Obrana ostrova Morris Island armádou Konfederace v roce 1863

Vjezdu do přístavu Charleston dominuje Morris Island
(1)
. Jakákoliv větší loď, která
má namířeno do města kolem něj musí projet. Z dělostřelecké baterie umístěné na ostrově byl
vypálen první výstřel Americké občanské války. Ve vodách v okolí ostrova byly světu poprvé
představeny obrněné lodě. Nakonec se stal ostrov svědkem tvrdošíjné a hrdinské obrany
polních opevnění. Během obléhání ostrova armádou Unie zde došlo k nejstrašnějšímu
dělostřeleckému bombardování v historii občanské války.
Ostrov má na délku 3 ¾ míle, jeho šířka se pohybuje mezi 25 až 1000 yardy. Na
severním konci je terén, až na pár vyvýšenin tvořených pískem, plochý. Povrch terénu je zde
ve výšce cca 2 stopy nad úrovní hladiny moře. Od místa zvaného Cumming´s point (zde byla
vybudována baterie Gregg) směrem na západ se v délce ¾ míle táhne močál. Mezi okrajem
močálu a pobřežím je úzký pruh písku. V nejužším místě měla tato část pobřeží šířku 25
yardů. Právě mezi bažinou a pobřežím byl vybudován legendární Fort Wagner
(3)
). Po cca
2000 yardech jižním směrem se charakter terénu začíná měnit. Na jižním konci (Oyster point)
se nacházejí různě vysoké kopce a vyvýšeniny, poskytující výborné možnosti krytí před
dělostřeleckou palbou.
Povrch ostrova je pokryt nesoudržným křemičitým pískem. Jedna krychlová stopa
suchého písku má hmotnost 86 liber. Písek je velice odolný proti pronikání dělostřeleckých
projektilů. Při explozích vznikají poměrně malé krátery, které jsou navíc z velké části opětně
zasypány materiálem vyvrženým při výbuchu. Díky tomu jsou jak opevnění obránců, tak
obléhací opevnění útočníků velice odolná.


Střelba na loď The Star of the West

Po tom, co byl, v rozporu s rozkazy, jednotkami Unie, pod velením majora Andersona,
obsazen Fort Sumter, byla ve vzdálenosti cca 50 – 75 yardů od budoucího Fortu Wagner
vybudována dělostřelecká baterie pro dvě děla. Jejím úkolem bylo zabránit přísunu posil a
zásob do pevnosti. Baterii obsadili vojáci pod velením profesora P. F. Stevense. Osádka
baterie byla dále podpořena Charlestonskými Zuávy. Vylodění unionistů mělo zabránit 80
mužů pod velením kapitána S. Y. Tuppera. Po stavební stránce byla baterie velice
jednoduchá. Její výzbroj tvořily pouze dvě 24 liberní obléhací děla umístěná v barbetách,
které od sebe nebyly navzájem odděleny traverzami. Obsluhy děl tak byly ve svých
postaveních velice zranitelné jak palbou z lodí, tak z Fortu Sumter.
Brzy po rozednění, 9. ledna 1861, byl vyhlášen poplach, jelikož na horizontu se
objevila parní loď. Nebylo jasné, zda loď je nebo není ozbrojena. Rozkazy guvernéra
Pickense zněly jasně. Zahájit na loď palbu a zabránit jí v doplutí k Fortu Sumter. V 7:15 se
plavidlo octlo v dostřelu děl. Major Stevens zamířil děla. Kadet Haynesworth odpálil dělo
stojící v baterii vpravo
(4)
. Projektil přeletěl přes příď lodě. Po výstřelu byla na lodi vyvěšena
vlajka Spojených států. Další výstřely následovaly tak rychle, jak jen bylo možné (celkem 6).
Po čtvrtém výstřelu plavidlo změnilo směr a rychlost plavby.


(1) Mapa ostrova Morris Island - Google maps
(2) Mapa ostrova z roku 1862 - se zakreslenými opevněními
(3) V některých pramenech je Fort Wagner označován jako baterie Wagner
(4) V knize je tento incident popsán jako „První výstřel občanské války“. Ve skutečnosti však
válka vypukla až po útoku Konfederace na Fort Sumter v dubnu 1861.
Loď zasáhly tři nebo čtyři projektily, které nenapáchaly příliš velké škody. Vzdálenost
lodi od baterie byla příliš veliká na to, aby ji 24 liberní děla nějak výrazně poškodila.
Děla ve Fortu Sumter byla rychle připravena k palbě. Dělostřelci s velkou nervozitou
očekávali rozkazy k zahájení palby na ty, kteří se opovážily střílet na „hvězdy a pruhy“. Ke
střelbě na konfederační baterii však nedošlo.




Obr. 1: Umělecké vyobrazení incidentu s lodí „Star of the West“. Zveřejněno v Harper´s
weekly, 26. ledna 1861



Stevensova plovoucí pancéřovaná baterie

Po tom, co padlo rozhodnutí, umlčet Fort Sumter dělostřeleckou palbou, začaly na
pobřeží vyrůstat konfederační baterie. V Cummings pointu byla C. H. Stevensem
(5)
navržena
a postavena první obrněná loď (první pancéřovaná loď v historii). Na bytelnou konstrukci
z dřevěných trámů byly položeny železniční kolejnice. Sklon stěn byl 40 – 45°.
V průběhu 12. a 13. dubna zahájila plovoucí baterie palbu na vstupní část Fortu
Sumter. Dělostřelci z pevnosti odpovídali palbou. Stevensova loď nebyla během boje nijak
závažně poškozena, žádný z členů osádky nebyl raněn. Nasazení Stevensovy plovoucí baterie
způsobilo revoluci ve vývoji válečných lodí.









(5) C. H. Stevens byl pokladníkem v Charlestonské bance Planters´ and Mechanics´


Obr. 2: Vyobrazení Stevensovy plovoucí pancéřové baterie. Harper´s Weekly, 1862


Folly Island

Jižně od Morris Island se nachází Folly Island. Oba ostrovy jsou od sebe odděleny cca
400 yardů širokým průlivem. Terén na severním konci ostrova, sousedícím s průlivem, se
svým charakterem výborně hodil k vybudování obléhacích baterií. Písečné kopce byly
pokryty hustou, neprostupnou vegetací a jejich masivy bránily výhledu z Morris Island.
Konfederační vojska měla vegetaci odstranit. To, že se tak nestalo, umožnilo jednotkám Unie
pod jejich ochranou, nepozorovaně vybudovat obléhací baterie. Do obléhacích baterií
unionisté umístily 47 děl, každé se zásobou munice pro 200 výstřelů. Baterie měly velmi silné
předprsně, jejich součástí byly odolné úkryty pro mužstvo a munici. Stavební práce probíhaly
na doslech od konfederačních hlídek. Těsně před zahájením obléhání (10. července) se
dokonce v terénu okolo baterií pohybovaly průzkumné hlídky Konfederace, které však nic
neodhalily. Baterie na Folly Island sehrály při obléhání Fortu Wagner velmi významnou roli.


Nedostatečné zabezpečení jižního konce ostrova Morris Island

Vždycky se vedly spory o to, kdo nesl zodpovědnost za zanedbání výstavby opevnění
na strategicky významném, jižním konci ostrova. Mezi těmi, kdo byli učiněni zodpovědnými
za to, že federální vojska rozstřílela Fort Sumter a zahájila dlouhé a krvavé obléhání Fortu
Wagner, bylo mnoho „zlé krve“. Je však pravdou, že generál Beauregard nevěřil tomu, že
útok bude veden na Morris Island, ale domníval se že se nepřítel znovu pokusí proniknout
přes James Island. Z toho důvodu stáhl z Morris Islandu velkou část pracovních sil.
K dokončení Fortu Wagner byli určeni pouze Matthewesovi dělostřelci. Generál Ripley na
vlastní zodpovědnost vydal rozkaz k opevnění břehu průlivu mezi Morris Island a Folly
Island. Generál Beauregard však nařídil veškeré práce zastavit. Později, když vyšlo najevo, že
jednotky Unie, pod velením generála Vogdese, vyvíjí nějakou, blíže neurčenou, aktivitu na
Folly Island, byly na jižní konec Morris Island vyslány 2 roty dělostřelců z „First South
Carolina Artillery“, aby zde zaujaly postavení. Mezi písečnými kopci bylo vybudováno 9
samostatných dělostřeleckých postavení, které později měly čelit palbě 47 děl z Folly Island a
ostřelování z děl ráže 8, 11 a 15 palců z monitorů plovoucích v blízkosti pobřeží.
Obrana Charlestonu

Od začátku války byli vojenští představitelé Unie přímo posedlí myšlenkou dobytí
Charlestonu, kolébky jižanského secesionismu. Pro jižany měl Charleston obdobný význam,
takže byli odhodláni jej bránit do posledního muže. První pokus o dobytí Charlestonu, který
byl veden přes James Island, skončil porážkou vojsk Unie u Secessionsville 16. června 1862.
Nyní, vzhledem k velkému množství obrněných a transportních bylo zřejmé, že Unie se
pokusí provést námořní výsadek. K průniku do Charlestonu se nabízely dvě cesty. Přes
Sullivan´s Island a Morris Island. Sullivan´s Island byl silně bráněn velice solidními polními
opevněními a také permanentním Fortem Moultrie. Ve srovnání se Sullivan´s Island byl
Morris Island prakticky nebráněný.


Fort Wagner

Krátce po bitvě u Secessionsville bylo rozhodnuto, že zhruba ¾ míle jižně od
Cummings point bude vybudováno opevnění. V tomto místě je ostrov široký zhruba 250
yardů. Podél západní části fortu protéká Vincent´s creek, východní část je omývána oceánem.
V předpolí fortu se nacházela bažina o šířce cca 25 – 40 yardů, která tvořila, i při nízkém
stavu vodní hladiny, obtížně překonatelnou překážku. Řetězec pískových návrší, táhnoucí se
podél pobřeží, částečně chránil fort před palbou z moře. Pro umístění Fortu Wagner snad ani
nemohlo být vybráno lepší místo. Vzdálenost mezi Fortem Wagner a Fortem Sumter je 2780
yardů.
Fort Wagner měl uzavřený obvod. Jeho vnitřní rozměry činily od východu k západu
630 stop a od severu k jihu 275 stop. Bok fortu obrácený k moři měřil 210 stop (vnitřní míra).
Do boku byly zabudovány odolné úkryty pro munici, zároveň tvořící traverzy, které chránily
tři děla před boční palbou ze severu (z pevniny). Podle dobových plánů byly ve třech
postaveních umístěny následující zbraně – zleva (viz. obr. 4): 32-liberní kanón, 2x 10-ti
palcová kolumbiáda. Rovněž týl dělostřeleckých postavení byl chráněn mohutným valem, do
kterého byl zabudován prostorný úkryt. Podle informací generála Gilmora měl úkryt pojmout
1500 – 1600 mužů. Ve skutečnosti se však do úkrytu vešlo pouze 900 stojících mužů.
Kapacita úkrytu byla dále snížena tím, že v něm byla zřízena ošetřovna. Ošetřovna zabírala
cca 1/3 vnitřní plochy úkrytu. Podtrženo, sečteno, před dělostřelbou se zde mohlo ukrývat ne
více než 300 mužů.







