4

9
,
9
0

K
č
,

n
a

S
l
o
v
e
n
s
k
u
:

2
,
3
2



(
6
9
,
9
0

S
k
)

v
y
c
h
á
z
í

2
3
.

1
.

2
0
0
9
Vědci předpovídají
objevy roku 2009
Moderní kriminalistika:
Věda na stopě zločinu
věda vvvěěěěěěěěěěěddddddddddaaaa
Hannibalův geniální
pochod smrti
historie hhhhhhhhhhhhhhhhhhhiiiiiiiiiii tttttt iiiiiiiiiiieeeeeeeee
Chytré domy
budoucnosti
technika ttttttttttttttttte hhhhhhhhh iiiiiiiiikkkkkkkkkkaaaaaaaaaaaa
Kapské město:
unikát na špičce Afriky
cestování ccccccccccccc tttttt áááááááá íííííííííííííííííííííí
únor 2009
S ponorkami a letadly
na cizí planety
vesmír vvvvvvvvvvvvvveesmííííííííííírrrrrrrrrrrrrrr
v
ě
d
a
t
e
c
h
n
i
k
a
&

p
o
z
n
á
n
í
Jak přežít
katastrofu
Lidské tělo v extrémních situacích
› pád z mrakodrapu
› havárie letadla
› výstup na vrchol světa
› smrtící hloubky moří
››››››››››››››››››› pád z mrakodrapu
0

S
k
)
s
o
u

ž

o 100 lístků
na výstavu
Tutanchamon
tanchamon
příroda ppppppppppřřřřřřřřřřříííííííííí dddddddddd ppřříírodddddddddddaaaaaaaaaa
Zvířata jsou drzá,
líná a ustrašená
Přírodopisné dokumenty IMAX na DVD
Divoká zvířata, nejkrásnější scenérie, nejfantastičtější dobrodružství
této planety… na vaší TV! Ty nejlepší snímky natáčené ve formátu
IMAX najdete v roce 2009 exkluzivně na DVD u magazínu Příroda:
Poprvé již u vydání leden–únor 2009, které je v prodeji až do 12. února
2009. Všechny filmy mají český dabing a české a anglické titulky.
Afrika – Serengeti
Afrika – Serengeti vás zve na neobyčejnou cestu do východní Afriky, při které spatříte podívanou, jaké bylo svědky jenom málo lidí, na Velkou migraci.
Na cestu dlouhou více než 500 mil napříč pláněmi Serengeti. Detaily života a smrti v nezapomenutelném filmovém zážitku.
Právě v prodeji! V každé dobré trafice …
D
V
D
k

č
a
s
o
p
i
s
u

3
0

K
č
(P
Ąíro
d
a
s
to
jí b
å
žn
å
4
9
K
Ü
,
P
Ąíro
d
a
+
IM
A
X
D
V
D

je
n
za
7
9
K
Ü
.)
Velký obrazový magazín Příroda exkluzivně přináší:
3

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009
SVĚT ÚNOR 2009
Přírodopisné dokumenty IMAX na DVD
exkluzivně přináší velký obrazový magazín
POSPŠTE SI DO TRAFIKY
Vážení ētenáƎi, právĢ jsou v prodeji sváteēní vydání magazínƽ vydavatelství Extra Publishing. Dva roky existence vydavatelství jsme se rozhodli letos Ǝád-
nĢ oslavit: Dárky ale nadĢlujeme my vám – proto na vás ēekají na pƎelomu roku nejen ēasopisy, ale s nimi i hodnotné pƎílohy navíc. Pro nás je nejvĢt-
ším dárkem, když budete spokojeni s našimi magazíny … PƎejeme vám mnoho štĢsơ a radosƟ v roce 2009 a tĢšíme se v nĢm na pravidelné shledávání!
Zajímá vás historie?
Živá historie 1–2/2009
V prodeji až do 12. února
+ Egyptská Kniha mrtvých
Nové ēíslo našeho „historického magazínu
s dárkem“, zasvĢcené více než jindy tajemstvím
starého Egypta i úspĢchƽm ēeské egyptologie,
pƎináší jako pƎílohu vĢrnou reprodukci ze slavné
„Knihy mrtvých“.
Ucelený segment
této staroegyptské
památky ve velikosƟ
1:1 exkluzivnĢ ze sbí-
rek Britského muzea
v LondýnĢ. PƎineste si
domƽ kus historie!
Fascinuje vás nespoutanost pƎírody?
PƎíroda 1–2/2009
V prodeji až do 12. února
+ PƎírodopisný dokument Afrika – SerengeƟ na DVD
Vydejte se na neobyēejnou cestu do východní
Afriky, pƎi které spatƎíte podívanou, jaké bylo svĢd-
ky jenom málo lidí, na Velkou migraci. Na cestu
dlouhou více než 500 mil napƎíē plánĢmi SerengeƟ.
Detaily života a smrƟ
v nezapomenutelném
Įlmovém zážitku!
Sérii tĢch nejlepších
pƎírodopisných doku-
mentƽ natoēených ve
formátu IMAX najdete
v roce 2009 na DVD
exkluzivnĢ u magazínu
PƎíroda.
Novoroēní pƎedsevzeơ:
Excelujte v Excelu!
Extra PC 1/2009
V prodeji až do 6. února
+ Poēítaēová pƎíruēka
na MicrosoŌ Excel
SkvĢlou, 112stranovou poēítaēovou pƎíruēku z edi-
ce Snadno & rychle k cíli na tabulkový kalkulátor
MicrosoŌ Excel získáte v každé traĮce jako dárek
zdarma spolu s ēasopisem Extra PC 1/2009 – ten
stojí vēetnĢ DVD svoji bĢžnou cenu 69,90 Kē. PƎí-
ruēka Snadno & rychle
k cíli! obsahuje unikátní
vizuální typ výkladu,
spolehlivé postupy
krok za krokem, a aby
se stala „vĢēnou
referencí“, najdete
v ní i prakƟcký rejstƎík
a seznam klávesových
zkratek.
Vážení čtenáři,
připravte se na adrenalinový zážitek a rovnýma nohama
skočte do nového vydání Světa. Pokud se vám při tom
neotevře padák, nezoufejte. Jen si rychle přečtěte naše
rady, jak přežít katastrofu, a pak už se nechte volným pá-
dem unášet přímo k dalšímu čtení – špatně rozhodně ne-
dopadnete. Během dlouhé a dobrodružné cesty narazíte
na spoustu zajímavostí. Seznámíme vás s tím, co všechno
můžeme my lidé přežít, například jaký tlak člověk snese –
to pro případ, že byste dopadli do hlubokých vod. Může-
te se směle vrhnout i do oblasti bermudského trojúhelní-
ku, jehož záhadu se pokusíme objasnit. O řešení dalších
záhad, tentokrát zločineckých, nám mnoho zajímavého
prozradil prof. Jiří Straus z Policejní akademie ČR v roz-
hovoru o vztahu kriminalistiky a dnešní vědy. Kromě
současné vědy však přijde řeč i na vědecké a technické
objevy a vynálezy budoucí, konkrétně ty, které nás čekají
v letošním roce. Rovněž si však připomeneme oběti, jež
na oltář vědy přinesli badatelé v minulosti, i ztracené
dětství českých králů, kteří pro změnu trpěli pro blaho
českých zemí, což se jistě podepsalo i na jejich osobnos-
ti. Možná vás pak překvapí, že osobnost není výlučně
lidským jevem, ale vyznačují se jí i zvířata. Dozvíte se,
že zatímco někteří jedinci se chovají ustrašeně, jiní jsou
sebevědomí a bez obav se vrhají za svým cílem.
I vy se tedy bez obav vrhněte do čtení, přejeme vám
příjemné zážitky
za redakci Světa Kateřina Sedláková Droščínová
PROZKOUMEJTE HRANICE
LIDSKÝCH MOŽNOSTÍ
NADĚJE
MĚSÍCE
Se vzrůstajícím
počtem umělých
oplodnění bude zřejmě stoupat i počet ne-
donošených novorozenců. Lékaři se snaží
přijít na způsob, jak těmto dětem usnad-
nit těžký vstup do života a předejít jejich
vývojovým poruchám. Australští vědci nyní
přišli na nečekaně účinné a přitom snadné
a levné řešení – obohacování potravy novo-
rozenců o omega-3 mastné
kyseliny, obsažené v rybím
tuku, které významně na-
pomáhají rozvoji mozku.
4 2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
SVĚT ÚNOR 2009
Příroda
66 l Zvířata: drzá, líná
i ustrašená
Na rozdíl od lidí mají zvířata mnohem jednodušší
mozek. I přes tento handicap je každý živočich
jedinečnou osobností
74 l Silná nátura v křehké slupce
Na první pohled vypadá páv choulostivě a zranitelně.
Nenechte se mýlit, tento nádherný pták si dokáže
dobře poradit i ve volné přírodě
Věda
19 l Vraha mamutů usvědčily
diamanty
Svět má další důkazy potvrzující pozoruhodnou te-
orii o vyhubení mamutů. Vesmírné těleso usvědčily
skoro 13 000 let staré diamanty
20 l Člověk na pokraji smrti
Pobyt v místech s velmi nízkým nebo vysokým
tlakem představuje pro člověka značné zdra-
votní riziko, nebo dokonce přináší smrt. Přesto
se najdou odvážlivci, kteří toto riziko neustále
podstupují
28 l Svět na špičce jehly
Mikrofotografie není jen vědecký dokument, ale
i dokonalé umělecké dílo. Podívejte se s námi do
kouzelného mikrosvěta prostřednictvím vítězných
snímků soutěže Nikon Small World Competition
Technika
16 l Vědecko-technické
předpovědi na rok 2009
Buďte v předstihu a podívejte se, které převratné
zprávy a objevy z oblasti vědy a techniky nás čekají
v letošním roce
32 l Chytré domy budoucnosti
Jak se bude bydlet za několik desetiletí? Napo-
vědět by nám mohl koncept tzv. inteligentních
domů, které kombinují počítačovou inteligenci
s ekologií
36 l Mráz proměněný v oheň
Kyslíko-vodíkový motor SSME je více než třicet
let považován za jeden z divů techniky. Měli jsme
možnost na vlastní oči vidět, jak probíhají testy
tohoto monstra
SVĚT
39 l Bermudský trojúhelník
Lodě a letadla zde mizí beze stopy, jindy se zase
objevují „lodě duchů“. Proč je tento záhadný
prostor obestřen tolika legendami?
42 l Vzestup a pád britského
impéria
V polovině 19. století byla říše britské královny
největším impériem na světě. Dnes je její funkce
pouze formální a na politický život Anglie má
minimální vliv
46 l Rozhovor: věda na stopě zločinům
Odpovídá kriminální seriál skutečnosti? Lze spáchat dokonalý zločin?
Nejen na tyto otázky se nám pokusí odpovědět zkušený kriminalista
49 l Nešťastné dětství českých králů
Dětství budoucích českých panovníků Václava II., Karla IV. a Ladislava
Pohrobka bylo velmi těžké. Při čtení o jejich osudech člověk jaksi
přestává toužit po královské koruně
52 l Za vědu položili život
V touze za vyšším poznáním přírodních zákonitostí nasazovali vlastní
životy. Někteří hrdinové vědy nejvyšší cenu skutečně museli zaplatit
Ďábelský
trojúhelník
chaosu
Nezávislý
krasavec
Umění
mikrofotografie
Monstrum, které
plive oheň
5

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009
SVĚT ÚNOR 2009
Svět kolem nás
24 l Jak přežít katastrofu
O přežití v extrémních situacích rozhoduje nejen
štěstí, ale i notná dávka duchapřítomnosti, rychlé
reakce či předvídavosti
80 l Mongolsko:
na mrazivých stepích
Na obrovském teritoriu plyne čas pomalu a po-
litické změny se odehrávají bez velkého zájmu
veřejnosti. Podívejte se s námi do země, kde
třetinu obyvatel tvoří kočovníci
84 l V sousedství mysu
Dobré naděje
Kapské Město bylo první osadou na území dnešní
Jihoafrické republiky a představuje zajímavou
kombinaci přírodních krás a koloniální architek-
tury
200km/h
Při volném pádu z velkých výšek dosahují parašutisté relativně nízké rychlosti 200 km/h, kterou je ovšem
nutné „ubrzdit“ pomocí speciální polohy maximalizující odpor vzduchu. Na opačném pólu tempa volného
pádu je rekordní pokus takzvaného akcelerovaného volného pádu, při němž bylo bez jakékoli speciální
výstroje dosaženo rekordních 516 km/h. Jestliže ovšem po výskoku z letadla zjistíte, že vám nefunguje padák,
budete určitě usilovat o co nejnižší rychlost, při které je dokonce možné dopad na zem přežít. Nevěříte, že to
je možné? Pak čtěte na straně 24 článek Jak přežít katastrofu.
54 l Hannibalův geniální
pochod smrti
Slavný kartaginský válečník Hannibal Barkas se
svým pochodem na Řím nesmazatelně zapsal
do dějin vojenství
58 l S ponorkami a letadly
na cizí planety
Současná technika nám neumožňuje zkoumat
planety Sluneční soustavy jinak než s pomocí ro-
botů. V budoucnu je zastoupí bezpilotní letadla
a ponorky
Kapsko – život
s nadhledem
Jak přežít
katastrofu

Č
ÍS
LO

M
Ě
S
ÍC
E
6
SVĚT OKNO DO SVĚTA
Slavnost mrazivého křtu
F
O
T
O
:

A
s
s
o
c
i
a
t
e
d

P
r
e
s
s
,

y
t
p
a
g
e
.
c
o
m
Při slavnosti Epifanie v bulharském městě Kalo-
fer vhodí pravoslavný kněz do ledové řeky kříž
a mladí muži se jej snaží vylovit. Poté vstoupí
do řeky, kde tančí a zpívají. Věří, že ti, kdo se
slavnosti takto aktivně zúčastní, budou zdraví
v průběhu celého roku.
Křesťanský svátek Epifanie připomíná
okamžik, kdy se v Ježíšově osobě zjevil lidstvu
Bůh. Východní církve svátek nazývají také Te-
ofanie a zdůrazňují, že předmětem oslavy je
moment, kdy je Ježíš rozpoznán jako Mesiáš
a druhá osoba Nejsvětější Trojice při svém
křtu v řece Jordánu, a proto má voda při
oslavách 6. ledna významnou úlohu. Tento zvyk
má ovšem v různých místech různou podobu.
Například v Rusku kněz na břehu řeky koná
pravoslavnou mši, pak třikrát požehná vodu
vhozením a opětovným vytažením kříže a vě-
řící se v ní omyjí; ti nejodvážnější se do mrazivé
řeky ponoří celí (viz menší fotografie). -mt
7
SVĚT OKNO DO SVĚTA
8 2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
SVĚT DOTAZY ČTENÁŘŮ
F
O
T
O
:


S
h
u
t
t
e
r
s
t
o
c
k
,

w
w
w
.
n
e
t
r
i
b
u
t
i
o
n
.
c
o
.
u
k
,

W
i
k
i
p
e
d
i
a
,

w
w
w
.
a
c
r
o
s
s
i
n
d
o
n
e
s
i
a
.
c
o
m

D
V
O
U
S
T
R
A
N
U

P
Ř
I
P
R
A
V
I
L
A

Z
u
z
a
n
a

T
e
l
i
č
k
o
v
á
Zeptejte se na cokoli
Červené trapasy
Pavel Zezula: Slyšel jsem, že snad
existuje nějaký autentický film
o pitvě mimozemšťana, naleze-
ného v troskách létajícího talíře. Co je na
tom pravdy?
Roku 1995 odvysílala americká televizní
společnost Fox film, který byl skuteč-
ně prohlášen za autentickou pitvu těla
mimozemšťana, nalezeného v troskách
neznámého vesmírného objektu. Tento
objekt objevil roku 1947 William Brazel
poblíž Roswellu v americkém státě Nové
Mexiko. Trosky byly odklizeny americkou
armádou, prohlášeny za zbytky meteoro-
logického balónu a celá událost zapome-
nuta. Až v osmdesátých letech se začalo
spekulovat o tom, že v Roswellu tenkrát
havaroval létající talíř, ze kterého armáda
vynesla těla několika mimozemšťanů,
a že vláda celou záležitost ututlala. Vyšlo
mnoho knih, zabývajících se „záhadou“
v Roswellu. Film, dokumentující pitvu mi-
mozemské bytosti, která měla pocházet
z trosek létajícího talíře, však hned po
odvysílání prohlásilo mnoho odborníků
za podvod. Zásadní fakta, hovořící proti
jeho autenticitě, zaznamenali patologové,
lékaři, tvůrci filmových efektů i mnozí
ufologové. Ray Santili, hlavní postava
celé kauzy, později přiznal, že film není
autentický. Podle jeho prohlášení jde
o rekonstrukci záznamů, jež měl možnost
vidět v roce 1992, ale které degradovaly
dříve, než měl dost peněz, aby je zakou-
pil. „Rekonstrukce“ vznikla v prázdném
londýnském bytě a pro vytvoření postav
mimozemšťanů byly použity například ku-
řecí vnitřnosti, ovčí mozky nebo malinový
džem. Sedmnáctiminutový snímek můžete
vidět na stránkách www.youtube.com
pod heslem „Alien Autopsy Roswell UFO
Crash“.
Autentická pitva umělého
mimozemšťana
S pomocí odborníků vám objasníme všechno neznámé a vysvětlíme dosud
nevysvětlené. Pokud vám už dlouho něco vrtá hlavou a nemůžete najít uspokojivou
odpověď, neváhejte a zeptejte se na svet@epublishing.cz. Nejzajímavější dotaz
vyhraje knihu, tentokrát Cestu černého zlata nakladatelství Alpress
t lí lí íířřřř š k h d
D
O
T
A
Z
M
Ě
S
ÍC
E
Ray Santilli, který stál za
„znovuobjevením“ záznamů o pitvě
mimozemšťana v 90. letech, v roce 2006
prohlásil, že snímek vlastně není původní
záznam, ale rekonstrukce autentických
záběrů, které podlehly rozkladu

Karla Závodská: Zajímalo by mě, proč se vlastně lidé
červenají a jestli je možné se červenání zbavit.
Červenání jde ruku v ruce s pocitem ztrapnění a má jej na
svědomí sympatický nervový systém, který mimo jiné řídí
reakci zvanou „bojuj nebo uteč“. Při pocitu ohrožení dojde
k uvolnění adrenalinu do krevního oběhu, zrychlení srdečního
tepu a dechu a zvýšenému pocení. Červenání je podobnou
stresovou reakcí v situaci, kdy je v „ohrožení“ naše sebevědo-
mí. Pocit ztrapnění způsobí vyplavení adrenalinu, který má vliv
na roztažení cév a zlepšení krevního oběhu. V obličeji dojde
ke zvýšenému průtoku krve a tedy i zčervenání, prozrazující-
mu okolí, jak trapně se cítíme. Mnoho lidí se snaží problém
s červenáním vyřešit za pomoci psychoterapie, která může být
velmi účinná. Klienti se při ní učí vystoupit ze začarovaného
kruhu „pocit ztrapnění-červenání-trapný pocit ze samot-
ného červenání vedoucí k ještě většímu zčervenání“. Strach
z trapných situací a přílišná soustředěnost na červenání celý
problém mnohonásobně zhoršuje. Někdy pomáhá hypnóza
a v nejtěžších případech, kdy se žádná terapie dlouhodobě
neosvědčuje, je možno přistoupit k chirurgickému zákroku,
při kterém se částečně naruší řetězec sympatického nervového
systému. Po zákroku se však mohou vyskytnout nežádoucí
účinky v podobě nadměrného pocení a potíží s regulací těles-
né teploty.
Červenání
v obličeji je
způsobeno vyplavením
adrenalinu, který má
vliv na roztažení cév
Cizoslovník
beri-beri – onemocnění způsobené nedostatkem vitamínu B1 (tiamin); projevuje
se letargií, únavou, srdečními, nervovými, svalovými a gastrointestiálními potížemi
bilirubin – jedno z nejdůležitějších žlučových barviv; vzniká jako odpadový produkt
metabolismu červeného krevního barviva hemu, jeho zvýšená hladina může pouka-
zovat na určitá onemocnění
biotop – nejmenší přirozená plocha, na které žije rostlina nebo živočich
botulotoxin – extrémně jedovatá látka (tzv. klobásový jed), vytvářená mikrobem Clostridium botulinum
v kazících se potravinách, zejména v konzervovaném mase; je využíván v kosmetice a v lékařství
brachiální – prováděný rukou či pažemi, v přeneseném smyslu slova násilný, hrubý
B
9

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009
SVĚT
DOTAZY ČTENÁŘŮ

Tomáš Jeřábek: Je možné, že by o víken-
dech bylo v určité době vždycky horší po-
časí než v pracovních dnech? Tento trend
jsem pozoroval hlavně v létě …
Je pravda, že v posledních letech pozoruje v někte-
rých částech světa podobný jev stále více meteoro-
logů. V pátek se obloha začne zatahovat a pak celý
víkend proprší. Tento fenomén byl zaznamenán
ve Spojených státech, Japonsku, Číně i v západní
Evropě. Zatím chybí dostatečné důkazy a analýzy,
ale zdá se, že počasí je ovlivněno pracovní činností
během týdne, kdy je míra znečištění ovzduší vyšší,
což má vliv na teplotu a cirkulaci vzduchu. Změny
počasí, závislé na stupni znečištění vzduchu, jsou
však v letních a zimních měsících odlišné. Zatímco
v létě přinesou více dešťových srážek o víkendech,
v zimě je tomu naopak – déšť se objevuje během
pracovního týdne a víkendy bývají jasnější. Proč
přesně dochází k tomuto efektu, není zatím úplně
jasné, víme jen, že nějakým způsobem souvisí se
sazemi a dalšími částicemi, znečišťujícími ovzdu-
ší. Ty totiž mají schopnost absorbovat sluneční
záření a ovlivňují tak míru ohřívání vzduchu.
Kolem těchto polutantů se navíc vytvářejí mraky,
které pak přinesou déšť. Znečištění ovzduší má
zřejmě vliv i na tlak vzduchu, který s příchodem
víkendu stoupá.

Pavlína Jelenová: Jaký je rozdíl
mezi chƎipkou a nachlazením a jak
poznám, co z toho mĢ nebo moje
dĢƟ zrovna trápí? Co mƽžu udĢlat, abych
neonemocnĢla?
Nachlazení i chřipka jsou způsobeny
virovou infekcí, chřipka je však mnohem
závažnějším onemocněním, při kterém je
nutný klid na lůžku i po odeznění akutní
fáze. Od nachlazení ji rozeznáte především
rychlým nástupem horečky, schvácenosti
a bolesti hlavy, svalů a kloubů. Nachlazení
se naproti tomu projevuje rýmou, bolestmi
v krku, suchým kašlem a bývá doprovázeno jen mírnými teplotami. Komplikacemi nachlazení může
být zánět nosních dutin, středního ucha (u dětí) či průdušek, u chřipky však může dojít i k zápalu
plic a v případě starších nebo oslabených pacientů i k úmrtí. Jedná se o závažnou celkovou infekci,
a je proto nutné ji vyležet, abychom se vyhnuli poškození srdce, svalů, ledvin a ostatních orgánů, ke
kterému může dojít, když chřipku takzvaně přecházíme. Organismus potřebuje na zvládnutí viru do-
statek času. S chřipkovými onemocněními se setkáváme většinou na podzim a v zimě, kdy způsobuje
epidemie. Kromě vakcíny proti chřipce se před onemocněním můžeme chránit pravidelným přísunem
vitamínů, dostatečným spánkem, denními procházkami na čerstvém vzduchu, častým mytím rukou
teplou vodou a mýdlem a cvičením.
Nečisté
víkendové
počasí
Chřipka kontra nachlazení
E

MarƟn Poláēek: Vím, že ságo je nĢjaké
domorodé jídlo, ale zajímalo by mĢ, co
pƎesnĢ to je – kde se konzumuje a co
obsahuje.
Ságo je škrob, získávaný z bílé, moučnaté dřeně,
která vyplňuje kmeny ságovníků pravých (Metroxy-
lon sagu), rostoucích v jihovýchodní Asii – v Indoné-
sii, na Nové Guinei, na Molukách, v Malajsii a na
Filipínách. Tyto palmy dorůstají do výšky 10 metrů
a jejich listy jsou dlouhé až 7 metrů. Kácejí se těsně
před rozkvětem, neboť v tuto dobu obsahují nej-
více škrobu. Domorodci kmeny rozříznou podél
a po odstranění kůry se dřeň pere ve vodě, hněte
a mačká, aby se z ní získalo co nejvíce škrobu.
Surovina se pak scedí a usuší a dále se používá na
výrobu tradičních placek, servírovaných obvykle
s rybou. Ze sága však lze dělat i kaši, zahušťují
se jím pokrmy a přidává se do těsta na chleba,
koláče či nudle. Jedna palma poskytne 150 až 300
kg sága, každých sto gramů obsahuje 355 kalorií.
V tomto množství je průměrně 94 g sacharidů,
0,2 g proteinů, 0,5 g vlákniny, 10 mg kalcia,
1,2 mg železa a zanedbatelné množství tuků,
karotenu, tiaminu a vitaminu C. Svůj název zís-
kala tato surovina z domorodého názvu sagu,
což znamená jídlo. Například na Nové Guinei
a na Molukách je základní potravinou. Někdy se
ságovou palmou nazývá cykas japonský (Cycas re-
voluta), ze kterého se získává surovina podobná
pravému ságu, avšak se zcela odlišným složením
a jinými nutričními hodnotami.
Co je ságo?
Získávání sága
v indonéské
provincii Irian Jaya
C
o

s
e

j
e
n

t
a
k

ř
í
k
á
„Z toho jsem (úplně) tumpachový,“ řekne člověk, který
je zmatený, nemůže se v nenadálé situaci vyznat, nero-
zumí nějakému jevu, problému, výkladu, je překvape-
ný, udivený apod. K popsání výše uvedeného stavu
lze použít i slovesa odvozeného od přídavného jména
tumpachový a říci, že dotyčný ztumpachovatěl. O pů-
vodu přídavného jména tumpachový není příliš jasno,
je možné, že máme co dělat s počeštěnou podobou
staršího německého tumphaft „pošetilý, hloupý, naiv-
ní“. Tump – v první části tohoto slova je starší podobou
dnešního německého dumm „hloupý“. V češtině se
toto přídavné jméno objevilo zřejmě poměrně nedáv-
no: ve staré češtině doloženo není, nezachytil je ani
Jungmann ve svém slovníku, z toho můžeme usuzovat,
že to nebylo dřív než v polovině 19. století.
Ve stejném významu jako výše uvedené rčení se ně-
kdy používá i poněkud vulgárnější být magor z něčeho.
Podle převažujícího názoru vzniklo slovo magor myl-
ným rozkladem staršího fantasma-
gorie, „přelud, mylná představa“.
Toto slovo pochází z francouzštiny
a vzniklo spojením dvou řeckých
slov, a to fántasma „zjevení“ a ago-
reúo „mluvím veřejně“.
Helena Karlíková, Ústav pro jazyk český
„Být z něčeho tumpachový“
Je pravděpodobné, že trend špatného
víkendového počasí souvisí se znečištěním
ovzduší
SVĚT OKNO DO SVĚTA
10
Nepřístupná dominanta deštivého údolí
F
O
T
O
:

S
h
u
t
t
e
r
s
t
o
c
k
,

w
w
w
.
t
o
p
k
e
t
r
e
k
s
.
c
o
m
Machapuchare je jedním z nejpozoruhodněj-
ších himálajských vrcholů. Ačkoli hora měří
necelých 7 000 metrů, svým špičatým profilem
a obrovskou vertikální stěnou láká všechny
odvážné horolezce. Přitom je ale znám jediný
pokus o výstup na tento „Nepálský Matter-
horn“, který byl učiněn už před více než půl
stoletím v roce 1957. Členové britského týmu
Wilfried Noyce a David Cox se tehdy zastavili
50 metrů pod vrcholem, protože slíbili, že na
samotný vrchol nevstoupí. Machapuchare
je totiž posvátným místem hinduistického
boha Šivy. Po britském pokusu bylo navíc
mínění místních obyvatel, že bůh by neměl být
haněn západními lezci, vtěleno v zákon, který
prohlásil horu za posvátnou a zakázal jakékoli
další výstupy.
Tato oblast má ještě jeden pozoruhodný
rys. Místní správní centrum Pokhara je jen
25 kilometrů od vrcholu hory a rozkládá se
v nadmořské výšce kolem 1 000 metrů. Ve
vzdálenosti do 30 kilometrů od Pokhary se
navíc nacházejí masivy Dhaulagiri, Annapurny
(v pozadí) a Manaslu, které všechny mají výšku
přes 8 000 metrů. Díky obrovskému rozdílu
výšek na poměrně malé rozloze má tak město
průměrnou míru srážek přes čtyři metry za
rok a déšť či sníh jsou prakticky na denním
pořádku.
-mt
Nepálské posvátné hoře
Machapuchare se kvůli jejímu
dvojitému vrcholu přezdívá „Rybí ocas“
SVĚT OKNO DO SVĚTA
11
12 2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
Nejmlsnější jazýčky jsou přisuzovány
národům s dlouhou gurmánskou tradicí,
například Francouzům nebo Japoncům.
Nejnovější výzkum ale dokazuje, že nej-
citlivější chuťové buňky – alespoň co do
rozlišování hořké chuti – mají Afričané.
Porovnávání genetické výbavy původních
obyvatel Keni a Kamerunu odhalilo,
že mají velice různorodé geny kódující
v lidském těle molekuly pro vnímání
hořké chuti. Evropané a Asiati nesou ve
své dědičné informaci obvykle jednu ze
dvou variant genu TAS2R38. V závislosti
na typu genu buď vnímáme hořkou chuť
slabého roztoku látky TPC, nebo ji necítí-
me. Afričané jsou na rozdíl od Evropanů
a Asiatů s to odlišit různě silné koncen-
trace TPC. Jejich jazyky reagovaly i na
velmi slabé koncentrace, které Evropané
a Asiati nevnímají. -zt
Podle nové studie Steva Eckermanna z ame-
rické Námořní výzkumné laboratoře ve
Washingtonu přispívají hory na Antarktidě
k ničení ozonové vrstvy. Klíčové chemické
reakce, vedoucí k poškození ozonové vrstvy,
vznikají při tzv. stratosférické polární oblač-
nosti (Polar stratospheric clouds – PSC),
jejíž původ byl dosud nejasný. Analýza
atmosférických teplotních údajů ze satelitu
nyní odhalila, že právě nad horami vznikají
jakési kapsy s vysokými a naopak velmi níz-
kými teplotami, dosahujími hodnot okolo
-78 °C, které vytvářejí ideální podmínky
pro vznik stratosférické polární oblačnosti.
PSC pak napomáhá rozkladu molekul ozó-
nu a zpomaluje rozpad škodlivých freonů.
V průběhu let se stratosférická polární
oblačnost bohužel zvětšuje, a tak i přes zá-
kaz používání freonů může ničení ozonové
vrstvy pokračovat. -zt
Hořké geny
Hory škodí ozónu
AFRIČANÉ MAJÍ LEPŠÍ CHUŤ
F
O
T
O
:

S
h
u
t
t
e
r
s
t
o
c
k

D
v
o
u
s
t
r
a
n
u

p
ř
i
p
r
a
v
i
l
i

Z
u
z
a
n
a

T
e
l
i
č
k
o
v
á
,

J
a
r
o
s
l
a
v

P
e
t
r

a

K
a
t
e
ř
i
n
a

S
e
d
l
á
k
o
v
á

D
r
o
š
č
í
n
o
v
á
SVĚT MĚSÍC VE VĚDĚ
Johan Lundström a Marilyn Jones-Gotman z McGillovy uni-
verzity v Montrealu provedli pokus, jehož cílem bylo zjistit, jak
moc dokáže zamilovanost ovlivnit vnímání tělesných pachů.
Experimentu se zúčastnilo dvacet mladých žen, které nejpr-
ve vyplnily dotazník, zjišťující míru jejich zamilovanosti. Pak
jim byly předloženy vycpávky, přišité na dobu sedmi dnů do
podpaží bavlněných triček, ve kterých spali různí lidé, včetně
partnerů zkoumaných žen. Úkolem bylo vybrat ze tří vzor-
ků nejprve vůni svého milence, z dalších tří pak vůni dobré
kamarádky a nakonec kamaráda. Experiment prokázal, že
ženy ve stavu zamilovanosti bez problémů rozpoznají tělesný
pach svého partnera i přítelkyně, ale mají problém určit vůni
svých mužských kamarádů. Čím více se ženy cítily zamilovány,
tím hůře určovaly právě tuto vůni. Výsledky studie podpořily
teorii, že zamilovaní lidé věnují daleko méně pozornosti svým
potenciálním ctitelům než lidé, kteří zrovna zamilovaní nejsou.
Pokusy z předchozích let mimo jiné také dokázaly, že mozek
milenců reaguje daleko silněji na fotku jejich partnera než na
obrázek jiného člověka opačného pohlaví. -zt
Láska kazí čich
CO OČI NEVNÍMAJÍ, TO NOS NECÍTÍ
Freony
t
a
h
á
k
Skupina uměle vytvořených látek zvaných chlorfluorouhlovodíky (CFC), ve kterých
jsou atomy vodíku nahrazeny atomy chlóru a fluoru. Vyznačují se chemickou stálostí
a zkapalnitelností. Byly používány především v chladicích zařízeních a jako hnací plyny
ve sprejích. Uvolňováním chloru do atmosféry freony poškozují ozonovou vrstvu.
-zt
POLÁRNÍ OBLAČNOST
POMÁHÁ FREONŮM
Vědecká
pětiminutovka
JAKOU BARVU MÁ
VESMÍR?
Ačkoliv se nám vesmír jeví jako černý se
stříbrnými puntíky, ve skutečnosti je spíše
béžový.
KTERÝ KOV JE PŘI
POKOJOVÉ TEPLOTĚ
KAPALNÝ?
Pouze rtuť, která tuhne při -38,9 °C. Při
teplotách okolo 30 °C se stávají kapalnými
také gallium, cezium a francium. Vzhledem
k vysoké hustotě těchto zkapalněných
kovů by na nich mohly plout například cihly.
CO SE VYRÁBÍ
Z CELULOIDU?
Dnes už jen pingpongové míčky a výstuže
límečků, film už se z celuloidu nevyrábí.
Celuloid je považován za první termoplast
(plastická hmota, kterou lze při každém za-
hřátí znovu formovat), připraven byl poprvé
roku 1856.
CO JE TO NEKRÓZA?
Je to smrt buněk a tkání v živém organiz-
mu, způsobená virovou či bakteriální infek-
cí, nebo jinými nepříznivými vnějšími vlivy.
Postiženy jsou skupiny na sebe navzájem
naléhajících buněk.
CO JSOU TO BIOPLASTY?
Jsou to plastické hmoty vyrobené z bioma-
sy, které na první pohled vypadají stejně
jako běžné plastové obaly. Bývají používány
tam, kde jsou zapotřebí plasty se zkráce-
nou životností.
13

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009
SVĚT MĚSÍC VE VĚDĚ
Psycholog Kurt Gray z Harvard University se zabývá psychickými
dopady mučení. Při tom jej zaujala možnost, že úmyslně způ-
sobená bolest ničí oběť mnohem více než neúmyslná. Rozhodl
se to prověřit experimentem se 43 dobrovolníky z řad studentů.
Každému z nich byl přidělen partner – člen výzkumného týmu
a dvojice společně řešily řadu úkolů. Při jednom dostával dob-
rovolník do předloktí elektrické šoky a zároveň hodnotil výšku
různých tónů. V některých případech uštědřoval člen výzkumné-
ho týmu dobrovolníkovi elektrické šoky pokaždé, když přehrá-
vané zvuky stoupaly. Dobrovolník záhy získal dojem, že ho jeho
partner trápí úmyslně. V jiných případech byly dobrovolníkovi
uštědřovány šoky náhodně a navíc mu bylo řečeno, že za to jeho
partner nemůže.
Grayovo podezření se potvrdilo: stejně silné elektrické výboje
hodnotili dobrovolníci jako silnější v případech, kdy byli pře-
svědčeni, že jim je uštědřuje partner schválně. Na „neúmyslné“
šoky si dobrovolníci postupně zvykli a připadaly jim čím dál tím
slabší. „Úmyslné“ šoky je však bolely stále stejně. -jpe
Včely informují své družky v úle
o množství, směru a vzdálenosti zdroje
potravy důmyslnými tanci. Požití
kokainu má ale na chování včel podivný
dopad – tančí mnohem intenzivněji,
přitom však nedochází ke zkreslení
informace předávané tancem. Tančící
včely mají v nervových buňkách zvýšené
hladiny látek, jež jsou podezírány
z toho, že navozují pocit sebeuspoko-
jení. Kokain jejich koncentraci ještě
zvyšuje. Znamená to, že včely skutečně
pociťují sebeuspokojení z toho, že
mohou své družky v úlu informovat
tancem o zdroji potravy. -jpe
Nová generace Wilsonovy mlžné ko-
mory umožňuje vědcům první detailní
pohled na tvorbu sněhových vloček.
Problematiku se chystá zkoumat
Paul Connolly z University
of Manchester v Anglii.
Ke studiu mu poslouží
třípatrový nerezový válec,
který lze ochladit na tep-
lotu -50 °C a vytvořit tak
podmínky potřebné k tvorbě
sněhu. Jakmile se do válce dostane
stlačený vzduch, začnou se vytvářet
ledové krystalky, které se postupně
spojují do sněhových vloček. Connol-
lyho zařízení navíc pomocí laserových
paprsků vrhá stíny vloček na digitální
kameru, která zaznamenává změny jejich
rozměrů v průběhu padání. Díky nao-
lejovaným skleněným tabulím, na nichž
po dopadu vloček zůstávají jejich obrysy,
lze sledovat také jejich rozmanité tvary.
Plánované pokusy by měly
přispět k lepšímu porozumění
vztahu mezi sněžením a teplotou vzdu-
chu a umožnit meteorologům přesnější
předpověď sněhových srážek. -zt
Sítnice oka je vybavena 140 miliony svět-
ločivných buněk, z nichž většinu tvoří
čípky a tyčinky, které jsou pro vidění
klíčové. Nedávno vědci odhalili v sítnici
třetí, mnohem vzácnější typ světločivých
buněk, které na světlo reagují díky mole-
kulám zvláštního světločivného pigmen-
tu melanopsinu. Vnímají jen intenzitu
světla, a to ještě velmi zhruba. Přesto
plní důležité role: řídí biologické hodiny,
odliší den a noc a při silném osvícení
vyšlou signál ke stažení zorničky.
Tým amerických vědců vedený Mi-
chaelem Do z Johns Hopkins Medical
Institution zjistil, že melanopsinem
vybavené buňky sítnice obsahují zhruba
5 000× méně světločivných molekul
než čípky nebo tyčinky, proto je dokáže
vydráždit jen velmi ostré světlo. Když už
ale tyto buňky vytvoří nervový signál,
postarají se o jeho prakticky bezeztrá-
tové doručení až do nervových buněk
příslušných mozkových center. K přivře-
ní zorničky stačí, aby v buňkách sítnice
zachytilo světlo pouhých 500 molekul
melanopsinu.
Reakce světločivných buněk vyba-
vených melanopsinem je ve srovnání
s čípky nebo tyčinkami velmi pomalá,
což také souvisí s jejich úlohou v oku.
Nepotřebují zaznamenávat malé nebo
rychlé změny, stačí, když reagují na
rozednění a západ slunce. Bez jejich
„lenivosti“ a „nevšímavosti“ by náš
organismus reagoval na každé zakrytí
slunce mrakem jako na soumrak. -jpe
Krutá zlomyslnost
Tanec výzvědníků
NNNo N áá vá á generacee Wi Wi Wi Wllllson onovyy mll ml mlžžžn nééé kkkko
Jak se rodí vločka
Strážci dne a noci
ÚMYSLNÝ ÚDER BOLÍ VÍCE
VČELY V KOKAINOVÉM
OPOJENÍ
SNĚHOVÁ BOUŘE V NEREZOVÉM VÁLCI
UŽITEČNÁ LENIVOST
Bechtěrevova choroba
C
h
o
r
o
b
o

p
o
p
i
s
Je bolestivé, chronicky probíhající zánětlivé onemocnění,
které postihuje především páteř. Degenerace páteřních
obratlů a zánět vazů způsobuje částečné, v konečném stádiu
až úplné zkostnatění a ztuhnutí páteře. Zpočátku dochází
k silnému omezení hybnosti a posléze až k držení těla v trva-
lém předklonu. Příčina nemoci dosud není
zcela jasná, nemoc je dosud nevyléčitelná.
Léčba je dlouhodobá, zaměřená na potlačení
zánětu a bolesti. V současnosti je touto chorobou postiženo
asi 0,1 % středoevropské populace. Nemoc obvykle propuká
mezi 15. a 40. rokem života a muži jsou jí postiženi asi dva až
třikrát častěji než ženy. -kd
14 2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
F
O
T
O
:

S
h
u
t
t
e
r
s
t
o
c
k
,

w
w
w
.
c
o
m
e
t
o
b
g
.
c
o
m
,

W
i
k
i
p
e
d
i
a

S
t
r
a
n
u

p
ř
i
p
r
a
v
i
l
a

Z
u
z
a
n
a

T
e
l
i
č
k
o
v
á
SVĚT MĚSÍC V PŘÍRODĚ
V některých afrických národních parcích byl díky účinným
opatřením proti pytlákům a vybudování nových vodních nádrží
pozorován nárůst populace slonů. Současně však začalo
z neznámých důvodů ubývat ostatních býložravců. Zdálo se,
že sloni menším zvířatům škodí tím, že je odhánějí od nádrží.
Francouzská bioložka Marion Valeixová z Národního centra
pro vědecký výzkum ve Francii však při bližším zkoumání v Ná-
rodním parku
v Zimbabwe
zjistila, že při
setkání slonů
a ostatních
býložravců
nedochází
k žádným spo-
rům. Buvoli,
zebry, prasata
i antilopy
ustupovali slo-
nům jen má-
lokdy a doba
jejich pití se oproti dřívějšku dokonce prodloužila v průměru
o dvě minuty. Valeixová se domnívá, že se v přítomnosti obřích
tluskokožců cítí bezpečněji před předátory. Biolog Todd
Palmer z univerzity na Floridě vidí problém jinde, i když také
v jeho teorii mají sloni klíčové místo. Palmer se domnívá, že
nadměrný počet vodních nádrží pomáhá uměle udržovat příliš
vysoký počet slonů, kteří spásají vegetaci v parku v daleko větší
míře, než by bylo záhodno. Ostatní býložravci pak mají málo
potravy a vymírají.
Téměř šedesát procent vanilky pochází
z plantáží na Madagaskaru. Osmdesát
procent těchto plantáží bylo nedávno
napadeno neznámou
plísní. Příčinou onemoc-
nění jsou pravděpodob-
ně nevhodné podmínky
při pěstování, k nimž se
mnozí farmáři uchýlili ve
snaze zvýšit úrodu, jejíž
cena na světovém trhu
začala prudce stoupat asi před deseti lety
a kulminovala v roce 2003. Situace mada-
gaskarských plantáží je kritická a plodinu,
kterou plíseň napadá od kořene a šíří se
k luskům, jimž nedovolí dozrát, by mohly
zachránit jen radikální změny farmářských
metod.
Robert Rockwell z Amerického přírodopisné-
ho muzea v New Yorku vydal v časopise Polar
Biology novou studii, zabývající se změnou
jídelníčku medvěda ledního, který se v po-
sledních letech začal přiživovat na vejcích husy
sněžní. K tomuto neobvyklému potravinové-
mu doplňku se nyní může dostat zásluhou
globálního oteplování, díky němuž tají ledovce
rok od roku dříve a nutí medvědy k návratu na
pevninu ještě v době, kdy husy sedí na vejcích.
Medvědi však nejsou ještě dostatečně vykrme-
ni tulením masem na náročné letní období
a zásoby tuku se snaží doplnit z jiných zdrojů.
Energie získaná z jednodenního úlovku tuleňů
se rovná vejcím ze 43 husích hnízd. Podle vý-
počtů Roberta Rockwella se však tento počet
bude v následujících letech snižovat. Medvědi
se totiž dostávají na pevninu každým rokem
v průměru o 0,72 dne dříve, takže budou
konzumovat vejce v časnějším stadiu vývoje.
V tomto stavu jsou vejce výživnější, a medvědi
proto vyplení menší počet hnízd. Je možné, že
se husí vejce již brzy stanou klíčovým článkem
jídelníčku ledních medvědů. Zásoby energie
jim pomohou efektivně doplnit také proto,
že jejich získání nestojí medvědy ve srovnání
s lovem tuleňů prakticky žádnou námahu.
Rockwell vidí budoucnost ledních medvědí na
rozdíl od jiných vědců optimisticky. I když se
nové klimatické podmínky podepíší na jejich
zdraví a někteří z nich uhynou, věří, že se na-
konec dokáží přizpůsobit, stejně jako se jim to
podařilo před 125 000 lety, kdy byla hladina
moří o 4 až 6 metrů vyšší než dnes a medvědi
přesto nevyhynuli.
Více slonů,
méně zvířat?
Téměř šedesát procent vanilky pochází
Svět bez vanilky
CO STOJÍ ZA ÚBYTKEM BÝLOŽRAVCŮ
OHROŽENÉ PLANTÁŽE
MADAGASKARU
ANGLICKÁ SNÍDANĚ
LEDNÍCH MEDVĚDŮ
Plch velký (Glis glis)
P
o
z
n
á
t
e

j
e
?
Plch je noční zvířátko s jemnou srstí zbarvenou
dohněda či došeda. Zadní nohy, uzpůsobené
ke skákání ve větvích, jsou velké, ocas dlouhý
a huňatý, uši zaoblené. Žije v listnatých lesích
a zahradách po celém území České
republiky. Živí se především rostlinnou
potravou. V zimě upadá do dlouhého
spánku. V Česku se vyskytuje ještě plch
lesní a plch zahradní, všechny druhy plchů
jsou chráněné.
vém
Pět minut
v přírodě
JAK DLOUHO ŽIJE MLÁDĚ
KLOKANA V MATČINĚ
VAKU?
Asi v sedmi měsících vystrčí klokaní mládě
z vaku hlavu, opustí jej však až v devíti či
desíti měsících věku. Pak už do něj strká
jen hlavu, když se chce napít
VIDÍ VČELY VŠECHNY
BARVY?
Včela vidí odstíny od ultrafialové po žlutou,
ale nevidí červenou barvu
JSOU ARAŠÍDY DRUHEM
OŘÍŠKŮ?
Arašídy jsou plody rostliny zvané podzem-
nice olejná, která se řadí mezi luštěniny.
Lusky dozrávají 3–6 cm pod zemí a obsa-
hují 1 až 4 semena
KTERÉ VODOPÁDY NA
ZEMI JSOU NEJVYŠŠÍ?
Nejvyšším vodopádem na světě je Salto
Angel ve Venezuele, vysoký 979 m
Z ČEHO TKAJÍ PAVOUCI
SVÁ VLÁKNA?
Pavučinové vlákno je tvořeno vodným
roztokem obsahujícím 30–40 % bílkoviny
zvané fibroin. Bílkoviny se postupně spojují
do dlouhých vláken, která se na vzduchu
a působením hmotnosti pavouka rychle
protáhnou a uschnou
Vejce zachrání
polární šelmu
LANCMaster InternationaI, s.r.o.
8ranlcka l07, l47 00 Praha 4
tel.: 244 460 807, 736 623 459
e-mall: lnfo«langmaster.cz
www.langmaster.cz
vice lnformaci a e-shop na www.langmaster.cz
ßusiness
£ngIish
AngIiŘtina
Cambridge
AngIiŘtina
7een 7aIk
■ Pżiprava ke zkouskam KLT, PLT, PCL
■ Popularni vyukovy kurz od Cambrldge
Unlverslty Press
■ |ntegrovany system analyzy żeŘl
■ Dostupny take ve verzl SCOPM pro LMS
■ Pżiprava ke zkousce 8uslness
Lngllsh Certlñcate (8LC)
■ SvŞtoznamy kurz od
Macmlllan Helnemann LLT,
Oxford
■ |ntegrovany system analyzy
żeŘl
■ Dostupny take ve verzl
SCOPM pro LMS
■ Pżiprava ke zkousce Key Lngllsh Test
(KLT)
■ |dealni pro dŞtl ve vŞku 9-l5 let
■ |ntegrovany system analyzy żeŘl
■ Dostupny take ve verzl SCOPM pro
LMS
£X7RA £DIC£ '08ʱ'09
S
Ie
v
a
1
0
%
p
ro
za
k
a
zn
ik
y
Řa
so
p
lsƉ
v
yd
a
v
a
te
lstv
i
L
x
tra
P
u
b
llsh
ln
g
Slevovy kupon:
PZKN
¥G
1PM
P
16 2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
VĚDA A TECHNIKA ROK OBJEVŮ A VYNÁLEZŮ
Prvního března se Irsko stane první demokratickou zemí, kte-
rá zakáže používání běžných žárovek. Obchody již nebudou
nabízet století starou technologii, jež přetváří na světlo pouze
5 až 10 procent elektrické energie, kterou spotřebuje, přičemž
zbytek vyzáří v podobě tepla. Místo nich police obchodů zaplní
moderní fluorescentní žárovky, jejichž účinnost je 40 %, a halogeno-
vé a LED zdroje světla.
O změnu se snaží také Spojené státy, ale o poznání pomaleji. Ko-
lem roku 2014 by všechny žárovky používané v USA měly být o 30 %
efektivnější než ty momentálně prodávané. „Žárovky neodejdou,“ řekl
Peter Banwell z Agentury pro ochranu životního prostředí (EPA), „ale
budou splňovat minimální požadavky na účinnost.“
Před téměř padesáti lety se lidé dozvěděli, že jejich oblí-
bený zvyk – kouření – je smrtelný. Letos bychom se mohli
dočkat ještě hrozivější zprávy, až vědci zveřejní výsledky
studie Interphone, zatím největší studie snažící se objas-
nit, zda mobilní telefony způsobují rakovinu.
Výzkumníci z Interphone shromažďují a analyzují
výsledky sebrané ze studií více než 6 000 nádorů pacientů
ze 13 zemí. Izraelští vědci účastnící se výzkumu Inter-
phone zjistili, že lidé pravidelně používající telefon mají
o 50 % vyšší pravděpodobnost výskytu mozkového nádoru
než lidé bez mobilního telefonu. Dále pak vědci z Velké
Británie, Dánska, Norska, Švédska a Finska oznámili 40%
nárůst šance na nádorové onemocnění u lidí používajících
mobil déle než deset let. Studie však neprokázala znatelný
nárůst u lidí používajících telefon méně než 10 let.
Nikdo zatím přesně neví, jak by telefony mohly
rakovinu způsobovat. Vlny, které telefon vysílá, mají
příliš malou energii na to, aby způsobily genetické změny
jako například gama záření. Podle některých vědců však
mohou mít nepřímý vliv na buňky, které pak začnou
nekontrolovatelně růst. Tento názor ale nelze považovat
za obecně přijatý.
Pokud se prokáže přímé
spojení mezi užíváním
telefonu a rakovi-
nou, bude to
znamenat
konec mobil-
ních telefo-
nů? Těžko.
Všichni
víme, jak je
cestování
autem
nebezpeč-
né a jak
zatěžuje
přírodu,
přesto jsme
se automo-
bilů nevzdali,
jen se je sna-
žíme používat
moudřeji.
Vědecká laboratoř na Marsu
Na podzim bude vypuštěna sonda, která
bude na povrchu rudé planety hledat
známky uhlíku, nejdůležitějšího stavebního
prvku živých organismů. Pro své pátrání
použije sonda ChemCam lasery, které vy-
střelí na povrch Marsu a následně zanalyzu-
je výpary uvolněné při zásahu.
Měsíční průzkumník
NASA plánuje návrat na měsíční povrch –
poté, co sonda LRO (Lunar Reconnaissance
Orbiter – Měsíční průzkumná družice) najde
astronautům vhodné místo k přistání. Po
vypuštění 24. dubna zmapuje družice povrch
Měsíce a zaměří se na póly, kde vědci před-
pokládají výskyt vody.
předpovědí
na rok 2009
Výtah na oběžnou dráhu, rýže zachraňující hladový svět nebo verdikt
nad škodlivostí mobilních telefonů. Buďte v předstihu a podívejte se,
které převratné zprávy a objevy z oblasti vědy a techniky nás čekají
v letošním roce
1
Žárovky bez žáru
Ekologie zháší Edisonův objev
3
Poslední hovor?
Verdikt o škodlivosti mobilních telefonů
2
Od Země
dále
VÁCLAV TOMALA
F
O
T
O
:

S
h
u
t
t
e
r
s
t
o
c
k
,

N
A
S
A
,

w
w
w
.
d
r
j
u
d
y
w
o
o
d
.
c
o
m
,

w
w
w
.
l
o
c
k
h
e
e
d
m
a
r
t
i
n
.
c
o
m
,

w
w
w
.
w
i
k
i
.
l
a
p
t
o
p
.
o
r
g
,

w
w
w
.
b
m
w
.
c
o
m
,

w
w
w
.
y
a
l
e
.
e
d
u
Bakterie dodává chuť
Vědci zjistili, že přeměnu síry, která je součástí látek obsa-
žených v ovoci a zelenině, na aromatické sloučeniny thioly
provozují bakterie. Výrobu thiolů zajišťuje ústní bakterie
Fusobacterium nucleatum. Přidávání látek, z nichž fusobak-
terie dělají thiol, by mohli využít výrobci různých dobrot.
k
r
á
t
c
eee Život po smrti
Dcera známé krasobruslařky Jayne Solimanové se na-
rodila dva dny po smrti matky, která zemřela na ná-
sledky krvácení do mozku. Pomocí kortikosteroidů
lékaři udržovali srdeční funkce ženy a připravovali
plíce nemluvněte k samostatnému dýchání.
Po letech testování na bahnitých
polích se geneticky modifikova-
ná rýže odolná proti záplavám
dostane na zemědělské trhy
tropické Asie, následované Indo-
nésií, Indií a Bangladéšem, které
ji mají schválit letos. Kambodža,
Laos, Nepál, Thajsko, Filipíny
a Vietnam budou pravděpodob-
ně následovat. Rýže, zastupující
až 70 % denního příjmu kalorií
asijské populace, je stále více
ohrožována povodněmi, zvyšující
se hladinou moří a přírodními
katastrofami. Zatopená rýže pře-
žije bez slunce a vzduchu pouze
čtyři dny. Nové odolné varianty
vydrží osm až osmnáct dní.
Gen, díky němuž rostlina šetří
svou energii v případě úplného
ponoření do vody, byl izolován
z odolné indické rýže. Ta však
měla velmi nízkou úrodnost,
a tak ji vědci zkřížili s chutnou
odrůdou s velkými výnosy.
Na programu jsou také plo-
diny odolné proti suchu a slané
vodě. Mnoho pobřežních oblastí
má totiž problémy s nadbytkem
soli v půdě, která omezuje růst
rýže. Úspěch geneticky modifiko-
vaných plodin pomáhá bojovat
se stále rostoucí spotřebou
potravin, nepřízní klimatu
i škůdcům.
V dubnu odpálí NASA první
testovací raketu Ares 1, která
je navržena pro vynesení až
25 tun těžkého nákladu na
oběžnou dráhu. To jí umožní
dovézt až šest kosmonautů na
Mezinárodní vesmírnou stani-
ci nebo čtyři kosmonauty
na nižší oběžnou dráhu, kde
přesednou na jiný transport
směřující k Měsíci. Raketa je
dvoufázová: opakovaně pou-
žitelný stupeň na pevné palivo
a druhý stupeň na tekutý
kyslík a vodík. Pokud vše pů-
jde podle plánu i s Orionem,
plánovaným modulem pro
posádku, může Ares 1 začít
vozit posádky do vesmíru
kolem roku 2015.
5
Rýže do každého počasí
Geneticky modifikované plodiny pro hladový svět
4
Výtah na oběžnou dráhu
NASA testuje novou přepravní raketu
Nejstarší lidský mozek má 6 tisíc let
V jeskyni Areni-1 na jihovýchodě Arménie bylo nalezeno
mnoho věcí starých asi 5,9 až 6,2 tisíc let. Kromě před-
mětů denní potřeby se našly i tři lebky 12–14letých dívek.
V jedné z nich vědci objevili scvrklý, ale dobře zachovalý
mozek, na jehož povrchu se uchovaly cévy a krevní buňky.
Dobrý spánek chrání před rýmou
Výzkumníci z Carnegie Mellon University v Pensylvánii zjistili,
že dlouhý spánek až trojnásobně snižuje možnost vzniku rýmy.
Vzorek 153 lidí také ukázal, že příčinou nachlazení může být
i špatný spánek. Lidé, kteří spali méně než 92 % času stráve-
ného v posteli, byli mnohem náchylnější k nemoci.
VĚDA A TECHNIKA ROK OBJEVŮ A VYNÁLEZŮ
17

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009
LEDEN Rok hvězd
Unesco určilo letošní rok jako Meziná-
rodní rok astronomie s důrazem na 400.
výročí Galileova prvního použití teleskopu
pro astronomická pozorování.
ÚNOR Oprava Hubbleova
teleskopu
V rámci poslední údržby Hubbleova
teleskopu čeká kosmonauty pět výstupů
do vesmíru o délce šest a půl hodiny.
Po dokončení oprav by měl být teleskop
schopen dohlédnout ještě dále a podle
očekávání NASA bude úžasné obrázky
posílat ještě nejméně pět let.
JARO Urychlovač částic zno-
vu v akci
Po zotavení z elektrického selhání, jež
vedlo k úniku tekutého hélia a poško-
zení části systému v září 2008, začne
pokusné zařízení pro srážení částic opět
fungovat.
JARO Testovací let solárního
letounu
Solar Impulse, první letadlo poháněné
slunečním světlem, které vzlétne zcela
bez pomoci, projde sérií testovacích letů.
Jeho rychlost by měla být až 45 kilometrů
za hodinu a dostup 8,5 kilometru, jelikož
jeho kabina nebude pod tlakem.
LÉTO První jihokorejský let
do vesmíru
Jihokorejský systém KLVS-1 (Korea
Launch Vehicle System) ukončí závislost
země na jiných národech při cestách do
vesmíru.
ČERVENEC Lithium-polyme-
rové akumulátory v běž-
ných vozech
Hyundai uvede na trh svůj vůz pou-
žívající Li-Pol akumulátory. Model
Elantra LPI HEV produkuje
o 90 % méně emisí než
srovnatelná Elantra
s benzino-
vým mo-
torem.
PODZIM Další elektromobily
Subaru, Mitsubishi a Mini plánují uvést
na trh své vlastní „plug-in“ (dobíjené ze
zástrčky) hybridní elektromobily.
PROSINEC Klimatická konfe-
rence
Konference OSN na téma klimatických
změn, uspořádaná v dánské Kodani,
bude konečným setkáním, na kterém se
představitelé zúčastněných zemí pokusí
sestavit nový mezinárodní postup pro
řešení klimatických změn – Kodaňský
protokol – před tím, než jeho předchůd-
ce, Kjótský protokol, v roce 2012 vyprší.
KONEC ROKU Atlas lidských
genomů
Po uspořádání svého prvního lidské-
ho genomu v červenci minulého roku
plánuje kalifornská společnost Complete
Genomics zmapovat 1 000 lidských
genomů letos a dalších 20 000 během
roku 2010.
KONEC ROKU Počítače
pro Rwandu
Koncem roku bude ve Rwandě položeno
více než 2 200 kilometrů optických ka-
belů. Rwanda se tak stane po Jihoafric-
ké republice druhou zemí v subsaharské
Africe se silnou internetovou infrastruk-
turou. Vláda ve Rwandě také začátkem
roku nakoupí 50 000 XO laptopů vyro-
bených pro děti v rozvojových zemích
a chce mít všechny školy propojené již
v roce 2013.
Kalendář vědy a techniky
17 2/2009
y )
iných národech při cestách do
ENEC Lithium-polyme-
kumulátory v běž-
ozech
uvede na trh svůj vůz pou-
Pol akumulátory. Model
PI HEV produkuje
éně emisí než
ná Elantra
-
2
0
0
9
VĚDA A TECHNIKA ROK OBJEVŮ A VYNÁLEZŮ
18 2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
Dinosauři přiznali
barvu
Minulý rok objevili
vědci z Univerzity v Yale
organely (části buněk)
nazvané melanosomy
na 100 milion let starém
dinosauřím peru. Letos
prozkoumají jejich tvar
a koncentraci, aby určili
původní zbarvení okřídle-
ných dinosaurů.
Výzkum kmenových buněk
pokračuje
Několik vědeckých týmů přeprogramovalo za
pomoci genů přenášených viry dospělé kožní
buňky tak, aby se chovaly jako kmenové buňky
embryí. Tato metoda však může vyústit v rako-
vinové bujení. Cílem letošního výzkumu je tedy
nahradit viry bezpečnými chemikáliemi.
O krok blíže neviditelnosti
Minulý rok vědci demonstrovali první metama-
teriál působící ve spektru viditelného světla
– hybrid kovu a polovodiče. Otevřeli tak cestu
k praktické neviditelnosti. Prozatím by meta-
materiály působící v rádiovém spektru mohly
zlepšit příjem mobilních telefonů.
Zachycena záhadná černá díra
Astronomové letos prozkoumají nebe kvůli
důkazům o existenci vzácné černé díry střední
velikosti. Vědci zkusí zjistit, proč je středně
velkých děr tak málo, a pro jejich výzkum
zkombinují pozorování viditelného spektra
a rentgenových paprsků přicházejících z hvěz-
dokup.
Novinové titulky v roce 2009
Dvojče naší modré planety by na nás mohlo
čekat stovky světelných let
daleko. Popravdě řečeno, ti-
síce jejích dvojníků mohou
být skryty ve vzdáleném
vesmíru, obíhat svá vlastní
slunce a možná i mít svůj
vlastní život. Přestože tele-
skopy identifikovaly více než
300 planet mimo naši slu-
neční soustavu, většina z nich
je příliš nehostinná pro život.
Jedna výjimka mezi typickými
„horkými Jupitery“ je skalnatá,
Zemi podobná planeta objevená
v roce 2007, označená jako Gliese
581c. V dubnu tohoto roku by nový tele-
skop na oběžné dráze, pojmenovaný Kepler
(viz obrázek), měl začít své tříleté pátrání po
dalších planetách, jako je Gliese 581c.
Bohužel nám Kepler neřekne, zda se
vzdálené země hemží malými zelený-
mi mužíčky. Pravděpodobně ale na
oběžných drahách najde
velké množství Zemi
podobných planet
vhodných pro život.
Pak lze předpokládat,
že je ve vesmíru také velké
množství života a NASA
bezpochyby vyrazí za jeho
objevením.
Vítr při pobřeží, Hull, Massachusetts
Město s jedenácti tisíci obyvateli plánuje ukotvit čtyři 80 metrů
vysoké větrné turbíny více než dva kilometry od pobřeží. Společ-
ně se dvěma turbínami na pobřeží by celá soustava mohla vyrá-
bět 14 megawattů elektrické energie, což je dost pro zásobování
celé místní komunity.
Solární farmy, poušť Mojave, Kalifornie
Na podzim tohoto roku začne výstavba solární farmy o rozloze
13 km
2
. Plocha bude pokryta zrcadly sledujícími slunce a odrá-
žejícími jeho světlo na vrch centrální věže, kde se bude v bojleru
ohřívat voda až na 540 °C. Vzniklá pára pak bude pohánět tur-
bínu vyrábějící elektrickou energii. V roce 2011 by celé zařízení
mohlo dodat svých prvních 100 megawattů.
Síla vln, Pembrokeshire, Wales
Součástí
plánu Velké
Británie zís-
kávat v roce
2010 plných
10 % energie
z obnovitel-
ných zdrojů
je instalace
největší
příbojové
elektrárny
na světě –
Vlnového draka (Wave Dragon). Tři sta metrů dlouhé zařízení
chytá do nádrží vlny, které při návratu do moře roztáčejí turbíny
a generují sedm megawattů elektrické energie (viz obrázek).
Nic nepomůže motivovat inovativní myšlení tak dobře jako
sedmimístná suma dolarů na šeku. I proto stále více vládních
i soukromých společností nabízí peníze za pokrokové projekty
a technologie a mnoho schopných lidí zvedá hozenou rukavi-
ci. Kalifornská společnost Scaled Composites vyhrála v roce
2004 10 milionů dolarů v Ansari X Prize za své výlety na
hranice vesmíru v letadle SpaceShipOne. Tento počin nastar-
toval soukromé lety do vesmíru. Univerzita Carnegie Mellon
zvítězila ve dvoumilionové soutěži Darpa Urban Challenge
a přiblížila nás o krok blíže světu, kde se auta řídí sama.
Letos zřejmě budeme svědky vysokých odměn za objevy
v oblasti genetiky a technologií použitelných při konstrukci
vesmírného výtahu.
7
Hledá se nová Země
Nová hvězdárna na oběžné dráze
8
Poháněni sluncem,
větrem a mořem
Největší projekty zelené energie
+1
Myšlenka ceněná zlatem
Odměna za nápady, které zachrání svět
Pokud se pár šťastlivců letos ve správnou
chvíli podívá k obloze, naskytla by se jim
vskutku nevšední podívaná: Boeing 747
za letu párající balistickou střelu lase-
rovým dělem. Po dvanácti letech vývoje
a pěti miliardách dolarů investic se Agen-
tuře pro protiraketovou obranu podařilo
dotlačit svůj létající laser až na startovací
plochu. Letos se poprvé pokusí sestřelit
opravdovou raketu.
ABL (Airborne Laser – Létající laser)
používá chemické reakce k vytvoření
silného pulsu infračerveného světla. Když
senzory zachytí kouř z raketových motorů
střely, zaměří se naváděcí laser na nejcit-
livější místo (palivovou nádrž) a pak se
spustí hlavní paprsek, který střelu zničí.
Samotný sestřel rozhodně není
jednoduchou záležitostí. Vedoucí pro-
jektu Robert McMurry Jr. jej přirovnal
k pokusu hodit míč z letícího letadla do
400 kilometrů vzdáleného koše. Pokud
se však zázračný hod podaří a všechny
simulace se potvrdí, začne vývoj nového
menšího a výkonnějšího prototypu, který
by měl vzlétnout v roce 2013.
6
Létající laser startuje
Letadlo ničící balistické střely čeká první let
Účastník soutěže rychlých a úsporných
vozidel Automotive X Prize
VĚDA SPOR O VESMÍRNOU KATASTROFU
19

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009
V
ědci byli přesvědčeni, že
pro kosmickou srážku,
která měla před 12 900 lety
způsobit vyhynutí mnoha druhů
zvířeny a razantně zasáhnout do
počátků osídlení Nového světa, na-
shromáždili dost důkazů. Přesto se
jejich teorie, zveřejněná prestižním
vědeckým časopisem PNAS, setkala
s dávkou skepse. Nyní přináší špič-
kový vědecký časopis Science důkaz,
který by měl vyvrátit hlavní námitky
pochybovačů.
Máme důkaz!
Před 12 900 roky vládlo v Severní
Americe poměrně vlahé klima.
Kontinentem se potulovala stáda
mamutů a v jejich patách táhly tlu-
py lovců tzv. cloviské kultury. Idyla
skončila zcela náhle. Dopad zlom-
ků komety na mohutné ledovce,
jež zbyly na severu kontinentu po
předchozí době ledové, změnil Se-
verní Ameriku k nepoznání. Mamuti
vyhynuli a s nimi zmizela do té doby
neuvěřitelně úspěšná kultura clo-
viských lovců. Na tisíc let se vrátilo
klima, jaké předtím tento kontinent
zažil jen v ledových dobách. Vědci
označují ochlazení patrné i v Evropě
jako mladší dryas.
Dopadla na Severní Ameriku
kometa, nebo ne? Pád na několik
kilometrů silný ledovec sice vyvolal
masové tání ledu, ale nezanechal
po sobě obvyklý dopadový kráter.
Zlomky komety nezasáhly horniny
pod ledovcem. O to hůř se za-
stáncům „dopadové teorie“ kolize
dokazuje.
„Chceme důkaz o dopadu!“ vola-
li skeptici. „Tady je!“ říká nyní jeden
z hlavních autorů teorie Douglas
Kennett. Na šesti místech Severní
Ameriky našel se svými kolegy mik-
roskopické diamanty ve vrstvě staré
12 900 let. Ty jsou obecně pova-
žovány za neklamný důkaz srážky
Země s kosmickým tělesem. Stejné
mikroskopické diamanty byly naleze-
ny i v tříšti vzniklé pádem asteroidu,
jenž vyhubil dinosaury.

