidsk synu, mohou tyto kosti ot? Odpovdl jsem:
Panovnku Hospodine, ty to v. Tu mi ekl: Prorokuj
j do nich uvedu ducha a oivnou.A kdy jsem
prorokoval ony oily. Postavily se na nohy a bylo to
pevelmi velik vojsko (Ez 37,3-10).
Tak se ozvaly nov hlasy a nov proroctv o velikch
ptch dnech. Odvalen kmen hmotastv, ctidosti a
pchy umonil vidt a dchat a oni byli svobodni pro vru,
nadji, svobodni pro oekvn Mesie.
Sm Hospodin pijde, aby psl svj lid. Pastevci ji
nebudou vce trat sv ovce, nebo on sm je bude pst.
Prorok Daniel ji zaal vypotvat tdny, za jak dlouho se
to stane. Jet sedmdest tdn, ne pijde ten, kdo zapeet
hch.
A id u babylnskch ek potali. Jist, mly to bt
ron tdny: jeden tden = sedm let; a sedmdest takovch
tdn, to je takka pl tiscilet. A to vak trvalo jakkoli
dlouho, bylo to uzaven velik etapy lidstva, kter bylo
oekvno od stvoen lovka. A v tchto mtkch to ji
byla malikost. id ctili, e v jejich ilch ji koluje krev,
kter jednou bude kolovat v ilch toho, jen pijde, aby
spasil nrod a cel lidstvo. Nebo nepostauje, abys psl
Jkobovy ovce, bude poteb, abys rozil svoji pastskou
pi na vechny nrody.
Lmou se vechna omezen, vechny hrze, a otvraj se
nekonen prostory pro pchod Vykupitele.
Pl tiscilet je opravdu mnoho, ale lidem pipadalo, e
u je to jejich doba, e a pijde Mesi, budou mezi tmi,
kdo jej oekvali, a budou jej vtat.
A zde poprv v bibli teme neslchanou zprvu o
vnm ivot, o konci svta.
Kad as se stv zanedbatelnm, krtkm, nebo na
obzoru se zjevil pchod toho, jen je vn, a lovk sm
53

zaal v sob objevovat dimenze vnosti a nekonena.


Pijde den velikho soudu, prav prorok Daniel,
spravedliv budou vzkeni k novmu ivotu, zatmco
nespravedliv budou vzkeni k odsouzen. Vnost
vstupuje do asu a dn trvn ji nen tak dlouh, aby se
nedalo mluvit o jeho konci.
Vrame se zde jet k mylence, e bylo nutn, aby
mocn Hospodinova ruka a to i pomoc otrockch pout
osvobodila lovka od rdousc te bohatstv, slvy a pchy.
Nebo jen tak se mohl uvolnit vzduch i svtlo pro velik
vci Bo pro nadji, k n je lovk povoln. Bylo tomu
tak tehdy, je tomu tak i dnes. Nedivme se tedy, mluv-li
Izai nejen o radostnm oekvn Mesie, ale i tom, e
tento bude ponen, zabit a zbaven lidsk podoby stejn jako
jeho zotroen lid. Bude povaovn za erva, pro nj zde
nen msto, nebude na nm ozdoby ani krsy. A pesto
nakonec zvtz, jako klek, jen vzejde ze zrna, je
odumelo.
Jen nezapomete hledat v tch podivnch udlostech
jejich podobnost s nmi a s na dobou a dobe si uvdomit,
co vechno je zapoteb k tomu, aby ml lovk chpav
srdce pro Bo vci.
Klek na zboeniti
Po sedmdestiletm babylnskm zajet persk krl
porazil krle babylnskho a umonil idm, aby se vrtili
zpt do sv vlasti. Vraceli se opravdu jako trosky nroda.
Byly to vlastn ji pouze dva kmeny: kmen Lvi a kmen
Juda. Ty ostatn byly rozbity, rozpreny, poppad se
pipojily ke zmnnm dvma. Jejich nvrat byl alostn.
Nevraceli se jako svobodn. V jejich vlastn zemi ml nad
nimi nadle vldnout persk mstodrc. Zemi nalezli
zpustoenou, jejich msta a vesnice byly obsazeny cizmi
kmeny. Bylo to tk a jen velmi ponenhlu a obtn si
organizovali spodan ivot.
54

Svj zboen chrm si obnovili a asi po stu letech. Pi


t pleitosti svolal knz Ezdr cel nrod. Vichni vyznali
sv hchy a zbloudn otc. My, potomci tch, kte zruili
smlouvu s Bohem, opt se hlsme k tomuto Bohu a chceme
s nm uzavt novou smlouvu a chceme ji dodret. Ty, velik
Boe naich pedk, Abrahma, Izka, Jkoba, ty jsi uzavel
s nam rodem smlouvu, ale my jsme ji poruili. Ty jsi byl
vrn, ale my jsme zradili. Nai krlov a nai kn
nezachovvali tvj zkon. Nyn stojme zde jako otroci ve
sv vlastn zemi. Nae postaven je nesmrn obtn. To ve
si uvdomujeme, a proto bereme na sebe pevn zvazek a
vichni podepisujeme s tebou novou smlouvu. Zavazujeme
se, e budeme zachovvat tvj zkon. Vechen lid plakal a
pikyvoval: Ano, ano.
Tato udlost mi pipomn zboenit, z nho byla
prv odstranna su, a pod n se objevil iv klek.
Dlouho byl rdouen pod haldami zcenin a nyn nesmle a
tie hled vzhru a spch rst, jakoby se ani nemohl nasytit
vzduchu a svtla. Opt povstvaj proroci a mluv o
Hospodinov slov, e pole svho sluebnka, e nech
vzklit velikou nadji. Na trosky star smlouvy se navrt
radost. Plesej, dcero sinsk, raduj se, dcero jeruzalmsk,
nebo pichz tvj krl, vtzn a slavn. Jin prorok
pipomn smlouvu nroda s Bohem a mluv o poslu, jeho
pole Hospodin: Hle, mj posel pijde pede mnou. Bude
pro m pipravovat cestu, bude zarovnvat vrky a propasti
urovnvat cestu pro Hospodina. A j, v Bh, vstoupm
do va svatyn.
To jsou velmi pozoruhodn slova, nebo svatyn byla
tou dobou opravdu przdn. Archa mluvy, kter znamenala
ptomnost Boha uprosted nroda, ji v chrm nebyla.
Ztratila se, nebo byla zniena bhem dobvn Jeruzalma.
Chrm byl sice opt postaven, ale msto pro archu zelo
przdnotou. Prav-li tedy prorok, e Hospodin vstoup do
svatyn, je to opravdu velmi realistick pipomnka. Przdn

55

svatyn ekala na jeho pchod a na jeho novou smlouvu s


lidem.
Nakonec se ozv prorok Joel, jen vid jet dl a svm
proroctvm nechv tuit, e nadje nroda nebude spovat
v sile jeho neporaziteln armdy ani ve schopnostech jeho
vldc a vojevdc, ale v moci ducha. V onch dnech
vyleju svho ducha na kad tlo. Vai starci budou mt sny,
vai mladci budou mt vidn. Selu svho ducha na mue,
eny, svobodn i otroky a j sm budu mezi nimi.
To u je jin proroctv, ne jak bylo o velikm,
neporazitelnm nrod. Tady se ji mluv o novm byt v
Duchu svatm. Otvraj se nov prostory, nov nadje.
Nejprve je vak nutno odstranit rumit. Izrael se zaml
nad moudrost, nad lskou, nad utrpenm, nad bolest: Kniha
moudrosti Pse psn Jb. Hlubok filozofick i
psychologick pohledy na ty nejvlastnj problmy
lidskho ivota pipravuj prostory pro Kristovo slovo. Den
ze dne stoup napt duch zem prahne po Bom Duchu
urychlen se pipravuj cesty pro Hospodina, nebo
pichz.
Hle Panna
Ve tetm stolet ped Kristem obsadil Alexandr Velik
perskou i a tak ovldl i Judeu, zemi vyvolenho nroda. V
dob krle Antiocha zaala vude pronikat helnsk kultura.
Ani mlad generace nechtla zstat stranou a doadovala se
tlocvien a podobnch instituc. Zaprodali se, aby konali
zlo. Smlouvu s Bohem a Zkon otc povaovali za
nemodern. Krl se toho chopil a zaal vydvat zkony
jeden za druhm, jimi se zapovdalo vechno, co nebylo ve
shod s oficiln ideologi, kter ovem byla v plnm
rozporu s Mojovm zkonem. Nastalo prvn nboensk
pronsledovn, zaznamenan v djinch. Byl vydn zkon,
tolik podobn mnoha pozdjm zkonm, podle nj nikdo
nesml u sebe uchovvat idovskou biblickou literaturu. U
56

koho ji nalezli, vude ji plili a vlastnk byl popraven. Nco


takovho djiny dosud neznaly. Pronsledovn pokraovalo
a odvlivc, kte se i pesto hlsili k Mojovu zkonu,
bylo m dl tm mn.
Kdy u to vypadalo, e hasne i posledn jiskra
mesisk ideje, povstal knz Matitj se svmi pti syny.
Byli to hrdinov velikni v pravm smyslu slova.
Zorganizovali povstn proti ciz nadvld a povedlo se jim
zvtzit. Juda Makabejsk, syn Matitjv, vyistil a obnovil
chrm a opt se v nm zaaly pinet starozkonn obti.
Pochopiteln bez Archy mluvy, nebo ta tam ji dvno
nebyla.
Bylo to vak pouze pechodn een, po nm
nsledoval dal padek, dal pronsledovn, dal boje
a dokud vechno neovldli man.
Tak ns pivd historie vyvolenho nroda a do doby
msk e, kter ji mla spatit pchod Mesie. Kdysi
velik idovsk nrod, jen obdrel tak fantastick psliby
od svho Boha a jen byl souasn pslibem pro vechny
nrody, bez krle i bez proroka tone v pohanskm mskm
moi, jakoby se ji docela ml zci svho vyvolen.
Herodes, jemu svili man idovsk krlovstv, sice
obnovil chrm, ale on sm byl pouhm pisluhovaem
pohansk moci, zatmco farizeov, zkonici a veleknzi
msto aby byli vrni smlouv s Bohem a jeho zkonu,
zanedbvali je ve prospch podn otc. Svoji vru budovali
a tak uili i jin na trapn malichernch formulkch, v
nich sami vychlouban vynikali. Vyvolen nrod ve svm
vldci a ve svch knzch zpustl. Jeho vyvolen a jeho
smlouva s Bohem vak jako kdyby sestoupily z palce a
chrmu do pasteveckch chalup a chatr a nalezly sv
prav msto v tichch dobrotivch srdcch past a ryb,
kte si po veerech opakovali starodvn odkazy otc.
idovsk mesianismus pestal bt vc velkch
nboenskch a nrodnch forem a stal se upmnm,
tichm oekvnm malikch.
57

Dkuji ti, Ote, e jsi tyto vci ukryl ped moudrmi a


obezetnmi, ale zjevil jsi je malikm.
Pravda tchto slov se zan objevovat dlouho pedtm,
ne byla vyslovena, ba jet dv ne se narodil Je. Mal a
ti se stvaj nositeli velkho posln djin, velikho
mesiskho pslibu.
Pipomn to tvrzen Teilharda de Chardin, e dve ne
se v evoluci objev nov, vy forma byt, sousteuj se
vvojov sly v urit oblasti, kde pot prolom hranice
starch forem, aby vytvoily nov, vy vvojov stupe.
Tak zde se mi to jev tak, jako kdyby se energie vech
tueb Izraele i celho lidskho rodu nakonec sousteovala
v jedn oblasti, v jednom mst, v jednom srdci jedn dvky
v srdci Marie, dcery Joachima a Anny, aby v nm doshla
plnosti asu a vyvolala pchod Mesie. Velk vyvolen
najednou ztratilo vnj lesk i mohutn zvuk fanfr a zbyl
jen duch, zbyla jen hloubka due, ekajc a touc po
pravd po pchodu Toho, jen ml pijt.
Prorok zvstuje Hospodinovo slovo, e v t dob
promluv nebe k zemi a zem k nebi. V t dob se stane, e
Panna pone a porod Syna a jeho jmno bude Bh s nmi.
A tehdy eknu tomu, kdo nebyl milovanm milovan, a
eknu tomu, jen nebyl vyvolenm nrodem ty jsi mj
nrod. A nrod mi odpov ty jsi mj Bh. Cel ohromn
historick pval Izraele se petvoil v intimn dvrn
vztah, kdy lovk vlo svoji hlavu do Boch rukou, aby
oba dva Bh i lovk nalezli svoji vzjemnou lsku.
Nebe promluv k zemi a zem mu odpov: Ty jsi mj Bh,
a on j ekne: Ty jsi moje vyvolen.
Takto neoekvan tie a pokojn vrchol bouliv
djiny Izraele. Tady se ji objevuje hranice, za n vstupuje
do programu ptho vvoje jako rozhodujc initel jako
nov forma byt nov stav vdom lska. Ta, o n Pavel
po letech prohls, e se nevychloub, e je nevtrav a
dobr, e vechno snese, vechno vydr, vechno petrp,
vechno douf, vemu v a nikdy nezanikne.
58

Tak se tedy potkvme na vrcholu djin vyvolenho


nroda vedenho mocnou Hospodinovou rukou s tichou,
nenpadnou dvkou s Mari, dcerou Anny a Joachima.
Kdy se Bh zjevil jako lska
Kdy knze Matitje vyetovali pro jeho vzpouru, ptali
se jej na jmno. On podle idovskho zvyku uvedl sv
jmno spolu se jmnem svho otce i dalch praotc. Tehdy
se na nj vyetovatel oboil: Co je to za hloup zvyk
recitovat u svho jmna adu pedk? Na to Matitj
odpovdl: V tom je asi ten rozdl mezi nmi a jinmi
nrody: my toti vdy vme, kdo byl n otec.
My vdy vme, kdo byl n otec! Tato slova platila
netoliko o jejich vlastnm otci, ale sahala hluboko do
minulosti, a nkam na dno djin, a k Abrahmovi, a k
Adamovi. Tito lid vdli, kdo byli jejich otcov, a k tomu
prvnmu, jen vyel ze Stvoitelovch rukou. Vyvolen
nrod byl od prvopotku pes vechny generace pedk
veden mocnou Bo rukou a kad jeho len to vdl.
Mm za to, e i my to potebujeme vdt, abychom
dokzali postehnout tu neperuovanou souvislou linii otc
a syn, kter vede od stvoen a ke chvli, v n se sm Bh
stal Synem lovka. Sledujeme-li pozorn tuto linii,
meme rozpoznat podivn psychick metamorfzy v
oekvn Vykupitele, kter vyvrcholily v ndhern dui
Marie, dcery Anny a Joachima. Podivn morlka vlek a
zabjen, tvoc jaksi podtext cesty vyvolenho nroda,
podivn morlka bezmeznho mnohoenstv krl, mocnch
a bohatch, se zde pijm stejn samozejm, jako by to
bylo pln normln jako by to bylo v souladu se
zkonem. Jet i ve Vykupitelov dob se odvolvali na
krut zkon, povolujc mui kdykoliv se zbavit sv eny.
Je Kristus se pozdji vyjdil: Pro tvrdost vaeho srdce
vm to bylo povoleno.

59

Ta vta byla vyena jen tak, jako by nic. Jasn vak


naznauje, e srdce lovka postupn mklo, e se v nm
vyvjela vt a vt kapacita pro pijet Jeova Poselstv
pro nov zrozen z Ducha. Tak se na pici tohoto vvoje
objevuje ist, chpav Mariino srdce. Srdce milujcho,
dobrho lovka.
Djiny Izraele poznaly mnoho velikch lid; od
Abrahma, jen byl vdy ochoten uvit i neuvitelnmu a
tto ve poddit i ivot a smrt svho jedinho syna, pes
Jkoba, Moje, Davida, alomouna a mnoho jinch
velikn. Mariina velikost m vak zcela jin charakter.
Vyvolen nroda, kter se prodralo tak kivolakmi cestami
djin, skrze vrnost i zradu, skrze hrdinstv i zbablost,
skrze dungli tolika neproniknutelnch situac, se najednou
dostv do rukou ist, tich, milujc, nenpadn dvky. To
nen ena, kter hrdinn meem zabila neptelskho
vojevdce a tak zachrnila svj nrod. Tato dvka se
vyznauje tm, e je ochotna oddan slouit tie a nenron
i tehdy, nebude-li o tom nikdo vdt. Tady j ji na obzoru
typ novho lovka, velikho ne obdivuhodnmi slavnmi
iny, ale svoj spalujc pokorou, neznmou lskou. Tady
vrchol vvojov proces vyvolenho idovskho nroda.
Nov zrozen z Ducha, kter bude hlsat Mariin syn,
bude zrozenm pro tuto velikost, pro lsku. On sm, Je,
nebude mt ani armdu, ani dnou moc tohoto svta,
pomoc kter by se proslavil tak jako ostatn. Prv naopak:
bez hmotnch prostedk, bez stechy nad hlavou pjde a
bude vykldat uen o takov lsce, jakou svt jet nevidl,
nepoznal. O lsce, v n je nutno ve odpoutt a milovat
neptele.
Od nynjka se ji Bh nebude zjevovat v hromobit a
ernch mracch, abychom se jej museli bt jako tenkrt na
Sinaji. Od nynjka jej spatme v nru milujc, krsn,
nn maminky.

60

To je prlom nejen v historii idovskho nroda, ale i ve


vvoji celho lidskho rodu. Tady nastv pln nov ra,
zde objevuje evoluce pln nov formy ivota.
Vnoce budou oslavou tto fantastick pravdy: lovk
dosahuje vrcholu sv osobnosti ne svm talentem, ani svoj
mozkovou kapacitou, ani silou a zrunost, ale lskou.
Tmto zpsobem bude i ten nejmen v Bom krlovstv
vt ne kterkoli velikn Starho zkona.
V tchto dnech selu svho Ducha na vechny bez
rozdlu.
Po Jeov narozen nebude lovk k plnosti sv
osobnosti a svho ivota potebovat nic krom dobrho,
otevenho, milujcho srdce. Bude mt tedy kad, bez
vjimky, pro svoji osobn velikost oteveny pmo
nekonen prostory. Takov je poselstv vnoc, tak vstupuje
lovk do novho stavu vdom.
My vichni jsme se ji narodili do tchto prostor vem
nm ji bylo zvstovno toto poselstv. Nezapomeme dnes
na nj. Bume dnes vichni velkmi svoj istou, upmnou,
srdenou lskou. Nebo od t chvle, kdy se narodil Je,
plat asn pravda: tam, kde se lid miluj, je on sm mezi
nimi.
Z tohoto hlediska potom vypad naprosto logicky, e
jeho vnon pchod mezi ns nen ani pohdkou, ani
oslavou dvn historick udlosti, ale skutenou dnen
realitou, kterou zcela zkonit a neomyln vyvolv nae
velk vzjemn lska.
Nikdo z ns ji nen tak nepatrn, aby nedokzal v tento
veer vykouzlit ve svm prosted toto bosk betlmsk
tajemstv.
Nikdo z ns ji nen zbyten, leda by se nestaral o
poselstv vnon noci e Bh se mezi nmi zjevil jako
lska.
Toto poselstv nm cel djiny postav do pln jinho
svtla. Je-li s nmi Bh, mluv-li o lsce jako o jedin

61

perspektiv dalho vvoje, vechny mocnosti tohoto svta


nm budou pipadat a trapn malichern.
Jeho jmno bude Immanuel Bh mezi nmi, tak
pravil prorok. A je tedy mezi nmi dnes veer, ztra i
pozt, aby tyto dny vynikaly na velkou lskou dost
velkou na to, aby piel a byl s nmi stle.

62

KDY SE NAPLNIL AS
Jeovo narozen
Podle lidsk matematiky samotn udlost Kristova
narozen v myslch souasnk nezabr velk prostor. Je to
jen rozruch kolem Betlma a senzace se temi krli
hvzdopravci. Tehdy to mlo budit pozornost st vc ne
pr let. A se divme, jak je mon, e takov udlost byla
jen tak mlo znm, tak mlo svtov. O Kristov
narozen pece mluvme jako o zkladnm meznku v historii
vesmru. Oekvali bychom, e zahbe svtem, otese
mylenm, e nebude nikoho, kdo by o nm nevdl, kdo by
s naptm nesledoval ve, co se kolem nj dje. Na tu noc,
na hvzdu, na paste se vak velmi rychle zapomnlo a pak
jako kdyby se u nedlo nic.
Povimnme si tedy jinch zkladnch meznk, jak o
nich mluv evolun vda: zrod ivota a zrod mylen na na
planet.
Obrazn eeno: co mohla vdt tehdej zem, co mohl
vdt tehdej vesmr o t nejfantastitj udlosti, e se
toti kdesi objevila prvn iv buka? Sebebystej
vesmrn pozorovatel by byl st zjistil, e na zemi nastala
prv nov, v celm vesmru neslchan ra, kter bude
nadle urovat smr dalho vvoje. Velmi dlouho trvalo,
ne se ivot rozvinul do t mry, e se stal charakteristickm
rysem planety. A i se vemi technickmi vymoenostmi
jsme zatm zjistili jen velmi mlo o tom, kde a kdy vznikl.
Podobn jsme na tom rovn v otzce vzniku a vvoje
mylen. Nesmrn dlouho trvalo, ne lovk pokryl tuto
zemi svm mylenm. A dnes se ji marn pokoume najt
stopy prvnho lovka, ozenho prvn mylenkou.
Takto pichz Je Kristus. Byla-li zapoteb obrovsky
dlouh lta pro rozvoj ivota, poteboval o-li mylen
miliny let na to, aby se stalo suvernn dominantou zem,
nedivme se, e i kvas Kristovy lsky si vyaduje pimen
63

dlouhou dobu k pokryt cel na planety. Meno v tchto


mrch se nm vechno bude jevit jasnji.
V evoluci plat tzv. zkon ztracench stonk. Ty
nejepochlnj jevy bvaj ve svch potcch natolik
nepatrn, e s velkm asovm odstupem je takka
vyloueno je postehnout. Nepsaly-li tedy o Kristov
zrozen vechny svtov kroniky, nevmali-li si jej takka
vbec soudob pozorovatel velikho historickho dn,
respektive nevdli-li vbec o nm, neznamen to, e by
bylo mn dleitm meznkem vvoje ne vznik ivota
nebo prvn mylenky. Naopak, prv tento nepatrn stonek
vytv s nimi a npadnou podobu.
Stejnm zpsobem meme srovnvat i rst a rozvoj
lsky s rstem a rozvojem ivota a inteligence. To
nejdramatitj a nejfantastitj lze teprve oekvat. Prvn
iv buky nemohly nic vdt o pozdjch zzracch
nejrozmanitjch forem ivota. V prvnch mylenkch
lovka nebylo ani stopy po fantastickch dlech vdy,
kultury a techniky jeho vyspl civilizace. Kristovo
poselstv vak bylo zvstovno inteligentnm tvorm, a
proto mohlo mluvit a mluvilo o neslchanch divech, kter
se budou dt v epoe lsky.
Tak se na nepatrnm stonku Kristova narozen rozvj
nov svt, nov ivot, nov stav vdom, ve kterm m bt
dovreno cel tajemn drama vesmru.
Nenechme se tedy mlit nepatrnost stonku. Musme si
to vechno dobe uvdomit srovnvat, abychom co nejvce
vnikli do tajemstv Kristova pchodu v dimenzch
celovesmrnho dn, abychom si nalezli sv msto v pravd,
ji nm zvstuje a do n jsme vichni ponoeni a kter pro
ns znamen jedin sprvn een naeho ivota.
Kdy se narodil Je?
V dosavadnch vahch jsme se snaili sledovat
tajemnou cestu stvoen a hchu a k naemu vykoupen.
64

Nyn budeme pozorovat udlosti, kter se dly po narozen


Vykupitele.
Je nutn vdt, e to, co se tehdy dlo, zasahuje svm
vznamem hluboko do vnosti, do nevyzpytatelnch
Boch tajemstv. Je poteb zdraznit i to, e pravda
Kristova poselstv nespov v tom, e se nco stalo v jist
dob, za jistch okolnost a na jistm mst. Pravda Kristova
evangelia spov v zkladnm een lidskho ivota, kter
bylo dno na zemi na uritch mstech a v urit dob.
asov posloupnosti a souvislosti jednotlivch udlost
si povimneme pedevm proto, abychom na danm
dobovm a mstnm pozad lpe poznali vlastn zjevenou
pravdu. Mimoto je-li Kristus pro ns tm, m m bt je-li
pro ns ivotem, lskou, tou nejvy pravdou, pipadajc
do vahy v naem chpn, jist se budeme vniv zajmat
o vechno, co s nm souvis. Povimnme si tedy nejprve
historickch asovch souvislost.
N letopoet potme od Kristova narozen. Poet let
uplynulch od stvoen svta neznme a nevme ani, kdy
vznikla na na planet prvn mylenka, kdy se zde objevil
lovk. Potme tedy svj as od narozen Jee Krista.
Dsledn soudme, e Jee se narodil ped 1977 (psno v r.
1977 pozn. pekl.) lety, tedy v prvnm roce sprvnji v
nultm. Podle mskho potu to ml bt rok 754 od
zaloen ma. Nen vak tomu pesn tak. Na mylenku
potat roky od Kristova narozen pili lid a v pozdjch
staletch. Bylo tedy nutno vypotat, kdy se tak stalo. Pustil
se do toho mnich Dionysius a spotal to tak, jak jsme ve
uvedli. Pozdji se vak zjistilo, e jeho vpoet nebyl
sprvn. Zmlil se asi o 6 let ped nam letopotem. Je
vhodn toto vdt pro ppad, e by nkdo v tom chtl
spatovat vroun blud. Jde pouze o omyl v Dionysiovch
vpotech, kter nic nemn na skutenosti, e Kristovo
narozen je prsekem v lidskch djinch a e jm zan
nov ra, kter vyvrchol a po dovren veho na konci
svta.
65