Obr. 3: Výřez z mapy zobrazující Fort Wagner. Na obrázku je zachycena také část obléhacích opevnění vojsk Unie (modře)



Obr. 4: Výřez z mapy zobrazující postup obléhání Fortu Wagner. Bok fortu obrácený směrem
k moři, postavení tří děl chráněná traverzami.





Obr. 5: Řez (T-U) palebným postavením 32-liberního děla a úkrytem v týlu




Obr. 6: Řez (R-S) traverzou a úkrytem v týlu postavení 10-ti palcových kolumbiád




Obr. 7: Podélný řez (E-F) úkrytem vybudovaným v týlu postavení tří děl




Obr. 8: Půdorysný řez (O-P) traverzami a úkrytem v týlu




Obr. 9: Příčný řez (K-L) úkrytem v traverze


Obr. 10: Řez (M-N) úkrytem v krajní (levé) traverze

Čelo fortu bránící přístup po pevnině mělo zalamovaný půdorys a délku (vnější) 600
stop. Na valu bylo umístěno 5 dělostřeleckých postavení, oddělených mohutnými traverzami,
které chránily děla před palbou z moře. K tomu je třeba připočíst další dvě děla, flankující
čelo valu se čtyřmi palebnými postaveními (na obr. 11 označeny jako „O“ a „N“).
V postaveních byly umístěny následující zbraně: M, I – 8-palcové námořní kanóny, L – 32-
liberní námořní kanón, K – 32-liberní kanón. V postavení znázorněném v horní části obr. 11
byl umístěn blíže neurčený kanón. Ve flankovacích postaveních byly umístěny dvě karonády.




Obr. 11: Výřez z mapy zobrazující postup obléhání Fortu Wagner. Čelo fortu.




Obr. 12: Řez (C-D) postavením 32-liberního kanónu


Týlové strana fortu byla chráněna valem. Uvnitř fortu vzniklo prostranství o ploše cca
1 akr.



Obr. 13: Výřez z mapy zobrazující postup obléhání Fortu Wagner. Týlová strana fortu.




Obr. 14: Řez (G-H) týlovým valem



Obr. 15: Řez (A-B) týlovým valem


Bok fortu byl ještě dále protažen a zalomen směrem k moři. Val chránil vstup do fortu
a byly zde také umístěny dva kanóny (B – 8-palcový kanón, A – 12-ti liberní houfnice), které
vedly palbu směrem na moře. Předpolí dělostřeleckých postavení bylo chráněno příkopem
naplněným vodou. Těsně před obléháním byly v příkopu navíc ještě rozmístěny překážky
proti pěchotě (vlčí jámy, kůly a prkna se seříznutými špicemi – podrobněji o překážkách viz.
práce „Polní opevnění budovaná za Americké občanské války“). Ve vzdálenosti cca 250
yardů, na okraji bažiny, se nacházel písčitý hřeben, na kterém bylo postavení předních stráží a
ostřelovačů. O tato postavení se tvrdě bojovalo v noci 21., 25. a 26. srpna.





Obr. 16: Výřez z mapy zobrazující postup obléhání Fortu Wagner. Bok fortu protažený
směrem k moři, vstup do fortu, dvě dělostřelecká postavení


V okamžiku zahájení válečných operací proti Fortu Wagner (10. července 1863) byla
jeho výzbroj následující: jedna 10-ti palcová kolumbiáda, jeden 32-liberní hladkohlavňový
kanón, jedna 42-liberní karonáda, dva námořní kanóny ráže 8 palců, tři 32-liberní karonády,
dvě 32-liberní obléhací houfnice, dvě bronzové 12-ti liberní houfnice a jeden moždíř ráže 10
palců.
Na Morris Island se nikdy nenacházelo více než 1600 konfederačních vojáků. Později
byla posádka zredukována na 1000 mužů, kteří byli rozděleni mezi Fort Wagner a Baterii
Gregg.












Střetnutí ze 7. dubna 1863

Posádka Fortu Wagner měla sehrát významnou úlohu při boji s unionistickými
obrněnými loděmi, útočícími na Fort Sumter. Pravděpodobnou příčinou krachu netradičního
plánu na zničení lodí unie byla zrada. Nějakou dobu před zahájením bojových akcí byl
v průlivu, ve vzdálenosti cca 1,5 míle, potopen vysloužilý parní kotel naplněný tisíci librami
střelného prachu. Nálož měla být odpálena elektricky z Fortu Wagner. Její poloha byla
vyznačena pomocí triangulačních značek umístěných na břehu, v blízkosti Fortu Wagner a
Baterie Gregg. V obou objektech byli umístěni pozorovatelé, kteří měli za úkol signalizovat
pomocí praporků správný okamžik k odpálení nálože. Ráno, 7. dubna, byl pozorován pohyb
nepřátelského loďstva. Na budoucí dějiště bitvy se přibližovaly obrněné lodě Weehawken,
Passaic, Montauk, Patapsco, Catskill, Nantucket, Nahant a Keokuk a New Ironsides. Na
palubě New Ironsides se nacházel komodor Dupont. Během 10-ti minut, ve 3 hodiny ráno,
byla zahájena palba z Fortu Moultrie. Během chvíle se přidaly Fort Sumter, Baterie Gregg a
také konfederační obrněné lodě. K palbě se ovšem nepřidali dělostřelci z Fortu Wagner.
K destrukci pomocí nálože bylo vybráno plavidlo New Ironsides. U spouštěcího mechanismu
se nacházel kapitán Langdon Cheves a očekával pokyny signalistů z Baterie Gregg a Fortu
Wagner. New Ironsides se pomalu blížil k místu, kde byla umístěna nálož (v dobové
terminologii označována jako torpédo) a pálil na konfederační pozice. Oba signalisté dali
pokyn k odpálení nálože. Kapitán Cheves spustil odpalovací mechanismus, ale k výbuchu
však nedošlo. Po krachu celé akce se říkalo, že „odborníkem“, který instaloval nálož byl
unionistický špeh.
Odpoledne utrpěla posádka Fortu Wagner první ztráty na životech. Díky nekázni při
plnění rozkazů a také díky neopatrnosti došlo k výbuchu munice u 32-liberního kanónu. Byli
zabiti 2 a zraněni 3 muži. Dělo bylo při explozi svrženo z lafety.


Zahájení akcí proti Morris Island

Na jižním konci průlivu mezi Folly Island a Morris Island uvízla na mělčině
konfederační parní loď Ruby. Zatímco se její posádka věnovala vyprošťování, unionisté
neučinili žádný pokus o její zničení, jelikož byli plně zaměstnáni budováním 10-ti
maskovaných dělostřeleckých baterií, které byli od tohoto místa vzdáleny cca 500 yardů. Na
základě těchto událostí bylo generálu Beauregardovi hlášeno, že na Folly Island nejsou žádné
jednotky Unie.
Ráno 10. června 1863 se ovšem prokázalo, že realita je poněkud jiná. Všech 47 děl
umístěných v bateriích na Folly Island zahájilo palbu na nedokončené konfederační baterie na
jižním konci Morris Island. K ostřelování se přidaly také, se svými 11-ti a 15-ti palcovými
kanóny, monitory Catskill, Montauk, Nahant a Weekawken, které se nacházely necelou míli
od cíle palby. Během strašného bombardování, které trvalo více než tři hodiny, se začalo 2500
vojáků Unie na loďkách přepravovat z Folly Island na Morris Island, do místa zvaného Oyster
Point.
Obsluhy konfederačních děl na jižním konci ostrova bojovaly s maximálním
odhodláním, ale jejich děla byla brzy zničena. Dělostřelci a přeživší pěchota začala v této
situaci ustupovat. Na místě zanechali 294 mrtvých, raněných a pohřešovaných
spolubojovníků. Ztráty federálních jednotek byly zanedbatelné – 15 mrtvých a 92 raněných.



Část posádky, která přečkala tříhodinové bombardování, kryla ústup svých kolegů a
tvrdě zápasila s unionisty o každý kousek půdy. K pobřeží se pomalu přiblížily čtyři monitory
a začaly ustupující jednotky ostřelovat šrapnely. Unionisté se postupně propracovali až
k protějšímu břehu ostrova a vedli na obránce smrtící palbu. V poslední chvíli se na ostrově
začaly vyloďovat konfederační posily a podílely se na krytí ústupu. Postup jednotek Unie se
zastavil až v okamžiku, kdy se přiblížily na dostřel děl z Fortu Wagner. Federální vojska se
stáhla za řetězec písečných pahorků a zde zůstala až do příštího dne.


Smrt kapitána Chevese

V 9 hodin ráno se kapitán Cheves, stavitel Fortu Wagner, nacházel na svém
velitelském stanovišti. Po tom, co ho zastihla zpráva o smrti jeho synovce, kapitána T.
Haskella, se chystal na cestu k jednomu ze skladišť munice. Na prahu dveří úkrytu byl však
usmrcen střepinou prvního granátu, který dopadl na Fort Wagner. Jeho dílo jej přežilo o 58
dní. Fort Wagner byl vskutku mistrovským kouskem v oboru pevnostního stavitelství.
Tehdejší dělostřelectvo, i při použití těch největších ráží, nebylo schopno jeho valy kompletně
zničit. Ve srovnání se zděným Fortem Sumter, který byl dělostřelectvem Unie proměněn na
hromadu sutin, utrpěl Fort Wagner, vybudovaný polním způsobem, zanedbatelné škody. Až
po obrovském úsilí a pracovním nasazení, které musely jednotky Unie vynaložit při
klasickém obléhání, v okamžiku, kdy se jejich sapy přiblížily k okraji pevnostního příkopu,
byl Fort Wagner vyklizen. Fort byl v době jeho opuštění stále téměř netknutý a jeho evakuace
proběhla bez ztrát na životech členů posádky. Jméno kapitána Chevese bude navždy spjato
s jeho životním dílem, Fortem Wagner.


První útok na Fort Wagner

Večer, 10. června byla posádka na Morris Island posílen 1200 muži. Posádce Fortu
Wagner bylo nařízeno zůstat v pohotovosti z důvodu očekávaného útoku. Noc byla poměrně
klidná, mužstvo odpočívalo na svých pozicích a dělostřelci ve svých úkrytech. Čtyři hodiny
po půlnoci však hlídky v předpolí pevnosti zaslechly opatrné kroky přibližujících se
federálních jednotek. Za svítání zahájily hlídky palbu na postupujícího nepřítele. Tato palba
byla netrpělivě očekávaným signálem pro posádku Fortu Wagner. Dělostřelci a pěchota
okamžitě zaujali svá postavení na valech pevnosti.
V čele útočících jednotek postupovaly čtyři roty sedmého Connecticutského pluku,
pod velením plukovníka Rodmana. Jeho muži těsně pronásledovali ustupující přední stráže a
v okamžiku, kdy ustoupily do pevnosti, se již nacházeli na písečném hřebeni, v blízkosti
mořského břehu. Tak rychle, jak jen to bylo možné bylo jedno z 32-liberních děl nabito
šrapnelem a zaměřeno na federální pěchotu. Účinek střelby šrapnelem na masu útočníků byl
vskutku děsivý. Během okamžiku se rozpoutala krvavá řež, když pěchota a dělostřelectvo
Fortu Wagner začala pálit do nepřátelských řad. S příchodem rána byly mezi písečnými
dunami pozorovány ustupující kolony modrokabátníků. 130 mužů, kteří palbu přežili díky
tomu, že se schovali v pevnostním příkopu, se v bezvýchodné situaci vzdalo. Ztráty na straně
Unie, hlášené generálem Syringem činily 436 mužů, 300 raněných bylo odtransportováno do
Hilton Head. 100 mrtvých unionistů bylo pohřbeno konfederačními jednotkami v předpolí
Fortu Wagner. Ztráty ve Fortu Wagner byly zanedbatelné – 5 mrtvých, z toho jeden
důstojník, 16 raněných, z toho jeden důstojník.