Potřebujeme další
Kennett a jeho tým našel nano-
diamanty, skryté v nitru větších
uhlíkatých částic, na celé řadě
vzájemně velmi vzdálených lokalit.
Na nedávném kongresu ale předsta-
vil data z mnohem širšího pátrání
a ta dokládají výskyt nanodiamantů
starých 12 900 roků dokonce až
v Evropě.
Reakce vědecké veřejnosti je i ten-
tokrát rozporuplná. „Může jít o sku-
tečně významný objev,“ připouští
například věhlasný německý geolog
Falko Langenhorst. „Ale momentál-
ně nemůžu jednoznačně říct, jestli
to tak je, nebo není. K tomu bych
potřeboval ještě další důkazy.“
Experti se liší i v názorech na to,
co Kennett vlastně našel. „Myslím, že
jsou na dobré stopě, našli nanodi-
amanty,“ tvrdí geolog Peter Buseck
z univerzity v Arizoně. „Možná
to jsou nanodiamanty a možná
nejsou,“ pochybuje Langenhorst.
„Jak jsem řekl, je třeba předložit další
důkazy.“ Podle některých odborníků
nelze ani nesporný nález nanodi-
amantů považovat za definitivní
důkaz kolize Země se zlomky komety.
Spor o kometu trvá
Nejnovější výzkumy Dominique
Schryversové z univerzity v belgic-
kých Antverpách dokazují, že se
uhlíkaté částice, velice podobné
„impaktovým nanodiamantům“,
nacházejí i v místech, kde evidentně
žádné kosmické těleso nedopadlo.
Například v povrchových půdách
dnešních lesů, luk a bažin. Schryver-
sová nacházela tyto nanočástice po
celé Evropě. „Nemáme nejmenší tu-
šení, odkud se tento materiál bere,“
přiznává. A tak je spor o zabijáckou
kometu z doby před 12 900 roky
stále nerozhodnut.
Vraha mamutů
usvědčily diamanty
Odvážná teorie skupiny vědců
vyvolala vášnivé spory: vyhubila
mamuty v Severní Americe srážka
s kometou?
JAROSLAV PETR,
BIOLOG
F
O
T
O
:

S
h
u
t
t
e
r
s
t
o
c
k
,

w
w
w
.
n
a
b
o
n
d
.
c
o
m
,

w
w
w
.
t
e
r
r
i
e
r
m
a
n
.
c
o
m

i
n
z
e
r
c
e
Diamanty, nalezené po srážce Země
s kosmickým tělesem, měří jen něko-
lik desítek nanometrů. Obvykle se
jim proto říká nanodiamanty. Mohou
vznikat různě. Některé pocházejí
z horniny asteroidů, jiné vznikají
působením vysokých tlaků a teplot
při vlastním dopadu cizího tělesa. Buď
se na ně promění částečky grafitu,
nebo kondenzují z uhlíku v parách
vzniklých explozí po nárazu. Vyskytují
se pouze ve vrstvách, jež se usadi-
ly těsně před nástupem ochlazení
v mladším dryasu.
Kde se vzaly nanodiamanty?
20
„Sluneční“ taxi ujelo 52 tisíc kilometrů
Na ekologickém summitu v polské Poznani představil uči-
tel a milovník cestování Louis Palmer zajímavé vozidlo na
sluneční energii. Se svým „taxíkem“ navštívil 38 zemí a ujel
52 tisíc kilometrů. Dalším plánem ekologicky smýšlejícího
Švýcara je cesta kolem světa za 80 dní.
k
r
á
t
c
e „„„
NN
tt
ss
55
ŠŠ
ee Nakažlivé štěstí
Harvardští profesoři zdravotní sociologie přišli na to,
že štěstí je uvnitř sociálních sítí nakažlivé stejně jako
infekce. Vědci zjistili, že každý pozitivní sociální kon-
takt zvyšuje pocit štěstí o celých 15 %.
2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
VĚDA ČLOVĚK V MEZNÍCH SITUACÍCH
S
rozvojem letectví, kosmických
letů a v poslední době i díky
vzrůstu obliby extrémních sportů
se objevila možnost ať již chtěného či
nechtěného pobytu lidí v prostorách
s téměř nulovou atmosférou, nebo
naopak v místech s vyšším tlakem
a v prostředích se změněným složením
atmosféry. Proto se tato oblast stala
mimo jiné předmětem výzkumu různých
vědeckých týmů.
Smrtící svět bez tlaku
Žádný známý organismus nemůže trvale
žít a rozvíjet se v prostředí vakua kosmic-
kého prostoru. Jsou sice známy případy
jednoduchých biologických ústrojí, která
v kosmickém prostoru přežila relativně
dlouhý čas, ale pro složitější organismy
je již krátkodobý pobyt ve vakuu nevrat-
ně smrtelný.
Rychlé snížení tlaku působí několika
způsoby. Jednak mechanicky dochází ke
změnám objemu plynů a jejich rozpíná-
ní a následnému protržení příslušných
orgánů, pokud nemůže plyn dostateč-
ně rychle uniknout. Rovněž se snižuje
rozpustnost plynů v kapalinách, což
způsobí vytvoření plynových bublinek
v místech, kde je to pro organismus
devastující až smrtelné (mozek, krevní
řečiště). Další snižování tlaku snižuje
i bod varu kapalin a jejich rychlé vypa-
řování, respektive sublimaci pevných
látek. Spolu s odpařováním pak může
docházet k rychlé ztrátě teploty.
Než dojde k odpaření kapalin, mohou
nižší organismy v podtlaku po určitou
omezenou dobu žít. Bakterie tak při
tlaku 3 100 Pa (cca 3 % běžné atmosféry)
mohou žít déle než pět hodin. Žáby ovšem
umírají už po přibližně šesti a savci po
dvou minutách. Jsou ale známy pokusy, při
kterých vyklíčily a rostly rostliny i při tlaku
1 000 Pa (cca 1 % běžného tlaku). Přežití
jednobuněčných organismů ve vakuu je
možné i poměrně dlouhou dobu, ovšem
nikoliv v aktivním stavu, ale spíše v jakémsi
Na pobyt v místech s velmi nízkým nebo naopak
vysokým tlakem není člověk přizpůsoben. Tělo
v těchto podmínkách reaguje způsobem, který
může pro každého odvážlivce znamenat smrt
nebo přinejmenším trvalé následky
PAVEL KOLÁŘ
V roce 2005 sestoupil Francouz Pascal
Bernabé do hloubky 330 metrů. „Po
cestě“ měl rozmístěno 20 lahví a dalších 7
s různými směsmi si dopravoval sám. Sestup
se neobešel bez dramatické situace, kdy
implodovala lampa a poškodila mu ušní
bubínek
Než dojde k odpaření kapalin, mohou
nižší organismy v podtlaku po určitou
omezenou dobu žít. Bakterie tak při
tlaku 3 100 Pa (cca 3 % běžné atmosféry)
mohou žít déle než pět hodin. Žáby ovšem
j ibli i i
Člověk na pokraji
možností
21
k
r
á
t
c
e
V náruči Poseidona
Scott Napper ze státu Oregon přišel o svou nastávající ne-
věstu Leafil Alforquovou, když ji žádal o ruku. S mladou
Filipínkou se Američan seznámil přes internet. Při obřadu
u Skály sňatků se zvedla metrová vlna oceánu a přes veš-
keré úsilí se dívku nepodařilo zachránit.
Oříšková směs zlepšuje metabolismus
Skupina dietologů ze španělské Universitat Rovira i Virgili
prokázala, že kombinace oříšků, ovoce, zeleniny a ryb po-
máhá při hubnutí. Také se ukázalo, že tzv. středomořská
dieta obohacená o 30 g oříškové směsi (lískový a vlašský
ořech, kešu) dokáže normalizovat metabolismus.

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009
VĚDA ČLOVĚK V MEZNÍCH SITUACÍCH
zakonzervování, kdy změna podmínek
v příznivější způsobí jejich revitalizaci.
Jak zabíjí dekomprese
Chorobné projevy, které jsou způsobeny
mechanickými změnami tlaku plynu,
se nazývají dysbarismus a poranění
takto způsobené je označováno jako
barotrauma. K obojímu může dojít
při prasknutí kabiny letadla ve velkých
výškách. Jak v takové situaci reaguje
lidské tělo? V počátku po dekompresi
prudce stoupne nitrohrudní tlak (proti
okolí) a dojde k efektu dlouhého výde-
chu. V tomto okamžiku se doporučuje
neklást unikajícímu vzduchu odpor. Je-li
totiž přetlak příliš velký, nebo dojde-li ke
ztížení úniku plynů z plic třeba polknu-
tím nebo zakašláním, může nastat jejich
roztržení. Souběžně se začnou rozpínat
plyny uzavřené ve střevních dutinách.
Podle svědků podobných havárií se dá
tento pocit přirovnat k ráně prknem
do břicha. Poté nastává kolaps. Tep se
zpomalí, bývá slabý a nitkovitý, na čele
vystoupí studený pot, kůže zbledne a po-
stižený ztratí vědomí. Od výšky 15 000
metrů je kyslíku ve vzduchu již tak málo,
že se při dýchání směr jeho proudění
obrátí a kyslík z těla uniká. Ke ztrátě
vědomí dojde cca do 15 vteřin. Výška
patnácti kilometrů se z tohoto důvodu
označuje jako fyziologická nula.
Když po dlouhém výdechu zadržíte
dech, můžete prodloužit dobu před
ztrátou vědomí až na cca půl minuty,
přičemž trénovaní jedinci mají samozřej-
mě větší šance. V případě dopravního
letadla ovšem dojde při dekompresi
kabiny k automatické aktivaci kyslí-
kových masek. Vzhledem k poměrně
rychle hrozící ztrátě vědomí se doporu-
čuje nasadit masku nejprve sobě a až
následně pomáhat okolí včetně dětí.
Dýchání ve velkých výškách a při velmi
sníženém tlaku je možné a účinné, ale
jen dočasně a jen tehdy, podává-li se
kyslík pod vyšším tlakem, než je v okolí.
Přetlakové dýchání však zatěžuje plicní
ventilaci a krevní oběh a nesmí stlačit
plicní kapiláry natolik, aby jimi nemohla
proudit krev. Navíc nejde jen o dýchání
nosem a ústy – nízký tlak působí i na
periferní kůži, kde dojde k zástavě krev-
ního oběhu a vytvoří se rozsáhlé otoky.
Postižený cítí brnění a pocit tlaku v kon-
četinách. Nakonec, je-li tato expozice
bez ochrany delší, dojde k celkovému
selhání krevního oběhu. To se objeví
náhle, je provázeno závratí, tmou před
očima a ztrátou vědomí. Delší existence
v nízkotlakém prostředí je možná pouze
za použití speciálního tlakového oděvu,
v němž je možné přežít a dokonce efek-
tivně pracovat poměrně dlouhý čas.
Do hor pomalu, nebo rychle
S nízkým tlakem a nedostatkem kyslíku
se ale nesetkáme jenom v letadlech. Už
první horolezci znali příznaky nedostatku
kyslíku a popisovali tyto stavy jako „hor-
skou mořskou nemoc“, později se ustálilo
označení „akutní horská nemoc“ – AHN.
Dlouho nebylo jasné, co je její hlavní
příčinou, protože se v různých horách
projevovala v různých výškách. Parciální
tlak kyslíku je totiž hlavní, ale ne jedinou
příčinou horské nemoci. Záleží také na
fyzické kondici každého jedince, která
ovlivňuje výkonnost transportního sys-
tému kyslíku z plic do svalů. Že hlavním
faktorem způsobujícím AHN je skutečně
nedostatečný parciální tlak kyslíku, pro-
kázal s konečnou platností až francouz-
ský fyziolog Paul Bert. Dodání kyslíku
z tlakových bomb může akutní projevy
odstranit, ale postižený se musí urychleně
vrátit do oblasti s vyšším tlakem.
Horolezci dobře vědí, že po několika
týdnech pobytu ve vyšších nadmořských
výškách se organismus dokáže přizpůso-
bit. Doba v týdnech potřebná na úplnou
aklimatizaci se vypočítává přibližně
jako počet kilometrů nadmořské výšky
násobený dvěma. Takové přizpůsobení
je ale účinné pouze do výšek přibližně na
úrovni stálých osad asi 5 000 m n. m.
Aklimatizace ve vyšších výškách je kontra-
produktivní, protože dochází k vyčerpání
převyšujícímu příznivý efekt. Objev této
skutečnosti vedl k přehodnocení strate-
Bakterie mohou při podtlaku odpovídajícím
cca 3 % běžné atmosféry přežít i déle než pět
hodin. Člověk umírá po dvou minutách
do 1 000 m n. m.
v této výšce je vliv zanedbatelný
Vliv nadmořské výšky
na organismus
2 000 m n. m.
stálý vliv nízkého tlaku je patrný při námaze,
není potřeba žádná aklimatizace
3 000 m n. m.
vliv nízkého tlaku je již patrný; akutní
horská nemoc (AHN) se projevuje
vzácně, aklimatizace trvá 2–3 dny
4 000 m n. m.
AHN je již častější s příznaky bolestí
hlavy, těžkého dýchání a tlaku na prsou;
aklimatizace trvá 3–6 dní
5 000 m n. m.
vliv nízkého tlaku je patrný i při odpo-
činku. Zvyšuje se riziko dehydratace
a tím i AHN (otok plic nebo otok mozku);
Aklimatizace trvá 2–3 týdny
7 500 m n. m.
tato hranice se nazývá zónou smrti, aklimatizace již není
možná, tělo nedokáže regenerovat, délka pobytu max.
2–3 dny; v této výšce je stálý život pro lidi nemožný
8 000 m n. m.
v této výšce je již jen třetinový tlak a čtvrtina kyslíku,
délka pobytu max. 12–20 hodin
Hlavním fyziologickým problémem při pobytu ve vyš-
ších nadmořských výškách je snížení parciálního tlaku
kyslíku ve vdechovaném vzduchu. Dýchání se prohlou-
bí a stává se obtížným. Dochází ke ztrátě orientace,
zúžení zorného pole, závratím a ztrátě rovnováhy, ma-
látnosti a neschopnosti koncentrace. Nastupuje bolest
hlavy, přidává se ztráta paměti, úzkost, podrážděnost,
noční nespavost, hluchota. Postižený se nemůže bez
pomoci pohybovat a nakonec ztrácí vědomí, dostane
křeče a prudce se sníží tepová frekvence. Tep je
nepravidelný, časté jsou bolesti na hrudi. Průvodním
znakem bývají trávicí potíže, bolesti žaludku, nevolnost,
zvracení, průjmy, zácpy, otok plic a mozku.
Reakce každého člověka na nadmořskou výšku
je ovšem naprosto individuální. Někdo se nedokáže
aklimatizovat ani po mnohých týdnech, jiný nepotře-
buje prakticky ani den. Jsou známy případy, například
z doby příchodu čínské armády do Tibetu, kdy někteří
jedinci jinak trvale žijící v nížině vykonávali bez aklimati-
zace tvrdou fyzickou práci ve výškách nad 5 000 m.
Akutní horská nemoc – AHN
22 2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
VÍTE ŽE?
Současné hloubkové
rekordy
250 m – Alexej Molča-
nov, 10. 5. 2008, volné
potápění s ploutvemi
330 m – Pascal Ber-
nabé 5. 6. 2005, ponor
s přetlakovými lahvemi
701 m – Theo Mavros-
tomos, 1992; simulace
ponoru v tlakové
komoře
F
O
T
O
:

S
h
u
t
t
e
r
s
t
o
c
k
,

l
e
o
n
c
.
f
r
e
e
.
f
r
,

W
i
k
i
p
e
d
i
e
,

w
w
w
.
n
a
t
i
o
n
a
l
m
u
s
e
u
m
.
a
f
.
m
i
,

g
r
i
n
.
h
q
.
n
a
s
a
.
g
o
v
,

w
w
w
.
s
c
u
b
a
r
e
c
o
r
d
s
.
c
o
m
gie výstupů na horské vrcholy a umožnil
tak jejich návštěvu i mnohem hůře dispo-
novaným jedincům. Aklimatizace ovšem
není u většiny lidí trvalá a po delším po-
bytu organismus trpí vyčerpáním rezerv.
Nakonec může dojít ke chronické horské
nemoci, tzv. Mongeho chorobě.
Nebezpečně moc kyslíku
Směs plynů v atmosféře je pro člověka
ideální, protože je jí naše tělo dokonale
přizpůsobeno. Pokud je však třeba zajis-
tit dýchání v prostředí kosmických lodí
nebo ponorek, je tato směs z různých
důvodů nevhodná. Již v minulém století
přišli technici na nápad používat k dý-
chání čistý kyslík. Za normálního tlaku
lidé vdechují v atmosféře 60% obsah
kyslíku. Byly činěny pokusy s dýcháním
čistého kyslíku a dospělí jedinci bez
problémů snášeli pět dní v kyslíkové at-
mosféře bez jakýchkoliv následků. Přesto
se za bezpečnou považuje hranice ma-
ximálně dvou dnů. U většiny pokusných
osob se po cca šesti hodinách objevují
subjektivně nepříjemné pocity sucha
v ústech a píchání za hrudní kostí. Čistý
kyslík prokazatelně poškozuje výstelku
kapilár a buňky hlenového povrchu dý-
chacích cest. Trvá-li inhalace čistého O
2

déle než 24 hodin, objeví se další toxické
příznaky v oblasti srdečně cévního systé-
mu. Novorozenci jsou na zvýšený obsah
kyslíku v atmosféře ještě citlivější.
Kromě fyziologicky nepříznivých účin-
ků je čistá kyslíková atmosféra i nesmír-
ně nebezpečná svou vysokou reaktivitou.
Hoří v ní bez problémů i látky za nor-
málních okolností téměř nehořlavé. Tato
vlastnost se stala osudná posádce Apol-
la 1, když při nácviku v roce 1967 došlo
k požáru v kabině a všichni uhořeli.
Euforie, která zabíjí
Z výše uvedených důvodů je kyslík nutné
míchat s nějakým jiným, fyziologicky
inertním plynem. Standardně se nabízí
použití klasické kyslíko-dusíkové atmo-
sféry. Dusík má ale jednu nepříjemnou
vlastnost – poměrně dobře se rozpouští
v krvi. Za normálního tlaku (0,1 MPa)
je v tkáních těla muže střední postavy
rozpuštěn přibližně litr dusíku a malé
množství jiných plynů. Při pobytu v pře-
tlaku se ale množství rozpuštěného plynu
zvětšuje (Henryho zákon). Při prudké
dekompresi se zase může rozpuštěný plyn
uvolnit přímo v tkáních v podobě bublin.
Tyto bubliny jsou hlavním patogenetic-
kým faktorem vzniku a rozvoje dekom-
presní nemoci (decompression sickness –
DCS) dříve známé jako kesonová nemoc
u potápěčů nebo desaturační aeropatie
u letců. Obojí může způsobit smrt nebo
ochrnutí s trvalými následky.
Druhá nepříjemná vlastnost dusíku
trápí více potápěče. Je známá pod po-
jmem dusíková narkóza. Řada potápěčů
pracujících v hloubce 50 m popisovala
zvláštní stavy ospalosti, zhoršení úsud-
ku, chuťové, čichové a sluchové přeludy,
někdy provázené brněním prstů, rtů
i špičky jazyka, a zvláštní pocit euforie.
Traduje se, že každých 12 m hloubky má
na potápěče stejný vliv jako jedna sklen-
ka Martini na lačný žaludek, tzv. „zákon
Martini“. (Za úvahu stojí myšlenka, zda
parciální tlak dusíku v zemské atmosféře
odpovídající podle této definice první
sklence Martini není důvodem, že je pro
nás život vůbec snesitelný.) Dělníci v ke-
sonech nebo pokusné osoby si v přetla-
kových nádobách zpívali a smáli se často
bezdůvodně jakékoliv maličkosti. Až na
výjimky byl tento stav všem příjemný.
Je přitom zajímavé, že čichové
a chuťové přeludy mají pouze potápěči
a nikoliv pokusné osoby v přetlakových
nádobách. Se zvyšujícím se tlakem eufo-
rický pocit roste, až nakonec dojde k ha-
lucinacím a následně ke ztrátě vědomí.
Jacques Y. Cousteau tyto stavy popisuje
ve své knize Svět ticha. Jeho přítel si při
dosažení hloubky 120 m v návalu euforie
strhl z obličeje dýchací přístroj a utonul.
Za ještě relativně bezpečný se považuje
tlak odpovídající hloubce max. 60–75 m.
Ideál se pořád hledá
Podobné vlastnosti jako dusík mají i jiné
inertní plyny, jejichž narkotický účinek
je přímo úměrný molekulové váze. Za
zmínku stojí zjištění, že dýchací směs
kyslíku s xenonem způsobuje narkózu
u lidí již za obyčejného tlaku. Naopak
směs kyslíku s heliem (He) má 5× menší
narkotický účinek než dusík.
Při hledání optimální dýchací směsi
se musí brát v úvahu i viskozita silně
stlačených plynů, kdy jejich dýchání
může být velmi namáhavé. V současnosti
se pro běžné potápění používá směs
dusíku a kyslíku se zvýšeným obsahem
O
2
. Umožňuje sice potápění jen do
menších hloubek než při potápění s běž-
ným vzduchem, ale zato omezuje riziko
dekompresní nemoci. Dále se používají
VĚDA ČLOVĚK V MEZNÍCH SITUACÍCH
Pod vlivem „dusíkové narkózy“ mají potápěči euforické
stavy . Přítel J. Y. Cousteaua si v takovém stavu strhl
z obličeje dýchací přístroj a utonul
Za normálního tlaku (0,1 MPa)
je v tkáních těla muže střední
postavy rozpuštěn přibližně
jeden litr dusíku a malé množ-
ství jiných plynů. Za přetlaku
se množství rozpuštěného
plynu zvětšuje a při prudké
dekompresi, která nastane
například při rychlém vynoření
potápěče, se rozpuštěný plyn
může uvolnit v podobě bublin
přímo v tkáních. Tyto bubliny
pak mechanicky poškozují
tkáně tím, že je stlačují
a trhají. Dále pak mohou
stlačovat drobné cévy a nervy,
nebo uvnitř fixních struk-
tur, jakými jsou třeba kosti,
omezovat průtok krve. Mohou
také zapříčinit srážení krve nebo v žilách způsobit plynovou embolii plic
či jater. Starším názvem dekompresní nemoci je kesonová nemoc.
Jak funguje dekompresní nemoc
Podobnému prostředí jako horolezci jsou vystaveni vyznavači
balónového létání. Při jednom z prvních pokusů o výškový
rekord došlo k tehdy nečekané tragédii. V roce 1875 vy-
stoupal Gaston Tissandier v balónu Zenith spolu se dvěma
druhy do výše 8 600 m. Dva vzduchoplavci se udusili
a sám Tissandier sice přežil, ale natrvalo ohluchl. Na
vzduchoplavbu nezanevřel a v roce 1883 sestrojil s bratrem
Albertem první balón s elektricky poháněnou vrtulí, s nímž
se jim podařilo plout i proti větru. Pozdější pokusy o výškové
rekordy se již prováděly ve speciálních tlakových kabinách
s dostatečnou zásobou kyslíku.
1804 – francouzští vědci J. L. Gay-Lusac a J. B. Biot dosahují výšky 7 376 m
1875 – G. Tissandier 8 600 m
1932 – švýcarský profesor A. Piccard se svým asistentem M. Cosynsem dosáhli výšky
16 201 m
1960 – Joe Kittinger vystoupal do výšky 31 332 m a uskutečnil odtud svůj druhý a zatím
nejdelší stratosférický seskok (viz Skoky z nebes)
1961 – Američané M. D. Ross a W. A. Prahther dosahují výšky 34 668 m
1966 – dosud platný výškový rekord drží Nick Piantanida (USA), který dokonce vystoupal
do výše 37 750 m. Bohužel svůj rekord zaplatil při přistání životem.
Nebezpečné výšky v balonu
Při rekordním výškovém pokusu v roce 1875 Gaston Tissandier trvale ohluchl.
Jeho druhové Joseph Croce-Spinelli a Théodore Sivel let nepřežili

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009
různé směsi kyslíku s heliem
nebo neonem. Potápěči testují
a používají různé kombinace
dýchacích plynů i pro různé
hloubky, aby dokázali zkrátit na
co nejmenší dobu čas potřebný
k dekompresi. Doposud se ale
hledá ta „nejoptimálnější“ vari-
anta a nové objevy v této oblasti
nejsou vyloučeny.
Rekordy a nutnost přežití
Mezi různými směsmi kyslíku
s dalšími plyny se testuje i dý-
chací směs s vodíkem, která je
však použitelná pouze pro větší
hloubky a musí být při ponoru
kombinována s jinými směs-
mi. Právě vodíkový „koktejl“
byl použit při experimentech
simulovaného sestupu, které
se uskutečnily v rámci projektu
HYDRA 10 (COMEX Francie)
v roce 1992. V průběhu experi-
mentu přešel jeden z potápěčů
Theo Mavrostomos do menší
komory a sestoupil na cílovou
hloubku 701 m. Drží tak rekord
absolutně nejhlubšího sestupu,
i když se jednalo pouze o simu-
laci ponoru v tlakové komoře.
Následoval výstup (dekomprese)
v trvání 559 h (přibližně 23 dní).
V nouzových situacích akut-
ního ohrožení života, jakým je
konkrétně ztroskotání ponorky,
může člověk i bez jakýchkoliv po-
můcek překonat všechny nástra-
hy hlubin. Paradoxně se ukázalo,
že statisticky vzato použití po-
můcek naopak snižuje pravděpo-
dobnost přežití. V tréninkových
střediscích amerického námoř-
nictva se běžně cvičí opuštění
ponorky z hloubky 30–90 m.
Jediný povel je „vydechuj a plav“.
Při průměrné rychlosti stoupání
0,5–1,5 m/s dosáhne člověk
hladiny do 60 vteřin. Jediné pra-
vidlo je neustále vydechovat, aby
rozpínající se plyn v plicích nepo-
škodil organismus námořníka.
Dekompresní nemoc v tomto
případě nehrozí, protože pobyt
ve vysokém tlaku před opuště-
ním ponorky je velmi krátký.
Současní vyznavači sportu
freediving – volného potápění
bez přístrojů – se celkem běžně
vlastními silami dokážou ponořit
a znovu vyplavat do hloubek oko-
lo 90–100 m. Nejhlubší sestup ve
volném potápění na „jeden ná-
dech“ bez podpůrných přístrojů
uskutečnil freediver Alexej Molča-
nov, který takto 10. května 2008
dosáhl hloubky úctyhodných
250 metrů. I na tomto příkladu
je vidět, jak se člověk přes veškeré
nástrahy a záludnosti dostává
stále dál i v prostředí, které je mu
vyloženě nebezpečné.
1/3

i
n
z
e
r
c
e
Joe Kittinger se jako zkušební pilot letecké základny Holloman v Almo-
gordu (Nové Mexiko) účastnil projektu Manhigh, při němž v přetlakové
gondole balónu dosáhl 2. června 1957 výšky 29 000 m. Gondola se pak
stala přímým předchůdcem kosmické lodi Mercury.
Dne 16. srpna 1960 Kittinger nastoupil do speciálně upraveného balónu
Excelsior III plněného heliem. Po půldruhé hodině vystoupal do výšky
31 332 metrů a uskutečnil odtud svůj druhý a zatím nejdelší stratosfé-
rický seskok, který byl kdy učiněn. Již několik týdnů před seskokem pod-
stoupil speciální dietu, která měla za úkol minimalizovat případné množství
plynů v jeho střevech a tělních dutinách. Seskok z výšky, kde se pohybují
pouze speciální letouny a kde teplota klesá na -72 °C, trval 13 minut
a 45 sekund. Samotný volný pád trval 4 minuty a 36 sekund. Kittinger při
něm dosáhl rychlosti 988 km/h, a byl tedy prvním člověkem, který překonal
rychlost zvuku bez jakéhokoliv motoru. Vinou netěsnosti rukavice mu cestou
dolů omrzla ruka, ale celý experiment přežil bez dalších problémů.
V současnosti se tento relativně starý rekord snaží překonat Francouz
Michel Fourniere (64 let). Jeho zkušenosti s více jak 8 500 seskoky
(z toho 100 seskoků provedl z velmi vysokých výšek) mu dávají velké
šance na úspěch. Pokud vše bude probíhat podle plánu, má Michel Four-
nier překonat hned 4 světové rekordy: v délce seskoku, v dosažené
výšce pomocí balónu, v délce volného pádu a v dosažené rychlosti
volného pádu. Během seskoku by měl dosáhnout rychlosti 1 600 km/h
(tj. 1,5 násobku rychlosti zvuku v dané výšce) a překonat tak zvukovou
bariéru. Tato snaha o rekord není samoúčelná, ale má ukázat případné
další nové cesty k záchraně astronautů.
Skoky z nebes
Ohořelý interiér Apolla 1,
kde ve velmi vznětlivé čistě
kyslíkové atmosféře uhořeli
astronauti Virgil I. Grissom, Edward
H. White a Roger B. Chaffee. Tlak
kyslíku byl sice snížen natolik,
aby odpovídal výšce 4 500 m,
při kterém je vdechování kyslíku
relativně neškodné, ale oxidační
vlastnosti bohužel zůstaly
Joe Kittinger při
svém rekordním
stratosférickém seskoku
v roce 1960
24 2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
VĚDA ČLOVĚK V MEZNÍCH SITUACÍCH
Při pádu z velkých výšek je velmi důležité zachovat klid.
Uvolnění mimo jiné způsobí, že síla dopadu je méně
přenesena na vnitřní orgány
Z
řejmě nejznámější citát generála
Arthura McAuliffa zní: „Jestliže se
vám nepovede první pokus, pak
seskoky s padákem rozhodně nejsou pro
vás.“ I když věta pouze jinak vyjadřuje to,
o čem vypovídají statistiky, přesto je mož-
né přežít skok nejen například z deseti či
dvaceti metrů, ale rovněž volný pád z výš-
ky několika kilometrů. Na světě žijí stovky
a možná tisíce lidí, kteří jsou doslova
žijícím důkazem této pravdy. Pomiňme
tedy nepravděpodobnost, s jakou dále
popisované výchozí okolnosti mohou
nastat, a soustřeďme se na to, že takovou
situaci opravdu lze přežít a velmi výrazně
napomoci štěstí, které zde samozřejmě
hraje obrovskou roli. Takže – jste bez pa-
dáku, nebo máte na zádech padák, který
není funkční, a řítíte se k zemi rychlostí
kolem 200 km/h. Co uděláte, abyste
maximalizovali šanci na přežití?
PŘEŽÍT VOLNÝ PÁD
Zpomalte a vybírejte
Jestliže skočíte z výšky dvanácti kilometrů
a budete se směrem k zemi pohybovat
volným pádem, vaše rychlost se asi po 14
vteřinách ustálí na cca 200 km/h. Během
této doby urazíte vertikálně asi 550 metrů,
což mimo jiné znamená, že je vlastně
jedno, zda spadnete z výšky pěti set metrů,
nebo několika kilometrů. Vaše rychlost
při dopadu bude v obou případech
stejná. Pád z výšky několika kilometrů je
tedy oproti pádům z výšek stametrových
vlastně výhodný, protože
máte dost času, abyste
se na dopad připravili.
Především musíte
rychlost pádu zpo-
malit tím, že maxi-
malizujete odpor
vzduchu, jenž vaše
tělo při vertikálním
pohybu překonává.
Ideální je zaujmout
držení těla, které
používají parašutis-
té (viz fotografie),
a k tomu rozepnout
třeba bundu, abyste
odpor vzduchu ještě zvýšili. Jakmile
stabilizujete svoji pozici, vyhlédněte si
nejvhodnější místo dopadu, které je při
pádu z opravdu velkých výšek zásadním
faktorem přežití. Nejméně vhodné jsou
betonové plochy a jiné nepoddajné ma-
teriály, nebo velmi nerovná místa, kde se
špatně rozloží dopadová síla. Nejlepším
povrchem pro dopad je hluboký sníh,
čerstvě zorané pole, mokřina, hluboká
voda nebo hustá vegetace (kde ovšem
číhá nebezpečí v podobě špičatých,
nahoru namířených větví). Ideálním mís-
tem pro dopad jsou příkré svahy, které
se postupně zvolňují, takže váš vertikální
pohyb se nezastaví náhle. Pokud se
nacházíte nad hustě obydlenou oblastí,
bude se ideální místo dopadu vybírat jen
velmi těžko. Skleněné a plechem kryté
střechy, plátěné markýzy a auta mají
ovšem přednost před ulicemi a rovnými
betonovými střechami.
Kontrolovaný uvolněný pád
Aby vám výběr vhodného místa byl co
platný, musíte se k němu samozřejmě do-
stat. Než dopadnete, můžete horizontálně
urazit až tři kilometry. Pohybu dopředu
docílíte tak, že z pozice zachycené na
fotografii přitáhnete ruce blíž k ramenům
a natáhnete nohy. Dozadu se budete
pohybovat, když naopak ruce natáhnete
víc dopředu a co nejvíc ohnete nohy v ko-
lenou, jako byste se chtěli patami zezadu
dotknout hlavy. Otáčení ze stabilizované
pozice docílíte natočením horní polovi-
ny těla pravým (otáčení doprava) nebo
levým (otáčení doleva) ramenem dolů.
Uvolněte se, prosím – především
v bezprostředních okamžicích před
dopadem! Tahle rada se rozhodně snad-
něji vysloví než provádí. Výzkumy pádů
z velkých výšek každopádně prokázaly, že
osoby, jež byly při pádu relativně v klidu,
utrpěly v průměru méně rozsáhlá zranění
než ti, kdo se nacházeli ve stavu vrcholné
paniky a napětí. Obdobně lidé, kteří
chtějí dobrovolně skoncovat se životem
nebo jsou při pádu pod vlivem narkotik,
mají podle průzkumů větší šanci přežít,
přičemž důvodem je zřejmě právě větší
uvolnění. Jestliže jsou totiž vaše svaly
v napětí, síla dopadu bude bezprostřed-
něji přenesena na vnitřní orgány.
Jak ale na to? Jednou z možností,
jak zůstat relativně v klidu, je soustředit
se na výše uvedené úkony a cíl, kterého
chcete dosáhnout. Vaše myšlenky se tak
alespoň částečně odvedou od bezpro-
středního ohrožení života.
Pozor na odrazy
Nejdůležitější pokyn pro samotný kontakt
se zemí je totožný s tím, co vám napovídá
instinkt – dopadněte nohama napřed. Jde
sice o relativně malou plochu, ale vaše
chodidla a nohy tak absorbují největší
část kolizní síly. Držte nohy a chodidla
pevně u sebe, aby se dotkly země ve stejný
okamžik, a dopadejte na špičky. Zároveň
mějte pokrčená kolena. Spodní část vaše-
ho těla tak absorbuje náraz nejefektivněji.
Tato pozice může podle prováděných
výzkumů snížit intenzitu dopadové síly až
Základní pozice,
kterou musíte
při volném pádu
zaujmout, abyste
maximalizovali
odpor vzduchu
a minimalizovali
rychlost pádu
Jak přežít katastrofu
Volný pád z velké výšky, ztroskotání letadla,
autonehoda. V těchto extrémních situacích rozhoduje
o vašem přežití nejen štěstí, ale ve velké míře také
duchapřítomnost, rychlé reakce a předvídavost
MAREK TELIČKA
F
O
T
O
:

S
h
u
t
t
e
r
s
t
o
c
k
,

w
w
w
.
s
k
y
s
t
h
e
l
i
m
i
t
.
n
e
t
,

w
w
w
.
p
o
p
u
l
a
r
m
e
c
h
a
n
i
c
s
.
c
o
m
Snažte se převést část kolizní síly ve
valivý pohyb. V okamžiku dopa-
du se rukama chyťte zadní části
stehen a skloňte hlavu na prsa. Je
ovšem velmi pravděpodobné, že se
po dopadu opět odrazíte směrem
vzhůru. V tom okamžiku se v prvé
řadě snažte znovu přistát na nohy
a chraňte si před zraněním hlavu.
Jsou známy případy, kdy lidé přežili
první kontakt se zemí, ale smrtelné
zranění utrpěli při druhém dopadu.
Kryjte si hlavu tak, že sepnete
ruce v týlu, aby vám lokty trčely
před obličej. Je samozřejmé, že se
budete pohybovat mnohonásobně
vyšší rychlostí než při zdařeném
seskoku padákem a možnosti
ovládání vlastního těla budou
nesmírně omezené. Klíčové je snažit
se kontrolovat své pohyby, být si
vědom okolí a i po zpětném odrazu
se snažit dopadnout zpět na nohy,
bok nebo alespoň záda. Fatální je
samozřejmě dopad hlavou napřed.
Není vyloučené, že díky hroma-
dě adrenalinu ve vašich žilách se
v prvních okamžicích po dopadu
nebudete ani cítit zraněni. Jestliže je
to jen trochu možné, snažte se co
nejrychleji sehnat první pomoc.
PO VLASTNÍCH ZE
ZTROSKOTANÉHO
LETADLA
Než se něco stane
Navzdory hrozivým záběrům ha-
varovaných letadel, které lze občas
vidět v rámci televizního zpravo-
dajství, je potřeba říct, že letecká
doprava je velmi bezpečný způsob
cestování. Letecké společnosti
každý rok přepraví kolem dvou a půl
miliardy lidí a pravděpodobnost,
že jako pasažér zemřete při pádu
letadla, je jedna ku devíti mili-
onům! Pokud se přesto stanete
účastníkem letecké nehody, mějte
na paměti, že při 95 % těchto
případů přinejmenším někdo
přežije. V rámci 568 leteckých
nehod (jsou zde
započítány i drob-
né kolize), které
se odehrály mezi
roky 1980–2000
v USA, se zachrá-
nilo dokonce více
než 90 % všech
účastníků. Mnohé záleží na vaší
připravenosti, proto pro nejhorší
případ mějte na paměti několik
následujících rad.
Vyberte si sedadlo – I když napří-
klad oficiální vyjádření Boeingu
tvrdí, že žádné sedadlo není více
nebo méně bezpečné, statistiky
hovoří jasně – pasažéři v zadní
části letadla mají vyšší šance na
přežití než ti, kdo sedí vepředu
(viz nákres). Jestliže můžete, zvolte
místo vzadu, co nejblíž nouzového
východu a v uličce.

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009 25
VĚDA ČLOVĚK V MEZNÍCH SITUACÍCH

i
n
z
e
r
c
e
Čím více roste rychlost
pádu, tím větší je odpor
vzduchu, který brání jejímu
zvyšování. U parašutisty se
po pádu do hloubky cca
550 metrů rychlost nakonec
ustálí na hodnotě asi 200 km/h
vvv
zzzz
pppppp
5555
uuuu
800 m 159 km/h
700 m 225 km/h
600 m 276 km/h
500 m 318 km/h
400 m 356 km/h
300 m 390 km/h
200 m 422 km/h
100 m 451 km/h
0 m 478 km/h
120 km/h
165 km/h
180 km/h
190 km/h
197 km/h
200 km/h
200 km/h
200 km/h
200 km/h
890 m 50 km/h
850 m 112 km/h
50 km/h
100 km/h
Žulový masiv El Capitan
v Yosemitském národním
parku měří něco přes
900 metrů. Na obrázku je
vidět, jak by se zrychloval
předmět s minimálním
odporem vzduchu (napří-
klad kámen) vržený z jeho
vrchní hrany směrem dolů,
v porovnání s rychlostí
padajícího člověka, který ve
volném pádu zaujme základ-
ní parašutistickou polohu.
Po zhruba půlkilometrovém
pádu se rychlost padajícího
ustálí, kámen padá stále
rychleji
Podle průzkumu, který prováděl
server Popular Mechanics, mají
pasažéři v zadní části letadla asi
o 40 % větší šanci na přežití. Tyto
závěry vycházejí z výzkumu 20
nehod, kde byli jak usmrcení, tak
lidé, kteří nehodu přežili
890 m 0 m
Parašutista
versus kámen
Jak se zrychluje
volný pád
Šance na přežití
v padajícím letadle
49 % 56 % 56 % 69 %
přední řady před
křídlem
nad
křídlem
zadní
část kabiny











v
ý
š
k
a

o
d

z
e
m
ě
z
n
a
č
k
o
v
é

p
r
o
d
e
j
n
y

G
a
l
a
x
y
:
P
r
a
h
a
,

B
r
n
o
,

P
l
z
e
ň
,

O
s
t
r
a
v
a
,
H
r
a
d
e
c

K
r
á
l
o
v
é
,

L
i
b
e
r
e
c
.
w
w
w
.
g
a
l
a
x
y
.
c
z
V
ý
h
r
a
d
n
í

d
o
d
a
v
a
t
e
l
.


Z
a
l
o
ž
e
n
a

1
9
9
6
.


O
d

r
o
k
u

2
0
0
3
n
e
j
v
ě
t
š
í

d
i
s
t
r
i
b
u
t
o
r

A
V
S

p
ř
í
s
t
r
o
j
ů

v

E
v
r
o
p
ě
.
N
a
b
í
z
í
m
e

ř
e
š
e
n
í

f
i
n
a
n
č
n
í

k
r
i
z
e
:

i
n
v
e
s
t
u
j
t
e

d
o

t
r
v
a
l
ý
c
h
h
o
d
n
o
t
,

d
o

s
e
b
e

s
a
m
a
,

a

j
e
š
t
ě

b
u
ď
t
e

v

p
o
h
o
d
ě
!
T
ř
i
c
e
t
i
p
r
o
c
e
n
t
n
í

s
l
e
v
a
n
a

v
š
e
c
h
n
y

A
V
S

p
ř
í
s
t
r
o
j
e
.
A
V
S

p
ř
í
s
t
r
o
j
V
y
v
í
j
e
n

N
A
S
A

a

n
o
s
i
t
e
l
i
N
o
b
e
l
o
v
ý
c
h

c
e
n
.
V
y
n
i
k
a
j
í
c
í

ú
č
i
n
k
y
,
j
e
d
n
o
d
u
c
h
é

p
o
u
ž
í
v
á
n
í
.



r
y
c
h
l
é

o
d
s
t
r
a
n
ě
n
í

s
t
r
e
s
u



a

ú
n
a
v
y



ú
č
i
n
n
é

ř
e
š
e
n
í

n
e
s
p
a
v
o
s
t
i
,



d
e
p
r
e
s
í
,

ú
z
k
o
s
t
í
,

b
o
l
e
s
t
í

a
j
.



z
r
y
c
h
l
e
n
í

u
č
e
n
í



p
s
y
c
h
i
c
k
á

v
y
r
o
v
n
a
n
o
s
t
p
s
y
c
h
o
w
a
l
k
m
a
n
3
0
%
N
a

n
e
j
l
e
v
n
ě
j
š
í
m

A
V
S

p
ř
í
s
t
r
o
j
i

-

G
a
l
a
x
y

u
š
e
t
ř
í
t
e

1
.
0
3
5

K
č
.
M
í
s
t
o

3
.
4
5
1

K
č

j
e
j

n
y
n
í

k
o
u
p
í
t
e

v
e

s
l
e
v
ě

p
o
u
z
e

z
a

2
.
4
1
6

K
č
.
N
a

n
e
j
d
r
a
ž
š
í
m

A
V
S

p
ř
í
s
t
r
o
j
i

-

L
a
x
m
a
n
u

u
š
e
t
ř
í
t
e

7
.
1
4
0

K
č
!
M
í
s
t
o

2
3
.
8
0
0

K
č

j
e
j

n
y
n
í

k
o
u
p
í
t
e

v
e

s
l
e
v
ě

z
a

1
6
.
6
6
0

K
č
.
S
l
e
v
a
,

k
t
e
r
á

s
e

n
e
b
u
d
e

n
i
k
d
y

o
p
a
-
k
o
v
a
t
!

