Úkryty

Úkryty slouží k ochraně mužstva, výzbroje, munice a jiného materiálu před účinky nepřátelského ostřelování. Úkryty mohou být vybudovány na povrchu terénu, mohou být částečně zapuštěné nebo podzemní. Podle stupně poskytované ochrany se úkryty dělí do tří skupin: 1) Úkryty odolné proti střepinám dělostřeleckých granátů všech kalibrů 2) Úkryty odolávající přímým zásahům projektilů do ráže 6 palců 3) Úkryty odolávající zásahům dělostřeleckých projektilů všech ráží a leteckých bomb K zajištění požadovaného stupně ochrany se k budování všech typů úkrytů používají následující materiály: 1) 2) 3) 4) 5) Segmenty vlnitého plechu, tzv. „Elephant“, malého typu Segmenty vlnitého plechu, tzv. „Elephant“, velkého typu Obloukové segmenty vlnitého plechu Obdélníkové tabule vlnitého plechu o délkách 6 nebo 9 stop Tradiční materiály jako např.: trámy, kulatina, kolejnice, ocelové profily atd.

Nejčastěji se můžeme setkat s následujícími typy úkrytů: I) Úkryty ze segmentů vlnitého plechu „Elephant“ – malého typu (viz. obr. 1): Spojením dvou segmentů vznikne oblouk o výšce 3 stopy, 6 palců a rozpětí 5 stop, 3 palce. Segmenty jsou široké 2 stopy a 9 palců. V horní části oblouku jsou sešroubovány pomocí šesti šroubů o průměru 0,5 palce a délce 1,5 palce. Otvory pro šrouby jsou již v segmentech zhotoveny předem. V místě spojení jsou segmenty vzájemně přesazeny o 12 palců. Detailní vyobrazení způsobu spojení segmentů je uvedeno v pravém dolním rohu obrázku č. 1. Vzniklé oblouky se řadí za sebe a přesahují se o půl vlny (cca 3 palce). U nejběžnějšího provedení úkrytu se za sebe umísťuje 5 oblouků. Při budování úkrytu se postupuje následovně. Na zem se položí trámy o průřezu 4 x 5 palců, ve kterých jsou předem zhotoveny zářezy. Smontované segmenty se položí na trámy a upevní se pomocí speciálních spon. Z vnitřní strany se pomocí hřebíků upevní zarážky o průřezu 2 x 2 palce. Schéma uložení oblouků je uvedeno v levé dolním rohu obrázku č. 1. Při použití pěti oblouků vznikne úkryt o délce 12 stop a 9 palců. Perspektivní pohled na úkryt viz. obr. 1. Pokud je požadována větší světlá výška úkrytu, uloží se oblouky z vlnitého plechu na konstrukci z dřevěných rámů dle obr. 2. K vybudování opěrné konstrukce se v žádném případě nesmí používat pytlů naplněných horninou. Úkryty se většinou budují v otevřeném výkopu a po ukončení montáže jsou zahrnuty zeminou.

Obr. 1: Úkryt ze segmentů vlnitého plechu „Elephant“ malého typu

II)

Úkryty ze segmentů vlnitého plechu „Elephant“ – velkého typu (viz. obr. 3): Podobně jako v předchozím případě je jeden oblouk tvořen segmenty z vlnitého plechu. V tomto případě se na smontování jednoho oblouku použijí tři segmenty o šířce 2 stopy a 9 palců. Segmenty jsou přes sebe přesazeny o 18 palců a upevněny pomocí šroubů. Montáž a usazení smontovaných oblouků probíhá stejně jako u předchozího typu úkrytu. Segmenty lze používat také jednotlivě (vzájemně se nemontují do tvaru oblouku). V takovém případě musí být ze dřeva zbudována opěrná rámová konstrukce a stěny úkrytu (obr. 4). Stěny mohou mýt obity deskami nebo obloženy tahokovem. Je však potřeba počítat s tím, že jednotlivé segmenty neunesou takovou hmotnost jako kompletní oblouky.

