~

KrystalOP
Svata
Katefina
Sienska
V race 1970 byla papezern Pavlem VI.
prohlasena za "ucitelku cirkve" sv. Kate-
fina Sienska, vlastnim jmenern Caterina
di Giaccomo di Benincasa (1347-1380).
Cfrkev timto gestem chtela naznacit, ze
sv, Katerina rna co flci dnesnlmu svetu,
predevsfm dnesnim veffcfm. J eji posel-
srvi nespocfva v genialite aoriginalite na-
uky - zde se Katerina pravoverne dril vy-
slapanych cest -, alew dokonale jednote
nauky a mystiky. kontemplace a aktivi-
ty, zatfrnco dnesni svet je chape oddelene
nebo se snaz. vnaset do nich svou hierar-
chii.
Katerlna, od detstvf formovana dorni-
nikany, pfijala v 18 letech dorninikansky
habit, a v samote a konternplaci byla do-
vedena az k mystickernu spojeni s Bo-
hem. Pete, anif by opustila vYsiny kon-
templace, sezcela odevzdala sluzbe svetu
starala se 0chude a nemocne, angazo-
vala se v politickych zalefitostech. Nej-
vice ji vsak lezela na srdci reforma kleru
a papezsrvi. Napsala mnoho dopisu vliv-
nym osobam, v nichf na prvnim miste
stoji vzdy Pravda. nikoli kompromis nebo
diplomacie. Svyrn vii vern pfispela k na-
vratu papeie Rehore XI. z Avignonu do
Rima.
Kolem Kateriny se shromazd'ovala
skupina lidi z nejruznejsich spolecen-
skych vrstev, kteff ji povazovali za svou
ucitelku a duchovni vudkyni. J im take
adresovala ~ouhrn sveho uceni v Dialogu
s Bozi prozietelnosti.
DIALOG
edice
IIThesaurus I I
Svata
Katcfina Sienska
S B O Z I
P R O Z R E T E L N O S T I
£
KrystalOP
Podekovanf za spolupraci na prfprave knihy zasluhuji:
Giuliana Cavallini, Vincenzo Benetollo OF, Stepan Filip OF,
Tomas Pospisil OF, Ondrej Koupil, Dagmar Kopecka,
Pavel Rychetsky, Petr Benes
prelozeno z italskeho originalu S. Caterina da Siena, Dialogo della Divina
Provvidenza, Versione in italiano corrente acura di Maria Adelaide Raschini,
©Edizioni Studio Domenicano, Bologna 1991
s pfihlednutfrn k vydanf Giuliany Cavallini: S. Caterina da Siena, II Dialogo
della Divina Provvidenza ovvero Libro della Divina Dottrina, Ed. Cantagalli, Siena
1995 (2. vyd.)
z italstiny pfelozila Ivana Hlavacova
vychazf zapfispenf organizace Renovabis
©preklad Ivana Hlavacova, 1998
©prvni vydanf Krystal OF, 1998
©obalka Tatiana Svatosova, 1998
©inicialy Ondtej Koupil, 1998
ISBN 80-85929-29-5
Piedmluva
Ceskemu ctendfi se dostdvd do rukou novy pfeklad Dialogu sv. Katefiny
Sienske, ucitelky cirkve.
Kniha sarna, ale ipostava sv. Katefiny patti k velkym ptekvapenim, kterd
Bilh uchystal v dejindch. Ucitelka cirkve, kterd neabsolvovala teologickou
fakultu a dokonce dlouhou dobu neumela cist a psdt.
Tato iena vsak patfi k dejindm rodne Itdlie, nebot pomohla k ndvratu
papeie z avignonskeho zajeti, znovu nastolila mir v Toskdnsku, svymi
projevy v dopisech a v mystickych traktdtech spoluvytvdfela krdsu spisov-
ne feci rodne zeme. V dobe vdleeneho ohroieni Rima za II. svetove vdlky
jipapei Pius XII. vyhldsil za patronku Itdlie.
Pro samotne teology je sv. Katefina zfejmym dilkazem toho, ie teologie
cerpd z hloubky vnitini modlitby a vlite kontemplace. Teologie nemu-
ie degenerovat na pouhou encyklopedickou informatiku, ani si nevystaii
s pouhou diskursivni logickou strukturou, v nii by Buh ziistdva! pou-
hym piedmetem pozndvdni. Studium teologie vrcholi v osobnim setkdni
s Bohem v hlubindch tajemstvi Nejsvetejsi Trojice.
Pro kazatele je sv. Kateiina vyzvou k odvaze hovoiit 0 Bohu a jeho
tajemstvfch namisto planeho moralizovdni a uzkoprseho napomindni.
V mystice sv. Kateiiny se intelekt snoubi s vuli a citem. Ldska vyrus-
td z pozndni krdsy a dobra jedineho [souciho. Boii prozietelnost sarna
se stdvd zajatkyni ldsky ke krdse sveho tvora. Mystika se nezamykd do
temnoty nevideni a nepoznatelnosti. Nikde jinde nevidime tak zfetelny
rozdil mezi kiestanskou mystikou a mystickymi proudy vychodnich ndbo-
zenstvi. Tato skuteinos: vyrilstd z kristocentrismu mystiky sv. Kateiiny
a je iodpovedi na to, jake misto md Ciovek v kiestanstvi a v ostatnich
ndboienstvich.
Sv. Kateiina patti ke tfem sloupilm kazatelskeho fddu, spolu se sv. otcem
Dominikem a sesv. Tomasem Akvinskym. Jestliie v Dominikovi muieme
spatfovat symbol Otce, pak Tomas piedstavuje Syna - vtelenou Moudrost
a Katefina ldsku a oheii Ducha svateho. leji hlavni dilo vychdzi prdve
v roceDucha svauho: kei v nds posili viru, nadeji a ldsku, a pfispeje tak
k naSi duchovni piipravi' na jubilejni rok 2000.
fra Dominik Duka OP
biskup krdlovehradecky
Weny Boie, viemohouci Otie, zhavy Plameni ltisky!
Dar, ktery jsi dal eloveku, ukazuje tvou dobrotu a velikost.
Tlmto darem jsi ty sdm, cely Bllh, veend a nesonetnd Trojice.
A mlsto, kam jsi sestoupil, aby ses ndm daroval,
je chUv naseho C!oveeenstv{, ktere se stalo zVlfecim doupetem,
doupstem smrtelnych. hf{chU.
Wend Trojice, md neznd ltisko!
Ty, prave Svetlo, daruj ndm svetlo.
Ty, Moudrosti, daruj ndm moudrost.
Ty, Silo, obdaf ntis silou!
Rozptyl, vroucne te prosim, naSe temnoty,
abychom te mohli dokonale pozndvat
a krdCet za tvou Idskou s Cistym a prostym srdcem. Amen.
Svatd Katefina Sienskd
U vod
Ze zivota svate Katefiny Sienske
1347 25. brezna sevrodine barvfre vlnyve etvrti Fontebranda vSie-
ne narodilo predposlednf z petadvaceti deti - Caterina di Gia-
como di Benincasa; vdetstvi mely na Katefinu rozhodujid vliv
mantellate, zeny zasvecene peCi 0chude anemocne, ajeji prvni
zpovednfk Tommaso della Fonte
1353 Katefine se dostava prvniho videni, po nemz zasvecuje Bohu
sve panenstvi (podle podanf Rajmunda z Kapuy)
1362 Katefina celf tlaku svych rodieu na to, aby sevdala
1365 Katefina pfijima dorninikansky habit - vstupuje do III. fadu
sv. Dominika; nekdy v teto dobe, v iistrani sveho pokoje, se
Katefina naud Clst
1368 v samote dosahuje mystickeho zasnoubeni sKristem; vtemze
roce poznava sveho druheho zpovednfka Bartolomea de Do-
minici
1370 jeji mysticky zivot seprohlubuje: Katefina prozfva behern etyf
hodin rnysticke spojeni s Bohem v extazi, odtf svedkove do-
kladaji, zejeji telo nejevilo zadnou znamku zivota, soucasne
seKaterina zfika spanku apokrmu
1374 setkanf sdalsfrn zpovednfkern - ajejimpozdejsfrn hagiografem
- bl. Rajmundem z Kapuy
1375 pfi pobytu vPise naleha napfedstavitele Pisy aLucey, aby tyto
mestske staty nebrojily v ramci protipapezske ligy; v temze
obdobi hlasa kfizovou vypravu do Svate zerne
1. dubna sev Pise Katerine dostava stigmat
na konci roku se vrad do Sieny a doprovazi na smrt sveho
duchovnfho syna, vezne Niccolu di Tuldo
1376 zasazuje se v zajmu rnesta Florencie u papeze Rehore XI. za
zrusenf jim vyhlaseneho interdiktu; vtemze roce seRehof XL,
mimochodem na nalehanf Katefiny a Brigity Svedske, vracf
z Avignonu do Rima
1377 Katefina zaklada v pevnosti Belcaro zamestem Sienou zensky
klaster spffsnou observand
napodzim seji dostava rozhodujfcfho podnetu k sepsanf Dia-
logu anaud sepsat
1378 z poverenf papeze Rehore XI. podnika cestu do Florencie,
opet vzajrnu smfreni Florentanu aRima; po smrti Rehore XI.
VII
U vod
v breznu apo nastupu noveho papeze Urbana VI. je Katefina
behern vnitfnich florentskych rozbroju dokonce ohrozovana
na zivote
20. zaff propuka tzv. velke papezske schizma: na vyslovny pfi-
kaz Urbana VI. se Katefina vydava do Rima, aby se osobne
podilela na resenf teto situace; pfichazf v doprovodu "sve ro-
diny", velmi chudych muzu a zen zijicich z almuzen: druhy
papez Klement VII. nakonec v cervnu l379 pfenese svou rezi-
denci zpet do Avignonu;
jeste pfed tfmto schizmatem Katefina dokoncuje Dialog
l380 v lednu uz neni Katerina schopna pozfvat zadnou potravu ani
pol knout vodu; od 26. tinora se nemuze pohybovat, je upou-
tana na luzko; 29. dubna veveku 33 let umfra,
Po smrti jeji telo vydavalo vuni: po peri dnech byla pohfbe-
na v ffmske bazilice Santa Maria sopra Minerva, kde dosud
spodva pod hlavnim oltarem.
•••
1461 29. cervna byla papezem Piem II. (Enea Silvio Piccolomini)
svatorecena
1970 4. fijna papez Pavel VI. udeluje sv. Katefine Sienske - jako tfeti
zene - titul doctor ecclesiae (ucitel cirkve)
Spisy sv. Katefiny Sienske
Dilo svate Katefiny tvofi 381jejich dopisu (Epistolario, Listy), Dialog
(Dialogo della Divina Provvidenza, Dialog sBozf Prozfetelnosti) amod-
litby (Grazioni, Modlitby). V Italii se dilem sv. Katefiny Sienske za-
bYvaCentro Nazionale di Studi Cateriniani v cele s prof. Giulianou
Cavalliniovou. Ona sarna je mimo jine editorkou dosud nejdokona-
lejsfho vydanf Dialogu, textu, jejz napsala Katefina vesvern sienskem
dialektu (nel suo volgare):
S. CATERINADA SIENA,II Dialogo della Divina Provvidenza ovvero
Libro della Divina Dottrina, acura di Giuliana Cavallini, Ed. Cantagalli,
Siena 1995 (2. vyd.).
Modlitby aListy vysly v nasledujicfch edicich:
S. CATERINADASIENA,Le Orazioni, acura di Giuliana Cavallini,
Ed. Cateriniane, Roma 1978;
S. CATERINADASIENA,Le Lettere, acura di D. Umberto Meattini,
Ed. Paoline, Milano 1987.
VIII
Uvod
Charakteristika Katefinina dila
jako se v Katerinine zivote neda oddelit cinny zivot a kontempla-
ce, tak sev jejim dile tezko hleda hranice mezi teologii amystikou.
Iejf nauka nevychazf z rozumovych spekulaci, ale z zite vfry, pfe-
devsfrn z vliteho daru moudrosti a rozumu. Zadneho forrnalnfho
vzdelani seji nedostalo. Proto sezdaji byt bezpredmetne otazky, zda
Katefina reprezentuje spfsetomistickou scholastiku nebo augustini-
anskou tradici, zdaji viceovlivnil Rehor Veliky, Bernard z Clairvaux,
Frantisek z Assisi nebo Tomas Akvinsky, Vsechno, s Cimse setkala
v kazanich, rozhovorech nebo vezpovedi, prebirala azaderiovala do
celku sveho vedeni, J etedy pfedevsim pravovernou reprezentantkou
prevladajfciho proudu katolickeho ucenl,
Katefinino dilo tedy nepfinasf nic noveho, zadne originalnf mys-
lenky ani teologicky system. jejf pifnos spocfva hlavne vezpusobu,
jakympodava tradicni uceni. Konkretnf mravni apely jsou vzdy pod-
lozeny teologickymi duvody, pfikazani arady jsou ukazany v tak pri-
tazlivem svetlepravdy akrasy, zejimneni mozne odolat, atak vyklad
spontanne pfechazi do vzrusene modlitby chvaly, diku aprosby.
Pravda je vubec centralnfrn pojmem Katerinina uceni. Buh je
"prvni sladkaPravda" abez jeho poznanf nenf mozna skutecna laska
k nemu, Pravda alaska uz zde na zemi tvoff jednotu, ktera dojde
plnosti na vecnosti, 0tom svedci Katefina nejen svyrn dilem, ale
icelym zivotem naplnenym bojem za pravdu bez kornpromisu, ale
take bez zloby anenavisti,
Produchovni skutecnosti Katefina nalezajasne srozumitelne me-
tafory, nicmene propracovane do takovych detailu asouvislosti, zeje
nekdy obtfzne seorientovat vespleti jejich myslenek. Mnohovrstev-
natost acaste opakovanf by sestaly brzy unavnym avycerpavajiclm
pro toho, kdo by chtel jeji dilo cist jako teologicke pojednani, aleje
nekoncicim zdrojem inspirace pro rozjimaveho ctenare.
J eji styl rnadaleko kuhlazenosti nebo forrnalnf dokonalosti, aleto
mu prave dodava puvab averohodnost. Vesvern rodnern sienskern
dialektu cituje iPismo, prestoze se s nim mohla setkavat jenom
vlatine. Nespliiuje aleforrnalnf pozadavky, jakemarnednes nacitace
Pisma - volne pouziva a parafrazuje cele sekvence, slovo B02i je
v jejim mysleni jako doma, vychazi z nej ajeji vyklad do nej opet
usti. Neni to akadernicke dokladani vlastnich myslenek slovy Pisrna,
tak jak sesnim setkavarne dnes, aleskutecne "ziti zeslovaBozfho".
IX
Uvod
Dialog
Dialog je shrnutim Katefinina uceni. Zatimco v listech marne moz-
nost nahlednout do jeji osobnosti, udalostf, vztahu, vDialogu pozna-
varne Katefinu jako ucitelku (coz bude forrnalne potvrzeno ternef
600 let po jeji smrti). jde 0jakousi duchovni zavef jejim nasledovni-
kurn, ktera nepostrada svou aktualnost ani dnes.
Podnetern k sepsani Dialogu se stal mimotadne silny mysticky
zazitek, 0 kterern pfse Rajmund z Kapuy: .Asi dva roky pfed smrti
ji byla pravda z nebes zjevena s takovou jasnosti, ze Katerina byla
puzena pfsernne ji zaznamenat pro ostatni. Pozadala sve sekretare,
abyjakmile uvidi, ze sedostala do extaze, zaznamenali vse, co bude
fikat. Tak byla v kratkern case sepsana kniha obsahujid dialog duse
se sarnotnym Panem, v nernz duse klade Panu ctyfi otazky a Pan ji
odpovfda aosvetluje ji mnohe uzitecne pravdy."
J e rozsfren mylny nazor, ze Katefina sepsala Dialog behem peri-
denni extaze, Veskutecnosti vsak vznikal zrejme cely rok, jak vysvfta
ze zminek samotne Katefiny ajejich soucasnfku,
Pokusme seve strucnosti zrekonstruovat vznik Dialogu:
Na pocatku fijna 1377 Katefina pfse Rajmundovi dopis z Rocca
d'Orcia (list 272), v nemz se zmifiuje 0 svem mystickern zazitku
a podava zakladni rarnec sve knihy. Soucasne poznamenava, ze se
naucila psat. J este v Rocca d'Orcia zacfna Katefina na Dialogu praco-
vat. V dopise Menne Alesse (list 119) pfse, zeji BUhbehem psani
zbavil bolesti, avkvetnu C i cervnu 1378 zada zeSieny, abyji bylakni-
haposlana (list 365 adresovany Stefanu Maconimu). Pote odjlzdf do
Florencie s mirovym poselstvim apres vzrusenou a nejistou atmo-
sferu pracuje i zde. Protoze rnesto narychlo opousti, nechava knihu
tam a pfse si 0 ni muzi, u ktereho byla ubytovana (dodatek k listu
179).J este peed vypuknutim schizmatu musela mit kniha konecnou
podobu - jednak v Dialogu chybi jakekoli narazky na schizma, jed-
nak i C affarini uvadi, zekniha byla napsana drive, nez byla Katefina
v listopadu 1378 povolana do Rima (Leggenda minore, III, 1).
Struktura Dialogu
Puvodni textove schema - jak na sebejednotlive casti navazujf ajak
spolu souviseji - rekonstruovala Giuliana C AVALLINlovAvuvodu (In-
troduzione) k sve edici Il Dialogo della DivinaProvvidenza ovvero Libro
della Divina Dottrina (Roma 1968), s. XV-XX. Aby bylo ctenafi usnad-
neno porozumenf textu, doprovazime Dialog osnovou, ktera vychazi
prave z jejiho delenf,
X
Uvod
1.Prolog (kap. 1-2)
Uvodnf odstavee obsahuji nejdulezitejsf myslenky cele knihy:
- duverna souhra mezi pravdou alaskou
- krasa adustojnost lidske bytosti, je jiz dokonalost spocfvavespojeni
sBohem. Diskretne seuvadi, zeobsah knihy, ktera nasleduje, setyka
prave Katefinina zivota. Vypocftavaji sectyri prosby, snimiz seobraci
na Boha:
- prosba zasebe samu (pozdeji Katerina upresnl, zeprosf, aby smela
trpet pro smfreni zahfichy)
- prosba zaobnovu drkve
- prosba zacely svet, zejmena zavzpurne krestany
- prosba k Bozf Prozretelnosti 0to, "aby na vse, predevsfm najeden
prfpad, shledla svymdobrotivym pohledern."
2. Uceni 0dokonalosti (kap. 3-12)
Buh strucne odpovida na prvni prosbu apoucuje Katefinu:
- 0potrebe nekonecne touhy v casnych zalezitostech
- 0iiloze bliznich v ekonomii lasky
- 0etnosteeh
- 0rozlisovani, ktere jelampou a"kofenim" vsech ostatnich ctnosti.
Tato cast nerna dikiivzdani,
3. Dialog (kap. 13-25)
Katefina formuluje tfi prosby, ktere koresponduji sdruhou acrvrtou
prosbou z iivodu: na kazdou Buh strucne odpovida:
- prosi 0milosrdenstvf pro lid Bozf a "mysticke telo svate Cirkve",
BUhnato odpovida slovy odaru Kristovy krve, ktera jevykupnyrn za
nas, a0zodpovednosti, kterou na sebe bereme pfijetim tohoto daru
- Katerina prosi 0milosrdenstvf pro cely svet, odpovedi na tuto
prosbu je dialog 0sebelasce, ktera otravuje svet jako jed, a 0Bozf
svrchovanosti nad zlymi i dobrymi
- Katefina prosf 0milost nasledovat pravdu, zvlaste pro Rajmunda
z Kapuy, a Buh hovoff 0ceste pravdy 0rnostu, kterym je Kristus,
a 0vinici nasi vlastni duse avinici Cirkve, 0nez rna pecovat kazdy,
kdo mu slouzf,
Kratky dialog je zakoncen chvalou BoH lasky azadosti dozvedet
sevice0Kristu jako mostu.
4. Uceni 0mostu (kap. 26-87)
Ustfedni anejdulezitejsi cast cele knihy sedeli do nekolika oddflu:
- popis mostu, cesty pravdy: most se sklada ze ti'i stupnu, predsta-
vujidch tfi stavy duse, asaha od nebe k zemi
- cesta tech, kteff seplahocf rekou pod mostem, je eestou Izi
XI
Uvod
- volba mezi eestou Izi, nebo pravdy
- eesta tech, kteff prechazejf most cestou bezne lasky
- eesta tech, kdo kracejf v dokonale lasce.
Uceni 0mostu je rozsfrenim odpovedi na prosbu 0milost na-
sledovat Pravdu, protoze za vrehol cele duchovni cesty se povazuje
hlad po spase dusi - tento moment bude pritomen i v dalsich dvou
oddilech. Po shrnuti uceni 0mostu seKatefine dostane obnoveneho
slibu milosrdenstvi a chce byr poucena 0slzach, nebot videla, "ze
duse vystupuje do vetsi ryse prostfednictvim slz."
5. Ucenf 0slzach (kap. 88-97)
Pet druhu slz odpovfda stavurn duse. Tato kratsi cast koncf chva-
lozpevem ("duse... volala jako zamilovana") a Katefininou otazkou
o rade asoudu, aby .mohla vpravde slouzit Bohu asvernu bliznfmu
aaby sevuci jeho tvonim nedopustila nespravedlivych soudu".
6. Uceni 0pravde (kap. 98-109)
K tomu, abychom dosahli pravdy, potrebujeme nutne tfi svetla. Prv-
ni spocfva v uvedomenf si pomijivosti anestalosti vsech veci tohoto
sveta, Druhe, ktere jeste neni dokonale, pak v tom, ze se sousttedi-
me na umrtvovanf tela; je vsak spise zapotfebi zamerit sena "zabiti
svevule". V tfetim - slavnem - svetle marne jiz dokonaly odstup od
sveta - duse uz "na sebe nehledi zrakem vyhod, kterych by mohla
dosahnout", "protoze sezbavila zistne lasky, v niz me [Boha] clovek
miluje pro svuj vlastni prospech". Neeheeme-li podlehnout klamu,
je treba zachovavat tfi zasady: nesoudit neresti druhych, vyhybat se
rovnez hodnoceni stupnu dokonalosti, jichz druzi dosahli, anenutit
druhe, aby sli vsichni stejnou cestou. Tento oddfl dale rozvijf rnyslen-
ky 0mostu ato, co bylo receno 0rozlisovani v kapitole 11. Katefina
jepobidnuta, aby si zadala vice, dostava seji "pro jeji narky avolani"
noveho prfslibu milosrdenstvi pro svet. Po chvalenf Boha zazjevene
pravdy prosi:
- aby ona, jeji z<iciadvajeji duchovni otcove zustali verni pravde,
- 0to, aby mohla podrobneji poznat pochybeni sluzebnfku Cirkve:
tak se totiz jeste znasobi jeji zarmutek a touha po milosrdenstvi,
BUhpak dukladneji odpovi na jeji prosbu za rnysticke telo Cirkve
avybidne ji k horlivejsi rnodlitbe.
7. Mysticke telo svate cirkve (kap. 110-134)
Na zacatku teto casti Buh ukazuje vznesenost knezske sluzby ave-
like tajemstvi eucharistie (taje pfirovnavana keslunei). Tento oddil
pokracuje licenfm zpusobu dobrych i spatnych Bozich spravcu. Buh
nekolikrat zdurazriuje zvlastnf dustojnost knezi, pro kterou je maji
XII
Uvod
lide ctit amilovat vzdor vsem spatnostem, jez spachajf obsfrne pak
liCi nejzavaznejsi nefesti spatnych kleriku areholnfku. Pete co Buh
shrne, co dosud vyjevi! ("... nechci dal znepokojovat tvuj sluch"),
jej Katefina oslavuje jako svetlo aoheii, nejvyssi lasku atoho, ktery
naplfiuje nase touhy. Opakovane si vyprosuje milosrdenstvf pro svet
aCirkev. Znovu predklada prosbu 0Bozf prozretelnost.
8. Bozi prozretelnost (kap. 135-153)
Buh rnluvf 0sve vseobecne prozretelnosti ve stvoreni, vykoupeni,
svatostech, v dam nadeje, v Zakone, potom se zminuje 0prozretel-
nosti v kazde zivotni situaci a v "jistem pffpade". Zvlast se venuje
tern, kteff si dobrovolne zvolili chudobu: chudy Bozi sluzebnik nenf
v zadnem pfipade zebrak. Nasleduje od Boha chvala chudoby a od
Kateriny chvala bozske lasky: soucasne si "ona duse" zada dalsi po-
uceni, ato 0poslusnosti.
9. Poslusnost (kap. 154-165)
Buh mluvf 0poslusnosti Slova, ktera pfinesla vykoupenf hffsnfkum.
oposlusnosti vbeznern slova smyslu a0poslusnosti feholnfku. Buh
pete povzbuzuje cloveka v teto ctnosti, vychvaluje ji, osvetluje, jak
je spjata s ostatnimi ctnostmi apredklada jeji plody.
10. Shrnutf Dialogu (kap. 166-167)
Buh shrnuje sveodpovedi na ctyfi Katerininy prosby aona odpovfda
chvalou Nejsvetejsi Trojice. Konci modlitbou, aby byla oblecena ve
vecnou Pravdu.
Prameny
Verohodne zdroje napomahajicf poznani zivota a dila sv. Katefiny
Sienske nam zanechali jejf zaci, z nichz vynikaji zvlaste dva: Raj-
mund z Kapuy, jejf zpovednfk aduchovnf vudce, aTommaso d'Anto-
nio Nacci daSiena (zvany bezne Caffarini), prvni promotor vprocesu
jejf kanonizace. U Caffariniho chybejl doklady k jeho odborne vero-
hodnosti, zatimco 0Rajmundovi virne, zesejako ucenec tesi! velike
vaznosti. Vystudoval na univerzite v Bologni, pete prednasel teologii
v Siene a dosahl titulu magister theologiae. On take stal na pocatku
snah zachytit Katefinin zivot av letech 1384-1395 napsal jeji zivo-
topis Legenda major. jeho dfloje dostupne vedvou edicich:
RAIMONDODACAPUA,{Legenda major] S. Caterina da Siena, do ita!'
prel. Giuseppe Tinagli, Ed. Cantagalli, Siena 1934;
RAIMONDODACAPUA,Vita, Ed. Cantagalli, Siena 1988.
Caffarini se pokusil Rajmundovo dflo doplnit a rozsffit. Dvema
jeho nejdulefitejsfrni pociny jsou Libellus de Supplemento, vyuzivajfci
XIII
Uvod
zapisky prvniho Katefinina zpovednfka Tommasa della Fonte, aPro-
cessus, shromazd'ujlcf vsechna tehdy dostupna svedectvi Karefininych
zaku. je take autorem vytahu nejdulezitejsfch udalosti Katefinina zi-
vota, tzv. mensi legendy. Edice:
CAFFARINI,THOMASANTONI!DE SENIS,Libellus de Supplemento:
Legende Prolixe Virginis Beate Catherine de Senis, acura di Giuliana Ca-
vallini ed Imelda Foralosso, Ed. Cateriniane, Roma 1978;
CAFFARINI, THOMASANTONI!DESENIS,Leggenda minore di S. Ca-
terina da Siena (e lettere dei suoi discepoli), acura di Francesco Grotta-
nelli, Presso Gaetano Romagnoli, Bologna 1868.
DaISi svedectvf kjejimu zivotu shromazd'ujf Miracoli, sepsane ne-
znarnym Plorentanern, pameti jejiho zakaCristofana di Gano Guidini
a zaznamy anglickeho augustiniana Williama of Flete (poustevnfka
zijfcfho v Leccetu blizko Sieny), ktery byl zaroveri ucitelem i zakem
sv. Katefiny. Soupis prarnenu tykajfcfch se svate Katefiny zacala od
roku 1936 vydavat univerzita v Siene. Ze zarnysleneho celku dva-
advaceti svazku jich v ruznych letech vyslo sedm (sv. 1, 4, 9, IO, 15,
20,21):
LAURENT, M. HYACINTAet a!., Fontes vitae S. Catharinae Senensis his-
torici, R. Universita di Siena, Cattedra Cateriniana, Siena, od r. 1936
da!.
Literatura 0sv. Katefine Sienske
Bibliograficky prehled praci 0sv. Katefine, pokryvajfci prvni polovinu
20. stoleti, se nachazf v:
LinaZANINI,Bibliografia analitica di S. Caterina da Siena 1901-1950,
Ed. Cateriniane, Roma 1971. Z knih, studif a clanku venujfcich se
Katefinine zivotu auceni uvadfrne tyto:
Giacinto D'URSO,II genio di Santa Caterina: Studi sulla sua dottrina
e personalita, Ed. Cateriniane, Roma 1971
-, II pensiero di S. Caterina e le sue fonti, Sapienza 7 (1954),
s.335-388
Tito S. CENTI,I'Eucarestia nel pensiero enella vita di S. Caterina
da Siena, Rassegna di Ascetica e Mistica 21 (1970), s. 369-383
Alvaro GRION,Santa Caterina da Siena: dottrina e [anti, Morcelliana,
Brescia 1953.
V badani 0rozdelenf akompozici Dialogu doslo k rozhodujicimu
obratu publikovanfm uvodu (Introduzione) Giuliany CAVALLINIOVE
k jeji edici II Dialogo della Divina Provvidenza ovvero Libra della Divina
Dottrina, Ed. Cateriniane, Roma 1968. Toto terna zpracovavaji jeste
XIV
Uvod
nasledujici studie:
Benedict ASHLEY, Guide to Saint Catherine's Dialogue, Cross and
Crown 29(1977), s. 237-249
Giuliana CAVALLINI, La struttura del Dialogo cateriniano nella
edizione francese del 1913 e in quella italiana del 1968, Rassegna di
Ascetica e Mistica 21(1970), s. 343-353
Eugenio DUPRE-THESEIDER, Sulla composizione del Dialogo di
S. Caterina da Siena, Giornale Storico della Letteratura Italiana 117
(1941), s. 161-202.
Cestu k uplnernu kritickemu vydanf Dialogu ajeho textove kritic-
ke problemy prehledne predstavuje, inspirujic se pfitom z prace G.
Cavalliniove, editorka jeho americkeho vydanf Suzanne NOFFKEOP:
CATHERINEOFSIENA,The Dialogue, pfe!. Suzanne Noffke, Paulist
Press, New York-Ramsey-Toronto 1980.
Pfi kritice historickych pramenu ke sv. Katerine sehral v dvaca-
tych atficatych letech dulezitou roli pro svuj "temer ikonoklasticky
pffstup" (S. Noffke) Robert FAwnER. Publikoval jednak dye eseje,
jednak doplnek keKatefinine Iistu 179:
Robert FAwnER, Sainte Catherine de Sienne: Essaie de critique des
sources: I. Sources hagiographiques. Biblioteque des Eccles francaises
d'Athene et deRome, vo!' 121, ed. DeBoccard, Paris 1921
-, Sainte Catherine de Sienne: Essaie de critique des sources: II. Les
oeuvres de Sainte Catherine de Sienne. Biblioteque des Ecoles francaises
d'Athene et deRome, vol. 135, ed. De Boccard, Paris 1930
-, Cateriniana, Melanges d'archeologie et d'histoire 34 (1914),
s. 3-95 (7)
•••
Zcesky psane literatury vybirame pfispevky z revue Na Hlubinu aSal-
ve. Na Hlubinu pfinesla v roce 1940 na dvoji pokracovanf studii Re-
ginalda DACiKASvata Katefina Sienskd a jeji dilo (Na Hlubinu XV, C.
3, 4/1940, s. 163-169, 206-212). Tato studie byia kompletne pre-
tistena v uvodu k vyboru z Listil svate Katefiny Sienske (pfe!. dr. Karel
Vratnj, Dominikanska edice Krystal, Olomouc 1940). V roce 1947
pfinesl tentyz casopis danek H. C. GRAEFAMysticky iivot sv. Kateii-
ny Sienske (9/1947, s. 325-331); v roce 1948 podepsal CATERINATO
dyerozjfmanf 0 Katefinine spiritualite: Sladkci Maria - Maria Panna ve
zboinosti a dile sv. Katefiny (5/1948, s. 175-179), aLaska svate Katefiny
Sienske (6/1948, s. 216-220). V I I . rocnfku casoplsu Salve vysla stat
Vladimira KOUDELKYKateiina Siensiui - jeji iivot bez literdrniho pilso-
beni (c. 1/1992, s. 23-27). 27. dubna tehoz roku pfednesia Giuliana
XV
Uvod
CAVALLINI v dorninikanskern konventu sv. J iljf v Praze svou pred-
nasku Svatd Katefina Sienskd a sjednocend Evropa (otisteno v Salve c.
4/1992, s. 57-63). Tamtez v c. 3/1996 (s. 11-19) pise 0Katerinine
spiritualite americka dorninikanka Mary O'Driscoll: Marie Magdalena
a Kateiina Sienskd: dominikdnske sestry. U pfilezitosti 650. vyrocf na-
rozenf sienske svetice otiskl Radim Cernusak Clanek Kristus v dile sv.
Katefiny Sienske (3/1997, s. 24-27).
Dosavadni ceske preklady sv. Katefiny
Vybor z Katefininych dopisu poffdil v roce 1940Karel VRATNY (Listy
svate Katefiny Sienske, Dominikanska edice Krystal, Olomouc 1940).
V teze edici vyslajako soukrorny tisk Krdtkd rozmluva 0zisluin: dokona-
losti (1938, vyd. Reginald DACiK). V samizdatu zustal pfekladDialogu
z pera Zdislavy CERNE OP. Ten vychazel z vydani, ktere peed edicf
G. Cavalliniove (1968) piatilo za reprezentativnf - SANTA CATERINA
DA SIENA, Dialogo della Divina Provvidenza, a cura del P . Innocenzo
TAURISANO on Libreria Ed. F . Ferrari, Roma 1947.
Edicnf poznamka
Nail preklad vychazf zvydani Edizioni Studio Domenicano (ESD) - S. CATERI-
NA DA SIENA,Dialogo della Divina Provvidenza, Versione in italiano corrente
acura di Maria Adelaide RASCHINI,ESD, Bologna 1991 (z neho ptebira take
biblicke odkazy). Pfihliz! pfitorn k dosud nejdokonalejSimu vydanf Dialogu: S.
CATERINADASIENA,II Dialogo della Divina Provvidenza ovvero Libro della Divina
Dottrina, acura di Giuliana CAVALLINI, Ed. Cantagalli, Siena 1995 (2. vyd.).
Poznamenejme, zeG. Cavallini toto svevydanf nepovazuje zakonecne, presto
je dozajista autenticke aduveryhodne.
Zcela originalnf rukopis Dialogu kdispozici nenf. Cesta knernu vedepres
srovnanf rukopisii pochazejfcich z rukou bezprostrednfch Katerininych zaku.
K svernu vydanf z roku 1968 Cavalliniova pouzila rukopis MS 292 (Biblioteca
Casanatense vRime) spjaty sBarducciem Canigianim, jednfrn zetfi sekretaru
zodpovednych za spolehlivy zaznarn toho, co Katefina nadiktovala. Katefina
po sobe temef jiste zanechala jeden souvisly text, ktery je ji taci zahy rozdelili
do kapitol (v nasern vydanf tisteno tucne jako marginalie). Toto rozdelenf je
uzitecne pro uvadeni vnltrnfch odkazu, Rozdelenf do jednotlivych traktatu
je vzite (od 16. stoleti), nicrnene neodpovfda prirozene strukture Dialogu.
TuodhaliJ a svou rekonstrukci puvodnfho textoveho schernatu at G. Cavalli-
niova. Rozhodujici rukopis (MS 292) potvrdil spravnost jejiho clenenf tim,
te jednotlive oddily byly oznaceny velkymi zacatecnfrni pismeny (v nasem
vydanf inicialami).
XVI
Zkratky a nazvy biblickych knih
Gn Geneze Pr Prfslovf
Ex Exodus Kaz Kazatel
Lv Levitikus Pis Pis en Pisni
Nm Numeri Mdr Kniha moudrosti
Dt Deuteronomium Sir Sirachovec
J oz
Kniha[ozuova Iz Izaias
Sd Kniha Soudcu jer J eremias
Rt Kniha Rut Plac Narky
1Sam 1. kniha Samuelova Bar Baruch
2Sam 2. kniha Samuelova Ez Ezechiel
1Kral 1. kniha Kralu Dan Daniel
2Kral 2. kniha Kralu Oz Ozeas
1Kron 1. kniha Kronik J I J oel
2Kron 2. kniha Kronik Am Amos
Ezd Kniha Ezdrasova Abd Abdias
Neh Kniha Neherniasova J on J onas
Tob Tobias Mich Micheas
J dt
[udit Nah Nahum
Est Ester Hab Habakuk
1Mak 1. kniha Makabejska Sof Sofonias
2Mak 2. kniha Makabejska Ag Aggeus
J ob J ob
Zach Zacharias
ZI Zalmy Mal Malachias
Mt Evangelium sv. Matouse 1Tim 1. list Timotejovi
Mk Evangelium sv. Marka 2Tim 2. list Timotejovi
Lk Evangelium sv. Lukase Tit List Titovi
J an Evangelium sv. Iana Flm List Filemonovi
Sk Skutky apostolu Zid List Zidum
Rim List Rfmanum J ak List sv.jakuba
1Kor 1. list Korintanurn 1Petr 1. list sv. Petra
2Kor 2. list Korintanum 2Petr 2. list sv. Petra
Gal List Galafantim 1J an 1. list sv.jana
Ef List Efesanum 2J an 2. list sv. Iana
Flp List Filipanum 3J an 3. list sv.J ana
Kol List Kolosanum J ud List sv.J udy
1Sol 1. list Solunanum Zj ApokaJ ypsa
2Sol 2. list Solunamirn
XVII
PROLOG
VE]MENU UKIUZOVANEHO KRISTA
A NE]SLADSi MARIE
nesmirne touze po uctivani Boha a po spase du- 1
si se jedna duse po nejaky cas venovala cvicenf ve
ctnostech: apo dlouhern pfebyvanf v cele sebepoz-
nanf, v nit. dlela proto, aby v sobe lepe poznala Boil
dobrodinf, nebot po poznanf pfichazf laska, rnilujfc
usilovala 0to, aby mohla nasledovat pravdu amoh-
la sejf odft.
Nenf jineho prostredku, jfmz by duse mohla okusit pravdu
a by! pravdou osvfcena, krorne pokorne a vytrvale modlitby, za-
lozene na poznanf sebe sarna iBoha. jestlize se totiz v modlitbe
cviCime s pokorou a vytrvalosti, ona spojuje dusi s Bohem, ne-
bot kracf ve stopach a podle prfkladu ukfizovaneho Krista. Tak
se duse mod touhy, hnutf ducha a laskyplneho sjednocenf stava
druhym Kristem. Domnfvam se, ze prave na to poukazoval Kris-
tus, kdyz rekl: "Tomu, kdo me miluje azachovava moje slovo, se
dam poznat a budu s nfrn jedno'". a na mnoha rnfstech v evan-
geliu nachazime podobna slova, dfky nimz muzeme videt, jak je
pravdive, ze se duse mod lasky projevene v rnodlitbe stava temer
ISrov.]an 14,23.
Prolog
druhym Kristem. A vzpomfnam si, jak mi jedna Bozf sluzebnice?
vypravela, ze kdyf jejf duse vzletla v modlitbe do velkych vysin,
Buh neskryl pred zrakem jejfho rozumu lasku, kterou chova ke
vsern svym sluzebnfkum, ale naopak ji dal otevrene poznat akro-
me jineho jf fekl:
"Otevfi oci sveho rozumu aupfi je na mne; pak uvidis dustoj-
nost akrasu mych tvoru, kteff jsou obdareni rozumern." A v kra-
se, jiz jsem dal dusi tim, ze jsem ji srvofil ke svernu obrazu
a podobe, uvazuj 0tech, kdo se odell svatebnfrn satem lasky,
zdobenym mnoha opravdovymi ctnostmi: kdyby ses ptala, kyrn
jsou, odpovedel bych ti," tak pravilo sladke alaskyplne Slovo, "ze
jsou myrn druhyrn ja; nebot ztratili a zrnafili svou vlastnf vuli
a odeli se do me yule, s niz vyrvarejf jednotu a pfipodobriujf se
jL"
je tedy hlubokou pravdou, ze se duse spojuje s Bohem vze-
petfrn Iasky, Chtela-Ii tedy ona duse odvazne poznavat a nalezt
pravdu, musela tuto touhu po pravde zamefit predevsfrn na sebe;
nebot duse nemuze v ramci ucenf, prfkladu a modlitby vykonat
pro sveho bliznfho nic opravdu uzitecneho, [estlize nedokaze byt
uzitecna predevsim sarna sobe, to znamena pokud predtfrn v sobe
nedobude ctnosti. Proto tato duse prednesla Bohu etyfi modlitby.
Prvnf modlitba byla za ni samu. Druha za obnovu svate Cir-
kve. Tretf za svet jako takovy, a zejmena za rnfr mezi kfestany,
zvlaste mezi temi, kdo se bourf proti svate Cirkvi, vazne ji urazeji
a pronasledujf. Ctvrtou modlitbou tato duse prosila Bozf Pro-
zferelnost, aby na vse, predevsfrn na jeden prfpad, shledla svyrn
dobrotivym pohledem.
2 Touha one duse byla velika ausravicna, ale vzrostla jeste vice,
nebot ji prvni Pravda" ukazala, jak velmi potrebny je svet a do
2Katerina skryva svou totoznost obecnym vyrazern "jedna Bozf sluzebni-
ce", aby si zachovala diskretnost apokorne sdelila ostatnirn svou duchovnf
zkusenost.
3Vyraz .bytost obdarena rozumern" jevDialogu casto pouzfvan jako defini-
cecloveka. Poukazuje nato, zerozurn je nejvznesenejsf funkce charakteristic-
kapro lidskou pfirozenost, ktera doveku umoznuje poznat sebe sarna asvnj
vlastnf vztah zavislosti na Bohu stvofiteli, Z tohoto poznani totiz vyrusta
laska, jak uvadf Katefina.
4"Prvni Pravda" je stejne jako "prvni sladka Pravda" typickym vyrazem,
jfrnz Katefina rnysli Bozf jmeno. V Dialogu sepak ex parte Dei velrni caste vy-
2
Kapitola 2
jakeho stavu se ffti bourlivym zivotem, jfrnz urazf Boha. Navic
ji duchovni otec" v dopise svefil, jak nesnesitelnou bolest mu
pusobf urazky Boha a skody, jez tak vznikaji dusfrn, a pronas-
ledovani svate Cirkve. To vse v ni rozdmychavalo svatou touhu,
nebot ji zranovala bolest nad tim, zeje urazen Buh, ale neztracela
radostnou nadeji, ze Buh nad vsim tim zlem zvitezf.
Onu dusi tak zaplavila velka touha, aby uz bylo rano - bylo
to rano jednoho dne zasveceneho Panne Marii -, aby mohla jft
na msi: v pfijfrnanf eucharistie se totiz pouto duse s Bohern, diky
nernuz duse poznava pravdu 0sobe, projevuje snad nejmocneji.
Lze totiz ffei, ze pfi prijfmanf eucharistie je duse v Bohu a BUh
v dusi stejne, jako je ryba v mofi amore v rybe.
Kdyz se rozednilo anadesla hodina mse, ona duse seji ucast-
nila s nesmirnou touhou, a kdyz dosla k hlubsfrnu poznanf sebe
sarna, zastydela se za svou nedokonalost; pripadalo jf tctiz, jako
by ona sarna byla priCinou vseho zla, ktere se na celern svete dalo.
Proto k sobe pocitila dokonce nenavist aodpor, ktere ji pripadaly
jako ukon spravedlnosti, jfrnz se ocistovaly skvrny yin, jez byly,
at zdanlive, ci skutecne, najeji dusi ajez ji vedly kezvolanf: "Vec-
ny Otce, prosim te, abys potrestal urazky, jichz jsem se za svuj
zivot dopustila. A protoze me hffchy jsou pffcinou utrpeni meho
bliznfho, prosim te, abys dal trestu za ne dopadnout prospesne
na mou hlavu."
skytuje ..moje Pravda", oznacujfcf jednorozeneho Bozfho Syna, ]eziSe Krista,
praveho Boha apraveho cloveka, neboli ..celeho Boha aceleho cloveka",
5Katefina nanlzi na bratra Rajmunda z Kapuy, sveho duchovniho vud-
ce a prvniho sifitele jednoho z jejich zivotopisu. Rajmund z Kapuy byl
blahoslaven.
3
v ;
UCENI 0 DOKONALOSTI
Svatatouha
3 ehdy vecna Pravda k sobe silneji pfitahla touhu one
duse, jak 0tom cteme ve Sterem zakone, ie pii obe-
toveni Bohu vzpJal obeii stravujici obet milou Bohu
a pozdvihl ji ai k nernu, Podobne piisobil« sladka
Pravdana onu dusi, nebot ji seslala obet: shovivavos-
ti Ducha svetebo a zmocnila se obeti touby, kterou
. ona duse odevzdevele Bohu, afekla ji:
Dcerusko, cozpak nevis, ze vsechno utrpenf, ktere postihne
nebo muze postihnout dusi v tomto zivote, nestacf na potresta-
ni ani te nejmensf viny? Ponevadz urazka zpusobena mne, ktery
jsem nekonecne Dobro, vola po nekonecnern odcinenf. Chci pro-
to, abys vedela, ze ne vsechna trapeni, ktera nas postihujf vtomto
zivote, maji zaucel potrestanl, ale i napomenuti, aby byl syn po-
trestan za sve urazky, je pravda, ze cenou je touha duse, neboli
opravdova zkrousenost a bolest pro spachany Mich. Opravdo-
va litost totiz splacf cenu viny atrestu nikoli pro utrpeni, ktere
pfinasf, nebot toto utrpeni, at je sebevetsi, rna vzdy sve meze,
nybd pro svatou touhu duse, nebot ta je nekonecna. BUh, ktery
je nekonecny, chce nekonecnou lasku anekonecnou bolest.
Nekonecnou bolest chce dvema zpusoby, Prvni z nich je bo-
lest nad vlastnimi vinami, protoze kazda z nich je spachana proti
Stvofiteli, Druhy spocfva v bolesti nad urazkou, kterou Bohu
pusobf bliznf, Vsechno utrpeni telesne i duchovni, krere z tech-
Kapitola 4
to dvou druM bolesti vyplYva a ktere je zpusobeno kteroukoli
z techto pHein, ziskava nekonecne zasluhy aodcifiuje vinu, ktera
by zasluhovala nekonecny trest - prestoze se jedna 0konecny
skutek vykonany v konecnern case. Tyto dva zpusoby utrpenf se
totiz ve mne spojuji iikonem lasky, a prave proto pfinasejf velke
trapenf dusi, ktera Boha urazf nebo vidl, zeje urazen. Proto utr-
penf nabyva dostatecne eeny: nebot duse se jfrn cvicf ve etnosti
a trest nese s laskou a zkrousenostf a s nekonecnou bolestf pro
spachanou vinu.
Prave tornu nas ehee naudt Pavel slovy: .Kdybych mluvil jazy-
kern andelu, kdybyeh znal budoucnost, kdybyeh dal vsechno sve
jmeni chudyrn a sam sebe vydal k upaleni, nebylo by rni to nic
platne, kdybyeh nemel lasku."! Ternito slovy nam slavny apes-
tol ukazuje, ze konecne iikony nedostacujf ani k potrestani, ani
k oceneni, jestlize sejim nedostava korenf lasky
Nejdrazsf deero, ukazal jsem ti, ze vina nemuze byt potres- 4
tana v konecnem case zivota, at jsou velikost a mnozsrvf snase-
nych utrpenf jakekoli, pokud tato utrpenf zustavajf jen trestem,
to znarnena pokud v nich schazi laska. Kdyz je trest vykonavan
utrpenfrn doprovazenyrn laskou azkrousenostf srdee, nerna trest
hodnotu pro utrpeni, ktere sam pusobf, ale pro touhu duse. To
proto, ze laska a kazda etnost rnajf hodnotu anesou v sobe zivot
dfky memu jednorozenemu synu, ukfizovanernu Kristu. jen z ne-
ho totiz pochazf laska duse. Duse tedy muze jit v jeho stopach
prostrednictvfrn etnosti. Z tohoto, a z zadneho jineho duvodu
rna utrpenf hodnotu; a tak trest oddriuje vinu diky sladke lasce,
ktera spojuje dusi s Bohem. A lasku lze zfskat poznanfrn me slad-
ke dobrotivosti, v horkosti a zkrousenosti srdee, v poznanf sebe
same a vlastnieh vin. Poznanf sebe same rodf nenavist a bolest
nad spachanym hffchern avlastni smyslnosti. Z toho plyne, ze se
srdee povazuje za hodne potrestanf a nehodne jakekoli odmeny,
Tak vidfs - ptoblssil« sladka Pravda - jak se vsechno da trpeli-
ve snaset diky zkrousenosti srdee a diky opravdove trpelivosti
apokore: jen z pokory se muzeme povazovat za hodne potrestanf
anehodne odmeny Timto zpusobern, azadnym jinym, lze splatit
eenu hrfchu. Ty ode mne zadas urrpeni, abyeh pro toto utrpeni
ISrov. 1Kor 13,1-3.
5
Uceni a dokonalosti
povazoval urazky, jichz se vuCi mne dopustili mi tvorove, za od-
cinene; a iadas, abys mohla poznavat a milovat mne, ktery jsem
nejvyssf Pravda. Cesta toho, kdo chce dosahnout dokonaleho po-
znanf a prebyvat v me lasce, je tato: nikdy neopoustej poznanf
sebe sameho, a kdyz jednou sestoupfs do udolf pokory, poznavej
me v sobe, nebot jen toto poznani ti prinese vile, co.potrebujes
a co je pro tebe nutne.
Zivot vsech ctnosti zacfna v lasce, apokrmem lasky je pokora.
V poznanf sebe same sepokoifs, nebot pochopis, ze sarna zesebe
nejsi nic, a poznas take, ze i tva bytost pochazf ode me, nebot
jsern vas rniloval dffv, nez jste ziti. A pro nevyslovnou lasku,
kterou jsem vam prinesl, kdyz jsem sevevas rozhodl obnovit stay
milosti, jsem vas omyl aznovu zrodil v krvi sveho jednorozeneho
Syna, v te krvi, ktera byla prolita v tak velikem ohni lasky,
Tato krev pfinasf poznanf pravdy tomu, kdo se diky poznanf
sebe sameho vymanil z mlhy sebelasky: zadnym jinym zpusobem
totiz iadny clovek nernuze pravdu poznat.
Tehdy duse diky tomu, ze me takto poznala, zahoff neuhasi-
telnou laskou, ktera jf bude pusobit neustale utrpeni. Nebude to
utrpeni, ktere ubiji ducha, jako jsou utrpeni, ktera ducha zachmu-
fuji a sZiraji, ale takove utrperu, z nehoz duch vychazf bohatsi
a silnejSi nez drive. Presto se vsak jedna 0opravdove utrpeni,
nebot duse, ktera poznala mou pravdu, svou vinu a nevdecnost
aslepotu bliznfho, trpi nesnesitelnou bolesti. Trpi, nebor me mi-
luje, protoze kdyby me opravdu nemilovala, netrpela by.
Iakmile ty a ostatni mf ucednfci poznate mou pravdu zmfne-
nym zpusobem, budete muset aZ do smrti snaset mnoha utrpeni,
nespravedlnosti avycitky (slovy i Ciny) pro slavu meho jmena ana
znamenf jeho chvaly, Tak i na tebe prijdou mnoha utrpeni, ktera
budes snaset,
Proto, ty a mf sluzebnici, neste utrpeni s bolestf viny a s las-
kou ke ctnosti, pro slavu a chvalu meho jmena. Pokud tomu tak
bude, odpustim chyby rvei ostatnich mych sluzebnfku, takze vase
urrpenf bude - dfky moei lasky - dostacovat jako cena a odmena
pro vas i pro ostatni. Ziskate tak plod iivota, nebot budou smy-
ty skvrny vasf nedbalosti aja uz nebudu pripominat vase urazky,
Ostatnfrn pak odpustfrn dfky vasf rnilosrdne abratrske lasce aob-
daifrn je dary milosti podle ochoty, s nii je budou pi'ijimat.
6
Kapitola 4
Zejmena odpustfrn vinu a trest tern, kdo pokorne a s uctou
prijmou ucenf rnych sluzebnfku, Iakyrn zpusobem? Oehota k po-
kore a ticte je privede k pravernu poznanf sebe sarnych a jejieh
vlastnieh hnchu, takze dfky modlitbe a touze rnych sluzebnf-
ku dostanou plod milosti a pokorne ho prijmou, jak jsem fekl.
A obdrzf je ve vetsf nebo mensf mite podle toho, jak dokonale
budou cinit kroky v milosti. Vseobecne plati, ze diky vasf touze
jini dojdou odpusteru a obdrzf dary milosti - pokud jejieh tvr-
dohlavost nebude tak velka, ze by je dovedla az za mez, za niz
je budu muset odsoudit pro jejieh nedostatecnou nadeji, Vzdyt
neni sehopen nadeje ten, kdo pohrdl krvi, jiz byl s nekonecnou
nehou vykoupen.
A jaky plod obdrzf? Tim plodem je to, zeja budu ocekavat sve
sluzebnfky prinucen jejieh modIitbou, daruji jim svetlo aprobu-
dim psa jejich svedomf: dam jim pocitit vuni etnosti azpusobim,
ze si zarniluji rozhovory s myrni sluzebnfky, Obcas dovolim, aby
se jim svet ukazal takovy, jaky je, a dopustim, aby proto pocitili
mnoha rozmanita utrpeni, aby tak poznaIi jeho nestalost a po-
zvedIi svou touhu k hledanf vlasti vecneho zivota. To vykonam
timto zpusobem ajeste mnoha jinymi - nebot oko nedokaze za-
hlednout, jazyk vypovedet ani srdee poehopit, koIik znam cest
a zpusobu? - pouze z lasky a proto, abyeh je pfivedl zpet do
stavu milosti, aby se na nich naplnila rna pravda.
Nutf me ktomu rnanezmerna Iaska, z niz jsem je stvofil: anu-
ti me k tomu take bolest a modIitba mych sluzebnfku: protoze
ja nepohrdarn slzami, namahou ajejich pokornymi modlitbami,
nybrz je prijfmam, nebot sehopnost milovat a trapit se skoda-
mi na dusfch jim davam prave ja, Ale tern, kdo ziji, jako by se
nie nestalo, neodpustim trest, ale jen vinu, Iedaze by opetova-
Ii moji lasku a lasku rnych sluzebnfku laskou stejne dokonalou,
ajestlize pfijmou utrpenf s horkostf dokonale zkrousenosti pro
viny, jichz se dopustiIi. Proto ti, kdo projevi nedokonalou lasku
azkrousenost, nedojdou odpustenf trestu a neobdrzf je ani diky
nekornu jinernu, ale dostane sejim jen smazanf viny. Odpusteni
totiz vyzaduje oehotu obou stran, tedy toho, kdo odpusteni ude-
luje, i toho, kdo je pfijfrna: aje-Ii jejich oehota nedokonala, stejne
2Srov. 1 Kor 2,9.
7
Uceni 0 dokonalosti
nedokonalym zpusobem pak obdrzf dokonaly dar Iasky tech, kdo
mi ho s velkyrn utrpenim pro ne obetujf.
Proc jsem ti totiz ffkal, ze obdrzf odpusteni viny a take dar
milosti? Vpravde se tak deje, jak jsem ti rekl, diky prostfedkurn,
ktere jsme jiz vypocftali: dfky svetlu svedomf adiky ostatnfrn ve-
cernje odpustena vina, presne vzato tehdy, kdyz zacnou poznavat
sami sebe a zvraceji hniIobu svych hrichU, takze jsou pfipraveni
pfijmout dar milosti.
To jsou ti, kdo spodvaji v bezne lasce. jestlize naporninanfrn
prijali to, co mivali, anekIadli odpor shovivavosti Ducha svateho,
je z nich snata vina azfskavaji zivot v milosti.
jestlize vsak jsou jako nevedomf, nevdecnf aneuznali ke mne
a k usilf rnych sluzebnfku, zpusobf si vlastnf zkazu tim, co jim
bylo dana z milosrdenstvi, nebot sejim dar stane pfleinou obza-
loby. To neznamena, ze by milosrdenstvf bylo nedostatecne nebo
ze by byla spatna modlitba toho, kdo pro nevdecnika vyprosoval
milosrdenstvi; naopak setak ukazuje nevdecnfkova bida atvrdost
jeho srdce. Nevdecnfk si totiz svyrn svobodnyrn rozhodnutfrn za-
pecetuje srdce kamenem tvrdyrn jako diamant, ktery nelze rozbit
jinak nez krvf."
A povirn ti jeste toto: jestlize onen clovek pres tvrdost sve-
ho srdce, dokud rna v zivote jeste cas a rnoznost svobodneho
rozhodnuti, pfijrne krev rneho Synacka avlastnorucne ji pomaze
sve kamenne srdce, podaff se mu je rozlomit aobdrzf plod krve,
ktera byla pro nej zaplacena. Avsak jestlize bude vahat a ztracet
cas, zadny lek, az jeho cas vyprsf, neobdrzi, protoze mi nevratf
hfivny, ktere jsem mu svefil: pamet, kterou jsem mu da!, aby si
pamatoval rna dobrodini, intelekt, ktery dostal, aby videl apoznaI
pravdu, lasku, aby rnohl milovat rnne, vecnou Pravdu, kdyz me
jeho intelekt pozna!.
Toto je veno, ktere jsem yam daI a ktere se musf vratit mne,
Otci. Iestlize bylo zaprodano a prohandlovano se zlyrn duchem,
zly duch se k nevdecnikovi pfidruzi a odnese si vsechno, co za
jeho zivot zfskal, a napIni jeho pamet vzpominkami na rozkose
3VeSpeculum naturale uvadi Vincent deBeauvais (Vincentius Bellovacensis,
asi 1190-1264) stredovekou poveru, podle niz pouze dosud tepla krev kozla
dokaze rozbit jinak nerozbitny diamant. Katefina tuto lidovou poveru uziva
metaforicky.
8
Kapitola 5
a nepoctivosti, na pychu, lakotu a sobeckou sebelasku, na nena-
vist a pohrdanf bliznfrn, a na pronasledovanf mych sluzebnfku,
V teto bedne situaci, v nfz je intelekt zamlzen neusporadanostf
yule, tak nevdecnfk, spolu se zapachern svych yin obdrzf veeny
trest; nebot nesplatil vinu zkrousenostf a bolesti nad svyrni hff-
ehy.
Nyni tedy znas duvod, proc utrpenf splacf eenu viny ne sarno
o sobe, protoze sevzdy [edna 0utrpenf konecne, alepouze tehdy,
kdyf je doprovazeno dokonalou zkrousenosti srdce; avsak tern,
kdo dosahnou dokonalosti pffkladne zkrousenosti, je vedle viny
odpusten take trest, ktery je s vinou spojen. Presto zkrousenost
vseobecne odcinuje jen vinu: to znarnena, ze tyto duse oCistene
od smrtelneho hhchu obdrzf milost, ale protoze nemajf dost Iasky
azkrousenosti na cdcinenf trestu, j sou odsouzeny k trestu ocistce
avydany tomuto druhernu aposlednfrnu prostredku ocistenf.
Sarna muzes videt, jak touha duse, ktera se spojuje se mnou,
nekonecnyrn Dobrem, rna moe odcinit mene ei vice, podle miry
dokonale lasky, kterou chova jak ten, kdo obetuje svou modlitbu
za ostatni, tak ten, kdo tuto pomoc pfijfrna. Kazdy totiz bude
souzen z me dobrotivosti takovou merou lasky, jakou on obraeel
svou touhu ke rnne nebo jakou on dokazal pfijmout pomoe od
nekoho jineho, Tak at roste horlivost rve lasky: anenechavej zby-
teene plynout cas, neprestavej rnocne pozvedat svou pokornou
avytrvalou modlitbu za ne. Tebe a otee tve duse, ktereho jsem ti
na zemi udelil, vybfzfrn, abyste odvazne snaseli utrpenf a abyste
zili jakoby mrtvf hnutim sve smyslnosti.
Blizni jako prostredek
Mam velke zalfbenf v touze toho, kdo ehee po cell' zivot snaset 5
jakekoli utrpenf atrpet pro spasu dusf az k smrti. Cfrn viceje clo-
vek oehoten trpet, tfrn vetS{lasku ke mne ukazuje, a cfrn vice me
miluje, tim vice poznava mou Pravdu. Ale efm vice me poznava,
tim vice rnusi snaset utrpenf a bolesti zpusobovanych urazkami,
kterych se lide dopousteji.
Prave tys me prosila, abyeh na robe potrestal cizf pochybeni,
a nevedela jsi, ze nezadas nic nez Iasku, svetlo a poznanf prav-
dy. jak jsem totiz rekl, eim vetsi je laska, tfrn hojnejS{ je bolest
autrpenf, Bolest narusta v tom, kdo prohlubuje svou lasku. Pro-
9
Uieni 0doeonalosti
to vas vybizfm, abyste prosili - a bude yam dano: ja neodepru
nie tomu, kdo me bude prosit v pravde. Uvaz: laska pntomna
v dusi, je-li to bozska laska, je natolik spjata s dokonalou trpe-
livosti, tedy s dokonalou odhodlanostf trpet, ze jedna bez druhe
se vubec neobejde. Proto duse, ktera se rozhodne milovat me,
se soucasne rozhoduje i snaset pro me utrpeni, at ji ho udelfrn
jakyrnkoli zpusobern avjakekoli veci. Trpelivost je zkousena utr-
penirn aje spjata s bozskou laskou, Snasejte ho proto odvazne,
jinak se neprokazete [ako vernf snoubenci a deti me Pravdy, ani
jimi nebudete, ani neokusite radost z ucry, jez mi naIezi, a ze
spasy dusf.
6 Chci, abys vedela, ze kazda etnost stejne jako kazda vada
se pestuje prostfednictvim bliznfho, Kdo nenavidf mne, puso-
bf ujmu svernu bliznfrnu, nejen sve vlastnf osobe, ktera je mu
bliznfrn v prvnf fade: pusobf mu iijmu obeenou i zvlastni,
Pusobf mu ujrnu obecnou, protoze vsichni mate milovat sve-
ho bliznfho jako sebe sameho. A ponevadz ho milujete, mate mu
duchovne pomahat modlitbou, radit mu slovem, pomahat mu
v duchovnfch a telesnych potrebach podle toho, ceho se mu ne-
dostava. V prfpade, ze nie jineho vykonat nernuzete, mate mu
pomahat alespori pfejicnostf avuH. Nemilovat mne znamena ne-
milovat bliznfho. A jestlife ho nemilujete, nepornahate mu. To
vsak skodf pfedevsfrn dusi opomijejid pomoe bliznimu, nebot
tak ztracf milost; z toho plyne ujma bliznfho, protoze je bliznfrnu
odepreno to, co mu z vasf strany nalefi: modlitba a vfele pranf
spasy, ktere mi rna kazdy clovek predkladat za ostatni lidi. Bado-
konee kazda starost 0spasu ostatnfch Iidi, kterou dovek chova
v srdci, rna vyplyvat z citu, ktery k bliznimu chova pro lasku ke
mne,
Podobne i 0kazdern zlu je treba fici, zeje spachano prosrred-
nictvim bliznfho, nebot ten, kdo me nemiluje, nezije v bozske
lasce, Vsechno zlo se rodi ze skutecnosti, ze duse postrada lasku
ke mne ak bliznfrnu. Kdo nekona dobro, nutne kona zlo; ale ko-
mu skodf ten, kdo pacha zlo? Pfedevsim sam sobe azaroven take
bliznfrnu. Nikoli mne, nebot rnne nernuze uskodit nikdo, leda
v tom smyslu, ze povazuji za svou tu ujmu, kterou clovek zpu-
sobf sam sobe nebo bliznfrnu. Ujma, kterou clovek pusobf sam
sobe konanim zla, spodva prave v jeho vine na spachanern zlu.
10
Kapitola 6
Timztraci milost azadne vetsf ujrny jiz nernuze byt. Ujma, kterou
dovek pusobf konanfrn zla svernu bliznimu, spocfva v tom, zemu
neprokazuje parficnou lasku, ktera se projevuje pamatovanfm na
ne] v modlitbach. Tento dluh lasky amodlitby se cykavsech arna
byt kladen na srdce kazdernu tvoru obdarenernu rozumem.
Avsak zvlastnf dluh mate vuCi tern, kdo yam jsou nejblize,
koho mate na ocich as kymjste si pred Bohem vzajernne povino-
vani pecf, a to slovem, poucovanfrn a pffkladem dobrych skutku
a v kazdem prfpade vsfrn, co onen dovek potfebuje. Mate tak
cinit upffmnou radou, jakou byste si pfali sami od ostatnich,
prostou jakekoli sobecke sebelasky, Paklize toto dobrodinf nekdo
svemu bliznfrnu neprokazuje, znamena to, ze se ochudil 0lasku
k lidem, takze mu pusobf konkretnf ujmu. Tato ujma nespocfva
jen v nevykonanf dobra, ktere blizni potrebuje, ale ve skutecnern
atrvalern zlu. jak? Nasledujfcfrn zpusobem.
Hfich
jsou dva druhy hffchu: provedeny a mysleny. Mysleny hrfch je
dokonan, jakmile clovek ve sve mysli podtf potesenf z jeho spa-
chanf a soucasne nenavist ke ctnosti. To je dusledek sebelasky
vychazejfcf zesrnyslu, zbavujfd dusi lasky, kterou by mela chovat
ke mne a ke svernu bliznimu, jak jsem ti jiz rekl. Ale z pocatych
potesenf z hffchu se v hrfsnfkovi rodf dalsi hffchy proti bliznf-
mu, coz ruznym zpusobern pusobf potesenf zvracene vuli jeho
smyslu. Nekdy se zrodf krutost, jak v obecnem, tak v konkretnfrn
smyslu. Krutost obecne znamena, ze clovek vidf sebe a tvory ve
stavu zavrzenf a v nebezpecf smrti zpusobenem ztratou milosti.
A tato krutost muze byt tak velika, ze clovek nejen neprispeje na
pomoc sobe ani ostatnfrn laskou ke ctnosti anenavisti k nefesti,
nejenze prestane podavat jakekoli prfklady ctnosti, ale naopak se
stane nicernnyrn a bere na sebe ulohu zleho ducha; mod, krera
je mu vlastni, odvadi tvory od ctnosti avede je k neresti.
Toto je krutost vuCi dusi, jfz se dopousti ten, kdo se stava
nastrojem k odnetf zivota apfinasf dusi smrt.
Telesnou krutost vyuzfva chtfc: v tomto pnpade se Clovek ne-
jen 0sveho bliznfho nijak nezajfrna, ale dokonce svernu bliznfrnu
odnfrna to, co mu naIezf, krade chudyrn. Nekdy tak cinf nasilfrn,
11
Uieni 0 dokonalosti
jindy podvodem a zproneverou, kdyz nuti chude, aby koupili sve
vlastni veci, a casco dokonce vykoupili sebe samotne.
Bidna krutosti, bude ti odepreno me milosrdenstvi, jestlize
ukrutnik nenajde opet slitovanf s bliznfrn anebude k nemu vlfd-
ny. Krutost nekdy rodf urazliva slova, po nichz casto nasleduje
vrazda. jindy rodf necestnost u blfzkych osob, takze se stavajf
divokymi zvftaty a duchovne zapachaji. Tfrnto zapachem ukrut-
nfk neotravf jen jednu Ci dye osoby, ale kazdeho, kdo se k nernu
s laskou pfiblfzf a navaze s nim hovor, Ale v kom se rodi pycha?
jen v tom bliznim, ktery 0sobe srnyslf pfflis vysoko. Kdo si totiz
o sobe pfilis mysli, tomu je bliznf neprfjernny a protivny, nebot
sebe povazuje za nadrazeneho, a proto ho urazf, A pokud rna
moc, je stnijcem nespravedlnosti akrutosti, a kramaff s lidskym
mas em. Nejdrazsf dcero, truchli nad urazkami, ktere mi jsou tak-
to pusobeny, a oplakavej tyto rnrtve, aby tvoje modlitba znicila
jejich smrt. Vidfs, jak se ze vsech stran a skrze osoby vsech stavU
deji a rnnozf hffchy a ujmy bliznfrnu. Zadnym jinym zpusobem,
skrytyrn ani zjevnym, by hffch nemohl byt, Skrytyrn zpusobem
se tak deje, kdyz je bliznfrnu upfrano to, co mu nalezf; zjevnym
zpusobem se tak deje tehdy, kdyz dovek rodi krutosti, jak jsem
ti rekl.
[e tedy zrejmou pravdou, ze kazda urazka namfrena na mne
je uskutecnena prostfednictvim bliznfho.
Ctnosti
7 ekl jsem ti, ze vsechny hrfchy jsou dokonavany pro-
stfednictvfrn bliznfho tak, jak jsem ti to ukazal, PH-
cina hffchu spocfva v odnetf Iasky, nebot jedine z nf
se rodf ostatnf ctnosti, Tak se sebelaska stava nos-
nou silou a zakladem vseho zla, ponevadz odnfrna
lasku k bliznfrnu.
Kazde pohorsenf, kazda nenavist a krutost, vsechno, co se
neslusi, se rodf z korene sebelasky, Sebelaska otravila cely svet,
ochromila rnysticke telo Svate drkve a cely organismus krestan-
skeho nabozenstvf nebot, jak jsem ti rekl, v bliznfrn, ajmenovite
v lasce k nernu, rnajf zaklad vsechny ctnosti. Takova je pravda.
Rekl jsem ti, ze laska dava zivot vsern ostatnfrn ctnostem, a je
to tak, protoze zadnou ctnost nelze vykonavat bez lasky: tedy
12
Kapitola 7
kazdou etnost clovek ziska Iaskou ke mne. Pore co duse pozna
sebe samu, jak jsem ti rekl, vydava se na cestu pokory a pocitu-
je nenavist ke svyrn smyslnym vasnfrn, nebot poznava zvraceny
zakon ovladajfcf jeji udy, zakon, ktery je v neustalern protikladu
k duchu." A proto se duse povznasf nenavistf ke sve smyslnosti
a Iftosti nad ni spolu s velkou horlivosti usiluje 0to, aby svou
smyslnost podrfdila rozumu: tak muze v sobe nalezt vanuti me
dobrotivosti diky velkym darurn, ktere ode mne pfijala a ktere
v sobe nachazi.
Ziskane poznani sebe same duse pokorne pfisuzuje mne, ne-
bot poehopila, ze jsem ji z milosti vyprostil z temnot a osvitil
pravyrn poznanfrn. A kdyz poznala mou dobrotivost, miluje ji
vsemi moznymi zpusoby, Miluje ji ne pro mozny zisk, aprece ne
bez vyhod, Tim ehci rici, ze ji miluje ne diky sobe nebo pro svuj
vlastni uzitek, ale diky etnosti, krera se v ni zrodila z lasky ke
mne, nebot jasne vidl, ze se mi nemuze zalibit jinak nez nenavis-
ti k hffchu a laskou ke etnosti. Ale protoze se v ni laska zrodila
z me dobrotivosti, ihned ji vynaklada ve prospech bliznfho: to
by se nestalo, kdyby ji predtfm v sobe nepocala. Ale protoze me
duse miluje v pravde, stava se uzitecnou svernu bliznfrnu. jinak
to byt nernuze, nebot laska ke mne alaska k bliznimu jsou jedno
a duse miluje bliznfho natolik, nakolik miluje me, protoze laska
k bliznfrnu prameni z lasky k Bohu.
To je prostredek, ktery jsem yam daroval, abyste se cvicili
a zkouseli v etnosteeh, nebot nermizete sice prospet mne, ale
mate byt prcspesni bliznfmu. To dokazuje, ze me z me milosti jiz
mate vdusi, kdyz muzete zahrnout bliznfho plody mnoha svatych
modliteb, prednesenych se sladkou alaskyplnou touhou po tom,
aby mi byla vzdavana iicta, apo spase dusf.
Duse zamilovana do me pravdy se nikdy neunavi pfi pomoci
eel emu svetu, obecne ani konkretnf. Vzesly uzitek muze by! maly
nebo velky podle toho, jak je disponovan clovek, jernuz duse
pomaha, a podle sily touhy duse, od niz pomoe vychazf. J e to
prave tak, jak jsem ti vysvetlil: pouhy trest nestacf k napraveni
viny, jestlize neni doprovazen touhou.
4SroV. Gal 5, 17.
l3
Uceni 0dokonalosti
Pore CO se duse stane uzitecnou bliznimu diky laskyplnemu
sjednoceni se mnou, ktere jako jedine umozriuje lasku k blizni-
mu, zameruje sejeji rnyslenka na spasu celeho sveta k potrebam
bliznfho. A tehdy, kdyz duse touhou po ctnosti a jejim cvicenf,
nebot' na ctnostech vynlsta zivot v milosti, prospela predevsfm
sarna sobe, obraci svou horlivou pozornost na konkretnf potre-
by bliznfho, nebot diky vrele lasce jiz ukazala obecnou horlivost
pro vsechny tvory obdarene rozumern, jak jsem jiz rekl. Tak se
vysvetluje, jak ten, kdo hoff Iaskou, horlive pornaha dusfrn po-
dIe ruznych daru milosti, ktere jsem kazdemu svefil: nekterym
dar poucovat slovern, krery rna byt vykonavan upffrnnymi radami
bez lidskych ohledu: jinym dar zivotnfho prfkladu - tento dar by
mel vyuzfvat opravdu kazdy clovek, nebot kazdy rna vychovavat
bliznfho dobryrn, svatym a poctivym zivotem.
Toto jsou ctnosti vzbuzene laskou k bliznirnu ajejich nescisl-
ne, takze bys je nedokazala vyjmenovat. Ale proc jsem je udelil
tak rozmanite, proc jsem je vsechny nedal jednomu tvoru, ale ne-
ktere jsem obdaril tou ajine zase onou ctnosti? Lze totiz rid, ze
nelze pestovat jednu ctnost a nemit zarovefi i vsechny ostatnf -
nebot ctnosti jsou spolu tesne spojeny. Udeluji je mnoha zpuso-
by, aby kazda z nich byla pocatkem vsech ostatnich: tedy jednoho
obdaffrn laskou, jineho spravedlnosti, dalsfho pokorou, jeste dal-
Mho zivou virou, jineho obezretnostf, mfrnosti, trpelivostf ajeste
jineho pevnosti.
Tyto ctnosti ajeste mnohe jine udeluji ruznymi zpiisoby du-
sim mnoha tvoru: tak muze napifklad jedna ctnost predstavovat
hlavni predmet duchovni pozornosti urcite duse, takze je dispo-
novana spfse kteto ctnosti nez kostatnim. Avsak prave pro Iasku
k tete ctnosti dosahne postupne i vsech ostatnlch, nebot' vsechny
jsou spojeny laskyplnym poutem lasky,
Podobne jsem udelil mnoho daru, ctnostf ajinych duchovnich
atelesnych statku - ffkam telesnych, protoze se tykajf potreb lid-
skeho zivota - avsechny jsem rozdelil rozmanityrni zpusoby, aby
nikdo nedostal vsechny, abyste tak vy Iide nutne meli prflezitost
vzajemne si pomahat. J iste jsem mohl kazdeho cloveka obdafit
vsfrn, co porrebuje pro dusi ipro telo. Ale chtel jsern, aby se lide
vzajernne potrebovali a stali se rnyrni sluzebnfky v dalsfrn roz-
delovanf techto rnilostf a daru, ktere ode mne prijali. Clovek se
14
Kapitola 8
chtenechteneobejdebezskutku lasky, Ajepravdou, zekdyzlaska
neni prokazovana jako dar obdrzeny z me lasky, neprinasi onen
skutek vubec zadnou milost. Tak vidiS, zejsem svesluzebnfky
stvofil praveproto, aby si lidemoh!i prokazovat lasku, apostavil
jsemje do niznych stavu a stupriu. Tak se ukazuje, ze v mern
domeje mnoho ukohi, jejichz prostfednictvfm neocekavam nic
krorne lasky, A proroze se skutky lasky k bliznfmu uskutecfiujf
v lasce kemne, kdo prokazal tuto lasku bliznfrnu, naplnil Bozf
zakon:
5
ato <:inikazdy dovek, ktery tuto laskupestu]e ajepodle
sveho stavu prospesny ostatnim.
Rekl jsemti, jakyrnzpusobern seclovekCini prospesnym bliz- 8
nim, cimz projevuje svoulasku kernne.
Nyni ti povfrn, jak dovek podrobuje zkouskam svou trpeli-
vost v chovani k bliznfmu, kdyz jejim urazen. Prostrednictvim
bliznfhoje zkousena pokora pysneho, vira maloverneho, oprav-
dova nadeje toho, kdo nedoufa, spravedlnost nespravedliveho,
milosrdenstvi kruteho, mfrnost avlidnost prchliveho.
Vsechny ctnosti jsou podrobovany zkouskarn arodi sevbliz-
nim, stejne jako nefestni lide v blifnich vyvolava]i sve vlastni
neresti. Iesrlize se totiz nad tim zamyslis, pokora je zkousena
pychouvtomsmyslu, zepokorny clovek pychu dusf, nebot pys-
ny nermizepokornernu zpusobit iijmu. Taki nevera nerestnfka,
ktery me nemiluje ani vemne nedoufa, neoslabuje ctnost toho,
kdo rna viru, ani nadeji toho, kdo ji v sobe z lasky ke mne za-
zehl, ta sev lasce k bliznfrnu naopak posiluje a osvezuje. Kdyz
rnu] verny sluzebnfk vidi bliznfho bez viry a bez nadeje vemne
a v neho - a je logicke, ze kdo me nerniluje, nemuze ve mne
vkladat ani vfru, ani nadeji, a naopak je spojuje prave S onou
smyslnostf, ktere serozhodl slouzit -, neprestava jej svirou rni-
lovat aneustale seposiluje nadejl, zevemne pro onoho doveka
nalezne spasu. Taktedy dovek vnevete a vbeznade]i jinych lidf
zakousi ctnost viry. V tomta pffpade, stejne jako v dalsfch, kdy
clovekrnusf podstoupit zkousky, seprojevuji jeho vlastni ctnosti
i ctnosti blizniho.
Takdochazf k tornu, ze spravedlnost neni umensena cizimi
nespravedlnostmi. Tynaopak slouzf kjejimu prezkousenf, nebot
5Srov. Mt 22, 37-40.
15
Ucenf a dokonalosti
dovek se ukazuje jako spravedlivy skutky spravedlnosti. Stejnym
zpusobem se vlidnost a mirnost projevuje tehdy, kdyz clovek
v okamzicfch hnevu jedna jernne a trpelive. A zavist, nelibost
anenavist jsou piflezitosti ktomu, aby dovek ukazal, jak si oblfbil
Iasku, doprovazenou horlivou touhou po spase dusl.
Navic tirfkam, ze v tech, kdo zlo oplacejf dobrem, se ctnost
pouze neprojevuje, ale caste vrha uhlfky rozzhavene ohnern Iasky,
ktery rozptyluje nenavist a zast v srdci a mysli prchliveho clove-
ka, takze se nenavist casto menf ve vlidnost. Tohoto vysledku
byva dosazeno diky ctnosti lasky a dokonale trpelivosti cloveka
snasejfcfho hnev nerestnfka, ktery bere na svabedra nerestnfkova
pochybeni a trpi jimi.
Ctnost sfly a vytrvalosti je pak zkousena tak, ze clovek musi
mnoho snaset, kdyz je urazen aje mu lidmi odnfrnano neco, co
mu nalezf. Ti se totiz casto pokousejf svest vas urazkami nebo
lichocenim z cesty a od ucenf pravdy. Ale ctnostny dovek je na-
prosto vytrvaly a silny, jestlize chranf tyto ctnosti ve svem srdci:
apfi podobnych piflezitostech jim dokaze podavat svedectvf take
navenek, vuci svernu bliznfrnu, jak jsem ti jiz fekl. Kdyby totiz
v okamziku zkousky neobstal, znarnenalo by to jen, ze se tato
ctnost nezakladala na pravde.
Rozvaznost, druzka vsech ctnosti
9 Tojsou mile a svate ukony, ktere zadam od svych sluzebnfku, to
jsou ctnosti duse, ktere jsou zkouseny, jak jsem ti rekl. A nejedna
se jen 0ctnosti projevovane vnejsfrni ukony, jejichz nastrojern
je telo, cili 0ty, ktere spocfvajf ve vnejsfch viditelnych skutec-
nostech, jako ruzne druhy pokani, ktere jsou spise jen nastroji
ctnosti. Kdyby 510jen 0tyto skutky, a nikoli take 0vYse po-
psane ctnosti, nikdy bych v nich nenasel velke zalibeni. Kdyby
duse necinila pokanf rozvazne, to znamena kdyby se jeji horli-
yost omezila na nastroje a pocatecnf ukony pokani, caste by to
bylo naopak na pfekazku jeji dokonalosti. Duse se naopak musi
vydat touze lasky, doprovazene svatou nenavisti vuCi sobe same,
a s pravou pokorou a dokonalou rrpelivostf i s ostatnimi crnost-
mi dusi vlastnimi rna pocit'ovat opravdovy hlad a touhu po tom,
abych byl uctfvan, a po spase dusf. Tyto ctnosti ukazuji, do jake
16
Kapitola 9
miry je yule umrtvena a nakolik neusrale umfra sve smyslnosti
pro horlivou touhu po dosaieni etnosti.
Duse musi cimt pokani rozvazne, to znarnena, ie musi dbat na
to, aby svou horlivost spfse nez na pokanf scustredila na etnosti.
Pokanf totiz rna byt nastrojem k upevnenf ctnosti podle duehov-
nich potfeb, v mire odpovfdajfcf moznostem duse.
Kdyby bylo pokanf povazovano za podstatu ctnosti, a nikoli
za jejieh nastroj, bylo by na prekazku dokonalosti duse. V tako-
vern pfipade by totiz pokanf nebylo osviceno poznanfrn, ktere rna
duse mit 0sobe a0me laskavosti aktere je spravnym meiftkern,
a nezilo by z me pravdy. Bylo by spfse provadeno bez radneho
mentka, bez rozvaznosti, nebot by duse nade vse nemilovala to,
co miluji ja, tedy ctnost, a nernela by v nenavisti to, co ja nejvi-
ee nenavidim. Rozvaznost je totiz jen poznanfrn, ktere rna duse
o sobe a0mne: z tohoto poznanf rozvaznost vyrusta. Rozvaznost
jejako dite zrozene z lasky a s laskou spjate.
je pravda, ie je mnoho detf, jako strom rna mnoho vetvf. Ale
stromu avetvfrn dava iivot koren, pokud vyrusta z pudy pokory,
ktera je opatrovatelkou a iivitelkou Iasky Tak lze prohlasit, ie
touto vetvf je rozvaznost a ie strom, z nehoz vynista, je narou-
boyan na lasku. jinymi slovy: etnost rozvaznosti by neexistova-
la nebo by neprinasela iivotodarne plody, kdyby nevyrustala ze
ctnosti pokory. Pokora totiz vyplyva z poznanf duse 0sobe. Jii
jsem ti to rekl: korenem rozvaznosti je poznanf sebe a me laska-
vosti. Diky teto podminee muie duse kazdernu ochotne dat to,
co mu nalezf.
A predevsim dava mne, co mi nalezf, vzdava slavu a chvalu
rnemu jrnenu a uznava, ie vsechny milosti a dary, ktere u sebe
pozoruje, pfijala ode mne. Sobe pfivlastnuje to, co si zaslouzila,
a priznava, ze sama 0sobe neni nic, a tim, eim je, muie byt jen
diky rnemu daru udelenernu z milosti, stejne jako je mym darem
kazda jina milost, jii ode mne pfijala. Za techto podminek se
duse citi nevdecna za tolik dobrodini. Zjistuje, ie nedbale uZfva
svuj eas a obdrzene dary, a je proto presvedcena, ie zasluhuje
potrestani,
Tehdy, diky rozvaznosti plynouci z pokorneho a upifmneho
poznanf sve vlastnf nicotnosti, pojme nenavist k sobe a nelibost
nad svymi vinami.
17
Uteni 0 dokonalosti
Kdyby duse nemela zmfnenou pokoru, byla by nerozvazna.
jejf nerozvaznost by se rodila z pychy, stejne jako rozvaznost
pramenf z pokory. Proto by si bez rozvaznosti pfisvojovala jako
zlodej vsechnu cest, ktera nalezf mne, a pfikladala by ji sobe.
A mne by pfisuzovala to, co zavisf na ni, a stezovala by si azalo-
vala na tajemne zpusoby, kterymi jednam snf as ostatnfmi tvory.
Pro cokoli by se ihned pohorsila nade mnou i nad bliznim: jejf
chovanf by bylo pravym opakem chovanf tech, kdo majf ctnost
rozvaznosti, kdo davajf mne isobe, co kazdernu nalezf, auznava-
jf, ze majf k bliznfrnu dluh milosrdne lasky a pokorne ustavicne
modlitby, jiz jsme si vzajernne povinovani, Tak splace]f bliznimu
dluh praveho ucenf, pffkladu poctiveho a svateho zivota, slouzf
mu radou a pomod podle toho, co je zapotrebf pro jeho spasu,
jak jsem ti fekl.
At pan Ci predstaveny Ci poddany, at Clovek zije v jakemkoli
stavu, ma-li ctnost rozvaznosti, kazdy jeho Cinvuci bliznfrnu je
rozvazny a laskyplny: rozvaznost alaska jsou totiz spolu spjaty
a vychazejf jedna z druhe, nebot vyrustajf z opravdove pokory,
ktera pfichazi jen po poznanf sebe sameho, kdyz si clovek pfizna,
jaky je.
Strom lasky
10 VIS,vjakern vzajemnern vztahu jsou tyto tfi ctnosti: laska, pokora,
rozvaznost? Predstav si na zemi vyznaceny kruh: z jeho stredu
vynista strom avedle ne], apfece snfrn spojeny, mlady vyhonek.
Strom pfijfma ziviny ze zeme vymezene obvodem kruhu. Kdyby
se strom octl vne kruhu, skomfral by a neplodil, dokud by nebyl
zasazen zpet do one zerne. A nyni si podobne predstav dusi, ktera
je stromem zrozenyrn z Iasky, aprave proto nemuze zit z niceho
jineho nez z lasky.
Kdyz se ji totiz nedostava bozske ctnosti prave a dokonale
Iasky, nepfinasf zadny z plodu zivota, ale rodf pouze plody smrti.
J e nezbytne, aby kofen tohoto stromu neboli cit teto duse se-
trval uvnitf kruhu symbolizujfcfho prave poznanf sebe sameho.
Toto poznanf sebe sameho je niterne spjato s poznanfm mne:
mne, ktery nemam pocatek ani konec, stejne jako je nerna kulaty
kruh. At obchazfs kruh, jak chces, nikdy nenajdes bod, ktery by
mohl byt jeho pocatkem nebo koncem, prestoze ty StOjISuvnitf,
18
Kapitola 11
Clovek dosahuje tohoto poznanf sebe sameho a mne prostred-
nictvfrn sve vlastnf osoby a na pude prave pokory, krera je mu
pevnyrn zakladern apfedstavuje ctnost, pffrno umernou velikosti
kruhu znazornujfcfho poznanf sebe sameho, jehoz duse dosahla
ve sjednocenf se mnou. jinak by se nejednalo 0kruh bez konce
apocatku, ale0kruh zacfnajicf ukonern, v nemi duse zacina sarna
sebe poznavat, akoncfcf zahy pete ve zmatku, pokud by poznanf
sebe same nespojovala se mnou.
Strom Iasky je vyzivovan pokorou a vedle sebe dava rust v Y -
honku prave rozvaznosti, jak jsem ti rekl. Mizou stromu, to jest
podstatou citu lasky, ktera se nachazf v dusi, je trpelivost, ktera
je jasnym znamenim me pfftornnosti v dusi a jejiho spojeni se
mnou.
Tento tak sladce zakoreneny strom pfinasf hojnost vonnych
kvenl ctnosri, ktere maji nejrozrnanitejsf vuni. Nese plody mi-
lostf duse aprospesnosti bliznfrnu, ktera je vetsi ci mensf podle
horlivosti, s nfi jsou prijfrnany dary mych sluzebnfkii. A mne
tento strom vzdava vuni slavy a chvaly meho jmena: prave pro
tento ucel jsem ho srvofil. Tak dosahuje sveho cfle, jimi jsem ja,
vecny iivot, ktery nernuze byt nikomu odfiat a ktery ztracf jen
ten, kdo me nechce.
Vsechny plody stromu Bozf lasky chutnaji po rozvaznosti,
ktera je jim spolecna, jak jsem ti rekl.
Plody rozvaznosti
oto jsou plody a skurky, ktere od duse vyiaduji: aby 11
vokamziku, kdy jetoho zapotfebi, podrobila svectnos-
ti zkousce, Proto, jestli si vzpornfnas, jsi pred drah-
nou dobou touzila konat velke pokanf z lasky ke rnne
a tazala ses, co muies ucinit, abys pro mne trpela.
Odpovedel jsem ti v tve rnysli: ,J sem ten, kdo rna za-
lfbeni v malo slovech, av cetnych Cinech." Chtel jsem tiukazat,
ie netouzim po tom, abych byl vzyvan jen pouhyrn zvukem slov,
jak to cinf ten, kdo fika: "Pane, Pane, chtel bych pro tebe neco
vykonat. ,,6 Nernam zalibeni ani v tom, kdo chce umrtvovat telo
mnoha pokanfmi, ale nedokaze umrtvit svou vuli a zahubit ji. J a
6Srov. Mt 7,21.
19
Uten! 0 dokonalosti
chci mnoho Cimi, jirniz duse dokazuje, ie umi odvazne a trpeli-
ve snaset protivensrvi, a ostatni ctnosti, ktere jsem ti vypocftal
a ktere dusi nalezf, Isou to ctnosti Cinne, nebot dusi pfinasejf
hojne plody milosti.
Za nic nez prazdna slova povazuji kazdy cin zakladajfcf se na
jinych principech, nez ktere jsem uved!. Takovy cinje totiz konec-
ny, zatimco jajsem nekonecny, aproto vyzaduji skutky nekonec-
ne hodnoty, ktere muze vykonat jen nekonecna horlivost lasky,
Chci, aby kajici skutky a dalsi telesna cvicenf byla povazovana za
nastroj, a ne za podstatu nejvznesenejsfho citu. Kdyby nejvetsf
Iaska byla vkladana do nich, byla by rni pfinasena konecna vee,
ktera zmizi jako zvuk slova, kdyz vyjde z iist. Ale slovo vychaze-
jici z lasky duse, jez jako jedina pocina arodi pravou ctnost, neni
jen vyhaslym zvukem, nebot je se mnou spojeno vrelou laskou.
Tehdy mi jsou skutky mile a libe, nebot nejsou osamoceny, ale
doprovazf je prava rozvaznost. Diky ni jsou telesne ciny povazo-
vany jen za nastroje aneni nebezpeci, ze by platily jako absolutni
principy.
Pokani totiz nema byt povazovano za hlavni princip naseho
jednanf a stejne ani zadny jiny telesny Cin, nebof jsou to ciny
konecne, jak jsem ti jiz rekl. jsou konecne proto, zejsou dokonany
v prubehu zivota, ktery rna svuj konec, a take proto, ie je clovek
nekdy musi odlozit nebo je k jejich odlozenf donucen. Nekdy je
odklada z duvodu, ktery mu branf dokondt zapocate dilo, at kvuli
okolnostem nebo z poslusnosti vyzadovane pfedstavenym, nebot
v tom prfpade by jejich vykonani nejenom nebylo zasluzne, nybri
bylo by pffrno urazlive. Todokazuje, zevsechny takove vnejsi ciny
jsou konecne, aponevadz jsou konecne, musi byt povazovany za
nastroje, a nikoli za kriteria jednanf. Kdybychom je pfijali za
principy chovani, duse by zustala zcela prazdna a chuda, kdyby
je na nejaky cas musela odloiit.
To chtel vyjadiit slavny Pavel, kdyf ve svem liste nabadal
k umrtvovanf tela a k zabiti vlastni vale. To znamena: dokazat
drzet telo na uzde a umrtvovat ho pokazde, kdyz se chce vzepfft
duchu. Ale vuli nestacf zabit, vule musi zit, jako by zernfela, pod-
ffzena me vuli, A vule je zabita jen tehdy, kdyz je splacena cena,
jii ctnost rozvaznosti obohacuje dusi, to jest litostf nad urazka-
mi Boha a nenavistf ke sve smyslnosti. Tuto cenu zfskava duse
20
Kapitola 11
poznanim sebe same. Toto poznani je ntlZ, zabijejid a vyvrhujid
veskerou sebelasku vrostlou do yule.
Kdo seddttechto kriterii, neobetuje mi pouha slova, ale cetne
skutky aCiny.Proto jsem ti ffkal, ze ehei malo slov amnoho skut-
ku. A vyrazern "mnoho" nemyslim jejieh pocet, nebot horlivost
duse, ktera vynista z lasky, matky vsech ctnosti, musi dosahnout
nekonecna. Presto vsak slovo nezavrhuji. len jsem ti fekl, ze ehci
malo slov, abyeh ti ukazal, ze kazdy dokonany skutek je konecny,
aproto jsem uzil vyrazu .rnalo". Nicrnene i konecne skutky se mi
lfbi, jsou-li mysleny a vykonany jakozto nastroje ctnosti, nikoli
zarneiiovany zajeji principy.
Proto at si nikdo nemysli, ze velky kajicnfk, ktery se eele
venuje umrtvovanf sveho tela, je dokonalejsf nef clovek, ktery
se pokanf tolik nevenuje. Iak jsem ti rekl, v tom nespocfva ani
ctnost, ani zasluha: to bychom mohli prohlasit, ze se dopoustf
zla ten, kdo ze zeela opravnenych duvodd nemuze vykonat zadny
kajid skutek, ale ridi se jen etnosti lasky, osvicenou pravou roz-
vaznostf, jez ji dodava uCinnost. Ctnost rozvaznosti Cini Iasku ke
mne nekonecnou aneomezenou: jajsem nejvyssi avecna Pravda,
aproto Iasku, kterou duse miluje rnne, nemuze rozvaznost ome-
zit ani ohraniCit; ale lasce, kterou duse chova ke svemu bliznimu,
dodava rniru arad.
Svetlo rozvazriosti, ktere se rodi z lasky, jak jsem ti rekl, cini
Iasku k bliznimu uspofadanou, to jest chce, aby laska k bliznfmu
byla usporadana. Toznamena, ze laska usilujid 0dobro bliznfho
nesmf zpusobit vedornou ujmu tornu, kdo Cinve prospech bliz-
nfho vykona, Kdyby se totiz duse pro zachranu celeho sveta od
pekla nebo pro iikon velke ctnosti dopustila treba jen jedineho
hffchu, nejednalo by se 0lasku usporadanou podle pozadavku
rozvaznosti, takovy cin by byl naopak nerozvaznj, postradal by
miru a princip, nebot spachani hffchu neni opravneno ani uko-
nem velke ctnosti ci vysoke prospesnosti bliznfrnu. Usporadanost
svate rozvaznosti se projevuje tak, ze duse zamefuje vsechny
ctnosti na odvaznou a nanejvys horlivou sluzbu mne a na lasku
k bliznfrnu, akdyby to bylo mozne, tisfckrat by dala telesny zivot
za spasu dusi a snasela by tresty a trapeni, aby jini rneli zivot
v milosti. Svecasne statky pak uziva tak, aby pornahala bliznlmu
v potrebach jeho telesneho zivota.
21
Uceni 0 dokonalosti
Tozpusobuje svetlo rozvaznosti vychazejfcf z lasky, Tak muzes
videt, jak diky rozvaznosti kazda duse usilujicf 0milost spraved-
live splacf svdj dluh tim, zemi venuje nekonecnou aneomezenou
lasku a spolu s laskou ke mne venuje usporadanou a spravedli-
you lasku bliznfrnu, jak jsem ti ji vyliCiI : to znamena, ze nepusobl
ujrnu sarna sobe pod zaminkou prospesnosti ostatnfrn. V tomto
smyslu vas napominal svaty Pavel slovy 0lasce, sniz musi dovek
zacinat predevsfm sam u sebe, jinak by uzitek pfinaseny ostatnfrn
nebyl dokonaly, Kdyz totiz dusi schazf ctnost, je vsechno nedo-
konale, a tato nedokonalost se projevuje ve vsern, co duse kona
pro sebe i pro ostatni.
jiste neni spravne, abyeh byl ja pro spasu dusl, ktere jsou ko-
necne amnou stvorene, urazen, nebot jajsem nekonecne dobro.
Tato vina by byla tezsi a vetsf nez dobro, ktere melo byt onfrn
clnem dosazeno. Proto se nesmis nijak poskvrnit vinou hrfchu:
prava laska tuto pravdu dobre zna, nebot rna vnitmi svetlo svate
rozvaznosti.
Toto svetlo pronika VS l temnotou, zbavuje nevedomosti aje
kofenim kazde etnosti; rozvaznost posiluje take kazdy nastroj
casnych ctnosti. Rozvaznost je velmi obezretna, takze nemuze
byt podvedena, vladne nepremozitelnou silou, je vytrvala az do
sameho konce, obsahne nebe i zemi, to znamena poznanf mne
i sebe, saha od lasky k Bohu az k lasce k bliznfrnu aje provaze-
na pravou pokorou. Rozvaznost se dokaze spolu s obezfetnosti,
ktera jeji vlastni, vyhnout vsern nastraham zleho dueha aleckam
rvoru. Neozbrojenou rukou, totiz tfrn, ze dokaze hodne trpet, vi-
tezf nad zlyrn duehem a nad tel em. Sladkyrn a slavnym svetlern
rozvaznosti, ktere cloveku umozriuje poznat svou zranitelnost,
a v dusledku toho ji splatit eenu prave vnitrnf litosti, muze do-
vek rozdrtit svet, polozit si ho pod opanky sve lasky a chapat ho
takovy, jaky je: dovek si svet podfizuje avysrnfva se mu.
Prave proto svetstf lide nedba]i na duchovni ctnosti, ale vsfrn
svyrn pronasledovanfrn ctnost jen rozhojfiujf a zkouskami ji po-
siluji. Ctnost je totiz, jak jsem ti rekl, v prvni fade pocata z lasky
apore je zkousena prostrednictvfrn bliznfho askrze ne] rodi dalsf
etnosti. Tak jasne vidfs, ze kdyby se etnost ve zkousce nepro-
jevila a nezazafila, nebyla by ani opravdu rnyslitelna. Ponevadz
jsem ti rekl a take jsem ti zjevil, ze zadnou ctnost, a tim me-
22
Kapitola 12
ne ctnost dokonalou, nelze uskutecnit jinak nez prostfednicrvfm
bliznfho, To je, jako kdyby zena pocala dire a neporodila by je:
j e j i muz by byl presvedcen, ze zadne dite nema. Podobne jsem ja
Snoubencem duse, ajestlize duse neporodf dfte jmenem ctnost
prostrednictvfm lasky k bliznfrnu - tim, ze ji zjevne ve svern zi-
vote vykonava podle obecnych i konkretnich potreb, jak jsem ti
fekl -, v tom pnpade ti ffkam, ze ona duse v sobe zadnou ctnost
v pravde nepocala. Totez platf i 0nerestech: take kazda z nich je
pocata aposilovana prostfednictvfrn bliznfho.
Shrnuti
yni vidfs, zejsem ti ja, Pravda, ukazal pravdu auce- 12
ni, diky nimz muzes dosahnout velke dokonalosti
azachovat si ji. Takejsem ti vysvetlil, jak je vykou-
pena vina ajak je odpykan trest v tobe av bliznfrn:
rekl jsem ti totiz, ze tresty vytrpene tvorem v tom-
to smrtelnern zivote nestaci, jsou-Ii jen utrpenfm,
k vykoupeni viny a s nf spojeneho trestu, jestlize jsou snaseny
bez lasky abez prave zkrousenosti a bolesti nad spachanyrn hif-
chern, jak jsem ti rekl. Trest je tedy odpykan tehdy, kdyz duse
pfilne k lasce: ne proto, ze nejakyrn trestem skurecne trpi, ale
mod lasky a bolesti nad spachanou vinou. Tuto lasku duse zfs-
kava svetlem rozumu a upffrnnym a velkodusnym srdcem, kdyz
svym rozumem stavf na prvni mfsto mne, Iasku.
To vse jsem ti ukazal, nebot jsi me zadala, abys smela trpet.
A ukazal jsem ti to proto, abys ty a ostatni mi sluzebnfci vedeli,
jakym zpusobem se mi mate obetovat, Tim myslfrn obet soucasne
dokonanou i duchovni, ktere jsou jedno jako voda obetovana
Panu a nadoba, ktera ji obsahuje: vodu bez nadoby by nebylo
mozne obetovat aprazdna vaza by nebyla milou obetf. Stejne tak
mi mate obetovat nadobu vasich soucasnych trapeni, kdyz yam
je udelfrn. To znamena, ze rnisto a cas si nevybfrate vy, podle
sveho uvazenf, ale volim jeja, podle svevule, Ale tato nadoba rna
pretekat, to jest musf obsahovat vsechno utrpenf, ktere snasfte
s Iaskou a pravou trpelivosti, a nedostatky sveho bliznfho mate
snaset s nenavistf k hffchu a s bolesti nad spachanym hrfchem.
Tak se vase trapeni, ktere jsem pfirovnal k nadobe, hojne na-
plnf vodou me milosti, ozivujfcf dusi. J en tehdy pfijfmam tuto
23
Ueen! 0dokonalosti
obet od svych milych nevest, totiz od dusf, ktere mi slouzf. Tim
minim, zeodnieh pfijfrnam vreletouhy, slzyavzdeehy, pokorne
avytrvalemodlitby: vsechny tyto prostredky dikymelasce k du-
sfrnrisf muj hnev, ktery byjinak dopadl nahlavu mych nepratel,
nefestnych sverskych lidi, kteff metak tezce urazejf.
jestlize je budete odvafne snaset az k smrti, bude to pro me
znamenim, ze me opravdu milujete. Kdyzjednou polozite ruku
na pluh, nesmite se ze straehu pfed zadnym tvorem ani pred
trapenfrn, ktere vas potka, otocit zpet. I v trapenf sermizete ra-
dovat. Svet se raduje, kdyz me hodne uraz], avy v nern trpite,
kdyz vidite, zejsem urazen: tim, ze urazf mne, totiz urazf vas,
atim, zeurazi vas, urazf mne, nebot vy semnou rvorftejednotu.
Dobre vis, ze kdyz jsem yam daroval byti podle sveho obrazu
apodoby avy jste hffchern ztratili milost, spojil jsem svou boz-
skoupfirozenost svasf lidskou, bozskou prirozenost jsemzahalil
do vaseho lidstvi, abyehyamnavratil zivot milosti. Vyjste mym
obrazem, aproto jsemjej vzal aprijal jsem lidskou pfirozenost.
Proto jsem svami jedno, zapredpokladu zeseduse odemnene-
odloucf smrtelnyrn hrfchern. Alekdomeopravdu miluje, zustava
vemne ajazustavamvnem. Proto mesvet pronasleduje: neehee
semi podobat, aproto pronasledoval meho jednorozeneho Syna
az k potupne smrti na kfizi. Totez svet cinf i yam. Pronasleduje
vas a bude vas pronasledovat az na smrt, nebot me nemiluje.
Kdybymesvet miloval, miloval bytakevas. Aleradujte se, nebot
budete mit plnou radost vnebi.
Rfkamti take, ze cfmvice bude mysticke tela svate Cfrkve
trpet, timhojnejsf laskavosti aurechy semu dostane. Laskavost
bude spocfvat vtomto: budou obnoveni dobff asvati pasryfi, kte-
f{jsou jako slavne kvety avzdavajf slavu achvalu rnernu [menu
avydavajf viini pravych etnosti. Toje obnova vonnych kvetu, ji-
rniz jsou moji sluzebnfci apastyri. Toneznamena, zeplod teto
Snoubenky, jiz jeCirkev,potrebuje obnovu, jelikoz senedostatky
sluzebnfku ani nezmensuje, ani neposkozuje. M as tedy i v hor-
kostech duvod k radosti, ty i tvlij duehovni otec a ostatni mi
sluzebnfci, nebot ja, ktery jsem vecny Zivor, jsem yampfislfbil
obcerstveni autechu po horkostech amnoha utrpenich, az ob-
novim svatou Cirkev.
24
DIALOG
Milosrdenstvi s Bozfrn lidern a mystickym telern
svate Cirkve
ehdy duse, boiici pelcivou touhou, pojaia nepostiii- 13
teinou Iasku k velke Boii dobrotivosti. Doseble totii
pozneni akontemplace nekonecnosti jeho Jasky, ktera
tak vlidne odpovedele na jeji ouizky. Touto odpovedi ji
Buh vlil nede]! azaroveri ji pomohl v boikosti, kterou
pocitovele, nebot diky pozruini sebe same pochopila,
jak uteiel« Boha, apoznaia svou bidu. Tato odpoved na jedne
strane mirniia hoikost jeji duse, ana dtuhe ji rozmnoiovala, ne-
bot nejvyssi avecny Otec ji zjevil cestu dokonalosti, evsek: prave
tato cesta dokonalosti ji jasneji ukazovala, jak urizel« Boha aja-
kou ujmu pusobil« dusitn, 0cemi se nyni zminim podrobneji.
Poznenitn sebe same totii duse lepe poznava Boha, ponevadi
na sob« pozoruje stopy Boii dobrotivosti a v leskevem Boiim
zrcadle pozna va, nakolik se mauznat zahodnou anakolik zane-
hodnou. Tim minim,.ie duse pii pohledu do zrcadia Boii dobtoti-
vosti poznava dustojnost skutecnosti, ie byia stvoiena k Boiimu
obrazu, ie ji ten todar byl udelen zmilosti, anikoli proto, ie by si
jej sebettiene zasIouiila, adosahuje tak pozneni sve nehodnosti,
v nii se naleza svou viastni vinou.
A tak, jako cIovek hledid do zrcadia vidi jasneji skvrny na
sve tveii, i duse - ktera se povznesi pozruuiim sebe same v touze
lepe se videt oCima rozumu, aproto se zahledi do zrcadia Boii
Dialog
dobtotivosti - rrnlze dfky Cistezafi vychazejfcf z Boha lepe rozlisit
skvrny, ktere jf cia! osklivou.
Dfky teto jasne zaii sili svetlo a pozruini, proto je tieba iici,
ie v dusi sice narusta sladkci boikost; ale zaroveri je zmiriiovsno
jejf uttpeni. jejf hoikost je ziemiioven« nadeji pramenfcf z dam
prvnf Pravdy. A tak jako se rozrusta obeii, do kterebo se piikIada,
silf i horlivost duse, tekie pouhe sfly tela nedokiii! zadriet dusi,
ktera by se od nej ctuei« oddeli«. Duse by tatii nemohla pieiit,
kdyby jf tiedodevel sllu Ten, ktery je nejvyssf Silou.
Duse oCistena obnem Boif 1asky - s nii se setkala pozruinim
sebe a Boha = . v ktete se rozvilo touiebne pieni a nadeje, aby cely
sver dosel sptisy e aby by1a obnovena svara Cirkev, nyni doseble
urCite jistoty a moh1a se obrstit vzhiiru, ke svernu nejvyssimu
Otci, ktery ji ukcizal malomocenstvi siirajici svatou Cirkeva bidu
svete, a moh1a temei opakovat Mojiisova slova.'
Muj Pane, shledni ve svem milosrdenstvi na svuj lid a na
rnysticke telo svate Cirkve! vetsi slavu ti pfinese odpustenf tolika
tvorurn, kterym darujes svetlo praveho poznani, nez kdyz budes
hledet jen na mne, ktera jsem te ve sve bide tolik urazila a stala
jsem se pifcinou a nastrojern vseho zla. Vsichni rvorove by te
chvalili, zes je ve sve bozske dobrotivosti zachranil od hffchu
a od vecneho prokleti. Proto te prosim, vecna Lasko, potrestej
mne a smiluj se nad svyrn lidem, nebot od tebe neodejdu, dokud
neuvidfm, ze ses nad nim smiloval.
[ak by mi prospelo, kdybych obdrzela vecny fivot, zatimco
tvuj lid by cekala smrt bez konce, a kdybych videla, ze tvou Snou-
benku, Cfrkev, ktera je svetlern, obklicujf temnoty prave kvuli
myrn nedostatkum a nedostatkurn tvych ostatnfch tvoru? Proto
chci aprosim te, abys mi to udelil jako rnilost, abys mel smilovanf
se svym lidem moei teze vecne lasky, ktera te vedla ke stvorenf
cloveka podle rveho obrazu a podoby, jak jsi sam rekl: .Stvorme
cloveka podle naseho obrazu a podoby." Nebot ry, vecna Trojice,
jsi to ucinila z touhy, aby ucast na tobe, vznesene a vecne Tro-
jici, mel cely Clovek. Proto jsi jej obdarila parnetf, aby si mohl
pfipominat tva dobrodini a prostrednicrvfm Trojice mel Mast na
tve moci. Proto jsi doveka obdafila rozumem, aby pfi pohledu
lSrov. Ex 32, 11.
26
Kapitola 14
na Trojici poznaval tvou dobrotu amel ucast na moudrosti tveho
jednorozeneho Syna. Proto jsi jej obdafila vuli, aby mohl milovat
to, co rozum vidi a poznava z tve Pravdy, a ziskat tak Mast na
shovivavosti Ducha svateho.
Co je pravyrn duvodem toho, zes Cloveku udelil tak velkou
dustojnost? Duvodern je nevyslovna laska, s niz jsi v sobe sve
stvorenf nahlfzel a zamiloval sis ho, a protos ho stvofil z lasky,
Z lasky jsi mu dal zivot, aby mohl okouset nejvyssf aveene Dobro,
jfrnz jsi ty.
Bohuzel vidim, ze tvuj tvor kvuli hfichu, jehoz se dopustil,
ztratil udelenou dustojnost a svou vzpourou proti robe se stal
nepritelem tve shovivavosti, takze jsme se vsichni stali rvymi
neprateli.
Avsak tebe tentyz ohen lasky, pro ktery jsi nas stvoril, vedl
k tomu, abys nam daroval nastroj k usmifeni lidskeho rodu, jenz
seocit! vestrasne valce hfichu: pfal sis, aby sevaIecny stav zmenil
vevelky pokoj, adarovals nam Slovo, sveho jednorozeneho Syna,
ktery se postavil mezi nas atebe [ako prostrednfk.
On byl nasi spravedlnosti, kdyz na sebe vzal nase nespravedl-
nosti, aby mohly byt potrestany, a byl ti poslusny, veeny Otce,
kdyz se odel do naseho lidstvi a pfijallidskou podobu a priroze-
nost.
Iak velka propast laskyl J ake srdce muze vydrzet pohled na
vysiny, z nichz jsi sestoupil az k nizkosti naseho lidstvi? My jsme
tvuj obraz a ty jsi obraz nas, diky tvemu spojeni s clovekem,
v nemz jsi zahalil veene bozstvf bfdnym oblakem Adamova poru-
seneho tela.