P
l
a
t
í

v

p
r
o
d
e
j
n
á
c
h

a

e
-
s
h
o
p
u
G
a
l
a
x
y
,

d
o

k
o
n
c
e

ú
n
o
r
a

2
0
0
9
.
N
e
s
č
í
t
á

s
e

s

j
i
n
ý
m
i

s
l
e
v
a
m
i
.
K
a
t
a
l
o
g

A
V
S

p
ř
í
s
t
r
o
j
ů

z
a
s
í
l
á
m
e
z
d
a
r
m
a

d
o

4
8

h
o
d
i
n
.
26 2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
Vhodně se oblečte – Vysoké podpatky a vlající
róby v případě potřeby ztěžují váš pohyb v troskách
letadla. Měli byste mít dlouhé kalhoty, dlouhé ru-
kávy a pohodlné boty. To vše vás navíc může chrá-
nit před popáleninami. Pokud existuje možnost
pádu v chladných oblastech, mějte po ruce bundu.
Věnujte pozornost instrukcím a pokynům
leteckého personálu – Nepodlehněte dojmu, že po
dvacátém letu už všechno víte a vše si pamatujete.
Každý typ letadla má trochu jiné bezpečnostní in-
strukce. Jestliže sedíte u dveří, dobře si je prohléd-
něte a ujistěte se, že víte, jak je otevřít.
Buďte všímaví – Hned po nasednutí najděte
dva nejbližší východy a spočítejte řady mezi nimi
a vaším sedadlem. Možná je budete muset hledat
ve tmě nebo kouři.
Připoutejte se – Mějte bezpečnostní pás po
celou dobu letu zapnutý. Jestliže letadlo ztrosko-
tá v době vašeho spánku, určitě nebudete litovat.
Pás mějte v oblasti pánve, která dokáže absor-
bovat i velmi intenzivní zatížení, a utažený. Každý
volný centimetr násobí náraz, kterému budete
při pádu vystaveni, a posunutí pásu do oblasti
žaludku znamená téměř jistá vnitřní poranění.
Domluvte se – Jestliže cestujete s rodinou,
dopředu si s partnerem rozdělte odpovědnost za
děti. Je snažší, když jeden rodič pomáhá jednomu
dítěti, než když se jeden druhému pletete pod
ruce.
Když letadlo padá
Všechny předchozí rady tvoří jakýsi soubor
preventivních opatření. Pokud se dostanete do
turbulence, letadlu vysadí motory nebo bude
porušen plášť letounu, už sotva ovlivníte napří-
klad pozici vašeho místa. Stále ovšem zbývá dost
času, abyste se připravili na náraz.
Zachovejte klid – I v tom nejhorším vraku máte
šanci na přežití. Maximalizujete ji tím, že budete
uvažovat a jednat racionálně a metodicky.
Pomozte nejprve sobě – V případě, že dojde
k porušení ochranné atmosféry letadla a před
vámi se objeví kyslíková maska, bez prodlení si
ji nasaďte a pak teprve pomáhejte jiným. Od
okamžiku, kdy v kabině začne klesat tlak, máte
před upadnutím do bezvědomí asi 15 vteřin, pak
už bez masky nikomu nepomůžete.
Připravte se – Pád letadla je nevyhnutelný a vy
máte ještě nějakou dobu, abyste se připravili?
Zopakujte si pozici východů a zkuste si uvědomit,
na jaký povrch letadlo zřejmě dopadne. Při pádu
na vodní hladinu budete potřebovat záchran-
nou vestu, kterou ovšem uvnitř letadla nenafu-
kujte (ztížil by se tím váš pohyb). Má-li letoun
nouzově přistát v chladné oblasti, oblečte si
bundu nebo alespoň připravte deku. Před pádem
zaujměte jednu z doporučených bezpečnostních
pozic (viz nákres).
Chraňte se před kouřem – Oheň a kouř
mají na svědomí vysoké procento obětí nehod.
Přikryjte si nos a ústa, abyste kouř (vzhledem
k interiérovým materiálům na palubě letadla
pravděpodobně velmi hustý a toxický) co nejvíce
filtrovali. Jestliže máte možnost dát si před ústa
vlhkou látku, udělejte to. Pohybujte se při zemi,
kde je kouř zpravidla nejřidší.
Buďte rychlí – Vdechováním kouře v hořícím
letadle nejpozději do dvou minut upadnete do
bezvědomí, navíc se nedá podceňovat nebezpečí ex-
ploze. Neztrácejte proto čas a bez prodlení opusťte
palubu. Nesnažte se zachránit svá zavazadla! Je-li
to možné, zkuste zjistit, který ze dvou nejbližších
východů je bezpečnější. Před jedním z nich může
být například oheň.
Kliďte se z cesty – Utíkejte přinejmenším 150
metrů od letadla směrem proti větru. Pokud jste
dopadli do vody, plavte co nejdál od vraku.
JAK PŘEŽÍT
AUTONEHODU
Vzhledem k intenzitě současného provozu není vů-
bec vyloučené, že se jako aktivní řidič někdy stanete
účastníkem dopravní nehody. Ačkoli bezohlednost
některých řidičů dělá někdy z vozovek ruskou
ruletu, mnohem více než v předchozích případech
se dá nejhoršímu zabránit prevencí.
Připraveni na srážku?
Vedle toho, že budete mít funkční brzdy, bez-
pečnostní pásy a airbagy a budete se snažit řídit
tak, aby k žádné nehodě nedošlo, měli byste si
vypěstovat několik následujících návyků a do-
držovat je při každé jízdě vozem. V prvé řadě se
soustřeďte na dění na silnici, příliš se nerozptyluj-
te hovorem se spolujezdci a netelefonujte. Seďte
zpříma aspoň 15 cm od volantu, abyste zabránili
vážným poraněním hrudníku, které vám může
způsobit expandující airbag, nehrbte se a nedá-
vejte žádné předměty na kryt airbagu. Opěrky by
měly být v kontaktu s vaší hlavou v oblasti nad
ušima. Většinou jsou staženy příliš nízko, což při
nárazu zezadu funguje podobně jako úder karate
do zátylku. Horní část pásu musí vést přes hruď
a rameno, spodní přes pánev a nikoli přes břicho
(viz bod „Připoutejte“ se v části o letecké neho-
dě). Všechny volně ložené předměty (zejména
pod zadním sklem), které by v případě nárazu
účinkovaly jako smrtící projektil, umístěte do
dveřních kapes nebo do kufru. Když musíte zasta-
vit, například na červenou na semaforu, sledujte
dění za vámi ve zpětném zrcátku. V případě, že si
budete vědomi blížící se srážky, máte větší šanci
vyváznout se zdravou kůží.
„Neuhýbejte“ nárazu
Předpokládejme, že je váš automobil vybaven vším,
co je potřeba pro minimalizaci následků nehody,
a vy sami jezdíte tak opatrně, jak je to možné. To
znamená, že jste pro vlastní bezpečnost a bezpeč-
nost vašich spolujezdců udělali maximum. Jestliže
se přesto dostanete do situace, kdy je srážka
nevyhnutelná, měli byste před nárazem zaujmout
vzpřímenou pozici. V tomto postavení vašeho těla
fungují záchranné systémy automobilou nejefektiv-
něji. Nakloněním se dopředu zkracujete zónu, v níž
funguje záchranný pás, a dostáváte se blíž prudce
expandujícímu airbagu. Pravděpodobnost zranění
hlavy a krku se tím zvyšuje. Pokud tedy máte čas
reagovat, nesnažte se v žádném případě zaujmout
nějakou obrannou pozici,
ale, ač je to samozřejmě
velmi těžké, zaujměte co
nejpřirozenější posez.
Jestliže očekáváte náraz
zezadu, pevně přitiskněte
hlavu k opěrce.
Je-li to možné, pokuste
se, aby došlo k nárazu
zepředu nebo zezadu,
protože konstrukce vozů
je v tomto směru nárazu
pevnější než při boční
srážce. Při nárazu z boku
je teoreticky vždy lepší,
když dojde ke kontaktu
s přední nebo zadní částí
vozu – síla nárazu se tak
částečně přemění na ener-
gii, která auto roztočí. Nejhorší je přímý náraz na
střední část boku automobilu. Těžko říct, zda ale
budete mít šanci přesné místo kontaktu ovlivnit.
V každém případě se pevně držte volantu (pa-
sažéři opěrky hlavy). Někdy se říká, že je dobré za-
ujmout uvolněnou pozici, což ovšem není pravda,
neboť stažené svalstvo chrání kosti, klouby, vazy
i nervy. Zápěstí mějte přitom napřímené a nikoli
ohnuté. Předejdete tak jeho zranění. A nakonec
rada pro jednu specifickou situaci – v případě, že
s autem vjedete do hluboké vody, okamžitě ote-
vřete okna. Jestliže se vůz ponoří do větší hloubky,
nebudete jinak kvůli tlaku vody schopni otevřít
dveře a plechovou rakev opustit.
VĚDA ČLOVĚK V MEZNÍCH SITUACÍCH
Dvě alternativní
pozice při pádu letadla
1 2
Pozice č. 1: skloňte hlavu a chyťte se za nohy
pod koleny
Pozice č. 2: opřete se hlavou o zkřížené ruce
položené na opěrce sedadle před vámi
Nesnažte se nadcházející nehodě vyhnout.
Zaujměte vzpřímenou pozici a pevně se
chyťte volantu
seďte zpříma, netelefonujte
ani se jinak nerozptylujte
nepokládejte předmě-
ty na kryt airbagu
seďte přinejmenším 15 cm
od volantu, nepředklánějte se
opěrka musí být v úrovni
horní části vašich uší
Bezpečně v autě
27

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009
K
dyž se řekne bumerang, většina
z nás si představí nešikovnou
animovanou postavičku, která
dotyčný objekt vší silou zahodí, jen aby
jím vzápětí dostala po hlavě. Co ale nutí
hozený bumerang chovat se tak odlišně
od všech ostatních předmětů?
Lov bez návratu
Mnoho lidí si myslí, že vracející se
bumerang je loveckým nástrojem, který
se po zásahu cíle vrátí lovci do ruky.
Již hlubší zamyšlení však napoví, že
tomu tak není, jelikož kýžený zásah cíle
(lovené zveře) by stejně pohltil všechnu
kinetickou energii bumerangu a tak mu
zabránil vrátit se. Navíc je o dost těžší
trefit cíl předmětem pohybujícím se po
zakřivené dráze.
Původní bumerang létal samozřej-
mě rovně a sloužil jako velmi účinná
a přesná zbraň. Díky svému křídlovitému
tvaru lépe klouže vzduchem a doletí
dále. Díky rotaci je jeho let stabilnější
a tím i hod přesnější. Navíc bumerangy
nejsou výhradně australskou záležitostí –
nejstarší bumerang pochází z doby před
20 tisíci lety a našel se na území Polska.
Australský sport
Vracející se bumerang vznikl
až úpravou bumerangu
loveckého. Změnou
zakřivení křídel
bumerangu při
jeho hodu vzniká
vztlaková síla,
protože se horní
křídlo pohybující se ve
směru hodu pohybuje rychleji než křídlo,
které je zrovna dole a pohybuje se proti
směru hodu. Tento tlak se kvůli rotaci
bumerangu neprojevuje vychýlením jeho
dráhy vertikálně, ale s devadesátistup-
ňovým posunem. Proto se bumerang
při vhodném úhlu hodu (přibližně 20
stupňů od svislé polohy) vrátí v oblouku
zpět.
Australští domorodci takové bume-
rangy používali téměř výhradně jako
sportovní náčiní. Soutěžili v tom, kdo jej
hodí dále a přitom jej chytí po návratu
zpět. Jediné lovecké využití měly tyto
bumerangy při strašení ptáků, které tak
lovci naháněli do sítí.
Horní křídlo bumerangu se
pohybuje vždy rychleji než to,
které je zrovna dole
Díky zakřivení křídel
vzniká při hodu
vztlaková síla
Jak funguje bumerang
F
O
T
O
:

S
h
u
t
t
e
r
s
t
o
c
k
,

w
w
w
.
h
o
w
s
t
u
f
f
w
o
r
k
s
.
c
o
m


S
t
r
a
n
u

p
ř
i
p
r
a
v
i
l

V
á
c
l
a
v

T
o
m
a
l
a
inzerce
Pohled shora
Pohled zepředu
Náběhová
hrana
28 2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
VĚDA FOTOEDITORIAL
Svět na špičce jehly
S
outěž o nejlepší mikrofotografii s názvem
Nikon Small World Competition je už od
prvního ročníku v roce 1974 největší světo-
vou výstavou mikrofotografů z nejširšího okruhu
vědeckých disciplín. Mikrofotografie je technický
dokument, který může mít ohromný význam
pro vědu nebo průmysl. Zároveň je to ale také
obraz, jehož struktura, barvy, kompozice a obsah
se spojují v celek, který se může stát skutečným
uměleckým dílem.
Soutěž je otevřena každému, kdo fotografuje
přes mikroskop, a tak byly v roce 2008 shromáž-
děny téměř dva tisíce fotografií. O tom, že je akce
opravdu mezinárodní, svědčí každoroční přihláš-
ky ze Spojených států, Kanady, Evropy, Austrá-
lie, Latinské Ameriky, Asie i Afriky. Mezi výherci
najdete skutečné profesionály, ale i amatéry, pro
něž je fotografování příjemným koníčkem. Výběr
objektu fotografova díla není nijak omezen a pří-
pustná je jakákoliv technika světelné mikroskopie.
Hodnocena je originalita snímku, jeho informační
obsah, technické provedení a samozřejmě vizuální
stránka.
Na následujících čtyřech stranách si můžete
prohlédnout deset snímků oceněných v roce
2008. A než vám oči sklouznou k vysvětlující-
mu popisku, zahrajte si na „mikrodetektiva“
a zkuste sami odhadnout, co je na fotografii
zachyceno.
Foto: Albert Tousson, University of Alabama at Birmingham, Birmingham,
Alabama, United States, photo courtesy of Nikon Small World
Buněčná tkáň
konvalinky vonné
1 300×
29

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009
VĚDA FOTOEDITORIAL
Průřez
dřevem
F
o
t
o
:

J
o
s
e

A
l
m
o
d
o
v
a
r
,

U
n
i
v
e
r
s
i
t
y

o
f

P
u
e
r
t
o

R
i
c
o

M
a
y
a
g
u
e
z

C
a
m
p
u
s
,

M
a
y
a
g
u
e
z
,

P
u
e
r
t
o

R
i
c
o
,

p
h
o
t
o

c
o
u
r
t
e
s
y

o
f

N
i
k
o
n

S
m
a
l
l

W
o
r
l
d

Foto: Dr. Anthony Hayes, Cardiff University, Cardiff, Wales,
United Kingdom, photo courtesy of Nikon Small World
F
o
t
o
:

P
a
u
l

M
a
r
s
h
a
l
l
,

N
a
t
i
o
n
a
l

R
e
s
e
a
r
c
h

C
o
u
n
c
i
l

C
a
n
a
d
a

O
t
t
a
w
a
,

O
n
t
a
r
i
o
,

C
a
n
a
d
a
,

p
h
o
t
o

c
o
u
r
t
e
s
y

o
f

N
i
k
o
n

S
m
a
l
l

W
o
r
l
d

Uhlíkové
nanotrubice
1 500×
30×
200×
Pylové zrno
slunečnice
30 2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
VĚDA FOTOEDITORIAL
Vajíčka ryby
halančíka
japonského nakladená
na jávském mechu,
často rostoucím na
ponořených kořenech
stromů
Embryo
kuřete
Foto: Thomas Pais de Azevedo, Faculdade Ciencias Universidade
de Lisboa, photo courtesy of Nikon Small World
F
o
t
o
:

A
l
e
x

G
r
i
m
a
n
,

A
l
e
x

K
a
w
a
z
a
k
i

P
h
o
t
o
g
r
a
p
h
y
,

S
ã
o

P
a
u
l
o
,

B
r
a
z
i
l
,

p
h
o
t
o

c
o
u
r
t
e
s
y

o
f

N
i
k
o
n

S
m
a
l
l

W
o
r
l
d

Hlava asi 8 mm velké bodavky, africké
mouchy tse-tse
Foto: Klaus Bolte, Stittsville, Ontario, Canada,
photo courtesy of Nikon Small World
40×
12×

31

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009
VĚDA FOTOEDITORIAL
Klíčící semínko
huseníčku rolního
obarvené fluorescenční
barvou
Shluk neuronů diferencovaný
z embryonální kmenové buňky
Foto: Steven Ruzin, Paul Bethke, Biological Imaging Facility University of California,
Berkeley, California, United States, photo courtesy of Nikon Small World
Foto: Dr. Sharona Even-Ram, Hadassah University Hospital, Ein Kerem,
Jerusalem, Israel, photo courtesy of Nikon Small World
650×
400×
32 2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
TECHNIKA POHLED DO 21. STOLETÍ
Jak se bude bydlet za několik desetiletí? Napovědět nám může současný
koncept tzv. inteligentních domů. Zdaleka přitom nemusí jít jen o stavby
s vysokou spotřebou energie nutné k zachování jejich funkcionality
a pohodlí obyvatel
JAN POLZER
Nedonošené dítě vnímá bolest jinak
Profesor Neil Marlow z londýnské University College zjistil,
že předčasný porod u dítěte snižuje vnímání bolesti, tepla
a chladu. Příčinu anglický vědec nevidí v samotném poro-
du, ale v tom, že nedonošené dítě je častěji vystaveno růz-
ným bolestivým procedurám, což otupuje jeho vnímání.
k
r
á
t
c
eee Žena má za sebou 16 porodů
Američance Michelle Duggarové se v prosinci loňského
roku narodilo osmnácté dítě. Holčička, která dostala
jméno Jordy-Grace, spatřila světlo světa pomocí císař-
ského řezu. Byl to šestnáctý porod Michelle. Zajíma-
vostí je, že jména všech dětí začínají písmenem J.
Chytré domy
budoucnosti
Ovládání všech přístrojů v do-
mácnosti bude probíhat dálkově
a pokud možno bezdrátově. Ko-
neckonců zkuste porovnat dnešní
možnosti nastavení teploty vytá-
pění na termostatu přímo z pokoje
s nutností jít ke kotli a přiložit,
jako to dělali vaši rodiče, nebo jak
to musíte dělat vy na chalupě.
Dálkové ovládání v domech
budoucnosti bude na tako-
vé úrovni, že jím bude mož-
né řídit veškeré elektrospo-
třebiče – od televizorů přes
hudební věže, klimatizaci až
třeba ke sporáku a myčce. Něco
podobného nabízí řada firem ve
svém konceptu inteligentních
domů již dnes, do budoucna však
jistě dojde k vylepšení dálkových
ovladačů nebo přístrojových
panelů. V blízké budoucnosti
se objeví nenápadné dotykové
panely zabudované v nábytko-
vých stěnách nebo ve zdích, po
nich se stane běžným zadávání
pokynů hlasovými příkazy kdekoli
v místnosti.
O ládá í š h ří jů d l d čů b ří j ý h
Poslušná domácnost
I
nteligentní dům, nebo dům budouc-
nosti, je dnes spojován s počítačem
řídícím co nejvíce procesů v budově.
Centrální počítačová jednotka se bude
stále častěji objevovat nejenom ve velkých
stavbách a kancelářských komplexech, ale
i v rodinných domech a bytovkách. Roz-
hodně si ale nepředstavujte počítačovou
sestavu s monitorem, klávesnicí a myší, ke
které je připojen kabel pro ovládání funkcí
elektrických spotřebičů. Půjde o speciální
stroj se speciálním systémem, který určitě
nebude možné využít ke hraní her nebo
psaní dopisů.
Je otázkou, jak budou řídící počítače
zastarávat a jakým způsobem je bude
možné aktualizovat. Rovněž se musíme
ptát, jak se výrobci domácích spotřebičů
domluví na nějakých komunikačních
standardech. Budeme potřebovat
počítačové ovladače pro klimatizaci či
pračku, přičemž se tyto ovladače budou
lišit model od modelu? Nebo bude k dis-
pozici jednotný komunikační standard?
Uvážíme-li, jak dlouho a bouřlivě se
firmy domlouvají například na standar-
dech datových nosičů (DVD, Blu-ray…),
nebude to nic jednoduchého.
Moderní
robotický
vysavač dovede čistit
místnosti i bez vás
Internetové připojení v různých podobách se
stalo standardem většiny domácností. Běžně se
dnes připojíte k domácímu počítači nebo serveru
ze zaměstnání, resp. odkudkoli, kde je internet.
Počítač můžete na dálku ovládat. Za několik let
se stejně samozřejmým stane vzdálené ovládání
celého domu. Náznaky již existují a celá záležitost
je už spíš otázkou peněz než dostupnosti technologií.
Proto lze v brzké době očekávat její větší rozšíření. Často
uváděným příkladem je dálkové zapnutí ohřevu vody nebo nasta-
vení klimatizace. Toto řešení ale umožní i zapnout konkrétní funkci
elektrospotřebiče – dálkové zapnutí nahrávání filmu, trouby nebo
pračky, případně spuštění vysavače – robota, který se postará
o úklid domácnosti. Známý vysavač Roomba k tomu směřuje.
I é ři j í ů ý h d bá h
Stačí hnout prstem
to
bo nasta-
VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009 33
TECHNIKA POHLED DO 21. STOLETÍ
F
O
T
O
:

S
h
u
t
t
e
r
s
t
o
c
k
,

w
w
w
.
8
t
h
c
i
v
i
c
.
c
o
m
,

w
w
w
.
f
r
e
s
h
o
m
e
.
c
z
,

w
w
w
.
a
p
c
i
.
a
s
s
o
.
f
r
,

w
w
w
.


i
c
k
r
.
c
o
m
,

w
w
w
.
l
i
k
e
c
o
o
l
.
c
o
m
Marihuana stará 2 700 let
Skupina vědců pod vedením Ethana Rousseau objevila v jes-
kyni na severovýchodě Číny hrob, jehož stáří se odhaduje na
2 700 let. Kromě tradičních předmětů se v něm našlo i něko-
lik váčků s poměrně zachovalou marihuanou. Podle vědců
jde o nejstarší vzorek konopí, který se zatím podařilo najít.
Vesmír zase o něco blíže
V USA se objevila nová cestovní agentura zajišťující lety
do vesmíru. Zatímco konkurenční Virgin Galactic na-
bízí lety na oběžnou dráhu Země za 200 tisíc dolarů,
nedávno vzniklá XCOR Aerospace slibuje stejný zážitek
za „pouhých“ 95 tisíc dolarů.
Dálkové ovládání a vzdálená správa
přes internet nebo mobilní telefon (díky
chytrým mobilům se rozdíly stírají) – to
vše směřuje k bezdrátové budoucnosti.
Komunikační sítě a bezdrátový internet
dnes běžně používáme, dálkové ovladače
s infračerveným senzorem postupně na-
hradí zařízení komunikující se spotřebiči
pomocí bezdrátového přenosu na prin-
cipu technologie Bluetooth. To umožní
zadávání příkazů bez přímé viditelnosti
vysílače a přijímače, tedy kdekoli v domě.
Nová generace ovladačů bude existovat
spolu s rozpoznáváním hlasových příkazů.
Jejich dovedení k dokonalosti a přede-
vším rozpoznávání dalších řečí kromě
angličtiny bude otázkou mnoha let.
Bezdrátová budoucnost však není jen
o komunikaci nebo zadávání příkazů.
Je i o přenosu energie. Nedávno jsme
psali o počítačích budoucnosti, kde byl
zmíněn výzkum v oblasti bezdrátového
přenosu elektrické energie, který by
mohl být využíván například k nabíjení
notebooků cestujících na letišti (viz Svět
č. 10/2008). Pokusy o bezdrátový pře-
nos elektřiny probíhají již řadu let a jsou
snem mnoha vědců. Domácnosti se do
budoucna zbaví nejenom datových, ale
zřejmě i napájecích kabelů u spotřebičů.
Budoucnost
bez drátů
Stavby se
budou lišit také
umístěním, tva-
rem i vnitřním
prostředím.
Představa
prosklených vil
se ztmavovací-
mi a zásuvnými
okny ostře
kontrastuje
s příbytky
umístěnými
z větší části pod zemí. Jejich výhoda? Doko-
nalá teplotní izolace a více možností pro využití
plochy pozemku. Ovšem i tyto domy budou
využívat moderní technologie, zapomeňte
na příbytky podobné současným sklepům.
Zajímavá je představa využití ploch v oceánu.
Podmořské objekty jsou ale zatím mnohem
vzdálenější budoucnost než vše, co je popsá-
no v tomto článku.
Pod zemí i pod
mořem
Dům budoucnosti vám nabídne
informace o tom, kdo se v něm
momentálně nachází. Místo klíčů
se začnou používat magnetické
karty nebo jiná identifikační mé-
dia – jakmile se rozšíří biometric-
ké rozpoznávání lidí, soukromá
sídla jej začnou využívat také.
Umožní vám to mimo jiné sledo-
vat, zda jsou děti, manžel nebo
manželka doma, nebo jestli
někdo nepřišel na návštěvu. In-
formace o pohybu osob v domě
mohou být odesílány na mobilní
telefon. Je ovšem otázkou,
nakolik se těmito technologiemi
naruší svoboda jednotlivce.
Dům budoucnosti vám nabídne nakolik se těmito technologiem
Dům vás musí poznat
Nedílnou součástí domů budoucnosti budou chytré
spotřebiče. Velmi často je zmiňována lednička,
sledující stav potravin a jejich počet, která v pří-
padě potřeby objedná přes internet nové zásoby.
Výzkumníkům zbývá vyřešit rozpoznávání jiným
způsobem než přes ruční zadávání stavu zásob
nebo skenování čárového kódu. Dotykové displeje
na lednicích lze použít k nákupu přes internet
v podstatě již dnes – stačí jen vytvořit pohodlné
uživatelské prostředí a nabídnout službu, která
potraviny doručí. Chytré spotřebiče však nebudou
jen v kuchyni. Televizory automaticky upravující jas
v závislosti na osvětlení místnosti se již v obchodech
objevují, malým zázrakem je koneckonců i klimatiza-
ce, která udržuje v místnosti, resp. v domě, stálou
teplotu, nehledě na počasí za okny. Chytrý dům bu-
doucnosti se bude
starat o úsporné
využívání energií.
Tepelná čer-
padla, solární
panely a další
alternativní zdro-
je energií budou
samozřejmostí.
Chytré spotřebiče
Dálkové ovládání a vzdálená správa
F
O
T
O
:
S
h
u
t
t
e
r
s
t
o
c
k
w
w
w
8
t
h
c
i
v
Inteligentní
kuchyň nebo
lednička splní
i nevyslovená přání
Je tu také otázka bezpečnosti
domů řízených centrální počítačo-
vou jednotkou, konkrétně rizika
vzdáleného útoku pomocí internetu.
Dnes vám hackeři mohou ukrást data
s přístupovými údaji k elektronické-
mu bankovnictví. V budoucnosti?
Ukradená data poslouží k cílenému
marketingu potravinářských firem,
útočník na objednávku zjistí, kdy
se v domě zdržujete, jak využíváte
energie, anebo jaké filmy máte
nejraději. Čím více bude dům
řízen elektronikou, tím bude představovat vyšší riziko
pro váš život. Představa počítačového útočníka, který
vám na dálku nepříjemně zatopí (doslova) nebo vás ne-
chá vymrazit, nemusí být nereálná. Může také pozměnit
ověřování vstupu a zablokovat vám přístup nebo odchod
z domu.
Nemluvě také o riziku chyby v obslužném softwaru
centrální počítačové jednotky. Čím složitější úkoly bude
mít na starosti, tím více bude každé její selhání životu
nebezpečné. Riziko by mohl představovat i výpadek elek-
trické energie. Návrh domů budoucnosti musí počítat
s alternativním zdrojem energie nejenom z hlediska úspo-
ry, ale i z hlediska zajištění základních funkcí budovy.
J t t ké tá k b č ti ří l kt ik tí b d
Svěříte se do rukou počítače?
d í J ji h ýh d ? D k
2/2009 33
č
no
sn
b

S
34 2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
TECHNIKA SVĚTOVÉ OBCHODNÍ CENTRUM V BAHRAJNU
D
vojice 240 metrů vysokých věží Světo-
vého obchodního centra v bahrajn-
ské Manamě se kromě moderního
zevnějšku může pyšnit řadou nezvyklých rysů.
Na první pohled zaujmou větrné turbíny na-
instalované mezi věžemi. S celkovým výkonem
kolem 1,2 gigawattů pokryjí asi 15 % spo-
třeby energie celého komplexu. Tvar staveb,
který připomíná plachty, rovněž není pouze
estetickým prvkem. Jak prokázaly testy na
modelech v aerodynamickém tunelu, díky
tomuto tvaru je vítr vanoucí od Perského
zálivu naváděn přesně mezi věže, a to i při
odklonu až o 45 stupňů. Navíc se tak na
závětrné straně vytváří podtlak, který
zvyšuje sílu větru o přibližně 30 %.
Uvnitř jsou obě věže napěcho-
vané luxusem. Nabízejí variabilní
dvoupatrové kanceláře s nejmo-
dernější infrastrukturou pro
informační technologie, pěti-
hvězdičkový hotel, vysokorych-
lostní výtahy, fitness centrum,
1 700 parkovacích míst,
luxusní nákupní centrum se
150 obchody, kavárnami
a restauracemi a zimní
zahradu velikosti parku
určenou k relaxaci.
Větrné turbíny
nainstalované
mezi věžemi
pokryjí asi 15 %
spotřeby energie
mohutného
komplexu
TECHNIKA SVĚTOVVÉ É OB OBCHODNÍ CENTRUM V B BBAH AH H AHRA RRA RA R JJN JN JN JN NUUU
ji 2240 40 tt ůů kkýý hh ěží SSS ěěěětt
Inteligentní
bahrajnské
plachty
F
O
T
O
:

S
h
u
t
t
e
r
s
t
o
c
k


S
t
r
a
n
u

p
ř
i
p
r
a
v
i
l

V
á
c
l
a
v

T
o
m
a
l
a
35

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009 DA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
Vědci z univerzity v Utahu představili novinku, která by měla
přispět k větší bezpečnosti na silnicích – autoklíč, který dokáže
zablokovat mobilní telefon. Jakmile řidič zapne motor, klíč auto-
maticky zablokuje mobil prostřednictvím technologie Bluetooth
nebo pomocí identifikace na rádiové frekvenci (RFID). Telefon
se přepne do speciálního režimu
a nelze z něj volat,
ani posílat SMS,
výjimkou jsou volání
na tísňovou linku.
V Brazílii byl představen koncept taxíku
budoucnosti MX-Libris, který se stal
vítězem konkurzu Design Concept 2008
Award of the Red Dot. Čtyřmístné
vozítko čerpá energii ze solárního zdroje
a má nulový odpad CO
2
. Svým asymet-
rickým designem MX-Libris připomíná
japonská městská vozidla, která se pyšní
svou praktičností a velkým úložným
prostorem. Interiér autíčka se dá přizpů-
sobit potřebám
cestujících, je
tedy vhodný
i pro převoz
tělesně po-
stižených
lidí a pro
přepravu
větších
nákladů.
Studenti elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze Petr Podhorský
a Jakub Zahradník vytvořili inteligentní koberec, který dokáže
komunikovat s počítačem, aniž by bylo zapotřebí použít kláves-
nici nebo myš. Stačí sešlapávat vzory tlačítek na koberci, jimiž je
počítač ovládán. Koberec funguje
jako klávesnice ke hraní počítačových
her, umožňuje listovat prezentacemi
nebo brouzdat internetem. Projekt,
který zvítězil v hlavní kategorii soutěže
IBM Student Research Projects, bude
jistě zajímavým doplňkem čekáren či
nákupních center, kde si budou moci
návštěvníci díky němu krátit čas třeba
hraním počítačových her. O tom, že
se nejedná o pouhý prototyp, svědčí
použití koberce v praxi. V současnosti
ho testují zaměstnanci počítačové
firmy IBM.
Tvůrci koberce vyhráli stejnou stu-
dentskou soutěž již loni. Tehdy zvítězil
projekt navigace v mobilním telefonu,
která radí chodcům při pohybu po
městě.
Se startem končí legrace
Ekologický
taxík
budoucnosti
VYŠŠÍ BEZPEČNOST DÍKY INTELIGENTNÍMU KLÍČI
VOZÍTKO POHÁNĚNÉ
SLUNCEM
Technická
pětiminutovka
CO JE TO NETBOOK?
Menší, lehčí a také levnější verze notebooku
nebo laptopu, určená k jednodušší kancelář-
ské práci a připojení na internet. Netbooky
používají nenáročné operační systémy a pro-
cesory s nízkým odběrem energie a v jejich
výbavě většinou chybí mechanická jednotka.
Nejznámějšími netbooky jsou ASUS Eee
PC, MSI Wind a Acer Aspire One.
K ČEMU SLOUŽÍ
RADIOFREKVENČNÍ
IDENTIFIKACE?
Miniaturní čip radiofrekvenční identifikace
(RFID) se používá k označení různého
zboží, objektů a zvířat. Má v sobě ulože-
nou informaci v podobě číselného kódu
a pomocí malé antény odpovídá na rádiové
signály čtečky. Čipy se používají i k ochraně
zboží před krádeží a v budoucnu by mohly
nahradit čárové kódy v obchodech.
VÍTE ŽE?
První žárovky měly v baňce karbonizované
bambusové vlákno.
CO BYLO NEJRYCHLEJ-
ŠÍM DOPRAVNÍM PRO-
STŘEDKEM NA KONCI
18. STOLETÍ?
Obyčejné kolo na vhodném povrchu dosa-
hovalo vyšší rychlosti než Cugnotovy tříkolky
či první modely parních automobilů.
KTERÝ VYNÁLEZ JAKO
PRVNÍ PROLOMIL ZVUKO-
VOU BARIÉRUU?
Byl to obyčejný bič, který byl vynalezen již
před 7 000 lety v Číně. Až v roce 1927
snímky z vysokorychlostního fotografického
přístroje ukázaly, že „prásknutí“ bičem je
způsobeno miniaturním aerodynamickým
třeskem, nikoliv dopadem kůže na rukojeť.
F
O
T
O

A

I
L
U
S
T
R
A
C
E
:


S
h
u
t
t
e
r
s
t
o
c
k
,

w
w
w
.
c
a
n
o
n
.
c
o
m
,

w
w
w
.
u
t
a
h
.
e
d
u
,

w
w
w
.
e
c
o
f
r
i
e
n
d
.
o
r
g
,

w
w
w
.
i
b
m
-
c
v
u
t
.
f
e
l
k
.
c
v
u
t
.
c
z


S
t
r
a
n
u

p
ř
i
p
r
a
v
i
l

I
g
o
r

M
a
c
h
a
l
SVĚT MĚSÍC V TECHNICE
Místo
klávesnice koberec
NA
PROCHÁZKU
POČÍTAČEM
V
třednictví
ace na rádiové fre

na tís
Snímky v pohybu
DALŠÍ KROK VE VÝVOJI
RENTGENOVÉ DIAGNOSTIKY
Společnost Canon oznámila vývoj nové gene-
race digitálního radiografického systému
pro záznam rentgenového záření. Systém je
schopen zobrazit jak statické, tak i dynamické
rentgenové snímky. Nový přístroj by se měl
uplatnit především ve zdravotnictví. Prototyp
umožňuje snímání pohybu v reálném čase
(tzv. rentgenová fluoroskopie) a je určen pro
snímání standardních rentgenových snímků
hrudníku a končetin. Rentgenologové si
tedy budou moci zobrazit vnitřní orgány
v pohybu a optimálně načasovat vytvoření
statického snímku.
36
TECHNIKA TEST RAKETOVÉHO MOTORU
2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
F
O
T
O
:

N
A
S
A
,

M
a
r
e
k

P
ř
i
b
y
l
Hlavní motor raketoplánu má stejný tah, jako 28 lokomotiv.
Přitom je sedmkrát menší
J
ednu z největších výzev při vývoji
kosmických raketoplánů v sedm-
desátých letech minulého století
představovaly jejich hlavní kyslíko-vodí-
kové motory SSME (Space Shuttle Main
Engines). Ač by se někomu mohly zdát
jako překonané, dodnes jsou považová-
ny za jeden z divů techniky. Dost možná,
že budou i u toho, když se lidé budou za
nějakých deset let vracet na Měsíc.
Mrazí a žhne
Kapalný vodík a kapalný kyslík jsou
jedny z nejvýkonnějších pohonných
směsí v kosmonautice. Jejich zkrocení ale
není vůbec jednoduché, protože kapalný
vodík se skladuje při teplotě -251 °C
a kapalný vyžaduje mráz -183 °C. Při
této teplotě vstupují do raketového
motoru, aby jej opouštěly v podobě roz-
žhaveného plynu o teplotě až několika
tisíc stupňů Celsia rychlostí několika
kilometrů za sekundu. Že toto rozpětí
pracovních teplot klade nemalé nároky
na použité materiály a technologie, není
třeba zdůrazňovat.
Aby toho nebylo málo: když se začí-
nalo s vývojem motorů pro raketoplán,
byli konstruktéři firmy Rocketdyne ještě
navíc omezeni očekávanými parametry.
Museli se vejít do délky 4,24, maximál-
ního průměru 2,39 metru a hmotnosti
2 900 kg. Motory musely být konstruo-
vané s maximální možnou spolehlivostí,
protože se měly používat při pilotova-
ných misích.
A konečně: motory byly navrhovány
na vícenásobnou použitelnost. Jejich
životnost je 55 startů (!) do vesmíru.
Při každém z nich pracují 510 sekund.
Celková (minimální) životnost každé-
ho motoru je tedy sedm a půl hodiny
kumulované funkce!
Nejvýkonnější a nejdražší
Jeden motor SSME každou sekundu
spotřebuje 467 kilogramů kapalného
kyslíku a kapalného vodíku v hmot-
nostním poměru 5,5 ku jedné. Dalších
sedmnáct kilogramů vodíku se každou
sekundu používá ke chlazení spalovací
komory a trysky – ta se skládá z více než
tisíce navzájem spojených trubek, jimiž
tekutý plyn prochází. Tento způsob
chlazení je skutečně účinný – teplota
vnitřního povrchu spalovací komory
nepřekročí 567 °C, zatímco uvnitř se
spalují plyny při teplotě přes tři a půl
tisíce stupňů Celsia! Dosud nejdelší
testovací zkušební zážeh motoru SSME
Měli jsme možnost na vlastní oči vidět, jak probíhá
test hlavního motoru raketoplánu. Toto neuvěřitelné
monstrum každou sekundu spálí téměř půl tuny
kapalného vodíku a kyslíku
Mráz
proměněný v oheň
TOMÁŠ PŘIBYL,
AUTOR ŘADY
PUBLIKACÍ
O KOSMONAUTICE
Hlavní motor
raketoplánu
v průběhu testu
VÍTE ŽE?
Počet vyrobených
exemplářů motorů
SSME je 61 (z toho
49 bylo dosud pou-
žito za letu, další dva
se použití dočkají
v roce 2009 – zbytek
připadá na testovací
exempláře).
Dosud bylo vyrobeno
sedm generací
motorů SSME, takže
některé technické
parametry se u ně-
kterých motorů mírně
odlišují.
Kdyby se turbočer-
padlo paliva motoru
raketoplánu použilo
k vytvoření vodního
gejzíru, měl by výšku
58 kilometrů.
Palivo: kapalný vodík (LHX)
Okysličovadlo: kapalný kyslík (LOX)
Délka motoru: 4,24 m
Délka trysky: 2,9 m
Maximální průměr trysky: 2,39 m
Tah při hladině moře: 1,8 MN
Tah ve vakuu: 2,2 MN
Pracovní rozpětí: 65 až 109 %
Specifický impuls
při hladině moře: 363 *
Výtoková rychlost spalin při hladině
moře: 3 560 m/s
Specifický impuls ve vakuu: 453
Výtoková rychlost
spalin ve vakuu: 4 440 m/s
Životnost motoru: max. 55 startů do
vesmíru (při každém pracuje 510 sekund,
kumulovaně tedy přes 28 tisíc sekund)
* Specifický impuls je doba, po kterou je-
den kilogram pohonné směsi poskytuje tah
1 N. Obecně platí, že čím vyšší, tím lépe
Základní parametry
motorů SSME
37
TECHNIKA TEST RAKETOVÉHO MOTORU

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009
trval 2 017 sekund, tj. téměř 34 minut
non-stop činnosti.
Přestože má motor SSME v porovnání
s běžnou lokomotivou jen sedminovou
velikost, jeho výkon je větší než síla 28
lokomotiv! Výkon všech tří motorů SSME
při startu raketoplánu je srovnatelný
s výkonem 37 milionů koňských sil! Cena
jednoho exempláře SSME odpovídá do-
sahovaným výkonům i náročnosti výroby
a údržby – přesahuje 55 miliónů dolarů.
Když jeden ze tří vysadí
Vývoj motorů SSME byl tak obtížný, že
se stal jedním ze dvou hlavních důvodů
odložení premiérového startu raketoplá-
nu o dva roky – druhým důvodem byly
problémy s tepelnou ochranou raketo-
plánu, která stroj chrání před spálením
při návratu z oběžné dráhy zpět na Zemi.
Důkladný vývoj motorů SSME se ale
vyplatil: raketoplány dosud absolvovaly
124 startů bez větších potíží s motory
(což je přes padesát hodin operačního
provozu).
Jediná opravdu nepříjemná událost
související s motory SSME potkala raketo-
plán Challenger v červenci 1985, kdy jeden
ze tří motorů po 5 minutách a 45 sekun-
dách letu vysadil (běžná doba vypnutí je 8
minut 30 sekund). Kdyby k závadě došlo
v úvodních minutách letu, raketoplán by
nemohl dosáhnout oběžné dráhy a musel
by se pokusit o nouzový přistávací manévr.
Zbývající dva motory ale byly schopné del-
ším hořením ztrátu jednoho SSME kom-
penzovat, takže se Challenger do vesmíru
nakonec dostal – byť na nižší oběžnou
dráhu, než se plánovalo. Ironií osudu je, že
motor SSME byl zcela v pořádku a vypnut
byl poté, co selhalo jeho teplotní čidlo,
které začalo dodávat nesmyslné hodnoty,
jež byly řídícími počítači mylně interpreto-
vány jako porucha.
S dírou v motoru
Ještě jednou se motory SSME dostaly do
středu pozornosti v červenci 1999, kdy
se při zážehu odtrhla jedna z dodatečně
instalovaných „záplat“ v motoru (zlatá
záslepka ne větší než lidský nehet), která
následně tempem několika set metrů
za sekundu (tedy rychlostí projektilu
vystřeleného z pušky) „trefila“ vnitřní
část motoru. Zde poškodila několik
trubek, v nichž proudí kapalný vodík coby
chladicí médium: vodík tudy začal unikat
do výstupní trysky motoru, na což řídící
jednotka správně reagovala přidáním kys-
líku do této směsi (jinak by nebyl dodržen
potřebný spalovací poměr). Problémem
ale bylo, že kvůli zvýšené spotřebě kyslíku
musely být všechny motory vypnuty
o několik sekund dříve. Raketoplán se tak
dostal na nižší než plánovanou dráhu.
Protože poprvé v historii byla veli-
telkou kosmické lodi žena, astronautka
Eileen Collinsová, neodpustil si tisk iro-
nické poznámky týkající se předčasného
spotřebování pohonných látek: „První
žena v křesle velitele raketoplánu –
a NASA se ptá, kdo zapomněl natanko-
vat plnou nádrž.“
Testovací stav raketových motorů ve Stennisově kosmickém středisku při-
pomíná pomalu se probouzející mýtickou obludu. Sem tam vypustí oblak
páry nebo odpařeného kapalného kyslíku – pokaždé si přitom „odfouk-
ne“ jinde a jiným směrem. Občas se ozve rána – tu dutá, tu třeskutá. Pak
zazní první zahoukání sirény.
Stojíme čtvrt kilometru od zkušebního stavu a čekáme, co se bude
dít. Tedy: pokud se vůbec bude něco dít. „Před měsícem jsme tady měli
naplánovaný slavnostní test, pozvali jsme na něj přes tři tisíce hostů.
Místní honoraci, astronauty, novináře, rodinné příslušníky. Jenže hodinu
před zážehem jsme objevili technickou závadu a test se neuskutečnil,“
nedodává nám optimismu pracovnice NASA, která je s námi na vyhlídko-
vé tribuně.
Aby toho pesimismu nebylo málo: slíbený test má už více než půlhodi-
ny zpoždění oproti ohlášenému času. Je to v pořádku? „Ano, to je úplně
normální,“ snaží se nás uklidnit paní z NASA, která stále s někým hovoří
pomocí vysílačky.
Druhé zahoukání varovné sirény. Minuta do zážehu. A skutečně: po
jejím uplynutí se zpod testovacího stavu vyvalí bílý oblak spalin a o nece-
lou sekundu později k nám dorazí i „rána jako z děla“, tedy zvuková vlna
ze zážehu motoru. I přes „ochranné prostředky v uších“ – malé tampony
z pěnové hmoty – slyším, jak desítky dalších lidí přihlížející kolem mě
vydechly v úžasu.
Motor burácí, přesto
ony „ochranné prostřed-
ky“ nejsou zase kdovíjak
potřeba – protihluková
opatření (čerpadla tvořící
kolem motoru hráz z tun
vody a směrování proudu
spalin z motoru do vodního
bazénu) evidentně fungují
na výbornou. Přesto se
nedá říct, že bychom
motor neslyšeli a nevníma-
li. Chvěje se země, chvěje
se vzduch, chvěje se celé
tělo. Bez velké nadsázky se
dá říct, že test nám zalézá až
do kostí.
Intenzita chvění přitom
není stále stejná: protože jde
o test, motor se zkouší v růz-
ných režimech běhu. Výkon
se stahuje – a zase zvyšuje,
stahuje, zvyšuje... Tu v kratších, tu v delších intervalech.
Mám možnost srovnávat: viděl jsem na vlastní oči dva starty raketoplá-
nu a můžu prohlásit, že test motoru je o třídu lepší zážitek. Prvním kladem
je to, že se k testovanému motoru dostaneme prakticky na dosah ruky
– zatímco ke startujícímu raketoplánu pustí běžné smrtelníky ne na méně
než deset kilometrů. Při startu raketoplánu je za pár desítek sekund
po všem – stroj se změní v malou tečku na obloze a jen stopa spalin
napovídá, že se něco dělo. Zato test motoru si člověk může jaksepatří
vychutnat.
Po osmi a půl minutách – což je doba, po kterou motor běžně pracuje
při startu raketoplánu na oběžnou dráhu – celé divadlo končí. Motor se
vypíná, hluk utichá, země se přestává chvět. Jen velký bílý oblak zvolna
unášený větrem napovídá, že tu právě skončilo úchvatné divadlo.
A když o pouhou minutu později nastupuji do připraveného autobusu
a ještě se naposledy otáčím, je pryč i onen oblak. Rozplynul se jako
pára nad hrncem. Doslova a do písmene: hlavní motor raketoplánu totiž
spaluje kapalný vodík a kapalný kyslík, takže produktem jeho hoření není
opravdu nic jiného než vodní pára...
Test motoru na vlastní oči,
uši (a kůži)
Raketoplán se vydává do
vesmíru – kromě dvou
pomocných pracují naplno i tři
hlavní motory SSME
Hlavní motor
raketoplánu zblízka.
Povšimněte si spalovací
komory svařené z tisíců
trubiček, kterými proudí
chladicí médium
38
TECHNIKA TEST RAKETOVÉHO MOTORU
2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
Dost místa na hluk
Jedním z nenápadných dříčů
„vzadu“, stojícím za mimořád-
ným úspěchem motorů SSME, je
Stennisovo kosmické středisko ve
státě Mississippi, kde už desítky
let prakticky neustále probíhá
ostré testování těchto pohon-
ných jednotek. Až ve chvíli, kdy
je motor stoprocentně odladěn,
putuje na kosmodrom na Floridě
a zde je instalován do raketoplá-
nů. Stejně tak se zde provádějí
zátěžové testy motorů (hledají se
absolutní hranice nebo se sleduje
jejich stárnutí), případně jejich
vývojové zkoušky (motory jsou
průběžně vylepšovány a moder-
nizovány).
Stennisovo kosmické středisko
(pojmenované po demokrato-
vi Johnu Corneliu Stennisovi,
který reprezentoval Mississippi
v Senátu USA plných 41 let) se
nachází na ploše 55 kilometrů
čtverečních. Kolem něj je ještě
„nárazníková“ zóna o ploše 506
kilometrů čtverečních – jakési
klidové pásmo mající za úkol
eliminovat negativní dopady zde
probíhajících zkoušek na okolí.
Tady se zkouší ...
Místo bylo pro vybudování
testovacího střediska vybráno
proto, že je málo obydlené –
přesto z něj bylo nutné přesídlit
z pěti komunit zhruba sedm set
rodin (kolem dvou tisíc lidí).
Dále pro jeho umístění hovořila
skutečnost, že jen pár desítek
kilometrů odtud je umístěna
továrna Michoud Assembly Faci-
lity, kde se vyráběly první stupně
raket Saturn-5 (jež se tu násled-
ně testovaly). Tento stupeň měl
tvar válce dlouhého 42 metrů
a o průměru 10 metrů. Jeho do-
prava proto probíhala výhradně
po vodě a toto kritérium také
hrálo ve výběru lokality testova-
cího střediska důležitou roli.
Ovšem Stennisovo středisko
nefiguruje pouze v programu ra-
ketoplánů: v devadesátých letech
zde vznikl nový zkušební stav pro
zkoušky hybridních motorů (tedy
takových, které zároveň využí-
vají pevné i kapalné pohonné
látky). Mimo jiné se zde zkoušely
motory pro suborbitální letoun
SpaceShipOne, jehož modernizo-
vaná verze má vozit „turisty“ na
práh vesmíru.
A v roce 2007 sem firma Rolls
Royce přesunula z Velké Britá-
nie testování svých motorů pro
dopravní letadla. Důvodem byla
skutečnost, že svým provozem
v Hucknallu nedaleko Derby
emitovala příliš vysoké akustické
znečistění.
Poděkování: Rád bych touto
cestou poděkoval panu Paulu
Foremanovi ze Stennisova kos-
mického střediska NASA stejně
jako dalším „bezejmenným“
(pro mě, pochopitelně), kteří mi
návštěvu testu hlavního motoru
raketoplánu umožnili.
Instalace
hlavních motorů
do raketoplánu – horní
už je na svém místě,
pravý je zasazován,
levá pozice zatím není
obsazena
Poslední vyrobený
exemplář motoru
raketoplánu (výrobní číslo
2061) – jeho první zážeh jsme
měli možnost vidět
Kde se vzal
javorový list
Při první královské návštěvě kanadských
kolonií v srpnu 1860 vítaly následníka
trůnu prince z Walesu davy místních oby-
vatel. Jako symbol příslušnosti ke svému
národu měli rodilí Angličané růže, Skotové
bodlák. Jak se měli odlišit rodilí Kanaďa-
né? Symbolem Kanady byl dlouho bobr,
ale v roce 1834 přijala Společnost sv.
Jana Křtitele v Quebecu jako svůj emblém
javorový list. Myšlenka se ujala, a tak bylo
v roce 1860 navrhnuto, aby Kanaďané
vítali prince s javorovým listem v klopě.
Současná kanadská vlajka byla ovšem
přijata až v říjnu 1964.
Prachatický
lev s klíči
V červenci
1493 vylepšil
císař Fridrich
III. stávající
prachatický
znak (červený
štít s bílými
zkříženými klíči)
stylizovaným
lvem ve skoku.
Tento znak
platil až do
18. století, kdy se začal používat původní
městský symbol se stříbrnou hradební
zdí, cimbuřím a otevřenou branou se
zlatou vytaženou mříží. Za hradbami
vystupovaly dvě stříbrné věže s červe-
nými střechami a zlatými makovicemi,
každá s jedním velkým oknem. Na konci
19. století byly do už tak složité kompo-
zice přidány ještě klíče a lev a v roce 1936
se znovu začal používat jednoduchý znak
s klíči (symbol kněžské moci) a lvem coby
demonstrací síly.
VLAJKY SVĚTA
HERALDIKA
ČESKÝCH MĚST
kolem nás
SVĚT
39

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009
O
blasti poblíž Mexického zálivu mezi
jižním cípem Floridy, Portorikem
a souostrovím Bermudy se dostalo
v průběhu dějin nejrůznějších pojmenování.
Setkáváme se s ní pod názvy Ďábelský trojú-
helník, Trojúhelník chaosu, Přístav zmizení,
Hřbitov Atlantiku, Moře zatracenců či Ne-
beská past a pravděpodobně nejznámějším
názvem je bermudský trojúhelník. Lodě
a letadla zde údajně mizí beze stopy, nebo se
naopak objevují „lodě duchů“ (plavidla, jež
posádka nevysvětlitelně opustila).
Záhady na počkání, zázraky
do tří dnů
Existují výpovědi stovek lidí, kteří na
vlastní kůži prožili podivné a přírodními
zákony nevysvětlitelné úkazy, jež připisují
na vrub aktivitě mimozemských sil nebo
je pokládají za paranormální jevy. Naproti
tomu komisaři z Pobřežní stráže Spojených
států, americké námořnictvo ani sdružení
britských pojišťovatelů Lloyd’s neshledá-
vají tuto oblast o nic víc nebezpečnou než
kteroukoli jinou část oceánu. Čeští piloti
a námořníci, kteří se do trojúhelníku do-
stali, se shodují, že zde narazili na potíže
v podobě mořských bouří, silných větrů
a dalších přírodních jevů, nezmiňují se ale
o tom, že by zažili něco abnormálního.
Mimořádnost bermudského trojúhel-
níku je však sporná. Faktů i výmyslů, které
se této oblasti týkají, je mnoho a autoři,
jež se snaží záhadám přijít na kloub, často
mnohé skutečnosti zdůrazňují nebo nao-
pak potlačují s ohledem na vlastní záměr.
Když se však podíváme na nejčastěji popi-
sované události, je třeba se předem smířit
s tím, že jednoznačná vysvětlení nejsou
vždy k dispozici.
Banální vyhlídkový let
Bermudský trojúhelník by si byl v moder-
ní době nepochybně vysloužil mnohem
menší pozornost, kdyby nedošlo k záhad-
nému zmizení torpédových bombardérů
letky 19 amerického námořnictva.
Na svůj rutinní cvičný let vyrazila letka se-
stávající z pěti letadel typu Grumman TBM
Avenger ve středu 5. prosince roku 1945 po
druhé hodině. S celkem čtrnácti muži na
palubě vyrazila letadla ze základny Fort Lau-
derdale nedaleko Miami. Poblíž ostrova Bi-
mini, 200 km jihovýchodně od Miami, měla
provést cvičné bombardování pod velením
zkušeného pilota Charlese Carolla Taylora.
Každý robustní jednomotorový stroj
o váze 4,6 tuny byl vybaven záchranný-
mi čluny nafukujícími se automaticky při
doteku letadla s hladinou, zvláštním práš-
kem, který v místě přistání zbarvuje okol-
ní vodu, a radiokompasy, jež měly v pří-
padě špatného počasí automaticky navést
letouny zpět na základnu. Počasí bylo slu-
nečné a trasa letu velmi jednoduchá – stá-
le v dohledu pobřeží nebo ostrovů. Velitel
ji dobře znal a cvičení tak mělo podle vše-
ho vypadat spíše jako vyhlídkový let.
Ztracení zachránci
Během letu se však vyskytly problémy se
spojením mezi letkou a základnou. Z útrž-
kovitých rozhovorů vyplývá, že Taylor
zřejmě zabloudil a jeho palubní kompasy
přestaly fungovat. Základna Fort Lau-
derdale sice vyhlásila poplach, ale žádná
zvláštní opatření nebyla provedena. Bom-
bardéry měly dost paliva, aby mohly zůstat
ve vzduchu až do půl osmé večer. Kolem
Letouny na
fotografii se
často mylně pokládají
za ztracenou
letku číslo 19. Ve
skutečnosti se jedná
o jinou skupinu
bombardérů stejného
typu
Silné víry v okolí
modrých děr
mohou stáhnout lodě
do svých útrob
Bermudský
trojúhelník
o
b
s
a
h
Zdaleka ne všechny události v tzv. „hřbitově
Atlantiku“ dokáže dnešní věda vysvětlit. Vstup do
tohoto záhadného prostoru se dodnes podle mnohých
rovná vkročení do samotných pekelných bran
JIŘÍ MACH
Ďábelský bermud-
ský trojúhelník
Legendy a fakta o mořském
prostoru, kde prastaré
námořnické zkazky neztratily svoji sílu
Vzestup a pád
britského impéria
Sedmý díl seriálu o největ-
ších říších světových dějin
Rozhovor:
Na stopě zločinu
Lze spáchat dokonalý zlo-
čin? Rozhovor s prof. Jiřím
Strausem z Policejní akademie ČR
Nešťastné dětství
českých králů
Václav II., Karel IV. i Ladislav
Pohrobek už v nejranějším
dětství pocítili, jak tíží královská koruna
Padlí hrdinové
vědy
Životy nasazené a ztracené
při snaze o vyšší poznání
Hannibalův geniální
pochod smrti
Zdecimoval vlastní armádu,
aby zničil Řím
S ponorkami a leta-
dly na cizí planety
V blízké budoucnosti se na
planety Sluneční soustavy
vydají bezpilotní letadla a ponorky
Křížovka
o knihy a sudoku
Zúčastněte se soutěže
o knihy a vyluštěte si tři
různé obtížnosti sudoku
39 46 52 58
42 49 54 62
40
Místo kávy mýdlo
Britští vědci přišli s vynálezem, který může směle nahradit ranní
šálek kávy. Mýdlo Shower Schock totiž obsahuje kofein – zřejmě
nejpopulárnější stimulant na světě. Člověka tedy nejen umyje,
ale i osvěží. Během sprchování se aktivní složky obsahující kofein
vsáknou do organizmu a za pět minut je člověk plný elánu.
k
r
á
t
c
eee Pozor: panda!
Panda velká byla vždy považována za mírumilovného med-
vídka. Před časem ovšem tento názor vzal za své. Nedávno
zástupce jednoho z nejohroženějších druhů fauny ve
výběhu pekingské zoo napadl návštěvníka a nejde o první
případ, kdy toto konkrétní zvíře zaútočilo na člověka.
2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
SVĚT
CO SKRÝVÁ HŘBITOV ATLANTIKU
F
O
T
O
:

S
h
u
t
t
e
r
s
t
o
c
k
,

W
i
k
i
p
e
d
i
a
,

w
w
w
.
g
e
c
k
o
a
n
d


y
.
c
o
m
,

w
w
w
.
b
r
y
c
e
.
p
l
,

w
w
w
.
l
a
r
c
1
.
c
o
m
,

w
w
w
.
p
i
n
k
e
r
.
w
j
h
.
h
a
r
v
a
r
d
.
e
d
u
,

w
w
w
.
o
n
e
-
x
.
e
u
,

w
w
w
.
e
c
u
m
e
n
.
o
r
g
,

w
w
w
.
s
t
e
a
l
t
h
s
e
t
t
i
n
g
s
.
c
o
m
VÍTE ŽE?
Bermudský trojúhelník
je téměř rovnostranný,
s délkami stran: Bermu-
dy (Hamilton) – San
Juan 1 540 km, San
Juan (Portoriko) –
Miami 1 660 km,
Miami – Bermudy (Ha-
milton) 1 664 km. Jeho
rozloha činí přibližně
1 134 105,5 km
2
,
je tedy asi 14krát větší
než ČR.
Někteří autoři věří, že
se na dně bermudské-
ho trojúhelníku skrývají
trosky bájné civilizace
Atlantidy.
Legenda o tajemném
a obávaném místě, ber-
mudského trojúhelníku,
má kořeny již v dobách
objevení Ameriky.
Ačkoli většina z četných
námořnických historek
o prokletých vodách
v moderní době zanikla,
tato se traduje dodnes.
K nejznámějším čes-
kým autorům, zabýva-
jícím se bermudským
trojúhelníkem, patří
oceánograf a geolog
Zdeněk Kukal (kniha
Záhada bermudského
trojúhelníku, fantazie
a skutečnost) a Jiří Bí-
lek (Trojúhelník záhad
a legend).
půl šesté, tedy asi hodinu a půl po původně
plánovaném přistání, zachytila věž Taylo-
rova slova, která často citují záhadologové:
„Co je to tam vlevo? Nějaká loď?“
Osud Avengerů se zřejmě naplnil krát-
ce po sedmé, kdy se komunikace zcela pře-
rušila. Při následných záchranných opera-
cích navíc zmizel i hydroplán typu Martin
PBM-3 Mariner s třinácti muži na palubě.
Posádka nedaleko plujícího parníku Gai-
nes Mills spatřila v době jeho zmizení na
obzoru ohnivou kouli. Tento typ letounu
byl ale velmi nebezpečný, údajně stačila
pouhá jiskra, aby celé letadlo explodovalo.
Nenašel se nicméně ani radiomaják hyd-
roplánu, který měl zůstat na hladině ještě
dlouhé hodiny po nehodě a hlásit svou po-
lohu; po letadle zůstala jen nafová skvrna.
Záhada neschopnosti
Následné vyšetřování nepřineslo žádné
jednoznačné vysvětlení. Záhadou přitom
není jen zmizení letadel, ale především ne-
schopnost amerického námořnictva včas
zahájit záchranná opatření. Tři hodiny po
plánovaném přistání Avengerů stála všech-
na letadla na základnách a všechny lodě
námořnictva kotvily v přístavech. Než byla
komunikace s bloudící letkou defnitivně
přerušena, podařilo se dokonce určit její
přesnou polohu, ale ani tehdy nikdo nevy-
dal povel k vyslání záchranné mise. Vyšet-
řovací zpráva obsahuje množství nesrovna-
lostí a dospívá k závěru, že letadla zmizela
za ne zcela vysvětlitelných okolností.
Různí autoři zabývající se bermudským
trojúhelníkem se pak snaží tyto „ne zcela
vysvětlitelné okolnosti“ odhalit a nebrání se
ani výkladům z oblasti sci-f. Obzvláště pou-
žijí-li materiály od dalších nezávislých svěd-
ků, například některých radioamatérů, kteří
se naladili na frekvenci Avengerů a tvrdili,
že poslední Taylorova slova zněla: „Neleťte
za mnou… Vypadají jako z jiného světa…“
Tyto věty (i když jejich důvěryhodnost je
sporná) zavdaly dostatečný podnět ke spe-
kulaci o „blízkém setkání třetího druhu“.
Kolumbus a kosmonauti
Nevysvětlitelné zmizení letky 19 vzbudilo
nejen touhu různých fantastů i seriózních
autorů záhadu vyřešit, ale podnítilo i zá-
jem o minulost této oblasti. Objevily se
rozsáhlé studie popisující podivné udá-
losti, které se v bermudském trojúhelníku
odehrály v dávných dobách.
Záznamy o nich můžeme najít už na
počátku amerických dějin v denících
Kryštofa Kolumba. Podle nich námořníci
na podzim roku 1492 pozorovali podiv-
né záblesky ohně padajícího do moře, jež
vypadaly jako „špatná voskovice, která se
rozsvěcuje a zhasíná“, a záhadná světla pod
mořskou hladinou. Muže také vyděsilo
zmatené chování lodního kompasu.
O světlech na obzoru námořníci usoudi-
li, že pocházejí z jednoho z četných ostrův-
ků v okolí, ale světla pod hladinou si vyložit
nedokázali. O tom, že nutně nemuselo jít
o blouznění pověrčivých lidí, svědčí i výpo-
věď kosmonautů z Apolla 12, kteří o 477 let
později tvrdili, že v bermudském trojúhelní-
ku pozorovali „záblesky živého ohně“ – byla
to prý dokonce poslední viditelná světla na
naší planetě. Původ těchto světel se zatím ne-
podařilo prokazatelně objasnit, ale vědci uvá-
dějí jako možné příčiny světélkující plankton,
ryby nebo jinou organickou hmotu.
Dvakrát ztracená posádka
Mezi časté nevysvětlitelné záhady patří
lodě duchů, jež jejich posádky buď opus-
tily, nebo na nich zůstaly jen kostry. Nej-
známějším případem je objevení obchod-
ní plachetnice Mary Celeste nesmyslně
křižující vody bermudského trojúhelníku
roku 1872. Z lodi zmizelo veškeré osa-
zenstvo, ale jinak vše včetně nákladu
a záchranných člunů zůstalo na místě. Na
plotně bylo dokonce jídlo připravené k po-
dávání a nic nenasvědčovalo tomu, že by
se někdo chystal loď opustit. Vyšetřování
odhalilo mnoho zvláštností a nabídlo dvě
možná vysvětlení: náhlá vlna smetla celou
posádku do moře, nebo kapitán lodi, kte-
rá Mary Celeste objevila, nechal všechny
povraždit, aby mohl inkasovat odměnu za
záchranu lodi. To se ovšem neprokázalo.
Velkou pozornost vzbudily v roce 1881
i novinové články o podivném objevu, jejž
učinil britský škuner Ellen Austin. Ten
našel na své cestě z Azorských ostrovů do
Bostonu opuštěný neoznačený trojstěžník.
Na palubě bylo všechno v pořádku, chyběl
jen lodní deník a posádka.
Kapitán se rozhodl dopravit loď do
Newfoundlandu a zanechal na ní několik
námořníků. Po krátké, ale silné bouři se
plachetnice opět ztratila, a když ji později
Ellen Austin znovu nalezla, byla liduprázd-
ná a ztratil se i nový lodní deník.
Od záhadné
Atlantidy po útoky
mimozemšťanů
Případy podobné osudu neznámého troj-
stěžníku byly popisovány i v minulém
století. Stovky lodí a letadel vybavených
moderními komunikačními systémy mizí
v trojúhelníku, aniž by vyslaly signál SOS.
Jejich vrak se někdy najde až po dlouhé
době a na zcela jiném místě, než kde moh-
lo dojít k neštěstí, nebo se vůbec neobjeví.
Strach nahánějící hypotézy jsou většinou
mnohem zvučnější než pragmatický vý-
klad. Tajemství obestírající záhadná zmi-
zení si vyžádalo mnoho teorií od záhadné
aktivity starověkých strojů bájných Atlan-
ťanů, přes útoky UFO až po časoprostoro-
vé smyčky.
Pohyblivé mořské
dno
Realisté většinou pokláda-
jí za hlavní příčiny mizení
místní komplikované pří-
rodní podmínky a selhání lidského fakto-
ru. Je třeba brát v úvahu, že oblastí protéká
teplý Golfský proud, který je při rychlosti
až čtyři metry za sekundu schopen uná-
šet i vraky velkých lodí desítky kilometrů.
Teplá voda proudící ve studeném okolí
má někdy za následek jev, při němž se od
hlavního proudu oddělí prudký vír, který
může menším lodím způsobit velké potí-
že. Proudů se zde však vyskytuje mnohem
více. Právě kvůli jejich působení a kvůli
aktivitě pohyblivých písků na dně oceánu
se zřejmě nepodařilo nalézt trosky letadel
a lodí. Dno je zde velmi rozmanité, v oko-
lí ostrovů jsou rozsáhlé mělčiny, naproti
tomu jsou tady jedny z nejhlubších příko-
pů na světě. Vlivem silných proudů se na-
víc topografe mořského dna stále mění.
Nedlouho před definitivním zmizením
letky 19 zachytila základna slova jejího
velitele, která často citují záhadologové:
„Co je to tam vlevo? Nějaká loď?“
Jednou ze
zákeřných
hrozeb, číhajících na
volném moři, může být
tornádo
41
k
r
á
t
c
e
Chudí a bohatí myslí jinak
Američtí vědci při výzkumech u 7 až 13letých dětí pocházejících z růz-
ných poměrů zjistili, že aktivita mozku příslušníků chudých a boha-
tých rodin se značně odlišuje. Při řešení jednoduchých úloh mozky
chudších dětí projevovaly méně aktivity v prefrontálním kortexu, kde
se utváří vyjadřování osobnosti či pozornost vůči okolí.
Nástupce hormonální antikoncepce
Antikoncepční pilulka se brzy dočká značného vylepšení. Švédští vědci
přišli na to, že je možné sestavit molekuly, které by dokázaly vypnout
protein ZP3 z obalu vajíčka. Na ZP3 se vážou spermie hodlající
proniknout do vajíčka a oplodnit ho. Nový lék by tak mohl ochránit
ženu před nechtěným těhotenstvím, navíc bez vedlejších účinků.