Obr. 2: Uložení oblouků vlnitého plechu na dřevěnou rámovou konstrukci

III) Úkryty z obloukových segmentů vlnitého plechu. Hodí se pro rychlé vybudování pohotovostních v přední stěně zákopů. Segmenty se položí na konstrukci zhotovenou ze zákopových roštů (viz. obr. 5). Samozřejmě je lze také uložit na klasickou rámovou konstrukci z dřevěných trámů (jako na obr. 4). Podlahu opět tvoří zákopové rošty. IV) Úkryty z rovných tabulí vlnitého plechu. Tabule vlnitého plechu se dodávají v délkách 6 nebo 9 stop a šířce 3 stopy a 3 palce. Rovné tabule jsou odolnější, než obloukové segmenty. Stropy úkrytů musí být podepřeny dřevěnou rámovou konstrukcí (obr. 6).

Obr. 3: Úkryt ze segmentů vlnitého plechu „Elephant“ velkého typu. Konstrukce úkrytu je zesílena betonem a fašinami.

Obr. 4: Použití segmentu „Elefant“ samostatně

Obr. 5: Pohotovostní úkryt vybudovaný z obloukových segmentů vlnitého plechu a zákopových roštů

Obr.: 6: Úkryt se stropem z tabulí vlnitého plechu

Obecné pokyny pro budování úkrytů 1) Ještě před zahájením výstavby úkrytu je třeba určit, jaká má být jeho odolnost a pro kolik mužů bude určen. 2) Úkryty odolné proti střepinám a dělostřeleckým granátům do ráže 6 palců se budují v otevřeném výkopu. Po skončení výstavby se výkop zahrne zeminou. Při použití oblouků z vlnitého plechu je nutné jeden konec úkrytu (kde není vchod) zaslepit stěnou z prken nebo jiného vhodného materiálu. Dřevěná konstrukce, na které spočívají oblouky vlnitého plechu musí být dostatečně tuhá a stabilní. Vrchol oblouků se po celé délce úkrytu podepírá (pozn.: nejspíš se týká pouze úkrytů „velkého typu“ dle obr. 3). Úkryty z vlnitého plechu budované uvnitř budov nebo jejich ruin musí být stavěny v dostatečné vzdálenosti od jejich stěn. Prostor mezi stěnou úkrytu a stěnou budovy se vyplní pytli s pískem nebo betonem. V žádném případě se k tomuto účelu nepoužívá suť, kamení nebo úlomky betonu, jelikož při zásahu zdi domu se ráz způsobený výbuchem přenáší na stěnu úkrytu. 3) Všechny úkryty, i když nejsou určeny k tomu, aby odolaly přímému zásahu, musí být konstruovány tak, aby se nezhroutily následkem blízké exploze těžkého dělostřeleckého granátu. Rámová konstrukce musí mít tvar kvádru a musí být dostatečně vyztužena. Základní pravidla jsou následující: a) Stěny musí být zajištěny proti zborcení dovnitř úkrytu. V případě, že jsou ke konstrukci úkrytu použity trámy, musí být ve spodní a v horní části rozepřeny. K tomuto účelu se nehodí klíny nebo zářezy zhotovené v trámech (viz. obr. 7 a 8).

Obr. 7: Zajištěné stěn proti zborcení. Vlevo chybné řešení (klíny), vpravo správné řešení (rozpěrka)

Obr. 8: Zajištěné stěn proti zborcení. Vlevo chybné řešení (zářez), vpravo správné řešení (rozpěrka) b) Boční stěny musí být dále proti zborcení zajištěny diagonálně umístěnými výztuhami (viz. podélný řez úkrytem na obr. 4) c) Sloupky musí být ve spodní části opatřeny patkami zabraňujícími jejich propadání do podloží. Toto opatření se netýká úkrytů budovaných na pevném podloží (skála, křída).

d) Dřevěné nosníky obdélníkového průřezu, kolejnice a ocelové profily se za účelem využití jejich maximální nosnosti ukládají, jak je zobrazeno na obr. 9.