Co je pravou pficinou toho vseho? Laska. Ty, Boze, ses stal
clovekem a dovek se stal Bohem. Pro tuto nepopsatelnou lasku
te chci modlitbou prinutit, abys byl ke svyrn rvorum milosrdny,
Vykupitelska krev
ehdy Buh shiedl ve svetn milosrdenstvi na onu du- 14
si, dal se pieinoci jejimi sizami a spoutat jeji svatou
touhou ajakoby sam nafikaI:
Nejmilejsf dcerusko, rve slzy me premohly, protoze
jsou zajedno s mou laskou a tryskaji z lasky ke mne.
Vase palcive touhy me zavazuji. Ale pohled' aviz, jak
27
Dialog
je pospinena tvaf me Snoubenky, jak je zohavena necistou sebe-
laskou aodula pychou alakotou tech, kdo se zivf na jejich prsou.
Mluvim 0krestanskem nabozensrvi, 0vseobecnem tele vericich
a0mystickem tele svate Cirkve: ati, kdo sepasou najejich prsou,
jsou moji sluzebnfci, kteff nemaji zivit jen sebe, ale maji past na
svatych prsou Cfrkve vseobecne telo kfestanu avsech, kdo by se
chteli pozvednout z temnot nevery a stat se cleny me Cirkve.
Vidis, s jakou neznalosti, zaslepenostf a nevdecnostf je ude-
lovano mleko, slavna krev tete Snoubenky - ajak je zneuzfvano
necistyma rukama? Vidfs, jak neuctive je prijfmano? Prave proto
se jim to, co dava zivot, jejich vinou caste stava pficinou smrti:
tim minim drahocennou krev Krista, meho jednorozeneho Syna,
ktery odnesl smrt a temnotu, daroval jim svetlo a pravdu a pre-
mohl vsechnu lei.
Tato krev jepramenem vsech dani abyla prolita, aby Iide dosli
spasy a aby ti, kdo ji ochotne pfijmou, dosahli dokonalosti. Tak
jako Kristova krev dava zivot a obohacuje dusi veskerou milostf
- v rnensf ci vetsi mfre podle dispozice a lasky obdarovaneho -,
stava se pffcinou smrti tomu, kdo zije nefestne. Tak pfinasf smrt
misto zivota vinou toho, kdo ji pfijfrna nehodne, nebot setrvava
v temnote smrtelneho hnchu. jestlize pusobi smrt, neni to tedy
vadou Kristovy krve. A neni to zpusobeno ani jakoukoli vadou
sluzebnfka, ktery by prfpadne mohl zit v teze nebo dokonce tezSi
vine. Pfipadne zlo v dusi sluzebnika nemuze nijak poskodit nebo
znehodnotit silu amoe milosti skryte vtete krvi. A proto nehodny
sluzebnfk neskodf tern, kterym udeluje svatosti, nybd sam sobe:
pusobi si vedomou ujmu, po niz bude nasledovat trest, pokud se
nenapravi pravou Iitostf ahlubokou bolestf nad svyrni vinami.
Proto rfkam, ze ujma tech, kdo nehodne pfijimaji Kristovo te-
10, neni zpusobena nedostatecnou vykupitelskou mod teto krve,
ani sluzebnfky, jak bylo receno, ale spatnou dispozici a vadami
pfijfrnajfcfho, ktery si pospinil dusi a telo tolikerou bidou a cho-
val se k sobe a k bliznirnu tak krute, K sobe byl kruty, nebot se
zbavil milosti, kdyz svymi vasnemi poslapal plody Kristovy krve,
jemu udelene ve svatem krtu. Krtem totiz, neboli mod Kristovy
krve, byl ociSten od poskvrny prvotniho hrfchu, ktera na nem
ulpela, kdyz byl pocat otcem amatkou.
28
Kapitola 14
Proto jsem vam daroval Slovo, sveho jednorozeneho Syna,
nebot lidsky rod byl porusen hrfchem prvnfho cloveka, Adama.
Vsichni jste totiz byli jako krehke nadoby vzesle z tete hliny,
proto jste nebyli schopni prijmout vecny zivot. Proto jsem se
ja, nekonecna Vznesenost, spojil s nfzkostf vaseho Iidstvf, abych
napravil jeho porusenf a smrt a abych mu navratil milost, kterou
ztratil hifchem.?
J a nemohu odpykavat iadny trest - rna bozska spravedlnost
vyzaduje, aby trest vyplyval z viny -, na druhe strane vsak zad-
ny dovek, prave proto, ieje clovekem, nestacil k usmfrenf viny:
i kdyby clovek dokazal do urcite miry nejakou vinu usmifit, vypla-
til by pouze sam sebe, ajiste ne ostatni tvory obdarene rozumem.
Avsak nemohl by vyplatit ani sam sebe, nebot vina se udala na
mne, ktery jsem nekonecne Dobro. J ajsem vsak presto chtel vra-
tit milost cloveku, ktery byl tak oslabeny, ze nemohl usmffit viny
pouze svymi silami. Proto jsem seslal Slovo, sveho Synacka, za-
haleneho do vasf prirozenosti, ktera byla v Adamovi porusena,
aby snasel trest v te pfirozenosti, ktera me urazila, a utisil muj
hnev tim, ie trpel ve svern tele aZ k potupne smrti na kHii.
Tak jsem ucinil zadost sve spravedlnosti a naplnil sve bozske
milosrdenstvf. Milosrdenstvim jsem chtel splatit vinu doveka
a uschopnit ho k dobru, pro nei jsem ho stvofil. Tak byla lidska
pfirozenosr spojena s pfirozenostf bozskou dostacujfcf podmin-
kou spasy pro cele lidstvo nejen mod trestu, ktery si odpykavala
v konecne pfirozenosti Adamova rodu, ale mod vecneho bozstvi,
bozske nekonecne pfirozenosti. Kdyz byla jedna prirozenost spo-
jena s druhou, obdrzel jsem a pfijal obet krve sveho jednoroze-
neho Syna, promichanou a prohnetenou s bozskou prirozenostf
prostrednictvim ohne me bozske lasky: tato laska byla poutem,
ktere ho drzelo probodeneho a pfibireho na ki'iZi.
Nasledky prvotniho hfichu.
Krestni milost a svobodna yule
Toto dostacovalo k vykoupeni viny lidske pfirozenosti: a dalo se
to uskutecnit [edine mod pfirozenosti bozske. Tak byla smyta
hniloba Adamova hrfchu a zustalo jen jejf znameni, spocfvajfcf
2Srov. Gal 4, 4-5.
29
Dialog
v naklonnosti ke hffchu a kazde telesne slabosti, jakasi jizva,
ktera cloveku zusdva po zahojenf rany,
Adamova vina byla takova, ze cloveka zavedla na cestu smrti;
pfisel velky lekaf, muj jednorozeny Syn, aby tohoto nemocneho
vylecil, avypil velmi hofky lek, nebot dovek byl natoIik slaby, ze
jej nemel sflu spolknout. Muj Syn se zaehoval jako kojna, ktera
vypije lek rnfsto dftete, nebot je velka asilna, zatfrnco dite byjeho
horkost nesneslo. Tak byl Kristus kojnou lidskeho rodu, protoze
velikostf a silou bozstvf spojeneho s vasf lidskou pfirozenostf
snasel hofky lek nesmirne bolestive smrti na ki'izi, aby dal zivot za
vas, kteff jste svou vinou zeslabli jako deti, Ziistalo jen znameni
tohoto prvotnfho hffchu, kterym se kazdy z vas nakazi pfi pocetf
oteem a matkou. Duse je tohoto znameni zbavena, trebaze ne
zeela, svatym ki'tem. Kfest rna totiz moe darovat zivor v milosti
silou slavne a drahocenne Kristovy krve.
V ukonu pfijeti svateho kftu je duse ocistena aje ji vlita mi-
lost. Zustava ji naklonnost ke hrfchu, ktera je jakousi jizvou po
rane prvotnfho hrfchu, ale jestlize duse ehee, mMe tuto naklon-
nost drzet na uzde.
Od te doby je duse jako nadoba, ktera muze do sveho nitra
prijmout milost a dat jf rust, hodne ci maio, podle sveho roz-
hodnuti, laskou a touhou a tim, jak mne miluje ajak mi slouzf,
Tak se duse muze priklonit ke zlu stejne jako k dobru; ackoli ve
svatem kftu pi'ijala milost, muze si vytvofit svu] usudek a diky
sve svobodne vuli muze konat dobro ci zlo.
Lidska svoboda je tak velka aclovek diky sfle slavne Kristovy
krve zfskal takovou sflu, ze jej zadna moe zleho dueha a zadne
ovlivnovani jinymi tvory nernuze pfinutit k sebemensimu provi-
neni, jestlize si to nepfeje. Clovek byl totiz osvobozen od otroctvf
hrfchu abyla mu vracena svoboda prave proto, aby se stal panern
sve smyslnosti a aby se navratil k cili, pro nejz by! stvoren.
Clovece, ubohy tvore, jako zvfre si Iibujes vbahnu aneuznavas
velikost dobrodini, ktera jsi ode mne pfija! aktera jsou tak velka,
ze si vetsi ani nelze predstavit, apresto jsi jimi by! obdarovan bez
ohledu na svou ubohost, krera se holedba nevedomostf
Vetsi odpovednost cloveka po vykoupeni
15 Chci, abys vedela, rna deero, ze prave kvuli tomu, ze Iide obdrze-
Ii mou milost, budu na ne pflsneW a budou si zasluhovat vetsf
30
Kapitola 15
potrestanf lidstvo bylo totiz obnoveno krvi meho jednorozeneho
Syna a byla mu navracena milost. A presto lide nejenze neuzna-
vaji hodnotu teto milosti, ale propadaji se stale hloubeji do jicnu
zla, vina stfha vinu, neustale me pronasledujf mnoha urazkami
av hojne mfre pohrdaji milostmi, ktere jsem jim udelil. Nejenze
si techto milosti nevazf, ale rvaif se, jako bych je temito milostmi
urazel a zadal snad od nich neco jineho nez jejich vlastni posve-
cenf. Proto Iide zasluhuji vets! potrestanf nyni - od te doby, co
jsou vykoupeni krvi meho Syna - nez pred vykoupenim, tedy pred
tim, nez z nich bylo snare malomocenstvi Adamova hnchu."
je rozurnne, ze kdo vice dostava, rna vice vratit abyt vdecnej-
S f svernu darci. Clovek mel tedy u mne nesmirny dluh za byti,
ktere jsem mu daroval, kdyz jsem jej stvofil podle sveho obrazu
apodoby. Mel mi vzdavat slavu, a misto toho mi ji uprel a chtel
si ji nechat jen pro sebe. Proto zanedbal poslusnosr, kterou jsem
mu ulofil, opovrhl jf a stal se mym nepfitelem. Prave pokorou
jsem tehdy znicil pychu, kdyz jsem se ponfzil az k prijetf vaseho
lidstvi a vyrval vas z otroctvi zleho ducha a vratil yam svobodu.
Nejenze jsem doveku vratil svobodu, ale take, jak dobre vidfs,
clovek se stal Bohem a BUh clovekern, kdyz se v Kristu spojila
bozska pfirozenost s lidskou.
Toto je dluh, ktery lide vuci mne maji a ktery spodva v po-
kladu krve, jiz byli znovuzrozeni k milosti. Tak vidfs, ze mi jsou
po vykoupeni zavazani vice nez pred nim. Maji mi vzdavat slavu
a chvalu a nasledovat tak Slovo, ktere se stalo telem v mern jed-
norozenern Synu. Tento dluh lasky ke mne a k bliznim splacejf
pokazde, kdyz opravdove a skutecne vykonavajf ctnosti, jak jsem
ti fekl.
Ale jestlize se tak nechovaji, uraze]f me jeste vice, nebot me
maji hodne milovat. Proto jim moje bozska spravedlnost pfitvr-
zuje tresty a pfipravuje jim vecne zatracenf, Ztohoto duvodu je
spatny krestan potrestan ostreji aprfsneji nez pohan, je vice stra-
vovan nevyhasinajicim ohnem, ktery ho z bozske spravedlnosti
mud. V utrpeni totiz hfisnik citi, jak jej hryze svedomi, a pfe-
cejim neni znicen, nebot odsouzenci k zatracenf neztraceji byti,
ktere jsem jim dal, at je mucf sebevetsf utrpeni. Proto ti rfkam,
3Srov. J an 15,22.
31
Dialog
ze zadajf smrt, a nemohou jf dosahnout, nebot nemohou ztratit
bytf. Zivot v milosti sice svou vinou ztratili, ale bytf neztratf.
Tak je od vykoupenf Kristovou krvf vina souzena mnohem
pffsneji nez dffve, nebot po vykoupenf majf Iide mnohem vice.
A presto se nezda, ze by to lide zpozorovali nebo ze by vnfrnali
svou spatnost. Stali se myrni nepfateli pore, co jsem je smffil
mod krve sveho Syna.
Prosba 0milosrdenstvi pro svet
J e mozne zjednat napravu, abych utisil svuj hnev, Iejfrn nastro-
jem jsou moji sluzebnfci, pokud me budou horlive presvedcovat
slzami asvazovat pouty sve svate touhy. Sarna vidfs, zes me prave
tfrnto zpusobem spoutala, protoze tato pouta jsem ti dal ve sve
vuli smilovat se nad svetern. Prave proto odmenuji sve sluzebnf-
ky hladem a svatou touhou, aby mi vzdavali uctu adosahli spasy
dusf, abych byl jejich slzami pfinucen zmfrnit pffsnost svebozske
spravedlnosti.
Nabfrejte tedy, ty a ostatnf mf sluzebnici, slzy a pot z nevy-
cerpatelneho pramene me bozske lasky a slzami omyvejte tvaf
me Snoubenky. Slibuji ti, ze tfmto prostredkem sejf vratf byvala
krasa. Krasu totiz nezfska zpet ani mecem ani valkou ani krutos-
tf, ale jen pokojem, pokornou avytrvalou modlitbou, vytrvalostf
v protivensrvfch a v slzach prolitych s chvejfcfrn se a nalehave
prosfcfm srdcem mych sluzebnfku,
Tak vyplnfrn tvou prosbu 0velke utrpenf. Vase utrpenf vrhne
svetlo do nefestne temnoty lidi, kteff si zvolili svet, A nebojte se
pronasledovanf sveta, nebot budu svami avnicem yamneodepru
svou prozfetelnost.
16 ehdy ona duse, pozvednutii timto hlubokym pozna-
nim, stel« s nesmirnou radosti a iuechou pied Boiim
majestatem apocitila hlubokou radost: z nadeje, kte-
rouji Boii milosrdenstvi vlevslo, aznevfslovne Jasky,
kterou zekousele. Nebot jasne videl«, ze Buh ve sve
lssce atouze smilovat senad lidmi, piestoie sestali
jeho nepistelt, ukazuje svfm sluzebnikiun zpusob a cestu, jimii
ho mohou piimet k dobtotive odpovedi, a dokonce utisit. jeho
bnev. Tehdy zone duse vyprchaly veikere obavy z ptonesledo-
veni, ktete ji mohlo ceke: od svet«, nebot videle, ie Buh je s ni.
32
Kapitola 17
A silil v ni obei) svare touhy, ktery ji tiedopisl pokoje, dokud
sduvefivou jistotou nepoprosila 0cely svet.
A jestliie obsahem druM modlitby byla prosba 0dobro apro-
spect: kiesfanu a neveiicich, ktete spociveiy v obtiove svate Cit-
kve, nyni do sve modlitby zahrnula cely sver, ktery ji 0to iadal,
a volala:
Smiluj se, vecny Boze, nad svymi oveckami, vzdyr ty jsi dobry
pastyf Nevahej a smiluj se nad tfrnto svetem, protoze se zda, ze
jiz postrada [akekoli pouto lasky k robe, vecna Pravdo, a neni ji
schopen ani vuci svernu vlastnimu rodu, nebot lide se vzajernne
nemiluji laskou pramenici z tebe.
Sebelaska, jed sveta
ehdy se Buh jakoby opojen leskou k nasi spese sna- 17
iil v one dusi opet roznitit lasku a bolest: ukazoval
ji, sjakou lasku stvoiil cloveka, jak jii byio castecne
ztnineno, afikal:
Nevidfs, jak me nyni kazdy zranuje, mne, ktery jsem
vsechny srvofil stak vroucf laskou aobdafil je rnilostf
a mnoha temef nekonecnyrni dary, jez jsem jim udelil zdarma
ajiste ne pro jejich zasluhy? Uvaz, dcerusko, kolika riiznymi hff-
chy me lide biji, zejmena bidnou aopovrzenfhodnou sebelaskou,
z niz vychazf vsechno zlo. Sebelaskou Iide otravili cely svet. J ako
laska ke mne v sobe skryva vsechny ctnosti, ktere se potom pro-
jevuji na bliznim, jak jsem ti ukazal, tak sebelaska srnyslu v sobe
ukryva vsechno zlo, nebot vyrusta z pychy obdobne jako laska ke
mne vynista z lasky,
Zlo se uskutecriuje prostfednictvfrn dalSich rvoru, nebot lide
se strani Iasky k bliznfrnu. Nezamilovali si me, a proto nemo-
hou milovat ani bliznfho: tyto dye lasky jsou totiz spolu spjaty
avnirrne spolu souviseji. Proto jsem ti fikal, ze kazde dobro i zlo
je vykonano prostfednictvfrn bliznfho v tom smyslu, ktery jsem
ti objasnil.
Hodne si mohu stezovat na cloveka, ktereho jsem zahrnul jen
dobrem, a presto mi odplacf nenavisti, dopousteje se veskereho
zla. Proto jsem ti fekl, ze mfrnfm svuj hnev slzami svych sluzeb-
nfkii, aopakuji ti: vy, kdo jste mf sluzebnfci, padnete prede mnou
na zem smnoha modlitbami, vrelyrni touhami, bolestmi nad my-
33
Dialog
mi urazkami anad zatraeenim dusf. Takto obmekcite hnev meho
bozskeho soudu.
Bozf ruce nikdo neunikne
18 ]e treba, abys vedela toto: me ruee nikdo neunikne, nebot jajsem,
ktery jsem," a vy jste nevznikli sami od sebe, ale jste stvoreni
mnou, Stvofitelern vsech veci, ktere maji Mast na byti, krome
hffchu, ktery je nebytim, jej jsem tedy nestvofil. A protoze hffch
neni ve mne, neni hoden Iasky, Hrfch urcizi tvora, protoze ve
hffchu tvor miluje to, co byt milovano nerna, ame nenavidi. Tvor
je povinen milovat mne, protoze jsem nanejvys dobry a daroval
jsem mu byti nesmfrnym ohnem lasky, Ale ze mne Iide nemohou
odejit: bud' jsou ve mne kvuli spravedlnosti, pro sve viny, nebo
jsou ve rnne pro me milosrdenstvi.
Proto otevfi oci sveho intelektu apohled' do me ruky: uvidis,
ze to, co jsem ti rekl, je pravda.
Duse tedy poslusne vzhledla k nejvyssimu Otci a uvidele, ie
v dlani svira cely svet. Buh ji fekl: .
Deero, pohled' avez, ze mi nikdo nermize byt odriat, protoze
vsichni jsou ve rnne, ai kvUli spravedlnosti, nebo z milosrdenstvi,
jak jsem ti rekl: vsichni jsou moji, nebot jsem je srvofil anevyslov-
ne je miluji. Proto k nim budu navzdory jejieh neresti milosrdny
prostrednictvfm svych sluzebnfku apfijmu tvou modlitbu, nebot
jsi ji ke mne pozdvihla s tak velkou laskou a takovou bolesti.
Dfkiivzdani duse
19 ehdy ona duse, temei blouznici opojnou mod lasky,
citile, jak ji stale vice spaluje vnittni obeii, apocitovsle
blaienost i bolest zaroven. Blahem ji zelevelo sjedno-
ceni sBohem, kterf ji daval okusit svou uslecbtilost
adobrotivost aponofil ji do svebo milosrdenstvi; bo-
lest ji pusobil pohled na to, ie je tak velke Dobro
potupoviino. A vzdsveu: diky Boiimu mejeststu, jako by chapala,
ie ji Buh zjevil nedostatky rvonl, abyji tak piimel k horlivejsimu
usili a silnejsi touze.
4Srov. Ex 3, 14.
34
Kapitola 20
Cltile, jak se ve spojeni s Bohem obnovuje jeji cit, a natolik
zahoiela svetytn ohnem Jasky, ie duchovnim iisilim ji na tele
hojne vyrazil pot: duie totii byla v dokonalejSi jednote s Bohem
nei se svyrn vlastnim teletn. Proto se potila silou a vielosti Jasky,
anii si to uvedomovele, neboi ji ovladala velki touha, aby namisto
vody potila krev, afikala si:
Ach, rna duse, ztratilas cely cas sveho zivota, aprave proto se
ve svete a ve svate Cfrkvi udalo tolik zla a bylo napachano tolik
skod, tolik obecneho i konkretnfho zla. Proto ehci, abys zaplatila
krvavyrn potem.
Tato duse opravdu jasne ch:ipala uceni, ktete ji zjevila prvni
Pravda, spoCivajici v tom, ie ma vidy pozna vat sebe a v sobe
Boii dobrotivost apotiebtiou tuiptevu k ozdraveni celeho svete,
k utiseni Boiiho bnevu a soudu. Touto neptevou jsou pokorne,
vytrvele a svare modlitby.
Tehdy se tato duse, podnecovtuui svatou touhou, pozvedla jes-
temocneji a oteviela zrak svebo intelektu, aby se mohla zadivat
do zrcadla Boii lasky. V Boii lesce spatfila a okusila, jak mnoho
marne milovat ahledat slavu achvelu Boiiho jmen« ve spsse dusi.
Yidel«, ie za timto ticelem jsou povolsni Boii sluiebnici; vecna
Pravda si k tomu zvJaste povolala a vyvolila jejiho duchovniho
orce, aproto jej duse piedkledele Boii lesce amodlila se, aby mu
BUh vlil svetlo milosti, aby vidy v pravde nesledovel Pravdu.
Nasledovat Pravdu s pravou trpelivosti
ehdy Buh odpovedel na jeji tieti modlitbu, v nii sbo- 20
roucim srdcem prosila za spesu svebo duchovniho
otce, a iekl jf:
Toto si pfeji, dcerusko: aby sesnazil lfbit mne, Pravde,
skrze ustavicnou ahorlivou touhu po spase dusf, Ale
ani on, ani nikdo jiny toho nemuze dosahnout bez
mnoha pronasledovani, jak jsem ti fekl, takovou merou atakovym
zpusobem, ktere mu dam.
Stejne jako touzite po tom, abych byl cten ve svate Cfrkvi,
rnuslte chapat take lasku a chtft trpet s pravou trpelivostf. Podle
toho poznam, ze se me ty a ostatnf mf sluzebnfci opravdu sna-
zite uctivat. Bude-li tvuj duchovni otec takto jednat, bude mym
nejdrazsfrn synem a najde odpocinuti, on stejne jako ostatni, na
35
Dialog
prsou rneho jednorozeneho Syna, ktereho jsem ucinil mostem,
abyste pOnem mohli dojft sveho die aobdrzet plod vsech tez-
kostf, ktere jste snaseli z lasky kemne. Odvazne tedy vsechno
snasejte.
21 Rekl jsemti, zeSlovo, svehojednorozeneho Syna,jsemucinil
mostem; ato je pravda. Deti moje, ehei, abyste vedely, ze ees-
ta ke spase byla Adamovym hffchem a neposlusnostf takovym
zpusobem rozbita, ze nikdo nemohl dosahnout vecneho zivota.
V dusledku toho mi lidenevzdavali slavu, jak bysepatfilo, nebot
nemohli mit ucast na dobru, pro nez jsemje stvofil, aproto se
rnapravda nenaplnovala.
A mojepravdaje toto: stvofil jsemclovekakesvernuobrazu
aposlusnosti, abymel veenyzivor, abymel namneucast aokou-
sel mou nejvyssf laskavost adobrotivost. Clovek pro svuj hffch
nemohl tohoto die dosahnout ani nakonci sveho zivota, aproto
sernapravda nenaplnovala. Vinazapecetila nebe abranu meho
milosrdenstvf.
Zteto vinyvyrostly ostny abolesti smnoha utrpenfrni, atvor
senakonee obratil samproti sobe: sotva sedovek vzbouril proti
rnne, nasel nepntele samv sobe.
jeho telo sevzboufilo proti jeho duehu aztratilo stay nevin-
nosti. Stal senecisryrn zvfretem, jernuz bylynepratelske vsechny
srvofene veci, ackoli ho predtfm poslouehaly, azaehovalyby mu
poslusnost i nadale, jenom kdyby setrval ve stavu, do ktereho
jsem ho zasadil. Avsak prave proto, ze si tento stay neuehoval,
porusil poslusnost, jiz mi byl povinovan, a zaslouzil si veenou
smrt duse atela.
J akmile clovek zhresil, bouflive vody ho divoeepronasledu-
ji svymi vlnami apohlcuji jej lopotou asouzenfm, zpusobenym
dovekern samym, zlymduehem asvetem. Vsichni jste sev nich
topili, nebot nikdo, byt by byl sebevicespravedlivy, nemohl do-
sahnout vecneho zivota.
Proto jsemyamvesnaze napravit tak velkazlaposkytl most
sveho Synacka, abyste sepfi prechodu teto reky neutopili. Tato
rekajerozbourenym rnoremtohoto zivotavtemnotach.
Povaz, jaky dluh rnavuCi rnnetvor ajak velkajejeho nevedo-
most, kdyz si volf zlo, v nemz setopi, aodrnita pomoe, kterou
jsemmu daroval.
36
Kapitola 23
Kristus, ktery se stal mostem, spravuje cestu
prerusenou hffchem
Otevfi duehovni oci, a uvidfs ty, kdo setrvavajf v zaslepenosti 22
a lhostejnosti; uvidfs nedokonale i ty, kdo jsou dokonali a na-
sleduji me v pravde. Tak se budes mod rmoutit nad zatraeenim
postihujicim ty, jimz jsem lhostejny, a radovat se z dokonalos-
ti mych rnilovanych deti, HIed', jak se ehovaji ti, kdo nasledujf
svetlo, ati, kdo ehodi v ternnotach,
Ale pfedtim si preji, abys uvazovala 0mostu rneho jednoro-
zeneho Syna, abys poehopila jeho nesmirnost sahajici od nebe
k zemi. Pohled', jak sevelikost bozsrvf spojuje s vasf pozemskou
lidskosti. Proto rfkam, ze se most rozpfna od nebe k zemi: di-
ky spojeni obou pfirozenosti, ktere jsem uskutecnil v Kristove
lidstvi.
Bylonutne opravit prerusenou cestu, abyste vsf horkostf sveta
mohli projft adosahnout praveho zivota. jenom ze zerne nebylo
mozne postavit tak ohrornny most, abyste po nern mohli pfejit re-
ku delfcf vas od vecneho zivota. Lidska prirozenost totiz nestacila
k odcineni viny ak ocisten! hniloby Adamova hfiehu, ktera naka-
zila cely lidsky rod abyla mu zapachajfcfrn dedictvfrn, jak jsem ti
rekl. Proto bylo vhodne spojit lidskou pfirozenost sevznesenostf
me bozske avecne pfirozenosti, aby tak byly dostatecne splneny
podminky k vykoupeni celeho lidskeho rodu: lidska pfirozenost
musela odpykavat trest abozska pfirozenost, spojena s lidskou,
musela prijmour obet meho Syna, mne obetovaneho pro vas, aby
vas vytrhl zesparu smrti avratil yam pravy zivot.
Tak se stalo, ze se Bozf vznesenost pokofila asnfzila na uro-
yen vaseho pozernskeho lidstvi aspolu vytvofily most aobnovily
prerusenou cestu. Proc se Syn stal eestou? Vpravde proto, abys-
te se mohli radovat spolu s andely, Ale k zfskanf praveho zivota
nestaci, ze semuj Syn stal mostem: jejeste treba, abyste po jeho
ceste prosli.
Vinice a delnici
Temito slovy ji vecna Pravda poucovela, ie nas siee stvoille bez 23
nesebo piispeni, ale bez naseho piispeni nas nespasf. Buh chce,
abyehom vyuifvali veskere sve svobodtie vule anaplnili cas, ktery
narn byl dan, vykonavanfrn etnostf. Proto jf znovu opakoval:
37
Dialog
Vsichni mate po tomto moste prejft amate hledat mou slavu
achvalu meho jmena ve spase dusf. S bolesti mate snaset cetnou
narnahu ajit ve slepejich meho mileho aIaskyplneho Slova, jinak
ke mne nemuzete pfijit.
J ste moji delnici, nebot jsem vas poslal pracovat naviniei svate
Cirkve." Pracujete vevseobecnern tele krestanskeho nabozensrvi,
k nernuz nalezfte z me milosti, nebot jsem yam dal svetlo svateho
kftu. Tento krest jste prijali v mystickem tele z rukou knezi, ktere
jsem poslal pracovat na viniei spolu s varni,
Vy jste ve vseobecnern tele, oni jsou v tele mystickern," kde
jsem jim ulozil, aby pasli vase duse a udelovali yam krev ve sva-
tostech, ktere pfijfrnate od Cirkve. Knezi vyjimaji z dusf ostny
smrtelnych hfichU a zasevajf do nich milost. jsou mymi delnfky
na viniei vasich dusf aspolu svami pracuji na viniei svate Cirkve.
Kazdy tvor obdareny rozumem rnajednu viniei pro sebe, viniei
sve duse. Na ni rna kazdy dovek pracovat v case, ktery mu byl
dan, rna pouzfvat svou vuli a svobodne rozhodovanf, ato je jeho
ukolem po cell' zivot. Ale az prideleny cas skonci, nebude moei
vykonat nic dobreho ani spatneho. Clovek rna pouze tento zivot
pro konanf dobra na viniei, do niz jsem ho poslal. Ale tento delnfk
naviniei duse obdrzel takovou moe, zeani zly duch, ani zadny jiny
tvor jej nernuze od jeho iikolu odvest, pokud si to on sam opravdu
nepreje. Byl totiz posilen svatym krtem, ktery ho vyzbrojil nozem
lasky ke ctnostem anenavisti k hfichu. A tuto lasku ke ctnostem
a tuto nenavist k hffchu dovek nachazf v Kristove krvi, nebot
prave z lasky k yam a z nenavisti k hrfchu sel rmi] Syn na smrt
a dal za vas svou krev. Touto krvi jste ve kftu prijali pravy zivot.
Tak jste vyzbrojeni nozern, jejz mate pouzfvat podle vaseho
svobodneho rozhodovanf v case, ktery yam byl dan, abyste s nim
mohli vysekat trni smrtelnych hfichu a misto nich zasit ctnosti.
Neni jiny zpusob, kteryrn byste mohli ziskat plod krve od delniku,
ktere jsem poslal pracovat na svate Cirkvi: od mych sluzebnfku,
5Zjevne narazka na podobenstvi 0delrncich (Mt 20, 1-16), ale namisto
rovnosti odmeny zdeKatefina zdiiraznuje povinnost vsech, kdo navinici pra-
cuji, jak spravne poznamenava Giuliana Cavallini, autorka kritickeho vydanf
Dialogu.
6"Vseobecnym telern" Katefina mini spolecnost vencfch, zatimco vyrazern
"mysticke telo" oznacuje cirkevni hierarchii.
38
Kapitola 23
kteif vytrhavajf ostny smrtelneho hffchu na vinici vasich dusi
a pfinasejf yam milost udelovanfrn Kristovy krve ve svatostech
zffzenych ve svate Cfrkvi,
Proto jezapotrebf, abyste se predevsfm obnovili zkrousenostf
srdee, bolestf nad spachanymi hifchy a laskou ke etnosti: jedine
tehdy budete moci obdrzet plod krve. Zadnym jinym zpusobern
ho jiste neziskate, jestlize se sami nezachovate jako ratolesti vy-
rustajfcf z vinneho kmene meho jednorozeneho Syna, ktery yam
fekl: ,,1ajsem vinny kmen avyjste ratolesti amuj Otee je vinaf, "7
A ja jsem vpravde vinaf protoze kazda vee, ktera pfijala byti
a rna na bytf ucast, vysla z mych rukou. Mam neomezenou moe
a touto nevyslovnou mocf a silou ovladam cely vesmir: nie ne-
bylo ucineno beze mne a nie nenf beze mne ovladano. Vzdyt ja
jsem vinaf a ja jsem zasadil pravou revu sveho jednorozeneho
Syna do pudy vaseho Iidstvi, abyste vy; ratolesti, mohli ve spojenf
s kmenem pfinaset plody.
Kdo nebude prinaset plody dobrych a svatych skutku, bude
odffznut od kmene a usehne. Odloucenfrn od kmene totiz ztracf
zivot v milosti aje vhozen do vecneho ohne, jako se plana rato-
lest odrezava od kmene azahazuje do ohne, protoze se k nicernu
jinernu nehodi. Tak i ti, kdo jsou odffznuti pro spachane uraz-
ky, umfrajf s vinou srnrtelneho hffchu, a protoze se k nicemu
jinernu nehodi,
8
budou vhozeni do nevyhasinajfcfho ohne Boil
spravedlnosti.
Tojsou ti, kdo svou vinici nepestili, ba naopak ji znicili, ane-
jenze znicili vinici vlastni, ale i jinych lidi. Nejenze na nf nevyseli
zadnou rostlinu plodfcf ctnosti, ale naopak vytrhli z korend se-
meno milosti, ktere obdrzeli ve svetle svateho krtu, kdyz pfijali
Mast na sfle krve meho Syna. Tato krev byla vinem, nabidnu-
tym yam z praveho vinneho kmene. Ale hfisnici toto semeno
vytrhli z korenu a neehali je napospas svyrn cetnym a rozmani-
tym hrfchum, jako by je predhodili zvefi, aposlapali je a udusili
neusporadanymi vasnerni. Touto neusporadanou laskou urazeli
mne a zpusobili mnoho skod svernu bliznfrnu. Velmi odlisne se
chovajf moji sluzebnici a velmi odlisne mate jednat vy: mate iit
ve spojeni svinnym kmenem, jako byste na nej byli naroubovani,
7Srov.J an 15, 1.
8Srov.J an 15, 6.
39
Dialog
Iedine tak budete moei prinaset plody, nebot yam bude poskyto-
vat zivotodarnou mizu. A kdyz budete zustavat ve Slovu, mern
Synu, budete zustavat ve mne: ja jsem totiz jedno s nim a on je
jedno se rnnou.? Kdyz budete zustavat v nern, budete zit podle
jeho uceni, atim ziskate Mast na podstate Slova, to znamena na
vecnern bozstvi, ktere je v nern spojeno s lidstvfrn. Z teto iicasti
vyplyva bozska Iaska, z niz duse cerpa vsechnu radost. Toto jsem
ti rekl 0vasf ucasti na pods tate zivota.
Duse naroubovane na vinny kef,
kterym je Kristus
24 A viS, jakyrn pravidlem se ffdfrn, kdyz se moji sluzebnici spojuji
k nasledovanf ucenf mileho alaskyplneho Slova? Slechtim je, aby
pfinaseli hojne plody a aby jejich plody byly hodne sladke a ne-
hrozilo jim zplanenf. 1sem pravy vinaf aproto snimi jednam jako
s vyhonkem revy, ktery vinaf uffzne, aby se urodilo vice lepsfho
vina; a ty, kteff plody nenesou, vhodi do ohne, Me sluzebnfky,
kteff ve rnne zustavaji, slechtfrn mnoha utrpenimi a souzenfrni,
aby pfinaseli vetsi a sladsf plody, ajejieh etnost zkouskami sill.
Ale ti, kdo plody nenesou, jsou, jak jsem fekl, odfiznuti avhozeni
do ohne.
Tito mi sluzebnfci jsou pravf delnfci, kteff dobre slechtf svou
dusi, vymyeuji z nf vsechnu sebelasku a do hloubky kypff pudu
sve lasky ke mne. Vyzivujf semeno milosti prijate ve svatern kftu
a pecujf 0jeho rust. Pracf na sve viniei kypff i viniei bliznfho,
protoze jednu bez druhe nelze obdelavat. liz jsem ti vysvetlil,
jak je kazde zlo spachano prosti'ednictvim bliznfho. Totez je tre-
ba prohlasit 0lasce, Tak jste mymi delnfky, kterf vysli ode me,
vecneho a nejvyssfho vinare: ja jsem vas s dokonalou jednotou
narouboval na vinny kmen, diky spojenf me bozske prirozenosti
s vasf lidskou.
Pamatuj si, ze kazdy rozumem obdareny tvor rna svou vlastnf
viniei, ktera vsak vnitme souvisf s vinid bliznfho a kterou od
nf nelze oddelit, Lide jsou natolik vzajernne spojeni, ze nikdo
nernuze cinit dobro sobe, aby tim nevykonal dobro pro sveho
9Srov.J an 10,30.
40
Kapitola 25
bliznfho, astejne tak nernuze na sobe napachat zlo, aniz by ublfzil
svernu bliznfmu.
Vsichni tvofite vseobecnou vinici, objimajici vsechno krestan-
stvo, a vy, krestane, jste spojeni ve vinici rnystickeho tela svate
Cirkve, z niz k yam proudi zivot. Na tete vinici je zasazen vinny
kmen meho jednorozeneho Syna, na nehoz mate byt naroubo-
vani. jestlize nezijete v tomto spojeni, jestlize se odtrhnete od
roubu, bounte se tak proti svate Cirkvi ajste jako lid odrfznuty
od tela, ktery zahy zacne zapachat.
jevsak pravda, zedokud yamzbYvacas, muzete senakazy hif-
chu zbavit upffrnnou litosti a muzete se obratit 0pomoc k myrn
knezfrn, ktefi jsou delnfky, jimz byly svereny klfce od vina. Timto
vinem je krev vytryskla z teto revy, kteri natolik oplyva ctnostf
dokonalosti, ze ji nernuze umensit ani narusit zadny nedostatek
sluzebnfka.
Me sluzebnfky v pokore sjednocuje pouto lasky, ktere se zis-
kava poznanfrn sebe amne. Tak vidfs, zejsem vas vsechny poslal
pracovat na vinici. A neustale vas dale povolavam, nebot svet
urndleva pod mnozicfm se trnim, ktere udusilo semeno, takze
lide jiz nechteji pfinaset plody milosti.
Proto chci, abyste byli pravymi delnfky a abyste velmi sta-
rostlive pomahali kyprit duse v mystickern tele svate Cirkve. Za
timto ucelem si vas povolavam, protoze se chci smilovat nad
svetern, za ktery me tolik prosiS.
Chvala Bozi Iasky
Tehdy duse puzerui laskou zvolala:
Nejmilejsf a nevyslovna lasko, kdo muze nezahoret ph po-
hledu na tak velkou lasku? Muze snad byt srdce, ktere by ternef
neomdlelo? Ty, propast lasky, jsi blaznive zamilovan do svych
tvoru, jako bys bez nich nemohl zit, ty, nas Buh, prestoze nas
jiste nepotrebujes. Nase dobro nijak nezvetsuje tvou velikost,
protoze jsi nemenny, nase zlo ti nepusobf ujmu, protoze jsi vec-
ne a nejvyssf Dobro. Kdo te vede k tomu, abys nam prokazoval
tolik milosrdenstvi? Nuti te k tomu laska, jiste ne nejaky dluh
k nam nebo nejaka potfeba, kterou bychom ti mohli splnit my,
ktefi jsme tvi provinili a zli dluznfci.
41
25
Dialog
Vidim-li dobre, nejvyssi a vecna Pravdo, jsem ja zlodejkou
aty visfs rnfsto me. Vidim totiz, zeje probodeno ana kfiZ pfibito
Slovo, tvuj Syn, ktereho jsi kvuli rnne ucinil mostem, podle toho,
cos ukazal sve bldne sluzebnici. Pro to vsechno mi puka srdce
a nemuze nepuknout, kdyz tolik hladovim po robe a tolik te
miluji.
Ale tys mi chtel ukazat ty, kdo sevydavajf na cestu pres most,
a kdo jsou ti, kteff se na ni nevydavajf. Kdyby mi to proto tva
dobrotivost chtela zjevit, s celym srdcem bych vsecicko vyslechla
azhledla.
42
v ,
UCENI 0 MOSTU
Most, cesta pravdy
ehdy vecny Buh odpovedel one dusi, aby v ni roznitil 26
vetsi }asku ahorlivost pro spesu dusi, afekl ji:
Nez ti ukazu, co ti chci zjevit a oc me sarna zadas,
chci ti vysvetlit, jak vypada most. Rekl jsem ti, ze saba
ad nebe k zerni, dfky spojeni, ktere jsem uskutecnil
v cloveku stvorenem z blata teto zerne.
Tento most - kterym je muj jednorozeny Syn - sestava ze
tff stupriu: dva z nich tvoff drevo jeho nejsvetejsfho kfiZe a tretf
byl vystaven, kdyz Kristus okusil velkou horkost zluce smfsene
s octem, krera mu byla podana na kflzi.
V techto trech stupnfch uvidfs tfi stavy duse, ktere ti ted'
jeden po druhem objasnim.
Tfi stupne
Prvnf stuperi pfedstavuje nohy symbolizujid lasku: stejne jako
nohy podepfrajf a nasi tela, tak laska podepfra avede dusi. Pro-
bodene nohy jsou pro tebe stupnern umozfiujfcfrn dosahnout az
k baku, ktery ti odhaluje tajemstvi srdce. Duse stoupajid na no-
hou lasky zacfna okouset i Iasku srdce aupfra svuj duchovnf zrak
pffmo na srdce meho Syna, kde se jf odhaluje, jak je stravovano
svou nevyslovnou laskou. Rfkam, ze je stravovano, protoze vas
rmlj Syn nemiluje pro svuj prospech, nebot mu nemuzete pfinest
zadnyuzitek; jetotiz semnou jedno. Kdyz tedy duse vidi, ~eje to-
Uieni 0mostu
lik milovana, pfekypuje laskou, atak vystupuje z druheho stupne
na tfeti, neboli dosahuje az k ustum. Tamkonecne nachazi pokoj,
kterym je ukoncen vaIecny stay se mnou, v nemz pfedtfrn trpela
pro sve viny.
Na prvnim stupni se duse pozveda ze zerne na nohou citu
a zbavuje se neresti, na druhern se odfva laskou a ctnosti, na
tretfrn konecne vychutnava pokoj.
J e pfirozene, ze most rna tfi stupne, abyste se po prvnim
a druhem stupni mohli dopracovat az k poslednfmu. Poslednf
stupen jevelmi vysoky, takze k nemu nedosahne Ieka sveta, ktera
pod nfrn tece, nebot Krista se nikdy nedotkl jed hfichu.
Tento most je vysoky, ale proto jeste nenf oddeleny od zeme.
A viS, kdy byl do takove vysky vyzdvizen? Kdyz byl Kristus vy-
vysen na drevo nejsvetejsfho ki'iZe. Ale proto nebyla jeho bozska
pfirozenost nikterak oddelena od pozernske nfzkosti vasf lidske
pfirozenosti. Proto jsem fekl, zeje to sice velmi vysoky most, ale
neni oddeleny od zeme: protoze bozska pfirozenost se sjednotila
a spojila s lidskou pfirozenostf. Nikdo by na most nikdy nedo-
kazal vystoupit, kdyby Kristus nebyl vyvysen na ki'iZ. Proto rekl:
"Az budu vyvysen, potahnu vsechny k sobe."!
Laska vsechno pfitahuje
Moje dobrotivost dobfe videla, ze jste nemohli zadnym jinyrn
zpusobern dosahnout spasy, Proto jsem poslal Syna, aby byl vy-
vYsen na drevo kfize a byl na nern, jako na kovadline, vykovan
jakozto novy syn lidskeho rodu, ktery tak byl vyrvan smrti akte-
rernu byl navracen zivot v milosti. Timto zpusobem mohl k sobe
vsechno pritahnout, aby yam ukazal nevyslovnou lasku, kterou
k yam choval: laska totiz vzdy pfitahuje lidske srdce. A nemohl
yam ani ukazat vetSi Iasku, nez ze za vas da zivot.
2
Cloveka si
tedy podrnanf sila Iasky, pokud se jf Iidska nevedomost nebranf
anecha se jf pritahnout.
Kristus tedy fekl, ze az bude vyvYsen, pfitahne vsechno k so-
be. Tuto pravdu je tfeba chapat dverna zpusoby,
Prvni zpusob je tento: kdyz je Iidske srdce pfitahovano slad-
kou mod lasky, jak jsem ti rekl. jsou spolu s nim pritahovany
lSrov. J an 12, 32.
2Srov. J an 15, 13.
44
Kapitola 27
vsechny sfly jeho duse, to je pamet, rozum a ville. Kdyz jsou
sladeny a sjednoceny v mern jmenu tyto tfi sfly, i vsechny dal-
si (iny, ktere dovek vykona prostrednictvim skutku a myslenek,
jsou krasne ajsou v jednote se mnou. To pusobf Iaska, ktera se
pozvedla az ke Kristu, ktery je ukfizovanou Iaskou. Dobre to vy-
jadfila moje Pravda slovy: "Az budu vyvysen, potahnu vsechno
k sobe." Kdyz je totiz srdce cloveka spolu se silami jeho duse
pritahovano laskou, i vsechny skutky, ktere dovek vykona, jsou
stejne pfitahovany ke Kristu.
Druhy zpusob, kterym je treba chapat Kristuv vyrok, je tento:
vsechny veci byly stvoreny, aby slouzily cloveku. Wei byly stvo-
reny, aby slouzily tvorum a plnily jejich potreby Tvor obdareny
rozumem nesmi slouzit vecern, nebot byl stvoren pro mne, aby
mi slouzil celym srdcem a celou svou laskou. Kdyz je totiz pri-
tahovan laskou Clovek, jsou do svetla lasky pfitahovany iveci,
protoze byly stvofeny pro cloveka.
Proto bylo nutne vystavet most tolik do vysky a proto musi
sestavat ze stupmi, aby na nej lide mohli pohodlneji vystoupit.
Kameny
Tento most je postaven z tak pevne drzicich kamenu, ze deS! ne- 27
muze zabranit poutnfkovi v jeho ceste. ViS, z jakych kamenu je
postaven? Z kamenu pravych a skutecnych etnosti. Pfed urnuce-
nim meho Syna etnosti nedrzely pevne pohromade, a to lidem
nedovolilo prejft az na druhy konee mostu. Nedokazali to ani ti,
kdo sli eestou etnosti: nebeska brana jeste nebyla otevfena klicern
krve ad e st Bozi spravedlnosti branil v ceste po mostu.
Ale kdyz byly kameny opracovany a slfcovany na tele Siova,
meho sladkeho Syna, ktery je mostem spojujicim zemi s nebesy,
mu] Syn spojil kameny k sobe navzajern tim, ze vapno prosy til
svou krvi, a vyrvofil tak kamennou zed'. To znamena, ze jeho
krev pevne drzf kameny vapnern bozske pfirozenosti asilou ohne
lasky.
Kameny etnosti byly upevneny prostrednictvim me bozske
moei nad samotnym Kristem, protoze ne ni zadna etnost, ktera
by v nern nebyla podrobena zkouskam. Naopak vsechny etnos-
tiziskavajf pravy zivot teprve od ne]. Nikdo tedy nemuze mit
etnost rodid zivot v milosti, jestlize ji neziska od nej a jestlize
45
Uceni 0mostu
nenasleduje Krista a jeho ucenf. Kristus dovedl ctnosti k doko-
nalosti a spojil je jako zive kameny svou krvf, aby kazdy verfcf
mohl ryehle postupovar vpred aneobavat se ponfzene deste Bozf
spravedlnosti, ktery by mu mohl zatarasit eestu: je totiz chranen
Bozfrn milosrdenstvim, ktere sestoupilo z nebe mezi lidi vtelenfrn
meho Syna.
K l i c
Cim vsak byla otevrena nebeska brana? Klfcern Kristovy krve.
Vidfs, ze most je zpevnen achranen milosrdensrvfrn aze se u ne]
rozprostira obcerstvujicf zahrada svate Cfrkve - ktera uchovava
a rozdeluje chleb zivota a daruje krev ziznfcim, aby poutnfci ne-
zernfeli na ceste unavou. Prave proto moje laska pfikazala, aby
tam byla rozdelovana krev a telo meho jednorozeneho Syria, ce-
leho Boha a celeho cloveka.
Brana
Na konci mostu stoji bran a, ktera je mostem samyrn, totiz Kris-
tern. Touto branou rnusite vsichni vstoupit, Proto Kristus rekl:
"ja jsem cesta, pravda a zivot. Kdo jde skrze mne, nejde ve trne,
ale ve svetle." A na jinern miste fekl, ze nikdo nernuze pfijit ke
mne jinak nez skrze neho.:' A tak to vpravde je.
jestli si dobre vzpomfnas, uz jsem ti to rekl a take jsem ti to
ukazal, kdyz jsem ti chrel naznacit eestu. Kdyz proto Kristus ffka,
zeje cesta, mluvi pravdu. A jajsem ti ukazal, jakym zpusobem je
Kristus eestou: rna podobu mostu. A kdyz ffka, ze je pravda, je
tomu tak: a proto je v jednote se mnou, nejvyssf Pravdou, a kdo
ho nasleduje, kracf po ceste Pravdy. A kdyz ffka, zeje zivot, pak
ten, kdo nasleduje tuto pravdu, obdrzf zivot v milosti a nemuze
umfit hladern, nebot Pravda se mu stava pokrmem. Nernuze ani
upadnout ve tmach, nebot Kristus je svetlo a nenf v nern lzi:
pravdou zmatl a znicil lez, kterou zly dueh podvedl Evu. Ona
lez porusila cestu do nebe, kterou Pravda spravila a zpevnila
svou krvi. Ti, kdo jdou po tete ceste, jsou detrni pravdy, protoze
nasledujf pravdu aprochazejf je ji branou, atak dochazejf jednoty
3Srov.jan 14, 6; 8,12.
46
Kapitola 28
se mnou diky brane a ceste, kterou je rnu] Syn, vecna Pravda,
ocean miru.
Reka: cesta Iii
Ale kdo se nedrzf tete cesty, plahocf se dole rekou, cestou, ktera
nenf dlazdena kameny, ale je nestala jako voda. A protoze voda
se sarna od sebe nezastavf, kazdy, kdo sejf vyda, utone.
Vode se podobajf svetska potesenf a situace. Laska k nim
nespocfva na karnenech, ale neusporadane tkvf ve tvorech a ve
srvorenych vecech amiluje jepro ne samotne, nikoli kvuH mne. Ty
jsou vsak jako voda, ktera neustale plyne, as nf odplyva i dovek,
ktery se jim svefil. ]e pritorn presvedcen, ze odplyvajf srvorene
veci, avsak jeto prave on, kdo se nezadrzitelne fitf ke konci, jfmz
je smrt. Pak by si pral udrzet si sebe sarneho, to jest sviij zivot
a veci, ktere miluje, aby mu neunikly a neschazely mu, ale nenf
zadny zpusob, jfmz by si je mohl uchovat: bud' pfijde srnrt, ktera
ho pfinuti je opus tit, nebo jsou srvorene veci odebrany tvorum
z meho uradku.
Takovf lidejsou nasledovnfci lzi adrzf secesty lzi, takze se sta-
vajf detmi d'abla, ktery je otcem Izi. A protoze prochazeji branou
lzi, dostava sejim vecneho zatraceni.
Volba cesty Iii nebo cesty pravdy
Tak vidis, zejsem ti ukazal pravdu ilez, neboli muj zivot, ktery
je cestou pravdy, a cestu d'abla, kterou je lez, ]sou to dye cesty
a obe jsou namahave.
Pohled', jak je velka nevedomost a slepota cloveka, ktery na- 28
jde tu spravnou cestu krasnou a upravenou, a presto tvrdohlave
pokracuje v nejiste ceste vodou. Cesta pravdy je zdrojem potese-
nf pro toho, kdo po ni jde, protoze kazda horkost na nf sladne
a kazde bfemeno ztracf svou tihu. Kdo po nf jde, nachazi svetlo
i pres ternnotu sve telesnosti, a nachazi na nf nesmrtelny zivot,
pfestoze je smrtelny, nebot' dfky mod lasky a svetlu viry rnuze
okouset vecnou Pravdu. Taslibuje obcerstvenf tomu, kdo se pro
me namaha.ja jsem vdecny, pfiznavam zasluhy ajsem spravedli-
ry, nebot kazdernu davam to, co si podle spravedlnosti zaslouzl,
takze je kazde dobro odrneneno a kazda vina potrestana.
47
Uieni 0 mostu
Radost toho, kdo jde pOteto ceste pravdy, jetak velka, zeji tva
usta nedokazou vypovedet, tve usi zachytit a tve oci spatrit. V te
radosti je totiz dane mit zavdavek ucasti na dobru, pripravenern
pro doveka v zivote, ktery neumira, a tak je okouset.
Musi byt blazen, kdo odmita tak velke dobro, anaopak v tom-
to zivote radeji okousi zavdavek pekla tim, ze se rozhodne jit
spodem, kde ho kazdy krok velice namaha, kde si nikdy nermi-
ze odpocinout a nenajde ani zadne dobro. Tam jsou totiz lide
pro svdj hffch zbaveni mne, nejvyssfho Dobra, ktere nepodleha
zaniku.
Proto mas opravdu duvod k narku. A preji si, abyste ty a os-
tatnf mi sluzebnfci bez ustani citili horkost pro urazky, ktere jsou
na me namfreny, a abyste zaroveri rneli soucit s nevedomosti,
s nii me hffsnfd urazejf, as ujmou, kterou sami sobe pusobf.
Nyni jsi videla aslysela to, cojsem ti rekl 0moste, jak jeposta-
yen ajak se tyci mezi nebem azemi. Rekl jsem ti to proto, abych
tivysvetlil to, co jsem prohlasil: ze mostem je rmij jednorozeny
Syn, a tak tomu vpravde je. A jak jsem ti rekl, most je postaven
tak, ze v sobe spojuje lidskou nizkost abozskou vznesenost.
Shovivavost Ducha
29 Kdyz se mu] jednorozeny Syn ke mne vratil ctyricet dni po Vzkff-
serif, vystoupil tento most ze zeme na nebe diky moci me bozske
pfirozenosti a nyni sedf po pravici mne, vecneho Otce. V den
nanebevstoupeni rekl andel apostolum, kteff byli jako bez sebe,
protoze jejich srdce sepozvedla ajakoby vystoupila na nebe spolu
s moudrostf meho Syna: "Uz tu nestujre, protoze Kristus zasedl
po Otcove pravici. "4
Kdyz byl vyvysen az ke mne, seslal jsem na zemi Ucitele, totiz
Ducha svateho, ktery sestoupil s mod Otce a moudrosti Syna
a se shovivavosti, ktera je Duchu vlastni. Duch svary je jedno se
mnou, Otcem, a s rnyrn Synem. Proto upevnil cestu vyrycenou
ucenfrn, ktere na zemi zanechala Pravda, to znamena mu] Syn.
A proto, kdyz se Syn vzdalil, neztratilo se ani jeho uceni, ani
ctnosti. Tyjsou opravdovyrni kameny, pevne stojidmi na tomto
uceni, ktere je cestou utvorenou pro vas tfrnto sladkym aslavnym
4SroV.Sk 1. 11. Text se u sv. Katefiny znacne lisl od textu Skutkil.
48
49
Kapitola 29
mostem. Predtfm konal on sam asvyrn konanfrn vybudoval cestu
a udl vas vice prfklady nez slovy: nejdnve totiz jednal, a pak
teprve vyucoval.
Shovfvavost Ducha svateho potvrdila toto ucenf a upevnila
ucedniky v jejich svedectvi pravde av hlasanf teto cesty, ktera je
ucenim ukfizovaneho Krista. Prostrednictvfm ucednfku byl totiz
svet odsouzen zanespravedlnost aza svenespravne soudy: 0tom
ti zanedlouho povfrn vic.
Cesta Kristova uceni
To vsechno jsem ti rekl, aby do myslf tech, kdo naslouchaji, ne-
mohla zavitat zadna pochybnost a nezatemnila je, aby nerekli:
"Z Kristova tela byl ucinen most dfky spojenf bozske pfirozenos-
tis lidskou - tu pravdu vidim i ja -, ale tento most od nas odesel,
kdyz vstoupil na nebe. Byl pro nas cestou, ktera nas ucila pravde
vlastnim pffkladem a svatyrn chovanfm: ale co nam zbylo ted'?
A kde vubec najdu cestu?" Mluvim s tebou tedy proto, aby rna
slova dosahla ktern, kdo by mohli upadnout do tete nevedomosti.
To, co lidem zbyva, je poucna cesta jeho uceni, 0kterem jsem
mluvil. ]e to cesta potvrzena apostoly a dosvedcena krvf mu-
cednfku, osvetlena uciteli drkve, vyznavana vyznavaci anapsana
evangelisty. Ti vsichni podavajf svedectvf 0pravde v mystickern
tele svate Cfrkve. ]sou jako lampa na vysokem sloupu, ktera tak
ukazuje cestu pravdy vedoud k pravernu zivotu dokonalyrn svet-
lem.
A jak hlasajf pravdu? Ze zkusenosti, protoze ji na sobe za-
kusili; a to je padny dukaz. Podobne je kazdy Clovek osvecovan
v poznavanf pravdy, pokud si to preje, to znamena, pokud nema
radeji svou neuspofadanou lasku nez svetlo rozumu. ]e jiste, ze
Kristovo ucenf je pravda, ktera nam zustala jako lod' dopravujfcf
duse z bourliveho more do prfstavu spasy,
Proto jsem nejdfive postavil most, kteryrn je rnuj milovany
Syn, azviditelnil jsem ho, jak jsem ti fekl, kdyz jsem ho postavil
do bezprostrednfho styku s lidmi. Kdyz pak viditelny most zmi-
zel, zustal most tvoreny cestou jeho uceni, jak jsem rekl. Uceni
je totiz spojeno s mou mod Otce, s moudrosti Syna a se shovi-
vavosti Ducha svateho.
Uieni 0mostu
Tomu, kdojdepOteto ceste, udeluje rnamoeetnost pevnosti;
moudrost ho obdarovava svetlern, dfky nemuz na sveceste po-
znavapravdu; aDuch svaty mu davaIasku, ktera spaluje kazdou
smyslnou touhu aosvobozuje odnf dusi, takze zustavajen laska
kectnostem.
Kristus je v kazdem prfpade, jak svou soucasnou a viditel-
nou pfftomnosti, tak svyrnucenfrn, cesta, pravdaazivot: poucna
cesta, ktera nas jako most prevadi do nebeskych vysin,
jistota a neochvejnost Kristova uceni
Prave to Kristus myslel slovy: .Pfisel jsem od Otce avracfrnse
kOtci" a"vratlmsekyam."5Tovprvnf fadeznamena: muj Otec
meposlal kyamaucinil mernostem, pokterernrmizetevystoupit
z reky adojft do vecneho zivota; atake: "Pak se k yamvratfrn.
Nenecharn vasjako sirotky; protoze yamposlu Utesitele.:" jake
byvasKristus, mojePravda, chtel ujistit: Pujdu kOtci, alevratfrn
seapffchod Duehasvateho, kterernu seflkaUtesitel, yamjasneji
ukaze apotvrdi, jakaje cesta pravdy. Ukazeyamtotiz aporvrdf
uceni, kterejsemyamdal!
Rekl, zesevratf. A vratil se: Duch svatynepfisel sam, alebyl
doprovazen mod Otce arnoudrostf Syna, s nirniz byla spojena
shovfvavost samotneho Dueha svateho. Takvidfs, zese Kristus
vracf nikoli ve viditelne podobe, ale ctnosti, a upevfiuje cestu
uceni. Tatopoucna cesta nernuze zmizet nebo byt odnata tornu,
kdo po nf chceopravdu jit, protoze je to pevna eestavychazejfcf
zernne, ajajsemnemenny,
Musfte tedy po ceste jft odvazne, beze stopy rnraku, ale se
svetlern vfry, ktera je yamdana vesvatern kftu jako drahocenny
odev,
Takjsemti zcelaukazal aobjasnil, eojeto most ajeho uceni,
ktere tvoff smostem jedno. Vysvetlil jsemti takepro ty, kdo by
to nevedeli, kdo je ten, ktery tuto cestu, jez jepravdou, zjevuje,
akdejsou ti, kdo jf vyucujf, Rekl jsern, zeti, kdo vyucuji, jsou
apostolove, evangeliste, mucednfci avyznavaci spolu sesvatymi
udteli cfrkve, kteff byli cirkvi dani jakosvetla, jezji majf ozarovat.
5SroV. J an 16,28.
6Srov. J an 14, 18a 26.
50
Kapitola 30
Takejsem ti ukazal avysvetlil, jak se Kristus vystoupenim ke
mne vratil k yam nikoli viditelne, ale ctnosti, to je sestoupenim
Ducha svateho na apostoly, Viditelne se totiz vratf az v posledni
den, den soudu, a tehdy pfijde s mou slavou a s bozskou mod
soudit svet, dar dobro dobryrn, ktere odmenf na dusi i na tele
za jejich namahu, a ucinit zadost spravedlnosti a uvrhnout do
vecnych muk ty, ktefi na svete zili neciste.
Nyni ti chci povedet to, co jsem ti ja, Pravda, slibil: ukazat ti
nektere z tech, kteff jednaji podle rnensf dokonalosti, ajine, kteif
maji vetsi dokonalost, a jak tito nasledujf cestu pravdy. Krome
toho ti chci ukazat lidi neciste, kterf se pro sve ohavnosti topi
v rece, a tak koncf v nejbolestnejsfch mukach.
Prosim vas, moje drahe deti, nikdy neopoustejte most, nikdy
se nepoustejte pod nej, protoze tamtudy nevede cesta pravdy,
nybd cesta lZi, po niz jdou hfiSnici. Ale kvuli nim vas prosfm,
abyste se za ne modlili, a zadam vas 0slzy a usili, aby hfiSnici
mohli pfijmout me milosrdenstvi.
Chvala milosrdenstvi
na duse se tehdy jakoby v opojenf nedokiizel« ovlsd- 30
nout a temer tveii v tva! Bohu zvolaIa:
. Vecne milosrdenstvf, ktere zahalujes nedostatky
svych tvoni, nedivim se, ze tern, kdo se k robe
vraceji ze smrtelneho hffchu, fikcis: "Nebudu si pa-
matovat, ze me kdy urazili. "7 Nevyslovne milosr-
denstvi, nedivim se, ze tern, kdo opoustejf hifch, fikas: "Chci,
abyste se za ne modlili, abych jim mohl prokazat milosrdensrvf",
arnyslfs ty, kdo te pronasledujf.
V tvern milosrdenstvf jsme byli stvoreni a byli jsme v nern
znovustvoreni krvi tveho Syna. Diky tvernu rnilosrdenstvf jsme
zachovavani. Tve milosrdenstvi vedlo rveho Syna, aby na kfizi
snasel strasny boj smrti proti zivotu a zivcta proti smrti. Tam
zivot premohl smrt naseho hrichu asmrt viny vzala telesny zivot
Berankovi bez vady. Ale kdo byl pfemozen? Smrt. A kdo je to-
ho prvni pfiCinou? Tve milosrdenstvi. Tvoje milosrdenstvf nam
dava zivot, Dava nam svetlo milosti, v nernz muzeme poznavat
7Srov. Ez 18, 21-22.
51
Uceni 0 mostu
tvou shovfvavost s kazdym tvorem, atje spravedlivy, nebo hHsny.
Tve milosrdensrvf zaH at do nebes, protoze je viditelne ve tvych
svatych. A kdyz se obratfrn na zem, vsude vidfm jeho hojnost.
Sviti dokonee i v pekle, protoze odsouzenf dostavaji mensf trest,
nez si zaslouzf,
Svym milosrdenstvfrn mfrnfs spravedlnost. Kvuli nf jsi nas
omyl krvi, Kvuli milosrdenstvf ses snizil az k zivotu se svymi
tvory. Tyses pomatl Iaskoul Nestacilo ti, zes nosil nase telo: chtels
take umfft, Nestacila ti smrt: sestoupils take do pekel, abys odtud
vyvedl svate otee adokonal svou pravdu tim, zes jim daroval sve
milosrdenstvi. A protoze tva dobrotivost slibuje dobro tern, kdo
ti vpravde slouzf, sestoupil jsi do predpeklf avysvobodil od trestu
ty, kdo ti slouzili a komu nalezely plody za vynalozene iisilf.
Ale vidfrn, ze terve milosrdenstvf pfimelo, aby ses nam da-
royal jeste velkodusneji, nebot jsi nam neehal sebe sarna za po-
krm, abys tak nam, slabym, dodaval utechu a aby zapomnetlivf
a nevedomf lide zeela nezapomneli na tva dobrodini. Tim vsfrn
kazdy den obdarovavas lidi a zpiftomriujes se v oltafnf svatos-
ti, mystickern tele svate Cirkve. A to vsechno je plodem tveho
milosrdenstvi.
Milosrdenstvf Srdee se utapi v rnyslenkach na tebe, protoze
kam sepodfvam, vidfrn jen milosrdenstvi. Veeny Otce, odpust mi
mou nevedornost, zejsem se odvazila mluvit pred tvou tvaff, ale
laska tveho milosrdenstvf me omluvf v ocich rve dobrotivosti.
Stromy smrti
31 dyi ona duse 5pomod slov trochu rozsiiile. sve
srdce cbvslou Boiibo milosrdenstvi, pokotne oce-
HvaIa, at jf bude spInen dany slib. A tehdy Buh
znovu promIuviI:
Mila deero, chvalilas prede mnou me milosrden-
stvf, protoze jsem ti je uz dal okusit aspatrit, kdyz
jsem ti fekl: "Toto jsou hffsnfci, za krere vas prosfrn, abyste me
prosili." Ale musfs vedet, ze moje milosrdensrvf k yam je ne-
porovnatelne vetS{ nez to, co z ne] vidfs, protoze tva sehopnost
videnf je nedokonala a konecna, zatfrnco me milosrdenstvf je
dokonale a nekonecne. Nedajf se porovnat jinak nez jako vee ko-
necna s nekonecnou.
52
53
Kapitola 31
Chtel jsem, abys okousela toto milosrdenstvi a s nim take
lidskou dustojnost. 0ktere jsem uz mluvil, abys mohla lepe po-
znat krutost a nehodnost necistych Iidi, kteff se vydavajf cestou
bourlivych vod. Otevfi dobre oci sveho rozumu: podivej se na
ty, kdo se dobrovolne topf, apozoruj, do jake nehodnosti upadli
kvuli svym vinam.
Nejdnve jako by onernocneli: to kdyz pfijali smrtelny hrfch
akdyf ho pocali ve sve mysli, aby ho pozdeji zrodili skutky, takze
ztratili zivot v milosti.
A jako nemuze mrtvola vladnout zadnym citem, ktery mela
zaziva, a nernuze se sarna pohybovat, takze ji musi odstranit
nekdo jiny. tak i tit kdo utonuli v fece neusporadane lasky ke
svetu, jsou mrtvf pro milost. jsou mrtvf, a proto jejich pamet
neuchovava zadnou vzpominku na me milosrdenstvi. Zrak jejich
rozumu nevidi mou pravdu, a i kdyby ji videl, nepoznal by ji,
protoze mu odumrel cit. ato vtomto smyslu: uz nevidi nic krome
sebe sameho amiluje jen laskou sve smyslnosti ataje laskou bez
zivota. Proto i yule umfra viili rnoji, protoze uz miluje pouze
rnrrve veci,
Tyto tfi schopnosti jsou u ni rnrtve, aproto vsechny jejf vnejs{
i vnitmi Cinyjsou rnrtve pro milost. Tak se hfiSnik nernuze bra-
nit svyrn nepratelum a nermize si ani pomahat viastnimi silami;
pfijit na pomoc mu mohu jedine jii. A je skutecne pravdou, ze
tato mrtvola, ktere zustalo jen svobodne rozhodovani, muze pri-
jmout mou pomoc, dokud zije ve svem smrtelnem rele, jestlize
me 0ni pozada. Zadne pomoci se pouze od svych vlastnich sil
nikdy nedocka.
Sam se ucinil neschopnyrn cehokoli atim, ze chtel ovladnout
svet, se stal otrokem veci, ktera nenf, to znamena hrfchu. Hffch
je nic, a oni se stali otroky a sluzebnfky hrfchu.
Milostl, kterou pfijali ve svatern krtu, jsem je ucinil stromy
zivota. Ale oni se stali stromy srnrti, protoze umreli, jak jsem ti
vysvetlil.
A viS. kde tento strom smrti korenf? V hluboke propasti
pychy, ktera zivi jejich smyslnou sebelasku. Michou tete pychy je
netrpelivost a jejim plodem je nerozvaznost. To jsou etyfi hlav-
ni neresti vedouci ke smrti dusi toho, koho uz muzerne nazvat
stromem smrti, nebot ztratil zivot milosti.
Uceni 0mostu
Ve strorne sice hnfzdf cerv svedomi, ale dovek mu venuje
pramalo pozornosti, nebot zije ve smrtelnern hrfchu a zaslepuje
ho sebelaska.
Smrt prinasejf i plody tohoto stromu: ziji z korene pychy,
a proto je otupela duse pina nevdeku, z nehoz pochazf vsechno
zlo. Kdyby totiz duse byla vdecna zapfijata dobrodini, poznala by
me, atim by poznala sebe samu achovala by kemne neochvejnou
lasku. Ale ona se jako slepa snazf chytit reky a nevidi, ze voda
plyne pryc aneceka na ni.
Plody stromu smrti
32 Smrticich plodu tohoto stromu je takovy pocet ajsou tak rozrna-
nite, jaky je pocer hrfchU ajak jsou rozrnanite. jak vidis, nektere
se podobaji pokrmu zvffat: to jsou hffchy tech, kteff ziji neciste
a valejf si telo a mysl v blate jako vepfi. Tak se valeji v blare sve
telesnosti - zablacena duse, kde jsi ztratila svou dustojnost? Ze
sestry andelu ses stala podobnou dobytku! - v tak bidnem stavu,
ze je nesnesitelny nejen pro me, nejvyssf Cistotu, ale i pro sa-
motne zle duchy, s nimiz se tito Iide spratelili azacali jim slouzit,
takze se nemohou divat na takovou spinu.
Neni jineho hnchu, ktery by se tomuto vyrovnal v odpornosti
a ktery by tolik zbavoval cloveka svetla rozumu. Vedeli tofilo-
zofove, nikoli diky svetlu milosti, ktere nerneli, ale protoze jim
svetlo pfirozeneho rozumu ukazovalo, ze toto je hhch, ktery nej-
vice zatemfiuje rozum. Proto filozofove zachovavali zdrzenlivost,
aby se mohli lepe venovat svemu studiu. A odmftali take bohat-
stvi, aby pece 0ne nezamestnavala jejich srdce. Avsak nerozurnny
radoby kfestan, ktery vlastnf vinou ztratil milost, se tak nechova.
33 jine stromy smrti pfinasejf plody hliny, Tojsou nejchamtivej-
si lakomci, kteff se jako krtci zivi jen ajen hlinou, az do smrti.
Kdyz je zastihne smrt, nemaji na ni zadny Iek. Svou lakotou zne-
vazujf mou velkodusnost a prodavajf cas svernu bliznimu. jedna
se 0lichvafe, kteff se k bliznfrnu chovaji krute a jako zlodeji,
protoze kdyz by mu meli prokazat sve milosrdensrvi, nejsou pa-
rnetlivf meho, Kdyby na ne pamatovali, nebyli by krutf ani k sobe,
ani k bliznimu, ale rneli by slitovanf a byli by milosrdnf: k sobe
tim, ze by jednali ctnostne, ak bliznimu tim, ze by mu laskyplne
slouzili.
54
55
Kapitola 34
Kolik zla pochazf z tohoto hrfchu, ktery vola po prokletf
Vrazdy, kradeze, loupeze, nezakonne zisky a tvrdost srdce a ne-
spravedlnosti k ostatnfml Tento hrfch zabfjf dusi acini ji otrokem
bohatstvi, takze se nestara 0dodrzovanf Bozich prikazanf. Lako-
mee nemiluje nikoho, leda svuj prospech.
Tato nerest vychazf z pychy a take ji posiluje. jedna plyne
z druhe, protoze obe °sobe smysleji vysoko, takze jsou s druhou
nerestf ihned zajedno. A tak to jde s lakomcem od desiti k peri
kvuli jeho bfdne pyse, ktera senadyma svymi soudy. J ejako ohefi,
z nehoz ustavicne stoups kour sebechvaly alehkomyslnosti, pro-
toze pysny dovek se chi ubi tfrn, na cern nema zadnou zasluhu,
Pycha je koren, z nehoz vyrusta mnoho vervf. Nejvetsf z nich je
dulezitost, kterou pysny clovek ptiklada sobe, a z ni vyplyva je-
ho predstava, ze je nadrazeny bliznimu. Tak se jeho srdce stava
obmyslnym, ztracf upnmnost a velkomyslnost, a naopak se plni
obojakostf, takze rna neco jineho najazyku nez na srdci, zamlzuje
pravdu alze, aby mu vznikl nejaky uzitek. Navic se z tete neresti
rodf takova zavist, ze neustale hloda pysneho cloveka jako cerv
anedoprava mu zadne opravdove dobra, at to, ktere nalezi jemu,
nebo to, ktere nalezf ostatnim.
jak dokazou tito bezbozrnci, kteff se takovou bfdou propad-
Ii tak hluboko, dar chudyrn neco sveho, kdyz sami spfse berou
ostatnfm to, co jim nalezf? jak dokazou vytahnout dusi z takove
spiny, kdyz delali vse, co bylo vjejich silach, aby se do nf propad-
Ii? Nekdy jsou natoIik znidnf, ze neberou zadne ohledy na sve
dcery a pffbuzne a zatahujf je do teze bfdy, A presto je me mi-
Iosrdenstvi ocekava aja, aby se mohIi napravit, nepfikazuji zemi,
aby je pohltila.
jak by tedy tito li de mohli dar zivot za spasu dusf, kdyz ne-
dokazou darovat ani sve veci? jak by mohIi obetovat lasku, kdyz
jsou szfrani zavistf?
Toto jsou bfdne neresti, ktere ponizuj] nebe duse. Nazyvarn
dusi "nebem", protoze jsem ji stvofil jako nebe, v nemz prebyva
ctnost milosti, protoze sev ni skryvarn aprebyvam v ni mod las-
kyoDuse sevsak ode mne odvratila jako cizoloznice milujid sebe
samu, tvory a veci vice nez me. Navfc se sarna zbozstila a pro-
nasleduje me mnoha ruznymi hhchy. To vsechno del a, protoze
nemysli na dar krve prolite s nesrnfrnym ohnem lasky.
Uceni 0 mostu
34 Dalsf jsou zpupni, protoze maji moe, kterou vykonavajf ve
znameni nespravedlnosti, atak se dopousteji nespravedlnosti vii-
ci Bohu avuCi bliznimu, a nejen vuCi sobe.
Sobe nesplacejf povinnost ctnosti amne nevzdava]i uctu, kte-
ra mi nalezf, prostrednictvim naleziteho slaveni a chval meho
jmena. jako zlodeji kradou to, co je moje, a promrhavajf to pro
sluzebnici, kterou je jejich smyslnost. Proto ten, kdo nespraved-
live vykonava moe, dopousti se nespravedlnosti vuci mne avuci
sobe, jako clovek, ktery je zaroveri slepy anevedomy, protoze me
v sobe nepoznava.
Tovsechno zapficinuje sebelaska, jako tomu bylo u Zidu aza-
konfku, kteff sezavistf asebelaskou natolik zaslepili, zenepoznali
pravdu rneho jednorozeneho Syna. Proto neuznali vecny Zivot,
krery byl mezi nimi, jak rekla moje Pravda: "Bozi kralovstvf je
uprostred vas.:" Ale oni je nepoznali, protoze, jak jsem ti rekl,
ztratili svetlo rozurnu, takze uz nedokazali vzdat nalezitou uctu
a slavu ani rnne, ani Synu, ktery je se mnou jedno. Proto sejako
slepi dopustili te nespravedlnosti, ze ho velmi potupne pronas-
ledovali az k smrti na kriZi.
Podobne se ti, kdo nespravedlive uzfva]f moe, dopousteji ne-
spravedlnosti vuCi mne, vuci sobe i vuCi bliznfrnu: anespravedlive
kupcf s rely svych podrfzenych a vsech, kdo se jim dostanou do
rukou.
Nespravedlivy soud
35 Lide se kvuli tomuto nedostatku a take kvuli dalsfrn dopoustejf
nespravedlivych soudu, jak ti pozde]i vysvetlfrn, Neustale se po-
horsujf nad myrni tiny, ktere jsou naopak spravedlive avykonane
z lasky a milosrdenstvi.
Tfrnto nespravedlivym soudern, jedem zavisti a pychy, by-
ly pomlouvany a nespravedlive souzeny skutky meho Syna pro-
strednictvfm vymyslenych lzi, jako kdyz se Ifkalo: "Dela to jme-
nem knfzete demonu".
9
Tojezpusob, krerym bezboznfci uzavrenf
do sve sebelasky, lakoty a zavisti, ktere pramenf z nejzvracenejsi
nerozvaznosti, pokazde nachazejf duvod k pohorsenf nade mnou
anad mymi sluzebniky, jelikoz jsou netrpelivi aneodrfkajf se ani
BSrov. Lk 17, 21.
9Srov. Mt 12, 24.
56
Kapitola 36
dalsich rozrnanitych zel. Proto si nespravedlive rnysli, ze se mf
sluzebmci cviCi ve ctnostech z pokrytectvi. jejich srdce je prohni-
Ieajejich jazyk zkazeny, aproto sejim zda spatne to, coje dobre,
a to, co je spatne - jako neusporadany zivot - jim pfipada dobre,
Lidska slepoto zneuznavajici lidskou dustojnostl jsi tak vel-
ky, clovece, a ucinil ses malym: z pana se stavas sluzebnfkern
nejnicernnejsf mod, ktera te Cinl otrokem hffchu. Tak se pfipo-
dobnujes tern vecern, kterym slouzfS. Hifch je nicota, aty se tedy
stavas otrokem nicoty. Beres si zivot a prinasfS si smrt.
Tento zivot a tato moc yam byly dany dfky Siovu, memu jed-
norozenernu Synu, ktery je slavnym mostem: byli jste sluzebnfky
zleho ducha, zjehoz otroctvf vas vysvobodil. Sveho Synajsem uci-
nil sluzebnfkem, aby vas vyrval z otroctvf hifchu, a obdaril jsem
ho poslusnosti, aby znicil Adamovu neposlusnost. Pokofil se az
k potupne smrti na kfizi, aby premohl pychu. Svou smrtf znicil
vsechny netesti, aby uz nikdo nemohl ffkat: "Ale nektera nerest
pfece zustala nepotrestana a neodpykana." Tojsem myslel, kdyz
jsem ti vysvetloval, jak mu] Syn ucinil sve telo kovadlinou. Vsech-
ny leky proti vecne smrti jsou pfipraveny, apresto lide opovrhujf
Krvf a poslapavaji ji svou neusporadanou laskou.
V tom spociva nespravedlnost a nespravedlivy soud, z nichz
svet je a bude obzalovan v posledni den soudu. To myslela rna
Pravda, kdyz zvestovala: "Poslu Utesitele, ktery obzaluje svet
z nespravedlnosti a z nespravedliveho soudu."!" A svet byl sku-
tecne obzalovan, kdyz jsem seslal Ducha svateho apostolum.
Prvni obzaloba
Obzaloby jsou tfi. Prvnf byla vyslovena, kdyz Duch svaty, jak 36
je psano, sestoupil na apostoly, posilene mojf mod a osvfcene
moudrostf meho milovaneho Syna, kteff vsechno pfijali v plnosti
Ducha svateho. A Duch svaty, ktery je se mnou a rnym Synem
jedno, obzaloval svet usty apostolu aucenfrn me Pravdy. Ucednfci
avsichni ostatnf, kteff z nich vzesli, kdyz jejich prostfednicrvim
nasledovali pravdu, neprestavajf svet obzalovavat dodnes.
Toto je trvala obzaloba sveta, kterou vyslovuji prostrednic-
rvfrn svateho PISrna a svych sluzebnfku. Duch svaty vede jejich
lOSrov.]an 16, 8.
57
Ucenz 0mostu
jazyk ke zvestovani Pravdy, stejne jako zly dueh ponouka sve
otroky, totiz tv, kdo jdou fekou bezboznosti.
To je tedy ona sladka a opakovana obzaloba, kterou vznasim
z nesmfrne lasky ke spase dusf. Nikdo nemuze namitnout: "Ne-
byl tu nikdo, kdo by me napornenul", nebot mu byla zjevena
pravda tim, ze mu byla ukazana nefest a etnost a plod etnosti
aujma zpusobena nerestf, aby rak pocitil posvatnou bazefi, v niz
clovek nenavidf nerest a miluje etnost. A toto ucenf pravdy ne-
bylo predneseno nejakyrn andelem, aby nikdo nemohl prohlasit:
"Ale andel je blahoslaveny duch, aproto nedokaze urazit. Neeld
totiz tryznive nutkanf tela jako my ani tfhu naseho tela." Nikdo
na svete se takto nemuze ohradit, protoze yam byla dana rna
Pravda, Slovo vtelene do vaseho smrtelneho tela.
A kdo jsou ti ostatni, ktefi me Siovo nenasledovali? Isou to
smrtelnf rvorove, kteff jsou stejne jako vy vydani bolestivernu
nutkanf tela proti dusi, jako tomu bylo u Pavla, meho hlasatele,
au mnoha dalsfch svetcu, kteff vsichni nejakyrn zpusobem trpeli
pokousenfrn vasnf. Tyto vasne jsem konecne dopoustel adopous-
tim ja, aby Iide mohli rust v milosti a posilovat etnosti sve duse.
Tak se i svetci narodili v hifchu jako vy ajedli tentyz pokrm. la
jsem Buh, stejne jako jsem byl Bohem dfive: rna moe nezeslabla
a zeslabnout ani nernuze. Proto mohu a ehci a dokazu pomahat
tern, kdo si to ode mne prejt. Ale kdo chce, abych mu pornohl,
opustf reku, vyjde z nebezpecnych vod avyda se po rnoste podle
ucenf Syria, ktery je Pravda.
Druha obzaloba
Proto neplatf vymluvy: vsichni totiz byli pouceni avsem je neus-
tale ukazovana pravda. A tak, pokud se nenapravf v case, krery
je jim dan, budou odsouzeni podle druhe obzaloby, ktera bude
vznesena na nejzazsi hranici smrti, kde rna spravedlnost vola:
.Vstarite, vy, kdo jste zemreli, a pojd'te k mernu soudu." To zna-
rnena: tv, ktery jsi zemfel milosti aktereho telesna smrt zastihla
ve stavu duchovni smrti, vstari apojd' pfed tvaf nejvyssfho Soud-
eedoprovazen jen svou nespravedlnostf anespravedlivyrni soudy
avyhaslyrn svetlem viry. Pohled', to svetlo jasne zafilo v tvych ru-
kou pfi svatem kftu, ale tys ho uhasil pychou amarnivostf sveho
srdce, ktere jsi pustil po vetru vanoucim proti rve spase. Roz-
58
Kapitola 37
dmychaval jsi vitr sve dulezitosti sebelaskou a plavil ses po fece
slastf asvetskych stavu jen podle sve yule ponoukane srnrtelnym
telern abodci a pokusenfmi zleho ducha. Proto te zly duch stahl
dolu do valicf se feky s pomoci rve vlastni yule avede te s sebou
do vecneho zatraceni.
Draha dcero, duvodem teto druhe obzaloby je skutecnost, ze 37
clovek dojde na samu hranici zivota, odkud neni navratu, protoze
nadchazf smrt, a tehdy ho zacina hryzat svedomf - uz jsem ti
povedel, jak sezaslepil svou nadrnernou sebelaskou - anyni, rvaff
v tvaf smrti, kdy uz neni uniku z mych rukou, zaClna prohledat,
aproto pfisne obzalovava sam sebe, nebot chape, zedo tak hrozne
bidy upadl svou vinou.
Kdyby duse v ten okamzik mel adost sverla, aby poznala sarna
sebe a litovala sve viny, nejen pro pekelny trest, ktery ji za vinu
ceka, ale protoze urazila mne, nejvyssf a vecnou Dobrotivost,
jeste by nalezla milosrdenstvi.
Ale kdyz duse prekrocf hranice zivota bez svetla viry, zustane
sarna s cervem hryzajicim jeji svedornf a nerna nadeji pramenici
z Krve. Nebo kdyz setrapf vice svou budouci ujmou nez urazkou,
kterou rni zpusobila, dojde vecneho zatraceni. Tehdy je pnsne
obzalovana mou spravedlnosti ze sve nespravedlnosti a nespra-
vedlivych soudu. A neni obzalovana z nespravedlnosti a z ne-
spravedlivych soudu, kterych se dopustila obecne za cell' svuj
zivot, ale mnohem prfsneji bude obzalovana z nespravedlnosti
a ze soudu, kterych se dopustila v poslednim okamziku zivota,
kdyz povazovala svou bidu za vetsi nez me milosrdenstvf.l '
Toto je hffch, ktery nelze odpustit ani v zivote, ani po smrti,
protoze jim clovek odmita aznevazu]e me milosrdenstvi.l-' Proto
je tenro hfich v mych ocfch tezsi nez vsechny ostatni hfichy,
kterych se kdy mohl clovek dopustit. To vysvetluje, proc me vice
mrzelo jidasovo zoufalstvi a proc bylo pro meho Syna horsi nez
sarna zrada. Tak jsou z nespravedliveho soudu obzalovani ti lide,
kteff povazujf svuj hfich zavetsi, nez je me milosrdenstvi, aproto
jsou trestani spolu se zlyrni duchy a spolu s nimi jsou naveky
odsouzeni k utrpeni.
llSrov. Gn 4, 13.
12Srov.Mt 12,31-32.
59
Ucen( a mostu
Podobne jsou obzalovani z nespravedlnosti, kdyz vice Iitujf
ujrny, kterou utrpi, nez urazky, ktere sevuCi mne dopustili. V tom
spocfva nespravedlnost, protoze mi neodevzdavaji to, coje moje,
a sobe to, co je jejich. Mne maji prokazovat Iasku a ukazovat
hore zkrouseneho srdce, ktere mi maji obetovat pro spachanou
urazku. Ale oni eini pravy opak: sobe venujf soucitnou lasku kvuli
svernu osudu a citi bolest jen nad trestern, ktery je za jejich viny
ceka,
Tak vidis, jak se dopoustejf nespravedlnosti, a jak jsou proto
trestani nejen za tuto nespravedlnost, ale take za nespravedli-
ry soud 0mern milosrdenstvi. Protoze pohrdli myrn rnilosrden-
stvfrn, odsuzuji je, spolu sjejich srnyslnosti, ktera si jepodmaniia
krutou tyranif zleho ducha, jernuz prostrednicrvfm sve smysl-
nosti otrocili, Spolecne me urazili a spolecne budou potrestani
a spolecne budou trpet. Rfkam ti, ze budou souzeni zlyrni duchy,
myrni sluzebnfky, ktere rna spravedlnost urcila k souzeni tech,
kdo se dopousteli zla.
Ctvero souzeni
38 Dcero rnoje, lidsky jazyk nedokaze vypovedet utrpeni techto zbi-
dacenych dusf. Hlavni nefesti jsou tfi - ze sebelasky serodf druha
nerest, falesna sebeucta, a z nf prameni tfeti, kterou je pycha do-
provazena nespravedlnostf a krutosti, a z nich plynou ostatnf
bezbozne a neciste hfichy -, a proto ti ffkam, zejsou etyfi hlavni
druhy pekelneho souzeni, z nichz jsou odvozeny vsechny ostatni.
Prvni souzenf spocfva v tom, zeje jim odnat pohled na mne.
To pusobf tak velke utrpeni, ze kdyby mohly, zvolily by radeji me
videt, i kdyby pfitom mely byt paleny ohnern a nejkrutejsi tryzni,
nez me nevidet, aniz by pocitovaly jakoukoli jinou tryzen. Toto
prvni souzenf Cini jeste bolestnejsfrn eery jejich svedomi, ktery je
neustale hloda, protoze vidi, zejsou zbaveny mne a rozrnlouvanf
s andely svou vlastni vinou, a navic vidi, ze se staly hodnymi
toho, hledet na zle duchy a rozmlouvat s nimi.
Pohled na d'abla, ktery je tretfrn souzenfrn, jejich utrpeni da-
le rnnozf. Svetci se neustale radujf pohledem na mne a stastne
vzpominaji na plod obeti, ktere pro me snaseli s velikou laskou
a sebezaprenim, ale pro tyto nestastnfky je tomu naopak. Pohled
na zle duchy jejich souzenf dale jitfi: ve zlych dusfch poznavajf
60
Kapitola 39
sebe. Chapou totiz, ze si to zaslouzili svou vinou. Tak je cerv
svedomf hryze jeste vic a palcivy ohen tohoto vedorni jim nikdy
nedopreje ulevu.P
J este vetsi bolest jim pusobf pohled na samu postavu zleho
ducha, ktery je tak hrozny, ze si ho ZeidnaIidska mysl nedokaze
pfedstavit. jestli si dobre vzpominas, ukazal jsem ti podobu zleho
ducha - jen na kraticky cas, jen na okamzikl - a ty, kdyz ses
vzpamatovala, rozhodla ses radeji jft po ceste dlazdene ohnern
az do soudneho dne a bylas ochotna bosyrna nohama jit ohnern,
nez abys ho musela jeste jednou videt. Ale to, eo jsi zahledla,
nestaci, aby sis udelala predstavu 0jeho hruznosti, protoze se
z Bozf spravedlnosti jevi jeste odpornejsf te dusi, ktera se me
zrekla, a to merou odpovidajici zavaznosti jejich yin.
Ctvrte souzenf je oheri. J e to ohen, ktery pali, ale dusi nespalf.
Dusi nemuze spalit, protoze to neni hmotna vee, kterou lzeznicit:
je totiz nehmotna. Ale z Bozf spravedlnosti jsem dovolil, aby ji
tryznive palil, souzil ji, anespalil, aabyji souzil apalil nesmfrnym
utrpenirn, rozmanitymi zpusoby podle zavaznosti hffchu, nekoho
vice a[ineho mene, podle tize jejich Yin.
Z techto ctyf souzenf se odvozuji vsechna ostatni - souzeni
zimou ahorkem askifpenf zubu. Timto bfdnym zpusobem sejim
dostalo vecne smrti pore, cojim byl zazivota vycten jejich nespra-
vedlivy soud a nespravedlnost, a oni se po teto prvni obzalobe
nenapravili, jak jsem rekl, anenapravili se ani po druhe obzalobe
v okamziku srnrti, kdy nechteli doufat anelitovali urazky, kterou
mi zpusobili, ale naffkali jen nad svyrn trestem.
Tied obzaloba
Nyni te musim seznamit s tfetf obzalobou, ke ktere dojde v den 39
soudu. Uz jsem ti povedel 0prvnich dvou, ale abys lepe videla,
jak se dovek mylf, povim ti i 0te tretf neboli 0poslednim soudu,
kdy zbfdacena duse uvidl, jak se obnovuje ajak nanista jejf bo-
lest, protoze bude znovu spojena s telern. Tehdy se vytka stane
nesnesitelnou a to v dusi zpusobi zmatek azahanbenf.
Yez tedy, ze v poslednf den soudu, az pfijde Slovo, rmlj Syn,
s mou bozskou Slavou soudit svet Bozf moci, nezjevf se jako
13Srov. Iz 66, 24.
61
Uieni 0mostu
chudak, jako kdyz se narodil v J Une Panny ve staji mezi zvfrary
a kdyz potom zemrel po boku dvou darebaku.
Tehdy jsem v nern skryl svou moe a dovolil jsem, aby jako
clovek snasel bolesti autrpeni: prestoze sern a bozska pfirozenost
neoddelila od lidske, nechal jsem ho trpet jako doveka, aby tak
byla splacena cena vasich Yin.
Ale v posledni den tak neprijde. Naopak pfijde v cele svemoei
abude soudit ve vlastni osobe. Nebude jedineho rvora, na nehoz
by nepadla bazen, az bude kazdernu davat to, co mu nalezi.
14
Ieho zjev zpiisobi u bfdnych zavrzenych takovou tryzefi ahru-
zu, ze by ji zadny jazyk nedokazal vypoveder, U spravedlivych
vyvola uctivou bazeri spolu s velkou radosti, To neznamena, ze
by se jeho rvaf nejak menila, protoze je nernenny, podle bozske
prirozenosti jejedno se mnou. Iv lidske prirozenosti jejeho rvaf
nernenna, jen se odel slavou vzkifsenf. Ale v ocfch doveka od-
souzeneho k zatraceni bude jeho tvaf hnizna, nebot ji uvidi svym
hruznym a ternnyrn zrakem.
Stejne jako oko nemocneho cloveka hlediciho do slunce nevi-
df nic nef tmu, zatimco oko zdraveho vidi svetlo - nikoli proto,
ze by svetlo menilo svou intenzitu, ale proroze rozdil ve vnfrnanf
vyplyva z nemoei oka -, tak i lide odsouzeni k zatraceni uvidi
Kristovu tvaf jakoby zahalenou v ternnotach, rnlhave as nenavis-
ti. Bude to vsak jejich vinou, anikoli vinou me Slavy, s nlz Slovo
pfijde soudit svet.
40 Nenavist lidf odsouzenych k zatraceni je tak velka, ze ne-
mohou chtit zadne dobro ani po nern touzit, a neustale se mi
rouhaji. ViS, proc nemohou touzit po zadnem dobru? Kdyz se
skoncil jejich zivot, skoncilo isvobodne uzfvanf yule, a proto si
uz nemohou ziskat zadne zasluhy, nebot jejich cas vyprsel na-
prazdno.
Iesrlize skoncf v nenavisti a jsou vinni srnrtelnyrn hffchem,
zustava duse z Bozf spravedlnosti svazana poutern nenavisti,
aproto stale zarputile lpf na zlu, ktere ji zamestnava, avnitme se
uZfra svym osudem. Jeji bolesti cim dal vice nanistaji, zejmena
kvuli bolestem tech, za jejichz zatraceni je ona duse odpovedna.
Prave to yam ukazal onen k zatracenf odsouzeny bohac, kdyz pro-
14Srov. Mt24, 30.
62
Kapitola 41
sil, aby Lazar mohl pfijit k jeho bratrum, ktefi zustali na svete,
a povedet jim 0jeho utrpeni. A nechtel to z lasky k bratrurn,
nebot v nem zadna laska nebyla anemohl touzit po dobru, aneu-
cinil to ani z iicty kemne nebo kvuli jejich spase. Rekl jsem ti, ze
zatracene duse nemohou pro sveho bliznfho vykonat nic dobreho
amne se rouhaji, protoze skoncili svu] zivot v nenavisti ke mne
ake ctnosti.l"
Ale proc se tedy onen bohac tak choval? Protoze byl ze vsech
bratru nejstarsf a vychovaval je ve stejne moralnf bide, v jake zil
sam, takze se stal prfcinou jejich zatracenf. Z tohoto duvodu po-
vazoval zapfitezujid okolnost, zeby ho meli nasledovat do mista
souzeni, kde seduse ustavicne uzfrajf nenavisn, nebot v nenavisti
skoncily svu] zivot.
Blazenost tech, kdo vytrvali na ceste po moste
Avsak spravedliva duse, ktera svuj zivot skoncf v citech probu- 41
zenych laskou a ktera je prernozena pouty lasky, nermize uz rust
ve ctnostech, protoze jeji cas vyprsel, ale muze stale milovat tou
laskou, s niz ke mne prisla. A stejnou merou bude take souzena.
Stale po rnne touzf a stale me rna, proto jeji touha nenf nikdy
nenaplnena. Hladovi po mne, a je nasycena, a jakmile se nasy-
ti, opet hladovi. Ale jeji sytost nepfinasf bolest a hlad nepusobf
utrpeni.
Milujici duse se tes i veenym pohledem na mne akazda z nich
rna urcitou rnerou ucast na dobru, ktere v sobe chovam. Touto
merou je laska, s niz ke mne prisly. Blazene duse totiz zily v lasce
ke mne a k bliznfrnu a nyni je vsechny poji spolecna laska a las-
ka jednoho k druhemu plynouci z tehoz zdroje. V lasce se tes i
a radujf ze vzajernne ucasti na svern dobru, ktere se pfipojuje
k univerzalnfrnu dobru, jehoz uzfvajf vsichni spolecne. A teSl se
a raduji spolu s andely, s nimiz svetci prebyvajf podle rozma-
nitych a ruznych cmostl, ktere uskuteciiovali ve svete. Vsichni
jsou spojeni poutem lasky a teSl se zvlastni ucasti s terni, ktere
na svete milovali rnimoradnym zpusobem. Diky teto lasce si po-
mahali rust v milosti a prohlubovali tak sve ctnosti. Byli si tak
vzajernne pl'ieinou toho, ze sejak v nich, tak v bliznfch zjevovala
15SroV. Lk 16, 20nn. Katefina na rozdil od Tomase Akvinskeho nepfisuzuje
bohaci odsouzenernu k zatraceni sebernensf dobrou vuli.
63
Uceni 0 mostu
slava a chvala rneho jmena. Vevecnern zivote tuto lasku neztra-
tili, naopak si ji zaehovali amaji na ni vzajemne bezprostrednejsf
a hojnejsf iicast, stejne jako na univerzalnfm dobru, z nehoz se
tes!.
Nechtel byeh vsak, aby sis myslela, ze si toto jednotlive do-
bro, 0kterem jsem rnluvil, uchovavajf jen pro sebe. Tak to neni,
protoze na nem maji ucast vsichni obyvatele nebes, kteff jsou
sehopni se z nej tesit, vsechny moje milovane deti a vsichni an-
dele. Kdyz duse dosahne vecneho zivota, vsichni maji na dobru
tete duse iicast, stejne jako rna taro duse iicast na dobru vsech. To
neznamena, ze duse, ktera dojde vecneho zivota, rnuze pojmout
vice nez drive, nebo zeby potrebovala jeste nejake dalsf naplneni,
protoze duse blazenych je jako pretekajfcf nadoba, do niz se uz
vice nevejde. Ale radost techto duSi je doprovazena veselim, ja-
sotern aplesanim, ktera sev nich stare obnovuje asiIi diky tomu,
ze poznaly ostatnf duse, krere v nebesich prebyvaji. Vidf totiz,
jak diky me milosti duse opustila zemi v plnosti milosti, aproto
jasajf ve rnne, v dobru, ktere duse pro mou dobrotivost ziskala.
A ona duse se raduje ze mne, z ostatnieh dusf a z blazenych
duchu, nebot na nich vidi a okousf nehu me lasky, jejich touhy
ke mne neustale volaji po spase celeho sveta, Svuj zivot skoncily
v lasce k bliznfrnu, a proto neprestaly milovat ani po srnrti. J e-
jich laska je naopak provazela branou meho jednorozeneho Syna
zpusobem, ktery ti zanedlouho odhalim. Tak uvidfs, jak zustavajf
naveky spoutany laskou, kterou mely, kdyz koncil jejieh zivot.
Touha blahoslavenych, Oslaveni tela
Ti se natolik pripodobnili me vuli, ze nernohou chtft nic, co ne-
ehci ja. J ejich svobodna yule je natolik spoutana laskou, ze jako
rvorove obdafeni rozumern, jejichz cas se naplnil, umiraji ve sta-
vu milosti a nemohou uz hresit, A jejich yule je natolik spjata
s mou, ze kdyby otec nebo matka videli sve dite v pekle nebo
kdyby tam syn videl svou rnatku, nermoutili by se tim, naopak by
byli srastni, zejetrestarn, protoze jsou to moji nepfatele. V nicern
se ode mne neodklanejf ajejich touhy se vzdy naplni.
Touhou blazenych je videt, ze ke rnne chovate uctu vy, kdo
jste jeste jako poutnfci na ceste ke konci, jimz je smrt. Z ucty ke
mne touzf po vasf spase, aproto sezavas neustale modIi. Takove
64
65
Kapitola 41
touhy jim plnfrn, pokud se vy ve sve nevedornosti nezatvrdite
proti rnernu milosrdenstvi.
Blazenf take touzf znovu vlastnit sve veno, jim z je telo, ale
tato touha je netrapf proto, ze telo prave nemajf, naopak teS{
se z jistoty, ze se jejich touha pine uskutecnf. Tato touha jim
konecne zadny zarrnutek pusobit nemuze: ptestoze telo nemaji,
jsou blazem, aproto pro ne nepocitujf bolest.
Nesrnfs si myslet, ze blazenost tela po vzknsenf zvetS{ bla-
zenost duse. Kdyby tomu tak bylo, pozfvali by do te doby, nez
znovu zfskajf telo, pouze nedokonale blazenosti: a to neni moz-
ne, protoze neni jedina dokonalost, ktere by se jim nedostavalo,
Proto nepfinese telo blazenost dusi, ale duse telu, a obdaruje ho
svou hojnosti. V den Poslednfho soudu se tedy duse odeje do
sveho tela, ktere opustila po smrti.
Stejne jako je duse nesrnrtelna, zakotvena aupevnena vernne,
.tak se prostfednictvim tohoto spojeni stane nesmrtelnym i telo,
ktere ztratf svou tfhu ahrubost. Proto vez, zeoslavene telo dokaze
projit zdf a neublfzf mu ani ohefi, ani voda: to nenf zpusobeno
jeho moci, ale moei duse, tedy moei, ktera je moje a kterou ja
udeluji dusi z milosti az nevyslovne lasky, s nrz jsem ji stvofil ke
svernu obrazu apodobe.
Zrak tveho intelektu nedokaze pojmout dobro blazenych,
stejne jako ti nestacf usi k slysenf ani jazyk k vypovezeni nebo
duse k tornu, aby sis jejich dobro predstavila. jakou jim pusobf
radost videt mne, ktery jsem vsechno jejich dobro! A jaka radost
jeceka voslavenern telel A prece netrpf tfrn, zedo dne Poslednfho
soudu toto dobro nezakusi, protoze jim z blazenosti nie neschazf
jejieh duse preteka. Na teto plnosti bude mit ucast take telo, jak
j sem ti rekl.
Mluvil jsem 0dobru, ktereho se dostane oslavenemu telu
v lidstvi oslavenem myrn jednorozenym Synem, ktery yam do-
dava jistotu 0vasern vzkriseru. V Synove oslavenern tele budou
vsechna oslavena tela jasat vjeho ranach, jez zustaly cerstve jako
jizvy, ktere ke mne, nejvyssfrnu a vecnemu Otci, neustale volajf
o smilovani s vami. Vsichni mu budou podobni veselim arados-
ti: budete hledet jednim smerern aruku v ruce sevsichni budete
podobat celemu telu sladkeho Siova, meho Syna. Zustanete ve
mne, aproto i v nem, protoze muj Syn se mnou tvoff jedno. Ale
Uieni 0mostu
vas telesny zrak sebude tesit, jak jsem ti rekl, oslavenym lidstvim
meho jednorozeneho Syna.
Proc? Protoze blazeni dozili svuj zivot v lasce k me lasce,
a proto v nich tato laska naveky trva. Nemohou vykonat zadny
dobry skutek, ale budou se tesit z dobra, ktere si prinesli s sebou:
to znamena nemohou vykonat zadny zasluzny cin, nebot zasluzne
nebo hffSne <:inylze konat jen v tomto zivote - podle rozhodnuti
vlastnf yule apodle uzitf svobodne yule.
Blazenf neocekavajf Bozf soud s bazni, nybrz s radostf. A tvaf
meho Syna sejim nezjevf jako strasna nebo plna nenavisti, proto-
ze svuj zivot skoncili v lasce: mne milovali abliznfrn prokazovali
dobrou vuli.
Proto vidfs, ze podoba tvare meho Syna, az pfijde soudit v me
slave, nezalezf na nem, ale na tech, kdo budou souzeni. Odsou-
zenyrn k zatracenf sejeho rvaf zjevi spolu s nenavistf a spravedl-
nosti, avsak spasenym s laskou amilosrdenstvim.
Vzkffseni
42 ypravel jsem ti 0dustojnosti spravedlivych, abys le-
pe poznala bfdu zatracenych. A ty ceka jeste dalsf
trest: uvidi totiz blazenost spravedlivych. Pohled na
ne zmnozuje jejich bolesti, stejne jako spravedlivf
pfi pohledu na trest odsouzenych k zatracenf jeste
vice jasajf nad mou dobrotivostf: svetlo je totiz jas-
neji videt ve tmach atemnoty proti svetlu. Tak bude odsouzenyrn
k zahube pohled na blazene pusobit utrpenf a den Poslednfho
soudu budou ocekavat s bazni, protoze ocekavaji, ze pak jejich
bolest jeste zesflf.
A tak tomu take jiste bude, protoze pfi slovech hrozneho
hlasu: .Povstante, vy, kdo jste mrtvi, apredstupte pred soud" se
duse spoji s tel em. A zatimco telo blazenych bude oslaveno, telo
zavrzenych k zatracenf bude naveky odsouzeno k trapeni, apfed
tvaff me Pravdy a vsech blazenych se zatracenych zmocni velky
stud arycitky. eery svedomf je bude hryzat v mfze stromu, to je
v dusi, iv kUl'e, to je v rele.
Bude jim vycftana krev, ktera byla za ne prolita, a duchovnf
i casne skutky milosrdenstvi, ktere jsem pro ne vykonal prostfed-
nictvim sveho Syna, avsechno, co meli vykonat, anevykonali vuci
66
16Srov. Mt 25, 41.
Kapitola 42
svernu bliznimu, jak jim to prikazovalo svate evangelium. Bude
jim vyctena krutost k bliznfrnu, jfi se dopousteli bez ohledu na
rnilosrdenstvf, ktere jsem jim prokazoval; bude jimvyctena pycha
asebelaska, nestydatost alakota; a0to palCivejsi bude zaloba vuci
nim vznesena.
V okamzik smrti je zaloba vznesena jen vuci dusi, ale pfi
Poslednim soudu je vznesena vuci dusi i telu soucasne, protoze
telo bylo druhem anastrojem duse v dobrem i zlem, podle toho,
v cern kdo mel zalfbeni.
Kazdy dobry i zly skutek je vykonan prostiednictvim tela,
aproto je spravedlive, rna dcero, aby mi vyvoleni obdrzeli slavu
a nekonecne dobro oslavenfm tela odmenou za namahy, ktere
telo kvuli mne snaselo spolu s dusf. Necistf pak podobne obdr-
ii vecny trest i prostrednictvfm tela, ktere jim bylo nastrojern
k vykonavanf zla.
Bolest odsouzenych k zatraceni se obnovi a zvetsf, ai pred
tvaff rneho Syna znovu ziskaji relo. Bfdna smyslnost bude spolu
s nestydatosti odsouzena, jakmile se zjevi Kristovo lidstvi spo-
jene s cistorou rneho bozstvf, A az uvidf tuto Adamovu hrnotu,
vasi lidskou pfirozenost, vyvysenou nad vsechny andelske kury,
propadnou se zviny svevlastni neuspofadanosti do hlubin pekla.
Odsouzeni k zatraceni vidi velikost milosrdenstvf zaricf v bla-
hoslavenych, kteff prijfmajf plod Berankovy krve. A vidi take
vsechna utrpenf, krera spravedlivi snaseli a ktera se nyni sta-
vaji ozdobami jejich tel jako drahocenne vysivky zdobfcf tkaninu,
ato vsechno nikoli diky telesnym ctnostern, ale dfky plnosti duse,
v niz se zrcadlf ovoce vytrpene namahy, a protoze jim telo bylo
druhem v ctnostnych a zasluznych skutcfch, zari jim i navenek.
Stejne jako se v zrcadle odrazf Iidska tvar, tak se na tele odrazf
ovoce namahanf zpusobem, ktery jsern ti pops al.
Odsouzencum do temnot pohled na tak velkou dusrojnosr
a vedornf, ze jim je tato dusrojnost nedostupna, zvetsuje bolest
atake zmatek, protoze na jejich tele se naopak ukazou znameni
spachanych necistych skutkii abudou jim pusobit bolestive trape-
nf. A pfi slovech, ktera budou jejich usfrn znit hrozive: "Zlofeceni,
odejdete do vecneho ohne,"!" budou odsouzenf navzdy uvrzeni
67
Uceni 0mostu
dusi i telern do spolecnosti zlych duchu anebude jim poskytnuta
zadna uleva ani nadeje. Odsouzeni se vyvalejf ve vsi spinavos-
ti zeme, kazdy jinak podle zlych skutku, ktere pachali v zivote:
lakomec se vyvali v zapachu lakomstvi a obali se svetskymi vee-
mi, ktere horoucne miloval, a hoff v ohni; kruty dovek se obalf
krutosti, nedsty nestydatosti a bidnou chtivosti; nespravedlivy
svymi nespravedlivymi skutky: zavistivy zavisti a clovek nena-
vistny azastiplny k bliznfrnu svou nenavistf. ]ejich neusporadana
sebelaska, ktera zrodila vsechno zlo, je bude palit, apusobit jim
tak nesnesitelnou bolest prave proto, zeje pravyrn pocatkern kaz-
deho zla, adoprovazet je bude pycha. Tak budou vsichni niznymi
zpusoby potrestani na dusi a na tele. 17
Tak bfdnym zpusobem dojdou sveho konce ti, kdo sevydavaji
spodni cestou podel feky sveta a nikdy se neotocf a nepfiznaji
sve viny ani nepozadajf a me milosrdenstvf prave tak, jak jsem ti
rekl. Dojdou az k brane lzi, protoze se ffdf ucenfrn zleho ducha,
ktery je otcem lzi. A zly duch sejim stava branou, jiz vstupuji do
vecneho zatraceni, jak jsem ti fekl.
Ale moji vyvoleni a moje deti zustavajf verni hornf ceste po
moste a verne jdou dal po ceste pravdy, a pravda se jim srava
branou ke spase. Proto rna Pravda rekla: .Nikdo nermize dojit
k Otci jinak nef skrze me."18 On je totiz branou acestou vedouci
ke mne, k mofi pokoje.
Tamti sevsak vydali napa spas ceste lzi, ktera jim pfinasf vodu
smrti; k takove ceste totiz vola zly duch. A jsou slepi a blahovf,
takze si to neuvedomi, protoze ztratili svetlo viry, azly duch jako
by jim fikal: .Kdo Zlzni po mrtve vode, at pfijde ke mne, aja ho
napojfrn."
Hodnota zkousky,
Yule muze zvitezit nad zlym duchem
43 Zly duch jen vykonava mou spravedlnost, protoze trapf duse,
ktere me bfdnyrn zpusobem urazely, V tomto zivote je ukolem
zlych duchu pokouset me tvory aobtezovat je. Samozrejme nikoli
proto, aby nad mymi tvory zvftezili, ale aby zvftezili moji tvorove
17Stejne jako v Dantove Peklejsou izdehffsnfcl trestani pi'ekypujici merou
toho, ceho sedopousteli zasveho pozernskeho zivota.
18Srov.J an 14, 6.
68
aobdrzeli ode mne slavu vitezstvi, protoze vsechny jejich etnosti
prosly zkouskami. Nikdo se teto zkousky nesmf bat, at na ne] zly
dueh dotfra sebevetsfrn bojem nebo pokusenfrn, nebot jsem vas
zpevnil mod yule kalene v krvi sveho Syna. A zadny zly dueh ani
tvor nernuze zrnenit vasi viili, protoze jsem yam ji udelil spolu se
svobodnym iisudkem.