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009
SVĚT
CO SKRÝVÁ HŘBITOV ATLANTIKU
Modré díry
Dalším zvláštním, ale při-
rozeným fenoménem této
oblasti jsou tzv. modré díry.
Ty jsou umístěny mezi vá-
pencovitými útvary, kde mořské dno přík-
ře spadá do velkých hloubek. V době ledo-
vé před 12–15 tisíci lety, kdy byla hladina
oceánů až o sto metrů nižší, byly modré
díry vlastně krasové jeskyně, jež moře poz-
ději zatopilo. Některé modré díry vedou
hluboko do vnitrozemí a vyúsťují na po-
vrchu v podobě jezera. Při odlivu a přílivu
vznikají v okolí děr silné víry, které mohou
stáhnout menší loď i s posádkou do svých
útrob. Občas se zde objeví trosky sportov-
ních jachet a jiných malých lodí.
Vodní stěny
Zkázonosné i pro větší lodě
mohou být především tor-
náda a slapové vlny. Je-li tor-
nádo na souši dost silné na
to, aby zničilo dům, pak na moři loď nebo
nízko letící letadlo, které se dostane do jeho
blízkosti, rozmetá na kusy. Za bílého dne se
dá vzdušnému kuželu snadno vyhnout, ale
za snížené viditelnosti nebo v noci může
být velmi nebezpečný. Jako častější příčinu
neštěstí lodí zmiňují vědci obrovské slapové
vlny. Vodní stěny mohou dosahovat výšky
až 40 metrů. Vznikají v důsledku podmoř-
ských zemětřesení, sesuvů půdy na dně,
atmosférického tlaku, větru, bouří a huriká-
nů, které mohou být i značně vzdáleny.
Ve vzduchu zase letadla čelí hrozbě neče-
kaných prudkých turbulencí, které i za po-
klidného dne v kombinaci nepříznivé rych-
losti a směru letu mohou mít za následek
efekt podobný nárazu do betonové zdi. Tur-
bulence lze jen stěží předvídat a jsou často
řazeny mezi příčiny nehod menších letadel.
Neúprosná statistika
Pojišťovací společnosti,
pobřežní stráž a americké
námořnictvo uvádějí jako
ofciální vysvětlení vysoké-
ho počtu nehod to, že oblast leží uprostřed
dopravního uzlu a vinou vysoké frekvence
dopravy jsou zde logicky i častější nehody.
Vede tudy mnoho námořních tras a přelé-
tá tu množství dopravních a soukromých
letadel. Některé odhady tvrdí, že chyba pi-
lotů stojí za polovinou neštěstí.
Metanové bubliny
V nedávné době přinesli
vědci ještě jedno zajímavé
vysvětlení. Na dně moře se
díky vysokému tlaku udržu-
je velké množství hydrátu metanu. Občas
však může dojít k poklesu tlaku, následkem
čehož se hydratovaný metan uvolní, začne
stoupat a s ubývajícím tlakem okolní vody
mění postupně své skupenství na plynné.
Jakmile se plynný metan přiblíží k hladině,
hustota vody na ploše o rozloze i několika
set metrů čtverečních silně poklesne. Když
by tudy projížděla loď, velmi rychle by se
potopila. Metan je také silně hořlavý, pokud
by na palubě například někdo kouřil, nasta-
la by okamžitě exploze. I bez ohně by do-
šlo ke zkáze posádky, která by se metanem
udusila. Exploze nebo náhlý pokles výšky
v prořídlém vzduchu by hrozily i letadlu, jež
by vletělo do oblaku podmořského výparu.
Magnetismus
a další „bermudské
trojúhelníky“
V jednotlivých případech
zmizení letadel se stále vra-
cí téma elektromagnetických anomálií. To
mnohdy vede ke spekulacím o nestabilitě
magnetického pole Země, jež jsou však po-
staveny na neprokazatelných domněnkách.
Jistá magnetická porucha ovšem v trojú-
helníku existuje a je velmi dobře známa.
Pravděpodobně ji zažil i Kolumbus, když
pozoroval zmatené bloudění magnetické
střelky v kompasu. To je dáno magnetic-
kou anomálií zvanou kompasová variace.
Na tomto místě se totiž magnetová střelka
odchýlí od magnetického severu a ukáže
směrem ke geografckému severu Země.
Každý zkušený námořník s tím dnes musí
počítat, aby se vyvaroval nepříjemností.
Za zmínku stojí i fakt, že tato magnetická
anomálie má svůj protějšek na druhé straně
zeměkoule, kde dochází rovněž ke kompa-
sové variaci. Oblast východně od Japonska
mezi ostrovy Iwo Jima a Marcus nazývají Ja-
ponci Ďáblovým mořem nebo Ďáblovým či
Dračím trojúhelníkem. I ten neblaze proslul
velkým počtem záhadně zmizelých letadel
a lodí (čísla jsou dokonce vyšší než v ber-
mudském trojúhelníku), poruch navigač-
ních a komunikačních zařízení a stejně jako
z bermudského trojúhelníku jsou odsud hlá-
šena pozorování neidentifkovatelných lé-
tajících předmětů. Na rozdíl od bermudské
hrozby bylo Ďáblovo moře ofciálně uznáno
japonskými úřady za nebezpečnou oblast.
Kterým směrem?
Někteří autoři popisují ještě další méně
známá místa, kde dochází k tajuplným udá-
lostem, a jsou-li vyznačena na mapě, mají
podobu symetrického obrazce. Bermudský
trojúhelník je však ojedinělým, důkladně
prozkoumaným fenoménem, který si vzali
na mušku jak seriózní vědci, tak stoupenci
alternativních výkladů. Uvedené teorie a hy-
potézy jsou jen zlomkem všech možných
pokusů o objasnění. Fantastové i realisté
jsou téměř vždy velmi nápadití lidé, a proto
domněnek i faktů je tolik, že nalézt jejich
společného jmenovatele je téměř nemož-
né a čtenář si musí vybrat, na kterou stranu
se přikloní. A je také možné, že pravda nám
zůstane skrytá, dokud lépe neporozumíme
přírodním zákonům.
Pojem „bermudský trojúhelník“ není oficiální zeměpisný název.
Pochází z pera amerického novináře Vincenta Gaddise, který v roce
1964 v časopise Argosy zveřejnil článek Smrtonosný bermudský
trojúhelník, v němž shrnul neobvyklé úkazy v podezřelé oblasti
napříč staletími.
Geometrický tvar, který Gaddis navrhl, se ujal: vrcholy
trojúhelníka umístil do měst Miami na Floridě, San Juan na Por-
toriku a Hamilton na Bermudách. Mnozí autoři před ním i po něm
oblast různě rozšiřují a mění její charakteristické hranice, takže do
neblahé oblasti někdy spadají i Mexický záliv, Karibské moře
a Azorské ostrovy. Nicméně označení „bermudský trojúhelník“ se
vžilo a vstoupilo do obecného povědomí.
Proč zrovna
„bermudský trojúhelník“
MIAMI
BERMUDY
(HAMILTON)
SAN JUAN
(PORTORIKO)
KARIBSKÉ
MOŘE
MEXICKÝ ZÁLIV
ATLANTSKÝ OCEÁN
BERMUDSKÝ
TROJÚHELNÍK
Smrtonosný trojúhelník,
jak jej vymezil Vincent Gaddis
Modrá díra ve
vnitrozemí za
odlivu
42 2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
SVĚT
NEJVĚTŠÍ SVĚTOVÉ ŘÍŠE – 7. DÍL
F
O
T
O
G
R
A
F
I
E
,

I
L
U
S
T
R
A
C
E
:

W
i
k
i
p
e
d
i
a
,

N
i
a
l
l

F
e
r
g
u
s
s
o
n
:

B
r
i
t
s
k
é

i
m
p
é
r
i
u
m
,

c
e
s
t
a

k

m
o
d
e
r
n
í
m
u

s
v
ě
t
u
Č
ím se lišilo „moderní“ koloniální
impérium 19. století od španělské
říše, kterou jsme popisovali v mi-
nulém díle našeho seriálu o říších? Přede-
vším tím, že na rozdíl od conquistadorů Bri-
tové nekořistili zlato a drahé kovy. Neměli
obvykle zájem na podmanění či vyvraždění
domorodých kmenů a uloupení jejich bo-
hatství. Na rozdíl od Španělů ve svých ko-
loniích zapustili kořeny jako obchodníci
a farmáři. Přestože se nemůžeme bláhově
domnívat, že zájmy všech Britů byly nezišt-
né a mírumilovné, často se snažili porozu-
mět původním obyvatelům a ponechat jim
jejich tradice. Přitom jim však přinášeli vy-
moženosti evropské civilizace.
Na počátku byli piráti
Někdo by se mohl domnívat, že dějiny brit-
ského impéria začaly už roku 1497, když
John Cabot dorazil do Newfoundlandu s po-
věřovacím listem krále Jindřicha VII. Ale po
celé 16. a valnou část 17. století se Angliča-
né pouze marně snažili vyrovnat Španělům,
když závistivě sledovali jejich bohaté lodě
plně naložené zlatem. Když za Jindřicha VIII.
zvítězila v Anglii reformace, dostalo soupeře-
ní se Španělskem i náboženský rozměr – ang-
likáni se chtěli vyrovnat katolíkům.
Jenže teprve roku 1586 byla založena
první anglická osada v Severní Americe na
ostrově Roanoke. Sir Walter Raleigh, věr-
ný služebník Alžběty I. (1558–1603), na
počest své panenské královny pojmenoval
území u ostrova Roanoke Virgínie (vir-
gin=angl. panna), ale bohužel zde nikdy
nebylo nalezeno zlato. V té době všichni
předpokládali, že hlavní bohatství z kolonií
pochází z dovozu drahých kovů. Proto i An-
gličané zoufale hledali zlato, kde se dalo,
ovšem neúspěšně. A tak se nezmohli na nic
jiného, než pirátsky přepadávat španělské
lodě a zlato jim krást. Alžběta brzy pocho-
pila, že je to její jediná naděje, jak se podílet
na koloniálním bohatství. Poskytla pirátům
svou podporu a ochranu za podíl na kořisti.
Tak se zrodili korzáři – námořní lupiči
ve státních službách, z nichž nejznáměj-
ší je bezpochyby sir Francis Drake, který
jako druhý obeplul svět po Magellanovi.
Směle k nim můžeme započítat i zmíně-
ného Waltera Raleigha, popraveného za
přepadení španělského města Santo Tomé,
nebo později známého Walesana Henryho
Morgana, který vyplenil roku 1664 Gran
Grenadu a později další španělská města
v zámoří. Brzy se z něj stal boháč a zakou-
pil si pozemky na Jamajce, kde byla půda
vhodná pro pěstování cukrové třtiny.
První drápky
Morganův případ hezky ukazuje změnu
strategie anglické kolonizace. Koncem
17. století už měli Britové své zavedené
obchodní stanice v Indii i v Africe, popu-
lace ve Virginii se utěšeně rozvíjela, stejně
jako další osady na severoamerickém po-
břeží, např. Plymouth či Massachussets.
Surat, první britská
základna v Indii
Vzestup a pád
britského impéria
V polovině 19. století byla britská královna formálně největší panovnicí
světa. „Její“ říše zahrnovala čtvrtinu obyvatel zeměkoule a ovládala
zhruba stejný poměr území. Královna ale nebyla diktátorkou
s neomezenou mocí. Britské impérium byl kolos, který královská koruna
pouze formálně zakrývala
JINDŘICH KAČER,
HISTORIK
Není jistě náhodou, že vynálezce vylepšeného a prakticky použitelného
parního stroje James Watt pocházel ze Spojeného království (konkrétně
ze Skotska). Británie totiž v 18. století získala nepopiratelný náskok
před zbytkem světa v rozvoji technologií, které zcela změnily život
obyčejných lidí. Pára poháněla přádelny a další stroje, vznikly továrny
a lidé z venkova se začali stahovat do měst. Vznikla průmyslová spotřební
společnost, která šla ruku v ruce se svobodomyslným myšlením Britů.
Že tak vznikly chudinské čtvrti s miliony chudých dělníků, zpočát-
ku společenské elitě nevadilo. Považovali to za přirozený vývoj. Bídu
dělníků v Anglii však sledovali nejen Bedřich Engels a Karel Marx.
Když si v 19. století dělníci postupně uvědomili sami sebe a pochopi-
li, jak na jejich práci vydělávají kapitalisté, vzniklo dělnické hnutí a soci-
alistické myšlení. V parlamentu se objevila Labour party (Strana práce).
Nové technologie však také Britům umožnily udržet si vládu v koloniích.
Bez vynálezu telegrafu by se válka proti vzbouřeným Indům roku
1857 vedla mnohem hůř a bůhví, jak by dopadla. Dnes v době in-
ternetu si ani neuvědomujeme, jak důležité bylo předávání zpráv, které
se dostaly z Dálného východu do Británie za pouhých několik hodin!
Neméně důležité byly parníky, jež snížily dobu přepravy z Británie do
kolonií až trojnásobně a přitom dokázaly uvézt mnohem větší náklad.
Pro námořní a obchodní velmoc byly takové lodě hotovým požehnáním.
Technologie se navíc v rámci „šíření civilizace“ vyvážely i do kolonií,
takže Indie byla ke konci 19. století protkána železnicemi. „Ovládnuté“
obyvatelstvo mohlo pocítit výhody, které mu přináší členství v impériu.
Průmyslová a sociální revoluce
43

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009
SVĚT
NEJVĚTŠÍ SVĚTOVÉ ŘÍŠE – 7. DÍL
Královna Alžběta I. pochopila, že jediný způsob, jak
získat podíl na zlatu z kolonií, je podporovat piráty
a stát se jejich ochránkyní
V anglo-nizozemských válkách dobyli Bri-
tové Nový Amsterdam, který roku 1664
přejmenovali na New York (anglický král
Karel II. ho daroval svému bratru Jakubo-
vi, který byl vévodou z Yorku). Základnou
britské moci v Americe se však stal ostrov
Jamajka dobytý na Španělech roku 1655.
V 17. století vládla v Anglii skotská
dynastie Stuartovců. Britské ostrovy si
prožily opravdu těžké období zahrnující
dvě revoluce, občanskou válku, krátkou
tyranskou republiku, jednu popravu krále
a tři války s Nizozemskem. Přesto, nebo
možná právě proto vyšla Anglie ze všech
těchto konfiktů posílena. Když v roce
1700 vymřela španělská větev Habsbur-
ků, upadlo Španělsko do bezvýznamnosti
a Anglie byla vedle Francie Ludvíka XIV.
nejvýznamnějším hráčem evropské politi-
ky. V té době už evropské mocnosti dávno
pochopily, že zlato nemusí být hlavním zis-
kem ze zámoří. Pravým bohatstvím Ame-
riky se stala káva, tabák, cukr i čaj. Zejmé-
na nově objevené návykové drogy kofein
a nikotin si v Evropě brzy získaly oblibu.
Čaj se stal v Británii národním nápojem.
Rozsáhlé plantáže cukrové
třtiny oslazovaly život nejen
Angličanům. Začal fungovat
takzvaný obchodní trojú-
helník. Z Afriky se do Ame-
riky vozili otroci, kteří tam
měli pracovat na plantážích.
Z Ameriky do Evropy pak
po moři putoval cukr, tabák
a káva a z Evropy do Afriky
výrobky evropských řemeslníků, po nichž
byla v Africe velká poptávka.
V Indii založili Angličané v 17. století tři
významné obchodní stanice – Bombaj, Mad-
rás a Kalkatu, které dodnes patří k největším
indickým městům. Přesto byli roku 1700
Angličané v Indii pouze trpěni, zatímco poli-
tickou moc drželi v Červené pevnosti v Dillí
vládci Mughalské říše. Na jejich blahovůli
byli evropští obchodníci v Indii zcela závislí.
Bylo jich ostatně tak málo, že pro Mughaly
představovali jen zcela okrajový problém.
Navíc obyvatel Spojeného království bylo
dvacetkrát méně než Indů. Nikdo si tehdy
nedokázal představit, že Británie bude jed-
nou Indii vládnout. Sny o britském impériu
byly stále jen mlhavé.
Páni moří
Od anglické slavné revoluce (1688) do
konce války o španělské dědictví (1713)
se námořní síla Anglie takřka zdvojnáso-
bila. Od této doby můžeme v souvislosti
se světovými moři hovořit o jednoznačné
anglické nadvládě. Po úpadku Španělska
a Portugalska zbývali v boji o kolonie už jen
dva evropští soupeři – Francie a Nizozemí.
S Nizozemím si to Anglie vyříkala ve zmí-
Skotsko, Irsko a Wales – tři vedlejší země Britských ostrovů s původně
keltským obyvatelstvem se staly v pravém slova smyslu nejstaršími ko-
loniemi Angličanů, kteří získali na ostrovech převahu. Zejména Irsko
bylo často podrobováno anglickým „zvykům“ nevybíravým způsobem.
Životní úroveň zde byla dlouhou dobu pozadu za Anglií a Angličané
s despektem pohlíželi na zaostalé Skoty a tvrdohlavé Iry.
Situace se o něco zlepšila spojením parlamentů Anglie a Skotska
roku 1707. Vzniklo Spojené království Velké Británie. Jak píše
Ferguson, tento termín prosadil už dříve král Jakub I., aby se Skotové
snadněji smířili se svým připojením k Anglii a Angličané se skutečností,
že jim vládne Skot. Přesto právě Skotové a Irové kvůli horším životním
podmínkám mnohem častěji projevili ochotu odjet do vzdálených kolonií
a udělat kariéru mimo Britské ostrovy. V polovině 18. století tvořili
Skotové pouze jednu desetinu obyvatel Britských ostrovů, ale podíl
skotských zaměstnanců ve Východoindické společnosti byl tak-
řka padesátiprocentní. Každý ví, jak silné jsou dodnes komunity po-
tomků irských přistěhovalců v USA, Austrálii i dalších místech bývalého
impéria. Jména jako O´Brien nebo O´Connelly tam najdete na každém
rohu. Mluvíme-li tedy o britské kolonizaci, nesmíme zapomínat, že vět-
šinový podíl na ní mají příslušníci okrajových, Angličany podceňo-
vaných národů, kteří si do nového světa přivezli celé rozsáhlé rodiny,
aby zde mohli začít nový život daleko od nenáviděného Londýna.
Koloniální zásluhy Skotů a Irů
Země, které byly v dějinách alespoň nějakou dobu součástí britské říše
Historie britského impéria
BAHAMY
VELKÁ
BRITÁNIE
IRSKO
BERMUDY
GAMBIE
NIGÉRIE
TANGANIKA
MALEDIVY
AUSTRÁLIE
NOVÝ ZÉLAND
SEYCHELY
KEŇA
BRITSKÉ
SOMÁLSKO
MAURICIUS
UGANDA
INDIE
BARMA
CEJLON MALAJSIE
PAPUA
NOVÁ GUINEA
SÚDÁN
ADEN
OMÁN
SAE
KATAR
KUVAJT
IRÁK
EGYPT
KYPR
SEVERNÍ
RHODÉSIE
FALKLANDSKÉ OSTROVY
JIHOZÁPADNÍ AFRIKA
BRITSKÝ HONDURAS
BRITSKÁ GUYANA
FLORIDA
NEWFOUNDLAND
KANADA
TŘINÁCT KOLONIÍ
TRINIDAD
A TOBAGO
BARBADOS
KUBA
KAJMANSKÉ OS.
JAMAJKA
SIERRA
LEONE
SINGAPUR
SARAWAK
BRUNEJ
ZLATÉ
POBŘEŽÍ
JIHOAFRICKÁ
UNIE
BASUTSKO
BEČUÁNSKO
HONGKONG
ŇASKO
JIŽNÍ
RHODÉSIE
BRITSKÉ
SEVERNÍ BORNEO
SOKOTRA
JORDÁNSKO
PALESTINA
ŠALAMOUNOVY
OSTROVY
VANUATU
FIDŽI
SVAZIJSKO
Chickahominy, jeden
z indiánů kmene
Powhatanů, se stává „novým
Angličanem“ a uzavírá
s anglickými osadníky ve
Virginii smlouvu o míru, 1619
44 2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
něných třech válkách,
a když se roku 1689
stal anglickým králem
Holanďan Vilém III.
Oranžský, dokázaly se
tyto dvě mocnosti do-
mluvit a rozdělit si sfé-
ry vlivu. Na Dálném
východě spočívala do-
hoda v tom, že Nizo-
zemí bude kontrolo-
vat obchod s kořením,
zatímco Anglie měla
pod palcem vzácné in-
dické látky, jež neměly
v Evropě konkurenci.
Již od začátku 17. století řídily obchodní
záležitosti obou zemí v Indii Východoindic-
ké společnosti (v Anglii založena roku 1600,
v Nizozemí 1602). To zajistilo předání rizik
do soukromých rukou, zatímco stát posky-
toval pouze právní a vojenskou ochranu.
Společnosti fungovaly na principu akcií a ta
anglická svým akcionářům vyplácela v prů-
měru roční dividendy 18 % ze základního
vkladu po dobu dvou set let (od r. 1600 do
r. 1800), což je jistě pozoruhodný úspěch.
Nizozemci si v koloniích udrželi po
celou dobu velký vliv, ale Británii konku-
rovat nemohli. Zbývalo rozhodnout zá-
pas s Francií, což zajistila sedmiletá válka
(1756–1763), kterou britský historik Ni-
all Ferguson nazval „světovou válkou 18.
století“. Bojovalo se skutečně na frontách
celého světa. Zatímco Evropu přenechali
Angličané svým pruským spojencům, kte-
ré podporovali pouze fnančně, soustře-
dili se na zápas o Indii a Severní Ameriku.
Na všech frontách Británie jednoznačně
zvítězila. V Americe ovládla Kanadu do
té doby patřící Francouzům. V Indii, kde
ještě roku 1747 Francouzi dobyli Madrás,
získal nehynoucí slávu podnikavý Robert
Clive z Východoindické společnosti, když
roku 1757 porazil v bitvě u Palásí bengál-
ské spojence Francouzů. Je ironií osudu, že
dvě třetiny Cliveovy armády tvořili Indové.
Britové dokázali využít sporů mezi indický-
mi stranami ve svůj prospěch a od té doby
ovládali také Indii.
Ve jménu svobody
Zajímavým rozdílem mezi Británií v 18. sto-
letí a všemi ostatními evropskými velmocemi
byl politický systém založený na moci parla-
mentu a pravidelně se opakujících volbách
(samozřejmě ani všeobecných ani rovných).
Zatímco všude jinde se dostali k moci abso-
lutističtí panovníci (ve Francii Ludvík XIV.,
v Rakousku Marie Terezie, v Prusku Fridrich
Veliký a v Rusku Petr Veliký), v Anglii si po
revoluci zachoval král pouze jistý vliv na poli-
tiku, ale zákony schvaloval parlament. V čele
státu stála vláda s ministerským předsedou.
Parlament byl složen ze dvou komor (Sně-
movna lordů a Sněmovna reprezentantů),
ale nemůžeme ho pochopitelně srovnávat
s parlamentem dnešním. Sněmovna lordů
totiž nebyla volena, ale skládala se z mocných
šlechtických rodů, které si tak stále udržovaly
velkou moc. Přesto to byl oproti absolutistic-
kým monarchiím velký pokrok a Britové si
obecně zakládali na své svobodě.
Doba dala vyniknout ministerským
předsedům Walpoleovi nebo Williamu
Pitovi staršímu i mladšímu, kteří zcela za-
stínili krále z hannoverské dynastie (Jiřího
I., II. i III.). Král tedy zůstal zejména for-
mální hlavou státu a svoji vůli mohl prosa-
zovat pouze pomocí nátlakových skupin
na parlament či vládu.
Od sedmileté války už můžeme mluvit
o britském impériu. Jak ale vysvětlit skuteč-
nost, že ve jménu svobody, na níž si Britové
velmi zakládali, ovládají a „utlačují“ porobe-
né zámořské národy? Jak to, že společnost
svobodných Britů podporuje obchod s ot-
roky a brutální zacházení s černochy?
Jako první se proti britské nadvládě ku-
podivu ozvali bílí osadníci v Severní Ame-
rice, kteří si na nějaký útlak rozhodně stě-
žovat nemohli. Pověstný „bostonský čajový
dýchánek“ roku 1773, kdy bylo zničeno
mnoho beden lisovaného čaje, rovněž ne-
vznikl jako protest proti zvýšení cel na čaj.
Naopak, cla na čaj byla snížena, ale vláda
zvýšila clo na jiná zboží. Pořád ještě by ne-
šlo o žádnou tragédii, ale americkým kolo-
nistům se zkrátka nelíbilo, že o jejich daních
a poplatcích rozhoduje vzdálená londýnská
vláda, na jejíž složení nemají žádný vliv. Po-
žadovali tedy, aby si sami mohli zvolit vlast-
ní parlament a vládu, která by rozhodovala
o jejich záležitostech. To ovšem Britové
nehodlali připustit. Tak vznikla roku 1776
Deklarace nezávislosti následovaná válkou
o nezávislost. Američané byli ve svém boji
podporováni Francouzy, kteří cítili příleži-
tost pomstít se za sedmiletou válku.
Asi pětina obyvatel třinácti vzbouře-
ných amerických kolonií však zůstala loa-
jální králi a po prohrané válce roku 1783,
kdy byl podepsán mír v Paříži, raději ode-
šla do Kanady. Jen díky tomu je dnes Ka-
nada jazykově a kulturně převážně anglic-
ká a ne francouzská.
Ironií osudu je rovněž fakt, že Ame-
ričané bojující za svobodu se vypořádali
s otroctvím o mnoho později než Britové
a také při zacházení s domorodými kmeny
indiánů si počínali mnohem brutálněji než
Britové omezovaní zákony a idealistickými
náladami britské veřejnosti, na hony vzdá-
lené všední realitě koloniálního života.
Civilizace na export
Kdekdo očekával, že válka o nezávislost bude
znamenat konec britského impéria. Nad vše-
mi koloniemi teď visela hrozba, že budou ná-
sledovat amerického příkladu. Ale opak byl
pravdou – Britové se dokázali poučit z chyb
a největší rozmach koloniální říše měl tepr-
ve přijít. Tak trochu jim pomohly i události
SVĚT
NEJVĚTŠÍ SVĚTOVÉ ŘÍŠE – 7. DÍL
Napoleonovo tažení v Evropě bylo pro Brity okrajovou
záležitostí. Důležité pro ně bylo, že si drželi nadvládu
na mořích a starali se o své impérium
Nejmenší ze všech světadílů hrál od
svého objevení Jamesem Cookem roku
1770 pro Británii specifickou roli. Zatímco
severní a západní pobřeží již bylo dříve
objeveno Holanďany, na jihovýchodě
v oblasti dnešního Sydney vznikla
britská kolonie Nový Jižní Wales. Od
počátku sloužila kolonie jako vzdálené
vězení, kam byli odklízeni zločinci, pro něž
nebylo místo v britských věznicích. Pokud
by se však někdo obával, že tak dojde ke
vzniku státu vrahů a těžkých kriminálníků,
hluboce by se mýlil. Do Austrálie byli
často posíláni drobní zlodějíčkové, kte-
ří kradli z hladu a chudoby, případně
tak byli trestáni za jiné drobné přečiny.
Po uplynutí doby trestu pak dostali určité
území v Austrálii, kde mohli zůstat. Původ-
ní trestanecká kolonie se tak brzy změnila
a zcivilizovala. Mnozí z odsouzených
dokonce požadovali raději deportaci než
trest ve věznici v Anglii, protože se jim ve
vzdálené zemi rýsovala naděje na klidnou
budoucnost.
Již roku 1867 na žádost samotných
Australanů ustaly deportace vězňů z Britá-
nie a roku 1900 vznikl Australský svaz.
Od té doby je Austrálie fakticky nezávislá,
ale stále zůstává členem Commonwealthu
a jedním z nejvěrnějších spojenců Velké
Británie.
Austrálie – země
vybudovaná trestanci
Gang vězňů deportovaný do Austrálie
počátkem 19. století. Právě tito
muži vybudovali Sydney a další města na
nejmenším světadílu
Dobytí Havany
v sedmileté
válce, 1762
Otroci
v řetězech,
Zanzibar
45

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009
z jiných států – především Velká francouzská
revoluce, která jim na čas vymazala z kolonií
konkurenta. Napoleonovo tažení v Evropě
vnímali Britové jako okrajovou záležitost.
Dokud si drželi nadvládu na mořích a kon-
trolu nad zámořím, nehodlali se na pevnině
moc angažovat. Stáhli se z evropské politiky
jen proto, aby se starali o své impérium.
Rozhodli se obsadit Kapsko v jižní Af-
rice na úkor Holanďanů, aby bezpečně
kontrolovali svoji námořní cestu do Indie.
Koncem 18. století se však zásadně změnila
nálada britského lidu týkající se původních
domorodců všude na světě. Britové se cítili
podobně jako Římané – vyvolený národ,
jenž je předurčen k tomu, aby šířil civilizaci
a demokratické ideály. Začalo to bojem pro-
ti otroctví. Britská vláda pod nátlakem lidu
zakázala roku 1807 na svém území obchod
s otroky, přestože vynášel miliony liber. Jis-
těže obchod pokračoval dál ilegálně a trvalo
ještě dlouho, než ke stejnému kroku přistou-
pily i ostatní státy, ale rozhodně to byl po-
krok. Navíc začaly rozsáhlé křesťanské misie
do Afriky k domorodým kmenům, protože
Britové byli přesvědčeni, že bez poznání
evangelia se černoši nikdy nemohou úplně
civilizovat. Misionáři se sice nesetkali s příliš
velkými úspěchy a mnoho jich bylo při svém
poslání zabito, ale v Africe alespoň nemohli
„napáchat“ takové škody jako v Indii.
Na Dálném východě byla totiž zcela od-
lišná situace. Zde nežily primitivní kmeny,
ale dávné civilizace s kořeny mnohem hlub-
šími, než mělo evropské křesťanství. Indo-
vé, ať už vyznávali hinduismus nebo islám,
byli ochotni Britům sloužit, dokud jim byly
ponechány jejich tradice. Pragmatičtí britští
místodržící zajímající se především o zisky
se zásady nevměšování také dlouho drželi.
Jenže s příchodem 19. století začaly některé
indické zvyky připadat Britům barbarské.
Jedním z nich bylo tzv. sítá, upálení vdovy
na pohřební hranici manžela. Pro Indy to
byl důkaz manželské věrnosti. V jiných ob-
lastech Indie zase zabíjeli čerstvě narozená
děvčátka, protože v budoucnu by jejich
věno stálo příliš mnoho peněz, což si někte-
ré rodiny nemohly dovolit.
Když se navíc do Indie přeplavilo velké
množství křesťanských kazatelů snažících
se přesvědčit Indy o správnosti křesťanství,
byli přijati nevraživě nejen Indy, ale i brit-
skými správci. Zde je nutné připomenout,
že britská armáda v Indii se asi z 80 % sklá-
dala z domorodých vojáků, tzv. sipáhiů.
Pak už jen stačila drobná rozbuška, když
se v armádě rozšířila fáma o nových ná-
bojích do pušek, které prý budou potřeny
zvířecím tukem z vepřů a krav. Kráva je pro
hinduisty posvátné zvíře, a vepř naopak
pro muslimy nečistý tvor. Představa, že by
měli vojáci takové náboje používat, vedla
roku 1857 k největšímu protibritskému
povstání na Dálném východě, které vešlo
do dějin pod názvem Povstání sipáhiů.
Odchod se ctí
Přestože britská armáda složená stále povět-
šinou z loajálních Indů (zdaleka ne všichni
se vzbouřili) dokázala povstání potlačit,
boje trvaly více než rok a následovalo tvrdé
potrestání vzbouřenců. Moc do svých rukou
převzala sama královna Viktorie, která se sta-
la indickou císařovnou a slíbila, že na indické
tradice se nadále nebude sahat. Východoin-
dická společnost, doposud zodpovědná za
správu Indie, byla zrušena. Místo ní jmeno-
vala královna místokrále, který ji zastupoval.
V Indii proběhla řada reforem směřujících ke
zlepšení životních podmínek Indů a zásadní
změny prodělala především armáda, nad kte-
rou si britská vláda podržela mnohem větší
dohled (více se o tomto povstání dočtete
v časopise Živá historie, leden–únor 2009).
Britové se opět dokázali poučit ze svých
chyb a vláda nad Indií jim vydržela ještě
90 let, přestože ke konci už byla skutečně
spíše formální. K postupnému uvolňování
politických svazků docházelo ve všech čás-
tech impéria. Když se roku 1837 vzbouřili
francouzsky mluvící obyvatelé a proame-
ričtí reformisté v Kanadě, vznesli podobné
požadavky, jako o šedesát let dříve američtí
kolonisté. Chtěli, aby v Kanadě vládli jimi
zvolení zástupci a ne guvernér poslaný
z Londýna. Tentokrát Angličané zhodnotili
situaci zcela jinak a došli k názoru, že poža-
davky Američanů byly vlastně oprávněné.
Trvalo to sice ještě takřka dvě desetiletí,
ale kanadská vláda byla roku 1856 ustano-
vena. Podobně se postupovalo i v Austrálii
a na Novém Zélandu. Královští guvernéři
začali hrát víceméně symbolickou roli jako
zástupci symbolické královské moci. Roku
1900 byl ustanoven Australský svaz, takže
i Austrálie získala faktickou nezávislost.
Přestože do 20. století vstoupila britská
říše takřka nezmenšená, bylo jasné, že po-
stavení supervelmoci ztratila. Projevilo se
to zejména v obou světových válkách, kde
dominovaly USA a později SSSR. Když
britská armáda nebyla schopná ubránit
Indii před Japonci ve 2. světové válce, za-
sahovali Američané. Bylo jasné, že britské
impérium je neudržitelné.
Ke cti Angličanů je nutné poznamenat, že
se svých kolonií dokázali zbavit většinou bez
zbytečných bojů, na
rozdíl třeba od Fran-
couzů. Roku 1947
vznikl tzv. Common-
wealth of Nations,
který představuje ví-
ceméně dobrovolné
společenství národů,
jimž dnes formálně
vládne královna Alž-
běta II.
SVĚT
NEJVĚTŠÍ SVĚTOVÉ ŘÍŠE – 7. DÍL
Pro podnikavou povahu Nizozemců je charakteristické, že se pokou-
šeli dobýt vzdálené cizí země ještě dříve, než vůbec měli zajištěnou
existenci vlastního státu. Většina katolických zemí totiž uznala exis-
tenci Nizozemí až v rámci míru po třicetileté válce roku 1648.
Spojené nizozemské provincie tak vítězně zakončily osmdesát let bojů
o nezávislost na katolickém Španělsku. Už koncem 16. století byli
ovšem protestantští Holanďané přirozenými spojenci Angliča-
nů. Dlouhou dobu tvořili společně protiváhu katolickým koloniálním
mocnostem Španělsku a Portugalsku, aby se po polovině 17. století,
kdy už Španělsko ztratilo svůj lesk, mohli utkat mezi sebou o nadvládu
nad mořem. Tři anglo-nizozemské války (1652–1654, 1664–1667
a 1672–1674) Nizozemci prohráli a ztratili tak většinu pozic, které si
do té doby vydobyli. Z New Amsterodamu se stal New York a Nizo-
zemci se ze Severní Ameriky museli stáhnout. Ve své činnosti nicméně
neustali. Jejich Východoindická společnost nadále konkurovala v Indii
té anglické; začali pronikat na ostrovy v Oceánii, kde se vytvořila
pod jejich protektorátem Indonésie. Ta vyhlásila nezávislost na
Nizozemí až roku 1949. Když se navíc stal anglickým králem Vilém III.
Oranžský (1689–1702), nizozemský místodržící, byly obě protestant-
ské země spojeny na čas i personální unií.
Další významné oblasti drželi Holanďané již od 17. století na jihu
Afriky, kde založili pod Stolovou horou Kapské Město. Vznikla zde
komunita takzvaných Afrikánců (či Búrů), potomků původních Nizozem-
ců, kteří se naučili žít v odlišných podmín-
kách. Koncem 18. století je však vytlačili Ang-
ličané, kteří si chtěli pojistit bezpečnou cestu
do Indie. Búrové založili severovýchodně od
Kapska Transvaal a Svobodný oranžský stát.
Nakonec byli poraženi na přelomu 19. a 20.
století Angličany v tzv. búrských válkách.
Zdatný sekundant –
Nizozemská koloniální říše
Obchodní loď
nizozemské
Východoindické
společnosti
v japonském zobrazení
z roku 1782
Americká parodie
na londýnskou
propagandu, která
znázorňuje „znásilnění“
Američanů Brity
vydáním zákonů
o clech, což vedlo
k válce o nezávislost,
1774
Velmi rozšířený byl obchod
s africkými otroky, kteří často
museli přežívat v nelidských podmínkách
Seriál: největší světové říše
Březen 2008 starověk – Egyptská, Asyrská, Perská říše
Duben 2008 antika – Alexandr Veliký, Římská říše
Červen 2008 nástupci Říma – Svatá říše římská, Byzantská říše
Červenec 2008 středověk a raný novověk – Mongolská říše, Osmanská říše, Kyjevská Rus
Říjen 2008 středověk a raný novověk – Osmanská říše, Arabská říše
Prosinec 2008 koloniální říše – Španělsko a Portugalsko
Únor 2008 koloniální říše – Britské impérium
Duben 2008 novodobé velmoci – Napoleon Bonaparte, Pruské království, Ruské císařství
Červen 2008 velmoci 20. století – Třetí říše, Sovětský svaz, USA N
A
V
I
G
Á
T
O
R
46 2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
SVĚT
ROZHOVOR
Co se vlastně skrývá za pojmem
kriminalistika?
Velmi zjednodušeně můžeme říci, že kri-
minalistika je vědecká disciplína, která pri-
márně zkoumá kriminalistické stopy a vy-
tváří metody vyšetřování trestných činů.
Využívá při tom velkého množství metod
a poznatků jiných oborů, zejména fyzikál-
ně matematických a technických oborů,
biologie, medicíny, psychologie, psychiat-
rie a dalších.

Jakou roli hraje v kriminalistice
právě psychologie?
Je to role velmi významná, zejména po-
znatky forenzní psychologie. Slovo „fo-
renzní“ v podstatě znamená spojený se
soudním řízením. Využívá se jednak při
vyšetřování trestných činů a jednak při
typování pachatele ze stop z místa činu
a způsobu spáchání trestného činu – jedná
se o tzv. psychologické proflování pacha-
tele. Jen jako příklad lze uvést prvotní kon-
takt podezřelého nebo i svědka s vyšetřo-
vatelem. V těchto případech je absolutně
rozhodující psychologický přístup, který
podstatnou měrou rozhoduje o efektivitě
výslechu. Výzkumy potvrzují, že vhodný
kontakt mezi vyslýchajícím a vyslýchaným
dokáže ve velké míře kompenzovat chyby
pramenící z uplatňování nevhodného po-
stupu v průběhu výslechu.

Existují psychologické metody,
které například pomohou svěd-
kům vzpomenout si na detaily, které jim
ve vědomí neutkvěly? Nebo speciální
postupy při výslechu dětských svědků?
Ano, v kriminalistice se psychologie využívá
také jako pomoc vyslýchanému při vybavení
si zdánlivě zapomenutých informací, dále při
působení na vyslýchaného, který vypovídá
nepravdivě, případně vypovídat odmítá,
nebo při sestavování popisu osoby pachatele.
Aplikačních metod psychologie v kriminalis-
tice je opravdu velmi mnoho a forenzní psy-
chologie a kriminalistika vytváří velmi těs-
nou jednotu. Výslech dětí je obzvláště citlivý
na dobrý psychologický přístup. Kriminalis-
tika doporučuje využívat příznivé prostře-
dí – jsou zřízeny speciální výslechové míst-
nosti se spoustou hraček, obrázků, potřeb na
malování a hraní. Při výslechu dětí, které jsou
poškozenými, zejména u mravnostní trestné
činnosti, se doporučuje využít názorných
pomůcek „Jája a Pája“. Vždy musí být příto-
men pedagog nebo dětský psycholog.
VÍTE ŽE?
Jája a Pája jsou had-
rové panenky, které
pomáhají při výslechu
dětí. Panenky mají
i zjednodušené anato-
mické znaky typické
pro muže a ženu. Děti
tak na panenkách
mohou ukázat, co
se jim stalo, i když to
nedokáží popsat.
Věda na stopě zločinu
Obliba kriminálních seriálů u diváků neklesá, spíš naopak. Odpovídá však
taková Kriminálka Las Vegas skutečnosti? Jak vlastně věda pomáhá
v objasňování zločinů? A lze vůbec spáchat dokonalý zločin? Nejen na to
nám odpověděl prof. Jiří Straus z Policejní akademie ČR
Slavné případy české kriminalistiky
1933 – Fantom ulice
Kriminalistickou záhadou zůstaly dva kufry s částmi
ženského těla, které vrah poslal vlakem. Totožnost
mrtvé ženy byla zjištěna, ale motiv činu i pachatel
zůstal neznámý, ačkoliv se
zdařil i popis domnělého
pachatele. Pátrání po vyso-
kém kudrnatém blondýnovi
zůstalo bez výsledku.
40. léta 20. století – Nezmar
Tak si sám říkal Josef Koudela, slavný kasař, který
policistům zamotal hlavy. Byl velmi bohatý, na kasy byl
odborník. Aby zákonu utekl, nechal si udělat plastiku
obličeje, takže jej nepoznala ani vlastní
žena. Prozradil jej způsob jeho „práce“
a důvtip policejního
kreslíře. Přiznal se
ke stovce vloupání.

1951 – Bestie
Pod tímto názvem byl zfilmován
jeden z případů majora Zemana,
vycházející z událostí nedaleko
Plzně. Falešný převaděč přes
hranice Huber Pilčík vodil lidi do
opuštěné hájenky a na různá od-
lehlá místa, aby je zabil a okradl.
Počet obětí bestiálního vraha
není známý, v cele se oběsil.
KATEŘINA SEDLÁKOVÁ
DROŠČÍNOVÁ
47

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009
F
O
T
O
:

M
u
z
e
u
m

P
o
l
i
c
i
e

Č
R
,

S
h
u
t
t
e
r
s
t
o
c
k
,

w
w
w
.
l
i
s
t
v
e
r
s
e
.
c
o
m
,

Č
e
s
k
ý

r
o
z
h
l
a
s

L
e
o
n
a
r
d
o
,

W
i
k
i
p
e
d
i
a
SVĚT
ROZHOVOR
Současné kriminálky jsou reálné, ale
velmi zhuštěné. Ve skutečnosti nejde
„hodit vzorek do laborky“ s výsledkem
za pár sekund
Prof. PhDr.
Jiří Straus, DrSc.,
je prorektorem
pro vědu a výzkum
a vedoucím katedry
kriminalistiky na
Policejní akademii ČR.
Zabývá se kriminalisti-
kou, policejními vědami
a biomechanikou, pro-
fesorem byl jmenován
v oboru bezpečnost-
ních věd. Vytvořil me-
todu, která umožňuje
identifikovat člověka
podle jeho chůze.
Je autorem čtyř vyso-
koškolských učebnic
a dvanácti vědeckých
monografií.
Kdo je?

Kriminalistiku stále obohacují
nové metody. Pomáhají i v objas-
ňování nevyřešených zločinů?
Kriminalistika využívá neustále nové po-
znatky, jak se obecně objevují ve světě vědy.
V kriminalistice se v posledních letech využí-
vá nová forenzní věda – forenzní biomecha-
nika, která napomáhá k objasnění trestných
činů, které by jinak nebyly úspěšně proká-
zány. Mimochodem ve výzkumu forenzní
biomechaniky jsme ve srovnání se světem na
přední pozici. Moje zkušenosti a poznatky
mi dovolují říci, že v rozvoji forenzní biome-
chaniky jsme v Evropě na předních příčkách.

Můžete uvést příklad takového
letitého zločinu, objasněného až
díky této nové metodě?
Tak třeba případ, který byl pomocí forenzní
biomechaniky dokázán po 18 letech. Kon-
cem roku 1987 došlo v severních Čechách
k napadení stopařky. Pachatel ji opakova-
ně udeřil rukama do obličeje, aby přestala
křičet, a dále jí v úmyslu ji usmrtit zakrýval
rukou ústa a nos a rdousil ji, až jí přivodil
hluboké bezvědomí. Mrtvola byla nalezena
v malé říčce. Podezřelý muž se nejprve při-
znal s tím, že dívku vezl v autě, vzal ji jako
stopařku, poté ji obtěžoval, ona upadla do
bezvědomí, a tak ji podle své verze vytáhl, ale
neshodil do říčky. Obviněný se nejprve při-
znal, v průběhu vyšetřování několikrát měnil
svoji výpověď a uvedl, že ženu vezl, začal ji
osahávat a líbat, a když se bránila, tak jí dal
několik facek na obě tváře. Poškozená však
stále křičela, a tak jí dlaní ucpal ústa a nos,
dokud se nepřestala hýbat. Potom ji zadní-
mi dveřmi vytáhl z vozidla ven a odtáhl asi
5 metrů k můstku, kde ji nechal ležet a odjel.
Přiznal se spoluvězňům ve vazbě, přesně jim
popsal průběh vraždy a usvědčovaly jej i další
stopy. Po roce 1989 ale obžalovaný uváděl, že
jej policisté k přiznání donutili, neměl mož-
nost obhájce, neustále trval na tom, že sku-
tek nespáchal. V roce 2005 byl vypracován
znalecký posudek z forenzní biomechaniky,
který jednoznačně prokázal vinu pachatele,
a ten byl odsouzen za spáchaný trestný čin
na 10 let.

Jakou roli mají v současné krimi-
nalistice desítky let staré metody?
Jsou nahrazovány novými?
Řada starých metod je využívána dodnes.
Pokud přinášejí stále dobré výsledky, pak
není třeba je měnit. Například při zajišťo-
vání daktyloskopických stop se stále vyu-
žívají fyzikální (práškové) metody, kdy se
stopa zviditelní jemně mletým práškem.
Tato metoda je stará skoro 130 let a je stále
stejně dobrá. Samozřejmě že se objevují
nové, dokonalejší metody (například che-
mické nebo fyzikálně chemické metody
v daktyloskopii), ale ty staré se využívají.
Nebo třeba odlévání trasologických stop
pomocí sádry je dobré i v dnešní době.

Nakolik kriminální seriály ze sou-
časnosti odpovídají realitě?
Kriminální seriály jsou dobré pro diváky, ale
skutečnost je trochu jiná. Je třeba pozname-
nat, že metody v těchto seriálech jsou reálné,
skutečně se v kriminalistických laboratořích
využívají, jen jsou velmi zidealizované. Celý
proces zkoumání je ukázán ve značné zkrat-
ce. Je to pochopitelné, protože seriály se dě-
lají pro diváky. Znalecké a expertizní zkou-
mání ve skutečnosti trvá často několik týdnů,
někdy i měsíců, ovšem v televizních seriálech
je nutné vše zkomprimovat, jinak by to bylo
pro diváky velmi nudné, zdlouhavé. V seriá-
lech je také řada nepřesností, které divák-laik
vůbec nepostřehne. Zajišťování stop na místě
činu má svá pravidla, která v televizi nejsou
přesně ukázána, navíc hlavní hrdina – vyšet-
řovatel je rozhodně neprovádí sám. Moc mě
pobaví větička „hodíme to do laborky“ a vý-
sledek je během několika sekund. Tak takhle
to skutečně v reálu neprobíhá. Mimochodem
kriminální seriály jsou pro kriminalistiku vý-
hodné. Jsou dobrou propagací, ukazují práci
kriminalistů, prezentují význam kriminalisti-
ky a vědeckého rozvoje forenzních věd.

V kriminálních seriálech často vídá-
me, jak policisté najdou dejme tomu
vlákno z košile a přesně zjistí, kdo takové
oblečení vyrábí. Existuje v kriminalistice
skutečně něco jako „databáze použitých
materiálů“, podle níž lze takové věci určit?
Kriminalistika má skutečně velké množ-
ství databází, evidencí a sbírek. A skutečně
se vede i sbírka textilních vláken. Sbírky
jsou velmi důležitým zdrojem informací,
obsahují také některé druhy stop z míst ne-
objasněných trestných činů. Existují sbírky
daktyloskopické, které obsahují otisky prstů
a dlaní rukou osob, sbírka vystřelených ná-
bojnic a střel z míst neobjasněných trestných
činů, napadených zámkových cylindrických
vložek typu FAB nebo sbírka trasologických
stop pro identifkaci obuvi či jiného objek-
tu, který stopu vytvořil. V Kriminalistickém
ústavu v Praze se vedou i různé centrální sbír-
ky, například Národní databáze DNA, data-
báze tablet extáze, sbírka lebek a kosterních
nálezů, sbírka vlasů, zvířecích chlupů, vzorků
dřeva a kůry stromů, rybích šupin nebo pta-
čích per, ale také typomorfních fází zemin,
pigmentů stavebních materiálů a umělec-
kých předmětů, sbírka automobilových laků
a efektových pigmentů, vzorky nápojového
obalového skla nebo průmyslových prachů.

Jak lze vlastně oddělit stopy, tedy
předměty související s trestným či-
nem, od věcí, které prostě jenom jsou na
místě? Myslím zejména v souvislosti se sto-
pami DNA, vláken, stop barev a podobně.
1951–1956 – Usvědčen zlodějinou
Václav Mrázek, typický sériový vrah, spáchal během
pěti let sedm sexuálně motivovaných vražd a čtyři
pokusy o ně. Najít vraha nebylo snadné – oběti
vybíral náhodně a zabíjel
různými způsoby. K dopa-
dení nakonec pomohlo
přistižení Mrázka při
krádeži, v roce 1957 byl
popraven.
1966 – Vražda v promítárně
Jaroslav Papež byl podmínečně pro-
puštěn z psychiatrické léčebny a proti-
alkoholní léčení přerušil. Měl nastoupit
do výkonu trestu za výtržnictví. Den
před tím nalákal jako promítač v kině
do kabiny jedenáctiletého chlapce,
kterého zneužil a nakonec usmrtil.
O své úchylce Papež věděl, a tak byl nakonec odsou-
zen k trestu smrti.
1980–1981 – Násilník a kanibal
Jedenadvacetiletý Ladislav Hojer byl za vraždu ženy
dopaden díky výpovědi uprchlého pacienta psychiatric-
ké léčebny. Následně vyšlo najevo, že Hojer spáchal
další čtyři sexuálně motivované vraždy žen uškrcením,
části těla jedné z nich
dokonce i uvařil
a snědl. V roce 1986
byl popraven.
Detektor lži měří změny
fyziologických hodnot v průběhu
vyšetřovacího rozhovoru
Metody
v současných
kriminálních seriálech
(foto ze seriálu Kriminálka
Las Vegas) jsou reálné,
ale celý proces zkoumání
je ukázán ve značné
zkratce
48 2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
SVĚT
ROZHOVOR
Předem nelze odlišit, co s trestným činem
souvisí a co ne. Tak se prostě zajišťuje raději
více než méně a postupným zkoumáním lze
odlišit stopy, které s případem nemají nic
společného. Zajišťování stop provádí krimi-
nalistický technik v rámci výjezdové skupiny
při ohledání místa činu. Ve výjezdové skupi-
ně by měli být zkušení pracovníci policie,
kteří mohou přímo na místě dobře odhad-
nout, které stopy je třeba zajistit a co je ne-
podstatné. Práci kriminalistů na místě činu
lze srovnat s prací na archeologickém nale-
zišti. Je nutné se zaměřit na ty nejjemnější
detaily, například na vlákna na střepu skla,
prachové částice a textilní vlákna na sedačce
auta, drobné krevní kapičky na stěně, latent-
ní stopy obuvi, daktyloskopické stopy na pa-
píru atd. Je potřeba vycházet také z toho, zda
se jedná o ohledání v bytě nebo ve volném
prostoru v přírodě. Je nutné si všímat i detai-
lů, které by na místě neměly být. V případě
vraždy nebo brutálního útoku se pachatel
může snažit změnit situaci na místě činu tak,
aby to vypadalo, že došlo k nešťastné náho-
dě nebo sebevraždě.

Je vůbec možné spáchat „doko-
nalý zločin“, tedy neudělat chybu,
nezanechat po sobě na místě činu stopy,
které by kriminalisté zajistili?
Laické veřejnosti by se mohlo zdát, že je
možné spáchat dokonalou vraždu, vždyť
řada vražd je nevyřešena a pachatelé uni-
kají trestu. Ovšem za to může spíš náhoda
než dokonalost jejich zločinu. Dopustit se
vraždy, to je jako hrát ruskou ruletu – ni-
kdo si dopředu nemůže být jistý, že jeho
plán, byt seberafnovanější, bude koruno-
ván úspěchem. Spáchat dokonalou vraždu
je možné jen teoreticky nebo na stránkách
knih či ve flmu. Prakticky to v dnešní době
možné není.

Nakolik odhalení zločinu pomá-
hají laboratorní metody a nakolik
zdravý úsudek, logika a intuice?
Úspěch ve vyšetřování a dopadení pachatele
trestného činu závisí na vyváženém využití
laboratorních zkoumání, expertiz a dobré
logiky vyšetřování. Současný úspěch lze
vyjádřit jako jednoduché schéma – za prvé:
dobré ohledání místa činu a kvalitní zajištění
všech stop, za druhé: znalecké zkoumání a za
třetí: dobré taktické postupy vyšetřování.

Jaké procento trestných činů v sou-
časnosti kriminalistika odhaluje?
Procentuální vyjádření úspěchu vyšetřo-
vání je velmi zavádějící, například vraždy
mají velmi vysokou objasněnost, v někte-
rých krajích 100 %. Rozhodně se objasně-
nost vražd pohybuje velmi vysoko, kolem
95 %. Naopak třeba požáry, krádeže aut
nebo krádeže vloupáním mají nízké pro-
cento objasněnosti, pod 50 %.

