You are on page 1of 7

Výstavba polních pevnůstek

Dle britského manuálu z roku 1871

I) Úvod

Tato krátká práce se zabývá problematikou výstavby objektů polního opevnění – pevnůstek. Čerpal jsem především z britské knihy s názvem „Manual of field fortifications, military sketching and reconnaissance“ vydané roku 1871 v Londýně. Vzhledem

k nepřesnostem vznikajícím zaokrouhlováním při převádění jednotek angloamerické měrové

soustavy do jednotek metrických bude v textu používáno původní označení jednotek délky.

K převodu jednotek lze použít např. tabulky uvedené na Wikipedii.

Odkaz na Wikipedii:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Angloamerick%C3%A1_m%C4%9Brn%C3%A1_soustava

II) Stavba pevnůstek a jejich základní části

Při porovnání se staršími manuály je zřejmé, že zásady výstavby byly v podstatě stejné jako např. v období americké občanské války. Velká část ilustrací, obsažených ve výše zmíněném manuálu, se rovněž objevila ve starších pracích. Oproti teoretickým spisům

z dřívějších období je však znát, že po technické stránce byly pevnůstky na mnohem vyšší

úrovni. Kromě tradičních stavebních materiálů (zemina, dřevo) bylo počítáno také s využitím např. železničních kolejnic. Pevnůstka, na které bude celá problematika popsaná má lichoběžníkový půdorys (obr. 1), který se v pevnostním stavitelství ustálil až do počátku první světové války. Pevnůstka je vybavena kaponiérami na flankování týlu a obvodového příkopu,

odolnými úkryty apod. Při správném využití a rozložení pracovních sil mohla být pevnůstka postavena za 18 hodin*. Počítalo se s tím, že jednotky v polovině dne zaujmou postavení a

s příchodem rána budou připraveny k obraně. Za kratší čas nebylo možné, bez využití

jednotek specialistů, takovou pevnůstku vybudovat. Půdorys pevnůstky je uveden na obr. 1. Čelo má délku 46 yardů, boky 30 yardů. Čelo i boky jsou uzpůsobeny k nasazení dělostřelectva. Síla čelního valu je 9 stop, síla boků činí 6 stop. Koruna valů se nachází ve výšce 7 stop nad úrovní okolního terénu. Pevnůstka je obklopena příkopem o průřezu „V“. Jeho šířka je 18,5 stopy, hloubka 11 stop. Hloubka

příkopu je měřena od vrcholu glacis, který se nachází ve výšce 2,5 stopy na úrovní okolního terénu. V místě napojení čela a boků je val o něco vyšší (v originále je tento prvek popsán jako „bonette“). Díky tomuto opatření byla děla na bocích lépe chráněna před nepřátelskou palbou. Koruna valu se v tomto místě nachází 8,5 stopy nad úrovní okolního terénu. Ve stejném místě je dále poněkud rozšířen obvodový příkop a navýšen vrchol glacis (3 stopy). Navýšení glacis mělo zajistit lepší ochranu překážce (fresování) zapuštěné do kontreskarpy

v místě lomení příkopu.

* Popisovaná pevnůstka byla vybudována 19. srpna 1869 na tzv. „Chatham line“. Na výstavbě se podílelo 42 mužů bez speciálního výcviku. Pevnůstka byla vybudována za 18 hodin v oblasti s tvrdým podložím (Pozn.:

Oněch 18 hodin se pravděpodobně vztahuje pouze na zemní práce. Ne na stavbu kaponiér, úkrytů apod.).