Obr. 9: Správný (vlevo) a nesprávný (vpravo) způsob uložení nosníků

e) Rozpětí nosníků musí být co možná nejmenší. f) Nosníky, ve kterých jsou větší suky se pokládají dle obr. 10. Suk musí být v horní, ne ve spodní části trámu.

Obr. 10: Nesprávné (vlevo) a správné (vpravo) uložení trámu, ve kterém je suk.

g) Konce nosníků musí být na vrcholech sloupků umístěny tak, ať jsou dostatečně podepřeny (obr. 11). V případě, že jsou nosníky z dřevěné kulatiny, zhotovují se na jejich koncích zářezy. Správně provedení zářezů je uvedeno na obr. 12 (řezy pilou nesmí být vedeny za hranici rovných ploch zářezů).

Obr. 11: Nesprávné (vlevo) a správné (vpravo) uložení konců nosníků na sloupcích.

Obr. 12: Zleva doprava – 2x nesprávné (řezy pilou zasahují za hranici ploch zářezů) a 1x správné provedení zářezů v nosnících kruhového průřezu. h) Sloupky mají mít kruhový, nebo pokud je to možné, čtvercový průřez. i) Pokud je nutné navzájem spojovat trámy (např. plátováním) nesmí se hřebíky a skoby zatloukat ve vzdálenosti menší než 3 palce od jejich okrajů a 4 palce od jejich konců. Pro hřebíky se předvrtávají otvory, aby se nosníky při jejich zatloukání nerozštípily.

Stropy úkrytů 1) Stropní konstrukce musí být odolná vůči pronikání vody. Materiál použitý na strop úkrytu (např. vlnitý plech) musí být náležitě vyspádován, aby byl zajištěn odtok vody. Ostatní části úkrytu musí být zajištěny proti pronikání takto odvedené vody. Potřebného spádu se dosahuje uložením jedné strany (nebo konce) o něco výše než té protější. Pokud se strop pokrývá vlnitým plechem, začíná se pláty, které jsou, co se týče sklonu, umístěny nejníže. Každý následující plát ten předchozí o něco překrývá. Spojení pomocí hřebíků nebo šroubů se provádí na vrcholech „vln“, ne v úžlabí. 2) V případě, že dochází ke křížení dvou nosníků, musí být tyto zajištěny proti vzájemnému posunutí. Vzdálenost mezi paralelně uloženými nosníky je udržována pomocí rozpěrek. 3) Maximální zátěž stropních konstrukcí zhotovených z konkrétních ocelových profilů, kolejnic nebo dřevěných trámů se vypočítá dle tabulek č. 1 a 2. K výpočtu je třeba znát použitý profil a jeho délku. Při výpočtu se postupuje následovně: Hodnota 16 000 liber se vydělí hodnotou přiřazenou k délce nosníku (tabulka). Příklad výpočtu pro dřevěný nosník o průřezu 9 x 3 palce a rozpětí 7 stop: Hodnota z tabulky pro nosník o průřezu 9 x 3 = 5 Výpočet: 16 000/5 = 3200 liber => Maximální zatížení dřevěného nosníku o průřezu 9 x 3 palce, a délce 7 stop je 3200 liber. 4) Při výpočtu hmotnosti zeminy, kterou můžeme zatížit nosníky se postupuje následovně: a) rozpětí nosníků (ve stopách) se vynásobí vzdáleností dvou sousedních nosníků a sílou vrstvy zeminy. b) Hodnota získaná v bodě a se vynásobí 100 (kubická stopa zemina váží cca 100 liber) c) Např. pro sílu nakrytí 2 stopy a 6 palců, s rozpětím nosníků 8 stop dostaneme následující výsledky (dle tab. 6). Lze použít nosníky ze 40ti liberních kolejnic, uložených ve vzájemné vzdálenosti 2 stopy. Nebo je možné použít dřevěných nosníků o průřezu 5 x 3 palce umístěných 3 stopy od sebe.