Jaké je postavení české kriminalis-
tiky v zahraničí?
Česká kriminalistika patří mezi světovou
špičku, skutečně. Naše úroveň krimina-
listické teorie i praxe je vynikající a mohu
zcela jasně říci, že jsme rozhodně na špici
Evropy i světa. V listopadu 2008 se u nás
konala konference k 50. výročí Krimina-
listického ústavu, jíž se zúčastnilo velké
množství špičkových kriminalistů Evropy.
Potvrdila se známá teze, že tahounem kri-
minalistiky je Evropa a v tomto pohledu pa-
tříme mezi lídry. Naše česká kriminalistika
má vynikající teorii a v posledních letech
jsme dobře dotáhli i handicap v technickém
vybavení.
Spáchat „dokonalý zločin“ je možné pouze
teoreticky, ale skutečnost je jiná. Dopustit
se vraždy je jako hrát ruskou ruletu
Sledujte také Český
rozhlas Leonardo,
digitální stanici,
která vysílá 24 hodin
denně o vědě a tech-
nice na internetu
a v digitálním multi-
plexu A. Na webové
stránce www.rozhlas.
cz/leonardo najdete
nejen další informace
o tématu tohoto člán-
ku, ale také aktuální
texty, nahrávky, videa
a další multimediál-
ní obsah. Všechny
původní pořady si
můžete zdarma stáh-
nout ve formátu mp3
z archívu.
Troufněte
si vědět víc!
Slavné případy české kriminalistiky
1985 – Spartakiádní vrah
Jiří Straka získal tuto přezdívku, i když své zločiny
spáchal ještě před zahájením spartakiády. Tři ženy
znásilnil a uškrtil, o dvě vraždy se pokusil, dalších pět
žen znásilnil a dopustil se i loupeží a krádeží. Vzhle-
dem k nízkému věku, 16 let,
byl poslán do vězení na 10
let. Musel se podrobit kastraci
a ústavní léčbě, v roce 2004 byl
propuštěn.
1985 – Nezdařený let
Právník Zdeněk Bakule se rozhodl překonat uza-
vřenou západní hranici ve vlastnoručně vyrobeném
balónu. Než ale stihl balón připravit ke zkoušce letu,
přistihla jej a zadržela
hlídka VB. Bakule si odse-
děl 16 měsíců a po roce
1989 se dostal za hranice
i do balónu.
1991–1993 – Orličtí vrazi
Pětice vrahů, včetně jedné ženy, překvapila způso-
bem likvidace svých mrtvol i kriminalisty. Motivem pěti
vražd byl zisk, jejich oběti končily v sudech v Orlické
přehradě. Dva členové
gangu byli odsouzeni
na doživotí, další ke 14
letům a žena ke 12 letům
vězení, jeden odsouzený
spáchal sebevraždu.
Antropologická zkoumání – z nalezených
kosterních pozůstatků je zjištěno pohlaví
člověka, stáří v době smrti, krevní skupina
a především příčina smrti a stopy po nemo-
cech a úrazu. Znaky lebky jsou srovnávány
s fotografií pohřešovaného.
Balistika – vyhodnocuje střelné zbraně,
střelivo a stopy po výstřelu. Cílem je co
nejpřesnější identifikace použité zbraně
a místa, z něhož bylo vystřeleno.
Biologická zkoumání – pomocí biolo-
gických stop z místa činu (krev, pot, sliny,
sperma nebo vlasy) je určena především
krevní skupina a pohlaví. Přesnou totožnost
je pak schopna určit analýza DNA.
Daktyloskopie – papilárních linií na prstech
rukou, nohou, dlaních a chodidlech, uni-
kátních pro každého člověka, je využíváno
k jedné z nejpřesnějších identifikací osob.
Fonoskopie – podobně jako otisky prstů
funguje i „otisk hlasu“, i když je hlas rozruše-
ný nebo nějak pozměněný či upravený.
Fyziodetekční vyšetřování – tzv. detektor
lži. V průběhu rozhovoru jsou vyšetřované-
mu sledovány změny fyziologických hodnot
– krevní tlak, tep, změny kožní teploty,
dýchání, třes prstů apod.
Grafologie – zkoumání ručního písma, za-
ložené na odlišnosti písma každého člověka
(pravděpodobnost shody dvou rukopisů je
1:68 trilionům).
Metalografie – analýza změn kovových
materiálů napomáhá zjištění místa, doby,
rozsahu i příčiny porušení kovu, především
při pátrání po příčinách požárů nebo po
vozidlech.
Odorologie – slouží k identifikaci osob
a věcí podle jejich pachu. Zajištěnou pacho-
vou stopu očichá cvičený pes, který rozliší
i výbušniny, zbraně a drogy.
Pyrotechnická zkoumání – jsou zaměřena
na výbušniny, prostředky použité k jejich
výrobě i osoby a předměty zasažené
výbuchem.
Rekognice – identifikace osoby nebo věci.
Podezřelý je většinou ukázán mezi dalšími
podobnými osobami.
Rekonstrukce – pachatel nebo svědek
popisuje a demonstruje průběh trestného
činu.
Trasologie – zkoumá stopy a přináší
informace například o způsobu chůze nebo
směru a rychlosti vozidla.
Vyšetřovací experiment – zjišťuje, jestli
mohl člověk v určité situaci daný jev vidět
či slyšet, nebo například překonat určitou
překážku.
Kriminalistická
abeceda
Spartakiádní
vrah Jiří Straka
při rekonstrukci
kriminalistům ukazuje,
jak uškrtil jednu ze
svých obětí
49

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009
F
O
T
O
:

W
i
k
i
p
e
d
i
e
,

a
o
-
i
n
s
t
i
t
u
t
.
c
z
,

w
w
w
.
b
e
z
d
e
z
.
c
z
V
ětšina českých panovníků ne-
měla takový život, který by-
chom podle dnešních měřítek
mohli považovat za spokojený. Rivalita
mezi jednotlivými panovnickými rody
a z nich plynoucí boje znamenaly život
s neustálým pocitem ohrožení. U ně-
kterých našich vladařů se kromě těch-
to obvyklých a „samozřejmých“ nároků
přidaly mimořádné komplikace, které
razantním způsobem ovlivnily jejich ži-
vot už v raném dětství.
Václav II.
a brzký sňatek
z rozumu
Na den svatého Rufa 26. srpna roku 1278
padl v krvavé a nelítostné řeži na Morav-
ském poli český král Přemysl Otakar II.
Jeho smrtí a rozprášením českého voj-
ska u Suchých Krut nastalo několikaleté
období chaosu, kdy rozvášněné a dosud
jen přítomností silného panovníka utlu-
mené panské koalice povstaly proti sobě
navzájem. Země České koruny, které do-
sud vzkvétaly pod schopnou vládou krále
dokonce usilujícího o titul římského pa-
novníka, byly nyní rozchváceny. Ostudná
liknavost českého panstva vedoucí k neče-
kané prohře na Moravském poli způsobila
demoralizaci obyvatelstva, jež nyní s oba-
vami čekalo věci příští.
Čechy ale nezůstaly defnitivně opuš-
těny. V Praze čekala královna Kunhuta se
sedmiletým synem Václavem na posla,
který by přinesl novinky o postupu čes-
kého vojska proti Rudolfovi Habsburské-
mu. Zpráva o smrti Přemysla Otakara II.
naložila královně vdově na bedra břímě
odpovědnosti za další osud českého státu.
Zdrcená Kunhuta ve svém rozmýšlení ne-
otálela a pozvala do české kotliny zdánlivě
nejvhodnější pomocnou ruku. Teprve bu-
doucnost ukázala, že Ota Braniborský, sy-
novec Přemysla Otakara II., zřejmě nebyl
nejlepší možnou volbou.
Dosavadní bezvládí lákalo i další s ro-
dinou Přemyslovců spřízněné osoby, které
se chtěly na domácím kolbišti utkat o ti-
tul poručníka malého Václava. Vedle Oty
Braniborského zavítal do Prahy i slezský
kníže Jindřich IV. řečený Probus. Jejich
střet však vyvolával další konfikty, které
nakonec musel vyřešit římský král a vrchní
lenní pán Rudolf Habsburský.
Jan Lucemburský
podezíral
královnu Elišku, že ho
chce zbavit trůnu ve
prospěch syna Václava,
pozdějšího Karla IV.
Eliška byla vykázána do
Mělníka a tříletý Václav
zůstal v péči sloužících
SLOVNÍČEK
Nobilita – privilego-
vaná, zámožná vrstva
společnosti.
Jestliže se začtete do osudů tří českých panovníků, kteří museli už ve
velmi raném věku překonávat nelidské překážky, dost možná se už nikdy
nebudete chtít cítit „královsky“
Jestliže se začtete doo oooooossssssuuuuuudddddůů tří českých panovníků, kteří museli už
Nešťastné dětství
českých králů
LENKA PEREMSKÁ,
HISTORIČKA
Václav II. byl podle dostupných zpráv
trápen podvýživou a nedostatkem
oblečení. Tak se mu vedlo na hradě
Bezděz i později v Braniborsku
„Po smrti tedy otcově byl sedmiletý Václav odveden do Saska, kde
byl leckdy s těmi, kteří s ním přišli, trápen hladem a postem, neboť když
tam byl zbaven královské útěchy, často mu chybělo jídlo, což vyprávět
vzbuzuje lítost: zřejmě mu scházel i chléb, když po ránu hladový vstá-
val. Takto už několik roků tam prožíval v odřených šatech, v prostou
sukni stále se odíval, a protože mu bylo odpíráno lněné prádlo, spoko-
joval se jen s vlněným. Často vycházel v roztrhaných střevících, protože
neměl peněz na jejich opravu. Ó královská vznešenosti, proč jsi trápena
takovou nouzí, ó synu tak znamenitého rodu, až kam jsi tak záhubně
svržen, ó útlé mládí královského pokolení, proč jsi v opovržení deptáno
těmi, kteří tě měli chrániti.“
b l d il tý Vá l odveden do Saska kde
Dětství Václava II.
slovy zbraslavského kronikáře
Hrad Bezděz,
kde byl roku
1279 vězněn
sedmiletý Václav II.
SVĚT
TOULKY ČESKOU HISTORIÍ
50 2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
Dějiny se občas dostávají do nečeka-
ných uliček paradoxů. Nemilosrdný od-
půrce někdejšího krále Přemysla sehrál
jen pár týdnů po jeho smrti roli arbitra
ve sporu o poručnictví a navíc stanovil
oboustranné spojení dynastií Přemyslovců
a Habsburků. Nově nastolený vztah měl
totiž být utužen vzájemným sňatkem, kdy
mladý Václav pojme za manželku dceru
Rudolfa Habsburského Gutu a naopak syn
Habsburka Rudolf mladší bude sezdán
s Anežkou Přemyslovnou.
Vězení jako zárodek
chatrného zdraví?
Čechy se z vůle římského krále ocitly s ko-
nečnou platností v rukou Oty Braniborské-
ho. Za jeho nadvlády byla země zpustošena
a ožebračena a její obyvatelstvo umíralo po
stovkách při obrovském hladomoru, který
doprovázel období neúrody. Ne nadarmo
byla doba braniborského panování označe-
na za zlá léta po smrti krále Přemysla. Stejně
jako trpěly pod tíhou nechtěného jha české
země, strádal i jejich faktický vládce. Malý
Václav byl totiž záhy i se svou matkou inter-
nován na opuštěném hradě Bezděz, který
někdy v polovině 13. století nechal postavit
jeho otec Přemysl Otakar II.
Tehdejší kronikáři vyprávějí o podvýži-
vě, nedostatečném oblečení a dalších stras-
tech, kterými byl teprve sedmiletý kralevic
trápen. Otázkou ovšem zůstává, zda stře-
dověcí kronikáři toužící především po tom,
aby byla jejich díla čtena, poněkud nepře-
háněli. Nezapomeňme, že přestože nám
tehdejší spisy slouží jako prameny k po-
znání dějin, ve středověku fungovaly jako
dnešní krásná literatura zejména k pobave-
ní čtenářů. Ať tak či tak, pravdou zůstává,
že Václav byl pravděpodobně po celý svůj
život sužován nemocemi, jejichž zárodek
mohl spočívat v trýznivém dětství. A záhy
po skutečném usednutí na trůn zastavil
hrad Bezděz českému pánovi Hynkovi Ber-
kovi z Dubé. Že by špatné vzpomínky?
Dobrý král navzdory osudu
Nejtěžší léta mladému kralevici nastala
poté, co odtud uprchla jeho matka Kunhu-
ta a zanechala Václava v internaci samot-
ného. Počínání z určitého pohledu zavr-
ženíhodné, jenže právě díky tomu mohla
z bezpečného Opavska aktivně bojovat za
práva svá i svého syna.
Malý Václav pak už dlouho na Bezdězu
nezůstal a již v září roku 1279 opustil do-
movinu. Jeho poručník Ota Braniborský se
vracel zpět do vlasti a odmítl zanechat krale-
vice na pospas všehoschopného panstva. Co
se dělo s Václavem v Braniborsku, zůstává
nezodpovězeno. Zbraslavský kronikář, který
velmi obšírně zachytil dětství a mládí poz-
dějšího krále Václava II., o jeho pobytu v za-
hraniční internaci nepřináší mnoho zpráv.
Soustavné trápení a nedostatečná péče
o tělo i duši však mohly vést ke značné ne-
duživosti, s níž se později Václav potýkal.
Rovněž se prý kvůli neblahému dětství bál
bouřek a koček. Zdravotní problémy i smrt
v nízkém věku pouhých 34 let (v červnu
1305) však nemusely být způsobeny právě
tyranií Braniborce, kterého místní prameny
líčí jaké krásného a udatného muže se záli-
bou ve dvorské poezii. Mohly souviset i s ge-
novým zatížením přemyslovské dynastie,
která se podobnými náznaky projevovala
i u dalších jejích členů. Přes nepříliš šťastné
dětství a trpké počátky po svém návratu do
vlasti v roce 1283 vyspěl Václav v duchapl-
ného a rozumného panovníka, který v mno-
ha ohledech překonal slávu svého otce.
Karel IV. – syn
nepopulárního
otce
Mezi smrtí Václava II. a narozením dalšího
českého krále Karla IV. uběhlo pouhých je-
denáct let. Stejně blízko, jako k sobě měly
jejich životy, si byly blízké i jejich osudy
v dětství. Přestože mládí strávené na půvab-
ném dvoře francouzského krále Karla nelze
v žádném případě považovat za nešťastné,
této etapě předcházely roky, které život
dalšímu z českých králů pranic neusnadni-
ly. Syn Jana Lucemburského a Elišky Pře-
myslovny se narodil roku 1316 za nepříliš
příznivých okolností. Sláva, s níž byl před
šesti lety v Čechách přijat syn někdejšího
římského krále Jan, totiž dávno vyprchala
a po šestileté vládě zbylo jen rozčarování.
A to na obou stranách. Zatímco mladičký
Jan Lucemburský dorazil do země s vidinou
dalšího rozšíření vzmáhající se lucemburské
moci, čeští a moravští pánové uvažovali zce-
la opačně. Pro ně královská moc představo-
vala spíše přítěž, a proto se s ní hodlali vypo-
řádat již v samém začátku. Po boku nového
krále stála jeho o několik let starší manželka
Eliška Přemyslovna z domácího vymřelého
rodu, která byla na rozdíl od svého v mnoha
ohledech naivního muže dobře znalá míst-
ních poměrů.
Zápolení o moc záhy vygradovalo. Jano-
va zprvu neotřesitelná pozice se povážlivě
zakymácela v okamžiku, kdy ztratil podporu
svého otce. Římský král Jindřich VII. hnán
vidinou císařské koruny totiž vyrazil do
Říma, jehož brány však nikdy nespatřil. Už
v severní Itálii ho dohonila pravděpodobně
malárie a Janův otec jejím příznakům podle-
hl. Český král náhle pozbyl záštity římského
Mladičký Václav II., který se ve
věku 12 let vrací z braniborského
zajetí. Podle kronikářů se mu dostalo
nadšeného přivítání
SVĚT
TOULKY ČESKOU HISTORIÍ
Václav II. (1271–1305)
Václav II. byl panovníkem, jehož skuteč-
ný význam není mnohdy plně doceněn.
Předposlední Přemyslovec usedl díky své
důvtipné a strategicky vedené politice jak
na český trůn, tak na panovnické stolce
v Uhrách a Polsku. Bývá často srovnáván
se svým otcem Přemyslem Otakarem II.,
který si velkou část svých území podmanil
vojenskou silou. Václav II. pověstí rytíře
nevynikal, jeho taktika spočívající zejména
v diplomacii však byla mnohem účinnější.
Zemřel velmi mlád na tuberkulózu.
Karel IV. (1316–1378)
Český král a římský císař patří mezi
nejvýznamnější panovníky Evropy.
K jeho nejzásadnějším činům beze-
sporu náleží založení Pražské uni-
verzity, která se stala nejdůležitějším
centrem středoevropské vzdělanos-
ti. Za přispění Karla IV. bylo rovněž
povýšeno pražské biskupství na
arcibiskupství a českému králi se
tak podařil záměr, o nějž usilovala
celá plejáda jeho předchůdců.
V karlovské době se rovněž dařilo
architektuře. V Praze bylo založeno
Nové Město, stavět se začal mimo
jiné nový most a katedrála svatého
Víta.
Ladislav Pohrobek
(1440–1457)
Vnuk císaře Zikmunda Lucemburského se
dožil příliš krátkého věku na to, aby jeho
vláda mohla být jakkoliv posuzována, a tak
nejzajímavějším okamžikem života Ladislava
Pohrobka zůstává paradoxně jeho smrt.
V době jeho panování v Čechách byly země
rozvráceny a královské majetky rozkradeny,
není proto divu, že Ladislav Pohrobek k této
zemi příliš nepřilnul. Do Prahy zavítal v roce
1457 a centrum Čech se mu stalo rovněž
místem, kde za nejasných okolností zemřel.
Teprve v nedávné době byla snad s koneč-
nou platností vyřešena příčina Pohrobkova
nenadálého úmrtí.
JAK SI VEDLI
V DOSPĚLOSTI
51

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009
panovníka, jíž se dosud mohl ohánět coby
účinnou výstrahou všem, kteří by nechtěli
být poslušni jeho vlády. S náhlým úmrtím
římského krále však souvisela rovněž další
povinnost, a to zvolit jeho nástupce. Z nám
dosud nejasných důvodů se Jan Lucembur-
ský tohoto klání nezúčastnil, čímž defnitiv-
ně přišel o zbytek úcty českého panstva.
Cena za smír
Mezi mocichtivým panstvem se již několik
let projevovaly názorové neshody, které vy-
vrcholily vytvořením dvou proti sobě stojí-
cích frakcí. Hlavou jedné byl významný pán
Jindřich z Lipé, který se stále častěji objevo-
val po boku vdovy někdejšího krále Václava
II. Elišky Rejčky. Proti němu se ustanovila
opozice v čele s vlivným Vilémem Zajícem
z Valdeka, jehož úsudkům naopak dopřá-
vala sluchu Eliška Přemyslovna. Zápolení
mezi oběma tábory se dovršilo zatčením
Jindřicha z Lipé a jeho uvězněním na hradě
Týřov. Jan Lucemburský se tak zcela ote-
vřeně přiklonil ke skupině, s níž sympatizo-
vala jeho vlastní manželka.
Odveta velmožů, kteří podporovali pána
z Lipé, však na sebe nenechala dlouho čekat
a Janův trůn se opět povážlivě zakymácel.
Ještě jednou situaci ustál za cenu ustoupení
z pozic a Jindřichova propuštění z vězení,
pohár královy trpělivosti ale začal nebez-
pečně přetékat. A právě do těchto ošemet-
ných poměrů plných intrik a šarvátek se 16.
května roku 1316 narodil malý Václav, který
byl později biřmován jako Karel.
Neshody mezi českým králem a jeho
poddaným panstvem dospěly k rozuzlení
o pouhé dva roky později. Jan Lucembur-
ský, znechucený dosavadní krizí, odvolal
všechny mocné pány z funkcí a pokusil se je
opět nahradit svými věrnými rádci z ciziny
(v roce 1315 je musel na výzvu českého pan-
stva odvolat). Tomuto opatření však byla
záhy učiněna přítrž a čeští feudálové se s pa-
novníkem defnitivně rozešli. Smírčí doma-
žlické dohody sice znamenaly setrvání Jana
Lucemburského na trůně, ovšem za cenu
naprosté nadvlády domácí nobility. V jejím
čele se defnitivně usadil Jindřich z Lipé.
Bez rodičů od tří let
Cena kompromisu, za nějž byl dojednán
a skutečně nastolen smír mezi oběma strana-
mi, však značně popudila Elišku Přemyslov-
nu, která se se svým manželem jednou
provždy názorově rozešla. Odcizení mezi
někdejšími spojenci bylo zpečetěno Elišči-
ným útěkem na hrad Loket, kam s sebou ne-
uváženě vzala i své děti. Jestli ze západních
Čech podněcovala určitou skupinu pánů ke
vzpouře či nikoliv, jak se traduje, se už dnes
asi nedozvíme. Jakási vidina možného útoku
proti králi snad skutečně existovala, jinak by
Jan Lucemburský sotva přitáhl s ozbroje-
ným doprovodem k Lokti. Král hrad dobyl,
manželka byla vykázána do Mělníka a nási-
lím odtržený tříletý chlapec zůstal za hrad-
bou mohutné pevnosti osamocen jen v péči
pomocného hradního personálu.
Za několik týdnů byl malý Václav pře-
vezen do hlubokých hvozdů na hrad Křivo-
klát, kde strávil další čtyři roky svého života
v otcově internaci. Teprve po roce 1323 na-
bylo jeho dětství mnohem světlejších rysů,
když byl odeslán na francouzský dvůr, kde
dospěl ve zcela výjimečnou osobnost. Pro-
žitý stres z dobývání hradu vlastním otcem
i z násilného odtržení od matky v tak útlém
věku však pozdějšího Karla IV. hluboce po-
znamenal. Přestože s otcem do jisté míry
spolupracoval až do roku 1346, jejich vztah
se již navždy vyznačoval vzájemným chla-
dem a patrně i nedůvěrou. A svou matku již
Karel IV. nikdy nespatřil.
Ladislav
Pohrobek –
dítě na trůnu
Přestože Ladislav Pohrobek nikdy nebyl
jako jeho dva výše zmínění předchůdci
vězněn v chladných útrobách kamenných
a nepříliš útulných hradů, jeho dětství vyka-
zovalo podobně pochmurné znaky. K příliš-
nému štěstí jistě nemohl pomoci fakt, že se
Ladislav narodil čtyři měsíce po smrti své-
ho otce Albrechta II. Habsburského a vy-
sloužil si tak své přízvisko. Navíc ho matka
Alžběta, vnučka Karla IV., přivedla na svět
v době, kdy v Čechách teprve doznívala po-
tlačená husitská revoluce. Ladislav se však
neměl stát jen českým, ale rovněž uherským
a rakouským panovníkem. Takový závazek
s sebou nesl rovněž nebezpečí, že než právě
narozené dítě dospěje do věku, kdy bude
moci své panství skutečně spravovat, bude
jednou provždy odstraněno.
Matka Alžběta proto usilovně dbala
zejména o bezpečnost a obklopila se rádci
a poručníky, kteří by zajistili jí i dítěti pře-
žití. Nadto se řídila strategií kout železo,
dokud je žhavé, a nechala ukrást uherskou
svatoštěpánskou korunu, kterou byl poslé-
ze zatím ještě kojenec korunován. Taková
představa je možná úsměvná, ale pouze do
okamžiku, než si vybavíme, jak zatěžkávací
a zdlouhavý byl ceremoniál s korunovací
spojený. Vzpomeňme jen na Gutu Habs-
burskou, jíž se podobná událost stala krát-
ce po porodu dcery osudnou.
Král dítě však tehdy v Uhrách nebyl při-
jat a novým panovníkem se stal Vladislav
Jagellonský. Po jeho smrti o pouhé čtyři
roky později byl ovšem Ladislav Pohrobek
skutečně uznán.
Ani v ostatních dvou zemích nepanoval
klid. V Čechách opět využívali šlechtici
faktického bezvládí, dokud je mocnou paží
nezastavil zemský správce Jiří z Poděbrad.
Dítě, které nedospělo
Ladislav Pohrobek však dosud nic z toho,
co se dělo kolem, nevnímal. Obklopen
kojnými a chůvami možná stěží zazname-
nal, že mu v pouhých dvou letech odešel
i poslední člen neúplné rodiny. Matka
Alžběta Lucemburská zemřela roku 1442
a zanechala tak dítě napospas všem mož-
ným uzurpátorům. Poručníkem Ladislava
Pohrobka se stal nově zvolený římský král
Fridrich III. Habsburský.
Vyrůstat na dvoře bez rodičů a s vědo-
mím, že se v co nejkratší době má ujmout
všech rolí, které se od něho očekávají, muselo
být jistě svízelné. Přesto z Pohrobka vyrostl
mladý muž, který prý vynikal jemnou krásou,
k níž přispívaly rovněž kronikáři často oslav-
ně vypodobňované zlaté vlasy. Málokdo by
jistě tušil, že pod nápadným zevnějškem na-
dějného mladíka klíčí zákeřná
a do poslední chvíle neviditel-
ná nemoc, která ho připraví
o život v pouhých sedmnácti
letech.
Jaký vliv mělo Ladislavo-
vo dětství na jeho pozdější
vývoj, se nedozvíme. Roku
1457 totiž Ladislav Pohro-
bek neočekávaně a téměř
ze dne na den za blíže neob-
jasněných okolností zemřel
kvůli tehdy neznámé leuké-
mii. Jeho smrt zavdala pod-
nět k mnoha spekulacím
trvajícím další staletí.
Karel IV. byl od věku tří let trvale odloučen od matky.
Na Křivoklátě pak strávil čtyři roky v internaci
Dětství člena panovnické rodiny ve stře-
dověku se ani v nejmenším nepodobalo
tomu, co známe z dnešní doby. Děti trávily
od narození většinu času s matkou
obklopené kojnou a chůvami a role
otce nadcházela zpravidla teprve v době
dospívání. Tehdy se vlastní potomci
stávali účinnou zbraní na poli sňatkové
politiky a nejednou se stalo, že dítě bylo
zasnoubeno již v útlém věku a posláno
z domova na dvůr svého budoucího
partnera. Tyto děti odloučené od domova
se zpět do vlasti již nevrátily, nebo jen za
zcela odlišných okolností v dospělosti.
Velmi vysoká byla rovněž úmrtnost.
Většina narozených umírala v prvních
několika letech života a dospělosti se
dožily jen málokteré. Výjimkou nebyla
ani ztráta matky. Ta v ideálním případě
uléhala každým rokem k dalšímu a dalšímu
porodu, až ji nakonec vysílení mohlo zabít.
Manželky se tak mohly v rychlém sledu
střídat a vztahy mezi dětmi a nevlastní
matkou nebo mezi nevlastními sourozenci
nebyly pravděpodobně ideální.
Dětství ve
středověku
Traduje se, že po
návratu do vlasti
v říjnu 1333 přišel
do Zbraslavského
kláštera králevic
Karel, aby se pomodlil
u hrobu své matky
královny Elišky, kterou
naposledy viděl ve
věku tří let. Teprve
potom jel do Prahy
SVĚT
TOULKY ČESKOU HISTORIÍ
52 2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
F
O
T
O
:

w
w
w
.
e
n
g
l
i
s
h
.
u
p
e
n
n
.
e
d
u
,

w
w
w
.
b
i
p
m
.
f
r
,

w
w
w
.
e
r
a
u
.
e
d
u
,

W
i
k
i
p
e
d
i
a
,

h
i
s
t
o
r
y
.
n
i
h
.
g
o
v
K
současnému vědeckému poznání
vedla skrze předcházející staletí
cesta posetá množstvím experi-
mentů, jejichž výsledek byl ve většině pří-
padů zcela nejistý. Mnozí vědci se přesto
nerozpakovali dosáhnout vyššího poznání
i výměnou za vlastní zdraví. Zkoušeli na
sobě nové léčebné metody či přípravky,
pracovali se škodlivými látkami a v nebez-
pečných podmínkách.
Ozářená rodina
Jednou z nejslavnějších vědeckých osob-
ností, často nazývanou mučednicí vědy,
byla francouzská chemička polského pů-
vodu Marie Curie, rozená Skłodowská.
Tato rodačka z Varšavy se proslavila zkou-
máním radiačních jevů a objevením radia
a polonia. Za skvělé výsledky svého výzku-
mu obdržela jako první na světě dvě No-
belovy ceny – za chemii a fyziku – a stala
se také první ženou, jmenovanou profe-
sorkou na Sorbonně.
Kromě všeobecného obdivu však byly
přímým důsledkem Mariina bádání také
zdravotní problémy, které se u ní projevily
kolem padesátého roku. Práce s radioaktiv-
ními prvky vyvolala leukémii, jíž ve věku
67 let podlehla. Ještě kratšího věku se dožila
její dcera Iréne, laureátka Nobelovy ceny za
objev umělé radiace, která zemřela již v pa-
desáti letech. Také na jejím zdraví si dlou-
hodobý styk s radioaktivními prvky vybral
daň v podobě leukémie. Pierra Curie, man-
žela Marie Curie, by zřejmě čekal podobný
osud, kdyby jej v roce 1906 nešťastnou ná-
hodou neporazil povoz tažený koňmi. Tato
tragická nehoda sice předčasně ukončila
jeho život, ale uchránila jej od útrap spoje-
ných s rakovinným onemocněním krve.
Dobrovolná žlutá smrt
Zatímco členové rodiny Curie přinesli svou
oběť vědě nevědomky – účinky radioakti-
vity nebyly tehdy ještě známy – jiní vědci
nabídli své zdraví dobrovolně. Mezi tyto
odvážlivce patřil například americký lékař
Jesse William Lazear, zkoumající na Kubě
způsob přenosu žluté zimnice. Jeho tým
prováděl v roce 1900 experimenty s inf-
kovanými komáry, při kterých byl Lazear
nakažen a onemocnění podlehl. Dodnes
není jasné, jak k tomu došlo. Ofciálně se
jednalo o nehodu, ale existují zprávy, že se
Lazear nechal v rámci experimentu poští-
pat úmyslně. Za nehodu pak byla jeho smrt
prohlášena s ohledem na rodinu, která tak
neztratila nárok na pojistnou částku. Lazear
svými výzkumy nejen dokázal, že žlutá zim-
nice je přenášena komáry, ale také si všiml,
že klíčovým faktorem v přenosu nemoci je
stáří hmyzu. Dobrovolníci, poštípaní mla-
dými jedinci, totiž nakaženi nebyli.
Pokusy na lidech pokračují
Ostatní členové výzkumného týmu byli
Lazearovou smrtí šokováni, ale pokračova-
li vytrvale v práci. Novým cílem výzkumu
se stala ochrana před onemocněním. Nový
vedoucí týmu Walter Reed chtěl ověřit hy-
Postava Marie
Curie byla
mnohokrát předlohou
divadelních her, knih
a filmů. Tato fotografie
pochází z představení
jednoho herce, kde
slavnou vědkyni
ztvárňuje Susan
M. Frontczaková
Padlí hrdinové vědy
Z
U
Z
A
N
A

T
E
L
I
Č
K
O
V
Á
Žlutá zimnice je virové onemocnění přenášené ko-
máry, které se vyskytuje v tropických oblastech Afriky
a Jižní Ameriky. Nedá se účinně léčit, ale existuje proti
ní vakcína. Inkubační doba této nemoci je 3 až 6 dnů.
Zprvu se projevuje bolestmi hlavy a svalů, nevolností,
zvracením a celkovou slabostí. Postupně dochází
k rozvoji žloutenky a krvácení do zažívacího traktu, kte-
ré způsobuje černé zvratky a stolici. Nemocný může
krvácet také z očí, uší, nosu a pohlavních orgánů. Na
žlutou zimnici zemře asi polovina nakažených cizinců,
u domorodců je úmrtnost okolo 5 %.
Pellagra je nemoc, způsobená nedostatkem
vitaminu B3 a proteinů. Trpí jí především lidé, jejichž
jídelníček sestává převážně z kukuřičné stravy.
S pellagrou se setkáme v Africe, Mexiku, Indodésii
a Číně u chudého obyvatelstva nebo u lidí, kteří mají
poruchy příjmu potravy. Mezi projevy nemoci patří
celková slabost, zdrsnělá kůže, vyrážka, průjem, zánět
jazyka, přecitlivělost na světlo, nespavost, zmatenost,
agresivita a ke konci celková demence.
SARS (syndrom akutního respiračního selhání) je viro-
vé onemocnění dýchacích cest, projevující se vysokou
teplotou, bolestmi hlavy, zimnicí, malátností, průjmem
a celkovou únavou. Již po dvou až sedmi dnech začne
nemocný trpět dýchacími potížemi a kašlem a vyvine
se u něj zápal plic. SARS je vysoce nakažlivé onemoc-
nění, přenášené kapénkovou infekcí, tělními tekutinami
a stolicí. Zda pacient přežije, závisí na jeho imunitě,
uzdraví se však kolem 90 % nemocných. V České
republice dosud nebyl hlášen jediný případ.
Ebola je virové onemocnění přenášené stykem s tě-
lesnými tekutinami nemocného. Vyskytuje se zejména
v afrických zemích a úmrtnost se udává okolo 50 až
90 %. Patří tak
k jedné z nejhorších
nemocí vůbec. Tato
krvácivá horečka
se projevuje zprvu
vysokou tělesnou
teplotou, bolestmi
svalů, kloubů, břicha
a hlavy, zvracením,
průjmem a postupně
také krvácením ze
všech tělesných
otvorů. Vnitřní orgá-
ny, zejména játra,
jsou těžce poškozeny. Neexistuje
účinná léčba, záleží jen na kondici
nakaženého. Smrt obvykle nastá-
vá šest až deset dnů po nákaze.
Před čím zachránili svět
Vědomě i nevědomě, ale vždy s vizí vyššího poznání
přírodních zákonitostí nasazovali mnozí vědci vlastní
životy. Někteří tuto nejvyšší cenu skutečně zaplatili
Pacient v
pokročilém
stadiu pellagry
Marie a Pierre Curie
v laboratoři (kolem
roku 1907)
SVĚT
OBĚTI NA OLTÁŘI VĚDY
53

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009
Aby potvrdil svou teorii, infikoval se
Goldberger dobrovolně od svých
pacientů – mimo jiné spolkl několik
pilulek s jejich rozemletou kůží
potézu, že lidé, kteří zimnici prodělali a zo-
tavili se z ní, jsou proti viru imunní. Nabídl
tedy odměnu 100 dolarů každému, kdo se
nechá infkovanými komáry poštípat. Mezi
odvážlivci, kteří se rozhodli riziko nákazy
podstoupit, byla i americká zdravotní sest-
ra Clara Maassová. Když se nechala poští-
pat poprvé, onemocněla mírnou formou
žluté zimnice. Aby se prověřila teorie, že
prodělaná nemoc zanechává imunitu, na-
bídla se Clara znovu. Tentokrát se jí však
pokus stal osudným. Po deseti dnech utr-
pení v srpnu 1901 závažné nemoci pod-
lehla. Reed tímto experimentem vyvrátil
svoji původní domněnku a prokázal, že
prodělání choroby nemá na imunitu žádný
vliv. Pokusy na lidech byly po smrti mladé
ženy zakázány a USA i Kuba nechaly na
počest Clary Maassové vytisknout poštov-
ní známky s její podobiznou.
Lékař tělem i duší
Obdobně jako Clara Maassová riskoval vlast-
ní zdraví i lékař Joseph Goldberger z ame-
rické Veřejné zdravotní služby. Roku 1912
začal zkoumat příčiny kožního onemocnění
pellagra, na které v jižních oblastech USA
umíraly tisíce lidí. Jedním z ohnisek nemoci
byl stát Mississippi, kam se Goldberger vy-
pravil a dospěl zde k názoru, že nejde o in-
fekční onemocnění, ale že jeho vznik souvisí
s výživou. Zažádal proto o povolení ověřit
tuto teorii na vězních, které rozdělil do dvou
skupin. Jedné skupině podával jejich obvyk-
lou stravu, sestávající zejména z kukuřičných
výrobků, druhá skupina dostávala maso, čer-
stvou zeleninu a mléko. U vězňů z první sku-
piny se pellagra vyvinula, zatímco členové
druhé skupiny zůstali zdraví. Autoritám však
tento důkaz nestačil. Goldberger se proto in-
fkoval krví jednoho ze svých pacientů – na
vlastní sliznice přenesl tekutinu, odebranou
z nosu a krku nemoc-
ných pellagrou, a spolkl
několik pilulek s jejich
rozemletou kůží. Stejnou
proceduru podstoupili i Goldbergerův asis-
tent a manželka. Ani u jednoho z nich se ne-
moc nerozvinula. Souvislost s výživou byla
konečně prokázána a o něco později objevil
Goldberger i prevenci proti pellagře – pivo-
varské kvasnice. Goldberger zemřel v roce
1929 na rakovinu ledvin a několik let po
jeho smrti se podařilo určit přesnou příčinu
onemocnění, kterou byl nedostatek vitamí-
nu B3, zvaného niacin.
Zastavená hrozba SARS
Novodobým hrdinou, který v boji se zhoub-
nou chorobou položil život, se stal roku
2003 italský lékař Carlo Urbani. Jako první
varoval svět před onemocněním SARS, na
něž sám ve věku 46 let zemřel. Syndromem
akutního respiračního selhání se nakazil ve
Vietnamu, když jej jako odborníka povolali
k neobvyklému závažnému případu. Urbani
brzy poznal, že se jedná o nové onemocnění,
jež je extrémně nakažlivé, a okamžitě uvědo-
mil Světovou zdravotnickou organizaci, jež
již čtyři dny po jeho onemocnění prohlásila
SARS za celosvětovou hrozbu. Díky včas-
nému varování se podařilo předejít epide-
mii a od zhoubné choroby byly uchráněny
miliony lidí po celém světě. Bohužel k nim
nepatřil sám Urbani, který i přes všechnu od-
bornou péči po osmnácti dnech strávených
na jednotce intenzivní péče zemřel.
Ve výčtu statečných mužů a žen, kteří se
nebáli riskovat, aby přišli na kloub nezná-
mým jevům či nemocem, bychom mohli
ještě dlouho pokračovat. I když se na první
pohled zdá, že jejich životy byly zmařeny,
při hlubším zamyšlení dojdeme k závěru,
že byly spíš plně využity. Na mnohé z nich
budou vzpomínat ještě příští generace,
které se jejich odvahou mohou nechat in-
spirovat.
z


ro
Náhlý odchod ze života nebyl ve všech případech v přímé souvislosti
s jejich vědeckou prací. Přesto jsou následující vědecké osobnosti dal-
šími výraznými příklady lidí, kteří by v případě delšího života měli vědě
stále co nabídnout.
HYPATIA Z ALEXANDRIE
(350/370–415)
byla první historicky známou matema-
tičkou. Žila v Alexandrii, kde si jí tamní
vzdělané kruhy velmi považovaly. Stýkala
se s významnými učenci a působila na
akademii. Pravděpodobně na popud
Cyrila Alexandrijského, kterému Hypatiin
vliv na ostatní alexandrijské vzdělance
nebyl po chuti, se jí při cestě kočárem
zmocnil rozvášněný dav a roztrhal ji na
kusy.

GEORG WILHELM RICHMANN
(1711–1753),
německý fyzik, žijící v Rusku, zemřel při
fyzikálním experimentu. Zabilo jej jeho vlastní
zařízení, pomocí kterého sledoval za bouřky
chování blesků. Riziko při svých pokusech si
Richmann dobře uvědomoval, ale nedbal na
ně. Proslavil se jako tvůrce prvního elektro-
metru a mnoha meteorologických přístrojů.
ANTOINE LAVOISIER
(1743–1794),
nazývaný „otcem chemie“, byl
Francouz, žijící v Paříži. Během
francouzské revoluce byl odsouzen
k trestu smrti, a když žádal o milost,
aby mohl dokončit své experimenty,
soudce mu řekl: „Republika nepo-
třebuje vědce ani chemiky.“ Francie
tak předčasně ztratila zakladatele
moderní chemie, který vytvořil
chemickou terminologii, založil kalo-
rimetrii a termochemii a zformuloval
některé důležité zákony.
MATTHEW LUKWIYA
(1957–2000)
podlehl v Ugandě smrtící ebole, když se
všemožně snažil zabránit jejímu šíření.
Nemocnice, ve které působil, se stala
léčebným centrem pro pacienty s tímto
onemocněním. Lukwiya nařídil přísná
opatření – především izolaci nakažených
a ochranné obleky pro personál. Když
ebolou onemocněl jeden z jeho kolegů
a Lukwiya se jej snažil v nejhorší chvíli
uklidnit, porušil jedno z nařízení, která
sám vydal: nechránil si oči brýlemi. Kašlající a krvácející pacient jej
proto nakazil. Lukwiya významně přispěl k zastavení dalšího šíření
tehdejší epidemie eboly.
Předčasně ztraceni
Lékař Joseph Goldberger,
který objevil příčiny kožního
onemocnění pellagra
Podoba Clary
Maassové
(1876–1901) na
třinácticentové známce.
Nápis na známce zní:
„Darovala život“
SVĚT
OBĚTI NA OLTÁŘI VĚDY
54 2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
F
O
T
O
:

z
.
a
b
o
u
t
.
c
o
m
,

W
i
k
i
p
e
d
i
a
,

w
w
w
.
j
a
m
d
.
c
o
m
,

w
w
w
.
a
r
t
-
w
a
l
l
p
a
p
e
r
.
c
o
m
SVĚT
HANNIBAL PROTI ŘÍMU
Osud předurčil Hannibalovi roli nejděsivějšího
římského nepřítele, který otřásl rodící se velmocí
v jejích základech
P
ouze několik postav starověkých
dějin po sobě zanechalo dojem,
který jim zajistil nesmrtelnost
i pro další věky. Patřili mezi ně především
úspěšní vojevůdci, před jejichž armádami
se třásly národy a kapitulovaly mocné říše.
Často bylo lhostejno, jak skončila životní
pouť těchto velikánů. Na škodu jejich po-
věsti nebyla ani osudová životní porážka.
Velikost se mocně odráží i v hloubce lid-
ského pádu, což vědí dnešní životopisci
stejně dobře jako ti starověcí. Jedním ze
„slavně poražených“ byl bezpochyby karta-
ginský vojevůdce a stratég Hannibal Barkas
(asi 247–183 nebo 182 př. n. l.), který kon-
cem 3. století před naším letopočtem ohro-
zil existenci samotné Římské republiky.
Podle legendy přísahal Hannibal svému
umírajícímu otci celoživotní nepřátelství
vůči Římanům. Pokud je tato historka prav-
divá, pak truchlící syn svůj slib skutečně do-
držel. Nešlo přitom o nějakou partyzánskou
válku, vedenou na pozadí hlavních válečných
dějů – Hannibal psal během své vojenské
kariéry celé kapitoly pro budoucí učebnice
strategie a taktiky. Jeho přístup dobře charak-
terizuje proslulý výrok: „Buď najdeme něja-
kou možnost, nebo si ji vytvoříme.“
Válka s Římem začíná
Hannibalova sláva povstala z popela a tro-
sek bojišť druhé punské války (218–201 př.
n. l.), která byla jedním z nejslavnějších
válečných konfiktů starověku. Po vítězství
Říma nad Kartágem v první punské válce
bylo jen otázkou času, kdy se severoafrická
velmoc pokusí zvrátit poměr sil. Kartaginci
si po územních ztrátách ve prospěch Říma
(Sicílie, Sardinie) upevňovali pozici přede-
vším na Pyrenejském poloostrově a v roce
227 př. n. l. zde dokonce založili město
Carthago Nova (Nové Kartágo). Energic-
ký rod Barkovců v čele s Hannibalovým
otcem Hamilkarem Barkasem postupně
Kartágo postavil na nohy a učinil je dokon-
ce ještě mocnějším, než bylo
předtím. Než se Řím stačil dostatečně
vzpamatovat, vyrostl mu staronový kon-
kurent opět před očima. Rozpoutání nové
války bylo jen otázkou vhodné záminky.
Ta přišla v roce 219 př. n. l., kdy Han-
nibal dobyl řeckou kolonii Saguntum,
která v té době byla pod římskou ochra-
nou (přestože se nacházela na území pod
kartaginskou sférou vlivu). Římané v tom
spatřovali porušení dohody, uzavřené
s předchozím správcem tohoto území
Hasdrubalem (Hamilkarovým zetěm).
Požadovali proto vydání Hannibala, což
Kartaginci pochopitelně odmítli. Nato
římský senát vyhlásil Kartágu válku. Sená-
toři učinili toto závažné rozhodnutí s vědo-
mím své výrazné námořní převahy, která
jim měla poskytnout rozhodující výhodu.
Hannibal si byl na počátku konfiktu dobře
vědom nebezpečí námořního potenciálu
nepřítele, který mohl odděleně napadat
Hannibalův přechod
Alp, při kterém ztratil
podstatnou část své armády
SVĚT HANNIBAL PROOTI TI ŘŘÍM ÍMUU
Hannibalův geniální
pochod smrti
Kartaginský vojevůdce Hannibal zdědil po svém otci
vojenské schopnosti, odhodlání a nenávist k Římu.
Tyto vklady jej předurčily jako muže, který přepsal
dějiny vojenství
VLADIMÍR SOCHA,
HISTORIK
2
6
4

p
ř
.

n
.

l
.

Začátek první punské války. Roznětkou konfliktu se stala obrana
města Messany (dnešní Messiny) proti syrakuskému tyranovi
Hierónovi II. Messanští se obrátili se žádostí o spojenectví
postupně na obě žárlivé a nevraživé velmoci, což posloužilo jako
záminka k rozpoutání války. Skutečným důvodem však byla touha
po konečném rozhodnutí o tom, kdo bude vládcem Středomoří. 2
5
9

p
ř
.

n
.

l
.

Konzul Lucius C.
Scipio se vyloďuje na
Korsice. Jeho tažením
čelí Hannibalův otec
Hamilkar. 2
4
9

p
ř
.

n
.

l
.

Kartaginci poráží Římany v námořní bitvě
u Drepana, Římané však zvyšují intenzitu
pozemních útoků a dobývají nedalekou
pevnost Eryx. Kartágo se nicméně stává na
pár let znovu pánem moří. 2
1
8

p
ř
.

n
.

l
.

Počátek druhé punské války. Hannibal
zahájil tažení proti Římu velkolepým
pochodem z Pyrenejského poloostrova na
východ. Překročil Alpy a stanul na italské
půdě.
2
6
0

p
ř
.

n
.

l
.

Po počátečních neúspěších ve většině
námořních bitev Římané porážejí Kartagince
v bitvě u Mylae a prolamují obležení sicilských
měst Segeste a Makella.
2
5
5

p
ř
.

n
.

l
.

Římané se pod velením konzula Marca Atilia
Regula vyloďují v severní Africe a pustoší
kartaginské území. Kartágo žádá o příměří,
ale podmínky kladené Regulem jsou tak
tvrdé, že raději pokračují v boji. 2
4
1

p
ř
.

n
.

l
.

K rozhodnutí první punské války dochází v bitvě u Aegatských
ostrovů. Narychlo postavená kartaginská flotila je poražena
římským konzulem Gaiem Lutatiem Catulem. Ekonomicky
zruinované Kartágo již není schopno pokračovat v obraně
Sicílie a přijímá mírové podmínky Říma.
VÁLKY MEZI ŘÍMEM A KARTÁGEM
Setkání Scipia
s Hannibalem
55

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009
SVĚT
HANNIBAL PROTI ŘÍMU
různé části říše. Hrozí-
címu vpádu na území Afriky se proto
rozhodl čelit jediným možným způso-
bem – vpádem do Itálie pevninskou ces-
tou. Bylo mu přitom jasné, že Římany takto
dokonale zaskočí a ohromí. V cestě mu to-
tiž stála překážka děsivější než celá římská
armáda. Byly to horské štíty Alp, které ještě
nikdy předtím žádné vojsko nezdolalo.
Kličkování směr Alpy
Památný pochod začal na jaře roku
218 př. n. l. a zúčastnilo se ho postupně až
přes 100 000 mužů. Hannibal tehdy vytá-
hl z Nového Kartága na severovýchod, po
překročení Ebra však poslal asi 40 000 vo-
jáků zpět do Hispánie k obraně před oče-
kávaným římským útokem. Další část voj-
ska poslal za stejným účelem do Kartága.
Zdolání Pyrenejí přes nutnost
místních potyček ještě nepřed-
stavovalo velký problém. Po je-
jich překročení dorazil Hannibal
do Galie, kde se setkal s odporem
místních keltských kmenů. Díky
jejich averzi vůči Římanům však
dokázal přesvědčit kmenové vůdce,
aby mu umožnili mírový průchod
svým územím. Pro jistotu však ze
svých služeb uvolnil asi 7 000 méně
spolehlivých žoldnéřů, čímž se po-
četní stav jeho armády snížil na zhru-
ba 40 000 pěších, 10 000 jezdců a 36
nebo 37 válečných slonů.
V jižní Galii Hannibal upustil od
dobývání řecké kolonie Massilie (dneš-
ní Marseille), nakloněné Římu. Obe-
zřetně se vyhnul také vojsku římského
konzula Publia Cornelia Scipiona, které
bylo proti němu vysláno rozhodnutím
senátu. Zde Hannibalovo vojsko nara-
zilo na první výraznější překážku. Jeden
z keltských kmenů u řeky Rhôny bránil
vojsku v přebrodění, ale díky nočnímu
jízdnímu manévru si Hannibalovi muži
důrazně uvolnili cestu. Vojevůdce Scipio
zatím odplul i s římským kontingentem
do Předalpské Galie na území dnešní se-
verní Itálie, kde hodlal zaútočit na zbytky
kartaginského vojska. Nevěřil totiž, že by
se Hannibalovi mohlo podařit přejít Alpy
s vojskem schopným boje a s živými nebo
alespoň v boji využitelnými slony.
Postup sněhem a kamením
Dodnes se historici přou o to, kterou ces-
tou přesně Hannibal postupoval. Někteří
tvrdí, že velký vojevůdce táhnul přes prů-
smyk Col de Clapier, jiní zase favorizují
Col de la Traversete. Římský historik Poly-
bios však uvádí, že jedinou možnou cestou
byl průsmyk Malý St. Bernard, kudy mohly
projet dokonce i obchodní vozy. Polybios
proto kritizoval některé své literární kolegy,
kteří podle něho neoprávněně považovali
přechod Alp za div nebo přímo zázrak. Ná-
ročnost a úskalí samotného pochodu ale
ani on nezpochybňoval. Nová hypotéza se
snaží interpretovat dávnou trasu na zákla-
dě strategických pravidel, která Hannibal
nejspíš striktně dodržoval. Celé vojsko prý
nepochodovalo pohromadě, ale bylo roz-
děleno přinejmenším na dva menší kon-
tingenty. Jeden snad postupoval přes Mon-
tegenéverský průsmyk, zatímco druhý šel
přes Malý St. Bernard. Není však jisté, kde
Statečný muž
z bojovného rodu
Muž, jehož jméno v překladu zna-
mená „Ba’al (kartaginský Bůh) mě
obdařil svou přízní“, se narodil
jako syn váženého válečníka
Hamilkara Barky, který byl
velitelem punských vojsk na
Sicílii během první punské
války (v letech 264–241 př. n.
l.). Po porážce se znechucený
Hamilkar stáhl i se svými syny
na soukromé statky a vštěpoval
jim nenávist k úhlavnímu nepříteli –
Římu. Hannibalovými mladšími bratry
a zároveň budoucími spojeneckými
veliteli byli Mago a Hasdrubal. Hamilka-
rovým synům se dostalo pečlivého vzdělání,
jejich učitelem byl spartský filozof jménem Sosylos. Hannibal tak uměl
vedle punštiny nepochybně i řečtinu a později se jako vůdce
žoldnéřského vojska snadno domluvil s cizími vojáky v několika
jazycích. Podle dostupných pramenů byl i v pozdním věku střídmým
a uvážlivým mužem, který neholdoval alkoholu ani pohodlnému životu.
Vojáci jej obdivovali a zbožňovali kvůli jeho dobrým vlastnostem i ocho-
tě podstupovat při pochodech stejné strasti a útrapy, jaké zažívali oni.
Odporný velitel bez skrupulí
Diskutovanou otázkou je, zda Hannibal zdědil otcovu nenávist proti
Římu, nebo bylo jeho jednání spíše důsledným pokračováním politiky
kartaginské vládnoucí vrstvy. Někteří historici dokonce v Hanni-
balovi vidí bezcharakterního velitele bez skrupulí, pohrdajícího
smrtí desítek tisíců nepřátelských i vlastních vojáků. Veškeré
dostupné informace ovšem pochází z pera římských literátů, konkrétně
od Polybia (kolem 203–120 př. n. l.), Tita Livia (59 př. n. l.–17 n. l.)
nebo Juvenala (60–140 n. l.). U Římanů se přitom v hodnocení
Hannibalovy postavy mísil nepokrytý obdiv i opovržení a odpor
k největšímu nepříteli Říma. V příslušných textech historiků jsou proto
značné rozdíly, takže jejich skloubení a společná interpretace nejsou
snadnou záležitostí.
Geniální stratég
Hannibalův vliv na vojenskou strategii značně předběhl svou dobu.
Vždyť ještě v době první války v Perském zálivu v roce 1991 prohlásil
tehdejší velitel koaličních sil Norman Schwarzkopf: „Technika války
se možná změnila, podoba výzbroje se zcela jistě změnila, avšak
i dnes aplikujeme stejné válečné principy, jakých se užívalo již
v Hannibalově době.“ Na činy a jméno starověkého velitele se odvo-
lávali také němečtí i spojenečtí generálové obou světových válek (na-
příklad Alfréd von Schlieffen nebo George S. Patton). Lze požadovat
lepší důkaz Hannibalovy vojenské výjimečnosti? Taktické manévry,
zorganizované Hannibalem v bitvách u Kann nebo Trasimenské-
ho jezera, jsou dosud předmětem výuky strategie na význam-
ných vojenských akademiích celého světa.
Různé Hannibalovy tváře
2
0
9

p
ř
.

n
.

l
.

Římský vojevůdce Publius Cornelius
Scipio obsadil hlavní kartaginskou
základnu Carthago Nova v Hispánii
a následně poráží Hasdrubala v bitvě
u Baeculy. 2
0
3

p
ř
.

n
.

l
.

Hannibal se po 15 letech bojů
vrací do Kartága. O římském
vítězství již sám nepochybuje, snaží
se alespoň zmírnit následky pro
poražené Kartágo. 1
4
9

p
ř
.

n
.

l
.

Počátek třetí punské války. Kartágo bránilo svoji územní celistvost proti římskému
spojenci, numidskému králi Massinissovi, zabírajícímu svévolně kartaginské území.
Přes oprávněnost vojenské protiakce vyhodnotil Řím tuto událost jako porušení
smlouvy. Kartágo se ústy vyslanců ihned omluvilo, senát se však již rozhodl dávného
nepřítele definitivně zničit. Podmínky smíru byly nehorázné a nepřijatelné (zbourání
celého města a vystavění nového na jiném místě). Kartaginci začali zbrojit.
2
1
6

p
ř
.

n
.

l
.

Bitva u Kann (2. srpna) patří k nejslavnějším
vítězstvím v dějinách vojenství. Hannibal zde
rozdrtil dvojnásobnou přesilu Římanů, vítězství
ale nedokázal strategicky využít tažením na
Řím. 2
0
7

p
ř
.

n
.

l
.

Porážka Hasdrubalovy armády na březích řeky
Metauru je jedním ze zlomových okamžiků
války. O rok později je poražen také druhý
Hannibalův bratr Mago v bitvě u Ilip.
2
0
2

p
ř
.

n
.

l
.

V bitvě u Zamy (19. října) porazil Scipio
Africanus definitivně Hannibalovo vojsko.
Římské mírové podmínky jsou tak tvrdé,
že fakticky likvidují pozici Kartága coby
středomořské velmoci.
56 2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
přesně se pak oba proudy spojily. Moderní
teorie většinou předpokládají, že Hannibal
postupoval údolím řeky Drôme a průsmy-
kem Col de Montgenevre, mohl se ale vy-
dat také severnější cestou kolem řeky Isery
a průsmykem Col du Mont Cenis.
Ať už však vedla trasa Hannibalova
transalpinského pochodu kudykoliv, mu-
sela pro jeho účastníky představovat děsivé
utrpení. Kartaginský vojevůdce překročil
Alpy s velmi početnou armádou, tvořenou
především iberskými a africkými vojáky,
zcela nepřivyklými zdejšímu počasí. Pře-
chod navíc probíhal bez zajištěného záso-
bování a podle dochovaných údajů k němu
dokonce došlo na počátku zimy. Na vydě-
šené vojáky tak v Alpách čekaly extrémní
klimatické podmínky a k tomu se ještě
museli vypořádávat s odporem keltského
kmene Allobrogů, který obsadil význam-
né horské průsmyky. Procházející vojsko
přivítali Keltové záplavou kamenů, oštěpů
a šípů. Tvrdý boj v nepříznivých podmín-
kách byl nevyhnutelný. Až po několika
dnech byli nepřátelé odraženi a uvolnila se
cesta k vytoužené italské nížině.
První a nadlouho poslední
Průchod Alpami trval celých 15 dní, teprve
pak sestoupili Kartaginci poblíž dnešního
Turína do údolí řeky Pádu. Stalo se tak kon-
cem listopadu roku 218 př. n. l. Přechod byl
ale draze zaplacen. Podle očekávání si v řa-
dách kartaginského vojska vyžádal děsivé
ztráty, rovnající se prakticky drtivé porážce.
V důsledku klimatických jevů a neschůd-
nosti terénu (laviny, hlad, mráz, pády do
horských roklí a strží), dále bojů s Kelty a ji-
ných překážek zemřelo při tomto odvážném
podniku přes 20 000 mužů. Hannibal tak po
přechodu Alp velel pouze 26 000 vojáků,
z nichž bylo 12 000 afrických pěšáků, dále
6 000 pěších Iberů a 8 000 jezdců, kteří však
byli do značné míry demoralizováni a vyčer-
páni vražedným pochodem. Vojenská síla se
tak smrštila na pouhou polovinu původního
stavu, ze 37 válečných slonů většina přechod
nepřežila. Zdá se ale, že Hannibal se ztráta-
mi předem počítal a byl si vědom nutnosti
operovat i bez pomoci hispánské základny.
Rozhodnutí podstoupit tak riskantní
akci, která mohla prakticky zdecimovat celou
armádu ještě před spatřením prvního nepří-
tele, vyžadovalo bezpochyby pevné odhod-
lání a velikou odvahu. O tom svědčí dvě zá-
kladní skutečnosti – o podobnou výpravu se
nikdo před ním a další dva tisíce let po něm
nikdo nepokusil. Římané byli tímto činem
dokonale zaskočeni a vyděšeni. Považovali
Alpy za neschůdnou překážku a nedokázali
si ani představit, že by byl někdo takového
pochodu vůbec schopen. Po Hannibalovi
zopakoval podobný přechod až ruský gene-
rál Alexandr V. Suvorov (1729–1800) kon-
cem 18. století (viz Jak šel přes Alpy Suvo-
rov). Odvážný podnik vynesl Hannibalovi
dočasnou taktickou výhodu ve válce, přede-
vším ale historickou a literární nesmrtelnost
s nadčasovou hodnotou. V nedávné době
byla dokonce ohlášena první z výzkumných
expedic, pátrající v Alpách po velkých kos-
tech Hannibalových válečných slonů.
Do smrti s mečem v ruce
Během invaze porazil Hannibal Římany
v rozsáhlé sérii bitev, včetně bitvy u říč-
ky Trebie, u Trasimenského jezera a pře-
devším v legendárním střetnutí u Kann.
Kartaginec porazil také všechny římské
spojence a udržel svá vojska na italské
půdě po více než jedno desetiletí. Osobně
na tomto území neztratil ani jednu bitvu
a vše nasvědčovalo jeho celkovému vítěz-
ství. Jen velká zatvrzelost nepřítele a jeho
ochota přinést nejvyšší oběti neumožnila
nakonec Hannibalovi nadiktovat Římu
podmínky mírové smlouvy.
Po dlouhých letech opotřebovávací
války se jazýček na miskách vah pomalu
ale jistě nachýlil na stranu Říma, který se
z geniality svého protivníka poučil. Říma-
né přenesli válku na severoafrickou půdu,
čímž donutili Hannibala k návratu z Itálie
a obraně vlastní země. Scipio Africanus
(236–183 př. n. l.) si pak vzal dobrý pří-
klad z taktického umění velkého protivníka
a v rozhodujícím střetnutí u Zamy v roce
202 př. n. l. Kartagince drtivě porazil.
Zde však Hannibalův příběh nekončí. Po
uzavření ponižujícího a pro Kartágo velmi
nevýhodného míru působil někdejší hrdina
jako politik, který spravoval také fnanční zá-
SVĚT
HANNIBAL PROTI ŘÍMU
1
4
7

p
ř
.

n
.

l
.

Konzul Publius Cornelius Scipio Aemilianus zablokoval přístav a začal
město obléhat. Kartágo bylo odříznuto od přísunu zásob.
1
4
6

p
ř
.

n
.

l
.