Změna ve velení

V průběhu 11. června upevňovala vojska Unie své pozice na ostrově. 12. června svolal
generál Beauregard schůzku velících důstojníků, na které se diskutovalo o tom, jak vypudit
federální vojska z ostrova. Bylo konstatováno, že posádka by musela být posílena o 4000
mužů. S větším počtem vojáků už by nebylo možné na ostrově manévrovat. Útok na pozice
nepřítele by musel být veden před rozedněním, aby nemohly být útočící jednotky účinně
ostřelovány loďstvem Unie. Díky omezené přepravní kapacitě loďstva Konfederace nebylo
možné na ostrov přisunout během jediné noci potřebný počet vojáků. Myšlenka protiútoku
tedy byla opuštěna. Byla tak promrhána jediná příležitost, jak nad federálními vojsky zvítězit.
Unie totiž neustále přisouvala posily, včetně dalších monitorů. Velení nad jednotkami na
ostrově převzal od plukovníka Grahama generál Taliaferro.


Bombardování

Během následujících dní bylo, díky aktivitě federálních vojsk, evidentní, že útok na
Fort Wagner bude brzy pokračovat. Do místa boje byly přisunuty námořní i pozemní síly.
Během pěti dnů byly vybudovány čtyři nové obléhací baterie. Jedna z nich ležela pouhých
1430 yardů od pevnosti. Nejvzdálenější z nich se nacházela 1930 yardů od fortu. Výzbroj
baterií byla následující:

První baterie – 5ks 10-ti palcových obléhacích moždířů
Druhá baterie – 9ks 30-ti palcových a 4ks 20-ti palcových děl Parrot
Třetí baterie – 4ks 10-ti palcových obléhacích moždířů
Čtvrtá baterie – 5ks obléhacích moždířů ráže 8 palců, 2ks 30-ti liberních moždířů, 6ks 10-ti
liberních děl Parrot, 4ks kanóny ráže 3 palce, 2ks 6-ti palcových děl Wiard

Těsně po rozednění, 18. června, zahájily palbu moždíře. S malými přestávkami trvala
palba až do poledne. Obrněná loď New Ironsides, monitory Montauk, Catskill, Nantucket,
Weehawken, Patapsco, dělové lodě Paul Jones, Ottowa, Seneca, Chippewa a Wissahickon se
seřadili vedle sebe a zaujali pozici proti Fortu Wagner.Přesně v poledne zahájily všechny lodě
a pozemní baterie vražednou palbu na pevnost, která trvala dlouhých 8 hodin. Během
ostřelování bylo vypáleno 9000 výstřelů (každou minutu 20). Palba byla zastavena až
s příchodem noci, jelikož pokračující palba by pouze způsobila ztráty v řadách útočících
federálních jednotek. Během ostřelování se dva pluky severokarolínských pěšáků ukrývaly
v odolných úkrytech, velká část Charlestonského bataliónu se kryla za předprsněmi valů.
Zbývající jednotky pěchoty se ukrývaly za písečnými dunami, v týlu fortu. Lehká děla byla
sundána z lafet a pro zvýšení ochrany zahrabána do písku. Je až s podivem, že ztráty
konfederačních jednotek v pevnosti byly tak nízké – 8 mrtvých, 20 raněných.
Při začátku ostřelování byla proti lodím z Fortu Wagner zahájena palba. Během krátké
doby však byly baterie umlčeny. Stejný osud potkal děla rozmístěná v pozicích u vstupu do
pevnosti (obr. 16).







Příprava útoku

Bylo naprosto zřejmé, že Unie podnikne po setmění útok na Fort Wagner. Děla
v baterii Gregg a ve Fortu Sumter byla připravena k palbě na podporu bránících se jižanů.
Baterie na James Island měly boční palbou ostřelovat prostor před čelem Fortu Wagner.
Generálu Hagoodovi bylo nařízeno, aby byly jeho jednotky připraveny poskytnou podporu
osádce pevnosti. 32. pluk z Georgie, pod velením plukovníka harrisona, pokračoval
v posilování jednotek bránících pevnost.
V čele útoku na Fort Wagner měla postupovat brigáda generála Stronga. Brigáda se
skládala z následujících pluků: 54. Massachusettský – plukovník Shaw, 6. Connecticutský –
plukovník Barton, 3. New Hampshirský, 48. New Yorský – plukovník Jackson, 9. Mainský –
plukovník Emery, 76. Pensylvánský – plukovník Strawbridge. K podpoře byla určena brigáda
plukovníka Putnami, skládající se z: 7. New Hampshirský pluk – plukovník Abbott, 100. New
Yorský pluk – plukovník Dandy, 62. pluk z Ohia – plukovník Pond, 67. pluk z Ohia –
plukovník Voris. K přípravě detailů útoku a k jeho vedení byl určen brigádní generál T.
Seymour.
Před západem slunce se za obléhacími bateriemi začaly formovat útočné kolony.
Součástí každé kolony bylo osm rot. 6. Connecticuttský pluk útočil na jihovýchodní cíp fortu.
64. New Yorský pluk měl postupovat podél pobřeží a proniknout do nitra pevnosti. Ostatní
pluky brigády měly útočit na jižní stranu fortu. V sestavě 44. massachusettského pluku se
nacházelo 1000 afroameričanů. Unionističtí velitelé nepochybovali o úspěchu připravovaného
útoku. Byli přesvědčeni, že předchozí bombardování posádku Fortu Wagner zdecimovalo a
jeho děla zničilo. Předpokládalo se, že v pevnosti se nemůže nacházet více než 500
bojeschopných mužů. Vojáci byli povzbuzeni heslem „dnes večer už přespíme ve Fortu
Wagner“. Někteří z nich tam opravdu usnuli, navždy.


Druhý útok, 18. června 1863

Přesně jak bylo dohodnuto, těsně po setmění, o čtvrt na devět, začala pálit všechna
federální děla, z pevniny i z moře, na vytčené cíle. Hned po tom, co se zvedl kouř, byly
z Fortu Wagner zpozorovány první kolony útočníků, které vystupovaly z první paralely.
Posádka pevnosti a jednotky nacházející se za písečnými dunami rychle opustily své úkryty a
zaujaly bojové pozice. Lehká děla byla vyhrabána z písku, očištěna a usazena na své lafety.
Dělostřelci je nabili kartáči a čekali na povel k palbě. Pluk, který měl obsadit jižní cíp
pevnosti však zůstal v úkrytech. Tím pádem byla zde se nacházející baterie nechráněná.
Důvodem bylo, že mužstvo pluku bylo těžce otřeseno a demoralizováno předcházející
dělostřeleckou přípravou. Svou reputaci vojáci napravili během obléhání Petersburgu. Dvě
roty Charlestonského batalionu obsadily levou část fortu, sousedící s mořským břehem.
V okamžiku, kdy se útočníci přiblížili na vzdálenost 500 yardů, byla na ně zahájena
palba z děl a pušek. Dělostřelectvo Fortu Sumter, Baterie Gregg a baterií na James Island
koncentovalo palbu do stejných míst. Účinky obranné palby byly opravdu impozantní.
Afroameričané pod vedením plukovníka Shawa útočily s velkou energií a následovali svého
velitele. Část jednotek se dostala přes příkop na val pevnosti, kde byla vztyčena vlajka Unie.
V tomto okamžiku však byl plukovník Shaw zabit. Jeho muži propadli panice a začali jako
divá zvěř neorganizovaně prchat z bojiště. Prchající jednotky narazily nejprve na 9. Mainský a
následně na 76. Pensylvánský pluk, které se v nastalém chaosu rozdělily na dvě části. Jejich
mužstvo bylo zachváceno hysterií a rovněž se dalo na úprk.

6. Connecticutský pluk byl úspěšný a podařilo se mu obsadit, nebráněný, jihovýchodní
cíp Fortu Wagner. Tři hodiny zde mužstvo pluku čekalo na posily, které se ovšem neodvážily
překročit těžce ostřelované území před pevností. Ztráty pluku by při ústupu byly značně vyšší,
než při útoku. Kapitán W. H. Ryan, velitel roty irských dobrovolníků z Charlestonského
batalionu, podnikl pokus o vyhnání unionistů z dobytých postavení. Během akce byl však
zabit. Obsazením dobytých postavení byl následně pověřen major David Ramsay. Při postupu
byl však zasažen do zad a padl. Ve stejném okamžiku již však byl výsledek bitvy naprosto
zřejmý. Rozprášení a demoralizovaní útočníci hromaděn ustupovali. Palba z pušek a kartáči
bránila nešťastnému 6. Connecticutskému pluku v ústupu. Jeho muži se v bezvýchodné
situaci vzdali jednotkám Charlestonského pluku, který na bojiště dorazil jako posila během
federálního útoku.
Útok byl veden velice statečně, avšak již od počátku byl odsouzen k neúspěchu.
Hlavní příčinou byla hysterie a následný útěk černošských vojáků v rozhodujícím okamžiku
bitvy. Rovněž palba vedená z Fortu Sumter, Baterie Gregg a z baterií na James Island byla
velice účinná a útočník nedostal šanci své jednotky znovu shromáždit, přeskupit a vést do
útoku. Bitva tak skončila rozhodující porážkou jednotek Unie.


Po bitvě

Slovy nelze popsat otřesné události, které provázely noční útok. Rozprášené federální
jednotky se trousily zpět do svých úkrytů za písčitými pahorky. Do útoku bylo vysláno 4 000
mužů, po návratu do výchozích postavení jich bylo napočítáno 600. Brigádní generál Strong
byl smrtelně raněn, těla plukovníků Chatfielda, Putnama a Shawa byla ponechána na bojišti.
Nepravidelná palba kartáči a z ručních zbraní byla z valů Fortu Wagner ještě po nějakou dobu
udržována. Po chvíli se však nad bojištěm rozhostilo ticho, přerušované pouze nářkem
raněných a umírajících vojáků. Východ slunce odhalil výsledek strašného masakru. Bojiště
bylo pokryto částmi lidských těl a kalužemi krve. Končetiny mužů zabitých v příkopu byly po
pádu do hloubky 20 stop ohnuty do nepřirozených poloh.
Celá neděle byla věnována sbírání raněných a pohřbívání mrtvých. Zajatí a ranění
unionisté byli na příkaz generála Beauregarda převezeni do Charlestonu a byla jim poskytnuta
náležitá lékařská péče. Ošetření raněných však velice často spočívalo v amputacích
zasažených končetin. 800 mrtvých těl, často zohavených tak, že je nebylo možno
identifikovat, bylo jižany pohřbeno před pevností poblíž pláže. Během dalších válečných
operací, po explozích granátů a při hloubení sap, však byla část pohřbených těl opět
vyhrabána. Unionisté, kteří padli nebo byli raněni ve větší vzdálenosti od fortu, byli odneseni
svými spolubojovníky.