Svobodnyrn iisudkem si ji tedy muzete poneehat nebo ji opus-
tit. Svobodna yule je zbrafi, kterou vkladate do rukou zleho du-
eha: muze se stat nozern, kterym vas vzapetf poranf azabije. Ale
kdyz mu dovek sam nevlozf nuz sve yule do rukou, nesouhlasf
s jeho obtezovanfrn a pokousenfrn, nikdy ho hfiSna vina nezra-
nf. Lidska yule se tak naopak posflf a zrak Iidskeho intelektu se
rozjasni, takze dovek prohleda a vidf mou lasku, ktera dovolu-
je, abyste byli pokouseni, jen proto, abyste mohli zfskat etnosti
apodat 0nich dukazy,
Ctnosti dovek nedosahne jinak nez poznanfrn sebe a mne.
Toto poznanf lze nejdokonaleji zfskat v case pokuseni, protoze
v tech chvflich clovek poznava sve nebytf. Nermize se totiz sam
toho trapenf a obtezovanf zbavit, i kdyz jim ehee utect, A ve sve
villi muze lepe poznavat mne. jakmile totiz jeho yule posflena
mou dobrotivosti zjisti, ze pokuseni je dopusteno z me yule,
nedovoli doveku pokusitelske myslenky, Zly dueh je totiz slaby
a sam 0sobe nermize nie. Ma jen tu moe, kterou mu umoznfm.
A tuto moe mu neumoziiuji z nenavisti, nybri z lasky, abyste
nad nfrn mohli zvftezit aabyste dosahli dokonaleho poznanf mne
i vas samotnych. Tak muze byt etnost podrobena zkousce: lze ji
totiz dokazat jedine tak, ze zvitezf nad svym opakem.
VidiS tedy, ze i zlf duchove trapfcf odsouzene k zatracenf jsou
moji sluzebnfci. V tomto zivote procvicuji etnost duse tim, ze ji
podrobuji zkouskam. Snahou zleho dueha jiste neni zkouset vase
etnosti, naopak vas 0ne ehee pfipravit, ale nemuze to ucinit,
pokud to sami neeheete.
Proto povaz, jak velmi hloupy je dovek, ktery se sam oslabf
tam, kde jsem ho ucinil silnym, a sam se vrhne do naruce zlych
duchu. Proto ehci, abys vedela, ze lide, kteff se za sveho zivota
vydali do mod zleho dueha - nebyli k tomu nikdy donueeni, pro-
toze je nikdo prinutit nemuze, jak jsem tirekl: mohou se mu jen
dobrovolne vydat do rukou =, dojdou k okamziku smrti v tomto
Kapitola 43
69
Uten! 0 mostu
zvracenern podruci anemusi cekat najiny soud. Odsuzuji setotiz
sami svym svedomfrn ase zoufalstvim sevydavajf do vecneho za-
traceni. Na samem prahu smrti se nenavistne primknou k peklu.
A jeste nez do nej vstoupi, sami si ho spolu sezlymi duchy, svymi
pany, zvoli za odmenu.
Tak spravedlivi, kteff zili a zemreli v lasce, kteff zili v doko-
nale ctnosti vedeni svetlern vfry, s okem viry a dokonalou nadejf
v Berankovu krev, vidi v poslednim okamziku zivota dobro, ktere
jsem jim pfipravil, a s laskou mu oteviraji naruc a laskyplne se
tisknou ke mne, nejvyssfrnu avecnemu Dobru. Timto zpusobem
spravedlivy dovek okousf veeny zivot, jeste nez opusti srnrtelne
telo a nez je jeho duse oddelena od tela.
jini, kteff zili adosli az k okamziku smrti v nedokonale, bezne
lasce, a nedosahli tedy one velke dokonalosti, pi'ijimaji me mi-
losrdenstvi se stejnym svetlem viry a nadeje jako Iide dokonali;
ale protoze nemaji dokonalou lasku, tisknou se k mernu milosr-
denstvi jeste vic, protoze ho povazujf za nekonecne vetsi nez sve
viny.
Necistf hi'iSnici se chovaji prave naopak, protoze ke svernu
zoufalstvi vidi, jaky osud je eeka, a nenavistne se ho chyti, jak
jsem ti rekl. Tak ani jedni, ani druzi necekajf na soud, ale kazdy
odchazf zezlvota svyrn smerern, jakjsem ti vysvetlil. Misto, ktere
jim pnslusf, okusi, jeste nez se jejich duse oddeli od tela, v po-
sledni okamzik zivota: duse odsouzene k zatraceni s nenavisti
a zoufalstvim; dokonali s laskou a svetlem viry a s nadejf krve.
Nedokonali s milosrdenstvim atoutez virou dojdou do ocistce,
Klamy smyslnosti. Obava z trni
44 iz jsem ti fekl, ze zly duch zve lidi k vode smrti,
kterou pije sam, a zaslepuje je svetskyrn potesenfrn
a slastmi. Udickou rozkosf je zfskava pod rouskou
dobra: zadnym jinyrn zpusobern by je totiz nezfskal,
protoze lide by se k nemu nedali pfivabit, kdyby ne-
videli nic dobreho nebo mileho: lidska duse je ze sve
pfirozenosti vzdy pritahovana dobrem.
Avsak je pravda, ze duse zaslepena sebelaskou nepoznava
a nerozlisuje, co je opravdove dobro, dusi a telu skutecne pro-
spesne. Proto kdyf necisty zly duch vidl, ze clovek je zaslepen
70
Kapitola 44
smyslnou sebelaskou, zacne mu predkladat fadu nejruznejsfch
nespravnych vecf pod rouskou nejakeho uzitku nebo dobra. Tak
kazdeho podvede podle jeho stavu a hlavnich nefesti, to je te-
mi zpusoby, kteryrn je nejpifstupnejsf. jinou vee nabizi doveku
zijfcfrnu ve svete, jinou Ieholnfkovi a jeste jinou prelatum nebo
panum: kazdemu podle jeho stavu.
Rfkam ti to, protoze chci mluvit a tech, kteff se utopi v rece,
kteff se zajimaji pouze 0sebe a rnilujf sebe same natolik, ze me
tim urazejf, 0jejich bidnern konci jsem tiuz povedel.
Nynf ti chci vysvetlit, jak sami sebe klamou prave proto, ze
sice chtejf utect utrpenfrn, ale upadajf do mnohem vetsfch bolestf.
Zda sejim, zenasledovat me - cili [It po mostu Slova, meho Syna-
je pfflis narnahave, a proto se zastavf a nejdou dal, Boji se totiz
trni utrpenf. Deje se to proto, zejsou zaslepeni, anemohou tedy
poznat pravdu: tyji znas, protoze jsem ti ji ukazal na zacatku
rveho zivota, a tehdy jsi me prosila, abych s nimi mel slitovanf
avyvedl je z ternnot srnrtelneho hrfchu.
ViStedy, zejsem se ti ukazal v podobe stromu a ze jsi nedo-
kazala dohlednout jeho zacatek ani konec, videlas jen, ze koren je
spojen se zerni, To znamenalo bozskou prirozenost spojenou se
zemi vaseho lidstvi. U paty stromu bylo, jestli si vzpornfnas, trni,
kteremu se vyhybali vsichni, kdo milovali svou smyslnost, a be-
zeli k hromade plev, v niz jsem ti ukazal vsechny svetske slasti.
Ty plevy vypadaly jako zrnf, ale zrnf to nebylo. Proto jsi videla,
ze mnoho z tech, kdo k nim dobehli, zemrelo hladem, a mnoho
jinych, kteff poznali klam sveta, se vratilo ke strornu a nechalo
se popichat trnim, pfedstavujicim rozhodnuti yule. Dokud totiz
rozhodnuti yule neni ucineno, je onfrn trnim, ktere yam pfipada,
jako by obrustalo celou cestu pravdy. Vzdycky proti sobe najedne
strane bojuje vedomf ana druhe smyslnost. Ale rozhodnutf vule
vychazejfci z nenavisti k sobe samotnemu a ze znechuceni nad
sebou, provedene odvazne a bez otalenf slovy: .Chci nasledovat
Krista ukfizovaneho", okamzite zlomf trny a pfinasf nepredsta-
vitelne krasny pocit, jak jsem ti to tehdy ukazal, Nekten ho pro-
zivaji vetsf, jini zase men S f merou, podle dispozic a horlivosti
kazdeho z nich.
ViS, zejsem ti tehdy fekl: "lsemvas nemenny BUh, ja neuhy-
bam; neodtahnu se od zadneho tvora, krery chce ke mne pfijit.
71
Uceni a mostu
Ukazal jsem lidem Pravdu, kdyz jsem se ja, neviditelny, stal pro
ne viditelnyrn: ukazal jsem jim, co znamena milovat neco be-
ze mne. Ale oni me jakoby zaslepenf mlhou neusporadane lasky
nepoznavajf aneznajf ani sebe. Vidis, jak sami sebe klarnou, tak-
ze radeji zemrou hlady, nez by trpeli bolest zpusobenou malyrn
trnem.
Ale nejakernu utrpenf prese vsechno neujdou, protoze tfrnto
zivotem nernuze nikdo projft bez kHZekrorne tech, cojdou hornf
cestou. To neznamena, ze by netrpeli, ale utrpeni se jim stava
osvezenfrn. A protoze svet hrfchern zrodil trni a trapenf a take
tuto divokou reku, toto rozboufene more, daroval jsem yammost,
abyste neutonuli."
Ukazal jsem ti, jak se lide klamou neuspotadanou obavou
z utrpenf a ze ja jsem vas nemenny Buh, ktery neprijfrna tvory,
alejejich svate touhy. Tovsechno jsem ti ukazal obrazem strornu,
o kterem jsem mluvil.
Nevyhnutelnost utrpeni a jeho ruzny ucinek
45 yni ti chci ukazat, komu trnf a utrpenf rozesete
po cele zemi vinou hfichu opravdu pusobf tijmu
akomu toto trnf autrpenf nemuze uskodit, A pro-
toze jsem ti az doposud ukazoval zatraceni prvnich
as nim mou dobrotivost, kdyz jsem ti vysvetloval,
jak jsou klamani svou vlastni smyslnostf, chci ti
ted' take vysvetlit, jak je mozne, ze trni a trapenf skodf jenom
jim.
Nikdo z tech, kdo pfichazejf na tento svet, senemuze vyhnout
telesnemu nebo dusevnfmu utrpeni. Ti, kdo se stavajf rnyrni slu-
zebniky, jiste prozfvajf telesna trapenf, alejejich duse je svobodna
a tfha utrpeni ji nijak nezatezuje, protoze jejich vule je v plnern
souladu s mou. Cloveku totiz pusobf bolesti prave yule. Dusev-
ni a telesna utrpeni tedy museji snaset ti, 0kterych jsem se uz
zminil. Ti totif uz behern tohoto zivota okouseji zavdavek pek-
la, na rozdfl od mych sluzebnfku, kteff v nern okouse]f pfedchut'
vecneho zivota.
ViS, coje nejmimofadnejsfrn dobrern, ktere prozivaji blazenf?
Prave toto: jejich vule preteka vsfrn, po cern nejvfc touzf. Touz]
po mne, a tim, ze po mne touzi, me proste majf a okousejf me
72
Kapitola 45
aneznaji zadnou vzpouru, nebot se zbavili one telesne tize, ktera
se z lidske prirozenosti stavf proti duchu. Telo jim nedovolovalo
dokonale poznat pravdu, a proto me nemohli spatfit rvaff v tvaf,
telo jim v tom branilo.
Ale jakmile se duse zbavi telesne pfiteze, je jeji viile bohata
a plna, protoze me touzf spatfit, a take me ve skutecnosti vidi:
v tom spocfva vase blazenost, Duse poznava, jenom kdyz vidf,
ajenom kdyz zna, muze milovat. A v lasce OkOUSlmne, sve nej-
vySSi avecne Dobro. Tim, ze duse OkOUSlmne, sytf svou vuli do
remiry, zeje ukojena jeji touha me vider aznat. Dostava, protoze
touzi, a cim vic dostava, tim vic touzi. Tak jsem ti popravde rekl,
ze touha po mne zahanf utrpeni a jeji naplnenf vymaze kazdou
bolest.
Tak muzes poznat, ze me sluzebnfky blazf predevsfrn pohled
na mne a to, ze me poznavajf. Tento pohled a poznani napliiuje
jejich vuli adava jf to, po cem nejvic touzf, atak je duse ukojena.
Takejsem ti rekl, ze okouset vecny zivot znamena obdrzet prave
to, po cem vule touzf. Proto si bud' jista, ze duse je ukojena
pohledem na mne a tim, ze me poznava.l? jak jsem ti fekl, Tak
lze v tornto zivote okouset predchut vecneho zivota touhou po
takovern dobru, ktere dokaze dusi ukojit.
Predchuf vecneho zivota
jak lze v tomto zivote okouset predchut vecneho zivota? Chci
ti to povedet: predchut spocfva v tom, ze dovek umi videt mou
dobrotivost a priznat mou pravdu. Tohoto poznanf je schopen
mnou osviceny intelekt, ktery je okern duse. Toto oko je zfftelnicf
svate viry: svetlo, ktere dava rozlisit a poznat cestu a ucenf me
Pravdy, vteleneho Slova, a Cloveku urnoznuje ho nasledovat, Bez
teto zritelnice vfry by dovek byl jako ten, kdo sice rna oci, ale
jeho zrak je natolik zamlzeny, ze nevidi. Tak pro zrak intelektu je
zfftelnicf vfra, akdyz ji zakryje zavo] nevery, utkany ze sebelasky,
rozum nevidi nic jineho: sice vypada jako oko, ale schazf mu
svetlo, protoze se ho sam zfekl.
Tak vidfs, jak lide diky zraku poznavaji, poznanfrn miluji
az lasky neff svou vuli do me, a tak ji ke sve spase ztracejf.
19Srov.ZI17,15.
73
Ucerli 0 mostu
Kdyzztrati svouvuli, odejf semou vuli, aja si.nepfeji nieji-
neho nez jejieh posveceni. Takihned odvratf zrak oddolni cesty,
vydaji sepo moste avitezf nad bolestf pusobenou trny. Kupredu
je totiz vedejejich Iaskaodena do me yule, aproto jimtrapenf
nermizezpusobit zadnou ujrnu. Tojsemti chtel fict, protozejsem
prohlasil, ze mi sluzebnfci trpi sicetelesne, ale nikoli dusevne,
protoze zernfeli svyrnsrnyslovyrntouham, kterejsou pravou pfi-
cinou bolesti asklicenosti tvora. Nemaji-li svouvilli, nemaji ani
utrpeni; proto mi sluzebnfci snasejf vsechno se cti, protoze tra-
peni kvuli melascepovazujf zamilost anetouzi po nicernjinem,
nez cochci ja.
I v pffpade, kdy dopustfm, aby je trapili zli duchove a pfi-
chazela na ne mnoha pokuseni, jimiz se zkousi jejich ctnosti,
branf sejim, jak jsemti rekl, svouvuli, kterou si posflili vemne,
pokofuji se apovazujf sezanehodne pokoje adusevnfho klidu,
anaopak si mysli, zezaslouzf veskerepotrestanf. Praveproto ziji
sradostnyrn duchem aneznaji bolest, ktera lidi sklicuje.
jestlize je pak postihne nejake trapenf zpfisobene ostatnimi
lidmi nebo nejakou nemod, chudobou, zmenou svetskych vecf
nebo smrti detf C i jinych, tolik milovanych tvoni - ato vsechno
jsou bolesti zrozene hfichem-, Bozfsluzebruk snasf vsechny tyto
veci sesvetlemrozumu asvateviry, spohledem pevneupfenyrn
na mne, protoze ja, Dobro, nemohu chtft niejineho nef dobra.
Dopoustim totiz toto utrpeni projejiehdobra, nikoli znenavisti,
aleprotoze jemiluji.
Kdyz vemne jednou poznali lasku, vidf pfi pohledu na sebe
svechyby: asvetlern viry chapou, zedobro musf byt odmeneno
avinapotrestana. C hapou take, zekazdamalavinabyzaslouzila
nekonecny trest, protoze jespachana namne, aja jsemnekonec-
ne Dobro. Prato povazujf zamilost, kdyz jechci trestat v tomto
casemomezenem zivote. Proto mohou zkrousenosti srdce odci-
nit hnch a zaroveri ziskat zasluhy dokonalou trpelivostl, takze
jsou zasveutrpeni odrnenovani nekonecnyrn dobrem.
Krometoho takepoznavaji, zekazdeutrpenf tohoto zivotaje
vzdyckymalepraveproto, zecasjekonecny: casuneni vic nef na
spicku jehly. Kdyz pomine cas, prejde kafde utrperu, aproto je
kazda bolest nutne kratka. A tak mi sluzebnici vsechno trpelive
snasejf atrny, kterenanedotiraji, jimnedokazf zranit srdce:jejieh
74
Kapitola 46
srdce setotiz osvobodilo ad kazde touhy srnyslu avzepetfrn lasky
se usidlilo ve mne aje se mnou spojeno.
Prato je skutecne pravda, ze tito lide okousejf vecny zivot uz
na zemi, jako zavdavek vecneho zivota: stojf ve vode a nenamo-
ci se, prochazejf trnfm a nepopfchajf se, protoze poznali mne,
nejvyssf Dobra, a hledali dobra tam, kde je: ve Slave, v mem
jednorozenem Synu.
Vira a nevera: skutky
Vysvetloval jsem ti tyto veci, abys lepe vedela, jak naopak OkOUSl 46
zavdavku pekla ti, ajejichz klamu jsem ti vypravel, Nynf ti povfm,
odkud se tento klam bere a jak tito lide obdrzf zavdavek pekla:
dostanou ho, protoze oslepili zrak intelektu nevernosti plynoud
ze sebelasky.
Kazdou pravdu dovek zfskava svetlern viry, Podobne dovek
dospiva ke Iii a klamu nedostatkem vfry. Mluvfrn a nevere tech,
kdo pfijali svaty krest, svatost, dfky nii zrak intelektu zfskava
zffrelnici vfry. Kdyz dozraje jejich schopnost rozlisovani, cvicf-
-li se ve ctnostech, uchovali svetlo vfry a rodf zive ctnosti. Pak
bliznfrn pfinasejf dobre ovoce. jako zena, ktera porodf zive dfte
a zive ho odevzda svernu manzelovi, tak i tito lide odevzdavajf
sve zive ctnosti mne, manzelovi sve duse.
Avsak tito ubozaci se chovajf pfesne naopak: kdyz dosahnou
veku, v nemf jsou schopni usudku, rneli by Zit podle svetla viry
a mod milosti radit ctnosti, ale ani rodf ctnosti mrtve. J ejich
ctnosti jsou mrrve, protoze rnrtve jsou vsechny jejich skutky:
jsou totiz vykonany ve stavu smrtelneho hrfchu. Tito lide se totiz
zbavili svetla vfry, Uchovavajf si sice formu svateho kftu, nikoli
vsak svetlo zne] vychazejici, protoze k nim nedosahne skrze mlhu
viny spachane ze sebelasky; ktera jim jako mrak lezf na zfitelnici,
jiZkdysi videli.
otechto lidech, jejichz vira je beze skutku, bylo receno, ze
jejich vira jejako mrtva.P" A jako mrtvy nic nevidi, ani aka, jehoz
zrftelnice byla zminenym zpusobern zamlzena, nevidf a nepo-
znava sve nebytf ani poklesky, jichz se dopustilo. Stejne na sobe
20SroV. jak 2, 26.
75
Uieni 0mostu
nernuze poznat ani mou dobrorivost, z niz pfijalo byti avsechny
milosti, ktere jeho zivot doprovazejf,
Takto bfdny dovek nezna ani mne, ani sebe, a proto nernuze
nenavidet svou smyslnost. Naopak ji miluje a snazi se uspokojit
vsechny jejf ehoutky. Tak jsou jeho skutky pro srnrtelne hi'ichy
jako mrrve narozene deti, Take nechova lasku ke mne, a protoze
nemiluje rnne, nemiluje ani to, co miluji ja, totiz sveho bliznfho.
Proto ho ani netesf vykonavat to, po cern rouzfrn, to znamena
opravdove a skutecne etnosti. Ty etnosti u vas touzfrn videt ne
proto, ze byeh z nieh mel nejaky uzitek, nebot ja jsern, ktery
jsem,21 a beze mne neni ucineno nie krorne hfichu, ktery neni
niCim. Ale toto nie yam odebfra milost, a tim dusi zbavuje mne,
ktery jsem veskeryrn dobrem. Vaseetnosti semi tedy lfbi pro vase
dobro a uzitek, abyeh vas mohl v sobe odrnenit v zivote, ktery
nekoncl.
Tak vidiS, ze vfra techto ubozaku je mrtva, nebot nenese ovo-
ce, a jejieh skutky jim neprinasejf vecny zivot, protoze nernajf
zivot v milosti. To vsak pi'esto neznamena, ze maji zanedbavat
konanf dobrych skutku, at uz milost maji C i nikoli, nebot kazde
dobro je odmeneno, stejne jako kazda vina je potrestana. S tim
rozdflern, ze dobro vykonane ve stavu milosti, bez smrtelneho
hifchu, platf pro zivot vecny, zatimeo dobro vykonane ve stavu
smrtelneho hrfchu pro zivot vecny neplan, prestoze muze byt od-
meneno mnoha zpusoby, jak jsem ti rekl. Nekdy jim totiz udeluji
dar urciteho casu nebo je svefuji srdcim svych sluzebniku, aby se
za ne bez ustanf rnodlili, aby tak diky jejieh prosbam mohli vyjit
ze stavu viny a bidy,
[indy jim neudelfrn ani dar casu, ani modlitby, ale z me milos-
ti jsou odrneneni na casnych vecech: jako se to dela se zvfretem
krrnenyrn na porazku, Tfrnto zpusobern ti, kteff sevu.ci me dobro-
tivosti neustale zatvrzovali, mohou vykonat nejaky dobry skutek
i ve stavu viny, jak jsem ti i'ekl. A jestlize nechteji svyrn zpusobern
zivota zurocit ani cas ani modlitby ani jine zpusoby, [imiz jsem
je volal, vyctu jim jejieh poklesky - avez, ze rna dobrotivost ehee
odmenit i tech par dobrych skutku, ktere vykonali -, odmenfrn je
21Srov. Ex 3, 14.
76
Kapitola 47
casnymi vecmi, kterymi se nacpou: a kdyz se nepolepsf, dojdou
vecneho trestu.
VidiS tedy, jak se klamou. A kdo zeje klame? Oni sami: zrekli
se totiz svetla viry a jdou jako oslepeni - hmatajf sem a tam
achytajf sevseho, na co dosahnou, A protoze se divajf jen slepym
zrakem, vkladajf svou naklonnost do pomijejidch vecf, a proto
jsou neustale klamani: jako hloupf vidi na vecech jen tfpytfcf se
zlato, a nikoli vrazedny jed. Yez tedy, ze vsechny svetske veci se
vsemi puvaby a potesenfrn, jsou-li brany, ziskany a privlastneny
beze mne, s neusporadanou touhou aze sebelasky, lze pfirovnat
ke stiru, ktery se zepfedu blyska, ale vzadu skryva jed, jak jsem ti
fekl pore, cojsem ti ukazal obraz stromu. A jedno bez druheho se
nikdy nevyskytuje: nikdy nenajdes jed bez Iichoceni ani lichoceni
bez jedu, ale na prvni pohled je vzdy videt klamavy lesk. A nikdo
se tomu jedu nedokaze ubranit, pokud neni osvicen svetlem vfry,
Laska bezna a dokonala
Uz jsem ti fekl, ze mf sluzebnfci z lasky ke mne odnirnaji jed sve 47
smyslnosti dvojsecnym nozern: nenavisti k neresti a laskou ke
ctnostem. A svetlern viry zatfrn drii, privlastriujf si azfskavajf to,
co je dobreho na svetskych vecech, ktere si chtejf uchovat. Ale ti
rnf ucednici, kteif chtejf dosahnout velke dokonalosti, opovrhuji
svetskyrni vecmi v Cinech i myslenkach. Prave oni dodrzuji ve
skutdch a rnyslenkach radu, ktera jim byla dana mou Pravdou
aktere nebylo doprano dostatecneho sluchu. Kdo si totiz zacho-
vava svetske statky, dodrzuje rna pfikazanf a rady ve sve mysli,
ne vsak materialne,
jelikoz vsak jsou rady spjaty s prikazanfrni, nikdo nernuze
dodrzovat pfikazanf, aniz by dodrzoval rady - nemyslim tim rna-
terialne, ale aspon duchovne. A rada zni takto: kdyz vlastnis svet-
ske statky, vlastni je pokorne, bez pychy, jako by sejednalo 0veci
vypujcene, nikoli 0veci v tvern vlastnictvi, protoze yam ve sku-
tecnosti byly dany k uzfvanf z me dobrotivosti. Vlastnite totiz
tolik, kolik yam dovolfrn, ana takovou dobu, jakou yam udelfrn.
Necham yam je a dovolim na tak dlouhou dobu, jakou povazuji
za vhodnou pro vasi spasu. V tomto duchu je mate uzfvat.
jen tehdy, kdyz dovek uziva pozemskych statkii tfrnto zpuso-
bern, miluje me nade vsechno abliznfho miluje jako sebe sarneho.
77
Uieni 0 mostu
jen tak skutecne zije se srdeem prostyrn vseho a nepripustf nie
do sveho citu, protoze vse miluje auchovava jen z me yule. jestli-
ze tedy ctnostny Clovek vlastnf pozemske statky, ridi se z lasky
ke mne touto radou a dvojsecnyrn nozern se zbavuje veskereho
neusporadaneho citu.
Kdo se chova timto zpusobem, zije v bezne lasce. Ale kdo
dodrzuje rna pfikazanf a rady v cinech. a nejen v myslenkach,
nachazf se v dokonale lasce. Ten se s opravdovou prostotou ridi
radou me Pravdy, vteleneho Slova, kterou dala mladfkovi, jenz
se ptal: "Mistre, co marn delat, abyeh mel vecny zivot?"22 Od-
povedela mu totiz: .Dodrzuj pfikazanf zakona": ana mladikovu
odpoved': "Ale ja je dodrzuji" dodala: .Dobre, jestli chces byt
dokonaly, jdi, prodej vsechno, co mas, a dej to chudym."
Mladik po teto odpovedi zesmutnel, protoze ho k jeho bo-
hatstvi poutala pfflisna laska, proto ho odpoved' zarmoutila. Ale
ten, kdo je dokonaly, dodrzuje rady, opoustf svet avsechny jeho
puvaby asve telo podrobuje pokanf abdenf vpokorne austavicne
modlitbe.
Zivotni stavy
Ti, kdo ziji v bezne lasce, neztracejf vecny zivot kvuli tomu, ze
se nezffkajf pozemskych statkii: nejsou totiz povinni sejich zffci,
pokud je vlastnf zpusobem, ktery jsem ti popsal. Neurazejf me
tim, protoze kazda vee je dobra adokonala, nebot jsem ji stvofil
ja, nejvyssf Dobro. Stvofil jsem ji proto, aby slouzila tvonirn ob-
darenyrn rozumem: nikoli proto, aby se tvorove stali sluzebnfky
a otroky svetskych poteseni, nybrz aby je vlastnili, jestlize je to
tesi a nechtejf dosahnout velke dokonalosti jako pani, ale jako
sluzebnfci. Sve city atouhy maji totiz vyhradit mne avsechno os-
tatnf rna byt chovano a milovano jako zapujceny statek, a nikoli
jako vee, kterou maji ve vlastnictvi.
Nemam zalfbenf v tom Ci onom tvoru nebo v tom ci onom
zivomim stavu, aleve svatych touhach. At ehee dovek Zit vjakem-
koli stavu, rna si v nern zaehovat dobrou a svatou vuli, protoze
v te mam zalibeni.
22Srov. Mt 19, 16-22.
78
Kapitola 47
Kdo uchovava pozernske statky v tomto duehu? Ti, kdo ze
sebe vyfizli jed tim, zenenavidf svou smyslnost a davajf prednost
etnosti. Kdyz se dovek zbavf jedu neusporadane yule a f1di svou
vuli laskou a posvatnou bazni vuci mne, muze si zvolit a udrzet
takovy stay, jaky se mu zlfbi. Kazdy stay je k dosazenf vecneho
zivota vhodny, nicrnene vetsf a mne milejsf dokonalosti dosahne
ten, kdo se telern i dusf odvrad ode vsech vecf sveta, Kdo se na
takovou dokonalost necfti, protoze by ji jeho slabost neunesla,
muze setrvat v beznern stavu, kazdy ve svern. To pfikazala rna
Dobrotivost, aby nikdo nernel vymluvy pro svu] hitch, at uz zije
v jakernkoli stavu.
Opravdu se nernajf na eo vymluvit, protoze ja jsem se ponfzil
az kjejieh vasnfrn a slabostem, aby mohli zustat ve svete, jestlize
si to pfejf, amohou vlastnit bohatstvi, mit moe a zit v manzelstvi
anamahat sesvychovou deti, Mohou zit, v jakern stavu chteji, za
podminky, ze skutecne vyrfznou jed sve smyslnosti, ktery pusobf
vecnou smrt.
Smyslnost je totiz opravdovy jed pusobicf jako jakakoli je-
dovata latka vpravena do tela, ktera postizenernu pfinese smrt,
pokud ji ryehle nevyzvratf a nepozije nejaky protijed. Stejne se
chova ijedovaty stir, jimz je svetske potesern, Tim nemyslfrn cas-
ne veci jako takove: uz jsem ti rekl, ze samy 0sobe jsou dobre,
protoze jsem je stvofil ja, a ja jsem nejvyssf Dobro, a proto je
dovek muze libovolne uzfvat, pokud tak cinf se svatou laskou
a pravou baznf. Chtel jsem tim ffct, ze jedem je zvracena lidska
yule. Ta otravuje, dusf a pusobf smrt, pokud duse jed nevyzvratf
prostrednictvfm svate zpovedi, cimz od nej ocistf sve srdee a ci-
ty. Prestoze tento lek chutna lidske smyslnosti horce, jedine on
dokaze doveka od takoveho jedu uzdravit.
Tak vidis, jak se lide klamoul Mohou mit mne a mohou me
vlastnit, mohou ujit vsernu zarmutku a byt plni radosti a utechy,
a pfesto touzf po zlu, ktere zdanlive vypada jako dobro, a v ne-
usporadane lasce se vrhaji po pozlatku. Zaslepuje je totiz nedo-
statek vfry, a tak nepoznaji jed. A i kdyf vidi, ze jsou otraveni,
nesnazi se vzit protijed.
Ti pak nesou na ramenou kflz zleho dueha a okousejf zavda-
vek pekla.
79
Uieni 0 mostu
Nespokojenost tech, kdo si nezfizene touzf
po svetskych statcfch
48 Pfed chvflf jsem ti rekl, ze doveku pusobi bolest jen yule. Moji
sluzebnfci totiz bolest suzujicf ducha neznaji, protoze sesveyule
zrekli a odell se do me, a odmenou jim je to, ze dfky milosti
dti ve svych srddch mou pfftomnost. Kdo nerna mne, nermize
byt nasyeen, i kdyby mu patfil cely svet. Stvorene veci jsou totiz
cloveku podffzene, ba dokonee byly srvofeny prave pro neho,
a nikoli dovek pro ne. Proto ho nemohou nasytit. Nasytit ho
mohu jen ja. Proto seti ubozaci, kteff vlastni vinou uplne oslepli,
pofad snazf, anikdy senenasyti. Touzf po tom, co mit nemohou,
anehledaji mne, jedineho, ktery jemuze nasytit.
Chces vedet, vjakych bolesteeh ziji? Dobfe vfs, ze laska pu-
sobi utrpenf, jestlize tvor ztrati vee, s niz se ztotoznoval. A tito
lide sekvuli sve neusporadane lasce niznymi zpusoby ztotoznili
sezernl, aproto sezernf take stali.
Nekdo se ztotoznf s bohatstvim, jiny se svyrn stavem, dalsf
s detrni, jiny ztrati mne, aby se mohl stat sluzebnfkern rvonl,
a nekdo se ke svernu telu chova tak nestoudne, ze se podoba
hrubernu a necisternu zvfreti. A tak Iide ruznyrni zpusoby bazf
po zemi akrmi sejf. A touzf po tom, aby tyto statky trvaly navzdy,
ale to se nestane; tyto statky naopak zahy pominou jako zavan
vetru, protoze bud' skoncf smrtf toho, kdo po nieh touzf, nebo
jim je odebere rnayule. Kdyz tito ubozaci vidi, ze0neprisli, trpf
nesnesitelnou bolesti, takze sbolesti ztracejf to, co si privlastnili
neuspofadanou laskou. Kdyby se k pozemskym vecem ehovali
jako k zapujcenym, anikoli jako k svernu majetku, odloucili by
se od nich bez bolesti. jejich bolest plyne z toho, ze nemaji to,
po cern touzi, protoze, jak jsem ti rekl, svet je nasytit nedokaze,
Skutecnou pricinou jejich utrpenf jeto, zezustavajf nenasyeeni.
Kolik utrpenf muze vzniknout z popudu svedomf? Kolik utr-
penf prozfva ten, kdo v sobe chova pomstu? Bez ustanf se uzfra,
az sam nalezne smrt drfv nez jeho nepfftel: ten, kdo drzf nuz
nenavisti, umfra jako prvnf.
A kolik nenavisti snasf lakomee, ktery z lakoty omezuje sve
vlastnf potreby az za nejzazsf mez? J ak trpi zavistivec, ktery se
vsrdci neustale uZira natolik, ze senedokaze tesit z dobra sveho
80
Kapitola 49
bliznfho? Lide nachazejf duvod k utrpeni a rozumem nepodlo-
zene obavy ve vsech vecech, ktere miluji svyrni smysly. Berou
na sebe kfiZ zleho ducha a okousejf zavdavek pekla uz zaziva
aziji jako nemocni nejruznejsfrni nemocerni, ktere se jim stanou
prfcinou veene smrti, pokud se yeas nenapravi.
Prave tyto lidi zranujf trny mnoha utrpeni, protoze se sami
mucf svou neusporadanou vulf. Trpi na srdci i na tele, prozf-
vaji bolesti a muceni, ktere jim nepfinasejf zadne zasluhy, Take
tyto bolesti nesnasejf trpelive, ale s netrpelivosti, protoze zlato
asvetske potesenf si ziskali apfivlastnili sneusporadanou Iaskou,
jakmile ztrati zivor v milosti a horoucf Iasku, stavajf se stromy
smrti. Proto jsou mrtve take vsechny jejich skutky. A s velkou
bolesti schazejf dolu k fece, topf se v nf adospivaji k rnrtve vode,
kdyz s nenavistf prochazejf branou zleho ducha, adostava se jim
vecneho zatraceni.
Ted' jsi videla, jak se tito ubozaci klamou, s jakymi bolestmi
se propadaji do pekla a co je pravou pffcinou jejich zaslepenos-
ti: mrak sebelasky zatemnujfcf zfftelnici, v niz zaff svetlo viry.
Videlas take, jak bolesti sveta mohou, at prichazeji odkudkoliv,
zasahnout tela mych sluzebnfku, protoze je svet pronasleduje,
ale nemohou je zranit na dusi, protoze se moji sluzebnici pfipo-
dobnili me vuli. Proto jsou stastni, ze pro mne mohou trpet, Ale
ti, kdo se stavajf sluzebnfky sveta, jsou zraneni uvnitf i vne, aze-
jmena na srdci: jsou premozeni obavou, ze ztrati to, co vlastni,
aneprimerenou touhou, protoze touzf po tom, co nemohou mit.
Tva slova by nestacila k vypsanf vsech ostatnich utrpeni, ktera
z techto dvou hlavnich vyplyvajf. Nyni, kdyf jsi zvazila jednotlive
cesty ajejich cfle, jiste chapes, ze si v tomto zivote vybiraji lepsf
iidel spravedlivi, ane hfiSnici.
Bazefi - prvni, ale nedostatecny impuls
ke spravne ceste
opousrfrn utrpeni pfichazejfci od sveta, aby se du- 49
se naucila, zejejim cflem neni tento zivot aze veci
tohoto sveta jsou nedokonale apomljive. Topro-
to, aby zatouzila po mne, protoze ja jsem jejim
cflern, a aby v tomto duchu onern utrpenim ce-
lila. Tim ti chci ffct, ze je mnoho tech, kdo pod
81
Uieni a mostu
ostruhami svetskeho utrpeni zaCinaji otevirat oCi diky te bolesti,
kterou citi, ate bolesti, kterou ocekavaji jako nasledek sve viny.
Diky tete bazni, ktera uz z nich Cini me sluzebnfky, sevydavajf
yen z feky, zvraeeji jed, jfrnz je ustknul stir vypadajici jako zezlata
a proti nernuz se branili bud' malo, nebo vubec ne. Poznavaji, ze
je jedovaty, a proto se pozvedaji a otaceji se k bfehu a snazf se
zaehytit spasneho mostu.
Ale ucinit prvnf kroky s touto pocatecnf baznf nestacf. Clove-
ku nestacf vycistit dum od smrtelneho hffchu, aby mohl obdrzet
vecny zivot, jestlize ho pak neobydli etnostmi zalozenymi na las-
ee, ane pouze na bazni, Clovek se musi postavit na prvni stupefi
mostu oberna nohama: citem i touhou; obema nastroji vedoucimi
dusi k Iasce me Pravdy, to je Syna, ktereho jsem kvali yam ucinil
mostem.
To je prvni stupen, 0kterern jsem ti fekl, ze je nutne na
nej vystoupit, kdyz jsem ti vysvetloval, jak Syn pro vas ucinil
sve telo mostem. ]e pravdou, ze tento prvni krok vzhuru nenf
pro sluzebnfky sveta nicfrn neobvyklyrn, protoze je k nemu vede
straeh z bolesti. Na druhe strane utrpenf sveta nekdy cloveka
omrzi, a proto prestane mit ve svete zalibeni, i kdyz ho dffv
vyhledaval. A kdyz nekdo prozfva tuto hazen se svetlern viry,
zahy si etnosti take zamiluje.
Avsak mnozi jsou natolik vlaznf, ze se casto vraeeji zpet,
a i kdyz se dostanou k brehu, jsou smeteni zpatky vlnami roz-
boureneho mofe tohoto temneho zivota.
Pokud vane vftr blahobytu, clovek, ktery z nedbalosti a bez
opravdove lasky keetnosti dosud pevne nestoji na prvnim stupni,
se hned croci za neuspofadanymi touhami apotesenim.
Kdyz se proti nernu zdvihne vitr, je videt, jakou roli hraje
nedostatek trpelivosti: clovek svou vinu na urazce, kterou mi
zpusobil, nemel v nenavisti, pouze se bal bolesti, kterou by mu
zpusobil trest. Proto ho siee hazen pozvedla ze spatnosti, ale
nestacf ho z nf vysvobodit. Kazda etnost totiz vyzaduje vytrvalost,
bez niz nedosahne die, ktery si vytycila na pocatku, Ale bez
vytrvalosti ho nedosahne nikdy. Takze svatou touhu lze naplnit
jedine s vytrvalosti.
Rekl jsem ti, ze sejejich yule fidi pohnutkami, ktere ji zmitaji
sem tam: tato hnuti se rodi v nich sarnych, protoze sejejich smy-
82
Kapitola 49
slnost stala nepfftelem jejich ducha, nebo prostfednictvfrn jinych
tvoni, jestlize se vu.ci tvonim nechavajf fidit neusporadanou las-
kou, ktera me opornfjt, akdyz jsou lhostejni vuCi urazkarn, ktere
jsou ternto tvorum pusobeny, Nebo jsou tato hnutf yule zapff-
cinena izlyrni duchy, kteff je ruzne trapf naprfklad kdyz tomu
ubozakovi ukazujf svepohrdani anaseptavajf mu, aby vnern zase-
Ii zmatek: "Dobra, ktere jsi zacal konat, nema zadnou cenu kvuli
tvyrn pochybenfrn a hffchum." Takove pokousenf zlyrn duchem
muze zpusobit, ze se ubozak vratf ze zapocate cesty apfestane se
cvicit ve vytrvalosti. J indy ho zly duch POkOUSlza pomoci pore-
seni, to kdyz ho ponouka, aby se spolehal na me milosrdenstvf
"Proc se tak namahas? Uzfvej si zivota, aaz pfijde konec, pfiznas
sve viny a budou ti odpusteny," Tak zly duch podnecuje cloveka
ke ztrate posvatne bazne, ktera byla prvotnim popudem k ceste
spasy,
Z tohoto duvodu az mnoha jinych seobraceji nazpet anepro-
jevuji ani stalest, ani vytrvalost. To se stava, kdyz jejich sebelaska
nenf zcela vykorenena, a proto nevytrvajf. Naopak se s velkou
opovazlivostf chytajf myslenky na milosrdenstvf a citu nadeje,
ktere vsak chapou po svem, chybne, a domyslive doufajf v me
milosrdenstvi, ktere neprestavajf urazet,
Avsak jajsem sve rnilosrdenstvf neudelil a neudelim, aby me
urazeli jeho zneuzfvanfrn, nybri proto, aby je branilo pred sko-
dolibostf zleho ducha a neusporadanym zmatkem jejich duse.
Chovajf se prave naopak, nez jak maji, protoze vyuzivaji ramene
milosrdenstvf k tomu, aby me urazeli. To se deje, protoze nepro-
vedIi spravne prvotnf obracenf ad smrtelneho hffchu, z nehoz se
pokusili pozvednout ze strachu pred bolesti pro rnnoha utrpenf.
Bez opravdove promeny nemohou dosahnout lasky ke ctnostem,
aproto take nevytrvali.
Duse totiz nedokaze spocinout v nicnedelani: bud' jde po sve
ceste k dokonalosti, nebo se vraci zpet. Proto kdyz ti, a nichz
jsme mluvili, nejdou dal po ceste ctnosti a nepozvedaji se nad
svou nedokonalou bazeri anedosahuji lasky, nevyhnutelne padaji
zpatky.
83
Uieni 0mostu
50 ehdy onu dusi, tiesouci se touhou a uvaiujici 0sve
viastni nedokonalosti a 0nedokonalosti ostatnich,
napinila boiest nad vyslechn utou aspatienou zeslepe-
nosti rvortl, protoie pochopila, ie Buh ve svenestnir-
ne dobrotivosti nepostavil doveku na ceste ke spese,
po nii jde v tomto zivote, iadne piekaiky, nezevis-
le na stavu, v nemi Iide iiji. Vsechno naopak slouii ke cviceni
ve ctnostech a k jejich zkouskam. Pies to je mnoho lidi vleceno
proudem ieky zatraceni a kvuli sve nedosteiecne litosti a nedo-
starecnernu obracenf dochazi vecneho zatraceni.
Piestoie se mnozi z tecbto uboiaku vydali na cestu vzbiitu,
vraceji se zpe: z duvodu, 0nichi miuviia sledkii Boii pravda,
ktera ji uCinilahodnou sveho zjeveni. Proto byia ona duse pina
hoikosti. A sokem inteIektu upienym na Boha Otce prosila:
Nevyslovna lasko, jak velkemu klamu podlehajf tvi tvorove!
Chtela bych, abys rni, aZ se tve dobrotivosti zlibi, jeste podrobneji
popsala tfi stupne zobrazene tel em rveho jednorozeneho Syna.
A take jak se maji lide chovat, aby se dostaIi yen z divokeho
proudu a mohIi se pevne vydat po ceste tve Pravdy, akdo jsou ti,
jimz se podaff po tech stupnich vyjit nahoru.
Nutnost Iasky
51 ehdy Boif Dobrotivost milostive shledl« na touhu one
duse ana jeji potiebu nasyceni a odpovedel« ji:
Nejmilejsf dcero, nijak neopovrhuji touhami tvoni,
naopak chci splnit kazdou touhu, je-li svata, a proto
tichci vysvetlit to, nac se me ptas.
Prosfs me, abych tivysvetlil symbol tff stupriu a rekl
ti, jak se maji chovat ti, kdo chtejf opravdu vyjit z reky avystou-
pit na most. Vz jsem ti povedel 0klamu, jernuz podlehaji lide,
a0jejich zaslepenosti, ajak uz v tomto zivote okousejf zavdavek
pekla, temef jako by byli mucednfky zleho ducha, a dosahuji tak
vecneho zatracenf. Zaroveri jsem ti rekl, jake ovoce jim pfinese
jejich spatne jednanl, ana druhe strane jsem tiukazal, jak se ma-
ji chovat. Ted' ti to vsak vysvetlfrn dukladneji, abych vysel vstifc
tvernu pranf.
ViS, ze zakladem kazdeho zla je sebelaska, laska k sobe sa-
mernu, ktera jako mrak zatemiiuje svetlo rozumu. A viS take, ze
84
Kapitola 51
svetlo rozumu v sobe skryva svetlo viry, takze pohasne-li jedno,
pohasne i druhe.
Dusi jsem stvoril k svernu obrazu a podobe a obdafil jsem
ji pameti, intelektem aviilf. Intelekt je nejvznesenejsf cast duse:
pohybuje jim cit aintelekt zase cit zivi. Ruka lasky neboli cit pak
naplnuje pamet vzpominkou na mne a na dobrcdini, ktera ode
mne duse obdrzela. Tato vzpominka cloveku dodava horlivost
a snfrna z nej Ihostejnost, Cini ho vdecnyrn a snfrna z nej nevdek.
Tak si vsechny tyto sfly duse navzajern pornahaji a duse se syti
zivorem v milosti.
Duse nemuze zit bez lasky, Neustale ehee mit neco, co by
mohla milovat, protoze je sarna stvorena z lasky a diky tomu, ze
ji miluji. Proto jsem ti fekl, ze hybnou silou intelektu je cit; jako
by cit rfkal: "Chci milovat, protoze laska je mu] pokrrn." A hned
se pozvedne a uvazuje 0ddstojnosti nebo ubohosti duse, do niz
upadla ze sve vule. Timto zpusobem intelekt poznava a oceriuje
v dustojnosti byti mou nevyslovnou dobrotivost a nestvofenou
lasku, sniz jsem ho stvoril. A kdyz uzna svou ubohost, setkava se
s myrn milosrdenstvfrn a OkOUSlho, protoze diky rnilosrdenstvf
jsem dusi daroval cas avyvedl jsem ji z temnot.
Tak se tedy cit syti laskou a otevira usta svate touhy, jimiz
polyka nenavist ke sve smyslnosti a sklfcenost nad ni, nebot je
pornazan pravou pokorou a dokonalou trpelivosti plynoud ze
svate nenavisti kezlu. Takto pocate etnosti jsou zrozeny dokonale
nebo nedokonale podle toho, jak se duse cvicf v dokonalosti, ato
ti hned vysverlfrn,
jestlize se smyslna laska necha naopak vleci k hmotnyrn ve-
eem ajestlize si je zamiluje, upre se na ne i zrak intelektu. Ten se
sebelaskou, se zreknutfrn se ctnostf a s laskou k neresti hledf na
veci, ktere jsou jen pomijive apfinasejf mu pychu anetrpelivost.
Tehdy se pamet nermize sytit nicim jinym, nez coji predklada cit.
Takova laska osliiuje zrak, jenz pak nedokaze nie rozpoznat,
protoze vidf jen tato blyskava pozlatka. Intelekt je oslnen a cit
miluje jen to, co je mu predlozeno jako dobre apffjernne. Proto,
kdyby nebyl oklaman pozlatky, lide by me neurazeli, nebot ze
sve pfirozenosti nemohou touzit po nicern jinern nez po dobru.
Nerest se obleka do barev toho, co povazujeme za dobre, aproto
dokaze uskodit dusi. Alejelikoz zrak pro svou zaslepenost nevidi,
85
Uceni 0mostu
nepoznava pravdu a bloudi pfi hledanf dobra apotesenf do mist,
v kterych je nernuze najit.
J ednota sil duse
Uz jsem ti vysvetloval, ze vsechny puvaby sveta jsou beze mne
jako jedovate ostny, a proto je intelekt oklarnan ve zrenl a yule
v rnilovanf - miluje totiz to, co sarno 0sobe nerna byt rnilovano -
aujmu trpi take pamet ve sve sehopnosti pamatovat si. Intelekt se
chova jako zlodej, ktery krade, co mu nepatff, a pamet nakonee
pripomfna jen veci, ktere jsou mimo mne, a tak duse prichazl
o milost.
jednota techto sil duse jenatolik hluboka, zeme neni sehopna
urazit jen jedna z nich: bud' zadna, nebo vsechny, Natolik jsou
spolu spjaty anavzajem si ptedavaji, jak jsem ti fekl, co svobodna
yule povazuje za dobre nebo spatne. Svobodna yule je spjata
s citem, a proto ho podnecuje, jak se mu zlibf, bud' podle svetla
rozumu, nebo proti nernu. Vasrozum je spjat sernnou, paklize ho
ode mne svobodna yule neoddelf neusporadanou laskou. Krome
toho jevevasemnitru zvraceny zakon, ktery neustale bojuje proti
duchu.F
jako byste tedy byli rozdeleni vedvi: na smyslnost a rozum.
Smyslnost je svou pfirozenosti sluzebna, proto yam byla dana,
aby slouzila dusi: telo je nastrojern, ktery vam slouzf ke zkousenf
etnosti tim, ze se v nich evicite.
24
Duse je svobodna, protoze
byla od viny osvobozena krvi rneho Syna. Z toho duvodu ji nikdo
nernuze ovladnout, pokud mu to nedovoli ze sve vlastni yule,
ktera je spjata se svobodnyrn usudkem. A svobodny usudek tvoff
s vuli jednotu a shoduje se s ni. Tak se stavf mezi smyslnost
arozum amuze si z nich vybrat, eokoli ehee.
Pravdou zustava, ze kdyz duse s pomoci svobodneho tisudku
usiluje 0sjednoceni svych sil v mem jmenu, pak se sjednoti vse-
chny ciny vykonane onfrn tvorern, at' jsou duchovnf nebo casne.
Tehdy se svobodna yule vymariuje z pout smyslnosti a uzavf-
ra smlouvu s rozumem. A ja ze sve milosti spocfvam uprostred
nich. Tochtela fict rna Pravda, kdyz hlasala: "Kdyz se dva nebo tri
23SroV. Rim 7, 23.
24Srov. Gal 4, 22-23.
86
Kapitola 53
shromazdf v mern jmenu, ja budu uprostred nich."25 Tak tomu
opravdu je. Uz jsem ti take rekl, ze ke rnne nernuze pfijit nikdo
jinak nef prostfednictvfrn Syna. Proto jsem ho ucinil mostem,
slozenym ze tfi stupiiu, ktere predstavujf tfi stadia duse, jez ti
nyni popfsu.
Tfi stupne jako sily duse
Co obecne znamena symbol tff stupfiu, jsem ti vysvetlil, kdyz 52
jsem mluvil 0silach duse: tyjsou jako tfi stupne, z nichz zadny
nelze vyneehat, pokud ehee nekdo jit v mern ucenf apo moste me
Pravdy. Ani duse nemuze dosahnout vytrvalosti, jestlize v sobe
tyto tfi sily nespoji.
ovytrvalosti jsem mluvil proto, ze sis prala vysvetlit, jak se
maji ehovat ti, kdo chtejf opustit reku, a co znamena symbol
tfi stupnu. Rekl jsem ti tedy, ze bez vytrvalosti se k eiIi nikdo
nedostane.
Pro cloveka jsou mozne dva cile a k dosazenf kazdeho z nich
potrebuje vytrvalost: jsou to etnost anerest. Iestli chces opravdu
dosahnout vecneho zivota, musts vytrvat ve ctnosti, a kdo ehee
dojit do vecne smrti, staci, kdyz vytrva v neresti. Tak Clovek vytr-
valosti pfijde bud' ke mne, aja jsem zivot, nebo k zlemu duehu,
atam okousf vodu smrti.
Cesta Krista, pramene five vody
Vsichni jste byli mou Pravdou pozvani, kazdy zvlaS! i vsichni spo- 53
lecne, kdyz mocnym hlasem a s horouci touhou volala v chrarnu:
"Kdo zizni, at pfijde ke mne a pije, protoze ja jsem pramen zive
vody."26 Neffka "at jde k Otci a pije", ale "at' pfijde ke mne".
ProC? Protoze na mne, Otee, nernuze dopadnout zadna vina, za-
timco na Syna ano. A dokud putujete svym smrtelnym zivotem,
nermizete byt bez bolesti, protoze kvuli hfiehu zrodila zeme trni,
jak bylo feceno,
A proc Kristus fekl: "at' pfijde kemne apije"? Protoze zivotem
podle jeho uceni, tedy na ceste pfikazanf a duchovne dodrzova-
nych rad nebo na ceste pfikazanf aprakticky dodrzovanych rad -
to znamena po ceste dokonale nebo bezne lasky, jak jsem ti uz
25SroV. Mt 18, 20.
26Srov. J an 7, 37.
87
Uieni a mostu
fekl -, at si zvolfte jakykoli stay, v nernz eheete nasledovat Krista
a jeho uceni, budete diky spojeni bozske a lidske pfirozenosti
okouset ovoee jeho krve a najdete, co vas zbavi zizne. Kdyz bu-
dete setrvavat v nern, budete setrvavat ve rnne, v mofi pokoje,
protoze ja jsem jedno s nim a on je jedno se mnou. Tak jste
vsichni zvani k prameni zive vody milosti.
Vytrvale ho nasledovat je pro vas vyhodne, protoze jsem ho
pro vas ucinil mostem, takze vas zadny osten ani vitr vanouci pro-
ti yam ani pffjemne ani neprfjemne udalosti ani nie jineho, Cim
byste mohli trpet, neprimeje obratit se zpet. Vy naopak rnusfte
vytrvat, dokud nespocinete ve mne, protoze ja pro vas marn zi-
YOU vodu a daruji yam ji prostrednicrvfm sladkeho a laskyplneho
Slova, sveho jednorozeneho Syna.
Ale proc rekl: "la jsem pramen zive vody"? Rekl to, protoze
byl pramenem obsahujicim mne, a ja davam zivou vodu. Obsa-
hoval me diky spojeni bozske a lidske pfirozenosti. A proc rekl:
.Kdo zfzni, at pfijde ke mne a pije'? Protoze vy nemuzete Zit bez
utrpeni, ana mne sice zadna bolest nermize dopadnout, ale na nej
ano. Proto jsem ho ucinil mostem: nikdo totiz ke mne nernuze
pfijit jinak nez jeho prostrednictvfm. Podobne take rekl: .Nikdo
nernuze pfijft k Otci jinak nez skrze mne." Toto je pravda, kterou
moje Pravda hlasala.
Nyni vidfs, po ktere ceste byste meli jft a jak: totiz vytrvale.
jinak se iizne nezbavite. Vytrvalost je totiz etnost, ktera obdrzi
slavu a venec vftezsrvf ode mne, Zivora vecneho.
Spasna zizeii
54 Ale vratfrn se ke trem stuprium, po nichz mate stoupar, pokud
eheete vyjit z reky a neutopit se v ni, ale dojft k zive vode, k nii
jste byli pozvani, a pokud chcete, abyeh byl uprostred vas. J a vas
totiz na vasf ceste doprovazfrn aj sem svami, protoze svou rnilostf
spocfvam ve vasich dusfch,
Proto je nutne, pokud eheete jit dal, abyste meli iizeii. J en
ti, kdo majf iizen, jsou zvani slovy: .Kdo iizni, at pfijde ke rnne
a pije." Kdo tuto Zizen nerna, nedokaze vytrvat na ceste. Bud'
ho zadrzf unava nebo poteseni, nebo se nestara 0to, aby mel
s sebou nadobu, do niz zlvou vodu nabere, nebo 0to, aby sel
v dobre spolecnosti, prestoze vi, ze sam se kupredu nedostane.
88
Kapitola 54
A proto se otoci, jakmile zahledne bHzid se ostny utrpenf, stal
se totiz jeho neprfrelem. Boji se, ze zustane sam, ale kdyby sel
ve spolecnosti, strach by nepoznal. A kdyby vystoupil po tfech
stupnfch, dtil by se v bezpeci, protoze by nebyl sam.
]e treba, abyste po mne zfznili a abyste se sdruzovali, jak
rekl Kristus, »P? dvou nebo po trech" nebo i vic dohromady.
Proc bylo receno "dva nebo tfi'?27 Protoze nemohou byt dva,
aniz by byJ i tfi, ani by nemohli byt tri, aniz by byli dva. ]e-li
nekdo sam, jevyloucene, abych byl uprostfed nej, protoze ssebou
nema zadneho druha, abych mezi nimi mohl byt. Navic, kdyz je
sam, nenf nikdo, protoze kdo setrvava se sebou a zije se svou
sebelaskou, je opravdu sam, nebot je oddelen ode mne, od me
milosti a od lasky bliznfho. A kdyz svou vinou ztratf mne, stava
se z nej nie, protoze ja jsem, ktery jsem. Takze ten, kdo je jeden
v tom smyslu, ze zije sam v sebelasce, nenf mou Pravdou bran na
zretel a nenf mi mily,
Toje tedy smyslem slov: ,,]estlize se dva nebo tfi spojf v mern
jmenu, ja budu uprostred nich." Rekl jsem ti, ze nemohou byt
dva, aniz by byli tfi, a ze nemohou byt tri, aniz by byli dva.
A tak tomu take je. VIS, ze pfikazanf zakona lze shrnout do dvou
aze zadne jine nelze dodrzet, pokud nejsou dodrzovana tato dye:
milovat me nade vsechno a milovat bliznfho jako sebe sameho.
Toje pocatek, stred i konec pfikazanf zakona.
Dva se nemohou shrornazdit v mem jmenu, aniz by se shro-
mazdili tfi, to znamena neni to mozne bez jednoty tff sil duse -
pameti, intelektu ayule. Bez pameti, ktera uchovava vzpomfnku
na me dary adobrodini, bez intelektu, ktery seupfna na nevyslov-
nou lasku, kterou jsem yam zjevil v osobe sveho jednorozeneho
Syna: udnil jsem ho totiz viditelnym zraku vaseho intelektu pro-
to, aby v nern mohl spatfit oheii me lasky: a bez Yule, ktera se
soberna silami pojf aktera me miluje atouzi po rnne, nebot jsem
jejfrn dIem.
J a k Buh prebyva v dusi
Kdyz jsou tyto tfi ctnosti a sfly duse spojeny, milostf jsem pffto-
men uprostfed nich. A vzhledem k tomu, ze se dovek v takove
27Povsimneme si originalnfho zpusobu, jfrnz Katefina vyklada tento evan-
geini uryvek.
89
Uteni a mostu
situaci citi vrchovate naplnen laskou ke mne ak bliznfrnu, ihned
se k nemu pfidruzf mnohe a skutecne ctnosti.
Tehdy z touhy duse vznika Zlzen. Tim minim Zizen po ctnos-
tech, po ucte, ktera mi nalezf, a po spase dusf. Pak kazda jina
iizen mizf a odurnira. jakmile duse vystoupf na prvnf stupefi las-
ky, vydava se na cestu bezpecne a beze strachu, ktery je vlastnf
otrokovi. Laska se totiz zbavila sebelasky a pozveda se nad sebe
anad pornfjive veci, avsak muie je milovat aponechat si je, jestli-
ie si to pfeje, ale kvuli mne, a nikoli beze mne, tedy se svatou
a opravdovou bazni a s laskou ke ctnostem.
Tehdy vystupuje na druhy stupefi ciIi kesvetlu intelektu, ktery
rozjfrna mou Iasku v ukfizovanem Kristu, jehoz prostfednietvim
jsem yam svou Iasku zjevil. Tehdy prozfva pokoj a klid, protoze
se jeji pamet naplnila mou Iaskou a na nie jineho v nf nezbylo
misto. ViS, ze prazdna nadoba na dotek duni, ale naplnena ne.
Podobne je tomu, kdyz je vase pamet naplnena svetlem rozumu
podnecovanyrn laskyplnou touhou a dotknou se vas svetska utr-
peni nebo rozkose: potom neodpovfdate netrpelivyrni slovy nebo
neuspotadanym hlukem, nebot vas rozum je naplnen mnou aja
jsem veskere dobra.
Kdyz duse vystoupf po vsech tfech stupnich, dosahne vy-
touzeneho spojeni. Rozum totiz vsechny tfi stupne tfi sil duse,
o kterych jsem ti rekl, spojuje v mern jmenu. Sejdou-li se dva,
tedy laska ke mne a k bliznfrnu, a sejde-li se pamet, krera ucho-
vava, s intelektern, ktery upfra svuj pohled, spolu s vulf milovat,
octne se duse v me spolecnosti. ja jsem jejf sila abezpeci ak dusi
se na jejf ceste pfidavajf ctnosti, takze pevne kraCf dal, protoze ja
jsem uprostred nich.
Tehdy duse jedna vedena horlivou touhou azizni, ktera ji nu-
tf pokracovat na ceste Pravdy, protoze jen na ni je pramen iive
vody. jejf touhu pokracovat v teto ceste nasleduje laska k ucte,
ktera mi nalezi, a ke spase sve a bliznfho. Nemohla by totiz do-
sahnout sveho cfle, kdyby nemela cestu, ktera ji povede. Proto se
na ni duse vydava s nadobou srdce, ktere vyprazdnila ode vsech
prazdnych citu aode vsf neusporadane lasky ke svetu. jakmile se
totiz srdce vyprazdni, ihned se zase naplni, protoze zadna nado-
ba nernuze zustat prazdna. Kdyz nenf plna neceho podstatneho,
naplni se vzduchem. A srdce, jako kazda nadoba, nemuze zustat
90
Kapitola 55
prazdne, aproto, jakmile jsou z nej vynaty pornfjive veci, ktere do
ne] ulofila neusporadana laska, naplni se vzduchem neboli ne-
beskoua sladkou BoH Iaskou, diky nemuz dosahuje vody milosti.
A kdyz se k vode milosti dostane, projde branou, jiz je Kristus,
a okousi zivou vodu, protoze je opet ve mne, v mofi pokoje.
Cesta hezne lasky, Shrnuti
Ukazal jsem ti, jakymi zpusoby se obecne majf chovat tvorove 55
obdarenf rozumem, aby dokazali vyjit z divokeho proudu sveta,
aby v nern neutonuli a nedosli vecneho zatraceni. Take jsem ti
ukazal tfi stupne, cestu bezne lasky - neboli tf{sil duse -, 0nichz
plati, zekdo vystoupf na prvni, vystoupa i ostatni dva. A take jsem
ti vysvetlil Kristuv vyrok "kdyz dva nebo tfi budou sjednoceni
v rnern jmenu", kteryrn je mfnena jednota tff stupfiu, to znamena
tff sil duse. Soulad techto sil pfinasf dye hlavni pfikazanf zakona,
lasku k Bohu ak bliznfrnu: milovat mne nade vsechno abliznfho
jako sebe sameho.
jakmile duse vyjde po trech stupnfch, tedy jakmile spoji ryto
tfi sfly v rnern jmenu, ihned ji zacne spalovat iizen po zive vode,
Proto se vydava na cestu po rnoste, podle ucenf me Pravdy, ktera
sarna je tim mostem. A tam beiite za hlasem, ktery vas vola,
protoze, jak jsem ti rekl, Kristus vas v chramu hlasite vybizi:
.Kdo zfznf, at prijde ke mne a pije, protoze ja jsem pramen iive
vody,"
Vysvetlil jsem ti, jak je treba tato slova chapat, abys Iepe
poznala prekypujfcf mnozstvf me lasky a zaroveii i zmatenost
tech, kdo se jakoby s potesenfrn vrhaji na cestu zleho ducha,
ktery je svadf pozvanim k rnrtve vode.
Nynf jsi videla a slysela, cos iadala - to znamena: jak se rna
clovek chovat, aby neutonul. Odpovedel jsem ti, ie je jen jeden
zpusob: vystoupit na most v jednote ave spolecensrvi, iit v lasce
k bliznlmu a odevzdat mi srdce a cit jako nadoby, ktere mam
naplnit tomu, kdo chce uhasit svou iizen, aieje zapotrebf nikdy
se neodloucit od cesty ukrizovaneho Krista avytrvat na ni ai do
smrti.
Toto kriterium musite splnovat vsichni, nezavisle na stavu,
v nemz iijete, aby nikdo nemel vymluvu, ie nemohl nebo musel
delat to C i ono. Po teto ceste muie arnusf jit kazdy apro kazdeho
91
Uieni 0 mostu
tvora obdareneho rozumem je to povinnost. Nikdo se ji nemiize
zbavit s vymluvou: "Ale ja ziji v tomto stavu, mam deti, branf mi
jine svetske pfekafky, a proto se na vyrycenou cestu nevydam."
Tak se nikdo vymlouvat nemuze, protoze - jak jsem ti uz fekl -
je mi mily a vitam kazdy stay, ktery se zije s dobrou a svatou
vulf, nebot vsechno, co jsem stvofil, je dokonale a ja jsem nej-
vyssi Dobro. Zadnou vee jsem nestvofil anedaroval, abyste jejim
prostfednictvim dosli smrti, ale kazdou z nich jsem ucinil proto,
abyste rneli zivot.
A neni to tezke, protoze nie nenf tak podnikave jako laska anic
nepusobf takovou radost. Nezadam od vas totiz nie jineho nez
lasku a zalibeni ve mne av bliznim, Toje proveditelne v kazdern
okamziku, mfste astavu, vnichz seClovek rmize nachazet, jestlize
vsechny veci miluje auziva ke chyme a slave meho jmena.
Vzpomenes si take, zejsem ti rekl, jak lide sami sebe klamou,
kdyz se zbavuji svetla aodivaji se do sebelasky - kdyz totiz miluji
avlastni tvory aveci beze mne -, takze je zacnou utiskovat nrzna
trapenf, az se nakonec sami sobe stanou nesnesitelnymi, A take,
ze kdyz se uvedenyrn zpusobem nevzpamatuji, dojdou vecneho
zatraceni.
Vysvetlil jsem ti, jakym zpusobern rna zit kazdy clovek podle
bezne lasky,
Tfi stupne j ako stavy duse.
Vystup k dokonale Iasce
56 If ekl jsem ti, jak se maji Iide chovat ajak se ve sku-
tecnosti chovaji ti, kdo ziji v bezne lasce - ti, kdo
dodrzuji pfikazani a rady ve sve dusi -, a ted' chci
mluvit 0tech, kdo se vydali po stupnich achtejf jit
dokonalou cestou, na ktere je treba dodrzovat jak
pfikazanf, tak rady i ve skutcich, a to ve trech sta-
vech, ktere ti zjevim. Vysvetlfm ti zejmena, co pfedstavujf ony
tfi stupne a stavy duse a tfi stupne schodiste, kterejsem popsal
ve vztahu k bezne Iasce. jeden z techto tri stavu je nedokonaly,
druhy je dokonalejsf atretf je nejdokonalejsi. Prvnl je rnyrn place-
nym sluzebnfkern, druhy je vernym sluzebnikem a tfetf je rnyrn
dftetem, to znamena miluje me jen kvuli mne samemu a nema
jiny cil.
92
Kapitola 58
Tyro tfi stavy lze najit u mnoha tvoru, dokonce i v ternz tvoru
najednou. Vsechny se spolecne vyskytuji tehdy, kdyz tvor s do-
konalou horlivosti kracf pO dobre ceste a venuje svu] cas tomu,
aby presel ze sluzebneho stavu do stavu svobodneho a verneho
az ne] do stavu synovskeho.
Pozvedni se nad sebe samu, otevri zrak sveho intelektu apo-
hled', jak tito poutnici kracejf: nekterf nedokonale, jini jdou doko-
nale cestou prikazanf a dalsf naprosto dokonale, protoze se drzf
cesty rad auvadejf ji v praxi. Uvidfs, odkud se bere nedokonalost
aodkud dokonalost a k jak velkemu klamu pfilne duse, kdyz ko-
fen j e j i sebelasky neni zcela vytrzen. At dovek zije v jakemkoli
stavu, je nutne, aby tuto sebelasku zabil.
ehdy se ona duse, boiici palCivou touhou, podiva- 57
la do sladkeho Boiiho zrcadla, a uvidele v nem, jak
roziiawmi zpusoby se rvorove chovaji a 5jak rozdil-
nymi umysly chteji dosshnout sveho die. Videla, jak
se mnozi vydeve]! na cestu vzhiuu hneni otrockou
bezni, to znemenii pro svuj strach z bolesti. Videla,
ie mnozi z tech, kdo se cvici v prvnim stavu, dokiiiou vystoupit
i do dtuheho, alejen mslokdo dosehne velke dokonalosti.
Prvni stupeii. Nedokonalost bazne
Aby Boii dobrotivost ukojila touhu one duse, problssile: 58
Podivej: tern, kdo sepozvedli sotrockou baznf aosvobodili se
od smrtelneho hffchu, ale nedokazou se pozvednout dal z lasky
ke ctnosti, nebude otrocka bazeii stacit k zfskanf vecneho zivota.
K nernu je zapotrebf lasky doprovazene svatou baznf, protoze na
lasce a svate bazni je zalozen zakon,
Stary zakon bazne, ktery jsem dal Mojzfsovi, se zakladal jen
na bazni pred trestem, bazni, ktera nasledovala po spachanf viny.
Ale novy zakon je zakon lasky, ktery yam dalo Slovo, rnuj
jednorozeny Syn; laska je jeho zakladern. Stary zakon vsak nebyl
novyrn zrusen, spfs zdokonalen, jak fekla rna Pravda: "NepfiSel
jsem zakon zrusit, ale naplnit. "28 Spojil zakon bazne se zakonern
lasky, Diky lasce se stary zakon zbavil nedokonalosti ba.zne pfed
trestem. Zustala jen dokonalost svate bazne, to je bazne, ze bych
28Srov. Mt 5, 17.
93
Uieni 0 mostu
mohl byt urazen, ne kvuli ujme, jez tim vznikne hrisnfkovi, ale
protoze bych byl urazen ja, nejvyssf Dobro. Tak byl nedokonaly
zakon ucinen dokonalyrn prostfednictvfrn zakona Iasky,
Kdyz rmij jednorozeny Syn pfisel mezi lidi, prinesl vasemu
Iidstvf plamen me lasky jako ohnivy vuz a spolu s nim i hoj-
nost meho milosrdensrvi, takze byl zrusen bezprostredni trest za
spachane viny. Tynejsou trestany ihned, v pnibehu zivota, v oka-
mzik urazky, jak byvalo pfikazano Mojzisovym zakonern, ktery
nafizoval bezprostredni trest za kazdou vinu. Ted' tomu tak neni,
protoze novy zakon cloveka zbavuje bazne, kterou rna otrok. To
neznamena, ze by vina zustala nepotresrana, ale je odlozena do
onoho zivota, az bude duse oddelena od tela, pokud clovek do te
doby s dokonale zkrousenyrn srdcem nedospeje k pokanf. Tak je
pro cloveka zivot casem milosrdenstvi. Po smrti se stane casem
spravedlnosti.
Lide se tedy maji zbavit otrockeho strachu a dospet k tomu,
ze me budou milovat a budou ke mne chovat svatou hazen. Nic
jineho je neuchranf pred padern do divokeho viru, kdyz se pres
ne prevalf vlna utrpenf azacne je tisknout trnf zdanlivych utech,
zraiiujfcf dusi, ktera neusporadane miluje avlastni.
Nedokonalost v lasce
59 Proto jsem ti rekl, ze by nikdo nedokazal vyjft z reky a prejft
most, aniz by vystoupil po onech tiech stupnfch. Nekteif po nich
totiz stoupajf nedokonale, jinf dokonale a jeste dalsf s velkou
dokonalosti,
Ti, kdo se nechavajf vest otrockou bazni, po nich vystoupili
nedokonale anedokonale take sjednotili sfly sveduse. J ejich duse
zahledla trest, ktery ji nalezel za spachanou vinu, aproto stoupa
avola pamet, aby si pamatovala svou nerest, aintelekt, aby lepe
videla trest, ktery si svou vinou zaslouzila, ale nepovolava vuli,
ktera ji kviili zaslouzenernu trestu zacfna nenavidet,
Toto je prvnf zpiisob vystupu a prvni pokus 0sjednoceni sil
duse, jenz vsak potrebuje byt doplnen svetlem intelektu spocfva-
jidm ve zfftelnici svate viry. Takze duse nema venovat pozornost
jen trestu, ale take plodum ctnostf a lasce, kterou jsem doveku
dal, aby mohl s laskou stoupat vzhuru a aby jeho kroky byly ve-
deny laskou nepoznamenanou otrockym strachem. jenom tak se
94
Kapitola 60
lide stanou myrni vernymi, a nikoli nevernymi sluzebnfky, kdyz
mi budou slouzit z lasky, a nikoli ze straehu. Tohoto dIe dosah-
nou, kdyz se budou snazit vykorenit svou sebelasku a nenavidet
ji a kdyz tak budou cinit uvazlive, ustavicne avytrvale.
Ale mnozf se na eestu vydavajf velmi pomalu a svu] dluh mi
splacejf tak skoupe a natolik nedbale, ze se zahy unavi. Stacf
lehky zavan vetru, a otocf plaehty a obraeeji se zpet, protoze na
prvni stuperi ukfizovaneho Krista vystoupili nedokonale. Proto
se nemohou dostat ani na ten druhy, na stuperi srdee.
jin: se stali myrni vernyrni sluzebnfky a neslouzf mi s otroc- 60
kou bazni - to znamena, zeje k tomu nevede jen strach z trestu -,
nybrz s laskou. Presto je jejieh laska nedokonala, protoze slou-
zi kvuli svemu vlastnimu prospechu nebo potesenf nebo kvuli
samotne rozkosi z toho, ze mi slouzf. A viS, cfrnje odhalena ne-
dokonalost teto lasky? Jeji nedokonalost se ukaze, jakmile je jim
odiiata iitecha, kterou ve mne nachazejf. Touz nedokonalou las-
kou miluji sveho bliznfho, aproto tato laska neni dostatecna ani
trvala, protoze oehabuje a caste mizi. Oehabuje vuci mne, kdyz
jim nekdy prave proto, abyeh je cvicil ve etnosteeh azbavil je ne-
dokonalosti, odejmu duchovnfutechu adopustim na ne konflikty
a neprijemnosti. Cinfrn to proto, aby dosahli dokonaleho sebe-
poznani a pochopili, ze nejsou nic a ze zadnou milost nedostali
proto, ze by si ji zaslouzili. Tak jednam i proto, aby se v tezkych
ehvilich obraeeli na mne, aby me hledali a uznavali za sveho je-
dineho dobrodince a aby se s opravdovou pokorou svetovali jen
do mych rukou. Proto jim svou utechu udeluji a zase odnfrnam,
ale neodnfrnam jim milost.
Kdyz prestanou pocitovat titechu, oehabne jejich horlivost
aobraceji sezpet sduchovni netrpelivosti, Nekdy mnoha zpusoby
opomijeji cvicenf acasto si tuto nedbalost vysvetluji jako etnost,
protoze si fikaji: "tento skutek ti neni k nicemu", ato jen proto,
ze pfestali pocitovat duchovni utechu.
Kdo tak jedna, chova se jako nedokonaly tvor, ktery jeste po-
radne nezdvihl zavoj sve duchovni sebelasky ze zffrelnice svate
viry. Kdyby se od nej opravdu osvobodil, videl by, ze vsechno po-
chazf ode mne a ze ani list nespadne ze stromu, aniz by 0tom
95
Uceni 0mostu
vedela rna prozretelnost.e'' a zeja davam, beru a dopoustim vse-
eko jedine pro jejich posveceni, aby meli dobro adosahli cfle, pro
nejz jsem vas stvofil.
Musi uvidet a poznat, ze netouzfrn po nicern jinem nez po
jejich dobru v krvi sveho jednorozeneho Syria, v niz se omyli od
svych necistot. V teto krvi mohou poznavat mou pravdu: aby
meli vecny zivot, srvofil jsem je ke svernu obrazu apodobe, zno-
vu jsem je stvofil k milosti krvi sveho vlastniho Syna a ucinil
jsem je svymi adoptivnimi detrni. Ale dokud budou nedokonali,
budou mi slouzit pro svuj prospech a budou oehabovat v lasce
k bliznfrnu.
]edni neuspejf kvuli nedokonalosti postihujid ty, kdo se jen
boji trestu, druhym pohasina horlivost, takze opomijeji dobre
skutky, ktere cinili pro bliznfho, adelaji na ceste lasky kroky zpet,
jakmile zjisti, ze se jim nedostava nejake utechy, kterou u sebe
drfv pozorovali. To se stava proto, zejejieh Iaska neni ryzi, takze
miluji lidi stejne nedokonale jako me, tedy pro svuj prospech.
Dokud nepoznaji svou nedokonalost a nezatouzf po dokona-
losti, nedokazou se neotacet zpet, Aby totiz dovek mohl dojit
vecneho zivota, musi milovat bez postrannieh umyslu. Nestacf
jen utect od hrfchu pro straeh z trestu a nesracf ani vitat ctnos-
ti s myslenkou na vyhody, ktere mohou doveku pfine st. Vy se
naopak mate osvobodit od hrichu, protoze rnne se hfich nelibi,
amate milovat etnosti z lasky ke mne.
]e take pravda, zetoto jeprvni krok, ktery lide na ceste kdoko-
nalosti vetsinou cini, ajejasne, ze dokud seduse nestane dokona-
lou, je nedokonala, K dokonalosti clovek dospfva z nedokonalosti
bud' za sveho zivota, jejz zije vectnostech as ryzim srdcern, ktere
me muze svobodne milovat bez postrannich umyslu, nebo v oka-
mziku smrti, kdyz clovek pfizna svou nedokonalost aslibi, ze mi
bude slouzit bez jakychkoli postrannich umyslu, jestlize mu jeste
dam nejaky cas.
Touto nedokonalou laskou svaty Petr hluboee miloval rnileho
a dobreho ]eziSe, meho jednorozeneho Syna, protoze cftil, jak
mile je kazde jeho slovo. Ale kdyz na nej pfislo utrpeni, nevydrzel
nejen proto, ze kvuli nernu nechtel nest zadny trest, ale upadl
29SroV. Mt 6, 28; Lk 12,27.
96
Kapitola 60
zpet do prvnfho stavu bazne pred trestem, az nakonee i poprel,
ze ho zna.
Od sluzebnfka k piiteli
Mnoho prekazek se stavf do eesty dusi stoupajfcf po techto stup-
nich jen s baznf placeneho otroka. Proto se musf pozvednout
astat sernym ditetern aslouzit mi bez ohledu na prekazky asve-
dornim, ze ja odmeriuji kazdou namahu a kazdernu davam, co
mu patn - podle stavu, v nemz kazdy clovek zil, apodle namahy,
kterou vynalozil.
A jestlize duse neopomfji cvicenf ve svate modlitbe a v os-
tatnich dobrych skutdeh, a naopak vytrvale posiluje sve etnosti,
dospeje k synovske lasce. A ja ji budu milovat tak, jak se patff
milovat deti, protoze vzdy opetuji lasku, kterou jsem milovan.i'''
A jestlize me nekdo miluje tak, jako sluzebnfk miluje pana, take
mu jako pan splacfrn svu] dluh podle toho, co si zaslouzi, ale
nezjevuji se mu, protoze tajemstvi se zjevujf pffteli, s nfrnz jsem
jako jedna duse."!
]e pravda, ze sluzebnfk muze rust ve etnosteeh av lasce k pa-
novi, takze se stane jeho drahyrn piftelem: tak se i stava ternto
dusfm. Dokud setrvavaji v lasce sluzebnika, nezjevim sejim, ale
pokud projevi litost nad svou nedokonalostf a lasku ke ctnos-
tern a s nenavistf zacnou vytrhavat kofen sve duchovnf sebelasky
a davajf pozor, aby hnutf otrocke bazne a nadenicke Iasky ne-
prekrodla prah jejich srdee drfve, nez budou usmerneny svetlern
svate vfry, najdu v nich takove zalfbeni, ze dospeji k lasce, kterou
rnilujf pratele.
Tak se jim zjevfrn, jak zvestovala rna Pravda: .Kdo me bude
milovat, bude jedno se mnou aja budu jedno s nfm a zjevim se
mu abudeme spolu pfebyvat, "32Tojetotiz podminkou pfatelstvf:
laskou se stavajf dvema rely ajednou dusf, nebot rnilujfcf se menf
v rnilovanou vee. jestlize se stanou jednou dusf, nie uz mezi nimi
nenf tajemstvfrn, aproto rna Pravda fekla: .Pfijdu abudeme spolu
prebyvat." A to je pravda.
30SroV. P c 8,17.
3
1
Srov. J an 15, 15.
32Srov.J an 14,23.
97
Uieni 0mostu
Tfi zpusoby zjeveni Bozi lasky
61 V dusi, ktera me miluje vpravde affdf se ucenim sladkeho alas-
kyplneho Slova, zjevuji svou sflu mnoha zpiisoby podle toho, po
cern touzf,
Zjevuji setrerni hlavnfrni zpusoby, Pfi prvnim semuj cit alas-
ka zjevujf prostrednictvfm Slova, meho Syna, vjeho krvi prolite
s tak velikou avroud laskou, Tato laska seprojevuje dverna zpu-
soby. Zpusobem beznym, ato tern, kdo zijr v bezne lasce, ktera
tak vidf azakousi mou lasku v mnoha dobrodinich, jimiz ji ob-
darovavam: amimoradnym, ato tern, kdo se stali mymi ptatel].
V nem sek dobrodinfrn prvnfho zpusobu pfidruzuje take skutec-
nost, zetito rnf pratele mou lasku poznavajf aokouseji, prozfvajf
ji abezprostredne ji cftf v dusi.
Druhy zpusob zjevenf se take deje vnich samych, kdy sejim
zjevuji citem lasky, Nedavam prednost zadnemu doveku, pfijf-
mam jen jeho 'svatou touhu, aproto se kazde dusi zjevuji podle
dokonalosti, snrz me hleda, Nekdy toto zjevenf spocfva vtom, ze
ji daruji ducha prorocrvf aukazu jf veci, ktere se teprve stanou.
I tento dar udeluji mnoha zpusoby, podle potreby, kterou vidfrn
u one duse au ostatnkh tvoru.
Tretf zpusob zjevenf spocfva v tom, ze v jejich mysli zpff-
tomnuji svou Pravdu, totiz sveho jednorozeneho Syna. I vtomto
prfpade se tak deje mnoha zpusoby podle toho, jak touzf jejich
duse ajakou rnavuli. Nekdy me duse hleda vmodlitbe, vnlZ me
prosf 0poznani me moci, ajaji uspokojfrn tim, zeji dam okusit
apodtit svou moc. J indy me hleda v moudrosti meho Syria, aja
ukojim jeji touhu tim, zeukazu sveho Synazraku jejfho intelektu.
Nebo me duse hleda ve shovivavosti Ducha svateho, a tehdy jf
da rna dobrotivost okusit oheri Bozf lasky adajf pocft opravdove
askutecne ctnosti, ktere se zakladajf na ciste lasce k bliznimu.
62 Tak vidfs, ze rna Pravda nelhala, kdyz hlasala: .Kdo me bude
milovat, bude se mnou jedno": kdyf se totiz budete ffdit jeho
ucenfrn, budete snim spjati poutem lasky, A tim, zebudete spjati
snfrn, budete spjati take se mnou, protoze my jsme jedno. Proto
seyam zjevuji: Syn ajajsme totiz jedno. MaPravda nelhala, kdyf
rekla: "Zjevrm se vam", protoze kdyz zjevovala sebe, zjevovala
rnne, akdyz zjevovala mne, zjevovala sebe.
98
Kapitola 62
Mohla by ses ptat, proc tedy nerekl: "Zjevim yam sveho Otce."
Neucinil to ze tfi hlavnich duvodu.
Zaprve: chtel ozrejmit, ze ja nejsem oddelen od neho a on
nenf oddelen ode mne, aproto kdyz ho svaty Filip pozadal: "Ukaz
nam Otee, ato nam staci", odpovedel: .Kdo vidf mne, vidf Otee,
a kdo vidf Otee, vidi mne. "33To rekl, protoze byl se mnou jedno
a protoze vsechno, co mel, mel ode mne, a ne ja od nej. Z toho
duvodu fekl Zidum: "Me ucenf nenf moje, ale meho Otee, ktery
me poslal."34 Muj Syn totiz pochazf ze mne, a ne ja z nej. Ale
protoze jsem jedno s nfrn a on je jedno se mnou, nerekl "zjevim
yam Otce", ale "zjevim sebe", nebot "jsem s Oteem jedno".35
Druhy duvod byl tento: tim, zeyamzjevil sebe, neukazoval nic
jineho nez to, co dostal ode mne, sveho Otee. jako by chtel fiet:
Otec se zjevil mne, protoze s nfrn jsem jedno, aja, protoze jsem
zaroveii sebou samym i jim, yam zjevim svyrn prostfednictvfrn
sebe ijeho.
Tfeti duvod je nasledujfcf: ja jsem neviditelny, avy, viditelne
bytosti, me nemuzete spatfit, dokud nejste oddeleny od svych tel.
Teprve tehdy uvidfte mne, Boha, tvaff vrvaf auvidfte Slovo, meho
Syna. V mysli ho vidfte od nynejska do casu, kdy budou vsichni
vzkrfseni, az sevase Iidstvf pfipodobnf lidstvf Slova anajde v nern
zalfbeni, jak jsem ti ffkal, kdyz jsem ti povidal 0vzkflSenf.
36
Chapes tedy, ze nerrnizete videt, jaky jsem. Abyste me mohli
spatrit, skryl jsem svou bozskou pfirozenost do vaseho Iidstvf.
jsem neviditelny, atemef jsem se zviditelnil prostfednictvfrn Slo-
va, sveho Syna, skryteho pod zavojern vaseho Iidstvf. Tak me yam
zjevil, a proto nemohl rfct "zjevim Otce", ale prohlasil "zjevim
yam sebe", cimz chtel fiet .pcdle toho, co mi dar Otee, se yam
zjevim."
Vidis, ze zjevoval mne tim, ze zjevil sebe. A take chapes, proc
nefekl "zjevim yam Otce", protoze vy me nemuzete videt, dokud
prebyvate ve svern smrtelnern tele, jak jsem rekl, a on aja jsme
jedno.
33SroV. J an 14, 8-9.
3
4
Srov.J an 7,17.
35SroV. J an 14,21; 10,30.
36Srov. ryse, kap. 42.
99
Uceni 0mostu
Prostredky vzestupu: poznani
63 Ted' jsi videla, do jak mirnoradne vYsese pozvedne ten, kdo je
sehopen milovat jako pfftel. Vystupuje na nohou lasky adospfva
az k srdcl, k druhernu ze tff stuprni znazornenych telern meho
Syna. Rekl jsem ti, jaky vyznam maji tfi stupne pro tfi sfly duse,
ated' ti vysvetlfrn, jak symbolizuji tfi stavy duse. J este nez prejdu
k tretfmu stupni, chci ti ukazat, jak dovek dospeje k tomu, ze
se' stane myrn pfftelem - a potom take synem, kdyz me zacne
milovat synovskou laskou =, ajak [edna jako pntel apodle ceho
pozna, zesejim stal.
jak se stane pfltelem? Nejdrfv byl nedokonaly, protoze zil
v bazni sluzebnfka, alecvicenfrn avytrvalostf si zamiloval rozkos
a svu] prospech, ktere nasel ve mne. Toje tedy eesta ajen po
nf muze jft ten, kdo chce dospet k dokonale lasce, kterou miluje
pntel asyn.
Synovska laska je dokonala, nebot v nf dovek dostava jako
dedicrvf mne, sveho vecneho Otee. A protoze synovska laska nenf
mozna bez pratelskeho citu, rekl jsem ti, ze se clovek z pfftele
stava synem. A povfrn ti take jak.
Kazda dokonalost plyne z lasky jako kazda etnost alaska se
zivi pokorou vyrustajfcf z pudy sebepoznanf az nenavisti kesve
smyslnosti. Kdo dosahne az sem, musf byt vytrvaly, musi zustat
v eele sebepoznanf, v niz pozna svou ubohost v krvi meho jed-
norozeneho Syna. Tehdy k sobe laskou pfitahne mou Bozf lasku
abude se stale vic cvicit vevykorenovanf veskere sve duchovnf
ci casne zvracene vule abude se ukryvat ve svern dome. Stejne
jako to ucinil Petr aostatnf apostolove: Petr se totiz po zaprenf
meho Syna rozplakal."? jeho plac byl vsak jeste nedokonaly abyl
nedokonaly dalsfch ctyficet dnl, az do nanebevstoupenf.
Kdyz se rna Pravda ke mne vratila se svou lidskou pfiroze-
nosti, Petr sesostatnimi ukryl v dome aocekaval pffchod Dueha
svateho, jak jim moje Pravda slfbila, Ze straehu byli zamceni:
tuto hazen si totiz duse zachovava do te doby, dokud nedospeje
kopravdove Iasce. Aleprotoze vytrvale bdeli aneustale semodli-
li,obdrzeli hojnost Dueha svateho, aveskera bazen z nich razern
spadla avydali se nasledovat Krista ukfizovaneho ahlasat jeho
37Srov. Mt 26, 75; Lk22, 62.
100
Kapitola 63
uceni.
38
Stejne i duse, ktera chtela nebo chce opravdu dosahnout
tete dokonalosti apozvedne se z viny smrtelneho hffchu apozna
svou ubohost, rozplace se z bazne pred trestem. Teprve potom se
vzepne k myslence na me milosrdenstvi, v nfz nalezne potesenf
auzitek soucasne, Tento stay jejeste nedokonaly, aproto, abych
tuto dusi dovedl k dokonalosti, se od ni po uplynuti ctyficeti
dnu - tedy pore, co duse dosahne techto dvou stavu - cas od casu
odlucuji: ne vsak svou milosti, ale jen v jejfm pocitu.
Prave to zjevila rna Pravda, kdyz rekla apostolum: "Odejdu
azase se k yam vratfrn. "39 Vsechna jeho slova byla urcena zejme-
na apostohim, ale tytez veci ffkal obecne astejne vsern tehdejsfrn
i budoucim lidem, to znamena tern, kdo se teprve narodi. Pro-
hlasil prave toto: "Odejdu a zase se k yam vratfrn" - a tak se
take stalo. S vylitfm Ducha svateho na apostoly totiz prisel ion.
jak jsem ti uz rekl, Duch svaty se nevratil sam, ale s veskerou
mou mod a s moudrostf Syna, ktery je se mnou jedno, a se svou
shovfvavosti, ktera je Duchu svatemu, jenz vychazf ze mne, Otce,
aze Syna, vlastni. Mluvil jsem tedy 0tom, ze se odlucuji od po-
citu duse, abych ji zbavil nedokonalosti, protoze jf tak odnimam
dflvejsi utechu.
Kdyz seduse nachazela ve stavu viny plynoucim ze srnrtelne-
ho hffchu, vzdalila se ode mne, aja ji pro je ji vinu odnal milost.
Zavrela totiz na petlici branu touhy, takze k nf slunce milosti
nemelo pffstup nikoli svou vinou, ale vinou tvora, ktery branu
sve touhy zamkl.
Kdyz vsak duse pozna sebe samu apfizna si svu] stay ternnoty,
rozevre okno dokofan avyzvraci svou hnilobu ve svate zpovedi.
Tehdy sez milosti do te duse vratfrn, aabych ji zdokonalil, cas od
casu se od ni vzdaluji, ale jen vjejfm cfteni, nevzdaluji od ni svou
milost, jak jsem ti prave rekl, To proto, abych ji pokofil, abych
ji pomohl hiedat me, je ji pravdu, a abych ji zkousel ve svetle
viry, aby tak duse dospela k uvazlivosti. jestlize me miluje bez
postrannich umyslu, s zivou vfrou a s nenavistf k sobe, je v debe
trapeni radostna, protoze se nepovazuje za hodnou duchovniho
pokoje a klidu. To je druha ze tff veci, ktere se tykajf toho, jak
duse dosahne dokonalosti, aco cinf, kdyz jf dosahne.
38Srov. 1J an 4, 18.
39Srov.J an 14,28.
101
Uieni 0mostu
jedna totiz takto: prestoze citi, ze jsem se ad nf vzdalil, ne-
otacf se nazpet. Naopak pokorne avytrvale pokracuje ve cviceni
azustava peclive uzavrena v cele sebepoznanf. Tam s zivou vfrou
ocekava pffchod Ducha svateho, tedy mne sameho, chen lasky,
jak tato duse ceka?
J iste ne v nicnedelanf, nybri bdele a v ustavicne a svate
modlitbe, Nebdf jen telesne, ale i duchovne: to znamena, ze bdf
zrakem intelektu, aby videla svetlern vfry, a nenavistne vytrhava
marnivost srdee. Bdf v lasce k me lasce, protoze dobfe vi, ze si
nepreji nie jineho nez je ji posvecenf. To vsechno je mozne dfky
krvi meho Syna.t?
J e ji zrak bdf v poznavanf sebe imne, aproto se duse neusrale
modli. Tehdy se modlf spomoci svate adobre YUle,av tom spocf-
vaustavicna modlitba. A bdf take prostfednictvfrn uskutecriovane
modlitby, kterou radne kona v urcenou dobu, podle prfkazu svate
Cirkve.
Tak se chova duse, ktera vysla z nedokonalosti a dosahla do-
konalosti. Prave proto, ze k nf dospela, se ja od nf vzdaluji, ne
vsak milosti, ale tim, ze unikam jejfmu citu.
Vzdaluji se od nf take proto, aby lepe videla a poznavala sve
nedostatky. Kdyz totiz necitf mou utechu, citf palcivou bolest,
pfipada si slaba anedokaze vydrzet najednom miste ani v necern
vytrvat. Dfky tomu odhaluje kofen sve duchovnf sebelasky, arrni-
ze se tudiz poznavat a pozvednout nad sebe samu. Vystupuje na
iiroveii sveho svedornf, amuze tak zvazit avytkou napravit kazdy
cit, anozern nenavisti k sebelasce alasky ke etnostem vykoreriuje
rostlinu sebelasky,
Prostfedky vzestupu: blizni
64 Chci, abys vedela, jak se kazda nedokonalost a dokonalost ve
mne zjevuje a jak ji lze zfskat, Podobne ji lze spatfit a ziskat
prostrednicrvfrn bliznfho. To dobre vedf proste duse, ktere casto
rnilujf tvory duchovnf laskou. jestlize nekdo upnmne prijal mou
lasku a nerna vedlejsf umysly, bude se stejne upifrnne ehovat
k lasce bliznfho. Kdyz u pramene naplnfs dzban, vytahnes ho
z vody a vypijes ho az do dna, zustane prazdny, Ale kdyz do
40Srov. Rim 5,8.
102
Kapitola 64
nej nechas pfi pitf dal tryskat vodu z pramene, kteryrn jsem ja,
zustava piny. Srejne tak duchovni i skutkova laska k bliznfrnu
nutne poti'ebuje hasit ifzen ve mne a nema iadne jine vedlejsf
umysly.
Zadam od vas, abyste me milovali stejnou laskou, jii miluji ja
vas. Nemuzete pro me samozrejme vykonat to, cojsem javykonal
pro vas, protoze jsem vas miloval, aniz byste mou lasku opetovali.
Proto vsechna laska, kterou mi venujete, pochazf z dluhu, ktery
vuci mne mate, nikoli z vasi milosti. Milujete me, protoze me
mate milovat, zatimeo ja vas miluji ze sve milosti, anikoli proto,
ie byeh yam to byl dluzen, Takze mi nikdy nemuzete oplatit
laskou, kterou od vas stejne iadam. Proto jsem yam dal bliznfho
jako prosti'edek, abyste pro ne] cinili to, co nernuzete vykonat
pro mne: milovat ho jen z lasky, bez jakychkoli vedlejsfch umyslu
abez prospechu. Timto zpusobern povaiuji vsechno, co stakovou
laskou vykonate pro bliznfho, za vykonane pro mne.
To myslela rna Pravda, kdyz i'ekla Pavlovi, ktery me pronasle-
doval: "Savle, Savle, proc me pronasledujesr'"! Vedela, ze kdyz
Pavel pronasledoval ty, kdo ve mne vefili, pronasledoval mne.
Laska musi byt ryzf: sveho bliznfho mate milovat takovou
laskou, jakou milujete mne. ViS, kdy si clovek milujici duehovni
laskou uvedornf svou nedokonalost? Kdyz se rmouti tim, ze rni-
lovany tvor dost neopetuje jeho lasku, zeho nemiluje stejne silne
nebo mu ehee odeprit svou blfzkost ci utechu nebo kdyz vidi, ze
milovany tvor miluje nekoho jineho vic nez jeho.
Podle techto amnoha dalsich pffznaku si tvor muie uvedomit
nedokonalost sve lasky ke mne a k bliznfrnu. jako by siee nabral
vody zemne, ale napil sepi'itom ze dzbanu pfineseneho odjinud.
Ale prave proto, iejeho laska ke mne byla jeste nedokonala, jevf
sejako nedokonala i vuci tern, ktere take duchovne miluje.
Vsechno je zpusobeno tim, ie koren jeho duehovni sebelasky
stale neni poradne vytrzen. Proto casto dopoustfrn, aby me do-
vek miloval touto nedokonalou laskou, aby tak lepe poznal sebe
a svou nedokonalost, tak jak jsem ti to popsal. Tehdy se vytra-
tim jeho smyslum, aby se duse uzavrela do domu sebepoznani,
v nernz muie dospet k dokonalosti ve vsern.
41Srov. Sk 9, 4.
103
Uieni 0 mostu
Cinim to proto, abyeh sepak do one duse mohl vratit svetsfrn
svetlern a poznanfrn me pravdy, takze duse povazuje za rnilost,
kdyz muze kvuli mne umrtvovat svou vuli, a nedopreje si od-
pocinek pfi osetrovanf viniee sve duse. Vytrhava trni prazdnych
myslenek apoklada pevne kameny ctnostf polozenych na zaklad
Kristovy krve. Tyro kameny nasla duse na ceste po moste ukfi-
zovaneho Krista, meho jednorozeneho Syna. Iestli si vzpomfnas,
ffkal jsem ti, ze na moste, neboli v ucenf me Pravdy, jsou polo-
zeny kameny etnosti, upevnenych mocnou silou Kristovy krve.
Ctnosti vam totiz pfinaseji zivot prave dfky Kristove krvi.
Prostredky vzestupu: modlitba
65 Kdyz duse projde cestou ucenf ukfizovaneho Krista sopravdovou
laskou ke ctnosti, s nenavistf k neresti a s dokonalou vytrvalosti,
dojde do domu sebepoznani, v nemz se uzavre v bdenf austavic-
nych modlitbach a zeela se odvratf od svetskych feci.
Proc se do nej uzavfra: z uvazlive bazne, protoze zna svou
nedokonalost, az touhy dosahnout ryzf avelkodusne lasky, nebot'
vidf a poznava, ze jinak ke svernu em nemuze dospet. A proto
s zivou virou ocekava mu] prfchod, jfmz seji rozhojni milost.
Podle ceho se pozna ziva vira? Podle vytrvalosti ve ctnos-
tech, ktera ji z zadneho duvodu nedovolf otocit se nazpet ani ji
z zadneho duvodu na svete nevyrusf ze svate modlitby. Ledaze
by dusi k tornu volal akt poslusnosti nebo lasky, ale v zadnem ji-
nem prfpade se z modlitby nesmf vytrhnout. Zly dueh totiz caste
vyvolava konflikty a nepffjemnosti spfse v case vyhrazenern pro
modlitbu nez v debe, kdy se dovek nemodli. Dela to proto, aby
mu modlitbu znepfijemnil acaste mu naseptava: .Tahle modlitba
neplatf, protoze pfi ni nemas myslet na nie jineho a nemas ve-
novat pozornost nicernu jinernu nez tomu, co fikas." Tozly dueh
podstrkuje dusi, aby ji dohnal k rozmrzelosti a k duchovnfrnu
zrnatku, protoze chce, aby prestala modlitbu vykonavat. Modlit-
baje zbran, jfz se duse branf kazdernu nepffteli, aje treba ji drzet
rukou lasky apazf svobodneho iisudku, aby sejf mohla branit ve
svetle svate viry.
66 Mila dcero, je treba, abys vedela, ze pokornou, ustavicnou
a vernou modlitbou zfska duse vsechny ctnosti, paklize bude
opravdu vytrvala. Proto musf vytrvat a nikdy nesmf modlitbu
104
Kapitola 66
vynechat ani kvuli klamu zleho ducha, ani ze sve zranitelnosti,
ani kvuli myslence nebo pohnutce vychazejicf z jejiho tela, ani
kvuli tornu, co rekli jini tvorove. Zly duch se totiz casto skryva do
jazyka ostatnich aradi jim slova, kterymi maji modlitbe zabranit,
Nad tim vsim musi duse zvitezit ctnostf vytrvalosti.
Modlitba vykonana v dome sebepoznanf apoznanf mne prina-
5 1 dusi obrovskou radost a mne je nesmfrne mila. Zrak intelektu
pfi nf hledi svetlern vfry ahojnost me lasky povzbuzuje lasku one
duse: ta se yam zviditelnila v lidstvf meho jednorozeneho Syna
aukazala seyamvjeho prolite krvi. Tato krev pusobi dusi opojeni
a odfva ji bozskou laskou a obdarovava ji svatostnym pokrmem.
Tuto svatost jsem urnistil do rnystickeho tela svate Cirkve. Tozna-
rnena, ze telo a krev Syria, ktery je cely Buh a cely clovek, jsem
yam nechal rozdilet skrze ruce sveho namestka, ktery uchovava
klice od tete drahocenne krve.
Toje onen mysticky hostinec, 0kterern jsem mluvil v souvis-
losti smostem aktery senachazf na moste, aby poskytoval pokrm
poutnfkum nasledujfcfm ucenf Pravdy, aby nezemdleli slabostf.P
Tento pokrm poskytuje mensf ci vet51utechu podle touhy to-
ho, kdo ho poZivanebo [akymkoli zpusobem pfijfrna, at svatostne
nebo duchovne. Svatostne ho pfijima tehdy, kdyz jde ke svaternu
pfijfrnanf, a duchovne, kdyz ho pfijfrna ve sve svate touze, at uz
touzf po svatostnern prijfmanf nebo myslf na krev ukrizovane-
ho Krista, kdy dosahuje svatostneho spolecenstvf laskou, kterou
v jeho krvi nachazf a okousi, nebot vidf, ze byla prolita z Iasky.
Proto je pro dusi opojna a zapaluje jeji svatou touhu, takze je
duse naplnena jen laskou ke mne a k bliznfrnu.
Kde to vsechno muze duse ziskat? V dome sebepoznani,
v nemz vesvate modlitbe ztracf svou nedokonalost. Tak sei uced-
nid a Petr osvobodili ze sve nedokonalosti a v bdele modlitbe
dosahli dokonalosti. jakym prostfedkem? Vytrvalostf obohace-
nou nesmirnou virou.
Modlitba ustni a vnitfni
Ale nesmfs si myslet, ze tolik horlivosti a pokrmu zfska duse
jen z modlitby ustni, jak ji provadf fada dusf, jejichz modlitba se
42Srov. yY se kap. 11.
105
Uceni a mostu
sklada vice ze slav nez z lasky a krere jako by se staraly pouze 0to,
aby odifkaly hodne zalmu a otcenasu. A kdyz si splni predsevzary
pocet, nezda se, ze by jeste na modIitbu chtely pomyslet. Spfse
jako by svou modIitbu omezovaly na vyfcena slova. Tak se modIit
nemaji, protoze pokud takova modIitba neni doprovazena nicfrn
jinym, pfinasf dusi malo ovoce aja vnf nenachazfrn velke zalibeni.
Ale protoze se me ptas: .Mame vsak zanechat teto modIitby,
kdyz se zda, zene vsichni jsou pfizpusobeni k vnitmf rnodlitbe?",
odpovfdam ti, ze se dovek rna chovat umfrnene a rozvazne. Do-
bfe vim, ze podobne jako dokonala duse je zpocatku nedokonala,
tak je nedokonala i jeji modIitba. Proto je vhodne, aby se modlila
usty, kdyz je jeste nedokonala, aby neskoncila nicnedelanfrn, ale
nerna se modIit usry, aniz by se pfitorn modlila i vnitfne. To zna-
men a, ze kdyz vyslovuje slova modliteb, rna se snazit pozvedat
dusi a soustredit ji na lasku ke mne, rna obecne uvazovat 0sve
nedostatecnosti a 0krvi rneho jednorozeneho Syna, protoze v ni
najde hojnost me lasky a odpusteni svych hfichu. Toproto, aby j i
sebepoznanf a pomyslenf na jeji hffchy daly poznat mou dobroti-
Yost na ni samotne a umoznily ji pokracovat ve cvicenf s pravou
pokorou.
Nerfkam, ze rna 0svych chybach uvazovat detailne: nechci
totiz, aby sejeji mysl pospinila vzpominkou na podrobnosti hri-
cM a na jejich osklivost. Radeji rfkam, ze si nepfeji, aby myslela
na hrfchy jako takove a na kazdy zvlasr, aniz by zaroveri myslela
a pamatovala na krev a na hojnost milosrdenstvi. jinak by v one
dusi mohl vzniknout zmatek. Kdyby sebepoznani a pomyslenf
na spachany hrfch nebylo doprovazeno vzpominkou na krev a na
nadeji na rnilosrdenstvf, byla by duse zmatena a se zmatkem by
dospela do vecneho zatracenf pod vedenfrn zleho ducha, ktery
ji tam navadf pod zaminkou bolesti nad vinou a Iitosti nad hff-
chem. To samo by nestacilo kjejfmu vecnernu zatraceni, ale duse
by tak upadla do zoufalstvf, kdyby se pevne nechytla paze rneho
milosrdenstvf,
V tom spocfva jedna z vychytralych Iecek, ktere zly duch kla-
de mym sluzebnfkum. Proto byste meli, pro vase dobro a abyste
unikli nastraham zleho ducha a byIi mill mne, s opravdovou po-
korou a na krfdlech rneho nesmfrneho milosrdenstvi stale vic
rozsirovat sve srdce a rozhojriovat svou lasku. ViS totiz, ze zly
106
Kapitola 66
dueh ve sve pyse nernuze vystat pokorne lidi a ze jeho zmatek
nesnese velikost me dobrotivosti a milosrdenstvi, ve ktere muze
duse opravdu doufat.
jestli si dobre vzpominas, d'abel nad tebou chtel zvitezit zmat-
kern aukazal ti, ze tvuj zivot byl samy klam aze ses neffdila mou
vuli a nekonala ji. Tys vsak ucinila presne to, cos ucinit mel a
ak cemu ti rna dobrotivost - ktera se neskryva tomu, kdo ji ehee
prijmout - dala sflu. Tehdy jsi povstala ve svetle meho milosr-
denstvi a pokorne fekla: "Vyznavam svernu Stvofiteli, ze jsem
cely svu] zivot stravila v temnotach: ukryvarn se ale do ran ukfi-
zovaneho Krista a vykoupu se v jeho krvi. Tak bude smyta rna
necistota adiky sve touze budu radostne stat ve svern Stvoriteli."
ViS, ze v ternze okamziku zly dueh uprehl. Pak se vratil, aby
s tebou znovu bojoval - chtel, aby ses pysne vzepjala, a proto ti
naseptaval: "jsi dokonala a Buh rna v tobe zalibeni, proto se uz
nesmfs rmoutit aplakat kvuli svyrn chybam." ja vsak jsem ti dal
svetlo, atys uvidela cestu, po niz se mas vydat, cestu pokory. Pro-
to jsi zlernu duehu odpovedela: "ja ubohal jan Krtitel nespachal
zadny hffch abyl posvecen v lune sve matky, apfesto se tolik kal.
ja jsem se dopustila tolika spatnosti, ale jeste jsem je nezacala
opravdu poznavat placern apravou zkrousenosti, prestoze vidim,
kdo je BUh, ktereho jsem urazela. akdo jsem jal"
Tehdy zly dueh nemohl unest takovou pokoru mysli a nadeji
v mou dobrotivost, a proto ti rekl: .Bud' prokleta, protoze nad
tebou stale nemohu zvftezitl Kdyz te srazfrn zmatkem, pozvednes
se k milosrdenstvi, a kdyz te vyvysfm, poniziS se pokorou az do
pekla a pronasledujes me i tam. Uz se k tobe vfckrat nevratim,
protoze me bijes boli lasky,"
Proto musi duse okorenit poznanf sebe same poznanfrn me
dobrotivosti, to je poznanfrn mne. Tehdy bude ustnf modlitba
prinaset dusi uzirek a ja v ni budu mit zalibeni. Od nedokona-
le modlitby tak vytrvalyrn cvicenfrn dospeje k dokonale vnitini
modlitbe.
Avsak jestlize se bude duse snazit jen 0to, aby odffkala pred-
sevzaty pocet modliteb, nebo jestli bude kvuli ustnf rnodlitbe
opomijet vnitfnf rnodlitbu, nikdy ji nedosahne. Dokonee se stava,
zeduse je tak neznala sebe i rnne, zeproto, aby splnila predsevza-
te mnozstvi modliteb vyslovovanych pouze usty, nedba na to, ze
107
Uceni 0 mostu
jsem ji pfisel nejakym zpiisobem navstfvit. Nekdy k takove na-
vsteve pouzfvam osviceni, jfrnz duse se zarmutkern poznava sve
chyby, nebo pred ni kladu svou Pravdu zpusobern, ktery naplriuje
touhy one duse. Duse sice ve sve mysli citi mou pfitomnost, ale
trapf se skrupulerni, protoze nedokoncila to, co zapocala,
Tak se ale vubec ehovat nema, protoze tim se vrha do naruce
klamanf zleho dueha. jakmile naopak uciti, ze je v mysli pfipra-
vena pfijmout me nekteryrn z mnoha zpusobu, jak jsem rekl,
rna zaneehat tistnf modlitby a prejit k modlitbe vnitmf. Teprve
potom, pokud bude mit cas, se muze vratit k tomu, co si pred-
sevzala. jestlize jf cas nezbude, at si z toho nie nedela anepropada
kvuli tomu zarmutku nebo zmatku. J edinou vyjimkou je liturgie
hodin, kterou se klerici a reholnfci majf a musejf modlit. Kdyby
seji nemodlili, zpusobili by mi tim urazku: liturgif hodin mi jsou
totiz povinni az do smrti. A kdyby nektery z nich v dobu hodi-
nek pocftil, ze sejeho mysl ehee pozdvihnout k vnitfni modlitbe,
musi si usporadat cas tak, aby se bohosluzbu hodin pomodlil
pfedtfrn nebo potom, ale tuto povinnost nesmi opomenout.
At se duse zacne modlit jakymkoli zpusobem, rna se z iistnf
modlitby prenest k modlitbe vnitfnf. jakmile uciti, zejejejf mysl
pfipravena, rna ustnf modlitby z uvedenych duvodu zaneehat. Po-
kud bude duse postupovat, jak jsem ti fekl, dosahne dokonalosti.