Na znalosti data skuten moc nesejde. Bude-li vak


nae lska k Jei skutenou lskou, jist ns i tohle bude
zajmat. Pesn asov a mstn daje pomhaj vytvet
ivj, realistitj pedstavu a v jednotlivch udlostech
nm pibliuj i osobnost Jee Krista. Budeme je tedy
sledovat s takovou lskou, jako kdy nkoho velmi
milujeme a chceme o nm toho vc vdt. Shledme, jak
nm lep poznn Jee Krista pome hloubji vniknout
do naeho vlastnho ivota, do na vlastn pravdy. Protoe
nae pravda bez Kristovy pravdy by byla jen velmi chudou a
dl pravdou. Mimoto by ns spolen poznn udlost v
Jeov ivot mlo vst i k prohlouben naich lidskch
vztah, protoe to, e spolen milujeme a poznvme
Krista, bude pro ns nutn znamenat i vzrst na vzjemn
lsky.
Prvn dny a lta
Nen toho nikterak mnoho, co je zaznamenno o
Jeov narozen: samotn narozen nvtva past
obzka obtovn v chrm nvtva t krl tk do
Egypta nvrat z Egypta.
Toto jsou udlosti zachycen v evangeliu. Kdybychom si
je asov rozvrhli, vypadalo by to asi takto: Narozen 8
dn po narozen obzka, pot asi 1 rok pobytu v betlmsk
stji. Do tto doby spad i obtovn v chrm, kdy se
objevil nad Mari prorokovan me bolesti.
Tak zejm uplynul prvn rok po narozen. Nsledovala
nvtva t mudrc a tk do Egypta. V Egypt zstali
podle chronolog asi rok a dva a pak se vrtili dom do
Nazaretu.
Je to pomrn mal asov rozpt, ale rok m 365 dn a
je-li ivot tvrd a tk, bv rok velmi dlouh doba. Vmeli, e ns ek njak tragdie, hrzou a bolest bv
vyplnna kad chvilka, kter j pedchz. Nejkrutj bv
bolest, kdy se donekonena stdaj vrcholn nadje s
66

nejhlubm zklamnm. Je-li pod tma, zrak se j asem


pizpsob. Std-li se vak nhle ostr svtlo s hustou
tmou, bol to a mu nervy.
Tak se to stdalo v prvnch letech Jeova ivota.
Evangelist zachycuj jenom mimodn udlosti: andly,
svtlo, mudrce, tk, nvrat. To, co bylo mezi tm, se
povauje za samozejm, tam se nic zvltnho nestalo.
Opravdu nic zvltnho? Copak to tk a bolestiv,
m se vykupuj velk a krsn vci, nen nic zvltnho?
Je zajmav, e zatmco vichni znme jmno krle,
kter nechal vyvradit dti, neznme jmno ani jedn z tch
neastnch matek, jejich dti byly zavradny.
Dlouh, vlekl mezihry velkch tragdi, pohben v
bezesnch nocch a v usouzench duch bez levy, beze
svtla a bez lidsk nadje, bvaj hor ne samotn
jednorzov chvle krvav katastrofy. Dobe vme, co
znamen t v nejistot, v bd, ve strachu z toho, co m
pijt tehdy, kdy u ze veho povoluj nervy a na mysl sed
m dl tm hust a dsivj temnota. Takov byly dny,
kter vyplovaly as mezi zzranmi chvlemi Jeova
dtstv, zaznamenanmi v evangeliu.
Ne tedy to, co je zapsno, je nejpznanj pro prvn
dva ti roky Kristova ivota, ale to, co o nich zapsno
nen. Smysl jeho pchodu na svt nevyjaduje ani oslniv
svtlo noci, ani zpv andl, ale dina tkho ivota ve
vyhnanstv a prorokovan me bolesti, setrvale visc nad
nm a nad jeho matkou. Velmi patn bychom pochopili
jeho prvn dtsk lta, kdybychom si pamatovali jenom
svtlo, zpv andl a klann krl, zapomnli bychom vak
na zimu, na tk, na vyhnanstv, na dlouh a dlouh dny bez
potravy a bez stechy nad hlavou. Na takovto Jeovo
dtstv nesmme nikdy zapomenout. Zejmna proto,
abychom je mohli srovnvat se svm ivotem.
Budeme-li mt jednou pocit, e to nmi zmt z jedn
strany na druhou, stane-li se nm, e a si v bolestech
zvykneme na temnotu, vtrhne do n nov svtlo jen proto,
67

abychom s jet vt hrzou mohli provat jet hroznj


temno, bude velmi zapoteb rozpomenout se na prvn dny a
lta Jeova dtstv.
Malic a moud
Jet jednou pichzme k jeslikm, ve kterch le
vtlen Syn Bo. Jet jednou pichzme, abychom si opt
uvdomili vechno to, co se zjevilo lidem, i jak to lid
pochopili.
Kristus jednou ekl svmu Otci: Dkuji ti, Ote, e jsi
tyto vci zjevil malikm, ale skryl jsi je ped moudrmi.
Nezn vm to ponkud divn? Dnes se pece vichni
sname bt moudrmi, vzdlanmi a velice divn a
pohoren bychom hledli na toho, kdo by vystupoval proti
vzdlvn. A Kristus najednou vyzdvihuje nepatrn a
malik, mlem bychom ekli nevzdlan, a slibuje jim
zjeven velikch vc, zatmco moudr jaksi ponechv
stranou. Jak je to vlastn s tou moudrost a s tm zjevenm?
Dl mi dobe vidt a slyet, e hned po Kristov
narozen se mu pili poklonit moud a vzdlan lid.
Natolik moud a natolik vzdlan, e by teba mli co ci i
soudob astronomii. Vidli jsme jeho hvzdu, kali.
Tko dnes meme urit, co pesn znamenala tato vta v
jejich ei a jejich mylen. Mluvili vak o hvzdch tak
suvernn, e asi lecemus rozumli. Jak to tedy myslel
Kristus, kdy pozdji dkoval Otci, e ped moudrmi skryl
velik vci, kter naopak zjevil malikm?
Musme si k tomu vzt vci pkn popoad. Pasti,
kte vidli Jee dv ne ti mudrcov z vchodu, to byly
takov ty normln dti prody. Dti, kterm jednou Kristus
pikne Bo krlovstv. Lid zem, kte dovedou mt cit
pro zzranost vc. Kad d, kad paprsek slunce,
kad kvteko chpou jako Bo dar, jako zzrak a jako
takov jej tak pijmaj. Ani jim nenapadne zkoumat, zda
by se to nedalo vysvtlit pirozenm zpsobem.
68

Jak by pro takov lidi mohlo bt obtn pijmout zzrak


pchodu Syna Boho na svt? Pijmaj jej s otevenm
srdcem jakoto nejvt ze vech dar nebes.
Pak pichzej moud z vchodu. S pasti maj
spolen to, e maj smysl pro tajemstv.
A tady se nm to u vyjasuje. Tmi moudrmi, jim
nebude nic zjeveno, mysl Je takov, co si mysl, e svoj
moudrost sta na vechno, neuznvaj dn tajemstv,
ped nim nejsou ochotni sklonit hlavu, protoe se
domnvaj, e vechno zvldnou svm lidskm rozumem.
To je zablokovn intelektu ve vlastn mal logice a
jejch pli malch formch a umnn poprn veho, co
by ji mohlo pesahovat. Vzpomnm si na velmi znm
Einsteinova slova: lovk, kter neuznv tajemstv, je
intelektuln mrtvola. To je ovem pouze tvrdmi slovy
tot, co ji dlouho pedtm ekl Kristus: Tajemstv me
bt zjeveno pouze tomu, kdo m pro n prostor, kdo je pro
n oteven. Myslm si, e je to velmi vmluvn a dobe
srozumiteln.
Kristus pin sv poselstv jako een dalho vvoje
lidskho rodu. Nechce-li je nkdo pijmout, zstane bez
orientace. Nelze mu nic zjevit, nebo se zablokoval do
tsnch prostor svho rozumu a neuznv nic vyjma toho,
co se dje v jeho zablokovanm systmu. Co jinho se me
stt, ne e zstane ubohou mrtvolou, kter nem dnou
anci proniknout do novch prostor chpn, poznvn a
objevovn vech tajemstv evoluce vetn samotnho
tajemstv Kristova pchodu na zemi. Tak to asi myslel
Je, pokud jde o lidi, jim neme bt nic zjeveno. Hned
po svm narozen vak velmi jednoznan manifestuje
skutenost, e ti, kdo jsou opravdov a upmn moud,
jsou i pi sv moudrosti a svm rozumu schopni objevovat a
otvrat prostory pro dal tajemstv.
Moud z vchodu krej za pasti a padaj na zm
ped Jeem, kter pichz jako zjeven novch svt,

69

novho tst, nov budoucnosti. Prv to, e dovedou


sklonit hlavu ped tajemstvm, je in skuten moudrmi.
Tak my jsme se pili sklonit ped tajemstvm
narozenho Jee. Pipojujeme se k pastm, dtem zem,
kte pijmaj zzranost stejn samozejm jako ivot,
nebo cel ivot je jim zzrakem. Pro by jim tedy mlo bt
zatko pijmout zzrak pchod Syna Boho na svt?
Nleme-li k tm, kdo hloubav usiluj o to proniknout
pod povrch a objevuj, e vci lze vysvtlit jako pirozen
jevy, bume dost upmn a pokorn na to, abychom si
piznali, e vda nm nanejv me tajemstv a zzranost
vc ponkud poodhalit, ale neme je odstranit. A si toto
uvdomme, budeme zajedno s pasti i mudrci a ve
spolenm asu ped tajemstvm Jeova pchodu
sklonme sv kolena. Tm sp, e se zde jedn o tajemstv
na vlastn pravdy. Nebo pesnji t sti na pravdy, v
n tato pesahuje do vnosti a nekonena a v n ji
meme poznat pouze do t mry, do jak je nm zjevena.
Pak poznme, e nejvt i jedin moudrost je ta, kter se
pokorn otevr zjeven Boha vude tam, kde u dn
lovk svm poznnm nic nesvede.
A jet si povimnme tch, kdo zstali venku, kdo
nevstoupili k jeslm.
Herodes, jen msto aby usiloval poznat tajemstv
Kristova narozen, peml, jak jej zabt, protoe nev a
nezn nic vyjma toho, e chce vldnout. Ubok, jen
zablokoval svj ivot a svoji pravdu v hloup, marn touze
po krut moci. Ani nen nutn nad tm pli pemlet,
abychom vidli, jak je mal a uboh.
A jet mnoz ti, co nemaj zjem, co se zamuj pouze
na poadavky ni ivoin e, v n kon jejich idely,
jejich nroky, cel jejich evolun rozmach.
Kdy to tak srovnme vechno jedno s druhm,
nememe nevidt, kde je przdno a kde plnost ivota, kde
je pokrok a kde zaostalost, kde je vvoj a kde stagnace. My
jsme sem k jeslm pili proto, e vme v Jee Krista,
70

otvrme se jeho tajemstv a v opravdov pokoe se ped


nm sklnme. Vme, e v pokoe spov nae velikost.
Otvraj se nm tak nov svty poznn i lsky, kter jednou
vyvrchol ve slben jednot mezi Bohem a lovkem.
Mezi slvou a ponenm
Kdy se vrtil Je s Josefem a Mari do Nazaretu,
mohly mu bt asi ti roky. Bylo by zajmav vdt, co se
udlo v tch mnoha dnech od tku do Egypta a po tento
nvrat.
Pi narozen dtte v Betlm se stalo tolik neslchanch
znamen, ale nyn se na to u ani nevzpomene. Zapomnlo
se na to? Snad. Jeho prosted alespo dl ten dojem.
Dt vyrstalo v stran jako ostatn obyejn neznm
dti. Jak provali Maria a Josef zvratn vstup od bdy a
ponenosti k zcela nadzemsk slv, jak provali obtn
pokles zpt k ediv vednosti?
Ml. Nikde nen ani nejmen zmnka o tom, jak se
radovali, kdy cel rozzen kraj jsal za zpvu andl, ani
o tom, jak je plnilo hrdost, kdy moud krlov padali ped
Jekem na kolena. Zrovna tak nevydali ani slvka hrzy i
nku, kdy museli za noci prchat do Egypta, aby mu
zachrnili hol ivot.
Bylo by zhodno s tmito lidmi provat jejich naprosto
neznm dny, nevynechat ani jednu ztracenou chvilku. A
srovnvat, srovnvat. Zvaovat jako v dlani potkvat a
pehodnotit trapnou lidskou vztahovanost na to, co mu
nkdo v pln me neuzn a nezhodnot, na kad pilpnut
lidsk hrdosti a pak zase podivn lidsk vnitn reakce,
kdy ns chvl a zvedaj vysoko nad nae skuten danosti.
Pro tyto lidi, jejich centrem je Bh, kter se stal lovkem,
je jedno i druh docela normln a samozejm. Nic nen
falen ani pokora a k vyprzdnn lidskho sebevdom,
ani a k nebi sahajc slva.

71

Pokora i hrdost mohou bt pravdiv pouze tehdy, kdy


jsou ponoeny do lsky. Jist znte krsn lidi, kte se
dovedou prost tit, kdy se jim nco povede, a co se
dovedou stejn dobe a tie podobn vyrovnat s kivdou i
nespchem, ani by pitom na nich byly znt njak
vkyvy. Takov by ml bt lovk, jen uvil Kristovu
poselstv.
Poznali snad Josef a Maria Jeovo uen a uvili mu
dv, ne bylo vysloveno? Snad se to stalo ji tehdy, kdy
pijali Jee jako dt.
V lsce jsme vichni ponoeni do tajemstv pokory i
hrdosti, do tichch zitk naplnn i tkch pocit deprese
a milujeme-li se, spolen neseme tuto obrovskou thu
vlastn velikosti. To je tajemstv Jee, Marie a Josefa,
tajemstv jejich ivota, bouliv zmtanho mezi dvma
behy nebesk slvy a nzk lidsk bdy a pesto
psobcho dojmem tichho, pokojnho toku. Nen nic
nronjho ne zvldnout takovto bouliv zmtn.
Budeme muset srovnvat a upmn a pravdiv
zaznamenvat rozdly. Urit budou pmo mrn velikosti
nebo malosti na vry v Jeovo poselstv velikosti nebo
malosti na lsky.
Lska svten a vedn
Lska m svj svten charakter a m svj charakter
vedn. Bylo by to velmi nesprvn pochopen vnonho
tajemstv, kdybychom vidli jen jeho svten strnku a pi
vstupu do edivho, tkho, tvrdho, nkdy a protivnho
vednho ivota bychom je postupn zapomnali. Vnon
poselstv je adresovno pedevm tm nejobyejnjm,
nejedivjm chvlm ivota. Nejlpe mu rozum lovk,
kter zn nejen svten charakter lsky, pln smv,
srdenosti a sympatickch projev, ale kter pro ni ponech
dostatek prostoru i tehdy, kdy je vechno navn, kdy
jsou nervy napjaty vyerpnm a promrhanou trplivost.
72

Vrame se jet k jeslikm. Vidli jsme tam nkolik


hezkch zzranch chvilek a potom mnoho, velmi mnoho
dn tkch a roky, cel lta dn obyejnch a vednch. A
ve vech stejn ila a vldla tat lska.
Bude velmi dleit, abychom ji i my dovedli bezpen
identifikovat v rozlinch situacch naeho vlastnho ivota,
pedevm v jeho nejbnjch dnech, v nich nm hroz
mnohem vt nebezpe sebeklamu ne ve svtench
chvilkch. Mohlo by se nm toti stt, e bychom lskou
nazvali slavnostn, rozcitlivlou, trochu tesknou nladu,
vytvoenou vnjmi okolnostmi, kter ns momentln
velmi sbliuje.
Vytvet lsku ve vednm ivot, bt dobrm lovkem
tehdy, kdy nikde nelze zaznamenat dn smvy ani dn
dobr slova, to znamen: ne milovat pod vlivem okolnost,
ale petvet okolnost lskou. Trplivou, odpoutjc,
inorodou lskou.
Musme si to velmi uvdomovat, zejmna pi naich
setknch kolem Kristova srdce. Naume-li se zde dobe
rozeznvat skutenou lsku a j petvet sebe i sv
prosted, budeme moci promluvit do celho ptho osudu
lidstva.
To nen otzka njak formln zliby. Tady jde o
vvojov vystoupen na vy rovinu ivota a tst, na kter
by n svt byl reln lepm a krsnjm.
Jsme snad vichni natolik moud, e nebudeme hledat
lep a krsnj svt ve hmotnm blahobytu. Ten by mohl
tvoit nanejv rmec lidskho tst, rozhodn vak ne jeho
npl. Kristus nepichz proto, aby zahrnul svt objevy a
vynlezy, kter by ulehily a zpjemnily lidsk ivot.
Vdl, e to by nebylo dn een. Blahobyt bez lsky by
byl jako hezk rm, kter jen zvrazn oklivost nepknho
obrazu. K zkladnmu vyeen otzky tst je zapoteb,
aby lovk miloval a byl milovn, a to nejen krsnmi slovy
a smvy ve svtench dnech, ale pedevm opravdovou,
skutenou lskou vednho tvrdho edivho ivota.
73

Lska se ned zapt. Je-li, je rozpoznatelnj a


skutenj ne cokoli jinho. Nelze ji vak nahradit dnm
hezkm smvem, gestem i slovem tam, kde schz. Budeli jednou na konci vk hodnocena mra asti jedinc na
pokroku tohoto lidskho rodu, jsem pesvden, e jedinm
rozhodujcm ukazatelem pro takov hodnocen bude lska.
Kad krok kupedu, by by byl oznamovn a provzen
sebeslavnostnjmi fanframi, m velmi pochybnou
hodnotu (a je sporn, jde-li vbec o krok vped), nen-li
krokem k vt lsce mezi lidmi.
Zde je nutno se doopravdy peorientovat. Pokrok nen
otzkou genilnch vynlez a objev, ale otzkou rstu
vedn, dobr, pravdiv lsky. Vichni jsme na tom
zainteresovni a stle nalhavji na ns tla poadavek,
abychom to chpali jako dn program naeho ivota.
Nenalzme se nkde na perifrii svtovho dn stojme
pmo na hrotu jeho vvoje. Historie jednou proke, e
jedinou hodnotou a realitou, kter dvala smysl vekermu
pokroku a byla skutenou nadj budoucnosti, byla lska. Na
tom nic nezmn ani nejvt genialita moudrch, ani
nejnepemoitelnj armda silnch.
Takhle by to mlo bt jasn. Bude nutno, abychom si
kad nalezli sv msto a pijali svoji ast na epochlnm
taen lsky (vce vedn ne svten), kter zapoalo
Kristovm narozenm. Bude zapoteb oiovat toto taen
od zmetk a neistoty sobectv a od zhoubnho sebeklamu,
kter je zamuje s lskou. Proto bude poteb tzat se na
nai lsku vc ve vednch dnech neli ve svtench, nebo
tehdy bv realizovna ne slavnostnmi nladami, ale
skutenm tvrdm ivotem, tvocm atmosfru, v n se
kad ct ponkud lpe.

74

Poznvat Jee
Na zvr vah o Jeov narozen si polome otzku, co
nm ml pinst a co nm pinesl. Zda bylo vbec zapoteb,
aby piel, zda se tm v naem svt nco zmnilo.
Teme-li se po smyslu jeho pchodu, musme hovoit o
lsce, kter je zkladnm tmatem jeho poselstv.
asem se dovme, e jej Hospodin poslal, aby
uzdravoval nemocn, pozvedal ubit, potoval smutn, aby
pozvedal lovka k plnjmu, bohatmu ivotu. Ale je snad
na tom nco novho? Nebyli snad zde ji ped nm lid
dob lid, jim bylo zejm, e chceme-li bt astni,
musme milovat?
A pece na konci ve sv zvti Je prohlsil, e nm
dv nov pikzn: abychom se milovali tak, jak ns on
miloval. Bude tedy nutn dobe vypozorovat, co je v jeho
lsce nov.
O lsce je snadn mluvit krsnmi vzletnmi slovy. Ale
jde-li o skutenou relnou lsku ve vednm ivot, stv se
z n tk problm. Pipad nm jako samozejmost, e k
tomu, abychom byli astn, je nezbytn, abychom se
milovali. Nen vak dnou samozejmost, jak a pro to
mme dlat tehdy, mme-li kolem sebe prosted, kter
lsku vbec nerespektuje. Potkvme-li lovka, kter se
vysmv vemu dobrmu, co udlme, pohybujeme-li se v
prosted, kter ns m za blzny, ponvad jet vme na
njakou lsku; co si pak s lskou pot? A e opravdu
ijeme v takovm prosted, to snad vme a dostaten
bolestn!
Pipad-li nm tedy samozejm, e lska je zkladnm
principem lidskho tst, pipad nm souasn tento
princip neuskuteniteln v naich soudobch okolnostech, v
nich nikdo lsku nebere vn. A tak nm nezbv ne
krok za krokem sledovat Jee, jak ns on miloval, co je v
jeho lsce tm novm, k emu ns zavzal.
Tedy, on doopravdy piel do patnho prosted. Jet
ne sestoupil na svt, vykzali ho do stje a jen se narodil,
75

u mu sahali na ivot. Chtl-li se zachrnit, musel uprchnout


do cizch krajin jako tvanec bez domova, bez stechy nad
hlavou. On vak i za tchto okolnost trv na sv lsce.
M to ale vbec vznam? Co s takovou lskou, ze kter
je pouze utrpen, tisk a vsmch? Je vbec v lidskch
silch takto milovat? A i kdyby, k emu to vechno?
A prv zde se objevuje to nov, m se vyznauje
Kristova lska. Lska ve starm pojet je urit zpsob
vhodnho vzjemnho jednn, a proto se s naprostou
samozejmost te: co z toho, co mi to vynese. Je to vlastn
jenom jist druh zulechtnho sobectv, snad trochu
blcho se lsce tm, e in druhm dobro, aby j to vrtili.
Kristova lska je vak sama o sob plnost ivota
nepotebuje dnou protihodnotu, nebo ona sama dv
jedin smysl vem hodnotm. Proto ji lze vytvet pouze za
cenu tk nmahy a tvrdho utrpen.
S takovmto poselstvm nemohl pijt dn lovk,
pouze ten, kdo vidl a na samotn vrchol vvoje, kde se
vechno sjednot v lsce a to, co se v n nesjednot, bude
vyazeno jako nesmysln odpad.
Proto piel tak suvernn ped nmi, proto se nechal
tvt a nakonec vzal svj k a nechal se ukiovat. Proto
nabz i nm toto een, nebo v, e je jedin a e je dobr.
I kdyby byl lovk zcela osamocen, kdyby nikdo nereagoval
na jeho lsku, kdyby z n byly pouze nepjemnosti, i tehdy
(a Kristus to k netoliko svmi slovy, ale i svm kem) je
lska jedinm dobrm eenm.
Jet donedvna jsme se mohli domnvat, e by to lo i
bez lsky. Lid eili vechno silou, silnj vtzili,
poraen chystal pomstu a tak pod dokola. Tak to lo v
cel historii lidstva, a dokud se nae zem nenaplnila lidmi
natolik, e se ji lid nemaj kam jeden ped druhm skrt.
A jestlie jsme nepijali Kristovo een lsky, musme
pijmout een zbran, kter jsou dnes ji tak hrozn, e
postauj k sebevrad cel planety.

76

A tak jsme vlastn u konce. Jakkoli je to hrozn, vypad


to, e bylo nezbytn takovou zbra zkonstruovat, aby nm
konen zaalo bt jasn, e po tto cest dl jt nelze. Bude
nutn vrtit se k Jei Kristu a pokusit se o jeho alternativu
lsky. A to m dv tm lp, ne bude pozd. Je nejvy as
vidt vci jasn, bez mhouen o, a nekompromisn se
rozhodnout. Buto se budeme vzjemn milovat, budeme si
vechno odpoutt a pjdeme ruku v ruce dl vytvet svj
ivot v lsce, anebo zahyneme na vlastn sobectv. Protoe
nae zem ji dozrla ke Kristovu een a nebude ji dlouho
moci existovat v takovm nesmyslnm napt.
Kristv pchod nebyl dnou okrajovou historickou
zleitost. Je to meznk, kter dv evoluci nov smr.
Nevyzv vak ke svtov revoluci, ale bere k a jde
prvn. Na svm zkrvavenm tle e problm lsky k tm,
kdo ns nenvid, i problm neustlho odpoutn. Pak
teprve nm naizuje, abychom se milovali tak, jak on
miloval ns.
To je zrozen novho lovka, kter bude budovat sv
tst na principu lsky.
Problm dozrl a je neodkladn nutn, abychom se
pokusili krok za krokem vykroit za Jeem. Vidli jsme jej
v Betlm, vidli jsme jej v prvnch letech jeho pchodu na
svt. V nsledujcch vahch jej budeme sledovat v dalch
letech jeho ivota. Nen snad teba zdrazovat, jak moc je
to nutn, chceme-li opravdu jt za nm.
A to pece chceme!

