Spojovací zákopy

Za účelem ochrany proti boční palbě a minimalizaci střepinového účinku explodujících projektilů musí být trasa spojovacích zákopů zakřivená nebo opatřena traverzami. Nejlepším řešením je lomená trasa zákopu (obr. 1). Zalomení trasy zákopu však musí být dostatečně výrazné, aby byla poskytnuta skutečná ochrana před boční palbou.

Obr. 1: Lomená trasa spojovacího zákopu Tam, kde to není nezbytně nutné, se traverzy v zákopu nebudují. Traverzy totiž značně zpomalují postup vojska zákopem a ztěžují odnos raněných na nosítkách. Pokud je to nutné, budují se tzv. ostrovní traverzy (obr. 2), které se dají obejít ze dvou stran. Jejich rohy musí být zaoblené, aby se usnadnil přenos raněných na nosítkách. Stěny traverz se zaoblenými rohy se také mnohem lépe obkládají. Ze stejných důvodů se zaoblují také samotné zákopy v místech lomení jejich trasy. Lomení zákopu o šířce tři stopy musí být zaobleno radiusem min. 16 stop.

Obr. 2: Schematické znázornění ostrovní traverzy Vyjma míst s velmi pevným podložím (např. křídovým) je třeba stěny zákopů pečlivě obkládat, aby nepodléhaly destrukci způsobené vlivy počasí a nepřátelskou dělostřelbou. Mezi horní hranou zákopu a patou zemního násypu se ponechává 18 palců široká berma, která zabraňuje tomu, aby se zemina z násypu sesouvala do zákopu. Minimální šířka zákopu u dna je 2 stopy a 6 palců. Rozšiřováním zákopu se snižuje stupeň ochrany jednotek, které se v něm pohybují. Ideální sklon obložených stěn zákonu je mezi 4:1 a 3:1. Celková hloubka zákopu (od vrcholu předprsně ke dnu zákopu, event. po horní plochu dřevěného roštu položeného na jeho dně) činí 7 stop (obr. 2 a 3). Hloubka zákopu a výška předprsně nemusí vždy odpovídat nákresům beroucím v potaz ideální terénní podmínky. Tyto rozměry se mohou měnit v závislosti na povaze terénu a výšce hladiny spodní vody.

Obr. 3: Řez spojovacím zákopem se zpevněnými (obloženými) stěnami

Obr. 4: Řez spojovacím zákopem, jehož stěny nejsou zpevněny Spojovací zákopy musí být udržovány průchodné. Nesmí dojít k tomu, že se doprava zákopech zablokuje. K usnadnění pohybu v zákopech se budují výhybky (u delších úseků) nebo pouhá rozšíření. U vstupů do zákopů a u odboček se umísťují informační tabulky, aby se dalo snadno určit, kam vedou. Ve spojovacích zákopech musí být učiněna opatření k tomu, aby se jimi nepřátelští úderníci, vyzbrojení ručními granáty, nemohli propracovávat do dalších obranných linií. Koncová část spojovacího zákopu, v délce 45 yardů, se ponechává přímá, aby ji bylo možno ostřelovat z pušek nebo lehkého kulometu (viz. obr. 5). Tento úsek zákopu musí být možno zablokovat pomocí přenosných překážek z ostnatého drátu. Ty bývají umístěny ve výklencích zákopu (na obr. 1 označeno jako „knife rest“). Dno výklenků bývá nad úrovní dna zákopu. Překážka se do zákopu strhává pomocí provazu. Ke stejnému účelu lze použít také sklopný rám vypletený ostnatým drátem. Schémata přenosných překážek jsou na obr. 7 a 8. Je důležité, aby byla rovná část zákopu zatarasena na obou koncích. Jiný způsob obrany rovné části spojovacího zákopu je uveden na obr. 6. Určité úseky spojovacích zákopů je dále nutné doplnit střeleckými postaveními. V případě prolomení obranné linie je z nich vedena palba do boků postupujícího nepřítele. Střelecká postavení nebývají vždy přímo součástí zákopu, ale bývají odsazeny na stranu. Typická střelecká stanoviště mají tvar „T“ nebo „D“ (na obr. 9 označeno jako T-heads a Dheads). Další možností je zbudovat krátký úsek střeleckého zákopu v místě lomení (resp. v ohbí spojovacího zákopu (také na obr. 9). V části zákopu může být též vybudován střelecký stupeň.

Obr. 5: Schematické znázornění zaústění koncové části spojovacího zákopu.

Obr. 6: Alternativní způsob obrany přímé, koncové, části spojovacího zákopu.

Obr. 7: Přenosná překážka. Nosná konstrukce je vyrobena ze dřeva.

Obr. 8: Přenosná překážka. Nosná konstrukce je vyrobena z ocelových úhelníků

Obr. 9: Doplnění spojovacích zákopů o postavení pro boční palbu. Osádky postavení pro boční palbu musí být dostatečně chráněny před palbou vlastních jednotek umístěných vzadu. Spojovací zákop s postaveními pro boční palbu musí být z obou stran chráněn překážkou z ostnatého drátu. Křížení střeleckých a spojovacích zákopů se buduje podle obr. 10. Vstup ze spojovacího do střeleckého zákopu a východ z něj jsou od sebe vzdáleny 30 yardů. Díky tomu nemůže být průchod zablokován zásahem jediného dělostřeleckého projektilu a střepiny se nemohou šířit spojovacím zákopem.

Obr. 10: Křížení spojovacího a střeleckého zákopu.

Obr. 11: Nesprávný způsob křížení spojovacího a střeleckého zákopu. Průchod může být zablokován jediným zásahem dělostřeleckého granátu.

Pozn.: Vzhledem k nepřesnostem vznikajícím zaokrouhlováním při převádění jednotek angloamerické měrové soustavy do jednotek metrických bude v textu používáno původní označení jednotek délky. K převodu délkových jednotek lze použít např. tabulky uvedené na Wikipedii. Odkaz na Wikipedii: http://cs.wikipedia.org/wiki/Angloamerick%C3%A1_m%C4%9Brn%C3%A1_soustava

Prameny a použitá literatura: 1) Manual of fieldworks (All arms), His majesty´s stationery office, London, 1921 Autor: Ing. Vladimír Polášek E-mail: vladimir.polasek@atlas.cz Web: www.polni-opevneni.websnadno.cz