Ale ustnf modlitbu nesmf opomijet a muze ji vykonavat jakyrn-
koli zpusobem, pokud se drzf kriterii, ktera jsem uved!. Tak bude
duse cvicenim avytrvalosti modlitbu opravdu okouset, stejne ja-
ko bude okouset pokrm krve meho jednorozeneho Syna. Proto
jsem ti fekl, ze jsou Iide, kteff skutecne pfijimaji Kristovo telo
a krev, ptestoze je nepfijimaji ve svatosti eueharistie. Pfijimaji
je totiz v lasce, ktera je dokaze okouset prostfednictvirn svate
modlitby, a to stejnou merou, sjakou laskou se modli,
Kdo nepostupuje dostatecne rozvazne anezna mfru, nalezne
malo. Kdo je umfrnenejsl, nalezne mnoho. Cfrn vic totiz duse
usiluje 0to, aby svuj cit osvobodila apripoutala ke mne svetlern
intelektu, tim vic poznava: kdo vic zna, vic miluje, a kdo vic
miluje, vic okousi.
jak vidfs, dokonala modlitba nespocfva v mnoha slovech, ale
v horlive touze, s niz se ke rnne duse pozveda, a poznava tak
sebe i rnne, eoz ji obohaeuje. Tehdy se duse modli slovy i vnitme
108
Kapitola 67
zaroven, protoze tyto dva druhy modlitby k sobe patff stejne jako
zivot cinny akontemplatlvni, prestoze lze iistnf i vniti'ni modlitbu
pojimat mnoha zpusoby, Iiste je, ze svata touha neboli dobra
asvata yule predstavuje sarna 0sobe ustavicnou modlitbu. Dobra
a svata yule a svata touha se aktualne roznecujf v danern mfste
a case a spojuji se s ustavicnou rnodlitbou, jiz je sarna touha.
Tak duse stoji ve svate touze a vuli, bude konat iistnf modlitbu
v i'adnem case, anekdy mimo urceny cas; kona ji vytrvale, jak to
vyzaduje Iaska ke spase bliznfho astay, do nehoz jsem ji postavil.
Kazdy musi podle sveho stavu usilovat 0spasu dusf podle
zasady svate yule. To, co duse kona slovem a clnem pro spasu
bliznfho, je opravdovou modlitbou.t'' ale nesmi zapomfnat, ze se
rna take modlit v dany cas. Krome povinnych modliteb je mod-
litbou vsechno, co dovek cinf ve jmenu lasky k bliznfrnu nebo
pro sebe, vcetne beznych ukonu nalezejfcich k jeho vsednfrn po-
vinnostem. J ak rekl Pavel, muj slavny posel: neustale se modli
ten, kdo neprestava konat dobro.v' Proto jsem ti ffkal, ze kdyz se
niznyrni zpusoby provadena ustnf modlitba spoji s vniti'ni mod-
litbou, nabyvajf podoby lasky, ktera je sarna 0sobe ustavicnou
modlitbou.
Tak jsem ti vysvetlil, jak duse dospfva k vniti'ni rnodlitbe:
cvicenirn a vytrvalosti a tim, ze opoustf ustnf rnodlitbu, kdyz
ji pi'ijdu navstfvit, Vysvetlil jsem ti take, jak vypada modlitba
bezna ajak modlitba ustru, kdyz je provadena mimo urceny cas,
a ze modlitbou je kazde cvicenf zarnerene na dusi samu nebo
na bliznfho, ktere dobra yule vykona mimo cas pfedem urceny
k rnodlitbe.
Pfekazky vzestupu
use se k vzestupu musi neustale pobfzet ostruha- 67
mi modlitby. A to clnf prave tehdy, kdyz se zavre
v cele sebepoznanf a spoji se bratrskou a synov-
skou laskou semnou. jestlize seduse nebude Hdit
vytycenyrni pravidly, uvizne navzdy ve vlaznosti
a nedokonalosti. Dokaze totiz milovat prave tou
merou, jakou zakousi prospech apotesenf zemne nebo z bliznfch.
43Srov. Kol 3, 17.
44SroV. Rim 8, 26n.
109
Uceni 0 mostu
Prvni lecka: hledani utechy
Nyni ti chci objasnit tuto nedokonalou lasku anechci ti zamlcet
ani prvnf lecku, jiz podleha duse, ktera me miluje pro svou ute-
chu. Pamatuj si, zesluzebnfk, ktery me miluje nedokonale, hleda
iitechu, pro kterou me miluje, vice nez mne.
Da se to poznat podle toho, ze kdyz se mu nedostava du-
chovni utechy sytici jeho mysl nebo casne utechy, zmocni se ho
zklarnanf a nepokoj. Totef se stava svetskyrn lidem, kteff sem
tam cinf ctnostne skutky, dokud se jim vede dobre, ale jakmile
pfijde trapeni, ktere jim udeluji pro jejich dobro, jsou zklamani,
ze nepocitujf takove poteseni, a dusledkem je, ze se odvraceji
od toho mala dobreho, co konali. A kdyby sejich nekdo zeptal:
"Proc jsi rozruseny?", odpovedeli by: .Postihlo me utrpeni, ato
milo dobreho, co jsem delal, mi pfipada k nicemu, protoze to
nedokazu vykonat ani s takovym srdcem, ani s takovyrn duchem
jako difv, Za to muze me utrpeni: drive totiz jako bych jednal
pokojneji as klidnejsfrn srdcern." Tyto lidi klame jejich potesenf.
Pravdou je, ze prfcinou neni utrpeni ani skutecnost, ze mi-
lujf nebo konaji mene. Ciny vykonane v dobe utrpenf maji samy
o sobe stejnou hodnotu jako dfiv, a kdyby je navic vykonavali
s trpelivostf, mely by hodnotu jeste vets£' PHCinouje spise to, ze
nachazeli velke potesenf v dobrern bydlu, a proto vefili, ze me
svyrni malyrni ctnostmi miluji aze k nasyceni jejich mysli stacf
malo. jakmile vsak ztratf to, na cern lpelo jejich srdce, pripada
jim, jako by ve svych cinech byli okradeni 0pokoj. Ale tak tomu
nenf,
Stava se jim totez, co doveku odpoCivajicimu po praci na
zahrade, ktera mu pusobf velke poteseni. Zda se mu, ze pfi te-
to praci odpocfva, ale jeho odpocatost vyrusta z potesenf, ktere
mu pusobf zahrada. Ze mu potesenf neprinasf tolik prace jako
zahrada sarna, si uvedornuje, kdyz pfijde 0zahradu aciti seokra-
den 0vsechno potesenf. Kdyby jeho poresenf pramenilo z price,
neztratil by ho spolu se zahradou, protoze praci by mel pofad.
acvicenf vdobrych skutcich nelze pfijft, pokud si to clovek sam
nepfeje - ikdyby ztratil dobre bydlo stejne jako ten, kdo ztratil
zahradu.
Lide, kteff jednaji dobre, aby uspokojili svou touhu, tedy setr-
vavajf vklamu. Tito lide take fikaji: "Vim, zejsem sedifv choval
110
Kapitola 68
lepe abyl jsem radostnejsf nez ted', kdyz me pronasleduje utrpe-
ni, a vim take, ze konani dobra pro me bylo velkym potesenfrn,
ale ted' me to uz netesf a nemarn z toho zadnou radost." Uvahy
a slova techto lidf jsou falesna, protoze kdyby je tesilo konanf
dobra z lasky ke ctnostem, neprestalo by je tesit ani potom, nao-
pak byjim pusobilo jeste vetsf radost. Ale protoze sejejich dobre
skutky zakladaly na dobru, ktere pocitovali svymi smysly, ztracejf
radost zarovefi s utechou, pro niz ony skutky konali.
Toje prvnf lecka, do nfz nekdy upadaji bezni lide. Isou totiz
klamani sebou samymi, svyrn smyslnym potesenfrn.
Nekdy ji podlehajf i ti mf sluzebmci, kteff se nachazejf ve stavu 68
nedokonale lasky a hledaji me a miluji proto, ze touzf po utese
apo poteseni, ktere jim prinasirn. J a totiz odmeriuji kazdy dobry
skutek - podle velikosti lasky pfijimajiciho. Prave proto udeluji
pfi modlitbe ruznymi zpusoby duchovnf utechu: ne proto, aby
obdarovana duse nepoznala pramen utechy a zabyvala se vice
utechou nez jejim darcern, nybd proto, aby spfse nez utechu
samu videla lasku, s niz ji utesuji, a uvazovala 0tom, ze si ji
nezaslouzf. Alevpffpade, zeseduse ve svenevedomosti pfimkne
jen k utese 'anehledi na mou lasku k ni, jeji to na skodu apodleha
tak dalsfrn leckam, 0nichz budu jeste mluvit.
J edna z nich spocfva prave v te skutecnosti, ze duse je natolik
vabena svou utechou, ze do ni vklada svou radost ajinou utechu
nehleda, Baco vic: kdyz v sobe urcitym zpusobern pocitf utechu
spolu s mou pfftomnosti, bude priSte postupovat stejnou meto-
dou, aby se ji znovu dostalo pffjemneho zazitku. Ale ja iitechu
neudeluji pokazde stejnyrn zpusobem, jinak by se mohlo zdat,
ze ji jinak udelit neumfm, a proto ji udeluji ruznymi zpusoby
podle sve dobrotivosti a podle potreb one duse. [estlize je vsak
ona duse nevedoma, bude usilovne hledat rutez urechu, kterou
zakusila, jako by chtela diktovat zakony Duchu svaternu.
Proto se takhle chovat nema, a naopak rna odvazne pokraco-
vat po moste ucenf ukfizovaneho Krista, ktery ji obdaff utechou
takovyrn zpiisobem, v takove debe a na takovem miste, ktere si
bude prat rna dobrotivost. A jestlize ji odepfu, i to bude z lasky,
a ne z nenavisti, aby duse opravdu hledala mne anemilovala me
jen pro sve potesenf naopak, aby vice nez potesenf z me las-
ky pokorne prijimala samu mou lasku. Nebude-li se tak chovat
111
Uieni 0 mostu
a bude-Ii se starat jen 0sve potesenf podle svych pfedstav, a ne
podle me, dostane seji nesnesitelne bolesti azrnatku, protoze se
docka ztraty predmetu sveho poteseni, z nehoz se tesila zrakem
intelektu.
Tyro duse se rozhoduji pro iitechu, jiz maji dosahnout svyrn
vlastnim zpusobem, a kdyz ve rnne najdou zalibeni zpusobern,
ktery jim vyhovuje, chtely by si ho zachovat po celou cestu k do-
konalosti. Nekdy jsou natoIik nevedome, ze kdyz je navstfvim
zpusobem, ktery neocekavaly, zacnou se branit a neprijmou to,
co jim nabfzfrn, a dal trvaji na svem, podle sve touhy a svych
predstav,
. Tento nedostatek prameni ze skutecnosti, ze se jejich vasen
ktecovite drzf duehovni radosti, kterou ve rnne nasly, Ale to je
ornyl, proroze nelze navzdy setrvat v ternze stavu: duse nernuze
zustat necinna, aproto musi bud' pokracovat ve ctnostech, nebo
se vratit zpet, Stejne tak i duse uprena na me nernuze ocekavat
stale stejnou formu utechy, jako by ji moje dobrotivost nemohla
udelit jinou. Poskytuji ji naopak mnoho v ruznych podobach: ne-
kdy ji udelfrn radost duchovniho veseli, jindy probudim zkrou-
senost a litost nad hffchem, ktere jako by dusi rozrusily: jindy
zase duse v sobe uciti mou pfitomnost; nebo ji ruznymi zpu-
soby ucinfrn vnimavou vtiCi me Pravde, vtelenernu Slovu, ktere
predkladam zraku jejiho intelektu. Pfesto se nebude zdat, ze by
duse vnitrne citila horlivost apotesenf, ktere by podle ni melo po
takovem dojmu nasledovat: jindy zase neuvidi nic, a prece bude
pocitovat nesmirnou radost.
To vsechno cinfm z lasky aproto, abych ji uchoval aposiloval
v ctnosti pokory a vytrvalosti, abyeh ji naucil, ze mi nerna nie
predepisovat a ze nerna za svuj cil povazovat utechu, ale pouze
etnost zalozenou na rnne. To proto, aby me pokorne pfijimala
v debe hojnosti i v debe stradanf, a se stejnou laskou, s niz ji
obojim obdarovavam, a take proto, aby zivou virou vema, ze ji
tyto dary udeluji podle toho, copotrebuje ke spase, aproto, abych
ji dovedl k velke dokonalosti.
At tedy zustane pokorna a klade svuj pocatek i konec do me
lasky a prijima radost i ztratu radosti, kterou ji bude chtit udelit
moje laska, nikoIi podle sve, ale podle me yule. jedine tak neuviz-
112
Kapitola 69
ne v lecce, ale pfijme vsechno ode mne, sveho cfle, a bude pevne
setrvavat v me mile vuli.
Druha lecka
ekl jsem ti 0lecce, ktere podlehajf ti, kdo chtejf 69
okouset apfijimat mou pfftomnost ve sve dusi po-
dIe sve yule.
Nynf ti objasnfm, v cern spociva druha lecka, do nfz
padajf ti, kdo nachazejf potesenf jen v hledani du-
chovnf iitechy, takze casto nepomohou bliznfmu,
prestoze vidf, ze se nachazf v duchovnfm nebo casnern nedo-
statku. Pod zaminkou ctnosti si totiz ffkajf "Kdyz mu ted' zacnu
pomahat, ztratfrn duchovnf pokoj a klid a nepomodlfm se boho-
sluzbu hodinek vdobu, ktera jepro ni urcena." Pfipada jim, zeme
urazf, jestlize nepfijmou mou iitechu. Tyto duse jsou oklamany
duchovnfm potesenfm sve duse, takze me nakonec urazi vic tim,
ze se nesnazi utisit potreby svych bliznfch, nez kdyby se vzdaly
veskere sveutechy, ja totiz nafizuji kazdou iistnf i vnitinf modlit-
bu proto, aby duse dosahla dokonale lasky ke mne a k bliznfrnu
a aby v tete lasce setrvala.
Vfc me urazf zanedbanf lasky vuCi bliznfrnu - a k tomuto za-
nedbanf si lide hledajf vymluvy prave v tom, ze se zrovna modlf
aze by ztratili klid duse - nez prerusenf modlitby pro ukon Iasky
k bliznfrnu. V lasce k bliznfrnu me totiz najdou, zatfrnco ve svern
poteseni, v nemz me hledajf, 0mne pfijdou. Zanedbavanf pomoci
bliznfmu totiz oslabuje rnu] cit k nim a spolu s nfm slabne take
utecha. A tak ztracejf vsechno, protoze si chteli zachovat urcitou
vyhodu, a mfsto aby zfskavali, ztracejf.
45
Kdo chce pfijft 0svou
iitechu pro spasu bliznfho, cinf sve dusi dobre a ziskava mne
i bliznfho: bliznfho proto, ze mu pornaha, jak velf laska, a mne
proto, ze slouzf s laskou,
Kdyby se lide takhle chovali, okouseli by nehu me lasky ne-
ustale, ale kdyz se tak nechovajf, zijf v bolesti, protoze nekdy
bliznfmu trpfdmu telesnou nebo duchovnf nedostatecnostf po-
moci musejf, at z povinnosti nebo z lasky, Ale cinf tak neradi,
znudene a s vYcitkami svedornf, takze se pomoc bliznimu sta-
45Srov. Mt 16,25; take Mk 8, 35; Lk 9, 24.
113
Uteni 0mostu
ne jim i ostatnim necim nesnesitelnym. A kdyby se jieh nekdo
zeptal: "Proc te to tolik obtezu]e?", odpovedeli by mu: .Protoze
mi pripada, ze jsem tak ztratil duchovnf pokoj a klid a ze jsem
opornnel mnoho vecf, ktere jsem chtel vykonat, a proto mam
strach, ze jsem urazil Boha." Ale tak tomu vubec neni: je to tim,
ze hledf jen na sve poteseni, a proto nedokazou rozlisit ani po-
znat, eo skutecne Boha urazi. Kdyby tomu tak nebylo, videla by
jejich duse, ze urazka nespocfva v neprijetf duehovni utechy ani
v zanechanf modlitby ve ehvili, kdy je bliznf zada 0pomoe. Uraz-
kanaopak spocfva v tom, zeje odhalena jejich nedostatecna laska
k bliznfrnu, ktereho musi milovat a slouzit mu z lasky ke mne.
Vidis, jake lecee podleha ten, jehoz duehovni laska se zabyva
jen jim sarnotnym.
70 Takto nedokonala laska rmize nekdy zpusobit jeste vetsi ujmu.
Pokud totiz laska vychazf jen z utechy a videnf - obema vecmi
sve sluzebnfky casto obdarovavam - stava se, ze jakmile je duse
ztratf, propada hofkosti a duehovnimu smutku, protoze ji pfi-
pada, ze pokazde, kdyz odejdu z jeji mysli, prichazf 0vsechny
milosti. Uz jsem ti rekl, ze do duse vchazfrn a zase z ni vycha-
zim, ale neodnfrnam ji tim milost, jen vnfrnanf me pfitomnosti,
prave proto, abyeh ji dovedl k dokonalosti. Ale duse propada hof-
kosti a zda se ji, jako by se ocitla v samem pekle, jakmile zacne
postradat potesenf a zacnou na ni dotirat pokuseni.
V tete nevedomosti nesmi setrvat a nesmi se ani neehat kla-
mat svou duehovni sebelaskou, ktera ji branf v poznanf pravdy.
Musi me v sobe poznat, protoze ja jsem nejvyssf Dobro, kte-
re ji v tezkostech zachovava dobrou villi nehledajici jen vlastni
utechu. Proto se rna duse pokorit a povazovat se za nehodnou
duehovniho pokoje a klidu. Prave proto z nf odchazfrn: abyeh ji
pokoril a aby v sobe poznala mou lasku, kterou nalezne v dobre
vuli, kterou ji uchovavam pro tezke ehvfle. A take proto, aby se
nezivila jen sladkyrn mlekem, kterym zjemnuji tvaf jeji duse, ale
aby se naopak ze vsech sil pfimkla k hrudi me Pravdy a pfijima-
la od ni spolu s mlekem i maso, aby zfskavala rnleko me Iasky
prostfednictvim masa ukrizovaneho Krista, to jest jeho ucenf,
z nehoz jsem pro vas ucinil most, abyste po nem mohli dojit ke
mne. Z tohoto duvcdu odnfrnam takovyrn dusfrn svou utechu.
114
Kapitola 71
jestli budou postupovat s rozvahou anebudou z nevedomosti
hledat jen mleko, vratfrn sek nim svetsi titechou asilou, svetlem
avrelostf I asky, Ale kdyz budou odnetf duchovniho potesenf sna-
set mrzute, smutne a v duchovnim zmatku, ziskaji velmi malo
a setrvaji ve sve vlaznosti.
Tfeti lecka
Casto podlehaji i dalsf lecce zleho ducha, protoze ten se doka- 71
ze promenit v nadherne videnf. Kdyz totiz d'abel vidi, ze duse
je ochotna k usebranf a touze, ihned se pfitoci, Kdyz duse lacnf
jen po utese apo duchovnich videnfch - ale do nich svou touhu
vkladat nerna, jenom do ctnosti: naopak si rna myslet, ze si tyto
utechy nezaslouzi, a rna v nich pfijimat mou lasku -, promenf
se d'abel pfed onou dusf rozmanitymi zpusoby do nadherne po-
doby. Nekdy si vezme podobu andela, jindy vzhled me Pravdy
ajindy zase podobu mych svetcu. Dela to proto, aby dusi chytil
na navnadu duchovniho poteseni, ktere pocitila pfi pffjemnych
duchovnich videnfch. Kdyz se tedy tato duse nepozvedne v prave
pokofe a veskerou utechou neopovrhne, chyti se ihned do lecky
nastrazene rukama zleho ducha. Kdyz vsak pokorne opovrhne
titechou amisto toho, aby sepfimkla k daru, se pfivine laskyplne
k lasce ke mne, svemu darci, zly duch ji nedokaze snest, protoze
mu pycha branf setrvat s pokornou dusf,
J a k rozpoznat l€!cku
dyz se me ptas: .Podle ceho lze rozpoznat, ze vi-
deni pochazi od d'abla, ane od tebe?", odpovidam
ti, ze podle tohoto znamenf.+" I estlize videnf pfi-
chazf od d'abla, ktery se dusi ukazuje v podobe
svetla, jak jsem ti fekl, duse okarnzite podti vese-
Ii;ale eim dele videnf trva, tato radost slabne, az
ji zustane jen rozmrzelost a temnoty a zvedavost, zatimco duse
se vnitrne zatemni. Ale pokud dusi navstfvfrn opravdu ja, veena
Pravda, duse nejprve podti svatou hazen aspolu s ni radost ajis-
totu s onou sladkou rozvaznosti, ktera pochybujic nepochybuje.
A protoze sezna apovazuje se za nehodnou vidern, rekne si spiS:
46
0 tom, jak lzerozlisit podstatu videnl, srov. kap. 56aVita 84-85.
115
Vern! 0mostu
"J a si nezaslouzim mit tvojevideni, a kdyz ho nejsemhodna, jak
semuze uskutecnit?" Tehdyseobracf kmevelkelascea poznava
a vidl, zeja jf toto videnf dar rnohu, protoze nehledfrn na jeji ne-
hodnost, alena svou vznesenost, ktera ji Cini hodnou toho, aby
memohla v sobepfijmout milostf a vnimanfrn, jelikoz neopovr-
huji touhou, s niz me ona duse vzyva. A tehdy je duse pokorne
pfijme seslovy: "J semtva sluzebnice: at semi stane tva vule."47
Tehdydusi zkusenost modlitby a meho navstfveni pfinasf velkou
duehovni radost a veself, protoze si mysli, ze si je nezaslouzila,
a slaskou priznava, zejeodemne obdrzela.
Pravetojeznamenfrn, zedusebyla navstfvena mnou, a nikoli
d'ablern: tedy skutecnost, zevprvnimokamziku rnehonavstiveni
pocftf bazeri a v jeho prubehu a na konci veself doprovazene
velkou touhou po ctnosteeh. jestlize videnf pfichazi od d'abla,
pocftf v prvni chvfli veself, ale pak ji zustane stay duehovniho
zmatku a temnoty. Proto jsem yam poskytl znameni, aby duse,
ktera si opravdu pre]e pokorne a rozvazne pokracovat na sve
ceste, nemohla byt oklamana. Klamu nakonee podleha jen ta
duse, ktera eheesetrvat vnedokonale lasce, jez jespfselaskouke
svethese nez laskou kemne, jak jsemti vysvetlil.
72 Nechtel jsem ti zamlcet tuto lecku, v niZlide casto uviznou
kvuli svesmyslne Iasce, kdyz cini to maio dobra, kterejimpripa-
da spravne v debe urechy, Stejne tak jsem ti nechtel zarnlcet ani
lecku, jiz podlehajf nekterf mi sluzebnfci z duehovni sebelasky
k utese, a nezamlcel jsemti ani, jak sesvou sebelaskou klamou:
tato nedokonala laska jimtotiz nedovoluje poznat pravdu 0me
lasceani kde seskryva vina. Nezamlcel jsem ti ani leckupfipra-
vovanou zlymduchern, do niz sedostanou, kdyz se svouvinou
nedrzf popsanych zpusobu. Tovsechno jsemti rekl proto, abyste
ty a ostatnf mi sluzebnlci setrvali ve etnosteeh z lasky ke mne
a pro niejineho.
Vsemternto leckammohou podlehnout a takejimcaste pod-
Iehajf ti, kdo setrvavaji v nedokonale lasce, tedy ve stavu, kdy
me miluji kvuli tomu, eojim davam, a ne kvuli mne jako darci.
Aleduse, ktera opravdu vstoupila do eely sebepoznani, cvicf se
vdokonale modlitbe a snajf sevymanit z nedokonale lasky,jezji
47Srov. Lk 1, 38.
116
Kapitola 73
vnuka nedokonalou modlitbu - zpusobem, ktery jsem ti popsal
ve vykladu 0modlitbe'" - me pfijfrna Iaskou a snazf se dostat
k mernu sladkernu mleku na hrudi ucenf ukfizovaneho Krista.
Kdyz duse dosahne tretfho stavu, nezna uz - prave pro svou
pratelskou a synovskou lasku - lasku za neco, ale chova se, jako
se k sobe ehovaji nejdrazsf pfatele. Kdyz pfftel dostane od sveho
pntele dar, nehledf jen na dar, ale take na srdee a cit darce: tak
i duse, ktera dospela do tretfho stavu dokonale lasky, kdyz ode
me obdrzi dary a milosti, nehledi pouze na dar, nybri upfra zrak
intelektu na mou darcovskou lasku.
Aby se duse nemohla vymlouvat na nedokonalost, ktera ji
brant v pohledu na mou lasku, spojil jsem dar s darcem, kdyf
jsem spojil bozskou pfirozenost s lidskou a dal jsem yam Slovo,
sveho jednorozeneho Syna, ktery je jedno se mnou, jako jsem
ja jedno s nim. Diky tomuto spojeni je mozne hledet na dar
a neodhlfzet pritom od darce. Povaz proto, jak usilovnou laskou
mate milovat dar i darce ajak po nich mate touzit: pak setrvate
v ciste aryzi lasce, ktera nebude cekat zadny zisk; v nf ziji ti, kdo
zustava]f stale usebrani v eele sebepoznani.
Druhy stupefi: dokonalost lasky
osud jsem ti ruznym! zpusoby ukazoval, jak se 73
duse pozveda ze sve nedokonalosti a dosahuje
dokonale Iasky, a take to, co duse dela, kdyz vy-
stoupf do stavu pratelske a synovske Iasky.
Znovu opakuji, co jsem ti ffkal, ze teto lasky do-
sahnete vytrvalosti, kdyz setrvate usebrani v eele
sebepoznani, ktere rnusi byt obohaeeno poznanfrn mne, aby duse
nepropadla zmatku. Sebepoznanim totiz dojde k nenavisti vliCi
sve smyslne vasni a potesenf, ktere ji pusobf utecha. To ji bude
pomahat v bojich s d'ablern a v pronasledovanf od lidi, a take
na ceste ke mne, protoze ji budu chtft odejmout radost duchov-
nf utechy pro je ji vlastnf dobro. To vsechno dokaze duse snest,
pokud bude mit etnost trpelivosti.
A kdyby se je ji smyslnost chtela hanebne vzeprft rozumu
a chtela predkladat sve pozadavky, svedomi si odeje soudcovsky
48Viz \fse, kap. 66.
117
Uteni a mostu
talar, pojme nenavist k pokusenf apfidrzf serozumu, takze zadny
neusporadany popud nezustane bez napravy, Avsak duse chova-
jici tuto nenavist vuci neusporadanym vasnfrn je vzdy pripravena
k naprave ak vyctenf si kazdeho cinu, nejen toho, ktery seprotivf
rozumu, ale casto i tech, ktere vychazeji ode mne.
otom se zmifioval muj sluzebnfk Rehor, kdyz prohlasil, ze
svate aciste svedornf vidf nekdy hffch tam, kde neni. 49 Pro velkou
cistotu svedornf totiz vidf vinu, kde zadna nebyla.
Ale tak rnajednat a[edna duse, ktera sechce vymanit zestavu
nedokonalosti, kdyz v cele sebepoznanf se svetlem viry ocekava
mou prczretelnost: stejne jako apostolove, kteff sezamkli vdome
avubec z nej nevysli, nybrz vytrvale bdeli austavicne se pokorne
modlili, dokud na ne nesestoupil Ouch svacy.50
Tak se chova duse, kdyz se zbavi nedokonalosti a zcela se
usebere, aby dosahla dokonalosti, jak jsem ti rekl. Bdf se zrakem
inte1ektu uprenyrn na ucenf me Pravdy a je pokorna, protoze
se naudla poznavat se v ustavicne modlitbe zalozene na svate
aopravdove touze, nebot v sobe poznala vrelost me lasky;
74 Nynf mi zbyva tivysvetlit, podle ceho se pozna, ze duse do-
sahla dokonale lasky. pozna seto podle tehoz znameni, ktere bylo
dane ucednfkum, kdyz pfijali Ducha svateho, Vysli z domu abez
jakehokoli strachu hlasali me slovo, kazali ucenf Slova, meho
jednorozeneho Syna, a nebali se trestu, naopak sejim chlubili."!
A nevahali predstoupit pfed krutovladce sveta, hlasat jim pravdu
apodavat 0nf svedectvf ke slave achvale rneho jmena.
Tak se s ohnem sve lasky vradm do duse trpelive cekajfcf na
sebepoznani, jak jsem ti rekl. V tete lasce mohla poCit ctnosti,
kdyz s laskou zustavala vytrvale uzavrena v cele sebepoznani,
amela tak ucast na me mod. Dfky ni aostatnfrn ctnostern ovladla
duse vasne smyshi azvftezila nad nimi.
V lasce jsem ji dal iicast take na moudrosti Syna, v niz zra-
kern intelektu uvidela a poznala mou pravdu a klamy duchovni
smyslne lasky, tedy nedokonale lasky, ktera hleda svou utechu,
jak jsem ti rekl. A poznala take zlovolnost a klam zleho ducha,
49Srov. sv. Rehor Veliky (Gregorius Magnus, asi 540-604), Dialogorum libri
IV, kniha II.
50SroV. Sk 1, 13-14.
51Srov. Sk 2,4; 5, 41.
118
Kapitola 75
ktery dusi svazanou nedokonalou Iaskou neustale pokousi: proto
sepovznesla nad sebe snenavistf k one nedokonalosti ashorouci
touhou po dokonalosti.
V lasce, krera je samyrn Duehem svarym, jsem ji dal nakonee
ucast na Duchu, c im z jsem ji posilil ke snasenf utrpeni auschop-
nil ji, aby mohla opustit svuj dum v mern jmenu aprinasela ovoee
etnosti ve prospech bliznfho, Kvuli tomu duse v zadnem prfpa-
de neopoustf eelu sebepoznani, nebot z domu vychazejf etnosti
pocate z lasky a pfichazejf na svet mnoha ruznymi zpusoby teh-
dy, kdyz je bliznf potrebuje. Veskere obavy, ktere pfedtim ternto
projevum branily, ze srrachu, ze by duse mohla ztratit utechu,
jak jsem ti ffkal, se totiz rozplynuly. Nyni dospely k dokonale
a velkomyslne Iasce a vychazejf na svetlo zpusoby; ktere jsem ti
vysvetlil, bez ustrasenych starosti 0sebe sarna.
Prave to je spojuje sectvrtym stavem: jsou vtfetfrn stavu, kte-
ryje stavem dokonalosti, v niz duse okousf arodf lasku v bliznfrn,
adosahuje vyssi dokonalosti v poslednim stavu dokonale jednoty
se mnou. Tfeti a crvrty stay jsou spolu spojeny, takze jeden bez
druheho nermize existovat, a nenf tedy laska ke mne bez lasky
k bliznfrnu, jako nenf laska k bliznimu bez lasky ke mne, jednu
od druhe nelze oddelit.
jak jsou tyto dva stavy spojeny, zeje nelze oddelir, ti vysvetlfm
azjevim nyni, az budu mluvit 0tretim stavu.
rnkity
f{
ekl jsem ti, ze mi sluzebnici vysli yen ato je zname- 75
nim, ze se pozvedli z nedokonaleho stavu do stavu
dokonaleho.
Otevfi tedy zrak intelektu a divej se, jak bezi po
rnoste ucenf ukfizovaneho Krista, ktery byl pro vas
pravidlem, eestou a ucenfrn. Divej se na ne, a zjis-
tis, ze pfed zrak sveho intelektu nekladou mne, Otce, tak jak
to dela ten, kdo vaha v nedokonale lasce: protoze neehee snaset
zadnou bolest, hleda jen radost, kterou naleza ve rnne. Protoze
do me nernuze dopadnout zadna bolest, hleda jen me. Ale mi
sluzebnfci tak nejednaji: jako opilf vrouci Iaskou spojili sfly sve-
ho ducha a vystoupali po trech stupnich, jez jsem ti uz obecne
znazornil tferni silami duse, i po trech stupnich, jez jsem ti kon-
119
Uieni 0mostu
kretne ukazal na tele ukfizovaneho Krista, sveho jednorozeneho
Syna. Vystoupili tam na nohou lasky duse, dospeli ai k boku,
kde nachazejf tajernstvf jeho srdce apoznavajf krest vodou, jehoz
moe pochazf z krve: zde duse nachazf milost svateho krtu astava
se nadobou pripravenou prijmout milost, spojenou a stmelenou
krvi.
Kde poznala duse svou nesmirnou dustojnosc, ktera spociva
v tom, ie je prijetfm svateho krtu moei krve spojena a stmelena
Berankovou krvi? Nasla ji v boku ukfizovaneho Krista, v nemi
muie poznat chen bozske lasky, jestli si vzporninas, toto ti rekla
moje Pravda, kdyz ses jf zeptala: "Sladky a neposkvrneny Beran-
ku, byl jsi mrtvy, kdyz ti probodli bok: proc jsi chtel byt zmucen
tak, abys mel probodene i srdce?"
A pokud si vzporninas, odpovedel d, ie si to pfal z mnoha du-
vodu, Ted' ti zopakuji jen nekolik nejdulezitejsich: .Protoze rna
touha po Iidskern rodu je nekonecna akonecnym Cinemjsem yam
nemohl ukazat vsechnu lasku, jiz vas miluji. A ja vas miluji ne-
konecnou Iaskou. Kvuli tomu jsem chtel, abyste videli tajernstvf
meho srdce, a proto jsem yam ho chtel ukazat otevrene, abyste
pochopili, ze vas miluji mnohem vic, nez jsem yam mohl ukazat
konecnou bolesti. Krvi a vodou, ktere z nej vytryskly, jsem chtel
poukazat na svaty kfest vodou, ktery obdrzite mod prolite krve.
Zjevil jsem yam take krest krve, a to dverna zpusoby: jeden
plati pro ty, kdo jsou pokfteni svou krvi, kterou pro me prolili,
protoze jejich krev rna moc krve me, jestlize tito lide nemohou
pfijmout krest vodou. Druhy zpusob platf pro ty, kdo jsou pokrte-
ni ohnem, protoze laskou touzf po kftu, a nemohou ho obdrzet.
ale ani kfest ohnern neni bez krve, protoze krev je prosycena
auhnetena ohnern bozske lasky, nebot z lasky byla prolita.
Tento krest krve duse pfijfma, obrazne receno, jeSte jinym
zpdsobem. Umoznuje ji to bozska laska, protoze zna lidskou ne-
mohoucnost a slabost, ktera je pridnou toho, ze je Bilh urazen.
To neznamena, ze by clovek byl touto svou slabosti nebo cfrnkoli
jinym nucen spachat vinu, jestlize si to nepreje. Znamena to jen,
ze upada do viny za smrtelny hrich proto, ie je slaby, Urazkami
Boha vsak clovek nepochybne zrracf milost plynouei ze svateho
kftu mod krve. Proto bylo nutne, aby boiska laska lidern zanecha-
lajakysi nepfetrzity krest krve, jejz dovek pfijfma zkrousenostf
120
Kapitola 75
srdce a svatou zpovedf, kdyz vyznava sve hrfchy myrn sluzebnf-
kiim, kteif majf klice od krve. Touto krvf knez urnyva tvaf duse
v okarnziku rozhreseni.
52
Kdyz neni rnozne vykonat zpoved', staci zkrousenost srdce.
Tehdy yamruka me slitovnosti udeluje plod drahocenne krve. Ale
pokud muzete, chci, abyste sezpovfdali. Kdo odrnitne dostupnou
zpoved', bude zbaven plodu krve. je pravda, ze v poslednf oka-
mzik zivota dovek obdrzi plod krve, pokud po nem bude silne
touzit, i kdyz nebude mit moznost se vyzpovidat. Ale nebud'te
tak hloupf, abyste usporadani sveho duchovnfho zivota ponecha-
vali az na sarny prah smrti, a na tuto nadeji nespolehejte: nenf
totiz jiste, zda rna bozska spravedlnost kvuli vasf tvrdohlavosti
nefekne: »Cely zivot jsi na me nepamatoval, i kdyf jsi na to mel
cas; a ted', v okamzik smrti, si na tebe nepamatuji ja.« Nikdo by
nernel riskovat tak dlouhe vahanf, ai kdyby se stalo, ze nekdo ze
sve viny tolik vaha, nemel by v zadnem pffpade odsouvat krest
na posledni den, protoze doufa v krev.
Tak vidfs, ze tento krest nikdy neustava. Duse sejim rna krtft
az do poslednf chvfle prave tak, jak jsem ti rekl. Z toho muzes
pochopit, ze plod bolesti, ktery jste obdrzeli dfky mne, je neko-
necny. pfestoze vekrtu krfzem byla bolest konecnyrn iikonern. To
je mozne diky jednote bozske prirozenosti, ktera je nekonecna,
s pfirozenostf lidskou, ktera je konecna: tato lidska pfirozenost
trpela ve mne, Slovu odenem do vaseho lidstvi. Ale protoze je
jedna pfirozenost smisena a prohnetena s druhou, byla bolest,
kterou jsem snasel stak horoucf laskou, pfijata vecnyrn bozsrvfrn.
Proto lze 0mern dile prohlasit, zeje nekonecne: tedy ne pro-
to, ze by nekonecna byla bolest, kterou jsem snasel v tele, ne-
bo touha naplnit vase vykoupenf. Tato bolest skoncila na kflzi,
kdyz se duse oddelila od tela. Avsak plod, ktery z tete bolesti
a touhy po vasf spase vzesel, je nekonecny, a proto ho dostavate
52SroV.Listy, 28: "Sladke Slovo, Bozf Synu, tys tuto krev vloZil do tela svate
Cirkve: de], a{je nam udelovana rukama tveho zastupce. Bozf dobrotivost
syti tuto potrebu cloveka, ktery ztraci nad sebou kazdy den moe tim, zeurazi
sveho Stvofitele. Proto narn dala lek svate zpovedi, ktera je platna jen diky
Berankove krvi. Neudeluje nam ji jen jednou nebo dvakrat, ale neustale, ]e
vsak hlupak ten, kdo oddaluje setkani s timto zastupcem nebo ho nechce
pfijmout, protoze prave on drZi klice krve ukrizovaneho Krista." Krev jako
klic aklice krve viz kap. 65.
121
Uieni 0 mostu
nekonecnou merou. Kdyby nebyl nekonecny, nebyl by diky nemu
vykoupen cely lidsky rod, to znarnena soucasni, dfivejsi i budouci
lide. A nemohlo by se ani stat, aby dovek, ktery urazf Boha, mel
po svevine uzitek z plodu krve, kdyby yam tento kfest nebyl dan
jako nekoncfcf tikon, tedy kdyby plod krve nebyl nekonecny,
To jsem yam zjevil, kdyz jsem si nechal probodnout bok,
v nemz se skryva tajemstvi srdce. Ukazal jsem yam, ze vas neko-
necne miluji, vic, nez kolik yam mohu ukazat konecnou bolesti.
A zjevuji vam nekonecnost sve lasky krtem krve, ktera je spojena
s ohnern me Iasky, protoze svou krev jsern prolil z lasky, Zjevuji
yam ji kfrem, krery jsem dal ktestanum avsern, kdo by ho chteli
pfijmout: totiz kftern vodou, spojenou s krvf a ohnern, v nernf
se duse spojuje s mou krvi. Abych yam to vsechno mohl zjevit,
chtel jsern, aby z rneho boku vysla krev smisena s vodou.
Nyni jsem ti odpovedel na to, oc jsi me zadala."
Tied stupen
76 is, ze vsechno, co jsem ti nyni vysvetlil, ti uz rekla
rna Pravda. Ale znovu jsem ti to vsecko osobne opa-
koval, abys poznala vYjimecnost, jiz dosahne duse,
ktera vystoupila na tento druhy stupeii. Zde po-
znava azfskava takovy oheii Iasky, ze ihned zatouzf
vystoupit na tretf stuperi, to je k usnim, kde doka-
zuje, ze dosahla stavu dokonalosti.
Laska k Bohu a k dusim
J akou cestou se duse dostane az ke Kristovyrn ustum? Po ceste
srdce, to znamena tim, ze rna na pameti krev, v niz byla zno-
vu pokrtena, tim, ze opousti vsechnu nedokonalou lasku diky
poznanf, jehoz dosla z me srdecne a upffrnne lasky, a pozoruje,
vychutnava a zakousf oheii me Iasky, Takove duse dosahly k us-
tum a dokazuji to tim, ze se ujimaji funkci iisr. Usta toriz mluvi
diky tornu, ze maji jazyk, ktery slouzf take k rozpoznavanf chuti.
Usta krome toho take prijimaji pokrm, ktery pak pfedkladaji za-
ludku, a rozmelriujf ho zuby, protoze by ho jinak iista nemohla
polknout.
Stejne se chova i duse: nejdffv se obraci ke rnne amluvf jazy-
kern ust sve svate touhy neboli jazykem svate austavicne modlit-
122
Kapitola 76
by. Tato fee muze byt vnejsf nebo vnitfni: vnitmf je tehdy, kdyz
mi nabizi sladke a laskyplne touhy po spase dusf, a vnejSi, kdyz
hlasa uceni me Pravdy, napomfna, radf a vyznava bez strachu
pred moznym trestem, ktery by na ni svet mohl uvalit. Naopak,
hrdinne podava svedectvf vsern tvonim - ruznymi zpusoby podle
stavu dane duse.
Duse tedy ji tak, zepfijfrna pokrm dusf na mou pocest ze stolu
nejsvetejsfho kfize,53 protoze z zadneho jineho stolu azadnym ji-
nyrn zpusobem by senemohla nasytit opravdu dokonale. Iak jsem
rekl, usta rozrnelfiujf pokrm (jinak by ho nemohla pozfft) zuby
pfedstavujicimi Iasku i nenavist zaroven: nenavist alaska jsou
dverna fadami zubu v ustech svate touhy, ktera pokrm rozmelnujf
nenavisti k sobe alaskou ke ctnostem, at uz k svyrn vlastnfrn ne-
bo k ctnostem bliznfho, Tak duse rozdrtf kazdou nespravedlnost:
posmech, zbabelost, strasti avycitky s mnoha pronasledovanlmi,
apro spasu dusf snasf hi ad azizen, zimu i horko a bolestne tou-
hy. To vsechno drti na mou pocest a trpf a snasi sveho bliznfho.
Kdyz tento pokrm rozmelnl, dokaze ho vychutnat a okousf plod
namahy a potesenf z pokrmu dusi, ktery pozfva v ohni lasky ke
mne a k bliznfmu. Tak se pokrm dostava do zaludku, ktery je ho
z touhy ahladu po dusich pfipraven pfijmout: to jezaludek srdce,
plny citu, zalibeni alasky k bliznimu. Pfi travenf tohoto pokrmu
zakousf takovou radost, ze pro dalsi pokrm ze stolu kfize auceni
ukrizovaneho Krista ztracf veskere zalfbenf v casnem zivote.
Tehdy duse sili Vopravdovych askutecnych ctnostech atloust-
ne do te miry hojnostf tohoto pokrmu, ze se na ni trha odev
smyslnosti pokryvajfcf dusi, totiz telo, a duse umfra smyslove
chuti, To, coje roztrzeno, umfra. Tak dochazf k tomu, ze smyslna
yule zemfe. Deje se tak proto, ze usporadana yule duse zije ve
rnne aodfva se do me vecne yule - aproto smyslna yule odumfra,
To cini duse, krera vystoupila na tretf stupen, ke Krisrovym
ustum, Znamenim, zejich dosahla, je to, ze videla, jak umfra je ji
vlastni yule, jakmile okusila cit me lasky a s nim ipokoj a klid
duse v Kristovych ustech. ViS, ze pokoj je udelovan na usta.
54
53SroV. J an 4, 34.
54Narazka na .,polibeni pokoje"; .,pokoj" je svaty obrazek, ktery byl pfi
slavne msi ptedkladan celebrujicim knezern ostatnfrn sluzebnfkum oltare
aveffcfrnu lidu k polfbenf,
123
Uieni a mostu
V tomto tfetirn stavu nachazi duse tak pevny pokoj, ze ji ho
nikdo nernuze zbavit, nebot ztratila a utopila svou vuli, A kdyz
zemfe yule, pfichazi pokoj a klid.
Pokoj a klid radostne rodi etnosti a vylevaji je na bliznfho.
Bolesti techto dusf sice neprestanou bolet, ale uz nernuci vuli,
ktera zemfela a ktera prave proto radostne trpi v mern jmenu.
Tyto duse bezi eestou ucenf ukrizovaneho Krista a neznaji
lhostejnost. Nezpomali svuj beh kvuli nespravedlnosti nebo pro-
nasledovani, ani kvuli slastern, kteryrni by je chtel pozdrzet svet.
Vsechny tyto porfze prekonavajf s opravdovou silou avytrvalosti,
protoze se jejich city odely do citu me lasky, a okousejf pokrm
spasy dusf s pravou a dokonalou trpelivostf. Prave trpelivost je
znamenim, ktere jim dodava jistotu, protoze ukazuje, jestli me
duse miluje dokonale abez postrannieh umyslu. Kdyby totiz mne
a bliznfho milovala pro svuj vlastni prospech, byla by netrpeliva
a zpomalila by krok.
Ale protoze me miluji kvuli rnne samernu, nebot ja, nejvys-
si Dobro, jsem hoden lasky, a diky mne miluji sebe i bliznfho,
aby tak vzdavaly slavu mernu [menu, jsou trpelive a neochvejne
v potfzfch aneoehabuji ve vytrvalosti.
Ctnosti nad svetem vzdy vitezf
77 Toto jsou tri slavne etnosti zalozene na opravdove lasce, ktere
se nachazejf na vreholku stromu lasky: trpelivost, neochvejnost
a vytrvalost korunovana svetlern svate viry, diky nemuz se duse
bezfcf po ceste pravdy nesetkaji s temnotami. Svata touha dusi
povznasf do takove vYsky, ze ji nikdo nemuze napadnout: ani
zly dueh svyrn pokousenfrn, nebot se boji duse zhnoucf ve vyhni
lasky, ani Iidske urazky a nactiutrhani, Prestoze svet spravedlive
pronasleduje, rna z nich straeh.
Pronasledovanf totiz rna dobrotivost dopoustf proto, aby jim
spravedlivi silili arostli v mych ocfch i v ocfch sveta, nebot oni sa-
mi se ucinili malymi opravdovou pokorou. Dobre to vidiS u mych
svatych, kteff se pro me urnensili: ucinil jsem je velkyrni ve mne,
veveenem Zivote, av mystickern tele Cirkve, ktera si je pfipomf-
na, nebot jejich jmena jsou zapsana ve mne, v knize Zivota. Tak
se stava, ze svet, ktery jimi pohrdal, je nyni uctfva,
124
Kapitola 77
Spravedlivi neskryvajf sve ctnosti z bazne, nybri z pokory.
Iestlize je zapotrebf, aby poslouzili bliznfmu, neukryvaji ctnosti
ze strachu pfed nejakym trestern nebo pred ztratou sve iitechy,
ale odvazne se vrhaji do sluzby bez ohledu na svou osobu a bez
starosti 0sebe. A at me ve svern zivote uctivaji jakyrnkoli zpuso-
bern, v duchu se raduji anachazejf ve sve dusi klid apokoj.
Proc tomu tak je? Protoze mi nechtejf slouzit tak, jak by se
to libilo jim, ale jak se to libi mne. Proto je pro ne cas utechy
stejny jako cas utrpeni a cas blahobytu je jim stejne mily jako
cas stradani. Oboji rna pro ne stejnou vahu, protoze ve vsern vidi
mou vuli, anemysli na nie jineho nez na to, jak se s ni ztotoznit,
at ji najdou v cemkoli.
Vidi totiz, ie nie nebylo srvofeno beze mne nebo bez tajemstvi
C i zasahu bozske prozretelnosti, krome hffchu, ktery je nebyti.
Proto tedy nenavidejf hffch achovaji iictu kevsern bytostern. Pro-
to pevne abez zakolfsanf stoji ve vuli postupovat po ceste pravdy
a nezpomaluji krok. Naopak, verne slouzi bliznfrnu bez ohledu
na jeho nevedomost C i nevdecnost nebo obviriovanf nerestnfka,
krery jim nekdy vyC itajejich dobre skutky. Spravedlivi vsak po-
zvedaji k me tvafi svate modlitby za ry, kdo se dopustili urazky,
a trpi urazkou, ktera mi byla zpusobena, a ujmou na dusi toho,
kdo seji dopustil, spise nez nespravedlnosti, ktere sejim dostalo.
jake by rfkali se slavnyrn apostolem Pavlern, myrn vyslancem:
"Svet nas proklfna, a my mu zehname, pronasleduje nas, a my
dekujeme, vyhazuje nas jako spfnu aodpad sveta, amy to trpelive
snasime."55
Tak muzes, nejmilejsf dcerusko, videt ona sladka znameni
a predevsfrn ctnost trpelivosti, jii duse dokazuje, ie se opravdu
zbavila nedokonale lasky adosahla Iasky dokonale nasledovanfrn
sladkeho aneposkvrneneho Beranka, meho jednorozeneho Syna.
Kdyz byl na kfiZi, na ktery ho pfibily hfeby lasky, nevzal, kdyz
na nej Zide kriceli: "Sestup z kfiZe, a uverfme ti",56 zpet sve
rozhodnuti; a nezviklala ho ani vase nevdecnost, naopak mi dal
prokazoval poslusnost, kterou jsem mu daroval, a byl natolik
trpelivy, ie zjeho ust nevyslo slovo nafku.
55Srov. 1Kor 4, 13.
5GSrov. Mt 27, 40-42; Mk 15,32.
125
Uteni 0mostu
Timto zpusobem moji mili averni sluzebnici nasledujf ucenf
apffklad me Pravdy. A prestoze sesvet snaz] pripravit je 0odvahu
pochlebovanfrn aryhruzkami, mi sluzebnici neotacejf hlavu, aby
se podivali na vyoranou brazdu, nybd hledi jen na predmet me
Pravdy. Nechtejf utect z pole avratit sedomu, kezvykum, kterych
se uz zfekli'" a jez by je vedly k tornu, ze by se chteli libit vic
tvorum nez mne, svernu Stvoriteli, abali sejich vic nez mne. Oni
naopak setrvavaji v samem stfedu bitev, protoze se syti a opajejf
krvi ukfizovaneho Krista. Tuto krev yam nabizi moje laska ze
zasob mystickeho tela svate Cirkve, aby se ji mohli posilovat ti,
kdo chtejf byt opravdovyrni rytffi a bojovat proti sve smyslnosti
a porusitelnosti tela, proti svetu a proti zlernu duchu, a proto
se vyzbrojuji dvojsecnym nozern: nenavistf k ternto nepratehlm,
k jejichz porazce jsou povolani, a laskou ke ctnostem. Laska je
zbrari chranfcf pred ranami; rany mohou utrpet jen tehdy, kdyz se
techto zbrani sami zfeknou a odevzdaji je do rukou nepfatel: to
jest pouze tehdy, kdyz se sami zrani rukou svobodneho usudku,
a vydaji se tak nepffteli. Tak se ovsern neehovaji ti, kdo opojeni
krvi statecne vytrvaji az do smrti, ktera stvrzuje vitezstvf nade
vserni neprateli.
Slavna etnosti, jsi mi tak mila atolik zafiS na svete, ze ani od
plne temnoty tech, kdo me opomfjeji, nemohou uniknout svet-
lu mych sluzebnfkul V jejich nenavisti se totiz zreadli slitovnost
mych sluzebnfku, kteff touzf po jejich spase. V jejich zavisti zaff
velikost lasky, jejich krutost je zastinovana milosrdenstvim, pro-
toze svet je k spravedlivyrn kruty, zatfrnco spravedlivf jsou k ne-
mu milosrdnf, V nespravedlnosti zafi trpelivost, koruna vsech
etnosti, ktera vladne vsern ostatnfrn, protoze je rnfchou lasky, Tr-
pelivost ukazuje ctnosti a zarucuje se za ne, to jest ukazuje, zda
jsou zakotveny ve mne, veene Pravde, nebo ne. Trpelivost vftezf
a nikdy neni porazena. Doprovazi ji totiz neochvejnost avytrva-
lost, jak jsem ti rekl. aproto se vrad domu vzdy vftezne. A proto
se mi siuzebnici po vsech bitvach vraceji ke mne, vecnernu Otci,
ktery jim splacf kazdou namahu, aby ode me prijali venec slavy,
57Srov. Mt 24, 18; Mk 13, 16.
126
J
Kapitola 78
Ctvrty stav
echci ti nynf zarnlcet poteseni, s nfrnz me mf slu- 78
zebnfci zakousejf jeste ve svern smrtelnern tele. UZ
jsem ti ifkal, jak vetretfm stavu dosahuji i ctvrteho.
Ze tretfho stavu pritom nevystupujf, ale dosahuji
jednoty se ctvrtyrn stavern, takze jeden bez druhe-
ho nermlze existovat, stejne jako je laska ke mne
spjata slaskou k bliznimu, jak jsem ti vysvetlil.
Radost v utrpeni
Ctvrty stay je spise plodem stavu tretfho, vyrustajfcfrn z dokonale
jednoty duse se mnou. Tato jednota ji dodava takovou neochvej-
nost, ze duse vsechno nejen trpelive snasf, ale i vasnive touzt,
aby mohla snaset bolesti k chvale meho jrnena.
Kdo dosahne tohoto stavu, raduje se z toho, ze prozfva stej-
ne potupy jako muj jednorozeny Syn, jak to fikal mu] hlasatel,
slavny apostol Pavel: .Raduji se v utrpeni apotupach, ktere sna-
sel ukrizovany Kristus." Na jinem rniste se pise: "Na svern te-
Ie nesu rany ukfizovaneho Krista."58 Tak mi sluzebnfci, jakoby
zamilovani do me lasky a hladovejfcf po pokrmu dusi, bezi ke
stolu nejsvetejsfho kffze achtejf prinaset bliznfrnu velky uzitek
tim, ze budou snaset velka utrpenl, a touzf si zachovat ctnosti
aziskat jeste dalsf tim, ze na svem tele ponesou Kristovy rany,
To je mozne dfky skutecnosti, ze jejich trpici laska zifi i v tele
aprojevuje se sebepohrdanfrn aradostf z potup, kterych se jim
dostava, snasenfrn protivensrvf abolestf prichazejfcfch ze vsech
stran avsemi zpusoby, kterymi je udelfrn. Tyto nejmilejSi deti se
raduji z kazde bolesti, atrapf je naopak poresenf akazda urecha,
kterych sejim kdy dostane od sveta, Z pokory anenavisti k sobe
nepfikladajf vaznost nejen utecham, krere jim svet pfinasf smyrn
souhlasem - sluzebnfci sveta jsou totiz obcas pfinuceni mou do-
brotivosti, aby jim vzdali iictu apomohli v telesnych nutnostech
.apotrebach -, ale ani duchovnf utese, kterou jim davam ja, vecny
Otec. Samozrejme jf neopovrhuji, nebot je mym darem arnilosti,
pouze odvrhuji radost, jiz taro urecha pfinasi dusi.
58Srov.2 Kor 12, 9-10; Gal 6, 17.
127
Uieni 0mostu
To duse zfskava dfky ctnosti opravdove pokory, ktere dosa-
huje svatou nenavistf k sobe same. Tato pokora je vychovatelkou
a zivitelkou lasky, jiz duse dosahuje opravdovym poznanfrn sebe
a mne. Tak muzes videt, jak ctnost a rany ukfizovaneho Krista
ziti na jejich telech av jejich dusfch.
Territo dusfrn se nestava, ze bych se vzdalil jejich citu, jak
tomu Cinfm u ostatnich, od kterych se vzdaluji, abych se zase
vratil, pficernz jim neodnfrnam milost, ale unikam pouze jejich
citu, Territo nesmfrne dokonalym tvorum, kteff se dotkli velke
dokonalosti, to necinfrn proto, ze ve vsern zernreli sve vuli: v je-
jich dusi naopak trvale prebyvam prostrednictvfrn milosti i citu.
To znamena, ze pokazde, kdyz chtejf svou dusi se mnou spojit
laskou, mohou tak ucinit, protoze jejich touha dosahla laskou
takove jednoty se mnou, ze ji ode me nermize nic oddelit: kazde
misto a kazdy okamzik se jim stava vhodnym k modlitbe, jejich
slova se pozvedajf ze zerne k nebesum: to znamena, ze se zbavili
veskerych pozernskych naklonnostf a kazde smyslne sebelasky
a po schodisti ctnostf se pozvedli az k nebi, kdyi vystoupili po
trech stupnfch, ktere jsem znazornil tel em Krista, sveho jedno-
rozeneho Syna.
Na prvnim stupni zbavili nohy naklonnosti k neresti, na dru-
hem okusili tajemstvf a lasku srdce, z nil. mohli pocit lasku ke
ctnosti. Na trerfrn stupni, ktery je mfstern duchovnfho pokoje
aklidu, sami na sobe zakusili ctnost aze stavu nedokonale lasky
se pozvedli k velke dokonalosti. Zde nalezli pokoj v ucenf me
Pravdy: nasli stul, pokrm a toho, kdo jim ho poda, a okousejf ho
prostfednictvim ucenf ukrizovaneho Krista, meho jednorozene-
ho Syna.
Spojeni s Bohem a odpocinek v nem
ja jsem pro ne luikem i stolem. Sladke a laskyplne Slovo je jim
pokrmem, nebot v slavnem Slove okousejf pokrm dusf aprotoze
on je pokrm, ktery jsem yam dal: jeho telo a krev, celeho Boha
a celeho doveka, pfijfrnate ve svatosti oltafni, v nil. je yam pred-
kladan a darovan mou dobrotivostf, dokud jste poutnfky, aby vas
na dlouhe ceste nezmohla slabost. Abyste nezapomneli na dob-
rodini krve prolite pro vas s takovym ohnem lasky a take proto,
abyste na sve pouti vzdy mohli najft utechu a potesenf. Pfinasf
128
Kapitola 78
yamje Duch svaty, vrelost me Iasky, ktery slouzf poutnfkum dary
amilostmi.
Tento mily sluzebnfk pfinasf anabfzf rnne jejich sladke a las-
kyplne touhy a do jejich dusf vnasf plod bozske lasky a jejich
namahy a dava jim okouset nehu me lasky a sytf je mou laskou.
VidfStedy, zejsem pro ne stolem, muj Synje pokrmem pfiprave-
nyrn Duchem svatym, ktery vychazf ze mne, Otce, a ze Syna.
Tak dochazf k tomu, zejsem neustale pfftomen vjejich mysli.
Cfm vic pohrdajf radostf a tOUZl po utrpeni, tim vic se zbavujf
utrpenf anabyvajf radosti. Proc? Protoze zhnou ohnern me lasky,
v nemz se spaluje jejich yule. Pak se zly duch bojf hole jejich las-
ky, a proto vysfla sve strely jen z dalky a neodvazuje se pfiblfzit.
Svet bije kuru jejich tel: veff sice, ze je tim zrariuje, ale zrariuje
se tak sam, protoze strela, ktera nenachazi zadnou trhlinu, se
odrazf zpet k tomu, kdo ji vypustil. Tak je to i se strelami ne-
spravedlnosti, pronasledovanf areptanf, ktere svet vypoustf pro-
ti mym nesmfrne dokonalyrn sluzebnfkurn: jelikoz nenachazeji
misto, kterym by mohly vniknout do jejich nitra, nebot zahrada
jejich duse je chranena, vraceji se strely k tomu, kdo je vypustil,
atravf ho jedem viny.
Nenf zadne strany, zektere byjesvet mohl zasahnout, protoze
i kdyby bylo zraneno telo, duse zustane netknuta. A duse dal
setrvava v blazenosti av bolesti: v bolesti kvuli hrfchum bliznfho
av blazenosti pro spojeni slaskou, jiz pfijala do sveho nitra, apro
naklonnost k ni,
Tyto duse nasleduji neposkvrneneho Beranka, rneho jednoro-
zeneho Syna, ktery na kffzi prozfval blazenost a bolest zarovefi:
bolest z velkeho utrpenf zpusobeneho telesnyrn nesenfrn kffze
a nesenfrn kfize touhy po vykoupenf viny celeho lidskeho rodu;
blazenost proto, ze jeho bozska pfirozenost spojena s lidskou
nemohla trpet zadnou bolestf a neustale oblazovala jeho dusi,
protoze sejf otevrene zjevovala. Proto prozfval zarovefi blazenost
i bolest, protoze jeho telo trpelo, a jeho bozstvf trpet nemohlo
atrpet nemohla ani jeho duse, dfky te casti duse, ktera se nachazf
nad intelektem.
Podobne prozfvaji bolest i tyto me deti, ktere dosahly tretfho
a ctvrteho stavu, protoze nesou telesny a duchovnf kffz. To zna-
mena, ze jejich telo v soucasnosti trpf bolestmi merou, kterou
129
Uteni a mostu
dopustim. A trpi krizem touhy, to je mucivou bolestf zpusobo-
vanou urazkami, kterych se proti mne lide dopustili, a ujmou,
kterou tyto urazky zpusobi bliznlmu. Rikam vsak, ze tyto duse
prozfvajf blazenost, protoze jim nikdy nikdo nemuze vzit radost
z lasky, ktera je oblazuje, takze prijimajf dar veseli a blazenosti,
Proto sejejich utrpeni nenazyva "bolesti suzujici", ktera stravuje
dusi, ale "bolesti posilujici", ktera laskyplne zivf dusi, protoze
bolesti rozhojriuji, posiluji, zvetsujf a zkouseji ctnost.
Proto je to bolest posilujici, a nikoli suzujici, protoze zadna
bolest ani zarrnutek nernuze dusi vytrhnout z ohne Iasky.]e tornu
prave tak jako suhlikem: kdyz vpeci cely shoff, nikdo ho nemuze
vzit do ruky, protoze se sam stal ohnem, Stejne tak si tyto duse,
vrzene do pece me lasky, neuchovavajf nie, co by mi bylo cizi,
a nikdo je nemuze uchopit ani vytrhnout z me milosti, protoze
se staly jedno se mnou aja se stal jedno s nimi. J a se nikdy ne-
vzdaluji jejieh citu, a proto me jejich mysl v sobe stale vnfrna,
zatimco 0ostatnfch jsem ti rekl, ze se od nieh vzdaluji a zase se
k nim vracfrn, a to nikoli svou milosti, ale jen v jejich citu, a ze
to vsechno cinfrn proto, abych je dovedl k dokonalosti. jakmile
k tete dokonalosti dospeji, koncfrn svou hru lasky, v niz jsem se
vzdaloval a pfiblizoval: nazyvam ji "hrou lasky", protoze vzdalo-
vanf i pfiblizovanf je diktovano laskou. Avsak ve skutecnosti se
nevzdaluji anepfiblizuji ja: jsem totiz nernenny aneznam pohyb.
Odchazf avraci sejen pocit, ktery v dusi vzbuzuje rna laska.
79 Rikal jsem, ze ternto dusfrn nikdy neodnfrnam vnfrnanf sve
pfftomnosti. Ale presto se od nich urcityrn zpusobern vzdaluji:
dokud je totiz duse piipoutana k telu, neni schopna trvaleho sjed-
noceni, ktere vni pusobfrn, aprave pro tuto jeji nedostatecnost se
ji vzdaluji. Neodchazfrn tedy ani zjejiho vnfrnaru, ani milosti, ale
prerusuji toto sjednoceni. Duse povznesene horouci abolestnou
touhou, ktere se daly svymi ctnostmi do behu po moste uceni
ukfizovaneho Krista, dosahuji k brane apozvedaji ke mne mysl:
kdyz projdou branou, jiz je Kristus, jsou opojene jeho krvf ahoff
ohnern lasky, atehdy ve mne okouseji veene bozstvf, ktere je pro
nejako more pokoje. V nern duse zijevtak hlubokem sjednoceni,
ze se pohybuje uz jen ve mne. Takto smrtelna duse okousf dob-
rotivost toho, ktery je nesmrtelny, a prestoze ji dosud tizi telo,
raduje se z lehkosti ducha. A jeji telo pak casto byva pozvednuto
130
Kapitola 79
zezerne diky dokonalernu sjednoceni, ktere vemne duse prozfva,
takze seji zda, jako by jeji telo bylo lehke.
Toneznamena, zeje zbavena tize tela, ale spfse to, zejednota
one duse semnou je dokonalejsf nez jeji jednota s tel em, aproto
moe ducha spojeneho se mnou pozveda jeji telo od zeme a to
je jakoby nehybne, ternef rozervane vroucnosti duse, takze by
nemohlo prezft, kdyby ho rna dobrotivost laskyplne neopasala
silou, jak jsi 0tom slysela od nekterych tvoni.
Chci, abys vedela, oc vetsfrn zazrakem jevidet, jak se duse pfi
techto spojenich neodlucuje od tela, nez videt vzkifsenf mnoha
mrtvych. Proto dusi spojeni na urcitou dobu odnfrnam, aby se
vratila do nadoby sveho tela, aby se znovu obnovilo vnfrnanf
jejiho tela, ktere pozbyla vroucnosti duse. Duse se totiz od tela
neoddelila, ktomu dochazi az smrti, ale diky laskyplnernu spojeni
se mnou pozbyla svych schopnosti a citu. Z tohoto duvodu je
pamet pfi dokonalern spojeni naplnena jen rnnou, intelekt se
pozveda natolik, ze se zrcadli v predrnetu me Pravdy, acit, ktery
nasleduje intelekt, miluje to a spojuje se s tim, co vidi zrakem
intelektu.
Touha pOspojeni
Kdyz se tyto sily spoji avnoff do ohne me lasky, telo ztracf schop-
nost vnimat: oko hledi, a nevidi, ucho nasloucha, a neslysi, ja-
zyk mluvi, a promluvit nemuze - jenom nekdy dovoluji, aby se
z hojnosti srdce sval jazyka pohyboval avyjadroval slova, kterymi
srdce preteka, aby tak vzdaval slavu achvalu rnemu jmenu, takze
i kdyz mluvi, nepromlouva =, ruka se dotyka, a nehmata, nohy
sepohybuji, anechodi: vsechny udy jsou spoutany azamestnany
vnimanfrn lasky, Timto pout em seudy podfizujf rozumu aspojuji
s citem duse tak hluboce, ze ternef proti sve pfirozenosti volaji
jednohlasne ke mne, vecnernu Otci, ze chtejf, aby byly oddeleny
od duse, a duse od tela. Proto duse vola pred mou tvaff spolu
se slavnyrn Pavlem: .Kdo mne, ubozaka, osvobodi od meho tela?
V mern nitru je zvraceny zakon, ktery bojuje proti duchu. "59
Temito slovy Pavel neminil jen bitvu vedenou srnyslovyrn vni-
manfrn proti duchu - v ni si byl temef jist diky rnemu slovu, kdyz
59SroV. Rim 7, 24.23.
131
Uieni 0 mostu
mu bylo receno: "Pavle, rna milost ti postacf.,,60 Proc tedy tolik
kficel? Protoze byl sviran nadobou tela, ktera mu nanejakycas-
do okamziku smrti - nedovolovala pohled na mne, ajeho zrak
nemohl spatfit me, vecnou Trojici,anevidel nesmrtelne blazene,
kteff neustale vzdavajf slavu achvalumernu jmenu. Naopak, dal
zit mezi smrtelnfky, kterf me ustavicne urazeji, anemohl name
pohledet vtomsmyslu, zenemohl videt mou podstatu.
Neni to tak, ze by me on a ostatnf mi sluzebnici opravdu
nevideli a neokouseli, protoze me vidi a okousejf, a pokud ne
vmepodstate, tak jiste vcitu lasky,ato ruznyrni zpusoby, podle
toho, jak seyamchcernadobrotivost zjevit. Avsak kazdevidenf
duse setrvavajici ve smrtelnern tele je jen stfnem proti videni,
ktereho dosahuje, kdyzje odtela oddelena. TaksePavlovi zdalo,
ze jeho smyslovy zrak bojuje se zrakem ducha, tedy ze lidske
vnfrnanf zatfzene telem branf zraku intelektu pohledet na me
tvaff v rvaf. Pfipadalo rnu, jako by duse bylave sveschopnosti
milovat omezena, takze me nemohl milovat v te mire, po jake
touzil, protoze kazda laskajev tomto zivotenedokonala, dokud
nedosahne dokonalosti.
Osviceni intelektu
LaskaPaviai ostatnich mych sluzebniku nebyla samozrejme ne-
dokonala co do milosti adokonale laskyplnosti, po teto strance
bylanaopak dokonala, nedokonala vsak zustavala v tom smys-
Iu, ze nedokazala pine uspokojit jeho touhu po lasce. ToPavia
velmi trapilo. Kdybysejeho touha nasytilapredmetern lasky,ne-
trapil by se. Dokud sevsak milujid duse nachazf vesmrtelnem
tele, laskaprozfvabolestny stay, protoze to, comiluje, nevlastni
dokonale.
Alekdyzjeduseodtelaoddelena, jeji touha senasyti, aproto
ji laskauz nepusobi zadnyzarrnutek.je pineuspokojena apritom
nernazadnenepffjemne pocity, kterebyvajf snasycenimspojeny:
jenasycenaarnahlad, alevjejimhladuneni stopybolesti, protoze
duse oddelena od telaje nadoba, ktera mnou pfeteka astoji tak
pevne, zenermizetouzit po tom, conerna. Touzf mevidet ahledi
60Srov. 2 Kor 12, 9.
132
Kapitola 81
na me tvaff v tvai, touzf videt slavu achvalu meho jmena v mych
svarych, avidi ji jak v andelske, tak v Iidske prirozenosti.
]eji videnf je tak dokonale, ze duse vidf slavu a chvalu meho 80
jmena nejen na obyvatelich vecneho mesta, ale i na smrrelnych
tvorech: svet mi totiz vzdava slavu, at chce nebo nechce.
Ale nevzdava mi ji tak, jak by mel: to znamena, ze me nemi-
luje nade vsecko ostatni. Presto lide me jmeno chvalf a oslavujf,
protoze na nich zaff me milosrdenstvi ahojnost me lasky: zapuj-
cuji jim totiz cas anepfikazuji zemi, aby je vsechny pohltila kvuli
jejich prohreskum. Naopak na ne cekam apfikazuji zemi, aby je
obdarovavala svymi plody, prikazuji slunci, aby je zahffvalo ada-
vale jim svetlo ateplo, pfikazuji pohyby nebes ajsem rnilosrdny
alaskyplny ke vsern vecern, srvorenyrn pro ne. Neodnfrnam je li-
dem kvuli jejich provinenfrn, naopak jimi obdarovavam hrfsnfka
stejne jako spravedliveho. Castokrat jich dokonce daruji vic hfiS-
nfkovi nez spravedlivernu, nebot spravedlivernu, ktery je ochoten
trpet, odejmu nektere pozernske statky, abych mu hojneji nadelil
statky nebeske.
Tak na nich zaff me milosrdenstvi alaska nekdy i v pronas-
ledovanl, ktere sluzebnfci sveta vedou proti myrn sluzebnfkum,
aby tak byla prezkousena jejich ctnost trpelivosti a Iasky, A pro-
toze mu] sluzebnfk obetuje pokorne a ustavicne modlitby, je mi
tak vzdavana slava aje chvaleno me jmeno. At uz si to bezboz-
nfk pfeje nebo ne, je mi tak vzdavana slava, ackoli mi on sam
v zadnern prfpade nechtel slavu vzdat, naopak mel v umyslu me
urazit.
Bezboznici a zli duchove, nastroje bozske
spravedlnosti
V tornto zivote je iikolem bezboznfku posilovat ctnost mych slu- 81
zebniku, stejne jako jsou zlf duchove v pekle nastrojern me spra-
vedlnosti. Na jedne strane vykonavajf spravedlnost na odsouze-
nych k zatracenf ana druhe posilujf dokonalost mych tvoru, kteff
byli stvoreni k tomu, aby dosahli mne, sveho die, a travf tento
zivot na cestach jako poutnfci, Prohlubujf jejich dokonalost tim,
zeje cvicf vectnosti, pusobf jim totiz mnoho protivenstvf aruzna
pokusenf podnecuji je naprfklad k tomu, aby se navzajern ura-
zeli nebo okradali, a to nejen kvuli vecern nebo urazkam samot-
133
Uceni 0 mostu
nym, nybd proto, aby je zbavili lasky, vel'f, ze tak me sluzebnfky
oslabf, ale misto toho je upeviiujf zkousenfrn ctnosti trpelivosti,
neochvejnosti avytrvalosti.
Tak vzdavajf slavu a chvalu rnemu jmenu a naplnuji na sobe
tuto mou pravdu: zejsem je stvofil k tomu, aby slavili a chvalili
mne, vecneho Otce, ameli ucast na me krase. Ale protoze se
proti mne z pychy vzboufili, upadli a byl jim odfiat pohled na
me. Nevzdavajf mi tedy slavu proto, ze by me milovali ameli ve
mne zalfbenf, aleja, vecni Pravda, jsem je ucinil nastroji kecvice-
nf svych sluzebnfku ve ctnostech avykonavateli spravedlnosti na
tech, kdo sepro sveviny dostavajf do ocistce.P! Muzes tedy videt,
jak se na nieh napliiuje moje laska, nebot mi vzdavajf slavu nikoli
jako obcane vecneho zivota, ktery svou vinou ztratili, alejako vy-
konavatele me spravedlnosti. ]ejich prostrednicrvfm totiz zjevuji
svou spravedlnost odsouzenym k zahube a dusfrn v ocistci.
Proc blazeny nezna bolest
82 Kdo dokaze spatrit aokusit tuto pravdu, ze totiz v kazde stvorene
veci, v demonech ave tvorech obdarenych rozumem je viditelna
slava a chvala rneho jmena? Iedine duse oprostena od tela, ktera
dosahla az ke mne, vidi jasne av tomto nazfranf poznava pravdu.
Kdyz vidf me, vecneho Otce, miluje a rnilovanirn se syti. Kdyz je
nasycena, poznava pravdu, a poznanim Pravdy se jeji yule upev-
nuje v me vuli, a kdyz v me viili stoji tak pevne a bezpecne, uz ji
nie nernuze zpusobit bolest, protoze rna to, po cern touzila, nez
me spatrila: muze hledet na slavu achvalu rneho jmena. Blazeny
dovek ji vidf v plnosti a pravde: skrze me svate, blazene duchy,
skrze vsechny ostatnf tvory a dernony, jak jsem ti fekl.
Kdyz blazeny clovek vidi, zejsem urazen, coz mu dfiv pfinase-
10 nesmfrnou bolest, nedokaze uz trpet, dtf jen soucit bez bolesti
a miluje hrfsnfky a s horoucf laskou me prosi, abych se nad sve-
tern smiloval. Blazeny uz nedti bolest, ale jeho laska neustava:
stejne jako pro Slovo, meho Syna, skoncila bolestnou smrti na
kffzi bolest spojena s touhou kfiZe - s touhou, jiz trpel od prv-
niho okamziku, co jsem ho poslal na svet, az do poslednf chvile
smrti, kterou pfijal pro vasi spasu, Neustala jeho touha po vasf
61Katerina zastava jako l'adadalsfch teologu teologickou tezi 0prftomnosti
zlych duchu v ccistci.
134
Kapitola 83
spase, ale utrpenf, ktere ji doprovazelo, Kdyby totiz tehdy vyhasla
horlivost me lasky, kterou jsem yam jeho prostrednictvlm zjevil,
byla by ted' pro vas konecna, avy byste vubec nebyli, protoze jste
stvoreni z Iasky, Kdyby se laska vratila ke rnne zpet aja vase byti
nemiloval, vubec byste nebyli. Ale moje laska vas stvofila amoje
laska vas uchovava, A protoze ja jsem jedno se svou Pravdou,
vtelenyrn Slovem, aon jejedno se mnou, skoncilo v nern utrpenf
touhy, ale nikoli Iaska, ktera ji inspirovala.
Tak muzes videt, ze svatf a vsechny duse, ktere dosahnou
vecneho zivota, touzf po spase dusf, a pritom netrpi, protoze
bolest skoncila s jejich smrti. Ale smrtf neustala vroucnost je-
jich Iasky, Take vidis, jak opojeni krvf neposkvrneneho Beranka
aodeni laskou k bliznfrnu prosli uzkou branou, vykoupali sev kr-
vi ukrizovaneho Krista a ocitli se ve mne, mori pokoje, zbaveni
nedokonalosti, a tedy take prosti veskere neuspokojenosti. Tak
dosahli dokonalosti ajsou nasyceni veskerym dobrem.
Pavel tedy toto dobro videl a okusil, kdyz jsem ho vyzvedl 83
do tretfho nebe,62 k vyTsinamTrojice, kde hledel na mou Pravdu
aokousel ji, byl pritom naplnen Duchem svatym anaucil se ucenf
me Pravdy, vteleneho Slova. A Pavlova duse byla adena telesnyrn
vnfrnanfrn aspojenfrn se mnou, vecnym Otcem, jako u blazenych
ve vecnern zivote; s tim rozdflern, ze jeho duse nebyla oddelena
od tela, ale setrvavala vernne telesnyrn vnfrnanfm aspojenfrn. Ale
me dobrotivosti se zalfbilo ucinit ho vyvolenou nadobou v hlubi-
nach vecne Trojice, odrial jsem mu sebe, protoze do mne nezapad-
ne zadna bolest, ale ja jsem chtel, aby v rnern jmenu trpel. Proto
jsem pred zrak Pavlova intelektu postavil ukrizovaneho Krista,
ovinul jsem ho satem Kristova ucenf a svazal jsem ho a spou-
tal slitovnostf Ducha svateho, ohne Iasky, A on jako pfipravena
nadoba, vytvorena mou dobrotivosti, se vubec nevzeprel, kdyz
byl zasazen, naopak se zeptal: "Muj Pane, co chces, abych ucinil?
Rekni mi, co mam ucinit, aja to vykonam."63 A jajsem ho a tom
poucil aukazal jsem jeho zraku ukfizovaneho Krista a odel jsem
ho ucenfrn sve Pravdy. Tehdy byl Pavel dokonale osvfcen svetlem
prave zkrousenosti, ktera ho oprostila ad vsech nedostatku, pro-
62Srov. 2 Kor 12, 2-4; podJ e zidovske tradice je "treti nebe" Bozfrn
pffbytkern.
63Srov. Sk 9, 6.
135
Uieni 0mostu
toze se zakladala na me Iasce, a odel se ucenfrn ukrlzovaneho
Krista. A uvazal si tento odev tak pevne, jak ti sam ukazal, ze
z ne] uz nikdy nemohl byt strzen ani pokousenim zlych duchu,
ani telesnymi popudy, ktere ho casto mucily - rna dobrotivost
dopustila, aby ho tela dal trapilo, aby tak rostl v rnilosti, zvetso-
valy se jeho zasluhy, a byl tak pokorovan prave proto, ze okusil
vysiny Trojice.
54
PavIa nemohlo zadne utrpeni ani nic jineho, co
se mu prihodilo, primet, aby uvolnil sat ukrizovaneho Krista.t"
to je vytrvalost vjeho ucenf, anaopak ho na sobe silneji svfral, az
se stalo telern jeho tela. A svfral ho do te miry, az pro to zemrel,
avratil se s tim odevern ke mne, vecnemu Bohu,
Tak Pavel zakusil, co znamena okouset oprostenf ad rfhy tela,
protoze jsem mu umoznil, aby me okusil vnfrnanfm sjednoceni,
avsak nikoli ve stavu, kdy by byl oddelen ad tela.
Kdyz se vratil k sobe, byl odeny v ukfizovaneho Krista a pri-
padalo mu, ze jeho laska je nedokonala oproti dokonale lasce,
kterou spatfil a okusil ve rnne, ate, kterou okousejf svatf dfky
svernu oddelenf od tela. Proto se mu zdalo, ze se tfze jeho tela
stavf proti nemu a branf velke dokonalosti, v niz duse nachazf
naproste uspokojenf touhy - to seji dostava po smrti. Pamer mu
pripadala nedokonala a slaba - a takova skutecne je -, a proto se
domnfval, ze mu tata nedokonalost nedovoluje uchovat si vzpo-
rnfnku na mne aze nenf schopen me opravdu prijmout aokouset
takovou merou jako svatf. Zdalo se mu tedy, ze dokud bude spo-
jen s tel em, kazda vee je zvracenyrn zakonern, ktery bojuje proti
duchu a vzdoruje mu: nebyl to sice hfiSny vzdor - uz jsem ti
pfece rekl, ze jsem mu dodal jistotu slovy: .Pavle, rna milost ti
postaci"56 -, ale nepochybne prekazela dokonalosti ducha, ktera
spocfva v nazfranf na me v me podstate. Tento pohled mu byl
upren zvracenym zakonem a tizi tela, a proto kricel: "Nesrastny
tvore, kdo te vysvobodf od tveho tela? Vladne mi zvraceny zakon
spojeny s myrni tidy, ktery bojuje proti duchu.?"?
Ve skutecnosti dochazi k tomu, ie dokonala parnet na Boha
naraff na prekazku telesne nedokonalosti, intelekt je zrnateny
64Srov. 2 Kor 12, 7.
65Srov. Rim8, 35.
66Srov. 2 Kor 12, 9.
67Srov. Rim7, 24.23.
136
Kapitola 84
tezkopadnosti tela a nedokaze me videt takoveho, jaky ve sve
pods tate jsem. Yule je uveznena, protoze nermize dosahnout ke
rnne, vecnernu Bohu, aokouset me bez utrpeni, jak jsem ti ifkal,
dokud s sebou nese tihu tela. Takze Pavel mluvil pravdu, kdyz si
stezoval, zejeho telo jevnitfne poutano zakonern bojujicim proti
duehu.
Proto tito mf sluzebnfci, tedy ti, 0nichz jsem ti povfdal, ze
dosahli tretfho a ctvrteho stavu dokonaleho spojeni se mnou,
volaji jako Pavel, ze chtejf byt oprosteni a osvobozeni od tela.
Touha po vecnem zivote
Territo sluzebnfkurn nenf myslenka na smrt nikterak nepffjernna, 84
naopak po smrti touzf a s nenavistf zrozenou z yule po dokona-
losti vedou mnoho bitev proti svernu telu. Diky tomu ztratili
zrnekcilost, ktera pfirozene pouta dusi k telu, a zasadili rozho-
dujid ranu pfirozene lasce, takze dokonee nenavidf zivot sveho
tela a ehovaji nesmirnou lasku ke mne. Touzf po smrti, a proto
volaji: .Kdo me dokaze osvobodit od meho tela? Touzfm seod nej
oprostit, abyeh mohl byt s Kristem. "68 Ztotozriujf se s Pavlovym
vyrokem: "Touzim po smrti azivot trpelive snasfrn." Duse, ktera
se pozvedla az k dokonalemu spojeni, totiz touzf hledet na mne
a vzdavat mi za tento pohled slavu a chvalu. Kdyz je vsak telu,
ktere horlivost lasky pozvedla az ke mne, vraceno vnfmanf sebe
sarneho, vracf se duse do temneho mraku tela, ktery ji v tomto
pohledu brant. jak jsem ti totiz rekl, vsechny telesne vjemy jsou
jakoby promeneny silou citu duse dosahnuvsf dokonalejsfho spo-
jeni semnou nez sesvym telern. Toto nepopsatelne spojeni ji zase
odnimam, nebot by ho telo nedokazalo trvale snaset, jak jsem ti
rekl. Proto spojeni uvolnuji, ale nevzdaluji se z duse ani milostf
ani ve vnfrnani, abyeh se do nf mohl zase vratit s vetsfrn vylitfrn
milosti a v dokonalejsfrn spojeni, tak jak jsem ti to vysvetloval
u druheho atretfho stavu. Tak se moje Pravda vraci stale novym
a vyssirn zpusobern a pfinasf dusi hlubsf poznanf tim, ze se ji
zjevuji. Proto se tedy pak z duse vzdaluji, jak jsem ti ffkal, a aby
z toho telo nezernrelo, vracf se mu ponekud vnfrnanf sebe same-
ho, z nehoz bylo vytrzeno rnyrn spojenim s dusf a spojenim duse
68Srov. FJ p 1,23.
l37
Uieni 0 mostu
se mnou. Avsak kdyz se duse vratf k sobe ak vnfrnanf sveho tela.
zacne ji byt tento zivot lhostejny, protoze ji odnfrna spojeni se
mnou avytrhava ji z rozmluvy s nesrnrtelnymi, kteif mi vzdavajf
slavu, a nuti ji rozmlouvat se smrtelniky a navie se jeste dfvat,
jak jsem bfdne urazen.
'Iouto touhou jsou krizovani, kdyz vidi, jak jsem svymi tvory
urazen. Kvuli tomu a kviili palcive touze me spatrit se pro ne
zivot stava nesnesitelnym. Ale protoze jejich yule uz neni jejich
a sjednotila se s mou vuli, nemohou touzit po nicem jinem, nez
co chci ja. Proto sice nesmfrne touzi pi'ijit ke rnne, ale jsou radi,
ze zusravajf ve svete, i se svou bolesti, jestlize si to pi'eji, aby tak
vzdavali vetsi slavu a chvalu memu jrnenu apro spasu dusf.
Bozf slava v bolestech
Tak tito moji sluzebnlci za zadnych okolnostf nezapomfnaji na
mou villi, a naopak beZl rozpaleni touhou, odeni v ukrizovane-
ho Krista po moste ucenf a chI ubi se tupenim a utrpenfm, ktera
na ne dolehajf, jejich potesenf je tak velke jako utrpeni, ktere
snasejf: ito, ze museji snaset velka trapenf, jim ulevuje v touze
po smrti: casto jim totiz touha ayule trpet zmfrnuje bolest, kte-
rou zakouseji proto, ze jejich touha po oprosteni od tela zustava
nenaplnena,
Nejenze vsecko trpelive snasejf, jak tomu bYvave ti'etim sta-
vu, ale v rnnozstvf trapenf se chlubl, zetrpi pro me jmeno. Utrpe-
nf jim pusobt poteseni a bez utrpenf se naopak trapf, protoze se
boji, ze je chci za dobre skutky odrnenit uz v tornto zivote nebo
ze mi obet jejich touhy neni mila. Ale kdyz trpi a dopusrfrn na
ne mnoho trapenf, raduji se, protoze se odivaji bolestf apotupou
ukrizovaneho Krista. Z toho duvodu by odmitli byt ctnostni bez
namahy, protoze se radeji teM z ki'ize s Kristem adosahujf ctnostf
svelkou namahou, nez by vecny zivot pfijali jinyrn ajednodussim
zpusobern.
Proc to vsechno? Protoze jsou jakoby ponofeni autopeni v kr-
vi, vniz nachazejf mou vroucf lasku. Tato Iaska jeohnern, ktery ze
me vychazi, ohnem, ktery se zmocnuje jejich srdce amysli aktery
pfijfrna obet jejich touhy. Z nf se zrak intelektu pozveda, aby se
mohl zrcadlit v mern bozstvi, ktere syti lasku a spojuje se s nf
v souladu s tim, co vidi zrak intelektu. Toto hledenf je nazfranfrn
138
Kapitola 85
z vlite milosti, ktere udeluji dusi, nebot me miluje a slouzf mi
v pravde.
Svedkove
S timto svetlern ve zraku intelektu me videl Tomas, a ziskal tak 85
svetlo velkeho poznanf. Augustin, Ieronyrn aostatnf mi svatf uci-
tele Cirkve
69
byli osviceni mou Pravdou, aproto dokazali chapat
a poznavat mou·pravdu v ternnotach: svate Pismo se totiz zda-
10 skryte ve tme, protoze nebylo pochopeno - to vsak nebylo
zpusobeno Pismem, ale dovekem, ktery chape jen nedokonale =,
a proto jsem poslal tyto horfcf lampy, aby davaly svetlo zaslepe-
nym a tezkopadnejsim myslfrn.
Tyto duse pozvedaji zrak intelektu a zkoumaji pravdu v tern-
notach, jak jsem fekl; a ja jsem ohen, ktery pfijfrna jejich obet
a pfitahuje je k sobe a dava jim svetlo, ktere neni pfirozene,
nybd nadpfirozene. Proto duse, ktere jsou jim osviceny, sice ziji
uprostred temnot sveta, ale poznavajf pravdu.
Tak se stalo, ze to, co se zdalo ternne, se pak ukazalo vevelmi
jasnem svetle vsern lidem, at stezkopadnou, C i hbitou mysli, kaz-
demu doveku. A kazdernu cloveku se dostava poznani podle jeho
schopnosti atou merou, jiz je ochoten me poznavat. Nepohrdam
totiz ochotou Iidske duse. Tak muzes videt, ze zrak intelektu zfs-
kal krome prirozeneho svetla take svetlo vlite milosti, diky nemuz
mohli ucitele Cirkve a ostatni svati rozeznavat svetlo ve tmach
a svitit uprostfed temnot. Intelekt byl totiz stvofen dffv nez Pis-
mo a z intelektu se take odvozuje veda, ktera dokaze rozlisit to,
co vidf.
Timto zpjisobem svatf otcove aproroci rozumeli avideli, tak-
ze mohli prorokovat pffchod a smrt meho Syna. Stejne tak apos-
tolove po seslanf Ducha svateho, ktery jim dal toto svetlo pre-
sahujici svetlo pfirozene. Podobne to platf 0evangelistech, uci-
telich Cirkve, vyznavacich, pannach, mucednfcfch, kterf vsichni
meli toto dokonale svetlo. Kazdy z nich ho obdrzel jinyrn zpu-
sobem, podle toho, co bylo potrebne pro jeho spasu a spasu
tvoni, a na svedectvf svaternu Pfsrnu: svati ucitele Cfrkve v ob-
69TomasAkvinsky, Augustin ajeronyrn pfedstavuji pro Katefinu tfi nejvyz-
namnejsf ucitele Cirkve. 0Tomasi Akvinskern prohlasuje (viz kap. 158), ze
"byl jasne zaffcfrnsvetlern osvecujfcfrn fad amysticke telo svate Cfrkve",
139
Uieni 0mostu
lasti poznani, jfmz vrhali svetlo na ucenf me Pravdy, apostolove
v kazanf, evangeliste v sestavovanf evangelif. Mucednici vydali
svedectvi svetlu nejsvetejsf vfry a drahocennych plodu Beranko-
vy krve svou vlastni krvi. Panny v lasce k me lasce av ryzi cistote
a poslusnosti vydaly svedectvi 0poslusnosti ke Slovu zaifcimu
z me Pravdy, Kristu, ktery z poslusnosti, jiz jsem mu udelil, bezel
vstffc potupne smrti na kfizi.
Nadprirozene svetlo zaffcf ze Stareho a Noveho zakona - ze
Stareho v proroctvich svatych proroku - bylo spatrovano apozna-
vano zrakem intelektu dfky svetlu, ktere jsem svou milosti vlil
nad svetlo rozumu, jak jsem ti rekl. A jak si myslis, ze byl sdelen
novy Zakon evangelijniho zivota tern, kdo verili v Krista vNovem
zakone? Porad prostrednictvim stejneho nadpfirozeneho svetla.
A prave proto, ze novy Zakon pramenil ze stejneho zdroje svetla,
nerozbil stary Zakon, ale spojil se s nfrn a doplnil ho. Tak ho
zbavil nedokonalosti zpusobene tim, ze se stary Zakon zakladal
jen na bazni pfed Bohem.
Slovo, muj jednorozeny Syn, pfislo se svym Zakonem lasky
adovedlo stary Zakon k naplnenf adokonalosti prave tim, zemu
dodalo lasku, odstranilo strach z trestu auchovalo svatou hazen.
Proto rna Pravda rekla, aby poucila apostoly 0tom, ze nepfisla
znicit Zakon: "J a jsem nepfisel Zakon znicit, ale naplnit.:"? To
bylo stejne, jako kdyby rekla: dosud byl Zakon nedokonaly, ale
ja ho svou krvf ucinfrn dokonalyrn, a tim doplnfrn to, co schazf:
osvobodfrn ho od strachu pred trestern a zakotvfrn ho v lasce
aposvatne bazni pred Bohem.
Kdo ukazal, ze to je pravda? Nadprirozene svetlo, ktere bylo
aje darovano tomu, kdo ho chce prijmour, aby zdokonalilo jeho
prirozene svetlo, jak bylo receno. Kazde svetlo vychazejfcf ze sva-
teho Pfsrna pochazelo apochazf z tohoto nadpfirozeneho svetla.
Proto ti, kdo jsou nadutf pychou na svou moudrost, jsou tirnto
svetlem oslepeni, protoze pycha amrak sebelasky toto svetlo za-
sura adokonce ho dusi i odnfrna. Proto tito Iide rozumejf Pfsmu
jen podle doslovneho smyslu a nedokazou do nej skutecne pro-
niknout. Chapou Pismo doslovne, pachtf se s mnoha knihami,
ale nemohou ocenit jeho jadro, nebot se zbavili svetla, ktere da-
70Srov. Mt 5, 17.
140
Kapitola 85
va Pismu tvar a sdeluje je. Tak se stava, ze tito pysnf lide vedy
jsou udiveni a nakonec nespokojene reptaji, kdyf vidi tolik lidi,
jejichz mysl neni kdovijak bysrra, naopak jsou natolik nevedo-
mi, ze Pismo ani nemohou cfst, a presto jsou poznanfrn Pravdy
tak osviceni, jako by ho dlouhy cas studovali. Ale tady nenf proc
zasnout, protoze tito prostf Iide vlastni puvodnf zdroj svetla, z ne-
hoz vychazf poznanf pravdy. Topysnf naopak nadpfirozene svetlo
ztrati!i, takze uz nevidf anepoznavajf mou dobrotivost ani svetlo
milosti vlite do rnyslf rnych sluzebnfku,
Proto ti l'ikam, ze pro radu 0spase duse je mnohem lepsf
obratit se na nevedomeho cloveka, krery je pokorny a obdareny
svaryrn apoctivym svedomfrn, nez na pysneho literata ponorene-
ho do sve hromady vedenf. Takovy clovek dokaze dat jenom to,
co rna v sobe, a casto. protoze zije v temnotach, zrnenf v tern-
notu i osvfcenou pravdu svateho Pisma, Pravy opak platf 0mych
sluzebnfcich, kteif dokazou hladovernu tvoru touzfcfrnu po spase
dat svetlo, krere rnajf v sobe.
Dokonalost stavu sjednoceni
Tyro veci jsem ti rekl, mila dcero, abys poznala dokonalost stavu
sjednoceni, kdy je zrak intelektu unasen ohnem me lasky, v niz
pfijfrna nadprirozene svetlo. V nern me tvor s timto svetlern mi-
luje, nebot laska nasleduje intelekt, a proto me miluje tim vic,
cfrn vic me poznava, a cfrn vic me poznava, tim vic me miluje.
Tak jedno rozmnozuje druhe. Diky tomuto svetlu dospivaji duse
k vecnernu nazfranf mne, a tak me vidf aokousejf v pravde, kdyz
jejejich duse oddelena od tela, jak jsem 0tom mluvil v souvislosti
s blazenosti, kterou duse zfskava ve rnne.
Predchut tohoto nejvznesenejsfho stavu, jemuz se tesi ne-
srnrtelne duse, muze tvor okouset uz v tomto zivote. Casto totiz
dosahuje tak inrenzivnfho spojeni, ze lze jen tezko rozlisit, zda
duse dosud setrvava v tele, nebo z nej uz vysla. A tehdy okousi
zavdavek vecneho zivota, jednak diky spojeni se mnou, jednak
proto, zejeji yule zernfela sobe same - jenom tak se totiz muze
se mnou spojit: zadnym jinym zpusobem by se se mnou nedoka-
zala spojit tak dokonale.
141
Uieni 0 mostu
Clovek tedy muze okouset veeny zivot diky tomu, ze se zbavi
svevlastni yule, ktera dava ze sve podstaty okouset zavdavek pek-
la cloveku zijfcfmu podle sve srnyslne yule, jak jsem tivysvetlil.
Zaverecne shrnuti uceni 0mostu
86 Videla jsi zrakem sveho intelektu aslysela jsi sluchem telesneho
vnfrnanf ode rnne, veene Pravdy, jakou cestou by ses rnela vydat,
abys byla prospesna sobe a tern, kdo ti jsou nablfzku v ucenf
apoznanf me Pravdy. jak jsem ti Iekl na zacatku, poznanf pravdy
muzes dojft poznanfrn sebe same: pfesneji vzato takovym sebe-
poznanfm, kterym se neuzaviras do sebe, ale ktere te obohacuje
dfky tomu, ze se v robe spojuje s poznanfrn mne. Z ne] totiz
zfskavas pokoru, z nej beres nenavist k sobe a nelibost nad se-
bou a z ne] ti prameni oheii me lasky diky poznanf rnne, ktere
v sobe nachazis. Odsud dospfvas take k Iasce k bliznfrnu a zali-
benf v nern, takze mu muzes velmi prosper poucovanfrn, svatostf
apoctivosti zivota.
Vedle toho jsem ti zjevil, jak se tycf most a jak vypadaji tfi
stupne znazornujfcf tri sily duse a take ze nikdo nemuze v sobe
chovat zivot milosti, jestlize nevystoupf po vsech trech stupnich,
to je dokud se tfi sfly jeho duse nespoji v mern jmenu. Takejsem
ti vysvetlil, jak tfi stupne predsravujf tfi stavy duse, znazornene
telern rneho jednorozeneho Syna: fekl jsem ti totiz, zeKristus sve
tela ucinil schodistem, jehoz stupne yam ukazal na probodenych
nohou, na rane v baku ana ustech, kde duse nachazf pokoj aklid,
tak jak jsem ti to vysvetloval.
Zjevil jsem ti nedokonalost otrocke bazne anedokonalou 1 <1 S-
ku, jez miluje kvuli pfijemnosti, ktera ji z toho plyne. A tak jsem
ti ukazal dokonalost tretfho stavu, tedy tech, kdo dosahli pokoje
pochazejfcfho z Kristovych ust, kdyz s horouci touhou vybehli
po rnoste ukfizovaneho Krista avystoupili po trech stupnfch: ty,
kdo milujf obycejnou laskou - kdo spojili tfi sfly duse takovym
zpusobem, ze vsechny jejich Ciny nachazejf jednotu v mem jme-
nu, jak jsem ti uz podrobne vysvetlil=-, ary, kdo milujf dokonalou
laskou apredstavuji prechod z nedokonaleho stavu do stavu do-
konaleho, Tak jsi je videla bezet ve svetle pravdy a dal jsem ti
pfitom okusit dokonalost duse ozdobene ctnostmi. Videlas ta-
1 42
Kapitola 86
ke lecky, jimz muze podlehnout duse, nez dosahne dokonalosti,
pokud svrij cas spravne nevyuzfva k poznanf sebe amne.
Takejsem s tebou mluvil 0bide tech, kdo se nechaji tahnout
proudem reky anevystupuji na most uceni me Pravdy, ktery jsem
pro vas vybudoval, abyste se neutopili. Rekl jsem ti take, jak
se tito lide, kterf ztratili svetlo intelektu, jako sflem rozhoduji
pro utonutf v bide a spine sveta. To vsechno jsem ti rekl jasne,
abych v tobe silneji roznftil ohen svate touhy, soucitu a bolesti
nad zahubou dusf, aby tva bolest i laska byly tak silne, abys me
nutila potem aslzami: slzami pokorne avytrvale modlitby, kterou
mi budd obetovat s ohnern te nejvrelejsf touhy. Neucinil jsem
to jen kvuli robe, ale kvuli mnoha dalsfrn dusfrn a sluzebnikum,
ktefi, az to uslysi, budou mou laskou pfinuceni, abyste sevsichni
spolecne, tyspolu snimi, modlili, anutili me tak, abych prokazal
milosrdenstvi svetu a mystickernu telu svate Cfrkve, za nez se
tak modlis.
UZ jsem ti totiz fikal, pokud si vzpornfnas, ze splnfrn vase
touhy a pfinesu yam ulevu ve vasf namaze, uspokojfrn vase bo-
lestne touhy a napormizu reforrne svate Cirkve, kdyz yam dam
dobre a svate pastyte. Prostredkern uz nebude valka ani zbrane
akrutost, ale pokoj amir spolu se slzami apotem mych sluzebnf-
kU. Vas, sve sluzebnfky, jsem totiz ustanovil delniky dusi - vasich
ibliznich - v mystickern tele svate Cirkve, abyste pro vase dobro
jednali v souladu se ctnostmi a prfkladem a poucovanfrn puso-
bili pro dobro bliznfho a svate Cirkve a neustale mi obetovali
modlitby za Cirkev a vsechny tvory a abyste sve ctnosti prohlu-
bovali prostfednictvim bliznfch, jak jsem ti vysvetlil. Uz jsem ti
take fikal, zekazda ctnost i nerest se Sifi aodrazf v bliznfrn. Proto
chci, abyste byli bliznimu tak prospesnf, aby vase vinice prinasela
plody.
Nikdy ke rnne neprestavejte pozvedat vonne kadidlo mod-
liteb za spasu dusi, nebot chci svetu prokazovat milosrdenstvi,
a modlitbami, slzami a potem chci vratit zar rvari svate Cirkve,
me nevesry, kterou jsem ti vypodobnil jako dfvku se zrnrzacenou
tvaff, vypadajid jako malornocna. To zpusobily prohresky knezf
a celeho krestanstva, tedy tech, kdo se zivi u prsu tete nevesty,
otechto prohrescfch vsak budu mluvit jindy.
143
Uieni 0mostu
Modlitba za dokonalejsi poznanf pravdy
87 ehdy se ona duse hoiid nesmirnou touhou pozvedla
jako opojetui spojenim s Bohem a tim, co vyslechla
a okusila od prvni sladke Pravdy. Pfestoie byla plna
bolestne iizkosti kvUli nevedotnosti rvonl, kteii ne-
znaji sveho dobrodince ani vfelost boiske Jasky, byla
zaroveri unesen« redosti, protoie doufala v piislib,
ktery ji Buh del, kdyi jipoucil 0tom, jak ho muze ona aostatni
Boii sluiebnici piimet, aby sveru prokszel milosrdenstvi. A tak
vedena horoucf touhou, pozvedla zrak intelektu k sladke Prevde,
snii byla spojena, protoie duel« vedet vic 0stavech duse, ktcr«
ji Buh popsal. Vzhledem k tomu, ie pochopila, ie duse vystupu-
je do vetsi vfse prostfednictvim slz, chtet« se od Pravdy poucit
ojednotlivfch druzich slz - jak se od sebe lisi, odkud pociuizeji
ajake jsou jejich duvody aplody. A protoie pravdu nelze pocho-
pit a poznat jinak nei u setnotne Pravdy, tazala se duse Pravdy.
V Ptevde nerntlze clovek poznat nic, pokud senediv« zrakem in-
telektu, aproto kdo touzi chspet, musi se pozvednout v touze
poznat Pravdu a upfit na piedmet pravdy zrak intelektu rozjas-
neny ziitelnicf viry.
A protoie vedela - nezapomnele totii na uceni pfijate od
Pravdy, ktera je Bohem -, ie neni iadny jiny zpusob, jimi by
se mohla dozvedet to, co touiila vedet 0druzich sIz a 0jejich
plodech, pozvedla se nad sebe tiebyvelou rnerou a svetlem iive
viry otevfela zrak sveho intelektu k vecne Prevde, v nii spatfila
apoznala pravdu 0tom, coiadala. A Buh ji zjevil svou dobrotivost
avytiove! jejihoroud touze, kdyi modlitbu one duse vyslyse).
144
v, ,
UCENI 0 SLZACH
Pet druhu slz
ehdy jf prvnf sladka Boif Pravda fekla: 88
Nejmilejsi anejdrazsf dcerusko, zadas me, abych ti vy-
svetlil dtivody slz ajejieh plody, ajajsem tvou touhou
nepohrdl. Otevfi dobre zrak sveho intelektu, aukazu
ti, podle stavti duse, ktere jsem ti vyjmenoval, nedo-
konale slzy pramenici ze strachu.
Za prve jsou to slzy necisrych lidi sveta, To jsou slzy odsou-
zeni.
Za druhe jsou to slzy strachu - u tech, kdo se z hffchu pozve-
daji kvtili strachu z bolesti a strachem placou.
Za tretf jsou to slzy tech, kdo se pozvedli z hffchu a zacfnajf
me okouset, Ti placou radosti a zaCinaji mi slouzit, ale protoze
jejieh laska jenedokonala, je nedokonaly i jejieh plac, jak tipovim
pozdeji.
Ctvrty stav slz se nachazf u tech, kdo dosahli dokonalosti
v lasce k bliznfrnu a miluji me bez jakychkoli ohledti na sebe. Ti
placou ajejich plac je dokonaly,
Pacy stay je spjat se ctvrcym a predstavuje slzy radosti prole-
vane s velkou nehou, jak ti podrobne vysvetlim pozdeji.
Povim ti take 0ohnivych slzach, pfi nichz oko neslzf a kte-
re utesuji ty, kdo caste touzf plakat, a nemohou. A chci, abys
vedela, ze vsechny tyto stavy se mohou vyskytovat u teze duse,
Uieni 0 slzdch
kdyz se pozveda ze strachu anedokonale Iasky, aby dosahla stavu
sjednocenf.
Ted' ti jednotlive stavy slz postupne vysvetlfrn.
89 Chci, abys vedela, ze kazda slza vychazi ze srdce, protoze
zadny telesny tid nerouzf tolik vyhovet srdci jako oko. Iestlize rna
srdce bolest, oko ji zjevuje, ajestlize je tato bolest smyslna, oko
vyleva ze srdce slzy pusobfcf smrt. Toproto, ze pramenily z neus-
pofadane lasky srdce, ktera me nebere v uvahu. Z toho duvodu
je neusporadana, urazi me aodmenou ji je smrtelna bolest aslzy.
J e pravda, ze vina a plac mohou byt ruzne zavazne, podle miry
neusporadanosti lasky, To jsou tedy prvnf lide, ronici slzy srnrti,
o nichz jsem mluvil ajeste budu mluvit.!
Slzy davajici zivot a slzy smyslnosti
Podivej sena slzy, ktere davajf zivot, to jena slzy tech, kdo poznali
sve viny a ze strachu pred bolestf se davaji do place.
To jsou slzy srdce a jsou srnyslne: to znarnena, ze dovek
dosud nepocituje dokonalou nenavist ke svevine, jiz sevu.ci mne
dopustil urazkcu, nybrz pccituje uprfrnnou bolest nad trestem,
ktery nasledoval jeho hhch. A jeho od placou proto, ze chtejf
vyhovet bolesti srdce.
Slzy srdce
Kdyz se duse cvicf ve ctnostech, zacina ztracet strach, protoze
poznava, ze samotny strach ji vecny zivot nezfska, jak jsem ti to
vysvetloval u druheho stavu duse. A proto se s laskou pozveda
k poznanf sebe a me dobrotivosti v sobe a zacina nabfrat nadeji
v me milosrdenstvi, v niz srdce cftf radost; s bolestf viny se tak
mfsf nadeje v me bozske milosrdenstvi.
Tehdy se oko dava do place ajeho slzy prameni ze srdce. Ale
protoze tato duse jeste nedosahla velke dokonalosti, caste ro-
nf slzy smyslnosti. jestlize se ptas, jak se to deje, odpovim ti:
kvuli kofeni jeji sebelasky, Neni to zpusobeno smyslnou laskou,
lSlzy smrti jsou ty, ktere vyjadrujf utrpenf srdce porusujfcfho svou laskou
rad dany Bohem, tudfz srdce obtezkaneho vetsi ci mensf vinou. Bude 0nich
ree znovu az po dalsfch ctyrech druzich slz, takze ty, co byly druhe, budou
prvnf atd. aaz napatern mlste budou uvedeny ty, ktere jsou zdeuvedeny jako
prvni.
146
Kapitola 89
z niz se duse uvedenyrn zpusobem pozvedla, ale urcitou laskou
duchovni, kdy duse touzf po duchovnich utechach, jejichz nedo-
konalost jsem ti uz obsfrne objasnil, nebo po utechach prostred-
nictvim nejakeho tvora, ktereho miluje duchovnf Iaskou. Kdyz
je zbavena veci, kterou miluje, tedy vnitmfch ci vnejsfch utech -
vnitrnfch utech pochazejfcich ode me nebo vnejsfch zprostredko-
vanych tvorem - anadejdou pokusenf nebo lidske pronasledova-
ni, srdce rna bolest (aoko citi bolest atrapenf srdce) arozplace se
nehou a soucitem k dusi same, soucitem sve duchovnf sebelas-
ky, protoze svou vuli dosud zcela neumlcela a neudusila. Tfrnto
zpusobem duchovni vasne pak ronf duchovni slzy smyslnosti.
Avsak rusrem a cvicenfrn ve svetle sebepoznanf pojfrna duse
vuCi sobe znechuceni, a diky nemu zacfna poznavat mou dob-
rotivost, vroucne si ji zamiluje a svou vuli zacne pfizpusobovat
me, aby dosahla jejich jednoty. Tak duse zacne pocitovat radost
a soucit: radost v sobe same, mod lasky, a soucit s bliznfrn, jak
jsem ti to vysvetloval u tretfho stavu. A tehdy jeji zrak, ktery
neustale sleduje hnutf srdce, stena v me lasce a v lasce bliznf-
ho s veskerou laskou, jiz je schopen. Nestena vsak bolestf nebo
kvuli ujme, kterou by mohl utrpet, nybrz lituje urazky, ktere se
vu.ci mne dopustil, aujmy, ktera tak vznikla bliznfmu. Nyni duse
uz nemysli na sebe, ale chce pouze vzdavat slavu a chvalu me-
mu jmenu a s horoucf touhou radostne pfijfrna pokrm ze stolu
nejsvetejsfho kfiZe, takze se pripodobnuje pokornernu, trpelive-
mu a neposkvrnenernu Berankovi, memu jednorozenemu Synu,
ktereho jsem pro vas ucinil mostem, jak jsem ti vysvetlil.
Kdyz se duse tak sladce vydala po moste a kdyz pokracuje
dal po ceste ucenf Slova a s pravou a sladkou trpelivostf snasi
vsechny bolesti a protivenstvf v mire, kterou jsem pro jejf spasu
dopustil, pfijima vsechno s odvahou a silou: nikoli podle svych
rozhodnuti, ale zpusoby, ktere jsem stanovil ja. Nejenze vsechno
trpelive snasf, jak jsem fekl, ale snasf to s pravou radostf, A pro-
nasledovanf pro me jrneno povazu]e za duvod k chloube, prestoze
rnaproc trpet. Na teto urovni duse dosahuje tak velkeho potesenf
aduchovniho pokoje, zeje zadny jazyk nedokaze vypovedet,
147
Uieni a slzdch
Slzy sladkosti
Kdyz duse pokracuje po teto ceste, totiz po ceste uceni rneho
jednorozeneho Syna, a upfra zrak sveho intelektu na mne, prvni
sladkou Pravdu, vidi rnne, a tak me poznava a poznanfrn si me
zamilovava, J eji cit je veden tim, co vidi intelekt, a proto duse
okousf me vecne bozstvi, v nemi poznava a vidf bozskou pfiro-
zenost spojenou s vasim lidstvim. Tehdy ve mne nachazf pokoj,
more pokoje. J eji srdee se spojilo se mnou vzepetfrn lasky, jak
jsem se 0tom zminil v souvislosti se ctvrcym stavern, ktery je
stavem Boha, pocit'uje svyrni smysly, z oci ji vyhrknou sladke
slzy, ktere jsou jakoby mlekem, jei bezprostredne zivf dusi ii-
jici v prave trpelivosti, Tyto slzy jsou vonnou rnastf vydavajfcf
nesmfrne libou vuni,
Nejmilejsf dcero, jak velka je slava duse, ktera se tak verne
ucf prekonavat rozbourene more adospet ai ke mne, mof poko-
je, a naplnuje si nadobu srdee v klidnern mofi meho nejvyssfho
bozstvf Z tohoto duvodu se oko snazf vyjadrit to, co mu diktuje
srdce, aprotoze mu ehee vyhovet, place.