Jelikož příkopy nebyly dost hluboké na to, aby z nich bylo možno získat dostatečné množství materiálu pro vybudování valu, byla potřebná zemina doplněna z výkopu zákopů uvnitř pevnůstky. Zákopy poskytovaly dostatečnou ochranu před střepinami dělostřeleckých projektilů. Bývaly napříč rozděleny jednou nebo dvěma traverzami. V případě, že bylo k dispozici dostatečné množství času (více než výše zmíněných 18 hodin), opatřovaly se zákopy vyhloubené v zadní části boků nakrytím, zvyšujícím stupeň ochrany jejich osádky. Val v hrdle pevnůstky (týlová strana) měl sílu 4,5 stopy a výšku 5,5 stopy. Nacházel se zde samozřejmě také příkop o šířce 12 a hloubce 7 stop. V týlovém valu byl umístěn vstup do

objektu. Prostor vstupu (včetně přilehlé části příkopu a mostu) mohl být bráněn palbou z malé lunety vystupující ze šíje objektu. Na obr. 1 je hrdlo pevnůstky paralelní s jejím čelem.

V praxi se však půdorys pevnůstky přizpůsoboval taktickým záměrům, charakteru okolního

terénu a potřebnému místu v jejím interiéru. Její boky tak mohly být různě dlouhé a hrdlo

nemuselo být rovnoběžné s čelem. Boky pevnůstky svírají s jejím čelem úhel 120°, který ideálně vyhovuje potřebě vést palbu na podporu sousedních objektů. V praxi však mohl být opět tento úhel přizpůsoben taktickým požadavkům a konfiguraci terénu. Vytyčovací práce obvykle prováděly dvě pracovní skupiny**. Začínalo se vytyčením

hrany eskarpy na čele objektu. Každá skupina se pak přesunula na jeden její konec a vyznačila hranu eskarpy na bocích. Jedna skupina pak vytýčila hranu eskarpy na týlové straně. Hned poté byla vytyčena luneta*** chránící vchod do objektu. Přední stěna lunety se nacházela ve vzdálenosti 30 stop od hrany eskarpy. Boky lunety neměly být kratší než 17 stop. Úhel sevřený líci lunety měl být v rozmezí 60 – 90°. Ve stejném časovém údobí trasovala druhá skupina hranu kontreskarpy okolo celého objektu a hrany zákopů uvnitř pevnůstky. Na závěr se vytyčily kaponiéry a traverza chránící vstup. Stavební práce byly rozděleny do tří fází: hloubení příkopů a ukládání zeminy do míst budoucích valů, úprava a dokončování valů, stavba kaponiér a úkrytů. Výkopové práce byly organizovány následovně. Na hloubení příkopů byly nasazeny dvě řady kopáčů. Na straně eskarpy byli rozestavěni ve vzdálenostech 4 – 6 stop. Vykopanou zeminu ukládali na místo budoucího valu. Druhá řada pracovníků byla rozmístěna ve vzájemných vzdálenostech 6 – 9 stop na kontreskarpové straně příkopu. Vykopaná zemina sloužila k vybudování glacis.

V případě, že se počítalo s umístěním překážky na kontreskarpové straně příkopu, byla mezi

hranou kontreskarpy a patou glacis ponechána berma o šířce 4 stopy. Další řada kopáčů byla zaměstnána kopáním zákopů uvnitř pevnůstky. Vykopaná zemina se použila k budování jejich

předního násypu. Pracovníci byli rozestavěni ve vzdálenostech 4 – 6 stop. Na budování týlového valu a lunety chránící vstup byla nasazována jedna řada pracovníků v rozestupech 4

– 6 stop. Při tvarování valu byla mezi jeho patou a hranou eskarpy ponechána berma o šířce 3

– 4 stopy****. Profily jednotlivých částí valu jsou uvedeny na obr. 2 – 5. Pokud se počítalo s nakrytím zákopů v zadní části boků pevnůstky, ponechávala se mezi jejich horní hranou a patou násypů berma o šířce 3 stopy (obr. 6). Takto vzniklý prostor posloužil k uložení materiálu tvořícího strop úkrytů (dřevo, kolejnice).

** Pozn.: Vytyčovací linie jsou na obr. 1 zvýrazněny silnou čarou

**** Pozn.: Zde dochází k rozporu mezi textem a obrazovou přílohou. Na řezech valem nejsou bermy zakresleny

Obr. 1: Půdorys polní pevnůstky.