77

JDE TU O SLOVO IVOTA


Janv list
jako vod ke Kristovu Poselstv

78

NOV IVOT
Otzka novho ivota
Budeme-li pozorn a se zjmem st Kristovo Poselstv,
od potku a do konce se nm bude naprosto zeteln jevit
jako zvst o nov, a dosud neznm ivotn realit.
Ponaje Jeovmi slovy: Muste se narodit znovu! (Jan
3,7) a k apokalyptickmu: Hle, vecko tvom nov! (Zj
21,5) kad mylenka dch novm pojetm tst, novm
pojetm utrpen, novm pojetm nadje, novm pojetm
poznn.
Je tomu ji velmi dvno, co m poala zneklidovat
otzka, do jak mry ten nov ivot podlh reln
zkuenosti lovka, do jak mry je v tomto naem svt
skuten poznatelnm jevem a m konkrtn se li od
starho? Nebo je to jenom tajemstv neviditelnho
znovuzrozen ve ktu anebo se snad vztahuje a na
posmrtn ivot ve vnosti? Lze t novm ivotem ji
nyn? Jak zjistme, e jm ji ijeme? Nen-li v na
konkrtn zkuenosti vbec rozeznateln, v em tedy
spov jeho novost?
Pojem nov ivot nen neznm v dosavadnch
djinch stvoen. Kdy se toti na na planet objevily
prvn iv organismy, byla to naprosto nov ivotn realita.
Zrovna tak bylo novou vesmrnou skutenost i smyslov
poznvn prvnch ivoich a rovn tak se ivot opt
jako zcela nov objevuje i v mylen lovka.
V biblick zprv o stvoen se zjeven novho ivota
sdluje vdy zcela prost:
Zazelenej se zem zelen!
Hemete se vody ivoinou havt!
Ltavci ltejte nad zem!
Vydej zem rozmanit druhy ivoich!
Uime lovka! (Gn 1,11-26)

79

ivot pekrauje jeden prh po druhm a pokad se


zjevuje pln nov na vy a vy rovin.
Zde by bylo vhodn chvilku se zastavit a poklidn se
vmyslet do tch tajemnch dramatickch moment na cest
na Zem, kdy se v ohromnm vesmrnm napt na n
rodil nov ivot, zejmna pak kdy se na n rozzil jako
pln nov v mysli lovka.
Nsledn si klademe otzku, zda lze i nyn, na zklad
Jeovy zvsti o novm ivot, oekvat nco epochln
novho, tak jako kdy se zde ml poprv objevit ivot, jako
kdy se zde poprv mlo objevit mylen.
lovk vlastn nikdy nepovaoval svj ivot za
zleitost jednou provdy uzavenou. Neustle v nm
oekval nco navc, neustle usiloval o jeho vylepen a
naplnn. (Nepsob snad v nm tie tak jak tomu bylo
vude ve vvoji vnitn rozpnn, jaksi neudriteln
touha po vych a dokonalejch formch byt?) Jenome
lidsk touhy vdy pesahovaly monosti, vymezen
asovm sekem mezi kolbkou a hrobem. Nechal se tedy
unet nadj na jejich naplnn v njakm novm ivot,
mimo tento asov sek. Pedstavy takovho novho ivota
si vak mnohdy vytvel natolik primitivn, e jim pi troe
vzdln pestval vit a hledal njak jin een. Touhu po
vym ivot ovem ubt nemohl, pokou se ji tedy ukojit
tm, e se syt hodnotami vymenho krtkho asu. To je
ovem marn snaen aspirace ivota sahaj mnohem v.
A tak v nadji, e budu dobe pochopen, pokusm se
hledat zkladn rysy oekvanho novho ivota v Kristov
Poselstv.
Stupe ivota je vdy dn stupnm poznn. Je tedy
zcela pochopiteln, e Kristem zvstovan nov ivot
nebude mon chpat prostednictvm naeho nynjho,
starho poznn. Abychom nov ivot mohli poznat,
budeme jej muset t. To je takov logick samozejmost:
m-li nkdo rozumt lidskm mylenkm, mus t lidskm
ivotem, mus bt lovkem.
80

A prv tak to teme i v evangeliu: Pln-li nkdo Bo


vli, pozn, zda to uen pochz od Boha. Doteme se i to,
e zde jde o Bo ivot a e se do nj musme narodit z
Ducha svatho. A jak rozpoznme tento nov, Bo ivot?
Apotol Jan nm to ekl pesn a jednoznan: Kad, kdo
miluje, z Boha se narodil a Boha zn. Kdo nemiluje,
nepoznal Boha, protoe Bh je lska (1 Jan 4,7-8). Je to
tot, co ekl Je: Pln-li nkdo Bo vli, pozn
Jasnji to snad ani nelze ci. Tak, jak ivot starho
lovka spov v jeho mylen i rozumu, tak ivot novho
lovka bude spovat v jeho lsce. Jan nm to nade
vechnu pochybnost potvrd i jinde: My vme, e jsme peli
ze smrti do ivota, protoe milujeme sv bratry. Kdo
nemiluje, zstv ve smrti (1 Jan 3,14).
Tak jako kad nov ivot i tento vychz ze starho a
zachovv si jeho prvky. Ji nyn zde v ns pln reln
kl, zakoume jej v kad lsce a souasn jej skrze ni
zanme i poznvat. Vme tedy, na em jsme. Nepu vm
nov pikzn, ale pikzn star, kter jste mli od
potku: star pikzn je to slovo, kter jste slyeli. Ale
pece vm pu pikzn nov vdy se stalo skutenost v
nm i ve vs, e tma ustupuje a prav svtlo ji svt (1 Jan 2,
7-8). Nepiel jsem zruit, nbr naplnit (Mt 5,17).
Je to pesn tak. O lsce se mluvilo od potku, ale jen
jakoby ve tm. (Zrovna tak bychom mohli v instinktivnm
poznvn ivoich spatovat jaksi prvky zahalenho
mylen.) Jevila se pouze jako zpsob dobrch mezilidskch
vztah: jak ty mn, tak j tob. Poppad se msty
objevovala v podob nejasnho citovho zancen. Nikdo ji
vak nechpe jako novou rovinu poznn, novou rovinu
ivota, ba dokonce zavren Stvoitelova dla.
Ano, zavren, naplnn. Nebo zde ji nejde o njak
dal mezistupe ivota, ale o jeho plnost, o jeho vrchol. Zde
ji ivot pekrauje hranice asu i prostoru. Konkrtn
petka skuten lsky v srdci lovka nikdy nezahyne,
nebo je potkem novho ivota, kter se jednou napln ve
81

vnosti, v Bohu. A to je to svdectv: Bh nm dal vn


ivot, a ten ivot je v jeho Synu (1 Jan 4,11). Jde tedy o
takov ivot, kter se rod v ohromnm napt oekvn
veho stvoenho svta. Konkrtn jej lze poznvat pouze
do t mry, do jak jej kdo ije, a t jej lze pouze natolik,
nakolik kdo miluje. Reln nadje na jeho naplnn ve
vnosti me vzejt pouze z reln lsky lovka.
Zkusme si nyn pedstavit takovho novho lovka:
Zkladnm prvkem jeho mylen bude oekvn ivota,
naplnnho v bezhranin krse, pravd a tst. Touto
nadj bude myslet, touto nadj bude dchat. Pojmy t a
poznvat budou u nj toton s pojmem milovat.
Vechno, co je v rozporu s lskou, bude naprosto
samozejm povaovat za absurdn nesmysl a odumel
odpad.
Dovedeme si takovho lovka pedstavit? Nen to
jednoduch.
Zvst o novm ivot pinesl Kristus do tkch
podmnek naeho svta, zamoenho sobectvm, zlobou,
netstm, nechpavost Dvno ji byla pry pvodn
svest lidskch smysl, bystrost jeho umu, naden jeho
vle. Problmy mu dlal ji samotn pojem lsky, nato pak
jej uskuteovn. Proto Je rozvinul sv nov uen do
vech detail, do vech zkout na sloit psychiky i
naeho svta a zabezpeil jej nekonenm odpoutnm. K
tomu vak podrobn v vahch o listu sv. Jana a o
jednotlivch statch Poselstv.
Musme si ovem neustle uvdomovat, e jde o vci
novho ivota, ve kterm lze poznvat pouze
prostednictvm lsky. Jakkoli jin poznvn by nikam
nevedlo. Jan to alespo tak jednoznan tvrd: Kdo k, e
je ve svtle, a pitom nenvid svho bratra, je dosud ve
tm. Kdo miluje svho bratra, zstv ve svtle a nen
nikomu kamenem razu. Kdo nenvid svho bratra, je ve
tm a ve tm chod; nev, kam jde, nebo tma mu oslepila
oi (1 Jan 2,9-11).
82

Tohle patrn plat bezvhradn o vech, kdo se chtj


serizn zabvat Jeovm Poselstvm. Dv, ne bychom
zaali st nsledujc vahy, mli bychom se to nauit
zpamti.

83

I. LIST APOTOLA JANA


List jako vod
Rd bych si utvoil ivou pedstavu starce Jana,
milovanho Jeova apotola, roznnlho ve svch
vzpomnkch a znovu a znovu zvaujcho pravdu
evangelia.
Prvn stolet se schyluje ke konci. Z dvancti ije patrn
ji pouze on. Moudrm zrakem sleduje vvoj udlost,
ivota, mylen a citeln se jej dotk ve, co zneiuje
Jeovu pravdu, ochuzuje krsu, zbavuje tajemstv obsahu.
Tak tomu bv, kdy lovk zane pomovat Bo vci
svm malm metrem nikdy mu to nevyjde.
Jan to v a v i to, e pro vechny, kdo chtj nebo budou
chtt zdegradovat evangelium na filozofickospekulativn
zleitost, mus vyslovit sv apotolsk svdectv.
Co bylo od potku, co jsme slyeli, co jsme na vlastn
oi vidli, na co jsme hledli a eho se nae ruce dotkaly,
to zvstujeme: Slovo ivota. Ten ivot byl zjeven, my jsme jej
vidli, svdme o nm a zvstujeme vm ivot vn, kter
byl u Otce a nm byl zjeven. Co jsme vidli a slyeli,
zvstujeme i vm, abyste se spolu s nmi To peme, aby
vae radost byla pln (1 Jan 1,1-4).
Tato slova staikho Jana mi pipomnla vere Milana
Rfuse:
Tvj dd byl nzko, konky se ivil,
z konk to pelo na listy.
Vnuk jeho vnuk ne e by se kivil,
jenom je po nm trochu nejist.
Jan vdl, jak se Slovo ivota v lidskch stech mn na
slovo bezkrevn logiky. My to bohuel vidme jet lpe:
vechno rozpoteno, zmeno, vysvtleno podle pravidel.
My nevme, my pouze poznvme, prav opt Rfus.

84

Co s tm, co jen s tm? S pemoudelost, s n pibv


nicota jako vl mlha.
Jan nepoznval on vdl. Proto adresoval crkvi sv
apotolsk slovo, abychom si nepletli Slovo ivota se
slovem logiky. Abychom se vrtili ke konkm, z nich se
ivil on.
Velmi nutn je nm dnes zapoteb slyet toto slovo. Ze
ivota se nm vytrc kouzlo, z Jeova Poselstv naden.
Nesmrn je nm zapoteb slyet Janovo slovo. ivot
byl zjeven, my jsme jej vidli. Co jsme vidli a slyeli,
zvstujeme i vm (1 Jan 1,2-3). Tady vlastn Janovi splv
Je Kristus se svm Poselstvm. O Slov ivota prav, e
na nj hledli a e se jej dotkali vlastnma rukama. Mohl
by se tak vyjdit njak solidn logik? Nevypad to sp
jako infantiln, dtsk mylen, kter si nedl starosti se
dnmi pravidly uvaovn? Ale takto se vyjadoval i
Je: J jsem pravda j jsem ivot. A ani maliko si
nedlal starosti s tm, co tomu ekne psn logika a co
moud dospl, kterm jsou takovto dtsk zpsoby k
smchu.
Jan hovo o Jeovi a ne o njakm ideologickm
systmu. Vlastn mu to vechno splv v jedno: Slovo
ivota, ivot vn, jen byl u Otce i to, co slyel, vidl,
eho se dotkaly jeho vlastn ruce. To vechno je Je
Kristus.
Umt tak takhle pohlet na Jee, takhle slyet jeho
Poselstv! Bt zase dttem, istmi, svmi smysly vnmat
nepetritou ptomnost zzraku, dvrn styk s
nekonenem a ztotonn se se vm, co ns obklopuje.
Boe, bt tak opt dttem a nemotat do toho bezkrevnou
lidskou logiku!
Ale tento Jan je staec; snad prv proto, e ji dozrl
pro Bo krlovstv, chpe to, co pedtm mon nechpal,
e toti tohle krlovstv me pijmout pouze a jedin jako
dt. O co vc se tomuto chpn piblili nai ddov, kte
se jet dovedli sklonit ped tajemstvmi a nechali se unet
85

jejich kouzlem. Ani jim nenapadlo sahat na n svm


lidskm skalpelem. ili uprosted nich a i vedle sv bdy si
zachovali mnohem vce dtsk radosti ne my, kte se tak
rdi chlubme svm pokrokem.
Nkte maj za to, e tento 1. list sv. Jana je vodem
nebo snad prvodnm slovem k jeho evangeliu. Kadopdn
do nj vn mnoho svtla, pesnji eeno uruje jeho
zkladn osvtlen. Jednoznan vyluuje snahu chpat je
obdobn jako jin ideologick systmy.
Slovo ivota svdectv a zvstovn ivota vnho,
jen byl u Otce, abyste i vy mli spoleenstv s nmi, aby
vae radost byla dokonal. To vechno jsme vidli, slyeli,
dotkaly se toho nae ruce.
Slovo ivot Bh spoleenstv radost.
Pestaneme-li se starat, jak je to mon, nebude-li ns
trpit, jak to vechno logicky vysvtlit a dokzat
nebudeme-li brnit Slovu, aby bylo ivotem, pak budeme
chpat a vidt, co znamen pro ns pro tento n vk
Je Kristus. Nebo pouze tehdy, navrtme-li mu jeho
pvodn tajemstv, spatme v nm lsku, v n se zjevuje
Bh a v n ns strhuje k sob. Pouze tehdy v nm objevme
plnost radosti.
Kdy to staik Jan psal, dobe vdl, e v Jeov
slov je jedin skuten lidsk tst, nebo kad jin
radost by zstala bez nj velice przdn, chud a nepln.
Je to opravdu slibn vod. Realita ivota se v nm mn
na poezii, zzrak na dvrn blzkou skutenost a slovo se
zvstuje jako ivot, vidn oima a dotkan rukou lovka.
Ach Boe, bt tak dttem, takovm skutenm dttem,
jakm byl ten takka stolet Jan, staec, a tak dtsky
dychtiv ekat na kad slovo jeho listu!
Bt tak dttem, mj Boe, a mt srdce schopn a tedy i
hodn plnosti radosti!

86

Svtlo
Kdy Jan hned na potku drazn pipomnl, e to, co
hls, je Slovo ivota, e je to sm ivot, jen se zjevil, a
dn pouh filozofick systm, pokrauje: Toto je zvst,
kterou jsme od nho slyeli a vm ji oznamujeme: e Bh je
svtlo a nen v nm nejmen tmy. kme-li, e s nm mme
spoleenstv, a pitom chodme ve tm, leme (1 Jan 1,5-6).
Zajist se nikdo nedomnv, e Jan by zde mohl chpat
Boha jako svtlo v naem materilnm smyslu, tak jak jej
vnmme svm lidskm zrakem. Pro nj je svtlo nm
velmi istm, velmi jasnm, chce jm vyjdit istou pravdu,
istou krsu, istou lsku. O Bohu pece nelze mluvit v
konkrtnch termnech, nebo ty jsou vdy poplatn naemu
ubohmu lidskmu poznn.
Bh je tedy svtlo: ist krsa, ist pravda, ist lska,
zc bez nejmenho stnu. Tak jej mus chpat kad, kdo
o nm mluv a kdo tvrd, e je s nm ve spoleenstv. Byl by
to obyejn trapn podvod, kdyby se nkdo domnval, e je
ve spoleenstv s Bohem, e jej miluje, a pitom by mu
nelo o svtlo, o istotu pravdy, krsy a lsky ivota. Klidn
by ponechal vechno zastnn a zabarikdovan pod
rznmi nnosy edho vednho dn a ani by neusiloval o
vytvoen potebnch istch prostor pro Kristv pchod a
pro pijet jeho Poselstv. Pesto vak, aby nedolo k
nedorozumn, zdrazuje Jan, e Bh je svtlo v tom
nejistm, nejkrsnjm smyslu slova. Kad, kdo chce s
nm bt ve spoleenstv, mus bt pln oteven tomuto
svtlu a mus bt ochoten zcela se jm nechat prozit.
mysln chtt nosit v sob jakkoliv stn sobectv, nenvisti,
zloby, pomsty, hnvu nebo ehokoliv temnho znamen
jednoznan se odvrtit od Boha, vypadnout z jeho
spoleenstv. To je pevn a jasn e a nut zrevidovat n
vlastn pojem Boha a nae mylen o nm. Nezdka se toti
stv, e si jej formujeme ne podle svtla, ale podle
nejrznjch vrok, citt a nzor, a se z nj v naich
87

mylenkch stane nkdo velmi nesvtl, temn a


nepravdpodobn.
Je velmi zajmav, jak Jan spojuje pojem Boha s naimi
vzjemnmi vztahy: Jestlie vak chodme v svtle, mme
spoleenstv mezi sebou (1 Jan 1,7).
Nen mon pijmout Boha jako svtlo a navzjem se
nemilovat. Ani na chvli nelze zapomenout na nai temnou
realitu, v n je nutn lsku ustavin oiovat od sobectv.
kme-li, e jsme bez hchu, klameme sami sebe a pravda
v ns nen (1 Jan 1,8).
V naem svt plat, e kret ve svtle znamen
souasn jasn rozeznvat svoji tmu. Neoznaovat za lsku
to, co nen lskou, ani za pravdu to, co nen pravda.
Snad
si
pamatujete
psychologick
posteh
Dostojevskho v romnu Brati Karamazov: Aljoo,
zapamatuj si, prav star bratr mladmu, zamilovat se
jet neznamen milovat, zamilovat se me i patn
lovk. Ale na to, abys miloval, mus bt dobrm
lovkem.
Tehdy jsme ve spoleenstv, pokud ijeme podle svtla.
Kret ve svtle, to je spoleenstv s Bohem i spoleenstv s
lidmi, to je plnost pravdivho, istho ivota, neustle
tvoenho Stvoitelovou lskou.
Je dobr takto nahlet vci tv v tv Kristovu
pchodu a jeho Poselstv a rozhldnout se po zcela novch
prostorch zcela novho ivota, jen se, jak k Jan, zjevil,
a o nm tvrd, e se jej dotkal vlastnma rukama, e jej
slyel na vlastn ui, vidl na vlastn oi. Co ale s tvrdou
realitou na tmy? Jestlie vak chodme v svtle, jako on je
v svtle, mme spoleenstv mezi sebou a krev Jee, jeho
Syna, ns oiuje od kadho hchu (1 Jan 1,7). Jan prost
jde zcela realisticky do dsledk. Kret ve svtle znamen
pro lovka nejenom jasn rozeznvat svtlo ode tmy,
znamen to i neustl osvobozovn se od tto tmy.
Spoleenstv mezi nmi a spoleenstv s Bohem ve
svtle nm zajistil Je Kristus. Jan to dobe v vidl to
88

vlastnma oima, dotkal se rukama. A prv tak dobe v,


e kdybychom si chtli v tto na realit sami ped sebou
tuto tmu tajit, byl by to osudn sebeklam. lovk tto zem
me pouze tehdy kret ve svtle, vid-li ve svtle ist
pravdy, krsy a lsky, v Bohu, jen je svtlem, pravdiv vci
takov, jak jsou vid-li stejn tak vlastn tmu, jako i
Kristovu krev, kter ji mn ve svtlo. Odpoutn, neustl
odpoutn je na jedinou monost jt ve svtle, ve
skutenm svtle. Tak se nae tma stane pouhm stnem,
kter svtlo pouze zvrazuje, ani by je pohlcoval.
Pokud bychom vak chtli udlat jaksi kompromis, ani
tmu, ani svtlo, pouze jaksi pe, to u bychom nemohli
uvaovat o Bohu ani o spoleenstv mezi nm a nmi to
alespo plyne z Janova slovo po slovu rozvjenho pohledu
na Poselstv, kter ztotouje se samotnm Jeem.
Budeme-li mt oteven oi, srdce a mysl, snad spatme
a pochopme, co znamen v jeho ei Slovo ivota a
ivot, jen se zjevil, aby bylo spoleenstv mezi nmi
vzjemn i mezi nmi a Bohem aby tak nae radost byla
pln. V Bohu, jen je svtlem, snad rozpoznme i to ist,
pravdiv a krsn v ns samotnch a budeme o to velice
peovat, budeme si to oiovat a nenechme si to zastnit a
zabarikdovat nnosy sobectv a nelsky. Tak, aby nae
stny svtlo pouze zvrazovaly, ale nepohlcovaly.
Jt ve svtle
ijeme-li ve svtle, tak jak On je ve svtle, vldne mezi
nmi lska a krev Jee Krista, jeho Syna, ns oiuje ode
vech hch.
To je ale divn: o jakch hch se to mluv, ijeme-li ve
svtle a milujeme-li se?
Jan tuto mylenku rozvij dl: kme-li, e jsme bez
hchu, klameme sami sebe a pravda v ns nen. Jestlie
doznvme sv hchy, on je tak vrn a spravedliv, e nm
hchy odpout (Jan 1,8-9).
89

Jan tedy nesmlouvav trv na tom, e i kdy krme ve


svtle, i kdy se milujeme, pesto jsme odkzni na neustl
odpoutn.
Zde se nm stav ped oi zcela nov typ osobnosti.
Tady ji nenalezneme fakrsky silnou vl lovka, kter
dokonale ovld kad sval svho tla, pekonal vechny
patn sklony, nezn dnou slabost a nim se nenech
odchlit ze svho smru. lovk, kter kr ve svtle, je
obyejn dobr lovk, kter si je vdom svch nedostatk i
toho, e potebuje neustl odpoutn a prv proto je
skromn, dobr, laskav a vdn, e vbec me bt
takov. Ve chvli, kdy lovk popr svj hch, zapr i
svoji pokoru, poslunost a lsku a vechno se mn v hloup
podvod. To je stejn, jako kdyby nkdo tvrdil, e se nikdy
nepotebuje mt, nebo si nikdy neupinil ruce. A to jen
jednou zkus a hned uvid, jak kaln voda mu z nich stee.
Nebo se snad nkdo domnv, e prosted naeho vnitnho
svta je ist ne to vnj? Stejn jako hygiena a istota
tla nespov v tom, e se nemusme mt, ale naopak v
astm myt, prv tak i istotu ducha lze zskat pouze
novm a novm odpoutnm a ne tm, e nm nebude co
odpustit.
Sv. Jan si nedl starosti s tm, jak toto vysvtlit a
dokzat. Jemu byl zjeven ivot a byl mu zjeven tmto
zpsobem. Tak jej i zvstuje. Ani v nejmenm
nepochybuje, e tento ivot je pravda, a v, e kdokoli by
tvrdil nco jinho, le sm sob.
Dnes po dvou tisciletch vidme, jak velikou ml pravdu
a jak daleko dosud zstvme za jeho mylenm. Kdo v, jak
dlouho nm jet potrv, ne pochopme, e pravdiv
uznvn vlastnch nedostatk a z toho plynouc pokorn
lska jsou dleitj ne cokoli jinho a e je nutno je v
sob i ve svch dtech vychovvat stejn dlouho, trpliv a
staten, jako se vychovvme ke vzdln od prvnch
psmenek abecedy a k inenrskmu diplomu. Lid tohoto

90

typu jsou lidmi budoucnosti. Jen takov si mohou dvovat,


jen takov se mohou milovat.
Zajist m me nkdo zaujmout svoj tvrdost, silou a
jistotou sv vle, svoj ohromujc osobnost. Ale tich
hejiv kouzlo lsky, ve kterm nm bv tak nenucen
dobe, sl pouze z dobrho, upmnho a pokornho
lovka, ktermu meme zcela samozejm vit a jen
zcela samozejm dvuje nm. Typ tzv. siln dokonal
osobnosti bude vdy kolem sebe it jistou nedvru, trmu
a snad i vitky svdom, m se zcela zkonit vytv
odstup a jaksi zbrana pro skutenou, upmnou lsku. Ten
staik Jan to ekl tak moude: Jestlie chodme ve svtle,
mme mezi sebou spoleenstv (1 Jan 1,7).
Takhle je to pln jasn, opravdu jako na dlani. lovk
nen velk sm sebou, ale svm kontaktem s ostatnmi
lidmi. Zkladnu pro dokonalost lovka, pro jeho
pravdivost, pro istotu jeho charakteru, jeho osobnosti tvo
jeho vztahy ve spoleenstv, tedy jeho lska. Nejde o to, bt
silnm jedincem, ale vytvoit kolem sebe prostor, v nm je
kadmu dobe, kde se rozplynou ubjejc pocity
mncennosti a kad se ct vce lovkem, nebo je
milovn, me milovat, dvuje a v, e m dvru. V
takovm spoleenstv se tvo i spoleenstv s Bohem (pro
Jana je to naprosto samozejm on jej vidl) pokorn a
oddan dvujc v dimenzch novho a novho
odpoutn a stle rostouc lsky. Pro toto piel na svt
Kristus, takov ivot nm zjevil, pro toto zemel na ki,
toto poselstv nm zanechal. A dnes je ji jasn, e prv
tohle je to jedin, co dv na planet nadji na peit.
Pouze tehdy, bude-li lovk chtt a umt pochopit, e jeho
budoucnost a tst nespov ani v sle armd i zbran, ani
v hrdinstv jeho velikn, ale v dvrn a ochotn vzjemn
lsce, tehdy teprve se mu rozbeskne a nebude se stait divit
tomu, jak snadno a samozejm doke eit vechny
problmy, s nimi nyn neme hnout.

