Výstavba polních pevnůstek

Dle britského manuálu z roku 1871


I) Úvod

Tato krátká práce se zabývá problematikou výstavby objektů polního opevnění –
pevnůstek. Čerpal jsem především z britské knihy s názvem „Manual of field fortifications,
military sketching and reconnaissance“ vydané roku 1871 v Londýně. Vzhledem
k nepřesnostem vznikajícím zaokrouhlováním při převádění jednotek angloamerické měrové
soustavy do jednotek metrických bude v textu používáno původní označení jednotek délky.
K převodu jednotek lze použít např. tabulky uvedené na Wikipedii.

Odkaz na Wikipedii:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Angloamerick%C3%A1_m%C4%9Brn%C3%A1_soustava


II) Stavba pevnůstek a jejich základní části

Při porovnání se staršími manuály je zřejmé, že zásady výstavby byly v podstatě stejné
jako např. v období americké občanské války. Velká část ilustrací, obsažených ve výše
zmíněném manuálu, se rovněž objevila ve starších pracích. Oproti teoretickým spisům
z dřívějších období je však znát, že po technické stránce byly pevnůstky na mnohem vyšší
úrovni. Kromě tradičních stavebních materiálů (zemina, dřevo) bylo počítáno také s využitím
např. železničních kolejnic. Pevnůstka, na které bude celá problematika popsaná má
lichoběžníkový půdorys (obr. 1), který se v pevnostním stavitelství ustálil až do počátku první
světové války. Pevnůstka je vybavena kaponiérami na flankování týlu a obvodového příkopu,
odolnými úkryty apod. Při správném využití a rozložení pracovních sil mohla být pevnůstka
postavena za 18 hodin*. Počítalo se s tím, že jednotky v polovině dne zaujmou postavení a
s příchodem rána budou připraveny k obraně. Za kratší čas nebylo možné, bez využití
jednotek specialistů, takovou pevnůstku vybudovat.
Půdorys pevnůstky je uveden na obr. 1. Čelo má délku 46 yardů, boky 30 yardů. Čelo i
boky jsou uzpůsobeny k nasazení dělostřelectva. Síla čelního valu je 9 stop, síla boků činí 6
stop. Koruna valů se nachází ve výšce 7 stop nad úrovní okolního terénu. Pevnůstka je
obklopena příkopem o průřezu „V“. Jeho šířka je 18,5 stopy, hloubka 11 stop. Hloubka
příkopu je měřena od vrcholu glacis, který se nachází ve výšce 2,5 stopy na úrovní okolního
terénu. V místě napojení čela a boků je val o něco vyšší (v originále je tento prvek popsán
jako „bonette“). Díky tomuto opatření byla děla na bocích lépe chráněna před nepřátelskou
palbou. Koruna valu se v tomto místě nachází 8,5 stopy nad úrovní okolního terénu. Ve
stejném místě je dále poněkud rozšířen obvodový příkop a navýšen vrchol glacis (3 stopy).
Navýšení glacis mělo zajistit lepší ochranu překážce (fresování) zapuštěné do kontreskarpy
v místě lomení příkopu.

* Popisovaná pevnůstka byla vybudována 19. srpna 1869 na tzv. „Chatham line“. Na výstavbě se podílelo 42
mužů bez speciálního výcviku. Pevnůstka byla vybudována za 18 hodin v oblasti s tvrdým podložím (Pozn.:
Oněch 18 hodin se pravděpodobně vztahuje pouze na zemní práce. Ne na stavbu kaponiér, úkrytů apod.).