Obr. 17: Umělecké ztvárnění bitvy o Fort Wagner. Na výjevu je zachyceno vztyčení vlajky
Unie na valu Fortu Wagner a smrt plukovníka Shawa.




Obr. 18: Plukovní R. G. Shaw




Obr. 19: Další umělecké ztvárnění nočního útoku na Fort Wagner







Obr. 20: Fotografie vnitřní plochy Fortu Wagner








Výměna zajatců

Čas před dalšími bojovými akcemi byl obránci využit k opravám opevnění,
přemísťování děl a celkovému zesílení pevnosti. Na straně Unie, ve vzdálenosti 900 yardů od
fortu, se to hemžilo jako v úlu. Modrokabátníci zde totiž dnem i nocí budovali druhou
paralelu. Jejich práce byla neustále narušována ostřelováním z děl Fortu Sumter a z baterií na
James Island. Během dne ostřelovaly monitory spolu s obrněnou lodí New Ironsides svými
11-ti a 15-ti palcovými děly Fort Wagner. Během noci byla vždy část jeho vyčerpané posádky
nahrazena čerstvými silami z Charlestonu.
Dalším významným datem v historii Fortu Wagner byl 27. červen 1863. Tento den byl
totiž Konfederací schválen pro zahájení vzájemné výměny zajatců. Vlajka příměří byla na
Fortu Wagner, za účelem vyjednávání o výměně zajatců, vztyčena bezprostředně po ukončení
útoku z 18. června. Ještě několik dní před výměnou zajatců byl však fort ostřelován
námořnictvem Unie. Za tento incident byla Konfederací požadována omluva, která byla Unií
skutečně doručena. Brigádní generál Ripley nařídil, aby konfederační dělostřelectvo, až do
ukončení výměny zajatců, nestřílelo. Federálové ovšem postupovali jinak. Brzy ráno se celá
jejich flotila soustředila před pevností, o 500 yardů blíže než při předchozích bojích a zahájila
intenzivní a ničivou palbu. Kdyby palba pokračovala déle, jako před prvním útokem, byly by
její následky s akcí z 18. června. Námořní dělostřelci se dostatečně zastříleli a jejich palba
byla mnohem přesnější a měla větší ničivý účinek. Byla zaměřena na nejslabší místa fortu.
15-ti palcové projektily byly vystřelovány tak, aby se vykutálely po eskarpě a explodovaly na
vrcholu předprsně nebo na banketu za ní. Část projektilů dokonce explodovala také
v dělostřeleckých postaveních. Osádka pevnosti se schovala do úkrytů nebo se krčila za
traverzami. Všechny děla ve Fortu Wagner byla umlčena. Země se na ostrově chvěla jako při
zemětřesení.
V 10 hodin dopoledne byla v blízkosti Fotu Sumter spatřena parní loď s vyvěšenou
bílou vlajkou, převážející federální zajatce. Jakmile se loď přiblížila k flotile dělových lodí
Unie, bylo bombardování přerušeno a po dobu čtyř hodin bylo oběma stranami dodržováno
příměří.
Příměří bylo generálem Taliaferrem využito k obhlídce škod ve Fortu Wagner.
Panovaly totiž obavy, že fort je vážně poškozena jeho obranyschopnost narušena. Sklady
munice a úkryty byly zaplněny dýmem. Posádce bylo ihned nařízeno, aby zásoby střelného
prachu přemístila z jihovýchodního skladu munice do méně ohroženého úkrytu. Na vnějších
částech pevnosti nebyly prováděny žádné opravy, aby se bdělí pozorovatelé Unie
nedozvěděli, jaký je rozsah škod způsobený bombardováním. Bylo dohodnuto, že opravy
vnějších částí opevnění budou zahájeny až těsně před dalším útokem.


Přípravy na evakuaci

Během krátkého příměří svolal generál Taliaferro schůzku velících důstojníků za
účelem prodiskutování situace. Rada velících důstojníků došla k závěru, že pozice na Morris
Island jsou dlouhodobě neudržitelné a bude třeba jeho posádku evakuovat. Zpráva byla spolu
žádostí o přisunutí transportních lodí předána generálu Ripleymu. Evakuace měla být
zahájena již v noci toho dne, kdy se konala schůzka. Ve Fortu Wagner však byl minimálně
jeden důstojník, který se neztotožňoval s rozhodnutím o evakuaci ostrova. Tím důstojníkem
byl kapitán C. E. Chichester. Ve fortu působil od okamžiku, kdy byla zahájena jeho výstavba
a byl svědkem celé jeho stavby. Asistoval také při jeho projektování a dozoroval stavební
práce.
Po ostřelování osobně provedl inspekci fortu a došel k názoru, že písečné nakrytí
skladů munice a úkrytů pro mužstvo je sice značně „přeorané“, ale stále je dostatečně silné na
to, aby odolalo dalšímu bombardování. Zažádal o svolení navštívit velitelství v Charlestonu.
Povolení mu bylo uděleno a kapitán se v drožce přesunul ke generálu Ripleymu. Po
vysvětlení situace a krátkém rozhovoru přesvědčil generála, aby nenařizoval evakuaci
ostrova. Bylo mu přiděleno velení nad dělostřelectvem v pevnosti a předány rozkazy, aby byla
nadále bráněna. Nastalá situace byla rovněž diskutována s generálem Beauregardem a
generálu Taliaferrovi byly doručeny rozkazy, aby Fort Wagner dále bránil a nechal
evakuovat až na základě přímého rozkazu. Díky iniciativě kapitána Chichestera byly Fort
Wagner a město Charleston toho dne zachráněni před pádem do rukou nepřítele. Předčasné
opuštění Fortu Wagner by mělo tragické důsledky pro obranu Charlestonu, jelikož obranná
postavení v jeho vnitřním přístavu ještě nebyla dokončena.


Konec prvního období

V noci 26. června byl generálem Hagoodem z velení ostrova uvolněn generál
Taliaferro. Tímto krokem bylo ukončeno první, 16-ti denní, období obléhání Fortu Wagner.
Z celkového počtu mužů, kteří doposud v pevnosti sloužili, jich bylo 95 zabito a 312 raněno.
Podařilo se odrazit dva útoky a federální vojska přišla o ne méně než 3300 mužů. Děla ve
Fortu Wagner, poškozená nebo zničená během předchozích bojů, byla opravena nebo
nahrazena novými.
Tak intenzivní ostřelování polních opevnění z lodí a pozemních baterií nebylo
doposud v historických záznamech popsáno. Ostřelování trvalo celkem 21 hod a bylo
přerušeno pouze v noci. Posádka pevnosti tak byla v noci plně zaměstnána opravami škod
způsobených bombardováním. Během tzv. prvního období obrany ostrova se ve velení
ostrova se postupně vystřídali plukovník Graham, generál Taliaferro, generál Hagood. Někteří
z nich si dokonce velení předali vícekrát. Po 26. červnu, až do evakuace ostrova se ve velení
střídali generálové A. H. Colquitt, T. L. Clingman, plukovníci P. Harrison a L. M. Keitt.
Velící důstojníci se střídali po pěti dnech. Generál Hagood a plukovník Keitt dokonce
absolvovali dva turnusy velení.
I přes značné ztráty federální vojska ve svém úsilí nepolevila a při pokračování
obléhání odvedla obrovský kus práce. Již 10. července měla pod kontrolu ¾ ostrova. Toho
dne byla dokončena první paralela, která se nacházela ve vzdálenosti 1600 yardů od Fortu
Wagner. Postupně se propracovali, neustále obtěžováni palbou z Fortu Sumter, Fortu
Wagner, Baterie Gregg a z baterií na James Island, na 1000 yardů od pevnosti. Baterie
Reynolds (obr. 21), součást první paralely, postavená ve vzdálenosti 1330 yardů od Fortu
Wagner, byla přeměněna na silný opěrný bod, který byl schopen odolat silným výpadům
konfederačních vojsk. Před baterií, ve vzdálenosti 200 yardů, byla napříč ostrovem
vybudována překážka ze šikmo zapuštěných, naostřených, kůlů. Byl rovněž vybudován
odolný sklad munice a do palebných postavení byla osazena těžká děla. Druhá paralela byla
vybudována 600 yardů před první. Probíhala po nízkém písečném hřebenu napříč ostrovem.
Vedla také přes bažinu až na břeh Vincent´s Creek. Ve Vincent´s creek byly ze dřeva
vybudovány dvě přehrady, které tvořily překážku proti pronikání konfederačních lodí, které
by zde mohly zaujmout výhodnou pozici pro palbu do boku obléhatelů. Před druhou paralelou
byla opět postavena protipěchotní překážka ze záseků, šikmo zaražených kůlů a drátu.
Překážka byla frankována palbou šesti lehkých děl. Na pravém konci byla paralela protažena
až k moři. Zde byla postaveny baterie ostřelující úzký pruh pevniny (obr. 22). Ve výzbroji
jedné baterie (Requa Battery) byly 3 kusy předchůdců kulometu – Requa gun (obr. 23), ve
druhé baterii (Surf battery) byly osazeny dvě polní houfnice.


Obr. 21: Výřez z mapy zobrazující postup obléhání Fortu Wagner – Obléhací baterie
Reynolds






Obr. 21: Výřez z mapy zobrazující postup obléhání Fortu Wagner – protažení druhé paralely
směrem k moři









Obr. 23: Předchůdce kulometu – Requa gun


Generál Gilmore měl na ostrově k dispozici dvakrát tolik mužů co generál Beauregard.
Bylo by holým nesmyslem, aby se obležené konfederační jednotky pokusily vojska Unie,
navíc chráněná silným loďstvem, vystrnadit z jejich silných pozic na ostrově.


Obléhání

Po neúspěšném útoku z 18. června si unionističtí velitelé uvědomili, že Fort Wagner
nebude možné dobýt překvapivým útokem a byli nuceni přistoupit ke změně plánů. Bylo tedy
přistoupeno k bezpečnější a časově mnohem náročnější akci, k obléhání. Obléhatelé se museli
vyrovnat s několika negativními faktory. V písku se velice obtížně prováděly výkopové práce.
Prostor, na kterém měla být obléhací opevnění vybudována byla navíc velice úzký. Pravý bok
postavení byl dostatečně chráněn dělostřelectvem lodí Unie. Levý bok byl chráněn bažinou a
překážkou ve Vincent´s creek. Byl však ostřelován z baterií na James Island, vzdálených dvě
a čtvrt míle.
Dělostřelectvo Fortu Sumter v počáteční fázi bojů dosti významně narušovalo činnost
unionistů přesnou a ničivou palbou. Po 18-tém červnu však byla většina děl umlčena palbou
federálních baterií z Morris Island.