91

Od prvnho dne svho pchodu na svt k nm Je


promlouv v hlubok upmn dve jako jeden z ns,
take se nikdo nemus ped nm ctit ponen nebo
odstren. Pichz malik, tich a dobr, tak aby se nikdo
nebl jt za nm, vyslechnout jej, hledat svoji osobn velikost
sebe sama v jeho Poselstv.
Toto vm pu, pokrauje Jan, abyste neheili (1Jan2,1).
Ped malou chvilkou ekl, e nikdo nen bez hchu, jak
tedy neheit? Jan je citliv a neponechv dn prostor
pro lhostejnost. Nae lska ivot, kter se zjevil je v
neustlm thnut lovka k istot a pravd dokonalho
spoleenstv. Hch nosme v sob, ale ani na chvli se s nm
nesmme smit. To je natolik nron, e bychom to sami
vbec nesvedli.
Avak zhe-li kdo, mme u Otce pmluvce, Jee
Krista (1Jan 2,1).
Je zde nkdo, kdo me a chce zkorigovat vechno, co
zkazme: Je Kristus obhjce. Jak dobe to zn pot, co
nm byl nejednou pedstavovn jako soudce. Tedy obhjce
prosm, abychom si toho dobe povimli a uvili!
Takov je tedy cesta tch, kdo krej ve svtle. Mysleme na
to vdy, kdy ns bude tmito slovy oslovovat Kristovo
Poselstv.
pln nov rovina poznn
Podle toho vme, e jsme ho poznali, jestlie
zachovvme jeho pikzn. Kdo k: Poznal jsem ho, a
pikzn nezachovv, je lh a nen v nm pravdy. Kdo
vak zachovv jeho slovo, vpravd v nm lska Bo
doshla svho cle Nepu vm nov pikzn, ale
pikzn star, kter jste mli od potku. A pece vm pu
pikzn nov vdy tma ustupuje a svtlo ji svt (1
Jan 2,3-8).
ekl toho mnoho najednou. Pedevm problm poznn
a zachovn pkaz. Normln pece mohu nkoho
poznvat z rznch aspekt, ani bych souhlasil s jeho
92

nzory a zsadami, ani bych musel respektovat jeho vli.


Ale s poznnm Jee je to u Jana vbec jaksi zvltn.
Nejprve mluvil o zjeven ivota (tedy nejenom nauky). Nyn
zase poznn podmiuje ivotem podle evangelia.
Kdo k: Poznal jsem ho, a pikzn nezachovv,
je lh (1 Jan 2,4). Nerod se zde ji nov typ poznn,
jaksi nadmylen, k nmu spje evoluce?
Obvm se, e mezi velmi slab msta na doby nle i
to, e nm schz odvaha otevt se pro toto rodc se nov
poznn a pro jistotu radji pelapujeme ve sv star logice
a vytrvale j zatemujeme Bo tajemstv. Copak nezaujal
t postoj i Je, kdy po nm vyadovali dkazy o
pravdivosti jeho slov? Jen zkuste dlat, co vm km, a
poznte, e je to pravda. Tak jak? Je to nov nebo star
pikzn? Odedvna pece platilo, e cel zkon i proroci
nalzaj sv uplatnn v pikzn lsky. Co tedy je na tom
novho? Chtl bych to pirovnat k malmu dtti, jemu se
od okamiku poet vyvjel zrak. Kdy se pak narodilo,
nebyl pro nj zrak nim novm. Objevilo se vak svtlo, a
tak vechno bylo najednou nov.
Tma ustupuje a svt svtlo. Rod se nov typ poznn
lskou.
Kdo zachovv jeho slovo, v tom dosahuje Bo lska
dokonalosti. Je jasn, e k dokonalosti lsky je zapoteb
lska obou milujcch se partner. Znamen to snad, e ani
Bo lska by nebyla dokonal, kdyby nebyla optovna?
Tady u ovem opt mchme lidskou logiku do zjeven
ivota. Navrame se radji k Janovu tvrzen, e ten, kdo
k, e zn Jee, ale nezachovv jeho pkazy, le. Co
kdyby nkdo i zskal o Jeovi vechny dostupn
historick, psychologick a teologick poznatky, vdl by o
nm vechno zpamti, ale neil by podle jeho uen? Poznal
by jej nebo ne? Pokud by se jednalo o nkoho jinho,
samozejm bychom pitakali: ano, poznal by jej! Ohledn
Jee to vak Jan jednoznan popr: Kdyby takov
tvrdil, e jej zn, lhal by sm sob.
93

V Jeovi se zjevuje pln nov rovina poznn


poznn lskou, srdcem o n se dosud mluvilo nejve tak
v poezii. V Jeovi se z n vak stv takov realita, bez n
se u vbec neobejdeme. Nov ivot, do nho se mme
narodit, m sv nov zkony poznn, a nerespektujeme-li
je, nesmme se divit, e nm to nevychz.
To, eho se dotkaly nae ruce, co jsme vidli, co jsme
na vlastn ui slyeli, to vm zvstujeme: zjevil se ivot. S
tajemstvm ivota si vlastn lidsk rozum nedovede poradit,
a to ani v jeho nejnich stupnch, nato v takovch
zvratnch vrcholech. Je velmi dobr, e Jan nm to tak
jasn ekl, mon bychom se byli pod mlili.
Musme pivykat svj zrak na Jeovo svtlo a srdce na
jeho nov poznn. Nepu vm nov pikzn, ale star,
kter jste mli od potku. A pece vm pu pikzn nov,
vdy tma ustupuje a svtlo ji svt (1 Jan 2,7-8).
To, co se nm dnes jev jako zeteln, jasn, bylo zde
jako nepozorovateln a ukryt od samotnho potku. Tak
njak to ekl Teilhard de Chardin. Tak to plyne i z
Jeovch slov: Nepiel jsem zruit, nbr naplnit (Mt
5,17). Muste se narodit znovu (Jan 3,7). Snad bychom to
mohli pirovnat k kazm, kter vidme vude kolem sebe:
tekutina se zahv, a dokud v jistm stupni nedoshne
pln nov skupenstv. Kuel se zuuje, dokud se na
vrcholu neztrat v bodu. Podobn se nm jev cel vstup
zjevenho ivota a poznn a k jeho vrcholnm promnm,
a k plnmu svtlu. Nebo v nm nelze oddlovat ivot od
poznn, lsku od pravdy a lsku i pravdu od samotn
Kristovy osobnosti.
Upozoroval-li Je Kristus, e jeho uednky poznaj
podle toho, e se budou navzjem milovat, Jan jim zase
pipomn, e pouze podle tto vzjemn lsky mohou
vdt, e poznvaj Krista.
Je to vechno neobvykl, nov. Bude tedy nutno vechno
si dkladn promyslet, dt si s tm vm naas a uvit
zejmna svoji lsku a jej vstup a k plnmu svtlu.
94

Kdo nemiluje, nev, kam jde


Tma ustupuje a prav svtlo ji svt. Kdo k, e je ve
svtle, a pitom nenvid svho bratra, je dosud ve tm. Kdo
miluje svho bratra, zstv ve svtle a nen nikomu
kamenem razu. Kdo nenvid svho bratra, je ve tm a ve
tm chod; nev, kam jde, nebo tma mu oslepila oi (1 Jan
2,8-11).
Tady se ji svtlo, o nm hovo Jan, stalo pln
dostupnm. Zde ji mus mt kad jasno. Boha lze poznat
pouze skrze zachovvn jeho pikzn a jeho star
pikzn nyn vystoupila ze tmy do svtla v novm
pikzn lsky lovka k lovku. Dokonce samotn tato
lska je svtlem, nebo bez n nen svtlo, pouze hlubok,
neproniknuteln tma. Ztrc se cesta, ztrc se cl, ztrc se
smysl veho. Nen dvod t, nelze ci, kam to vechno
spje. Zde u se jede naostro. Karty jsou vyloeny a nelze
dlat, jako kdyby nic. Bez lsky lovka ke lovku nen
opravdov poznn, nen ivot, nen svtlo, ztrc se jedin
smr pokroku a vvoje.
Jet jednou: Kdo miluje svho bratra, zstv ve svtle
a nen nikomu kamenem razu. Kdo nenvid svho bratra,
je ve tm a ve tm chod; nev, kam jde, nebo tma mu
oslepila oi (1 Jan 2,10-11).
Tohle je novinka i dnes, na konci druhho tiscilet
kesansk ry. Kad pokrok, nedje-li se ve znamen
lsky mezi lidmi, je pouhm tpnm ve tm, zbytenm
pltvnm energie, ne-li nco horho. Pod tmto zornm
hlem je nutno nahlet evangelium.
Jenome v tom ppad cel evangelium bude nutno st
a vysvtlovat ve svtle lsky lovka k lovku. Ten, kdo
miluje bratry, ten ije ve svtle a neme kloptnout ani v
chpn evangelia. Tomu vak, kdo bratry nemiluje, bude
ten evangelia a jeho vklad pouhm bloudnm a tpnm
ve tm po bludn cest do neznma.
Co nm to vlastn ten staik Jan napsal?! Z toho plyne,
e je holm nesmyslem chpat lsku jenom jako jednu z
95

mnoha ctnost a domnvat se, e ji lze njak nahradit. A


povimnme si dobe, e se zde nemluv o lsce k Bohu, ale
k bratrovi. Toto je tedy to, co nm chtl sdlit o Slov
ivota, eho se dotkal vlastnma rukama, co slyel na
vlastn ui, co vidl na vlastn oi ivot, jen se mu zjevil.
Je ovem nutno sprvn si vymezit, co mysl Jan pod
pojmem lska.
V Jeov testamentu zaznamenal jeho nov pikzn:
Milujte se navzjem, jako jsem j miloval vs (Jan 15,12).
Budeme-li estn a upmn usilovat o pochopen toho, jak
ns to vlastn Kristus miloval, uvidme, e jeho lska
pekonv vechny pekky, e nen pouze njakm
vzplanutm sympati, ale totlnm odevzdnm se tm, kter
miluje. Je to vyzdvien lsky na nejvy stupe vech
hodnot a vysoko nad kadou bolest i smrt. V Jeovi se
lska objevuje jako nov rovina ivota, k n vystupuje
vvoj jako k jedin nadji na planety i celho vesmru.
V takovm svtle opravdu nelze kloptnout. Jen dky
tomu mohl sv. Augustin vyslovit ono odvn: Miluj a
dlej, co chce.
Bude nutno si to takto moude rozebrat v dui, sm ped
sebou, ped Bohem i pede vemi, jejich ivotn cesty se
setkvaj s naimi, abychom v tomto svtle spatili i svoji
modlitbu i sv kesanstv. Pouze v tomto svtle se nm to
me jevit jako skuten ivot pln dynamiky naden a
oekvn. V Jeov ivot a Poselstv v nm samotnm
nabv lska docela novho, rozpnavho charakteru:
vechno v, vechno douf, vechno vydr a nikdy
nezanikne. Pronik do vech detail krsy a utrpen, smutku
i tst. Jej a bolestn i vesel, vdy vak okouzlujc tv
svd vude o ivot o istm, pravdivm ivot.

96

Bo krlovstv i tento svt jsou v ns


Pu vm, dti, e jsou vm odputny hchy pro jeho
jmno. Pu vm, otcov, e jste poznali toho, kter je od
potku. Pu vm, mldenci, e jste zvtzili nad Zlm (1
Jan 2, 12-13).
Je to velmi zajmav logika. Chtl snad sv kesany
povzbudit, chtl je snad pochvlit? V Janovch slovech
nelze najt ani petky neho, co by snad mohlo vypadat
jako lichotky. Pouze stzliv a reln konstatuje, co
znamen v konkrtnm ivot kesana t ve svtle, milovat
bratry. Znamen to odputn, poznn vnho Boha a
vtzstv nad Zlm. A to jsou vskutku siln trumfy.
Chpeme-li lsku v jej pln ivotnosti, mohli bychom to v
n alespo trochu vytuit.
Kad, kdo nkdy nkoho miloval, poctil, jak pln
jinak jej poznv, jak jeho poznn stav milovanou osobu
do naprosto jinch poloh, ne co by mohla o n ci
psychologie, antropologie, biologie. To ovem plat pouze
tehdy, pokud mluvme o skuten, pln ivotn lsce ne o
tzv. kesansk, kdy inme druhm dobro, abychom za to
obdreli njakou odmnu, tebas i ve vnosti. Takovto
chud lska by st mohla znamenat poznn Boha, o
kterm mluv Jan.
Jan rozvj lsku v cel hloubce, i a dlce Jeova
evangelia. Ten, kdo tvrd, e spov v Bohu, mus init tak,
jak inil Je, mus milovat tak, jak miloval on.
Vme, co vechno dovedou ti, kdo jednaj vedeni
vnivou ivotn lskou jak nepekonateln pekky
dovedou pekonvat.
Pu vm, e jste zvtzili nad Zlm. To ovem plat
pouze o skuten, pravdiv lsce. A proto Jan pipomn, e
tato lska, kter umouje ivot ve svtle, je skuten
takov, e poskytuje nejenom poznn Boha, ale i novou silu
realizovat jeho program.
Pu vm, e jsou vm odputny hchy. Jan na nic
nezapomn, nic nevynechv. Vid vci velmi ivotn,
97

velmi plasticky ani na okamik o nich neme mluvit tak,


jako kdyby byly bez vady, jako kdyby nepotebovaly
dnou korekci. Nic neskrv, tak se vci maj; stejnou
pravdou ale je, e ta korekce je mon, e je neustle
zajiovna Kristovou krv. Mm za to, e takto nahlenou
lsku si ji opravdu nelze splst s njakou vmnnou
hodnotou: nco za nco. Lska Kristova Poselstv podle
Jana zasahuje do samotn podstaty lovka, do jeho poznn
i energie a mn jej v novou bytost dynamicky rozepjatou k
tajemstv novho nebe a nov zem.
Nemilujte svt ani to, co je ve svt. Miluje-li kdo svt,
lska Otcova v nm nen. Nebo vechno, co je ve svt, po
em dycht lovk a co chtj jeho oi a na em si v ivot
zakld, nen z Otce, ale ze svta. A svt pomj i jeho
chtivost; kdo vak in vli Bo, zstv na vky (1 Jan 2,
15-17).
Musme si ovem vyjasnit, co mysl Jan svtem. Jist
ne tuto nai zemi, kterou by stavl do protikladu k jakmusi
Bomu krlovstv nkde nad oblaky.
Bo krlovstv je ve vs, zdrazuje jednoznan
Je. To, co je ve svt, je chtivost a pcha, dodv Jan.
Zrovna tak bychom tedy mohli ci, e jak Bo
krlovstv, tak i tento svt jsou v ns. Kad smysl pro
pravdu, krsu a lsku v jej nefalovan istot, kad touha
po plnosti ivota je rodcm se, klcm krlovstvm v ns.
Kad falovn na reality sobeckou dostivost je
marnm budovnm svta odsouzenho ke krachu, jak o
nm hovo Jan. Tento sv zskv sv patn jmno
teprve z lovkovy patn dostivosti a pchy. Je tomu tak,
jak to plyne z Jeova Poselstv: tento svt je svtem
sobectv a Bo krlovstv je svtem lsky.
Musme si v tom opravdu udlat jasno, abychom si
nehrli s pojmy tento svt a Bo krlovstv, ani
bychom jasn a konkrtn vdli, o em se ve skutenosti
mluv. Pi sledovn evangelia toho budeme mt velmi
zapoteb.
98

Tm se nm tento Janv list stv skutenm svtlem, v


nm se nm ji naprosto zeteln stav ped oi tajemstv
Kristovy osobnosti a duch jeho Poselstv. A to je prv to,
co budeme muset soustavn a dkladn poznvat, mme-li
pijmout kesanstv jako Slovo ivota, o nm svd
staik Jan, e se jej dotkal vlastn rukou, vidl na vlastn
oi, slyel na vlastn ui jako ivot, jen se nm zjevil.
Pipad mi nemonm, e bychom z tohoto Janova hlediska
neumli jasn rozeznat asn rozdl mezi jakkoli moudrm
a psn logickm dslednm systmem njakho uen a
mezi Jeovm slovem ivota.
Pokud bychom toto nedokzali rozeznat, obvm se, e
by se nm z evangelia vytratil Jev vlastn duch a zstaly
by pouze ubjejc litery. A to by znamenalo kret potm a
nevidt, kam jdeme.
Zjeven pln pravdy
Nastala posledn hodina (1 Jan 2,18).
iv si pedstavuji, jak pi peten tchto slov z listu
staikho Jana vichni zpozornli: Posledn hodina? Jist
ekali, e Pn pijde brzy, ale ji te? Ne, urit to tak
nemyslel.
Jak jste slyeli, e pijde antikrist, tak se nyn vyskytlo
mnoho antikrist; podle toho vme, e nastala posledn
hodina (1 Jan 2,18). Mnoz antikristov? Ktepak to jsou?
Ne, zde urit nejde o njak asov uren posledn hodiny.
Jan si jist pamatoval Jeova slova: Nen va vc znt
den a hodinu Jde o ty antikristy, o tento svt v ns,
kter se stav proti Kristu, proti Bomu krlovstv v ns.
Je mnoho takovch, kte se ztoton s tmto svtem proti
Jeovu slovu ivota. Vyli z ns, ale nebyli z ns
Nezstali s nmi, aby vylo najevo, e k nm nepat
Napsal jsem vm, protoe znte pravdu (1 Jan 2, 19-21).
Mluv tu snad Jan o Jeov cest k Otci? Jdu k tob,
Ote zachovej je ve svm jmnu, kter jsi mi dal Nejsou
99

ze svta, jako ani j nejsem ze svta. Posv je pravdou;


tvoje slovo je pravda (Jan 17,11-18).
Tady se mluv o tch, kdo vyli z ns, ale nejsou z ns,
kdo jsou ve svt a jsou ze svta.
Je zajmav sledovat, jak se i Je i Jan odvolvaj na
pravdu. Kdy Je pravil: J jsem pravda, nemyslel to
vbec obrazn. Nikdo neme vce falovat pravdu ne ten,
kdo popr Jee. Pochopiteln. Jakkoliv jin le, by
sebenehorznj, faluje pouze urit aspekt ivota. Ale
poprat Jee znamen falovat adekvtn cel ivot i s jeho
vnm Tvrcem, poprat zkladn smysl a hodnotu veho,
co existuje.
Jsou to siln slova, ale nelze z nich odebrat ani steku.
Pipad-li nm nco z nich pehnan, znamen to, e jsme
Jee a jeho Poselstv prost nedomysleli.
Nikoliv zbyten zdrazuje Je, e nikdo nespat
Bo krlovstv, nenarod-li se znovu.
Svdme o tom, co jsme vidli (1 Jan 1,2). Nikdo
nevystoupil do nebe, pouze ten, kdo z nj sestoupil: Syn
lovka.
Nae pravda ovem pesahuje a do ivota, do nho se
mme znovu narodit a do tch svt, do kterch
nevystoupil nikdo vyjma toho jedinho, jen z nich
sestoupil. Tady je dobe vidt, jak dsledn zvaoval Jan
vechna Jeova slova a jak dobe pochopil jejich ducha. Je
otesn, jak jsme z nich dokzali uinit otzku pouh
tradice, jaksi vrnosti ddictv otc nebo snad pouze
jaksi osobn zliby. Pro Jana je Kristus pravdou, ve
vyerpvajc pravdou, a bez nj by tento svt postrdal
jakkoliv smysl.
Ve, co v ivot meme nazvat pravdou, je nutn
napojen na nj. Pouze on zn tajemstv vc i ivota, prv
tak jako pouze on zn sv vlastn tajemstv tajemstv
Boha. Kdy jej od neho oddlme, stane se to nesmyslem,
nepravdou, nm zbytenm, co by se mohlo nazvat
jakmsi zlomyslnm podvodem prody.
100

Prav-li tedy Jan, e nikdo nele tolik jako ten, kdo


popr Krista, k to v plnm vdom odpovdnosti za
kad slovo. Antikristov, na n patrn pi tom myslel, to
byli zejm prv ti lid, kte nespatovali v Jeovi a v
jeho Poselstv zjeven ivota, ale degradovali je na otzku
jaksi sylogistick argumentace, z n se zcela vytratil duch
a ivot, v n se mlo pijt k poznn Boha ne skrze lsku,
ale skrze spekulaci. Proto tak nalhav zdrazoval ji od
prvnch dek: To, co jsme slyeli, vidli, eho se nae ruce
dotkaly Slovo ivota (1 Jan 1,1). Ten, kdo k, e jej zn,
ale nemiluje bratry, le. Ten, kdo nemiluje bratry, nev, kam
jde; tma mu oslepila oi (srv. 1 Jan 2,11).
Ach, Boe, zdalipak si jet nkdo po tomto starm
apotolovi uchoval takovto pohled na Jee?
Je nesmrn pozoruhodn, jak prost a samozejm
mluv Jan o takovch pevratnch, neslchanch udlostech.
Kristus ped nm sm osobn vstupuje do evangelia a pin
nejenom uen, ale pin sebe sama jako dovren veho ve
vesmru, a u ve svt mylen nebo ve svt byt nebo
konen ve svt lsky, nebo to ve se nakonec identifikuje
s nm samotnm.
Velmi bych chtl podkovat svatmu Janu a s dychtivm
naptm naslouchat, co bude hovoit i pst o tom, do jak
hloubky Je zasahuje do celho tajemstv lovka i
vesmru, jak pichz takovm normlnm lidskm
zpsobem, aby nm otevel svt cel na pravdy. Abychom
v nm mli sv zavren sv tst i lsku, svoji velikost,
svoji slu i svtlo poznn. Aby nm bylo nad slunko
jasnj, e poprat Krista znamen lht, lht o vem: o
ivot, o vcech, o mylenkch, o moudrosti i o lsce.
ivot ve sv plnosti
A ve vs tedy zstv to, co jste slyeli od potku
pak zstanete i vy v Synu i Otci. A to je zaslben, kter on
nm dal: ivot vn zasvcen, kter jste vy od nho
101

pijali, zstv ve vs, take nepotebujete, aby vs nkdo


uil; jeho zasvcen vs u vemu, a je prav a nen to
dn le; jak vs vyuil, tak zstvejte v nm zstvejte v
nm, abychom se nemuseli bt, a se uke, a nebyli jm
zahanbeni pi jeho pchodu (1 Jan 2,24-28).
Vme, jak Jan ztotooval Jee Krista s jeho uenm a
jak spojoval v jedno ivot, lsku i poznn, jak ml ped
sebou skutenho ivho Krista pi kadm slov. Je nutno
mt to na pamti neustle i u vech dalch dek jeho
listu. Plyne z nj, jak moc je Janovi jasn, e Kristovo uen,
cel jeho Poselstv je nm, co se m stt nam druhm
vdomm, co m vstoupit do ns tak, abychom mysleli
Kristovm mylenm a milovali Kristovm srdcem. Neme
se tedy spokojit pouhm poznnm jeho uen ani pouhm
vnjm plnnm pkaz.
Zstane-li ve vs, co jste slyeli od potku, zstanete i
vy v Synu i Otci (1 Jan 2,24).
Toto je prv ta zmna mylen, ten nov ivot, o nm
tolik Je mluvil. Toto je ten pslib vn ivot.
Jde zde tedy o pechod do zcela novch dimenz byt, do
naprosto novch poloh ivota, lsky i tst. Jde o vstup do
Boch prostor, do Boch svt, kde vechno je pln jin,
kde lska se stv celm ivotem a ivot celou lskou.
lovk objevuje sebe sama v pln novm svtle, v pln
novm chpn tst.
O em zde jet mluvit, emu uit?
Mte poznn charizma lsky.
Boe, jak vynalzav a objevn dovede bt i ta troka
lsky, j jsme schopni v souasnm stavu svta. Domnvm
se, e je pro ns velikm netstm, neuvdomujeme-li si,
ignorujeme-li i postrdme-li odvahu nebo snad ochotu
vit v nekonen velkou kapacitu lsky jakoto zkladnho
principu stvoen celho vesmrnho dn. Pravideln ji
ztotoujeme s tou trokou dobra lidskho srdce, v nm se
ovem a pli asto nerozeznateln ms se sobectvm,