Na jaře nabídli vyhladovělí Kartaginci mír. Aemilianus toho využil a vtrhl
s vojskem do města. Šest dní a noci probíhaly zuřivé boje, které měly
předem daného vítěze. Město bylo do základu spáleno a půda posolena,
aby nebyla úrodná. Obyvatelé byli většinou odvlečeni do otroctví. Třetí
punská válka vlastně ani regulérní válkou nebyla, šlo spíše o konečnou
likvidaci nepohodlného, i když podstatně slabšího konkurenta.
VÁLKY MEZI ŘÍMEM A KARTÁGEM
Průchod Alpami trval 15 dní. Hannibal při něm přišel
o 20 000 vojáků a téměř všechny slony
Dva tisíce let po Hannibalovi přešel s vojskem Alpy až
slavný ruský generál Alexandr Vasilijevič Suvorov (1729–
1800). Byl jedním z mála velitelů, kteří údajně nikdy
neprohráli bitvu. Byl čtvrtým, a nepočítáme-li Stalina, pak
také posledním ruským vojevůdcem, honosícím se titulem
generalissimus. Poprvé se prosadil za sedmileté války
(1756–1763). Vytvořil vlastní způsob výcviku, díky kterému
se jeho pluk stal jedním z nejosvědčenějších. Při útoku
spoléhal hlavně na bodáky a proslavil se především větou
„Kulka je husa, bodák chlapík“. Jeho vojáci ho údajně
zbožňovali, neboť s nimi žertoval a nazýval je „bratry“.
Suvorov se vyznamenal především ve vleklých bojích
s Turky během 60. až 90. let 18. století. Kombinací
svého talentu a odvahy dosáhl pozoruhodných vítězství.
Již na sklonku života, v únoru roku 1799, ho car Pavel I.
pověřil vedením vojska proti francouzským revolučním
armádám v Itálii. Zpočátku zde dosáhl významných vítězství
a byl dokonce vyznamenán a obdařen titulem od sardin-
ského krále Viktora Emanuela IV. Poté však došlo k obratu,
další ruský generál Korsakov byl poražen u Curychu
a rakouský spojenec se stáhl. Výčet válečných úspěchů
ruského velitele je tak završen přechodem Alp. Spořádaný
ústup strašnými podmínkami alpských velehor se stal
památným činem a důkazem strategické brilance
slavného vojevůdce. Suvorov se však z tohoto úspěchu
dlouho radovat nemohl – zemřel 18. května následujícího
roku v Petrohradě v nedožitých jednasedmdesáti letech.
Jak šel přes Alpy Suvorov
Hannibal počítá
prsteny římských
bojovníků padlých
v bitvě u Kann. Socha
Sébastiena Slodzte
z roku 1704 v pařížském
Louvru
57

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009
Bitva u řeky Ticino (listopad roku
218 př. n. l.) – Souboj jízdních oddílů, ve
kterém se projevila převaha zkušených
numidských jezdců nad římskou jízdou. Chy-
bělo málo, aby byl římský velitel Scipio zajat
a Římané poraženi. Ztráty na obou stranách
byly zanedbatelné.
Bitva u řeky Trebie (prosinec roku
218 př. n. l.) – Hannibal nechal Římany pře-
brodit mrazivou řeku a svoje oddíly rozložil do
ideální sestavy. Římané se při postupu ocitli
v obklíčení a jen s vypětím všech sil se probili
středem kartaginské formace. Zbývající se
pak z bojiště prakticky rozprchli. Zatímco před
začátkem bitvy měly obě nepřátelské armády
téměř 40 tisíc mužů, po bitvě se počet Říma-
nů zmenšil možná jen na14 tisíc. Kartaginské
vojsko utrpělo pouze menší ztráty.
Bitva u Trasimenského jezera (červen roku
217 př. n. l.) – Kartaginský vojevůdce ukryl
své vojsko v místních lesích, čímž nastražil
past, do které Římané bezhlavě vkráčeli. Na úzkém úseku mezi jezerem a horami, po němž Římané procházeli, se při nenadálém útoku nemohli dostatečně účinně
bránit. Římané přišli o neuvěřitelných 30 z 31 tisíce mužů.
Bitva u Kann (2. srpna roku 216 př. n. l.) – Díky své taktické genialitě Hannibal dokonale využil nedostatků dvojnásobně silného nepřítele.
Římské ztráty činily 48–60 tisíc vojáků, Kartaginci ztratili asi 6 000 válečníků. Více viz Nejslavnější bitvy dějin na str. 72.
Hannibalovy bitvy na římském území
ležitosti zchudlé velmoci, snažil se Kartágo
vymanit z největší krize a docílit splacení vá-
lečných reparací Římu. Zvolené metody se ale
nelíbily ani Římanům, ani nenalezly podporu
u místní aristokracie. Několik let po osudné
porážce u Zamy byl tak Hannibal přinucen
svými politickými oponenty k odchodu do
vyhnanství. Nějakou dobu pak pobýval na
dvoře seleukovského krále Antiocha III. (asi
247 př. n. l.–187 př. n. l.), kterému prokázal
významnou službu jako vojenský poradce při
jeho bojích proti Římanům. Antiochus však
byl poražen a musel se podřídit vůli nového
hegemona. Ani zde tak Hannibal nenašel
trvalou ochranu a jeho poslední cesta vedla
přes Arménii do Bithýnie (část dnešního Tu-
recka). Tam dosáhl posledního velkého vítěz-
ství, když u města Pergamon porazil římskou
válečnou fotilu. Hned vzápětí byl ale prozra-
zen a hrozilo mu potupné vydání do rukou
nesmiřitelných nepřátel, kteří dychtili po jeho
defnitivní likvidaci. Té Hannibal předešel
spácháním sebevraždy v roce 183 př. n. l.
Veliký i po smrti
Po jeho smrti začala žít Hannibalova le-
genda a vznikla aureola geniálního stratéga
a jednoho z nejlepších vojevůdců v celých
dějinách. Bývá srovnáván s nejobdivova-
nějšími vojenskými postavami starověku,
jako byl Alexandr Veliký (356–323 př. n. l.),
Julius Caesar (100–44 př. n. l.), Hannibalův
rival Scipio Africanus nebo Pyrrhos z Épei-
ru (319 –272 př. n. l.). Podle Plútarchovy
verze se prý Hannibala po jeho porážce
zeptal samotný Scipio, kdo že je podle jeho
názoru největším vojevůdcem dějin. Han-
nibal podle jednoho podání této historky
jmenoval nejprve Alexandra Velikého, poté
Pyrrha z Épeiru a jako třetího sebe. Ame-
rický vojenský historik Teodore A. Dodge
v 19. století napsal, že Hannibal byl „otcem
strategie“, protože donutil i mocné římské
vojsko přijmout a používat jeho strategické
prvky. O Hannibalových schopnostech se
s uznáním vyjadřovaly i takové osobnosti,
jako byl Napoleon Bonaparte (1769–1821)
nebo Arthur Wellesley, 1. vévoda z Welling-
tonu (1769–1852).
Dnešní vojenští historici a odborníci
na taktiku však nehodnotí Hannibalova
strategického génia jednoznačně. Rozpory
se týkají především „horolezeckého“ taže-
ní do Itálie. Na jednu stranu je považují za
obdivuhodný a hrdinský taktický manévr,
který umožnil Hannibalovi zaskočit nepří-
tele a uštědřit mu velké porážky. Na druhou
stranu ale nelze popřít fakt, že šlo o příliš
riskantní tah, který mohl snadno skončit
katastrofou. Jakkoliv úžasný se Hannibalův
pochod mohl jevit, byl každopádně zapla-
cen smrtí tisíců vojáků i mnoha cenných
válečných slonů. Objevují se dokonce ná-
zory, že kdyby kartaginský vojevůdce Alpy
obešel a zaútočil na opevněné pohraničí,
jeho ztráty by byly podstatně menší. To
nasvědčuje možnosti, že Hannibal spatřo-
val v této akci jisté propagandistické účely.
Podle mnoha indicií si byl dobře vědom
nutnosti velkých ztrát, přesto vražedný po-
chod podstoupil. Spoléhal zřejmě na psy-
chologický účinek celého podniku a snad
si chtěl také zajistit místo v historických vo-
jenských análech. Je-li tomu tak, pak nelze
než konstatovat, že se ve svém očekávání
rozhodně nezklamal.
SVĚT
HANNIBAL PROTI ŘÍMU
Kartaginské vojsko bylo tradičně složeno především z žoldáckých
jednotek, verbovaných v různých krajích. Pěchota se skládala z největší
části z Iberů, Libyjců a vyhlášených baleárských prakovníků. V jízdě
pak dominovala lehká kavalerie v počtu asi 4 000 Numidů, kteří
patřili mezi nejschopnější bojovníky celé války. Za většinu svých vítězství
vděčil Hannibal právě Numidům a jejich schopnému veliteli Maharba-
lovi, který navíc patřil k jeho blízkým přátelům. Samostatnou bojovou
jednotkou byli váleční sloni a jejich vodiči. Ti představovali v rukách
schopných velitelů mocnou zbraň, jejich bojový efekt byl ale spí-
še psychologický (vyvolávali strach a paniku v řadách nepřátel a jejich
koní). V největších bitvách druhé punské války na italské půdě se však
příliš neuplatnili, neboť téměř žádný z nich již tou dobou nežil.
Vojsko, které šlo přes Alpy
Římský vojevůdce Lucius Aemilius
Paullus umírá v bitvě u Kann
HISPÁNIE
GÁLIE
ALPY
AFRIKA
CÁDIZ
NOVÉ KARTÁGO
SAGUNTUM
MASSILIA
ZAMA
KARTÁGO
TARENTUM
KANN
CAPUA
ŘÍM
STŘEDOZEMNÍ
MOŘE
ŘEKA EBRO
ŘEKA RÝN
ŘEKA PÁD
ŘEKA
TICINO
ŘEKA
TIBER
TRASIMENSKÉ
JEZERO
SARDINIE
KORSIKA
SICÍLIE
ŘEKA
TREBIA
58 2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
NASA chce pro průzkum planet použít robota ve
tvaru velkého míče, který by se kutálel po povrchu.
Všechny přístroje by byly schované uvnitř
V
e Světě 12/2008 jsme se podíva-
li, jak probíhá současný průzkum
planet Sluneční soustavy pomocí
robotů, kteří brázdí nebo brázdili povr-
chy planet a měsíců. Vědci jsou ale daleko
vynalézavější a v budoucnu plánují vyslat
na naše blízké souputníky zajímavější prů-
zkumníky: letadla, ponorky, balóny, mo-
dulární roboty či skákající kuličky.
Ledová ponorka
Europa je jedním z velkých měsíců pla-
nety Jupiter. Pozornost nejen astronomů
přitahuje především díky zjištění, že se
pod jeho ledovou kůrou nachází oceán
slané vody. Někteří vědci označují Euro-
pu za kosmické těleso, na kterém by se
mohl vyskytovat život. Abychom mohli
toto vodní prostředí zkoumat, potřebuje-
me kosmickou sondu, která by přistála na
ledovém povrchu vzdáleného měsíce, ná-
sledně pronikla ledovou vrstvou o tloušť-
ce zhruba 10 km a při pohybu ve vodním
prostředí prováděla výzkum. Prototyp
takového podmořského plavidla byl vy-
zkoušen v červnu 2007 v jezeře El Zaca-
tón v Mexiku, což je nejhlubší zaplavená
propadlina na světě.
Automatická miniponorka je označo-
vána zkratkou DEPTHX (Deep Phreatic
Termal Explorer). Jejím úkolem bylo
zmapovat tvar propadliny a přivézt vzorky
vody a hornin ze stěn v různých hloub-
kách. Důležitým úkolem expedice bylo
ověřit technologie, které budou použitelné
pro náročné podmínky při výzkumu ledo-
vého oceánu Europy.
Pokud by byl projekt výzkumu oceánu
na měsíci Europa uskutečněn, jednalo by
se o nejsložitější misi ve výzkumu Sluneční
soustavy, jaká kdy byla realizována. „Jsme
stoprocentně přesvědčeni, že na Europě
existuje oceán kapalné vody. Avšak za-
tím nemáme ani ponětí o tom, zda v něm
existuje život,“ říká Chris McKay, Ames
Research Center, NASA. Pravděpodobně
by se nejednalo o rozvinutý život, možná
jen o některé druhy bakterií, spór, hub,
vodních rostlin apod., pokud vůbec nějaký
život tak daleko od Slunce bude objeven.
Jestliže na měsíci Europa existuje oceán
kapalné vody a jestliže tam existuje pod-
mořská sopečná činnost v důsledku působe-
ní slapových sil, potom mohou být na dně
oceánu hydrotermální průduchy, podobně
jako to známe z pozemských moří a oceánů
v blízkosti středo-oceánských hřbetů (tzv.
černí kuřáci). V pozemských oceánech jsou
tato místa zaplněna bohatým různorodým
ARES nad
povrchem Marsu
S ponorkami a letadly
na cizí planety
Dosud není v našich finančních ani technických možnostech zkoumat
okolní planety Sluneční soustavy pomocí lidských posádek. Zatím se na
nich proto prohánějí roboti a v budoucnu na ně vyšleme i bezpilotní letadla
nebo ponorky
FRANTIŠEK MARTINEK,
HVĚZDÁRNA VALAŠSKÉ
MEZIŘÍČÍ
Ponorka DEPTHX je vybavena 54 sonary,
rozmístěnými rovnoměrně kolem vlastní
konstrukce. Sonar používá pulsy ultrazvu-
kových vln o vysokém výkonu a na základě
jejich odrazu lokalizuje objekty do vzdá-
lenosti až 300 m od ponorky. Informace
jsou zpracovávány počítačem a využívány
pro navigaci. Kromě sonaru je k navigaci
využíván akcelerometr, hloubkoměr a iner-
ciální řídící jednotka. Na základě získaných
dat je vytvářen počítačový trojrozměrný
obraz okolního prostředí. Dále je ponorka
vybavena širokoúhlou kamerou k pořizování
snímků, rovněž se provádí měření tlaku, tep-
loty a koncentrace některých chemických
látek v okolním vodním prostředí. Je vybave-
na i rozkládacím ramenem, pomocí něhož je
možné provádět odběr, a může také pomocí
mikroskopu pátrat po přítomnosti živých
organismů. K osvětlení prostředí používá
výkonné světlomety.
Ponor do
ledové Evropy
SVĚT
ROBOTI NA PRŮZKUM VESMÍRU
59

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009
F
O
T
O
,

I
L
U
S
T
R
A
C
E
:

F
i
e
l
d

R
o
b
o
t
i
c
s

C
e
n
t
e
r
,

N
A
S
A
,

S
k
y

S
a
i
l
o
r
,

U
n
i
v
e
r
s
i
t
y

o
f

S
o
u
t
h
e
r
n

D
e
n
m
a
r
k
životem. Může to platit i o Europě? To je
zatím nezodpovězená otázka.
Balóny a vzducholodě
U planet s atmosférou lze k výzkumu vyu-
žít přístroje umístěné na balónech či vzdu-
cholodích. K jejich pohybu postačí vztlak
atmosféry a její proudění. Tato varianta vý-
zkumu přichází v úvahu pro Mars a Venu-
ši, a také pro obří planety Jupiter, Saturn,
Uran a Neptun. A samozřejmě ještě pro
Saturnův měsíc Titan, který jako jediný ze
169 známých měsíců ve Sluneční soustavě
je obklopen hustou atmosférou.
Zatím byly vypuštěny pouze dva baló-
ny. Do atmosféry Venuše je dopravily Vega
1 a 2 (start v roce 1984). Mateřské sondy
Vega 1 a 2 prolétly kolem Venuše a zamíři-
ly k Halleyově kometě, která byla hlavním
cílem výzkumu. Na přístrojovém vybavení
sond se významnou měrou podíleli i čes-
koslovenští odborníci.
Na povrch Venuše byly dopraveny se-
stupné moduly, které vysílaly po přistání
zhruba 20 minut. Během sestupu k povr-
chu se od nich oddělily balóny, které byly
po nafouknutí ve výšce 53 až 55 km unáše-
ny prouděním atmosféry průměrnou rych-
lostí 250 km/h. Během 46 hodin překona-
ly vzdálenost 12 000 km na denní i noční
straně planety. Přístroje v gondolách baló-
nů prováděly výzkum okolního prostředí.
Byly například zaregistrovány velké turbu-
lence a značné vertikální poryvy větru.
Balóny měly průměr 3,4 m. Pod nimi
byla na 13 m dlouhém lanu zavěšena gon-
dola s přístroji. Celková hmotnost apara-
tury byla 21,5 kg (z toho 12,5 kg připadalo
na balón a lano, 6,9 kg na gondolu a 2,1 kg
na helium v balóně).
Balóny fgurovaly dokonce v projektu
francouzsko-ruské sondy Mars 96, která
měla být navedena na oběžnou dráhu ko-
lem rudé planety. Balón měl pod sebou
nést speciální tubus se zařízením pro sběr
a analýzu vzorků. Finanční a technické po-
tíže vedly k tomu, že sonda odstartovala
bez balónů. Neměla však dlouhého trvá-
ní. Pro závadu na nosné raketě nebyla ani
navedena na dráhu k Marsu a její trosky
skončily v oceánu krátce po startu.
Idea využití balónů při výzkumu Mar-
su byla následující: Ve dne by se balón
vznášel v řídkém ovzduší unášen větrem,
přičemž by vědecké přístroje prováděly
výzkum okolního prostředí a kamery by
snímkovaly povrch planety. Po západu
Slunce by balóny v důsledku ochlazení
zmenšily svůj objem a klesly na povrch
planety. Zde by „ožily“ přístroje, určené
k výzkumu povrchu. Ráno by se stoupají-
cí teplotou rozpínající se plyn v balónech
zvětšil objem, balóny by se opět vznesly
do vzduchu a nechaly se unášet větrem.
Situace by se několikrát zopakovala až do
úniku značného množství plynu z balónů,
které by nakonec zůstaly nečinně ležet na
povrchu Marsu.
V současné době se zatím žádný projekt
s využitím balónu pro výzkum těles Slu-
neční soustavy nepřipravuje, i když se tato
myšlenka dále rozpracovává i pro výzkum
obřích planet či Saturnova měsíce Titan.
Kříženec prozkoumá Venuši
Astronomové projevili rovněž zájem o dal-
ší detailní výzkum planety Venuše. Jedním
z uvažovaných amerických projektů je son-
da VISE (Venus In-Situ Explorer). Start
byl plánován na září 2013, ale dnes je jasné,
že se tento termín nestihne. Nová kosmic-
ká sonda programu New Frontiers by měla
přistát na povrchu Venuše a studovat che-
mické i mineralogické složení a další vlast-
nosti povrchu planety. Má jít o balónovou
sondu, která opakovaně sestoupí na povrch
Robot –
nejlepší přítel
kosmonauta
Návrh balónu
pro výzkum
Saturnova měsíce
Titan
VÍTE ŽE?
O použití balónu
k výzkumu Marsu se
uvažovalo také v rámci
německého projektu
AMSAT P5A. Jako
jakýsi přívažek měl být
společně s orbitální
sondou vypuštěn malý
a levný balón s názvem
Archimedes.
Vědci z kosmického střediska
Johnson Space Center (NASA)
v Houstonu uskutečnili v poušti
Utah zkoušky robota, který
může astronautům sloužit
jako dobře vycvičený pes.
Například může doprovázet
kosmonauty, putující „vycház-
kovým tempem“ po povrchu
Marsu, může nosit odebrané
vzorky či vědecké přístroje.
Může se tedy stát nejlepším
„přítelem“ kosmonautů při prů-
zkumu těles Sluneční soustavy.
Pojízdný robot na čtyřech
kolech s oficiálním názvem ERA (Extra-Vehicular Activity Robotic
Assistant) a s přezdívkou Boudreaux připomíná svými rozměry golfový
vozík a svým vzhledem americké marsochody Spirit a Opportunity,
které nyní pracují na rudé planetě.
Robot je téměř zcela autonomní, je schopen na základě zjiště-
ných údajů naplánovat svoji vlastní trasu dalšího postupu, reaguje
na hlasové povely kosmonautů a pokorně se pohybuje tam, kde pra-
cují. Může také hlásit svým „páníčkům“, kde se právě nacházejí. Robot
je vybaven stereoskopickými kamerami, aby mohl předávat do řídícího
střediska snímky okolní krajiny včetně polohy kosmonautů. Robotizova-
ný „pes“ má celou řadu výhod ve srovnání se svými kolegy-kosmonauty.
Boudreaux je například vybaven velice obratnou „rukou“, pomocí
níž může odebírat vzorky horniny nebo kosmonautům podávat
přístroje, které jim upadnou na povrch planety. To není pro kosmonau-
ty zrovna jednoduchý úkon vzhledem k tomu, že budou oblečeni do
těžkých skafandrů.
Výrobci robota ERA
jsou přesvědčeni, že
se uplatní především při
výzkumu Měsíce a Marsu.
Nelze ani vyloučit, že
bude vypuštěn na
některá tělesa Sluneční
soustavy ještě dříve,
než se tam vydá člověk.
ČTYŘKOLEČKOVÝ PES Ponorka
DEPTHX
při zkouškách
SVĚT
ROBOTI NA PRŮZKUM VESMÍRU
60 2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
Venuše, odebere zde vzorky a v přijatelněj-
ších podmínkách větší výšky je pak bude
analyzovat. Měla by to být jakási předehra
pro získání základních informací před vy-
sláním „vlajkové“ americké sondy Venus
Mobile Explorer v mnohem vzdálenějším
časovém období – někdy po roce 2025.
Vzhledem k tomu, že spodní vrstvy at-
mosféry Venuše jsou velmi husté, mohly
by se tyto výzkumné prostředky přemís-
ťovat pomocí kovového vlnovce (baló-
nu), stoupajícího vzhůru a následně se
vznášejícího za letu nízko nad povrchem
planety ve výšce zhruba 10 km, podobně
jako vzducholoď. Takto by zařízení moh-
lo překonat velké vzdálenosti a provádět
dlouhodobý výzkum jak atmosféry, tak
i povrchu planety.
Konstrukčně se bude jednat o ne-
obvyklé zařízení, podobající se kříženci
mezi balónem a výzkumnou ponorkou,
jejíž gondola s přístroji bude zavěšena pod
malým „balónem“, který se spíše bude po-
dobat měchu tahací harmoniky – bude se
jednat o tzv. vlnovec z velmi tenké oceli.
V husté spodní vrstvě atmosféry Venuše
poskytne malý, ale těžký balón, natlakova-
ný heliem, dostatečně velký vztlak k tomu,
aby se zařízení vznášelo nad povrchem
planety. Při kontrolovaném letu ve výšce
jen několik metrů nad povrchem bude
možné občas provádět odběr vzorků povr-
chového materiálu k následnému rozboru.
Pohyb může být realizován například po-
mocí poháněné vrtule či za využití slabého
větru nad povrchem Venuše.
Vědecké vybavení by bylo ukryto v kli-
matizované schránce s aktivním chlaze-
ním. Veškeré vybavení musí odolávat vy-
sokým teplotám kolem 470 °C, vysokému
tlaku (zhruba stonásobku pozemského
atmosférického tlaku), oxidu uhličitému
a kapičkám kyseliny sírové v ovzduší.
„Letadlo“ pro výzkum Marsu
Hornaté oblasti na jižní polokouli Marsu
jsou nebezpečné pro přistávací moduly
nebo marsochody. Z oběžné dráhy zase
není možné provádět detailní průzkum,
například pátrat po stopách dávného či
současného života. Vědci našli řešení –
projekt je nazván ARES (Aerial Regional-
scale Environmental Survey) a rozpra-
covává jej NASA v rámci programu Mars
Scout.
Unikátní projekt původně připravo-
vala NASA již na rok 2003 pod názvem
Kity Hawk. Úkol projektantů byl jas-
ný – létající robot nebude přistávat na
povrchu planety. Do atmosféry Marsu
vstoupí kosmickou rychlostí, kterou sníží
pomocí brzdícího štítu, jenž bude posléze
odhozen. V další fázi letu se bude zaříze-
ní snášet na padáku, čímž rychlost pádu
ještě více poklesne. Po oddělení padáku
„letadlo“ rozloží křídla, ocasní plochy
a nastartuje raketový motor, který uvede
letadlo do horizontálního letu. Průzkum
povrchu Marsu bude probíhat z výšky 1,5
km. Vědecké informace budou průběž-
ně předávány na Zemi. Letadlo o rozpětí
6,25 m a hmotnosti 185 kg bude schopno
překonat vzdálenost 680 km, poté „nuce-
ně“ dopadne na povrch Marsu.
Termín startu k Marsu zatím určen
nebyl, jednou z možností byl rok 2007.
V tomto termínu však byla vyslána son-
da PHOENIX, která přistála na povrchu
Marsu v blízkosti severní polární čepičky.
Nicméně projekt ARES byl několikrát
přepracován a tvůrci jej pravidelně přihla-
šují do různých konkurzů: vždy se přitom
dostávají až mezi několik posledních fna-
listů. Není vyloučeno, že jim to nakonec
vyjde a NASA tento „marsoplán“ schválí
k realizaci...
ATRON: sestava minirobotů
Pod názvem ATRON se skrývá kulovité za-
řízení s výsuvnými háčky, pomocí nichž se
dokáže mechanicky spojit s dalšími roboty
téhož druhu. Funkční prototyp robota byl
nedávno předveden v Japonsku. Je sestaven
z několika stejných modulů, jejichž vzá-
jemná poloha se mění podle situace, stejně
se může měnit i způsob pohybu. „Předpo-
kládáme, že podobné vlastnosti jsou velmi
vhodné při průzkumu oblastí nebezpečných
pro člověka, a také v kosmickém výzkumu,
kde může tento robot nahradit například
současné marsochody,“ říká Hendrik Hau-
top Lund, vedoucí projektu na Maersk In-
stitute (Dánsko). Lund dále předpokládá,
že jednoduchá konstrukce jednotlivých
částí robota umožní společnou práci až 100
modulů spojených v jeden celek.
ATRON je sestrojen z několika stej-
ných modulů tvaru koule o průměru 11
cm. Každý jednotlivý element je rozdělen
na dvě polokoule, které se mohou otáčet
nezávisle na sobě pomocí elektromotoru.
Dále jsou jednotlivé elementy opatřeny
zámky, jež umožňují spojování modulů
navzájem. Všechny moduly jsou vybaveny
vlastními počítači, které si navzájem vy-
měňují informace a spolupracují při plnění
výzkumných úkolů.
Robert Richardson, vědecký pracovník
University of Manchester (Velká Británie),
je přesvědčen, že při výzkumu vesmíru se
mnohem lépe uplatní modulární robot,
který bude schopen vykonávat rozličné
práce, než několik „obyčejných“ robotů,
kteří jsou schopni jen chodit, nebo se jen
pohybovat na kolech. K realizaci projektu
je však ještě velmi daleko.
Venuši by mohlo mapovat letadlo, které by mělo na
povrchu planety spolupracujícího pojízdného robota.
Tím by odpadlo riziko zničení jemných přístrojů
v extrémních podmínkách planety
V roce 2004 byly zahájeny vývojové práce na projektu s názvem Mars
Solar Airplane, letadla pro průzkum Marsu. První prototyp měl hmot-
nost 2,6 kg (včetně motoru, vrtule, slunečních článků, baterií a řídicí
aparatury) a rozpětí 3,2 m. Jeho povrch pokrývalo 216 křemíko-
vých slunečních článků o výkonu 90 W. Elektrický motor spotřebo-
vával 16,25 W a letoun se pohyboval rychlostí 8,2 m/s. Zkoušky měly
být ukončeny v roce 2007, pokračovaly však i v roce 2008. V červnu
absolvoval letoun Sky-Sailor-1 let v trvání 27 hodin, přičemž překonal
vzdálenost 874,4 km. Cílem je vyvinout kosmickou variantu letounu
pro výzkum planety Mars.
ŠVÝCARSKÝ „MARSOLET“
Projekt sondy
Venus Mobile
Explorer
ATRON se svým
vynálezcem
SVĚT
ROBOTI NA PRŮZKUM VESMÍRU
61

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009
Valící se obří míč
V jižních polárních oblastech Země pro-
váděla NASA zkoušky nového typu „pla-
netochodu“ (Tumbleweed rover), urče-
ného k výzkumu povrchů planet či jejich
měsíců. Robot má tvar nafukovacího míče
o průměru přibližně 1,8 metru. Vyvinu-
la jej Jet Propulsion Laboratory (NASA)
v Pasadeně. Zkoušky probíhaly v roce
2004 v blízkosti polární stanice Amund-
sen-Scot South Pole Station.
Uvnitř kutálejícího se „balónu“ byly
umístěny některé vědecké přístroje – de-
tektory teploty, tlaku, vlhkosti a světel-
ných podmínek, a dále komunikační zaří-
zení pro spojení přes družice Iridium. Po
uvolnění se zkušební balón začal kutálet
v důsledku větru vanoucího napříč ledo-
vou plání. Za 8 dnů překonal vzdálenost
70 km. Důležitým výsledkem zkoušek je
fakt, že uvnitř balónu byla udržována tep-
lota až do +30 °C, zatímco venku panoval
mráz -30 °C. K vyhřívání vnitřních prostor
posloužila pouze neustále zapnutá elektro-
nika a malý ventilátor, který zabezpečoval
přenos teplého vzduchu do všech částí
robota ve tvaru míče. V průběhu zkoušek
průzkumník naměřená data bezchybně
předával přes družice. Podle intenzity vě-
tru se občas téměř zastavil, občas si to „ha-
sil“ rychlostí až 16 km/h.
Cílem je vyvinout průzkumného robo-
ta ve tvaru míče, který bude mít po nafouk-
nutí průměr 6 m. Takovýto robot o hmot-
nosti 20 kg „unese“ 20 kg vědeckých
přístrojů. Dosavadní zkoušky potvrzují, že
balón o průměru 6 m bude schopen pohy-
bovat se i do svahu se sklonem 25 °.
Malý, ale výkonný
Fredrik Bruhn (Uppsala University, Švéd-
sko) navrhuje pro výzkum Marsu nafu-
kovacího robota ve tvaru koule velikosti
většího fotbalového míče (průměr 30 cm).
Energie z jedné baterie umožní robotu
překonat vzdálenost 100 km. K dobíjení
baterie by sloužily sluneční články na po-
vrchu robota. Do pracovní podoby by se
nafouknul xenonem z vložené náplně po
vysazení na povrch planety.
Uvnitř balónu (v duté nápravě) budou
instalována atmosférická čidla, kamery
a další vybavení. Pomocí vestavěného
kyvadla se může balón naklánět na stra-
nu a provádět tak odběr vzorků horniny.
Povrch robota je vybaven sadou elektrod,
které umožní zjišťovat elektrické vlastnos-
ti povrchu zkoumaného tělesa. Informace
budou na Zemi předávány přes družici na
oběžné dráze. Na projektu spolupracuje
také NASA.
Na povrch planety by byl robot do-
praven společně s přistávacím modulem
či pojízdnou laboratoří. Jakmile nasta-
ne vhodná chvíle, průzkumný robot se
nafoukne do funkčního tvaru a zahájí
výzkum. O obdobném projektu se uva-
žovalo v případě evropsko-japonské
sondy BepiColombo, jejíž start k planetě
Merkur je naplánován na rok 2013. Pů-
vodně se mělo jednat o trojdílnou sondu.
Kromě mateřské sondy na oběžné dráze
a malé sondy k výzkumu magnetického
pole planety se plánovalo vysazení přistá-
vacího modulu v oblasti jednoho z pólů
Merkuru, kde je výrazně nižší teplota.
Některá pozorování naznačují, že by se
zde mohla nacházet voda v podobě ledu.
Přistávací modul byl nakonec z vybavení
mise vyškrtnut.
Symbióza letadla a vozítka
Americký vědec Geofrey Landis navr-
hl originální způsob výzkumu Venuše,
který by umožnil dopravit na povrch
planety autonomního robota, jenž by se
pohyboval ve vybraných oblastech terénu
v náročných podmínkách. Landis je pře-
svědčen, že tajemství úspěchu výzkumu
Venuše spočívá ve využití tandemu robota
pracujícího na povrchu planety a letounu
v její atmosféře.
Na základě výzkumů sovětskými a ame-
rickými sondami, které přistávaly na povr-
chu Venuše v 70. a 80. letech minulého sto-
letí, je zřejmé, že zopakovat zde mimořádný
úspěch robotů Spirit a Opportunity na po-
vrchu Marsu je zcela nereálné. Obrovský
atmosférický tlak, silný vítr, kyselé deště,
povrchová teplota kolem +450 °C – takové
podmínky nedávají mnoho šancí na úspěch
složité automatické pojízdné laboratoři.
Landis navrhuje využít pro výzkum Ve-
nuše autonomní letoun, dopravený do at-
mosféry planety. Takový letoun může bez
problémů křižovat atmosféru, která je sto-
krát hustší než pozemská, a to v jejích růz-
ných výškách. Létající zařízení má celou
řadu výhod ve srovnání s umělou družicí
planety. Použité vědecké zařízení umožní
studium atmosféry v různých
výškách, ale i detailní výzkum
povrchu například pomocí ra-
daru. Z podstatně nižší výšky,
než v jaké se pohybuje orbitál-
ní sonda, může získávat mno-
hem detailnější informace.
Protože v důsledku pomalé
rotace planety panuje na jedné
polokouli Venuše den (kdy je
Slunce nad obzorem) dlouhý
117 pozemských dnů, umožni-
lo by to letounu setrvávat nad
osvětlenou částí planety prak-
ticky jakkoliv dlouhou dobu.
Potřebnou energii pro funkci
přístrojů a malého motoru
k pohonu by letounu dodávaly
panely slunečních baterií.
Využití letounu v sestavě
komplexní „expedice“ na Ve-
nuši umožní realizovat maxi-
málně jednoduchou pojízdnou labora-
toř – veškerá složitá a citlivá elektronika
(mozek robota) by mohla být umístěna
na palubě létajícího zařízení, které by se
pohybovalo ve výšce kolem 50 km nad
povrchem, kde panují mnohem přízni-
vější podmínky. Zabezpečení robota proti
vysokým tlakům a teplotám i proti kdy-
selému prostředí je mnohem jednodušší
než patřičná ochrana palubní elektroniky
v těchto doslova pekelných podmínkách.
Existuje zde ovšem i druhá strana min-
ce – problém přenosu dat z letounu na
pojízdnou laboratoř a příjem vědeckých
informací z povrchu planety. To však je
problém, který se dá snadněji vyřešit.
Naděje, že tento ambiciózní a riskantní
projekt bude zařazen do plánů NASA, je
zatím vzhledem ke složitosti a fnanční ná-
ročnosti jen velmi mlhavá.
Planetární robot ve tvaru balónu se
bude kutálet po povrchu a všechny
důležité přístroje budou umístěny uvnitř
Inženýři a vědci z MIT (Massachusetts Institute of Technology,
Cambridge) představili svou vizi pro budoucí výzkum Marsu: velké
množství sond, každá o velikosti basebalového míče, které by
byly rozmístěny po celém povrchu planety. Každá sonda by vážila
okolo 100 gramů a měla by svůj vlastní malý palivový článek. „Mohla
by hopsat daleko, dlouhou dobu, jen za použití několika gramů paliva,“
řekl Steven Dubowsky, profesor MIT a vedoucí projektu.
Umělé „svaly“ uvnitř sondy jí umožní poskočit průměrně šest-
krát za hodinu, maximální rychlost přesunu je 60 poskoků za hodinu.
Zařízení překoná skokem vzdálenost asi 1,5 m. Každá sonda ponese
různé typy čidel včetně kamer a vnějších detektorů. Sondy jsou zhoto-
veny z pevného a lehkého plastu, který bude odolný vůči extrémně
nízkým teplotám na Marsu. Palivové články budou poskytovat dosta-
tečné teplo, aby udržely elektroniku a senzory funkční.
Tisíc sond má stejný objem i hmotnost jako marťanský robot Spirit.
Tisíc těchto minisond pokryje obrovskou oblast, která je mimo
dosah současných robotů, a prozkoumá i vzdálený skalnatý terén,
v němž se současní roboti nemohou pohybovat. Minisondy by mohly
vstoupit do vyschlých koryt řek, kaňonů nebo vzhledem ke svým
malým rozměrům i dovnitř prohlubní a dutin.
Dubowskyho tým odhaduje, že minisondy by mohly být vyslány
na Mars do 10 let. Zatím jsou naplánovány pozemské testy v oblasti
Nového Mexika, aby se ověřila jejich schopnost vypořádat se s nerov-
ným terénem. Proto vědci spolupracují i s Penelope Bostonovou z No-
vého Mexika, která se zabývá výzkumem jeskyní a krasových oblastí.
Skákající kuličky
Zkoušky
měsíčního
robota Scarab
SVĚT
ROBOTI NA PRŮZKUM VESMÍRU
62 2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
SVĚT
KŘÍŽOVKA / SUDOKU
Tři vylosovaní úspěšní luštitelé obdrží trilogii Divoký západ, kterou napsal Jiří Černík a vydalo ji nakladatelství Libri. Knihu je rovněž možné objednat na www.libri.cz. V tajence je ukryto
dokončení citátu Friedricha Schillera: „Věda je jednomu vznešenou bohyní ...“ Jestliže se chcete pokusit o štěstí, uveďte své jméno, adresu a vyluštěnou tajenku do soutěžního formuláře, který
najdete na webových stránkách www.extra-svet.cz, a to nejpozději do 6. února 2009.
Pokud se vám podařilo vyluštit minulou křížovku, dostali jste citát Evana Esara: „Statistika je jediná věda, která při použití stejných vzorců umožnuje různým expertům dostat různé výsledky.“ Encyklopedii Kdo
byl kdo – světoví cestovatelé a mořeplavci od Jiřího a Miloslava Martínka vyhrávají: Dagmar Varhaníková, České Budějovice; Jaromíra Zezulková, Jindřichovice pod Smrkem; Ladislav Fiala, Brno.
Účastí v soutěži výslovně souhlasíte s tím, že pořadatel soutěže, obchodní firma Extra Publishing, s. r. o., Hrnčí řská 23, 602 00 Brno, IČ: 27689247, DIČ: CZ27689247, může využít vámi poskytnuté osobní údaje: jmé-
no, příjmení, ulice, číslo, město, PSČ, e-mail k obchodním a marketingovým nabídkám, a to až do písemného odvolání vašeho souhlasu. Režim poskytnutí osobních údajů se řídí aktuálním zněním Zákona o ochraně
osobních údajů č. 101/200 Sb. Kdykoliv po vašem odmítnutí – každému z výše uvedených partnerů jednotlivě – vám okamžitě přestanou být zasílány další obchodní a marketingové nabídky.
K
N
I
H
U

Z
A

T
A
J
E
N
K
U
KKK
NNN
III
HHH
UUU

ZZZ
AAA

TTT
AAA
JJJ
EEE
NNN
KKK
UUUU
K
N
I
H
U

Z
A

T
A
J
E
N
K
U
KK
NN
II
HH
UU

ZZ
AA

TT
AA
JJ
EE
NN
KK
UU
S
U
D
O
K
U
SSSS
UUU
DDD
OOO
KKK
UUU
S
U
D
O
K
U
SS
UU
DD
OO
KK
UU
Správné odpovědi fotokvízu ze strany 95: 1. jádro vlašského ořechu, 2. kachní zobák, 3. detail vodováhy
Tři vylosovaní
úspěšní luštitelé
křížovky obdrží
trilogii Divoký
západ, kterou
napsal Jiří
Černík a vydalo
ji nakladatelství Libri. Knihu je rovněž
možné objednat na www.libri.cz.
Nový historický magazín s DÁRKEM
Novinka právĚ v prodeji
v nejbližší traÀce
PŐineste si domŢ kus historie
Od vydavatele magazínŢ
PŐíloha: vĚrná kopie
z egyptské Knihy mrtvých
ze sbírek The British Museum
64 2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
F
O
T
O
:

S
h
u
t
t
e
r
s
t
o
c
k
,

W
i
k
i
m
e
d
i
a


S
t
r
a
n
u

p
ř
i
p
r
a
v
i
l
a

K
a
t
e
ř
i
n
a

S
e
d
l
á
k
o
v
á

D
r
o
š
č
í
n
o
v
á
PŘÍRODA POD TAKTOVKOU CIZOPASNÍKA
P
arazité svým hostitelům neško-
dí jen tím, že vysilují jejich tělo
čerpáním živin a vylučováním
vlastních splodin. Často svého nositele
navíc ovládají a nutí jej chovat se tak,
aby dosáhli svého cíle, který bývá pro
cizopasníkovu oběť osudný. Tak je tomu
i v případě parazitického červa s ná-
zvem Spinochordodes tellinii, který napadá
sarančata. V jejich útrobách se vyvíjí
a postupně roste až do délky čtyřikrát
větší, než je délka dospělého sarančete.
Smrtelné pokyny svému hostiteli začne
vydávat ve chvíli, kdy se rozhodne jej
opustit a postarat se o přežití svého
rodu. Plodit potomstvo může červ
jenom ve vodě, a tak saranče přinutí do-
stat se do její blízkosti a nakráčet rovnou
pod hladinu. Hostitel se utopí a nezvaný
návštěvník jej konečně opustí, aby si
mohl najít partnera a zajistit potomstvo,
které se v podobě malých larev opět
s chutí pustí do sarančat. Jak to vlastně
parazitický červ dokáže? Nervový systém
hostitele cizopasník formuje už v průbě-
hu svého vývoje v hostitelových útro-
bách. Když se rozhodne saranče opustit,
nutí jeho nervové buňky k vylučování
látek, které se podílejí na přenosu nervo-
vého signálu. U sarančete tak dochází ke
změnám ve vnímání zemské přitažlivosti
a k nutkání dostat se do smrtící blízkosti
vodní hladiny.
Parazitický červ Spinochordodes tellinii,
který dorůstá až čtyřikrát větší délky,
než má dospělé saranče
Saranče se na příkaz
cizopasníka utopí
Donucen k sebevraždě
65

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009
Nosorožec
tuponosý jižní
původní rozšíření
současné rozšíření
F
O
T
O
:

S
h
u
t
t
e
r
s
t
o
c
k


S
t
r
a
n
u

p
ř
i
p
r
a
v
i
l
a
:

Z
u
z
a
n
a

T
e
l
i
č
k
o
v
á
N
a konci 19. století byl nosorožec
tuponosý jižní (Ceratotherium
simum simum), jeden ze dvou
poddruhů nosorožce bílého, považován
za vyhynulého. Později však byla v jihoaf-
rické provincii Natal objevena posled-
ní populace, čítající 50 jedinců, díky
které se nosorožce podařilo zachránit.
Ohrazením chráněných území a odcho-
vem mláďat na soukromých farmách
dosáhli ochránci přírody zvýšení počtu
v populaci na dnešních asi 17 500 kusů,
z nichž přibližně 16 300 žije v Jihoafrické
republice. Menší populace najdeme
v Namibii, Botswaně, Zimbabwe, Moza-
mbiku a Svazijsku. Záchrana nosorožce
tuponosého jižního, který je dnes
nejpočetnějším druhem nosorožce,
je považována za jeden z největších
úspěchů ochránců přírody vůbec.
Severní poddruh nosorožce tuponosého
neměl zdaleka takové štěstí – ve volné
přírodě dnes najdeme jen několik
posledních jedinců a úplné vyhynutí
je pouze otázkou času. Nosorožci
jsou ohroženi zejména pytláky, kteří
na asijském černém trhu prodávají za
vysoké částky jejich rohy, používané
jako vysoce ceněné afrodisiakum.
Z
ní to paradoxně, ale zvyšující
se poptávka po biopalivech
čím dál víc zatěžuje životní
prostředí. Proti původnímu předpo-
kladu, že nahrazení benzínu biopalivy
povede k čistšímu ovzduší, stojí nyní
důkazy svědčící o opaku. Některá bi-
opaliva jsou podle ekologů dokonce
400krát méně ekologická než ropa.
Důvodem je způsob pěstování plo-
din, jako je cukrová třtina, sója, obilí,
kukuřice či palmy, z nichž se biopali-
va vyrábějí. Aby se pro nové plantáže
získal dostatek půdy, musí farmáři
vysoušet mokřady a kácet velké plo-
chy pralesů. Země tak přichází o to
nejcennější – ekosystémy, které nejen
poskytují domov velkému množství
živočišných druhů, ale především
zachycují oxid uhličitý. Dostáváme
se do začarovaného kruhu: ve snaze
snížit emise oxidu uhličitého plánuje-
me větší využívání biopaliv, ale jejich
pěstováním množství těchto emisí
zvyšujeme. Pokud se bude v součas-
ných trendech pokračovat, dojde na
některých místech naší planety k tak
velkým ekologickým ztrátám, že pou-
žívání biopaliv vyrovná tento dluh až
za několik set let. Poptávka vyspělých
zemí po biopalivech navíc způsobuje
potravinovou inflaci, vedoucí k hla-
dovění milionů lidí. Z odborných
studií vyplývá, že biopaliva mají na
svědomí nárůst světových cen potra-
vin o 30 %. Celých 30 milionů lidí se
tak ocitlo na hranici
chudoby. Řešením by mohlo být větší
využití solární, větrné či vodní energie
a výroba biopaliv z farmářského,
lesnického i domácího odpadu či
prérijní trávy, která sama neustále
dorůstá. Hlavním cílem ekologů je
však zanechat co možná největší
plochy původních lesních porostů
v neporušeném stavu.
Vzkříšený bílý kolos
Začarovaný kruh biopaliv
Samice nosorožce bílého jsou březí zhruba 16 měsíců
a každé 2–3 roky dají život jednomu mláděti. Bílí nosorožci se
dožívají až 50 let
Kácení lesa na Filipínách. Obdobně
v mnoha jiných zemích třetího světa
mizí lesní porosty, aby uvolnily místo
pěstování plodin pro výrobu biopaliv
Nosorožec je po slonovi druhým
nejmohutnějším suchozemským savcem,
váží 2 300 až 4 600 kg. K jeho záchraně
pomáhají i finanční prostředky získané
z regulovaného sportovního lovu těchto
mohutných zvířat, o nějž je stále velký zájem
PŘÍRODA ZACHRÁNĚNÉ DRUHY / ČLOVĚK PROTI PŘÍRODĚ
ZACHRÁNĚNÉ DRUHY
ČLOVĚK PROTI PŘÍRODĚ
66 2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
Nový druh leguána na Galapágách
Italští vědci objevili na galapážském ostrově Isabela nový
druh leguána. Vědci zjistili, že objevený druh rosada (zatím
bez vědeckého názvu) se od jiných leguánů oddělil již před
5,7 miliony let. Růžový leguán je oproti leguánu galapážské-
mu mnohem agresivnější a má jinou strukturu hrudníku.
k
r
á
t
c
eee
Tetris snižuje posttraumatický stres
Vědci zjistili, že hraní Tetrisu zmírňuje posttraumatický
stres. Skládání padajících kostiček eliminuje návaly sym-
ptomů, kterými trpí lidé s tragickými zážitky. Rozezná-
vání barevných kostiček a jejich přesuny si v mozkových
centrech konkurují s traumatizujícími představami.
F
O
T
O
:

S
h
u
t
t
e
r
s
t
o
c
k
,

w
w
w
.


i
c
k
r
.
c
o
m
,

w
w
w
.
i
n
d
i
a
b
i
r
d
s
.
c
o
m
PŘÍRODA POZADÍ ZVÍŘECÍ OSOBNOSTI
K
aždý člověk má svou osobnost,
ale zvířatům přisuzujeme určitý
soubor charakteristických vlast-
ností jen v bajkách. Zajíc tu vystupuje
jako bázlivec, liška je prohnaná a vychyt-
ralá, osel hloupý. Často však jde o mylné
stereotypy. „Hloupé“ vrány strčí „chyt-
rou“ kmotru lišku do kapsy. Ještě větší
překvapení zažili zoologové, když zjistili,
že se příslušníci jednoho a téhož živočiš-
ného druhu liší schopnostmi a chová-
ním natolik, že u nich lze mluvit o čemsi,
co rozhodně snese označení „osobnost“.
Nejde o nějakou anomálii, ale o výsledek
evoluce, která zdaleka neformuje jen
tělesnou schránku živočichů. Přírodní
výběr působí i na chování. Některé typy
chování jsou výhodnější a jejich nositelé
přežívají a předávají vlohy k němu dal-
ším generacím. Jiné chování se ukazuje
jako handicap a to pak má ve společen-
ství zvířat menší zastoupení nebo zcela
zmizí.
Osminozí nebojsové
Američtí vědci objevili osobnostní rysy
u pavouků, kteří loví hmyz do zvláštních
tunelovitých sítí. Vlákna těchto pastí
nejsou lepivá. Slouží jako trych-
týř, jenž navede kořist pavoukovi
přímo pod čelisti. Trychtýřovitá síť
je zakončena tunelem, kterým může
pavouk v ohrožení prchnout do puklin
v půdě. Na záchvěvy sítě, jež prozrazují
blížící se kořist, reaguje pavouk útočným
výpadem vpřed. Chvění sítě způsobené
přirozeným nepřítelem vyvolá v pavou-
kovi útěkovou reakci do bezpečí pukliny
v půdě.
Když vědci napodobili příchod nepří-
tele prudkým fouknutím do rozprostřené
sítě, povedlo se jim
pavouka zahnat do
podzemí. Po čase se
pavouk zase vrátil na
číhanou. Obecně pla-
tilo, že pavouci, kteří
si vystavěli síť v lese,
byli bojácnější. Po
vyplašení se vraceli do
sítě mnohem později
než pavouci stejného
druhu obývající polo-
pouště. To je celkem
rozumná adaptace
pavouků na odlišné
životní podmínky.
V lese žije mnohem
více pavoučích přirozených nepřátel,
například hmyzožravých ptáků, a před-
časný návrat do sítě by byl riskantní.
V polopoušti je mnohem méně nepřátel
a také mnohem méně kořisti. Pro pavou-
ky je proto výhodné být co nejdříve opět
na stráži. Riziko úrazu je nízké a zároveň
roste šance na úlovek.
Jak v rámci lesní, tak i polopouštní
populace pavouků odhalili vědci význam-
né rozdíly ve statečnosti a ustrašenosti
jednotlivých pavouků. Projevuje se tento
„osobní rys“ jen při návratu do opuštěné
sítě, nebo jde o projev „osobní charakte-
ristiky“, jež se prosazuje v mnoha dalších
situacích? Na to měly odpovědět pokusy,
při nichž vědci nechali pavouky zápolit
o vlastnictví sítě. Jak mezi lesními, tak
i polopouštními pavouky vyhrávali sou-
boje mnohem častěji odvážnější pavouci,
kteří se po útěku před nepřítelem rychleji
vraceli na číhanou.
Mločí hazardéři
Některá zvířata projevují odvahu bezmá-
la sebevražednou. Patří k nim zástupci
amerických mloků žijících v řekách spolu
s dravými rybami. Stačí, aby mloci ucítili
ve vodě chemické látky, které vydává
tělo rybího dravce, a prchají do bezpečí
úkrytu pod kameny na dně řeky nebo na
mělčinu, kam se za nimi velká dravá ryba
nedostane. „Pach“ rybího dravce nemá
ale na všechny mloky stejný účinek.
Některé mločí larvy se schovají jen na
ZVÍŘATA
drzá, líná i ustrašená
Komplikovaný mozek dává každému člověku
jedinečnou kombinaci reakcí, sklonů, slabostí
a zájmů. Zvířata jsou vybavena mnohem menšími
schopnostmi uvažování, přesto má každé z nich
jedinečnou osobnost
JAROSLAV PETR,
BIOLOG
Mezi pavouky
se najdou
ustrašenci i odvážlivci
Někteří mloci se
vydávají všanc
dravcům, jiní jsou na
svůj život opatrní
67

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009
k
r
á
t
c
e
Koala není potomkem fosilního obra
Vědci z univerzity v Queenslandu vyvrátili dlouhotrvají-
cí názor, že dnešní koala je potomkem fosilní megako-
aly Phascolarctos stirtoni, která je známa z nálezů starých
30 až 700 tisíc let. Podle analýzy fosilií v době před 300
až 500 tisíc let žily obě dvě koaly spolu.
Dálnice zdrojem elektřiny
Izraelští inženýři z Haify vymysleli způsob, jak získávat elektři-
nu z aut jezdících po silnici. Pomoci piezoelektrických krysta-
lů umístěných pod povrchem silnice se dá vyrábět elektrický
proud z nevyužitých vibrací projíždějících vozidel. Kilometr
čtyřproudé silnice by mohl poskytnout kolem 400 kW.
PŘÍRODA POZADÍ ZVÍŘECÍ OSOBNOSTI
chvilku. Brzy se už zase krmí planktonem
a varovného „pachu“ nedbají.
Mohlo by se zdát, že evoluce musí
takové hazardéry rychle vymýtit, protože
většina z nich skončí v čelistech rybího
dravce. Ve skutečnosti však s sebou nese
toto riskantní chování i nemalou výho-
du. Larvy mloků dýchají žábrami a jsou
odkázány výhradně na vodní prostředí
až do proměny v dospělého mloka, který
dýchá vzduch plícemi. Toto kritické ob-
dobí života tráví larvy mloků v potocích,
které během horkého léta nejednou
úplně vyschnou. „Neopatrné“ larvy, jež
se zuřivě krmí bez ohledu na riziko, sice
riskují napadení dravou rybou, ale na
druhé straně se díky vydatnější stravě
rychleji vyvíjejí a mají šanci zakončit
proměnu v dospělce dříve, než uhodí
zabijácká vedra a potok vyschne.
Evoluce nemohla v případě mloků
dosáhnout optimální životní strategie.
Ustrašený život při dně chrání před dra-
vými rybami. Nebojácný život ve volné
vodě nabízí únik před smrtícím suchem.
Jako životaschopná se proto ukazuje
populace s různými typy „osobností“ –
s ustrašenci i s nebojsy.
Láska pro rychlíky i vytrvalce
Že se za zdánlivým handicapem může
skrývat výhoda, dokazují námluvy
cvrčků. Samičkám se líbí, když
sameček cvrká hodně dlouho.
Osvědčuje tak svou zdatnost,
protože dlouze koncertujícího
cvrčka může snáze vypátrat jeho přiro-
zený nepřítel. Při podezřelém šramotu
samečci umlkají. Čím déle je cvrček
slyšet, tím delší je i jeho odmlka. S tím
nic nenadělá, protože délka cvrčení
a délka odmlky při vyrušení se dědí
z otce na syna.
Někteří cvrčci ale cvrkají jen krátce.
Na první pohled se zdá, že by neměli
mít v konkurenci dlouze cvrkajících soků
nejmenší naději. Ve skutečnosti ovšem
nejsou jejich vyhlídky tak mizivé – využí-
vají totiž dlouhé odmlky svých soupeřů.
V garantovaném období ticha mohou
opakovaně vábit samičky svými krátkými
svatebními písněmi. V té chvíli to vypa-
dá, že jsou jedinými nápadníky, kteří se
samičce nabízejí. Pokud námluvy probí-
hají v klidu, dobudou si přízeň samiček
v drtivé většině dlouze cvrkající cvrčci.
Jestliže se ale v prostředí hojně vysky-
tují nepřátelé cvrčků, nemohou dlouze
cvrkající samečci naplno uplatnit své
zděděné dispozice a otevírá se prostor
pro stručněji se vyjadřující nápadníky.
Pečlivé i lajdácké medonosky
Nejen lidé, ale ani živočichové často
nepodávají ten nejlepší výkon. Na první
pohled se zdá, že nevýkonní jedinci by
neměli v přírodním výběru obstát. Nej-
novější výzkum života včel však ukázal,
že nejlepší výsledky přináší kompromis.
Včelí dělnice využívají při hledání
květů dvou zcela odlišných strategií.
Některé postupují systematicky květ od
květu. Než se pokusí sát nektar, pečlivě
květ prozkoumají. S květem, který je
bez nektaru, pak neztrácejí čas. Další
včely volí odlišnou strategii. Létají
z květu na květ, jejich průzkumem
se nezdržují a pokoušejí se načerpat
nektar z každého.
Francouzští a australští vědci pustili
včely obou pracovních stylů na „lou-
Někdo je bojácný a jiný je nebojsa.
Zcela jistě se na tom podílí způsob práce
nervového systému, jenž je do značné
míry diktován dědičnou výbavou. Pátrání
po genetických kořenech lidské osobnosti
je poměrně komplikované. U zvířat bývá
vazba chování a genů podstatně přímo-
čařejší. Dokazuje to i výzkum u sýkor
koňader, jejichž osobnost je významně
formována variantami genu Drd4, podle
kterého si buňky mozku vyrábějí molekulu
pro vazbu dopaminu. Dopamin slouží
jako přenašeč nervového signálu mezi
buňkami mozku.
U sýkor bylo odhaleno celkem 73
variant genu Drd4, z nichž 66 se lišilo
jedním jediným písmenem genetického
kódu. Záměna písmene genetického kódu
v jediném místě genu má přitom velký
vliv na to, jak budou koňadry zvědavé.
Nositelé jedné varianty genu Drd4 bez vel-
kých zábran zkoumají neznámé předměty.
Pokud jsou hladové, jsou ochotny hledat
potravu i na místech, kterým se stejně hla-
dové koňadry s jinou variantou genu Drd4
raději vyhnou, protože jim tato lokalita
připadá nebezpečná. Nositelky „odváž-
né“ varianty genu se nedaly například
odradit od návštěvy krmítka „strážené-
ho“ figurkou růžového pantera. Sýkory
s „bojácnou“ variantou genu zůstaly raději
hladové, než aby se krmily v blízkosti po-
dezřelého předmětu.
Gen ptačí zvědavosti
Rozdíly v osobnosti byly prokázány u více než šedesáti
druhů živočichů. Dokonce ani včely nejsou všechny
pracovité – najdeme mezi nimi i lajdáky
Lépe vybavení
cvrččí samečci
snáze dosáhnou
úspěchu, ti méně ob-
darovaní nesmí ztratit
vytrvalost
Dokonce i mezi včelami se najdou
pracovité i lajdácké dělnice
68 2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
ku“, kde se v umělých květech skrývaly
buď sladký roztok nebo čistá voda,
a sledovali, jak si včelí dělnice povedou.
Pokud byl poměr plných a prázdných
květů vyrovnaný, dosahovaly lepších
výsledků při snášce nektaru „lajdác-
ké“ včely. Čas ušetřený tím, že květy
blíže nezkoumaly, věnovaly návštěvám
dalších květů. Marné pokusy o čerpání
nektaru z „prázdných“ květů nepřed-
stavovaly velkou ztrátu času, protože
„plných“ květů bylo dost. Když ale
vědci vytvořili chudou „louku“, kde se
cukerný roztok skrýval jen v každé třetí
umělé květině, slavil úspěchy pečlivý
přístup. Lajdácké včely ztrácely příliš
mnoho času zbytečnými pokusy o sání
nektaru v prázdných květech, kdežto
pečlivé včely se namáhaly jen tam, kde
to mělo smysl.
Množství nektaru v květech na
skutečné louce se může dramaticky lišit
v závislosti na tom, které rostliny právě
kvetou. Do poměru mezi „prázdnými“
a „plnými“ květy promlouvá i řada dal-
ších faktorů. Někdy tak mohou přinášet
do úlu více nektaru lajdácké včely a jindy
zase včely pečlivé. Pro včelstvo je proto
nejlepší, když v něm žijí lajdáci a pečlivci
vedle sebe.
Rybí kliďasové
a nerváci
Různé „osobnosti“ můžeme pozoro-
vat dokonce i u tvorů, kteří dokážou
přizpůsobit své chování nejrůznějším
životním podmínkám. Příkladem je
americká ryba slunečnice obývající
jezera a rybníky na východě USA. Ame-
ričtí vědci zjistili, že některé slunečnice
jsou zvědavé a se zájmem zkoumají
nové předměty, které vědci spustili na
dno pokusného rybníka. Jiné z nich
jsou z nového předmětu nervózní. Roz-
díl v chování těchto ryb se promítá i do
dalších aktivit. Zvědavé slunečnice si
častěji hledají potravu v otevřené vodě
a neváhají se vzdálit od hejna příslušní-
ků svého vlastního druhu. Ty nervózní
si hledají potravu spíše v bezpečném
skrytu vodní vegetace a drží se v hejnu
s ostatními slunečnicemi. Přesto je
chování těchto ryb překvapivě různoro-
dé. Ryby, které se nebojí neobvyklého
předmětu, například červeně natřené
tyče zaražené do dna, často neseberou
dost kuráže, aby ochutnaly novou,
nezvyklou potravu. Ta naopak nemusí
chybět rybám, které se rudé tyči v ryb-
ničním dnu vyhnou velkým obloukem.
Když byli do rybníka vypuštěni draví
okouni, kteří se živí slunečnicemi, dala
se reakce potenciální kořisti na dravce
odhadnout z toho, jak se slunečnice
chovala v případě nového předmětu
v jejím okolí. Zvědavci ochotní zkoumat
nový předmět byli většinou méně bo-
jácní. Reakce na okouna se však nedala
spolehlivěji určit z ochoty slu-
nečnic ochutnat neznámou
potravu.
Reakce jednotlivých zvířat
často závisí na okolnostech.
Kořist se ve většině případů
dravci raději vyhne. Pokud je
ale napadena v blízkosti své-
ho hnízda, bude se rvát do
posledního dechu. V případě
amerických ryb slunečnic se
ukazuje jako klíčový faktor hustota osíd-
lení vodní nádrže těmito rybami. Pokud
je v jezeře jen málo slunečnic, je pro ně
výhodný „plachý“ životní styl – skrývat
se ve vegetaci a držet se pohromadě.
Jakmile se však populace slunečnic roz-
roste, začne být ve vodní vegetaci těsno.
Některé ryby jsou donuceny opustit
plachý životní styl a trochu se pochlapit.
Za odvahu jsou odměněny dostupněj-
ší potravou a menší konkurencí z řad
ostatních slunečnic. Nakonec tvoří po-
pulaci slunečnic ryby s dvěma odlišnými
typy chování – ustrašenci upřednost-
ňujícími bezpečí a nebojsy, kteří riskují
život. Každý životní styl má své nesporné
plusy i mínusy.
Také mezi „chladnokrevnými“
rybami se najdou sebevědomí
hazardéři i klidné „domácí“ typy
PŘÍRODA POZADÍ ZVÍŘECÍ OSOBNOSTI
„Osobnost“ u živočichů je stálý
typ chování, který se v zásadě
nemění ani v čase, ani v různých
situacích. Rozdíly v osobnosti
byly prokázány u více než še-
desáti druhů živočichů, primáty
počínaje a měkkýši a pavouky
konče. Odlišné chování ve stej-
ných situacích nedává na první
pohled z evolučního hlediska
smysl, protože by mělo existovat
jediné ideální řešení dané situa-
ce. Ti, kdo by je volili, by byli
ve výhodě a měli by v populaci
převládnout.
Základním momentem pro
vznik osobnosti u živočichů je
fakt, že se živočich chová obe-
zřetněji v situacích, kdy mu jde
o hodně a hrozí mu fatální ztráty.
Osobnost se zhusta projevuje
právě ochotou podstupovat
riziko. Druhým momentem diktu-
jícím vznik osobnosti živočichů
je rozhodování mezi okamžitým
plozením potomků a odkladem
rozmnožování na pozdější,
příhodnější dobu. Tomu musí
živočichové přizpůsobit své život-
ní strategie. Pokud se rozhodli
reprodukci odložit, musí si zajistit,
aby se těch „lepších časů“ vůbec
dožili a volí pak opatrnější životní
strategie. Pokud se rozhodli
reprodukci neodkládat, mohou
se chovat podle hesla „po nás
potopa“ – žít riskantně a snažit se
urvat, co se dá.
Podle potomků poznáš zvíře
Osobnost zvířete je
utvářena i vztahem
k „rodinnému životu“. Zvíře může
být bojácné nebo žít riskantně
a snažit se urvat, co se dá
Osobnost zvířete utváří jeho postoj k životu a plození
potomků. Pak je buď opatrné, nebo žije podle hesla
„po nás potopa“
VÍTE, ŽE?
Sýkory koňadry proje-
vující větší odvahu při
průzkumu neznámého
prostředí mají při střetu
s jinými koňadrami lepší
vyhlídky na vítězství
v boji o hnízdní teritorium.
100×
70
VĚDA VARIABILITA MIKROSKOPICKÝCH ŘAS
2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
M
ikroskopické řasy rozsivky,
žijící v mořích, patří k vý-
znamným aktérům změn
pozemského klimatu. Vyprodukují
pětinu kyslíku, který dýcháme, a záro-
veň konzumují oxid uhličitý. Nesmírně
pozoruhodná a cenná je jejich dědičná
informace, kterou se vědcům nedávno
podařilo kompletně přečíst. Od svého
vzniku před miliony let se s nejrůz-
nějšími změnami životního prostředí
dokázaly vyrovnat pomocí vypůjčování
genů od jiných organizmů. A vybíraly si
vždy to nejlepší – od rostlin si vypůjčily
schopnost fotosyntézy, od savců geny
pro syntézu močoviny, která je pro ně
zásobárnou potřebného dusíku. Dokáží
podle potřeby manipulovat s energetic-
kými zásobami a přeměňovat cukry na
tuky a naopak. Materiáloví inženýři jsou
pro změnu nadšeni z křemičité schránky
rozsivek, tenčí než vlas a průhledné jako
čiré sklo. Technologie jejich výroby by
lidstvu přišla nesmírně vhod pro stavbu
nových typů nanomateriálů. Více než
tři sta genů si rozsivky vypůjčily také
od bakterií, což jim pravděpodobně
umožnilo pronikat do různých prostředí
a vyvíjet stále nové druhy. Dnes už jsou
různých druhů rozsivek statisíce.
Mikroskopické
řasy rozsivky,
zvětšeno 100×
Genový mikrotrh
S
t
r
a
n
u

p
ř
i
p
r
a
v
i
l
a

K
a
t
e
ř
i
n
a

S
e
d
l
á
k
o
v
á

D
r
o
š
č
í
n
o
v
á
Foto: Jose Almodovar, University of Puerto Rico Mayaguez Campus,
Mayaguez, Puerto Rico, photo courtesy of Nikon Small World
71