Život ve Fortu Wagner

Od 20. července byl Fort Wagner, ve dne v noci, vystaven téměř nepřetržité palbě. Od
brzkého úsvitu ostřelovala loď New Ironsides nebo šest monitorů, někdy také všechny lodě
dohromady, území, na kterém se pevnost nacházela. Projektily z coehoornových moždířů,
dopadající téměř kolmo k zemi, si neúnavně hledali oběti i v těch nejzastrčenějších koutech
fortu. Léto je na jihu velice teplé a slunce nesnesitelně pálí. Tento efekt byl ještě zintenzivněn
tím, že sluneční paprsky se odrážely od bílého písku, kterým byl ostrov pokryt. Občas byl
ostrov vystaven prudkým lijákům, během kterých bylo sice mužstvo na kost promočeno, ale
aspoň na chvíli si odpočalo od nesnesitelného vedra. Život vojákům neulehčoval ani otřesný
zápach z rozkládajících se mrtvol vojáků, zdechlin koní a kazícího se masa. Obrovská mračna
létajícího hmyzu, přilákaná k této nevídané „hostině“, způsobovala vojákům jen o něco méně
bolestivější zranění než střely z protivníkových pušek. Voda měla na ostrově větší cenu než
Whisky. Jídlo, které bylo v místě přípravy poměrně kvalitní a chutné, se po 48 hodinovém
transportu z Charlestonu a přes Cummings point stávalo nepoživatelným. Ovzduší v úkrytech
bylo nasyceno kouřem, pachem petroleje a krve. Někteří muži tak raději riskovali zranění
nepřátelskou palbou a odpočívali mimo ně.
Neustálé hřmění vlastních děl a exploze nepřátelských projektilů bránili ve spánku a
odpočinku. Ztráty v řadách obránců nebyly nijak závratné, avšak každý den neustále
přibývala na seznam raněných a mrtvých další jména. Amputované končetiny byly
zahrabávány v písku. Často se však stávalo, že končetinu brzy následovalo i tělo nebohého
vojáka. Pouze ve zvláštních případech nebo na pokyn velících důstojníků se těla převážela
k řádnému pohřbu v Charlestonu. Všechny takto strávené dny přecházely do týdnů a ty do
měsíců a po celou dobu stáli muži ve Fortu Wagner tváří v tvář smrti.
Posádka Fortu Wagner se rozhodně nechovala pasivně a pilně opětovala palbu
nepřátelských děl. Některé z monitory byl těžce poškozeny a musely opustit dějiště bitvy.
Některé z nich se již nevrátily. Palba vedená proti obléhacím opevněním byla velice přesná a
způsobovala nepříteli nezanedbatelné ztráty. V noci se obsluhy děl přidávaly k pracovním
skupinám, provádějícím opravy valů, traverz a úkrytů. Denní režim tak zahrnoval boj ve dne a
práci v noci.
Není v lidských silách přečkat dlouhodobě takovouto fyzickou a psychickou zátěž.
Vojáci byli naprosto vyčerpáni a museli být nahrazováni čerstvými jednotkami. Mužstvo se
střídalo po maximálně šesti dnech. U pěchoty byla maximální doba pobytu v pevnosti
stanovena na tři dny.
Po 30. červenci se však doprava zásob a posil na ostrov dosti zkomplikovala, jelikož
federální vojska se propracovala na dostřel ke Cummings Point a umístila zde dělostřelectvo.
Pouze s velkým rizikem zde nepravidelně připlouvaly konfederační parní lodě. Jedna
z parních lodí, Sumter, byla omylem potopena konfederačním dělostřelectvem ze Sullivan´s
Island v domnění, že se jedná o loď nepřátelskou. V posledních dnech před evakuací bylo
zásobování a rotace mužstva zajišťována s pomocí malých plavidel, které poskytlo
konfederační námořnictvo. Často však byla plavidla napadána palbou a občas, i celou
posádkou, zajata osádkami federálních říčních člunů, které ve vodách v okolí ostrova
hlídkovaly.







Přibližování se federálních vojsk

26. července byly práce na druhé paralele dokončeny. Kromě, již v předchozím textu
zmíněné, překážce proti pěchotě, byla tvořena 290 yardů dlouhým postavením pěchoty a
lehkého dělostřelectva. V pozicích byla také tři 30-ti liberní děla Parrot a jedno polní dělo
Wiard. Po 15. srpnu byla do postavení osazena dvě osmipalcová a šest 100 liberních děl
Parrot. Tato děla měla vést palbu na Fort Sumter, vzdálený 3525 yardů. Ve stejnou dobu byla
v první paralele dokončena tzv. Naval battery. V té byla osazena dvě 200 liberní děla Parrot a
dvě 80 liberní děla Whitworth. Baterie byla určena k vytvoření průlomu v opevnění Fortu
Wagner (obr. 25)
(6)
. V téměř stejné linii jako Naval battery se nacházela baterie Reynolds,
vyzbrojená jedním 300 liberním, dvěma 200 liberními a čtyřmi 100 liberními děly Parrot (obr.
28).
(6)
Všechna děla baterie se podílela na bombardování Fortu Sumter 17. a 23. srpna.




Obr. 24: Dvě osmipalcová děla v „Naval battery“









(6) Podle jiných pramenů byly v baterii osazeny ještě následující zbraně: čtyři polní děla ráže
3 palce, dvě děla Weird ráže 3,67 palce, pět obléhacích moždířů ráže 8 palců



Obr. 25: Dvě 80-ti liberní děla Whitworth v „Naval battery“






Obr. 26: Plán „Naval battery“ dle plukovníka Edwarda Serrela



Obr. 27: Schematické znázornění „Naval battery“ podle Brookse (pro srovnání)






Obr. 28: Plán baterie Reynolds podle Serella






Třetí paralela byla dokončena 9. srpna. Letmá sapa se přiblížila až na 500 yardů
k Fortu Wagner. V dalších pracích však unionistům bránily konfederační baterie a
ostřelovači. Vznikly tak pochybnosti, zda vůbec bude možné budovat další zákopy v ještě
větší blízkosti fortu. Až do 18. srpna byly operace proti Fortu Wagner pozastaveny a veškeré
úsilí bylo přesměrováno k umlčení Fortu Sumter. Toto přerušení se ovšem netýkalo
námořnictva, které nadále pokračovalo v ostřelování Fortu Wagner a Baterie Gregg. Od 16.
do 24. srpna se čtrnáct 100 a 300 liberních kanónů Parrot zaměřilo na Fort Sumter. Celkem
bylo vypáleno 5009 projektilů o celkové váze 552 683 liber. Střelba byla čas od času
narušována protibaterijní střelbou z Fortu Wagner. Unionistům se ani palbou z moždířů a děl
umístěných na lodích nepodařilo jižanům tuto činnost zarazit. Dokonce se museli uchýlit
k tomu, že na čas těžká děla soustředila palbu právě na Fort Wagner. V jedné chvíli v řadách
Unie dokonce panovalo přesvědčení, že konfederovaní dokáží vyřadit z činnosti jejich
nejtěžší baterie ještě před zničením Fortu Sumter.
V noci, 18. srpna, byly opět zahájeny operace proti Fortu Wagner. Sapa vedoucí zleva
do třetí paralela byla dobudována na plný profil. Velké přílivy a bouře, které jsou pro toto
období typické, způsobily, že zákopy byly do hloubky 2 stopy zaplaveny. Část předprsní byla
doslova spláchnuta vodou. Baterie v prodloužené části druhé paralely (Surf Battery) jen taktak
unikla úplnému zničení, když byla její 1/3 při jedné z bouří odplavena do moře. Její výzbroj
však byla, v obavách před účinky bouře, včas stažena. Práce na sapě i přes aktivní odpor
jižanů stále pokračovaly.
21 . srpna byla ve vzdálenosti 300 yardů od Fortu Wagner otevřena čtvrtá paralela.
Spojení zajišťovaly letmé a plné sapy. V místech čtvrté paralely je během přílivu prostor mezi
pobřežím a bažinou pouze 160 yardů široký.




Obr. 29: Třetí paralela


Obr. 30: Čtvrtá paralela







Činnost dělostřelectva

Během téměř nepřetržité střelby se dělostřelci dokonale zaměřili na své cíle. Unionisté
měly kvalitnější výzbroj a munici, takže jejich palba byla mnohem přesnější a účinnější.
Obsluze osmipalcových děl se podařil skvělý zásah, když se jim podařilo přímým zásahem
vyřadit z boje jeden z moždířů ve Fortu Wagner. Obrněnec New Ironsides a monitory vedly
ze svých 11-ti a 15-ti palcových děl rikošetovací palbu. Projektily se odrážely od hladiny
moře nebo od pláže a překutálely se do dělostřeleckých postavení nebo na bankety na vnitřní
straně valu. Říká se, že jednou z obětí této palby byl kapitán ženistů Wampler, který do
pevnosti dorazil velmi krátce před svou smrtí. Okolnosti jeho smrti byli následující. Posadil se
do křesla, které patřilo doktoru H. B. Horlbeckovi, aby napsal dopis své rodině. Stračil napsat
pouze: „Má drahá ženo a dítě..“, když byl roztržen vedví explodujícím projektilem. Zemřel
okamžitě, bez bolesti. Zvláště nebezpečné byly moždířové střely, které většinou explodovaly
nad fortem nebo uvnitř.
Když je palba konfederačních děl hodnocena jako méně účinná, je třeba si uvědomit,
že největší ráží ve Fortu Wagner byla 10-ti palcová kolumbiáda, která navíc nebyla v úplně
nejlepším technickém stavu. Dělostřelci rovněž nebyli, jako jejich protivníci, chráněni
pancířem obrněných lodí nebo dělostřeleckých věží monitorů. Po bitvě zhodnotil unionistický
generál Dahlgren přesnost palby obránců na loďstvo Unie celkem pozitivně. 17. srpna se New
Ironsides přiblížila na 900 yardů k ostrovu a byla zasažena celkem 31 krát převážně z Fortu
Wagner a Baterie Gregg. Během operací proti Morris Island vypálilo devět obrněných lodí
celkem 8026 projektilů o celkové hmotnosti 653,5 tuny a bylo zasaženo celkem 882 krát,
převážně projektily kalibru 10 palců. Baterie jižanů během obléhání rozhodně nezůstávaly
nečinné. Děla z Fortu Wagner prakticky pokaždé odpovídala na palbu z moře. Palba byla
ukončena až v okamžiku, kdy bylo bombardování Unie již tak intenzivní, že obsluhy baterií
zahnalo do úkrytů. Jeden z 10-ti liberních kanónů zanechal na věžích monitorů poměrně
výrazné stopy. Pokud by byla stejně dobře mířená palba vedena z děl větších ráží, byla by
situace námořnictva federace nesrovnatelně složitější.