102

take si snad ani nedovedeme pedstavit, co svtobornho


bychom od n mohli oekvat.
Jan od n oekv nov ivot, nov nebe, novou zemi. Je
se na co tit, ten pslib je velik a ndhern. lovk je
skuten povoln k novm polohm, k novm rovinm byt
a tst, k nemu bytostn vtmu, ne co rozpoznvme
souasnm logickm lidskm chpnm a zakoume v sob
a kolem sebe v tto dob. Mt v sob Jeovo uen, to
vlastn znamen ji nyn tuit a zanat t fantastick nov
ivot budoucnosti. S tmto Poselstvm pichz na svt Bh
jako dt, jako symbol lovkova vstupu do ivota.
Pochopiteln ne do starho ivota, kter zde lovk ji
dvno ije, ale do novho ivota, kter zde jet nikdy
neproval, pro kter v nm ra zcela nov poznvn, zcela
nov zjmy a touhy, kapacita k pln novmu tst.
A ve vs tedy zstv to, co jste slyeli od potku
zstanete i vy v Synu i Otci. A tm se napln zaslben, kter
on nm dal: ivot vny (1 Jan 2,24-25).
Na obzoru je tedy od vku nejtajemnj tajemstv
vnitnho Boho ivota, dcho se v ns slovem Jee
Krista. Co bychom si tak asi chtli pot se svm tradinm
logickm mylenm, kter nm mohlo postaovat jet tak v
naem dosavadnm starm ivot; zde, kde jde evidentn o
nov ivot, o vstup do novho chpn a novho stavu
vdom, kdy lovk se natolik pibliuje k Bohu, e nakonec
v nm pln zstv tak, jak to Jan dkladn a jasn
rozvedl ve sv zprv o posledn veei: aby vichni byli
jedno jako ty, Ote, ve mn a j v tob, aby i oni byli v ns
jedno (Jan 17,21). V tchto perspektivch se ji hranice
mezi lovkem a Bohem stv zcela nerozliitelnou, protoe
lovk a lovk a lovk a Bh budou jedno. My ovem
dosud neumme myslet tmto mylenm, takovto mylen se
v ns teprve rod skrze Kristovo slovo. Bude vak zapoteb
pipravovat a uvolovat prostory starho mylen. Bude
zapoteb uit se vnmat Kristovo Poselstv jako nco
naprosto novho, jako zvst o nejfantastitjch
103

perspektivch lovka a Boha, kter lovku pedv svj


skuten ivot a ne pouze njak vnj, by sebebohat
dary, kter ji nyn skuten napluje svj pslib, nm
dan, ivot vn.
Jet se nezjevilo, m budeme
Jan mluv m dl tm jasnji a srozumitelnji.
Hlete, jak velikou lsku nm Otec daroval: byli jsme
nazvni dtmi Bomi, a jsme jimi. Nyn jsme dti Bo; a
jet nevylo najevo, co budeme! Vme vak, a se zjev, e
mu budeme podobni, protoe ho spatme takovho, jak
jest (1Jan 3,1-3). Bute takov, jako je on, a budete syny
svtla.
Vraz Bo dt se nm snad stal ji frz. Zvykli jsme
si na nj a asi nm ani nic nek. Ale ve svtle toho, co Jan
napsal v prvn sti svho listu, odhaluje se postupn ped
naima oima cel tajemstv Boho ivota, od jeho potku
ili dtstv, kter ji provme, a k jeho zavren, jemu
jet nememe porozumt, v nm se dosud nezjevilo, m
budeme.
Bh se stal jednm z ns, narodil se jako dt lovka, je
nam bratrem. Pochopme-li to ne jako vzletn, nadnesen
slova, ale jako svoji souasnou realitu, tak v tom zcela urit
nalezneme i druhou strnku vci e toti i my jsme se stali
jeho bratry, dtmi, dorstajcmi a dospvajcmi do jeho
ivota. Nen mon, abychom pak v sob nenalezli cosi
boskho, m jsme zapojeni nejenom do svch lidskch
bd a problm, ale i do samotnho tajemstv nekonen
moudrosti a lsky.
Jet nevylo najevo, co budeme!(1Jan3,2) V
perspektivch, kter nazr Jan, bt dttem Bom znamen
nco jinho, ne jak se to jev dnes nm. Kdy jet Je
hlsal na zemi sv Poselstv, mluvil o lsce, kter se
projevuje tm, e lovk lovku in dobro, hladovho syt,
znivho napj, zrannho oetuje. Kdy se vak veer
104

ped smrt zahledl a k vrcholu vesmrnho dn, lska se


mu zjevila v takovm svtle, na n n zrak prost nesta.
Tehdy ji nemluvil o dobrch skutcch, ale pravil, e mme
bt jedno tak, jako Bh je jeden, e mme bt takto jedno v
Bohu.
Ano, tohle je opravdu naprosto rozdln pojmn lsky.
Stejn tak je tomu i s tm, jak jsme a jak budeme dtmi
Bomi. Prozatm jsme patrn jako kojenci, tak tak mlo
rozumme ivotu a on se na nechpavosti pizpsobuje.
Dospl vk Kristv, do nj dorosteme, bude
velkolepm zjevenm v pravdy, v lsky, celho ivota.
Kadopdn je jasn, e toto nen n definitivn stav, e
kdesi v budoucnosti se rsuje nco podstatn vtho, e se
jet nezjevilo, m budeme. Hlete, jak velikou lsku nm
Otec daroval, zdrazuje dle apotol (1 Jan 3,1).
Kolik se jen toho namluv o tom, e Bh ns miluje, a
pece tak snadno podlhme nepochopitelnmu pocitu, jako
by byl vi nm hor, ne jak tomu bv obvykle ve
vztazch mezi lidmi. Je tak ast, e ve sloitch ivotnch
situacch pi nejlep vli nevme, kudy kam, a chvjeme se
hrzou, e on ns bude trestat za nai bezradnost. Zkusme
vdy, v kad situaci si pedstavit Boha jako toho
nejidelnjho, nejkrsnjho lovka, o nm vme, e ns
m moc rd, a pokusme se promtnout si, jak by asi reagoval
na nae een danho momentlnho problmu. Mon se
budeme divit, jak jinak vypad Bh, kdy si ho pedstavme
jako takovou milujc bytost, a jak nesmrn se li od
obrazu, kter nm sugeruj psn zkony a paragrafy.
Nedomnvm se, e bychom se mli vyvarovat srovnvn
Bo lsky s lidskou. Chyby bychom se mohli dopustit
pouze v ppad, e bychom srovnvnm, byt se
sebelepm lovkem, ne dost zdrazovali, e Bh je lep,
nekonen lep. Jestlie tedy vy, a jste zl, umte svm
dtem dvat dobr dary, m spe v Otec v nebesch
(Mt 7,11). Je velmi dleit vypstovat si takov upmn
dtsk povdom, e je zde kdosi, kdo ns m rd a je
105

mocn a velk a m v moci cel vesmr a nen na svt sly,


kter by mohla poloit pehradu mezi nm a mnou, pokud j
nechci. A nikdy neustvat hledt kupedu, nezstat pouze na
tomto svt, jako kdyby snad utrpen a bolest ivota mly
bt na definitivou. Perspektivy toho, co jet nevylo
najevo, co budeme, jsou krsnj ne ten nejsmlej
pojem Boho dtte, jsou nadj vech velikch ivotnch
nadj.
Co o tom me vdt svt, jen nezn Boha? Co me
vdt o tom, co je v lovku nejist, nejtypitj,
nejpravdivj, zajm-li se pouze o jeho povrch a o kratik
sek jeho asu od narozen do smrti?
Zkusme tedy se sv. Janem nalzt sami sebe. Ji nyn se
nalzt v ndhernm pojmu Boho dtte a s dtskou nadj
dospvn do budoucnosti, kter nm bude nleet, mt oi
upeny na tajemstv moudrosti a lsky, v n se jednou zjev,
m budeme.
Hch je nezkonnost
Kdy ns Jan ve svm list oslovil jako Bo dti a
pipomnl, e se jet nezjevilo, m budeme, a doshneme
Kristovy dosplosti, pokrauje dl, jako kdyby chtl
definovat, co vechno je soust Boho dtstv: Kad, kdo
se dopout hchu, jedn i proti zkonu Bomu, nebo
hch je poruen zkona. A vte, e Syn Bo se zjevil, aby
hchy sal. Kdo v Synu zstv, nehe; kdo he, ten ho
nevidl ani nepoznal. A vs nikdo neklame: Spravedliv je
ten, kdo in spravedlnost tak jako on je spravedliv. Kdo
se vak dopout hchu, je z bla, protoe bel od
potku he. Proto se zjevil Syn Bo, aby zmail iny
blovy (1 Jan 3,4-8).
To s tm zkonem je velmi zajmav. Co myslme pod
pojmem nezkonnost? Jde o jednotliv formulovan zkony,
pikzn, paragrafy, nebo o celkovou zkonnost
dynamickho stvoen?
106

Hch je poruen zkona! Mn se to jev tak, e Jan


svm pohledem pronik velmi hluboko do smru vvoje v
tomto naem vku pes zkony prody a k lsce v
perspektivnm sjednocen veho v Bohu. Toto vechno
pmo i nepmo popr hch.
Zajist vichni uznvaj njakou zkonnost. Uznvaj ji i
ti, kdo nev v Boha. Ba dokonce mluv o jakmsi
nepochopitelnm vvojovm zkon, kter nikdo nedal a
ktermu se takka pipisuje charakter bostv. Vechno
tvo, vechno se podle nj d a nikdo se mu neme
postavit na odpor. Vvoj nelze zastavit, kaj. Akoliv se
bez lsky, bez citu a bez rozumu dv a d sm, oni v v
jeho neomylnost a vemohoucnost. Meme se jenom divit
tomu, jak silnou vru maj ti, kdo od potku do konce v v
takovto nesmysln vvojov zkon.
Ale jak je tomu tedy s tm hchem, rovnajcm se
poruen zkona? Zkon bez lsky neexistuje. Pokud pece
ano, je pouhm falsem zkona co je z nj, je nezkonnost,
tedy hchem.
Jan mluv bez jakkoli vjimky, bez jakhokoli
vymezen, tak, e jeho pojem zkonnosti vyjaduje cel
komplex dynamiky stvoenho byt, a u jej znme nebo
neznme, a k jeho vyvrcholen, kter je pro ns v
nedohlednu.
Hch je poruen zkona.
Jednm z nejvtch omyl na morlky je to, e za
hch povaujeme pouze to, co se p pesn
formulovanm Bom pkazm, a to nejednou pouze
prvnm tem, vztahujcm se pmo na Boha. Podle Jana je
hchem ve, co je v rozporu se Stvoitelovou vesmrnou
lskou, kter od potku asu ve tvo, dv zkony vcem
i lidem a vede je ke konenmu dovren na konci vk.
Hch je vypadnut z tto zkonnosti pokus o vytvoen
jakhosi falenho nezkonnho svta, kter je od svho
potku odsouzen k nespchu. Je to odpor proti lsce, a

107

tedy i proti pravd stvoen proti nefalovan realit veho


dn.
To vechno pochopiteln mus zasahovat i do na ltosti,
m-li tato bt opravdovou ltost. Neme se zabvat pouze
jakmisi kosmetickmi pravami naeho jednn, nap. do
jak mry plnme pkazy ohledn modlitby, kostela a postu.
Vdy mus jt o to, abychom byli lepmi v cel ce a
hloubce chpn lidsk dobroty, abychom ctili potebu
zbavovat se hchu v jeho univerzlnm smyslu. Takto to
dv Jan do souvislosti s pchodem Jee Krista, kter
piel proto, aby odstranil hch jako nezkonnost, aby vci
byly takov, jak maj bt, aby vechno opt zskalo svoji
pravou tv. Vechno lovk, jeho poznn i jeho lska,
jeho svt i jeho zkony. Nepodvdjme sami sebe,
nenechme se obelhvat. Dopustit se hchu znamen vdy
tot jako zalenit se do nezkonnosti, do rozvracen veho,
co je v ns i ve vcech dobr a krsn pijmout ducha zla a
zapojit se do jeho zkzy.
Tady neexistuje dn neutrln svt. Je zde pouze svt
dobra a zla, pravdy a nepravdy, zkonnosti a nezkonnosti.
Kadm svm inem se zapojujeme do jednoho z tchto
dvou svt a bereme za to na sebe zodpovdnost.
Takto nm Jan otvr nov pole, na kterm bude nutno
sledovat Jee Krista a jeho Poselstv. Uvidme, jak dleit
je prv na tomto poli pozorovat, co znamen zmna
myleni a nov ivot, o nm mluv. Snad prv zde pak
objevme v Jeov uen jedin smr pokroku a vvoje,
jedin optimismus a jedinou nadji. A domnvm se, e
prv tohle potebuje nae doba. Lidi, kterm jde o
zkonnost, kterm jde o to, aby krsa byla krsou, pravda
pravdou, lska lskou, aby n svt pestal bt jednm
velkm nesmyslnm hloupm podvodem, kter vdy skon
przdnm trapnm zklamnm. Aby se nael zpsob, jak
vydolovat ze ivota to ist, pravdiv a krsn, emu
bychom mohli kat zkonnost, a vyadit z nj nezkonnost,
to jest vyadit z nj hch.
108

Domnvm se, e zrazovn takovto zkonnosti mus


vdy bolet i kdyby pouze v podvdom mus bolet i
toho, kdo sm zrazuje.
Duch zla. To je to, s m se musme vypodat, abychom
mohli porozumt Jeovu Poselstv i Janovu svdectv o
nm, abychom tak mohli porozumt sami sob.
Nov pojem ivota
Kdo je narozen z Boha, nedopout se hchu Podle
toho lze rozeznat dti Bo a dti blovy: nen z Boha,
kdokoliv nein spravedlnost a nemiluje svho bratra. Nebo
to je zvst, kterou jste slyeli od potku: abychom se
navzjem milovali. Ne jako Kain, kter zabil svho
bratra protoe jeho vlastn skutky byly zl, kdeto
bratrovy spravedliv. Nedivte se, kdy vs svt nenvid. My
vme, e jsme peli ze smrti do ivota, protoe milujeme sv
bratry. Kdo nemiluje, zstv ve smrti. Kdokoliv nenvid
svho bratra, je vrah a vte, e dn vrah nem podl na
vnm ivot (1 Jan 3,9-15).
Zde je nutno dobe si povimnout, co to Jan k: pln
normln toti pokld rovntko mezi ivot a lsku. Milovat
bratry znamen tot jako pejt ze smrti do ivota.
Nenvidt znamen zstat mrtv. Nenvidt znamen
vradit. Co vradit? Svj vlastn ivot, nebo ivot toho,
koho nenvidm? Nebo je-li lska ivotem, tak nenvist je
zcela jist vradou.
O jakm ivot se to vlastn mluv? Je to snad ten, v
nm jsme se zrodili jako Bo dti?
asto slyme, e se mme znovu narodit. Vme, e tato
Jeova slova zaznamenal sv. Jan, kdy referoval o
rozmluv s Nikodmem. Ale rozumme tomu? Nechpeme
ten nov ivot pouze jako jaksi symbol? Nezn nm to jen
jako cosi neuritho, co zstv pouze slovem anebo
pojmem, jm nen nutn se moc zabvat?

109

Vme, co je to tlesn i intelektuln lidsk ivot. Ale ten


nov Bo?
Jan to zde pesn vymezuje: Bo ivot v ns, to je lska,
kterou se navzjem milujeme. To je ji tak konkrtn realita
jako mylen, jm jsme lidsk ivot definovali dosud.
Jan jde dl a hned ukazuje i druhou stranu mince: ti, kdo
se navzjem nemiluj, nemaj v sob ivot, jsou mrtv. To
jako kdyby ekl: ti, kdo vbec nemysl, jsou coby lid mrtvi
ij pouze minimlnm ivoinm ivotem. Ta straliv
slova, e toti nenvidt znamen vradit, jsou pak pouhm
logickm dsledkem toho, e t rovn se milovat.
Takto nahleny jsou ty vci ji naprosto jasn,
konkrtn, je pouze nutno je dsledn domyslet. Pravda, ani
o ivot ani o lsce jet nikdo nikdy takhle nemluvil.
Nechceme-li tedy zaostat ve vvoji, nechceme-li
chadnout ve starm beznadjnm ivoen, budeme si
muset zvykat na nov pojem ivota. Budeme muset
dostiv naslouchat a sledovat Jeovo Poselstv, kter jej
rozvine do vech detail, a odvn jej realizovat.
Srovnejme si to tedy dkladn jet jednou: Dosud jsme
lovka chpali jako animal rationale rozumnho,
myslcho ivoicha. Tato definice obn nejvy vvojov
stupe ivota. Vynechat v n slovo rationale by znamenalo
popt existenci lovka. Jan vak oznauje tuto definici za
naprosto nepostaujc. Ten ivot, kter se mu zjevil v
Kristov Poselstv, je lska bez n lovk nen lovkem,
ale mrtvolou, prv tak jako lovk s odumelm mylenm.
Lska vstupuje do definice lidskho ivota jako nov
princip, kter z n ji nebude mon vynechat. ivot
vystoupil na novou rovinu a nelze jej vrtit zpt.
Nevystoupme-li s nm, budeme pod pelapovat na
stejnm mst, na star rovin, a nikdy nm nebude mon
uinit krok kupedu. K bychom to jen pochopili a k
bychom z t nov roviny ivota vidli celho Jee Krista a
ve, co nm piel zjevit. Boe, jak pln jinak, jak pln
nov se nm vechno bude jevit. Takov jasn slovo o
110

pokroku jet nikdo nevykl. Jak hluboko pod tm se nalz


to, co bn nazvme pokrokem. Nic z toho se jet
neodlepilo ze star roviny intelektulnho hledn. Alespo
ten vkov rozdl je tak velik jako rozdl mezi
nerozumnm ivoichem a myslcm tvorem lovkem.
Jakkoli hrd budeme mluvit o pokroku ve vd, technice a
kultue, nikdy to nebude znamenat pekroen roviny, na n
se lidstvo dostalo, kdy se na zemi objevila mylenka a
intelektuln ivot. Z tto roviny se lidstvo odpout teprve
tehdy, a pochop Janovu identitu ivota a lsky a
pochop, e ivot bez lsky rovn se smrt, rovn se
bezivot, rovn se nemu hluboce pod rovn, na kterou
jej pivd Kristus. e toti ivot bez lsky je zptenictvm,
je nvratem k nemu dvno pekonanmu, co ji nem
dnou nadji na skuten pokrok. Znamen pece setrvat
ve starch, temnch prostorch smrti a nikdy ani netuit, co
je to skuten ivot lovka.
Podle toho poznme lsku
Podle toho jsme poznali, co je lska, e on za ns poloil
ivot. A tak i my jsme povinni poloit ivot za sv bratry.
M-li nkdo dostatek a vid, e jeho bratr m nouzi a bez
soucitu se od nho odvrt jak v nm me zstvat Bo
lska? Nemilujme pouhm slovem, ale opravdovm inem.
Tak ped nm upokojme sv srdce, a ns srdce obviuje z
ehokoliv; nebo Bh je vt ne nae srdce a zn vecko!
(1 Jan 3,16-20) Jen si pipomeme, e milovat znamen t a
nemilovat znamen net. Tut mylenku zde vlastn Jan
dle rozvj. Je Kristus, kter poloil za ns na ki svj
ivot, aby si jej vzal zpt ve vzken, je pesnou definic
lsky. Protoe ns miloval, peel ze smrti do ivota.
Milovat znamen vstoupit do ivota, nemilovat je tot jako
zstat ve smrti.
Poloit za nkoho ivot bylo vdy pokldno za velik
hrdinstv. U Jana to vak nabv zcela jinho smyslu.
111

Velikost takovho hrdinstv ji nespov pouze ve velikosti


dvn, po nm by dvajcmu nezbylo nic ne przdnota
smrti. Podle slova ivota, kter se Janovi zjevilo, je takov
pln dvn vstupem na novou rovinu ivota, jeho jmno
je lska. Lska tto zem ve svch vrcholech dosahuje k
lsce nebes k plnosti istho, nekonenho, krsnho
ivota.
Bude zapoteb jet dlouho zvaovat slova i mylenky,
ne se nm v tom trochu rozjasn. To plat zejmna o
rovntku mezi lskou a ivotem.
Pokusme se pohldnout na ivot i v jeho nich i
nejnich formch. Vude zstv tajemstvm neobjevuje
se vak snad jako vy jednotc princip, pipomnajc
lsku mezi lidskmi jedinci? Biologov by zajist o tom
mohli dlouho hovoit. A kdybychom tak rozili pojem
lsky nap. na princip vytvejc z mnostv bunk jeden
iv organismus neplatilo by snad i zde, e t znamen
milovat a nemilovat znamen odumt?
Ghibran k o jdle, e to, co je v prod krsn, se na
naich stolech jako na olti obtuje tomu, co je jet
krsnj v ns. Nen to skromn pedtucha velikho Janova
poznn, e velkolepho vstupu k vrcholu ivota se
meme astnit pouze tehdy, kdy se zekneme
soukromho byt, a e nevzdat se svho byt znamen
vypadnout z tohoto vstupu a odumt? Tak mi to pipad,
jako kdyby tomu tak bylo ji od vk a pece je to pln
nov, nebo tma ustoupila a vychz svtlo.
Dobe si povimnte, jak se Jan neustle k tomu vrac,
jak objasuje tut mylenku jednou z jedn, pak zase z
druh strany, aby kadmu bylo jasn, o co jde. Zabv se
tm vlastn v celm listu. A pokud se nkte domnvaj, e
to m bt jaksi vod i zorn hel, pod nm je nutno
hledt na evangelium, tak je to opravdu velmi vmluvn
vod a velmi dleit zorn hel. To si uvdomme teprve,
a budeme to evangelium st. Velik Janova rovnice: t =
milovat, vak m svoji vedn podobu. Podle toho i my
112

mme dvat ivot jeden za druhho, ale vid-li nkdo, e


jeho bratr m nouzi, a bez soucitu se od nho odvrt jak v
nm me zstvat Bo lska? Nemilujme pouhm slovem,
ale opravdovm inem.
Tak mi napadla mylenka, zda se Jan pece jen neobval
toho, e jeho slovo ivota by se mohlo pijmout jako
neivotn, ndhern, vzletn vize. U takovho objevnho
vidn by se to opravdu mohlo stt. lovka vdy spe lk
pkn mylen ne tk ivot. Co by vak potom zbylo z
Kristova Poselstv? Filozofie? Poezie?
Ne! To nelze! Lska se rod skuten se rod, vdy je
opravdu ivotem v porodnch bolestech tkch vednch
dn a bolestivch vednch vztah. Ne slovem, ale
opravdovm inem. Vid-li bratra tt nouzi a bez soucitu se
od nho odvrt Ano, te je to pesn a jasn. Odvrac
se od velikho proudu ivota a odsuzuje se k smrti.
Tady u to zvstovan slovo ivota, ten zjeven ivot
skuten lze vidt, slyet, dotkat se jej. Ti nuzn a to
oteven srdce tvo jaksi viditeln a zjevn povrch, pod
nm Jan objevuje lsku jakoto nov ivot tak hluboce a
pravdiv, a sestupuje nkam na dno pravdy, veker pravdy
lovka a jeho svta. Nemilujme pouhm slovem, ale
opravdovm inem. Dobe si povimnte, jak vypluje cel
prostor kolem lsky aby nezstala nikde ani nejmen
skulinka, kterou by bylo mono uniknout. Milovat, to
slovo mluv samo za sebe. Mme-li nkoho opravdu rdi,
mus se to projevit i ve slovech, i ve skutcch. A pesto
lovk, vdy tak vytrvale hledajc, jak obelhat sebe i jin,
tak snadno pedstr to, co nen, vyslovuje lbezn slova a
nazv je lskou. Nemilujte slovy uzavr ped nmi Jan
tuto monou nikovou cestu. A lovk vdy vrn svmu
sobectv kon dobr skutky a pot ve skrytosti svho
vlastnho sebeklamu, co mu to vynese: Kolik vhod, kolik
cty a vdnosti, jakou sumu v nebesk mn Jan vak
uzavr i tuto monou nikovou cestiku: milujte