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009
VĚDA KROK K DALŠÍMU STOLETÍ
S
vět se potýká s nedostatkem
potravin. Jedno z možných řešení
nabízejí zemědělské plodiny
s mnohem bohatším kořenovým sys-
témem, které by byly schopné čerpat
z půdy vodu a živiny s podstatně vyšší
účinností. Cestu k jejich vyšlechtění
otevřeli britští biologové vedení Angaha-
radem Jonesem z University of Bristol,
kteří objevili jeden z klíčových mecha-
nismů ovlivňujících utváření jemných
vláskových kořínků rostlin.
Každý vláskový kořínek je
tvořen jedinou protáhlou
buňkou, jejíž délka závisí
na dostatečném přílivu
rostlinného hormonu auxinu.
O tom, že auxiny napomáhají
tvorbě kořenů, botanici věděli už
dlouho. Záhadou zůstávalo, jak se
hormony v rostlinném organismu
dostanou na místo určení – k buň-
ce vláskového kořínku. Angaharad
Jones a jeho spolupracovníci zjistili,
že auxin nevstupuje přímo do kořínku.
Putuje zvláštními buňkami, které plní
roli dopravního kanálku. Z něj auxin
„prosakuje“ do okolí a řídí růst vlásko-
vých kořínků.
Botanici se snažili zvýšit výkonnost
zemědělských plodin zmnožením vlás-
kových kořínků. Nový objev Jonesova
týmu však ukázal, že je to slepá ulička. Při
zmnožení vláskových kořínků je narušena
reakce rostliny na zemskou přitažlivost
a správně neprobíhá ani větvení kořenů.
Výkonnější zemědělské plodiny blízké
budoucnosti by měly
mít zhruba stejně vlás-
kových kořínků jako ty
dnešní, jejich kořínky
však budou podstatně
delší. Takový kořenový
systém by čerpal více
živin, ale neohrožoval
by vývoj rostliny.
Jasněji je o tvorbě
kořenového systému
rostlin i díky týmu
nizozemských
botaniků vedených
Benem Schuresem
z Utrechtské uni-
versity. Ti studo-
vali větvení kořenů
rostlin a zjistili, že
vznik nového kořenu
nastartuje pouhé
ohnutí základního kořenu. Na vnější
straně „kořenové zatáčky“ stoupne kon-
centrace auxinu a následně tam vypučí
nový kořen. Velmi podobným způsobem
je řízen růst nových listů na vrcholu
rostliny. Zjištění, že formování nadzemní
a podzemní části rostliny se řídí v zásadě
stejnými pravidly, považují nizozemští
autoři studie za velké překvapení.
P
aleontologové objevili fosílie předka
dnešních pavouků, jenž žil před 386
miliony roků. Tvor dostal vědecké jméno
Attercopus fimbriunguis a je pozoruhodný z celé
řady důvodů. Vědcům trvalo skoro deset let,
než pečlivým studiem zvláštnosti „prapavouka“
odhalili.
„Je to jako skládat puzzle a mít k dispozici jen
půlku dílků, z nichž byl setřen obrázek a navíc
byly zavřeny do krabice,“ přiblížil náročnou práci
Paul Selden z University of Kansas.
Závěry Seldenovy studie dokládají, že Atterco-
pus fimbriunguis byl s to vyrábět vlákna podobně
jako dnešní pavouci. Na břiše měl pro tyto účely
dvě řady dutých chloupků, ze kterých vlákno
vytlačoval. Selden však nenašel ani stopu po tzv.
spineretách, jejichž pomocí pavouci spřádají sítě.
K čemu mu tedy vlákna sloužila?
Selden se domnívá, že předek dnešních
pavouků za sebou mohl v případě potřeby
natáhnout jakousi řídkou plachtu z vláken. Tu
mohl využít například ke zpevnění stěn hnízda
vyhloubeného v sypkém písku. Selden nevylu-
čuje, že si dávný pavouk budoval při loveckých
výpadech za kořistí „ústupový chodníček“, po
kterém se mohl rychle
vrátit do bezpečí hnízda.
Další raritou prapavouka Atter-
copus fimbriunguis je ocásek. Živočich byl
dlouhý pouhých pět milimetrů, pětinu jeho
těla tvořil ocásek podobný tomu, jaký mají
dnešní štíři. Selden se přiznal, že si s touto částí
těla fosílie dlouho nevěděl rady. Pomohlo mu až
zveřejnění nálezu fosílie jiného podivuhodného
pavoukovitého tvora Parmarachne novokshonovi
v roce 2005. Ten měl mimo jakoukoli pochyb-
nost velice nápadný ocásek. „Najednou mi to, co
jsem viděl na fosílii Attercopus fimbriunguis, začalo
dávat smysl,“ vzpomíná Selden.
Nález Attercopus fimbriunguis zřejmě změní
definici tvorů, jež řadíme mezi občasné pavouky.
Do „pavoučího šuplíku“ jsme házeli živočichy
schopné vyrábět vlákno. To však uměl i Attercopus
fimbriunguis, který, jak naznačuje zmíněný ocásek,
pavoukem rozhodně není. Nová definice bude za
pavouky počítat jen ty tvory, kteří jsou schopni
vlákno dále spřádat.
Bohatší kořeno-
vý systém rostlin
by byl schopen čerpat
z půdy vodu a živiny
mnohem účinněji než
dnes
Nález dávného pavoučího předka změní
pravidla pro přijetí do „pavoučí rodiny“
Řešení pro hladový svět
Dávný předek pavouků
neuměl příst
F
O
T
O
:

S
h
u
t
t
e
r
s
t
o
c
k


S
t
r
a
n
u

p
ř
i
p
r
a
v
i
l

J
a
r
o
s
l
a
v

P
e
t
r
VLASATĚJŠÍ KOŘENY PRO LEPŠÍ ÚRODU
PŘÍSNĚJŠÍ KRITÉRIA PRO PAVOUKY
72 2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
HISTORIE BITVY A OSOBNOSTI
Dne 12. února roku 1440 se
narodil budoucí český a uher-
ský král Ladislav, syn Albrechta
II. Habsburského a Alžběty
Lucemburské. Přišel na svět
až po smrti svého otce, proto
získal přídomek Pohrobek.
Ladislavova matka se ihned
začala zasazovat o jeho práva
na uherskou korunu, uherský
sněm jej však odmítl a dal
přednost Vladislavovi Jagel-
lonskému. Teprve po smrti
tohoto panovníka roku 1444
usedl Ladislav na uherský trůn.
Když Alžběta zemřela, stal se
Ladislavovým poručníkem
jeho strýc a římskoněmecký
císař Fridrich III. Habsburský.
Po dobu Ladislavovy nezle-
tilosti spravoval Uhry slavný
vojevůdce Jan Hunyadi, české
království měl na starosti Jiří
z Poděbrad. Dne 28. 10.
1453 byl Ladislav zvolen za
českého krále, převzít vládu
do Čech však přijel až ve svých
sedmnácti letech. Za své
rezidenční sídlo si zvolil Prahu,
kde se měl uskutečnit jeho
sňatek s dcerou francouzského
krále Karla VII., Magdalenou.
Během příprav na svatbu
však Ladislav 23. listopadu
1457 ve věku sedmnácti let
nečekaně zemřel. Jeho smrt
se přisuzovala moru nebo
byla považována za úkladnou
vraždu jedem, později se však
ukázalo, že šlo o vzácnou for-
mu leukémie. Za krátké vlády
Ladislava Pohrobka české
země celkem prospívaly, král se
snažil upevnit svou moc a byl
známý svou nedůvěrou vůči
husitům. Po jeho smrti nastaly
mocenské boje mezi Habsbur-
ky a Jagellonci, českým králem
se ale stal Jiří z Poděbrad.
Král hrobem
poznamenaný
OSOBNOST MĚSÍCE
F
O
T
O
:

e
a
r
h
a
r
t
h
i
s
t
o
r
y
d
a
y
.
o
r
g
Bitva u Kann byla nejslavnějším střetnutím punských válek a zá-
roveň jednou z nejvýznamnějších bitev celého starověku. Ode-
hrála se 2. srpna roku 216 př. n. l. poblíž říčky Aufidus v Apulii.
Vojsko kartaginského vojevůdce Hannibala Barkase zde stá-
lo proti téměř dvojnásobné přesile římských jednotek pod ve-
lením hned dvou konzulů (Lucia Aemilia Paulla a Gaia Terentia
Varrona). Díky taktické genialitě však Hannibal dokonale využil
nedostatků silnějšího nepřítele a porazil jej nevídaně drtivým
způsobem. Kartaginci dokázali sevřít postupujícího nepřítele
silnějšími křídly (na kterých byli umístěni zdatní Libyjci) do
kleští a původní římské uspořádání se tak zcela rozpadlo. Přes
početní převahu nemohlo obklíčené vojsko využít této výhody
a bylo nuceno k nevýhodné obraně na úzkém prostoru. Stěs-
naní římští vojáci nedokázali účinně odrážet útoky Kartaginců,
kteří na ně ze všech stran doráželi a dále je svírali. Bitva se brzy
změnila v masakr, čemuž odpovídají také římské ztráty – celko-
vě neuvěřitelných 48–60 tisíc vojáků, tedy až 80 % původního
počtu. Naproti tomu ztráty Kartaginců činily pouze 6 000 mužů.
Přes tuto drtivou porážku se nenaplnilo Hannibalovo očekávání
kapitulace Říma. Jeho osudnou chybou bylo rozhodnutí nepo-
kračovat v pochodu na Řím a vyčkat domnělých mírových poslů.
Římané však tváří v tvář největší hrozbě svých dosavadních dějin
nepropadli zoufalství a štěstěna se postupně začala obracet v je-
jich prospěch. Za dalších 15 let byl poraženým Hannibal a jeho
rodné Kartágo. Hannibalem zavedená taktika, odzkoušená
především v bitvách na italské půdě, se nicméně v modifikované
podobě používá ještě téměř dvaadvacet století po jeho smrti. -vs
libyjská jízda
africká
pěchota
africká
pěchota
hispánská
a galská jízda
římské
jednotky
římská
spojenecká
jízda
hispánská
a galská jízda
Promarněná genialita u Kann
NEJSLAVNĚJŠÍ BITVY DĚJIN
libyjská jízda
africká
pěchota
africká
pěchota
hispánská
a galská jízda zda zda
Hispánská a galská jízda ve středu kartaginské bojové linie vylákala Římany
k pronásledování. Mnohem silnější Římané tak byli vtaženi do smrtící pasti
v podobě nenadále se uzavírajících kleští kartaginské jízdy a záložních jednotek
Ladislav zvaný Pohrobek
se narodil pět měsíců
po otcově smrti. Byl jediným
dítětem ze sedmnáct let
trvajícího manželství Albrechta
II. Habsburského s Alžbětou
Lucemburskou a sám se také
dožil jen sedmnácti let
73

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009
HISTORIE KALENDÁRIUM
F
O
T
O
:


W
i
k
i
p
e
d
i
e
,

w
w
w
.
m
e
s
t
o
-
s
t
r
a
k
o
n
i
c
e
.
c
z
,

w
w
w
.
a
r
t
c
h
i
v
.
c
z

D
v
o
u
s
t
r
a
n
u

p
ř
i
p
r
a
v
i
l
i

Z
u
z
a
n
a

T
e
l
i
č
k
o
v
á

a

V
l
a
d
i
m
í
r

S
o
c
h
a
PŘED 660 LETY, 14. ÚNORA 1349
ve Štrasburku došlo k jednomu z nejhorších
pogromů, při kterém bylo upáleno asi dva tisíce
Židů, považovaných za původce moru
PŘED 300 LETY, 1. ÚNORA 1709,
byl zachráněn skotský námořník Alexander Selkirk,
který strávil víc než čtyři roky na opuštěném ostro-
vě a stal se předlohou postavy Robinsona Crusoa
PŘED 290 LETY, 4. ÚNORA 1719
v Praze vyšly první české periodické noviny s ná-
zvem Pražské poštovské noviny, z rozličných zemí
a krajin přicházející (Český postilion); tiskly se do
roku 1772
PŘED 230 LETY, 14. ÚNORA 1779
britský mořeplavec James Cook byl zabit do-
morodci na Havaji poté, co se s nimi dostal do
konfliktu při pokusu zajmout jejich náčelníka
PŘED 200 LETY, 11. ÚNORA 1809
americký inženýr Robert Fulton si nechal patento-
vat parník
PŘED 110 LETY, 11. ÚNORA 1899
Mladočeši vydali tzv. Provolání k národu českému,
díky němuž Češi získali řadu drobných podpor
PŘED 90 LETY, 25. ÚNORA 1919
na tajné schůzi Národního shromáždění byla uzá-
koněna koruna československá jako měna
PŘED 30 LETY, 16. ÚNORA 1979
na Sahaře v jižním Alžírsku poprvé a naposledy
napadl sníh
PŘED 20 LETY, 2. ÚNORA 1989
byla vykonána poslední poprava na území České
republiky
Světová výročí v únoru
Česká výročí v únoru
Další únorová výročí
STALO SE PŘED 320 LETY
Dne 13. února 1689 byli nizozemský
šlechtic a politik Vilém III. Oranžský
a jeho žena Marie II. Stuartovna prohlá-
šeni spoluvládci Anglie, Skotska a Irska.
Za jejich vlády došlo k obnovení spojenec-
tví Anglie a Nizozemí proti Francii, ome-
zení královské moci, posílení pravomoci
parlamentu a přijetí několika důležitých
zákonů.
STALO SE PŘED 220 LETY
Dne 4. února 1789 byl prvním prezidentem
Spojených států amerických jednomyslně zvo-
len bývalý představitel protibritské opozice, ve-
litel vojsk a předseda ústavodárného shromáž-
dění George Washington. Roku 1793 byl zvolen
podruhé, ale kvůli sporům o zahraniční politiku
se po čtyřech letech funkce vzdal. Během svého
úřadování významně přispěl k rychlému upev-
nění USA. Na jeho počest bylo pojmenováno
hlavní město a jeden z amerických států.
STALO SE PŘED 700 LETY
Dne 15. února 1309 zajali pražští a kutnohorští
měšťané příslušníky významných šlechtických
rodů a uvěznili je. Tato srážka byla výsledkem na-
pětí mezi panstvem a městským patriciátem, kte-
rý žádal přístup k zemským úřadům a možnost
podílet se na moci v zemi. V čele vzbouřeného
patriciátu byli kutnohorští Ruthardové, Pušové
a pražští Velfovci. Mezi uvězně-
nými pány byl Jindřich z Lipé, Jan
z Vartenberka a Jan z Klingenber-
ka. Pokus o zrovnoprávnění měst
s panstvem však nevyšel, naopak
patriciát si proti sobě šlechtu
ještě významně popudil.
STALO SE PŘED 560 LETY
Dne 8. února 1449 byla
na hradě ve Strakonicích
založena Strakonická
jednota pod vedením
Oldřicha z Rožmberka.
Jednalo se o spolek feudálů
z jižních a jihozápadních
Čech, mezi nimiž byli páni
z Rožmberka, Hradce,
ze Švamberka, Budějovic
a Plzně. Přidal se k nim
také zbytek táborského svazu v čele s Oldřichem ze
Strážnice. Strakonická jednota byla namířena pro-
ti Jiřímu z Poděbrad, který měl však ve válce převa-
hu a roku 1452 byl zvolen zemským správcem.
STALO SE PŘED 540 LETY
Dne 27. února 1469 došlo k osobní schůzce krá-
lů Jiřího z Poděbrad a Matyáše Korvína v Ouhro-
vě, na níž bylo uzavřeno příměří.
Matyáš přislíbil, že zanechá ne-
přátelství a zprostředkuje doho-
du s papežskou kurií. Své závazky
však nedodržel a ještě téhož roku
se nechal zvolit českými a morav-
skými stavy českým králem.
STALO SE PŘED 90 LETY
Dne 23. února 1919 založil Benito
Mussolini militantní organizaci
nazvanou Fasci di Combattimento
(tzn. Bojové svazky), která se roku
1921 změnila na nacionální fašis-
tickou stranu (Partito Nazionale
Fascista). Tato
strana získala
v Itálii značnou
moc, když se
Mussolini stal
předsedou
vlády a diktá-
torem.
HISTORIE KALENDÁRIUM
Y
Sm
rt knížete
Boleslava
Před 1010 lety, dne 7. února 999, zemřel
kníže Boleslav II., zvaný Pobožný. Tento
český šlechtic pocházel z rodu Přemyslovců
a byl synem Boleslava I. Ukrutného a jeho
ženy Biagoty. Boleslav II. je označován za
zakladatele jednotného českého státu. Bě-
hem své vlády podporoval křesťanství – uvedl
do země benediktinský řád a nechal založit první kláštery. Projevoval se
jako mocný středoevropský panovník, který se snažil udržet dobré
vztahy s polským knížetem Měškem I., jehož ženou byla Boleslavova
sestra Doubravka. Po Boleslavově smrti se stal novým knížetem jeho
nejstarší syn Boleslav III., zvaný Ryšavý, za jehož vlády se Čechy dostaly
do hluboké krize. V důsledku sporů mezi Boleslavovými syny došlo ke
státnímu úpadku a nový polský panovník se zmocnil Krakovska, Moravy
a načas i Čech. Boleslav II. je pochován v bazilice sv. Jiří na Praž-
ském hradě.
VÝROČÍ MĚSÍCE
74 2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
PŘÍRODA FOTOGALERIE
Páv korunkatý je v zajetí
chován už od dob antiky,
v Římě však především jako
lahůdka na slavnostní tabuli. Dnes
se chová i bílá forma páva, albín.
Ačkoliv i pávice je
krásný pták, vedle
korunovaného (a to doslovně)
pavího krále krásy je jen
„šedá myška“. I ona má na
hlavě korunku a v případě
ohrožení může roztáhnout svá
ocasní pera, ta jsou ovšem
kratší a ne tak honosná jako
u samce. Zbarvena je převážně
hnědošedě, na krku zeleně.
Zato peří na těle samců –
jak na obrázku předvádějí
v souboji – se leskne
nádhernými barvami a jejich
největší chloubou je proslulý
„ocas“. Nejde o pravý ocas,
ale výrazně prodloužená vrchní
ocasní pera, na konci každého
z nich je tzv. „paví oko“.
Silná nátura v křehké s
V zajetí je páv korunkatý chován už od dob antiky, královské zahrady
a zámecké parky zdobí dodnes. Možná se budete divit, jak dobře dokáže
tento zdánlivě choulostivý a zranitelný pták přežít ve volné přírodě
Míry páva korunkatého
Řád/Čeleď: Hrabaví/Bažantovití
Velikost: délka samce 180–230 cm, samice 90–110 cm
Váha: samec 4–6 kg, samice 3–4 kg
Potrava: semena, traviny, hmyz i drobní obratlovci
Věk: až 20 let
75

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009
PŘÍRODA FOTOGALERIE
F
O
T
O
:

S
h
u
t
t
e
r
s
t
o
c
k
,

w
w
w
.


i
c
k
r
.
c
o
m
,

W
i
k
i
p
e
d
i
a
Pávi korunkatí jsou jako
okrasní ptáci chováni téměř
po celém světě. Jejich domovem
je přitom džungle a horské lesy
Indie, Pákistánu a Srí Lanky. V Indii
je pávům prokazována velká úcta –
jsou zákonem chránění a nesmí být
ani v nejmenším znepokojováni.
Nezřídka tak lze krotké pávy vidět,
jak posedávají na budovách, ve
volné přírodě se ale chovají plaše.
Žijí v otevřených lesích, na svazích
hor, v ovocných sadech i v blízkosti
lidských sídlišť.
Samice páva snáší tři až osm vajec do
hnízda ukrytého v keři nebo ve vysoké
trávě. Dobře maskována pak na vejcích sedí
zhruba měsíc. Už za měsíc po vylíhnutí začnou
mláďatům růst korunky, pohlavně dospělá jsou
ale až zhruba ve třech letech.
Ocasní nádhera slouží pavímu samci
k námluvám – v době toku ji roztahuje ve
vějíř, s nímž se natřásá před samicemi. Musí při
tom poskakovat, aby vyrovnal rovnováhu, když
se mu do ocasu opře vítr. Po tak namáhavých
námluvách se však nespokojí s jedinou samicí –
žije hned se čtyřmi až pěti namluvenými pávicemi,
obvykle pěkně pospolu v jedné skupině.
Denní rytmus pavího života je velmi
pravidelný. Přes den se prochází po zemi,
kde hledá potravu a ukrývá se ve stínu houštin.
Se soumrakem pávi vzlétají na stromy, kde
přenocují, aby se uchránili před predátory.
Každý večer se vrací na stejný strom a každý
den hledají potravu na stejných místech. Je
překvapivé, že i s tak dlouhou vlečkou pávi
docela dobře létají, nevydrží ale letět příliš
dlouho.
lupce
» „vlečku“ samce tvoří asi 200 nad-
ocasních per dlouhých až 160 cm
» v některých zemích lidé věří, že paví
pera v domě přivolávají neštěstí
» Indové věří, že paví křik přivolává
déšť
» v Indii jsou pávi posvátným ptá-
kem, vývoz pavích per ze země je
zákonem zakázán
» silným zobákem a drápy dokáže
páv ulovit i hada, kterým si občas
zpestří jídelníček
ZE ŽIVOTA PÁVA
76 2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
F
O
T
O
:


N
A
S
A
,

H
u
b
b
l
e
s
i
t
e

D
v
o
u
s
t
r
a
n
u

p
ř
i
p
r
a
v
i
l

T
o
m
á
š

P
ř
i
b
y
l

a

F
r
a
n
t
i
š
e
k

M
a
r
t
i
n
e
k
SVĚT MĚSÍC VE VESMÍRU
Nové počítačové simulace vedou k závěru, že kamenné jádro Jupi-
teru může být více než dvakrát hmotnější, než se předpokládalo.
Hmotnost jádra planety se nyní odhaduje na 14 až 18 hmotností
Země. Počítačové simulace také napovídají, že se jádro skládá
v pořadí od středu z vrstvy kovů (především železa a niklu), kame-
ne a ledu tvořeného zmrzlým metanem, čpavkem a vodou, zatímco
v atmosféře převládá vodík a hélium.
Nový model podporuje představu, že Jupiter a další plynné
planety vznikaly kolizemi malých kamenných těles, která se spojo-
vala a vytvořila jádro, jež si následně vlastní přitažlivostí zachytilo
rozsáhlou atmosféru z vodíku a hélia.
Jádro Jupiteru
je větší
KAMENNÁ KOULE
ULOVILA ATMOSFÉRU
P
l
a
n
e
t
á
r
n
í

s
o
u
p
u
t
n
í
c
i
Okolo Slunce obíhá kromě planet řada různých objektů.
Jedním z nich je kometa, dříve nazývaná vlasatice pro svůj
charakteristický ohon. Jde o malý astronomický objekt
podobný planetce složený především z ledu a prachu
a obíhající většinou po velice výstředné eliptické trajektorii
kolem Slunce. Většina komet se po většinu času zdržuje za
oběžnou dráhou Pluta, odkud občas nějaká přilétne do
vnitřních částí Sluneční soustavy.
Když se kometa přiblíží k vnitřní části Slu-
neční soustavy, zahřívání jejího jádra Sluncem
způsobí, že se vnější ledové vrstvy začnou
vypařovat. Takto uvolněné proudy prachu
a plynu vytvoří okolo komety extrémně řídkou
atmosféru, nazývanou koma, a síla, kterou na
komu působí sluneční vítr, způsobí vytvoření
ohromného ohonu mířícího směrem od Slunce.
Odkud se berou komety
V posledních dnech roku 2008 zveřejnila NASA
podrobnou čtyřsetstránkovou zprávu, která
se týká osudu posádky raketoplánu Columbia
zničeného při tragické havárii prvního února
2003. Zatímco všechny předchozí zprávy se týkaly
především příčin nehody, tato podrobně popi-
suje její důsledky: chování astronautů, destrukci
raketoplánu, fungování či nefungování záchran-
ných systémů a především přináší několik desítek
doporučení týkajících se zvýšení bezpečnosti
posádek budoucích kosmických letů. Ze zprávy
vyplývá, že od okamžiku, kdy byl z raketoplánu
přijat poslední celistvý blok dat a kdy se vymknul
kontrole (14:59:38 hod SEČ), až do okamžiku,
kdy se od zmrzačeného stroje oddělila kabina
(15:00:18 hod), posádka (nebo alespoň šest
astronautů, kteří byli řádně připoutáni v křeslech –
sedmý člen pravděpodobně připoután nebyl) žila.
Pak ale došlo k dehermetizaci kokpitu a k praktic-
ky okamžité smrti všech astronautů.
Raketoplán Columbia:
sekundy před smrtí
SEDMÝ ČLEN ZEMŘEL JAKO PRVNÍ
Americká kosmonautika se začíná připravovat na „život po raketoplánech“. Jejím
hlavním úkolem je přitom udržet při životě Mezinárodní kosmickou stanici, která
bude brzy dokončena a získá plnou šestičlennou posádku. Proto NASA před něko-
lika lety vyhlásila program COTS za půl miliardy dolarů, v jehož rámci získaly dvě
firmy kontrakt na vývoj nové dopravní lodi pro transport nákladů na Mezinárodní
kosmickou stanici. O kontrakt se podělily firmy SpaceX a Rocketplane Kistler. Přes-
tože jejich nové nosné rakety a dopravní družice (Falcon-9/Dragon a Taurus-II/Cyg-
nus) čekají na své premiéry v letošním a příštím roce, NASA je považuje za natolik
perspektivní systémy, že oběma firmám udělila kontrakt na dopravu nejméně dvaceti
tun nákladu na Mezinárodní kosmickou stanici do roku 2016.
Dopravu zajistí soukromé firmy
KDO POLETÍ NA OBĚŽNOU DRÁHU?
77

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009
SVĚT MĚSÍC VE VESMÍRU
V
e
s
m
í
r
n
é


k
u
r
i
o
z
i
t
yAmerický pilot Daniel Brandenstein létal dvanáct let u ná-
mořnictva a stal se vynikajícím zkušebním pilotem. Když si
pak podal přihlášku do oddílu kosmonautů, byl v roce 1978
bez problémů přijat. O pět let se podíval do vesmíru poprvé –
jako pilot raketoplánu Challenger. V roce 1985 už letěl jako
velitel raketoplánu Discovery – a stejně tak v roce 1990, ten-
tokrát na Columbii. Následně byl jmenován velitelem prvního
letu nového raketoplánu Endeavour v roce 1992.
Pouhé tři měsíce před čtvrtým startem do vesmíru
ovšem lékaři zjistili šokující diagnózu: Brandenstein je
barvoslepý! Je prakticky neuvěřitelné, že skoro dvacet
let dokázal tento svůj zdravotní nedostatek skrývat
před důkladnými lékařskými prohlídkami. Nakonec
ale lékaři jeho čtvrtý let schválili, neboť třikrát už let do
vesmíru úspěšně absolvoval. A i přes svůj hendikep byl
v roce 2004 zařazen do Dvorany slávy astronautů.
Barvoslepý astronaut
Některé hvězdy to mají těžké, když nastane okamžik vzniku jejich planet.
Nový snímek, pořízený pomocí Spitzerova kosmického dalekohledu
(NASA), ukazuje jednu skupinu hvězd, která se zrodila v sousedství
nebezpečné oblasti. Riziko v tomto zákoutí vesmíru představuje skupina
obřích hvězd. Jejich záření a tzv. hvězdný vítr doslova bombarduje menší,
Slunci podobné hvězdy, čímž odstraňuje z jejich okolí materiál pro tvor-
bu planet.
Snímek zachycuje část mlhoviny VV5 v souhvězdí Kasiopeja, vzdále-
ného od Země 6 500 světelných let. Záření a hvězdný vítr ze čtyř hvězd,
z nichž každá je zhruba 20× hmotnější než Slunce, doslova „svléká“ tři
mladé hvězdy. Připravuje je tak o materiál vhodný na tvorbu planet.
Hvězdy jsou přibližně 2 až 3 milióny let staré. Prach a plyn, unikající
v podobě „kometárních“ ohonů, směřuje od pustošivých masivních
hvězd, což je dobře vidět na pořízeném snímku. Je zřejmé, že během jed-
noho miliónu roků hvězdy zcela přijdou o materiál pro formování planet.
Nebezpeční sousedi
HVĚZDY, KTERÉ VYSÁVAJÍ „ŽIVOT“
Kosmonautika zaznamenala v roce 2008 mnoho úspěchů – a naštěstí ani jednu
superkatastrofu. Celkem došlo k 69 pokusům o start do vesmíru, tři skončily
havárií (ruská raketa Proton, americká Falcon a iránská Safir). Sice je to zhruba
poloviční počet startů oproti době před dvaceti lety, ale nesmíme zapomínat, že
díky moderním technologiím je dnes i životnost vynášených zařízení několikanásob-
ně větší. K největším okamžikům kosmonautiky patřilo bezesporu přistání sondy
Phoenix na Marsu, dále pak sedm pilotovaných letů (čtyři starty raketoplánů, dva
ruských lodí Sojuz a jednou čínské Shen Zhou – kdy se uskutečnila i první čínská
kosmická vycházka ve skafandru). Za zmínku také stojí třeba fakt, že Čína uskuteč-
nila rekordních jedenáct startů do vesmíru.
A jaký bude v kosmonautice rok 2009? Pokud vše klapne, měli bychom se do-
čkat deseti pilotovaných startů: šesti raketoplánů a čtyř lodí Sojuz. Dále pak startu
americké lunární sondy LRO nebo letu zkušební rakety Ares-IX, která by měla za
několik let vynášet do vesmíru novou pilotovanou loď Orion.
Bilancování
světové kosmonautiky
DESETKRÁT DO VESMÍRU
Astronomové objevili pomocí Hubblova kosmického dale-
kohledu (HST) oxid uhličitý v atmosféře planety, obíhající
kolem jiné hvězdy než Slunce. Dřívější pozorování odhalila
přítomnost vodní páry a metanu. Je to důležitý krok na cestě
k nalezení chemických a biologických stop mimozemského ži-
vota. Exoplaneta velikosti Jupiteru s označením HD 189733b
(vzdálenost 63 světelných roků od Země) je příliš horká na
to, aby na ní mohl existovat život. Avšak pozorování pomocí
HST dokazují, že základní chemické látky nutné pro život
mohou být zaregistrovány i na velkou vzdálenost. Jejich
detekce na exoplanetách podobných Zemi může v budoucnu
poskytnout důkazy existence života mimo naši planetu.
Oxid uhličitý
v atmosféře exoplanety
HLEDÁNÍ ŽIVOTA POKRAČUJE
78
TECHNIKA KROK K DALŠÍMU STOLETÍ KROK K DALŠÍMU STOLETÍ
N
eviditelná flotila Spojených států nevy-
hnutelně stárne. Slavný bombardér B-2
sice může s doplněním paliva během
letu vydržet ve vzduchu až 44 hodin, a doletět
tak na druhou stranu světa, kde za pomocí
laserem naváděných bomb zničí svůj cíl a vrátí
se nezpozorován zpět. Bohužel jeho počítačové
systémy využívají procesory Intel 286, což byl
sice technologický vrchol v roce 1982, ale teď má
větší výkon většina mobilních telefonů.
V roce 2037 by americké letectvo chtělo
mít velký nadzvukový neviditelný bombardér,
který by B-2 poslal do důchodu. Mezitím však
potřebuje nějakou záplatu, proto plánuje
postavit 100 letadel, jako je to na obrázku:
bombardér nové generace, jehož start
se plánuje na rok 2018.
Na návrhu takového letadla
už pracují firmy Lockheed
a Boeing paralelně s konku-
renční firmou Northrop Grumman.
Ačkoliv až do konce roku letectvo plný seznam
specifikací pro nové letadlo neoznámí, určité
parametry jsou jasné už teď. Letadlo by mělo
létat podzvukovou rychlostí, mít dolet přes 3
500 kilometrů před doplněním paliva za letu
a uvézt 6 až 12 tun munice včetně nukleárních
zbraní.
Bombardér si zachová netopýří tvar, takže
nebude mít ocas, od něhož by se odrážely
radarové paprsky. Po aplikaci dalších tech-
nologických vymožeností bude mít nový letoun
radarový obraz asi desetkrát menší než komár.
Bombardér by také měl mít lepší obranné tech-
nologie – zatímco B-2 se
spoléhá výlučně na svou
neviditelnost, nový
letoun by měl mít
mnoho technologií
ze stíhače F-22:
protiletadlové
rakety, laserové a mikrovlnné zbraně pro ničení
nepřátelských střel, a pokud by neviditelnost ne-
byla důležitá, pak i smečku robotů pro ochranu.
Nejzajímavějším na novém letadle jsou však
dohady o tom, zda bude pilotované či nikoliv.
Firma Northrop, která postavila i nynější B-2,
totiž pro armádu vyvinula demostrační bez-
pilotní letoun X-47. To samozřejmě umožňuje
využít zkušeností z obou projektů a spojit je do
jednoho. Spojené státy používají velké množství
menších bezpilotních letounů k průzkumu i úto-
kům, ale robot s 12 tunami nukleárních zbraní
je něco úplně jiného. Bezpilotní bombardér by
mohl být menší, lehčí a výrazně odolnější. Měl by
delší dolet a mohl by v cílové oblasti zůstat celé
dny a trpělivě čekat na pokyn k útoku.
T
okijská univerzita vyrobila speciální ro-
botický oblek pro zahradníky. Je navržen
tak, aby pomáhal při těžké zemědělské
práci, jako je například vytrhávání ředkví. Oblek
má osm elektromotorů umístěných na kloubech
a zádech, pomocí nichž svému nositeli pomáhá.
Při demonstraci byl oblek použit k vytrhávání
ředkví, prořezávání mandarinkových stromků
a sbírání jahod. Mnohý zahradník by jistě zajásal:
při vytrhávání ředkví musí obvykle nižší část zad
vyvinout sílu kolem 30 kilogramů, s oblekem je
to méně než polovina. Prořezávání zase vyža-
duje, aby měl člověk dlouhou dobu zvednuté
ruce, a sbírání jahod vyžaduje práci v předklonu.
Všechny tyto činnosti jsou vyčerpávající a zatě-
žují klouby a záda. S oblekem se dají vykonávat
téměř bez vynaložení úsilí. „Každý jej může
používat bez poklesu efektivity práce,“ prohlásil
Shigeki Toyama, profesor robotiky, který oblek
vyvinul, a dodal: „Chtěl bych rozšířit seznam
činností, při kterých bude pomáhat.“
Současný model váží 25 kilogramů, ale
vývojáři doufají, že se jim podaří hmotnost snížit
na polovinu a dostat oblek na trh do dvou let.
Vzhledem k tomu, že přes 40 procent japonských
zemědělců je starších 65 let, je po robotickém
pomocníkovi už nyní velká poptávka. Měl by být
k dostání za 5–10 tisíc dolarů (přibližně 100–200
tisíc korun). Vývojáři však prohlásili, že pokud
by se prodalo více než sto kusů obleku, bylo by
možné snížit jeho cenu na přibližně 3 000 dolarů
(zhruba 60 tisíc korun). Univerzita také zvažuje
prodej spodní a horní části odděleně.
Robotický oblek už proniká i do zahradnictví.
Do skleníku bez něj brzy ani nevkročíme
Neviditelný
nadzvukový
bombardér nové
generace odstartuje
v roce 2018
Zahradníkův pomocník
Neviditelný bombardér
nové generace
F
O
T
O
:

w
w
w
.
d
v
i
c
e
.
c
o
m
,

w
w
w
.
d
e
f
e
n
s
e
i
n
d
u
s
t
r
y
d
a
i
l
y
.
c
o
m


S
t
r
a
n
u

p
ř
i
p
r
a
v
i
l

V
á
c
l
a
v

T
o
m
a
l
a
MONTÉRKY VYSTŘÍDÁ ROBOOBLEK
AMERICKÁ FLOTILA PRACUJE NA POSILE
2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
TICKETPRO, www.ticketpro.cz, ticket@ticketpro.cz
AN EXHIBITION BY
80 2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
KOLEM NÁS TAJEMNÝ VELIKONOČNÍ OSTROV
Ostrov ztracené kultury
V
elikonoční ostrov je jedním z nejodlehlejších obydlených míst
na zemi. Nachází se v Pacifiku 3 600 km západně od konti-
nentálního Chile a 2 075 kilometrů východně od Pitcairno-
vých ostrovů. Vůbec nejbližším ostrovem je 415 kilometrů vzdálený
Sala y Gómez, který je ovšem neobydlený.
Kvůli odlehlosti tohoto místa není o jeho dávné historii mnoho
známo. Některé prameny tvrdí, že byl osídlen polynéským obyvatel-
stvem již kolem 3.–4. století, jiné výzkumy ukazují, že to mohlo být až
kolem roku 1200. Podle legend zaznamenaných o několik století poz-
ději misionáři měli ostrované velmi jasně definovaný kastovní systém
s absolutním vládcem v čele. Nejviditelnějším prvkem této kultury
byly masivní sochy moai, jež byly součástí uctívání předků.
Název Velikonoční ostrov dal místu holandský výzkumník Jacob
Roggeveen, který zde (jako první známý Evropan) přistál o Veliko-
nocích roku 1722. Roggeveen pochopitelně zaznamenal množství
stojících moai a stejně tak o monumentálních sochách píší ve svých
záznamech všichni Evropané, kteří k ostrovu přirazili. Když zde
ale v roce 1774 přistál mořeplavec James Cook, byly mnohé moai
převrhnuty a další byly převraceny až do 30. let 19. století. Důvo-
dem bylo odstranění předchozího společenského systému včetně
kultu moai. Dalším projevem této změny byly krvavé války, které
mezi domorodci probíhaly a značně snížily počet obyvatel. Nejhorší
ranou pro ostrov ovšem byl v roce 1862 příjezd lovců otroků, kteří
zajali nebo zabili asi 1 500 mužů a žen, což reprezentovalo polovinu
tehdejší populace. Někteří zajatci se z otroctví vrátili, ale přivlekli
s sebou neštovice. V důsledku všech předchozích faktorů žilo v roce
1871 na ostrově jen 111 lidí. S více než 97 % populace tak během pár
let zmizelo i kulturní dědictví této pozoruhodné lokality. Od roku
1888 je ostrov součástí Chile. -mt
F
O
T
O
:

S
h
u
t
t
e
r
s
t
o
c
k
Na ostrově se nachází celkem 887
monolitických soch, z nichž největší
váží 82 tun. Způsob, jakým mohly být
tyto kolosy dopravovány z lomu na své
místo a vztyčovány, odhalil český technik
a experimentální archeolog Pavel Pavel
81

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009
F
O
T
O
:


w
w
w
.
p
h
a
l
l
u
s
.
i
s
,

w
w
w
.
b
u
r
l
e
s
q
u
e
h
a
l
l
.
c
o
m
,

w
w
w
.
m
u
s
e
u
m
o
f
b
a
d
a
r
t
.
o
r
g
,

w
w
w
.
l
e
e
d
s
-
c
a
s
t
l
e
.
c
o
m
,

S
h
u
t
t
e
r
s
t
o
c
k
Na světě je spousta muzeí, která se zabývají
přírodními vědami, uměním nebo třeba techni-
kou. Vedle Louvru a dalších slavných výstavních
prostor ovšem existují i velmi bizarní zařízení.
Toto je seznam kandidátů na desítku nejpodiv-
nějších z nich.
10
Muzeum psích obojků, Londýn
Sbírka více
než stovky obojků
zahrnuje exemplá-
ře z 15., 16. i 17.
století, které shro-
máždil John Hunt,
známý historik
specializující se na
středověk.
9
Britské muzeum sekaček na trávu,
Lancashire, Anglie
Nadšení pěstitelé trávy si mohou prohlédnout
více než 200 vzorků stroje, bez nějž by Anglie
nikdy nebyla tím, čím je.
8
Mezinárodní muzeum přátelství,
Severní Korea
Zde se shromažďují všechny dary, které za dlou-
há léta dostali severokorejští diktátoři Kim Ir-sen
a Kim Čong-Il. Je zde více než 90 000 předmě-
tů, včetně drahokamy vykládaného stříbrného
meče od Jásira Arafata či revolveru od Ericha
Honeckera.
7
Muzeum špatného
umění, Massachu-
setts, USA
Posláním tohoto muzea je:
„Přinést to nejhorší, co bylo
v umění vytvořeno, co nejširší
veřejnosti.“ Prozatím musí
milovníky špatného umění
uspokojit přes 400 exemplářů.
6
Muzeum bot, Marikina, Filipíny
Sbírka více než 3 000 párů bot, které za
roky své vlády shromáždila někdejší filipínská
diktátorka Imelda Marcosová, zahrnuje i největ-
ší botu světa.
5
Mütterovo muzeum, Filadelfie, USA
Toto muzeum prezentuje lékařské rarity.
Mezi nejznámější exponáty patří zachovalé
třímetrové střevo plné fekálií, pozůstatky ženské
mumie, které se proměnily v mýdlo, či sbírka
2 000 předmětů vytaže-
ných z lidských krků.
4
Burleskní síň
slávy, USA
Mezi Los Angeles a Las
Vegas na známé silnici
č. 66 lze objevit sbírku
všech představitelných
předmětů, které mají
vztah ke klasické bur-
lesce.
3
Muzeum záchodů, Nové Dillí, Indie
Základním cílem tohoto muzea je „se-
známit studenty s historickými trendy ve vývoji
záchodů“ a „poskytnout vědcům dostatek
analytického materiálu“.
2
Muzeum vibrátorů, San Franisko, USA
Zřejmě ne náhodou mají Spojené státy ame-
rické v této desítce čtyři zástupce. Z nich se nejvýše
umístilo toto muzeum, jež prezentuje předměty,
které „měly původně ženám pomoci bojovat s hys-
terickými záchvaty“.
1
Islandské Falologické
Muzeum, Rejkjavík
Muzeum v Rejkjavíku tvrdí, že
vystavuje penisy nebo alespoň
části penisů všech savců
a mořských živočichů, kteří
žijí na Islandu. Kromě toho
jsou zde i nejrůznější užitné
předměty falického tvaru.
-mt
10
KOLEM NÁS TIP NA VÝLET / ZAJÍMAVOSTI ZE SVĚTA
nejpodivnějších muzeí
Rarity pro špatný vkus
Nový rok konečně přinesl sníh a podle
současného počasí se zdá, že by nám
mohl nějakou dobu vydržet. Milovníci
všech zimních sportů si přijdou na své
a zejména tisícovky v prosinci trpících
běžkařů mohou vyrazit na své oblíbené
trasy. Mekkou českých běžkařů je Vyso-
čina, která si přes velké množství turistů
stále zachovává ráz příjemné zvlněné
krajiny, kde život plyne svým vlastním
pokojným tempem. Jsou zde desítky až
stovky kilometrů perfektně značených
turistických tras a navíc řada stále upra-
vovaných tratí, které několikrát denně
projíždí speciálni rolby. K tomu
přičtěte desítky útulných hospůdek
a můžete rovnou začít balit před
víkendovým nebo i delším výletem.
Ideálním výchozím bodem pro
jednodenní výlety je Nové Město na
Moravě, kde lze zvolit některou z krat-
ších tras nebo náročných čtyřicetikilome-
trových okruhů. Doporučit lze množství
míst, mezi nimi především Paseckou
skálu, Devět skal, Fryšavu, Samotín, Žá-
kovu horu, Milovský a Medlovský rybník,
Dráteníčky a mnoho dalších. Neprávem
opomíjenou částí Vysočiny jsou pak
Jihlavské vrchy u Telče, kde jsou dobrými
výchozími body Třešť nebo Hodice na
trati Kostelec u Jihlavy – Slavonice. Pokud
se potřebujete inspirovat detailním popi-
sem konkrétních tras, pár jich najdete na
stránkách www.region-vysocina.cz.
Bílou stopou Vysočiny
VYDEJTE SE NA CESTU
A HISTORIE
ra-
ě
t-
ome-
ství
Vysočina
S
třípky známých míst
Jaká známá stavba je zachycena na této fotografi i?
Správnou odpověď najdete u kvízu na straně 88.
a mtt
SSS
tří
kkkky známýchh
míst
2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
KOLEM NÁS VYTRŽENO Z ATLASU
F
O
T
O
:

S
h
u
t
t
e
r
s
t
o
c
k
O
d roku 1921 až do konce 20.
století držela moc v zemi Mon-
golská lidová revoluční strana
(MLRS, obdoba naší KSČ), inspirovaná
a v podstatě vedená Sovětským svazem.
Vztah těchto dvou států byl dlouhá léta
velmi blízký – Mongolsko dodalo pod-
řízenost a Sovětský svaz poskytl záruky
proti případné čínské invazi. Ačkoli
mongolský reformní vůdce J. Batmönkh
spustil po vzoru Michaila Gorbačova už
v roce 1984 ekonomické reformy, výraz-
nější změny přinesla až demokratická
revoluce v roce 1990.
Sametová revoluce
po asijsku
První protesty proti stávajícímu režimu
začaly velmi nenápadně 10. prosin-
ce 1989. Před budovou kulturního
mládežnického centra v Ulánbátaru se
shromáždilo asi 200 demonstrantů,
kteří požadovali svobodné volby a eko-
nomické reformy. O měsíc později,
14. ledna 1990, počet demonstrantů
narostl na stále velice skromnou tisí-
covku. Poté přišly v lednu a únoru, kdy
venkovní teploty dosahovaly hodnot
kolem -30 °C, víkendové protesty
a začaly se tvořit první opoziční strany.
Dne 7. března 1990 se sedm disidentů
rozhodlo zahájit proti režimu protestní
hladovku. V té době se demonstrací
účastnily již tisícovky lidí, jejichž vůli
tehdejší komunistická vláda vyhověla 9.
března svojí rezignací.
Pomalu, ale jistě
Ještě v červnu 1990 byly vyhlášeny svo-
bodné volby, ale opozice v nich získala
pouhých 17 procent. V parlamentu totiž
bylo k obsazení 430 křesel a opozice
dokázala nominovat pouze 346 kan-
didátů. Není tedy divu, že MLRS, jejíž
popularita na venkově byla velmi vysoká,
získala 357 křesel a s nimi jednoznačnou
převahu. Nová komunistická vláda se
ovšem rozdělila o moc s demokraty a za-
hájila ekonomické a konstituční reformy.
MLRS byla u moci až do roku 1996, kdy
ve volbách poprvé zvítězila demokratic-
ká opozice.
Opatrné přátelství malé velké
země
Od revoluce v 90. letech minulého
století se život v Mongolsku mění jen
velmi pozvolna. Vláda se zaměřila na
Na mrazivých
stepích
Obrovská země se třemi miliony obyvatel. Politické změny se
v Mongolsku odehrávají jaksi mimochodem a třetina Mongolů,
kteří stále žijí jako kočovníci, si jich ani moc nevšímá
MAREK TELIČKA
Od prehistorických dob byla oblast Mongolska obydlena
kočovnými kmeny. Na konci 3. století př. n. l. zde vznikl
mocný kmenový svaz Xiongnu. Ten pro čínskou dynastii
Čchin představoval takovou hrozbu, že se Číňané rozhodli
na obranu svého území vybudovat Velkou čínskou zeď,
kterou v jednu dobu strážilo až 300 000 vojáků.
Čingischánova mocná říše
V prvním tisíciletí našeho letopočtu se turkické a mon-
golské kmeny formovaly do různých kmenových svazků,
které spolu vzájemně bojovaly a byly nahrazovány jinými
konfederacemi. Neslavnější mongolské období začalo na
konci 12. století, kdy legendární Čingischán spojil jed-
notlivé kmeny a vytvořil sjednocený stát. Díky úspěšným
nájezdům se Mongolská říše v průběhu následujících
desetiletí stala největší říší světové historie. Sahala od
dnešního Polska na západě po Koreu na východě a v se-
verojižním směru od Sibiře po Vietnam. Po Čingischánově
smrti se říše postupně rozpadla na menší celky. Ke konci
17. století bylo i samotné Mongolsko podmaněno Čínou.
Dlouhá cesta k samostatnosti
Až do 20. století bylo Mongolsko ovládáno čínskou dy-
nastií Mandžuů, která si poddanství dokázala zajistit, vedle
vojenských a ekonomických prostředků, i pomocí spoje-
neckých smluv a sňatků. S pádem mandžuské dynastie
Čching roku 1911 vyhlásilo Mongolsko nezávislost. Mezi
roky 1919–1921 byla země znovu okupována Číňany,
kteří byli ze země vyhnáni za pomoci sovětských vojsk.
Tím začala výrazná závislost Mongolska na SSSR a přijetí
socialistických modelů. Po zhoršení sovětsko-čínských
vztahů se svazky mezi Mongolskem a SSSR ještě zpevni-
ly. Po rozpadu Sovětského svazu byl roku 1990 zaveden
systém více politických stran a od roku 1992 je z názvu
země vypuštěn přídomek „lidová republika“.
Stručná mongolská historie
82
Jurta je tradiční
obydlí mon-
golských kočovných
kmenů, postavené
z dřevěné konstrukce
a plsťových rohoží
Důležitou součástí mongolské
vlajky je státní emblém „soyom-
bo“. Je složen ze symbolů ohně,
slunce a měsíce, k zemi mířících šípů,
pevnosti a znaku Jin a Jang

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009
podporu zahraničních investic a dobré
mezinárodní vztahy se světovými moc-
nostmi. V roce 2003 podporovala invazi
do Iráku, kam vyslala téměř 200 vojáků.
Menší počet mongolských ozbrojenců
byl vyslán i do Afghánistánu, Sierry
Leone a Kosova. V roce 2005 sem jako
vůbec první americký prezident přijel na
návštěvu George W. Bush.
Dobré vztahy se zahraničím jsou
pro Mongolsko životní nutností. Ačkoli
je tato země devatenáctou největší na
světě a její rozloha je zhruba stejná
jako součet velikostí Španělska, Francie
a Německa, počtem obyvatel (cca tři mi-
liony) se řadí naopak mezi ty nejmenší.
Přitom je sevřena mezi dvěma giganty
– obrovským Ruskem a nejlidnatější
Čínou.
Pustina a mráz
Na každý kilometr čtvereční připadají
v Mongolsku ani ne dva lidé (ČR má
hustotu cca 132 obyv./km
2
). Nesmíme
ovšem zapomínat, že i kdysi výhradně
kočovní Mongolové podléhají v dnešní
době urbanizaci. Asi 40 % obyvatel žije
v hlavním městě Ulánbátaru a dalších
cca 25 % v Darkhanu a Erdenetu. Jen
třetina Mongolců je stále věrná odkazu
svých předků a na nekonečných pláních si
zvolila osu kočovných nebo přinejmenším
polokočovných pastevců. Když si tedy
uvědomíme, že zhruba milion lidí (vyjma
městských obyvatel) je rozptýlen na ploše
více než milion čtverečních kilometrů,
sotva se lze divit, že většina Mongolska
působí jako naprostá pustina. Pastevci
čelí neustálým ledovým větrům, ale ani
obyvatelé hlavního města nežijí velkoměst-
ským životem evropského stylu. Stačí si
uvědomit, že Ulánbátar je nejstudenějším
hlavním městem světa, kde zimní teploty
zcela běžně klesají pod hranici -30 °C.
KOLEM NÁS VYTRŽENO Z ATLASU
V prvních svobodných volbách nominovala opozice jen
346 kandidátů na 430 parlamentních křesel. Komunisté
pak zůstali u moci ještě šest let
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: cca 3 miliony (odhad
červenec 2008)
Průměrná doba dožití: 67,32 let;
Prům. počet dětí: 2,24 na jednu ženu;
Kojenecká úmrtnost: 41,24 z 1 000
živě narozených
Věková struktura: 28,4 % děti do 15
let, 50 % obyv. mladších než 25 let, jen
3,9 % obyv. starších než 65 let
Etnické složení: mongolská etnika
94,9 % (z toho Chalchové 87,7 %,
Durvúdové 2,7 %, Bajadi 1,9 %, Burjati
1,7 %), Kazaši 5 %
Úřední jazyk: chalch mongolština; dal-
ší používané jazyky: ruština, angličtina
Náboženství: dominantní nábožen-
ství je buddhismus (94 %, vadžrajána
s elementy šamanismu), 6 % vyznává
islám, především kazašská menšina na
západě země
Nezaměstnanost: 3 % (2007); Gra-
motnost: 97,8 %
Politika
Typ vlády: kombinace prezident-
ského a parlamentního systému;
Nezávislost: od 11. července 1921
(předtím pod nadvládou Číny)
Hlava státu: prezident Na-
mbaryn
Enkhba-
yar (od 24.
června 2005)
má omezené ústavní
pravomoci; šéf vlády:
premiér Sanjaa Bayar
(od 22. listopadu
2007);
Vláda a vol-
by: Prezident volen jednou za čtyři roky
v přímých volbách, funkci může vykoná-
vat po dvě volební
období. Poslední
volby byly 22.
května 2005,
následující pro-
běhnou v květnu
2009. Z parlament-
ních voleb tradičním
způsobem vychází
vůdce majoritní
strany jako
premiér.
Ekonomika
Země se musela
v letech 1990
a 1991 vypořá-
dat s odebráním
sovětské zahraniční pomoci, která
tvořila třetinu HDP. I dnes je Mongolsko
ekonomicky velmi závislé na svých
sousedech. Například ropu a elek-
třinu dováží téměř výhradně z Ruska
a naopak asi 70 % mongolského vývozu
absorbuje Čína.
HDP na hlavu: 2 900 USD (odhad
2007), zhruba stejně jako Filipíny nebo
Vietnam, ČR cca 24 200 USD
Měna: tugrik; 1 dolar = cca 1 300
tugriků; 1 Kč = cca 66 tugriků
Vývoz: měď, oděvy, dobytek, kašmír,
vlna, usně, fluorit, další neželezné kovy
Dovoz: stroje a vybavení, pohonné
hmoty, automobily, jídlo, průmyslové
výrobky, chemikálie, stavební materiály,
cukr, čaj
Zdroj: The Wold Factbook
Lidé Mongolska
Rozloha: 1 564 116 km
2
; zhruba dvacetinásobek ČR; Hranice: Čína 4 677 km, Rusko
3 543 km
Podnebí: země se nachází v průměrné nadmořské výšce 1 500 metrů a vysoké hory na
jejích hranicích brání v postupu vlhkým větrům; podnebí je proto pouštní a extrémně vnitro-
zemské s velkými rozdíly denních a nočních teplot; 250 dní v roce je slunečných
Úhrnné roční srážky: průměr v Ulánbátaru je 250 mm ročně, z čehož většina spadne
v červenci a srpnu
Teploty: průměrná letní/zimní teplota je 20/-20 °C, mezi prosincem a únorem se teploty
v Ulánbátaru pohybují kolem -25 °C, letní maxima hlavního města jsou 17 °C
Nejnižší a nejvyšší bod: Hoh Nuur 518 m / Nayramadlin Orgil 4 374 m
Geografie Mongolska
Nayramadlin Orgil
4 374 m
Hoh Nuur
518 m
Bajkalské
jezero
jezero
Khövsgöl
Ulánbátar
Peking
Altay
Uliastay
Mörön
Bayanhongor
Arvayheer
Öndörhaan
Ulaangom
RUSKO
ČÍNA
Buyant-Uhas
Baruun-Urt
poušť Gobi
Mandalgovi
83
Detail zimního
paláce posled-
ního mongolského
vládce Bogd chána
(1869–1924). Budova
dnes slouží jako
muzeum
84 2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
KOLEM NÁS V CÍPU AFRIKY
F
O
T
O
:

M
i
c
h
a
l

J
o
s
e
p
h
y
K
apské Město (afrikánsky Kaap
die Goeie Hoop, anglicky Cape
Town) se rozkládá na úpatí
monumentální Stolové hory. Jde o hlavní
město provincie Western Cape a vůbec
první evropskou osadu na území dnešní
Jihoafrické republiky.
Místo dobrého odpočinku
Kapské Město v roce 1652 založil Ho-
lanďan Jan van Riebeeck jako zásobo-
vací stanici pro holandské lodě plující
do východní Afriky, Indie a Asie. Počet
obyvatel přístavní osady však rostl velmi
pomalu, a tak se vzrůstajícími požadav-
ky na její soběstačnost a pracovní sílu
začala slavná holandská Východoindická
společnost dovážet otroky z Madagas-
karu, Indie, Malajsie a Indonésie. Zde
je možná nutné hledat kořeny pozdější
politiky apartheidu. Během následují-
cích 150 let pod nizozemskou správou
se z Kapského Města stal důležitý přístav
poskytující odpočinek námořníkům
plujícím dále do Asie za kořením.
Tahanice o Kapsko
V průběhu americké války za nezávis-
lost na konci 18. století stáli Nizozemci
společně s Francouzi na straně Američa-
nů, což mělo za následek vojenské střety
mezi Británií a Nizozemskem. Po bitvě
u nedalekého Muizenbergu v roce 1795
obsadili Britové dočasně Kapské Město,
na základě mírové smlouvy v roce 1803
však připadlo zpět Nizozemcům. Po dal-
ší prohrané bitvě u 25 kilometrů vzdále-
ného Bloubergstrandu v roce 1806 a ve
chvíli, kdy se holandská Východoindická
společnost dostala na pokraj bankrotu,
připadlo Kapské Město i s celou kolonií
od 13. srpna 1814 definitivně Britské
koruně.
Země diamantů
Objev nalezišť zlata a diamantů blízko
Johannesburgu vyvolal na konci 19. sto-
letí v jižní Africe zlatokopeckou horečku.
V sousedství
mysu Dobré naděje
Roztřepený cíp Jihoafrické republiky je
pozoruhodnou směsicí přírodních krás, koloniální
architektury a prosluněných vinic
MICHAL JOSEPHY
Pohled na záliv
Hout Bay ze
Stolové hory
Bělostný
a „přirozený“
úsměv je důležitým
prodejní artikl –
i v případě, že
neprodáváte zubní
pastu, ale folklórní
cetky
85