Tabulka č. 1: Určení maximálního zatížení dřevěných nosníků

Tabulka č. 2: Určení maximálního zatížení nosníků z ocelových profilů a kolejnic

Úkryty odolné proti střepinám dělostřeleckých granátů všech kalibrů Dostatečnou odolnost proti střepinám poskytuje vrstva zeminy o síle 12 palců až 2 stopy a 6 palců. Dostatečnou odolnost proti těžkým projektilů poskytuje až vrstva o síle 20 – 30 stop. Když tedy projektujeme úkryty odolné pouze proti střepinám, je naprosto zbytečné, aby byla vrstva zeminy silnější než výše zmíněné 2 stopy a 6 palců. Jakákoliv silnější vrstva zeminy pouze způsobí, že úkryt, včetně jeho osádky bude při zásahu zasypán zeminou. Vrstva z úlomků cihel, kamení apod. dokáže snížit silové účinky tlakové vlny na konstrukci úkrytu. Opět však platí, že celková síla nakrytí, včetně vrstvy úlomků cihel, nesmí překročit hodnotu 2 stopy a 16 palců. Protistřepinové úkryty mohou být stavěny např. podle vzorů uvedených na obr. 1, 4 a 5. Dalším možným řešením je vybudovat strop nad částí zákopu, jehož stěny jsou zpevněny běžnými způsoby. Strop může být tvořen vlnitým plechem, prkny, košinami apod. materiál se pokládá na nosníky umístěné napříč zákopem. V žádném případě se však takovéto úkryty nesmí budovat ve střeleckých nebo spojovacích zákopech. A to z toho důvodu, že po zhroucení stropu úkrytu se zákop stane neprůchodným díky tomu, že je zavalen materiálem tvořícím jeho nakrytí. Pokud se protistřepinové úkryty budují ve střeleckých nebo spojovacích zákopech, je třeba je situovat do výklenků, nebo úzkých zákopů umístěných např. za zemní traverzou (viz. obr. 13).

Obr. 13: Schéma umístění úkrytů odolných proti střepinám ve střeleckých a spojovacích zákopech

Úkryty odolávající přímým zásahům projektilů do ráže 6 palců Průřez úkrytem poskytujícím dostatečnou ochranu před přímým zásahem projektilů do ráže 6 palců je uveden na obr. 14. Složení vrstev je následující: a) detonační vrstva – slouží k odklonění projektilu a zabraňuje jeho proniknutí do větší hloubky b) Tlumící vrstva (polštář) má za účel utlumit náraz c) Roznášecí vrstva rozptyluje tlaky způsobené explozí projektilu d) Druhá tlumící vrstva mezi roznášecí vrstvou a stropem úkrytu e) Vrstva pevného materiálu zabraňující pronikání střepin

Obr. 14: Příčný řez úkrytem odolným proti zásahům projektilů do ráže 6 palců

ad a) Za nejlepší řešení je považována nehomogenní vrstva pevného materiálu jako např. úlomky cihel kamení a betonu o síle 2 stopy. Zhotovovat tuto vrstvu z kolejnic, betonových panelů a betonu se příliš nedoporučuje. Vrstva úlomků je méně náchylná na poškození a v případě potřeby se dá mnohem snadněji vyměnit nebo opravit. Kromě stropu musí být detonační vrstva zbudována ve stejné síle také kolem stěn a čela úkrytu. ad b) Tlumící vrstva se buduje ze zeminy získané při hloubení výkopu pro úkryt. Měla by mít sílu 3 stopy. ad c) Roznášecí vrstva se buduje z dřevěné kulatiny, kolejnic apod., které jsou navzájem svázány drátem. Kolejnice nebo kulatina musí být uloženy těsně vedle sebe a pokud možno ve dvou vrstvách. ad d) Druhá tlumící vrstva je stejného provedení jako první. ad e) Poslední vrstva už leží přímo na vlnitém plechu nebo prknech tvořících strop úkrytu. K tomuto účelu lze použít cihly, kamení nebo beton. Klasická konstrukce úkrytu z dřevěných trámů může být nahrazena použitím obloukových segmentů vlnitého plechu, jak bylo popsáno v předchozím textu.