To je poslednf stay, v nemi je duse blazena a rozlitostnena
zarovefi: blazena diky sjednoeeni se mnou, jehoz dosahla, nebot
v nern okousf bozskou Iasku isvyrni srnysly, arozlftosmena uraz-
kami me dobrotivosti a velikosti, ktere zacina videt a okouset
v sebepoznanf apoznanf mne v sobe, dfky nemuz dosahla i toho-
to posledniho stavu. Proto jf nenf odepfen stav sjednoeeni, krery
v ni probouzf slzy velke radosti a velkeho dojetf, nebot v lasce
k bliznfrnu poznava sebe. Tady duse nachazf phic z Iasky k me-
mu bozskemu milosrdenstvi a zaroven i bolest nad urazkami,
jicbi se dopoustf blizni. Tak duse place s plaCfcimi a raduje se
s radujfcfrni.?
Takovi jsou ti, kteff iiji v lasce: jejich duse se tesi z toho, ie
vidi, jak je mi vzdavana slava achvala myrni sluiebniky.
Druhe slzy neboli slzy tretfho stavu duse tedy nevylucujf slzy
ctvrteho stavu, ktery je druhyrn stavem sjednoeeni. Tydruhe to-
tii okoreiiujf ty tfetf. Kdyby totiz posledni anejvyssf plac, v nemi
duse okousf nesmfrne silne spojeni, nebyl vyzivovan druhyrn ne-
bo tretfm stavem lasky k bliznimu, nebyl by dokonaly, Museji
2Srov. Rim 12, 15.
148
Kapitola 89
se vzajernne obohacovat, protoze slzy nejvyssfho stavu by samy
snadno podlehly pyse otevirajici dvefe vanku vysokeho smyslenf
o sobe, a to by zpusobilo pad z teto ryse az do bfdy prvotnfho
zvracenf,
Proto je potrebne trpet, neustale se pevne drzet lasky k bliz-
nfrnu a dosahovat opravdoveho sebepoznani. Tehdy duse v sobe
zivi chen me lasky, nebot laska k bliznfrnu plyne z lasky ke mne,
apochazf tedy z poznani sebe ame Iasky v sobe, jiz se cftf ode me
tak nevyslovne milovana. Proto take miluje kazdeho tvora obda-
reneho rozumem stejnou laskou, jiz se citf milovana ona sama,
Proto duse, jakmile me pozna, rozevre naruc a chce milovat sve-
ho bliznfho. jakmile ho spatff, nevyslovne si ho zamiluje, nebot
miluje to, 0cern vi, zeja miluji nejvfc,
Duse pak postupne chape, ze mi nernuze byt nijak prospesna
aze rni ani nedokaze operovat tu Cistou Iasku, jiz se cftf byt ode
me milovana. Proto chce opetovat lasku prostfedkern, ktery jsem
yam dal ja sam, totiz prostrednicrvfm vaseho bliznfho, kterernu
muzete nejak prosper, bud' vsem tvonim nebo nejakemu urcite-
mu tvoru, podle rozmanitych milosti, ktere jste ode me obdrzeli
a ktere jsem yam svefil. Mate tedy milovat tak ryzf laskou, ja-
kou vas miluji ja: toho vsak vuei mne nejste schopni, nebot ja
jsem vas miloval, aniz bych byl milovan, a nepodffdil jsem tu-
to lasku zadnemu jinernu cili. A protoze jsem vas miloval, aniz
bych byl milovan varni, jeste nez jste byli - prave laska me totiz
vedla k tomu, abych vas stvofil ke svemu obrazu a podobe - ni-
kdy mi takovou lasku nedokazete opetovat, ale muzete ji darovat
tvonim obdarenym rozumem a milovat je, aniz byste jimi byli
milovani, A muzete je tak milovat bez jakehokoli ohledu na svUj
duchovnf nebo easny prospech, nybrz jen ke slave achvale meho
jmena, nebot je miluji ja. jedine tak naplnfte prikazanf zakona:
mne milovat nade vsechno a sveho bliznfho jako sebe sameho,
Opravdu tedy plati, ze do rysin dokonalosti nelze dojft ji-
nak nez skrze druhy stay, to znarnena je treba dosahnout tretfho
acrvrteho stavu spojeni, A neni ani mozne, aby duse dosahnuvsi
techto vysin na nich setrvavala, pokud by opustila lasku, v niz
zacala prolevat slzy bolesti nad hffchy jinych lidf, Stejne tak ne-
muze ani plne dodrzovat rmlj zakon, zakon vecneho Boha, bez
Iasky k vasemu bliznfmu, nebot tyto dye lasky jsou nohama citu,
149
Uieni 0 slzdch
ktere nasledujf a napli'iuji pfikazani a rady, jak jsem ti i'ekl: tim
minim pfikazanf a rady, ktere yam dala rna Pravda, ukfizovany
Kristus.
Hodnota slz
Timto zpusobern tyto dva stavy, predstavujfcf jeden jediny, da-
vaji dusi rust ve ctnostech a obohacuji ji ve stavu sjednoceni.
To neznamena, ze by se z tohoto stavu pfechazelo do nejakeho
jineho, vyssfho, ale ze se v jeho rarnci rozviji bohatstvi milos-
ti, ktera se projevuje, jak jsem ti fekl, v novych a rozrnanitych
darech a v obdivuhodnych pozvednutich mysli umoznovanych
poznanfrn pravdy, ktere i kdyz je smrtelne, zda se nesmrtelnym.
Vnfrnanf srnyslu je totiz umrtveno ayule zernrela sarna sobe diky
spojeni se mnou.
jak sladke je toto spojeni pro dusi, ktera ho umi vychutna-
vat! Kdyz ho okousi, pronika totiz do mych tajemstvi, takze casto
zfskava ducha proroctvf a poznava budouci veci. To jsou dary
me dobrotivosti, ale opravdu pokorna duse jimi musi opovrho-
vat. Tim jiste nernyslim, ze by meta opovrhovat projevem lasky,
kterym ji obdarovavam. Mela by ale opovrhovat touhou po sve
1hese, nebot se povazuje za nehodnou pokoje a klidu mysli, aby
ve svern nitru mohla posilovat ctnosti. Ani v poslednim stavu
nesmi odpocfvat, ale musi se vratit do udolf sebepoznani.
3
Z milosti dovoluji, aby jf toto svetlo bylo dano, aby neustale
rostla, nebot' v tomto zivote duse neni nikdy natolik dokonala,
aby v dokonalosti, dokonalosti lasky, nemohla rust dal. jedine
k dokonalosti meho nejmilejsfho Syna, ktery je hlavou vas, udu,
nebylo rnozne zadnou vetsi dokonalost pfidat, nebot byl jedno
se mnou aja s nfrn: jeho dusi oblazovalo spojenf s mou bozskou
podstatou. Ale vy, putujici udy, muzete neustale rust k vetsi do-
3Udoli sebepoznani odpovfda "druhemu" zedvou stavu dokonalosti, jimiz
jsou tretf actvrty zestavu, ktere bylypodrobne popsany vYse.Odpovfda proto
tretfmu stupni, nanemz sedosahuje nejvyss! dokonalosti. Zapozornost stoji
skutecne mimofadna schopnost sebekritiky, kterou si podle Katefiny musi
duse uchovat i vestavu nejvetsf laskyplne dokonalosti asjednoceni sBohem.
Ani nejduvernejsf anejhlubsf spojenf s Bohemji totiz nikdy nezbavuje sebe-
poznanf naopak by sedalo prohlasit, zejebystfi azpffsnuje natolik, ie duse
ztracf temer jakoukoli moznost povazovat se za hodnou tohoto nesmfrneho
daru.
150
Kapitola 90
konalosti. Nemuzete vsak dosahnout vyssfho stavu nez tohoto
poslednfho, muzete ho jen rozvijet do takove dokonalosti, jak
budete chtit, prostfednictvim me milosti.
Nyni jsi videla stavy slz a jejich rozdfly, nebot me Pravde se 90
zalibilo utisit tvou touhu."
Prvnf stay se tyka tech, kdo jsou ve stavu smrti vinou srnr-
telneho hrfchu, ajejich plac vetsinou prarnenf ze srdce, protoze
pocatek jejich citu, z nehoz plac pochazi, je poruseny, a proto
i kazdy jejich plac je poruseny a ubohy jako kazdy jejich cin.
Druhy stay se tyka tech, kdo zaCinaji poznavat sve spatnosti
diky odpovidajicim trestum, ktere po jejich vinach nasleduji. Zde
obecne zacina vzestup, coz dobrotive umoznuji temto zranitel-
nym tvonim, kterf se jako hloupf topf dole v rece a opovrhujf
ucenfrn me Pravdy. Ale mnoho, velmi mnoho z nich dosahuje
poznanf me Pravdy. A tehdy se vydavaji na cestu bez otrockeho
strachu, to je bez ohledu na vlastni bolest. Nekterf k sobe ihned
pojmou velkou nenavist, jinf s velkou prostotou zacnou slouzit
rnne, svernu Stvoriteli, aIituji urazek, kterych sevtiCi mne dopus-
tili. je pravda, ze ten, kdo jeveden nesmirnou nenavistf k sobe, je
vice nez ostatnf zpusobily dosahnout dokonaleho stavu. Presto
ho vytrvalym cvicenfrn dosahnou vsichni, jenom ti, kdo se ne-
navidi, k nemu dospeji dfiv. Ti prvnf museji davat pozor, aby
nesetrvali ve stavu otrocke bazne, a ti druzi, aby nesetrvali ve
vlaznosti, aby ve sve pros tote bez patficneho cvicenf neochabli.
Toje tedy zpusob, jimz jsou obecne povolani vsichni lide.
Tretf a ctvrcy stay slz se cyk<itech, kdo se osvobodili od stra-
chu adosahli k lasce anadeji, v nichz okousejf me bozske milosr-
denstvi ajaje obdarovavam mnoha dary a utech ami. Prave kvuli
ternto darum a utecham jejich oko place, protoze chce vyhovet
touze jejich srdce. Ale ponevadz jejeste nedokonale, misf v plaCi
slzy smyslne s duchovnfrni, jak jsem ti fekl. Vytrvalyrn cvicenfrn
ve ctnostech dospfva do ctvrteho stavu, v nernf se duse s velkou
svatou touhou sjednocuje s mou vulf a pfipodobiiuje se ji do te
miry, ze nemuze touzit po nicern jinem, nez co chci ja, a odiva
se do lasky k bliznimu, takze z jejfho nitra prameni plac lasky
4Nasledujici shrnutf se ridi prvnim vYctem, pfestoze prvnf slzy dosud
nebyly vysvetleny,
151
Uceni a slzach
abolesti nad urazkou, ktere se vuCi mne dopustila, anad ujmou,
kterou zpusobila bliznfrnu.
Tento stav se ztotoznuje spatou aposlednf dokonalosti, v niz
duse uskutecnuje spojeni v cele pravde a v niz narusta chen
je ji svate touhy. Pred touto touhou d'abel prcha a nermize dusi
zasahnout ani nespravedlnosti, protoze duse sevlasce k bliznfrnu
stala trpelivou, ani nabizenou duchovni nebo casnou utechou,
nebot duse jimi v nenavisti k sobe av prave pokore pohrda.
]e na druhe strane pravda, ze d'abel nikdy nespi, a to rna byt
poucenfrn pro vas, kdo lhostejne spite v debe, kdy byste si meli
zfskat zasluhy, Ale d'ablovo bdeni nemuze tern, kdo tohoto stavu
dosahli, uskodit, protoze d'abel nernuze snest vrelost jejich las-
ky - ani vuni, kterou vydava sjednoceni duse se mnou, mofem
pokoje, nebot dokud trva spojeni semnou, nernuze duse podleh-
nout lecce. Proto prcha, jako prcha moucha od vaifcfho hrnce,"
jelikoz se bojf ohne. Kdyby duse byla vlazna, d'abel by seji nebal
a vnikl by do nf - i kdyz v nf pak nekdy pojde, protoze duse je
vrelejsf, nez si myslel. To se stava dusi, ktera dospela do stavu
dokonalosti, ale d'abel do nf pronikl nejniznejsimi pokusenfrni,
protoze se mu zda byt vlazna. Ale pokud rna duse dostatecne
sebepoznanf a horlivost a dost lituje sve viny, odola mu, kdyz
ddl svou viili na uzde nenavisti k hffchu a lasky ke ctnostern,
anepodvolf se tak pokuseni,
At se tedy raduje kazda duse, ktera snasf mnoho pokuseni,
nebot je na ceste k tomuto sladkemu a slavnernu stavu. Uz jsem
ti totiz rekl, ze dfky sebepoznanf a nenavisti k sobe a mod po-
znanf me dobrotivosti dospfvate k dokonalosti. V zadne debe se
moje pfftomnost v dusi neprojevi s tak bezpecnou jisrotou jako
v debe boju. Proc? Povfrn ti to: ma-li duse dobry umysl a ocita se
v bojfch, chape, ze se z nich nedokaze vymanit ani jim nernuze
zabranit - muze sice vulf odporovat pokusenf, ale nic jineho. Teh-
dy muze opravdu poznat, ze sarna nenf nic. Kdyby sarna 0sobe
neco byla, dokazala by se z nechtenych bitev osvobodit. Proto se
tedy pokoruje opravdovyrn sebepoznanfrn ave svetle nejsvetejsi
50braz d'abla jako mouchy prchajid od varfcfho hrnce je obsazen v liste
128 a287. V liste 172jed'abel pfirovnavan k mouse pokojne sezivid v hrnci
vychladlem, nicmene, zde jeste neni vysvetlen omyl d'abla, ktery nedokaze
presne urcit vfelost duse, to jest dokonalost jeji lasky,
152
1---
Kapitola 91
viry bezi kemne, vecnemu Bohu, diky jehoz dobrotivosti si muze
uchovat dobrou a svatou vuli, ktera ji v bojich nedovoli utfkat
pred bedarni, ktere ji tolik trapi,
]e tedy opravnene, a duse tak dobre Cini, kdyz se v dobach
mnoha trapenf abolesti, protivenstvi apokuseni, kterych seyam
dostava od lidi a od d'abla, utesuje ucenim sladkeho a Iaskypl-
neho Slova, meho jednorozeneho Syna, nebot to vsechno ve vas
posiluje ctnost, abyste mohli dospet k velke dokonalosti.
Ohnive slzy
Povedel jsem ti 0dokonalych i nedokonalych slzach a 0tom, 91
ze vsechny plynou ze srdce. Z tete nadoby pochazf kazdy plac,
bez ohledu na jeho duvod, a proto vsechny slzy muzeme nazvat
"srdecnymi slzarni". Rozdil spociva jen v usporadane nebo neus-
poradane lasce, tak jak jsem ti vysvetlil.
Abych odpovedel na otazky, s nimiz se na me obratila tva
touha, zbyva jeste rid, ze nekterf lide by chteli dosahnout doko-
nalosti slz, ajako by k ni nemohli dospet.je tedy jeste jiny druh
slz, krome tech, ktere roni oko? Ano, je to plac ohne neboli prava
a svata touha, napliiujid se vzepetfrn lasky, Clovek nachazejfcf
se v tomto stavu by chtel rozpustit svu] zivot v placi z nenavisti
k sobe apro spasu dusi, apfipada mu, ze to nejde. Tito lide tedy
placou slzy ohne, v nichz pfed mou tvaff za ne a za bliznf place
Duch svaty, Ma bozska laska roznecuje dusi, jez pfed mou tvaff
obetuje bolestne a horlive touhy, aniz by jeji oko prolilo jedinou
slzu. Tyro slzy tedy nazyvam slzami ohne: tak place Duch sva-
cy. Muj sluzebnfk nermize obetovat slzy, a proto z Iasky ke mne
obetuje svou vuli plakat. Konecne, kdyz otevrete zrak intelek-
tu, kdekoli se nachazf nejaky z mych sluzebnfku, od nehoz se
v pokornych avytrvalych modlitbach ke mne pozveda vune svate
touhy, spatnte v nem Ducha svateho, Toto chtel asi vyjadrit svaty
Pavel, kdyf fekl, ze Duch svaty place pfede mnou, Otcem, mfsto
vas "nevYslovnym lkanfrn"."
VidfS tedy, ze plod ohnivych slz neni 0nie mensf nez plod slz
ostatnich: casto je naopak vetst, to zalezf na intenzite lasky, Pro-
to at rakova duse nepodleha dusevnfrnu zmatku a nemysli si, ze
6Srov. Rim 8, 26.
153
Uieni 0 s/zcich
jsem ji byl odiiat tehdy, kdyz nerrnize plakat slzami, pOnichz tou-
zi. At naopak touzf pOslzach azachovava jednotu sve yule s moji
a pokorne je pfipravena na kladnou i zapornou cdpoved', podle
toho, co se bude lfbit me bozske vuli, Nekdy na dusi dopoustim,
aby nemohla ran it telesne slzy, amohla tak vytrvat vpokore prede
mnou aokouset me v ustavicne modlitbe atouze. Neprospelo by
ji totiz, kdyby mela to, po cern touzf, protoze by byla spokojena,
anasyeena predrnetem sve touhy by polevila v horlivosti av tou-
ze, s niz me 0nej zadala. Tak jf tedy, samozrejme proto, abyeh ji
obohatil, anikoli oehudil, udeluji duehovni slzy: slzy srdee, pine
ohne me bozske lasky, Budou mi mile v kazdem stavu adobe,
jen kdyz se zrak inrelektu v Iaskyplne horlivosti nikdy neuzavre
svetlu viry aneodvratf se od predrnetu me bozske Pravdy. la jsem
totiz lekaf a vy jste nemoeni: vsechny obdarovavam tfrn, co je
nutne a potrebne pro vasi spasu, aby vzrostla dokonalost vasich
dus!.
Toto je pravda a to je take vysvetlenf peti sladkych stavu slz,
ktere jsem ti ja, vecna Pravda, dal, moje mila dcerusko. Ponof se
tedy do krve ukfizovaneho Krista, pokorneho a neposkvrneneho
Beranka, rneho jednorozeneho Syna, a neustale prohlubuj svou
etnost, aby v robe sflil ohen me bozske lasky,
Touha, pramen slz zivota
92 Pet stavu, 0nichz jsem ti povedel, je jako pet hlavnieh proudu,
z nichz ctyl'i pfivadeji hojnost a nekonecnou rozmanitost slz da-
vajicieh zivot, pokud jsou prolevany pfi cvicenf ve ctnostech, jak
jsem ti i'ekl. Proc i'fkam "nekonecnou"? Ne proto, ze by vas plac
v tomto zivote byl nekonecny, ale proto, ze nekonecna je touha
duse.
Prave jsem ti vysvetlil, jak slzy ze srdee vychazejf srdee je
nejprve prijme od roznicene touhy a pak je predklada oku. jake
zelene drevo v ohni stena zarem a roni vodu prave proto, ze
je zelene - kdyby totiz bylo suche, nestenalo by -, tak stena
i srdee, ktere se zazelenalo dfky obnovene milosti, kdyz ze sebe
vytrhlo vyprahlost sebelasky, ktera dusi V Y SOllSl. A stejne jako
touha nikdy nekoncf a nemuze byt v tomto zivote ukojena -
naopak, cfm vic duse miluje, tim mensf ji pfipada jeji laska -,
154
Kapitola 93
tak duse chova i svatou touhu zalozenou na lasce, a pro tuto
nenaplnenou touhu place srdee.
Kdyz je vsak duse od tela oddelena a dosahne az ke mne,
svemu cili, od sve touhy nikterak neupoustf. Naopak dal touzf
po mne apo lasce k bliznfmu, nebor do nf vstoupila laska, ovladla
ji a prinesla s sebou plody vsech ostatnich etnosti. Nicmene je
pravda, ze koncf a ustava bolest, ktera v tomto zivote touhu
doprovazf - jak jsem ti rekl. Duse, ktera po rnne touzf, me uz
totiz rna a vubec se neboji, ze by mohla ztratit to, po cern tak
dlouho touzila. Takto zivi svuj plamen: cim vice hladovi, tim
vice je naplnena, a cim je sytejsi, tim vice hladovi. Avsak neni
ji nijak nephjemny ani hl ad, ani sytost, nebot ji neschazf Zeidna
dokonalost.
Tak je vase touha opravdu nekonecna, jinak by Zeidnactnost
nemela eenu anebyla by ani mozna, kdybyste mi slouzili jen ko-
necnymi prostredky, la jsem totiz nekonecny Buh, a ehci, abyste
mi slouzili neCim nekonecnyrn - a vy nemate nie nekonecneho
krome citu atouhy sveduse, Proto jsem rfkal, ze slz je nekonecne
mnozstvi, aje to pravda. Proto jsem take fekl "pro nekonecnou
touhu spjatou se slzami",
Kdyz duse opustf telo, slzy zusranou mimo ni, ale laska pre-
vzala jejich plody a stravuje je, jako se stravuje voda v peei. Voda
totiz neziistava mimo pee, ale zar ohne ji stravuje, pfitahuje adrzf
v sobe. Totez se deje s dusi, ktera dospela k okousenf ohne me
bozske lasky, kdyz z tohoto zivota odesla v lasce k me Iasce abliz-
nfrnu av Iasce, ktera ji se mnou spojovala a primela ji ronit slzy.
Nikdy mi neprestava s placem obetovat sve blazene touhy, ale
nepocituje pritom bolest: neplace tedy slzy oka, nebot ty vysehly
v peci, jak jsem ti fekl, nybrz slzy ohne Ducha svateho,
Videlas tedy; jakyrn zpusobem jsou podoby slz nekonecne:
Zeidnyjazyk by nedokazal vypovedet, kolik ajak rozmanitych je
v tomto zivote podob place. Ale dosud jsem ti vysvetlil jen rozdil
prvnich ctyf druhii slz.
Plody slz smrti
leste ti musim povedet 0plodeeh slz, ktere jsou prolevany se 93
svatou touhou, a 0tom, co pusobf v dusi.
155
Uieni 0slzach
Avsak nejdfiv budu mluvit 0patem druhu slz, 0nemi jsem se
zrnfnil na pocatku, tedy 0slzach tech, kdo ve svete ziji ubohym
zpusobern avytvoiili si sveho boha z druhych Iidi, ze stvorenych
vecf a vlastni smyslnosti, z nii pochazf veskera ujrna duse i tela.
Vysvetloval jsem ti, ze kazda slza pochazf ze srdce, a to je
pravda, protoze srdce trpi v takove mire, v jake miluje. Svetstf
lide placou, kdyz jejich srdce citi bolest, tedy kdyz ztratf to, co
milovalo. Ale jejich plac se velmi lisf od place mych sluzebnfku.
Zdalipak vis jak moc? Stejne jako jeodlisna jejich laska. A protoze
koren je zkazeny smyslnou laskou, je zkazene i vsechno, co z nej
vzejde.
Srnyslna laska jejako strom plodici jen plody smrti: pachnoucf
kvery, skvrnite listi, verve sklonene az k zerni, zrnitane mnoha
vetry, Timto strom em je duse: vsichni jste stromy Iasky, aproto
bez lasky nemuzete zit, nebot z lasky jste byli mnou stvoreni.
Ctnostne zijid duse zapoustf koreny sveho stromu do udoli
opravdove pokory, ale ti, kdo iiji uboze, jimi obepinaji horu pychy,
]ejich strom je spatne zasazen aneplodi plody zivota. nybrz smrti.
Plody jsou skutky otravene mnoha nejruznejsfrni hnchy, ai kdyz
plodi nejaky dobry cin, stejne bude nakonec spatny, protoze vy-
rusta ze zkazeneho korene. To se deje s dusf, ktera se nachazf
ve smrtelnern hrfchu: zadny jeji dobry skutek nerna hodnotu pro
vecny zivor, protoze neni vykonan ve stavu milosti.
Nikdo vsak nesmi dobre skutky opomfjet, nebot kazde dobro
je odrneriovano a kazda vina trestana, Dobro vykonane mimo
stay milosti nestacf ani neplati pro zfskanf vecneho zivota, jak
jsem rekl, ale rna bozska dobrotivost a spravedlnost umoznujf
urcitou nedokonalou odmenu, Nekdy byva odmeiiovano casnymi
vecmi, jindy casem k naprave, jak jsem ti to uz dfiv vysvetloval.
Nekdy mu udelfrn zivot milosti prostrednictvfm nekterych svych
sluzebnfku, kteff mi jsou mili avftani, jako jsem to ucinil apostolu
Pavlovi, ktery diky rnodlitbam svateho Stepana zanechal nevery
a pronasledovanf krestaml. Takze jasne vidis, ze dovek nerna
nikdy opomijet konant dobra, at' jejeho stay jakykoliv,
Rfkal jsem ti, ze ony kvety pachnou, a je to pravda. Temito
kvety jsou pachnoucf hnutf srdce, ktera jsou mi protivna, anena-
vist a nelaska k bliznfrnu. Ona duse se jako zlode] zmocnila me
cti, cti sveho Stvofitele, aprifkla ji sobe,
156
Kapitola 93
Tento kvet pachne nespravedlivyrn a ubohym soudem, odsu-
zujfcim dverna zpusoby: najedne strane soudi me, kdyz bezbozne
posuzuje to, co je v mych iiradcfch a v kazdern mern tajemstvf
skryte. Nenavistne posuzuje to, co jsem pro ne] ucinil z lasky,
lZiveto, cojsem ucinil z pravdy, a smrtelne to, co davam k zivo-
tu. Tak odsuzujf a meif vsechno podle svych nemocnych rnysli,
protoze zaslepili zrak intelektu svou smyslnou laskou azakryli si
zfftelnici viry, takze nemohou pravdu videt ani poznavat.
Na druhe strane soudi sveho bliznfho, ktereho casto velmi
poskodi, Ten ubohy clovek totiz nezna ani sam sebe, a presto
si mysli, ze zna srdce a cit tvora obdareneho rozumern, a podle
skutku, ktery spatff, nebo podle slov, ktera vyslechne, bude chtft
soudit cit srdce. Mf sluzebnfci soudf vzdy v dobrem, protoze jsou
zakotveni ve mne, nejvyssfrn Dobru. Ale tihle neustale soudi ve
zlem, protoze jsou zakotveni v ubohe spatnosti. Z jejich soudu
casro vzchazf nenavist, vrazdy, nelaska k bliznimu a zvetsovanf
odstupu od lasky ke ctnostem, kterou chovajf moji sluzebnfci.
Tak postupne vyrustajf ilisty, jimiz jsou slova vychazejicf z ust
a hrube napadajfci me a krev meho jednorozeneho Syna a po-
skozujfci bliznfho, Nestarajf se 0nic jineho, nez aby proklfnali
a odsuzovali me skutky nebo kleli a pomlouvali kazdeho tvora
obdareneho rozumem, protoze je k tomu vede jejich usudek, A ti
nestastnici si ani neuvedomuji, ze jazyk je srvoren jen k tomu,
aby mi vzdaval chvalu, vyznaval jejich chyby a pracoval z lasky
ke ctnostem a ke spase bliznfho. To jsou listy poskvrnene jejich
bfdnou vinou, protoze srdce, z nehoz vyrustaji, nebylo ciste, ale
silne poskvrnene obojakostf avelkou bfdou.
jak velke nebezpecf casne ujmy jim kvuli tomu hrozl, krome
duchovnf ujmy, kterou jim pusobf odnetf milosti z duse: Videli
jste a slyseli, ze slova rozvratila staty, zbofila rnesta a zpusobila
spoustu dalsfho zla avrazd, nebot' slovo vstupuje do srdce toho,
vuci komu je vyfceno: dostane se az tam, kam nedosahne nuz.
Tento strom rna sedm vetvl, sklanejfcfch se az k zemi, z nichz
rasf kvety a listy zpusobern, ktery jsem ti vysvetlil. To je sedm
smrtelnych hffchu, ktere jsou plne rozrnanitych acetnych hHchU
spojenych korenern a stonkem se sebelaskou a pychou. Ta dala
jako prvnf vyrasit vetvim a kvetum mnoha hnuti, po nf pfichazf
list slov aplod spatnych skutku. Verve se klonf az k zemi, to zna-
157
Uceni 0 slzdch
mena, ie verve srnrtelnych hffchu nesmerujf k nicemu jinernu
nez k zemi vsech porusenych a neusporadanych vecf sveta a ie
neusiluji 0nie jineho, nez jak se touto zernf nenasytne krmit,
protoze ji nikdy nemohou byt nasyceny. jsou nenasytne anesne-
sitelne samy sobe, aproto nikdy nenachazeji klid atouzi po tom,
cojim stale pfinasi jen lacnost, a chtejf to, jak jsem ti rekl.
Duvodem, proc se nemohou nasytit, je to, ie neustale rou-
ii po konecne veci, ale sami jsou jako bytosti nekonecne, jejich
bytf nikdy nekonci, muze skoncit jenom jejieh setrvanf v rnilos-
ti, a to vinou jejich smrtelneho hrfchu. Clovek stoji nade vsfrn
srvorenym, a nikoli srvorene veci nad clovekem, proto se nemu-
ie nasytit ani najit pokoj, jestlize nenajde neco vetsfho, nez je
on sam. VetSi nef on jsem tu jen ja, vecny Buh, a proto ho jen
ja mohu nasytit. A protoze me spachanou vinou ztratil, ocita se
v nekoCicim trapenf a bolestech. Po bolesti pfichazf plac, a kdyz
se objevi vetry.? zacnou bicovat strom lasky kjeho vlastni smysl-
nosti, na nii vsechno zalozil,
94 je ctvero vetru: blahobytu, protivensrvf, strachu a svedomf.
Vfrr blahobytu iivi pychu velkou domyslivosti, vysokym smys-
lenfrn 0sobe a podceriovanfrn bliznfho. Dostane-Ii se k rnoci,
vladne velmi nespravedlive a je provazen marnivosti srdce, ne-
cistotou tela a duse, namyslenostf a mnoha dalsfrni nerestmi,
ktere je nasledujf aktere by tvdj jazyk nedokazal vypoCitat. J e vitr
blahobytu sam0sobe spatny? Ne, neni, ale spatny jehlavni koren
stromu, takze se z nej sifi spatnost na vsechno ostatnf, Vsechny
veci, ktere sesflarn a ktere jsou, pochazejf ode mne aja jsem na-
nejrys dobry, proto je dobre i to, co pfinasi tento vitr blahobytu.
Ale po nern nasleduje plac, protoze srdce onoho cloveka se jim
nenasytf touzi po tom, co mit nernuze, a proto se trapi ave sve
bolesti place. Iak ui jsem ti ffkal, oko se snazf vyhovet srdci.
Potom prichazf vitr otrocke bazne, vnemz seclovek boji sveho
stinu a rna strach, ie ztrati milovanou vee. Bud' se boji, ie ztrati
svuj vlastnf iivot ci zivot detf nebo jinych tvoni: nebo ie z lasky
k sobe ztrati svuj stay nebo stay jinych lidf, cest nebo bohatstvi.
Kvuli tomuto strachu si nemiize pokojne uzfvat milovane veci,
protoze ji vsouladu smou vuli nevlastni, aproto seune] probouzf
7SroV. kap. 36.
158
Kapitola 94
ustrasena bazeri otroka, stava seubohym otrokem hffchu alze ho
povazovat za takoveho, [aka je vee, ktere slouzf.
8
Hffch znamena
nemit, takze on nie nerna.
J este neustal vitr bazne, auz na nej dolehne vitr trapenf apro-
tivenstvi, ktereho se bal, a zbavi ho toho, co mel, nekdy nejake
konkretnf veci ajindy vseobecne. Vseobecne je ztracf, kdyz pfi-
chazf 0zivot, protoze smrt mu odnima vsechny veci, jindy mu je
odriata nejaka konkretnf vee, jednou ta, podruhe ona: zdravi, de-
ti, majetek, stay, pocty, podle toho, co ja, citlivy lekaf, vidim jako
prospesne pro vasi spasu - vzdyr' proto jsem yam je pfedtim dal.
Ale protoze vase porusenost je zeela zkazena a nema prave po-
znani, znicf ovoce trpelivosti. Naopak dava vzklfdt netrpelivosti,
pohorsenf a reptani, nenavisti a nelasce ke mne a k mym tvo-
rum. A cojsem dal cloveku k zivotu, ho pfivedlo k smrti s bolesti
umernou jeho sobectvi.
To u nej vyvola zkrouseny plac netrpelivosti, ktery vysava
dusi a zabiji ji, nebot ji odnfma zivot v milosti. Zarovefi vysava
astravuje telo aduchovne i telesne ho oslepuje, zbavuje ho vseho
potesenf anadeje, protoze dovek pfisel 0milovanou vee, do niz
vkladal svuj cit, nadeji i vfru, aproto place. Mnoho nepnjernneho
nepfinasejf jen slzy, ale i neusporadany cit abolest srdce, z nehoz
slzy vytryskly. Smrt a bolest totiz nepusobi sarna slza, nybrf jeji
puvodce, tedy neusporadana sebelaska srdce.? Kdyby totiz srdce
bylo usporadane a zilo v milosti, byly by usporadane take jeho
slzy anutily by mne, vecneho Boha, abyeh se nad nim slitoval. Ale
proc tvrdim, ze tyto slzy pus obi smrt? Protoze jsou prostredkem
zjevujicim vam smrt nebo zivot, ktery mate v srdci.
Mluvil jsem take 0vetru svedomf: ten vyvolava moje bozska
dobrotivost, ktera se pokousela pfitahnout lidi laskou prostred-
nietvim blahobytu; prostrednictvim bazne se snazila, aby v ne-
snazfch napfimili sva srdce a milovali ctnostne, a ne naopak;
v trapenf sejim snazila dat poznat porusitelnost anestalost sve-
taoNevyslovne vas miluji, a proto tern, kteryrn toto neprospiva,
udeluji nutkani svedomi, aby se odhodlali otevfft iista avyzvratit
hffchy ve svate zpovedi. Ale prestoze je otevrene napomfnam za
jejieh neciste skutky - nechteli totiz zadnym zpusobern pfijmout
8SroV. Rim 6, 16.
9Srov. Mt 15, 19; Mk 7, 21.
159
Uieni 0slzdch
mou milost =, tvrdohlave prchaji pred hlasem sveho svedomf aza-
mestnavajf se bidnymi potesenfrni k zarrnutku memu ibliznfho.
K tomu vsernu dochazi, protoze je porus en koren a s nfrn i cely
strom, a vsechno, co se tam nachazf, je ve stavu smrti: tito lide
setrvavajf v ustavicnych bolestech, placi ahofkostech, jak jsem ti
uz rekl.
Iestlize senenapravi, dokud rnajf cas uzivat svobodneho usud-
ku, odchazeji z tohoto place v konecnern case do place nekonec-
neho. Konecny plac se tak rnenf v nekonecny, protoze vzesel z ne-
konecne nenavisti ke ctnosti, to znamena z touhy duse zalozene
na nenavisti, ata je nekonecna.
]e pravda, ze kdyby chteli, vymanili by se z nf prostrednictvfm
me milosti, dane v case, kdy byli svobodni, prestoze jsem rekl,
ze je nekonecna. Nekonecny je totiz cit a bytf duse, ale nikoli
nenavist nebo laska, ktere v dusi prebyvajf. Dokud jste v tomto
zivote, rmizete nenavidet a milovat podle sveho uvazeni,
Kdyz svuj zivot skonci v lasce ke ctnosti, obdrzf nekonecne
dobro, zatfrnco kdyz ho skoncf v nenavisti, obdrzf vecne zatrace-
nf, jak jsem ti rekl, kdyz jsem ti vysvetloval, ze tito lide tonou
v rece. Nemohou totiz touzit po dobru, ztratili me milosrdenstvi
avzajernnou lasku bratn, kterou okousejf svati, alasku vas, pout-
nfku na ceste timto zivotem, jez jsem povolal, aby dosahli sveho
cfle, mne, vecneho Zivota.
Ani modlitby ani alrnuzny ani zadny jiny cin nic nezmuze:
jednou provzdy jsou udy odffznutymi od tela me bozske lasky,
nebot dokud zili, nechteli se pfipojit k poslusnosti mych svatych
pfikazani v rnystickem tele svate Cirkve akjeji sladke poslusnos-
ti, z niz pfijfrnate krev neposkvrneneho Beranka, meho jedno-
rozeneho Syna. A proto dostavaji plod vecneho zatraceni spolu
s placern a skfipenim zubu.l"
To jsou oni mucednfci d'abla, 0nichz jsem ti ffkal: a d'abel
jim dava to ovoce, ktere rna. VidiS tedy, ze tento plac pfinasf
v konecnem case plod bolesti av poslednim case rna za nasledek
vecne prebyvanf se zlyrni duchy.
95 ]este mi zbyva uvest, jake plody obdrzf ti, kdo se zacinaji
pozvedat z Yinpro strach z trestu a chtejf dosahnout milosti. ]e
lOSrov. Mt24,51; 25, 30.
160
Kapitola 95
hodne tech, kdo unikaji smrti zpusobene smrtelnym hrfchern ze
strachu pred trestem: to je vseobecne volanf, jak jsem ti rekl.
J ake plody tedy takovy clovek obdrzf? Kdo zacne vyhazovat
necistotu z domu sve duse, Cini svu] svobodny iisudek nastrojern
strachu z trestu. Kdyz svou dusi ocistf od viny, zfskava pokoj
svedomf azacfna otevirat cit duse azrak intelektu, aby spatril sve
rnisto, protoze do te doby, nef se uprazdnil, videl jen to, ktere
pachne mnoha niznyrni hi'ichy. Zacfna se mu dostavat utechy,
protoze eery svedomf setrvava v klidu, jako by cekal, az obdrzf
pokrm ctnosti.
Stejne jako clovek, jehoz zaludek se uzdravil, dostava po vy-
zvraceni spatneho jidla znovu chut' kjIdlu, tak i tito lide ocekavajl,
zejim ruka svobodneho iisudku spolu s laskou k pokrmu ctnosti
prostre snil, protoze u prostreneho stolu seji.
Tak tomu skutecne je, aduse proZlvajici prvotni bazeii aoeis-
t'ujici svuj cit pfijfrna druhy plod, totiz druhy stay SlZ,l1V nemz
duse s citem Iasky zaeina zafizovat svu] dum ctnostmi. Duse je
sice jeste nedokonala, ale pozvedla se z bazne, dostava se j! ute-
chy a potesenf, protoze jeji laska byla potesena mou Pravdou,
ktera je laska sarna. A pro potesenf autechu, kterou ve mne duse
nachazf, zaeina velmi nezne milovat a cit! sladkost me utechy
nebo iitechy, kterou ji kvuli mne poskytujf tvorove.
Onen dovek se evict v lasce v dome sve duse, do nehoz vstou-
pil pot om, co ho bazefi vycistila, a zacfna se mu dostavat plodu
me bozske dobrotivosti, jez mu dum jeho duse poskytl. Vstou-
pil do lasky ke ctnostem, a proto muze vlastnit: zacina pfijfrnat
a okouset mnoho rozmanirych plodii utechy, jestlize vytrva az
do konce, muze si postavit stul: to znamena, zejeho duse presla
z bazne do lasky ke ctnostem apfistupuje k jejim u stolu.
Kdyz dospeje k tretfrnu stavu slz, stavi si stul nejsvetejsfho
ki'ize do srdce a duse. A kdyz si ho tam postavil, nachazf na nern
pokrm sladkeho a laskyplneho Slova - znameni me cti a vas!
spasy, pro niz bylo telo meho jednorozeneho Syna probodeno
a dana yam za pokrm. Tehdy se duse zacfna sytit uctou ke mne
a spasou dusf s nenavistf ke hffchu alitosti nad nim.
11Druhy stay dobrych slz atfetf celkove,
161
Uieni 0slzcich
J aky plod obdrzf duse v tomto tretfm stavu slz? Povim ti to:
obdrzf sflu zalozenou na svate nenavisti ke svevlastnf smyslnosti
spolu se sladkym plodem prave pokory, s trpelivosti, ktera odnf-
rna vsechno pohorsenf a zbavuje dusi veskere bolesti, protoze
nozem nenavisti zabila svou vuli, v niz vsechna bolest spocfva.
Totiz jenom smyslna yule se pohorsuje nad nespravedlnostmi,
pronasledovanfrn anad odnetfrn duchovnfch acasnych utech, jak
jsem ti uz rekl, a tak dospfva k netrpelivosti.
Ale protoze vUle je mrtva, duse zacfna s placern a neznou
touhou okouset ovoce slz sladke trpelivosti.
Tento velmi liby plod je sladky pro toho, kdo ho okousi, aje
mily mne, protoze ten, kdo ho jf, okousf sladkost, prestoze sena-
chazf v horkostechl V case pronasledovanf se mu dostava pokoje;
kdyz se more bouif a nebezpecne vetry bicujf Iodicku duse mo-
hutnyrni vlnami, je klidny, pokojny aneutrpi zadne ujmy, protoze
svou lod'ku pfikryl sladkou yuH Bozf, od niz prijal odev opravdove
avroucf lasky, pod ktery Zidna voda nepronikne.
Trpelivost
Nejmilejsf dcerusko, tato trpelivost je kralovnou sfdlfcf ve skalnf
pevnosti. Vftezf aneprohrava, nenf sarna, doprovazf ji vytrvalost,
je mfchou lasky, Ona odhaluje, zda je odev lasky odevem svateb-
nfrn, C i nikoli - odhaluje, zda je poskozen nedokonalostf, ktera se
ihned projevf jejfrn opakem: netrpelivostf.
Vsechny ctnosti lze nekdy skryt nebo vydavat za dokonale,
prestoze dokonale nejsou, ale trpelivosti se zadna neskryje. Kdyz
je totiz v dusi tato sladka trpelivost, micha Iasky, zjevuje, ze vse-
chny ctnosti jsou zive a dokonale, a pokud tu neni, zjevuje, ze
vsechny ctnosti jsou nedokonale adosud nedospely ke stolu nej-
svetejsfho kflZe, kde se trpelivost pocina v sebepoznanf apoznanf
me dobrotivosti v one dusi a kde se rodi ze svate nenavisti aje
pomazana opravdovou pokorou.
Tete trpelivosti nenf odnfrnan pokrm ucty kemne atouhy po
spase dusf naopak, zivf sejimi neustale, ato je pravda. Povsimni
si ji, nejrnilejsf dcero, u svatych a slavnych mucednfku, kteff se
posilovali pokrmem dusf. Smrt jim prinasela zivoc kffsili mrtve
azahaneli temnoty smrtelnych hffchu. Svet sejim pres veskerou
svou velikost a slavne panovniky se vsi jejich mod nedokazal
162
Kapitola 96
ubranit dfky tete kralovne, sladke trpelivosti. Tato ctnost je jako
lampa postavena na podstavec.P
Toto je slavny plod pfinaseny slzami duse, krera dosahla lasky
k bliznfrnu a ktera stoluje spolu s obetovanyrn neposkvrnenym
Berankem, myrn jednorozenym Synem. Trpf mucivou a uzkost-
nou touhou a nesnesitelnou bolesti, zpusobovanou tim, ze ja,
jeji Stvofitel jsem urazen. Tato bolest ji vsak nezkrusuje, protoze
laska spolu s pravou pokorou zabila veskerou bazen a sebelasku,
ktere pusobf utrpenf; je to naopak bolest utesna, jen nad mou
urazkou a nad ujmou, ktera byla zpusobena bliznfrnu. Tato bo-
lest vynlsta totiz z Iasky, a proto dusi posiluje. Duse se z nf teSi,
protoze je znamenim, zejsem v nf prftornen svou milostf.
Slzy sjednoceni
Mluvil jsem 0plodeeh trench slz. Nasleduje ctvrcy aposlednf stay 96
slz spojujideh cloveka se mnou a ten, jak jsem tirekl, nenf od
tretfho stavu oddelen, nybd je s nfrn spojen, jako je laska ke mne
spojena s laskou k bliznfmu: navzajem se obohaeuji. Ale tento
stay se natolik rozvinul, ze prerostl do ctvrteho, v nemz duse
nejen vsechno trpelive snasf, jak jsem ti ffkal, ale radostne po tom
touzf, takze opovrhuje kazdym potesenfrn, at pfichazf odkudkoliv,
jen aby semohla pfipodobnit me Pravde, ukrizovanemu Kristu.P
Takovy clovek obdrzf jeden z plodu pokoje duse, spojeni smou
sladkou bozskou prirozenostf, v niz prostrednictvfm smysloveho
vnfrnanf okousf mleko. jako dite pokojne spocfva na matcinych
prsou a s bradavkou v iistech saje prostrednictvfm tela mleko,
tak iduse dosahnuvsi tohoto poslednfho stavu drff svatou tou-
hou telo ukfizovaneho Krista.l" to znamena nasleduje jeho ucenf
a kroky, nebot ve tretfm stavu dobre poznala, ze nema ehodit ke
mne, Otci, protoze do mne, vecneho Otee, nemuze na rozdil od
meho milovaneho Syna, mileho a sladkeho Slova, proniknout
zadna bolest. A vy se bez bolesti nemuzete obejit, vase etnosti
museji byt prezkouseny a musfte jich dosahnout velkym iisilfm.
Tento clovek tedy spocinul na hrudi ukfizovaneho Krista, protoze
12Srov.Mt 5, 15; Mk 4, 21; v kap. 29. jsou !ampami "aposto!ove aevange-
liste, mucednfci avyznavaci asvati ucitele Cirkve".
13Srov. Flp 3,8.
14Srov. list 86.
163
Uieni 0 slzdch
tam je laska, atak si pfitahl rnleko ctnosti, azakousel na sobe zi-
vot v milosti, ktera dava ctnostem sladkost. Toje pravda, ctnosti
nebyly sladke samy 0sobe, nybd proto, zebyly ucineny aspojeny
ve rnne, bozske lasce, aby duse nijak nehledela na svuj prospech,
ale jenom na to, aby mi vzdavala iictu a usilovala 0spasu dusf,
Pohled', mila dcero, jak sladky a slavny je tento stay, v nemz
duse dosahuje spojeni na hrudi lasky, ktere nikdy nedojde mleko:
nikdy od nf neodtrhne sva usta, Tak tete dusi nikdy neschazf ani
ukfizovany Kristus, ani ja, vecny Otec, ktereho nachazf tak, ze
okousi nejvyssf vecne bozsrvi, Kdybyste videli, jak se zvetsuji sfly
tete duse! jejf pamet se napliiuje neustalou vzpominkou na mne
a laskou k sobe pritahuje rna dobrodinf - nejen jejich dusledky,
ale cit me Iasky, kterou jsem ji v nich dal -, a zejmena dobrodinf
stvofeni, nebot vidi, zejsem ji stvofil ke svemu obrazu apodobe.
V prvnim stavu, jak jsem ti fikal, ji toto dobrodinf dalo poznat
trest nevdecnosti, krery nasledoval, a proto se pozvedla z bidy
v dobrodini Kristovy krve, v niz jsem vas znovu srvofil v milosti
avase tvare umyl od malomocenstvi hffchu. Tehdy duse dosahla
druheho stavu: okousela milost me lasky alftost nad vinou, v niz,
jak videla, se mi natolik zprotivila, ze jsem ji potrestal na tele
sveho jednorozeneho Syna.
Pore dosahuje Ducha svateho, ktery upevnil a stale upevnu-
je dusi v pravde. Kdy duse toto svetlo obdrzf? Kdyf v prvnfrn
a druhern stavu pozna na sobe same moje dobrodini. Tehdy seji
dostane dokonaleho svetla, poznava pravdu 0mne, vecnem Ot-
ci, totiz to, ze jsem ji srvofil z lasky, abych ji dal vecny zivot,
Toje pravda a zjevil jsem yam ji krvf ukrizovaneho Krista. Duse
tuto pravdu poznala a zamilovala si ji, a zdali je jeji Iaska cista,
se pozna podle toho, ze miluje to, co miluji ja, a nenavidi, co
nenavidfrn ja. Tehdy se nachazf v srdci lasky k bliznirnu,
Na teto hrudi se tedy pamet napliiuje aztracf veskerou nedo-
konalost, protoze si pamatuje a uchovava v sobe me dobrodini.
Intelekt obdrzel svetlo: vhledem do pameti poznal pravdu, pro-
toze se zbavil slepoty sebelasky, azustal na vysluni ukrizovaneho
Krista, v nemz poznal Boha acloveka.
Krome tohoto poznanf se diky navazanernu spojeni pozveda
ke svetlu, ktere nezfskava ze sve pfirozenosti, jak jsem ti ffkal,
ani cvicenfrn ve ctnostech, ale z milosti udelene mou sladkou
164
Kapitola 96
Pravdou, jez neopovrhuje horouci touhou ani usilfrn, ktere mi
obetoval, Tehdy se cit, ktery nasleduje intelekt, s naprosto doko-
nalou a vrouci laskou sjednocuje se mnou. A tornu, ktery by se
ptal, kdo je tato duse, bych odpovedel: je myrn druhym ja diky
tornu, zeje se mnou sjednocena laskou.
J aky jazyk by dokazal vypovedet vyjirnecnost tohoto poslednf-
ho stavu spojeni arozmanitost plodu, ktere v nern dovek obdrzf,
kdyz senaplni vsechny tfi silyjeho duse? Toje sjednoceni vyhlase-
ne Slovern, mou Pravdou, a nemf jsem se ti zminil u tfi hlavnich
stuprni. J azyk to nedokaze vyjadfit, ale dobfe yam to zjevuji sva-
ti ucitele cfrkve, osviceni timto slavnym svetlern, s kterym ctou
svate Pismo.
Mate slavneho Tomase Akvinskeho, jehoz poznanf se vic za-
klada na modlitbe, pozvednuti mysli a svetlu intelektu nez na
Iidskych znalostech. On byl jednim ze svetel, ktera jsem zasa-
dil do mystickeho tela svate Cfrkve, abych tak rozptylil temno-
ty omylu.l" A pohled' na svateho J ana Evangelistu, kolik svetla
ziskal na drahocenne hrudi Krista.!" me Pravdy! jak jasne bylo
svetlo, ktere zfskal, ajak dlouho s nim hlasal evangelium!
Tak bychom mohli pokracovat dal, kazdy z nich yam ho zje-
vil jinyrn zpusobern. Ale niterne vnfmani, nevyslovnou sladkost
a dokonale sjednoceni bys vypovedet svyrn jazykem nemohla,
protoze je konecny, Snad to chtel fici Pavel slovy: "Oko nedokaze
spatrit, ucho slyset ani srdce pomyslet, jake potesenf ajake dobra
je pfipraveno pro dusi, ktera mi slouzf v pravde."!? jak nanejvys
sladke je pro dusi prebyvat v dokonalern sjednoceni se mnou!
Neprekazf jf totiz jeji yule, protoze se se mnou stala jedno. Vy-
dava vuni do celeho sveta, jakozto plod ustavicnych apokornych
modliteb: tato vune touhy volala po spase dusf a mocne, avsak
bez lidskeho hlasu, vola pfed mym bozskyrn majestatem.
To jsou plody sjednocenf, ktere duse pozfva v tomto zivote,
v poslednim stavu, jehoz dosahla velkym usilfrn, slzami apotem.
Tak s opravdovou vytrvalosti prechazf ze zivota milosti k tomuto
sjednoceni, ktere ackoli je jeste nedokonale, je dokonale co do
milosti. Toplati, dokud je duse pfipoutana k telu, protoze v tom-
15Srov. kap. 158.
16SroV. J an 13,23.
17Srov. 1Kor 2, 9.
165
Uteni 0slzcich
to zivote se nernuze nasytit tim, po cern touzf. ]e take svazana
zvracenym zakonem, ktery byl sice uspan citem ctnosti, ale neni
mrtev, a proto se miize znovu vzchopit, kdyby se ctnost z duse
vzdalila. Proto one sjednoceni nazyvam "nedokonalym". Ale to-
to nedokonale sjednoceni vede k pfijetf trvale dokonalosti, ktera
dusi nernuze byt zadnym zpiisobem odnata, jak jsem ti vysvetlo-
val ohledne blazenych dusf. Tehdy ve mne okousf spolu s temi,
kdo jej okousejf plne, vecny zlvot, nejvyssf avecne dobro, proto-
ze ja nikdy nekoncfrn. Tyto duse obdrzely vecny zivot, na rozdil
od tech, kteff obdrzeli plod sveho place, vecnou smrt. Tyto duse
dospely od place k radosti a obdrzely zivot trvajici na veky spolu
s plodem slz avroud lasky: pfed mou tvafi volaji aobetujf zavas
slzy ohne, jak jsem ti rekl.
Povedel jsem ti 0vsech stupnich slz, 0jejich dokonalosti
a 0plodech place, ktere duse dostavajf: dokonali obdrzf vecny
zivot abezboznf vecne zatraceni.
Dalsi Katefinina otazka 0rade a soudu
97 ehdy ona duse, strevovsne nesmfrnou touhou zspe-
lenou sladkym poucenim a vysiysenim, ktereho seji
dostalo od Pravdy obledne vYse uvedenych sravd, vo-
la1ajako zemilovetuu
Dfky, dfky robe, nejvyssf vecny Otce, ty naplnujes sva-
te touhy amilujes nasi spasu, z lasky jsi nam venoval
lasku v debe, kdy jsme s tebou byli zneprateleni, prostrednictvim
sveho jednorozeneho Syna. Pro tuto propast hoffcf tvou laskou
te prosfrn 0milost a milosrdenstvi, abych mohla uprfmne pfijft
k tobe, abych se svetlern, ne s temnotou, beze!a za ucenfrn rve
Pravdy, jejiz pravdivost jsi mi jasne zjevil, a abych tak mohla od-
halit dalsf lecky, kterych se bojfrn, ze tu jsou nebo mohou byt.
Vecny Otce, prala bych si, abys me 0nich poucil, nez tyto stavy
opustfrn.
Za prve bych chtela vedet, jake ponaucenf mam dat ja nebo
jiny tviij sluzebnfk tomu, kdo by zanarni pro radu prisel, presroze
predem vim, sladky vecny Boze, zes mi fekl: "J ajsem ten, kdo rna
rad malo slov, a mnoho cinii."18 Iestlize se vsak tve dobrotivosti
zlibi fici mi jeste par slov, zpusobf mi to velkou radost.
18Srov. Mt 7, 21.
166
Kapitola 97
A dale, kdybych nekdy dlela na modlitbach za tve tvory a ze-
jmena za rve sluzebnfky avidela pfitom nektereho z nich, jak se
z tebe teS{, ajineho zase, ze rna temnou dusi, rnam nebo smfrn,
veeny Otce, povazovat jednoho za prebyvajfcfho ve svetle a dru-
heho v ternnote? Nebo kdybych videla, ze nekdo se velmi kaje
ajiny ne, mam soudit, ze vetS{dokonalosti dosahl ten, kdo sevfc
kaje, nez ten, kdo tak necinf? Prosim te, abych nebyla oklama-
na tfm mal em, co vidfrn, pouc me konkretne 0tom, cos mi fekl
vseobecne.
Druha vee, v ktere te prosfrn 0vysvetlenf rekl jsi, ze duse,
kdyz je navstfvena v mysli, dostane znameni, aby poznala, zda je
to navstfvenf od tebe nebo ne.!?
jestli si dobfe vzpomfnam, reklas mi, veena Pravdo, ze duse
setrva v radosti aje povzbuzena ke ctnostem: chtela bych vedet,
jestli muze byt oklamana duchovni vasnf kdyby tomu tak bylo,
chtela bych si ponechat jen znamenf ctnosti.
Tojsou veci, 0ktere te zadam, abych mohla v pravde slouzit
tobe a svernu bliznfrnu a abych se vuCi tvym tvorum nedopus-
tila nespravedlivych soudu, protoze si myslfm, ze posuzovanf
vzdaluje dusi od tebe. Proto bych do teto nepatricnosti nechtela
upadnout.
19Srov. kap. 71.
167
v; v
UCENIO PRAVDE
Tfi svetlanutriak dosazent pravdy
98 ehdy vecny Bub, poteseny iizni a hladem one duse
a ryzosti jejiho stdce, shlMI na ni zrakem sve milosti
amilosrdenstvi, akdyi videl, jak touiebne ptosi, aby
mumohia slouzit, feki ji:
NejmilejSi a nejdrazsi deero a nevesto, pohled' nad
sebe aupfi zrak sveho intelektu vzhuru, abys spatfi-
la mne, nekonecnou Dobrotivost, a nevyslovnou Iasku, kterou
chovam k robe a ostatnfm svym sluzebnfkum. A otevfi slueh
svetouhy, nebot kdybys nevidela, nemohla bys ani slyset: jestli-
ze se totiz duse nezahledf zrakem sveho intelektu do predmetu
me Pravdy, nemuze slyset ani poznat pravdu, kterou jf poskytuji.
Abys ji tedy mohla lepe poznat, chci, aby ses pozvedla nad sve
srnysly, to znarnena nad svou smyslovou pfirozenost: pak rvou
touhu uspokojfm. To vsak nezvetsf me zalfbenf ve vas: ja jsem
Ten, ktery jsern, aproto ja obohacuji vas, nikoli vy mne. Ale te-
sfrn sezesveho zalfbenf, totiz z vas, nebot jste mf tvorove, ktere
jsem stvofil,
Dna duse tedy poslechla, pozvedia senad sebe, aby poznaia
pravdu atom, nac septele. A vecny Buh ji fekl:
Abys mohla mym slovum lepe porozumet, zacnu od zacatku
apovfm ti0trech svetlech, krera zemevychazeji, 0pravern svetle.
Prvnf svetlo nalezf vsem, kdo zijf vbezne Usee: uz jsem ti sice
otom fekl hodne, alemnohe veci ti jeste vysvetlfrn, aby tvelidske
Kapitola 98
myslenf mohlo lepe pochopit to, co chces vedet, Dalsf dye svetla
pak nalez] tern, kdo ziji v odstupu od sveta a chtejf dosahnout
dokonalosti. Povim ti tedy, nac ses me v tete souvislosti ptala,
adopodrobna ti vysvetlim to, co jsem ti uz obecne naznacil.
ViS, ze bez svetia rozumu nermize nikdo jft po ceste pravdy,
jak jsem ti fekl, a toto svetlo rozumu mate ode mne, praveho
svetla, a zfskavate ho zrakem intelektu a svetlern vfry, kterou
jsem yam udelil ve svatem kftu, pokud jste 0ni nepfisli svymi
prohresky Vekrtu jste pfijali formu viry krvf meho jednoroze-
neho Syna a mod teto krve; a tato vira, zijete-li ji ctnostne ve
svetle rozumu -, yam dava iivot avede vas po ceste pravdy. Tim-
to zpusobern dospejete kernne, pravernu Svetlu, bez nehoz byste
zustali v temnotach.'
J etreba, abyste od tohoto Svetla ziskali dye svetla avedle nich
jeste dalsi, 0kterern tipovfrn.
Prvni svetlo
Prvnf svetlo spocfva v tom, ie vsichni jste osviceni v poznanf ne-
stale povahy vecf tohoto sveta, ktere vsechny pomijeji jako zavan
vetru. Avsak nernuzete ji poznat, dokud nepoznate svou poru-
sitelnost a zvraceny zakon spjaty s vasimi tidy, ktery vas tiline,
abyste sevzpfrali proti mne, svernu Stvofiteli. Tento zakon nernu-
ie sarnozrejme nikoho pfinutit ani k sebenepatrnejsfmu hffchu,
pokud to sam neehee; nicmene je nepfitelem dueha. A nedal jsem
yam ho proto, aby zvftezil nad myrn tvorem obdarenym rozu-
mem, ale aby mu] tvor v sobe rozvijel etnosti tim, ie je vystavuje
zkouskam. Ctnost totiz muie byt zkousena jen svyrn protikla-
dem. Smyslnost je protikladem ducha, a proto v nf duse overuje
lasku, kterou chova ke rnne, svernu Stvoriteli. A kdy tuto zkous-
ku vyhrava? Kdyz se duse s nenavistf a odporem pozvedne proti
smyslnosti.
Tento zakon jsem do cloveka vlozil take proto, aby sve dusi
uchoval pravou pokoru. Vidis tedy, ie kdyi jsem stvofil dusi ke
svernu obrazu a podobe a kdyi jsem ji udelil tak velkou dustoj-
nost a krasu, postavil jsem vedle nf tu nejohavnejsf vee, spojil
jsem s ni onen zvraceny zakon, spoutal jsem ji telern, utvorenym
lSrov. J an 12,35-36.
169
Ueen! 0 pravde
z nejbidnejsi veci na zerni, aby se duse pfi spatfeni sve krasy
pychou nepozvedla proti mne, Tak muze porusitelne telo poko-
rovat dusi toho, kdo rna toto svetlo, duse pak totiz nerna zadny
duvod zpychnout, naopak rna mnoho duvodu k tornu, aby byla
opravdu a dokonale pokorna. Tento zvraceny zakon se tedy sice
stavi proti vam, ale nenuti vas k Zeidnehffsne vine, naopak je pro
vas pflCinou poznanf sebe samych a nestalosti sveta.
Na to vsechno je treba hledet zrakem intelektu, ve svetle
nejsvetejsi vfry, ktera, jak jsem ti rekl, je zfitelnid oka. Toje te-
dy prvnf svetlo, ktere jsem prohlasil za nutne a ktere potrebujf
vsichni rvorove obdarenf rozumern, aby mohli mit ucast na zivote
v milosti a na plodu krve neposkvrneneho Beranka, bez ohledu
na svuj stay. Toto svetlo je obecne, to jest rna ho mit obecne kazdy
dovek, jak jsem ffkal. Kdo by ho nernel, byl by ve stavu zatrace-
nf, Proto ti, kdo nejsou ve stavu rnilosti, tohoto stavu nedosahuji
prave proto, zejim schazf toto svetlo. Kdo totif toto svetlo nema,
nermize poznat zlo, ktere je vevine, ani jeho pffcinu: proto k teto
pflcine nernuze ehovat ani odpor, ani nenavist, Takze kdo nezna
dobro a djrvod dobrych skutku, jimz je ctnost, nemuze me milo-
vat ani po mne touzit, protoze ja jsem dobro sarno; nermize ani
milovat ctnost, kterou jsem vam udelil jako nastroj i jako prostre-
dek, jfrnz vas ja, opravdove dobro, obdarovavam svou milostf.
Vidfs, jak je toto svetlo potrebne, nebot vsechny vase viny
spocfvaji v torn, ze milujete to, co ja nenavidim, a nenavidfte to,
co ja miluji. Miluji etnost a nenavidfrn nerest, kdo miluje nefest
a nenavidf ctnost, urazf me a je zbaven me milosti. A odchazf
jako slepec, aniz by poznal pfiCinu neresti, totiz vlastni smyslnou
lasku, nepojfrna nenavist k sobe anepoznava nerest ani zlo, ktere
mu pusobf. Nepoznava etnost ani mne, prvni pflcinu tete ctnosti,
z niz mu plyne zivot: nevi ani, jaka jeto dustojnost, vniz setrvava,
kdyz dosahuje milosti prostrednictvfm etnosti.
Vidfs, jak mu tento nedostatek poznanf pusobf skodu.]e tedy
nutne, abyste toto prvnf svetlo meli, jak jsem ti ffkal,
Druhe svetlo: nedokonale odlouceni od sveta
99 Kdyz duse dospeje ke svetlu, ktere by mel mit kazdy a 0kterem
jsem ti povfdal, nesmf usnout na vavnnech: protoze dokud putu-
jete tfrnto zivotem, muzete a mate rust: kdo vsak neroste, vrad
170
Kapitola 99
se zpet, Bud' roste vobecnern svetle, ktere ziskal prostrednictvfm
me milosti, nebo horlive usiluje 0to, aby se pozvedl k druhernu
a dokonalernu svetlu a presel od nedokonaleho svetla k doko-
nalemu: vzdyf svetlo je uzitecne prave tomu, kdo chce smerovat
k dokonalosti.
Toto druhe, dokonale svetlo rnadva zpusoby dokonalosti. Do-
konalost druheho svetla totiz spocfvav tom, ze se v nem lide
vytrhuji z obecneho zpusobu ziti ve svete, Ale teto dokonalosti
lze dosahnout dvema zpusoby, Prvnim se ubiraji ti, kdo se ve-
nuji trestani sveho tela a vykonavajf rvrde a velke pokanf: a aby
se jejich smyslnost neboufila proti rozumu, zarnerujf veskerou
horlivost spis na umrrvovani tela nez na zabiti sve ville, jak jsem
ti vysvetloval na jinem miste. Tito Iide pfijfrnajf pokrm ze stolu
pokanf ajsou dobff a dokonali, jestlize jejich pokanf vyrusta ze
me affdf se svetlern umfrnenosti, to je svetlern opravdoveho po-
znanf sebe i mne, a velkou pokorou, kdyz se celou svou bytosti
snazf pripodobnit svuj iisudek me vuli, ne vull lidi.
Kdyby tomu tak nebylo, to znarnena kdyby se spravou poko-
rou neodeli mou vuli, casto by urazeli svou vlastni dokonalost,
protoze by povstavali jako soudci tech, kdo nejdou stejnou ces-
tou jako oni. A V IS, proc by se jim to mohlo pfihodit? Protoze
vlozili vic horlivosti atouhy do umrtvovanf tela nef do zabiti sve
ville. Tito lide si chtejf vzdy sami vybirat cas, mista a duchovni
utechy, adokonce i trapenf sveta aboje se zlym duchem, jak jsem
ti vysvetloval u druheho, jeste nedokonaleho stavu. jako by chte-
li podvest sami sebe - ve skutecnosti jsou podvedeni svou vulf,
kterou jsern nazval "duchovni vulf" =, affkaji si: chtel bych tu atu
iitechu mfsto boju aobtezovanf zlym duchem, ale nechci to kvuli
sobe, Chci to jenom proto, abych se vic libil Bohu a mel v dusi
vetsi miru milosti; pfipada mi totiz, ze takto ho mam a slouzfrn
mu lepe, nez kdybych to cinil jinymi zpusoby.
Tak se casto stava, ze se takoveho doveka zmocni unava
a omrzelost a zacne byt nesnesitelny sam sobe. Aniz by si uve-
domil svuj dokonaly stay, zacne ho v oblaku pychy urazet. J e to
pychou, protoze kdyby nebyl pysny ajeho dusenebyla namyslena,
nybrz opravdu pokorna, videl by, zeja, prvni sladka Pravda, ude-
luji stay, cas amfsto, iitechy autrpeni podle toho, co je potrebne
pro vasi spasu ak dosazenf vasf naproste dokonalosti, k niz jsem
171
Uieni a pravde
vasi dusi vyvolil. A videl by, ze kazdou vee udeluji z lasky, takze
rna byt slaskou auctou pfijfrnana. Takto vsak uvazujf ti druzf Gez
jsem uvedl jako tfeti v pofadf), kteff se take nachaze]i v druhem
svetle dokonalosti.
Treti svetlo: dokonaly odstup od sveta
100 Ti tfeti, 0nichz se chystam mluvit - kteff se nachazeji na druhern
stupni dokonalosti druheho svetla -, dospeli k tomuto slavnemu
svetlu ajsou dokonalf nezavisle na svern stavu. Chovajf nalezitou
uctu ke vsernu, co jim udelim, jak jsem ti to rfkal 0tretfm stavu
duse, jenz je stavern sjednoceni, Tito lide se povazujf za hodne
trestu a pohorsenf sveta a domnfvajf se, ze si zaslouzf ztratu
cehokoll, co jim pfinasf iitechu. A jakkoli se povazujf za hodne
potrestani, nepovazujf se za hodne plodu tohoto trestu. Vesvetle
poznali aokusili mou vecnou vuli, ktera netouzf po nicern jinem
nez po jejich dobru; a udeluji yam ho proto, abyste ve mne byli
posveceni.
Kdyz duse pozna mou vuli, odeje se do nf a nezajfrna ji nie
jineho, nez jak si zachovat a rozvfjet stay dokonalosti ke slave
achvale rneho jmena. Vesvetle vfry upfra zrak sveho intelektu na
predmet vfry, jfrnz je ukfizovany Kristus, mu] jednorozeny Syn,
miluje aposloucha jeho ucenf, ktere jepravidlem azivotem pro ty,
kdo jsou dokonali, i pro ry, kdo jsou nedokonaH. A kdyz duse vidi,
zeji zamilovany Beranek, rna Pravda, nabfzf ucenf 0dokonalosti,
zamiluje se do nf, jakmile je pozna. Dokonalost, kterou duse
poznava v pohledu na sladke a laskyplne Slovo, spocfva totiz
v tomto: Slovo prijfmalo pokrm ze stolu svate touhy ve snaze
vzdavat uctu vecnernu Otei a dosahnout vas! spasy, A v tete
touze sesvelkou horlivostf rozebehlo k potupne smrti na kfizi, na
nernz naplnilo poslusnost, kterou jsem od ne] ja, Otec, vyzadoval.
nehledelo na namahu atupeni, nevzdalo sekvuli vasf nevdecnosti
anevedomosti, ktera yam branf poznat, jak velke dobrodini yam
bylo udeleno, ani kvuli pronasledovanf Zidy, ani kviili vysmechu,
vzdornyrn hrubostem nebo kvuli vykfikum lidu. Timvsfrn naopak
prosel jako opravdovy vojevudce a rytff ktereho jsem postavil
na bitevnf pole, aby yam vybojoval vysvobozeni z rukou zlych
duchu. Tak jste byli vysvobozeni avyvedeni z toho nejzvrhlejsfho
otroctvf - aby vas poucil 0sve ceste, ucenf a pravidlech zivota,
172
Kapitola 100
a abyste tak s nenavistf a odporem vuci svyrn vinarn mohli dojit
ke mne, vecnernu Zivotu, skrze mou branu, kterou yam otevrel
klic drahocenne smrti prolite s takovyrn ohnern lasky,
J ako by yam sladke a laskyplne Slovo, muj Syn, reklo: "Podi-
vejte, vystavel jsem yam cestu aotevrel jsem branu svou krvi: At
na ni neochabne vase usili, neusedejte se svou sebelaskou a ne-
vedomosti, ktera yam nedovoluje poznat, kudy vede cesta dal,
a se sebevedomfrn, ze si zpusob sluzby najdete sami a nebudete
hIedat ten, ktery yam davam ja, J a jsem pro vas vystavel rovnou
cestu ze sebe sameho, vecne Pravdy, vteleneho Slova, a vyznacil
jsem ji svou krvi."
Povstante tedy a fidte se jim, protoze nikdo nernuze dojit
ke rnne, vecnemu Otci, jinak nez jeho prostrednictvim. On je
cesta abrana, jiz mate projit, pokud chcete vstoupit do me, more
pokoje.
Kdyz duse dospeje k okousenf tohoto svetla - ktere okousf,
kdyz je sladce spatfila a poznala -, tehdy se jako zamilovana ne-
zadrzitelne rozbehne kestolu svate touhy, nehledi na sebe zrakem
vyhod, kterych by mohla dosahnout, nehleda ani duchovni, ani
casnou utechu, V tomto svetle a poznanf zcela znicila svou vuli,
takze pohrda veskerou namahou, at pfichazf odkudkoli, a snasf
i tupeni a trapenf zleho ducha a lidskych reci. U stolu nejsvetej-
sfho kfiZe pfijfrna pokrm ucty, ktera nalezf mne, vecnemu Otci,
apokrm spasy dusf.
Nehleda zadnou odrnenu, ani ode me, ani od rvoru, protoze
se zbavila zistne lasky, v niz me dovek miluje pro svu] vlastni
prospech: odela se totiz do dokonaleho svetla, miluje me cistou
laskou bez postrannich iimyslu, jenom kvuli slave achvale rneho
jrnena. Neslouzf mi pro svepotesenf aneslouzf bliznfrnu pro svuj
prospech, ale jen z lasky,
Starr clovek a novy clovek.
Umrtveni yule
Tito Iide ztratili sebe same, zbavili se stareho cloveka, to je sve
smyslnosti, aodeli se do noveho cloveka, Krista, sladkeho J eziSe,
do me Pravdy, a odvazne ho nasledujf. To oni pristupujf ke stolu
svate touhy azametujf sve iisilf spfs na to, aby zabili svou vlastni
vuli, nez aby umrtvovali telo. Sve telo samozrejme take umrtvili,
173
Uieni 0 pravde
ale to nebylo jejich hlavni starosti: telo je nastroj napomahajicf
zabiti vlastnf vule, jak jsem ti zjevil, kdyz jsem ti vysvetloval, co
znamena, ze chci malo slov a hodne Cinu. Podobne mate jednat
i vy, vasf hlavnf starostf rna byt znicenf vlastnf yule, aby nehle-
dala a nechtela nie jineho nez nasledovat mou sladkou Pravdu,
ukfizovaneho Krista, a aby tak hledala iictu k Bohu, Bozf slavu
a spasu dusf.
Kdo je osvicen timto svetlern, takto jedna, a proto pofad se-
trvava v pokoji a klidu; nie ho nepohorsuje, protoze se zbavil
pfiCiny pohorsenf - vlastnf yule. Vsechna pronasledovanf zlym
duchem a svetern se mu pod nohama rozplyvaji. I kdyz stoji ve
vode mnoha trapenf apokuseni, voda mu nijak neuskodi, protoze
se tesne pfimkl k ratolesti vrele touhy."
Takovy clovek se tedy ze vseho teSi anesoudf ani me sluzeb-
nfky, ani zadneho tvora obdareneho rozumem; naopak se raduje
z kazdeho stavu a zpusobu, ktery spatff, a vola: bud' robe di-
ky, vecny Otce, protoze v tvern dome je mnoho moznostl, jak ti
slouzit." A tesi se z techto rozmanitych zpusobu vice, nez kdyby
videl vsechny jit stejnou cestou, protoze setak na nich vice zjevu-
je velikost me dobrotivosti." Ze vseho se tesi avsechno mu voni
jako ruze. Nevyslovuje soudy: nejen 0dobru, ale ani 0vecech, kte-
re jsou vyslovene hfiSne; spfs projevuje svaty a opravdovy soucit
s hrfsnfky amodlf se za ne ke mne av dokonale pokore vyznava:
dnes jsi to byl ty, zftra bych to byl ja, kdyby nebylo bozske milosti,
ktera mi pomaha.
Zamiluj si tento sladky avynikajid stav, nejdrazsf dcero, apo-
zoruj ty, kdo bezi ve svetle slavy: pohled' na jejieh vytecnost ply-
noud ze skutecnosti, ze jejich mysl je svata. pfijimaji pokrm ze
stolu svate touhy a ke cti mne, vecneho Otce, dfky svetlu dosahli
pokrmu dusf a s vroucf laskou se odeli do satu mileho Beranka,
meho jednorozeneho Syna, jfmz je jeho ucenf.
2SroV.Pis 8, 7.
3Srov.J an 14, 2.
4Zde Katefina podava dalsf oduvodnenf rozmanitosti lidskych povolanf
a zaroveri s ni ijeji opravnenost. Posvecenf rna osobni rozrner, Na jedine
ceste Pravdy jekazdy clovek volan k tomu, aby neposlouchal svou vuli, nybd
vdli Bozf, a slouzil zpdsobem zcela se liSicim od jinych, Duvod uvedeny
Katefinou nezduraznuje seberealizaci jedince, aleBozf dobrotivost, ktera zada
od kazdeho z nas jinou sluzbu.
174
Kapitola 100
Neztraceji cas nespravnymi usudky ani 0mych sluzebnicich
ani 0sluzebnfcfch sveta anepohorsu]f senad zadnymi fecmi tyka-
jicimi se jich sarnych nebo ostatnich, ponevadz co se cyka jich,
jsou spokojeni, kdyz mohou trpet pro me jmeno, a kdyz jsou to
feCi namfrene proti nekomu jinernu, snasejf je se soucitem k bliz-
nfrnu a nesfff je dal ani proti tornu, kdo urazf, ani proti tornu,
kdo je urazen. ]ejich laska kemne, vecnemu Bohu, ak bliznfrnu je
totif usporadana anezna neuspofadanost. Prave proto, ze jejich
laska je usporadana, nikdy se nemohou pohorsit ani nad terni,
ktere miluji, ani nad zadnym tvorem obdarenym rozumern, pro-
toze jejich usudek zernfel, uz nezije, a oni nemen vulf Iidskou,
ale pouze vuli rneho milosrdenstvi.
Tojsou ti, kdo se ridi ucenfrn, ktere jsi obdrzela od me Pravdy
na pocatku sveho zivota, jak viS, kdyz jsi ve1mi touzebne prosila,
abys mohla dosahnout dokonale Cistoty. Parnatujes, jakou jsi na
tuto prosbu dostala odpoved', zatimco jsi jako v opojeni uvazovala
o zpusobu, jimz bys dosahla dokonale cistoty, Nejen v mysli, ale
i prostfednicrvim smyshi, v tvych usfch - prave se ti zacalo vracet
telesne vnfrnanf, jestli si dobfe vzporrunas - ti zaznel hlas, jimz
ti moje Pravda odpovfdala: "Chces dosahnout dokonale cistory
a zbavit se pohorseni a touziS po tom, aby se tva mysl nicfrn
nenechala pohorsit. jednej tedy tak, abys byla se mnou spojena
citem lasky, protoze ja jsem nejvyssf a dokonala cisrota a oheri
oeiSfujid dusi, Proto cfrn vic se ke mne duse pfiblfzf, tim Cistejsi
se stane: a eim vic se ode mne vzdali, tim vic se poskvrriuje.
Proto lide sveta upadajf do takove necistory - odloucili se totiz
ode mne; ale duse, ktera se se mnou spoji a neklade mezi sebe
amne pfekazky, rna Mast na me cistote.
Abys dospela k teto jednote acistote, musfs ucinit jeste jednu
vee: cokoli vidiS nebo slysiS od jakehokoli rvora, ze se deje proti
tobe nebo nekornu jinemu, nikdy nesud' vuH lidskou, nybd Bozf,
ktera je v ostamfch iv robe.
A kdybys videla zjevny hfich nebo pochybeni, jednej tak, abys
z toho trni dala vykvest dlzi. To znamena, ze ho mas ze svateho
soucitu oberovat rnne. I v nespravedlnostech, kteryrni by se na
tobe nekdo provinil, mysli na to, ze je dopoustf rna yule, aby
zkousela ctnost v robe a v ostatnfch rnych sluzebnicfch: me] na
parneti, zeonen tvor setoho einu dopoustf jako mnou ustanoveny
175
Uieni 0pravde
nastroj a ze casto jedna v dobrem iimyslu: protoze neni nikoho,
kdo by mohl soudit tajernstvf Iidskeho srdce.
Paklize seti neco nejevi jako vyslovny azjevny srnrtelny hffch,
nesrnfs to soudit podle svemysli, alemas v one veci videt jen moji
vuli. Pak to pro tebe nemuze byt nic jineho nez predmet svateho
soucitu, jak jsem ti rekl. Timto zpusobern dosahnes dokonale
cistoty, protoze tak se tva mysl nepohorsf ani nade mnou, ani
nad bliznfrn. Bliznfm opovrhujete, kdyz soudite, ze jeho yule je
vzhledem k yam zla, aneberete v potaz mou vuli v onomdcveku.
Toto opovrhovani a pohorseru vzdaluje dusi ode me a brani ji
v dokonalosti, nekterym dokonce v nizne mfre odnfrna milost,
coz zalezf na sile opovrzenf a nenavisti pocate k bliznfmu kvuli
jeho usudku.
jinak je tomu s dusf, ktera si vazi me yule, jak jsem ti fekl,
protoze rna yule chce jen vase dobro: vsechno, co yam davam,
rna slouzit k dosazenf cfle, k nernuz jsem vas stvofil, Kdyz duse
setrvava v lasce k bliznfmu, setrvava iv lasce ke rnne, a milujic
me je spojena se mnou.
A proto, jestlize si prejes dosahnout cistoty, po niz touziS,
je tfeba, abys vykonala predevsfrn tyto tfi veci: spoj se se mnou
laskou a zachovavej ve sve pameti zivou pripominku dobrodini,
kteras ode me obdrzela: zrakem intelektu rozjimej cit me lasky,
jiz vas nezrnerne miluji; a posuzuj ve vuli Iidf vuli mou, nikoli
jejich zlovuli, protoze jejich soudcem jsem ja - ja, a ne vy. Tim
dosahnes naproste dokonalosti."
jestli si dobfe vzpomfnas, toto ponaucenf ti dala moje Pravda.
5
Nyni ti zdurazriuji, rna dcero, ze ti, kteff svyrni Cinydokazuji,
ze si vstfpili toto ucenf, jak jsem tifekl, okousejf uz v tomto zivote
zavdavek vecneho zivota. A [estlize si jej vstipiS i ty, nepodleh-
nes klarnum zleho ducha, nebot' ho poznas, a neupadnes ani do
pochybnosti, kvuli nimz jsi me prosila 0svetlo. Vsechno ti vsak
vysvetlfrn jeste podrobneji, abych vyhovel rve touze, a zjevim ti,
5Uceni 0tom, zeprostredkem kdosazenf dokonalosti jenesoudit druheho,
sesvou podstatou shoduje sustrednf casti Uceni (Duchovniho dokumentu). ktery
Katefina nadiktovala Williamu Fleteovi 7. ledna 1377. V rnestske knihovne
v Siene se nachazejf dye redakce tohoto textu, ktere byly Fawtierem vydany
latinsky v Rime roku 1914 (Catheriniana). av italskern prekladu Taurisanove
v Rime roku 1932 (Preghiere ed Elevazioni).
176
Kapitola 101
proc nesmite vyslovit zadny soud s umyslem odsoudit, ale pouze
ze svateho soucitu.
Zavdavek vecneho zivota
Rekl jsem ti, ze tito lide obdrzf zavdavek vecneho zivota. Zavda- 101
vek neznarnena celou odrnenu, nebot tu jim udelfrn az vevecnern
zivote, kde zivot nezna smrt a sytost nenf obtfzna, kde hi ad ne-
ptisobi utrpeni, protoze v nern bolest nerna mfsto, kde dovek
rna, po cern touff, stejne jako neobrezu]e sytost, nebot ja jsem
dokonaly pokrm zivota.
Pravdou je, ze tito lide obdrzf zavdavek tohoto zivota. kte-
r oy okouseji nasledovne: duse pocftf hlad po uctfvam, jehoz jsem
hoden ja, vecny BUh, a po pokrmu spasy dusf a zivi se jim po-
dIe miry sveho hladu. To znamena, ze duse prijfrna pokrm lasky
k bliznimu, po niz hladovi a tOUZl.Ale tohoto pokrmu se nemu-
ze nikdy nasytit, protoze je nekonecny, aproto hlad vzdy zustava
cely.
A jako zavdavek dava pocatecni jistotu cloveku, ktery pak
ocekava i zbyvajfcf cast odrneny - zavdavek totiz neni sam 0sobe
dokonaly, ale virou pfinasi jistotu, ze bude vyplacena cela odrne-
na. Tak i tato duse zamilovana aodena do ucenf me Pravdy, ktera
jiz za sveho zivota obdrzela zavdavek lasky ke rnne ak bliznirnu,
neni dokonala sarna 0sobe, ale ocekava dokonalost nesrnrtelneho
zivota.
Tento zavdavek je nedokonaly v tom smyslu, ze duse, ktera
ho okousf, jeste nedosahla one dokonalosti, diky niz uz nepocitf
zadnou bolest ani kvuli sobe, ani kvuli ostatnim. Dokonala duse
totiz nepodti bolest kvuli sobe, jez. ji trapi nyni, kdyz me urazf
kvuli zvracenernu zakonu spjatemu s jejim telern, ktere bojuje
s duchem. A nepodti ani bolest kvuli ostatnfrn, nebot nebude
muset trpet urazkami, kterych se proti mne dopusti blizni. Za-
vdavek je tedy dokonaly statek co do milosti, ale neobsahne do-
konalost mych svatych, kteff dospeli az ke mne, vecnernu Zivotu,
jak jsem ti fekl. Touhy rnych svatych totiz neobsahuji zadnou bo-
lest, zatimco vase se bez utrpenf neobejdou. Tito mi sluzebnici,
kten, jak jsem ti vysvetloval na jinern mfste, pfijimaji pokrm ze
stolu tete svate touhy, se nachazeji v bolestne blazenosti: je jim
stejne jako mernu jednorozenernu Synu na dreve kffZe. Telo mel
177
Ucen! 0pravde
rozbolavele a zrnucene, ale jeho duse byla blazena, protoze byla
spojena s bozskyrn zivotem. Stejne tak jsou blazenf i ani, protoze
jejich touha je sjednocuje se mnou a odfva je do me sladke yule,
jak jsem ti rfkal, asoucasne take trpf soucitem s bliznfrn atim, ze
se zbavujf kazde smyslne rozkose a utechy, cimz svou smyslnost
umrtvujf.
Tfi podminky nepodlehnuti klamu. '
Prvni podminka: nesoudit chyby bliznfho
102 Nyni, nejdrazsf dcero, dave] pozor, abys zfskala vetS{svetlo vtom,
ocjsi me zadala.
Mluvil jsem a bemem svetle, ktere mate mit vsichni, kdo
zijete na urovni bezne lasky, bez ohledu na svuj stav, Povedel
jsem ti a tech, kdo hledf do svetla dokonalosti, jez jsem rozdelil
na dva zpusoby: prvnf patff tern, kdo si vyrvafejf odstup od sveta
ausilujf 0umrtvenf tela, adruhy tern, kdo nicf svou vuli: tidruzf
jsou dokonalymi tvory, kteff pfijfrnajf pokrm ze stolu svate touhy.
Nynf povfrn neco robe osobne, atudfz iostatnfrn, cimz vyho-
vim tve touze.
Tfi veci musts delat, aby ti nevedomost nezabranila v doko-
nalosti, k niz te povolavam, aaby zly duch skryty pod ctnostnym
plastfkern lasky k bliznfmu nezivil vetve dusi koren domyslivosti.
V nf bys totiz ihned upadla do nespravnych usudku, ktere jsem
ti zakazal: zdalo by se ti totiz, ze soudis podle prava, ale pfitom
bys kfivdila, protoze by ses ffdila svym pohledem. Zly duch by ti
caste ukazoval mnoho pravd, aby te pfivedl ke lzi a aby te usta-
novil soudcem rnyslf a umyslu tvoru obdarenych rozumem: to
jsou veci, ktere mam soudit jen ja, jak jsem ti rekl.
Toto jejedna ze dvou podminek, ktere musis z me yule dodr-
zovat: nevyslovovat neusporadane, nybri jen usporadane soudy.
A usporadany saud je nasledujfci, [estlize tve mysli vyslovne, ne-
jen jednou, ale vickrat, nezjevfrn chybu tveho bliznfho, nesmis
o ni mluvit s tfrn, u nehoz podle sveho nazoru tuto chybu vidfs:
mas vsak vseobecne napominat za neresti ty, kdo k robe pfi-
chazejf, a s laskou a laskavostf rozsevat ctnost, pficernz muzes
i nalehave zadat napravu, kdyz to budd povazovat za potfebne.
Tfebaze ti pfipada, ze ti caste odhaluji chyby jinych lidi, nesmis
a nich jmenovite mluvit, pokud ti k tomu nedam vyslovny po-
178
Kapitola 103
kyn. Drf setoho nejbezpecnejsfho zpusobu, abys unikla uskokiim
a zakernosti zleho ducha. Chce te totiz chytit na navnadu horli-
vosti, abys casto vynasela nespravedlive soudy 0bliznfch a casto
je pohorsovala.
Proto rna ovladat tva iista mlcenf nebo svata slova 0ctnosti
a pohrdanf nefesti. A kdyz se ti zda, ze u nekoho rozpoznavas
nejakou nerest, nepfisuzuj ji pouze jernu, ale take sobe, cimz se
budes cvicit vprave pokore. Ma-li totiz nejaky dovek urcitou chy-
bu, bude se mu snadneji napravovat, kdyz se setka s laskyplnyrn
pochopenim, atoto laskyplne napomenuti ho prime]e k naprave,
takze dokonce robe rekne, cos ty chtela rici jemu. A ty budes
v bezpeci, protoze tak odffznes cestu zlernu duchu, ktery te uz
nedokaze oklamat ani zabranit dokonalosti tve duse.
Chci, abys vedela, ze nesmis duverovat vsemu, co vidis, na-
opak mas to hodit za hlavu a nevsfmat si toho. Mas vytrvale
zkouset apoznavat sebe samu, apoznavat tak v sobe mou velko-
dusnost adobrotivost. Tak se chovaji ti, kdo dospeli do poslednf-
ho stavu, ktery jsem ti popsal. Neustale se vraceji do nejnizsfho
stavu, do udolf sebepoznani, coi jim nebranf, aby se pozvedli
a spojili se mnou. Toje prvni ze tff jmenovanych podmfnek, kte-
re chci, abys zachovavala, jestlize mi chces slouzit podle pravdy.
Druha podminka: nesoudit u blizniho stupeii
ctnosti
Nyni ti povim 0druhe podmince, ktera je nasledujicf. Ohledne 103
toho, cojsi po rnne chtela vysvetlit: kdyi me budes prosit jmeno-
vite za nektere tvory, muze se ti pfihodit, ze v osobe, za kterou
se modlfs, uvidis svetlo milosti. U jineho, i kdyby byl mym slu-
zebnfkem, bys ho nevidela, naopak by se ti zjevil s pokfivenou
atemnou mysli. Avsak nesmfs ho povazovat za tezkeho hfiSnika,
protoie by tvuj soud byl casto nespravedlivy, Nekdy, kdyz se ke
mne modlfs za tutez osobu, se stava, ze jeden den ji vidfs plnou
svetla a svate touhy po rnne, takze se tve dusi zda, ze te dobro
one osoby posiluje - cit lasky totiz vyzaduje, abyste meli vzajern-
ne ucast na dobru -, a dalsfho dne ji uvidfs, jako by mela mysl
ode me vzdalenou aplnou temnot amarneho usili, takze ti bude
pfipadat narnahave se za ni modlit, prednest ji pred mou tvaf,
179
Uieni 0 pravde
Nekdy se to stava kvuli pochybenf osoby, zakterou semodlis,
ale vetsinou to nenf jeji vinou, ale proto, zeja, vecny Buh, se teto
dusi vzdalfrn. To cinim casto. abych ji dovedl k dokonalosti, jak
jsem ti vysvetloval u stavu duse. Mohu sevzdalit jejimu vnfmani,
odejmout jf laskavost autechu, ale neodejmu ji milost. Proto ona
mysl zustane ternef neplodna, vyprahla a ztrapena, Tuto bolest
davam podtit dusi, ktera se za ni modIi. Cinfrn tak z milosti
a lasky k dusi, za niz je modlitba pozvednuta, aby ji ten, kdo se
s nf modli, pomohl rozptylit mraky zastifiujfcf jejf mysl.
Tak vidis, nejdrazsf anejmilejsf dcero, jak nepoucene ahodne
ostre vytky by bylo vynaset soud, jimz bys ty nebo nekdo jiny
kvuli povrchnfrnu pohledu prisoudil teto dusi nerest jen proto,
ze jsem ti dovolil, aby se ti zjevila tak poternnela. Videlas totiz,
zejf nebyla odnata milost, nybrz vnfrnanf laskyplnosti, sniz jsem
sejf dffve daroval.
Chci tedy, a mas to chtft i ty a ostatnf mf sluzebnici, abyste
sevenovali dokonalernu sebepoznavanf, abyste v sobe dokonaleji
rozpoznavali mou dobrotivost. Tento soud, stejne jako vsechny
ostatnf soudy, nechte na rnne, protoze soud nalez] jen mne, nikoli
vam:" zanechte soudu, ktery je muj, a drzte se soucitu, lacnete
po tom, aby mi byla vzdavana ucta aduse dosly spasy, as horoud
touhou hlasejte ctnosti a napravujte v sobe i v ostatnich neresti
zpusobem, ktery jsem ti vysvetlil.
Tak ke mne dospejes podle pravdy aprokazes, ze sis zapama-
tovala a zachovavala uceni, ktere ti dala rna Pravda, 0tom, jak
si mate vazit moji yule, nikoli yule lidske. Tak se mas chovat,
jestlize chces, aby tva ctnost byla ryzi, ajestlize chces spocinout
v poslednfrn dokonalem a slavnem stavu a pfijfrnat pokrm ze
stolu svate touhy, pokrm dusl, ke slave achvale rneho jmena.
Tied podminka: nechtit, aby sli vsichni stejnou
cestou
104 ejdrazsf dcero, vysvetlil jsem ti prvni dye podrnfn-
ky, a nynf ti povim 0tfetf podmince a chci, abys jf
venovala pozornost. Chci, abys sarna sobe vytkla,
jestlize te nekdy zly duch nebo tvuj nedostatecny
usudek svadejf posilat vsechny me sluzebnfky stej-
nou cestou, jakou jdes ty, nebo si to pfat. To by
- - - - - - - - - - ~- - - - - -
6SroV. Mt 7, 1; Rim 12, 19.
180
Kapitola 104
odporovalo uceni, ktere ti darovala rna Pravda. Casto totiz do-
chazf k tomu, ze kdyz dovek vidi mnoho tvoru na ceste pffsneho
pokanl, chtel by stejnou cestou poslat vsechny ostatni, a kdyz
vidi, ze se na ni nevydavajf, ovladne ho vuci nim rozmrzelost
apohorseni, jako by delali neco nespravneho. Nyni vidfs, jak vel-
kyje to kIam: caste se totiz muze pfihodit, ze Iepe jedna ten, kdo
Cini mensf pokani a zdanlive jedna nespravne: i za pfedpokladu,
ze nebude cinit velke pokani, muze byt ctnostnejsf nez ten, ktery
proti nernu repta.
Proto jsem ti ffkal, ze ti, kdo pi'ijimaji pokrm ze stoIu pokanf,
pokud nemaji pravou pokoru - nebo pokud jejieh pokani je hlav-
nim pfedmetern jejich lasky, a ne pouhym nastrojem etnosti -,
caste tfrnto reptanfrn poskozujf svou vlastnf dokonalost. Proto
nemajf setrvat v nevedomosti, ale maji poehopit, ze dokonalost
nespociva jenom v ujafrnovanf a umrtvovanf tela, nybrz ve zni-
ceni sve zvracene yule. Mate touzlt po tom, a ehci, abys po tom
touzila ity, aby se vsichni vydali po tete ceste, na niz utopf svou
vlastnf vuli apodffdf se sladke vuli me.
Toto je ucenf 0slavnern svetle, v nernz duse odena do me
Pravdy bezi jako zarnilovana. Proto neopovrhuji pokanfrn, kte-
re je uzitecne k ujai'meni tela, jez ehee bojovat s duehem. Ale
neehci, rna nejdrazsf deero, abys je povazovala za pravidlo plat-
ne pro kazdeho. Iednak vsechna tela nejsou stejna a nejsou ani
stejne silna, protoze nekdo snese vic nez jiny, ajednak se casto
stava, jak jsem ti rfkal, ze zapocate pokanf musi byt kvuli ruznym
okoInostem preruseno. Kdybyste tedy staveli na pokanf - at ty
osobne nebo nekdo jiny, komu bys to radila -, tento zaklad by
se stal nedokonalym. V dusledku toho by se yam nedostavalo
utechy a dusi by byla odriata etnost.
Pfisli byste tak 0to, co jste milovali a oc jste se opirali, takze
by yam pfipadalo, ze jste ztratili me. Mysleli byste si, ze yam
byla odnata rna dobrotivost, a zmoenila by se vas zasmusilost
abezmezny srnutek, horkost azmatek. Tak byste ztratili onen evik
a horlivou modlitbu, jichz jste svyrn pokanfm dosahli. jakmile
byste museli prerusit pokani kvuli okolnostem, ktere se mohou
vynoi'it kdykoliv, modlitba by pro vas ztratila svou di'ivejSi chut,
K tomu dochazf tehdy, kdyz se pokanf zaklada na lasce k pokanf,
181
Uceni 0pravde
a nikoli na neuhasitelne touze: tim minim touhu po pravych
a skutecnych ctnostech.
VidfS tedy, jak velke zlo by mohlo zpusobit to, ze byste byli
zaujati jen pokanfrn jako takovym, Byli byste nevedomf apropadli
byste reptanf proti myrn sluzebnfkiirn, podtili byste zasmusilost
a velkou horkosr, jak jsem ti fekl, a starali byste se jen 0konec-
ne skutky, prestoze ja jsem nekonecne dobro, a proto vyzaduji
nekonecnou touhu.
J e tedy nutne, abyste staveli na umrtvovanf a nicenf sve yule
tim, ze ji budete podrizovat vuli me a budete hledat mou cest
a spasu dusf. Tim se yam dostane pokrmu ze stolu svate tou-
hy, ktera se nikdy nepohorsuje ani kvuli sobe, ani kvuli bliznf-
rnu, naopak se ze vseho teSi azfskava plody mnoha rozrnanityrni
aruznyrni moznostrni, ktere dusim udeluji.
Ubozaci, ktefi se nefidi mym ucenfrn, to je pffrnou asladkou
cestou, kterou yam dala rna Pravda, se chovaji jinak. Delajf totiz
pravy opak asoudi podle sve slepoty anernocneho zraku, aproto
jdou jako pomatenf a ochuzujf se jak 0pozernska, tak 0nebeska
dobra. A jak jsem ti uz ffkal, v tomto zivote okouseji zavdavek
pekla.
Shrnuti tff podminek
105 bych vyhovel tve touze, nejmilejSi dcero, vysvetlil
jsem ti, nac ses me ptala: jak mas napomenout
sveho bliznfho, abys neupadla do lecky zleho ducha
nebo tveho nedostatecneho zraku. Reki jsem ti, jak
mas ostatnf napominat za chyby vseobecne, nikoli
jmenovite - krorne prfpadu, kdy bych tik tomu dal
vyslovny pokyn - aze to mas Cinit pokorne, azaroveri s ostamfrni
mas naporninat i sebe, tak jak jsem ti vysvetlil.
Takejsem ti fekl aopakuji to, ze tizadnym zpusobern na sve-
te nepffslusf soudit jakehokoli tvora, ani obecne, ani jednotlive,
a hodnotit umysly rnych sluzebnfku, at' se ti zdaji dobre, nebo
zle.
Osvetlil jsem ti take duvod, kvuli kterernu nemuzes soudit,
nebot kdybys to ucinila, tvuj saud by te oklamal. Naopak, mas
mit soucit a ostatnf majf byt soucitnf s tebou, abyste vsichni
ponechali saud na mne.
182
Kapitola 106
Vysvetlil jsem ti take, jake ponaucenf a jakou pocatecni ra-
du mas dat tern, kterf k tobe prichazejf pro radu a chte]f vyjft
z temnot srnrtelneho hrfchu, aby se vydali po ceste ctnosti. J ako
pocatek a zaklad jim ukazes cit a lasku ke ctnostem v poznani
sebe samych a me dobrotivosti v nich. Rekni jim, at' umrrvujf
a dusi svou vuli, aby se v nich nic neboufilo proti rnne. A ukaz
jim pokanf jako nastroj, nikoli hlavni predmet lasky, jak jsem ti
rekl: a nerad' tokazdemu stejnyrn zpusobem, nybri podletoho,
jakou mfru techto vnejsfch prostredku dokaze kazdy clovek snest
vzhledem ke svemu stavu - nekdo vice, jiny mene,
Rekl jsem ti, ze ti nepffslusf vyslovit jinou nez vseobecnou
vytku, avysvetlil jsem ti take, jak to mas udelat. Toje pravda, ale
nechtel bych, aby sis pri zjisten! zjevne chyby myslela, ze za ni
nesmfs napomenout mezi ctyrma ocirna - to ucinit muzes. Kdyby
v nf pak onen dovek setrval anenapravil se, muzes 0nf promlu-
vit i s dverna nebo tremi lidmi, akdyby ani to nevedlo k naprave,
muzes celou vee vyjevit mystickemu telu svate Cfrkve.? Ale rekl
jsem ti, ze ti to nepffslusf uCinit kvnli tomu, co sarna vidiS ne-
bo cltlS ve sve mysli, a ze nesmis men it nazor kvuli vnejsfrnu
zdanf. Vytku muzes vyslovit jen za uvedene podminky, ze vidfs
jasnou pravdu nebo ji chovas v mysli, protoze jsem ti jivyslovne
zjevil. Toje pro tebe ten nejbezpecnejsf zpusob, kterym uniknes
klamurn zleho ducha, jenz se te snazi zrnast pod zarninkou lasky
k bliznimu.
jak rozlisit zdroje navstfvenf
ejmilejsi dcero, vysvetlil jsem ti v teto veci vsechno 106
porrebne, aby sis uchovala a prohloubila dokona-
lost duse.
Nynf tivysvetlim to, oc jsi me zadala v souvislosti
se znamenfrn pro dusi, jiz se zda, zejsem ji navsti-
vii ve videnf nebo v jinych utechach. Rekl jsem ti,
dfky jakernu znameni muze duse poznat, zda navstfvenf pochazf
ode me nebo ne. Znamenim pro dusi je radost, ktera ji po na-
vstivenf neopusti, hi ad po ctnosti a zejmena to, ze je obohacena
ctnosti prave pokory a stravuje ji oheii bozske lasky,
7SroV. Mt 18.15-17.
183
Uieni 0 pravde
Ale protoze se me ptas, zda je mozne neehat se zmast zna-
menim radosti - a ffkas, ze kdyby to bylo rnozne, drzela by ses
jistejsfho znameni, jfrnz je etnost -, povim ti, jakyrn klarnum
muze duse podlehnout, abys dokazala rozlisit, zda je ona radost
podle pravdy nebo ne.
Duse muze podlehnout takovernu klamu: rvor obdareny ro-
zumem zakousf radost, kdyz vlastnf to, co miluje nebo po cern
touzi; acfrn vic miluje vee, kterou vlastni, tim mene vidi nebo se
prozfrave snazf zjistit, odkud ona veepochazf - ato pro potesenf,
ktere mu zone utechy plyne. Radost z dosazenf rnilovane veci
totiz zabranuje svobodnemu rozhledu azajmu 0jeji puvod. Takze
ti, kdo si tolik libuji v utese mysli a miluji ji, vyhledavajf videnf
a svou lasku vkladajf predevsfm do utechy, nikoli do mne, jak
by to bylo spravne. Uz jsem ti to fikal v souvislosti s temi, kdo
setrvavajf v nedokonalem stavu: hledi vice na darovanou utechu,
kterou jsem jim udelil ja, darce, nez na horlivost lasky, sniz jsem
je obdaroval.
Vedle ostatnieh klamu, ktere jsem ti jeden po druhem vy-
jmenoval, je muze osalit prave jejich radost. Iakym zpilsobem?
Vysvetlfrn ti to: maji velkou lasku k utese, jak jsem fekl, a kdyz'
tuto utechu nebo videnf obdrzf, zakousf radost bez ohledu na
zpusob, jimz ji obdrzeli. Rikaji si totiz, ze maji to, co miluji apo
cern tolik touzili. Casto to vsak rmlze pochazet od zleho dueha -
v takovern phpade by pocitovali stejnou radost. Ale rekl jsem ti,
zekdyz radost pochazi od zleho ducha, videni siee radost pfinese,
ale zanecha za sebou bolest aosten svedomf adusi jecizi jakakoli
touha po etnosti.
Nyni ti potvrzuji, ze duse muze tuto radost nekdy pocitit
a vzdalit se tak rnodlitbe: jestlize totiz radost prijde bez horouci
touhy po etnosti a neni pornazana pokorou a vypalena v peci
me bozske lasky, obdrzene navstfvenf a videnf spolu s utechou
pochazejf od zleho dueha, nikoli ode mne, bez ohledu na znameni
radosti. A jelikoz radost neni doprovazena laskou ke ctnosti, jak
jsem ti rekl, je zrejme, ze vychazi z lasky k utese sve mysli. Toje
pravy duvod pozitku a radosti duse: vidi, ze rna, po cern touzila.
jestlize nejakou veemilujete, pocitujete radost, kdyz ji dosahnete.
Takze vidfs, ze nemuzes duverovat jen znameni radosti, i kdy-
by trvala po eelou dobu iitechy nebo i dele. Nevedoma laska by
184
Kapitola 106
v one radosti nerozeznala uskok zleho ducha, protoze nenf chra-
nena zadnou obezrernostf. Pokud vsak bude postupovat obezfet-
ne, bude si vsfrnat, zda je jejf radost doprovazena touhou po
ctnosti, nebo ne. A tak pozna, zda navstfvenf mysli pochazf ode
mne, nebo od zleho ducha.
Rekl jsem ti, ze radost zpusobenou myrn navstfvenfrn poznas
podle nasledujicfho znamenf: radost se pojf se ctnosti, jak jsem
ti vysvetlil. To je skutecne bezpecne znameni, ktere ti ukaze, co
je uskok aco ne, abys rozeznala radost, kterou do tve mysli vkla-
dam ja v pravde, od te, jiz bys mohla dosahnout svou duchovnf
sebelaskou, to je touhou anaklonnostf ke sve utese. Utech avze-
sla ode mne je spojena s radosti prostrednictvirn lasky ke ctnosti,
zatfrnco utecha pochazejfcf od zleho ducha pfinasf jen radost,
a kdyz ji dobfe prezkoumas, nenajdes v sobe vice ctnosti nez
pfedtim. Tento druh radosti zfskava duse z vylucne lasky k utese
sebe same, jak jsem ti uz vysvetlil.
Chci, abys vedela, ze toto znamenf radosti nedokaze zmast
kazdeho, nybrz jen nedokonale tvory, kteff se teSl a utesujf spfse
darem nez darcern. Ti, kdo bez postrannfch iimyslu a vysokeho
srnyslenf 0sobe horlive touzf vice po tom, aby me milovali, nez
po samotnem daru, a dar milujf spis kvuli mne nez kvuli sve
utese, nemohou byt touto radosti oklarnani.
Proto je jim hned jasne, ze toto je znamenim zleho ducha,
ktery se jim nekdy zjevuje v podobe svetla, aby tak jejich mys-
Iizpusobil velkou radost. Avsak protoze jejich mysl nepodleha
vasni po utese, prozfrave a podle pravdy poznavajf jeho iiskok:
jakmile totiz pomine radost, ocitnou se ve tmach. Proto se poko-
fuji pravym sebepoznanfrn, pohrdaji veskerou iitechou a pevne
svfrajf v naruci ucenf me Pravdy. Zly duch je tim zmaten a zffd-
kakdy se k one dusi vrati v podobe svetla, pokud to vubec jeste
nekdy uCini.
Avsak tern, kdo rnilujf svou utechu, se jf take caste dostane,
ale uskok rozeznajf zpusobem, ktery jsem ti popsal: setkajf se
s radosti bez ctnosti, takze jim ona zkusenost nepfinese pokoru
apravou lasku alacnost po mne, vecnern Bohu, apo spase dusf.
Tak [edna rna dobrotivost: stara se 0vas, at jste dokonalf ci
nedokonali, bez ohledu na vas stay, aby yam zadny uskok nemohl
ublfzit, pokud si opravdu prejete zachovat svetlo intelektu, ktere
185
Uieni 0pravde
jsem yam dal ve zfftelnici nejsvetejsf viry, a dokud zlernu duchu
nedovolfte, aby yam ho zastfel, a nezatemnite si ho sebelaskou.
Nikdo yam ho totiz nernuze vzit, pokud si to sami neprejete.
Pobidnuti k dalsimpranim
107 yni jsem ti, nejdrazsi dcero, zevrubne vysvetlil usko-
ky zleho ducha, ktere ti rnuze pfichystat, osvetlil
jsem je zraku tveho intelektu avyplnil jsem i tvoji
touhu, protoze neopovrhuji touhami svych sluzeb-
nfku, davam tomu, kdo me prosi, apobizim ho, aby
me prosil dal. Velmi me mrzi, kdyz clovek fidici se
myrn ucenfrn netluce duehem pravdy na branu Moudrosti, meho
jednorozeneho Syria. Rfdit se timto ucenim uz znamena tlouci
na branu, aby privolal mne, vecneho Otce, hlasem svate touhy
a ustavicnyrni a pokornymi modlitbami. jsem totiz Otec, ktery
yam skrze tuto branu, mou sladkou Pravdu, udeluje chleb mi-
losti. A nekdy, abych zkousel vase touhy a vytrvalost, tvaffm se,
ze yam nerozurnfrn, ale ve skutecnosti vas chapu a davam yam
to, co potrebujete, protoze yam davarn hlad a hlas, jimz me vo-
late. A kdyz vidim vasi vytrvalost, plnim vase touhy, pokud jsou
usporadane a srnefujf ke mne.
Moje Pravda vas vyzvala, abyste zadali, kdyf yam rekla: "Vo-
lejte, adockate se odpovedi, tlucte, abude yam otevfeno, proste,
a bude yam dano.r" Rikam ti, ze chci, abys jednala takto: nikdy
neoehabuj v touze zadat me 0pomoe aneztisuj hlas v pros bach,
abyeh svetu prokazal milosrdenstvi, A neprestavej tlouci na bra-
nu me Pravdy, dokud [des v jejfch stopach. Naopak se s nf raduj
na kfiZi, jez pokrm dusf aslavu achvalu meho jmena, A slaskypl-
nou snahou pozvedej hl as nad smrti lidskeho rodu, krery vidfs
v tak velke bide, ze ji rvuj jazyk nedokaze vypovedet.
KwH tomuto narku avolant prokazu svetu milosrdenstvi. To
zadam od svych sluzebnfku ato mi bude znamenfm, zeme miluji
podle pravdy. jak jsem tirekl, neopovrhuji jejich touhami.
BSroV. Mt 7, 7; Lk 11,9.
186
Kapitola 108
Chvala Boha za zjevene pravdy
ehdy si ona duse opravdu jak otnemene pfipadaia 108
upine mimo sebe, jako by jf kvuii spojenf se Stvo-
fiteiem byio odiieto teiesne vnimeni. Kdyi pozvedia
mysi azsbledele sezrakem intelektu do vecne Pravdy
apoznaia ptevdu, zamiiovaia se do nf azvoiaia:
Nejvyssf avecna Bozf dobrotivosti, kdo jsem ja, ubo-
ha, ze ty, nejvyssf a vecny Otec, jsi mi zjevil svou pravdu a raj-
ne uskoky zleho ducha i klam naseho vnfrnanf, kteremu mohu
v tomto putovanf zivotem podlehnout ja nebo ostatni, abychom
ani ja, ani oni nebyli oklamani zlym duchem nebo sebou? Kdo te
k tomu primel? Laska. Protoze ty sis me zarniloval, aniz bych te
milovala. Ohni lasky! Tobe bud' dfky, vecny Otce.
la jsem nedokonala, plna tmy; a ty, dokonale Svetlo, jsi mi
ukazal dokonalost azaffcf cestu ucenf sveho jednorozeneho Syna.
Bylajsem mrtva, atys me vzkrfsll z rnrrvych, bylajsem nernocna,
atys mi dal lek, anejen lek krve, ktery jsi dal nemocnernu lidstvu
prostfednictvfrn sveho Syna, ale take lek proti jedne skryte ne-
moci, 0nfz jsem nevedela, nebot jsi me poucil, ze nesmfrn zad-
nym zpusobem soudit jakehokoli tvora obdareneho rozumem,
zejmena tve sluzebnfky, 0nichz jsem jako slepa apostizena touto
nemod caste vyslovovala soudy a myslela si, ze ti tak vzdavam
cest.