Ostřelovači

Ještě nebezpečnější než veškeré dělostřelecké bombardování byli ostřelovači. Od
brzkého rána až do podvečera ostřelovači opatrně vyhlíželi ze svých postavení, zpevněných
pytli s pískem a bedlivě pátraly po jakémkoliv náznaku pohybu v nepřátelských liniích.
Vojáci na obou stranách si mohli být jisti, že jakmile se nad předprsní objeví jejich čepice
nebo nedej bože ruka či jiná část děla, stanou se okamžitě terčem palby ostřelovačů ležících
ve vzdálenosti až 1000 yardů. Obvyklým trikem bylo nasazení čepice na nabiják a její
vystrčení nad předprseň. Pokud ji nepřátelský ostřelovač zasáhnul a byl tak troufalý, že
vyhlédl ze svého úkrytu, aby se přesvědčil o výsledku své střelby, byl okamžitě zasažen
palbou svého, domněle mrtvého, protivníka. Jeden z důstojníků konajících obchůzku Fortu
Wagner se podíval skrze jednu ze střílen na postup nepřátelských obléhacích prací. Před
nebezpečím jej varoval výstřel a následný dým vycházející z jednoho z hnízd ostřelovačů.
Stihl se skrýt právě v okamžiku, kdy projektil prolétl střílnou. Ne všichni však měli takové
štěstí. Mnoho podobných příhod skončilo průstřelem hlavy. Oslnivé přesnosti střelby bylo
dosaženo díky puškám Whitworth vybaveným teleskopem. Jejich dodávku do Fortu Wagner
obstaral kapitán S. A. Asie. Palba z těchto pušek byla účinná na vzdálenost 1500 yardů. Zbraň
měla dosti silný zpětný ráz, takže ostřelovači měli často pohmožděný obličej. Černé kolečko
kolem oka bylo jejich poznávacím znamením.

Jezdectvo

Jezdectvo vykonalo pro obránce neocenitelnou službu. Úkoly, které jezdci plnili byly
velmi náročné a hlavně nebezpečné. Byli totiž využívání jako kurýři mezi Fortem Wagner a
baterií Gregg. Jakmile jezdci vyrazili na cestu, okamžitě se stali terčem palby ostřelovačů a
děl. Každý nový úkol pro ně znamenal závod o život. Často jen o vlásek unikli jisté smrti.
Například vojíni F. C. Davis a W. W. Pemberton přišli během doručování depeší o své koně.
Pokud se posílala velmi důležitá zpráva, byli k jejímu doručení určeni dva kurýři, aby byla
větší pravděpodobnost, že alespoň jeden z nich dorazí do cíle. Během útoku 18. července se,
kromě doručování depeší, jezdectvo aktivně podílelo na odrážení federálního útoku.


Signální sbor

Úkolem signalistů bylo zprostředkovat komunikaci mezi velením a bojujícími
jednotkami. Ač se to nezdá, práce signalisty byla rovněž velice nebezpečná. Stanoviště
signalistů bývala obvykle na nejvyšších a zdaleka dobře viditelných, částech pevnostních
objektů. Při své práci byli také vystaveni soustředěné palbě ostřelovačů a dělostřelců. Pomocí
praporků předávali zprávy také např. do Charlestonu. Signalizovali žádosti o doplnění
posádky nebo požadovali předání dalších rozkazů. Bez jejich obětavá práce by se obrana
Morris Island stala mnohem obtížnější. Jen díky včasnému předávání informací a rozkazů
mohly konfederační jednotky vést účinnou obranu.


Chirurgové a kaplani

V největší vřavě, uprostřed hrůzných výjevů, plnili chirurgové a kaplani zodpovědně
své úkoly. V otřesném vedru a zápachu, který panoval uvnitř špatně větraných úkrytů
zaplněných dýmem z petrolejových lamp, museli chirurgové, od rána do večera, ošetřovat
raněné. Kaplani s klidnou tváří klečeli vedle raněných a umírajících a poskytovali jim útěchu.
Jedním z nejznámějších kaplanů byl reverend S. E. Axson, který často doprovázel vojáky do
jejich bojových postavení. Zůstával s nimi po celou dobu bitvy a sdílel s nimi všechna
nebezpečí. Povzbuzoval je v rozhodujících okamžicích bitvy. Umírajícím vykonal
neocenitelnou službu, když jim slíbil, že jejich poslední slova přetlumočí pozůstalým.


Útok na předsunutá střelecká postavení

Na nízkém hřebeni, ve vzdálenosti 240 yardů před Fortem Wagner, se nacházely
pozice konfederačních ostřelovačů. Ti způsobovali federálním ženistům a dělostřelcům těžké
ztráty. Brigádnímu generálovi Terrymu bylo nařízeno, aby střelecká postavení dobyl. 21.
srpna bylo zahájeno z monitorů ostřelování střeleckých postavení a blízkého Fortu Wagner.
Během jedné minuty bylo vypáleno průměrně 60 ran. Útok započal před setměním. Generál
Hagood však své předsunuté jednotky posílil a útok byl odražen.






První útok na Baterii Gregg

24. srpna byl učiněn první pokus o dobytí Baterie Gregg. Útok byl veden z Vincent´s
Creek. Velitelem baterie byl v té době poručík R. C. Gilchrist. Jižanům se podařilo získat
šifrovací kód, takže byli schopni rozluštit komunikaci mezi federálním námořnictvem a
pozemními jednotkami. O útoku tak byli velice dobře informováni. Zprávy o chystaném
útoku potvrdilo také těžké ostřelování baterie dělostřelectvem Unie. Během bombardování
byla rozmetána jedna traverza a zemina pohřbila obsluhu děla v jejím postavení.
Z dobrovolníků byla okamžitě vytvořena skupina pod velením seržanta Browna, která se
ihned pustila do vyprošťování zaživa pohřbených spolubojovníků. Zachránci byli po celou
dobu vystaveni prudké palbě dělostřelectva a ostřelovačů. Během akce byli dva z nich zabiti.
Děla v Baterii Gregg byla zaměřena tak, aby podélně postřelovala Vincent´s creek těsně nad
hladinou a břehem. V předpolí byly rozmístěny hlídky, které měly včas informovat
dělostřelce o nepřátelské činnosti. Kolem půlnoci se světlo měsíce začalo odrážet od zčeřené
vody, přítomnost nepřítele byla prozrazena a ihned byl vyslán signál dělostřelcům. Kanóny
byly nabity kartáči a během pěti minut byl nepřátelský výsadek zlikvidován. O přesnosti
palby svědčil křik raněných a praskot dřeva rozstřílených člunů.




Obr. 31: Výřez z mapy zobrazující polohu Fortu Wagner a Baterie Gregg



Obr. 32: Plánek Baterie Gregg zachycující její podobu před evakuací Morris Island. Autor
plánku – Craig Swain





Obr. 33: Skica Baterie Gregg




Dobytí předsunutých pozic Fortu Wagner

Po útoku z 21. srpna následoval 25. další, opět neúspěšný, pokus o dobytí střeleckých
pozic Konfederace před Fortem Wagner. Pozice byly udrženy díky heroické obraně 61.
Severokarolínského a 54. pluku z Georgie. Jednotky Unie utrpěly během akce těžké ztráty. Na
straně Konfederace bylo 5 mrtvých a 19 zraněných.
Následujícího dne byl Fort Wagner opět vystaven intenzivnímu bombardování z moře
i z pevniny. Ke škodě obránců bylo během předchozí noci přerušeno spojení s velitelstvím
v Charlestonu, takže obránci nemohli žádat o posily a munici. Proti předsunutým postavením
byla vržena obrovská přesila federálních jednotek. V této situaci se obránci ze svých
postavení stáhli. Unie tak mohla otevřít poslední, pátou paralelu (obr. 34).



Obr. 34: Pátá paralela





Začátek konce

Masivní zdi Fortu Sumter byly dělostřelectvem Unie přeměněny na hromady sutin.
Konfederačním dělostřelcům už nezbývalo nic jiného, než zůstat pasivní. Těžká výzbroj, která
odvedla kus dobré práce 7. dubna, byla přemístěna do obranných postavení ve vnitřním
přístavu v Charlestonu. Dlouhá a tvrdošíjná obrana Fortu Wagner splnila svůj účel. Brána do
Charlestonského přístavu tak nebyla otevřena pouhým dobytím Fortu Sumter. Dělostřelecké
baterie lemující vnitřní přístav byly připraveny se postavit stejnému nepříteli, který se potýkal
s posádkou na Morris Island. Nepřítel se prozatím ani jednou nepokusil proniknout do
přístavu. Velitel flotily Unie si očividně neuvědomoval, jak účinné mohou být jeho obrněné
lodě. Jeho chvíle přišla v okamžiku, kdy skončila obrana Fortu Wagner.
Po otevření páté paralely se federální vojska nacházela ve vzdálenosti pouhých 250
yardů od vstupu do Fortu Wagner. Obléhací opevnění byla nyní vtěsnána na nejužším místě
ostrova. Při bouřích se přes tuto úzkou plochu zcela běžně převalovaly vlny. Kapitán Cheves
zde při stavbě pevnosti nechal vyhloubit příkop, který se při každém dalším přílivu samovolně
rozšiřoval. Dále než k této překážce již nebylo možno sapu vybudovat.
V úzkém průchodu byl konfederačními ženisty vybudován důmyslný systém
výbušných překážek (v dobové terminologii – torpéda). Nástrahy byly odpalovány
našlápnutím na spouštěcí mechanismus. Jednalo se však o dvousečnou zbraň. Jejich
přítomnost bránila protiútokům obránců, takže ve skutečnosti spíš chránily obléhatele.
Federální vojska již byla nyní tak blízko Fortu Wagner, že baterie na James Island už
je nemohla obtěžovat palbou do boku. Obléhatelé tak byli vystaveni pouze palbě děl a
ostřelovačů z pevnosti. Jasný svit měsíce v noci, stejně jako pálící slunce ve dne odhalovali
činnost obléhatelů a ztráty mezi federálními sapéry povážlivě narůstaly. Byl vydán příkaz,
aby byla posádka pevnosti držena v šachu nepřetržitou palbou lehkých Coehoornových
moždířů a aby se těžká děla pokusila probít stropy úkrytů. V souladu s tímto rozkazem byly
do předních linií přemístěny lehké moždíře. Těžká děla se zastřílela na pevnost a byla
připravena k dlouhotrvající palbě. Pro uchovávání zásob munice byl vybudován velký a
odolný úkryt. Dále byla zajištěna spolupráce s obrněnou lodí New Ironsides (obr. 35).