Obr. 1: Půdorys polní pevnůstky.

Obr. 2: Řez čelním valem Obr. 3: Řez valem v místě napojení čela a boků.

Obr. 2: Řez čelním valem

Obr. 2: Řez čelním valem Obr. 3: Řez valem v místě napojení čela a boků. Val

Obr. 3: Řez valem v místě napojení čela a boků. Val je zde o něco vyšší. Viz. předchozí text.

napojení čela a boků. Val je zde o něco vyšší. Viz. předchozí text. Obr. 4: Řez

Obr. 4: Řez valem na bocích pevnůstky

Obr. 5: Řez valem v týlu (vlevo) a řez traverzou chránící vstup (vpravo) Obr. 6:

Obr. 5: Řez valem v týlu (vlevo) a řez traverzou chránící vstup (vpravo)

v týlu (vlevo) a řez traverzou chránící vstup (vpravo) Obr. 6: Řez nakrytým zákopem (vlevo) a

Obr. 6: Řez nakrytým zákopem (vlevo) a řez příkopem, do kterého se umisťovala protipěchotní překážka (vpravo)

Kolem pevnůstky byla vybudována protipěchotní překážka. Vybudována byla v prvé řadě k ochraně čela a boků pevnůstky. Jako překážka proti pěchotě mohly posloužit stromové záseky, vlčí jámy a drát. Překážky se umisťovaly do vzdálenosti 50 – 100 yardů od objektu. Před palbou dělostřelectva byly obvykle chráněny zapuštěním do příkopu (obr. 6)*****. Hloubení příkopu zabralo cca 6 hodin. Pracovníci byli rozmístěni v rozestupech 4 stopy. Více o překážkách např. v práci „Polní opevnění za americké občanské války“. Pokud byl k dispozici dostatek materiálu (dřevo, kolejnice) přistupovalo se ke stavbě kaponiér a úkrytů. Na obr. 7 jsou uvedeny čtyři druhy kaponiér (fig. 115 – 122) a řez úkrytem pro munici (fig. 123). Na fig. 115 – 117 je půdorys a řezy podvojnou kaponiérou. Strop kaponiéry mohl být postřelován z přilehlého valu. Na fig. 118 je zobrazena oboustranná kaponiéra umisťovaná do ohbí obvodového příkopu. Na fig. 119 – 121 je půdorys a řezy šíjovou kaponiérou situovanou pod lunetou. Kaponiéra je více zapuštěna do příkopu. Díky tomu mohla být z lunety a kaponiéry vedena palba ve dvou výškových úrovních. Stavbu kaponiér prováděly jednotky ženistů v poslední fázi výstavby pevnůstky. Pouze šíjová kaponiéra, se díky jejímu zapuštění pod úroveň valů budovala v počáteční fázi výstavby. Stavební materiál se získával kácením v okolních lesích, při demolicích civilních staveb apod.

***** V originále je tento příkop označován jako „ha-ha trench“

Úkryty pro munici se umisťovaly na bocích, v místě lomení čelního valu. Dále je bylo možno situovat do traverz nebo v blízkosti vchodů do kaponiér. Budování úkrytů probíhalo ve dvou fázích. Nejdříve se vyhloubila přístup a částečně také úkryt (do hloubky 2 stopy. Poté se prostor úkrytu překryl stropem ze dřeva nebo kolejnic. Další prohloubení úkrytu se pak provádělo pod ochranou odolného stropu.

nebo kolejnic. Další prohloubení úkrytu se pak provádělo pod ochranou odolného stropu. Obr. 7: Detaily kaponiér

Obr. 7: Detaily kaponiér

Autor: Ing. Vladimír Polášek Kontakt: vladimir.polasek@atlas.cz Web: www.polni-opevneni.websnadno.cz Použité prameny a literatura: Manual of field fortifications, military sketching and reconnaissance, London, 1871