Podzemní (štolové) úkryty Podzemní úkryty jsou budovány ve značných hloubkách pod úrovní terénu a poskytují dostatečnou ochranu před zásahy projektilů těžkých kalibrů. Dostatečná síla podloží odolávající zásahům těžkých projektilů je následující: Podloží z tvrdé křída – 20 stop Podloží ze zvětralé křídy – 25 stop Jílové podloží – 30 stop Za účelem úspory stavebního dříví je v křídovém podloží výhodnější umístit úkryty hlouběji, než je zapotřebí. Stěny úkrytů v tvrdé křídě jsou dostatečně soudržné a není nutné je obkládat prkny. Podzemní úkryty mají oproti betonovým úkrytům budovaným na povrchu nebo v malé hloubce následující výhody: 1) V porovnání s velikostí prostoru získaného pro ukrytí osob vyžaduje nasazení menšího počtu pracovních sil. 2) Poskytují kompletní ochranu jak proti průniku projektilů, tak proti účinkům otřesů způsobených explozemi. 3) Jejich existence a poloha je pro nepřátelské pozorovatele těžko odhalitelná. Jedním z mála signálů, který upozorní pozorovatele na jejich existenci je ukládání vytěžené zeminy v okolí místa výstavby. Nevýhody jsou následující: 1) Obtížné opuštění úkrytu. Schodiště je vzhledem k hloubce, ve které je úkryt vybudován velmi dlouhé. 2) Obtíže spojené s ventilací, osvětlením a odvodněním. 3) Kvůli nevhodnému podloží je třeba někdy úkryty budovat na méně takticky výhodných místech. Velkou pozornost je třeba věnovat problematice ukládání a zamaskování vytěžené horniny. Před zahájením stavby je třeba spočítat, jaké množství horniny bude vytěženo. Důležité je, aby se hornina nehromadila v okolí úkrytu a neprozrazovala tak nepříteli jeho polohu. K obkládání schodišť a galerií se používají následující materiály: 1) Pro schodiště a spojovací chodby: a) dřevěné rámy o vnitřních rozměrech 6 stop a 6 palců x 2 stopy a 9 palců, materiál: trámy o průřezu 9 x 3 palce (viz. obr. 15 - vlevo) b) dřevěné rámy o vnitřních rozměrech 5 stop a 2 palce x 2 stopy a 9 palců, materiál: trámy o průřezu 9 x 3 palce (viz. obr. 15 - vpravo) 2) Pro místnosti: a) dřevěné kulatina o průměru 4,5 – 6 palců b) I profily o výšce 5 a šířce 3 palce, délka 9 stop c) prkna o síle 1,5 – 2 palce v různých délkách

Obr. 15: Dřevěné rámy používané při stavbě podzemních úkrytů

V úkrytech jsou prostory vyhrazené pro: 1) Velitelství roty, batalionu nebo větších bojových formací (obr. 16, 17, 18) 2) Obsluhy kulometů (obr. 19) 3) Pozorovatele 4) Pěchotu a dělostřelectvo 5) Obvaziště (obr. 20) 6) Chodby a průchody Podzemní úkryty se dělí na dva základní typy. Typ A je vhodný pro umístění velitelství a ubytování důstojníků (obr. 21). Typ B je vhodný pro ubytování mužstva (obr. 22). U typu B se vytěží mnohem menší množství horniny než u prostornějšího typu A. Úkryt pro mužstvo se dá také snadněji odvětrat. Vchody Každý podzemní úkryt musí mít nejméně dva vchody, které od sebe nejsou vzdáleny méně než 40 stop. Obecně se nedoporučuje, snažit se budovat silnější nakrytí v místě, kde východ ústí do zákopu. Přímému zásahu vchodová část prakticky nemůže odolat. Použití ocelových nosníků nebo betonu pouze znesnadňuje uvolnění zavaleného vchodu při jeho zásahu. Je velice důležité přijmout taková opatření, aby voda ze zákopů nevnikala dovnitř úkrytu. Z toho důvodu se podlaha vstupní části úkrytu buduje ve vyšší úrovni, než je dno zákopu. V praxi se ze zákopu udělá krátká odbočka o délce 5 stop (mezi stěnou zákopu a vchodem do úkrytu (viz. obr. 23). Tato odbočka musí být dobře zamaskována a zajištěna proti vnikání dešťové vody.