Obr. 35: USS New Ironsides
Poslední bombardování

Ráno, 5. září 1863, spustilo palbu 17 obléhacích a lehkých moždířů, třináct 100, 200 a
300 liberních děl Parrot. New Ironsides zaujala pozic ve vzdálenosti jedné míle a spustila
palbu ze svých osmi děl ráže 11 palců. Její projektily vybuchovaly jak nad fortem, tak na jeho
vnitřní ploše. Toto děsivé bombardování trvalo celých 24 hodin, během kterých bylo
vypáleno 1411 projektilů o celkové váze 150 505 liber. 22 330 liber železa zasáhlo úkryt
v pevnosti. Během noci, kdy byla palba lehkých moždířů nejvíce žádaná, bylo možno ve
vzduch napočítat vždy minimálně čtyři koule. Posádka pevnosti se krčila v úkrytech, za
traverzami nebo za předprsněmi valů. Konfederační děla na palbu neodpovídala. Bojiště bylo
osvětleno silnými karbidovými lampami, které doslova proměnili noc v den. Obránci byli
intenzivním světlem oslepeni a federální sapéři měli ideální podmínky k práci. Federální
dělostřelci díky osvětlení stříleli se stejnou přesností jako ve dne. Obránci se neodvažovali
opouštět své úkryty, jelikož by to pro ně znamenalo jistou smrt.
Během nočního bombardování se federální ženisté, aniž by byli ohrožováni palbou
obránců, propracovali až k příkopu.
Do této chvíle byl Fort Wagner vystaven téměř nepřetržité palbě z moře a pevniny
trvající 57 dní. Po neuvěřitelném úsilí, nasazení značného množství pracovních sil a spotřebě
velkého množství materiálu se federální vojska krok po kroku propracovala až k příkopu.
Většina děl ve Fortu Wagner byla buď zničena nebo neschopná palby. Doprava zásob a
nových jednotek byla velice obtížná a nebezpečná. Na pevnině shromáždila armáda Unie více
než 11 500 mužů, kteří byli podporováni silným loďstvem, které opanovalo vody v okolí
Morris Island. Karbidové lampy umístěné, v bezpečné vzdálenosti, na monitorech osvětlovaly
bojiště. Ostřelovači bedlivě sledovali pohyb v pevnosti a stříleli po všem, co se hnulo. Práce
na opravách opevnění tak nebylo možno provádět.
Generál Beauregard vyslal 10. září zástupce ženistů plukovníka Harrise a kapitána F.
D. Lee, aby provedli prohlídku pevnosti, prověřili možnosti další obrany a zaznamenali
v jakém stavu dokončenosti jsou nepřátelská obléhací opevnění. Po obdržení inspekční zprávy
se generál rozhodl vydat rozkaz k evakuaci ostrova.


Námořní útok na Cummings point

Během bojů na Morris Island sehrála Baterie Gregg prozatím pouze druhořadou roli.
Její posádka však byla každý den vystavena těžkému dělostřeleckému bombardování z moře i
z pevniny. V noci, před zahájením evakuace, se však měl stát Cummings point cílem útoku
z moře. V neděli večer už bylo z činnosti nepřátelského loďstva zřejmé, že brzy dojde
k útoku. Plukovník Keitt, který byl nyní velitelem ostrova přisunul do Baterie Gregg posily.
Mužstvo bylo uvolněno z 28. pluku z Georgie a 25. Jihokarolínského pluku. Jednotky zaujaly
postavení mezi pahorky ležícími v prostoru mezi Fortem Wagner a Baterií Gregg. Během
zaujímání bojového postavení byli střelami z moždířů zabiti kapitán Haines (28. pluk
z Georgie) a poručík R. A. Blum (25. pluk z Jižní Karolíny). Ve stejném okamžiku začali
baterii ostřelovat dva monitory. O čtvrt na dvě ráno byla vypálena signální raketa a byl
zahájen útok. Během několika minut bylo zpozorováno 15 – 20 člunů, které převážely
federální pěchotu přes Vincent´s creek, do míst mezi baterií Gregg a Fortem Wagner. Obránci
nechali dojít útočníky na malou vzdálenost. Kapitán H. R. Lesesne, velitel Baterie Gregg,
vydal rozkaz k zahájení palby z 9-ti palcových děl Dahlgren nabitých kartáči. Velitel 27.
pluku z Georgie, major Gardner, vyslal vstříc nepříteli své muže, kteří jej zatlačili do předem
určených míst, ve kterých se soustředila dobře mířená a intenzivní palba z ručních zbraní.
K obranné palbě se přidalo dělostřelectvo Fortu Moultrie a baterií Bee a Mitchell.
Čluny pluly statečně kupředu a ostřelovali obránce z houfnic. Palbu opětoval, svými dvěma
houfnicemi, také kapitán J. R. Macbeth. Unionisté byli brzy přinuceni k ústupu. Ztráty
útočníků nebyly přesně známy, jelikož většina mrtvých a raněných byla odnesena do člunů. O
účinnosti obranné palby však svědčilo několik mrtvých těl a části lodí vyplavených na břeh.


Příprava na evakuaci

6. září, po setmění, zaujaly konfederační obrněné lodě postavení poblíž Fortu Sumter.
Jejich děla byla zamířena směrem na Cummings point, východně od Baterie Gregg. Ve
stejném okamžiku byly baterie na James Island připraveny postřelovat vodní hladinu před
baterií Gregg. Transportní parní lodě zakotvily uvnitř přístavu na Cummings point a
očekávaly nalodění mužstva, které k nim mělo být přepraveno na člunech. Po setmění bylo na
Cummings point připraveno 40 transportních člunů s posádkou zkušených veslařů. Plukovník
Keitt, spolu s podplukovníkem J. G. Pressleym, majorem Gardnerem, kapitánem Crawfordem
a kapitánem T. A. Hugueninem, činili vše potřebné k zahájení evakuace.
Přes den pokračovalo intenzivní bombardování, docházelo ke ztrátám na životech a
zdravotníci byli plně vytížení péčí o raněné. Reverend Andrew Dickson uspořádal v přítmí
úkrytu mši. Modlitby a zpěvy byly doprovázeny nářkem raněných a ohlušujícími výbuchy.
S příchodem noci bylo rotám C a E z 25. pluku nařízeno, aby opustily své pozice mezi
písečnými pahorky. V očích nepřátel byl tento manévr interpretován jako výměna unavených
jednotek za nové. V noci byly z pevnosti stažena rota E pluku lehkého dělostřelectva a 28.
pěší pluk z Georgie. Obě skupiny zaujaly postavení ve zvlněném terénu mezi Fortem Wagner
a Baterií Gregg, kde se již nacházel 27. pluk z Georgie. Ranění byli mezitím odesláni na
Cummings point. Rota I z 25. pluku dobrovolníků z Jižní Karolíny se roztáhla po obvodu
Fortu Wagner, do míst, která před tím zaujímal 28. pluk z Georgie. Jednotky udržovaly
nepřetržitou palbu, aby byla v nepříteli vyvolána domněnka, že postavení bylo posíleno
čerstvými silami.
Generál Gilmore nařídil brigádnímu generálovi Terrymu, aby ráno, v 9 hodin, za
odlivu, provedl útok na Fort Wagner. Již v noci byli útočníci soustředěni v zákopech.


Evakuace

Ve válce snad ani neexistuje složitější úkol, než provést po moři evakuaci izolované
pevnosti, za přítomnosti nepřátelských sil. Unionisté byli ve velké přesile. Čelo jejich
útočných kolon bylo připraveno na konci sapy, která dosahovala až k hraně příkopu.
Chladnokrevnost, odhodlanost, rozhodnost a poslušnost mužstva, které si bylo vědomo
vážnosti situace, byly klíčem k úspěchu. Jeden jediný dezertér mohl zhatit všechny naděje na
úspěch. Blížila se závěrečná fáze obléhání a sláva Fortu Wagner se měla stát nesmrtelnou.
V řadách Unie panovalo podezření, že v okolí Fortu Wagner dochází k neobvyklému
pohybu konfederačních jednotek. Nikdo však nebyl schopen říct, jestli se jedná o evakuaci
nebo o přísun posil. Fort Wagner byl opět osvětlen z moře výkonnými karbidovými lampami.
Světlo však paradoxně napomohlo jižanům skrýt jejich skutečná záměry, jelikož z pevnosti
byl vržen stín směrem ke Cummings point.




V neděli, v devět hodin večer, informoval kurýr plukovníka Keitta, že lodě na
Cummings point jsou připraveny k zahájení evakuace. Nejdříve byli evakuováni ranění.
Obdivuhodná disciplína posádek člunů byla jedním z klíčových faktorů pro úspěšnost
záchranné operace. Pokaždé, když jedna loď se svými pasažéry odplula k transportním lodím,
ihned na její místo přirazila další. Vše probíhalo za naprostého ticha a bez jakýchkoliv
zmatků.
25. pluk dobrovolníků z Jižní Karolíny dostal za úkol krýt ústup jednotek z pevnosti.
Pokaždé, když dorazil z Cummings point kurýr se zprávou, že ustupující jednotky byly
úspěšně naloděny, odesílal podplukovník Pressley další jednotky na místo nalodění. Zbývající
jednotky neustále roztahoval po uvolněném obvodu fortu a přikázal jim udržovat palbu. Na
závěr zůstal ve Fortu Wagner pouze on s rotou I a F. Písek tlumil kroky ustupujících a nikdo
z nich se neodvážil promluvit hlasitěji než šepotem.
Federální jednotky, nacházející se asi 30 kroků od pevnosti neměly tušení, že je již
téměř prázdná. O půlnoci už nebyl ve fortu jediný dělostřelec. Posledními, kdo opustili
pevnost, byli spolu s 35 muži z různých jednotek kapitán Huguenin, kapitán C. C. Pinckney,
kapitán Edmund Mazyck, kapitán Harry Bryan a poručík James Ross. Tito muži měli za úkol
plnit funkci zadní stráže a provést destrukci Fortu Wagner.
V baterii Gregg nechal kapitán C. E. Kanapaux, velitel lehkého dělostřelectva,
zatlouct svá děla. Stejně tak učinil kapitán H. R. Lesesne, velitel dělostřelců v baterii. Hodinu
po půlnoci byla posádka baterie bezpečně naloděna. Následně byl vydán příkaz k provedení
destrukce Fortu Wagner a Baterie Gregg. Ve Fortu Wagner tak učinil kapitán Huguenin a
v baterii Gregg kapitán Lesense. Byla učiněna všechna potřebná opatření, aby byla destrukce
účinná. Nálože měly explodovat v okamžiku, když již budou všichni bezpečně naloděni.
Kapitán Huguenin se ve frotu zdržel poněkud déle, než bylo nutné, aby se přesvědčil, že
zápalná šňůra opravdu hoří. Kapitán Lesense zjistil, že jeho zápalná šňůra hoří mnohem
rychleji, než se předpokládalo a proto ji přerušil. Díky tomu byl mužům z Fortu Wagner
poskytnut čas, aby bez komplikací ustoupili. Teprve až prošli, zapálil šňůru znova. Celá
skupina z Fortu Wagner, kromě kapitána Huguenina, který zůstal vzadu kvůli zraněnému
koleni, se nalodila do člunu, jehož posádce velel poručík Odenheimer. Ve stejné chvíli však
vody v okolí Cummings point křižovaly federální čluny. Dva čluny s 19 námořníky a 27 členy
zadní stráže již byly zajaty. Poručík Odenheimer se však směle, pod palbou houfnic
z dělových lodí, rozhodl k vyplutí na moře. Všichni byli velmi překvapeni, když je v poslední
chvíli zastavil kapitán Huguenin, který se k nim brodil vodou hlubokou až po ramena.
Posádka člunu mu pomohla do lodi a všichni odpluli do bezpečí.