Dekuji ti, nejvysSf a vecne Dobro, protozes mi zjevil svou
pravdu, uskok zleho ducha a nasi vaseii, Cfmz jsi mi dal poznat
mou nemoc. Prosfm te tedy pro tvou milost aslitovani, aby tomu
dnes byl ucinen konec a tva dobrotivost vyrycila mez mne i kaz-
dernu, kdo se jf bude chtft ffdit, abychom uz nikdy nesesli z tve
pravdy, protoze bez tebe nernuze byt ucineno nic.
Vecny Otce, obradm sena tebe autfkam se k robe nejen kvuli
sobe, ale kvuli celernu svetu, a zejmena kvuli mystickemu telu
svate Cirkve: aby v rvych sluzebnfcfch zafila tato pravda a toto
ucenf, ktere jsi mne, ubohe, dal ty, vecna Pravda.
A zejmena te prosfm za ty, kteres mi svefil, abych je zvlast'
milovala, aktere jsi se mnou udnil jedno, nebot' me potesi, kdyz
je uvidim bezet touto sladkou aspravnou cestou ke slave achvale
tveho jmena a kdyz budou ryzf a nebudou uz vynaset soudy,
pohorsenf nebo reptanf proti svernu bliznfmu, jako mrtvi sami
187
Uieni 0pravde
sobe ve sve villi anazorech. A prosim te, nejsladsf Lasko, aby mi
zadny z nieh nebyl vyrvan z ruky zlyrn duehem pekel, ale aby na
konci sveho zivota dospeli k tobe, vecny Otce, ktery jsi jejieh cfl.
9
J este se na tebe obracim sjednou prosbou, za dva otee, ktere
jsi ustanovil na zemi jako strazne sloupy a poucenf pro mne.!?
nemocnou ubozacku, a kteff me provazejf od pocatku meho ob-
racenf az dodnes: sjednot je, ucin z dvou tel jednu dusi, aby se
ani jeden z nich nestaral 0niejineho nez napliiovat v sobe i v ufa-
dech, kteres jim sveril, slavu achvalu tveho jmena ke spase dusi,
Abych jim ja, nehodna a uboha, jejieh otrokyne, nikoli deera,
mohla z lasky k tobe prokazovat patficnou uctu a posvatnou ba-
zen, abych tim robe vzdavala cest ajim pokoj a klid, a tak abych
posilovala bliznfho.
Isem si jista, vecna Pravdo, ze nezhrdnes mou touhou ani
prosbami, s nimiz jsem se na tebe obratila, protoze z toho, co
jsem videla a co se ti zalfbilo mi zjevit, ajeste vic ze zkusenosti
vim, ze svate touhy pfijfrnas. J a, tva nehodna sluzebnice, se po-
dIe milosti, kterou mi udelis, vynasnazfm, abyeh dodrzovala tva
pfikazanf a ucenf.
ecny Otce, vzpomnela jsem si na jeden tvuj vyrok,
v nemz jsi mi vysvetloval nektere veci 0sluzeb-
nicich svate Cirkve, a slibils mi, ze mi to pozde]i
vysvetlis do vetsich podrobnosti. Tykalo se to po-
chybeni, kterych se dnes dopousteji. Kdyby se tedy
tve dobrotivosti zlfbilo neco mi 0tom fict, prosim
te 0to, abych mel a duvod posilit bolest asoucit apalcivou touhu
po jejieh spase. Vzpomfnam si totiz, zes mi rekl, jakyrni prostred-
ky bys nam udelil utechu: utrpenim, slzami a bolestmi, potem
avytrvalou modlitbou svych sluzebnfku. Pak bys obnovil Cirkev
svatymi adobryrni sluzebnfky, Prosim tetedy 0to, aby to vsechno
ve mne nanistalo.
9Srov.J an 17, 15-19.
lOPodlenekterych badatehi, znalcu Katerinina zivota, se[edna 0jiz zrnfne-
neho Tornrnasa della Fonte aRajrnunda z Kapuy.
188
Kapitola 109
ehdy k ni vecny Buh sbled! zrakem sveho milosrden- 109
stvi a nepohrdl touhou teto duse, naopak jeji pros by
ptijel, aby vypinil tuposledtii, s nii sena nej obtetile
na zaklade bozskebo pfislibu,l1 a odpovedel ji:
Nejmilejsf a nejdrazsf dcerusko, vyplnfrn tvou touhu
po poznanf toho, oc jsi me pozadala, aby ses nedo-
pustila zadneho nevedomeho nebo nedbaleho cinu: byly by totiz
nynf, kdyz jsi poznala mou pravdu, mnohem zavaznejsf a hod-
ne vetsf vytky, Ale vyplnfrn ti tuto touhu, aby ses mohla horlive
modlit za vsechny tvory obdarene rozumem a za mysticke telo
svate Cfrkve a za ry, ktere jsem ti svefil a ktere zvlaste milu-
jes. Nedopoustej se nedbalosti, az se za ne budes modlit, az jim
budes davat pffklad a ponaucenf, az jim budes vyrykat neresti
a povzbuzovat je ke ctnosti, jak ti to jen bude moine.
Ohledne dvou OWl, ktere jsem ti vskutku dal a 0nichz ses
zminila: vynasnaz sebyt nastrojern, aby kazdernu znich bylo dana
to, co potrebuje podle sveho postavenf apodle toho, co ti prikazu
ja, tvUj Stvofitel, protoze beze mne bys nemohla delat nic. Tak
vyplnfm tvou touhu. Ale ani ty ani oni nesrnite ztratit nadeji ve
rnne, nebot rna Prozretelnost vas nikdy neopustf. Kazdy z vas at
pokorne pfijfrna to, ceho je schopen, kazdy at svym zpusobem
spravuje to, co jsem mu svefil do spravy, podle toho, kolik me
dobrotivosti obdrzel a obdrzi.
11Viz ryse kap. 1.
189
, v , ,
MYSTICKE TELO SVATE CIRKVE
Vznesenost k n e z s k e sluzby
110 yni odpovim na to, na co ses me ptala ohledne
sluzebnfku svate Cirkve. A abys mohla lepe po-
znat pravdu, otevfi zrak sveho intelektu a uvazu]
o jejich vznesenosti a 0dustojnosti, do niz jsem
je ustanovil. Protoze kazdou vee je snadnejsi po-
znat prostrednictvfm jejiho opaku, chci ti ukazat
dustojnost tech, kterym je dana ctnostne spravovat poklad sve-
reny do jejich rukou, abys diky tomu lepe videla bidu tech, kteff
sednes zivi uprsu tete nevesty,
Tehdy seona duse poslusne zabledele doPravdy, v nii spatfila
zaf ctnosti tech, kdo v pravde okouse]! Boii lesku. A vecny Btih
ji fekl:
Nejdrazsf dcero, chci ti predevsfm ukazat dustojnosr, do niz
jsem je diky sve dobrotivosti postavil: tato dustojnost prekracu-
je mou Iasku ke vsem rvorum, ktere jsem srvofil ke sve podobe
a obrazu a ktere jsem nove stvofil k milosti v krvi sveho jedno-
rozeneho Syna, v nemz jste dosli velkeho povysenf, nebot jsem
spojil svebozstvf slidskou pfirozenostf. Toto povyseru jetak vel-
ke, zeyam zfskalo vysSi vznesenost a dustojnost, nez jakou maji
andele, nebot jsem na sebe nevzal andelskou, alelidskou priroze-
nost. Proto jsem seja, Buh, stal dovekem aclovek sestal Bohem,
jak jsem ti fekl, tim, ze jsem spojil svou bozskou prirozenost
svasf prirozenostf lidskou.
Kapitola 110
Eucharisticke slunce
To je velikost dana vsern rvorum obdarenym rozumem, z nichz
jsem si vyvolil sluzebnfky kvasf spase, aby yamjejieh prostrednic-
tvim byla rozdelovana krev pokorneho aneposkvrneneho Beran-
ka, meho jednorozeneho Syna. Svefil jsem jim do spravy Slunee,
obdafil jsem je svetlem poznani, vrelostf bozske lasky a barvou
spojenou steplem asvetlern, to znamena krvi atelem rneho Syna.
Toto telo je slunee, protoze je jedno se mnou, ktery jsem prave
Slunee. je se mnou spjato do te miry, ze se od sebe nermizerne
oddelit, jako je ve slunci diky dokonalemu sjednocenf neodde-
litelne teplo od svetla a svetlo od tepla. Aniz by se toto slunee
vzdalilo od slunecnfho kotouce, to znamena bez rozdeleru, oza-
fuje cely svet a zahrfva kazdeho, kdo ehee jeho teplo pfijmout.
Nemuze byt poskozeno zadnou necistotou ajeho svetlo ho nikdy
neopousti, jak jsem ti ffkal. Takove je Slovo, mu] Syn: jeho nej-
sladsf krev jesluncem, celym Bohem acelym clovekem, nebot on
je jedno se mnou ajajsem jedno s nfrn. Ma moe nenf oddelena
od jeho moudrosti, zar aoheri Dueha svateho nenf oddelen ani
ode mne, Otce, ani od Syna, protoze je s nami jedno. Dueh svaty
totiz vychazf ze mne, Otce, a z neho, Syna, a spolecne tvoffrne
jedno Slunee.
J a jsem to Slunee, vecny Buh, z nehoz vychazf Syn a Dueh
svary, Duehu svaternu jevlastnf ohefi: Synovi jevlastnf moudrost
avtete moudrosti jemyrn sluzebnfkum udelovano svetlo milosti,
aby totez svetlo rozdelovali aprojevovali vdecnost zapfijate dob-
rodinf mne, vecnemu Otci, aaby sefldili ucenfrn teto Moudrosti,
meho jednorozeneho Syna.
Toto svetlo obsahuje barvu vaseho Iidsrvf. Protoze svetlo je
spojeno s barvou, svetlo meho bozstvf se spojilo sbarvou vaseho
Iidstvi, Barva vaseho lidstvf se tak zaskvela, protoze se dfky spo-
jeni s bozsrvfrn, totiz s bozskou pfirozenosti, stala nepomijivou.
A prostrednictvim tohoto vteleneho Slova, prosyceneho auhne-
teneho svetlern meho bozstvi, a prostrednicrvfm zaru a ohne
Dueha svateho jste vy obdrzeli svetlo. Komu jsem jesvefil? Myrn
sluzebnfkum v mystickern tele svate Cirkve, abyste meli zivot
prostrednictvim daru jeho tela v pokrmu ajeho krve v napoji.
Rekl jsem ti, ze toto telo je slunee. A proto vam nemuze byt
dana telo, aniz by yam s nim byla dana i krev, anermize yam by!
191
Mysticke teIo svate Cirkve
dana telo akrev bez duse tohoto Slova; ani duse atelo vam nermi-
ze byt dano bez bozstvi, bez bozstvf rnne, vecneho Boha, nebot
je od sebe nelze oddelit. J e to prave tak, jak jsem ti uz jinde fekl:
bozska pfirozenost se nikdy neoddeluje od lidske prirozenosti,
a nemohla by ji oddelit ani smrt, ani zadna [ina pi'lcina. Pro-
to v nejsladsf svatosti pfijfrnate pod belostnou zpusobou ehleba
eelou bozskou podstatu.
V eucharistii je cely Buh a cely clovek
A jako se slunee nermize rozdelir, tak i v belostne hostii jsem
nerozdeleny, cely BUh a cely clovek. Kdyby bylo mozne rozdelit
hostii na tisice atisice castecek, v kazde z nieh je cely BUha cely
clovek, jak jsem rekl. jako se muze rozbft zrcadlo, ale nerozdelf
se obraz do kazdeho jeho strfpku, tak ani ja nejsem rozdelen
rozdelenim hostie a zusravam cely BUha cely clovek v kazde je ji
castecee.
Proto toto slunee nernuze dojft ujmy, stejne jako chen: kdybys
naprfklad mel a lampu, od niz by si cely svet pfisel zazehnout
svetlo, nijak by tim svetlo neutrpelo akazdy by zfskal cele svetlo,
Pravda je spfs takova, ze se toto svetlo da vice nebo mene predat:
podle latky, z niz je slozen pffjemce, muze byr do urcite miry
predan oheii. Aby ti to bylo jasnejsi, uvedu ti pffklad. Kdyby
mnoho lidi neslo svfce, z nichz jedna by vazila unci, jina dye
unee a dalsf sest und ajina zase libru a dalsf jeste vic, a vsichni
by si pfisli zapalit svice k one lampe, kazdy by bez ohledu na
velikost sve svice obdrzel svetlo jako eelek: to znamena teplo,
barvu i svetlo samotne. Presto bys mohla soudit, ze ten, kdo
nese uneovou svici, rna mens! svetlo net ten, kdo nese svici vazfcf
jednu libru. Totef platf i pro ty, kterym je udelena tato svatost:
podle toho, jakou nesou svici, tedy podle miry svate touhy, s niz
tuto svatost pfijimajf a zhostujf se ji. Tato svice je sarna 0sobe
zhasnuta a rozsvecuje se pfi pfijetf tete svatosti. Rfkam ti, ze
je zhasnuta, protoze sami nejste nie. J a jsem yam dal latku, jiz
muzete toto svetlo pfijmout azivit. Touto latkou je laska, protoze
jsem vas z Iasky stvofil, aproto bez lasky nemuzete Zit.
Tento dar lasky nachazf pravou dispozici vesvatern kftu, ktery
pfijimate mod krve tohoto Slova. Zadnym jinyrn zpusobern byste
na tomto svetle nemohli ziskat ucast, protoze byste byli jako sviee
192
Kapitola 110
bez knotu, ktera nernuze hofet ani prijmout chen. Tak by tomu
bylo, kdybyste do sve duse nepfijali knot, jlmz se svetlo zapaluje,
totiz svatou viru, as nf i milost, kterou jste pfijali ve krtu spolu
s pravou dispozici sve duse, kterou jsem srvofil tak, aby byla
schopna milovat; dokonce je do te miry stvorena k lasce, ze bez
ni nermize ZIt, protoze je to jejf pokrm.
A kde se tato duse, sjednocena zpusobem, ktery jsem tivy-
svetlil, zazfha? V ohni bozske lasky, tim, ze me miluje achova ke
mne bazeii, a tim, ze se Hdf ucenim me Pravdy. J e pravda, ze se
rozsvecuje vetS{Ci rnensf merou podle latky, kterou tomuto ohni
poskytne. Prestoze jste vsichni vyrvoreni ze stejne latky, nebot
jste stvoreni k memu obrazu apodobe - vy krestane v sobe mate
navfc svetlo svareho krtu, muze kazdy rust v Iasce ave ctnostech
podle sve vlastni yule a podle toho, jak se mi zalfbi. Tim nijak
nepromefiujete duchovni zivot, jfrnz jsem vas obdafil, ale rozvi-
jfte se a v lasce posilujete ctnosti tfrn, ze ve ctnosti a horlivosti
Iasky pouzfvate svobodnou vuli, dokud neuplyne vas cas; kdyz
totiz vas cas skonci, nemuzete Cinit nic. Muzete tedy rust v lasce,
jak jsem ti vysvetlil.
Stouto laskou obdrzfte sladke aslavne svetlo, ktere jsem yam
sveril do spravy prostrednictvfm svych sluzebnfku a ktere jsem
yam dal za pokrm. A trebaze yam ho udeluji cele, obdrzite z nej
jen tolik, jak velka je laska a horoud touha, kterou mu poskyt-
nete, jak jsem ti to vysvetloval na prfkladu ruzne velkych svfd
ajejich plamene. A prestoze kazdy obdrzi toto svetlo cele a ne-
rozdelene - nelze ho totiz rozdelit, jak jsem ti uz ffkal, ani zadnou
vasf nedokonalosti nebo nedokonalostf mych sluzebniku -, mate
na nem takovou ucast, to je takovou svatostnou milost, jak velka
je vase svata touha, s nfz jste ochotni ho prijmout.
Kdo by pak k teto sladke svatosti pfistoupil ve stavu smrtel-
neho hffchu, nezfska tak rnilost, prestoze me pfijme celeho, Boha
i cloveka, jak jsem ti rekl. A VIS, jak je teto dusi, ktera pfijfma
svatost nehodne? J ejako svice, ktera spadla do vody, takze v ohni
jen sycf, nez vzplane, pak sarna zhasne a po ohni zustane jen
kouf, Tak i tato duse, ackoli pfijala svaty kfest, upadla ve svern
nitru jako ona svice do vody viny, ktera knot svetla kfestni milosti
promacela. A jelikoz se neohrala v ohni prave lftosti a nevyznala
193
Mysticke tela svate Cirkve
svou vinu, pfistoupila k oltarnfmu stolu a pfijala toto svetlo jen
telesne, nikoli duchovne.
Protoze ona duse nenf na tak velke tajemstvi patricne pri-
pravena, nesetrva v nf prostrednictvfm milosti svetlo pravdy, ale
odejde z nf, takze se duse octne vevetsfrn zmatku nez dffv, zusta-
ne vyhasla a zternnela a bude ji tlzit jeste vetsf vina. Proto j i tato
svatost neprinese nic jineho nez skhpenf vycitek svedomi, coz
nezpusobuje nedokonalost svetla, ktere nernuze byt nijak umen-
seno, ale voda, ktera sev one dusi naleza: to voda viny brant dusi
ve vzepetf, takze duse nernuze toto svetlo pfijmout.
VidIS tedy, ze toto svetlo nelze zadnym zpusobern rozdelit -
teplo a svetlo jsou v nern tizce spjaty, akdyby byla touha duse po
jeho pfijetf sebemensf nebo kdyby duse, ktera ho pfijfrna nebo
rozdeluje, trpela jakymkoli nedostatkem, plati pro ne to, cojsem
ti fekl 0slunci: ze se neposkvrni, kdyz zaff na neciste veci. Tak
i sladke svetlo tete svatosti nemuze byt nicfrn poskvrneno ani
rozdeleno a necdloucf se od sveho zdroje: ani kdyby zM a teplo
tohoto svetla pohltil svet ve stavu viny. Stejne tak se toto Slovo,
toto Slunce, jfrnz je mu] jednorozeny Syn, neoddelf od Slunce,
jfrnz jsem ja, vecny Otec, at' je udelovano komukoli, kdo ho chce
v mystickern tele svate Cfrkve pfijmout. Zustava cele avy ho cele
prijfmate: Boha acloveka, jak jsem ti ukazoval na pffkladu svetla,
ktere by zustalo cele, i kdyby si z ne] vzal cely svet a meli by ho
vsichni.
jak hledet a nazirat na eucharisticke tajemstvi
111 Nejdrazsf dcero, otevfi dobfe zrak sveho intelektu, abys mohla
rozjfrnat propastnou hloubku me Iasky: nenf zadneho tvora ob-
dareneho rozumem, [ernuz by se srdce neroztavilo laskou, kdyz
vedle ostatnfch mych dobrodinf spatff to, ktere yam udeluji vtete
svatosti,
jakym zrakem mas, ty, nejdrazsf dcero, aostatni, hledet ana-
zfrat na toto tajemstvf a jak se ho dotykat? jiste ne telesnym
hmatem azrakem, protoze zadny telesny smysl k tomu neni zpii-
sobily, jak VIS, zrak vidf jen belost chleba, takze hrube telesne
194
Kapitola 111
vnfrnanf je oklamano.' avsak nelze oklamat vnimani duse, pakli-
ze si to nepreje, to znamena pokud se sarna svymi nevernostmi
nechce zbavit svetla nejsvetejsf viry.
Tuto svatost tedy okousi, vidf a dotyka se ji vnfrnanf duse.
Iakyrn zrakem na nej hledi? Zrakem intelektu, jehoz zfitelnid je
nejsvetejsi vira. Tento zrak vidf v one belosti celeho Boha aceleho
cloveka, bozskou pfirozenost spojenou s lidskou pfirozenostf:
telo, dusi akrev Krista, dusi spojenou stelern atelo sdusf spojene
s mou bozskou prirozenosti, ktera se ode me neoddeluje: jak
jsem ti ukazal ternef na zacatku tveho zivota, jestli si vzpominas,
Ale nevidi ho jen zrakem intelektu, nybri take telesnyrn zrakem,
i kdyz telesny zrak v onom nesmirne silnem svetle okamzite
ztraci schopnost videt, takze cloveku zustane jen pohled zraku
intelektu.
Zjevil jsem ti to, abys tak zfskala vetsi svetlo pro prfpad, ze
zly duch bude proti robe bojovat prave kvuli teto svatosti: atake
proto, abys rostla v lasce a svetle nejsvetejsf viry. ViS, ze kdyz
jsi jednoho dne pfisla za svitanf do kostela na rnsi a nedlouho
pfedtfrn te trapil zly duch, postavila ses zpffrna pfed oltar Ukfi-
zovaneho. Knez mezitim pfisel od olrare Panny Marie. Stala jsi
tam a uvazovala 0sve chybe, nebot ses bala, ze jsi me urazi-
la tryzru, kterou ti zpusobil zly duch, rozjimalas 0vrelosti me
lasky, ktera te ucinila hodnou ucastnit se rnse - tfebaze ses po-
vazovala za nehodnou i jen vstoupit do meho svateho chramu -,
a kdyz knez pfikrocil ke konsekraci, pozvedla jsi zrak na jeho
ruce s hostii. A zatimco vyslovoval slova konsekrace, zjevil jsem
se ti; videlas, ze z mych prsou vychazf svetlo, jako paprsek vy-
chazejicf ze slunecnfho kotouce, a pfece se od nej neodlucujfcf.
V onom svetelnem paprsku se snasela dolu holubice, krera s nim
byla tesne spjata, a mod slov konsekrace, vyslovenych knezern,
se dotkla hostie. Potom tvuj telesny zrak uz nedokazal snaset to
svetlo, zustal ti pouze zrak intelektu, jimz jsi videla a okousela
propastnou hlubinu Trojice, me celeho, Boha acloveka, skryteho
pod rouskou one belosti, Presto vsak svetlo a pffromnosr Slova,
ktere jsi pod touto zpusobou videla ve sve mysli, nerusily be-
l..Visus, tactus, gustus in te fallitur" (zrak, chut ani hmat te nepostihu-
jf), jak basnicky vyjadfuje eucharisticke ucenf svaty Tomas v eucharistickern
hymnu Adoro te devote, jenz se na tomto miste Dialogu odrazf.
195
Mysticke telo svate Cirkve
lost chleba, vzajemne se nevylucovaly: v onom chlebu jsem byl
videt ji, Buh a dovek, aniz bych onen chleb porusil, protoze ten
neztratil svou belost a bylo mozne se ho dotykat a okouset ho.
To vsechno ti zjevila rna bozska dobrotivost, jak jsem ti rekl.
A komu zustala schopnost videt? Zraku intelektu, jehoz zrftelnicf
je nejsvetejsf vira, takze videt nalezf v prvnf fade zraku intelektu,
ktery nermize byt oklaman. Na tuto svatost tedy mate nahlfzet
zrakem intelektu.
A kdo se ho muze dotknout? Ruka lasky, Touto rukou se totiz
dotykate toho, co zrak v teto svatosti spatfil a pozna!. Hostie se
dotykate z vfry rukou lasky, temer jako byste tim chteli potvrdit,
co jste intelektualne spatfili apoznali zfftelnicf viry.
A kdo ho muze okouset? Chut svate touhy. Telesna chut citi
chleb, ale chut duse okousf rnne, Boha a cloveka. Vidfs tedy, jak
telesne smysly byvajf klamany, ale vnfrnanf duse se oklamat ne-
necha: duse je upevnena aosvfcena, protoze zrak intelektu hledi
zfftelnicf nejsvetejsf viry. A protoze ho spatfil, take ho poznal
as virou alaskou se ho dotyka. A s chuti duse spjatou s horlivou
touhou okousf mou vrelou lasku, nevyslovnou lasku, s niz jsem
ji ucinil hodnou pfijmout velke tajemstvi tete svatosti a rnilost,
ktera se ji z teto svatosti dostava.
VidiS tedy, jak mate tuto svatost pfijimat ajak na ni mate na-
zirat: nejen telesnym vnfmanfrn, ale take vnfrnanim duchovnfrn,
aby duse byla pfipravena k pfijetf a okousenf tete svatosti, jak
j sem ti rekl.
Nejvyssi dustojnost cloveka v eucharistii
112 Nejdrazsf dcero, povaz, k jak vynikajidmu stavu je pozvednuta
duse, kdyz nalezitym zpusobem prijme tento chleb zivota, tento
pokrm andelu. Pfi jeho pfijetf je ve mne a ja jsem v ni; jako je
ryba v mofi a more v rybe, tak jsem ja v dusi a duse je ve mne,
v mofi pokoje.s V dusi je milost, ktera v ni zustava, protoze duse
pfijala tento chleb zivota ve stavu milosti; kdyz pomine zpusoba
chleba, zanechavam v dusi stopu sve milosti jako pecet vtisknu-
tou do tepleho vosku: kdyz je pecet sejmuta, zustane v nem jeji
2Srov. Katefininu mystickou zkusenost, na kterou nachazfrne narazku
v .Prologu", kap. 2, v nemz je tento obraz ryby a more take pouzit. Tuto
zkusenost pfipomina Rajmund z Kapuy v Zivote sv. Katefiny 2, 6.
196
Kapitola 113
otisk. Stejnym zpusobem vam v dusi zustava moe tete svatosti,
toznamena vrelost me bozske lasky, dobrotivost Svateho Dueha.
Zustava v ni svetlo moudrosti rneho jednorozeneho Syna, osve-
cujid zrak intelektu. A duse je posflena ucastf na me sfle amoci,
ktera ji Cini silnou amocnou proti jejf vlastni srnyslne vasni, proti
zlym duchum aproti svetu.
Tak vidfs, jak dusi zustava stopa po sejmute peceti: kdyz po-
mine hmota cili prfpadek chleba, toto prave Slunee se stahne
zpet do sveho kotouce - aniz by se vsak od nej kdy oddelilo, jak
jsem ti rekl, nebot je stale spojeno se mnou =, pore co vam ho
propastna hlubina me lasky z bozske stedrosti a prozretelnosti
dala za pokrrn, aby uspokojila vase potreby, Pro vasi spasu vam
udelf pokrm me sladke Pravdy, aby vas posflila na pouti zivotem
a take proto, abyste nezapominali na dobrodini krve.:'
VidiS tedy, jak mate dbat na to, abyste mi byli vdecnf aproka-
zovali mi lasku, nebot vas tolik miluji; a zaslouzfm si byt od vas
milovan, nebot jsem nejvyssf avecne Dobro.
Dustojnost a ctnost knezi
ejmilejsf dcero, tyto veci jsem ti rekl, abys lepe 113
poznala dustojnosr. do nit jsem povysil sve sprav-
ce, a abys litovala jejich bidy. Kdyby totiz uvazili
svou dustojnost, nelezeli by v temnotach smrtel-
neho hrfchu a nezohavovali by rvaf sve duse: ne-
jenze mne a svou dustojnost nemajf urazet - totiz
ani kdyby vrhli sve telo do ohne, nemohli by vynahradit milost
a dobrodinf, ktere ode me pfijali; v tomto zivote totiz nelze do-
sahnout vysSi dustojnosti.
J ajsem je pomazal anazyvam je svymi "kristy", protoze jsem
jim udelil sebe sameho, aby me vam rozdelovali, austanovil jsem
je vonnymi kvery mystickeho tela svate Cfrkve. Tuto dustojnost,
kterou nemajf andele, jsem udelil lidem, prave tern, ktere jsem si
vyvolil za zastupce a ktere povazuji za andely, Maji totiz v tomto
zivote byt andely, protoze maji byt Cistf, jako jsou cistf andere. ,
Cistotu alasku zadam od kazde duse, stejne jako lasku kemne
a k bliznlmu avsechnu pomoe, kterou mute bliznimu prokazat,
3Srov. 1Kor 11, 25-26.
197
Mysticke tela svate Cirkve
vytrvalou modlitbu aneustale zalfbenf v lasce, jak jsem ti vysvet-
loyal na jinern rnfste, kde jsem se tete veci venoval. Ale od svych
spravcu zadam vetsl cistotu avetsf lasku kemne ak bliznfmu, aby
udelovali telo a krev meho jednorozeneho Syna s vfelou laskou
apalcive touzili po spase dusf a slave a chvale meho jmena.
jako tito spravcove dbaji na to, aby kalieh, v nemz se napl-
fiuje obet, zafil cistotou. tak ja pozaduji, aby bylo Ciste a ryzi
jejich srdee, duse a mysl. Chci, aby udrzovali v dokonale cistote
i sve telo, nebot telo je nastrojem duse. Neehci, aby se zivili nebo
obalovali bahnem necistoty nebo aby se nadyrnali pychou a usi-
lovali 0vysoka postaveni nebo aby rneli rvrde srdee vua sobe
abliznfmu: nemohou totiz byt krutf k sobe, aniz byjejieh krutost
nepostihovala take ostatnf. Pokud jsou totiz kruti k sobe kvuli
svyrn vinam, ze stejneho duvodu zacnou byt kruti i k dusfrn tech,
kdo jim jsou nablfzku, protoze jim nedavajf dobry prfklad svym
zivotem a neusilujf 0to, aby vyrvali duse ze sparu zleho dueha,
ani 0to, aby jim udelovali telo a krev rneho jednorozeneho Sy-
na, ani me, prave Svetlo, prostfednictvim ostatnich svatosti svate
Cirkve. Proto, kdyz jsou krutf k sobe, jsou krutf i k ostatnim.
114 Chci, aby mi spravcove byli stedfi, nikoli lakorni, to znamena
aby z ehtivosti nebo lakoty nekramarili s darem milosti Ducha
svateho." Tak se nemaji ehovat, ja si to nepreji: naopak maji
vsechno to, co obdrzeli darem z hojnosti lasky me dobrotivosti,
darovat s duehem lasky a se srdecnou stedrosti vsern rvorum ob-
dafenyrn rozumem, kterf je 0to pokorne pozadaji, k me chvale
apro spasu dusf, A za nie nemaji pozadovat penfze, nebot si nie
nekoupili, ale vsechno obdrzeli ode me prostfednicrvfrn milos-
ti, aby yam to udelovali: mohou vsak, dokonee maji, pofadovat
milodary. Podobne se rna chovat vefid, ktery od kneze neco pri-
jfrna: kdyz muze, rna dat milodar. Vy totiz mate myrn spravcurn
poskytovat casne veci, nebot je vasf povinnostf uspokojovat jejieh
potreby," aod spravcu zase pfijfrnate pokrm avYzivumilosti adu-
chovnf dary: totiz svatosti, ktere jsem ustanovil ve svate Cirkvi,
aby yam byly udelovany pro vasi spasu,
Chci, abyste vedeli, ze yam dava]f nesrovnatelne vic nef vy
jim; konecne a pomijejid veci, jimiz je zaopatrujete, se totiz ne-
4Srov. Sk 8, 18-20.
5Srov. 1Kor 9, 11.
198
Kapitola 115
mohou srovnavat se mnou, nekonecnyrn Bohem, ktereho yam
z rneho ustanoveni a z me bozske prozretelnosti a lasky udeluji
v eucharisticke svatosti. To se netyka jen eucharistickeho tajem-
stvi, ale take vsech ostatnich podob, jimiz yam jsou udelovany
duchovni milosti prostfednictvim tvoni, at uz modlitbou nebo
nejak jinak: vsechny vase casne statky nemohou nic pridat ani se
pfiblizit k hodnote toho, co pfijimate na duchovni urovni,
Nyni ti vysvetlim, jak maji mi spravcove rozdelovat casne
statky, ktere od vas obrzf, Maji je rozdelit na tfi casti: prvni cast
slouzi k jejich zivotu, druha je pro chude a tretf maji dar k dis-
pozici Cirkvi na to, co je zapotfebi. Kdyby to ucinili jinak, urazili
byrne.
Piiklady svatych knezf
Takto jednali mili a slavnf spravci, 0jejichz vznesenosti mas roz- 115
jfrnat, stejne jako 0dustojnosti. k niz jsem je pozvedl, kdyz jsem
je ucinil svymi "kristy", [ak jsem ti rekl. Tuto dustojnou sluz-
bu vykonavali tak ctnostne, ze se odeli do sladkeho a slavneho
Slunce, ktere jsem jim svefil do spravy, .
Pomysli na Rehore, Silvestra a ostatni predchudce, nastupce
prvniho papeze Petra, jernuz rna Pravda dala klfce od nebeskeho
kralovstvi se slovy: "Petfe, davam ti klfce od nebeskeho kralov-
stvi; ti, ktere rozvazes na zemi, budou rozvazani v nebi, a ktere
svazes na zerni, budou svazani v nebi. "6
Nejmilejsf dcero, poslouchej pozorne, protoze na vznesenosti
jejich ctnosti ti plneji zjevim dustojnost, k niz jsem povysil sve
spravce. Spociva v klici krve meho jednorozeneho Syna, jimz yam
otevrel branu vecneho zivota, odedavna uzamcenou Adamovyrn
hrfchem. Kdyz jsem yam pak daroval svou Pravdu, totiz Slovo,
sveho jednorozeneho Syna, ktery vytrpel mucenf a smrt, svou
smrti zvftezil nad smrti vasf, nebot vas ponoril do sve krve. J e -
ho krev a jeho smrt yam mod spojeni me bozske pfirozenosti
s pfirozenosti lidskou otevrela branu vecneho zivota.
Ale komu Kristus zanechal klice tete krve? Slavnernu apos-
tolu Petrovi avsern ostatnim, kteff dosud prisli nebo pfijdou, az
do dne soudu, nebot maji abudou mit stejnou autoritu, jako mel
6SroV• Mt 16, 19. Uvedena jmena odkazuji na SV. Rehore Velikeho (pape-
zern v I. 590-604) ana SV. Silvestra (vI. 314-335).
199
Mysticke telo svate Cirkve
PetroTuto autoritu nezmensuje iadny jejich nedostatek, nic ne-
narusuje dokonalost krve anesnizuje uCinnost svatostf, protoze,
jak jsem ti fikal, toto Slunce nemuze poskvrnit iadna necistota
a nic mu nemuze ubrat z jeho svetla, i kdyby se ten, kdo je ude-
luje, nachazel v temnote smrtelneho hhchu: jeho pifpadna vina
totiz nijak neposkozuje svatosti svate Cirkve a neoslabuje jejich
moc. Zmensuje sejen milost ananista vina toho, kdo je nehodne
udeluje, i toho, kdo je nehodne pfijfrna.
[estli si dobre vzpominas, kdyi jsem ti chtel zjevit, jakou uctu
maji laici chovat k myrn spravcum bez ohledu na to, zda jsou
dobff nebo spatni, a jak me mrzi jejich neuctive chovani, zjevil
jsem ti tuto myslenku prostfednicrvim postavy Krista na zerni, to
je papeze, ktery rna klice krve. ViS take, ie jsem ti mysticke telo
svate Cirkve znazornil jako jakousi zasobarnu, v nii se uchovava
krev meho jednorozeneho Syna: ajak v tete krvi aje ji mod maji
zivot a hodnotu vsechny svatosti,
Na prahu tete zasobarny sto ji Kristus na zerni, jehoi ukolem
je udelovat krev ajernuz pifslusf posilat kneze, aby mu pomahali
v jeho sluibe celernu vseobecnemu telu krestanskeho nabozen-
stvi. jen ten, kdo je Kristern na zemi pfijat a pornazan, stava se
spravcem, nikdo jiny, U nej rna puvod veskery fad kleriku ajejich
urady, v nichz maji rozdelovat tuto drahocennou krev.
Papez tedy cinf spravce svymi pomocniky analezi mu take na-
pominat je zajejich nedostatky; ato je moje yule. Pro vznesenost
aautoritu, kterou jsem jim udelil, jsem je totiz vynal ze sluzebne-
ho postaveni, to znamena z podffzenosti casne moei. Obcanske
zakony nemajf nic spolecneho s opatrenfmi, jejichz ucelem je
trestat kneze, nebot moe trestat spocfva jen v rukou toho, koho
jsem ustanovil k pfikazovanf a sprave podle bozskeho zakona. J a
jsem je pomazal, aproto jsem v Pfsmu svatern prohlasil: .Nesa-
hejte na me pomazane."" Nikoho nerruize potkat vetsi zkaza nef
toho, kdo se pozvedne k jejich potrestanf.
Pietezka vina pronasledovatelu Cirkve
116 Kdyby ses me zeptala, z jakeho duvodu povazuji vinu tech, kdo
pronasledujf svatou Cirkev, za nejtezsi vinu, ktere se kdo muze
7ZII05, 15.
200
Kapitola 116
dopustit, aproc chci, aby ani pnpadne nedostatky mych spravcu
neumensovaly uctu, kterou k nim mate chovat, odpovedel bych
ti: protoze zadny ukon ucry vu.ci nim nenalezf jim, ale mne, mo-
d krve, kterou jsem jim dal do spravy, Kdyby tomu tak nebylo,
nebyli by hodni vetsf ucty nez jakykoli jiny dovek tohoto sveta,
Takto jste vsak povinni vzdavat uctu jejich sluzbe amusfte se uti-
kat do jejich rukou - nikoli kvuli nim samym, ale pro moc, kterou
jsem jim daroval-, [estlize chcete pfijmout svatosti Cfrkve. Kdy-
byste je totiz nechteli - prestoze byste je mohli obdrzet -, zili
byste a zernreli ve stavu zatracenf.
Proto je jasne, ze ucta se nevztahuje k nim, nybri ke mne
a ke slavne Kristove krvi; jsme totiz jedno dfky spojenf bozske
prirozenosti s lidskou, jak jsem rfkal. Stejne tak ke rnne smefu]e
i neucta: ffkal jsem ti prece, ze k nim nernate chovat uctu kvuli
nim sarnym, ale pro moe, kterou jsem jim udelil. Proto nesmejf
byt urazeni, nebot tim, ze urazfte je, urazfte rnne, nikoli je, a to
zakazuji; arfkam, ze nechci, aby se mych sluzebnfku dotkla ruka
casne moei.
Proto senikdo nernuze vymlouvat: ja neurazfrn svatou Cfrkev
anijak seproti nf nebouffrn, jajen postihuji chyby spatnych pasty-
fu. Takovy clovek v hrdlo lze ajako zaslepen sebelaskou nedokaze
videt jasne. Avsak ve skutecnosti vidi velmi dobre, trebaze pred-
sura, ze tomu tak nenf, aby umlcel osten sveho svedomf. Kdyby
svernu svedornf naslouchal, videl by - jak take ve skutecnosti
vidf - ze pronasleduje krev, a ne jejf spravce. Urazka je ve sku-
tecnosti namfrena na me, tak jako ucta i kazda tijma wei nim -
posmesky, hrubosti, tupeni a pronasledovani. To, co Iide ucinf
jim, povazuji za ucinene mne, nebot jsem rekl, ze nechci, aby
se nekdo dotkl mych pomazanych. J en ja rnam moc je potrestat,
nikdo jiny.
Ale tito bezboznfci projevuji nedostatek ucty ke krvi a malo
si va:Zipokladu, ktery jsem jim dal ke spase ak zivotu jejich dusf.
Nernohli jste totiz obdrzet nic vetsfho nez to, zejsem se yam dal
za pokrrn, cely HUha cely dovek, jak jsem ti flka!.
Avsak proto, ze v mych spravcfch nectili mne, zbavili je lide
veskere ucty a pronasledovali je pod zaminkou, ze v nich vidf
rnnoho hfichu achyb: 0nich seti zmfnfrn pozdeji. Kdyby opravdu
z lasky ke mne v sobe chovali uctu k mym spravcum, neupfeli by
201
Mysticke telo svate Cirkve
jim uctu kviili zadne vine, proroze moe svatosti se zadnou chybou
neumensuje, jak jsern tiuz rfkal. Nesmi se tedy umensit ani ucta,
ktera jim nalezl: pokud jim neni vzdana, jsem tim urazen ja.
Proto jepro me tato vina tezsi nez vsechny ostatni, ato zrnno-
ha duvodu. Vysvetlfrn ti hlavni tfi duvody,
Prvni spocfva v tom, ze to, co cimrnym spravcum, cimrnne."
Druhy je tento: kdo pronasleduje kneze, pfestupuje pfikaza-
ni. Zakazal jsem totiz, aby sejich nekdo dotykal, akdo rmi] zakaz
pfestoupi, pohrda ctnostf krve vzesle ze svateho krtu, nebot mi
vypovfda poslusnost tfm, ze vykona, co jsem zakazal. Takovi li-
de se vzpiraji tete krvi, protoze ztratili uctu a povysili se na
pronasledovatele, clmz se ponifili na zapachajicf tidy vynznute
z mystickeho tela svate Cirkve. Proto jestlize je v tomto tvrdosfj-
nern vzdoru aneucte zastihne smrt, upadnou do vecne zahuby, je
pravda, ze kdyz se pokoff a pfiznajf svou vinu, az nastane jejich
posledni chvile, a zatouzf po usmifeni se svou Hlavou, i kdyz to
nemohou projevit skutkem, muze se jim dostat milosrdenstvi.
Ale je lepe, aby necekali na svuj posledni den, protoze nevedi,
kdy pfijde,
Tretf duvod spocfva ve skutecnosti, zejejich vina jezavaznejsf
nez vsechny ostatni, nebot je spachana se zlyrn umyslern as pre-
svedcenfm: vedf totiz, ze se tohoto hfichu nemohou dopustit
s cisrym svedornirn, aproto me tim, ze ho spachaji, urazeji, Tato
urazka je krome toho doprovazena zvracenou pychou bez jake-
hokoli casneho poteseni, v niz se stravuje jejich duse i telo: duse
je zbavena milosti a casto ji hryze eery svedornf. A srravovana je
i kazda casna vee, nebot je dana do sluzeb zleho ducha. Pobfjf
tela jako zvfrata.
Tenro hrich je spachan s jasnym presvedcenfm namfrenym
proti mne aneprinasf sebernensf uzitek nebo potesenf, provazf ho
pouze zly umysl a dyrn pychy: te pychy, ktera se rodi ze srnyslne
sebelasky azvracene bazne, kterou zakusil Pilar, kdyz zabil Krista,
meho jednorozeneho Syna, ze strachu, ze ztrati moc. Stejne tak
se chovali a chovaji i oni.
9
Vsech ostatnich hffchu se clovek dopousti z prostoty nebo
nevedomosti plynouci z nedostatecneho poznanf nebo ze zleho
8Srov. Lk 10, 16.
9Srov.]an 19,12. Viz take list 123.
202
Kapitola 116
umyslu: to znamena, ze clovek, ktery ho vykona, vi, zeto, eo cini,
je zle, a presto se toho dopousti kvuli neusporadanemu zalfbenf
nebo poteseru, jez v nern nachazi, nebo proto, ze jim zfskava
nejakou vyhodu. Tak me dovek tezce urazi: ura.zi svou vlastni
dusi aspolu s ni i me abliznfho, Mne urazi proto, ze neprokazuje
slavu a chvalu memu [menu, bliznfho proto, ze mu neprokazuje
cit I asky, Tyto hrfchy me vsak neurazejf pfimo, nebot padaji na
toho, kdo sejieh dopusti, urazejf hnsnfka; atato urazka me mrzi
kvuli ujme, kterou tvor pusobf sam sobe,
Naproti tomu urazka mych spravcu urazf pfimo abezprostred-
ne mne. Ostatnich hffchu se clovek dopoustf s nejakou motivaci
anepfimo, prostrednictvim nekoho jineho, jak jsem tifikal, kdyz
jsem ti vysvetloval, ze kazdy hffch stejne jako kazda etnost je
vykonan prostfednietvim bliznfho. Hfichu se clovek pokazde do-
pousti z nedostatku lasky k Bohu a bliznfrnu: ve ctnosti se evict
z lasky k rnilosrdne lasce: proto kdyz je urazen blizni, jsem jeho
prostrednictvim urazen ja.
Avsak ja jsem si z rvoru obdarenych rozumem vyvolil tyto
sve spravce apomazal je, jak jsem ti fekl, a ucinil je spravci tela
a krve sveho jednorozeneho Syna, nebot vase lidske telo jsem
spojil se svou bozskou podstatou: pfi konsekraci se mi spravci
odivaji do osoby Krista, meho Syna. Tak vidfs, ze tato urazka do-
pada na Slovo, a protoze je namfrena na nej, je obracena i proti
rnne, nebot jsme jedno. Proto se tiro ubozaci pronasledovanim
krve pfipravuji 0poklad krve a 0jeji ovoce. Z toho duvodu je
pro me tato urazka nejzavaznejsi; jsem ji urazen ja, a nikoli mi
spravcove: at je jim vzdavana iicta nebo jsou pronasledovani, nie
z toho nepovazuji zanamffene na ne, nybrz na sebe - to znamena
na krev sveho slavneho Syna, ktery je se mnou jedno, jak jsem
ti fikal. Proto ti povidam, ze kdyby se vsechny hnchy techto lidi
shromazdily najednu misku yah ana druhou bychom polozili jen
tento jediny, vsechny by je pfevazil, a to z duvodu, ktere jsem ti
vysvetlil. Toto jsem ti zjevil , abys mela vetsi duvod k litosti nad
urazkou, ktere se lide vuCi mne dopustili, a nad zahubou techto
ubozaku. A aby se bolesti a hofkosti, kterou zakusfs spolu s os-
tatnfrni mymi sluzebnfky, diky me dobrotivosti a milosrdenstvi
rozpustila vsechna temnota, ktera v techto zapachajfcfch iidech
vytatych z mystickeho tela svate Cfrkve stale vic houstne.
203
Mysticke telo svate Cirkve
Ternef vsak nenachazfrn doveka, ktery by se trapil pronasle-
dovanfrn tete slavne adrahocenne krve; naopak sIitosti nachazfrn
velky pocet tech, kdo me ustavicne zranuji sipy neusporadane las-
kya otrocke bazne ajako zaslepeni ve sve sebelasce povazujf za
cest to, co je zahanbujid, a za hanbu, co je jim ke cti: stydf se
totiz pokorit pfed Hlavou, jejirniz jsou tidy.
Bida a slepota tech, kdo pronasleduji kneze
117 Kvuli ternto chybarn se povysili a stale se povysujf na pronasle-
dovatele krve; proto jsem ti ffkal, ze me biji, a take tomu tak ve
skutecnosti je: maji totiz v umyslu zranovat me vserni moznyrni
zpusoby, Mne samozrejme zadne zraneni nerrnize postihnout ani
me nemohou zbit; jsem totiz jako kamen, ktery ranu neprijme,
ale naopak odrazi ji proti tornu, kdo na nej zautocil.!? Totez platf
o ranach jejich urazek: zapachajf, ale uskodit mi nemohou; otra-
veny sip viny naopak dopadne zpet na jejich hlavu. Tato vina je
zbavuje milosti v tomto iivote, Cimz ztracejf ovoce krve, av oka-
mziku smrti, paklize se nenapravi svatou zpovedf azkrousenosti
srdce, upadnou do vecne zahuby, nebot budou odffznuti ode me
aspojeni s d'ablem.
Se zlyrn duchem koneckoncu uzavreli spojenectvi, protoze
jakmile se duse zbavf milosti, ihned je spoutana osidly hffchu,
jirniz je nenavist ke ctnosti alaska k hifchu. Toto pouto pfijali
svobodnou villi a vlozili ho do rukou zleho ducha, ktery je tak
zfskal do sveho podruci, nebot kdyby to neucinili ze sve vlastni
yule, nebylo by zpasobu, jimz by je mohl spoutat.
Timto poutem se pronasledovatele krve spojili se sebou na-
vzajern ajako tidy spojene se zlym duchem zacali vykonavat svou
funkci. ZHduchove usiluji 0to, aby se mf tvorove zvrhli, byli vy-
trzeni z milosti a uvedeni do viny smrtelneho hffchu, aby sejim
tak dostalo vseho zla, ktere v sobe zli duchove chovaji. A tito lide
se chovaji stejne: jako tidy zleho ducha pusobf rozvrat mezi det-
mi nevesty Krista, meho jednorozeneho Syria, vyvazuji je z pouta
Iasky a spoutavajf je bidnym svazkem nenavisti. Spolecne se tak
pripravujf 0ovoce krve, a kdyz se zbavili take j e j i dustojnosti,
upadaji do nejhlubsfho zmatku. Tato smycka nenavisti je stazena
lOSroV. P C 16,17.
204
Kapitola 118
uzlem pychy, sebelasky aotrocke bazne: aby totiz neztratili casne
statky, ztraceji milost. Toto pouto je potvrzeno pecetf temnot,
nebot nevedf, do kolika ajakych skod a bed upadli a do jakych
stahuji ostatni. A protoze seneznaji, nemaji se k naprave: naopak
se zaslepene chvastaji zkazou sve duse a sveho tela.
Nejmilejsi dcerusko, kez by ti pusobil nezmernou bolest po-
hied na tolik zaslepenosti a bidy tvoru, kteff byli jako tyodsteni
v krvi a toutez krvi byli vyzivovani u prsu svate Cirkve; anyni se
od nej jako bufici odtrhli kvuli sve otrocke bazni pod zaminkou
napravy chyb rnych spravcu - prestoze jsem jim zakazal, aby se
mych spravcu dotykali. Kez pri pornysleni na toto bfdne pouto
se zlem zachvati tebe a ostatni me sluzebnfky posvatna bazen:
tvuj jazyk nedokaze vypovedet jeho ohavnost. J este zavaznejsi je
to, ze pod plastfkern chyb mych spravcu chtejf skryt aukryt sebe
a sve vlastni viny. Ani jim nepfijde na mysl, ze neni zadny plas-
tik, pod ktery by se mohli ukryt pred mym pohledem, abych je
nespatfil, Mohou se skryt ocfrn rnych tvoru, ne vsak rnne, nebot
rnne nemuze zustat skryto nic, nejen z prftomnych veci, J a jsem
vas miloval aznal, jeste nez jste byli.
Toje jednim z duvodu, proc se tito bidni lide zijici podle sve-
ta nenapravuji: neveif totiz, ze je vidim, eemuz by podle pravdy
a se svetlern rozumu vefit meli, Kdyby opravdu verili, ze vidim
jejich chyby a ze kazde provinenf je potrestano stejne, jako je
kazde dobro odrneneno, jak jsem ti uz ffkal na jinem miste, ne-
pachali by tolik zla, ale polepsili by se a s pokorou by vzyvali me
rnilosrdenstvi. A ja bych jim diky krvi sveho Syna rnilosrdenstvf
prokazal. Avsak oni trvaji na svern, apfestoze je rna dobrotivost
durazne kara kvuli hffchum, jimiz sepropadli do nejhlubsf zkazy,
kterou je ztrata svetla, jsouce slepi stali se pronasledovateli krve.
Spravce krve neni mozno pronasledovat, at se jejich provinenf
zdaji sebetezsf.
Nejmilejsi dcero, povedel jsem ti nekolik vecf tykajfcich se 118
ucty, ktera nalezf myrn pomazanym, bez ohledu na jejich chyby;
tato ucta totiz neni a nesmi byt vzdavana pro ne same, ale kvuli
moci, kterou jsem jim sveril. A protoze jejich provinenf nemohou
umensit ani rozrnelnit tajemstvi svatosti, nesmi jim byt tato ucta
odpfrana: opakuji: ne kvuli nim samyrn, ale pro poklad krve, ktery
rozdeluji,
205
Mysticke tela svate Cirkve
Na druhe strane jsem ti castecne ukazal- avzhledem k tomu,
ojak zavaznou vee se jedna, je to opravdu nepatrna cast -, jak je
mne obtfzna, protivna a tvoru skodliva neuetivost ke krvi ajeji
pronasledovani, spolu se spojeneetvim proti mne. K tomu vsemu
se spikli, kdyi se zavazali slouzit zlemu duehu: zjevil jsem ti to
proto, abys nad tim mohla pocitovat vetsi litost.
Vina, 0niz jsem rnluvil, je tezka a tyka se prave pronasle-
dovanf svate Cirkve. Dokonee i krestane, kteff se nachazejf ve
stavu srnrtelneho hrfchu, opovrhuji krvi azbavuji se tak milosti.
Ale tento hnch me mrzi mnohem vic, a vina tech, 0nichz jsem
mluvil, je mimoradne tezka.
Dobif spravci
119 vsak nyni ehci tve dusi doprat odpocinku azmirnit
ji bolest zpusobenou temnotami techto ubozaku:
ukazu ti svary zivot svych spravcu, 0nichz jsem
tiffkal, ze ziji v dokonalem stavu slunee: zmin1uji
zapach hffchu vunf svych etnosti aprosvetlujf tern-
noty svyrn svetlern: v tomto svetle pak muies lepe
poznat take temnoty a ehyby tech mych spravcu, 0nichz jsem
se zmfnil, a proto otevfi zrak intelektu a pohled' na mne, Slunee
spravedlnosti, a spatrfs slavne spravce, kterym se dostalo stavu
slunee dfky tomu, ze ho dobfe a stedfe udelovali.
To se tyka Petra, knfzete apostolu, ktery obdrzel klice od ne-
beskeho kralovstvi, a stejne tak i ostatnich, kteff v zahradach
svate Cirkve spravovali svetlo, totiz telo akrev meho jednoroze-
neho Syna, Slunee se mnou spojeneho a ode me neoddeleneho,
jak jsem ti vysvetloval, a vsechny svatosti svate Cirkve - z nichz
kazda rna hodnotu a zivot mocf krve. Kazdy z nich v souladu se
svyrn stavem spravoval na ruzne urovni milost Dueha svateho,
Cirri ji spravovali? Svetlern milosti, ktere prijali od svetla pravdy.
Kdyby ses me zeptala: "J etoto svetlo osamocene?", odpovedel
byeh ti, ze neni, nebot svetlo milosti nemuze byt ani osamocene,
ani rozdelene: nutne musf byt pfijato jako eelek, jinak nenf pfijato
vubec, Proto ten, kdo je ve smrtelnern hifchu, je z tehoz duvodu
zbaven svetla milosti; a ten, kdo je naopak ve stavu milosti, rna
zrak intelektu osvfceny poznanfrn mne - mne, ktery jsem mu
udelil milost aetnost, jiz se milost uchovava. Proto takovy dovek
206
Kapitola 119
v onom svetle poznava bidu hifchu ajeho pifcinu, jiz je srnyslna
sebelaska, az toho duvodu ji nenavidi, Diky teto svate nenavisti
je do jeho srdce vlozen zar bozske lasky, protoze intelekt je na-
sledovan citem. A kdyz se fidi ucenfrn me sladke Pravdy, zfskava
barvu tohoto slavneho svetla: jeho parnet senaplnf vzpomfnanfrn
na pfijata dobrodini Kristovy krve.
Tak vidfs, ze nelze prijmout svetlo bez jeho zaru abarvy, pro-
toze to vsechno jevzajernne sjednoceno atvoif jedno. Proto nenf
mozne, [ak jsem ti rekl, aby mne, prave Slunce, byla pfipravena
pfijmout pouze jedna mohutnost duse, aniz by byly pripraveny
a sjednoceny v mem jmenu i ostatni dve.
11
jakmile se totiz zrak
intelektu pozvedne nad smyslove videnf azahledi se do me, oka-
mzite ho nasleduje cit a zamiluje si to, co zrak intelektu spatril
a poznal, a pamet se plni tim, co je milovano citem. Kdyz jsou
vsechny tfi mohutnosti takto pripraveny, duse zfskava ucast na
mne, pravem Slunci, adostava seji svetla v me rnoci, v moudrosti
meho jednorozeneho Syna av dobrotivosti ohne Ducha svateho.
Z toho vidfs, jak na sebe mi spravci vzali dokonaly stay slun-
ce: diky tomu, ze se odeli do rnne, praveho Slunce, a proto, ze
mnou naplnili sfly sve duse, jednaji stejne jako slunce. Slunce
zahrfva a dava svetlo a pod jeho teplem rasf ze zerne vyhonky,
Podobne i moji spravci, ktefi byli vyvoleni, pomazani a povola-
ni do mystickeho tela svate Cirkve, aby udelovali mne, Slunce,
to je telo a krev rneho jednorozeneho Syna, spolu s ostatnimi
svatostmi, jirnz tato krev dava zivot, udelujf telesne i duchov-
ne toto svetlo, sifi svetlo do rnystickeho tela svate Cirkve: to je
svetlo nadprirozene rnoudrosti, ktere se v nasledovanf ucenf me
Pravdy sifi spolu s barvou cestneho a svateho zlvota. A siff ta-
ke zar nejvrelejsf lasky. Proto svyrn teplem davajf vzejit dusfrn
prosryrn veskere necistoty aosvecujf je svetlem moudrosti. Svyrn
svatyrn ausporadanyrn zivotem zahanejf temnoty smrtelnych hfi-
cM a ostatnlch nevernosti a vnase]f fad do zivota tech, kdo zili
neusporadane v temnotach hffchu av mrazu bez lasky, Vidis te-
dy, zejsou sluncem, nebot pfijali dokonaly stay slunce ode mne,
praveho Slunce, vzepetfrn lasky se stali jedno se mnou aja se stal
jedno s nimi, jak jsem ti vysvetloval na jinych mfstech,
llSroV. kap. 51, v nernz je vysvetleno sjednocenf til mohutnostf duse.
207
Mysticke tela svate Cirkve
Kazdy z nieh znazornil svatou Cirkev podle stavu, k nernuz
jsem ho vyvolil: Petr kazanfrn, vyucovanfrn anakonee mucednic-
tvfrn krve; Rehor moudrostf a svatymi spisy a zivotem vyzarujf-
dm etnost; Silvestr predevsfrn disputaeemi s neveffcimi, v nichz
dosvedcoval svatou vfru slovy i skutky, a tim, ze ode mne pfijal
vsechny sve etnosti. Kdyz se pak podivas na Augustina a slavne-
ho Tomase, na jeronyrna a ostatnf, uvidfs, jak velikyrn svetlern
zahalili tuto nevestu, jako svfce na svicnu, dfky tomu, ze v prave
a dokonale pokore vykorefiovali ehyby.
Lacnili po uete ke rnne a po spase dusf a radostne pfijfrnali
tento pokrm ze stolu nejsvetejsfho ki'ize. Mucednici krve, ktera
pred mou tvaff vydavala libou vuni, svunf krve aetnosti asesvet-
lem vedy vydavali v Kristove neveste hojne ovoee: prohlubovali
vfru, uvadeli do svetla toho, kdo prebyval v temnotach, takze
v nem mohlo zazafit svetlo viry. Prelati, jimz Kristus na zemi
svefil moc, mi pocestnyrn a svatyrn zivotem podavali obet spra-
vedlnosti. V nich i v jejich podffzenych zafila perla spravedlnosti
a predevsfm v nich se projevovala prava pokora a vroud laska
spolu se svetlern umfrnenosti. Spravedlive mi odevzdavali, co mi
nalezf, vzdavali slavu a chvalu mernu [menu a sobe vyhrazovali
nenavist aznechuceni nad svou srnyslnosti, opovrhovali nerestmi
apfilnuli ke ctnostem s laskou kernne abliznfrnu. Pokorou drtili
pychu a pristupovali ke stolu oltare jako andele, v cistote srdce
a tela a s upffrnnou rnyslf celebrovali, spalovani ohnem lasky,
A jelikoz byli spravedlivi sami k sobe, chovali se spravedlive i ke
svym podffzenyrn av touze, aby zili ctnostne, je napominali bez
jakekoli otrocke Iasky, nebot nehledeli na sebe, ale jen na mou
uctu a na spasu dusf: tak se stali dobrymi pasryri, nasledovnfky
dobreho Pastyre G imz je rna Pravda), ktereho jsem yam daroval,
aby vas ffdil jako sve ovce, a ktery za vas podle me yule polofil
zivot.12
Tito pastyri sli vjeho stopach: proto usilovali 0napravu ane-
ponechavali udy mystickeho tela napospas hnilobe kvuli nedo-
statecnernu napomfnanf. Napornfnali vsak s laskou a pouzivali
hojivou mast vlfdnosti a ostrost ohne, aby vytkami a pokanfm
odpovfdajfcfm vetsi ci mensf zavaznosti hffchu rozffzli hnisavou
12Srov. J an 10, 11.
208
Kapitola 119
ranu zpusobenou vinou. A pfi leceni techto ran a pfi svedectvf
pravde neznali strach ze smrti.
To byli opravdovf delnici na Panove poli, kteff horlive av po-
svatne bazni pred Bohem vytrhavali bodlacf srnrtelnych hffchu
a sazeli vonne stromy ctnosti, Diky tomu zili jejich podrfzenf
v prave a posvatne bazni pred Bohem a rostli jako vonne kvety
mystickeho tela svate Cfrkve, protoze je tito mf spravcove napo-
mfnali bez orrocke bazne, jiz sezcela zbavili. Navic v nich nesfdlil
zadny jed hi'lSnych yin; proto neopousteli svatou spravedlnost
anapominali odvazne, bez jakekoli bazne. To byla aje perla zari-
ci spravedlnosti, ktera udeluje pokoj a svetlo myslim mych tvoru
aumoznuje jim zivot vposvatne bazni ajednotu srdd. Proto chci,
abys vedela, ze do sveta, mezi svetske a Bohu zasvecene osoby,
mezi kleriky apastyre svate Cfrkve pronikla hluboka temnota, jez
rnajen jednu prfcinu: nedostatek svetla spravedlnosti arozsffenf
temnot nespravedlnosti.
Ruzne zpusoby jednani spravcu
Bez svate spravedlnosti si zadny narod nedokaze uchovat stav
milosti ani podle obcanskeho, ani podle bozskeho zakona, nebot
ten, kdo neni napomenut a nenapornfna, je jako zahnfvajicf tid,
ktery otravi a zahali zapachern cele telo, pokud ho neschopny
lekaf maze masti rnisto toho, aby vycistil ranu.
13
Takze pokud prelat nebo jini predstavenf vidf, ze podrfzeny
je nakazen hnilobou srnrtelneho hffchu, a leci ho masti lichych
nadeji, aniz by ho napomenuli, nikdy ho nevylecf, naopak zkazf
i ostatni, kteff mu jsou nablizku, jako tidy tehoz tela. Ti, kdo maji
spolecneho pastyre, se totiz podobaji udum jednoho a tehoz te-
la. Budou-li vsak opravdovymi a dobryrni Iekari dusf jako slavnf
pastyri, 0nichz jsem mluvil, nepouzijf mast bez ohne napome-
nuti. A kdyby nektery z tidu ve svern spatnern jednanf setrvaval,
vyrfzne ho pasryf ze spolecenstvf, aby se cele nenakazilo vinou
srnrtelneho hrfchu.
Dnes takto ke skode vsech nejednaji: naopak se rvaff, ze nic
nevidi. A viSproc? Protoze v nich stale pI'eZiva koren sebelasky,
13Zdurazneni nauky, podle niz nelze oddellt obcansky zakon od moralnfho.
Ctnost spravedlnosti se totiz vztahuje k jedinemu rididmu principu, bez
nehoz obcansky zakon nelze ani prosadit, ani respektovat.
209
Mysticke telo svate Cfrkve
z niz pochazf jejich zvracena Iaska otroka. Nemajf totiz odvahu
k napomenutf ze strachu, ze pfijdou 0svuj srav a casne statky
nebo 0sve nadrfzene postaveni; proto se chovajf zaslepene, jako
by nevedeli, jak majf svuj stav zachovavar. Kdyby vsak videli, ze si
stav uchovaji prave diky svate spravedlnosti, pecovali by 0ni: ale
protoze se zbavili svetla, nevedf to. VerI tedy, ze si mohou svu]
stay zachovat nespravedlnosti, nekarajf podffzene za pochybenf
a nechavajf se oklamat smyslnymi vasnemi a touhou po moei
nebo privilegifch.
Veskutecnosti jenenapomfnaji proto, zesami setrvavajf vtech-
ze, ba dokonce tezskh chybach: citf spoluvinu a nenachazejf od-
vahu ani jistotu a v sevfenf otrockeho strachu pfedstirajf, ze nic
nevidf. A i kdyz vidi, nezasahnou napomenutfrn, naopak se ne-
chajf uspavat lichotivymi i'ecmi amnozstvfm daru, aby meli sami
pro sebe vymluvu, proc vinfky nepotrestali. Na takovych lidech
senapliiuje vyrok me Pravdy, ktery vyslovila vesvatern evangeliu:
,,]sou slepf avedou slepe: ajestlize slepec vede jineho slepce, oba
spadnou do [amy. "14
Tak vsak nejednali ti, kdo jsou nebo byli mne milyrni spravci,
o nichz jsem ti i'ekl, zemajf dokonale rysy astav slunce. Oni jsou
v pravde sluncem, jak jsem ti ffkal, protoze v nich nenf temnoty
hffchu ani nevedornosti, nebot nasledujf ucenf me Pravdy. Nejsou
ani vlaznf, protoze hoi'{ ohnem me lasky: a pohrdajf velikostf,
stavy arozkoserni sveta, takze se neboji napominat ostatnf - kdo
totiz netouzf po moei nebo privilegiu, neboji se jeho ztraty -
naopak odvazne napominaji, nebot svedomf neutiskovane vinou
nezna bazeii.
J as teto drahocenne perly, j{z je spravedlnost, tedy v mych
pomazanych a"kristech", 0nichz jsem mluvil, nepohasl; naopak
z nich vyzaroval. Dobrovolne si totiz volili chudobu ashlubokou
pokorou se snazili zit prostym zivotem, takze nedbali ani na ry-
smech a hrubosti, ani na lidske okradanf, ani na urazky, potupu,
tresty nebo utrpenf. Zehnall, kdyz jimjinf zlorecili, as pravou tr-
pelivostf vse snaseli jako pozemstf andele, ba neco vfcnez andele,
nebot jimi nebyli svou pfirozenosti, ale dfky sve sluzbe anadpfi-
14Srov. Mt 15, 14; Lk 6, 39.
210
Kapitola 119
rozene milosti, kterou jsem jim udelil, aby spravovaJ i telo akrev
meho jednorozeneho Syna.
Byli to a nadale to maji byt opravdu andele, protoze je rna
dobrotivost stejne jako strazne andely ustanovila, aby nad vami
bdeli a spravovali vase dobre a svate umysly, Proto jako spravni
strazcove nespousteli zrak ze svych podffzenych a zasevali jim
do srdd svate adobre umysly, vytrvalou modlitbou, apostolatern
slova azivotnfrn prfkladem mi za ne obetovali sladka alaskyplna
pfani, Z toho vidfs, zejsou to andele, ktere rnavrouci laska ucinila
hoffcfrni lampami v mystickem tele svate Cfrkve, aby nad vami
bdeli a abyste vy, kteff jste slepi, rneli vudce, ktefi yam ukazou
cestu pravdy, a modlitbou, zivotnim pffkladem a poucovanfrn
yam vnuknou dobre myslenky, jak jsem ti fikal.
Sjak velkou pokorou vedli sve podnzene ajak s nimi jednali!
Sjakou nadejf azivou virou! Nijak se neobavali anestarali, ze by
sejim nebo jejich podifzenyrn mohlo nedostavat casnych statku,
aproto stedre rozdelovali bohatstvi Cirkve chudym. Timto zpu-
sobem dokonale plnili svou povinnost: rozdelovat casne statky
pro svou potrebu, pro chude a pro svatou Cirkev. Nehromadili
bohatstvi anezanechali po sobe mnoho penez: po nekterych na-
opak zustaly Cirkvi dluhy, nebot vsechno rozdali chudym. Cinili
to z prekypujfcf lasky adiky velke nade]i v mou Prozretelnost. Ba-
zen otroka jim byla vzdalena, nestrachovali se, ze se jim nebude
dostavat vecf po duchovni ani po casne strance.
Podle tohoto znameni se pozna, ze tvor sklada svou nadeji
ve rnne, nikoJ i v sebe: nezna bazen otroka. Avsak ti, kdo doufaji
v sebe, maji strach a obavajf se sveho stinu a trapf se pochyb-
nostmi, zda jim neubude nebe a zeme. V tete bazni a zvracene
nadeji, kterou vkladajf do sveho rnaleho vedenf, se uboze pachti,
aby si nakoupili azachovali casne statky, ato do te miry, ze hazejf
duchovni veci za hlavu; aneni videt nikoho, kdo by 0ne dbal.
Tito Iide, ubozf svou malou virou avelkou pychou, maji zato,
ze ja jsem ten, kdo pecuje 0vsechny potreby duse a tela. Prav-
da je vsak takova, ze rna prozretelnost se 0vas postara stejnou
merou, jiz ve me doufate+" a tyto nadute ubozaky ani nenapad-
ne, ze ja jsem Ten, ktery jsem, zatimco oni jsou ti, kdo nejsou:
15SroV. Mt 7, 2; Mk 4, 24; Lk 6,38.
211
Mysticke tela svate Cirkve
nepornyslf na to, ze sve bytf a kazdou milost k nernu pfidanou
obdrzeli od me dobrotivosti. Proto "nadarmo bdi strazce, jestlize
mesto nestfezfm ja":16 veskera jeho snaha bude marna, pokud
si bude myslet, ie mesto ochranf svyrn usilfrn nebo horlivosti,
nebot ochranit je mohu jedine ja.
]e pravda, ie ehci, abyste se po dobu trvanf zivota cvicili ve
etnosteeh, ktere jsem yam udelil, a v milosteeh, ktere jsem yam
pfidal, s pomoci svobodneho usudku, ktery jsem yam daroval
spolu s rozumem. Proto ja, ktery jsem vas stvofil bez vaseho
pfispenl, vas bez vaseho pfispenf nespasim. Miloval jsem vas,
jeste nei jste byli.
Tuto pravdu videli a znali moji milovani, aproto me milovali
nevyslovnou laskou a jmenem teto lasky ve mne tolik doufali
a niceho se neobavali. Nebal se Silvestr, kdyi stal pred cisarern
Konstantinem a vedl pred zastupern ucenou pfi s dvanacti zidy,
aiive vefil, ie se mu nikdo nepostavf na odpor, nebot jajsem na
jeho strane."? Podobne i vsechny ostatnf me milovane opoustela
veskera bazeri, nebot nebyli sami: zamilovali si totiz lasku, takze
prebyvali ve rnne a ode me se jim dostavalo svetla moudrosti
meho jednorozeneho Syna, sfly, takze byli silni a moeni proti
svetskym knfzanim aryranum, aohne Dueha svateho, Cimi meli
Mast na mfrnosti avrele lasce Dueha svateho. Toto svetlo, pokud
na nern clovek ehee mit ucast, bylo a je i nadale doprovazeno
svetlern vfry, nadeji, nezlomnosti, pravou trpelivostf avytrvalostf
ai do okamziku smrti. Z toho vidfs, ie nebyli vubec sami, nybrz
hojne doprovazeni, aproto vystupovali bez jakekoli bazne,
Bat semuze jenom ten, kdo seciti osamoeen, kdo doufa v sebe
anemiluje lasku, Takovy clovek se boji kazde malickosti, protoze
se citi sam, beze mne, udelujfcfho nejvetsf jistotu dusi, ktera me
vlastnf citem lasky, Tito milovani, kteff jsou hodni slavy, hojne
zakouseli, ie jejieh dusfrn nemuze uskodit iadna vee; naopak
sami porazeli lidi i zle duchy, svazovali je casto etnosti a rnoci,
16Srov. Zl 126, 1.
17J akub (Iacobus) de Voragine (Giacomo da Varezze, asi 1229-1298) vy-
pravf v dile Legenda aurea (cesky vybor Zlatd legenda v prekladu V. Bahnika
as predrnluvou A. Vidmanove, Vysehrad, Praha 1984) 0vftezne pfl svateho
Silvestra, jiz vedl pred cfsarern Konstantinem s dvanacti zidy.
212
Kapitola 119
kterou jsem jim udeloval, aby ji nad nimi vykonavali. Odpovidal
jsem jim tak na lasku, vfru a nadeji, ktere ve mne skladali,
Tviij jazyk by nedokazal vypovedet jejich ctnosti a zrak tve-
ho intelektu pojmout plody, ktere jim udeluji ve vecnern zivote,
stejne jako vsern, kdo se vydaji po jejich stopach. ]sou jako dra-
hokamy: zaff tak pred mou tvaff, proroze jsem pfijal jejich usilf
asvetlo, ktere se diky nim rozsffilo sviinf jejich ctnosti do celeho
tela svate Cirkve. Proto jsem jim ve vecnem zivote udelil velikou
dustojnost: zehnam jim pohledem aoslavuji je, nebot' pffkladern
poctiveho a svateho zivota a lampou viry rozdelovali svetlo tela
akrve meho jednorozeneho Syna avsechny ostatni svatosti. Pro-
to je tak mlmoradne miluji: pro dusrojnost, do niz jsem jepovysil
jako sve pomazane a spravce, i proto, ze nezakopali z nedbalosti
a nevedornosti poklad svereny do jejich rukou.l" nybrz vyznali,
zejej obdrzeli ode me, ahorlive ashlubokou pokorou ho pravymi
a skutecnyrni ctnostmi dell rozvfjeli.
A protoze jsem je povolal k tak vznesene dusrojnosti. jako
peclivf pastyri nikdy neopomneli pfivadet ovce zpet do ovdna
svate Cirkve; z lasky a hladu po dusich podstupovali i nebezpecf
srnrti, jen aby je vytrhli z rukou zlych duchu. Byli nernocnf s ne-
mocnymi, acasto se sami za nemocne prohlasovali, aby nemocni
neupadli do zoufalsrvf, aaby jim vlili nadeji, fikali: ,,]sem nernoc-
nyjako ty," Plakali splacfcfmi'? aradovali se se st'astnymi atimto
zpiisobem dokazali kazdernu podat ten nejvhodnejsf pokrm: do-
bre upeviiovali v dobru tim, ze se tesili z jejich ctnosti, neszfrali
se zavisti, ale naopak rozhojiiovali svou lasku k blizntmu ak pod-
ffzenemu. Vytrhavali z hffchu ty, kdo pochybili, kdyz se spravym
asvatym soucitem vydavali za chybujici anemocne spolu s nimi,
jak jsem tifikal, napominali je za spachane viny a udelovali po-
kanf, jemuz se z lasky podrobovali spolu s nimi. Byli totiz natolik
prodchnuti laskou, ie je pokani bolelo vic nez cloveka, kteremu
je udelili. Nekteif z nich nekdy opravdu vykonavali pokanf spo-
lu s podrfzenym, zejmena tehdy, kdyz pozorovali, ie mu pokanf
pripada velmi tvrde: a diky tomuto gestu se kajfcnfkovi pokanf
ulehcilo.
18SroV. Mt 25, 14-30; Lk 19, 12-27.
19Srov. 1Kor9,22; Rim 12, 15.
213
Mysticke telo svate Cirkve
Moji rnilovanf Z predstavenych secinili podffzenymi az panu
sluzebnfky, stavali se nernocnyrni, prestoze byli zdravf a nedot-
cenf smrtelnyrn malomocenstvfrn hffchu. Byli silni, ale cinili se
slabyrni, ehovali se proste k prostyrn a slabornyslnym apro male
sestavali rnalyrni. Z pokory alasky tak dokazali iit sevserni lidmi
akazdemu poskytovali takovy pokrm, jaky potreboval.
Kdo vsak to vsechno zpusobil? Hlad a touha, ktere v sobe
pocali dfky me milosti a jimiz touzili po ucte ke rnne a po spa-
se dusi. A spechali se jf nasytit ke stolu nejsvetejsiho kfiZe, at
je to stale jakoukoli namahu nebo protivenstvf v horlivosti pro
duse, dobro svate Cfrkve a sireni vfry se vrhali do ostnu cet-
nych utrpenf a smele celili vsern nebezpecfrn s pravou trpelivostf
a pozvedali ke mne vonne kadidlo vroucfch proseb a pokorne
avytrvale modlitby. Svymi slzami a usilim lecili rany zpusobene
vinou srnrtelnych hffchu bliznfho, jemuz tak zfskavali dokonale
zdravf, paklize tento lek pokorne pfijal.
Jeste jednou k dustojnosri Bozich spravcu
120 ejmilejSf dcerusko, jen jsem ti poodkryl jejich vzne-
senost - ato pouze jejf castecku - avypovedel jsem
ti, do jake dustojnosti jsem je postavil svyrn vyvo-
lenfrn atim, ie jsem je ucinil svymi spravci.
Pro velkou dustojnost a autoritu, ktere jsem jim
udelil, jsem si nepfal a nepreji, aby se jich dotkla
ruka jakehokoli svetskeho cloveka, bez ohledu na jejich moine
chyby; kdo by na ne vztahl ruku, bfdne by me urazil. Naopak
chci, aby jim vsichni vzdavali nalezitou uctu: ne kvuli nim sa-
mym, jak jsem ti rekl, ale kviili rnne, totiz kvuli autorite, jii jsern
jim udelil, Tate ucta at' nikdy neochabuje kvuli tomu, ze ochabla
etnost rnych sluzebnfku, Mluvil jsem 0ctnosti tech, ktere jsem
ustanovil k rozdelovanf eucharistickeho slunce, to je tela a krve
meho Syna, a ostatnfch svatostf. V ddsledku toho nalezf taz du-
stojnost dobrym i spatnym spravcurn: Kristovu krev jsem totiz
svefil k rozdelovani kazdemu z nich, jak jsem ti vysvetloval.
Rekl jsem ti take, ie tito rnf dokonalf sluzebnfci setrvavajf
v dokonalern stavu slunee: osvetlujf a zahrfvajf bliznfho horli-
YOU Iaskou a tfrnto zarem rozvfjejf zarodky ctnostf v dusfch jim
sverenych, dokud nedozraje jejf ovoce. Pripodobnil jsem je k an-
214
Kapitola 120
del urn, atak tomu take opravdu je: daroval jsem vamje totiz, aby
vas chranili, bdeli nad vami aprobouzeli ve vasich srddch dobra
vnuknuti svymi svatymi modlitbami, vyucovanfrn a vzornym zi-
votem, a aby yam udelovali svatosti: stejne jako yam slouzi, bdi
nad vami avnuka yam dobre a svate myslenky vas andel strazny.
Z toho vidfs, jak jsou hodni lasky, zvlaste kdyz krome jejich
dustojnosti, k niz jsem je ustanovil, uvaZiS i ctnosti, ktere je zdo-
bf - jako tyz mych sluzebnfku, 0nichz jsem hovofil - aktere [sou
koneckoncu povinnosti vsech. Territo myrn milovanyrn detern jste
povinovani velkou uctou, nebot jsou jakymsi sluncem vsazenym
do tela svate Cfrkve. jestlize je hoden lasky kazdy ctnostny do-
vek, 0to vic jf jsou hodni oni, dfky sluzbe, kterou jsem jim svefil
do rukou. Proto je mate milovat pro jejich ctnost a pro dusroj-
nost svatosti: mate take nenavidet chyby tech, kdo ziji ostudnyrn
zpusobem, avsak nikdy se neustanovujte jejich soudci: ja si to
nepreji, protoze oni jsou moji pomazani, aproto je mate milovat
actft v nich autoritu, kterou jsem jim sveril.
Dobfe vite, ze kdyby yam necisty nebo osuntely clovek pfine-
sl velky poklad, ktery by yam dal zivot, nechovali byste k nernu
nenavist, prestoze by byl otrhany aspinavy, ato z lasky k pokladu
a k tomu, kdo yam ho posfla. J iste by yam to bylo lito a z lasky
k tomu, kdo yam poklad posila, byste se ho snazili ocistit adobre
ho oblect. Stejnym zpusobern se podle radu lasky mate chovat,
aja si to preji, i vuC'i tern myrn spravcum, kterf jsou nesporada-
ni, neskromni a maji zalibeni v nefesti, kteff protoze se odtrhli
od lasky, jsou jako otrhani, nicmene yam pfinasejf nezmerne po-
klady, jimiz jsou drkevni svatosti. Pokud k temto svatostem pfi-
stoupfte zpiisobile, obdrzfte zivot v milosti, i kdyby jejich spravci
pochybili: obdrzite ho z me Iasky, lasky vecneho Boha, ktery yam
je posilam, az lasky k zivotu v milosti, kterou zfskavate z velke-
ho pokladu, kdyz yam mf spravcove udelu]f mne sarneho, Boha
acloveka, totiz telo akrev meho Syna sjednocene s mou bozskou
pfirozenosti, Chyby vasich spravcu vas maji mrzet, mate je do-
konce nenavidet a mate take vfelou laskou a svatou modlitbou
usilovat 0to, aby se mohli odit milostf aomyt od necistot vasimi
slzami anesmirnou touhou, abych je pro svou dobrotivost znovu
odel satem lasky,
215
Mysticke tela svate Cirkve
Dobre vite, jak velice se nad nimi chci smilovat, aby silou vasf
modlitby byIi ochotni me pfijmout, Mou vuli totiz neni, aby yam
udelovali svetlo, zatimco sami se topi v ternnote, ani aby byIi
zbaveni odevu ctnosti nebo aby zili v necestne neskromnosti. J a
jsem je naopak urcil aposlal k Yam, aby byIi jako andele na zemi
ajako slunce, jak jsem ti ffkal. Pokud takovf nejsou, musite se za
ne modlit, ne je odsuzovat, protoze soud nalezf mne: aja se diky
vasim modlitbam nad nimi smiluji, paklize k tomu bude ochotna
jejich yule. Avsak pokud svuj zivot nenapravi, jejich dusrojnost se
obratf vezkazu, ajestlize se nenapravi anesveif sehojnosti meho
milosrdenstvi ani v posledni okamzik zivota, pak je ja, nejvyss]
Soudce, s tvrdou vytkou poslu do vecneho ohne.
Nehodni spravci
121 yni pozorne naslouchej, nejdrazsf dcero, protoze ti
chci zjevit, jak nicemne nekteif z nich ziji, abyste
ty a ostatni mi sluzebnfci meli dalsf duvody k po-
kornyrn a ustavicnym modlitbam za tyto spravce,
KamkoIi pohlednes, na svetske nebo feholni oso-
by, na kleriky iprelary, na male i velke ina vsechny
ostatni lidi, vidfs jenom urazky: a ze vsech stoupa zapach smr-
telneho hffchu. Tento zapach mi nijak neskodi ani mi nemuze
zpusobit zadnou iijmu, avsak velmi skodf jim sarnyrn.
Dosud jsem hovofil 0vznesenosti svych sluzebnfkii a ctnos-
tech tech, kterf jsou dobfi, abych posilil tvou dusi: a take pro-
to, abys lepe poznala bidu tech spatnych a videla, oc vetsi trest
a nesnesitelne bolesti si zaslouzf: stejne jako mi drazi vyvoleni
zasluhuji 0to vetsi odmenu ajsou hodni byt zasazeni pred mou
rvaf jako perly, nebot ctnostne spravovali poklad, jejz jsem jim
svefil. Territo nicemnfkum sevsak dostane praveho opaku, nebot
dojdou krutych tresni.
Nejdrazsf dcero, naslouchej s bolesti a hofkostf v srdci! ViS,
kam kladou svu] pocatek aco povazujf za svuj zaklad? Vlozili ho
do lasky k sobe samyrn, z niz vzrostl strom pychy, jez je matkou
nerozvaznosti. A protoze sejim rozvaznosti nedostava, pfisuzujf
sobe uctu a slavu ausiluji 0vysoke postaveni, libuji si v krasleni
a zjernnelosti tela, cimz me uraze]f a zostuzuji. Sobe prisuzujf
to, co jim nenalezf, a rnne davajf to, co neni me: mne totiz na-
216
Kapitola 121
lezf slava a chvala meho jmena, zatimco jim nenavist k vlastni
smyslnosti a prave sebepoznani, jehoz clovek dosahne, kdyz se
povazuje zanehodneho vznesene sluzby, do niz jsem ho ustano-
viI. Oni vsak jednaji prave naopak, nebot se ve sve nadute pyse
nedokazou nasytit bohatstvim zerne, zivf se svetskyrni rozkose-
mi, az zhloupnou a zacnou byt lakomi anepi'ejicni vuci chudym.
Kvuli sve nicernne pyse a lakote zrozene z jejich sebelasky
opomijeji peci 0duse a venujf se jen peCi 0casne veci, tak-
ze me ovecky, ktere jsem jim svefil, ponechavajf samotne a bez
pastYi'e.
20
Ponechavajf je bez pastvy a bez pokrmu duchovniho
i casneho. Duchovne jim sice cirkevni svatosti udelujf - nebot'
jim nemohou byt odebrany ani nemohou byt oslabeny zadnou
jejich vadou =, nicrnene je neposiluji modlitbami proudicimi ze
srdce anezivf vas z hladu a touze po vasf spase pocestnym a sva-
tyrn zivotem; ani nepornahajf casnymi vecrni podffzenyrn, totiz
chudyrn.
Rfkal jsem ti totiz, ze casne veci je treba rozdelit na ti'i cas-
ti: jedna je urcena potrebam kleru, druha chudyrn a tretf tomu,
co je uzitecne Cirkvi. Oni vsak jednaji presne naopak: nejenze
chudym neodevzdavajf casne statky podle svych povinnosti, ale
berou druhym ze svatokupectvi a lasky k penezum, ba dokonce
prodavajf i milost Ducha svateho.P! Nekteff jsou dokonce nato-
lik hanebni, ze nedavajf potrebnernu cloveku to, co z me milosti
obdrzeli, dokud si nenaplni ruce nebo dokud nedostanou spous-
tu daru. ]ejich Iaska k podffzenym je umerna vyhodam, ktere od
nich ocekavaji. Cirkevni statky utracejf jen na hojne a skvostne
osacenf: uz nejednaji jako klerici a reholnfci, ale jako panstvo
advorane. A snazf se zfskat drahe kone amnoho zlatych astffbr-
nych predrnetu, jimiz by ozdobili svii] dum, a s lehkym srdcem
lnou k vlastnictvf toho, co by vubec mit nerneli. ]ejich srdce pro-
mlouva s neusporadanou marnivosti; kazda jejich touha se tocf
kolem jidla anezhzenyrn jidlem apitim cim bohem sve bi'icho.
22
Proto zahy upadaji do necistoty a ziji v chlipnosti.
Beda, bedajejich nicernnernu zivotu! To, co sladke Slovo, muj
jednorozeny Syn, dobyl stak velkyrn utrpenim na dreve ki'ize, oni
20SroV. J an 11, IS; Mt 9, 36; Mk 6, 34.
21Srov. Sk 8, 20.
22Srov. Flp 3, 19.
217
Mysticke telo svate Cirkve
zahazujf sverejnyml hfiSnicemi. Poiiraji dusevykoupeneKristo-
you krvi anicemne je mnoha ruznymi zpusoby trapf: asvedeti
obohacujf tim, co nalezf chudym. Chrarny zleho ducha! Vyvolil
jsem vas, abyste byli v tomto iivote jako pozemsti andele, ale
vyjste sestali zlymi duchy apfijali jste jejich praci. Zli duchove
5fHtemnory, ktere jimjsou vlastni, a udeluji tryznive utrpenf;
odnimaji dusfrn milost mnohyrn trapenfm apokousenfrn, abyje
pfivedli ai k vine smrtelneho hffchu, avsemi zpusoby se snazi
ucinit to, coje vjejich silach. Zadny hrfch senemuze dotknout
duse, ktera to sarnanechce; alezli duchove cinf vsechno moine,
abydo nej duseupadla. Taksetito nicemnfci, nehodnf nazyvat se
spravci, stavaji vtelenymi d'ably, nebot se svouvinou pfipodob-
nili vuli d'abla, atudfz konajf jeho sluzbu, kdyzudeluji me, prave
Svetlo, stemnotou smrtelneho hi'ichu. Audeluji takternnory sve-
ho neuspofadaneho anicemneho iivota podffzenym aostatnfrn
tvorum obdarenym rozumem. Tim zpusobujf zmatek autrpeni
v myslich rvoru, kteif jejich neusporadany iivot vidi; stavajf se
pi'fcinoubolesti azmaru vosobach, ktere odloudili stavu milosti
actnostem: privedli je kvine, cimi jevyslali nacestu Iii.
]evsak pravda, ie ten, kdojenasleduje, neni nijak zbavenvi-
ny, nebot nikdo nemuze byt donucen k vine srnrtelneho hffchu,
ato ani ternito zlymi duchy viditelnymi ani temi neviditelnymi.
Proto at' nikdo nehledi najejich zivot anenapodobuje jejich ci-
ny, ale at kaidy dba varovani me Pravdy ve svatern evangeliu-"
a cini, co ifkajf - to znamena at' uvadf ve skutek ucenf, ktere
yamudeluje mysticke telo svate Cirkve, jei k yamdoleha skrze
Pismo svareprosti'ednictvim hlasatelu meho slova; aleat'nepre-
mysH0trestech, ktere byoni zasluhovali, anenapodobuje jejich
hanebny zivot: at'jevsak ani netresta, protoze tim bymeurazel.
Hanebnost ponechte jimamnevyhrad'tetrestani, protozejajsem
sladky avecnyBuh, ktery odrneriujekazdedobro atresta kazdou
vinu.
Mernutrestu nezabranf ani jejichdustojnost, vyplyvajfcf zto-
ho, zejsou mymi spravci: naopak, pokud se nenapravi, budou
potrestani pffsneji nez ostatni, protoze z me dobrotivosti obdr-
zeli vic nez ostatni. ]sou totiz hodni vetsfho trestu, nebot me
23Srov. Mt 23,3.
218
Kapitola 122
urazejf tak nicemne, VidiS tedy, ze jsou to zlf duchove, stejne
jako moji vyvolenf jsou andely na zemi, a proto zastavaji ukoly
andehi.
Nespravedlnost a sebelaska, pficina nehodnosti
Rfkal jsem ti, ze ve vyvolenych zaff perla spravedlnosti. Nynf pro- 122
hlasuji, ze tito nicemnfci nesou na sve hrudi nespravedlnost jako
sponu; tato nespravedlnost se zapfna do sebelasky, kterou k sobe
chova kazdy z nich, nebot prave ze sebelasky se v temnotach ne-
rozvaznosti dopoustejf nespravedlnosti vuci dusfrn a vUei mne.
Nevzdavajf mi slavu anevedou pocestny asvaty zivot, ani netouzf
po spase dusf a nepocituji hlad po ctnosti. Proto se dopousteji
nespravedlnosti vuCi podffzenym a tern, kdo jim jsou nablfzku,
a nekarajf neresti ostatnfch; kvuli nezrfzenemu strachu, ze se
znelfbi tvonim, je jako nevedomi slepci nechavajf spat a topit se
v duchovnfch nemocech. A nepovsimnou si, ze touhou zalfbit se
rvorum se znelfbf mne, vasernu Stvoriteli.
Obcas nekoho napomenou, aby se mohli zahalit zdanfm spra-
vedlnosti, ale nikdy to nebude ten mocnejsf, ae nese vetsf vinu
nez dovek slaby, nebot se obavaji, ze by mohli dojft ujmy nebo
ze by byli zbaveni sveho stavu a zpusobu zivota; vrhnou se vsak
na slabsfho, ktery jim nemuze ublizit ani ohrozit jejich stay. Tak
pachajf nespravedlnost kvuli sve nicemne sebelasce.
Sebelaska otravila cely svet a mysticke telo svate Cfrkve, za-
plevelila zahradu teto Nevesry mnozstvim pachnoucfch kvetu, Tu
zahradu, ktera vzkvetala a oplyvala mnoha vonnymi kvety, kdyz
na nf pracovali pravf delnfci, mf svatf spravci: tehdy nebyl zi-
vot podffzenych hanebny dfky dobryrn pasryrum, kteff ctnostne
a pocestne zili. Dnes se deje pravy opak, nebot podffzeni zacali
kvuli nehodnym pasryfum zft hanebnyrn zpusobem. Nevesta je
pobodana cetnymi trny mnoha rozrnanitych hffchu,
Tato Nevesta sarnozrejme nermize nasaknout zapachern hff-
chu, nebot sfly svatosti se zadne zranenf nedotkne. Ale ti, kdo
pfijimaji potravu na hrudi teto Nevesty, tento zapach vdechuji do
sve duse a ztracejf tak dustojnost, do nfz jsem je postavil; tato
dustojnost se sice sarna 0sobe neumensuje, avsak umensuje se
v nich. Tak se stava, ze kvuli jejich chybarn je temer podcenova-
na krev: laici totiz nakonec ztracejf uctu, ktera pastyrurn nalezf
219
Mysticke tela svate Cirkve
diky krvi, ackoli si ji jako krestane maji uchovat. Chyby pasty-
I 'u jejich vinu nezmensuji, pokud tuto uctu ztraceji: pasryfi se
vsak rnisto zrcadel ctnosti, jimiz jsem je ustanovil, stavajf zrcadly
nicemnosti.
123 Cfrn jejich duse tolik pachne? Smyslnostf. V sebelasce ji uci-
nili svou panf a hloupa duse se ji podffdila, prestoze jsem je
vykoupil krvf sveho Syna, kdyz jsem cely Iidsky rod vysvobodil ze
sluzeb a nadvlady zleho ducha. Tehdy byl touto rnilostf obdafen
kazdy Iidsky tvor; a ty, ktere jsem pomazal, jsem vyrial ze sluzby
svetu, aby slouzili jen mne, vecnemu Bohu, aspravovali svatosti
svate drkve.
Daroval jsem jim takovou svobodu, ze se zadny svetsky pan
nesrnf cinit jejich soudcem. A ty, nejrnilejsf dcerusko, viS, jakou
zasluhu mi pfiznavajf na tak velkerri dobrodini, ktere ode me
obdrzeli? J ejich odmenou je, ze me ustavicne pronasledujf tolika
ruznymi ahanebnymi hffchy, zebyje tvu] jazyk nedokazal pops at,
a kdybys je jen mela vyslechnout, delalo by se ti nevolno, Presto
ti 0nich chci jeste neco povedet, abys rnela vetS{duvod k placi
a soucitu.
Spravci maji svatou touhou setrvavat u stolu kffze a k me cti
tam prijfmat pokrm dust jestlize se tak rna chovat kazdy rozum-
ny tvor, tim spis se tak maji chovat ti, ktere jsem vyvolil, aby yam
rozdavali telo a krev ukfizovaneho Krista, meho [ednorozeneho
Syna: jednak proto, aby yam davali prfklad dobryrn a svatyrn zi-
votern, jednak proto, aby po ceste me Pravdy s utrpenfrn avelkou
a svatou touhou nesli pokrm vasim dusfrn.
Ale ani svu] stul nasli v hostincich, kde verejne pffsahaji,
dokonce i kfive, s mnoha tezkymi hnchy, jakoby zbaveni zraku
asvetla rozumu: ternito nedostatky se snizujf na zvffata alibuji si
v nechutnych cinech, gestech aslovech. Nevedi ani, coje to svate
oficium, apokud se ho kdy modlf, <:initak jen usry, protoze jejich
srdce je ode me daleko. A chovajf se jako zlocinci a hazarderi:
kdyz prohrajf svou dusi, kterou vlozili do rukou zleho ducha, hrajf
rovnez 0statky svate Cirkve. Tak jsou casne statky, zfskane mod
Kristovy krve, prohrany azaprodany, Chudi tudiz nedostavaji, co
jim nalezf, a Cfrkev je ozebracena 0vsechno a nerna ani to, co
nezbytne potrebu]e.
220
Kapitola 124
Stali sechrarny zleho ducha, aproto se nestaraji a mu] chram,
atim, co by mel a zkraslovat chrarn a Cirkev z ucty ke krvi, zdobi
sve pfibytky. Nejhorsf je, ze se chovaji jako snoubenec zdobici
svou nevestu: tito vtelenf d'ablove totiz pouzfvajf drkevni statky
k tomu, aby jimi ozdobili svou druzku, s niz proti pravu zij{
necistyrn zpusobern. Bez jakychkoli vycitek ji dovolujf svobodne
pfichazer a setrvavat, zatfrnco sami, nicernnf d'ablove, celebruji
u oltare: ani jim nevadi, ze tato hanebnice jde s detmi za ruku
pfinest obetnf dary s ostatnimi veffcfrni.
Zli duchove, horsf nef zli duchove! Kdybyste alespoii sve ne-
cistoty skryvali pred zrakem podnzenych: kdyby byly skryty, ura-
zeli byste jen mne asebe, nikoli bliznfho, alejelikoz svuj hanebny
zivot stavite vsern na odiv, jste jim svyrn pfikladem pfiCinou adu-
vodem, ze upadaji do podobnych ajeste horsfch yin: i kdyz ten,
kdo do techto Yin upadne, se za ne nezbavuje odpovednosti. je
snad toto cisrota, kterou vyzaduji od sveho spravce, kdyz pri-
stupuje k oltafi, aby u nej celebroval? jeho cistota vypada takto:
rano vstava se zkazenou mysli atel em, nebot lezel ve smrtelnern
hfichu, ajde slavit obet, Svatostanku d'abluv, kde je nocnf bdeni
se slavnostni a zboznou modlitbou svateho oficia? Kde zustala
ustavicna azbozna modlitba? V noci se mas pripravovat na svate
tajemstvi, ktere budd rano slavit, mas setrvavat v sebepoznava-
ni, abys poznal auznal, zejsi nehodny tak velkeho tajernstvf mne
mas poznat natolik, abys pochopil, ze jsem te uznal za hodneho
a zvolil te svyrn spravcern, abys spravoval ostatni me tvory z me
dobrotivosti, ajiste ne pro sve zasluhy,
Od spravcu je pozadovana andelska cistota
Nejdrazsf dcerusko, chci, abys vedela, ze od nich i od vas, kdyz 124
pfistupujete k teto svatosti, zadam nejvyssf cistotu, ktere rnuze
dovek v tomto zivote dosahnout: vy i ani mate vytrvale usilo-
vat 0je ji zdokonalovanf. Mate si myslet, ze kdyby bylo mozne
cdstit andelskou podstatu, musela by se k tete svatosti ocistit
i ona. Andelska podstata to vsak nepotfebuje, protoze neupada
do jedu hffchu. Rfkam ti to proto, abys pochopila, jak velkou cis-
totu zadam ad vas a ad nich, kdyz k tete svatosti pristupujete:
predevsfm vsak ad nich. Avsak ani jednaji zcela opacne, nebot
k teto svarosti pfistupuji celi poskvrnenf, a to nejen kvuli svyrn
221
Mysticke tela svate Cirkve
necistotam avrtkavosti, ke ktere mate pro svou porusitelnou pfi-
rozenost prirozeny sklon - trebaze rozum muze ztlumit vzpouru
vasf porusitelnosti, jestlize mu prizvukuje svobodna vule, Tito
nicemnici nejenze svou porusitelnost nedrzf na uzde, ale jednaji
jeste hUl', proroze se dopoustejf zlorecenych hrichU proti pfiroze-
nosti. A uplne jako slepi aposerilf nepoznavajf zapach aubohost,
do niz se riti, nebot poternnelo svetlo jejich intelektu: jejich stay
se neosklivf jen rnne, nejvyssf cistote - jen tento hrfch se mi na-
tolik protivi, ze rna bozska spravedlnost, ktera ho jiz nemohla
dele snaset, kvuli nemu odsoudila k propadnuti do zerne onech
pet mest
24
-, neosklivf se tedy jen rnne, jak jsem ti ffkal, ale do-
konce i zlyrn duchum, ktere si tito nicernnfci zvolili za sve pany,
Ne ze by zlyrn duchurn bylo nepffjemne zlo natolik, ze by radeji
meli dobro, ale jejich pfirozenost byla andelska, a andelske pri-
rozenosti jako takove se hnusi tak odporny hrfch videt nebo jen
zahlednout, Zly duch samozrejme vypoustf otraveny jed chtfce,
ale v okamziku dokonanf hffchu sevzdaluje z duvodu, ktere jsem
ti vysvetlil.
Vzdyt viS, ze pfedtim, nez tolik lidi sklatil mor,25 jsem ti
zjevil, jak mi je tento hffch protivny a do jake sire jeho nakaza
postihuje svet - jestli si vzpominas. Proto kdyf ses pozvedla nad
sebe svatou touhou a vzepetfrn duse, ukazal jsem ti cely svet,
a s nim vsechny moine lidi, kteff se v tornto nicemnem hnchu
topili. Tehdy jsi spatfila zle duchy, kteff prchali presne tak, jak
jsem ti ffkal. ViS take, jak velkou bolest to zpusobilo rve mysli
a ze se z nich sifil tak ohavny zapach, ze sis myslela, ze to je
tvuj posledni okamzik. Nevidelas mista, kde byste ty a ostatni
mf sluzebnici mohli spocinout, aby vas toto malornocenstvf ne-
postihlo. Mohlas jen konstatovat, ze nebylo moine stat ani mezi
malymi, ani mezi mocnymi, ani mezi starymi, ani mezi rnladymi,
ani mezi reholnfky, ani mezi kleriky, ani mezi prelaty, ani mezi
podffzenymi, ani mezi parry, ani mezi sluhy, nebot mysl i telo jsou
24SroV.Gn 19, 24-25; v Mdr 10, 6 se vypravf 0spravedlivem, ktery unikl
ohni Petimesti, slozenernu z mest Sodoma, Gomora, Adama, Zeboim aZoar.
25Narazkanamorovou epidemii vroce 1374, jiz podlehlo mnoho lidi i vSie-
ne: Rajmund z Kapuy vesvern zivotcpise sv. Katefiny uvadi, ze svetice pfi nf
sice ztratila sedm sourozencu, ale sarna horlive pecovala 0nakazene morem
adosahla i nekolika zazracnych uzdraveni.
222
Kapitola 124
nakazeny tfrnto prokletim u vsech stejne. Tojsem tiukazal obec-
ne; nechci tvrdit, i kdyz jsem ti to neukazal, zenejsou mimoradne
pfipady, ktere by necinily vyjimku. Mezi tolika hanebniky jsem
zachoval nekolik svych spravedlivych: diky jejich spravedlnosti
zadrzuji spravedlnost SVOU;26 a neprikazal jsem kamenum, aby
hifsnfky zasypaly, a zemi, aby je pozrela, divoke zvefi, aby je roz-
trhala, ani zlym duchum, aby odnesli jejich tela i duse. Naopak,
hledam zpusoby a cesty, jak se nad nimi smilovat, aby napravili
svu] zivot, a pfivadim mezi ne sve sluzebnfky, ktefi jsou zdravi
anezkazenf timto malomocenstvim, aby se za ne modlili.
Nekdy svyrn sluzebnfkum ukazuji bidu techto hflsniku, aby
horliveji usilovali 0jejich spasu aobetovali se za ne svetsfrn sou-
citem a prosili me za ne s bolestf nad jejich vinami a urazkami,
kterych se vuCi mne dopoustejf: tak jsem to ucinil robe, zpuso-
bern, ktery jsem ti vysvetlil aktery dobre znas.jestli si vzpominas:
kdyf jsem tidal jen malicko podtit onen pach, vydesil te natolik,
zes me prosila: "Weny Otce, smiluj se nade mnou a nad svymi
tvoryl Odejmi mi dusi z tela, protoze to uz dal nevydrzfm: nebo
mi dopfej ulevy a ukaz mi misto, v nernz si mohu ji i ostatni tvi
sluzebnfci odpocinout, aby nam toto malomocenstvi neuskodilo
aneodrialo nam Cistotu duse i tela."
Shledl jsem na tebe rnilostiplnyrn pohledem a rekl jsem ti
to, co ti nyni opakuji: .Dcerusko, vase odpocinuti rna spocivat
v oslave achvale meho jmena, v obeti ustavicne modlitby za tyto
nicernnfky, kteif upadli do tak velke bidy, zesvyrni hffchy volaji po
Bozfrn soudu. Mistem, na kterem mate setrvavat, je ukfizovany
Kristus, muj jednorozeny Syn; prebyvejte a skryvejte se v jeho
hrudi, v niz budete v one lidske prirozenosti okouset citem lasky
mou bozskou pfirozenost. V jeho probodenern srdci naleznete
lasku ke mne a k bliznimu, nebot aby vzdal uctu mne, vecnernu
Otci, aposlusne vykonal to, cojsem urcil k vasf spase, podstoupil
potupnou smrt na nejsverejsim kfiZi. Hledenim na tento kfiZ
ajeho okousenim budete nasledovat jeho ucenf apfijimat pokrm
ze stolu kfize, to je budete s pravou trpelivostf a laskou snaset
sveho bliznfho: bolesti, tryzeri a namahu, at' vzejdou odkudkoli.
jedine tak budete ZIt a uniknete malomocenstvf hrfchu."
26SroV. Gn18,23-32.
223
Mystickif telo svate Cirkve
Toje zpusob, ktery jsem ti ukazal a ktery znovu ukazuji tobe
i ostatnim. To vsechno ale tve dusi nezabranilo vnimat zapach
arvernu zraku intelektu videt temnotu hffchu. Tehdy rna prozre-
telnost prisla s lekem: jakmile jsi pfijala telo a krev meho Syna,
celeho Boha aceleho doveka, jak ho prijfmate ve svatosti oltamf
na znameni pravdy, ustoupil veskery zapach vuni pfijate svatosti
a temnoty byly rozehnany jejim svetlem. A po nekolik dni, jak
viS, ti zustala v listech a v tve telesne chuti vune krve; tak se
zalibilo me dobrotivosti.
Tak vidfs, nejdrazsf dcero, jak semi osklivi tento hfich uvsech
tvoni: pomysli tedy, oc vic me tiZi, kdyz se ho dopustf ti, ktere
jsem vyvolil ke stavu zdrzenlivosti. A mezi povolanymi ke zdr-
zenlivosd, ktefi opustili svet, aby se stali feholniky nebo aby zili
jako rostliny zasazene do rnystickeho tela svate Cirkve, jsou mo-
ji spravci. Neumis si predstavit, jak velmi me mrzi tento hffch
u nieh, vice nez u vsech lidi obecne, pokud pominu ty, kdo jsou
povolani kezdrzenlivosti: mi spravci jsou totiz svitilnami na pod-
stavci, mne, prave Slunce, udelujf ve svetle ctnosti, a maji proto
zit pocestne a svate. Oni vsak svuj ukol plni v temnotach,
jsou natolik pohlceni temnotou, ze vidi a chapou jen po-
vrchne a doslovne svate Pismo, ktere je sarno 0osobe osvfcene,
nebot pochazf od mych vyvolenych prostfednictvim nadpriroze-
neho svetla, ktere jsem jim udelil ja, prave Svetlo - jak jsem ti
vysvetloval najinern mfste: nedokazou je cist, protoze jsou pysnf,
necistf a zachvacenf chticem, a to, co ctou, pfijimaji bez zajmu,
protoze chut jejich duse je nesporadana, narusena sebelaskou
a pychou, jejich zaludek je plny odpadku a jejieh touhy pfeky-
pujici chtivosti a lakotou stoji jen 0nezrfzena potesenf: a svych
hrfchu se dopousteji verejne anestoudne. Mnozf z tech nicernnf-
ku provozuji i lichvu, kterou jsem zakazal.
Spravci maji svymucenim i zivotem jit
pffkladem
125 jak mohou ti, kdo jsou plni yin, napravovat ostatni aobracet je ke
spravedlnosti nebo napominat pcdrfzene zajejich chyby? Nemo-
hou, nebot jejich hrfchy je zbavuji jakekoli horlivosti alaskyplne
pece 0svatou spravedlnost. A i kdyby to nekdy piece ucinili,
podniti tak podffzene, stejne hanebniky jako jsou oni sami, k od-
224
Kapitola 125
povedi: "Lekari, uzdrav sam sebe, apak teprve muzes lecit mne;
teprve tehdy si tvuj lek vezmu. Ien se podfvejte, Iezf na nern vetSi
vina nez na rnne, a chce me napominat!"
Spatne jedna ten, kdo napornina jen slovy, jez neopfra 0dobry
a svaty zivot: to ho vsak nezbavuje povinnosti napominat podfi-
zeneho zazlo, bez ohledu na to, zdaje sam dobryrn nebo spatnym
spravcern. J iste vsak jedna velmi spatne ten, kdo ostatnf nevede
k naprave predevsim svyrn pocestnym a svatyrn zivotem. J este
horsi je pak ten, kdo nepfijme pokorne napomenuti, bez ohle-
du na to, zda vychazf od dobreho nebo mene dobreho pastyre,
anenapravi svuj hanebny zivot. Takovy clovek skodf sobe, nikoli
ostatnim, abude muset snaset tresty za sve viny.
Kevsemu tomu zlu, nejmilejsi deere, dochazi kviili tornu, ze
spravci nevedou ostatnf k naprave ptedevsfrn svym pocestnym
a svarym zivotem. A proc je nemohou pfimet k naprave?
Protoze jsou zaslepeni sebelaskou, v niz maji koreny vsechny
jejieh necistory: podrfzenf i pasryri, klerici a feholnfci neusiluji
o nie jineho nez 0uspokojenf svych nezrfzenych tuzeb apofitku.
Mila dcero, kde zustala poslusnost reholnfku? Vesvatern na-
bozenstvf zastavajf mfsto andelu, jsou vsak horsf nez d'ablove,
byli ustanoveni, aby hlasali me slovo zivotem a ucenfrn, avsak
ffka]f pouze prazdna slova, ktera neprinaseji ovoce v srdci poslu-
chace. V kazanf usilujf spfs 0to, aby se zalfbili lidem a polaskali
jejich sluch, nez aby me jim uctivali; Mel em jejieh studia neni
vest dobry zivot, ale pekne mluvit.
Tito Iide v pravde neseji mou setbu, protoze se nestaraji 0vy-
korefiovanf nerestf a sazenf ctnosti. Sami totiz nevytrhali trnf ze
svezahrady, aproto neusiluji 0to, aby ho vytrhali zezahrady bliz-
nfho, Maji potesenf jen v krasleni svych tel acel av zapradant ho-
voru pri prochazkach mestern. Stava sejim totez, co rybam, ktere
jsou pi'ilis dlouho na suchu: umiraji. Tosame platf 0tomto druhu
feholniku, ktefi vedou prazdny a necestny zivot: rak dlouho se
zdrzu]f mimo svou celu, ze nakonec zernrou. Opoustejf celu, kte-
ra by sernela stat jejieh nebem.F avyhledavajf domy prfbuznych
i jinych svetskych osob, aby se zalfbili svyrn nicernnym podri-
zenyrn nebo zkazenyrn predstavenym, kteff je nedokazou drzet
27Nanizka na mnisskou slovni hficku: Cella est caelum.
225
Mysticke telo svate Cirkve
na uzde ajako nicemnf pastyfi se nestaraji, zda jejich spolubratr
neupadl do rukou zleho ducha; dokonce ho tam nekdy sami vrh-
nou. Prestoze 0nieh vedf, ze to jsou vtelenf d'ablove, nechavajf
je nekdy prechazet zjednoho klastera do druheho, kde jsou dalsf
vteleni d'ablove, aby se dal navzajern kazili vychytralyrni lstmi.
Zli duchove se skryvajf pod zdanfrn zboznosti, ktere vsak dlouho
nevydrzf, protoze ziji chtfcern a nicemnostmi, a proto se ovoce
jejich "zboznosti" zahy projevi: jako prvni rozpuknou pachnou-
ci kvety necestnych rnyslenek a hnijici listy slov, potom zacnou
hanebnym zpusobem uspokojovat sve touhy. J ejich viditelnymi
plody, aty to viS, protozes je uz videla, jsou deti. Casto zajdou az
tak daleko, ze ten Ci anen zanecha feholniho zivota. Muz, aby se
stal nicernnfkem, zena, aby se stala nevestkou,
Pffcinou vsech techto amnoha dalSieh spatnostf jsou pfedsta-
veni, nebot' nedbali 0sveho podffzeneho, naopak mu dopfavali
volnost a tvarili se, ze jeho slabosti nevidi. A protoze podrfzeny
nenalezl zalibeni v zivote uvnitf eely, pro vinu obou pfisla smrt.