113

opravdovm inem! Jakkoliv podvod lsku zcela


znehodnocuje.
Milovat opravdov! To je nco mnohem vtho ne lze
vyslovit. To znamen bt tm, m lovk bt m, to je
istota byt, to znamen naprosto a bezvhradn se
odevzdvat velkolepmu proudn ivota a k jeho
vrcholm v lsce. A objevovat to vechno pod povrchem
edivch dn, kdy je zapoteb obracet se soucitn k nouzi a
utrpen brat, teba nechpajcch, ale i pod povrchem
vjimench hrdinskch dn, kdy za bratry mme dt ivot.
A vdt, e to vechno je pouze vstupem na novou rovinu
ivota. e ve skutenosti to nen ani umrn ani zkn se,
ale vstup; snad tvrd (kad velk vstup bv tvrd), le
nutn vstup do novch sfr, kde lovk bude vce
lovkem. Anebo, chcete-li, do sfr jedinho skutenho
pravho pokroku.
Jan nm zde jet laskav, milosrdn a citliv
nezapomene pipomenout, e i pes veker patos, jm se
nechme unet, zstvme malmi lidmi, a budeme-li sami
k sob upmn, nutn se nm ozvou tv v tv takov lsce
nepjemn vitky svdom. Dobr, peliv staec Jan!
Jeho slova jsou jako pohlazen due: I kdyby ns nae srdce
z neho obviovalo, Bh je vt ne nae srdce a zn
vechno. Natolik je n ivot naplnn, e se tu i onde
dostv do rozporu s jednm i druhm pedpisem, dem i
zkonem. Kolikrt se nm to ped oima tak zamch, e se
nm zd, jako kdyby zachovn jednoho pedpisu nutn
vyadovalo pestoupen jinho. Mimoto se nikdy zcela
neoprostme od svho skutenho sobectv, kter bude vdy
psobit ve velkm taen lsky jako ruiv moment.
Tolik by ns toho mohlo dezorientovat! Obvykle je toho
vc ne dost na znechucujc vitky svdom, e vlastn
vechno neustle kazme, e se pohybujeme nkde mimo
tento svt, o nm mluv Jan.
Velmi jasnou odpov na podobn vitky svdom
nm dal Jan ji tehdy, kdy nm napsal, e kad, kdo
114

miluje, poznv Boha. Nebo poznvme-li Boha v lsce k


lovku, poznvme jej jako nkoho, kdo ns miluje. A
miluje-li m nkdo, neme nemt pochopen pro m
nedostatky. Zejmna pokud v, jak velmi bych chtl dlat
vechno dobe.
Bh zn vechno je vt ne nae srdce. A lovk
najednou v, e stoj ped milujcm Bohem, jemu v, e
m pochopen pro kadou jeho nedostatenost a e mu
rozum vc ne on sm sob a e jej m rd.
Takto mme vstup k novmu ivotu zajitn i proti
vlastnmu sebeklamu i proti vlastn slabosti. Jen vit a jt za
Jeem.
Ten Janv list je opravdu pozoruhodn. Bez pesnho
systmu v logick kompozici voln pechz od velk vize
zjevenho ivota k jejm edivm stnm v praktickm
vezdejm ivot, stdav ji nech zazit; jednou v
ndhernch perspektivch, jindy na uklidnn svdom v
pzemnch chvilkch bezradnosti a slabosti. Tak bych chtl
staikmu Janovi podkovat.
Pokoj svdom
Moji mil, jestlie ns srdce neobviuje, mme svobodn
pstup k Bohu; o bychom ho dali, dostvme od nho,
protoe zachovvme jeho pikzn a inme, co se mu lb
(1 Jan 3,21 22).
Sv. Jan je evidentn pesvden, e prv tato lska je
tm, na em ve spov. Kolikrt to u ze vech stran
zopakoval, pokolikt se k tomu vrac. Nco podobnho
meme pozorovat pouze u posledn veee v Jeov
zvren ei. Tak jako tam, i zde v Janov list se promt
lska k Bohu do lsky mezi lidmi a pedstavuje jedin
zkladn tajemstv veho dn. Nsledn pak ani pokoj
naeho svdom nespov v tom, e bychom neudlali
dnou chybu, ale v tom, e vme, e Bh ns miluje, a my
mu vme, e ns m rd, nebo vme, e o cokoli bychom
115

prosili, d nm to. Vdy i lid, kte se maj velice rdi,


akoli vbec nejsou dokonal a kolikrt si vzjemn
zpsobuj bolest (mnohdy tm vt, m vce se miluji),
vd, e jejich lska je mnohem vt ne ty jednotliv
momenty neuvench slov a in, kterch vzpt lituj.
Jejich dvra je pece zaloena na celm jejich ivot, na
celm jejich vztahu a ne na tom, zda jim nkdy unikne
njak nedobr slovo nebo zda se dopustili neho, co se
neshoduje s idelem lsky. O co vc smme takto dvovat
Bohu, jen vechno zn a vechno v.
Mezi lidmi se sice nkdy pihod, e i pro jedin kiv
slovo si pestanou dvovat. Oni ale pece nevd vechno
a soud pouze podle vnjch dojm. Nevd a nechtj
vdt, jak pak takov neuven projev nkoho mrz. Bh
to ale vechno v a to je nesmrn leva pro nae svdom.
A tak pouze jedin je nutn: vytvet si v srdci
neotesitelnou zkladnu lsky, m to vechno ostatn se
stane vcemn podrunou zleitost. To je vchodisko, na
jeho zklad bude splnna kad dost, pedevm pak
kad dost o odputn a pochopen. O cokoliv bychom jej
pak dali, dostaneme od nj, protoe zachovvme jeho
pikzn a inme, co se mu lb. A to je jeho pikzn:
vit jmnu jeho Syna Jee Krista a navzjem se milovat,
jak nm pikzal. Kdo zachovv jeho pikzn, zstv v
Bohu a Bh v nm; e v ns zstv, poznvme podle toho,
e nm dal svho Ducha (1 Jan 3,22-24).
Povimnte si, e Jan nevykne jedin slovo o lsce, ani
by do toho nezapojil Boha. Neekne jedin slovo o Bohu,
ani by nepipomnl vzjemnou lsku mezi lidmi. Znovu se
to podob Jeovm slovm u posledn veee.
Snad jsme ji netrpliv: pro tolik o tomt! Pro Jan
tolikrt opakuje Jeovu mylenku? Jist v, pro to dl. J
se dokonce domnvm, e osvdil velikou moudrost, kdy
tolikrt opakoval, ze vech stran osvtloval tot. Vdl
pece, e zde jde skuten o vechno. Z historie vme, e
pes vechna tolikrt opakovan zdraznn si nechvme
116

obvykle, tm pravideln tato jeho nalhav slova prolett


kolem u a chytme se neho pln jinho a to
vyhlaujeme za Kristovo uen.
To je ovem osudov opovlivost.
Bude nutn, abychom vechno, ale vechno
pehodnocovali v tomto novm svtle. I za tu cenu, e si to
budeme donekonena opakovat, musme se zcela vypodat
s Janovm pojetm lsky, kter je ivotem, poznnm,
svtlem vm ve vem. Lsky, kter se nevyerp pouhm
mnostvm dobrch skutk nebo lbeznch e, ale bude
zcela otevena bezmezn dve i ochot dt ivot za
druhho. Nepestane pomhat tm, kdo trp nouzi, prost se
rozeste na vekerou pravdu jakkoliv bolavou,
nevyzpytatelnou, tajemnou. V tom spov tajemstv toho
novho, co Kristus pin, nov roviny ivota, na kterou ns
zve ve svm Poselstv.
Ne jet jsme na ni nevystoupili, tpeme pod v tom
starm a jist potrv jet velmi dlouho, ne k tomu
dojdeme. Je to vak perspektiva, je to jedin nadje sil
celho lidskho rodu o tst, o pokoj, o plnost ivota.
V takovm svtle se nm bude Janem zvstovan
Jeovo uen jednoznan jevit jako zjeven Boha a ani
nm nenapadne spatovat v nm pouze jeden z mnoha
lidskch svtonzor. Jen Bh nm mohl dt takhle
nahldnout do svho fantastickho stvoitelskho programu
a mimo nj jedin Ten, jen piel od Otce a zjevil nm to,
co slyel od Otce.
Nevte kadmu vnuknut!
Milovan, promlouv k nm dle staik apotol:
nevte kadmu vnuknut, nbr zkoumejte duchy: nebo
mnoho falench prorok vylo do svta. Podle toho
poznte Ducha Boho: Kad vnuknut, kter vede k
vyznn, e Je Kristus piel v tle, je z Boha; kad
vnuknut, kter nevede k vyznn Jee, z Boha nen.
117

Naopak, je to duch antikristv, o nm jste slyeli, e pijde,


a kter ji nyn je na svt (1Jan 4,1-3).
Na prvn poslech by to mohlo znt vychlouban: j
mm pravdu a vichni ostatn se ml (takov postoj ostatn
v historii nen vjimkou), zejmna pokud bychom jej
chpali v rmci polemik konce 1. stolet, kdy se ji
objevovaly rzn spekulace o tom, zda Je byl Synem
Bom atd. Zajist Jan mil tato sv slova zejmna proti
nim. teme-li je vak v kontextu celho listu, vyznvaj
mnohem hloubji. Co jsme slyeli, na co jsme hledli a eho
se nae ruce dotkaly, to zvstujeme: Slovo ivota (1 Jan
1,1). Nemilovat znamen bt mrtev. Popt Jee je nejvt
l
Ani by Jan postupoval podle njakho systmu,
rozpoznal v evangeliu nov stupe ivota a jasn vdl, e
bez nj lidsk ivot nen ivotem, poznn nen poznnm,
pravda nen pravdou. A nejenom rozpoznal, on to vdl.
Pulzovalo mu to v krvi, stalo se mu to druhm vdomm,
realitou, bez n prost nelze o lovku uvaovat. Stalo se
mu naprostou samozejmost, e pokud by se nkdo ve svm
poznvn zastavil ped tmto novm, nejvym stupnm
ivota, vynechal by to nejdleitj stejn jako kdyby v
vahch o lovku opomnl schopnost myslet. Pochopiteln
z toho me vzejt pouze nepravda, nesmysl, podvod.
Co tedy me Jan dlat jinho ne nalhav volat:
Chrate se! Buto Je nebo nikdo. Ten, kdo m Boho
Ducha, bude nutn vyznvat, e Je piel v lidskm tle
jako Mesi. Bez takovho vyznn bude kad uzaven ve
svm bludu, nechpavosti, nepravd.
Vyznvat Jee? Ale vdy tak mnoz v djinch to
dlali. Vili v nj. Bez pot zvedli ruku, schvlili kad
lnek vry, vechno odhlasovali, odsouhlasili. Mli tedy
Boho Ducha?
Jan pe upmnm tenm, kte budou chtt
porozumt duchu jeho listu.

118

Nemilujte pouhm slovem, pipomnl ped chvl, ale


opravdovm inem. V tomto poznme, e jsme z pravdy.
Mme svobodn pstup k Bohu, protoe zachovvme
jeho pikzn. A to je jeho pikzn: vit jmnu Jee
Krista a navzjem se milovat (1 Jan 3,18-23).
Vechno zde na sebe navazuje. Vit v Jeovo jmno
znamen naplovat celou svoj bytost, kadm svm dnem
jeho Poselstv. Toto pro Jana znamen vyznvat Jee,
kter piel v lidskm tle jako Mesi. Ten, kdo tak nein,
nem Ducha, zstv v temnot poznn, zstv ve smrti a
v nepravd jako lovk, jemu odumelo mylen, jako
ivoich, jemu odumely smysly.
Z toho je jasn, e nen mon vybrat si mezi Jeem a
nkm jinm. Buto se odhodlme pijmout jej jako
pravdu, jako lsku, jako krsu, jako ivot, anebo vbec
nebudeme mt pravdu, vbec nebudeme t.
Jan zde nevysvtluje Kristovo uen, nic nedokazuje, nic
nevyvrac. Pouze hls ivot, kter on sm ije. A
ivotodrnm principem tohoto ivota je Bo Duch, bez
nho by se pln vechno stalo mrtvou spekulac.
Srovnejme si to nyn se skutenm stavem pravdy a
ivota v historii lidstva. Tak mnoz hledali pravdu a tak
mnoz ji nenalezli. Jak mnoz dokonce prohlsili (pot co
odmtli Jee), e dn skuten pravda neexistuje. Jak
mnoz hledali plnost ivota a plnost tst a jak katastrofln
konilo a kon jejich hledn. Bez toho novho ivota, o
nm mluvil Jan, zstane pro ns jak pravda, tak i ivot
pouhou neeitelnou a nezodpovditelnou otzkou.
Kdo vak po tch historickch nespch bere Janova
slova vn? A kdo v nich hled zjeven skutenho ivota?
Jan v, e ti, jim pe, jej dobe chpou (k by to tak
platilo i o ns). Vy vak jste z Boha, dti, a zvtzili jste nad
falenmi proroky, protoe ten, kter je ve vs, je vt ne
ten, kter je ve svt. Oni jsou ze svta: proto z nich mluv
svt a svt je sly. My jsme z Boha: kdo zn Boha, sly ns
(1 Jan 4,4-6).
119

To je jasn dlen. Odmtnout zjeven slovo ivota,


jeho se Jan dotkal, je vidl, je slyel, znamen
odmtnout Krista a naopak. Antikrist je antiivot,
antipravda, antisvtlo. Kdo zde me zvtzit? Negace?
Je Kristus kdysi pravil: Kdo v ve m, nebude
souzen, nebo ji peel ze smrti do ivota. Samotnm
faktem, e se zalenme do Kristova proudu lsky a ivota,
ji mme zajitn vtzstv, nebo vechno zbyl je odpad,
negace byt, cosi, co se pouze piivuje na tto Kristov
pravd, ale samo o sob neme zvtzit.
Mt Ducha Boho a zvtzit! Skuten t, bez
jakhokoli padln pravdy, lsky i tst, mt jistotu a
pokoj, mt vdom, e se opravdu neme nic stt, e
vechny zmatky v ns i kolem ns jsou pouhou hrou
hloupch dt, kter nechpou, nevd, o co jde, nevd, kam
jdou, nebo temnota jim zaslepila oi! A se jim vak
jednou vci zjev v plnm svtle, snad pochop, nakolik byli
mal, kdy popeli Krista a naivn se domnvali, e jej
mohou nm nahradit.
Bylo by dobr uchovat si ivou pedstavu tm
stoletho starce, jen z plnosti svho jasnho vidn ivota
zneklidnn hled na slepce, kte popraj svtlo, a
roztesenou staeckou rukou pokld na papr psmenko za
psmenkem: Milovan! Nevte kadmu vnuknut! Podle
toho poznte Ducha Boho, e vyznv, e Je Kristus
piel v tle (1 Jan 4,1-2)
Poznn lska Bh
Co to znamen vyznvat, e Je je Mesi, kter piel
na svt v lidskm tle? Aby bylo kadmu jasn, o co jde,
Jan celou vc dle rozvd a vysvtluje: Milovan, milujme
se navzjem, nebo lska je z Boha, a kad, kdo miluje, z
Boha se narodil a Boha zn. Kdo nemiluje, nepoznal Boha,
protoe Bh je lska. V tom se ukzala Bo lska k nm, e

120

Bh poslal na svt svho jedinho Syna, abychom skrze


nho mli ivot (1 Jan 4,7-9).
Tohle jsou myslm ta nejkrsnj slova, jak kdy lovk
napsal o lsce. Je to historick objasnn novho stupn
poznn, kter se objevuje tam, kde ji ani smysly
nevnmaj, ani rozum nechpe: poznn lskou. Jasn
identifikace novho ivota, do nho je podle Jee nutno
znovu se narodit: kad, kdo miluje, se narodil z Boha.
Adekvtn een a uren jedin monosti poznat Boha s
plnm vylouenm jakhokoli jinho een! Kad, kdo
miluje, zn Boha nikdo, kdo nemiluje, nezn Boha.
Nco tak objevnho jet nikdy nikdo nenapsal. lovk
pekonv svj vlastn vesmrn rekord v poznvn.
Domnvali jsme se, e na to, abychom poznvali Boha,
musme studovat filozofii a teologii, detailn rozebrat a
dokzat vechny teze, analyzovat kad citt, kad slvko
zjeven. Te se meme pouze pozastavit nad tm, e Jan se
ani slovem nezmiuje o studiu Psma a dogmatick teologie,
ale naopak zcela bezpodmnen prohlauje, e nikdo, kdo
nemiluje, nezn Boha. A toto pevratn prohlen dokonce
navazuje na slova: milujme se navzjem. Jde tedy o
konkrtn lsku mezi lovkem a lovkem, nebo prv o
n prohlauje, e je jedinm poznnm Boha. Inu, v mnohm
se budeme muset peorientovat a to nm prv mnoh
objasn: Pro je nm Bh natolik vzdlen jak je mon,
e jej tak mnoz popraj tak mnoz o nm pochybuj, a
chodili na nboenstv, nastudovali o nm mnoho literatury,
snad i celou teologii
Jan ns orientuje zcela jinak, ne jak jsme zvykl: Boha
nelze poznat ani studiem, ani spekulac, ale pouze lskou.
Souasn nm odhaluje nutn vnitn spojen mezi lskou a
Bohem: lska pochz z Boha a kad, kdo miluje, se z
Boha narodil. Lska bez Boha je tedy jednoznan
vylouen. Ani ta normln lska mezi lovkem a
lovkem. Je to nco podobnho, jako kdybychom chtli
oddlit potok od pramene.
121

Po njakou dobu ne odtee voda, co tam ji byla to


bude vypadat, e potok existuje dl, ale dv nebo pozdji se
koryto vyprzdn a potok vyschne zanikne. Tak je tomu
podle Jana i s lskou bez Boha.
Takovto chpn me zcela zmnit n vztah i k lsce,
i k Bohu.
Bh je bez lsky nepoznateln, nemilujeme-li se,
nememe jej poznvat. Namlouvme-li si, e o nm mnoho
vme, a nemme-li pitom lsku, tak to se pouze
vychloubme a utujeme hromadou pustch frz. Lska
bez Boha naopak vysych, ztrc svoji dynamiku, mn se
na sobectv.
Je skuten nesmrn dleit, abychom to domysleli do
konce a srovnali si to s na zkuenost.
Nebudu-li jednou v lsce respektovat autoritu Boha,
kter vechno stvoil a tvo na jejm principu, kdo m
pesvd, e mm mt nkoho rd, ani bych z toho nco
ml, ani by mi to bylo pjemn, nebo dokonce akoliv mi
to dl notn pote? Pro a na, ti se, kdy ji k nmu
nic nectm?
A zde je ten hek. To pro a na ji nen dotazem
lsky, to je jednoznan dotaz poloen mm sobectvm,
nebo se ptm na svj prospch, na svj pjemn i
nepjemn pocit, na sv pote. Ani nevm, jak k tomu
dolo, ale najednou zjiuji, e vechny moje zjmy se
vlastn to kolem mne samotnho, zatmco ten, koho jsem
ml mt rd, se pro m stal naprosto vedlej zleitost.
Nikdo krom Boha nen dost velik na to, aby m
pesvdil, e mm mt rd i tehdy, je-li to obtn, bou-li
se vechno ve mn proti tomu, ba i nen-li moje lska
optovna.
Jan byl opravdu moudr slovo ivota se mu opravdu
zjevilo. k-li, e lska je z Boha, nek to jenom tak, jako
e Bh vechno stvoil, vechno je tedy od nho. Jan nazval
lskou samotnho Boha a to ji nelze ci o dnm jeho
tvoru. Kad lska je-li skuten lskou je cosi
122

boskho, na co bychom my sami v dnm ppad


nemohli stait.
Tak njak si to musme vechno promtnout do naeho
edivho ivota, v nm je nm lska i nelska vezdejm
chlebem a nsledn tak i nae poznvn Boha. Zamlmeli se nad Kristovm Poselstvm, abychom je co nejlpe
znali, nezapomnejme, e by to vechno nic neznamenalo,
pokud bychom se navzjem nemilovali. Stejn tak by byla
zbytenm a przdnm sebeklamem kad nae lska, ve
kter by se nm neobjevoval Bh.
Takov jsou nov poznatky a nov principy novho
ivota, do nho se mme znovu narodit. Takhle nm ivot
jet nikdy nikdo nepedestral. Dobe si toho povimnme:
je to ivot budoucnosti, ivot nadje, ivot vn. ivot
lovka ivot Boha.
Jak chpat slovo lska
Jan ji tolik mluvil o lsce a pitom dosud nevysvtlil, co
rozum pod tmto pojmem. Je tedy nejvy as, aby to ekl.
Vdy snad dn slovo nen chpno v tolika rznch
vznamech jako toto.
Domnvm se, e bychom mli notn zbystit pozornost,
nebo od sprvnho pochopen pojmu lska bude zviset
pochopen cel pravdy Kristova Poselstv.
Tak tedy slovo lska mme chpat takto: Ne e my
jsme si zamilovali Boha, ale e on si zamiloval ns a poslal
svho Syna jako ob smen za nae hchy (1 Jan 4,10).
Toto m bt vysvtlen?
Akoliv nm to na prvn pohled mnoho nek, ve
skutenosti je v tom obsaeno vechno. Hned zkraje Jan
zde stav dva zkladn principy, na nich spov jeho pojem
lsky: Ne e my jsme si zamilovali Boha, ale e on si
zamiloval ns.
Lska existovala, i kdy nebyla optovan, nebo
pesnji: dv ne mohla bt optovna. Neme bt tedy
123

ani ei o tom, e by byla jakousi smnnou hodnotou: jak ty


mn, tak j tob nco za nco.
Co je lska ve sv pvodn podob, lska sama v sob?
To bylo Janovi pln samozejm. Prvem by se tedy
ekalo, e jet mnohem jasnj to bude nm, kte mme
za sebou ji tm dv tiscilet jejho poznvn. Ale ouvej!
Nm se zd samozejmm sp to, e je hloup ten, kdo
miluje, ani by byl milovn ani by si ve sv lsce pesn
vykalkuloval, co za co. Jak bych jej mohl milovat, kdy
on
Moude kon Jan, e nm ve sv jakoby definici
pedstavuje lsku v jej pvodn ryzosti: on si ns zamiloval,
kdy my jsme jej jet nemilovali. On ns miloval
jednostrann, dv ne jsme jej vbec mohli milovat, a
miloval ns i potom, kdy my u jsme sice mohli, ale
nemilovali, a to tak dsledn, e poslal svho Syna jako
smrnou ob za nae hchy, za nai nelsku.
Tedy takhle mme chpat slovo lska. Lpe to u snad
nemohl vystihnout dnou pesnou definic.
Zstv vak pravdou, e nikdo ji jet nedefinoval tmto
zpsobem. A zajist ns bude stt mnoho prce, ne se s tm
smme, a jet vc, ne si ji v tomto pojet osvojme. Nebo
milovat nkoho, kdo m jet vbec neme milovat,
milovat jej i potom, kdy by on sice ji mohl, ale nechce, a
obtovat ivot, abych odinil prv to jeho nechtni,
kter m tak hrozn poniuje to je to nejt a nejtvrd
chpn lsky, jak kdy bylo vysloveno. Jak my jsme jen od
nj daleko! Podle naich nzor je lska jednou nco, co
souvis se sexem, jindy (v tom kesanskm chpn) jsou to
zase dobr skutky, za kter pijdeme do nebe, a mezi tm je
leccos, co se bl spe souti o nejvtipnj odpov ne
poctiv snaze o vysloven pravdiv skutenosti.
Jan si nevyml njak vce i mn vtipn definice. Jen
prav, e se mu zjevilo Slovo ivota, podle nho Bh je
lska a slovo lska znamen to, jak ns miloval Bh. Je
snad tedy lska pln jednostrannou zleitost?
124

To by asi bylo nedorozumn. Jan toti hned dodv:


Milovan, jestlie Bh ns tak miloval, i my se mme
navzjem milovat (1 Jan 4,11). Mme-li se tedy navzjem
takto milovat, znamen to, e ani nae lska nesm ustoupit
ped nevdkem, ped tm, e o mn kdosi nestoj a e prv
to musm vykoupit tkou bolestnou obt. To je ovem
mezn ppad ale Jan pece prav, e takhle se mme
navzjem milovat, a a se to napln, pak nebude nikdo, kdo
by nemiloval, nikdo, kdo by nestl o lsku toho druhho.
Prozatm vak ti, kdo pochopili Kristovo Poselstv, se mus
vloit do vci cel, i kdyby to mlo bt jednostrann, tak
jako i Kristus se vloil cel a jednostrann. I takto je to to
jedin, co dv smysl a co in ivot ivotem.
Budou-li se vak jednou vichni takto navzjem milovat,
nebude ji dn jednostrann lska, nebo kad bude
bezvhradn milovat a bude milovan. Budeme-li se
navzjem takto milovat, jeho lska bude v ns dokonal.
Boha nikdo nikdy nevidl, ale jestlie se milujeme navzjem,
Bh v ns zstv a jeho lska v ns doshla svho cle (1
Jan 4,12).
A zde ns ji opt pekvapuje dal nov prvek, nutn
pro pochopen toho, co je lska: Bo lska v ns bude
dokonal tehdy, a se budeme navzjem milovat.
Sp bychom oekvali ponkud jin zdvodnn: e v
ns bude Bo lska dokonal tehdy, a budeme i my
milovat jeho, Boha. Vdy lska je vdy tm dokonalej,
m vc se partnei navzjem miluj.
Jan to ale vid pln jinak: Bo lska v ns dosahuje
dokonalosti, kdy se my, lid, mezi sebou milujeme.
Nepipomn to snad lsku, kterou Bh vloil do svho
stvoitelskho dla a kter v nm vystupuje stle v a
v, aby se stala dokonalou v lovku jako nejvy
stupe jeho poznn i jeho ivota? Nenapluje se snad
Stvoitelova lska v ns do t mry, do jak v ns dosahuje
svho vrcholu jeho evolun stvoen? Tmto zpsobem by
to bylo pln jasn a velmi by nm to pomohlo k celkovmu
125

pochopen toho, co je to lska. A o to pece Janovi lo. ekl,


e takto mme chpat slovo lska.
V tomto svtle budou jasnj i Jeova slova: Cokoli
jste uinili jednomu z tchto, mn jste uinili (Mt 25,40).
Boi lska dosahuje sv dokonalosti pouze ve vzjemn
lsce mezi lovkem a lovkem. Bez takov vzjemn
lidsk lsky nelze Boha ani znt, ani milovat, nelze bez n
ani t.
Lze tedy problm jak chpat slovo lska eit
nsledovn:
1/Jako stvoitelskou lsku Boha, kter ns miloval dv,
ne jsme my mohli milovat jeho.
2/ Jako vykupitelskou lsku Boha, kter ns miloval i
tehdy, kdy my jsme jej milovat nechtli akoliv to
vyadovalo, aby kvli tto nai nelsce zemel.
3/ Jako lsku Boha vystupujc od samch potk
stvoen a k jeho zavren, kde doshne sv dokonalosti ve
vzjemn lsce mezi lidmi.
Jan nm to vak takto neobjasuje proto, e by snad
chtl lsku definovat. Hls nm pouze zjeven slovo
ivota, je vidl a slyel a jeho se dotkal. Dobe si to
uchovejme v pamti, nebo takto bude zapoteb chpat
slovo lska i v celm Kristov Poselstv.
Takto pochopen lska je prv tm novm ivotem, do
nho se budeme muset narodit.
My v Bohu a Bh v ns
e zstvme v nm a on v ns, poznvme podle toho,
e nm dal svho Ducha. A my jsme spatili a
dosvdujeme, e Otec poslal Syna, aby byl Spasitelem
svta. Kdo vyzn, e Je je Syn Bo, v tom zstv Bh a
on v Bohu. Tak my jsme poznali lsku, kterou Bh m k
nm, a vme v ni. Bh je lska, a kdo zstv v lsce, v
Bohu zstv a Bh v nm (1 Jan 4.13-16).
126

Pot co nm Jan vyloil nov pojet lsky v Kristov


Poselstv, se mon i bl, zda jej dobe pochopme. Zda nm
bude dostaten jasn, e odkaz na milujcho Boha nebyl
mylen jako pouh vzor, ale jako spoleenstv s tmto
Bohem ve stvoitelskm procesu lsky. Proto ns v tchto
nsledujcch dcch uvd pmo do srdce tajemstv tohoto
spoleenstv: Dal nm svho Ducha a podle toho to
poznvme.
Abychom vidli, e tato tvrd e, tato tk slova nevis
jen tak ve vzduchu jako nemilosrdn tvrd pkaz, ujiuje
ns, e bychom takovou lsku ani nechpali, ani na ni
nestaili, kdybychom byli sami, kdyby Bh nebyl v ns a
my v nm. U sama ta skutenost, e nm naizuje lsku,
kterou on miluje, je mohutnm svdectvm toho, e nm dal
svho Ducha a e je v ns. Jsme tedy pozvni do
fantastickho tajemstv Boho ivota a nemusme mt
strach, e bychom mu nestaili. V tto bosk dynamice lze
opravdu milovat kvli samotn lsce i kdyby to ten druh
nechpal i nechtl.
A my jsme spatili a dosvdujeme, e Otec poslal Syna,
aby byl Spasitelem svta (1 Jan 4,14).
My jsme spatili a dosvdujeme. Bez toho by ani nebylo
mon pedkldat takov pojet lsky, jak pedloil Jan. Od
t chvle, kdy se narodil Je, je ptomnost Boha v lovku
a lovka v Bohu pln normln viditeln a hmatateln. Na
vlastn oi jsme vidli, nae ruce se toho dotkaly (1Jan 1,1).
Bh se stal lovkem. Patrn nikdy nepochopme, e zde
jde o univerzln pojet slova lovk, e kad jedinec,
jen se nazv lovkem, m ast na Kristov
lovenstv.
Bh nm dal svho Ducha. My jsme spatili a
dosvdujeme. Kdo vyzn, e Je je Syn Bo, v tom
zstv Bh a on v Bohu. Vyznvat Jee nen nic jinho
ne vyznvat Boha v sob a sebe v Bohu. Janovi vbec
nelo o vzletn, honosn slova. Ani v nejmenm zde nejde
o krsnou e, jde tady pouze o jej pravdivost. To, co Jan
127

chce vyjdit, je ale natolik tajemn a nevysloviteln, e mu


nezbv, ne se znovu a znovu vracet k tmu v nadji, e
jak-tak pochopme to nevslovn, co on vidl, eho se
dotkal a na zklad eho suvernn mluv o novm,
obtnm a tvrdm, le boskm pojet lovkovy lsky. On
v, e od chvle, kdy se Bh stal lovkem, mme na to,
abychom milovali stejn jako Bh. Bh ns vybavil
dostatenou silou, dostatenou odvahou, vm, eho je
zapoteb, aby lovk mohl milovat tajemnou tvr Bo
lskou. Proto s velikou nadj, e jsme mu porozumli, Jan
pokrauje: Tak my jsme poznali lsku, kterou Bh m k
nm, a vme v ni. Bh je lska, a kdo zstv v lsce, v
Bohu zstv a Bh v nm (1 Jan 4,16).
Zde je ji Jan pln zabydlen v novm stavu poznn, vry
i vdom. Daleko zanechal star ivot rozumnho
ivoicha a ije a poznv v lsce, tedy v Bohu.
Bo ivot Boi poznvn lska. To ji nejsou
odborn termny pro spekulaci istho rozumu. Jan to slovo
po slovu pln lidsky rozebral, maje ustavin na zeteli
Slovo ivota, jeho se dotkal, je vidl a slyel. Ani na
chvli nm vak neponechal prostor pro iluzorn pedstavy,
jako kdyby se to vechno dlo na na ist lidsk rovin, v
naem starm mylen, v nm se ji zrodilo i zemelo tolik
fantastickch nzor i filozofi. Dsledn ns vede ke zcela
novmu vdom, v nm pojem t a poznvat m vznam
toton s pojmem milovat. Slovo lska je vak nutno
chpat tak, jak miluje Bh, jeho lska dosahuje dokonalosti
v lsce lovka k lovku.
V takovm novm vdom se ji zcela jasn probouzme
do Boho ivota, zcela znovu narozeni, pln novm
zpsobem poznvajc, naprosto nov lid, jejich tajemstv
je tajemstvm Boha. Bh je lska. My ijeme v Bohu a Bh
ije v ns.
Neupadme vak pece jen do snn a iluz? Velmi nm
chyb Janovo vidn, dotek, zkuenost. Kde kon reln
stzliv mylen a kde ji pesahuje sebe sama?
128

Jan nm jasn ekl, jak mme chpat slovo lska. To


jet vme, jak to je a pli bolestn to zde na zemi vme.
A prv v bolesti lsky, jakou miloval Kristus, se rod to
neslchan, nov, kde vstupuje ivot lovka do ivota
Boha, poznn lovka do poznn Boha a lska Boha do
lsky lovka. Co by si zde chtl pot lovk bez
partnerstv s Bohem? Od samotnho potku by byl
odsouzen k nespchu.
Prv tak jako je nemysliteln t v Bohu a nemilovat, je
nemysliteln i milovat a net v Bohu. To jsou dv strnky
vci, nutn vytvejc tut skutenost, a bez dn z nich
nelze postoupit kupedu. Chpat slovo lska jinak, ne jak
je chpe Jan, by znamenalo katastrofln ji zapltat do
sobectv a vzdt se nadje na jakkoliv pokrok smrem k
novmu, plnjmu a bohatmu ivotu. Jedin Janovo pojet
lsky, Boha a ivota nm me piblit Jeova slova o
novm narozen i jeho modlitbu: aby vichni byli jedno,
jako ty, Ote, ve mn a j v tob, aby i oni byli v ns jedno
(Jan 17,21). Nezapomeme na to, a budeme st
evangelium.
Dokonalost v dve
V tom jeho lska k nm doshla cle, e mme plnou
jistotu pro den soudu nebo jak je on, takov jsme i my v
tomto svt. Lska nezn strach: vdy strach psob muka,
a kdo se boj, nedoel dokonalosti v lsce (1 Jan 4,17-18).
Myslm, e bylo nutn toto ci, nebo pi v ve v
pravdivost slov se lovk, unen do Boch sfr, zan
bt. V obyejnm vednm ivot pece s tou lskou
nemvme dobr zkuenosti. Vme dobe, e kad lska je
stralivm problmem. Je stran t bez n a je
problematick t s n. Soust kad na lsky je mnoho
trpkosti, mnoho bolesti, mnoho problm, mnoho nejistoty,
a kdybychom tyto sv zkuenosti s lskou chtli srovnvat s
tm, co o n mluv Jan, tak by ns to pivedlo pinejmenm
129

do velkch rozpak. Jan to zejm vdl, a proto pipomn:


Aby lska v ns mohla bt dokonal, musme mt jistotu
pro den soudu.
Jan tomu rozum a vbec nezavr oi ped rozpaitou
normln a bolestnou cestou lsky. V, e lsku v tomto
ivot meme pouze dosahovat, nikdy vak v pln me
doshnout. Ale Jan ji vid v plnm rozpt a k plnmu
vyvrcholen, kdy se stv dokonalou v totln jednot vech
v Bohu. V tento kulminan bod lsky meme ovem zatm
pouze vit, nebo jak je on, takov jsme i my v tomto svt
(1 Jan 4,17). Byla-li jeho lska odmtna, poniovna,
urena, tak bude i nae. Nyn prov lska nedostatky,
bdy, zklamn i zrady; ist a dokonal se objev a v den
dovren veho, jen bude i dnem jejho vlastnho dovren,
tedy jej dokonalosti. Bez dvry pro tento den by vechny
ei o lsce postrdaly jakkoli smysl, vechno by bylo
pouhm trapnm dsnm podvodem. Rozhodujc je to, e
v tento den lze opravdu vit. Bh, kter zapoal toto velik
dlo lsky, je i skuten dovede k vrcholu, k pln
dokonalosti.
Toto nen jen njak vidina, nco, po em lovk tou a
co mu neustle unik; toto je realita, to je pravda, kter se ji
nyn v ns uskuteuje dennodenn ji ijeme a Je
Kristus nm pouze poodhalil neomyln program jejho
naplnn. Pesn tak, jak tomu bylo v jeho pozemskm
ivot, kdy byl pro svoji lsku pronsledovn, kdy za svoji
lsku platil smrt na ki, a dokud se vechno nenaplnilo
vtznm zmrtvchvstnm. Nebo tak je nutno chpat slovo
lska, e toti Otec nm dal svho Syna za Spasitele a
pouze ten, kdo jej vyznv, me bt v Bohu a Bh v nm.
Jedinou normou skuten lsky je Kristus a my meme
mluvit o sv lsce pouze do t mry, do jak odpovdme
tto norm.
Nedvno jsme etli v Janov list, e obviuje-li ns z
neho nae srdce, mme mt dvru v Boha, nebo Bh je
vt ne nae srdce a zn vechno (1 Jan 3,20). On,
130

nekonen milujc, m pro nae slabosti vt pochopen


ne my sami. Jan u tehdy tvrdil, e pouze takto, s
takovouto dvrou lze skuten milovat. Nyn ns na to
upozoruje znovu a jet nadto poukazuje na den soudu, kdy
ji bude vechno dokonal. Ale jeliko si meme uklidnit
sv srdce dvrou v Boha, jen je vt neli nae srdce,
jen vechno zn a vemu rozum, meme ji nyn prv
proto mluvit o lsce beze strachu. Bez velikonon nedle by
lska byla pouhm nesmyslnm torzem. Nyn ji nezn
strach. Strach je obava ped trestem. A ten, kdo se boj,
nedoel dokonalosti v lsce.
Kdybychom neznali lsku v jejm naplnn, nutn
bychom podlhali zkostnm a strachuplnm lidskm
kalkulacm a nedve v toho, koho milujeme (ach, kolik
obav, nedvry a nejistot taj v sob vechny nae lsky),
jako kdyby Bh byl tak zl jako my a hrozil nm trestem za
vechny nae nedostatky, pestupky, za vechno, na co
mon nemme schopnosti a slu a co se obvykle poj s
tolika mukami ducha i tla i svdom.
Problm spov v tom, e v na nedokonal lsce je
Bh reprezentovn obvykle pouze prostednictvm pkaz a
zkaz. A ped takovm Bohem aby se lovk opravdu
neustle tsl. Jen co se nm vak pedstav v plnm rozpt
sv stvoitelsk lsky, kter dosahuje dokonalosti prv
tehdy, kdy my se navzjem milujeme, jakmile se nm v
plnosti na lsky pedstav jakoto lska sama o sob,
naprosto jasn poznme, e opravdu nebyl dn dvod ke
strachu, e lska nezn strach, e jakkoliv strach me mt
pvod pouze a jedin v jej malosti i nedostatku. Dokud
vak pouze provme zpas o lsku, o tu skutenou lsku v
celm jejm rozpt a k definitivnmu naplnn, vrchol jej
souasn velikost v tom, e mme dvru pro soudn den,
jen bude dnem jej dokonalosti.
Tohle vechno nm pipomn Jeova slova o
perspektivn pln jednot mezi nmi, jm a Otcem, i Janova
slova o tom, e Bh je v ns a my v Bohu, i to, jak se tato
131

tajemstv ji nyn uskuteuj v ns, a dokud se pln jasn


neobjev v plnosti novho ivota. Tohle vechno dv pokoj
i jistotu a redukuje strach a na nulu i tehdy, kdy nae lska
je daleka toho, aby mohla by jen sten snst vysok,
bosk Janova kritria, i kdy nm pipad jenom jako
neduiv stblo uprosted cizho bujcho porostu. Dleit
je, e je zde a neomyln roste a k pln dokonalosti Bo
lsky v ns. Je nutn neustle si zaostovat pohled na toto
dovren a uprosted nepehlednch zpas ivota
upokojovat sv srdce velkou dvrou pro soudn den,
dvrou v Boha, jen je lska.
Nepravda o lsce
My milujeme, protoe Bh naped miloval ns. ekne-li
nkdo: J miluji Boha, a pitom nenvid svho bratra, je
lh. Kdo nemiluje svho bratra, kterho vid, neme
milovat Boha, kterho nevid. A tak mme od nho toto
pikzn: Kdo miluje Boha, a miluje i svho bratra (1 Jan
4,19-21).
Nejednou jsme ji etli v listu sv. Jana, e Bh je lska. I
to, e milujeme-li se, jeho lska v ns dosahuje dokonalosti.
Jasn jsme vidli Bo lsku jako tajemn proud stvoen,
kulminujc v lsce lovka. teme-li tedy, e my milujeme
pouze tak, e Bh naped miloval ns, je to pesn logick
zvr z toho, co jsme etli pedtm. Nae lska je vlastn
jeho lskou v ns a tm je eeno ve. Stejn vak lze ci, e
lska tch druhch je jeho lskou v nich a tato jeho lska je
jejich i nam ivotem. Jak by tedy bylo mon, abychom
milovali Boha, ale ne ty druh? Takov lska k Bohu by ji
musela vychzet z jakhosi przdna, nebo nemilujeme-li
bratry, popeli jsme tm pln sami v sob Bo lsku.
Milovat Boha a nemilovat bratry je tedy naprosto
evidentn protieen a Jan to vyslovil velmi prozaicky:
Ten, kdo nco takovho tvrd, je lh. Pravdiv lze mluvit
pouze o jedin lsce, a tou je Bo lska tak, jak se nm jev
132

v jeho stvoen, jak dosahuje dokonalosti v lsce lovka k


lovku. Toto je jedin lska jin neexistuje. Mt podii na
tto lsce znamen milovat Boha, milovat lidi, milovat
vechno pravdiv, dobr a krsn, znamen to zapojit se do
jejho mohutnho proudu, zcela se mu oddat a dosahovat a
k jeho vrcholu. Chtt z tohoto proudu nco vylouit by bylo
tot jako popt jeho samotnou realitu.
Z roviny tchto vysokch boskch souvislost najednou
sestupuje Jan do zcela obyejn ediv reality ivota: Kdo
nemiluje svho bratra, kterho vid, neme milovat Boha,
kterho nevid (1Jan 4,20).
To u je takov prozaick pravda, jako e lovk
poznv prostednictvm smysl. I jeho rozumov poznn
se opr o smyslov vjemy. A milovat meme pouze to, co
znme. Jak ale meme znt Boha, jen je neviditeln a
nepochopiteln?
V Janov list jsme se doetli, e Boha zn pouze ten,
kdo miluje bratry, zatmco ten, kdo nemiluje, jej nezn,
nebo Bh je lska. Bez lsky lovka k lovku nelze tedy
Boha ani poznat, natopak milovat. Domnv-li se nkdo, e
miluje Boha, ani by miloval lovka, tak nanejv miluje
njakou vlastn vymylenou pedstavu takovho Boha, jak
ve skutenosti vbec neexistuje.
Janova mluva je zde logicky jasn a nesmlouvav. Lsku
k Bohu osvobozuje od jakkoli nejasnosti a neuritosti. U
ji nebude mon obelhvat njakou exaltovanou zbonost
i mystickmi zitky. Nikdo, kdo se nechce projevit jako
podvodnk, ji neme tvrdit, e miluje Boha pouze v
hlubin jeho tajemstv krsy a lsky, nezvisle na tajemstv
bdy lovka a jeho prozaick nepatrnosti. Tmto zpsobem
ji lze lsku k Bohu naprosto normln kontrolovat, nebo
zde, v tomto naem ivot, a pli jasn vidme a
poznvme, zda jeden druhho milujeme nebo ne, A
kdybychom se pece jen chtli obelhvat, tj ostatn nm to
vdy dostaten vmluvn potvrd nebo popou poznnm,
zda jsou milovni nebo ne. K bychom jen mli dostatek
133

upmnosti a odvahy rozpoznvat, jak tomu ve skutenosti


je.
Takto realisticky konkretizuje Jan velk slova o Bohu,
jeho nazv lskou, slova o na asti na tto lsce, na
jejm ivot i poznn a vechno dal, co tak ndhern
sepsal ve svm list. Konkretizuje to vechno na n reln
vedn ivot, kde se vzjemn setkvme a projevujeme si
lsku nebo nenvist. A pokud by snad nkdo pece nevidl
vnitn souvislosti tto pravdy, stvrzuje jet Jan sue zkon:
A tak mme od nho toto pikzni: Kdo miluje Boha, a
miluje i svho bratra (1Jan 4,21).
Zde se ji uzavely vechny dvee, tady ji opravdu nen
kudy uniknout. Je pouze nutno nabrat nov dech, opt si to
vechno promyslet a mt odvahu bt velkm lovkem. Mt
velk srdce, bezvhradn odpoutjc vem vechno, srdce
dobrotiv i k tm, kte se nm jev jako protivn a zl lid,
mt velkho ducha, jen se vzn vysoko nade vm, m si
lid ztrpuj ivot. Pak spatme, jak asn svoboda
najednou vyvede nai osobnost ze stsnnosti a nebudeme se
stait divit tomu, jak jsme se mohli tak zarputile pidrovat
nanicovatch trpaslich prostor sv nelsky svho
sobectv.
Bh pevyuje nae svdom a zn vechno. Velikost
lsky pevyuje detaily jednotlivch vztah, pevyuje
vechno zlo, kter nm kdy kdo zpsobil, kivdu, kter se na
ns kdo dopout, i ponen, jeho se nm od nkoho
dostv. lovk se najednou povznese nade vechno a jasn
pozn, e nem smysl, aby se svazoval jakmkoli pocitem
nenvisti, zloby, pomsty nebo hnvu.
Tmto se skuten stvme podobnmi Bohu, jen
pevyuje nae svdom. A snad nm budou jasnj i
Janova slova o tom, e milujeme-li se, zstvme v Bohu a
Bh v ns. Pak teprve poznme, jak malichern bylo ve, co
jsme povaovali v na vzjemn lsce za nepekonateln.
Inu, takhle je nutn chpat slovo lska. Mm za to, e i
kdyby vichni byli jinho mnn, i kdyby vichni l jinudy,
134

tohle je jedin pojet, v nm je lovk skuten lovkem a


jm se lokalizuje v Bom svt, nebo, chcete-li, v Bom
srdci.
Co je a co nen obtn
Po vestrannm zven tajemstv lsky v Jei Kristu
prohlsil Jan nco, co ns jist udiv: V tom je toti lska k
Bohu, e zachovvme jeho pikzni; a jeho pikzn
nejsou tk (1 Jan 5,3).
Po vem tom, co jsme se doetli, prohlaovat, e Bo
pikzn nejsou obtn, vypad pinejmenm jako
opovlivost. Budeme se na to muset dkladn podvat.
Teba nm nco objasn ji pokraovn listu: Nebo kdo se
narodil z Boha, pemh svt. A to vtzstv, kter pemohlo
svt, je nae vra. Kdo jin pemh svt, ne-li ten, kdo v,
e Je je Syn Bo? To je ten, kter piel skrze vodu a
krev: Jee Kristus. Ne pouze skrze vodu, ale skrze vodu a
krev (1 Jan 5,4-6).
Na prvn pohled je to prese vechno velmi odvn
tvrzen. Ale kdo me ci, e jeho pikzn nejsou obtn?
Sm Je pece prohlsil, e ten, kdo chce jt za nm, mus
vzt svj k a nsledovat jej. A k, kter by nebyl tk,
by nebyl kem. K je prv proto kem, e je obtn
jej nst alespo pokud m bt podobn ki Kristovu. A
pece t Je jindy pravil, e jeho jho je pjemn a jeho
bm lehk. Vypad to, e je v tom opravdu protieen.
Ml-li bych se vak vyslovit podle svch zkuenost, kter z
tch dvou protichdnch tvrzen je pravdiv, jednoznan
bych se piklonil k tomu, e je to opravdu tk, e se to
pronese.
Jak to tedy Jan mysl, kdy mluv o vtzstv nad svtem,
o ve, kter vtz nad svtem, skrze ni se rodme z Boha?
Kdy ena rod, m bolesti je to tk. Ale jen co se dt
narod, zapomene na bolest pro radost, e piel na svt
lovk. U tomu tak bude. Zrozen pro nov ivot lsky,
135

kterou ns miloval Bh, je opravdu velmi obtn. Vstup


na vy rovinu chpn a poznvn prostednictvm lsky
je velmi navn. Jakmile je vak tento vstup zdoln,
jakmile se lovk do novho ivota skuten narod, to je u
vtzstv, radost, volnost, odpoinek. (Vdy to patrn tak
myslel, kdy ekl: A si odpoinou m bm je
lehk)
Zvtzit nad sebou je vlastn tot jako zvtzit nad
svtem, nad svm sobectvm. A to lze pouze
prostednictvm vry v Jee Krista, toho, jen piel s
vodou, s krv a s Duchem svatm.
Voda a krev. Nen tk pipomenout si Jee, jen bere
na sebe hchy svta prochz vodou Janova oistnho ktu
a skrze krev ke vstupuje do novho ivota.
Jak to oiovn, tak i ten k jsou obtn. Ale Duch
svat, to je ji vtzstv, to je ji nov zrozen, to je ji nov
ivot. Tady jsou ji jeho pikzn natolik samozejm, e
ji nejsou obtn, ponvad tst pestalo bt otzkou
sobectv a stalo se vc lsky.
Po tom vem, kdy jsme se snaili sledovat Janova slova
o novm pojet lsky, kterou bychom se mli milovat tak,
jak ns miloval Kristus, nm mus bt zejm, e nikdo
krom Jee by nemohl klst na lsku takov poadavky,
nebo nikdo krom nj by to nesvedl. To mohl uinit pouze
ten, kdo me disponovat tajemnmi realitami vnosti a
nekonena i stvoitelskou moc a poznnm Boha. Kdyby
nestl za Jeovmi slovy Bh a kdyby Je nemohl ci:
Milujte se tak, jako j jsem miloval vs, bylo by cel jeho
poselstv pouze krsnm svtelnm zrakovm klamem.
Jan nm vak zvstuje ivot, kter se mu zjevil, a proto
me neomyln tvrdit: V tom spov nae vtzstv, e
vme v toho Jee Krista, jen pichz s vodou, krv i s
Duchem svatm. Bez tohoto vtznho evangelia by byl
lovk odsouzen k vnmu sobectv, v nm pohlcuje
jeden druhho, v nm se ur sm, a nikdy by se z toho
nevypletl. lovk nemus ani bt prorokem, aby poznal, e
136

bez vry v Jee Krista by lidstvo vbec nemlo nadji najt


si njakou vhodnou cestu vvoje. Vichni, kdo se ji v
minulosti pokusili najt, boili se m dl tm hloubji do
obtnho ternu, do propadlit do sobectv.
Vci se tedy maj nsledovn. Jeova pikzn jsou
obtn, dokud nezvtzme nad svtem, tedy nad vlastnm
sobectvm. Stejn tak to bylo obtn pro Jee, kdy
pichzel s vodou a krv. Jakmile se nm vak povede
pekroit jistou hranici, zdolat jistou vku a vystoupit do
poloh lsky zrodit se do novho ivota, pak ji budou
platit Janova slova, e Jeova pikzn nejsou obtn,
zrovna jako slova Jeova, e jeho bm je lehk. Bez vry
v Jee Krista by to vechno vak bylo zrovna tak
neuviteln jako nemon. Ale on je zde, my v nj vme a
tm mme zajitno vtzstv, nebo on uruje smr vvoje a
neomyln jej i dovr. Je pouze nutn, aby on byl
nejpevnj jistotou naeho ivota, naeho mylen i na
lsky.
Svdectv
Ke konci svho listu uvd sv. Jan svdectv o
pravdivosti sv vpovdi. Jak svdectv me uvst?
Kdy se Jee tzali, jak znamen me dt a jak
dosvd pravdivost svho Poselstv, neuvedl dn lidsk
svdky ani neargumentoval zpsobem na vytben
formln logiky. Nebo kdo a jakm svdectvm by mohl
dosvdovat vci, kter vysoko pesahuj lidskou logiku,
lidsk mylen, a kdo by mohl dosvdovat vci, kter
lidsk mysl neme pochopit? Jedin, kdo tyto vci znal a
na koho se tedy Je mohl odvolat, byl jeho Otec: Pece
mj Otec a j; j jedin jsem byl u svho Otce, pouze j a
mj Otec meme o tom vydat svdectv a nikdo jin o tom
svdit neme, nikdo jin tam nebyl, nikdo jin tomu
neme rozumt.