Obsazení Fortu Wagner federálními jednotkami

Vojáci Unie byli opravdu zaskočeni tím, že pevnost nalezli úplně prázdnou. Ve zprávě
o obsazení pevnosti šlo rozpoznat jen špatně skrývané rozčarování nad tím, že veškeré úsilí,
vynaložené na přípravu útoku, bylo zbytečné. Nálože, kterými měla být provedena destrukce
Fortu Wagner, nevybuchly. Kdyby se tak stalo, federálové by se jistě dovtípili, že postavení
je evakuováno. Děla ponechaná jižany v pevnosti byla pouze chabou válečnou trofejí. Hodila
se akorát tak do starého železa. Na znamení vítězství byla nad Fortem Wagner vyvěšena
federální vlajka, která nahradila pár třepotajících se vlaječek Konfederace.





Shrnutí
Během bojových operací, které trvaly 58 dní, přečkaly posádky Fortu Wagner a
Baterie Gregg o celkovém počtu 1600 mužů, útoky mnohem silnějšího protivníka, který měl
k dispozici 11500 mužů, obrněnou loď New Ironsides, osm monitorů a 5 dělových člunů.
Během marných snah o rozstřílení pevnosti, byla každá jedna libra písku, použitá k její
stavbě, přeorána 2 librami železa. Po skončení bombardování však nebyla odolnost
pevnostních zařízení nijak vážně narušena. Od července do 10. září utrpěla Konfederace
ztráty ve výši 672 mrtvých a raněných. Když od celkového množství ztrát odečteme mrtvé a
raněné z vylodění 10. července a dvou útoků z 11. a 18. července dostaneme číslo 327. Právě
tolik vojáků bylo zabito nebo utrpělo zranění během téměř nepřetržitého bombardování
vojsky Unie. Mrtvých bylo 47 a raněných 280. Velká část raněných utrpěla pouze lehká
zranění.
Dny, týdny a měsíce, po které posádka Morris Island vzdorovala přesile, byly využity
k budování obrany kolem Charlestonu a v jeho přístavu. Spousta děl byla do obranných
zařízení přemístěna z Fortu Sumter. Spolu s děly putovaly na obranný perimetr také jejich
obsluhy
(7)
. Pilní konfederační ženisté přeměnili tuto hromadu sutin v silný, pěchotní, opěrný
bod (obr. 36). Materiál používaný ke stavbě byl během noci potají dovážen z Charlestonu.
Co tedy unionisté, po vynaložení nezměrného úsilí, spotřebování obrovského množství
válečného materiálu a strašlivých obětech na životech, během oněch dvou měsíců získali?
Podle plánů generála Gilmora bylo cílem obsazení Morris Island získat výhodné postavení
pro zničení Fortu Sumter, který představoval překážku proti průniku loďstva do přístavu
Charleston. Předpokládalo se tedy, že po jeho eliminování bude cesta do kolébky
secesionismu volná. 30.srpna, od rána do večera byl Fort Sumter ostřelován z 32 liberních
kanónů. Jeho úloha v obraně Charlestonu již byla mizivá. 18 měsíců poté však loďstvo stále
setrvávalo ve vnějším přístavu a posádky mohly pozorovat věže budov v Charlestonu přes
kopce Morris Island. Po celou dobu pálily 200 a 300 liberní kanóny Parrot z Cummings point
na cíle ve městě. Mezi orientační body na které se dělostřelci zastříleli patřila například věž
kostela St. Michael´s. Palba však nebyla příliš efektivní. 18. února se vstříc federálnímu
loďstvu vydal člun se zástupci města, kteří admirálu Dahlgrenovi sdělili, že všechny
konfederační jednotky již město opustily a na místě zanechaly svá děla. Poté, bez jakýchkoliv
problémů připluly do vnitřního přístavu federální monitory a dělové čluny.
V análech armády Unie dobytí Fortu Wagner označováno jako velké vítězství. Tuto
akci lze však jen stěží nazývat velkým vítězstvím. Za dva měsíce se podařilo 11 500 mužům
vytlačit zpoza písečných pahorků 740 obránců, a postoupit o půl míle vstříc Charlestonu.
Celý svět se tak mohl přesvědčit o tom, že dobře vybudované polní opevnění, bráněné
odhodlanými a dobře vycvičenými muži, má vyšší hodnotu než jakákoliv klasická pevnost
s masivními, zděnými hradbami.
V současnosti je Fort Wagner srovnán se zemí. Nezasloužilo se o to však nepřátelské
dělostřelectvo, ale matka příroda. Všechny valy, traverzy a úkryty byly postupně odváty
větrem nebo spláchnuty vodou.






___________________________________________________________________________

(7) Podle jiných pramenů zůstalo ve Fortu Sumter 40 děl


Obr. 36: Trosky Fortu Sumter přeměněné polním způsobem na pěchotní opěrný bod (slabou čarou je vyznačena původní podoba pevnosti)
Příloha 1: Historické fotografie Fortu Wagner






Obr. 1: Pohled od Fortu Wagner k Baterii Gregg













Obr. 2: Jižní fronta Fortu Wagner














Obr. 3: Střídání stráží ve Fortu Wagner










Příloha 2: Historická fotografie obléhací baterie Reynolds




Obr. 1: Obléhací moždíře ve federální baterii Reynolds
























Příloha 3: Detaily obléhacího opevnění armády Unie




Obr. 1: Půdorys baterie Strong




Obr. 2: Řez baterií Strong



Obr. 3: Půdorys baterie Kirby


Obr. 4: Půdorys baterií Stevens a Reno





Obr. 5: Řez baterií Reno



Obr. 6: Baterie Hays – půdorys levého křídla baterie




Obr. 7: Řez levým křídlem baterie Hays



Obr. 8: Půdorys předsunutého palebného postavení baterie Hays



Obr. 9: Řez předsunutým palebným postavením baterie Hays



Obr. 10: Půdorys palebného postavení na pravém křídle baterie Hays


Obr. 11: Půdorysy dvou palebných postavení baterie Hays




Obr. 12: Řez jedním z palebných postavení z obr. 11


Obr. 13: Půdorys moždířové baterie O´ Rorke






Obr. 14: Půdorys moždířové baterie



Obr. 15: Půdorys baterie Weed




Obr. 16: Půdorys sapy mezi první a druhou paralelou




Obr. 17: Řez sapou mezi první a druhou paralelou


Obr. 18: Půdorys sapy mezi první a druhou paralelou



Obr. 19: Řez sapou mezi první a druhou paralelou



Obr. 20: Půdorysy baterie Brown a baterie houfnic



Obr. 21: Řez vedený přes baterii Brown a baterii houfnic




Obr. 22: Řez pěchotním postavením a traverzou (z půdorysu na obr. 20)



Obr. 23: Půdorysy baterií Meade a Rosecrans



Obr. 24: Půdorys kryté cesty mezi druhou a třetí paralelou



Obr. 25: Řez krytou cestou mezi druhou a třetí paralelou



Obr. 26: Půdorys baterie Kearny




Obr. 27: Řez baterií Kearny






Obr. 28: Půdorys moždířové baterie ve třetí paralele




Obr. 29: Řez moždířovou baterií a pěchotním postavením ve třetí paralele







Obr. 30: Půdorys postavení pro zálohy mezi druhou a třetí paralelou





Obr. 31: Řez postavením pro zálohy a překážkami mezi druhou a třetí paralelou






Obr. 32: Půdorys třetí paralely





Obr. 33: Řez třetí paralelou




Obr. 34: Půdorys postavení pro zbraň Requa





Obr. 35: Řez postavením pro zbraň Requa




Obr. 36: Půdorys kryté cesty mezi třetí a čtvrtou paralelou






Obr. 37: Řez krytou cestou mezi třetí a čtvrtou paralelou





Obr. 38: Půdorys části čtvrté paralely



Obr. 39: Řez čtvrtou paralelou





Obr. 40: Půdorys části kryté cesty mezi čtvrtou a pátou paralelou





Obr. 41: Řez krytou cestou mezi čtvrtou a pátou paralelou



Obr. 42: Půdorys pěchotního postavení vlevo od čtvrté paralely



Obr. 43: Řez pěchotním postavením vlevo od čtvrté paralely



Obr. 44: Půdorys pěchotního postavení mezi čtvrtou a pátou paralelou



Obr. 45: Řez pěchotním postavením mezi čtvrtou a pátou paralelou





Obr. 46: Půdorys střeleckého zákopu před pátou paralelou





Obr. 47: Řez střeleckým zákopem před pátou paralelou



Obr. 48: Půdorys úkrytu pro munici v páté paralele



Obr. 49: Řez úkrytem pro munici v páté paralele



Obr. 50: půdorys sapy před pátou paralelou (červěně jsou označeny konfederační výbušné
překážky)



Obr. 51: Řez sapou před pátou paralelou


Obr. 52: Mapa se zaznačenými obléhacími opevněními na levém křídle pozic armády Unie



Obr. 53: Mapa se zaznačenými obléhacími opevněními na před Fortem Wagner (1. část)







Obr. 54: Mapa se zaznačenými obléhacími opevněními na před Fortem Wagner (2. část)





Obr. 55: Mapa se zaznačenými obléhacími opevněními na před Fortem Wagner (3. část)
Legenda ke zkratkám použitým v mapách:

B.P.M. = Bomb proof magazine = Úkryt pro munici odolný proti střelám velkých ráží
S.P.M. = Splinter proof magazine = Úkryt pro munici odolný proti střepinám
Sp.P.Sh = Splinter proof shelter = Úkryt pro mužstvo odolný proti střepinám
Requa = Palebné postavení vícehlavňové zbraně Requa

= torpedo = výbušná nástraha vyrobená ze sudu

= torpedo = výbušná nástraha vyrobená z dělostřeleckého projektilu

Eng. = engineer = ženisté (sapéři)

Serv. Mag. = Service magazine = sklad nářadí a materiálu



































Příloha 4: Monitory použité námořnictvem Unie při bombardování
konfederačních pozic na Morris Island




Obr. 1: USS Catskill (1862)



Obr. 2: USS Nahnat (konec 19. století)


Obr. 3: USS Nantucket





Obr. 4: USS Patapsco



Obr. 5: USS Keokuk



Obr. 6: USS Montauk



Obr. 7: USS Passaic



Obr. 8: USS Weekhawken



Obr. 9: USS Weekhawken
Prameny a použitá literatura:

1) The confederate defence of Morris Island, Charleston Barbor, by the troops of South
Carolina, Georgia and North Carolina, in the late war between the states, Maj. Robert
C. Gilchrist, 1881
2) http://54th-mass.org/tag/bcf/
3) www.loc.gov
4) http://www.davidrumsey.com/
5) http://www.nps.gov/history/history/online_books/civil_war_series/2/sec10.htm
6) http://ww2.rediscov.com/spring/VFPCGI.exe?IDCFile=/spring/DETAILS.IDC,SPECI
FIC=14256,DATABASE=objects
7) https://markerhunter.wordpress.com
8) http://ilivewithcats.blogspot.cz/
9) http://www.cityofart.net/bship/ru_uragan_class.html
10) http://en.wikipedia.org/wiki/File:USS_Weehawken_(1862).jpg
11) http://www.the-blueprints.com/blueprints/ships/ships-
us/43863/view/uss_passaic__monitor___1864_/
12) http://en.wikipedia.org/wiki/File:USS_Keokuk_h59546.jpg




Autor: Ing. Vladimír Polášek
Web: www.polni-opevneni.websnadno.cz
E-mail: vladimir.polasek@atlas.cz