Obr. 16: Velitelský pro velitelství

Obr. 17: Úkryt pro velitelství batalionu

Obr. 18: Úkryt pro velitelství brigády

Obr. 19: Úkryt pro obsluhu kulometu. Do palebného postavení se vystupuje schodištěm vpravo. S největší pravděpodobností se jedná o kulometné stanoviště typu „Champagne“

Obr. 20: Podzemní úkryt – obvaziště. Na obrázku jsou zakresleny detaily konzol pro uložení nosítek s raněnými.

Obr. 21: Úkryt typu A pro ubytování důstojníků

Obr. 22: Úkryt typu B pro ubytování mužstva

Obr. 23: Řezy vchodovou částí a schodištěm vedoucím do úkrytu (2 provedení - dle způsobu zpevnění stěn schodiště)

Schodiště Schodiště mají sklon 45° a jsou pečlivě zpevněna dřevem o síle 3 palce. Minimální šířka schodiště je 2 stopy a 9 palců. Používají se dva druhy zpevnění stěn schodiště – vertikální a normální. Vertikální se provádí pomocí dřevěných rámů (obr. 15, obr. 23 nahoře) a normální klasicky pomocí trámů a prken (obr. 23 - uprostřed).

Galerie V nesoudržném podloží je třeba podzemní galerie pečlivě obkládat dřevem. V pevném podloží (křída) postačuje, když jsou od sebe dřevěné rámy vzdáleny max. 4 stopy. Uspoří se tak spousta cenného stavebního dříví. Strop galerie musí být v každém případě obložen prkny o síle 1,5 – 2 palce. Boční stěny se obkládají prkny o síle 1 – 1,5 palce, vlnitým plechem nebo tahokovem. V pevném podloží je možno obložení stěn vynechat. Místnosti Mezi jednotlivými místnostmi je vždy nutné ponechat blok horniny. V jílovém podloží má minimální sílu 20 stop, v křídě 12 stop. V běžném podloží se vyhloubí místnosti o šířce 9 stop, jejich stropy se zesílí ocelovými nosníky a stěny obloží prkny. V křídovém nebo jílovém podloží je nutné po zbudování místností ocelové nosníky ještě dodatečně podepřít sloupky. Sloupky není nutné umísťovat přesně do jedné poloviny délky nosníku. Umístí se tak, aby je bylo možno využít pro zavěšení paland a dalšího vybavení úkrytu. V jílovém nebo pískovém podloží se nosníky umísťují v osové vzdálenosti 2 stopy a v křídě ve vzdálenosti 2 stopy a 6 palců až 3 stopy. Aby se zabránilo zhroucení nosných sloupů dovnitř úkrytu, jsou nosníky se sloupky spojeny pomocí speciálních, ocelových svorek nebo konzol. Nejběžnější typy jsou uvedeny na obr. 24. Sloupky nesmí být v žádném případě zeslabovány zářezy pro uložení nosníků.

Obr. 24: Tři druhy ocelových prvků sloužících ke spojení sloupků a ocelových nosníků Boky ocelových nosníků musí být na sebe pevně přitlačeny, aby se neměly tendenci se převracet nebo prohýbat. Mezi dva nosníky se proto v rozestupech 3 stopy zarazí dřevěné klíny o průřezu 3 x 4 palce.