Jelikož příkopy nebyly dost hluboké na to, aby z nich bylo možno získat dostatečné
množství materiálu pro vybudování valu, byla potřebná zemina doplněna z výkopu zákopů
uvnitř pevnůstky.
Zákopy poskytovaly dostatečnou ochranu před střepinami dělostřeleckých projektilů.
Bývaly napříč rozděleny jednou nebo dvěma traverzami. V případě, že bylo k dispozici
dostatečné množství času (více než výše zmíněných 18 hodin), opatřovaly se zákopy
vyhloubené v zadní části boků nakrytím, zvyšujícím stupeň ochrany jejich osádky.
Val v hrdle pevnůstky (týlová strana) měl sílu 4,5 stopy a výšku 5,5 stopy. Nacházel se
zde samozřejmě také příkop o šířce 12 a hloubce 7 stop. V týlovém valu byl umístěn vstup do
objektu. Prostor vstupu (včetně přilehlé části příkopu a mostu) mohl být bráněn palbou z malé
lunety vystupující ze šíje objektu. Na obr. 1 je hrdlo pevnůstky paralelní s jejím čelem.
V praxi se však půdorys pevnůstky přizpůsoboval taktickým záměrům, charakteru okolního
terénu a potřebnému místu v jejím interiéru. Její boky tak mohly být různě dlouhé a hrdlo
nemuselo být rovnoběžné s čelem. Boky pevnůstky svírají s jejím čelem úhel 120°, který
ideálně vyhovuje potřebě vést palbu na podporu sousedních objektů. V praxi však mohl být
opět tento úhel přizpůsoben taktickým požadavkům a konfiguraci terénu.
Vytyčovací práce obvykle prováděly dvě pracovní skupiny**. Začínalo se vytyčením
hrany eskarpy na čele objektu. Každá skupina se pak přesunula na jeden její konec a
vyznačila hranu eskarpy na bocích. Jedna skupina pak vytýčila hranu eskarpy na týlové
straně. Hned poté byla vytyčena luneta*** chránící vchod do objektu. Přední stěna lunety se
nacházela ve vzdálenosti 30 stop od hrany eskarpy. Boky lunety neměly být kratší než 17
stop. Úhel sevřený líci lunety měl být v rozmezí 60 – 90°. Ve stejném časovém údobí
trasovala druhá skupina hranu kontreskarpy okolo celého objektu a hrany zákopů uvnitř
pevnůstky. Na závěr se vytyčily kaponiéry a traverza chránící vstup.
Stavební práce byly rozděleny do tří fází: hloubení příkopů a ukládání zeminy do míst
budoucích valů, úprava a dokončování valů, stavba kaponiér a úkrytů. Výkopové práce byly
organizovány následovně. Na hloubení příkopů byly nasazeny dvě řady kopáčů. Na straně
eskarpy byli rozestavěni ve vzdálenostech 4 – 6 stop. Vykopanou zeminu ukládali na místo
budoucího valu. Druhá řada pracovníků byla rozmístěna ve vzájemných vzdálenostech 6 – 9
stop na kontreskarpové straně příkopu. Vykopaná zemina sloužila k vybudování glacis.
V případě, že se počítalo s umístěním překážky na kontreskarpové straně příkopu, byla mezi
hranou kontreskarpy a patou glacis ponechána berma o šířce 4 stopy. Další řada kopáčů byla
zaměstnána kopáním zákopů uvnitř pevnůstky. Vykopaná zemina se použila k budování jejich
předního násypu. Pracovníci byli rozestavěni ve vzdálenostech 4 – 6 stop. Na budování
týlového valu a lunety chránící vstup byla nasazována jedna řada pracovníků v rozestupech 4
– 6 stop. Při tvarování valu byla mezi jeho patou a hranou eskarpy ponechána berma o šířce 3
– 4 stopy****. Profily jednotlivých částí valu jsou uvedeny na obr. 2 – 5. Pokud se počítalo
s nakrytím zákopů v zadní části boků pevnůstky, ponechávala se mezi jejich horní hranou a
patou násypů berma o šířce 3 stopy (obr. 6). Takto vzniklý prostor posloužil k uložení
materiálu tvořícího strop úkrytů (dřevo, kolejnice).






** Pozn.: Vytyčovací linie jsou na obr. 1 zvýrazněny silnou čarou

**** Pozn.: Zde dochází k rozporu mezi textem a obrazovou přílohou. Na řezech valem nejsou bermy zakresleny


Obr. 1: Půdorys polní pevnůstky.


Obr. 2: Řez čelním valem







Obr. 3: Řez valem v místě napojení čela a boků. Val je zde o něco vyšší. Viz. předchozí text.







Obr. 4: Řez valem na bocích pevnůstky







Obr. 5: Řez valem v týlu (vlevo) a řez traverzou chránící vstup (vpravo)




Obr. 6: Řez nakrytým zákopem (vlevo) a řez příkopem, do kterého se umisťovala
protipěchotní překážka (vpravo)


Kolem pevnůstky byla vybudována protipěchotní překážka. Vybudována byla v prvé
řadě k ochraně čela a boků pevnůstky. Jako překážka proti pěchotě mohly posloužit stromové
záseky, vlčí jámy a drát. Překážky se umisťovaly do vzdálenosti 50 – 100 yardů od objektu.
Před palbou dělostřelectva byly obvykle chráněny zapuštěním do příkopu (obr. 6)*****.
Hloubení příkopu zabralo cca 6 hodin. Pracovníci byli rozmístěni v rozestupech 4 stopy. Více
o překážkách např. v práci „Polní opevnění za americké občanské války“.
Pokud byl k dispozici dostatek materiálu (dřevo, kolejnice) přistupovalo se ke stavbě
kaponiér a úkrytů. Na obr. 7 jsou uvedeny čtyři druhy kaponiér (fig. 115 – 122) a řez úkrytem
pro munici (fig. 123). Na fig. 115 – 117 je půdorys a řezy podvojnou kaponiérou. Strop
kaponiéry mohl být postřelován z přilehlého valu. Na fig. 118 je zobrazena oboustranná
kaponiéra umisťovaná do ohbí obvodového příkopu. Na fig. 119 – 121 je půdorys a řezy
šíjovou kaponiérou situovanou pod lunetou. Kaponiéra je více zapuštěna do příkopu. Díky
tomu mohla být z lunety a kaponiéry vedena palba ve dvou výškových úrovních.
Stavbu kaponiér prováděly jednotky ženistů v poslední fázi výstavby pevnůstky.
Pouze šíjová kaponiéra, se díky jejímu zapuštění pod úroveň valů budovala v počáteční fázi
výstavby. Stavební materiál se získával kácením v okolních lesích, při demolicích civilních
staveb apod.


***** V originále je tento příkop označován jako „ha-ha trench“

Úkryty pro munici se umisťovaly na bocích, v místě lomení čelního valu. Dále je bylo
možno situovat do traverz nebo v blízkosti vchodů do kaponiér. Budování úkrytů probíhalo
ve dvou fázích. Nejdříve se vyhloubila přístup a částečně také úkryt (do hloubky 2 stopy. Poté
se prostor úkrytu překryl stropem ze dřeva nebo kolejnic. Další prohloubení úkrytu se pak
provádělo pod ochranou odolného stropu.



Obr. 7: Detaily kaponiér
Autor: Ing. Vladimír Polášek
Kontakt: vladimir.polasek@atlas.cz
Web: www.polni-opevneni.websnadno.cz
Použité prameny a literatura: Manual of field fortifications, military sketching and
reconnaissance, London, 1871