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009
KOLEM NÁS V CÍPU AFRIKY
V té době ztratilo Kapské Město prven-
ství v počtu obyvatel, ale na druhou
stranu profitovalo ze zvýšeného obchod-
ního ruchu. V této době se také stup-
ňovalo napětí mezi britskou koloniální
správou a Búry, potomky nizozemských
přistěhovalců. Důsledkem tohoto napětí
byly dvě búrské války; po vítězství v obou
střetnutích vyhlásili Britové v roce 1910
Jihoafrickou unii s Kapským Městem jako
legislativním hlavním městem, kterým je
dodnes.
Dnešní Kapské Město má mnoho
tváří. Vedle sebe tady existují prosklené
mrakodrapy, poklidná botanická zahra-
da Kirstenbosch, bohémská ulice Long
Street nebo krásné surfařské pláže.
Pláž v zálivu, kde údajně
při překonání mysu Dobré
naděje poprvé stanul Vasco
da Gama – do té doby byl mys
nazýván „Bouřný“
Pošťák, rozvážející
poštu po Simon´s
Townu, dřívější námořní
základně kolonizátora
Simona van der Stela
Před koupelí i po ní
jsou jihoafričtí tučňáci
jak ze žurnálu – ve fraku
86 2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
KOLEM NÁS V CÍPU AFRIKY
Samovyšetření zubů
Přítomnost zubního kazu si budeme moci brzy zjistit
sami. Vědci z univerzity v Liverpoolu vyvinuli zařízení
o velikosti tužky, z něhož si na zuby posvítíme mod-
rým světlem. Přes brýle s filtrem pak uvidíme každý,
i ten nejmenší kaz červeně zářit.
k
r
á
t
c
eee Jezera na dně moře
Vědci objevili více než deset nových druhů bakterií, které žijí
ve slaných jezerech na dně Středozemního moře v hloubce
asi 3 000 m. Tato jezera obsahují až desetkrát více soli
než voda v moři. K promísení vod nedochází díky velké-
mu rozdílu v hustotě, odděluje je asi metr silné rozhraní.
Stolová hora při pohledu z moderní
zábavní i obchodní přístavní čtvrti Waterfront
Barvy botanické zahrady
Kirstenbosch
87

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009
KOLEM NÁS V CÍPU AFRIKY
Pohled do oka odhalí nádor
Již 30 let lékaři vědí, že se degenerativní změny mozku
projevují na zraku postiženého. Doktorka Helen Dane-
sh-Meyerová z Nového Zélandu přišla nyní na to, že po-
hledem na sítnici se díky tomu dají včas rozpoznat první
příznaky roztroušené sklerózy nebo vznikající nádor.
Oko na špičce prstu
George Stetten, bioinženýr americké University of Pittsburgh,
vyvinul zařízení, které může nevidomým aspoň částěčně nahra-
dit zrak. Miniaturní kamera umístěná na konci prstu je napo-
jena na malý počítač. Ten vyhodnocuje získaný obraz, varuje
před překážkou nebo pomůže najít konkrétní předmět.
Kapské
Město
s dominantou
tisíc metrů vysoké
Stolové hory
I místní občas
hledají stín
před rozpáleným
sluncem na
náměstí poblíž
radnice
Vinice obtěžkané
hrozny náleží
ke statku holandského
kolonizátora a guvernéra
Kapského Města, Simona van
der Stela
Na pláži nedaleko
centra Simon´s Townu
se koupou lidé i tučňáci, kteří
zde mají svou přirozenou
kolonii. Charakteristické
balvany (boulders) daly pláži
Boulder´s Beach jméno
Velkým mediálním tématem minulého roku byly významné letopočty české
historie, ukončené číslicí 8. Vyzkoušejte si, kolik jste si toho o našich
osmičkových dějinách zapamatovali a kolik i přes snahu novinářů a spisovatelů
skončilo v „propadlišti dějinných znalostí“
1. V bitvě na Moravském poli roku
1278 zahynul český král
a Václav I.
b Přemysl Otakar II.
c Přemysl Otakar I.
d Václav II.
2. K jaké z následujících význam-
ných událostí nedošlo v roce 1348
a Karel IV. založil Nové Město pražské
b byla založena Univerzita Karlova
c České království zasáhla morová epi-
demie
d byl slavnostně otevřen hrad Karlštejn
3. 29. listopadu 1378 umírá ve
věku 62 let „Otec vlasti“ Karel VI.
Na uvolněný trůn nastupuje
a Karlův syn Václav IV.
b Karlův syn Zikmund Lucemburský
c Karlův syn Jan Zhořelecký
d bavorský vévoda Ludvík IV. Bavor
4. 23. května 1618 proběhla tzv.
druhá pražská defenestrace, stojí-
cí na počátku třicetileté války. Kdo
byl tehdy vyhozen z okna Pražské-
ho hradu?
a místodržící Vilém Slavata a Jaroslav
Bořita z Martinic
b místodržící Vilém Slavata a Jaroslav
Bořita z Martinic a také sekretář Filip
Fabricius
c místodržící Adam ze Šternberka a Dě-
polt z Lobkovic
d blíže neurčený počet radních, kteří skon-
čili na kopích shromážděného davu
5. V listopadu 1818 se na veřejnos-
ti objevil tzv. Rukopis zelenohor-
ský, padělek staročeské literární
památky, jehož pravděpodobnými
autory byli Václav Hanka a Josef
Linda. Kdo obdržel tajemnou zásil-
ku?
a jazykovědec a historik Josef Dobrovský
b jazykovědec, spisovatel a překladatel
Josef Jungmann
c nejvyšší český purkrabí hrabě F. A.
Kolovrat
d tehdejší císař František II.
6. Roku 1848 získali čeští poddaní
významnou svobodu. Která povin-
nost vůči vrchnosti byla zrušena?
a ourok, pravidelná platba vrchnosti
b povinnost vojenské služby
c nevolnictví
d robota a poddanství
7. V roce 1918 se rozpadlo Ra-
kousko-Uhersko a vznikla Čes-
koslovenská republika. Kdo byl
před vznikem samostatného státu
posledním českým králem?
a František Josef I.
b korunní princ Rudolf, syn Františka
Josefa I.
c Karel I.
d Ota Habsburský
8. V noci z 29. na 30. září 1938 po-
depsali zástupci čtyř evropských
mocností tzv. Mnichovskou doho-
du, která rozhodla o
a okupaci celého československého území
b odtržení Sudet od území Československa
a jejich připojení k nacistické Třetí říši
c zřízení protektorátu Čechy a Morava
d vytvoření samostatného slovenského státu
9. Dne 25. února 1948 došlo ke ko-
munistickému převratu a komunisté
nastolili v rozporu s ústavou totalitní
systém. Kdy se začaly vytvářet (rov-
něž protiústavní) Lidové milice?
a 23. února 1948
b v říjnu 1947
c v březnu 1948
d na začátku roku 1949
10. Dne 21. srpna 1968 byl vpádem
vojsk Varšavské smlouvy a okupací
Československa ukončen obrodný
společenský a politický proces
nazvaný Pražské jaro. Co použili
Sověti jako alibi pro zásah odsuzo-
vaný většinou československých
občanů?
a otevřený dopis od představitelů
Bulharska, Maďarska, NDR, Polska
a SSSR adresovaný KSČ (tzv. varšavský
dopis)
b odmítavou odpověď předsednictva ÚV
KSČ na tzv. varšavský dopis
c dopis 99 „pragováků“ s výzvou k mo-
censkému zásahu ze strany SSSR
d antisocialistický postoj většiny obyvatel
ČSSR, který se projevil Pražským jarem
Velkýmmediálnímtématemminulého roku byly významné letopočty české
Osudové osmičky
Ř E Š E N Í : 1 b , 2 d , 3 a , 4 b , 5 c , 6 d , 7 c ,
8 b , 9 a , 1 0 c
Fotografie
na straně 79
zobrazuje část monu-
mentálního pomníku
Taj Mahal v indické
Agře. Jde o méně
známý pohled od řeky
Jamuna.
F
O
T
O
:

S
h
u
t
t
e
r
s
t
o
c
k
KOLEM NÁS KVÍZ VAŠICH ZNALOSTÍ
88 2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
Velká
soutěž
o 333 výher
Soutěžit je možné jen do 11. února
První slosování již 30. ledna!
Odpovězte správně na jedinou otázku,
a můžete vyhrát:
Vyplněním a odesláním soutěžního kuponu výslovně souhlasíte s tím, že vydavatel, obchodní firma Extra Publishing, s. r. o., Hrnčířská 23, 602 00 Brno, IČ 27689247, může využít vámi poskyt-
nuté osobní údaje: jméno, příjmení, ulice, číslo, město, PSČ, e-mail k obchodním a marketingovým nabídkám, a to až do písemného odvolání vašeho souhlasu. Režim poskytnutí osobních údajů se
řídí aktuálním zněním Zákona o ochraně osobních údajů č. 101/2000 Sb. Kdykoliv po vašem odmítnutí vám okamžitě přestanou být zasílány další obchodní a marketingové nabídky. Na ceny není
právní nárok a nelze je reklamovat; závazek Extra Publishing je splněn odesláním výher.
Časopis Svět z vydavatelství Extra Publishing je
hrdým mediálním partnerem ojedinělé výstavy
Tutanchamon – Jeho hrob a poklady, která se
až do 18. března 2009 koná v Brně (více informací
o výstavě najdete na: www.tut-vystava.cz). Podle
sdělení organizátorů již expozici zhlédlo přes
75 000 návštěvníků … ještě jste nebyli mezi nimi?
Můžete to snadno napravit, a ve velké soutěži Světa
vyhrát celkem 100 lístků!
»» Neváhejte, první slosování je již
30. ledna, kdy rozdělíme zhruba polovinu cen;
druhé a závěrečné již 11. února. Lístky budeme
rozesílat vždy v následujícím týdnu.

V
y
h
r
a
j
t
e
c
e
n
y

v

h
o
d
n
o
t
ě

p
ř
e
s
a
h
u
j
í
c
í

4
0

0
0
0

K
č
:

C
e
l
k
e
m

1
0
0

l
í
s
t
k
ů

n
a


T
u
t
a
n
c
h
a
m
o
n
a


+

2
3
3

č
a
s
o
p
i
s
ů

Ž
i
v
á

h
i
s
t
o
r
i
e
,

v
ě
n
o
v
a
n
ý
c
h

e
g
y
p
t
o
l
o
g
i
i
Soutěžní kupon je možné vyplnit výhradně na adrese: www.extra-svet.cz
1.–36. cenu: dvě vstupenky na výstavu
37. –64. cenu: jednu vstupenku na výstavu
65. –297. cenu od vydavatele Světa: časopis
Živá historie 1–2/2009
Otázka: Kolik návštěvníků již zhlédlo
brněnskou výstavu Tutanchamon –
Jeho hrob a poklady?
a 20 000
b 40 000
c 75 000
90 2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
KOLEM NÁS PERLIČKY ZE SVĚTA
p
h
o
t
o
s
.
c
a
s
e
.
e
d
u
,

m
r
p
o
p
l
i
f
e
.
t
y
p
e
p
a
d
.
c
o
m
,

w
w
w
.
w
a
l
l
p
a
p
e
r
b
a
s
e
.
c
o
m
,

w
w
w
.
s
e
a
o
f
g
r
e
e
n
.
o
r
g
,

n
e
w
s
.
a
o
l
.
c
o
m
,

w
w
w
.
t
h
a
t
s
w
e
i
r
d
.
n
e
t
,

w
e
i
r
d
n
e
w
s
.
a
b
o
u
t
.
c
o
m



S
T
R
A
N
U

P
Ř
I
P
R
A
V
I
L
A

Z
u
z
a
n
a

T
e
l
i
č
k
o
v
á
PRAVÁ CENA LUXUSU
Americká společnost Clothes Off Our Back, založe-
ná roku 2002 herci Jane Kaczmarekovou a Bradley
Whitfordem, se letos rozhodla pomoci dětem v Ugan-
dě, které žijí v areálu zvaném Hope North (Naděje pro
Sever). Zde nacházejí útočiště sirotci a děti, které byly
v občanské válce přinuceny k vojenské službě. Společ-
nost věnuje dětem v Ugandě peníze, získané v dražbě
luxusních šatů amerických celebrit. Pro dobrou věc
věnovaly svou róbu Eva Longoriová, Teri Hatcherová,
Scarlett Johanssonová a mnoho dalších známých osob-
ností, jejichž příspěvky se budou dražit průběžně až do
května příštího roku. Clothes Off Our Back pomohla
pro dětskou charitu získat již téměř tři miliony dolarů.
Zdaleka ne všechny společnosti se však věnují charitativ-
ním dražbám. V mezinárodních komerčních dražbách
byly movitým sběratelům prodány unikátní kousky za
vskutku závratné částky.
Obyčejné věci
z neobyčejných
rukou
PRO CHARITU I PRO OBCHOD
Indka Rao Devi se ve svých 70
letech stala nejstarší matkou
na světě, když porodila zdra-
vou holčičku.
Po pade-
sáti letech
manželství se
tak díky umělému oplodnění
ona a její dvaasedmde-
sátiletý manžel Bala Ram
stali konečně rodiči. Starost
o výchovu dcery přes své
stáří nemají. O holčiku se
v případě jejich smrti posta-
rají přátelé, jak je tomu na
indickém venkově zvykem.
Rao Devi svým pozd-
ním porodem překonala
dosavadní nejstarší matku
Mariu del Carmen Bousa-
da de Lara ze Španělska,
která roku 2006 porodila
dvojčata ve věku 66 let.
NEJSTARŠÍ RODIČKA NA SVĚTĚ
V New Yorku si kromě pizzy a kuřecích křídel
můžete na večírek objednat i erotickou tanečnici
Marlo Fiskenovou. Její partner Andrew Katzander
ji doveze na speciálně upraveném kole, jež za se-
bou táhne vozík s téměř dvouapůlmetrovou tyčí,
u které tanečnice předvádí své umění již po cestě
newyorskými ulicemi. Policie je zastavila pouze
jednou, ale v představení jim nemohla zabránit,
protože Marlo nepředvádí striptýz. „Je to legální,
prostě cvičíme na veřejnosti,“ řekl Katzander. Za
hodinu tance na soukromých oslavách požaduje
200 až 300 dolarů a předpokládá, že hlavními
klienty budou účastníci před-
svatebních i jiných pánských
jízd. Se svojí partnerkou nyní
stavějí druhou rikšu a mají
v plánu objet známé extrava-
gantní umělecké festivaly.
U TYČE A NA ULICI
neobvyklý náklad
KOLEMNÁS PERLIČKY ZE
990 90 90 90 2/2009
vou
Po
sát
ma
tak
on
sát
sta
o
st
v
ra
in
R
n
d
M
d
k
9990 2/2009
Některé vydražené
předm
ěty slavných
rukopis knihy s ilustracemi
J. K. Rowlingové
£ 3 980 000 (58 500 000 Kč)
kytara George Harrisona
$ 560 000 (11 200 000 Kč)
kytara Jimiho Hendrixe
$ 480 000 (9 600 000 Kč)
kombinéza Elvise Presleyho
$ 300 000 (6 000 000 Kč)
kopie svatebních šatů princezny Diany £ 100 000 (3 000 000 Kč)
bílý oblek Johna Lennona
z obálky Abbey Road

$ 118 000 (2 360 000 Kč)
telefonní zápisník Marilyn Monroe $ 90 000 (1 800 000 Kč)
saxofon Billa Clintona

$ 60 800 (1 216 000 Kč)
klavír Franka Sinatry

$ 23 000 (460 000 Kč)
cestovní pas Alfreda Hitchcocka
$ 19 200 (384 000 Kč)
župan královny Viktorie
$ 11 000 (220 000 Kč)
Nejluxusnější hotel na světě Burj Al Arab, stojící
v Dubaji, je jediným ubytovacích zařízením,
které se může – i když neoficiálně – pochlubit
sedmi hvězdičkami. Se svými 321 metry patří
také k nejvyšším hotelům na světě. Burj Al
Arab stojí na uměle vybudovaném ostrůvku,
spojeném s pobřežím úzkým mostem. Kromě
privátní recepce na každém patře jsou hostům
celodenně k dispozici dokonale vyškolení
komorníci, luxusní limuzíny s šoféry, bazény,
podmořské restaurace a samozřejmě nádher-
ný výhled na moře ze všech oken mezonetových
apartmánů. Pokud
hosté neradi jezdí
autem, mohou přistát
na střeše vlastním
vrtulníkem. Téměř veš-
keré vybavení hotelu je
pozlaceno a ozdobeno drahokamy. V salónech
se můžete pokochat pohledem na obří akvária
a vodní fontány. Pro nejnáročnější hosty hotel
nabízí vskutku královské ubytování – dvě
apartmá o rozloze 780 m². Nedávný Silvestr
mohli zájemci v Burj Al Arab slavit již za cenu
ekvivalentní asi 950 000 Kč.
Nejluxusnější hotel na světě Burj Al Arab stojící apartmán án án áá ůůůůůůůů Pok
Královský hotel,
královské ceny
Dvoupatrové apartmány
jsou umístěny na 28
podlažích, celkový počet ložnic
je 202. Nejlevnější pokoj stojí
1 000 dolarů (asi 30 000 Kč)
na noc, královské apartmá pak
28 000 dolarů (840 000 Kč)
Andrew Katzander,
44 let, upravuje ve dne
zahrady. Marlo Fiskenová,
25 let, je profesionální
učitelkou tance u tyče
Matka ve
věku babičky
Přívěsná
tanečnice
fotoperlička
HOLIDAY WORLD
18. STŘEDOEVROPSKÝ VELETRH CESTOVNÍHO RUCHU
18
th
CENTRAL EUROPE’S PREMIER TOURISM INDUSTRY EVENT
5. - 8. 2. 2009
Výstaviště Incheba Expo Praha
Incheba Expo Prague Exhibition Grounds
www.holidayworld.cz
Partnerská země Holiday World
Honoured Country of Holiday World
92 2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
Nové videokamery Canon řady DC400 jsou určeny pro skutečně kvalitní
záznam rodinné dovolené a jiných památných událostí. Dokáží ukládat data
přímo na DVD v plném širokoúhlém formátu 16:9. Technologie Advanced
Zoom u modelu DC420 dokáže přiblížit objekty až 45×. Kamera je stále
v pohotovosti – už sekundu po zapnutí z klidového režimu začíná nahrávat.
Cena zatím neurčena, odhadem 12 000 Kč
KAMERY PRO CELOU RODINU
S
t
á
l
e

v

p
o
h
o
t
o
v
o
s
t
i
www.canon.cz
e
t
r
a
v
ě
c
i
TECHNIKA EXTRAVĚCI
Obuv Chameleon Thermo 6 Leather Waterproof od firmy MERRELL
využijete díky výbornému zateplení Polartec a izolaci Thinsulate především
během chladného zimního počasí. Protože v zimě se nohy hodně potí, je
textilie Polartec uzpůsobena tak, aby dýchala a rychle uschla. Speciálně
upravená podrážka Vibram zajišťuje bezpečnou chůzi po kluzkém povrchu.
Cena od 3 699 Kč
ZROZENY PRO EXTRÉMNÍ PODMÍNKY
J
a
k

s
p
l
y
n
o
u
t

s

o
k
o
l
í
m
www.merell.cz
Na autosalonu v Detroitu představili japonští výrobci třetí generaci Toyoty Prius,
nejprodávanějšího vozu s hybridním pohonem. Hlavní vylepšení se týká základního
benzínového motoru. Místo 1,5 l má teď objem 1,8 l a výkon 98 koní. Přídavný
elektromotor pak přidá dalších 80 koní. Díky tomu se snížila i spotřeba při delších
cestách zhruba na 4,7 l na 100 km. Na český trh přijde zřejmě koncem léta.
Cena asi od 600 000 Kč
LEPŠÍ JAPONSKÝ HYBRID
S
i
l
n
ě
j
š
í

a

š
e
t
r
n
ě
j
š
í
www.toyota.cz
Unikátní jas, kontrast a nastavení barev ve špičkovém
rozlišení Full HD 1 920 × 1 080. To vše slibuje společnost
AT Computers u prvního 24" širokoúhlého panelu iiyama
na našem trhu – ProLite E2407HDS. Perfektní zážitek
z obrazu zajistí i čas reakce 2 ms a displej zobrazující až
16,7 milionů barev.
Optimální nastavení
jasu a kontrastu
zajistí předdefino-
vané režimy (např.
Hry, Film).
Cena asi 6 700 Kč
ZÍSKEJTE ŠIROKÝ ZÁBĚR
Powermonkey-eXplorer je komplexní outdoorové ře-
šení záložní energie na cesty od společnosti Powertra-
veller. Kamkoliv na batoh či auto si připevníte solární
panely, nasbíráte potřebnou energii a pak
s ní můžete dobít mobil, M3 přehrávač,
fotoaparát nebo notebook. Skládá se
ze solární nabíječky a power banky
o kapacitě 2 200 mA, kterou je možné
nabít buď prostřednictvím solár-
ní energie, síťové zásuvky či USB
konektoru počítače.
Cena od 2 499 Kč
UNIVERZÁLNÍ SOLÁRNÍ
NABÍJEČKA
Deuter vytvořil batoh Razor 23, který má sloužit pro
výpravy i zábavu při sněhovém nadělení. Užijete si s ním
pohyb prakticky bez omezení
a vaše záda budou ochráněna
speciálním chráničem páte-
ře. Svoje lyže, snowboard
i sněžnice můžete připnout
na připravený nosič. Pro
náročnější expedice je
připravena přihrádka na
lopatu, násadu i lavinovou
sondu.
Cena od 2 595 Kč
BATOH NA LYŽE
www.sunnysoft.cz
Manažerský notebook Panasonic CF-F8 s 14,1palcovým WXGA TFT
displejem a rozlišením 1280 × 800 pixelů. Hmotnost 1 660 g z něj dělá
nejlehčí širokoúhlý notebook na světě s interní optickou jednotkou a podpo-
rou WWAN. Model CF-F8 je vybaven nejnovější technologií Intel Centrino
s vPro a 2,2GHz procesorem Intel Core Duo. Vysoce odolný je i 160GB
pevný disk.
Cena od 54 000 Kč
ODOLNÉ MANAŽERSKÉ
NOTEBOOKY
L
e
h
k
é

p
o
č
í
t
a
č
e

s

d
l
o
u
h
o
u

v
ý
d
r
ž
í
www.panasonic.cz
S
www.c
É Í
k
o
l
í
m
M
di
ne
ro
s v
pev
Ce
OO
N
ww
Y
ONSKÝ HYBRID
j
š
í
L
e
h
k
é

p asonic.cz
Na
ne
be
ele
ce
Ce
LE
w
V
a batoh či auto si připevníte solární
otřebnou energii a pak
mo obi bil, l, MM3 př přeh ehrá rávaač, č,
te tebo book ok. Sk Sklá ládá dá s see
y a power banky
mAA, k kterou jje mo m žžnéé
nictvím solár-
ásuvky či USB
e.

ss
ř
ii
n
n
p
l
s
C
nnysssooooffffffttttttttttttttttttttttttt ccccccccccccccccccccccccccccccccccccccccccccccccczz ffffffffffffffttttttttttttttttttttttttttttttttttttt
ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
ppři ři ssně něho hové vémm na nadě děle lení ní. Už Užij ijet etee si si ss nním ím
bez omezení
u ochráněna
ččem emppát átee-
owboard
e ř přiipno t ut
sič. Pro
ce je j
dka na
avinovou

92
www.atcomp.cz
ĚĚ VĚD VĚD VĚD VĚDAAAA TEC TEC TEC TEC TEC TEC TECHN HNI HNI HNI HNI HNI HNIKA KA KA KA KA KA KA ČČČČČČ VVVV ČL ČL ČL ČL ČL ČLOV OVĚ OVĚ OVĚ OVĚ OVĚ OVĚKKKK ŘŘÍ ŘÍ PŘÍ PŘÍ PŘÍ PŘÍ PŘÍ PŘÍRRRRO
www.hudy.cz
KOLEM NÁS NENECHTE SI UJÍT
TTTTOOOO NNNNEEEEJJJJLLLLEEEEPPPPŠŠŠŠÍÍÍÍ ZZZZ OOOOBBBBRRRRAAAAZZZZOOOOVVVVKKKKYYYY TO NEJLEPŠÍ Z OBRAZOVKY
DISCOVERY CHANNEL
Americký chopper,
od 14. února, 21:00
Seriál sleduje práci v jedné z nejlepších dílen, které
vyrábí na zakázku motorky – ve firmě Orange County
Choppers. Diváci uvidí, jak parta dílny OCC staví chop-
per na počest americké Národní gardy.
Gangy očima Rosse Kempa,
od 15. února, 21:00
Britský herec Ross Kemp se vydává do Los Angeles,
Bulharska, Belize a Keni, kde zblízka pozná brutální
gangy, terorizující místní komunity. Máte možnost
sledovat neuvěřitelně napínavou sérii, která v živých
barvách líčí zvrácené aktivity těch nejnebezpečněj-
ších gangů světa. Pořad zároveň odkrývá, co tyto
gangy drží při životě a co je udržuje pod kontrolou.

Výroba prototypů,
od 20. února, 21:00
Chtěli jste se někdy projet na skateboardu nebo sjet na
lyžích náročný horský svah, ale měli jste strach, že se
zabijete? Chtěli byste jezdit do práce vysokou rychlos-
tí, ale nemůžete si dovolit letecký výcvik nebo letadlo?
Bláznivý tým vynálezců a techniků spojí svoje síly a od-
borné znalosti, aby vytvořili nemožné.
Stavební katastrofy,
od 24. února, 21:00
Pořad Stavební katastrofy zkoumá, jaká ponaučení si
stavební inženýři a projektanti vzali z těch nejznáměj-
ších tragických neštěstí. Jednotlivé epizody se zaměří
na neštěstí, která se stala na stadionech, v mrakodra-
pech, na mos-
tech a lodích.
V rozhovorech
s novou gerera-
cí inženýrů se
dozvíme, jakých
pokroků bylo od
těchto neštěstí
ve stavebnictví
dosaženo.
ANIMAL PLANET
Nezkrotná příroda: Útok kobry,
5. února, 21:00
Napínavý seriál Nezkrotná příroda nabízí ty nejneuvěři-
telnější střety se zvířaty, které kdy zachytilo oko kamer.
Pravdivé, šokující a podmanivé epizody zavedou diváky
na výpravu kolem světa, kde se seznámí s lidmi, jejichž
životy zcela změnilo setkání se zvířaty.
Největší extrémy, 7. února, 18:00
Není pochyb o tom, že se mezi námi vyskytuje nepřeber-
né množství vskutku absurdního chování, a to jak u lidí,
tak mezi zvířaty. Svět je plný podivuhodných tvorů – od
lidských hadích mužů po zvířecí akrobaty. Kdo však mezi
všemi vyniká? Pořad Největší extrémy je plný fascinují-
cích faktů a využívá špičkovou počítačovou grafiku, aby
předvedl neuvěřitelné schopnosti těch nejzvláštnějších
tvorů světa.
Veterinární policie Houston,
od 17. února, 22:55
Veterinární policie Houston je dokumentární seriál,
který zachycuje práci organizace pro prevenci krutého
zacházení se zvířaty v americkém městě Texas. Organi-
zace každoročně obdrží přes 10 000 oznámení krutého
zacházení se zvířaty. K dispozici má pouze malý tým
vyšetřovatelů, který je ale odhodlaný pomáhat zvířecím
obětem týrání.
ČT1
Velké přírodní katastrofy: Tornáda,
26. ledna, 11:00
Tornáda jsou nebezpečná, jedinečná a často vražedná.
Ohromují svou silou a velikostí. Vznikají v okamžiku, kdy
se rychle rotující sloup vzduchu pod oblačností dotkne
země. Za tajemstvím větrných vírů se vědci doslova honí
napříč pláněmi táhnoucími se středem Spojených států,
známými též jako tornádový pás.
Na cestě po Zulii, 26. ledna, 20:55
Zulie se rozkládá v nejzápadnější části Venezuely kolem
ohromného jezera Maracaibo a na pobřeží Karibského
moře. Zdrojem jejího bohatství však není voda, ale ropa.
Obyvatelé Zulie byli ve venezuelských poměrech zvyklí
na vysoký životní standard, který však v současnosti ničí
inflace populistické vlády prezidenta Cháveze.
ČT2
Trajekt Estonia, 28. ledna, 15:15
Dvacátého sedmého září 1994. Trajekt Estonia se při-
pravoval na cestu z Tallinnu do švédského Stockholmu.
Na palubě bylo 989 lidí. Pro některé z členů posádky šlo
o první profesionální plavbu. Kapitán však s řízením velké-
ho osobního trajektu neměl příliš zkušeností.
Historie.eu, 29. ledna, 21:00
Berlínská zeď je symbolem železné opony. Jak se vlastně
vyvíjel vztah NSR a NDR, těchto dvou zón, charakterizují-
cích rozdělení poválečné Evropy? Kdo spustil železnou
oponu? Jaké byly jednotlivé etapy oteplování a ochlazování
mezi dvěma bloky? A zanikly již definitivně tyto bloky?
VIASAT HISTORY
Adieu Mozart, 26. ledna, 18:00
V roce 1797 přichystala
Praha Wolfgangu Ama-
deu Mozartovi pompézní
uvítání. Český dokument
vypráví příběh o Mozarto-
vě návštěvě Prahy a se-
znamuje diváky s méně
známými fakty ze života
hudebního génia, který na
jevišti v Praze prohlásil:
„Mí Pražané mi rozumějí.“
Ztracené město Faraona,
31. ledna, 17:00
Archeologové zkoumající centrální část egyptské pouště
učinili mimořádný nález: starověký hřbitov, kde je pohřbe-
no tisíc lidí z faraonova ztraceného hlavního města Amar-
ny. Proč toto skvělé město přežilo pouze jednu generaci
a poté záhadně zmizelo z dějin?
Mocné páry, od 2. února, 19:00
Clintonovi. Příběh o silném, ale nesourodém páru: Billu Clinto-
novi, který je stále příležitostně označován za „muže bez sebe-
kontroly“, a Hillary Clintonové, bývalé první dámě, která je nyní
v této dvojici považována za významnější politickou osobnost.
Podmořští detektivové,
od 12. února, 16:00
Seriál přináší s pomocí historie, vědy a techniky moderní
dobrodružné příběhy a vezme vás na fascinující a pouč-
nou cestu na dno oceánu a zpátky v čase. Ať už hledáte
portugalský vrak se stříbrným pokladem nevyčíslitelné
hodnoty nebo legendární vrak ze starověkého Řecka, sto-
py ke všem těmto záhadám leží zapomenuty a rozptýleny
na mořském dně.
Vzestup a pád mocných říší
Hans Christian Huf
Čínské císařství,
ruská carská říše,
osmanská říše a ně-
mecké císařství –
všechna tato impéria
po období mohut-
ného mocenského
rozvoje dospěla na
začátku dvacátého
století k prahu, který
už nedokázala pře-
kročit. Co mohlo tyto
vlivné obry zničit?
Které nečekané sku-
tečnosti přispěly ke
vzniku rozsáhlých im-
périí a které naopak
k jejich ztroskotání?
Nakladatelství Alpress, cena: 229 Kč, www.alpress.cz
Historie tajných spolků a sekt
John Lawrence Reynolds
Kanadský autor seznamuje
čtenáře s významnými tajný-
mi společnostmi i neblaze
proslulými sektami. Je to
fascinující vyprávění o jejich
původu, rituálech, tajných
znameních a o jejich obrov-
ském vlivu v minulosti, ale
mnohdy i v současnosti.
Ze starého Říma nás za-
svěceně vede k zabijáckým
haššašínům, ke Strážcům
Svatého grálu, představuje
templáře i svobodné zedná-
ře, kabalu, popisuje mafii, japonskou Jakuzu i americkou
organizaci Lebka a kosti. Zmiňuje se i o některých méně
významných, ale neméně zajímavých tajných spolcích.
Nakladatelství Brána, Cena: 299 Kč, www.brana-knihy.cz
Mysteria středověku
Thomas Cahill
Kniha přináší fascinu-
jící pohled na to, jak
středověcí myslitelé
vytvořili základy mo-
derních intelektuálních
hnutí. Na návštěvách
velkých evropských
měst – monumentální-
ho Říma, intelektuálně
rostoucí Paříže nebo
ohniska vědeckého
bádání, jako byl Oxford,
uznávaný historik jasně
zachycuje ducha expe-
rimentování, pestrost
pohanství a vášnivou
honbu za věděním, kte-
rá položila základy moderního světa.
Nakladatelství Pragma, Cena 280 Kč, www.pragma.cz
Vesmírné výpravy
Giles Sparrow
Encyklopedie kos-
mického věku, která
pomocí přehledných
ilustrativních textů,
časových os, tabu-
lek, technických dat
a pozoruhodných
fotografií mapuje do-
bývání vesmíru člo-
věkem, je nepostra-
datelná pro každého
zájemce o vesmír.
Seznamuje čtenáře
s tím, do jaké míry
umělé družice, sondy a kosmické lodi s lidskou posádkou
změnily život na Zemi.
Nakladatelství Knižní klub, Cena: 899 Kč,
www.knizniweb.cz
DIGITgLNrSATELITNrTELEVIZE
TYTO PROGRAMY A MNOHEM VÍC VÁM PŘINÁŠÍ
V DIGITÁLNÍ KVALITĚ KDEKOLI V ČESKÉ REPUBLI-
CE UPC DIRECT – DIGITÁLNÍ SATELITNÍ TELEVIZE.
OBJEDNÁVEJTE UŽ DNES!
WWW.UPCDIRECT.CZ
KKKKNNNNIIIIHHHHYYYY KNIHY
umělé družice sondy a kosmické lod
Kriminalistika proti zločinu
Muzeum Policie ČR, Ke Karlovu 1,
Praha 2, do června 2009
Výstava je zaměřena na 50. výročí Kriminalistického
ústavu Praha. Na výstavě uvidíte nejen sud použitý
„orlickými vrahy” či námořní minu nalezenou na dně
Vranovské přehrady, ale i mnoho dalších významných
exponátů, které připomínají padesátiletou historii krimi-
nalisticko-technické a znalecké činnosti Kriminalistické-
ho ústavu Praha v boji proti zločinu.
Len, konopí, kopřiva
Musaion – Národopisná expozice
Národního muzea, Letohrádek
Kinských, Kinského zahrada 97,
Praha 5, do 1. března 2009
Výstava je zaměřena na využití těchto rostlin jako suro-
vin pro zhotovování textilu. Představuje jak nářadí, které
sloužilo ke zpracování lnu, konopí i kopřiv, tak textilní
výrobky.
Český rozhlas Leonardo
Víkendová univerzita, každou sobotu
v 10:00, reprízy v neděli ve 20:00
Už delší dobu pořizuje stanice Leonardo zvukové zázna-
my popularizačních akcí pořádaných Akademií věd, vy-
sokými školami a dalšími institucemi. Každý víkend pak
nabízí výběr nejzajímavějších přednášek.
Třetí dimenze, pondělí
až pátek ve 14:00
Hodinová beseda za účasti dvou a více hostů chce do-
plnit, rozšířit a konfrontovat běžně dostupné informace
a zprostředkovat pohled na svět očima vědy. Tematický
záběr pořadu sahá od technologie, medicíny, astronomie
nebo historie až po obecnější otázky na hranici filosofie.
VVVVVVVVVVÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAVVVVVVVVVVVVVVVVVVVYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYY ÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝ VÝSTAVY
RRRRRRRRRRRRRROOOOOOOOOOOOOOOOOOOZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZHHHHHHHHHHHHHHHHLLLLLLLLLLLLLLLLLLAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAASSSSSSSS ROZHLAS
93

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009
Na této stránce můžete příště najít otištěnou i svoji fotografii. Nejzajímavější snímek
oceníme ročním předplatným měsíčníku Svět. Jestliže tedy máte záběr, o nějž byste se
chtěli podělit s námi a dalšími čtenáři, pošlete jej v elektronickém formátu na adresu
svet@epublishing.cz. Do předmětu zprávy napište Foto Svět a nezapomeňte uvést
svoje jméno a adresu. Kromě toho budeme samozřejmě rádi, když uvedete, kde byla
fotografie pořízena, případně co je na ní zachyceno.
Jestliže nám fotku pošlete do 6. února 2009, můžete se fotografem i předplatitelem
Světa stát už od příštího čísla, které vychází 20. února 2009.
Podvečerní Dolomity, Itálie; Miloš Novák, Chotoviny
Obraz; Pavel Žibřid, Náchod
Srdcem k vítězství, Nový Zéland;
Petra Svobodová, Kobylí
Neprovokuj!;
Jakub Čuřík, Lomnice nad Lužnicí
Volné miesto;
Jana Hrivniaková, Giraltovce, Slovensko
NNNNNNNNNNNNNNNNNa Na Na a NNNNa aa NNNNNa Na NNNNa NNNN tttttttttttttttét ét éét ét ét ét ééééét ét ééét ét éét ttooooooooooooo st sst st ttttt st st sttt áááá rááááááá rá rá rááááááááááááááááááá rá rá rráááááánc nc nc nc nc nc c nc nc nccccceeeeeeeeeeeeeee mů můů mů mů mů mmů můů mů mmů mmůů mů mmmůůůů mmmmmmmů mmmmmůžžžžžžžžžžžžžžžže že žžeeeee žžžžžžettttttte te te te ee te te ppppppppppppří ří ří ří ří í ří řří ří řří íí ří ří ří řří ří řřřří řřřří ííííšššššššššššššt št št št št št št št tt ššššttt št šššššššš ěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěě na na na na na na na na nna naa naa na najjjjí í jí jjí jí jí jjí jí jí jí jí jí jjíí jjí jí í j tttttttttt ot ot ot ot t ot ot tttt oooot ot oooootiš iš iš iš iš šš iišššššššště tě tě tě tě tě tě ěěě tě ě těě ěě tě tě tě ěno no no no no no oo no no o no oouuuuuuuuuuuuu iiiiiiiiiiiiiii sv sv sv sssv sv sv sv sv sv v sv v ss oj oj jjj oj jjjj oj j ooj oj oj j oj oj oj oooooj j oojiiiiiiiiiiiiiiiiii fo fo fo fo oo fo ffo fo fo ffo f tto to to to to to to to to to to to tto t gr gr gr gr rr gggrrrrrrrr grrrr fifififififififififififififi afifi aaafi aaafifi afi aafi afififi aafifi afififififi afi aafifififififififi afifififi aafififiiiiiiiiiiiiiiiiiiii Ne Ne NNNe NNe Ne NNNe Neeeee NNNe NNNeee NNNNNNNNNNNe NN jjjjz jz jz jz jz jjz jz jjjjjz jz jz zzz jzzzzaj aj aj aj aj aj aj aj aj aj aajím ím ím ím mm ím ím ím ím ím m ím ím ííí aaav av av av vvvv av aavv aa j ěj ěj ěj ěj ěj ěj ěj ěěj ěj ěj ěj ěj j ěj j ěj ěj ěj ěj ěě ššššší ší ší íííí šší ííí ššššíí šší š ssssssssssssssssní ní ní ní í ní ní íí ní ní ííííí nní ní nní n me me me me me e me me ee mme mmmmme mmmm kkkkkkkkkkkkkk
ZA FOTKU
ROČNÍ PŘEDPLATNÉ
SVĚTA
Lubomír Tylich, Týn nad Bečvou – „Po dešti“
FOTO
MĚSÍCE
výherce předplatného
Panova fl étna, Španělsko;
Jiří Hartmann, Opava
94 2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
KOLEM NÁS FOTOGRAFIE ČTENÁŘŮ
95

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009
ZZZZ RRRREEEEDDDDAAAAKKKKČČČČNNNNÍÍÍÍ PPPPOOOOŠŠŠŠTTTTYYYY TTTTYYYY Z REDAKČNÍ POŠTY
Vážení přátelé, nenapadá mne nic jiného, než
veliká chvála za celý obsah již mnoha přečtených
čísel časopisu Svět. Protože je tak čtivý, přečtu
jej v podstatě za jeden den a to se ještě musím
bránit, abych ho nepřečetl naráz! Ale právě v tom
je důvod pro mou prosbu. Nejsem již nejmladší
a musím číst s brýlemi. Veliké pro-
blémy mi dělají „lesklé“ stránky,
někdy ještě, v tom horším případě,
spojené s barevnými podklady a k
tomu přizpůsobeným písmem. Je
to sice efektní, hezké a moderní,
ale velice to zatěžuje oči a řekl
bych, že i ničí zrak. Tak si vždycky
velice odpočinu při čtení „méně
efektních“, ale stejně hodnotných,
stránek přílohy „Extra Svět“. Uva-
žujte nad tím, prosím …
S pozdravem a s díky za mnohé
příjemné zážitky s Vaším časopi-
sem,
Ing. Jiří Vondrák, Hr. Králové
Mnohokrát děkujeme za pochval-
ná slova. Jsme opravdu nesmírně
rádi, že se Vám Svět líbí a že jej
čtete s takovým zápalem. To je koneckonců náš
hlavní cíl – přinést čtenářům zajímavé informace
a podat je takovým způsobem, aby si je rádi pře-
četli. Potažmo, aby si náš časopis oblíbili a každý
měsíc si jej na stánku mezi ostatními tituly znovu
vyhledali. Bylo by skvělé, kdybychom si mohli
dovolit vydávat Svět pouze v černobílé podobě,
soustředit se především na kvalitu textů a spoleh-
nout se na to, že solid-
nost zpracování a výběr
témat samy o sobě za-
ručí, že o časopis bude
mezi čtenáři zájem. Ale
bohužel i u časopisů
platí, že nejen obsah,
ale i „obal“ prodává
a my se proto skutečně
snažíme dělat barevnou
část časopisu tak, aby
ke čtení lákala. Zároveň
ale usilujeme o to, aby
i tak byly texty čitelné
a případný podklad co
nejméně rušil. Je možné,
že se nám to ne vždy na
sto procent povede, tak-
že se omlouváme, pokud
máte s některými stranami občas
problémy. Každopádně chceme vyjít
vstříc Vám i ostatním čtenářům, kteří si
přílohu Extra Svět oblíbili a od tohoto čísla
rozšiřujeme počet stran na 24. Přejeme příjemné
čtení a ještě jednou mnohokrát děkujeme za Vaši
chválu.
Velmi mne zaujal článek 10+1 kroků k umělému
člověku, zejména část o zařízení pro podporu
srdeční činnosti Impella 2.5. Zajímalo by mne,
zda máte nějaké informace o tom, jestli se tento
přístroj u nás při operacích aplikuje.
Jana P., Uh. Hradiště
Vážená paní, bohužel nevíme, zda se už Impella
2.5 uplatňuje i při operacích v Česku, ale vzhle-
dem k tomu, o jak nový vynález se jedná, o tom
velmi pochybujeme. Je pravda, že společnost Abi-
omed, která zařízení vyrábí a prodává, Impellu už
v Evropě nabízí. Jsme ale přesvědčeni, že pokud se
k nám tato nesmírně užitečná novinka už dostala,
je její využití zatím otázkou maximálně jedné či
dvou „zkušebních“ operací. Nicméně jsme si jisti,
že pokud se přístroj osvědčí, stane se jeho využití
i u nás otázkou několika dalších měsíců nebo
maximálně let.
Co je to?
Věci, se kterými se v životě běžně potkáváte, mohou být z ne-
obvyklého úhlu pohledu, případně pokud je k vidění jen jejich
část, těžko poznatelné. Dokážete určit, co je zachyceno na
těchto fotografiích?
Odpovědi najdete u křížovky na straně 62.
3
1
KOLEM NÁS FOTOKVÍZ
2
občas
eme vyjít
řům, kteří si
od tohoto čísla
24. Přejeme příjemné
krát děkujeme za Vaši
Už 2 roky, každý m
Těšíme se
ZZAJÍMAVÉ WE WEB EB WEBYYY
TEL TTE TE
INTT INT
ÁME
ČOOVVÝ OOVVÝ TAČ TAČ Č Ý Č Ý ČČČČ ÝÝÝ VVVV AA O Ý ÝÝ VÝ VÝ VÝ ČČČČOVV OVV ČO A TAČ TAČ AČČČOO ČOV ČO ČOOOOOOVV OVVÝ OVÝÝÝ VÝ VVÝ
K TE TEKKKKKKK
Á LEHLIV SPOLL ÁÁ
30 rad pro pevné zdraví u klávesnice es ce ice
2
3
Měsíčně přes100 stran na velkém
formátu SuperA4, s 9GB DVD, se
speciální všitou přílohou Extra Rady
Každé tři týdny přináší 50 a více stran tipů,
rad a návodů s CD ZDARMA. Sponka na
hřbetu usnadňuje archivaci!
Každý měsíc 100 a více stran včetně
přílohy Extra Svět, která jde do
hloubky všech zajímavých témat
Na jaře a na podzim
150+ stran tipů a triků
v trvalé pevné vazbě
Extra PC je „renesancí“ uživatelského
časopisu o počítačích. Každý měsíc prezen-
tuje moderní digitální techniku tak, jak ji dnešní
uživatel používá – od práce až po zábavu, od
fotoaparátu nebo kamery přes počítač a note-
book až po domácí kino s LCD nebo plazmovou
televizí. Navíc s návody, co doopravdy fungují!
Extra PC, to jsou moderní technologie
pro lidi
Extra PC Speciál tipy + triky přichází vždy
na jaře a na podzim s výběrem těch nejlepších
tipů, triků a rad z Extra PC. Extra PC Speciál je
100% plný návodů pro vaše PC: Office, Win-
dows, vypalování, bezpečnost, fotografie ...
Extra PC Speciál tipy + triky patří
do vaší domácí „PC lékárničky“
Svět kolem nás v doposud netušených
souvislostech! Troufněte si vědět víc
a prozkoumejte každý měsíc to nejzajímavější,
co se odehrává okolo nás. Převratné objevy
a vynálezy, nové poznatky, zajímavosti z celého
světa. Navíc řadu materiálů ve Světě nesestavu-
jí jen žurnalisté, neboli „odborníci na všechno“,
ale specialisté, skutečné kapacity ve svých
oborech doma i v zahraničí.
Svět přináší to nejlepší ze světa vědy,
techniky a poznání
Nejlepší PC rady + návody
poradí, jak na to! Co je plocha a jak na mail?
Jak udělat to, a jak zase tohle? Jak nejrychleji
na MS Office 2007 nebo MS Windows Vista?
Obrázkové návody, které vás postupně, trvale
a srozumitelně učí, jak používat počítač,
nejrozšířenější programy a internet. Není velkou
nadsázkou, že s námi složíte svoji
„počítačovou maturitu“.
Nejlepší PC rady + návody pro všechny
začátečníky i věčné začátečníky!
O

P
O
Č
Í
T
A
Č
Í
C
H

A

M
O
D
E
R
N
Í

E
L
E
K
T
R
O
N
I
C
E
P
O
P
U
L
Á
R
N
Ě
-
N
A
U
Č
N
Ý

M
Ě
S
Í
Č
N
Í
K


Z
Á
C
H
R
A
N
N
Ý

B
O
D

V

D
Ž
U
N
G
L
I

P
O
Č
Í
T
A
Č
Ů
O
V
Ě
Ř
E
N
É

T
I
P
Y
+
T
R
I
K
Y
ěsíc, extra čtení s extra dárky
na vás i v roce 2009!
Extra čtení doma i na webu
www.epublishing.cz
Kvalitní papír, obálka, velkolepé fo-
tografie přírodních krás a zvířat, to vše
na 116 stranách za překvapivou cenu!
Na jaře a na podzim
130+ stran testů a srovnání
a 9GB DVD ZDARMA
Dárek v každém čísle připomíná
cenný historický artefakt
n
o
v
in
k
a
: D
V
D
v
r
o
c
e
2
0
0
9

m
ě
s
íč
n
ík
e
m
Divoká Příroda („wildlife“) zblízka na unikát-
ních fotografiích a v populárně psaných článcích
přírodovědců a cestovatelů. Divukrásné scené-
rie, dokonalé momenty ze života zvířat a rostlin,
ale také poučení pro celou rodinu. Vydejte se
na poznávací expedici po naší vlasti i exotických
a obtížně dostupných místech celé planety.
Příroda je divoká, nespoutaná, živá,
křehká a ohrožená
HARDWARE speciál seskupuje do jednoho
užitečného sešitu všechny naše nejrozsáhlejší,
nejodbornější a nejpoctivější testy, recenze
a srovnání počítačových komponent, grafických
karet, procesorů, základních desek ...
od fanaticky „zblázněné“ redakce
serveru ExtraHardware.cz.
Vše pro stavbu PC, ladění a přetaktování
Začali jsme psát (Živou) historii:
Prožijte všechny bitvy, války i dávné objevy
a vynálezy. Jak ovlivňují současnost? Živá
historie se čte jedním dechem jako „historická
detektivka“. Krédem časopisu je ale seriózní
přístup, spolupráce s odborníky a důsledné
lpění na faktech. Současně tak pomáhá vám
i vašim dětem ve vzdělání, a to velmi názorně:
S každým číslem získáte „historický“ dárek.
Přineste si domů kus historie!
O

P
Ř
Í
R
O
D
Ě
,

L
I
D
E
C
H

I

Z
V
Í
Ř
A
T
E
C
H

H
I
S
T
O
R
I
C
K
Ý

M
A
G
A
Z
Í
N

S

D
Á
R
K
E
M
Klikněte také na
P
O
C
T
I
V
Ý

H
A
R
D
W
A
R
E
!

SVĚT PŘÍŠTÍ ČÍSLO
BBBBBBBBBBBŘŘŘŘŘŘŘŘŘŘŘEEEEEEEEEEEZZZZZZZZZZZNNNNNNNNNNNOOOOOOOOOOOVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ ČČČČČČČČČČČÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍSSSSSSSSSSSLLLLLLLLLLLLOOOOOOOOOOOOOOOO SSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚTTTTTTTTTTTAAAAAAAAAAA BŘEZNOVÉ ČÍSLO SVĚTA
VVVVVVVVVYYYYYYYYYCCCCCCCCCHHHHHHHHHÁÁÁÁÁÁÁÁÁZZZZZZZZZÍÍÍÍÍÍÍÍÍ ÍÍÍÍÍÍÍÍÍ 222222222000000000..... ÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚNNNNNNNNNNNNOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOORRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRAAAAAA 222222222220000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000999999999 VYCHÁZÍ 20. ÚNORA 2009
Svět
Věda, technika, člověk, příroda, historie
Číslo 2/09 vychází v pátek 23. ledna 2009
www.extra-svet.cz
(E-mailové adresy zaměstnanců vydava-
telství jsou tvořeny podle vzoru prijmeni@
epublishing.cz)
Produktový ředitel Petr Broža
Šéfredaktorka
Kateřina Sedláková Droščínová
Redakce a stálí spolupracovníci
Jan Čurda, Jindřich Kačer, František Martínek,
Pavel Nygrýn, Josef Pazdera, Jaroslav Petr,
Tomáš Přibyl, Marek Telička, Zuzana Teličková,
Josef Vašek, Zdeněk Vojtíšek
Art Director Michal Bártů
Sazba Michal Bártů, Pavel Kozárek
Jazyková korektura Zdeněk Dan
Produkce, výroba Ivan Pospíšil
Adresa redakce
Svět
Extra Publishing, s. r. o.
Hrnčířská 23, 602 00 Brno
Tel.: 546 606 008
Fax: 549 210 724
Inzerce a marketing
Pavel Pospíšil, Libor Kříž, Silvie Banzetová,
Jan Kučera
Extra Publishing Brno
Hrnčířská 23, 602 00 Brno
Tel.: 546 606 008
Fax: 549 210 724
Předplatné ČR
zajišťuje: SEND Předplatné, P.O.Box 141,
Antala Staška 80, 140 00 Praha 4
telefon: 225 985 225 (prac. dny 8–18 hod.)
web: www.epublishing.cz
e-mail: extra@send.cz
Reklamace zajišťuje SEND Předplatné.
Předplatné SR
písemně: Mediaprint-Kapa Pressegrosso,
a. s., oddelenie inej formy predaja, Vajnorská
137, P.O.BOX 183, 830 00 Bratislava 3
tel.: 02/444 588 21, 444 427 73 a 444 588 16
a fax: 02/444 588 19
web: www.mediakapa.sk
e-mail: predplatne@abompkapa.sk
Pokud to není výslovně uvedeno, akční
nabídky, dárky apod. se nevztahují na prodej
předplatného na Slovensku. Cena předplatné-
ho na Slovensku činí 594 Sk (19,72 €).
Distribuce
V České republice Mediaprint & Kapa Presse-
grosso, s. r. o., na Slovensku Mediaprint-Kapa
Pressegrosso, a. s. a soukromí distributoři
Tisk Merkurtisk, a. s., Náchod
Vychází měsíčně v Brně, ISSN 1802-2278,
MK ČR E 17134.
Autorská práva ke zveřejněným materiálům
vykonává vydavatel Extra Publishing, s. r. o.
Jakékoliv užití části nebo celku, zejména
přetisk a šíření jakýmkoliv způsobem, včetně
elektronického, je bez předchozího souhlasu
vydavatele zakázáno.
Vydavatel
Extra Publishing, s. r. o.
Hrnčířská 23, 602 00 Brno
IČ 27 68 92 47, DIČ CZ 27 68 92 47
Obchodní ředitel tisk Pavel Pospíšil
Obchodní ředitel internet Libor Kříž
Finanční ředitel Ivan Pospíšil
Změna obsahu vyhrazena
98
DOMY VE VĚTVÍCH
Na Nové Guineji žijí lidé, kteří si staví obydlí na stro-
mech. Snad u nich
se nechali inspirovat
moderní architekti, kteří
přišli s několika pozo-
ruhodnými projekty
stromového bydlení.
SERIÁL:
VELKÉ POSTAVY VĚDY
Letos uplyne přesně 200 let od narození
zakladatele evoluční biologie Charlese
Darwina a 150 let od prvního zveřejnění
jeho knihy „O vzniku druhů ...“ Pojďte
se s námi začíst do osudů vědce,
jehož život byl stejně pozoruhodný jako
vědecká práce.
MINULOST A SOUČASNOST MAFIE
Tajné spolky, jejichž „dlouhé prsty“ dosáhly všude a neštítily se sáhnout k těm nejtvrdším
prostředkům, měly v minulosti leckde obrovský vliv. Stačí vzpomenout čínské triády,
americkou mafii, italskou Cosa Nostru nebo japonskou Jakuzu.
LOĎ, KTEROU
NEPŘEHLÉDNETE
Earthrace je skutečně pozoruhodné plavidlo.
Tato 24 metrů dlouhá loď, postavená z uhlíko-
vých a kevlarových kompozitů, je poháněna
bionaftou a zároveň je držitelem rychlostního
rekordu v plavbě kolem světa.
KÁTHMÁNDÚ –
ŽÍZNIVÉ MĚSTO PRACHU
Když v 70. letech 20. století „objevili“ hlavní město Nepálu pro
západní svět horolezci, bylo zde minimum motorizované dopravy.
Dnes je Káthmándú zahalené do smogu a jeho největším problé-
mem se stala voda. To, co se objevuje v místních studnách, má
s pitnou vodou už jen málo společného.
MISTŘI PŘEVLEKŮ A DALŠÍ
KOUZELNÍCI
Pro přežití na dně moře si živočichové osvojili nejrůznější
taktiky. Zdaleka ne jedinou z nich je kamufláž. Ryby se
dokáží proti útočníkům doslova obrnit nebo se třeba
nafouknou tak, aby je nebylo možné pozřít.
2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE
Vtcnv rrcsLcM „cc nA scsc“ )c vvrcscn! Urci)t
runkcní rrÁpLc A urci)t znAcku NOIRA
®
! NÁzcv
zní rcntkup )ccuni ckv A )rccuu cp)Azi)t, ALc
runkcc )cuc)c rrÁpLA zA)i sfu)c pckcnALv
cpvcp )tLcsnc vLukcs)i A zÁrcvcn s)Asi Li -
zu)c )crLc)u )tLA. Fvzi ckc ncsc s)rcscvc
zA)í zcní )c)i z zvvsu)c )tLcsncu )crLc)u
A )tLc sc zAcnc ccuLAzcvA) vvLuccvÁní M
rc)u. Pckup cvscM MÁMc runkcní rrÁpLc,
ncsupc nÁs )cn)c rc) nAsÁkLv pc rrÁpLA
s)upi) v ckAMzi ku, kpv nÁMAuA rcMi nc. Pc)
)c kAri LÁrAMi vc vLÁknccu runkcní uc rrÁpLA
cpvcpcn pc pALsí vrs)vv csAccní , ncsc cprArcn
nA vnt)sí s)rAnt rrÁpLA. 1cn)c rrcccs nc)Lcrc
zvLÁpÁ rA)cn)cvAnc rcLvrrcrvLcncvc vLÁknc
NOIRA
®
1G aoo
®
. 1A)cMs)ví vLÁknA srccívÁ v )cuc
)vAru. Prûrcz rt)i LALccnc uvtzpv Az pvc)nÁ-
scsnt zvt)sí csvcp vLÁknA A )í M vv)vÁrí
úzLAsí , kupv rAk ru)u)c kAri LÁrní vLukcs).
PcLvrrcrvLcn MÁ skvtLc vLAs)ncs)i .
Jc nc)Lcucí , nc)rcvnt)sí , )Akc nc))crLc)-
sí A nc)rruznt)sí zc svn)c)i ckvcu vLÁ-
kcn. )cMtr ncrri )í MÁ vcpu, ALc pcsrc
)i cpvÁpí . NOIRA
®
rrc VÁs vvvi nuLA rLc)c-
ni nv rrc rûznc pruuv rcuzi)í . Kcns)rukcc
rLc)cni n uMcznu)c vrs)vi) )cpnc)Livc pru-
uv nA scsc rcpLc kLi MA)i ckvcu rcpMí nck A )í M
sc úci nncs) runkcní uc rrÁpLA )cs)t uMccnu)c.
ZnAckcvc rrcpc)nv NOIRA: Brnc - GrcucvA |z, Brnc | H. KrÁLcvc - V Kcrccku ss KArLcvv VArv - Dr. DAvipA Bccuc-
rA aos/za Liscrcc - s. kvt)nA zo/sz N. BcLcsLAv - U KAsÁrcn |sza/s OLcMcuc - OSC OLcMcuc Ci)v, PrAzskÁ 4|
Os)rAvA - OC IASO - NAsAr\kcvc NÁt. +s Písck - SMc)AncvA zs PrAuA - An)ALA S)AskA ||4/zo, PrAuA 4; Vcvcrkc-
vA |4||/e, PrAuA z; J. PLAcu)v zs, PrAuA s Prcscv - POIN1 cscucpnv pcM, HLAvnÁ |oz S)rAkcnicc - KccuAnA
z PrAcucvc |z| ZLín - Kví)kcvÁ 4ssz JsMc zAs)curcni nA pALsícu |zoo rrcpc)nícu Mís)ccu v ČR. KA1ALOG PRO VÁS
NA ADRESE: NOIRA CZ, A.s., KccuAnA z PrAcucvc |z|, sse o| S)rAkcnicc, c-MAiL: inrc@McirA.cz www.McirA.cz

Sign up to vote on this title
UsefulNot useful