Tvu] jazyk by nedokazal vypovedet, kolika chybami a kolika ha-
nebnymi zpusoby me urazejf, Stali se zbranerni d'abla asvym za-
pachem otravuji vse uvnitr i venku: venku sverske osoby a uvnitf
spolubratry. Postradaji lasku k bratffrn, a proto si kazdy z nich
mysli, ze je nejvetsi, a kazdy usiluje 0majetek. Tak porusujf pfi-
kazanf a slib, ktery slozili.
Zavazali se, ze budou dodrzovat reholi, nicrnene 0ni nedbaji
ajako vlci lacnicf po berancfch se vysmivaji dobrym reholnfkum,
kterf feholi dodrzovat chtejf. Tito nicemnfci se totiz domnivaji,
ze pronasledovanfrn, posmesky a vysmechern zakryji sve vlastni
ehyby, ale tim je naopak jeste vic odhaluji. Tak velmi poskodili
zahrady svateho nabozenstvi, ktere jsou samy 0sobe svate, stvo-
fene a zalozene Duchem svatyml Zadny reholru fad nermize byt
sam 0sobe zkazeny nebo spatny kvuli neresti nektereho z jeho
Clenu: proto ten, kdo chee do nejakeho Iadu vstoupit, nesmi hle-
det na ty, kdo se dopousteji ehyb, ale rna plout v naruci radu,
krery nernocny neni a nernuze oehabnout, a rna dodrzovat jeho
reholi az do smrti.
Kolik zla vsak v techto zahradach svateho nabozenstvf zpuso-
bili pfedstaveni, kteff nenapravuji sve spatne podifzenel Spatnf
Iide totiz povazujf za provinilce ty, kdo chtejf upnmne poslou-
226
Kapitola 125
chat, nebot se nepfizpusobuji jejich mravum a nedodrzu]i jejich
ceremonie anehledi na ne vlfdne svetskym pohledem, aby zakry-
li sve viny. Tiro lide porusujf prvni slib poslusnosti, spoCivajid
v dodrzovani fehole: 0tete poslusnosti sezminim pozde]i pfi jine
pfflezi tosti.
Skladajf take slib chudoby a zdrzenlivosti, Ale jak tento slib
plni? Pohled' na statky a mnozstvf penez, ktere si pro sebe vy-
hrazujl, jako by se jich netykala vzajemna laska, spocfvajicf ve
sdileni casnych a duchovnich statku s bratry, jak to vyzaduje fad
lasky ajejich rehole. Chtejf vykrmovat jen sebe a sva zvfrata: tak
jedno zvffe zivi druhe, zatimco jeho ubohy bratr umira zimou
a hladem. A protoze je nasycen dobrym jidlem, na sveho bratra
nemysli aani se s nfrn nechce setkat u skrornneho jidla v refekta-
rio jeho radosti je setrvat tam, kde si muze masem naplnit brich
a uspokojit svu] mlsny jazyk.
Takovernu cloveku se nedaff dodrzovat tretf slib, totiz slib
zdrzenlivosti: plny bfich se nepiatelf s Cistou rnysli, pus obi nao-
pak nezffzenou horlivost a vede ke chtfci, takze dovek prechazl
ad jednoho zla k druhernu. Velke zlo je zpusobeno samotnou
skutecnosn, ze tito lide vlastnf statky, protoze kdyby nerneli co
utracet, nezili by tak nesporadane a nepesrovali by podivna pfa-
telstvi. Kdyz totiz clovek nema co darovat, neudrzi si ani lasku,
ani pratelstvi zalozene na darech a zalibe a na potesenf v jejich
vymene, krere jsou opakem pratelstvf zalozeneho na dokonale
lasce.
Do takove bidy upadli kvuli svyrn chybam tito nicemruci, kte-
re jsem povysil k tak velke dustojnostil Z choru prchaji, jako by
byl otraveny, a pokud v nern setrvaji, pozvedaji hlas, ale jejich
srdce je ode mne daleko. K oltarnimu stolu pfistupujf ze zvyku,
bez jakekoli vnitmf pffpravy, jako by sejednalo a svetsky snil.
Vsechny tyto spatnostl amnoho dalsfch, jimiz nechci dal mo-
fit tvuj sluch, plynou z chyb spatnych pascyfu, kteti nenapravuji
ani netrestajf chyby podrfzenych a nepecujf horlive a dodrzovani
rehole, nebot ji nedodrzujf ani oni sami. Spise ochotne vlozf bre-
meno velkych zavazku na hlavy tech, kdo poslouchaji, abudou je
trestat za viny, jichi se nedopustili. Iednaji tak proto, ze z nich
nezaff perla spravedlnosti, nybd nespravedlnost. Proto rozhodu-
ji nespravedlive: tornu, kdo zasluhuje milost a vlfdnost, udelujf
227
Mysticke telo svate Cirkve
pokanf a chovaji se k nernu nenavistne: a tern, kdo jsou jako oni
sami d'ablovyrni tidy, venujf zalfbeni, potesenf a pocty a svefujf
jim dtilezite ufady radu. Ziji jako slepi, a proto slepe rozdelu-
ji ukoly a ffdf podnzene. A paklize se nenapravi, dojdou ve sve
slepote az do temnot vecne zahuby a rnne, nejvyssfrnu Soudci,
se budou muset zodpovfdat za duse svych podrfzenych: jestlize
nebudou mit co pficfst k svemu dobru, dostane se jim ode mne
spravedlive toho, co zasluhuji.
Nejzavaznejs! neresti: necistota
126 ejmilejsf dcero, vypravel jsem ti podrobneji 0zi-
vote nekterych lidf zijicich ve svatern nabozenstvi,
jak se nicernne skryvajf v radu v berancfrn rouse,
tfebaze jsou to vlci.
28
Nynf se vratfrn ke klerikum
a spravcum svate Cirkve apovfrn ti jeste 0dalsfch
chybach, krome tech, 0kterych jsem se jiz zminil.
Spocfvajf na trech sloupech - jsou to nejtezsi nefesti, na nez jsem
si uz stezoval: nedstota, naduta pycha a chamtivost. Z cham-
tivosti dokonce prodavali milost Ducha svateho, jak jsem ti uz
rfkal.
Tyto tfi neresti na sobe navzajem zavisejf a jejich zakladem
je sebelaska, Dokud tyto tfi sloupy stojf - a porazit je mtize jen
laska kectnostem =, snadno dusi udrzf, aby tvrdohlave setrvavala
v jakekoli jine neresti, Vsechny neresti totiz pochazejf ze sebe-
lasky, nebot z nf se rodi nejtezsi ze vsech nefestf: pycha. Pysny
dovek nezna lasku anerna zalfbenf v bratrske lasce: apychou do-
spiva k necistote a lakote. Tak se Iide sami spoutavajf d'ablovym
retezem.
Nejdrazsf dcero, podivej se nyni na necistou nicemnost, s niz
si spinf telo i dusi, jak jsem ti uz naznacil. Ale chci ti povedet jes-
te vic, abys lepe poznala pramen meho milosrdenstvi a chovala
k ternto nicemnfkum vets! soucit. Nekterf z nich jsou tak posedli
zlym duchem, ze nejen nemaji iictu ke svatosti a nedbaji na vy-
nikajici stay, do nehoz je rna dobrotivost ustanovila, ale dokonce
se venujf d'abelskym kouzlum, jako by pro lasku ke tvoru zcela
ztratili pamet, Carujf se svatosti, kterou jsem vam dal za pokrm,
28SroV• Mt 7, 15.
228
Kapitola 126
aby uspokojili svenicernne anecestne myslenky adosahli splnenf
svych planu. Tak prave ovecky, 0nez maji pecovat ajejichz duse
a tela maji past, trapf temito ajinymi zpusoby, 0nichz pomlcfrn,
abych nezvetsoval tvou bolest. J ak jsi videla, rozhane]f je a pfi-
pravuji je 0rozum a probouzeji v jejich vuli touhu po vecech,
ktere by nemeli delat. J ejich tela pak proZivaji muka, nebot se
brant proti sobe samyrn. Kdo je puvodcem toho vseho a mnoha
dalsfch nicernnostf, 0nichz viS, takze ti je nemusim vysvetlovat?
je to jejich necestny anicernny zivot.
NejmilejSi dcero, tito lide uvrhaji do nesmfrne bidy telo, ktere
bylo diky spojeni me bozske prirozenosri s vasf lidskou pozved-
nuto nad vsechny andelske kury, Ohavny a nicemny dovece, ne
clovece, ale zvfre, ty davas pobehlicfrn a jeste horsfrn sve telo,
ktere bylo pomazanfrn zasveceno mnel Od tveho tela aod celeho
Iidskeho rodu byla odiiata nemoc, kterou Adam zpusobil svyrn
hffchem a kterou z tebe sfial svym zmucenym tel em muj jedno-
rozeny Syn na dreve nejsvetejsfho kfize. Nicernnfkul On ti udelil
cest, a ty mu del as hanbu! On uzdravil rve rany svou krvi, a ty
ho bijes svymi bezectnymi hfichy plnymi chtfcel Dobry pastyr
omyl sve ovecky svou vlastni krvi, a ty spiniS ty, ktere jsou ciste,
adelas vsechno mozne, abys je svrhl do bahna. Mas byt zrcadlem
poctivosti, apfitom jsi zrcadlem necestnosti.
Rozhodl ses nicernne zneuzfvat vsechny tidy sveho tela tim,
ze delas pravy opak toho, co moje Pravda. Snesl jsem, aby mu
zavazali oci, abys ty byl osvicen, a ty chtivyrn pohledem vrhas
otravene jiskry do sve duse a do srdce tech, na ktere takto ni-
cemne pohlednes. Snesl jsem, aby ho napojili zluci, aty mas jako
zvracene zvfre zalfbeni ve vybranych pokrmech a ciniS se bohem
sveho bficha.
29
Misto toho, abys svym jazykem napominal bliz-
nfho azvestoval me Slovo, mas na nern necestna aprazdna slova;
asvate oficium se nemodlfs celyrn srdcem, alejen jazykem. Citim
jen zapach, kdyz pffsahas a lzes jako kramaf, a casto se mi do-
konce rouhas, Snesl jsem, aby mu byly spoutany ruce, aby tebe
a cele lidstvo vysvobodil z osidel hffchu - a tve ruce jsou po-
mazane a posvecene k udelovani nejsvetejsf svatosti, ale ty tak
CiniSnicemnyrni doteky. Vsechny skutky tvych rukou jsou zkaze-
29SroV. Flp 3, 1.
229
Mysticke tela svate Cirkve
ne a slouzf zlernu duchu. Nicernnfkul Ustanovil jsem te do tak
vysoke dtisrojnosti, abys slouzil jen mne, tyikazdy tvor obdareny
rozumem!
Chtel jsem, aby mu byly probodeny nohy, a tak ucinil sve
telo mostem pro tebe, a aby mu byl otevfen bok, abys videl ta-
jemstvi jeho srdce. Postavil jsem ho pfed vas jako obcerstvujfci
zahradu, v niz muzete videt aokouset nevyslovnou lasku, kterou
yam pfinasfrn, abyste nalezli a spatrili mou bozskou pfirozenost
spojenou svasf pfirozenostf lidskou: z toho vidis, ze krev, kterou
rozdelujes, jsem ucinil laznf k omyti vasich necistot, A tyjsi sve
srdce ucinil chramem zleho ducha. A tvuj cit, ktery rna vyznam
nohou.:'? neobsahuje a nepfinasi mi nie nez zapach a pohanu.
Nohy tveho citu nesou tvou dusi jen tam, kde je zly duch. Tak
celym svym tel em bijes telo meho Syna a ciniS pravy opak toho,
co cinf on aefm mu jsi ty i kazdy jiny tvor povinovan.
Nastroje rveho tela nejsou naladeny na dobro, nebot tfi mo-
hutnosti rve duse se sjednotily ve jmenu zleho ducha namisto
toho, abys je sjednotil v mern jmenu, jak bylo tvou povinnosti.
Tva pamet rna prekypovat myrn dobrodinim, ktere jsi ode me
pfijal, je vsak plna nepoctivosti a mnoha dalSich spatnosti. Ve
sve nicemne marnivosti jsi obratil k rozkosfrn, vznesenyrn sta-
vum a svetskernu bohatstvf zrak intelektu, jejz jsi mel ve svetle
viry upirat na ukfizovaneho Krista, meho jednorozeneho Syna,
jehoz spravcern jsi byl ustanoven. Svuj cit, jenz rna milovat jen
mne bez jakychkoli prostrednfku, jsi nicemne zamefil na lasku
ke tvorum a svernu telu, takze budes vic nez me milovat sva zvi-
rata. Co mi to vsechno odhaluje? Tvou netrpelivost, kterou vuCi
mne pocitujes, kdyz ti odejmu vee, jiZ hodne rnilujes, apohrdanf
bliznfrn, kdyz ti pfipada, ze tipusobf nejakou casnou ujmu, ave
sve nenavisti ho proklfnas, a tak se vzdalujes od lasky ke mne
a k nernu. Nestastnfku, byl jsi ucinen spravcem ohne me bozske
Iasky, a kvuli svyrn neusporadanyrn touham ji ztracis, protoze ti
bliznf zpusobil nepatrnou ujmu.
Nejmilejsi dcero, toto jejeden zeti'i sloupu nicernnych neres-
tf, 0nichz jsem ti vypravel.
30Vizv Y s e obraz tfi stupnu, z nichz prvnf jsou "nohy citu".
230
Kapitola 127
Nejzavaznejsi neiesti: lakota
ynf ti osvetlim druhy sloup nefesti, lakotu, ktera 127
te tolik ozebracuje prave v tom, elm te rnuj Syn tak
stedre obdafil, Proto je jeho telo na nejsvetejsfrn
kflzi pokryto ranami a krvacf ze vsech stran. Ne-
vykoupil totiz svet ani zlatern, ani stffbrem, nybrZ
mnozstvfm krve. Nevykoupil jen nejakou jeho cast,
ale cely Iidsky rod: dflvejsi, soucasny i budouci, Krev, jez yam byla
podana, yam nebyla dana bez ohne, nebot rnuj Syn se yam daro-
val z vroucf Lasky; a s ohnem a krvf yam byla dana imoje bozska
prirozenost, dokonale spojena s pfirozenosti lidskou. Spravcern
teto krve, se mnou spojene prekypujfcf laskou, jsem ucinil tebe,
nicemnfku: ale ty ve sve nezrnerne lakote achamtivosti prodavas
to, co muj Syn zfskal na kflZi - totiz duse vykoupene s tak vel-
kou laskou -, i to, co ti udelil, kdyz te ustanovil svym spravcem,
to vsechno, ty nicernnfku, v zajetf sve lakoty prodavas: prodavas
milost Ducha svateho aod podffzenych vyzadujes, aby ji od tebe
kupovali, kdyz te pfijdou pozadat 0to, co jsi zfskal darerri'!
NelacniS po dusfch, jak bys mel, abys mi vzdaval uctu, ale
po penezfch, A natolik se zdrahas rozdelovat to, cos v hojnosti
obdrzel, zevtobe neni misto pro mou milost ani pro lasku k bliz-
nfrnu. Mocf tete krve ziskavas nemalo casnych statku, apresto, ty
nicernny lakomce, dokazes myslet jen na sebe. ]si opravdovy zlo-
dej, hodny vecne smrti, nebot krades to, co patff chudyrn a svate
Cfrkvi, a nestoudne to rozhazujes se zenami a necestnyrni muzi
ase svymi pffbuznymi autracfs to za rozkose avydrzujes tak sve
cieti.
Kde vsak, ty nicemnfku, zustaly deti pravych a skutecnych
ctnosti, ktere bys mel mit? Kde je vrela laska, s niz mas podavat
krev? Kde je rozechvela touha po ucte ke mne a po spase dusf?
Kdepak zustala muciva bolest, kterou bys mel trpet, kdyz vidfs, ze
se rve ovecky staly obetf pekelneho vlka? Nic z toho nemas, pro-
toze v rvern seschlern srdci neprebyva zadna laska ani kemne, ani
k nim. Milujes jen sam sebe, smyslnou laskou, kterou otravujes
sebe i ostatni, Samjsi zlym duchem z pekel, ktery poZira ovecky
svou neuspotadanou Iaskou. Nelacnfs po nicem jinem, aproto te
31Srov. Mt 10, 8.
231
Mysticke telo svate Cirkve
nezajfrna, ze si je neviditelny zly duch odnese. Ty, viditelny zly
duch, ses stal jeho nastrojern, ktery je posfla do pekla.
Koho oblekas apases statky nalezejfcfrni Cirkvi? Sebe aostat-
nf zle duchy, kterf jsou s tebou, azvfrata, silne kone, ktere chovas
pro svou nezrfzenou zalibu, jiste ne pro svou potrebu. Mel bys je
chovat jen pro ni, nikoli pro sve poteseni. Takova poteseni nale-
zeji svetskym lidem; rvyrn potesenfrn by meli byr chudi, navstevy
nemocnych avstrfcnost k jejich duchovnfrn a casnyrn potrebam,
nebot pro ne, a kvuli nicemu jinemu, jsem te ucinil spravcem
apozvedl jsem te k takove dustojnosti. Ale ty ses promenil v ne-
ciste zvife, a proto mas zalfbenf ve zvifatech. lsi slepy: kdybys
videl tresty, ktere jsou pro tebe pripraveny, pokud se nenapravfs,
jiste by ses tak nechoval, naopak hluboce bys litoval toho, co jsi
v minulosti Cinil, a napravil bys svou pfftomnosr.
Nejmilejsf dcerusko, vidis, jak velky duvod mam, abych si
na tyto nicernnfky stezoval? A jakou velkodusnost jim projevuji,
uvaziS-li jejich nicemnou lakotu? A jak jsem ti uz ffkal, jsou mezi
nimi i ti, kdo se propujcuj! lichve: samozrejme ze nemaji banku,
jako vefejni lichvafi, ale mnoha vychytralymi zpusoby prodava-
ji z chamtivosti bliznfrnu svu] cas: neco takoveho nenf zadnym
zpusobern na svete omluvitelne, Uvaz, ze kdyby od nekoho do-
stal dar rreba jen nevalne hodnoty, jejz by pfijal jako cenu sluzby,
kterou ze sveho poskytl, uz to by byla lichva; a lichvou by bylo
i cokoli jineho, co by za dobu sve sluzby pfijal. Tohoto nicemnfka
jsem vsak ustanovil prave kvuli tomu, aby tyro veci zakazoval
svetskym lidem; nakonec se jich vsak sam dopousti, ajeste hor-
sfch. Sam zije nespravne a ztratil svetlo rozumu, takze kdyby ho
nekdo prisel z<idat 0radu v teto veci, dostane se mu hanebne
odpovedi, pokrivene vasnf spoCfvajfd vjeho srdci.
Tento nedostatek se rodi spolu s mnoha dalsimi v jeho se-
schlem, chamtivern a lakomern srdci. A lze 0nich opakovat to,
co rekla rna Pravda, kdyz v chrarnu nalezla lidi, kteff prodavali
anakupovali, as praskanfrn bice je vyhnala: "Z domu rneho Otce,
ktery je domem modlitby, jste ucinili zlodejske doupe."32
Nejmilejsf dcero, dobre viS, ze tomu tak je: z me Cfrkve, ktera
je mfstern modlitby, Cini zlodejske doupe: prodavajf a nakupujf
32Srov. Mt 21, 13; Mk 11, 17; Lk 19,49.
232
Kapitola 127
akramaif s milosti Ducha svateho, Tak zjiSfujes, ze kdo touzf po
mnoha uradech avel kern zisku ze svate Cirkve, kupuje si je tim,
ze lidem kolem sebe poskytu]e mnozsrvf daru, penize a hmotne
statky. Tito nicemnici nijak nedbaji 0to, zda je dovek dobry
nebo zly: zasazuji tyto pachnouci stromy do zahrady svate Cirkve
jen pro svou lasku k dan1m; ba co vic: dokonce 0nich podavaji
Kristu na zemi
33
nanejvys kladne zpravy, Tak se oba
34
dopoustejf
vuci papezi neupifmnosti a podvodu, trebaze by se k nernu meli
chovat upffrnne apodle pravdy. jestlize vsak zastupce meho Syna
zjisti jejich pochybeni, musi je potrestat atomu, kdo urad udelil,
odebrat jeho vlastni urad, pokud tento nicemnfk nebude jevit
znamky napravy a nepolepsf svuj hanebny zivot, tomu, kdo si
urad kupuje, by se pak melo dostat vezeni, aby se v nern mohl
napravit a aby byl ostatnim vystrahou, takze se jiz podobne veci
nikdo neodvazf. jestlize Kristus na zemi takto [edna, plni svou
povinnost; paklize tak necini, dostane se mu za jeho nedbalost
odplaty, ai mi bude muset vzdat ucty za sve ovecky,
Dcerusko rnoje, ver mi, iednes tomu tak u Iidf neni, aproto
rna Cirkev upadla do tolika chyb a do takove hanby. Spravci se
nesnazf poznat nebo zjistit, jak iiji jejich podffzeni, aby vede-
Ii, zda udelujf urad dobryrn Ci spatnym, a pokud se chte]! neco
dozvedet, ptaji se tech, kdo s takovymi Iidmi sdileji jejich necest-
ny zlvot, a ti pak samozrejme poskytnou vzdy kladne inform ace,
protoze sami maji tytez chyby. A vyhledavajf pouze ty, kdo jsou
vzneseneho puvodu, vybraneho chovani a oplyvajfcf bohatstvim,
ajejich starosti je, aby dokazali elegantne mluvit; ba co vic: chtejf,
aby byl do konzistore pfijat ten, kdo je pekneho vzhledu. jako zli
duchovel Misto toho, aby hledaIi ozdobu a krasu ctnosti, mysli
na krasu tela! Pro ufady, do nichz by meli vyhledavat skrornne
Iidi, kteff z pokory utikaji pred vysokymi urady, vybfraji ry, kdo
po nich marnive av nadute pyse touzf.
Potom hledi na moudrost. Moudrost je sarna 0sobe dobra
a dokonala, nebot moudry dovek snoubi s vedenfrn take dobry
33"Kristus na zerni" a "sladky Kristus na zerni" jsou Katefinina typicka
pojmenovanf papeze,
34Rozumej toho, kdo si cirkevnf urad koupil, a toho, kdo mu jej ude-
lil, prestoze vedel, jakymi prostredky, rnozna i poklesky 0nej dana osoba
usilovala.
233
Mysticke telo svate Cirkve
a pocestny zivot v pokore: moudrost se vsak stava jedem u pys-
neho spravce, ktery zije necestne a hanebne: ten totiz z Pisma
chape jen slova a rozumi jim pokfivene, nebot ztratil svetlo ro-
zumu azrak intelektu se mu zamlzil. Svate Pismo totiz musi byt
objasneno a chapano ve svetle rozumu a zaroven v nadpfiroze-
nern svetle, jak jsem ti vysvetloval podrobne na jinern miste.
35
Z toho vidfs, ze moudrost, ktera je sarna 0sobe vytecna, ztracf
sve klady u toho, kdo ji nepouzfva nalezite: stane se mu naopak
trestajidm ohnern, pokud svuj zivot nenapravi, Proto majf ti, kdo
nesou odpovednost, hledat spfse cloveka zijfciho svatym a dob-
ryrn zivotem nez vzdelance vedouciho zivot hanebny, oni vsak
jednaji opacne a dokonce povazujf za blazny ty, kdo jsou dobff
a ctnostni, avsak malo vzdelani, apohrdaji jimi; k chudyrn totiz
rnajf odpor, nebot jim nemaji co darovat.
Tak vidfs, ze v mern dome, jenf by mel byt domem modlitby
a v nemz by rnela zafit perla spravedlnosti a svetlo moudrosti
doprovazene pocestnym a svarym zivotem ajenz by mel byt cely
provonen pravdou, prebyva lez. Ti, kdo si majf dobrovolne volit
chudobu a horlive pecovat 0duse a vytrhavat je z rukou zleho
ducha, naopak touzf po bohatstvf. A venuji se svetskym vecern
natolik, ze kvtili nim zanedbavajf veci duchovnf; starajf se jen
o zabavu a srnfch a 0hromadenf casnych statku. Tito nicernnfci
si ani neuvedomi, ze prave tfrnto zpusobern je nejsnaze ztrati,
protoze kdyby oplyvali ctnostmi a pecovali 0ducha, jak je jejich
povinnostf, rneli by i hojnost casnych vecf, Ma Nevesta zazila
fadu vnitmfch vzpour, k nimz by bez teto neresti nikdy nedoslo, 36
At mrrvf pohfbfvajf mrtve,"? oni vsak maji nasledovat ucenf me
Pravdy anaplnovat mou vuli na sobe: majf cinit to, k cemu jsem
je ustanovil spravci. Oni vsak jednaji prave naopak, nebot se
ve svern nesporadanem citu s pfflisnou peCi venuji pohfbfvani
rnrtvych a pomfjlvych veci, a ujfrnajf se tak ukolu sverskych lidi,
Mne je to protivne a svatou Cfrkev tim poskozujf. Pohfbfvanf
35VizvY s e, kap. 85.
36Katerina nekolikrat vlistech Rehofi XI. poukazala naty, kdo spatne vyko-
navali svou moe, jako naprave puvodce vzpoury, atrvala nanutnosti nahradit
spatne pastyre dobrymi.
37Srov. Mt 8, 22.
234
Kapitola 128
mrtvych rnajf prenechat svetskym lidem: to znamena, ze svetske
veci majf rfdit svetstf lide.
Pfipornnel jsem vyrok "at' mrtvi pohrblvajf mrtve", kterernu
je tfeba rozurnet dvema zpusoby: prvni se tYkastarosti 0telesne
veci vevine smrtelneho hffchu, jiz dovek podleha nesporadanym
citem a prflisnym usilfrn: druhy pak platf ve smyslu sluzby telu,
to znamena sluzby provadene rukama, nebor tela je mrtva vee-
nema totiz zivot jako takove, rna pouze Mast na zivote duse,
nebot duse v nern prebyva, a nic vic.
Tito mf pornazanf tedy maji zit jako andele, pomfjive veci
maji poneehat mrtvym, aby se mohli venovat peCi 0duse, vest je
a udelovat jim svatosti spolu s dary a milostmi Dueha svateho:
tak je maji zivit duehovni potravou a vest dobry a svaty zivot.
Takovy bybyl rmlj dum modlitby, kdyby tito lide oplyvali milostmi
a etnostmi. Ale protoze tomu tak neni a pravy opak je pravdou,
mohu prohlasit, ze sez meho domu stala Iotrovska peles: z lakoty
se totiz stali obehodniky, kteif prodavajf a nakupuji, jak jsem
ti ffkal, A muj dum se stal utocisrem zvffat, nebot v nern ziji
necestne jako divoka zvffata: ucinili z nej chlev, nebot v nern leZi
v bahne necestnosti auchovavajf tak v Cfrkvi sve zlodusstvi, jako
manzel opatruje ve svern dome svou manzelku.
VidiS tedy, kolik zla - ajeste mnohem vic, nesrovnatelne vic
nez to, ktere jsem ti ukazal - se rodi z techto dvou smrdurych
sloupu pachnoucfch nefesti, a to necistorou a lakotou.
Nejzavaznejsf nefesti: pycha
ci ti yni povedet 0tretfm sloupu, 0pyse, kterou 128
siee uvadfrn na ttetfrn miste, avsak je zaroveii prvnf
i posledni, nebot okofenuje vsechny ostatni neresti,
prave jako laska okorenuje vsechny etnosti adodava
jim zivot.
Puvodcem a pokrmem pychy je smyslna sebelaska,
o niz jsem ti uz ffkal, ze je zakladern tff sloupu neresti a vsech
spatnostf, jichz se tvor muze dopustit. Kdo se miluje nespotada-
nou laskou, postrada lasku ke mne, a kdyz me nemiluje, zacne
me urazet, nebot se neffdf pfikazanfm zakona milovat mne nade
vsechno abliznfho jako sebe sarna. Z tohoto duvcdu ti, kdo sami
sebe miluji smyslnou laskou, me nemiluji ani mi neslouzi, a na-
235
Mysticke tela svate Cirkve
opak milujf svet a slouzi mu: ani smyslna laska, ani svet se totiz
se mnou neslucujf. Proto ten, kdo rniluje svet smysInou laskou
a svymi smysly mu slouzi, pojfrna nenavist ke mne, a kdo me
opravdu miluje, nenavidf svet, Proto rna Pravda rekla, ze nikdo
nemuze slouzit dverna panum, kreff jsou navzajern svyrni proti-
klady, nebot sluzba jednomu znamena pohrdani tim druhyrn.i"
Tak vidis, ie sebelaska zbavuje dusi me lasky aodiva ji do neresti
pychy, takze z pocatecnf sebelasky vychazejf vsechny mozne vady.
Trapfrn se pro kazdeho tvora obdareneho rozumem, ktery tu-
to vadu rna, a stezuji si na ni, avsak nejvie me mrzi u mych
pomazanych, kteff maji byt pokorni: maji byt pokornf jako vsich-
ni ostatni, protoze pokora posiluje lasku, ale predevsirn proto, ze
jsou spravci pokorneho aneposkvrneneho Beranka, meho jedno-
rozeneho Syna. Copak se nestydi, spolu s celym lidskym rodern,
byt pysnf, kdyz vidi mne, Boha, ktery jsem se tak snizil k lid-
stvi, zejsem yam daroval yam Slovo, sveho Syna, ve vasem tele?
A kdyz vidi, ze se toto Slovo ochotne ponfzilo az k potupne smrti
na kfiZi, aby poslusne spInilo mou vuli?
Muj Syn sklani hlavu, aby te pozdravil, rna trnovou korunu,
aby te ji ozdobil, otevrenou naruc, aby te mohl obejmout, probo-
dene nohy, aby mohl byt s tebou. A ty, ktery jsi byl z nicernneho
cloveka ucinen spravcern teto stedrosti a takove pokory, ry, ktery
mas obejmout kHz, od nej naopak prchas a prlmykas se k necis-
ryrn abezboznym tvorurn. Mas pevne avytrvale nasledovat ucenf
me Pravdy, upirat k ni sve srdee i mysl; ty sevsak toefSjako list ve
vetru a za vsfrn se zenes. Pokud ti okolnosti vyhovujf, tetelis se
nezffzenou radosti; pokud ti nevyhovuji, chvejes se netrpelivosti,
Tak odhalujes jadro pychy, jimi je prave netrpelivost, Podobne
jako jejadrern lasky trpelivost, jadrem pychy je netrpelivost. Pro-
to se pysnf avznetlivf Iide vsfrn hned znepokojuji a nade vsfrn se
pohorsuji.
Pycha je mi natolik protivna, ze pfi padu s nebe s sebou
stahla i andela, ktery se ji chtel edit. Pycha do nebe nevystoupi,
naopak se propadne do pekla: proto moje Pravda rekla: .Kdo se
povysuje (totiz kdo je pysny), bude ponfzen: a kdo se ponizuje,
bude povysen. "39
38SroV. Mt 6, 24; Lk 16, 13.
39Srov. Mt 23, 12; Lk 14, 11a 18, 14.
236
Kapitola 128
Pycha se mi protivf u vsech Iidi, ale nejvic u mych spravcu,
jak jsem ti ffkal, protoze jsem je ustanovil, aby pokorne udelovali
pokorneho Beranka: oni vsak cinf pravy opak. Copak se nicemny
knez nestydf byr pysny, kdyz vidf, jak jsem se pred vami ponfzil
tim, zejsem yam daroval Slovo, sveho jednorozeneho Syna? A ja
je ucinil svyrni spravcil Slovo se z pokory ponfzilo az k potupne
smrti na Hizi; rna hlavu korunovanou trnim, atento nicernnfk se
odvazuje pozvednout hlavu proti mne a proti svernu bliznfrnu:
z pokorneho beranka se tak stal beranem, ktery trka rohy pychy
kazdeho, kdo se k nemu pfiblfzf.
Nestastny dovece: Nemysli si, ze kdy uniknes rnyrn rukam.
je snad toto urad, ktery jsem ti svefil, abys na mne utocil rohy
pychy, a urazel tak me i sveho blizniho? A abys s terni, kdo ti
jsou nablfzku, jednal nespravedlive a nedbale? je snad toto rnfr-
nost, s niz mas pristupovat ke slaveni Kristova tela a krve? lsi
jako divoke zvfre, ktere vuci mne nechova zadnou bazen, Poziras
sveho bliznfho a mezi vami je rozdelenf: mel bys tvory pfijfrnat,
ty vsak pfijfrnas jen ty, kdo ti slouzi nebo ti jsou uzitecn], nebo
ty, kteff se ti lfbf, protoze sdileji tvuj zpusob zivota, rnfsto toho,
abys je napravoval a opovrhoval jejich chybami, jak je tvou po-
vinnostf, Takze jsi pravy opak toho, co mas byt: davas prfklad,
aby i ostatnf jednali stejne jako ty, ba jeste hur. Kdybys byl dobry,
Cinil bys to, co mas; ale protoze jsi spatny, nedokazes napravovat
napomenutfm avada jineho doveka te nemrzf.
Pohrdas pokornyrni a ctnostnymi chudyrni, dokonce se jich
stranis. Mas k tomu samozrejme duvod, prestoze bys to delat
nernel: strang se jich proto, ze zapach tve neresti nesnese vuni
jejich ctnosti: obchazejf te mrakoty, kdyz se moji chudf objevf
u tvych dveff. Vyhybas se tomu, abys je navstfvil v jejich potre-
bach, anepornahas jim. To vsechno je plodem rohu pychy, ktere
se neumejf sklonit k jedinernu mal emu pokornernu cinu. Proc se
nesklonf? Protoze pysny clovek se nevzdal sebelasky, jiz se pycha
zivi; proto nechce vyjft chudyrn vstffc a neudeluje jim ani casne,
ani duchovnf statky, jelikoz mu chudf nepfinasejf zadny zisk.
Prokleta, na sebelasce zalozena pycho, jak zaslepujes zrak
jejich intelektu, takze jsou krutf sami k sobe ajsou pfitom pre-
svedceni, zese milujf ajsou na sebe laskavf Myslf si, zezfskavaji,
avsak ztracejf myslf si, ze se tesf z rozkose a bohatstvf a vzne-
237
Mysticke telo svate Cirkve
seneho stavu, avsak prebyvajf ve velke bide a chudobe, protoze
postradajf dobra ctnosti: z v-ysinmilosti se propadli do nizkosti
smrtelneho hffchu. Mysli si, ie vidi, ajsou slepi, protoie neznajf
ani mne, ani sebe. Neznaji svu] stay ani dustojnost, do nii jsem
je ustanovil, ani porusitelnost apomijivost sveta: kdyby je znali,
necinili by svet svyrn bohem. Co jim odiialo schopnost poznanf?
Pycha. Tfrnto zpusobern se stali zlymi duchy - pore, co jsem je
vyvolil za andely, aby pro vas byli v tomto iivote andely na zemi;
oni vsak padaji z nebeskych v-ysin do temnot. A jejich temnota
anecistota je nekdy tak velka, ie upadaji do chyby, kterou ti nyni
osvetlim.
Nekten z nich se stali vtelenyrni d'ably do te miry, ie cas-
to konsekraci jen predstfrajf ale ve skutecnosti nekonsekruji,
protoze se boji meho soudu a chteji se ve sve spatnosti zbavit
veskerych zabran a skrupuli. Takovy clovek rano pravdepodobne
vstal z necistory po nemfrnem jidle apiti predchozfho vecera. Vi,
ie bude muset celebravat kviili !idem. Avsak je si vedom svych
Yin a svedomf mu rika, ie celebrovat nema a nesmi. Zmocni se
ho strach z meho soudu: ne pro nenavist k jeho neresti, ale ze
sebelasky,
Nejdrazsf dcero, vidfs, jak je slepy? Neuchylf se ke zkrouse-
nosti srdce a litosti nad svyrni hffchy, neda si pfedsevzeti, ie se
napravi; naopak se rozhodne, ie nebude konsekrovat. A je jako
slepec, ktery nevidi, ie pochybeni a vada, k nimz se utika, jsou
horsf nei ry, ktere chtel napravit: cini totiz z lidu rnodlosluzebnf-
ky, kteff adoruji nekonsekrovanou hostii jako telo a krev Krista,
meho jednorozeneho Syna, celeho Boha aceleho Cloveka, tak jak
je v konsekrovane hostii: ale oni ukazuji jen kus chleba.
Co by mel v takovern prfpade lid delat, aby nepodlehl mod-
losluzbe? Ma semodlit spodminkou: "J estliie tento spravce rekl,
co ffci rna, veifrn, ie ty jsi opravdu Kristus, Syn praveho aziveho
Boha, ktery ses mi dal za pokrm z vfelosti sve nesmirne lasky
ana pamatku sveho nejsladsfho utrpeni avelkeho dobrodinf kr-
ve, kterou j si prolil stak vrouci laskou, abys omyl nase necistoty,"
Kdyi se bude takto modlit, slepota onoho spravce ho nezavede
do temnot tim, ie by adoroval, co nerna: je-li tu nejaka vina, nese
ji jen nicemny spravce, Bez tete podminky by se vsak forrnalne
238
Kapitola 129
dopustili modlosluzebneho ukonu, k nemuz nema za zadnych
okolnostf dojit.40
Nejrnilejsi dcero, co branf zemi, aby je pohltila? Kdo zadrzu-
je mou moc, abych je nenechal zkamenet pred ocima lidu, jejz
uvadej! ve zmatek? Moje milosrdenstvi. J a sam sebe zadrzuji:
moje milosrdenstvi zadrzuje mou bozskou spravedlnost, aby nad
nimi zvitezilo moei milosrdenstvi. Oni vsak jako tvrdohlavi zli
duchove me milosrdenstvf neznaji ani nevidf a temef jako by se
domnfvali, zejsem jim neco dluzen: zaslepila je totiz pycha, takze
nevidi, zejsou obdarovavani jen z me milosti, ajiste ne proto, ze
jim jsem touto milosti povinen.
Je treba se za spravce modlit, nebot nesou
velkou zodpovednost
Tovsechno jsem ti rekl, abys mela vetsi duvod k placi a horkosti 129
nad jejich slepotou, nebot je vidis ve stavu zatraceni; atake proto,
abys lepe poznala me milosrdenstvi. Tak ziskas k tomuto milosr-
denstvi duveru avelkou jistotu v nern abudes mi odevzdavat ony
spravce svate Cirkve a cely svet avzyvat za ne me milosrdenstvi.
A eim vic mi zane budes obetovat laskyplne abolestne touhy, tim
vetsf lasku kernne projeviS: jejich prostfednictvim totiz mate roz-
davat dobrodini, ktere ani ry, ani ostarnf mi sluzebnici nernuzete
poskytnout rnne. Tehdy se necham pfimet tvou touhou, slzami
amodlitbou svych sluzebnfku aprokazu sve Neveste milosrden-
stvf tim, zej i udelfrn reformu prostfednictvim dobrych asvatych
pastyfu.
]akmile bude Cirkev reformovana dobryrni pastyri, napravi se
nurne i podffzeni, nebot ternef vsechny jejich spamosti odviseji
od chyb spatnych pasCYI'u. Kdyby se pasryfi napravili a zazarila
v nich perla spravedlnosti prostrednicrvfm pocestneho a svateho
zivota. nejednali by tak. A viS, co tento zvraceny styl zivota zpd-
sobuje? [eden kraei ve stopach druheho: podl'lzeny neposloucha,
40Katefina hovofi z vlastni zkusenosti. Kdyz bylavrneste Luccapro nemoc
upoutana na hlzko, ptine51ji knez nekonsekrovanou hostii, Aniz by to Ka-
tefina vedela, vytusila to nadprirozenym zpusobern aneprojevovala zadnou
zboznou uctu, Knez ji za tochtel pokarat, ale ona mu odpovedela: ..Mel by
ses spfse sam stydet, zejsi pfinesl nekonsekrovanou hostii, a umoznil tak,
aby sedovek dopustil modlosluzby" (Libellus, p. II., tr. Vl., 56, s. 117.)
239
Mysticke tela svat« Cirkve
protoze prelat take neposlechl sve ptedstavene, kterym je podh-
zen. Tudif se mu od podffzenych dostava toho, co delal sam svym
predstavenym: a nynf je spatnym pastyrern, protoze byl spatnym
pcdrfzenym. Pffcinou toho vseho avsech ostatnfch chyb je pycha
zalozena na sebelasce. Kdo byl nedbaly apysny vtiCi svyrn pfed-
stavenym, bude jeste nedbalejsf apysnejsf, kdyz se predstavenym
stane sam. A je natolik nedbaly, zejako slepy sveff knezsky urad
slaboduchernu, ktery stezf umf cfst a nedokaze plnit svuj ukol:
pro svou nevedomost pak caste opravdu nedokaze konsekrovat,
nebot nezna spravne slova konsekrace; a proto se dopustf teze
chyby, ktere se ti, kdo konsekrujf jen naoko, dopoustejf svevol-
ne: to se stava, protoze nejsou vybfrani zkusenf muzi, pevnf ve
ctnostech, kten by dobre vedeli, co ffkaji, a rozumeli by tomu.
Oni jednaji presne naopak: nedbaji 0to, zda dany clovek dosahl
dostatecneho vzdelanf, nehledi najeho vek, ajak sezda, svevolne
vybiraji chlapce, nikoli zrale rnuze, Nehledi na to, zda ziji pocest-
nym a svatym zivotem, ani na to, zda si uvedornujf dustojnost,
k nrz jsou povolani, nebo velikost sluzby, kterou majf vykonavat,
Ide jim jen 0to, aby se rozhojnoval pocet lidi, nikoli ctnosti.
J sou slepi, aproto shrornazd'ujf dalsf slepe"! anevidf, ze to je
dalsf vee, ze ktere mi budou muset skladat ucty v okamzik smrti.
A temto prarnalo osvicenym knezfrn, ktere pfivedli, svefujf peci
o duse, pfestoze vedf, ze se takovf lide nedokazou postarat ani
sami 0sebe.
jak mohou takovf Iide v jinych napomfnat a poznavat chyby,
ktere nepoznavajf sami u sebe? Pochopitelne to cinit nebudou,
protoze by byli sami proti sobe. Aleovce bez pasryre, ktery by 0ne
pecoval avedl je, se snadno ztratf a casto se stavajf koristf vlku.
Spatny pasryf se nesnazf vycvicit psa, aby stekal, kdyz se blizf
vlk, ale privykne ho, aby se choval stejne jako on. Tak tito vlaznf
spravci apasryfi nemaji psa svedomf ani hul svate spravedlnosti
ani proutek kezjednani napravy, aprotoze jejich svedornf nesteka,
aby se sami polepsili, zabfhajf se jeho ovce, kterych si dlouho
nikdo nevsfma, daleko od cesty pravdy mych pfikazanf a pozrra
je pekelny vlk. Kdyby pes jejich svedornf stekal, a probudil tak
41Srov. Mt 15, 14.
240
Kapitola 129
vedomi jejich vlastnich chyb proutkem svate spravedlnosti, jak
jsem rikal, ovecky by byly zachraneny avratily by se do ovcince.
Tento pastyf vsak nema ani hul, ani psa svedomf, a proto
jeho ovecky hynou; ani se 0ne nestara, protoze pes jeho svedomf
zeslabl a nesteka, nebot neni krmen, jak potfebuje. Pokrmem,
jejz rna tento pes dostavat, je totiz krev Beranka, meho Syna:
jestlife je pamet, ktera je jakousi nadobou duse, naplnena touto
krvi, vyzivuje jf svedomf, Pamatkou na krev se totiz duse zapaluje
nenavistf k neresti a laskou ke ctnosti a tato nenavist alaska
ocistujf dusi ad poskvrny smrtelneho hifchu, A dodavajf bdfcfrnu
svedorni takovou sflu, ze kdyby do duse chtelo vstoupit nejake
nebezpeci, jako je hrfch - nejen citem, ale i pouhou rnyslenkou -,
svedomi se ihned jako hlidacf pes rozsteka a podnecuje vycitku,
dokud neprobudf rozum. Proto se ten, kdo rna svedomi, dokaze
vystffhat nespravedlnosti, rna totiz spravedlnost.
Tito bezboznici, kteff nejen nejsou hodni nazyvat se sprav-
ci, ale ijen rozumnyrni rvory, protoze se svyrni hffchy ucinili
podobnymi divokym zvffanirn, nemajf psa svedomf, ktery by je
probudil - lze rid, ze ho nemaji kvuli sve slabosti -, a proto
nernajf proutek svate spravedlnosti. A jejich vady je natolik za-
srnusily, ze se boji vlastniho stinu: tento strach neni bazni pred
Bohem, ale bazni otroka. Ti, kdo meli byt odhodlani jtt i na smrt,
aby zachranili ovecky z rukou zlych duchu, jsou naopak terni,
kdo jim je vhaneji do naruce, nebot jim nedava]f pffklad dobryrn
a svarym zivotem a odrnitaji snest pro jejich spasu i jen jedine
urazlive slovo.
Duse podrfzeneho caste zabreda do nejtezsfch hifchu a rna
dluhy vuci jinyrn lidem apro nezffzenou lasku k rodine nedokaze
svuj dluh splatit, aby ji nepfipravila a majetek. jejf fivot bude
znam sirokemu okoli i nicernnernu knezi, kterernu dokonce sdeli,
ze by ji jako lekaf mel lecit, A nicernny knez treba pujde splnit
svou povinnost: ale postaci jedine ostre slovo a umyje si nad
ni ruce. jindy dostane dary: takze v zajeti dani a otrocke bazne
nakonec onu dusi ponecha v rukou zleho ducha, rovnez jf udelf
svatost tela Krista, meho jednorozeneho Syna, ackoli vidi avi, ze
se ona duse zapletla do temnot smrtelneho hrfchu: aby se zalfbil
svetskyrn lidem a z neusporadane bazne a kvuli zisku, ktery mu
z tete veci kyne, ji udelf svatosti a pohfbf ji s velkymi poctami
241
Mysticke telo svate Cirkve
ve svate Cfrkvi, prestoze by ji mel vyhodit yen jako zvffe a ud
odrfznuty od tela.
Co je pffcinou toho vseho? Sebelaska a rohy pychy. Kdyby
me totiz miloval nade vsechno ave mne i dusi toho nestastnfka,
kdyby v nern byla pokora a posvatna hazen, skutecne by hledal
jeho spasu.
Proto vidfs, jak velke zlo plyne z techto tff nefesti, ktere jsem
ti naznacil obrazem tff sloupu az nichz seodvozujf vsechny ostat-
nf pycha, lakota anecistota mysli a srdce. Tve usi by nedokazaly
vyslechnout, kolik zla z nich vyrusta jako tidy zleho ducha. A pro
jejich pychu, necestnost achamtivost senekdy stava - atys videla
nekrere, jichz seto tyka - ze sejiste proste zeny v dobre vfre trapf
skrupulemi abazni, nebot se domnfvajf, ze samy tyto chyby majf.
Bojf se, ze sejich zmocnil zly duch, aproto se s duverou obraceji
na hanebneho kneze, aby je od ne] vysvobodil; ve skutecnosti
tak vyhanejf certa d'ablem. A chtivy knez pfijme dar, a protoze
je chlipny, smyslny anicernny, fekne jim: "Vasi vadu Izenapravit
jen jedinym zpusobem", atak hanebne znicf zaroven je i sebe.
Potrestani spatnych spravcu
Zly duchu, ktery predcfS zleho ducha! Vevsern jsi horsf nez on.
Mnoho zlych duchu rna k temto hrfchum odpor, aty ses stal horsf
nez oni a obalujes se ternito hrfchy jako vepf bahnem. Neciste
zvfre, zadam snad toto od tebe, ktery mas mod krve, jiz spravujes,
vyhanet zle duchy z dusf a tel? Ty naopak zle duchy do dusf
vhanfs. Nevidis, ze sekyra bozske spravedlnosti je jiz pfilozena
na koren rveho stromu?42 A ffkam ti, ze rve necistoty ti v pravy
okamzik a na pravern mfste prinesou Iichvarske iiroky, jestlize
je nepotrestas pokanfrn a zkrousenostf srdce; nedostane se ti
ohledu, jsi knez, naopak budes potrestan a budes muset snaset
tresty za sebe i zane abudes mucen vetsfrni bolestmi nez ostatni,
Proto si rozmysli vyhanet zleho ducha zlyrn duchem chtfce:
Nicernny je i tvor, ktery - kdyz se k takovemu knezi odebere,
aby ho vysvobodil ze smrtelneho hrfchu - se jfrn da spoutat do
jineho ajeste vetsfho hrfchu, a spolu pak jinym zpusobem hfesf
oba dva. jestli si dobfe vzpominas, na vlastnf oci jsi videla tvora,
42SroV. Mt 3, 10; Lk 3, 9.
242
Kapitola 129
jehoz se tato spatnost tykala. Tento pastyf tedy postrada psa
svedomf avedle sveho svedomf ubiji i svedomf jinych lidi.
Ustanovil jsem je, aby v noci zpivali a pfi svatern oficiu se
modlili zalmy, ale oni se venujf carovanf akouzhim zleho ducha,
aby d'abelskyrn mamenim k sobe 0pulnoci pfivolali tvory, ktere
miluji hanebnou laskou. A nekdy sezda, zeprijdou, alenenf tomu
tak. Copak jsem ti sveril spravu, abys travil nocnf bdenf takovymi
ciny? Sarnozfejme ze ne; mas jetravit bdenfrn amodlitbou, abys
byl nino pfipraven celebrovat avydaval pfitorn uprostred lidu vu-
ni ctnosti, nikoli zapach nefesti, Byl jsi ustanoven do andelskeho
stavu, abys mohl ve svatern rozjimanf hovofit s andely v tomto
zivote a abys me nakonec mohl spolu s nimi okouset a neustale
na me hledet, ale tobe se libi byt zlyrn duchem apobyvat se zlymi
duchy, dokud te nezastihne smrt.
Rohy pychy poskodily zrak tveho intelektu, v nerni je zfftel-
nice nejsvetejsf viry; tak jsi ztratil svetlo, a proto nevidfs, v jake
bide ses ocitl. Neverfs opravdu, ze kazdy trest je potrestan akaz-
de dobro odmeneno, kdybys tomu totiz vefil, jiste bys nedelal to,
co delas, anevyhledaval bys takove rozhovory se zlymi duchy ani
bys po nich nezatouzil, naopak by se te zmocnila hniza, jak jen
bys 0nich uslysel,
Ale protoze prizvukujes viili zleho ducha, mas zalfbeni v nem
i v jeho Cinech. jsi zaslepenejsf nez slepec! Chtel bych, aby ses
zeptal zleho ducha, jakou odmenu ti da za tvou sluzbu. Zli du-
chove by ti odpovedeli, ie ti daji to ovoce, ktere maji sami pro
sebe: nebot ti nemohou dat nic jineho nez mucive bolesti aohefi,
ktery je bez ustani spaluje a do nehoz spadli z nebeskych rysin
kvuli sve pyse. A ty, pozemsky andel, padas kvuli sve pyse ze
sve vysokosti: z ddsrojnosti knezstvf a z pokladu ctnostf dohi do
ubohosti velke bidy, apokud senebudes chtit napravit, do hlubin
pekelnych.
Svet a sebe samotneho jsi ucinil svym bohem apanern. Zkus
tedy pozadat svet sevsemi jeho rozkoserni, kteres v tomto iivote
okusil, apozadej svou smyslnost, s nii jsi uzfval svetskych veci-
zatimco ses nachazel vknezskern stavu, do nehoz jsem te ustano-
vii, abys pohrdal vsfrn svetskym, sebou isvetem -, pozadej tedy
svet, aby te obhajoval pred mou tvaif, pfed nejvyssfrn Soudcem.
243
Mysticke tela svate Cirkve
A svet ti odpovf "Ted' si musfs poradit sam." A tebe se prede
mnou apred svetemzrnocnf zmatek a stud.
Tuto vsechnu svou ujmu nevidfs, protoze te oslepily rohy
pychy, jak jsem ti rekl: ale uvidfs ji na prahu smrti, az nenajdes
pomoc uzadne svectnosti, nebot zadnou nernas, abudes ji hledat
jen v rnernrnilosrdenstvf, protoze budes doufat v milou krev,jiz
jsi byl spravcern. Tato krev je to jedine, co ani robe, ani jinym
nebude odriato, dokud vni av memilosrdenstvi budes chtit dou-
fat; nikdo vsak nebude rakovy blazen aty snad nebudes natolik
slepy, zebys to nechal dojit az k takovernu konci.
Pomysli, zev onomposlednfm okamzikuproti cloveku, ktery
zil neciste, pozvednou obzalobu zlf duchove, svet a jeho vlast-
nf slabost. Pfestanou mu lichotit a pfedstfrat: lakave veci tam,
kdebylahorkost, pfitazlive tam, kdebylanedokonalost, klamava
svetla tam, kde byly temnoty, jak to delavali behern jeho zivo-
taoNaopak mu ukazou holou pravdu, takovou, jaka je. A pes
svedomf, ktery byl do te doby slaby, se tak divoce rozsteka, ze
dovede dusi temer k zoufalstvf - prestoze by si zadna nemela
zoufat, nybd pfimknout senadejf kekrvi bez ohledu navsechny
sve hffchy, Me rnilosrdenstvi, ktere pfijimate v Kristove krvi, je
totiz nesrovnatelne vetsf nez hffchy, kterych se Iidena svete do-
pousteji. Alenikdo at neotalf, jak jsemrekl. nebot je pro cloveka
znacne tezke octnout se na bitevnfrn poli, mezi tolika nepfateli,
beze zbrane jakekoli ctnosti.
Oslabena dustojnost kneze
130 A prece tito nicernnici, 0nichz jsem, mila dcero, hovofil, na to
ani nepomysli. Kdybyna to pomysleli, nedospeli by k tak velke
vine, ani oni, ani ostatnl, ale chovali by se tak jako ti, kdo zili
ctnostne akdoradeji zemreli, nez bymeurazili apospinili tvaf sve
duse nebo oslabili dustojnosr, do nizjsemje ustanovil, anaopak
posilovali dustojnost knezstvf arozvijeli krasu sveduse. Nesmis
si myslet, zedustojnost knezsrvf lzezvysit ctnostmi nebo zrnensit
vadami, tojsemti uz ffkal; alectnosti jsou ozdobou adustojnosti
duse, poji se sjeji cistou krasou, jiz vlastnf odpocatku, kdyjsem
ji stvofil kesvernu obrazu apodobe.
Mi svatf spravcove dobre znali pravdu 0me dobrotivosti
a 0sve krase a dustojnosti, protoze jim ji nezatemnila pycha
244
Kapitola 130
a sebelaska a nepfipravila je 0svetlo rozumu: nebyli pysn! a za-
milovani do sebe, nybrz milovali mne a spasu dusi, Avsak tito
nicernruci sezcela zbavili svetla anijak je neznepokojuje, ze upa-
daji z jedne neresti do druhe, dokud se neziftf do jamy, A chram
sve duse a svate Cfrkve menf ve zvfrecf pelech. Nejdrazsf dee-
ro, jak se mi to vsechno osklivf! jejich domy, kde majf nalezat
utoCiSte mi sluzebnfci a chudi a kde maji uchovavat breviaf jako
manzelku aknihy Pisma svateho jako deti atesit sez toho, ze ucf
bliznfho svym svatym zivotem. tyto domy jsou necistym doupe-
tern bezboznych lidi, jejich manzelkou neni breviar - k breviafi
se chovaji spfs jako k neverne zene -, ale nicernnice, jez s nim
nestoudne zije; jeho knihami je hejno detf, a detrni zplozenymi
ve stavu hanebne nicemnosti se bez vycitek chi ubi.
oVelikonocich a slavnostech, kdy by mel svarym oficiem
vzdavat slavu a chvalu mernu jmenu a obetovat mi kadidlo po-
kornych azboznych modliteb, se bavi a teM s zenami, ktere jsou
pod vladou zleho ducha srejne jako on, veseli se se svetskymi
lidmi, chodi na loy aliei na ptaky jako svetsky clovek a dvofan.
Nicemny tvore, kam az ses odvazil? Mas chodit lovit duse pro
slavu a chvalu meho jmena a setrvavat v zahrade svate Cirkve:
ne se honit po lesich. Ale ty ses stal divokyrn zvfretem a plnis
svou dusi divokymi zvffaty mnoha smrtelnych hffchu, Proto levis
zvfrata, protoze zahrada rve duse zplanela a je pina trni; proto
vyhledavas mista, kde nejsou duse, ale jen divoka zvifata.
Styd' se, eloveee, a zvaz sve chyby, nebot mas dtivod ke stu-
du, at na sebe pohlednes z kterekoli strany. Ty se vsak nestydis,
protoze jsi ztratil svatou aopravdovou bazeri pfed Bohem, ajako
verejna hffsnice, ktera nezna studu, se vychloubas, ze ve sve-
te zastavas vyznamny urad a ze mas velkou a pocetnou rodinu.
A paklize deti nernas, postaras se, abys nejake mel, aby mohly
zdedit tvuj majetek. Ale jsi obycejny zlode], protoze dobre VI S,
zejim nesmfs nic odkazat, nebot rvyrni dedici jsou chudi a svata
Cfrkev.
Vteleny d'able, pripravil ses 0svetlo a ve trne hledas, co bys
hiedat nemel, chvastas se a chlubis tim, zac by ses mel hluboce
stydet a propadat prede mnou zmatku, protoze znam tajemstvi
rveho srdce, i pfed tvory. J si poblouznen, ale rohy pychy ti nedo-
voli tvuj zmatek spatrit,
245
Mysticke telo svate Cirkve
Nejdrazsf dcero, postavil jsem ho na most ucenf sve Pravdy,
aby yam, pournfkurn, udeloval svatosti svate Cfrkve: a on zatfrn
stojf v nicernne fece tekoud pod mostem a brodi se hanebnymi
rozkoserni sveta, ktere yam rozdeluje, A nevi, ie se ho chysra
pohltit vlna smrti a ze zahy odejde se zlymi duchy, svyrni pany,
kterym slouzil ajimiz se dal vest hifsnou cestou reky. A pokud se
nenapravf, dojde ai k veene zahube, s takovou hanbou avYeitka-
rni, ie by je tvuj jazyk nedokazal vypovedet, A bude muset snaset
mnohem vetsi hanbu nez kterykoli svetsky clovek, protoze mu
byl sveren knezsky urad, takze je za tutH vinu trestan pffsneji
nez jakykoli clovek, ktery kdy na svete iil, av okamziku smrti se
proti nemu pozvednou jeho nepratele s vycitkou 0to vets!'
Smrt spravedliveho
131 jepravda, zeho v okamziku smrti obvinf svet i zlf duchove asarna
jeho smyslnost, jak jsem ti rekl, alenyni chci 0techto nicemnfcfch
hovorit obsfrneji, abys byla pohnuta k vetsfrnu soucitu, a chci ti
vysvetlir, jak se Iisf duchovnf boj spravedliveho od duchovnfho
boje hriSnika, ajak velmi se lisf jejich smrt: smrt spravedliveho
totif probiha v pokoji, mensim ci vetsim, topodle dokonalosti
jeho duse.
Prozatfrn chci, abys vedela, ie vsechny moine bolesti, jimiz
mohou tvorove obdafeni razumem trpet, pochazeji z yule; kdyby
totiz byla jejich yule sporadana av souladu s vuli rnou, nerneli by
elm trpet. To neznamena, ze jsou usetreni veskereho namahani,
nybd ze yule pfitorn netrpf bolesti, protoze to snasf rada z lasky
ke mne, snasf to rada, kdyz vidf, ze je to rna yule. Tito ze sva-
te nenavisti, kterau k sobe chovajf, bojuji se svetern, s d'ablern
a se svou smyslnostf, takze kdyz nadejde okamzik srnrti, zemrou
v pokoji, nebot jiz zvitezili nad neprateli sveho zivota. Svet je
nemuze obvinit, nebot tito lide prohledli jeho klamy, a proto se
zfekli sveta avseho, Cim je vabil, Neobviiiuje je zranitelna srnysl-
nost a telo, protoze jej ovladli brzdou rozurnu, umrtvovali telo
bdenfrn a pokornou, vytrvalou modlitbou. Zabili smyslnou villi
nenavistf a nechutf k sobe samym a zcela se zbavili zmekcilosti
vuei telu, ktera spolu s Iaskou panujicf mezi tel em a dusf cini
smrt necfrn ohavnym, aproto se dovek smrti prirozene bojf.
246
Kapitola 131
Protoze vsak ctnost spravedliveho cloveka presahuje jeho pfi-
rozenost - a zhasina jeho pfirozenou hazen =, umfra se svatou
nenavistf astouhou dosahnout sveho dIe aprirozena zrnekcilost
vuCi telu se mu nernuze postavit. jako pes, ktery vidf u dveff ve-
trelce, steka, aby zburcoval straze, udrzuje pes svedornf vbdelosti
straze rozumu, takze rozum spolu se svobodnyrn usudkern muze
za pomoci svetla intelektu rozeznat, kdo je pfitel akdo nepfftel.
Pffteli - coz jsou ctnosti a svate myslenky srdce - venovali horli-
you peCi a cit lasky a velmi peclive se v techto ctnostech cvicili,
zatimco nepifteli, to je neresti a spatnym myslenkarn, vyhradi-
li nenavist a odpor; a nozern nenavisti a lasky, svetlem rozumu
a rukou svobodneho usudku sve nepratele pobijeli. V okamziku
smrti je tedy nehryze svedomf, protoze svou straz vykonavalo
dobfe aje pokojne.
jepravda, ze duse - z pokory atake proto, zev okamzik smrti
lepe chape poklad casu adrahe kameny ctnosti - si leccos vycfta,
nebot ji pfipada, ze malo vyuzila svefeny cas, ale tato bolest ji
neubiji, naopak ji pozveda, nebot se dfky ni zcela usebere a po-
stavi se pred pokorneho aneposkvrneneho Beranka, rneho Syna.
A neodvolava se na sve ctnosti: nechce totiz - ani nemuze - dou-
fat ve sve ctnosti, ale jen v krev, v niz nalezla me milosrdenstvi,
A srejne jako zila vzpominkou na krev, tak se i ve smrti opajf
Kristovou krvi a noif se do nf. Zli duchove ji nemohou obvinit
z hnchu, nebot duse za sveho zivota moudre dokazala vitezit nad
jejich zlovolnosti, asnazf setedy alespon zjistit, zda byji nemohli
oneco obrat; snazf se ji zastrasit, berou na sebe co nejohavnej-
si podobu a utocf na ni mnoha rozlicnyrni pfedstavami; protoze
vsak duse v sobe nerna jed hrfchu, nepusobf ji jejich vzhled hazen
a strach, ktery pocituje ten, kdo na svete zil bezbozne.
Kdyz tedy d'ablove vidi, ze se duse s vroud laskou ponofila
do Kristovy krve, nemohou ji vystat a vrhaji po nf sve sfpy jen
zdalky, J ejich boj a kfik nemohou dusi zpusobit zadnou ujmu,
nebot duse uz zacina okouset vecny zivot, jak jsem ti fekl na
[inem miste: zrakem intelektu, v nemz zafi svetlo nejsvetejsf vfry,
totiz vidf mne, sve nekonecne a vecne Dobro, na nez cek<i, aby
je z milosti, a nikoli za zasluhy, obdrzela mod krve Krista, rneho
Syna, K tomuto Dobru vztahuje paze nadeje a tiskne je rukama
lasky, takze je zfska, jeste nez je pfftomne, jak jsem ti vysvetlil jiz
247
Mysticke telo svate Cirkve
dffve. A vykoupana v krvi ihned prochazf uzkymi dvefrni Slova
apfichazf kernne, mofi pokoje; jsme totiz spolu spojeni, ja, more,
sdverrni, nebot ja arna Pravda, mlij jednorozeny Syn, jsme jedno.
J ake radosti se dostava dusi, ktera tak sladce dojde az na
toto mistol Okousf totiz andelske dobro, a stejnou merou, jiz
zila s bliznfrn v bratrske Iasce, rna ucast na dobru vsech, kdo je
opravdu okouseji, a setrvava ve vzajernne bratrske lasce. Toho se
dostava tern, kdo tak sladce umfrajf.
Ale ti z mych spravcu, 0nichz jsem ti fikal, zezili jako andele,
dostavajf jeste mnohem vic, protoze v tomto zivote zili shlubsfrn
poznanfrn a vic hladoveli po ucte ke mne a po spase dusf. Ne-
myslfrn tim jen svetlo ctnosti, ktere mohou obecne lide mit, ale
na to, ze tito spravcove vedle nadprirozeneho svetla ctnosti, rneli
take svetlo svate moudrosti, diky nernuz hloubeji poznali mou
Pravdu. A kdo vic zna, vic miluje, a kdo vic miluje, vic pfijfrna.
Vase zasluhaje mefena velikostf vasf lasky.43
A kdyby ses me nyni zeptala: .Mohl by stejne velke lasky
dosahnout clovek, ktery by nemel tuto rnoudrost?", odpovedel
bych ti, ze by ji dosahnout sice mohl, ale byl by vyjimkou, ktera
by potvrzovala pravidlo; ja vsak nyni hovorfrn obecne.
Obdrzf take vetsf dustojnost pro svuj knezsky stay, protoze
prave jim byl sveren iikol zivit se k me pocte duserni. Vsichni
mate mit zalibeni v lasce k bliznfrnu, ternto vsak byl sveren ukol
rozdavat krev a vest duse: a pokud tak Cini horlive a s Iaskou ke
ctnostem, obdrzf mnohem vic nez ostatm, jak jsem ti ffkal,
jak blazena jejejich duse, kdyz dojdou na prah smrti! Byli pro
sveho bliznfho hlasateli aobranci viry, vetkli si tuto viru do nitra
duse a diky nf vidi, ze jejich prave mfsto je ve rnne. A totez platf
o nadeji, s niz ziti a svefili se do me prozfetelnosti, kdyz navzdy
opustili nadeji v sebe, to je ve svou moudrost: ale prave proto,
ze nedoufali v sebe, nevlozili nezfizenou lasku do zadneho tvora
ani do zadne stvofene veci, a rozhodli se zit v chudobe: ze vsech
techto duvodli jejich nadeje ve me narusta.
J ejich srdce, vyvolena nadoba nesouci me jmenov' - hlasali
totiz me jmeno s vrouci laskou, davali pffklad dobryrn a svatyrn
zivotem a sifili ueeni Slova mezi bliznf -, se v nevyslovne lasce
43Srov. Mt 7, 2.
44SroV.Sk 9,15.
248
Kapitola 132
pozveda a tiskne ke mne, nebot ja jsem jeho diem, a podava mi
perlu spravedlnosti, na niz neustale hledelo, a tak bylo ke vsem
spravedlive arozvazne vykonavalo vsechny sve povinnosti. Proto
je ke rnne spravedlive a s pravou pokorou vzdava slavu a chvalu
memu jrnenu: uznava, ze ode mne obdrzelo milost projft zivotem
se svatym acistym svedomim, apovazuje se zanehodne tak velke
milosti.
I jeho svedomi mi podava dobre svedectvi, aja ho podle prava
vencfm korunou spravedlnosti ozdobenou perlami ctnosti, ktere
jsou plodern, jejz laska zfskala z ctnosti.
Pozemsky andelil jsi blazeny, nebor jsi nebyl nevdecny za
dobrodini, ktera jsi ode mne pfijal, a nedopustil ses nedbalosti
ani lhostejnosti; naopak jsi horlive, s pravyrn svetlern, dozfral na
podrfzene ajako verny aodvazny pastyf ses ffdil ucenim praveho
a dobreho Pastyre, sladkeho J eziSe Krista, meho jednorozene-
ho Syna. Proto ty, knezi, skutecne prochazfs skrze nej, ponoren
do jeho krve, s houfem svych ovecek, ktere jsi dfky svernu uce-
ni a svatemu zivotu pfivedl ve velkerri poctu do vecneho zivota
a mnohe jsi zanechal ve stavu milosti,
Nejdrazsf dcero, temto dusim neskodf pohled na zle duchy,
nebot pohled na mne - vidi me totiz virou a vlastni me laskou -
anepffromnosr jedu hhchu z nich snfrna vsechnu bazeri a obtfz,
kterou jim muze pusobit temnota a hnizny vzhled zlych duchu:
nezustal v nich totiz zadny otrocky strach, jen posvatna bazeii
pred Bohem. Nebojf se tedy klamu zleho ducha, protoze nadpfi-
rozenyrn svetlern a svetlem svateho Pisma jeho lecky poznavaji,
takze je nermize ani uvrhnout do temnot, ani dusevne znepoko-
jit. Tak slavne umfrajf ponoreni do krve, as hi adem po spase dusf
a s vroud laskou k bliznfmu vstupujf do mne, jakmile projdou
branou Slova.
A rna dobrotivost je uvadf do stavu, jenf jim nalezf podle miry
lasky, kterou mi venovali.
Smrt hffsnika
Nejmilejsf dcero, jako jsou vytecne kvality tech prvnich, tak je 132
velka ubohost nicemnfku, 0nichz jsem mluvil. jak hruzna atem-
na je jejich smrt! Na prahu smrti jim totiz zlf duchove ukazujf
jejich vinu v tak strasnych a ternnych barvach a zjevujf jim svou
249
Mysticki tela svate Cirkve
podobu - tyV I S, jakjehrozna -, zebysi onennicernnfk radeji zvo-
I iI vsechny tresty, ktere byvtomto zivotemohl protrpet, jen aby
nanenemusel ani pohlednout, Sacovic: znovu seprobouzi jeho
svedomi, ktere ho zacne strasnyrn zpusobem suzovat. Nezffzena
potesenf asmysinost - jiz sestal otrokem on i jeho rozum - ho
hroznyrn zpusobem obvifiuji, protoze nyni znapravdu 0tom, co
dosud nevedel, takze kvuli sve chybe propada hlubokernu zmat-
ku. Toproto, ze svuj zivot prozil jako nevencf amne neverny -
sebelaska mutotiz zamizila zfitelnici svetla nejsvetejsf viry - azly
dueh ho prave jeho nevernostf tryznf.
jak tezkyjetento boj! Ocita sevnern totiz bezezbrani: nerna
zbrafi citu lasky, nebot 0vsechen pfisel, kdyz se sral nastrojem
zleho dueha. Takovf lide nemajf ani nadprirozene svetlo, ani svet-
10 moudrosti; moudrosti nerozumeli, protozejimrohy pychy ne-
dovolilypoznat sladkost jejf rnfzy, Proto nyni vtomtovelkernboji
nevedi, kamseobratit 0pomoe. Neposilovali svou nadeji, nebot
nedoufali ani vernne, ani v krev, jejfmiz spravci jsemje ustano-
vil, nybri duvefovali v sebe asve urady avesvetske radovanky,
Tito nicemnf vtelenf d'ablove nevideli, zejimkazda veebyiajen
propujcena a ze mi jako veld dluznfci meli slozit ucry, A nynf
seocitaji nazi abez ctnosti, akamkoli sepodfvajf, nachazejf jen
vYeitkyavelky zmatek.
J eho svedomf ho obvifiuje z nespravedlnosti, jiz se behern
sveho zivota tento elovek stale dopoustel, takze sevsechny jeho
touhy uprou kespravedlnosti. UjiStuji te, zejeho zmatek azahan-
benf jevelike, apokud si takovf lide vzivote zvykli doufat v me
milosrdenstvi (prestoze je tato nadeje kvuli jejieh chybarn vel-
kou nadutosti, nebot nadeje toho, kdo sedopusti urazky adoufa
v milosrdensrvi, je spfs nadutostf) a vzali je nejak na vedorni,
mohou ulevit svernu svedomf vesvate zpovedi, kdyz dojdou na
prah smrti apoznaji sve viny.J ez nieh sfiata nadutost, ktera tak
prestava urazet, azustava milosrdenstvi. S nimsemohou znovu
upnout k nadeji, paklize si to prejf. Kdybytomu tak nebylo, ni-
kdo by neusel zoufalstvf asezoufalstvfrn by sepripojil kezlym
duchum vevecnemzatraceni.
Mernilosrdenstvf jim za zivota udeluje nadeji v sarno sebe,
aby rostli v lasce a ucte k me dobrotivosti, nikoli proto, aby
me s ni urazeli. Oni s nf vsak cini pravy opak: s nadeji v me
250
Kapitola 132
milosrdenstvi me urazejf. Presto jim nadeji v sve milosrdenstvi
uchovavam, aby se rneli ceho zaehytit, az dojdou na prah smrti,
a aby zeela nepropadli vycitkarn a nepodlehli zoufalstvf. Tento
poslednf hrfch zoufalstvi mi je toriz mnohem odpornejsf a pu-
sobf jim vetS{ iijmu nez vsechny ostatnf spatnosti, kterych se
dopustili. je pro ne skodlivejsf a mne odpornejsf proto, ze os-
tatnich hffchu se elovek dopoustf proto, ze nejakym zpusobern
teS{jeho smyslnost, a nekdy se za ne kaje, ba dokonee se muze
kat takovym zpusobem, ze se mu za jeho pokani muze dostat
milosrdenstvi. Ale k hrfchu zoufalstvi ho nenutka zadna slabost,
nebot v nern nenachazi nie pfitazliveho, naopak jen nesnesitel-
nou tryzefi. Zoufalstvfm zneuctfva me milosrdenstvf, nebot svou
vinu cinf vetsi nez me milosrdenstvf a dobrotivost. Proto kdyz
tomuto hffchu podlehne, nekaje se, jak by mel, a necitf bolest
nad urazkou, ktere se vuci mne dopustil, a pokud neceho lituje,
je to ujma, kterou mu tento hffch zpusobil, nikoli moje urazka,
av takovem pnpade obdrzf vecnou zahubu.
Na tom vidfs, ze tento jediny hrfch zavede cloveka do pekla,
kde ho spolu s tfrnto hrfchern mud i vsechny ostatni, kterych se
dopustil. Kdyby nad nfrn podtil lftost a kal se za urazku, kterou
mi zpusobil, kdyby doufal v me milosrdenstvi, nalezl by je. Me
milosrdenstvf je totiz neporovnatelne vetS{ nez vsechny hffchy,
kterych sejen tvor muze dopustit, a proto me tolik mrzi, ze lide
povazujf za vetS{sve viny. Tento hrfch jim nebude odpusten ani
tady, ani tam.
Chtel byeh, aby v okamzik smrti, po nicemne stravenem zi-
vote, kdy je mi tolik lito jejieh zoufalstvi, zfskali nadeji v me
rnilosrdenstvi, Proto je behern jejich zivota sladee klamu - takze
v me milosrdenstvf chovajf velkou nadeji -, aby se jf dukladne
prosytili a aby je neopoustela, az dospeji na prah smrti a uslysf
tvrde vycitky, protoze by se tete nadeje jiste vzdali, kdyby se jf
predtim tak dlouho neposilovali.
Tovsechno jim udeluje zar a neprobadatelna hlubina me las-
kyoProtoze vsak me milosrdenstvi uzfvali v ternnote sebelasky,
puvodu vsech yin, nevedi, jake je doopravdy; proto jejim rnilosr-
denstvi, tak jak je ve svern cftenf pfijali, pfipocteno za nadutost.
To je dalsf vycitka, kterou proti nim v pffromnosti zlych duchu
vznasf jejich svedomf vyeita jim, zev debe, kdy setesili z hojnos-
251
Mysticke telo svate Cirkve
timeho milosrdenstvi, ve ktere prece doufali, rneli rozvijet Iasku
k bliznimu a lasku ke ctnostem, ameli ji tedy stravit ctnostne,
protoze jsem jim ji udelil z Iasky. Oni me vsak hanebne urazeli,
i kdyz v tomto case tolik doufali v me milosrdenstvi.
jsi zaslepenejsf nez slepec! Zakopals perlu atalent, ktere jsem
ti vlozil do rukou, abys jimi obohatil svou dusi: tys vsak ve sve
nadutosti odmit! konat moji vuli a zahrabals je do bahna sve
nezffzene sebelasky, ktera ti nyni prinasi plody smrti.t"
Obzaloba svedorni
Nicemnfkul J ak velkou tryzen rnusis snaset - nyni, na prahu smr-
til VidiS vsechny svenicemne skutky, protoze eery tveho svedornf
se probudil ahryze teoZli duchove na tebe pokfikuji aodmenuji
te stejne jako sve sluzebnfky. zmatkem a vytkami. A abys jim
v okamzik smrti neunikl, chteji, abys propadl zoufalstvi: proto te
matou, aby ti mohli dar to, co maji sami pro sebe.
Nicemnfkul Nyni se ti v cele sve nadhere ukazuje dustoj-
nost, do niz jsem te ustanovil, aty ke sve hanbe poznavas, v jake
ternnote Yin jsi ji choval a uzfval. Svedornf ti predklada statky
Cirkve, kterou jsi okradal a ktere jsi tolik dluzen, protozes chu-
dym aCirkvi neodevzdal, co se patrf. Tve svedornf ti ukazuje, jak
jsi je vydaval a utracel s verejnymi hflsnicemi, zivil jimi sve deti
a obohacoval sve prfbuzne, ze ses jimi cpal, abys ozdobil svii]
dum anakoupil stffbrne nadobi, zatimco jsi mel zit v dobrovolne
chudobe,
Svedomi ti ukazuje bozske oficium, ktere jsi bezstarostne za-
nedbaval, jako by to nebyl smrtelny hrich, apokud ses ho modlil,
odrfkavals ho usty, ale tve srdce bylo ode me daleko. Svedornf
ti vycte tve podffzene, k nimz jsi mel cftit lasku, ktere jsi mel
posilovat ve ctnostech svym pffkladem zivota a dotykat se jich
milosrdnou rukou aproutkern spravedlnosti: ale protozes jednal
opacne, svedomf ti to vycita pred straslivou rvaff zlych duchu.
A pokud jsi prelat anespravedlive jsi svefil hodnosti nebo peei
oduse nejakemu svernu podffzenernu anedbal jsi dostatecne 0to,
komu ajak jsi je svefil, je tito vytykano svedomfrn, protoze tyto
hodnosti a peei 0duse jsi nemel smenit za pochlebovanf ani za
45SroV. Mt 25, 14-30.
252
Kapitola 132
to, aby ses zalibil rvorum, ani za nejaky dar, ale mels je udelovat
s uctou ke mne a ke spase dusf. A protoze tomu tak nebylo, je ti
to vytykano: aaby tva bolest azmatek byly jeste vetsf, svedomi ti
ukazuje, co jsi udelal a cos delat nemel a co jsi nevykonal, ackoli
jsi to udelat mohl.
Nejmilejsf dcero, chci, abys vedela, ze bfla barva lepe vynikne
vedle cerne acerna vedle bfle, nez kdyby byla kazda zvlast. Stejne
je tomu i s nicemnfky, zejmena stemito, ale i sevserni ostatnfrni,
nebot na prahu smrti, kdy duse zacina jasneji videt svou bidu
a spravedlivy svou blazenost, je nicemnfkovi ukazan jeho haneb-
ny zivot. Nernusf mu jej ani ukazovat nekdo jiny, protoze sarno
jeho svedomi mu predklada viny, krerych se dopustil, a ctnosti,
ktere zanedbal. Proc ctnosti? Aby jeho zahanbenf bylo jeste vet-
Sf, protoze kdyz vidf nerest vedle ctnosti, prostrednictvfm neresti
lepe poznava ctnost, a cfrn vic ji poznava, tim vic je zahanben.
Prostrednictvfm sve viny lepe poznava dokonalost ctnosti, a tim
sili bolest, ktera ho suzuje, protoze vidf, ze po cely svu] zivot
zadnou ctnost nernel.
Chci take, abys vedela, ze pfi poznavanf ctnosti a neresti tito
lide velmi jasne vidf dobro plynoud ze ctnosti atrest padajid na
toho, kdo Iezel v temnotach smrtelneho hhchu.
Toto poznanf neudeluji proto, aby duse podlehla zoufalsrvl,
ale proto, aby dosahla dokonaleho sebepoznani a zastydela se
kvuli svym vinam s nadeji, ze stud a sebepoznanf muze zmfr-
nit jejich viny a utisit mu] hnev, kdyz me budou pokorne prosit
o milosrdensrvf. Ctnostny clovek se pak jeste vfc raduje a hlou-
beji poznava mou lasku, protoze tu milost, ze se mohl cvicit ve
ctnostech ajit po ceste ucenf me Pravdy, pficfta mne, nikoli svym
zasluham, aproto ve mne jasa. stfmto pravyrn poznanim okou-
Sf svuj sladky cfl, k nemuz dospiva zpusobem, ktery jsem ti uz
vysvetlil.t" Tak spravedlivy, ktery zil s vroud laskou, radostne
jasa, a bezboznfk, ktery prebyval v ternnote, je mucen bolestmi.
Spravedlivemu neskodf temny pohled na zle duchy, ani se jich
nebojf; boji se jen hffchu, ktery mu muze uskodit. Ale ti, kdo
vedli nicernny zivot v chtfci, dochazejf ujmy a pohled na zle du-
chy je velmi desf. Touto ujmou nenf zoufalsrvl, pokud si to sami
46Srov. kap. 41.
253
Mysticke tela svate Cirkve
nepreji, ale palciva vYCitkaaprobuzenf svedomf, strachu abazne
pred hruznym zjevem zlych duchu.
Z toho vidis, mila dcero, jak jsou odlisne trest smrti a boj,
ktery jeden i druhy podstupujf, ajak je odlisny jejich konec. Vy-
svetlil jsem ti a zraku rveho intelektu ukazal z toho vseho pouhy
ziomek, ktery je temef nicfm ve srovnanf s tryznf pro jednoho,
adobrem pro druheho,
Nynf uvaz, jak slepy jeclovek, azejmena tito nicemnici, proto-
te eim vic ode mne obdrzf aeim vic jsou osviceni svarym Pismem,
tim vic jsou mi dluzni atim nesnesitelnejsf zmatek je eeka. A Cim
vetsi poznanf ziskali za sveho tivota ze svateho Pis rna, tim lepe
na prahu smrti poznavaji svevelke viny: doleha na ne vetSi tryzeii
net na ostatni, stejne jako se tern dobrym dostava vznesenejsfho
postaveni.
Stava se jim totez, co spatnym kresranum, kterf jsou v pekle
muceni vic net pohane, protoze meli svetlo viry, a vzdali se ho,
zatfrnco pohane ho nemeli. Tak jsou ispravcove trestani za stej-
nou vinu pffsneji net ostatni krestane, nebot jsem jim do spravy
sveril Slunce nejsvetejsf svatosti, aby meli svetlo moudrosti kroz-
Iisovanf pravdy pro sebe ipro ostatni, kdyby ho jen chteli pouzft,
je tedy spravedlive, aby obdrzeli vetsi trest.
Ale tito spravcove to nechapou: kdyby si alespofi trochu vazili
sveho stavu, neskoncili by vtolika spatnosrech: byli by takovi, jad
maji byt. Cely svet je zkazenj, ale oni jednaji hur net svetstf lide
na jejich iirovni, protoze svymi necistotami spinf tvaf sve duse
a kazf podnzene a saji krev me Nevesry, totiz svate Cfrkve, Ta
jejich vinou bledne, protoze Iasku a tar rnilosrdne lasky, ktere
ji nalezely, soustfedili na sebe ajenom hledaji, kde by ji 0neco
pripravili, jak by pro sebe zfskali nejake vyhody a velke zisky,
zatfrnco meli hiedat duse. Tak kvuli jejich hanebnernu zivotu
svetstf Iide ztracejf iictu kesvate Cfrkvi avypovidaji ji poslusnost:
to by v Hdnem pfipade delat nemeli: jejich vina neni omluvitelna
ani vinami spravcu.
Shrnuti
133 Mohl bych mluvit 0mnoha dalsich vinach, ale nechci dal znepo-
kojovat tvlij sluch. Rekl jsem tito, abych ukojil tvou touhu aabys
mi zane horliveji obetovala sladke, laskyplne ahofke touhy. Rekl
254
Kapitola 133
jsem ti, jakou vznesenost jsem jim udelil a jaky poklad spravu-
jf svyrna rukama, totiz nejsvetejsi svatost, celeho Boha a celeho
cloveka. Tujsem pripodobnil ke Slunci, abys videla, ze ctnost te-
to svatosti neumensujf Iidske viny, a proto se nerna umensovat
ani ucta k mym spravcum, Zjevil jsem ti take vznesenost svych
ctnostnych spravcu, z nichz zafila perla etnosti a svate spravedl-
nosti. A zjevil jsem ti, jak se mi protivi urazky pronasledovatelu
svate Cfrkve ajejieh neiicta ke krvi: pronasledovanf spravcu to-
tiz soudim jako pronasledovanf krve, nikoli jieh sarnych, aproto
jsem sverske moei zakazal dotknout se svych pomazanych.
Potom jsem hovofil 0jejich zavrzenfhodnern zivote, jak ha-
nebne se ehovaji, a 0tryzni a zmatku, ktere je cekaji na prahu
smrti, a take, jak krute a strasliveji nez ostatni jsou muceni po
smrti. Takjsem vyhovel rvemu pran! apovedel jsem ti0nekrerych
strankach jejieh zivota, jak jsem ti slibil.
Nyni ti znovu ffkam, ze pres vsechny jejich viny, i kdyby jich
bylo mnohem vic, neehci, aby se kterykoli svetsky Clovek po-
zvedl k jejich potrestani. Iestlize tak ucini, jeho vina nezustane
nepotrestana, pokud se sam nejdfiv neztresta zkrousenostf srdee
a nepolepsf se. Ale oba jsou vtelenymi zlymi duchy a z bozske
spravedlnosti se zli duchove trestaji navzajern ajeden druhernu
skodl. Svetsky clovek se nermize vymlouvat na prelata aprelat se
nemuze omlouvat vinou svetskeho doveka.
Nejmilejsf dcerusko, nyni vybizirn tebe a s tebou vsechny
sve ostatni sluzebnfky, abyste oplakavali tyto mrtve ajako ovec-
ky setrvavali v zahrade svate Cirkve a abyste se v ni pasli svatou
touhou avytrvalyrni modlitbami, ktere mi zane budete obetovat,
nebot ja se ehei nad svetern smilovat. Neopoustejte tuto pastvi-
nu ani kviili nespravedlnosti, ani kvuli prospechu: ehci, abyste
nezvedali hlavu ani z netrpelivosti, ani z nezffzene bujnosti, ale
abyste se pokorne venovali uctfvanf mne, spase dusf a reforrne
svate Cirkve. Prave to bude znamenim, zeme ty i ostatnf opravdu
milujete. Zjevil jsem ti, ze si preji, abyste ty i ostatni byli jako
ovecky pasouci se v zahrade svate Cfrkve a abyste vydrzeli az do
smrti. jestlize to budete Cinit, splnirn ti tva pranf.
255
Mysticke tela svate Cirkve
Bozf chvala
134 tehdy seona duse jako opojene, rozecbveli vrouci
lsskou, sesrdcem zranenym velkou hoikosti obtstil«
k nejvyssi vecne Dobrotivosti seslovy:
Veeny Boze, Svetlo nade vserni svetly, ktere jsi darcern
veskereho svetlal Ohni nade vserni ohni, jen ty jsi
chen, [enz hoff, a nestravuje. A stravujes kazdy hnch
a sebelasku, kterou najdes v dusi: nesziras dusi zarmutkem, ale
obohacujes ji nenasytnou laskou, nebot kdyz ji nasytis, nenf syta,
alestale po robe touzf. A cfrn vic terna, tim vic tehleda, aeim vic
te hleda, tim vic po tobe touzf avic te naleza a okousi, nejvyssf
aveeny ohni, propasti laskyl
Nejvyssf avecne Dobro, nekonecny Boze, kdo tepfimel, abys
osvitil me, sveho konecneho tvora, svetlern sve pravdy? Ty sam,
ohefi Iasky, jsi toho pfiCinou, protoze to pokazde byla laska, ktera
te pfinutila a nutf, abys nas tvoril k svernu obrazu a podobe
aaby ses nad nami smiloval aobdaroval nas, sve tvory obdarene
rozumem, nekonecnymi a nesmfrnymi milostmi.
Dobro nade vserni dobry! jen ty jsi nanejvys dobry. a daroval
jsi nam dokonee Slovo, sveho [ednorozeneho Syna, aby mezi na-
mi, necisrymi lidmi plnyrni temnot, prebyvalo. A kdo byl pfieinou
toho vseho? Laska, protoze tys nas miloval, jeste nez jsme byli.
6dobra, veena velikosti, ty ses ponfzila a umensila, abys do-
veka ucinila velkym. Kamkoli sepodfvam, vidim jen propastnou
hloubku a oheri tve Iasky,
Dokazu vubec, ja uboha, odpovedet na tve milosti ana vrelou
lasku, kterous mi zjevil a zjevujes s tak horoucf laskou k tvoru,
krome obecne lasky, kterou chovas kevsem svym tvorum? Ne, to
ja nedokazu, protoze jedine ty, nejmilejsf alaskyplny Otce, budes
za mne dost vdecny: to cit tve Iasky ti za mne bude vzdavat diky,
protoze jajsem ta, ktera nejsem. A kdybyeh 0necern svern rekla,
zeto jest, vhrdlo byeh lhala, byla byeh lhafka adeera zleho dueha,
ktery je oteem lzi. Protoze jenom ty jsi Ten, ktery je, ja dostavam
byti a kazdou milost, kterou k nemu lze pfidat, od tebe, protoze
ty me z lasky einiS hodnou je pfijrnout a udelujes mi je, nikoli
proto, ze by mi nalezely,
Nejmilejsf Otce, kdyz byl lidsky rod tezee nemoeen Adamo-
vym hrfchem, seslals mu lekare, sladke a laskyplne Slovo, sveho
256
Kapitola 134
Syna; nyni, kdyz jsem byla nemocna nedbalostf avelkou nevedo-
rnosti, podals mi ty, presladky acitlivy lekar, vecny Buh, lek, ktery
byl sladky ahorky zarovefi, abych semohla uzdravit apozvednout
z luzka. J e mi milj, protoze ses mi zjevil v cele svemilosti alasce:
je sladsf nade vsecko sladke, protozes osvitil zrak meho intelektu
svetlern nejsvetejsf viry. V tomto svetle jsem diky tornu, co se
ti zalibilo mi zjevit, poznala vytecnost a rnilost, kterou jsi udelil
Iidskemu rodu, kdyz mu v mystickern tele svate Cfrkve udelujes
celeho Boha aceleho doveka, apochopila jsem dustojnost rvych
sluzebnfku, kteres ustanovil, aby te nam rozdelovali.
Touzila jsem, abys splnil slib, kterys mi dal, ale tys mi dal
mnohem vic, ito, ocjsem neumela pozadat. Z toho opravdu cha-
pu, ze lidskemu srdci davas vic, nez oc te dokaze prosit; avidfrn
take, ze Tyjsi, ktery jsi, vecne a nekonecne Dobro, a my jsme ti,
kteff nejsme. A protoze jsi nekonecny, zatfrnco my jsme konecni,
obdarovavas nas tim, co tvor obdareny rozumem nezna apo cern
ani nernuze touzit, nebot nezna zpusob, ktery znas ty. Muzes
a chces ukojit dusi a nasytit ji vecmi, 0nez te neumf pozadat,
protoze nevi, jak sladkym apffjernnym zpusobem je udelujes,
Tak jsem dostala svetlo verve stedre lasce, kdyz jsi zjevil svou
lasku k celernu lidskemu pokolenf azvlaste kesvyrn pornazanyrn,
kteff maji byt andely na zemi. Ukazals mi ctnost ablazenost tech-
to svych pomazanych, kteff zili ve svate Cirkvi jako zarid svetla
s perlou spravedlnosti. A diky jim jsem lepe poznala nerest tech,
kdo zijf nicemne, a podtila jsem nesmfrnou bolest kvuli urazce,
jiz se vuci robe dopousteji, a kvdli ujme, kterou tak pusobi cele-
mu svetu, Skodi totiz svetu tim, zejsou zrcadlem jeho nicernnostf
mfsto toho, aby byli zrcadlem ctnostf. A protoze jsi mne, ubohe,
pficine anastroji tolika chyb, toto vsechno zjevil anaffkal jsi nad
jejich nicernnostf, podtila jsem nesnesitelnou bolest.
Ty,nevyslovna laska, jsi mi to vsechno zjevil adal mi Iek, slad-
ky a horky zaroveii, abych povstala ze sve nemoci nevedornosti
alhostejnosti, akdyz jsem poznala sebe i tvou dobrotivost auraz-
ky, kterych se vuCi tobe dopustili vsichni mozni lide, a zvlasr rvf
spravci, abych se horlive a s rozechvelou touhou utekla k tobe
a aby mne ubohou zalila reka slz, k nimz me nuti poznanf tve
nekonecne dobrotivosti a tiro mrtvi, kteff vedou tak nicemny zi-
vot. Proto nechci, vecny Otce, nevyslovny ohni, utesna lasko, aby
257
Mysticke telo svate Cirkve
nekdy ochabla rna touha po ucte k tobe a po spase dusf nechci
svyrn ocfrn doprat oddechu, ale pro tvou milost te prosfrn, aby
se staly rekami plynoudmi z tebe, more pokoje. Diky, tobe bud'
dfky, Otce, za to, zes vyslysel rna pfanf a splnil dokonce i to, co
jsem neznala, a neumela jsem te tedy 0to pozadat. Vyzvals me,
abych pred rvou tvaff v pokorne a vytrvale modlitbe obetovala
sladke, laskyplne arnucive touhy, kdyz jsi mi dal duvod k placi.
Nynf te prosfrn, aby ses smiloval nad svetern anad svou sva-
tou Cfrkvi. Prosim te, abys vyplnil prosbu, kterou mi sam vkladas
do srdce. Co jen bude s mou ubohou, ztrapenou dusf, pflcinou
vseho zla? UZnevahej a smiluj se nad svetern: vypln touhu svych
sluzebnfku. Copak je sam k temto prosbam nepovzbuzujes? Vy-
slys tedy jejich hlas. Tva Pravda nam rekla, abychom volali, ado-
stan erne odpoved', abychom tloukli, a bude nam otevfeno, aby-
chom prosili, a dostanerne."? Vecny Orce, tvf sluzebnfci te prosf
o milosrdensrvf tak jim odpovez, Dobre vim, ze milosrdenstvf
ti je vlastni, a proto ho nemuzes odrnitnout tomu, kdo te 0ne
zada. Tlucou na dvere tve Pravdy, protoze v tve Pravde, tvern
jednorozenern Synu, poznali nevyslovnou lasku, kterou chovas
k doveku: proto tlucou na dvere. Ohefi tve lasky ti jiste nebude
rozmlouvat, abys otevrel tomu, kdo vytrvale tluce.
Tak tedy otevfi, rozraz a rozbij zrvrdla srdce svych rvoru: ne-
delej to kvuli tern, kterf netlucou, ale pro svou nekonecnou do-
brotivost a Iasku k tern sluzebnfkum, kteff kvuli nim tlucou na
dvere. Obdaruj je, vecny Otce, vzdyt vidfs, ze stojf u dveff tve
Pravdya prosf. A 0co prosf? 0krev techto dveff, tve pravdy. Tys
krvf smyl jejich necistoty aocistil je od hniloby Adamova hffchu,
Krev je nase, protozes nam z nf prlpravil lazen: to nemuzes ane-
chces zapfft a nechces to ani odreknout tomu, kdo te 0ni zada
ve [menu Pravdy. Daruj tedy svym rvorum plod krve, poloz na
vahu cenu krve sveho Syna, aby si d'ablove neodnesli tve ovecky
do pekla. Tyjsi dobry pastYI' adal jsi nam praveho Pastyre, sveho
jednorozeneho Syna, ktery z poslusnosti k robe dal zivot za tve
ovecky a omyl nas svou krvf. 0tuto krev te prosi tvi sluzebnfci,
kteff stojf u techto dverf jako hladovejicf pro tuto krev te prosi,
aby ses smiloval nad svetem aaby tva svata Cirkev znovu rozkvet-
47Srov. Mt 7,7; Lk 11, 19.
258
Kapitola 134
lavonnyrni kvery, dobryrni a svarymi pasryfi, jejichz vune udusi
zapach necistych apachnoucich kvetu.
Vecny Otce, fekl jsi, ze z lasky, kterou chovas ke svyrn rvo-
rum obdarenym rozumern, pro modlitby svych sluzebnfku a pro
snaseni mnoha utrap nevinnyrni se nad svetern smilujes a zre-
formujes svou svatou Cfrkev, adas nam tak odpodnout od zla.
48
Nevahej tedy a shledni na nas svym milosrdensrvim a odpovez
nam hlasem rnilosrdenstvi, protoze ty chces odpovedet, jeste nei
te zacnerne vol at.
Otevfi dvere sve nevyslovne Iasky, kterou jsi narn daroval
prostrednictvfm dverf Slova.t? Ano, ja vim, ie nam otevres, jeste
nez zatluceme, protoze kdyz rvf sluzebnfci tlucou avolaji po ucte
k tobe apo spase dusf, Cini tak s citem alaskou, kteres jim udelil
ty. Dej jim chleb iivota, ktery je plodem krve tveho jednorozene-
ho Syna: 0tote prosf ke slave a chvale tveho jmena a pro spasu
dusf, Pfipada jim totiz, ze budes vic oslaven a chvalen spasou
tolika tvoru, nez kdybys je nechal setrvat v tvrdosti srdce. Pro
tebe, vecny Otce, je moine vsechno: jestlize jsi nas stvofil bez
nas ajestlize nas bez nas nechces spasit, prosim te, abys pohnul
jejich vuli, abys je uschopnil chtit to, co dosud nechtejf. 0 to
te prosim ve jmenu tveho nekonecneho milosrdenstvi, Srvorils
nas z niceho: anyni, kdyz jsme, prokaz nam milosrdenstvi a po-
stay znovu nadoby, krere jsi vytvofil a ztvarnil ke svernu obrazu
apodobe, obnov v nich milost milosrdenstvfm akrvf sveho Syna.
48Viz vY se, kap. 15.
49Srov. J an 10,7.
259
v, v
BOZI PROZRETELNOST
Vseobecna prozretelnost. Stvorenf a vykoupeni
135 ehdy na ni nejvyssi a vecny Otee shledl ve sve sli-
tovnosti snevfslovnou dobtotivosti, jako by ji ehtel
ukiuet, ie jeho prozietelnost clovek« nikdy v nicem
neopusti, pokud ji ehee pfijmout; azjevil ji tov neiku
nad clovekem:
Nejmilejsf dcero, jak jsem ti nekolikrat rekl, chei se
nad svetern smilovat azabezpecit tvory obdarene rozumem vkaz-
dejejich potrebe. Ale nevedomy clovek menf v pi'icinu smrti to,
eo mu davam k zivotu, aje tak sam k sobe krury. ja se neustale
staram: a ffkam ti, ze 0doveka pecuji nejvyssf merou. S pro-
zretelnostf jsem ho stvoril, akdyz jsem pohledl do sveho nitra,
zamiloval jsem se do krasy sveho tvora. Zalibilo se mi stvorit
ho k rnemu obrazu apodobe, aby pfipominal rna dobrodini, dar
jsem mu Mast na svemoei Otce; obdafil jsem ho intelektem, aby
muj tvor v Moudrosti, mern jednorozenem Synu, chapal a po-
znaval mou vuli, vuli vecneho Otce, ktery ho s tak vrouci laskou
obdarovava vserni milostmi; Mast! na slitovnosti Ducha svateho
jsem mu dal vuli milovat, aby mohl milovat to, cospatril apoznal
intelektem.
Toucinila rna sladka prozretelnost jen proto, aby me tvor do-
kazal chapat aokouset, aby se ve vecnern patfenf na mne mohl
tesit z me dobrotivosti. Ale protoze nebe bylo Adamovou vi-
nou zavrene, zaopatfil jsem cloveka tim, mila dcerusko, zejsem
Kapitola 135
mu dal Slovo, sveho jednorozeneho Syna, abych ho zbavil toho-
to stavu smrti, a on mohl dosahnout sveho die. Adam neznal
svou dustojnost, protoze nevzal na vedomi, sjakou prozretelnos-
ti a nevyslovnou laskou jsem ho srvofil. A protoze ji nepoznal,
podlehl neposlusnosti, chtel totiz vyhovet sve spolecnici, aniz by
vefil jejim slovum, aaby ji nezarrnoutil, radeji porusil poslusnost
ke mne, takze z tete neposlusnosti vzeslo vsechno zlo. Timto
jedem jste nakazeni vsichni, 0teto neposlusnosti ti vsak povim
[indy, reknu ti, jak je nebezpecna, ale jenom proto, abych mohl
chvalit poslusnost. Prota jsem yam tedy dal Slovo, sveho Syna,
s velkou proziravostf aprozretelnostf, aby vychazelo vstffc vasirn
potrebam.
Rfkarn, zejsem to ucinil prozfrave, protoze jsem tak na navna-
du vaseho Iidstvf aMeek sveho bozsrvf chytil zleho ducha, ktery
nemohl znat mou Pravdu. Taro Pravda, vtelene Slovo, pfislo roz-
bit aznicit lez, kterou zly duch oklamal cloveka. Takjsem projevil
velkou proziravost a prozretelnost. Pomysli, nejmilejsf dcero, ze
ji nenf mozne dat vic, nef kolik jsem yamji dal vdaru Slova, sveho
[ednorozeneho Syna. Ulozil jsem mu velkou poslusnost, jiz mel
zbavit jedu lidsky rod, nakazeny svou neposlusnostf. Proto jako
opravdu poslusny a zarnilovany spechal k potupne smrti na nej-
svetejsfrn ki'izi a svou smrti vas vratil zivotu. nikoli mod lidstvi,
nybd mod meho bozstvf. Z me prozrerelnosri, aby mohla byt
splacena vina vuCi mne, nekonecnemu Dobru, zadalo me bozstvi
nekonecnou cenu: totiz aby se Iidska pfirozenost, ktera je konec-
na, spojila s necfrn nekonecnym, a tak dala pine zadostiucinenf
mne, ktery jsem nekonecny, aby tak dosel plneho zadostiucine-
ni cely lidsky rod, prftomny, dfivejSi i budoud - pokazde, kdyz
se ke rnne bude chtit vratit clovek, krery me urazil, dokud jeste
zije. Proto jsem spojil bozskou pfirozenost s vasf pfirozenostf
lidskou, az tohoto spojeni jste obdrzeli dokonale zadostlucinenf.
Tovykonala mol prozfetelnost: konecnyrn cinern - protoze utrpe-
ni Siova na kfiZi byl konecny cin - jste obdrzeli nekonecny plod
mod bozstvi, jak jsem ffkal.
Prozfetelnost ve svatostech, v nadeji, v zakone
la, BUh, vas Otec, veena Trojice, jsem ve sveprozretelnosti pfipra-
vii adal novy odev Cloveku, ktery ztratil sat nevinnosti avsechny
261
Bait prozfetelnost
ctnosti, ahynuI proto na svepouti zivotem hIady azimou. ByI vy-
dan vsanc vsern bedam, protoze nebeska brana byla zavrena aves-
ked nadeje tatam. Kdyby mohI doufat, prinasela by mu nadeje
v tomto zivote jen ulevu, ale on nemohl ani to, a proto se velmi
trapil. Ale ja, nejvyssf Prozretelnost, jsem rete jeho potrebe vysel
vstfic: opatfil jsem yam odev, ktery yam schazel, prostrednictvfm
tohoto sladkeho alaskyplneho Slova, sveho jednorozeneho Syna,
jen ze sve dobrotivosti, nikoli pro vasi spravedlnost nebo ctnost.
Sam se zbavil zivota, avas odel milosti anevinnosti, kterou nyni
prijfmate diky moei krve ve svatern kftu: krev smyva poskvrnu
prvotniho hffchu, v nemz jste byli pocati ajimz vas nakazili vasi
rodice.
Ma prozrerelnost tak cini nikoli prostrednictvfm telesneho
utrpeni, jak tomu bylo podle stareho zakona, ktery nafizoval ob-
ffzku, ale se sladkostf svateho ki'tu. Timto zpusobem byl Clovek
znovu oden. Take jste okusili teplo, kdyz yam muj jednorozeny
Syn v ranach sveho tela zjevil oheii me lasky, ktery se skryval
pod popelem vaseho lidstvi. Nedokaze snad toto vsechno zahrat
lidske srdce, ktere tolik ochladlo? Nebo je clovek tak tupy a za-
slepeny sebelaskou, ze nevidi, ze ho tak nevyslovne miluji? Ma
prozfetelnost mu pfipravila take pokrm, kterym se rna tesit na
pouti timto zivotem, jak jsem ti uz rfkal.' aoslabila jeho neprate-
Ie, takze mu nikdo nemuze uskodit, pokud si neublfzi sam. Cestu
mu vyznacuje krev me Pravdy, aby mohl dojit k cili, pro nejz jsem
ho srvofil.
jaky zeto jepokrm? [ak jsem ti uz vysvetloval, timto pokrmem
je krev atelo ukrizovaneho Krista, celeho Boha aceleho doveka,
pokrm andelli a chleb zivota. je to pokrm, ktery dokaze nasytit
kazdeho hladovejfcfho, ktery v nern rna zalibeni, ne vsak toho,
kdo tento hlad nezna: tento chleb totiz chce byt pfijat usty svate
touhy a chutnan z lasky, Na tom vidis, ze se rna prozfetelnost
postarala doveku 0utechu.
136 Dal jsem mu take iilevu nadeje, z ktere se tesi, kdyz ve svetle
nejsvetejsi viry hledf na cenu krve za sebe zaplacenou; tato cena
mu dodava nejpevnejsf nadeji a jistotu 0spase. Diky potuparn
snasenyrn ukrizovanyrn Kristern byla cloveku vracena cest: akdyf
IViz kap. 27.
262
Kapitola 136
me clovek urazl vserni udy sveho tela, tu pozehnany Kristus, muj
nejrnilejsf Syn, trpf mucivou bolesti v eel em svern tele a svou
poslusnostf snfrna vasi neposlusnost. Zjeho poslusnosti jste totiz
vsichni obdrzeli milost, stejne jako z Adamovy neposlusnosti jste
se vsichni nakazili vinou.P
Tovsechno vam udeluje rna prozretelnost, ktera mnoha roz-
manitymi zpusoby pecovala 0lidske porreby a spasu cloveka od
pocatku sveta az dodnes a bude 0vas pecovat i nadale, az do
konce sveta, podle toho, co ja, dobry a pravy lekaf uznam za
potrebne pro vasi nemoc, a podle toho, co je treba k tomu, aby
dovek dosahl dokonaleho zdravi nebo si je uchoval.
Ma prozretelnost nebude nikdy schazet tomu, kdo ji bude
chtft prijmour: to znamena, ze nebude schazet tern, kdo ve me
dokonale doufaji: kdo totiz ve mne doufa, tluce avola v pravde,
nejen slovy, ale citem a se svetlern vfry, Neokusi me vsak ti, kdo
tlucou jen slovy affkajf "Pane, Pane! "3Rfkarn ti, zejestli nebudou
prosit s opravdovou ctnosti, neprijrnu je s milosrdenstvim, ale se
spravedlnosti. Rekl jsem ti, ze rna prozretelnost nebude chybet
tomu, kdo ve me v pravde doufa, ale bude schazet tern, kdo
nedoufaji vemne, ale pouze v sebe.
ViS, ze nelze doufat ve dye protikladne veci. 0tom vas chtela
poucit rna Pravda ve svatern evangeliu, kdyz vam rfkala: .Nikdo
nernuze slouzit dverna panurn, protoze jestlize slouzf jednomu,
pohrda druhyrn."? Slouzir neznamena byt bez nadeje, nebot kdo
slouzf, muze doufat dvema zpusoby: bud' ze se zalibi panu, nebo
zetak zfska penfze avyhody, V zadnem phpade by nemohl slouzit
neprfteli sveho pana. nemuze pfece slouzit bez jakekoli nadeje,
atakto by videl, jak se vzdaluje ocekavana odmena.
Mila dcero, nyni pomysli, zetotez platf 0dusi: bud' rna slouzit
mne a doufat ve mne, nebo musi slouzit svetu a doufat ve svet
av sebe. Kdyz svyrni smysly neslouzf rnne, slouzf svetu, od nehoz
si slibuje rozkose a smyslny uzitek, a miluje svou smyslnost.
Ale protoze svou nadeji upfna ke konecne, marne a pornfjive
veci, pfichazf 0ni a nedosahuje kyzeneho cfle, Pokud tedy tvor
doufa v sebe a ve svet, nedoufa ve mne, protoze ke svetu, to je
2SroV. Rim5, 19.
3Srov. Mt 7, 21-23.
4SroV. Mt 6, 24 a Lk 16, 13.
263
Boii prozietelnost
ke svetskyrn touham cloveka, chovam nenavist, Byly mi natolik
odporne, zejsem sveho jednorozeneho Syna poslal na potupnou
smrt na kfizi: svet senepodoba mne, jako seja nepodobam svetu.
Ale duse, ktera ve me dokonale doufa a slouzf mi celyrn srdcem
acitern, zahy nevyhnutelne ztrati nade]i v sebe ave svet, tedy tu
nadeji, ktera se opfra 0je ji porusitelnost.
Prava a dokonala nadeje dosahuje mensi Ci vetsi dokonalosti
podle stupne dokonalosti bozske lasky, jiz duse dosahla. Stejne
nedokonalou anebo dokonalou merou duse okousi mou prozre-
telnost; dokonaleji ji okousf a obdrzf ten, kdo slouzf a chce se
zalibit jen mne, nez ti, kdo slouzi pro zisk nebo pro poteseni,
ktere ve rnne nalezli.
Ti prvni jsou v nejvyssirn stavu dokonalosti duse, jak jsem ti
vysvetloval. Ti, 0nichz rfkam, ze doufaji v potesenf nebo zisk, se
nachazejf v druhem a tretfrn stavu, a to jsou lide dosud nedoko-
nali, 0nichz jsem hovoril v souvislosti se stavy duse."