Odvodnění Voda, která prosákne do úkrytu se shromažďuje v jímkách, ze kterých je odváděna pomocí čerpadel. Podlahy místností jsou vyspádovány směrem k hlavní galerii. Hlavní galerie je směrem k jímce vyspádována se sklonem 1/50. Na podlahy galerií se nesmí používat zákopové rošty, jelikož se pod nimi shromažďují nečistoty, které mohou zabránit odvodu vody. Podlahu galerií je možno vybetonovat. Beton má sílu 1 palec a je položen na ocelové síti (tahokov). V případě, že terén nad úkrytem je rozrušen krátery, je třeba je co nejdříve zasypat, aby za prvé nedošlo k narušení síly nakrytí a za druhé, aby se zabránilo prosakování vody. Větrání K odvětrávání se používají vertikální šachty. Šachty zároveň slouží k odvětrávání kouře z kuchyně. Je nutné přijmout zvláštní opatření, aby větracími šachtami nemohly do úkrytu pronikat bojové plyny. Palandy Úkryty pro mužstvo je třeba vybavit dostatečným počtem paland. Rozmístění paland v úkrytu pro mužstvo je uvedeno na obr. 22. Lůžka mají rozměry 6 stop a 6 palců x 2 stopy. Počet lůžek tak ovlivňuje délku ubikace. V ubikacích o šířce 8 stop se lůžka rozmisťují ve třech řadách. Do místností o šířce 6 stop se vejdou pouze dvě řady. Opatření proti vnikání bojových plynů do úkrytu Vchody do úkrytů jsou chráněny buď plynotěsnými dveřmi nebo jsou překryty závěsy ze speciálního materiálu, zabraňujícího pronikání bojových plynů. Závěsy musí těsně doléhat k lištám ve spodní části a na okrajích vstupu. Nejúčinnějším opatřením je opatřit prostor vchodu dvěma závěsy. Při průchodu je vždy jedna ze zástěn stažena a do úkrytu tak při jejím vytažení nevniká zvenčí plyn (Pozn.: Popsané řešení nelze považovat za ideální, jelikož předsíň vymezená dvěma závěsy by měla být odvětrávána. Pokud tomu tak není, plyn po vytažení závěsu pronikne do prostoru vchodu a po stažení prvního a vytažení druhého závěsu může vniknout do úkrytu). Minimální vzdálenost mezi dvěma závěsy je 3 stopy. To umožňuje jednomu muži zevnitř „předsíně“ jeden závěs pohodlně uzavřít a vytáhnout druhý. U vstupů do úkrytů, které slouží jako obvaziště je tato vzdálenost větší. Do prostoru mezi závěsy se musí vejít dva muži nesoucí nosítka. Rám na který přiléhá protiplynový závěs je vyroben z prken o průřezu 1 x 4 palce a je skloněn pod úhlem 20° (obr. 25). Šířka závěsu odpovídá šířce dřevěného rámu, jeho délka je o 9 palců větší. Přečnívající část závěsu je volně položena na zemi. A by byl závěs neustále napnutý, připevní se na něj příčně tři páry dřevěných lišt (obr. 26). Lišty na vnitřní straně jsou o jednu stopu kratší než lišty vnější. Poslední lišta je ve výšce 4 palce nad úrovní podlahy vstupu. Všechny telefonní vedení nebo potrubí musí procházet skrz rám, ne skrz zástěnu. Za tímto účelem se v rámu zhotovují zářezy (obr. 27). Všechny průchody rámem musí být pečlivě utěsněny.

Obr. 25: Vytažený a stažený protiplynový závěs

Obr. 26: Lišty zajišťující napnutí protiplynového závěsu

Obr. 27: Zářez v rámu umožňující průchod kabelů nebo potrubí

Pozn.: Vzhledem k nepřesnostem vznikajícím zaokrouhlováním při převádění jednotek angloamerické měrové soustavy do jednotek metrických bude v textu používáno původní označení jednotek délky. K převodu délkových jednotek lze použít např. tabulky uvedené na Wikipedii. Odkaz na Wikipedii: http://cs.wikipedia.org/wiki/Angloamerick%C3%A1_m%C4%9Brn%C3%A1_soustava

Prameny a použitá literatura: 1) Manual of fieldworks (All arms), His majesty´s stationery office, London, 1921 Autor: Ing. Vladimír Polášek E-mail: vladimir.polasek@atlas.cz Web: www.polni-opevneni.websnadno.cz