137

Podobn vyznv i Janova argumentace. Duch o tom


vydv svdectv, nebo Duch jest pravda. Ti jsou, kte
vydvaj svdectv Duch, voda a krev (1 Jan 5,6-8).
Oiujc voda, vykupujc krev a Duch novho ivota.
To je souasn i druh argument, kter uvdl Je:
ije-li nkdo podle tohoto uen, sm pozn, zda je od
Boha. To jako kdyby ekl: sami v sob naleznete svdectv,
ve svm nitru, ve vod oitn od sobectv, v krvi ke,
kter ponesete za mnou, a konen v novm ivot, do
nho se zrodte z Ducha. lovk takto disponovan ve sv
oistn lsce, ve sv oistn bolesti bude vnmav pro
Ducha, jen mu dosvd celou pravdu a zjev mu i pt
vci.
V tom je lska, psal nm Jan, e Bh poslal svho Syna
jako ob smen za nae hchy (1 Jan 4,10).
Na toto se Jan stle odvolv. Na co jinho by tak
mohl, jde-li o zcela novou realitu, ztlesnnou pouze v
Jei Kristu a bez nj nesmyslnou, nepochopitelnou a
nevyslovitelnou? On je svdectv, on je argument, on je
svtlo, on je ten nov ivot. A to jsme opt u toho, m Jan
tento list zahajoval: Co bylo od potku, co jsme slyeli, co
jsme na vlastn oi vidli a eho se nae ruce dotkaly
Ten ivot byl zjeven (1 Jan 1,12). Te na konci vidme, e v
celm svm listu Jan o niem jinm nemluvil, nic jinho
nechtl, ne pedstavit nm Jee Krista, kterho vidl,
kterho slyel, kterho se dotkal. Pedstavil nm jej pln
jinak, ne bychom byli oekvali; seznmme-li se vak
osobn s jeho Poselstvm, poznme, e to uinil velmi
geniln, pravdiv. Pamatujete se, jak nm Jan zdrazoval,
e pouze ten me poznat Boha, kdo miluje, a e ten, kdo
nemiluje, jej nikterak neme poznat? ili: chceme-li trochu
pochopit Janovo svdectv i Jeovo Poselstv, neobejdeme
se bez toho. Voda, krev a Duch lska, jakou ns miloval
Kristus.
Tmito poslednmi tahy dokonuje Jan velkolep portrt
ivota, jen mu byl zjeven. Tmto zakonuje svj list, jm
138

ns uvd do Jeova evangelia. Pedstavil nm lsku v


takovm svtle, v jakm ji nikdo nikdy nepedstavil. Lsku
jakoto poznn, lsku jako cestu, lsku jako ivot, lsku
jako program a vyvrcholen djin, lsku jako Boha, lsku
jako svdectv o tto velk pravd.
Na tto rovin nejsme zvykl myslet ani t. Je to
rovina naich perspektiv, naich nadj, na budoucnosti i
na dokonalosti. Zkusme se ale oistit ode veho sobectv,
zkusme pijmout k jako vkupnou hodnotu lsky, zkusme
milovat tak, jak ns miloval Kristus, a spatme, jak se nm
Janovo svdectv rozz ve svtlo a jak v sob nalezneme
zcela samozejm smysl pro pravdu vnho ivota, pln
samozejmou pravdu, kterou sice nikdy nedokeme
vyslovit, ale budeme vdt, e je v ns a e jedinm
argumentem, jedinm svdectvm, kter bychom o n mohli
vydat, je Je Kristus.
Po peten tohoto listu bude zapoteb naslouchat
Kristovm slovm s novou pozornost, znovu je zvaovat a
hodnotit a znovu objevovat nov svt, do nho jsme
povolni. Objevovat jej tak, jak se ji rod v naich
obyejnch lidskch srdcch i v naich obyejnch edivch
dnech.

139

VAHA ZA LISTEM
Pokrok a evangelium
Nevm, nalezne-li se lovk, kter by se hrd a
sebevdom prohlaoval za neptele pokroku, kter by chtl
bt zaostal a dokonce by se tm chlubil.
V em tedy ale spov pokrok a v em zaostalost?
Tato otzka je zejm zdrojem astch nedorozumn. A
patrn ne malch. A prv nad tm bych se chtl nyn
zamyslet. Zle mi na tom o to vc, e v tto na dob se
nic s takovou samozejmost neoznauje adjektivy
zaostal a nepokrokov, jako prv kesansk styl
ivota a mylen.
Hned na zatku upozoruji, e pojem pokrok budu
vdy chpat jako celkov pokrok evoluce a pouze v tomto
smyslu jej budu pouvat. Domnvm se toti, e pokrok
znamen vdy pohyb kupedu a ne pelapovn na mst
ani bloudn v kruhu ani pohyb vped ve slep ulice. Pohyb
vped pedpokld cl, k nmu se blm. Kdybych neznal
tento cl, nemohl bych vdt, kde je vpedu a kde
vzadu. Abych tedy mohl alespo trochu odpovdn
hovoit o pokroku ve vvoji, musm vdt, kam tento vvoj
m. Zanu pln od zatku.
Podle veho je zejm, e od svho prvopotku mil
vvoj vdy k dokonalejm formm, k dokonalejmu byt.
Takto se mi jev evolun stvoen podle Geneze: beztvar
hmota temnota svtlo zem voda ivot lovk.
Tak to vid i evolucionista Teilhard de Chardin:
nejjednodu praltka stle dokonalej formy bezivot
ivot ve stle dokonalejch formch mylen. Tak nap.
podle vyjden astronoma klovskho je Zem i lidstvo
avantgardou celovesmrnho vvoje.
Na tomto bychom se snad vichni shodli. Nzory, e
lovk nen pikou vvoje, ale naopak jeho deviac,

140

zmetkem, sice rovn existuj, ale jsou natolik ojedinl, e


snad ani nen nutn se jimi zabvat.
Vychzm tedy z toho, e evolun vvoj m vdy k
dokonalejm formm, k dokonalejmu byt. Pes
nepehledn mnostv neivch stic hmoty krel ke
vzniku ivota pes nespoetn mnostv ivch forem
stoupal ke vzniku mylen. Kam kr dnes? Kudy vede jeho
cesta dl? Chci-li mluvit o opravdovm pokroku, musm
toto vdt.
Prodloum-li si dosud znm linie vvoje, vidm, e
m dl k jet vym formm ivota, tedy k vym
formm mylen, snad k jakmusi nadmylen. Ale co j
mohu o tom vdt? Mohl snad ni ivoin svt nco
vytuit o mylen lovka, k nmu smoval cel jeho
vvoj? Tak daleko opravdu nedohldnu. Znm vak smr a
to mi sta, abych vdl, e jedin mon bezprostedn
pokrok spov v tom, e lovk se stv stle vce
lovkem, a to a k plnosti tohoto pojmu. Jenome co to
znamen bt vce lovkem?
Urit se nejedn o nadlovka, jak o nm mluvil
Hitler. Vme, jak katastrofln v moi lidsk krve utonul
tento experiment.
Snad mi o tom nco eknou djiny. Velc lid se v nich
objevuj zdkakdy, ale kdysi v nich bvali. Meme
dokonce slyet, e dnes se ji velc lid nerod. Opravdu
to tak vypad, e vvoj m ne k vytven osamlch
veliknu, ale ke spojovn a sjednocovn. Jednotlivci
mohou bt velc pouze do t mry, do jak posunou kupedu
celek.
Evolun linie, kter se v ni ivoin i rozbhaj do
nejrznjch forem a skupin, aby asn bohatm
rozvtvovnm a rozlennm ivota pokryli Zemi, se na
rovni mylen pekvapiv, le evidentn sbhaj a vytvej
z rozparcelovan planety jeden dm jednoho lidskho rodu.
Technicky jsme ji natolik sjednotili svou Zemi, e kad se
stal sousedem pro kadho, kad me kadho kdykoli
141

navtvit, vidt, popovdat si s nm. Takka kad obyvatel


tto Zem si ji in nroky na svj podii potravy, energie i
ehokoli jinho, a se to nalz na libovolnm mst tto
planety. Technicky je to ji zcela reln.
Jednota mylen a srdc je vak jet daleko, msty se
zd, e a nedosaiteln daleko. Nade v pochybnost je to
vak jedin smr vvoje a pouze v tomto smru lze mluvit o
skutenm pokroku. Jinou alternativu opravdu nevidm.
A prv tohle jsem se poteboval dovdt: kdy vvoj
dospl do poloh lovkova byt, m dl ke sjednocen rodu
v mylen a v lsce.
Tuto vtu je nutno dkladn zvit a prozkoumat ze
vech stran, nebo je-li pravdiv, je pesnou definic toho,
co je a co nen pokrokov. Znamenalo by to, e zde existuj
jaksi vnitn hloubkov silory vvoje, neomyln psobc
tmto smrem, a cokoliv by se jim postavilo do cesty nebo
alespo by se nedilo jejich smrem, zcela zkonit by se
jednou projevilo jako nepokrokov nebo zptenick, nebo
v nejlepm ppad pouze jako jaksi problematick pokrok
ve slep ulice. V takov slep ulice by se pak rozvjela
kad, by sebevysplej vda, pokud by nemohla njak
pispt ke sblen a sjednocen lidskho spoleenstv. Tohle
je snad zjevn i pro prost lidsk pohled.
Sv rozpaky nad tmto poznnm vyjdil Milan Rfus
mimodn vmluvnm vkikem:
Co se to z hlubin na ns spe?
Zvdavost hmoty pravk,
j zastesklo se po zrcadle
a stvoila si lovka?
A od doby, co as se ene,
e stopy po n zahrabe,
v tom zrcadle tak zaraen
se kleb sama na sebe?
Nic vc? Nic vc?
142

Vvoj tedy m ke sjednocen Zem a lidskho rodu. Jak


jsme si ji ekli, technicky jsme ji toto sjednocen tm
provedli. Ani si mohl uvdomit nesmrn evolun moment
tohoto sil, pospojoval lovk sv, po cel planet
roztrouen obydl pozemnmi, vodnmi i vzdunmi spoji a
vytvoil tak z n jeden dum. V tomto jednom dom vak
nedokzal vytvoit spoleenstv jednoho srdce a jedn mysli.
Objevily se sice pokusy sjednotit lidstvo v totalitn
spolenosti, kde by celek znamenal vechno a jedinec nic.
To je vak zejm nvrat hluboko do minulosti, nkam na
rove hmyzu, jen byl prv takovm totalitnm systmem
spoleenstv piveden do beznadjn slep vvojov uliky.
K tomuto poznn snad sta i minimum vzdln.
A se tedy na to dvm jakkoli, pod vidm tot:
sjednocen lidskho rodu, k nmu m evoluce a v nm
jsme tak straliv zaostali za technickm pokrokem, bude
mon pouze v lsce.
Otvrm evangelium a srovnvm: V celm jeho
mylenkovm vzestupu se mi naprosto jasn rsuje jako
stejn linka vztah mezi lidmi. Snad m budete chtt
opravit, e tam jde sp o vztah mezi Bohem a lidmi. Zajist,
jenome to originln, co j spatuji v evangeliu, je, e klade
tyto dva vztahy na jednu rovinu, e je dokonce ztotouje
(co jste uinili jednomu z tchto, mn jste uiniliMt 25,40).
Zabv se tedy tout problematikou, ke kter m vvoj.
Ohlaovan pchod Boho krlovstv je pozvnm do
novho ivota, jen se bude vrazn vyznaovat zejmna
lskou lovka k lovku.
Ale dvejme se na to hezky popodku: Jan poadoval
jako ppravu na pchod Boho krlovstv takovou bnou
lidskou spravedlnost: se vm se rozdlte, bute na sebe
hodn! Dobe si povimnte, e to mla bt pouze pprava.
Pak se teprve mluv o novm, bohatm, hojnjm ivot, o
pozvedn ubitch, o svtle pro slep, o lsce ke vem bez
rozdlu vetn neptel, o nepetritm odpoutn. V tomto
novm ivot m lska vytvet zcela nov vztahy, silnj a
143

vt ne dosud znm pokrevn svazky mezi rodii a dtmi,


mezi manely, mezi kmkoli a mkoli na zemi.
Kdy Je dkladn rozebral tyto zkladn teze svho
Poselstv a trvalo to lta , uzavel vechno velmi
jednoznan: Nov pikzn vm dvm, abyste se
navzjem milovali; jako j jsem miloval vs, i vy se milujte
navzjem. Podle toho vichni poznaj, e jste moji uednci,
budete-li mt lsku jedni k druhm (Jan 13,34-35). Nakonec
se zahledl do budoucnosti natolik vzdlen, e oko
pozemana tam nedohldne: Aby vichni byli jedno jako ty,
Ote, ve mn a j v tob, aby i oni byli v ns jedno (Jan
17,21).
Tohle je tedy opravdu zajmav. My se pokoume
prodluovnm znmch evolunch lini vytuit jejich dal
smr a tady se nm to pedkld hotov, jasn jako na dlani.
Jet jednou si to srovnejme:
1/ Vvoj smuje k tomu, aby lovk byl vce lovkem
Kristus piel proto, abychom mli ivot; bohat, plnj,
hojnj ivot. Zd se, e to souhlas.
2/ Vvoj nevede k vytven osamlch velikn, ale ke
spojovn a sjednocovn podle evangelia nov ivot
pedpokld spravedliv rozdlen hodnot a vzjemnou
ohleduplnost mezi lidmi a tvo se v trplivm sjednocovn
lidskho spoleenstv v nov lsce. To rovn souhlas.
3/ Vvoj m k novm formm ivota, tedy mylen,
snad a k njakmu nadmylen. Ale co mohu j o tom
vdt? Mohl snad ni ivoin svt tuit nco o mylen
lovka, k nmu smoval cel jeho vvoj? Podle
Kristovy modlitby na zvr posledn veee m lska vystit
v dokonalou jednotu mezi lovkem a Bohem, v jednotu
dokonalou tak, jako je jeden Bh.
Vy formu ivota, oekvanou v evoluci, kterou bych
jinak nemohl ani vytuit, mi evangelium najednou
pedstavuje jako plnou jednotu lovka s Bohem v Bohu.
Jev se mi to tak, jako kdyby mi kdosi ten, kdo
144

naprogramoval vvoj vesmru nechal nahldnout do


tohoto programu. Nen to paprsek, jen pror mraky?
Neznamen to prolomen na samoty?
Takovto shoda by m musela zaujmout, i kdybych
nebyl kesanem. Nerad bych se vak vyhnul jet jednomu
problmu: o technickm pokroku se toti v evangeliu vbec
nemluv. Naopak, Jeova slova nestarejte se jako kdyby
jej zneuznvala, znehodnocovala. Zkuste si vak pedstavit,
e bychom opravdu se v energi svho ivota peovali
pedevm o Boi krlovstv, e bychom se skuten
navzjem milovali tak, jak ns miloval Kristus. Nezd se
vm, e by nm byly starosti o ivot a o technick pokrok
nm tak samozejmm, jako je pro poln kvty
samozejmost zskvat ivn ltky ze zem7 On nm pece
ekl, e si mme brt pklad z polnch kvtin.
Lidstvo m takto ped sebou smr a cl vvoje, take pro
m ji neme bt problmem otzka, co je a co nen
pokrokov. Ale co tedy s tm hromadnm obviovnm ze
zaostalosti a tmstv?
Jak to tak vidm, evoluce nen nic jinho ne
uskuteovn velkolepho programu stvoen. Ten program
se ve smru psoben jakchsi vnitnch hloubkovch
siloar stvoen realizoval dlouho ped lovkem a realizuje
se i dnes. Meme se do nj zapojit a meme jej brzdit.
Nememe jej vak zruit. Snad nm to nco ekne k
podivnmu jevu opoovn pokroku ve sjednocovn srdc
a mysl za pokrokem v technickm sjednocovn zem.
Program stvoen se napluje, vvoj postupuje podle
evangelia. Kdykoliv se stane, e ti, kdo jsou k tomu
povolni, jej nepochopili nebo nechtli pochopit, a tud jej
zanedbali, vdy povstane a zapoj se do nj nkdo mnohdy z
naprosto opanho tbora a to, co se mlo naplnit podle
evangelia, napln v pln jinm jmnu. Povolan se proti
tomu obvykle nejprve brn, jako kdyby byli zaskoeni, ale
pak uznaj, e to ostatn plyne i z evangelia, m
piznvaj, e vlastn byli pedstieni. Ne e by evangelium
145

bylo pedstieno, pedstieni byli ti, kdo s nm nedreli


krok.
Ovem program evolunho stvoen, do nj nm dal
nahldnout Kristus ve svm Poselstv, to nen pouze nkolik
stup vvoje, to je cel jeho vzestup a k plnmu
dovren. Tak nap. spravedlnost v rozdlovn pozemskch
hodnot, kter svoj nalhavost tak zaujala nai dobu, je, jak
jsme si zajist dobe povimli, pouhou ppravou na pchod
Boho krlovstv, novho vku lsky, nen vak jet jeho
naplnnm. Opravdu nejsme odkzni na to, neustle
dohnt vvoj a ekat, kdy ns zase nkdo pekvap
njakm nalhavm poadavkem doby, kter je samozejm
een v evangeliu. (Pochopiteln nm bude opt vmeten do
oblieje jako trumf proti nm, ponvad jsme jej tak
vytrvale ignorovali. Tolikrt tomu ji tak bylo!)
Bylo nm dno cel evangelium a je nejvy as,
abychom je cel realizovali. Abychom se nevyerpvali
hrou na atraktivn pobonosti, ale abychom mli odvahu
ci, e dalm neodvratnm stupnm vvoje a pokroku nen
pouze spravedlnost, nen jenom mr, ale skuten lska
lovka k lovku, takov, jakou ns miloval Kristus. Z toho
absolutn nelze slevit, tady nelze dlat dn kompromisy.
Je to jedin smr, kterm me pokraovat vvoj, a jakkoli
jin smr, neztrat-li se ve slep ulice, se dve nebo
pozdji odhal jakoto zptenick. Je ovem nezbytn,
abychom mli odvahu toto nejenom hlsat, ale tak tomu
skuten vit a stt za tm z hloubky celho srdce. Mme v
rukou program vech program a nemusme se bt, e
nebude splnn. Bt bychom se mli pouze toho, aby nebyl
splnn bez ns.
V takovouto lsku vit? Tak mnoz mi ji ekli, e je to
naprosto nereln.
Dobr. Ale zmme si nejprve vechno evolun mrou.
Pedstavme si, e bychom mohli pozorovat nai planetu v
obdob, kdy se na n objevily prvn iv buky. Vedle
obrovskch masiv by se nm nutn jevily jen jako cosi
146

pln nepatrnho, pln zanedbatelnho. Byl by tehdy mohl


nkdo vit, e prv tento takka nerozeznateln ivot bude
velkou nadj a budoucnost Zem?
Jev-li se nm tedy dnes evangeln lska tak uboh a
nepatrn, jako se kdysi mohly jevit prvn iv buky, nen to
dnm argumentem pro to, e by prv ona nebyla jedinou
nadj a anc naeho rodu.
Zvrem jet tolik: Nechtl jsem zde nic dokazovat ani
nikoho o niem pesvdovat. Chtl jsem pouze poukzat na
velkolep prostory, kter se v na modern dob otvraj pro
Kristovo Poselstv, a chtl jsem, abychom se po nich
rozhldli.
Kdy te ji mme oi a svtlo, hleme, abychom vidli.

147

OBSAH
Pedmluva / 5
CELOU DLKOU ASU
Od prvopotku veho asu
Z hlubin minulosti / 10
Zprva o stvoen / 12
Zjeven na pravdy / 15
Tajemstv zla / 19
Djinami jednoho nroda
Abrahm / 23
Mu budoucch vk / 25
Zpas s Bohem / 27
Nezstat stranou / 30
Navzdory ortelu smrti / 32
A opt zpas s Bohem / 34
Zkon / 36
V zaslben zemi / 38
Doba soudc / 40
Chceme krle! / 41
Jev praotec a jeho hch / 43
Moudr krl a Hospodinova ruka / 45
Rozpad a nadje / 46
Svtlo a vzduch pro nadji / 48
Klek na zboeniti / 50
Hle Panna / 52
Kdy se Bh zjevil jako lska / 54
Kdy se naplnil as
Jeovo narozen / 58
Kdy se narodil Je9 / 59
Pnn dny a lta / 61
148

Malic a moud / 62
Mezi slvou a ponenm / 65
Lska svten a vedn / 67
Poznvat Jee / 69
JDE TU O SLOVO IVOTA
Nov ivot
Otzka novho ivota / 74
I. list apotola Jana
List jako vod (1 Jan 1,1-4) / 78
Svtlo (1 Jan 1,5-7) / 80
Jt ve svtle (1 Jan 1,8-2,1) / 83
pln nov rovina poznn (1 Jan 2,3-8) / 86
Kdo nemiluje, nev, kam jde (1 Jan 2,9-11) / 88
Bo krlovstv i tento svt jsou v ns (1 Jan 2,12-17) / 90
Zjeven pln pravdy (1 Jan 2,18-23) / 92
ivot ve sv plnosti (1 Jan 2,24-29) / 94
Jet se nezjevilo, m budeme (1 Jan 3,1-3) / 96
Hch je nezkonnost (1 Jan 3,4-8) / 98
Nov pojem ivota (1 Jan 3,9-15) / 101
Podle toho poznme lsku (1 Jan 3,16-20) / 103
Pokoj svdom (1 Jan 3,21-24) / 107
Nevte kadmu vnuknut! (1 Jan 4.1-6) / 109
Poznn lska Bh (1 Jan 4,7-9) / 111
Jak chpat slovo lska (1 Jan 4,10-12) / 114
My v Bohu a Bh v ns (1 Jan 4,13-16) / 117
Dokonalost v dve (1 Jan 4,17-18) / 120
Nepravda o lsce (1 Jan 4,19-21) / 122
Co je a co nen obtn (1 Jan 5,1-6) / 125
Svdectv (1 Jan 5,7-12) / 127
vaha za listem
Pokrok a evangelium / 130

149

Jozef Poruban SJ
SVDECTV PRAVD
Ze sloventiny peloili Markta a Vladimr Koronthly
Nvrh oblky a grafick prava Josef Karhan
Vydal ZVON, esk katolick nakladatelstv a
vydavatelstv, spol.
Praha 1, Splen 8 jako svou 66. publikaci
v roce 1993
Odpovdn redaktorka Marie Kyralov
Technick redaktorka Jitka Pavlkov
Sazba CADIS, Praha 10, Gruznsk 16
Vytiskly Tiskrny Vimperk, a. s. 7,55 AA
Nklad 5 000 vtisk
1. vydn
Cena vtisku 48 K

150