Avsak dokonalyrn ani nedokonalym nebude nikdy zadnym
zpusobern odeprena rna prozretelnost, jestlize svou nadeji neo-
bratf k sobe. Takova dornyslivost vyrusta zesebelasky azaternfiuje
zrak intelektu, nebot jej zbavuje svetla nejsvetejsf vfry, takze clo-
vek zbaveny svetla rozumu nepoznava mou prozretelnost. Ne ze
by ji nezakousel, nebot nenf nikoho, at spravedliveho Ci hrfsnfka,
onehoz bych nepecoval: vsechno je totiz ucineno astvoreno z me
dobrotivosti, protoze J a jsem, ktery jsem, a beze mne neni uci-
neno nic, jedine hffch, ktery je nebyti. Ale ten, kdo ztratil svetlo
rozumu, mou prozretelnost sice obdrzi, ale protoze ji nepozna-
va, nechape ji, a protoze ji nezna, nemiluje ji, a tedy nepfijirna
plod je ji milosti. Takovi lide vidi vsechno pokfivene: jako slepi
vidf svetlo v tom, co je tma, a temno tam, kde je svetlo. Tak se
stava, ze zacfnajf reptat a byt netrpelivf: vlozili totif svou nadeji
a sluzbu do temnot.
jak mohou byt tak blahovf? NejmilejSi dcerusko, jak mohou
uverit, ze ja, nejvyssf vecne Dobro, mohu chtit neco jineho nez
jejieh dobro v malych vecech, ktere kazdodenne dopoustim pro
jejich spasu, kdyz zakouseji, zenechci nic jineho nez jejieh posve-
ceni ve vecech velkych? Ani jejieh slepota nermize pri tom nej-
5Viz kap. 58 anasl,
264
Kapitola 137
slabsfrn pfirozenern svetle nevidet mou dobrotivost a dobrodinf
poskytovana mou prozrerelnostf: tu, kterou nachazejf a nemo-
hou popnt ve stvorenf avykoupenf, krere clovek ziskal Kristovou
krvf, jez je obnovila k milosti, jak jsem ti ffkal, To je tak jasna
azjevna pravda, zeji nemohou popift. Nemohou pak dostihnout
svuj vlastni sun, protoze se v tomto prirozenem svetle necvici-
li ctnostne. Pouze blahovy clovek nevidi, ze se v kazdern case
staram 0svet jako takovy i 0kazdeho cloveka v tom stavu, v kte-
rem se nachazf. A protoze nikdo v tomto zivote nezustava stale
stejny, ale postupne se menf, dokud nedosahne sveho trvaleho
stavu, vzdy ho zaopatruji vsfrn potrebnym pro obdobi, v kterem
se nachazi.
ocely svet jsem se ve Starern zakone postaral prostrednic- 137
tvim Mojzfsova zakona a prostfednicrvirn mnoha jinych svatych
proroku." A rfkam ti, ze do prfchodu Slova, rneho jednorozene-
ho Syria, juduv narod nezustal bez proroku prave proto, aby mu
proroctvi dodavala utechu, nadeji, ze moje Pravda, prorok nad
proroky, pfijde, zbavf je otroctvi a osvobodf je, az svou krvi zno-
vu otevre nebe, ktere bylo po tak dlouhou dobu uzavreno, Ale
pete co me sladke a laskyplne Slovo pfislo, uz mezi nimi zadny
prorok nepovstal prave proto, aby si byli jisti, ze nyni maji toho,
ktereho tolik ocekavali, a proto jiz nepotrebujf, aby ho nejaky
prorok zvestoval: i kdyz to kvuli sve slepote neuznali a dosud
neuznavaji.
jak jsem ti ffkal, po prorodch jsem poslal Slovo, ktere bylo
prostrednfkem mezi mnou, vecnym Bohem, a varni. A pak jeste
apostoly, mucednfky, ucitele a vyznavace, jak jsem ti vysvetloval
najinem miste. Tovsechno vykonala moje prozfetelnost, affkam
ti, ze to bude vykonavat az do konce. To je vseobecna prozretel-
nost, pecujfcf 0vsechny tvory obdarene rozumem, kteff budou
chtit pfijmout jeji ovoce.
Prozrerelnost pecuje 0kazdeho cloveka v kazde
zivotni situaci
Kazdemu doveku pak vsechno udeluji z prozretelnosti: zivot
ismrt a vsechny jejich podoby, hlad a zizen i ztratu stavu, na-
6SroV. Lk 16, 29-31.
265
Boii prozretelnost
hotu, zimu a teplo, urazky, posmech i hrubosti. Dopoustfrn, aby
vsechny tyto veci byly lidmi vyrceny avykonany, To neznarnena,
ze bych sdilel zlomyslnou vuli toho, kdo se dopoustf spatnostf
a urazek: pouze to, ie cas i byti, krerych tak spatne uziva, mu
byly udeleny mnou. Bytf jsem mu ovsern nedal proto, aby urazel
mne nebo blizniho, ale aby mne abliznimu slouzil amel zalibeni
v lasce. Takze ony skutky dopoustfrn, abych podrobil zkouskarn
ctnost trpelivosti v dusi postizeneho nebo abych mu dal rnoznost
poznat sebe sarnotneho.
Nekdy dopoustim, aby se cely svet postavil proti spravedlive-
mu, jenz svou srnrtf nakonec vzbudf obdiv svetskych lidi. A bude
jim pfipadat nespravedlive, ze onen spravedlivy zemfel, at uto-
nutim, ohnern nebo roztrhan zvffaty ei zavalen dornem, aztratil
svuj telesny iivot. jak se tyto veci zdaji neumerne zraku, krery
ztratil svetlo nejsvetejsf viry! Ale nepi'ipadaji tak vei'icim, proto-
ie ti me vzepetim lasky nasli a okusili me v prozretelnosti, s nii
pecuji 0velke veci, jak jsem tiffkal: aproto vidi asoudi, ze to, co
cinfrn, cinfm jen z prozretelnosti a proto, aby dovek dosel spa-
sy. Proto vsechno respektuji; nepohorsujf se ani nad myrni Ciny,
ani nad ciny bliznfho, ale vse snaseji s pravou trpelivosti. Z me
prozfetelnosti neni vyriat zadny rver, protoze okorefiuje vsechny
veci.
Nekdy cloveka napadne, ze krupobiti, boufe Ci blesk, ktere
sesflam, aby zasahly telo nejakeho rvora, jsou krute: jako by usu-
zoval, ze jsem nemyslel na jeho zdravi, zatfrnco ja jsern to ucinil
proto, abych jej zachranil pred vecnou smrti, trebaze on si myslf
pravy opak.
138 Timto zpiisobem chteji svetstf lide zavsech okolnosti zasaho-
vat do meho dila a chapat ho podle sve male inteligence. Nejmi-
lejsf dcerusko, chtel bych, abys videla, sjakou trpelivostf rnusfrn
snaset sve tvory, ktere jsem s takovou laskou stvofil ke svemu
obrazu apodobe.
Otevfi zrak intelektu a pohlecf na mne, nebot ti chci osvetlit
pnpad, kvuli nemuz jsi me prosila, jestli si dobre vzporninas,
abych se 0ne] postaral- aja, jak viS , jsem se postaral, abyonen
clovek znovu ziskal svu] stava unikl nebezpecf srnrti.? A stejne
7p' Taurisano, jeden z editonl Katefinina dila, zavrhl hypotezu P . Hurtauda,
podle nit se melo jednat °Niccolu di Tuldo (ktery byl popraven, tudfz svuj
266
----------------- -------
Kapitola 138
jako tomu bylo vtomto konkretnfrn pffpade, tak tomu je neustale,
zavsech okolnosti,
ehdy ona duse oteviele zrak svebo inteIektu ave svet-
Ie nejsvetejsf vfry bledele na Boii majestat cele roze-
chvel« touhou, piotoze skrze slova, kter« byia iecene,
poznevel« jeho pravdu v jeho sledk« prozietelnosti.
A aby uposlechla jeho piikazu, zahledela se do pro-
pasti jeho Jasky, v nfi videle, ie Buh je nejvyssf avecne
dobro aie nas stvoiil a vykoupil krvf svebo Syna jen z Iasky; aie
spolu s touto leskou dava a dopousti vse: trepeni i utechy i vse-
chno ostatni. To vsechno dava z lasky k cloveku apro jeho spesu,
ziadneho jineho duvodu. 5vroucf leskou uziela, iepravdu 0tom
vsern zjevuje ptolite krev.
Tehdy jf nejvysSf a vecny Otec iekl:
Tito lide jsou jakoby zaslepeni sebelaskou, kterou k sobe cho-
vaji, a proto se pohorsujf a odhalujf svou velkou netrpelivost.
Minim to jak vseobecne, tak 0jednotlivych lidech, a vracim se
k tomu, co jsem ti rfkal. Kesve ujme azkaze soudf ve zlem ane-
navistne to, co Cinimz Iasky a pro jejieh dobro, abych je vyrval
vecnernu trapeni, pro jejieh prospech, abych jim dal vecny zivot.
Proc si tedy na mne stezujf? Proc nedoufaji ve mne, nybrz v se-
be? liz jsem ti flkal, ze prave z tohoto duvodu upadaji do stavu
temnot, a proto ztracejf schopnost poznanf. Proto nenavidejf to,
co by rneli ctit, ajako nadutci chtejf posuzovat me skryte soudy,
ktere jsou vsecky spravne. Chovaji sejako slepec, ktery chce sou-
dit dobro a zio hmatem ruky, chutf ci podle zvuku hlasu: podle
sveho, tak omezeneho a slabeho poznani, A nechce se drzet to-
ho, co mu ukazuji ja, prave Svetlo, ktery ho duchovne a telesne
zivim, takze by beze mne nemohl mit nie.
Iestlize mi totiz rvor nekdy nabidne sve sluzby, jsem to pokaz-
deja, kdo mu dal vuli aschopnost slouzit, atake moc adovednost,
ktere ke sluzbe potrebuje. Ale on jako blazen dal postupuje podle
hmatu, protoze duvefuje tomu, co citi rukou, a hmat ho klame,
protoze nevidf a nerozpozna barvy; stejne ho klame i chut, pro-
toze nevidf osklivy hmyz, ktery se mu mohl na pokrm usadit;
stay zpet nezfskal), a zastava nazor, ze je to narazka na kritickou situaci,
v niz se ocit! konvertita Nanni di Ser Vanni Savini a z niz byl na Katefininy
modlitby vysvobozen; srov. Vita 235-238.
267
Bozl prozretelnost
stejne se necha zmast i slueh, ktery da na krasny zvuk, protoze
nevidi toho, kdo ho vydava a kdo by ho prave tim zvukem mohl
zavest do zahuby, kdyby nebyl opatrny,
Tak se ehovaji ti, kdo jako oslepeni ztratili svetlo rozumu
a dotykajf se rukou srnyslu svetskych rozkosi, ktere jim pfipadajf
dobre. Ale protoze nevidi, nejsou opatrni: svet je totiz jako latka,
do nii bylo vetkano bodlacf pfinasejfcf spoustu bed a namahy,
takze srdee, ktere ji nevlastni ve mne, se stava nesnesitelnyrn
sarno sobe.
Podobne pripadajf svetske rozkose sladke a zadouci usnim
touhy, ktera nezrfzene miluji; ale sedf na nich ohavny hmyz mno-
ha srnrtelnych hffchu, ktere znecistujf dusi, vzdalujf ji me podobe
a zbavuji ji iivota v milosti. Takze pokud si je ve svetle nejsve-
tejsi vfry ryehle neocistf krvi, prijme s nimi vecnou smrt. I slueh
posloucha sebelasku: a sebelaska mu znf velmi pfijemne. Duse
totiz specha za svou smyslnostf; ale kdyz zrak nevidi, bude slueh
oklaman zvukem, a protoze ho nasledoval s nezffzenou rozko-
si, ocitne se v jame, spoutany fetezy viny, vlaceny rukama svych
nepfatel. To vsechno proto, ze byl zaslepen sebelaskou a prilis
duveroval sobe a sve moudrosti, takze se nedrzel mne, sveho
pruvodce a sve eesty.
Tuto eestu yam vyznacilo Slovo, mu] jednorozeny Syn, ktere
vam feklo, ze je eesta, pravda a zivot: je svetlo, a proto ten, kdo
jde po jeho ceste, nemuze byt oklaman, nejde totiz v temnotach,
A nikdo nemuze pfijit kemne jinak nei skrze ne], protoze on je se
mnou jedno," jii jsem ti ifkal, ze jsem ho ucinil mostem, abyste
vsichni mohli dosahnout sveho cfle. A presto tito lide neduvefuji
mne, ktery ehci jen jejieh posveceni, avsechno udeluji adopous-
tim zatfrnto ueelem. Oni sevsak nade mnou ustavicne pohorsuji,
ajaje trpelive vedu apomaham jim, protoze jsem jemiloval, aniz
by oni milovali me.? Neustale me pronasledujf velkou netrpeli-
vosti, nenavisti areptanim avelkou neverou, tvrdosijne posuzuji
svyrn slepym zrakem me skryte soudy, jez jsou jeden jako druhy
vysloveny spravedlive a z lasky, A protoze se jeste neznaji, usu-
zujf spatne, nebot kdo nezna sebe, nemuze pravdive poznat ani
mne, ani ukony me spravedlnosti.
8Srov.]an 10, 30.
9Srov.]an 4,10.
268
Kapitola 139
Dcerusko, chces, abych ti ukazal, jak se mylf soudy sveta 139
o mych tajemstvfch? Otevfi tedy zrak intelektu apohled' na mne,
protoze ve mne poznas pravdu 0onom pffpadu, 0nernz jsem ti
slibil, ze ti povim. A jeho prostrednictvim ti povim ivseobecne
o ostatnich.
Tehdy ona duse uposlechla nejvyssfho vecnebo Otce a roze-
chvela touhou sena nej zebledele. A vecny Buh jf zjevil zatracenf,
kter« hrozilo tomu cloveku, jemui sestalo one nestestPO
Chci, abys vedela, zekvuli tomu, abych ho spasil ad tete vecne
zahuby, jejiZ nebezpeci jsi sarna videla, jsem dopustil, aby k to-
muto pffpadu doslo, aby tak mel zivot spojenim sve krve s krvi
me Pravdy, rneho jednorozeneho Syna. Nezapomnel jsem totiz
uctu alasku, kterou choval k Marii, presladke matce rneho Syna,
jiz byl z me dobrotivosti a pro iictu nalezejicf Slovu dan tento
dar: kdokoli by k ni choval zboznou iictu, at' spravedlivy Ci hfiS-
nik, nestane se koiistf zleho ducha anebude jim roztrhan. Maria
je jako navnada me dobrotivosti, na niz lovim tvory obdarene
rozumem. Ucinil jsem tedy z milosrdenstvi to, co Iide povazujf
za krutost: v pravern slova smyslu jsem to neucinil, ale dopus-
til. ja nevykonavam zlou vuli necisrych. To vse se deje z jejich
sebelasky, jez jim odebfra svetlo, takze nevidi pravdu. Ale kdyby
se chteli zbavit mraku zastirajiciho jejich zornici viry, poznali by
pravdu azamilovali by si ji, achovali by uctu ke vsernu, takze by
mohli obdrzet jeji plody, az nadejde cas sklizne.
Nemej pochybnosti, dcero, ja vyplnim tva prani apfanf svych
sluzebnfku ohledne toho, oc me prosfs. jsem totiz vas Buh, ktery
odmenuje kazdou narnahu a slys! svate touhy, jen abych nasel
nekoho, kdo v pravde ase svetlern viry pfijde tlouci na branu me-
ho milosrdenstvi, a nebude tak muset chybovat a ztracet nadeji
v mou prozfetelnost.
lOTento druhy pfipad - zmfneny v liste 272 - se pravdepodobne tyka mladi-
ka, ktery bYva oznacovan jako Niccolo di Tuldo, 0jehoz trestu smrti vypravf
list 273. Tato souvislost je nejsilneji patrna ze dvou v zasade totoznych vet:
"aby tak mel zivot spojenim sve krve s krvi me Pravdy, meho jednorozene-
ho Syria" (Dialog) a "omyt krvi, ktera platila jako krev Bozfho Syna" (Listy).
Dalsfrn stycnym mistem je zasah Panny Marie pro spasu duse popraveneho,
niznymi zpusoby rozvedeny: v Dialogu je milost odvozena od mladikovy rna-
rianske ucty, zatimco Listy uvadejf Katefininu vrouci modlitbu k Panne Marii
na popravisti.
269
Boii prozietelnost
Lidska nevedomost: lice! souzeni
Kdyz jsem ti vysverlil tento pi'fpad, mohu se vratit k prozfetel-
nosti obecne, k tomu, jak pecuje 0vsechny lidi.
Nikdy bys zrakem neobsahla, jak velka jeIidska nevedomost,
kdybyeh ti ji nezjevil. Clovek ztratil soudnost aveskere poznanf,
nebot se jich zbavil nadejf v sebe a duverou ve svou moudrost.
Hlupaku, nevidis, ze svou moudrost nemas ze sebe, ale ze ti ji
darovala rna dobrotivost, aby ukojila tvou potrebu?
Kdeje dukaz? V tom, co same!tiS: nekdy chces totiz vykonat
nejakou vee, ale nemuzes aneumfs: jindy to umfs, ale nermizes:
jindy muzes, aneumfs. Nekdy se ti nebude dostavat casu, nebo
kdyz na ni budes mit cas, nebudes na ni mit chut. Vsechny tyto
zkusenosti ti udeluji ja ke tve spase, abys poznal sve nebyti, mel
duvod k pokofe aabys nezpyehl.
Proto vevsern nachazfs promenlivost aomezeni, krere nermi-
zes sam ovlivnit; pouze rna yule je pevna a nernenna, ta jedina
ti nemuze byt odnata nebo zmenena, pokud si to neprejes sam
anevzdalfs se od ni, aby ses vratil k vine.
jak tedy muzes pozvedat hlavu proti me dobrotivosti? jestlize
jsi rozumny, vidfs, zeto nejde azeani nemuzes doufat vsebe nebo
duvefovat ve svou moudrost. Ale protoze ses stal nerozumnyrn
zvffetem.l ' nevi diS, ze sevsechno rnenf, pouze rnamilost nikoli.
Proc tedy nevlozfs svou duveru vemne, sveho Stvofitele? Protoze
duvefujes sobe. Copak ti nejsem verny aoddany? Samozrejme ze
jsem: to viS, protoze ti to neustale dokazuji.
Nejmilejsf anejdrazsf deero, clovek vsak mi nebyl ani verny,
ani oddany, nedbal naposlusnost, kterou jsem mu ulozil, aproto
podlehl smrti. J ajsem mu alezustal verny, poneehal jsem mu dl,
pro nejz jsem ho stvofil, totiz nejvySSi avecne Dobro. A abyeh
turo svou pravdu naplnil, spojil jsem svebozstvi, nejvyssf vznese-
nost, snfzkostf jeho Iidstvi, atak jsem ho vykoupil anavratil jsem
ho milosti prostrednicrvlm krve sveho jednorozeneho Syna. Tim
to dokazal. Ale zda se, jake by lide verili, zenejsem dost mocny
abyeh jim mohl pfijft na pomoe, ani dost silny, abyeh jim mohl
pornahat abranit jepred neprateli, ani dost moudry, abyeh osvftil
zrak jejich intelektu, ani dost slitovny, abyeh jim chtel udelit to,
llSrov. Z149, 13;Rim 1,22.
270
Kapitola 140
co potrebuji ke spase: nebo se boji, ze nejsem dost bohaty, abych
je mohl obohatit, dost krasny, abych je mohl ucinit krasnymi,
a ze nernam dost jidla, abych jim zajistil stravu, ani dost odevu,
abych je mohl znovu odit. ]ejieh ciny a chovanf mi ukazuji, ze
tomu neveh, protoze kdyby tomu opravdu verili, dokazovali by
to dobrymi asvarymi skutky.
Presto neustale zakousejf, zejsem silnj; protoze jeuchovavam
pf zivote a chranfrn pred neprateli: dobre vidi, ze me moei a sfle
nikdo neodola. Ale oni to nevidi.: protoze to videt nechtejf.
Svou moudrosti jsem vydal pnkazy a vladnu celemu svetu,
jernuz jsem dal tak dokonaly rad, zev nern nic nechybi anie by se
k nernu nedalo pfidat. Duse itelo jsou zaopatreny po vsech stran-
kach nikoli proto, ze byste me k tomu pfinutili svou vuli, nebot
jste jeste neexistovali, ale pouze z me slitovnosti: puzen jedine
sam sebou jsem ucinil nebe azemi, more anebeskou klenbu, totiz
nebe, aby se nad vami pohybovalo, vzduch, abyste mohli dychat,
ohefi avodu, aby se protiklady krotily navzajern, a slunce, abyste
nebyli v temnotach: to vsechno bylo ucineno ausporadano k po-
tfebarn cloveka.
12
Nebe zkraslujf ptaci, zem dava plody amnoho
druhu zvffat, aby clovek byl ziv, amore je plne ryb: vsechno jsem
stvofil podle presneho radu a s opravdovou prozretelnosti,
Kdyf jsern ucinil vsechno dobryrn a dokonalyrn, stvofil jsem
take cloveka, tvora obdareneho rozumem, ke svernu obrazu apo-
dobnosti, a postavil jsem ho do tete zahrady. Tato zahrada vsak
kvuli Adamovu hffchu zacala plodit bodlacf tam, kde byvaly von-
ne kvety vydechujid nevinnost a velmi libou vuni. Do te doby
doveka vsechno poslouchalo, ale kvuli neposlusnosti, jiz se pro-
vinil, musel sam celit vzpoure v sobe i ve vsech tvorech. Svet
zplanel azplanel idovek: zplanel totiz svet pnrody ilidsky svet.
Avsak jajsem zasahl a seslal jsern svetu svou Pravdu, vtelene
Slovo; to doveka zbavilo planosti, vynalo z ne] trnf prvotnfho
hifchu a ja jsem z nej ucinil zahradu zavlazovanou krvi ukfi-
zovaneho Krista, do niz jsem zasadil stromy sedmi dani Ducha
12Tento uryvek se rozviji temer paralelne s zalmem 8, ale na rozdil od
zalmisty projevujiciho uzas nad Bozf pozornostf k cloveku v nesmirnosti
stvoreneho vesmiru zasazuje Katefina cloveka do sarnotneho sttedu vesmiru:
vsecko bylo stvoreno pro ne],
271
Boil prozretelnost
svateho, a vysvobodil tak doveka ze smrtelneho hrfchu. To se
udalo po smrti rneho jednorozeneho Syna - ne drive.
jak je zaznamenano ve Starem zakone, kdyz Elizea prosili,
aby vzkffsil mrtveho mladence, Elizeus tam nesel, ale poslal Ge-
ehaziho se svou holl, aby ji polozil na ehlapeovu tvaf, A Geehazi
sel a ucinil, co mu Elizeus rekl, ale mladfk neozil. Kdyz Elizeus
uvidel, ze mladenec nevstal, sel k ehlapci sam, a pfipcdobnil se
k nemu, polozil mu ruee na jeho ruee, sva usta na jeho tista, sve
oci na jeho oci, a sedrnkrat mu vdeehl do iist. A mrtvy mladfk
sedrnkrat vdeehl avydeehl na znameni, zeje ZiV.
13
Podobne tomu bylo u MojZfSe, jehoz jsem poslal sholf zakona
k lidskernu rodu, ktery byl jako mrtvy: ale timto zakonern nemohl
zfskat zivot.
14
Seslal jsem tedy Slovo, sveho jednorozeneho Syna,
ktere se spodobilo s tfrnto mrtvym synem z lidskeho rodu, a to
dfky spojeni me bozske pfirozenosti s vasf lidskou; se vsemi udy
se spojila tate bozska pfirozenost, to jest rna moe, moudrost
Syna, slitovnost Dueha svateho: ja, cely Buh, hlubina Trojice, se
spojila s vasf lidskou pfirozenosti avzala na sebe jeji podobu.
Po tomto spojenf sladke alaskyplne Slovo vykonalo dalsf spo-
jeni, kdyz se slaskou rozebehlo k potupne smrti na kfiZi. Na nem
rozprahl ruee. A v tomto spojeni obdaroval mrrveho syna sedmi
dary Dueha svateho, dychl mu do ust duchovnf touhy avytrhl ho
smrti ve svatern krtu. A Iidsky rod, ktery byl do te doby mrtvy, na
znarnenf zivota zacal dychat a vydeehl ze sebe sedm smrtelnych
hffchu, Timto zpusobem se stava zahradou bohatou na sladke
achutne plody.
J e vsak pravda, zejeho zahradnfk, totiz svobodna vule, ho po-
dIe sve volby muze neehat znovu zplanet nebo zazelenat. jestlize
do nej zasije vitr sebelasky, z nlz vynista sedm smrtelnych hff-
chf a vsechny ostatni, ktere z nich pochazejf, vyzene tak sedm
dani Dueha svateho a zbavf se vsech ctnosti, Proto mu ubyva sil
aslabne, Nezustava mu ani umfrnenost nebo rozvaznost, protoze
ztratil svetlo, s nfrnz pouzfval rozum; ztrati viru i nadeji i spra-
vedlnost, a stava se nespravedlivyrn: nynf doufa v sebe a v sebe
take veri mrtvou virou, protoze svou duveru vklada do tvoni,
a ne do mne, Stvofitele: ztracf lasku i veskerou zboznost, nebot
13SroV. 2Krai 4, 22.
14Srov. J an 1, 17.
272
Kapitola 141
je odnesla Iaska k jeho vlastni slabosti; a protoze se stal krurym
vuci sobe samernu, nemuze mit slitovani ani s bliznim. Pfisel
o vsechna dobra, a upada tak do nejhorsfho zla.
Kde ze znovu zfska zivot? Prave od Elizea, vteleneho Slova,
meho jednorozeneho Syna. A jak? Takto: at tento zahradnik sne-
navistf vytrhava bodlacf - kdyby nernel hffch v nenavisti, nikdy
by ho nevytrhaval - a s laskou at specha pripodobnit se ucenf
me Pravdy aat pritom zavlazuje zahradu krvi. Touto krvi mu po-
kropi hlavu spravce, az se k nernu pujde se zkrousenyrn srdcem
a s bolesti nad vinou vyzpovidat, zaplatf patficnou cenu a da si
predsevzeti, ze me uz nebude urazet,
Timto zpusobem muze zahradnfk dar znovu vykvest zahra-
de duse, dokud je v tomto zivote; protoze az jeho zivot skonci,
nebude zadneho leku, jak jsem ti vysvetloval na jinych mfstech.
VidiS tedy, ze jsem svou prozfetelnostf napravil druhy svet, 141
svet lidskeho rodu.P Prvnfmu nie nebranilo, aby rodil bodlacf
rnnoheho souzenf a ve vsern se boufil proti doveku. Ani v tom
vsak nechybela rna prozretelnost avy jste z toho rneli prospech,
rna prozretelnost byla velmi bdela a jednala k vasemu velkernu
prospechu, protoze tim doveku odiiala nadeji ve svet a privedla
ho na cestu vedoud kernne, jeho cili. Vydal sena ni pfinejmensim
proto, ze ho souzeni nenechavalo klidnym, a snazil se oprostit
sve srdce a city od sveta. Clovek je natolik nevedomy, ze nezna
pravdu, a natolik slaby rvaff v tvaf svetskyrn radovankam, ze
ipres vsechno namahani a bodlad, ktere v nich naleza, jako by
sejieh nechrel zbavit anepomyslel na navrat do sve prave vlasti.
Pomysli tedy, dcero, na to, co by dovek delal, kdyby ve svete navic
nachazel dokonalou radost a odpocinek bez bolesti.
Prozretelne dopoustfrn, aby svet rodil ovoce mnoha souzenf,
proto, abych vyzkousel jejieh etnost, a take proto, abych je mohl
odmenit za bolest, usili a nasili, ktere si pusobi, aby zvitezili
nad vabenfrn sveta, Tak rna prozretelnost velrni moudre ve vsern
ustanovila rad a 0vse pecuje. A jak jsem rfkal, daI jsem jim sve
nekonecne bohatstvi, protoze jsem bohaty, takze jsem jim ho
mohl dat a stale mohu davat. Vsechno jsem ucinil ja a beze mne
by zadna vee nemohla byt. Proto kdyz clovek chee krasu, tou
15Srov. kap. 152: "stvoi'il jsem prvnf svet idruhy svet..."
273
Boii prozretelnost
krasou jsem ja; jestlize ehee dobro, dobrem jsem ja, nebot jsem
nanejvys dobry, a jsem take moudrost, dobrotivost, zboznost,
ja, Buh, jsem spravedlnost a milosrdenstvi. jsem stedry, nejsem
skoupy, Isem ten, kdo dava tomu, ktery me zada, orvfram tomu,
kdo v pravde tluce, a odpovfdam tomu, kdo me vola. Nejsem
nevdecnj, ale vdecny a uznaly, kdyz odmeriuji toho, kdo se pro
me namaha, totiz toho, kdo trpi pro slavu a chvalu meho jmena.
J a jsem radost, protoze udrzuji v nejvyssf radosti dusi, ktera se
odiva do me ville. J a jsem nejvyssf prozretelnost, ktera nikdy
neoehabuje v peCi ani 0potreby duse, ani 0potreby tela svych
sluzebnfku, kteff ve me doufaji.
Pece prozfetelnosti 0vsechny five
jak muze clovek, ktery vidi, ze zivfrn cerva skryteho v uschlern
strorne a pecuji 0ne], ze zivfrn divoka zvfrata a morske ryby
avsechna pozernska zvfrata anebeske ptaetvo - ja, ktery sesflam
rostlinam slunecnf paprsky arosu obcerstvujfcf zemi -, jak muze
poehybovat, zda zivim jeho, tvora, ktereho jsem ucinil ke sve-
mu obrazu a podobe? To vsechno ucinila rna dobrotivost k jeho
sluzbe, Kamkoli pohledne, nenajde ani na duchovni, ani na cas-
ne iirovni nic jineho nez ohefi a propast me lasky s nesrnfrnou,
sladkou a dokonalou prozretelnostf Ale on ji nevidi, protoze se
zbavil svetla, a ani ji videt neehee. Proto se pohorsuje, omezu-
je svou Iasku k bliznimu, skoupe myslf na svuj zftfek, prestoze
mu to moje Pravda zakazala, kdyz fekla: "Nestarejte se 0zftrek,
kazdy den rna svych starostf dost", 16 a vycetla yam vasi neveru
azjevila yam mou prozretelnost akratkost casu slovy "nemyslete
na zftrek". J ako by chtela ffct: nestarejte se0to, cojeste sjistotou
nernate - vystacte si s dnesnfrn dnem. A ucf vas, abyste nejdrfv
prosili 0nebeske kralovstvi, tedy 0dobry a svaty zivot, protoze
ja dobre vim, ze potrebujete malickosti, a proto jsem je ucinil
azemi jsem pfikazal, aby vas obdarovavala svyrni plody.
Ale clovek, tento nicemnfk, ktery z nedostatku duvery uza-
vrel sve srdee a ruee lasce k bliznfrnu, necetl toto uceni, ktere
mu dalo Slovo, rna Pravda, a proto se jim nerfdf. Stava se tudfz
nesnesitelnyrn sam sobe: vsechno zlo plyne z jeho duvery v sebe
16SroV. Mt 6, 34.
274
Kapitola 141
a z neduverv ve mne. Takovi lide se cinl soudci yule lidl: nevidi,
ze je mam soudit ja, nikoli oni. Nechapou moji vuli v dobrern
anesoudi ji tak, pokud ovsern zrovna nejsou spokojeni asvet jim
nepfinasf potesenf. jakmile vsak tyto veci zacnou postradat, zda
se jim, ze nedti a nedostavajf zadny projev prozretelnosti nebo
dobrotivosti, nebor svuj cit a nadeji vlozili do pornfjivych veci,
Tehdy cloveku prlpada, ze pfisel 0vsechno dobre. A protoze se
zaslepil vasnf, nevidi boharstvi, ktere je uvnitr, ani ovoce prave
trpelivosti, Naopak, je mu to duvodem ke smrti, a jiz v tomto
zivote okousf zavdavek pekla.
Pfes to vsechno nedopustirn, aby 0nej rna dobrotivost kdy-
koli pfestala pecovat. Pfikazuji tedy zemi, aby vydavala plody
hfiSnikovi stejne jako spravedlivemu, sesflam slunce a dest na
pole obou acasto dostane vic hfisnik nez spravedlivy,"?
To cinf rna dobrotivost proto, aby udelila vetsi hojnost du-
chovnich daru dusi spravedliveho, ktery se z lasky ke mne zfekl
casnych statku, odfekl se sveta a vsech jeho rozkosi, predevsfrn
svevlastnf vule. Takovi Iide dobre zivi svou dusi, odpoCivaji v hlu-
bine me lasky, ztracejf veskerou starost 0sebe, nebot neztracejf
pouze starost 0bohatstvi, ale take sami 0sebe. Tehdy je na du-
chovni urovni zacfnam vest ja a na casne urovni, krorne toho, co
plati pro vsechny lidi, jim prokazuji zvlastnf pomoc sve prozfe-
telnosti: rna slitovnost, Ouch svaty, se cinf jejich sluzebnikem.
Toto viS, protoze jsem ti to ffkal v souvislosti se zivotem svatych
otcu, jestli si dobfe vzpominas: kdyz se roznemohl onen svaty
poustevnfk, ktery opustil vsechno i sebe pro slavu a chvalu me-
ho jmena, rna slitovnost 0nej pecovala a seslala mu andela, aby
ho vyledl apomahal mu v jeho potrebach. J eho telo bylo patfic-
ne zajisteno ajeho duse diky rozrnlouvani s andelem setrvavala
v obdivuhodne radosti amilosti.
Duch svary jako by se takovernu cloveku staval matkou, ktera
ho zivi na hrudi bozske lasky, Cinl ho svobodnym - jako pana,
snfrna z ne] one slouzenf sebelasce: protoze tam, kde hoff ohen
me lasky, nernuze byt voda tete nezffzene sebelasky, ktera du-
si oheri duse. Tento sluzebnfk, Duch svary, jehoz jsem udelil ze
sve prozretelnosti, odfva dusi a zivi ji, takze je opojena milosti,
17Mt 5, 45.
275
Boii prozietelnost
audeluje ji ohromne bohatstvi. Kdo totiz vsechno opus til, vsech-
no nachazf, kdyz si svlece sebe, je odeny mnou; kdyz se z pokory
stane vevsern sluzebnfkem, ucinfrn ho panern vseho, takze muze
vladnout svetu i sve smyslnosti. Protoze sezcela osvobodil od sve
yule, spocfva v dokonalem svetle: jelikoz si zoufa nad sebou, je
korunovan zivou virou a dokonalou nadeji. Tak okousf vecny zi-
vot bez jakekoli bolesti ahorkostf, ktere by ho mohly postihnout.
Vse soudi v dobrem, protoze ve vsern zrakem viry zahleda mou
vuli: vi totiz, ze nechci nie jineho nez jeho posvecem, aproto se
stava trpelivym.
jak blazena je duse, ktera uz v hmotnern tele zakousf nesmr-
telne dobro! Vsechno rna v ucte: prfjemne veci ji tizi stejne jako
nepffjemne, souzenf stejne jako utecha, hlad a Zizen stejne jako
jidlo apitf, zima anahota stejne jako odev, zivot stejne jako smrt,
ucta stejne jako urazky, zkrousenost stejne jako utecha; za vsech
okolnosti zustava pevna aneotresitelna, rna zaklady polozene na
zivem kameni. Svetlern viry apevnou nadejf poznala aspatfila, ze
kazdou vee udeIuji se stejnou laskou a za stejnyrn ucelem, jimz
je spasa vasf duse, a ze 0vas ve vsern pecuji, Pfi velke namaze
davam velkou silu a nevkladam na nikoho tezSi bremeno, nez
jake muze unest, pokud je chce z lasky ke rnne nest. Na Kristove
krvi jsem yam zjevil, ze si nepreji hffsnfkovu smrt, ale chci, aby
se obratil a zil, a to, co mu davam, je k zivotu.
To vidi duse, ktera se zbavila sebe same, aproto se tesi z to-
ho, co vidi a slysf v sobe av ostatnich. Kdyz ve svetle viry nabyla
jistoty 0tom, ze ji nechybi velke veci, 0nichz jsem mluvil na
zacatku tohoto pojednani, neboji se ani, ze seji nebude dostavat
malickostf, [ak slavne je toto svetlo nejsvetejsf viry. s jehoz po-
mod duse vidi apoznala apoznava moji pravdu! Toto svetlo viry
ji udeluje sluzebnfk, jim z je Duch svaty, ktereho jsem yam dal:
je to nadprirozene svetlo, ktere duse obdrzf z me dobrotivosti,
kdyz se cvicf v prlrozenem svetle, jez jsem ji udelil,
Jak Buh pecuje ° toho, kdo umi doufat
142 Nejdrazsf dcero, jestlipak viS, jak pecuji 0tyto sve sluzebnfky,
kterf ve me doufaji? Dvema zpusoby: kazdy z mych ukomi pro-
zfetelnosti vuCi rvorum obdarenym rozumem slouzf bud' jejieh
dusi, nebo telu, Kdyz pecuji 0telo, cinfrn to pro dobro duse, aby
276
Kapitola 142
rostla ve svetle vfry, doufala ve mne, a nikoli v sebe aaby spatrila
a poznala, ze ja jsem, ktery jsern, ktery mohu a chci a dokazu
pecovat 0jejf potreby a spasu.
VidiS, zedusi jsem dal k zivotu svatosti svate Cfrkve, aby byly
jejfrn pokrrnern: ne hutny, telesny chleb, ktery je pokrmem tela,
nebot duse nenf telesna a zije z rneho slova. Proto rna Pravda
ve svatem evangeliu rekla, ze Clovek nenf ziv jen chlebem, ale
kazdym rnyrn slovem, ktere ze me vychazi.l" a proto ze mate
duchovnfrn timyslem nasledovat ucenf tohoto meho vteleneho
Siova, ktere yam mod sve krve a svatych svatostf dava zivot.
Proto jsou dusi udelovany duchovni svatosti, Tfebaze jsou
svatosti ustanoveny audelovany prostrednictvfm tela, sam teles-
ny iikon dusi zivot v milosti neziska, jestlize ta nepfijme svatost
s duchovni dispozici, s pravou a svatou touhou. Tato touha vsak
neprebyva v dusi, nybrz v tele. Proto jsem ti fikal, ze svatosti
jsou duchovni a ze se udelujf dusi jakozto netelesne, prestoze
jsou podavany prostrednicrvfm tela: jak jsem ffkal, pfijmout je
musf cit duse,
Abych posilil hi ad duse po mne ajejf svatou touhu, dopoustfrn
nekdy, aby po svatostech touzila, a nemohla je pfijmout; protoze
ji jsou nedostupne, roste jeji hlad a s hi adem take sebepozna-
nf: z pokory se povazuje za nehodnou svatosti. Tehdy ji ucinfrn
hodnou svatosti anejak se postaram, aby je mohla prijmout.
Dobfe viS, ze se to stava, pokud se dobfe parnatujes, slysela
jsi 0tom a sama to zakusila. Duch svaty, rna slitovnost, ktery
ji zacal slouzit a obdarovava ji mou dobrotivosti, totiz vnukne
mysli nektereho kneze, aby za ni pfisel a tento pokrm ji udelil:
bude ho k tomu podnecovat svedornf a na jeho popud se vyda
utisit je ji hlad a ukojit je ji touhu. Nekdy dopustim, aby az do
posledni chvile otalel: teprve kdyz duse ztrati veskerou nadeji,
nalezne to, po cem touzf.
Copak bych ji nemohl hned na zacatku zaopatfit tim, co ji
poskytnu az na konci? jisteze mohl, ale del am to proto, aby duse
rostla vesvetle vfry, aby nikdy nepfestavala doufat vmou dobroti-
yost, aby byla pozorna aopatrna aneotocila neprozretelne hlavu
18SroV. Mt 4, 4; Lk 4, 4.
277
Boil prozretelnost
nazpet, a tak neztisila hlad svate touhy: proto casto dopoustfm
otalenf,
jak si vzpomfnas, prave tak tomu bylo s dusf, ktera pfisla
do kostela s velkou touhou po svatern pfijimani, a kdyz knez
pfistoupil k oltafi, pozadala ho 0telo Krista, celeho Boha a ce-
leho doveka. ale knez ji odmftl.!? Plac a touha v nf rostly, takze
kdyz knez obetoval kalich, ozvalo sejeho svedorni silneji, protoze
ho podnecoval sluzebruk, Dueh svaty, ktery 0onu dusi pecoval.
A stejne jako pusobil uvnitr vjejim srdci, pusobil izvencf anaba-
dal kneze slouzfcfho pfi oltafi: "Zeptej se, jestli ehee pristoupit
k prijfmani, protoze jf ho rad udelfrn." A jestlize byl v one dusi
do te doby jen drobecek viry a lasky, nyni se rozrostl, az jim pfe-
kypovala, a pfipadalo ji, ie ji touhou prerece srdee. Proto jsem
dopustil, aby rostl a spalil vsechnu sebelasku, vsechnu neveru
anadeji v sebe samu.
V tomto pffpade jsem se 0ni postaral prostfednictvim tvora.
jindy muze sluzebnfk, Dueh svaty, zasahnout sam, bez tohoto
prostrednfka, jak se to pfihodilo mnoha lidem a jak se to ne-
kteryrn myrn sluzebnfkum dosud stava. Z techto pifpadu uvedu
dva obdivuhodne, ktere znas, aby se zvetsila tva vira a aby byla
chvalena rna prozretelnost.
Dobre si zaparnatuj, cojsi slysela 0one dusi, ktera byiav chra-
mu svate Cirkve v den obracenf slavneho apostola Pavla, meho
sladkeho zvesrovatele, a ktera tolik touzila prijmout tuto sva-
tost, totiz chleb zivota, ktery je andelskyrn pokrmem danym yam
lidern, ie 0nej zadala kazdeho kneze, ktery pfisel celebrovat,
a kazdym byla z rneho iiradku odmftnuta. Chtel jsem totiz, aby
poznala, ze kdyz ji neehaji odejit s prazdnou lide, nenecham ji
odejit s prazdnou ja, jeji Stvofitel. A proto jsem pri posledni msi
jednal zpusobem, ktery ti vysvetlfrn, a uchylil jsem se ke sladke
Isti, aby se ona duse mohla opojit mou prczretelnostf
Lest spocivala vtomto: kdyz ona duse sdelila rninistrantovi, ie
ehee pfistoupit k pfijimani, ministrant to knezi zamlcel. Protoze
ji nikdo neodmftl, s velkou touhou cekala na svate pfijfrnani,
Kdyz byla mse u konee a duse videla, ie ji svate pfijimanf nikdo
neudeli, velmi vzrostl jeji hlad a touha a pfitom se s pravou
19Ai. do papeze Pia X. nebylo zvykem chodit ke sv. pfijfmanf casteji nez
nekolikrat do roka.
278
Kapitola 142
pokorou zacala povazovat za nehodnou teto svatosti avycftala si
svou namyslenost, nebot' ji pfipadalo, ze zhresila pychou, kdyz
touzila prijmout velke tajemstvi. A ja, ktery pozvedam pokorne,
jsem pfijal jeji touhu a cit a obdafil jsem ji poznanfm hlubiny
Nejsvetejsf Trojice, mne, vecneho Boha, a dal jsem zraku jejiho
intelektu svetlo ohledne me, Otcovy moci, ohledne moudrosti
sveho jednorozeneho Syna a ohledne slitovnosti Ducha svateho,
nebot tvoffrne nerozdilnou jednotu. Ona duse se semnou spojila
tak dokonale, ze se jeji telo pozvedlo ze zerne, protoze kdyz se
duse vzepetfrn lasky sjednotf se mnou, jak jsem ti vysvetloval, je
se mnou spjata dokonaleji nez se svyrn vlastnim telem. A v teto
velke hlubine ode mne prijala svate prijfmani, aby jeji touha dosla
naplnenf.P" Ana znameni, zejeji touha byla skutecne naplnena,
po nekolik dni podivuhodnym zpusobern svou telesnou chutf
dtila chut' a vuni tela a krve ukfizovaneho Krista, me Pravdy.
Tehdy obnovila sve sily ve svetle me prozretelnosti, kterou tak
sladce okusila. To vsechno bylo pro ni viditelne, ale odrn tvoru
to zustalo skryto.
Druhy pffpad byl viditelny ocim kneze, ktery tehdy slouzil
u oltare.
21
Prestoze ona duse hluboce touzila zucastnit se mse
a pfijmout svate pfijfrnanf, nemohla se kvuli telesne nevolnosti
dostavit do kostela v dany cas; nicmene se tam vydala pozdeji
a prisla prave v okamziku, kdy knez konsekroval. Ponevadz byl
knez na jedne strane kostela, presla na stranu opacnou, nebot ji
poslusnost nedovolovala zustat pri oltafi.
22
Tam propukla v plae
ahlasity nafek: "Moje bfdna duse, uvedomujes si viibec, jake mi-
losti se ti dostalo? jsi ve svatern Bozfrn chramu a hledfs na jeho
spravce, pfestoze si pro sve hrfchy zaslouzfs prebyvat v pekle!" To
vsak jeji touhu nedokazalo umlcet, naopak, eim hloubeji sestu-
povala do udolf pokory, tim vic byla pozvedana, nebot' jsem ji dal
poznat svou dobrotivost, a ona proto svfrou anadejf duvefovala
tomu, ze sluzebnik, Duch svaty, jeji hI ad utisi, Tehdy jsem vyplnil
jeji touhu zpusobem, po nernz nedokazala ani zatouzit,
20Srov. kap. 79.
21J edna se 0Rajrnunda z Kapuy.
22Zpovednik Katefine zakazal pfiblffit se k oltafi behern slaveni mse, pro-
toze by jeji projevy dojeti rnohly rusit vefici. Viz Vita Rajrnunda z Kapuy,
I I , 12.
279
Boii prozietelnost
Onen zpusob byl nasledujicf: kdyz knez lamal hostii, aby ji
sam pfijal, upadl z nf drobecek: a z meho uradku a moei tento
drobecek, tato easteeka, odletla z 01tare az na druhy konec koste-
la, kde se nachazela ona duse. Myslela si, ze to byla vee Iidskyrn
ocim neviditelna, a protoze citila, ze obdrzela svate pfijimani,
s velkou a horoucf touhou si pomyslela, ze jsem ji utisil nevi-
ditelnym zpusobem, jak se jf uz nekolikrat stalo. Tak se to vsak
nejevilo knezi, ktery se nesmfrne trapil, ze nernuze najft onen
iilomek hostie. Az nakonec Duch svaty, sluzebnfk me slitovnosti,
zjevil jeho mysli, kdo ho obdrzel: knez vsak presto pochyboval az
do okamziku, kdy se one duse zeptal.
Copak jsem nemohl sejmout z nf onu telesnou nevolnost
a nechat ji yeas odejit do kostela, aby mohla prijmout svatost
ad kneze? Samozrejme ze mohl, ale chtel jsem ji dat zakusit,
jak podivuhodnymi zpusoby, 0 nichz jsem miuvil, ji mohu achci
naplfiovat: at prostrednictvfm tvora nebo nezprostfedkovane, za
jakychkoli okolnostf av jakoukoli dobu, jakymkoli zpusobern po
tom touzf nebo ani touzit nedokaze.
Nejmilejsf dcero, fekl jsem ti dost a sve prozrerelnosti, kte-
rou prokazuji dusfrn hladovejfcfrn po teto sladke svatosti, je to
taz prozretelnost, kterou lidem prokazuji i ve vsech ostatruch
prfpadech, podle jejich rozrnanirych potreb.
Nynf tinapovim, jak svou prozretelnosti pusobfm v nitru du-
se, aniz bych pouzil jeji tela jako prostrednfka: tedy bez vnejsiho
nastroje. J iz jsem 0 tom sice mluvil v souvislosti se stavy duse,23
ale povim ti jeste vic.
Pece prozferelnosti 0hffsnfky
143 ud' je duse ve stavu smrtelneho hffchu, nebo je ve
stavu nedokonale milosti, nebo je dokonala. Kazde
prokazuji svou prozretelnost apodle sveho uradku
ji stedfe, ale rozrnanitymi zpusoby avelmi moudre
obdarovavam v jejich potrebach.
Svetske lidi, kterf spocfvajf ve smrti smrtelneho
hffchu, podnecuji jejich svedomfrn nebo souzenfrn, ktere ruz-
nymi a novymi zpusoby postihuje jejich srdce. Tech zpusobu je
23Viz ryse: kap. 60, 63-68, 70, 78.
280
tolik, zebys je nedokazala vypocitat. Napffklad se casto odvracejf
od smrtelneho hrfchu dfky hrozicimu trestu a popudu svedomi,
ktere se ozyva v dusi, jindy (nebot ja dam z vaseho trni vzdy vy-
kvest fllzi), kdyz lidske srdce pocne lasku ke smrtelnemu hffchu
nebo k tvoru tak, ze tim prekracuje mou vuli, odejmu mu mis-
to i cas, takze svou vuli jiz nemuze vykonat. Unaven souzenfm
sveho srdce, ktere mu pusobi jeho vina a nemoznost uspokojit
svou neusporadanou vuli, se zkrousenyrn srdcem a s vycitkami
svedomi se vraci k sobe samemu a odvrhuje sve blaznovstvi. Lze
to opravdu nazvat blaznovstvim, protoze kdyz svu] cit vlozf do
nejake veci ajde se pak na ni podivat, nenajde nic. Tvor, ktereho
tak bfdne miloval, byl samozrejme bytosti, dobrem, nebylo to ne-
jake nic, on vsak z nej nic neziskal. Z tete nicotnosti viny, ktera
je trnim zrafiujicim dusi, davam vykvest ruzi, jak jsem ti ffkal,
abych mu zajistil spasu.
Kdo me k tomu vede? J iste ne on, nebot me nehleda, ani ne-
touzf po me pomoci a prozfetelnosti, leda v hffchu, rozkosfch,
bohatstvi a ve svetskych stavech. Vede me k tomu laska, nebot
jsem si vas zamiloval, jeste nez jste byli. Miloval jsem vas nevys-
lovne, aniz byste vy milovali mne. Tome k tomu nutf, amodlitby
mych sluzebnfku, krerym sluzebnfk Duch svaty dava lasku ke
rnne ak bliznfrnu a kteff pak s nevyslovnou laskou usilujf 0spa-
su hflsniku, snazf se utisit muj hnev a spoutat ruce me bozske
spravedlnosti: nebot prave tu si bezboznfk zasluhuje. Nutf me
slzami a ustavicnymi modlitbami. Proc ke mne tak volaji? Vede
je k tomu rna prozfetelnost; pecuji totiz 0potreby cloveka, ktery
je duchovne mrtvy, nebot je psano, ze nechci, aby hffsnfk zernfel,
ale aby se obratil a Zii.24
Zamiluj si mou prozrerelnosr, nejmilejsf dcero! jestlize ote-
vfes zrak sve duse i tela, uvidfs hanebne lidi, kteff se valejf ve
velke nicemnosti: stali se zapachern smrti, ternnotou, protoze
ztratili svetlo, ale dal si prozpevujf a smejf se a vsechen cas tra-
vi marnostmi, rozkosemi a necestnymi skutky; zcela se oddali
chlipnosti, piti a [Idlu, sve bficho udnili svym bohern.P jsou
plni nenavisti, zasti apychy avsech ostatnfch nicernnostf - 0kte-
rych jsem ti podrobne vypravel, jak dobre viS -, a neznaji svuj
24SroV. Ez 33, II.
25Srov. Flp 3,19.
Kapitola 143
281
Boii prozietelnost
stay. jdou po ceste, jez je dovede do vecne smrti, paklize se be-
hem sveho zivota nenapravi - ajeste si k tomu zpivajf! Nebyl by
povazovan za blazna odsouzenec k smrti, ktery by sel na popra-
viSte s radosti, za zpevu a tanee? Samozrejme ze ano. V takove,
a nesrovnatelne vetsi tuposti ziji tito nicernnfci, nebot je ceka
mnohem vetsf ujma atrest ve smrti duse. nez tamty ve smrti te-
la. Tito ztracejf zivot v milosti, zatfrnco tamti druzf zivot telesny:
trest tamtech druhych je konecny, ale techto prvnfch nekonec-
ny, nebot umfrajf ve stavu zatraeenf. A oni si k tomu zpivajf!
[sou zaslepenejsf nef slepci, tupi a blahovf nad vsechnu tupost
a blahovostl
A mf sluzebnfci dal roni slzy, snasejf telesne souzenf i zkrou-
senost srdce, bdf avytrvale se modli, vzdeehy anarkern trapf sve
telo, aby jim zajistili spasu: a oni se jim vysmfvajf Ale vysmech
dopadne zpet na jejieh hlavu, nebot trest za spachanou vinu se
obracf na toho, kdo ho rna odpykat, zatfrnco ovoee narnahy vyna-
lozene pro lasku ke mne obdrzf lide, krerf si to z me dobrotivosti
zaslouzf: ja jsem totiz vas spravedlivy Buh, ktery dava kazdemu
podle jeho zasluh.P" Ale mi pravi sluzebnfci nezvolnujf krok kvuli
vysmechu, pronasledovani nebo nevdecnosti, ktere se vuCi nim
nekdo dopusn, naopak, roste tim jejich horlivost atouha. Ale kdo
pusobi, ze tak touzebne tlucou na branu meho milosrdenstvi?
Moje prozretelnost: ja se totiz staram 0spasu techto nicemnfku
a pecuji 0ni a zaroveri rozhojnuji ctnost a ovoce horlive lasky
v svych sluzebnfcich.
Ma prozretelnost pusobf nescetnymi zpusoby v dusi hrfsnfka,
abyeh ho vytrhl z viny smrtelneho hffchu.
Pcceprozfetelnosti 0nedokonale
Nyni tipovfrn, jak rna prozretelnost pecuje 0ty, kdo se vytrhli ze
smrtelneho hffchu, ale jsou dosud nedokonali; nebudu opakovat
stavy duse, protoze jsem ti jejich posloupnost vysvetlil, ale neco
ti 0nieh povim.
26Srov. ZI 62, 13.
282
Kapitola 144
ejdrazsf deero, viS, jakyrn zpusobern pozvedam du- 144
si z jejf nedokonalosti? Nekdy na ni prozretelne
dopoustim trapenf mnoha ruznych rnyslenek ane-
chavam jejf mysl neplodnou. Bude jf pfipadat, ze
jsem ji opustil, protoze nedtf zadnou utechu: ale
bude sejf zdat, ze nenf ani ve svete, protoze v nern
jiz neprebyva, ani ve rnne, protoze nezakousf jiny cit nez svou
vuli me neurazit.
Nedovolfm, aby se jejirn nepfatelurn otevrela brana jejf svo-
bodne yule, atrebaze dovolfm zlyrn duchum adalsfrn nepratelarn
doveka, aby tloukli na ostatnf dvere, nedopustfrn, aby se dotkli
tete hlavnf brany, na nfz zalez], zda bude uchranena pevnost du-
se: je vsak pravdou, ze svobodnemu usudku, strazci tete brany
yule, nadale zustava svoboda v rozhodnutf, zda nepratele vpustf
nebo nevpustf.
Mesto duse rna mnoho bran. Ty hlavnf jsou vsak tfi: jednu
z nieh nikdy neztracfrne ze sveho vlastnictvf, totiz vuli, jez sttezf
ostatnf; terni jsou pamet a intelekt. Pokud vsak k tomu yule
svoli, vstoupf dovnitr nepiftel, jehoz jmeno je sebelaska, spolu se
vserni ostatnfrni neprateli, kteff ho nasledujf. Intelekt prepadne
temnota, ktera je uhlavnim nepfitelern svetla, zatimco pameti se
zmocnf nenavist, krera jf ihned pfipomene urazky, kterych sevUei
dusi nekdo dopustil, takze se stava nepritelem lasky k bliznimu
a prilne ke svetskym radovankam a rozkosfrn tak rozmanityrni
zpusoby, jak rozrnanite jsou hffchy, protiklady ctnostf.
[akmile jsou rozrazeny tyto brany, otevrou se okna srnyslu,
ktere jsou nastroji sladenymi s dusf. Proto si ihned povsimnes,
ze neusporadany cit doveka, ktery otevrel sve briny, odpovida
prave ternito nastroji: takze vsechny tony jsou falesne a nedste -
takove jsou totiz i jeho Ciny.
Zrak vidf jenom smrt, protoze se s nezffzenou zvedavostf
obrad, kam nerna, jen k mrtvyrn vecem, a s rnarnivostf srdee,
lehkomyslnostf, necestnymi zpusoby a pohledy se tak stava pff-
cinou smrti pro sebe i pro ostatnf. Hanebniku! Dal jsem ti zrak,
abys hledel na nebe a na vsechny ostatni veci a na krasu, kterou
jsem dal tvorum, a abys zkoumal rna tajemstvf, ale ty se obracis
k bahnu anicemnostem, ktere ti prinasejf smrt.
283
Boz! prozretelnost
Totez platf 0sluchu: tesr se z necestnych slov az vyslechnuti
veci, ktere se tykajf bliznfho, aby ho mohl kritizovat. J a vsak jsem
sluch cloveku dal, aby naslouchal memu slovu apotrebam sveho
bliznfho,
Rovnez jazyk: dal jsem mu ho, aby hlasal me Slovo a vy-
znaval sve viny; rna by! uzfvan ke spase dusi, ale hanebnik ho
uzrva k tornu, aby se rouhal mne, svernu Srvofiteli, aby nicil bliz-
nfho reptanfrn, odsuzovanfrn jeho dobrych skutku a vynasenfrn
jeho prohresku, rouhanfrn a kfivym svedectvfrn. Chlipnymi slo-
vy ohrozuje sebe i druhe: utocf urazlivymi slovy, ktera zrariujf
srdce bliznfch jako nuz a budf v nieh hnev, Kolik zla, vrazd ane-
cestnosti, kolik hnevu, nenavisti a kolik ztraceneho casu vzeslo
z jazyka!
Cichem clovek neurazf ani vice, ani mene nez ostatnfrni smys-
Iy sve bytosti, nebot nezffzene cieha. Co se tyee chuti, ve sve
nezrfzene touze po jidle s nenasytnou mlsnostf vyhledava mno-
ho rozmanitych pokrrnu a nernyslf na nie jineho nez na to, jak
si napInit bricho, ajeho nicernna duse ani nepomysli, ze otevfe-
la dokoran vsechny tfi brany a nezffzenym a nadmernyrn jfdlern
prehrfva svepornfjive telo ahyne kvuli svyrn neznzenym touham,
Urazek se dopoustejf i ruce, kdyz bliznfrnu kradou veci nebo
seho necisrym zpusobem nicernne dotykajf, prestoze jsem je uci-
nil k tomu, aby slouzily bliznfrnu, kdykoli ho postihne nestesti,
a almuznou mu pomohly v jeho potrebach. Nohy jsem yam dal
k tomu, aby nosily telo na rnfsta, ktera jsou svata auzitecna yam
i bliznfrnu, ke slave achvale meho jmena. Nicemnfk jevsak uziva
k tomu, aby ho donesly na nejruznejsr ohavna mista, kde planyrni
recmi a tlachy rozrnanityrn zpusobern slH nakazu sve vlastnf ni-
cemnosti na ostatnf tvory, podle toho, jak se zachce jeho hanebne
aneusporadane vuli.
Tovsechno jsem ti, nejdrazsf dcero, rekl proto, abys mel aproc
plakat pfi pomyslenf na to, do jake bidy muze upadnout vznesene
mesto duse, a abys videla, kolik zla muze vzejft z hlavni brany
yule, do nrz nevpustfrn nepratele duse, jak jsem ti ffkal, i kdyz
jim dovolfm, aby mocne busili na ostatni brany, Proto dopoustfrn,
aby na intelekt tloukla temnota mysli a aby se z pameti nekdy
jakoby vytratila vzpomfnka na mne. Nekdy se zda, ze se vsechny
telesne smysly zmitajf v bojich, takze pfi pohledu na svate veci,
284
Kapitola 144
pri jejich dotyku aposlechu, pfi jejich vuni apfijfrnanf jako by se
v cloveku vsechno boufilo abudilo v nem necestnost aporuseni.
Ucelem Zidne z techto vecf vsak neni smrt, nebot si jeho
smrt nepreji, ledaze by byl tak hloupy a sam otevrel branu vu-
le: dopoustfrn, aby na ni nepfatele tloukli zvenci, ale nevpustim
je dovnitf, Do duse nemohou vstoupit, jestlize jim sarna yule
neotevre.
A proc tedy dusi ponechavam v rakovych souzenfch a zar-
mutku a dovolim, aby ji oblehalo tolik nepratel? Iiste ne proto,
aby nepfatelum podlehla a ztratila bohatstvf milosti, nybd pro-
to, abych jf ukazal svou prozretelnost, aby svou duveru vkladala
ve mne, a ne v sebe, aby se pozvedla z nedbalosti a horlive se
rozbehla ukryt ke mne: ja jsem totiz jejf obrance a dobry otee,
ktery jf dava spasu. Cinim to proto, aby setrvala v pokore, uvide-
la sve nebyti, to znarnena aby uznala, ze bytf a vsechny milosti,
ktere jsou k nemu pridany, pochazejf ode mne, nebot ja jsem jejf
zivot. Tento zivot a prozretelnost totiz pozna v bojich, v nichz
zakusf velke osvobozeni: nenecham ji totiz v tete debe zkousek
nadlouho, protoze je sesflarn i odnfrnam podle toho, co pova-
zuji za potrebne pro onu dusi, Nekdy jf bude pfipadat, jako by
byla v pekle, a najednou z nej bude bez veskereho sveho usilf
vysvobozena a okusf vecny zivot. Duse bude klidna, vsechno, co
uvidi, jako by s horoucf laskou volalo Bozf jmeno. Tehdy se upne
k me prozfetelnosti, nebot uvidi, ze unikla nebezpecnyrn vodarn
nikoli svym usilfrn, protoze svetlo ziskala necekane abez sve sna-
hy, ale jen z me nevyslovne lasky, ktera ji chtela zaopatrit vsfrn
potrebnym v debe nouze, kdy byla na hranici svych moznosti,
Proc jsem ji neodpovedel svetlem a nevytrhl ji ternnotam,
kdyz se cvicila v rnodlitbe a ostatnich potrebnych ukonech? Pro-
toze byla nedokonala a mohla by svernu iisilf pficftat zasluhu,
ktera nalezela mne,
Na tom muzes videt, jak se duse v nedokonalern stavu stale
zdokonaluje v bojich, ktere musi podstupovat, nebot v nich za-
kousi mou bozskou prozretelnost a pronva to, v co dosud jen
vema. A ja ji °tom ujistuji zkouskou, v niz pocfna dokonalou
lasku, protoze v bozske prozretelnosti zakousf mou dobrotivost,
atak se pozveda z nedokonale Iasky,
285
Boz! prozietelnost
Uchyluji se i ke svate lsti, jen abych ji zbavil nedokonalosti:
nechavarn ji krome duchovnf lasky, kterou rna chovat ke vsern
tvorum, pojmout lasku k nejakemu urciternu tvoru. Tfrnto pro-
stredkem se duse cvici ve ctnosti, odstranuje nedokonalost, zba-
vuje sve srdce smyslne lasky kekazdernu jinemu tvoru, atak ociS-
tuje lasku k otci, matce, sestram a bratffrn od veskere sve vasne
aucf se, zeje rna milovat kvali rnne. Stouto laskou zamerenou na
prostredek, ktery jsem ji udelil, zavrhuje neusporadanou lasku,
s niz do te doby milovala tvory. Tak se duse zdokonaluje.
Ale dobre si povsimni, ze laska k tomuto prostredku rnajeste
tento dusledek: podrobuje ji zkousce, zda miluje dokonale mne
a ty, ktere jsem do jeji lasky svefil, nebo ne. Proto jsem ji je take
dal, aby byla vyzkousena a rnela latku k poznanf. Kdyby ji nepo-
znala, neznelibila by se sarna sobe a nelibilo by se ji to, co rna
ode mne. Timto zpusobern to vsak poznava, prestoze zustava do-
sud nedokonala. A neni pochyb 0tom, ze kdyz je nedokonala jeji
laska ke mne, zustavri nedokonala i jeji laska k rozumnemu tvo-
ru, nebot dokonala laska k bliznfmu zavisf na dokonale lasce ke
mne. Takze duse miluje tvora touz dokonalostf i:'i nedokonalos-
ti, jiz miluje mne. A jak to muze prosti'ednictvim tvora poznat?
Mnoha zpusoby, Pokud totiz bude chtit poradne otevrft zrak in-
telektu, neuplyne mnoho casu a spatff to a pozna. Ale 0tom se
jen zmfnfrn, protoze jsem ti to rfkal na jinern mfste.
Kdyz duse zvlasr milujid urciteho tvora, jak jsem ffkal, zjisti,
ze vyhasfna radost, iitecha nebo bezna konverzace, ktere ji tolik
tesily, ze rnizf mnoho dalsich vecf nebo ze rnilovany tvor radeji
rozmlouva 5 nekym jinym, pocftf bolest, ktera prohloubi jeji se-
bepoznanf. Pokud chce jednat ve svetle a s obezretnostf, jak by
mela, bude tento prostredek, tvora, milovat dokonaleji, protoze
se sebepoznanirn a nenavisti, kterou pojme ke svemu pocitu bo-
lesti, zbavi nedokonalosti a dosahne dokonalosti. Zdokonalenim
sebe same zfska dokonalejsi lasku k lidern obecne i k tvoru, jehoz
rna dobrotivost postavila po jejim boku aktery ji rna z me prozre-
telnosti popohanet pfi teto zivotnf pouti nenavisti duse k sobe
same alaskou ke ctnostem: pokud ovsem duse nebude tak neve-
doma, ze bude sarna chtit v debe temnot upadnout do zmatku,
duchovni strnulosti ado smutku srdce aopustit svata cvicenf. To
by pak bylo nebezpecne: vsechno, co jsem ji udelil k zivotu, by
286
Kapitola 145
se tak zmenilo ve zkazu a smrt. Proto se tomu rna vyhnout a se
svetlern a s chvalyhodnou horlivosti a pokorou se rna povazovat
za nehodnou predmetu sve touhy, to znamena utechy, kterou si
od nej slibovala. V tomto svetle at' vidf, ze ctnost, pro niz rna
hlavne tvora milovat, se v ni nikterak neumensila, jestlize ehee
s hi adem a touhou snaset jakoukoli bolest, atsi pfijde odkudko-
liv, aby tak vzdala slavu a chvalu mernu [menu. Tak vyplni mou
vuli na sobe same a obdrzf ovoee dokonalosti, kvuli nernuz jsem
dopustil boje a prostfednietvi tvora a vsechno ostatni, aby duse
dospela ke svetlu dokonalosti.
Timto zpusobern prokazuji svou prozretelnost vsem, kdo jsou
ve stavu nedokonalosti, ajeste mnoha dalsfrni zpusoby, ktere by
tvuj jazyk nedokazal vypovedet.
Peceprozretelnosti 0ty, kdo jsou dokonali
yni ti povim 0dokonalych, 0jejichZ dokonalost pe- 145
cuji, aby si ji uchovali, zkousfrn ji adavam jf nadale
rust. At je totiz clovek v tomto zivote sebedoko-
nalejsi, stale muze rust k vetsi dokonalosti. Proto
krome jinych pouzfvam ten zpusob, 0kterem mlu-
vila rna Pravda: "J a jsem pravy kmen a muj Otee
je vinaf avy jste rarolesri.r '?Kdo spociva v nem, je prava vinna
reva, protoze pochazi ode rnne, od Otce, a nese ovoce, protoze
nasleduje jeho uceni, A aby vase ovoee bylo dokonale, roubuji vas
mnoha souzenfrni, porupami, urazkami, vysrnechern, hrubostmi
a ryCitkami; hladem a Zfzni, slovy i skutky, podle toho, co ehee
rna dobrotivost kazdernu z vas udelit, atou merou, kterou muze
ten ktery z vas unest, Utrpeni je totiz znamenfrn, krere odhaluje
dokonalou lasku duse inedokonalost, pokud v sobe nejakou rna.
Prostfednictvim urazek a namahy dopoustfrn, aby byla zkou-
sena trpelivost rnych sluzebnfku a aby diky soucitu, ktery duse
dti k tomu, kdo ji urazil, v tete dusi narustal chenlasky: rmouti
setotiz vic proto, zejsem byl urazen ja, apro ujmu, kterou urazka
zpusobila, nez pro urazku samotnou. Takjednaji ti, kdo senacha-
zeji ve stavu dokonalosti, aby v ni nadale rostli; proto dopoustim
tyto i jine veci. Ponechavam jim hi ad po spase dusi, takze ve dne
27Srov. J an 15, 1.
287
Bozl prozfetelnost
v noci tlucou na branu meho milosrdenstvi, az zeela zapomenou
na sebe, jak jsem ti vysvetloval ohledne stavu dokonalosti. A cfrn
vice zapominaji na sebe, tim '{ice nachazejf mne.
A kde me hledaji? V me Pravde, dokonalym nasledovanfrn
jejiho sladkeho ucenf. V teto sladke aslavne knize cetli, zeKristus
bezel v bolesteeh apotupe ke stolu nejsvetejsfho ki'ize, kde svym
utrpenim pfijal pokrm lidskeho rodu, nebot chtel dokonale spinit
poslusnost ke mne a ukazat, jak miluje moji cest a Iidstvo. Tak
mi snasenfrn utrpenf ve svern Iidstvi ukazal, jak mou cest miluje.
Rfkam ti, ze tyto rnilovane deti, ktere dosahly nejdokonalej-
sfho stavu diky sve vytrvalosti a bdenf a dale pokornymi a usta-
vicnymi modlitbami, mi ukazuji, ze me opravdu miluji a ze se
dobfe poucily nasledovanim svateho ucenf me Pravdy ve sve bo-
lesti anamaze, kterou snasely z lasky k bliznimu, protoze nenasly
jiny prostredek, jfmz by mi projevily svou lasku, nez prave lasku
k bliznfrnu. A kazdy jiny mozny prostredek, jimz by rni chtely
projevit lasku, by pokazde stal na tomto prostredku, ktery je prv-
ni, tedy na lasce k rvorurn obdarenym rozumem: jak jsem ti jiz
ffkal, kazde dobro a kaZdy dobry skutek je vykonan prostrednic-
tvim bIizniho.28 Zadne dobro totiz nelze vykonat jinak nez vlasce
ke mne a v Iasce k bliznfrnu: pokud v ni vykonan neni, nemuze
byt dobrem, i kdyby slo 0ctnostny cin. A totez plati 0zlu: kazde
zlo je vykonano prostrednictvfm nelasky, VidiS tedy, ze na pro-
stredku, ktery jsem yam udelil, dokonali zjevuji svou dokonalost
a upffrnnou lasku, kterou ke mne chovaji, takze svyrn souzenfrn
vzdy zfskavajf spasu. Proto je tedy ocistuji, aby diky mnoha utr-
penim nesli lahodnejsf plody. ]ejich trpelivost vydava silnou vunl
stoupajici az ke rnne.
]ak lahodne a sladke je toto ovoee ajaky uzitek pfinasf dusi,
ktera nevinne trpi! Kdyby to mohla videt, nebylo by jedine, ktera
by po utrpeni horlive aradostne netouzila, Abyeh jim tento velky
poklad mohl udelit, podrobuji je tizi mnoheho narnahanf, aby
v nich nezrezivela etnost trpelivosti a nepotahla se rzi netrpeli-
vosti, ktera poskozuje dusi, jen proto, ze nebyla pouzfvana.
Abyeh jim zaehoval etnost pokory, uehyluji se nekdy k tako-
ve prospesne Isti a otupim jejich cit, takze jim pripada, ze ve
28Viz

file: kap. 6-7, 22-24.
288
Kapitola 145
sve vuli a citu nie neciti, nikoli jako mrtve, ale jako kdyby spaly.
V dokonale dusi totif cit muze spat, ale neumfra, a kdyby jen
troehu oehablo cvicenf a ohefi svate touhy, rozhorel by se silne-
ji nez kdykoli predtim. Na to vsak at se nikdo moe nespoleha:
sebedokonalejsf dovek si totiz prede mnou porfebuje zaehovat
posvatnou bazeri, nebot mnozf, hanebne upadli, protoze se opo-
vazlive spolehali: jinak by k jejieh padu nedoslo. [ejich cit tedy
jako by spal: prestoze trpf asnasejf tezka bremen a, jako by je ne-
cirili. Pak se vsak objevf nejaka malickost, ktera je bezvyznamna
aktere se sarna duse posleze vysrneje, nynf vsak dusi tak rozjitri,
ie se tomu sarna bude divit. To cini rna prozretelnost, aby duse
rostIa a sestupovala hloubeji do udolf pokory: tak se totiz bude
posuzovat prozfrave a nebude si sve poklesky odpoustet sama,
nybri s nenavistf avycitkou svuj cit potresta, cimit ho uvrhne do
jeste hlubsfho spanku.
Nekdy dopoustim, aby urcita vee suzovala me velke sluzebnf-
kyoTakovym byl mily apostol Pavel, nadoba vyvolena: kdyz vmern
nitru, v hloubi vecneho Otce, pfijal ucenf me Pravdy, poneehal
jsem mu osten apokusenf tela.
29
Copak jsem nemohl a nemohu ucinit, aby je tyto veci netra-
pily? Samozrejme ze mohu. A proc tedy rna proztetelnost takove
veci dela? Aby duse ziskaly zasluhy, uehovaly si sebepoznani,
z nehoz prameni jejieh prava pokora, aby byly zbozne a nebyly
rvrde k bliznfmu a rnely soucit s jejich duchovnf namahou. Pro-
roze kdyz ji pocitujf samy, maji vetsf soucit s tfrn, kdo je souzen
vasnf, nez kdyby ji samy nezakusily. Tak mf sluzebnfci rostou
do vets! lasky, beZl ke mne pomazani pokorou a spaleni v peci
me Iasky, Temito a nezrnernym mnozstvfrn dalsfch prostredkii
dosahujf dokonaleho sjednoeeni se mnou, jak jsem ti jii ffkal: ta-
koveho sjednoeenf a tak hlubokeho poznanf me dobrotivosti, ze
jejieh duse okousf dobra nesrnrtelnych, trebaze dosud setrvava
ve smrtelnem rele, aprestoze je uveznena v tele, pfipada ji, jako
by z nej jiz byla vysvobozena. Protoze me hodne poznali, hodne
me milujf. Kdo hodne miluje, hodne trpf: u koho naroste laska,
u toho naroste i bolest.s"
29Srov.2 Kor 12, 7.
30Viz r y s e, kap. 5.
289
Boil prozretelnost
jakymi bolestmi a trapenfmi se souzf? Ani urazkami jich sa-
mych, ani telesnym utrpenfrn, ani obrezovanim zlym duchem,
ani nicfm jinyrn, co se muze dusi same pfihodit, nebot litujf jen
urazek namffenych proti rnne. Vidf avedi, jak velmi jsem hoden
lasky a sluzby a[aka ujma vznika dusfm, kdyz bloudf temnotami
sveta a setrvavajf v takove slepote. Diky tomu, jak se duse se
mnou spojila citem lasky, spatrila ve mne a poznala, jak sveho
tvora miluji; protoze nese muj obraz apodobu, zamilovala se do
jeho krasy z lasky ke rnne, takze jf pusobf nesnesitelnou bolest
pohled na to, jak se tvor vzdaluje me dobrotivosti. Tato bolest
je tak velka, ze ve srovnani s nf vsechny ostatni blednou a te-
mer mizejf a dokonala duse jim nepriklada zadnou vahu, jako by
nesuzovaly ji samotnou.
Pecuji 0ne, Cim? Tfm, ze se jim zjevuji, davam jim s velkou
hofkostf spatfit bezboznost v nich sarnych, hanebnosti sveta aza-
tracenf dusf obecne nebo zatracenf nejake urcite duse, podle toho,
co se lfbf me dobrotivosti, aby tak rostli v lasce av utrpenf. Aby je
ohefi touhy donutil pozvednout kemne hlas s pevnou nadejf ase
svetlern nejsvetejsi vfry apozadat 0mou pomoc, abych sepostaral
ojejich cetne potreby, Tak prokazuji svou bozskou prozrerelnost
a pomaham svetu, k cemuz se necharn pfimet bolestnymi, slad-
kymi a chvejiclmi se touhami svych sluzebniku, a zaroveii i jim
samym, nebot je zivfrn a davam jim rust, aby dosahli vetsfho
a dokonalejsfho poznan] mne sarnotneho a sjednocenf se mnou.
Z toho vidfs, ze 0tyto dokonale pecuji v mnoha smerech
a ruznymi zpusoby, nebot dokud jste nazivu, stale muzete rust
ve sve dokonalosti azfskavat si vetSf zasluhy, Ocistuji je od kazde
nezffzene duchovnf a casne sebelasky, roubuji je mnoha trapenf-
mi, aby nesli hojnejsf a dokonalejsf ovoce, jak je psano. S velkou
bolesti, kterou trpf, kdyz vidi, zejsem urazen aze seduse zbavujf
milosti, v nich vyhasina vsechen cit pro mensf bolesti, nebot kaz-
dou narnahu tohoto zivota povazuji za nicotnou. Proto nehledf
na souzeni, jak jsem ti rekl, ani na utechu, nebot svou urechu ne-
hledajf; anemiluji me prodejnou laskou pro sve vlastni poteseni,
ale hledajf cest, slavu a chvalu meho jmena.
Tak vidfs, nejmilejsf dcero, ze rna prozretelnost pecuje 0kaz-
deho rozumneho tvora azeji uzfvarn na mnoha nescetnych mfs-
tech, obdivuhodnyrn zpusobem, ktery je neznamy lidem, setrva-
290
Kapitola 146
vajicim v temnotach, nebot temnota nedokaze obsahnout svetlo,
Znaji jejenom ti, kdo pfijimaji svetlo vice C i rnene dokonale podle
dokonalosti sve lampy sebepoznant, diky nemuz se duse s doko-
nalou nenavistf pozvedne z temnot.
Peceprozretelnosti 0apostolat
ysvetlil jsem ti atys videla - jen z male casti, mensf 146
nez kapka v mofi -, jak 0sve tvory pecuji, obecne
i v nekterych konkretnich pffpadech. Mluvil jsem
o svatosti, jak ji prozretelne udeluji, takovyrn zpu-
sobem, aby rostl hlad duse, ajak pusobfrn ve vnitf-
nim cftenf dusf aobdarovavam je milosti prostfed-
nictvim sveho sluzebnfka, jimz je Duch svaty: bezboznfka, abych
ho pfivedl zpet do stavu milosti, nedokonaleho, aby dosahl doko-
nalosti, adokonaleho, aby jeho dokonalost vzrostla aprohloubila
se- nebot vsichni muzete rust -, aby se tak staIi dobrymi adoko-
nalyrni prostrednfky mezi dovekem, ktery se proti rnne postavil,
a mnou. jestli si dobre vzpomfrias, rfkal jsem ti, ze prostred-
nictvfrn svych sluzebnfku prokazu svetu rnilosrdenstvf a jejich
utrpenfm obnovim svou Nevestu,
Takovf lide by se opravdu mohli nazyvat druhym Kristern,
myrn ukfizovanyrn jednorozenym Synern, protoze na sebe vza-
Ii jeho ukol. Kristus pfisel jako prostrednfk, aby ukoncil valku,
smifil Cloveka se mnou a nastolil mezi nami mir tim, ze mnoho
trpel, az k potupne smrti na kfiZi. Stejne se chovaji tito lide, kdyz
je postihuje souzenf: a uzfvajf rnodlitbu, slovo i dobry a svaty
zivot jako pffklad, ktery pfedkladajf ostatnfm. Svou trpelivostf
davajf zazafit drahyrn kamenum ctnosti, protoze snasejf cizi vi-
ny. To jsou h<icky, na ktere lovf duse. Vrhaji site pravou, nikoli
levou rukou, jak fekla rna Pravda Petrovi a ostatnim apostolum
po vzkfiSeni,31 nebot jim leva ruka sebelasky odumrela, zatimco
jejich pravice zije ryzi a sladkou bozskou laskou, s niz vrhajf sit
svate touhy do mne, more pokoje. A kdyz si spojis obe pfihody,
tu pred vzkfiSenim i tu po vzkfiSeni,32 uvidfs, ze kdyz budou sit
vytahovat a svfrat ji v sebepoznaru, nalovi tolik ryb, ze budou
muset zavolat na lod', ktera je doprovazi, a zadat 0pomoc pfi
31Srov.]an 21, 6.
32Lk 5, 4-8 popisuje prvni alan 21, 1-6 druhou pffhodu.
291
Bozi prozretelnost
vytahovanf site, protoze to sami nezvladnou, Pfi vytahovanf apri
vrhani totiz potrebuji doprovod prave pokory, musi z lasky volat
bliznfho a zadat ho, aby jim pomohl vytahnout tyto ryby, jimiz
jsou duse.
Sarna viS, ze to je pravda a mf sluzebnfci ti to dokazujf: tize
dusf, ktere ulovili do site svate touhy, jim pfipada tak velika, ze
volajf ostatni, achteli by, aby jim kazctyrozumny tvor pomohl ty-
to ryby vytahnout. Ulovf jich hojne mnozsrvi, trebaze mnozf jim
kvuli svyrn vinarn ze site utecou. Sit touhy je vsechny obsahla,
nebot duse hladovejicf po me eti se nespokoji jen s casti, ale ehee
je zachranit vsechny, Proto prosi dobre lidi, aby ji pomohli ehytit
je do site, aby tak byly zachovany a mohly rust k dokonalosti.
A chteli by, aby se nedokonaIi stali dokonalymi azIi aby se mohli
znovu tesit ze svetla svateho kftu. Chteji vsechny, bez ohledu na
jejich stay nebo postavenf, protoze je vsechny vidf ve mne, stvo-
rene z me dobrotivosti s tfrn velikym ohnern lasky avykoupene
krvf ukrizovaneho Krista, rneho jednorozeneho Syna.
Do site svate touhy tedy chytf vsechny, Ale nektere ryby z ni
uprehnou, jak je psano, a kvuli svyrn vinam se vzdalf milosti: to
jsou ti, kdo nejsou vernf, a ostatnf, kdo setrvavajf ve smrtelnem
hffchu, Timvsak uprehIik nenf vyiiat z touhy one duse, nebot ta
sezanej ustavicne modIi: i kdyby setotiz duse ode mne odloucila
svymi vinami a opustila lasku a duveru i patficnou uctu k myrn
sluzebnfkum, neoslabf a nema to oslabit usilf jejich lasky, Proto
se fika, ze tuto sladkou sit vrhaji pravou rukou.
Nejmilejsf dcerusko, popremysle] nad cinem slavneho apes-
tola Petra, vylfcenyrn ve svatern evangeliu, k nemuz ho primela
rna Pravda, kdyz mu pfikazala, aby hodil site do more. Petr odpo-
vedel, ze praeoval eelou noc, aneehytil ani rybicku, adodal: "Ale
na tvuj pffkaz ana tve slovo ji hodim", akdyz ji pak tahal yen, bylo
v nf tolik ryb, zeji sam vytahnout nemohl, atak zavolal ucednfky,
aby mu pfisli na pomoc. Tento obraz, odpovidajfcf tomu, co se
skutecne udalo, ti znazorriuje rna slova a uvidis, jak je rystizny
prave pro tebe. Mela bys totiz vedet, zevsechna tajernstvf avsech-
ny zpusoby me Pravdy, dokud byla na tomto svete, at s ucednfky
Ci bez nich, znazorriovaly to, co se deje v dusi mych sluzebnfku
avsech lidi, abyste v nich meli pravidlo aucenf pro kazdy pffpad,
jestlize na nej budete hledet se svetlern rozumu. Poslouzf totiz
292
Kapitola 147
kazdemu, vzdelanernu inevzdelanernu, prumernernu ivyjimecne
inteligentnimu, jen kdyz 0to bude mit zajem.
Rekl jsem ti, ze Petr na pl'ikaz Slova vrhl sit. Natolik byl po-
slusny azivou virou vefil, ze nalovf ryby, aproto jieh chytil tolik;
ale ne v noci. A viS, jaky cas se mini casem noci? je to temna
noc smrtelneho hrfchu, v nernz je duse zbavena svetla milosti.
V teto noci duse nie neulovi, protoze jeji cit neni vrzen do ziveho,
ale do mrtveho more, v nemz naleza jen vinu, ktera je nebytim.
Marne se namaha abez jakehokoli zisku trpf nesnesitelnymi bo-
lestmi: stava se mucednfkem zleho ducha, nikoli ukrizovaneho
Krista. Kdyz se vsak rozedni a duse opustf vinu avratf se do sta-
vu milosti, v mysli ji znovu vyvstanou pfikazani zakona, ktera ji
kazou spustit tuto sit na pffkaz meho Slova a milovat me nade
vse a bliznfho jako sebe samu. Tehdy poslusne, se svetlem viry
a s pevnou nadejf hodf sit do zive vody sladkeho a Iaskyplneho
Slova avydava se po jeho stopach a po stopach ucednfku. J ak je
lovi akoho vola, ti nebudu opakovat, protoze jsem to jiz ffkal.
Tovsechno jsem ti rekl proto, abys svetlem intelektu poznala, 147
sjak velkou prozretelnostf rna Pravda vykonavala sve ciny asluz-
by, dokud prebyvala mezi varni, a abys poznala, co by mel a delat
aco del aduse, ktera se nachazf v tomto nanejvys dokonalem sta-
vu. Uvedom si, ze nekdo to Cini dokonaleji nez jiny, podIe toho,
jak ochotne a s jak dokonalym svetlem nasloucha tomuto Slo-
vu, nakolik ztratil veskerou nadeji v sebe a je zcela usebran ve
mne, svem Stvofiteli. Ten, kdo dodrzuje pfikazanf arady jak svyr-
mi skutky, tak v dusi, vrha sit dokonalejsim zpusobem nez ten,
kdo dodrzuje pfikazanf jen ciny a rady jen v dusi, Samozrejme,
ze kdyby nedodrzoval rady alespori v dusi, nedodrzoval by ani
pfikazanf svyrni ciny, nebot spolu souvisejf, jak jsem ti na jinern
rniste vysvetloval podrobneji. A tak duse lovi natolik uspesne,
nakolik dokonale vrha sit. Dokonali, 0nichz jsem hovofil, vsak
chytaji velmi dokonale hojne mnozsrvf ryb.
jak bedlive pecujf 0sve nastroje, pod dohledem dobreho
a sladkeho strazce, svobodneho usudku, stojfcfho u brany vil-
le! Vsemi smysly vydavajf lfbezny zvuk vychazejicf z nitra mesta
duse, nebot jeho brany jsou uzavrene iotevrene zaroveii. Vule je
uzavrena sebelasce, je vsak otevfena touze po me cti a lasce k nf
azalfbeni vbliznfrn. Intelekt je uzavren svetskym rozkosfrn, mar-
293
Boii prozietelnost
nostem a hanebnostem, ktere se podobaji noci, nebot zaternriujf
intelekt, ktery do nich nezffzene hledf; je vsak otevren predrne-
tu me pravdy, na nehoz zameruje sve svetlo, Pamer je uzavfena
srnyslne vzpomince na svet a na sebe, je vsak otevfena pfijfmanf
a uchovavanf vzpominek na rna dobrodini. Tehdy cit duse jasa
a hraje na strunach vybranych a naladenych prozfravostf a sver-
lem do jednoho akordu, totiz ke slave a chvale rneho jrnena.
S cymz zvukem jsou sladeny velke amale struny smyslu ate-
lesnych nastroju. Srejne jako jsem ti ffkal 0bezboznych lidech, ze
kazdy jejich nastroj hraje ke smrti, protoze pfijima sve nepratele,
tak tyto nastroje hrajf zivotem, nebot prijfrnajf pratele, totiz kras-
ne a skutecne ctnosti: je to symfonie dobrych a svatych skutku.
Kazdy lid vykonava praci, ktera je mu urcena, a cinf tak doko-
nale podle sveho urceni: oko hledi, ucho nasloucha, cich cicha,
chut chutna, jazyk rnluvi, ruka se dotyka a jedna, nohy chodi.
Vsechny jsou naladeny na stejny ton - slouzit bliznimu ke chvale
a slave rneho jmena a slouzit dusi dobryrni, svarymi a ctnostny-
mi ciny - ave spolecnern souladu vsechny poslouchaji dusi. Tak
jsou mile mne, andehim a tern, kdo me v pravde okouseji, ati je
velmi radostne ocekavajf tam, kde jeden bude mit ucast na dobru
druheho: ajsou mile take svetu, At totiz svet chce nebo nechce,
bezboznici se neobejdou bez poslechu tohoto lfbezneho zvuku.
Dokonce se velmi casto na tento hacek chytaji, a vzdaluji se tak
smrti avchazejf do praveho zivota.
Vsichni svatf lovili duse na tyto varhany. Prvni, kdo na ne
zahral melodii zivora, bylo me sladke a laskyplne Siovo, kdyz na
sebe vzalo vase Iidsrvf. A timto lidstvim spojenyrn s bozstvfrn
hralo z krize nevyslovne krasnou melodii a chytilo dire, lidsky
rod, apolapilo zleho ducha, jemuz odebralo vladu nad clovekern,
ktery jim byl pro svou vinu tak dlouho ovladan.
Vy vsichni seucfte hrat od tohoto ucitele. Stejne seod ne] ud->
li apostolove a rozsevali jeho slovo po celem svete: i rnucednfci,
vyznavaci, ucitele Cirkve a panny, ti vsichni Iovili duse sladkym
zvukem, ktery vydavali. Pomysli na slavnou pannu Vorsilu, ktera
na svii] nastroj hrala tak slavne, zejenom panen ulovila jedenact
tisic advakrat toIik nebo jeste vice jinych lidi. Totez platf 0vsech
ostamich, bez ohledu na zpusob, kterym pracuji. Co je pfiCinou?
Moje nekonecna prozretelnost, nebot tyto nastroje jsem jim ude-
294
Kapitola 148
lilja, obdafil jsem je zivotem anaucil je, jak na ne maji hrat. A to,
co v tomto zivote udeluji a dopoustfrn, slouzf k zuslechtovanf
techto nastroju, pokud to budou chtft uznat a nebudou se nao-
pak ehtit zbavit svetla, v nernz vidi, a nebudou je ehtit nahradit
mlhou sebelasky, svou rozkosi avlastnim nazorern.
Prozretelnost je podffzena lasce
Deero, rozevfi sve srdee dokoran a otevfi zrak intelektu svetlu 148
vfry, abys videla, sjak velkou laskou aprozretelnostf jsem stvofil
doveka, aby setesil mernu nejvyssfrnu avecnemu dobru. Postaral
jsem se 0vsechno, jak jsem ti rekl: 0dusi i relo, 0nedokonale
i dokonale, dobre i zle, v duchovnich i casnych vecech, na nebi
i na zemi, v tomto smrtelnem zivote i v onom nesmrtelnern.
V tomto smrtelnern zivote, dokud jste na ceste, jsem vas
spoutal poutem lasky: clovek je jim spoutan, at si to preje nebo
ne. Pokud jepouto rozvazano citem nelasky, presto Clovek zusta-
va vazan z nutnosti. Kdybyste kvuli sve bezboznosti ztratili cit
lasky, musfte beztak konat skutky lasky, protoze je sami potrebu-
jete. Abyste si navzajem prokazovali lasku city i skutky, nestvofil
jsem ve sveproztetelnosti ani jednoho cloveka, ktery by dokazal
vsechno, co je zapotrebf k zivotu: kazdernu z vas jsem dal jinou
sehopnost, abyste meli duvod ze sve vlastni potfeby se utikat
k bliznfrnu. Proto vidfs, ze se femeslnfk utfka k delnfkovi a del-
nik k remeslnfkovi: potfebujf se navzajern, protoze jeden neumi
to, co druhy, Stejne tak klerik areholnik potrebujf svetskeho do-
veka asvetsky clovek feholnfka: neobejdou sejeden bez druheho.
Toplati i vevsech ostatnieh pfipadeeh.
Coz jsem nemohl dat vsechno vsern? J isteze mohl, ale ve sve
prozretelnosti jsem chtel, aby se jeden pred druhym pokorovali
abyli nueeni si navzajern prokazovat skutky a city lasky,
Na nich jsem zjevil svou velkodusnost, dobrotivost a pro-
zretelnost, ale oni se nechajf svou pomijivosti vest do temnot.
Zahanbuji vas vase vlastnf tidy, protoze ty si navzajern lasku pro-
kazuji, vy vsak ne; kdyz hlavu trapf bolest, ruka ji jde na pomoe,
a kdyz se zranf prst, tfebaze je tak mall', hlava si ho neosklivf
s vymluvou, ze rna vyssf postaveni nez on a ze je z celeho tela
nejvznesenejsi, ale specha mu na pomoe sluehem, zrakem, slo-
vern avsemi svymi sehopnostmi; podobne je tomu se vsemi tidy.
295
Boii prozietelnost
Nikoli vsak s pysnyrn clovekem, ktery pfi pohledu na ubozaka,
ktery jejeho (Idem atrpf nemod ci nouzi, mu pomoc neprokaze -
nerfkam vsfrn, co rna, ale treba jen sluvkem: naopak mu vyplfsnf
aznechucene se k nernu otocf zady, Prekypuje bohatstvim, apre-
ce toho druheho necha umnt hladem; nevidi, zejeho nicemnost
a tvrdost srdce vydavaji zapach vanoud az ke mne a do hlubin
pekla.
J a se 0onoho ubozaka postaram apro jeho chudobu ho obda-
ffm nejvetsfrn bohatstvfrn. Ale proti tomu druhemu rna Pravda
vznese nesmfrne zavazne vytky, pokud se nenapravf zpusobern
vylfcenyrn ve svatem evangeliu, kde je psano: "Mel jsem hlad,
a nedal jsi mi najist, mel jsem zlzen, a nedal jsi mi napit, byl
jsem nahy, aneoblekl jsi me, byl jsem ve vezeni, anenavstfvil jsi
me. «33 Nijak mu v poslednf chvfli neposlouzf vymluva: "Ale ja
jsem te nikdy nevidel, kdybych te videl, ucinil bych topro tebe.'
Ten nicemnfk dobfe vi - to mu rekla rna Pravda -, ze vsechno,
co ucinf pro sve chude, jako by ucinil pro ne], A proto se mu po
pravu dostane vecneho trestu ve spolecnosti zlych duchu.
Tak vidis, ze se na zemi staram 0to, aby Iide neskoncili ve
vecne bolesti.
jestlize pozvednes zrak nad sebe a pohlednes na mne, zivot
bez konce, jestlize pohlednes na andely ana ty, kdo vonom zivote
bez konce prebyvaji, nebot Berankovou mod obdrzeli vecny zivot,
uvidfs, jak jsem uspofadal jejich lasku: usporadal jsem ji totiz tak,
ze nikdo v blazenern zivote neokousf sve osobnf dobro, aniz by
na nem meli ucast take ostatnf. Neucinila to moje yule, to jejich
laska je natolik dokonala a usporadana, ze se velky tesf z dobra
rnaleho a maly z dobra velkeho. Myslfm maly co do velikosti: to
vsak neznamena, ze by maly nernel takovou hojnost dobra jako
velky, to zalezf na jejich stupni, jak jsem ti vysvetloval na jinern
mfste.
34
jak bratrska je tato laska a jak velkou rna moe sjednotit je
se mnou a mezi sebou navzajem, protoze ze me ji majf a ze me
ji poznavajf s posvatnou baznf a patricnou uctou, takze kdyz se
vzajemne spatff, neff se do mne ave mne vidi apoznavaji dustoj-
nost, k niz jsem je povysil. Andel hovoff s lidmi, to je s dusemi
33Srov. Mt 25, 42.
34VizvYse, kap. 41: "Uceni 0mostu", pasaz 0blazenosti.
296
Kapitola 149
blazenych, ablazenf hovorf s andely, Takze se v teto radosti lasky
kazdy tesi z dobra toho druheho a vsichni ve mne jasaji ajejich
radost nezna stin smutku, jejich sladkost nezna horkost, nebot
me v zivote ave chvili smrti okouseli citem lasky prostfednicrvim
lasky k bliznfrnu. Kdo to vsechno ustanovil? Moje moudrost se
sladkou apodivuhodnou prozfetelnostf.
A jestlize pohlednes k ocistci, naleznes v nern mou sladkou
a nevyslovnou prozretelnost v trpicich dusich, ktere z nevedo-
mosti ztratily cas; jsou oddeleny od tela, a proto jiz nemaji cas
ziskat nejake zasluhy: proto 0ne pecuji prostfednictvim vas, kdo
jste dosud ve smrtelnern zivote a mate pro ne cas, abyste al-
muznami a bozskyrn oficiem, k jehoz modlitbe muzete vest me
spravce, posty amodlitbami vykonanyrni ve stavu milosti zkratili
cas jejich trestu tim, ze me prosite 0milosrdenstvi. jak sladka je
moje prozretelnosr!
Tohle vsechno a nitru duse a vasf spase jsem ti rekl proto,
abys mela duvod zamilovat se a odit do svetla viry s pevnou
nadejf v mou prozretelnost, abys mohla vyjit ze sebe a abys ve
me duverovala ve vsern, co mas vykonat, bez jakekoli otrocke
lasky,
Pece prozretelnosti 0casne potreby tech, kdo si
dobrovolne zvolili chudobu
ci ti nyni povedet neco malo 0zpusobech, jimiz 149
uspokojuji hmotne potfeby svych sluzebnfku, ktefi
ve me doufaji. Mou pomoc obdrzf nedokonale nebo
dokonale, podle stupne sve dokonalosti, podle toho,
do jake miry opustili sebe i svet: ale pecuji 0kazde-
ho z nich. ]sou to moji chudi, chudi v duchu i ve
vuli, to znamena, zejsou chudi ze sveho duchovniho umyslu, ne
jenom proto, ze sejim nedostava bohatstvi; je totiz mnoho tech,
kdo jsou chudi, ale chudi byt nechtejf: ti jsou bohatf ve sve vuli,
ale jdou zebrorou, protoze nedoufaji ve mne a nesnasejf dobro-
volne chudobu, kterou jsem jim udelil jako lek pro dusi, nebot'
bohatstvi by jim uskodilo a bylo by jejich zahubou.
Ale mi sluzebnici jsou chudi, nejsou to zebraci. Zebrakovi se
casto nedostava toho, co potrebuje, a kvuli svym potfebam trpi;
chudak sice neoplyva hojnosti, ale presto je ve svych potrebach
297
Bozi prozfetelnos t
spokojeny: nikdy mu totiz nechybfrn ja, ave me doufa. J e pravda,
zeje nekdy dovedu temef do krajnosti, aby lepe videli avedeli, ze
obdarovat je apostarat se0ne mohu jen [a, aby si zamilovali mou
prozretelnost a objali nevestu prave chudoby: tehdy sluzebnfk,
jfrnz je Duch svaty, rna slitovnost, vidi, ze sejim nedostava toho,
co telo potrebuje, a zazehne touhu v cloveku, ktery jim rmize
pomoci, a podnftf jeho srdce: pujdou k nernu a on jejich potreby
uspokojf.
Tfrnto zpusobern ffdfm zivot svych chudych, kteif jsou mi
tak milf, ave sluzebnfcfch sveta probouzfm touhu 0ne pecovat.
]e pravda, ze kvuli tomu, abych vyzkousel jejich trpelivost, vfru
avytrvalost, dopoustim na ne vytky, nespravedlnosti ahrubosti.
Nicmene taz osoba, ktera sevuei nim dopustf nespravedlnosti, je
mou slitovnostf prinucena dat jim almuznu apomahat jimvjejich
potrebach. Takova je prozretelnosr, jfi obecne pecuji 0svechude.
Svym velkyrn sluzebnfkarn ji vsak nekdy prokazuji bez pro-
strednictvf tvora, pouze ja sam, jak jsi to slysela 0slavnem otci
Dominikovi, ktery v prvopocatcfch Radu, kdyi sejeho bratfi ocit-
Iiv nouzi a on nemel cfrn je nasytit, doufal ve svetle vfry, ie se
one postaram, arekl: .Posad'te seke stolu, deti. Ii A bratfi najeho
slovo z poslusnosti usedli. Tehdy jsem ja, ktery pecuji 0cloveka,
doufajfdho ve mne, seslal dva andely s belostnyrn chlebem, aby-
10 ho tolik, ie se z nej nekolikrat dosyta najedli." Tento skutek
prozretelnosti jsem neprokazal prostrednictvim tvoru, ale pffrno,
a to slitovnostf Ducha svateho,
Nekdy svou prozretelnost prokazuji tak, ie rozmnozfrn po-
krm, ktery pro ne nestaCf: jak vis, to se stalo mile svate panne
Aneice,36 ktera mi od detstvi az do posledni chvile slouzila s tak
35Tuto skutecnost, ktera se udala v Rime v klastere sv. Sixta, liei sestra
Cecilievprvnim zlvotopise sv. Dominika. Dvabratfi, ktefi vysli pro almuznu,
sevratili s prazdnou, protoze jediny chleb, ktery dostali, venovali zebrakovi.
Presto dal sv. Dominik zvonit k jidlu. Po rnodlirbe pred jidlem vstoupili do
refekrare dva mladici s kosi bfleho ehleba a zacali ho rozdelovat nejprve
nejmladsfrn bratrum. Kdyz dosli az ke sv. Dominikovi, uklonili se azmizeli.
Zde rnapuvod dominikansky zvyk obslouzit u stolu nejprve ty nejmladsi,
36J edna se 0Anezku Segni z Montepulciana, dominikanku, ktera bylabla-
horecena teprve vroee 1726.Tuto pfihodu popisuje Rajmund zKapuy, netvrdf
vsak, zemnisky z Proeenna, prvniho klastera zalozeneho Anezkou, po tfi dny
jedly jen zeleninu a byliny, ale ze se nedostavalo ehleba, takze tato svetice
298
Kapitola 149
opravdovou pokorou apevnou nadejf, zevubec nezapochybovala,
zeji nebo jeji komunite neukazu svou prozretelnost. Proto se na
Mariin pifkaz s zivou virou dala do budovanf klastera, ikdyz ne-
mela zadny hrnotny statek. ViS, ze to bylo mfsto hifsnic. Ale ona
nepremyslela: "J ak to dokazu?" Ale s pomod me prozretelnosti
z ne] ucinila svate mfsto, klaster, v nemz rnely prebyvat reholnice.
Zpocatku shrornazdila osmnact panen, aniz by cokoli vlastnila,
jen v duvere v to, co ji opatffrn, takze jsem jednou dopustil, aby
zustaly po tfi dny bez chleba a zily jen 0zelenine a bylinach,
Kdyby ses me ptala: "Proc jsi to dopustil, kdyz jsi jim nejdfiv sli-
bil, ze nebudou mit nouzi? Zda se mi, zes jejich potreby netisil,
vzdyt telo tvora neprezije jen 0zelenine, aspori ve vetsine pfipa-
du; pokud se nejedna 0doveka ve stavu dokonalosti. A i kdyby
Anezka byla dokonala, ostatnf sestry dokonale byt nemusely." Na
to bych ti odpovedel, zejsem to ucinil a dopustil, abych ji opojil
svou prozretelnostf aprotoze sestry byly dosud nedokonale, zfs-
kaly diky naslednemu zazraku pfflezitost k zapocetf a polozenf
zakladu svetla nejsvetejsf vfry, V onom pifpade avmnoha podob-
nych, ktere sestavaji, jsem lidskemu telu umoznil, aby mu trocha
zeleniny nebo dokonce uplny pust poslouzily lepe nez chleb aos-
tatni strava, kterou clovek normalne potrebuje k vYzive. Dobre
viS, ze tomu tak je, protozes tovicekrat zazila na vlastni kuzj_37
Rfkal jsem ti, ze svou prozretelnost casto prokazuji rozrnno-
zenim pokrmu. Kdyz tedy Anezka po celou zmfnenou dobu setr-
vavala ve mne se svetlern vfry, fekla mi: "Muj Otce a Pane, vecny
zenichu. copak jsi me nechal odvest tyto dcery zjejich otcovskych
domu, aby nynf zahynuly hladem? Pane, postarej se 0jejich po-
treby!" K te prosbe jsem ji dovedl ja: chtel jsem vyzkouset j e j i
viru, ajeji pokorna modlitba se mi zalfbila. Proto jsem rozestrel
krfdla sve prozretelnosti nad temi, ktere v mysli prede mne pfi-
"predla chvaly na trpelivost, j e j i z mod je salat dobry i bez chleba. Dekovala
za ne] Bohu, nebot ilucni travu nam dava Buh", na j e j i modlitbu se vsak
k radosti spolustolovnic objevil "cerstve upeceny chleba, ktery byl zespoda
jeste odpopela."
3
7
Neschopnost pfijfrnat potravu umoznila Katefine osobnf zkusenost spro-
zfetelnosti, ktera dokaze dosahnout sveho die i bez beznych prostredku, ale
byla pro ni take pfflezitosti ke cvicenf ve ctnosti trpelivosri, jak pozname-
nava jeji zpovednfk a zivotopisec (Vita, 167-177) ajak je zrejme z listu 92
adresovaneho "jednomu florentskernu duchovnimu otci".
299
Boil prozietelnost
vedla, a vnukl jsem mysli jednoho tvora, aby do klastera odnesl
pet malych chlebu. Kdyz jsem to zjevil Anezcine mysli, otocila
se k sestrarn: "Dcery moje, jdete ke dverfrn apfineste ty chleby,"
A ony sly a pfinesly je na stul. Tehdy jsem jf pfi lamani chleba
udelil takovou moe, ze se z ne] vsechny poradne najedly a zbylo
jeste tolik, ze se nasytily jeste podruhe.
Tojsou dny me prozretelnosti, jimiz pecuji 0sve sluzebnfky,
kteff jsou, jak rfkam, chudf z vlastni yule; ale ne pouze z vlastnf
yule, ale take z nadprirozeneho ducha chudoby, nebot chudoba
by bez duchovniho iimyslu nemela zadnou cenu: stejne jako ne-
rna zadnou cenu pro filozofy, kterf z lasky k poznanf a z vule je
zfskat, pohrdali bohatstvim adobrovolne si volili chudobu, nebot
pfirozenym svetlem poznali, ze by jim usilf 0svetske bohatstvf
branilo v dosazenf touzeneho poznanf, jez je pro jejich intelekt
tim nejvyssim dIem. Ale protoze tate yule po chudobe nebyla
duchovni ajejfrn diem nebyla slava a chvala meho jmena, nezfs-
kavali si filozofove svou chudobou zivot v milosti a dokonalosti,
ale vecnou zahubu,
Zlo pramenici z bohatstvi
150 Nejmilejsf dcero, pomysli, jaka hanba padana nicernne lidi, kteff
miluji bohatstvi a nevenujf pozornost ani tomu, co je uC! sarna
jejich pfirozenost, aby ziskali nejvyssf Dobro; filozofove od sebe
bohatstvf odvrhovali, protoze chteli dosahnout poznanf, a vede-
li, ze by jim v tom branilo, Ale tito chtejf ucinit bohatstvf svyrn
bohem. je to videt podle toho, zevice lituji ztraty bohatstvi acas-
nych statku, nez ze ztratili rnne, nejvetsf anesmrtelne bohatstvi,
Kdyz sedobfe podfvas, zjistis, zez teto nezffzene touhy ayule
po bohatstvf pramenf veskere zlo. Z nej se rodf pycha, protoze
bohatstvf vede cloveka k touze prevysovat ostatnf: rodf se z ne]
nespravedlnost k sobe i jinym, pycha, protoze z touhy po pene-
zfch clovek nevaha okrast sveho bratra ani odejmout drkvi to, co
jf zfskala krev Slova, rneho jednorozeneho Syna. Pramenf z nej
obchod s telern bliznfho a s casem: takovf lide jsou Iichvafi, kte-
rf jako zlodeji prodavajf, co jim neparff. Pochazf z ne] imlsna
touha po mnoha pokrmech ajejich nezrfzene pozfvanf: anecest-
nost: kdyby nemeli co utracet, neocitali by se casto vtak hanebne
spolecnosti,
300
Kapitola 150
Kolik vrazd a zasti k bliznimu a krutosti a nevery vuCi mne:
Mysli si, zesi vsechno opatfili svou moci, anevidi, ze to nevlastnf
a nezfskavajf mod svou, ale pouze mou. Ztraceji veskerou nade-
ji ve mne a doufaji jen v bohatstvf. Ale jejich nadeje je marna,
protoze pomfjf spolu s bohatstvfrn, ktere ztracejf bud' uz v tomto
zivote - z meho naifzenf k jejich prospechu -, nebo az dojdou
smrti. Tehdy pochopi, ze jejich nadeje byla marna a pomfjiva.
Bohatstvf ochuzuje a zabfji dusi, cini doveka kruryrn k sobe sa-
mernu, odnfrna mu dustojnost nepomijivosti acini ho konecnou
veci, protoze spojuje jeho touhu s laskou ke konecnym vecem,
zatfrnco by se mel spojit se mnou, nekonecnyrn Dobrem. Tehdy
cloveku prestava chutnat ctnost aprestava se mu Ifbit vune chu-
doby; ztracf sebevladu a stava se otrokem bohatstvf. Nemuze se
nasytit, nebot miluje vee, ktera je rnensf nez on; vsechny veci,
ktere jsou, totiz byly stvoreny pro cloveka, aby mu slouzily, ne
aby on slouzil jim: clovek rna slouzit jen mne, nebot ja jsem jeho
cflem.
Kolika nebezpecfrn a bolestem se vystavuje clovek na mofi
a na zemi, aby ziskal velke jmenf a vratil se do sveho mesta
obohacen rozkosemi a uznanfrn vyznamnych Iidi, nezajfrna se
vsak anestara 0ctnosti anechce semu ani trochu trpet, aby zfskal
tyto poklady duse. jsou zcela zavaleni bohatstvfm, vlozili do nej
cele sve srdce acity, jimiz majf slouzit mne, azatfzili sve svedornf
mnoha nezakonnymi zisky. Uvaz, jake nicemnosti se vystavujf
akomu slouzf: nikoli necernu trvalernu apevnernu, protoze dnes
jsou bohatf a zftra budou chudi; jednou jsou nahore, podruhe
dole; jednou se jich svet kvuli jejich bohatstvi bojf a uctfva je,
podruhe sejimvysmeje, zejeztratili; pak jsou zahrnuti vYCitkami,
hanbou a nikdo s nimi nema soucit, nebot vyzadovali lasku pro
sve bohatstvf abyli pro nej take milovani - nikoli pro sve ctnosti.
Kdyby totiz chteli byt a byli rnilovani pro sve ctnosti, nepohasla
by ani ucta, ani laska k nim, protoze by pfisli jen 0casny statek,
ne 0bohatstvf sve ctnosti,
Iak tezce nese jejich svedomf toto bfemeno! J e tak obtfzne,
zeten, kdo je na sve pozemske pouti nese, nemuze ani bezet, ani
projit uzkou branou. To fekla rna Pravda ve svatem evangeliu: ze
je mene snadne pro bohace vstoupit do vecneho zivota nez pro
velblouda projft uchem jehly. To se ryka tech, kdo s nezifzenou
301
Boii prozretelnost
laskou a nicemnyrn citem vlastnf bohatstvf nebo po nern takto
touzf. Nebot je mnoho tech, kdo jsou sice chudf, jak jsem ti fikal,
ale kviili svernu nezrfzenemu citu by se svou vulf zmocnili celeho
sveta, kdyby ho mohli ziskat, Takovf branou neprojdou, protoze
je tesna a nfzka, a dokud neodhodf na zem svuj naklad, neome-
zi svou touhu po svetskych vecech a nesklonf hlavu v pokore,
nemohou projit. J ina brana nez tato totif neni,
Ano, je tu siroka brana, ale ta je vede do vecneho zatraceru,
a oni jako slepf nevidf svou zahubu a to, ze jiz v tomto zivote
okousejf zavdavek pekla. V kazdern pflpade na ne totiz doleha]f
bolesti, protoze touzf mit vic, nez mohou. A kdyz to nemajf,
trapf se, a kdyz neco ztrati, nesou ztratu bolestne. jejich bolest
je umerna lasce, s niz onu vee vlastnili. Ztracejf lasku k bliznfrnu
aneusilujf 0zfskanf nejake ctnosti.
Hnilobo sveta! Svetske veci nejsou prohnile samy 0sobe, pro-
toze jsem kazdou z nich stvofil dobrou adokonalou, ale prohnily
je ten, kdo se k vecern s nezifzenou laskou upina avyhledava je.
Plyne z toho tolik spatnosti, ze bys je nedokazala vypocftat,
dcerusko moje. Kazdodenne je vidf a zakouseji, ale nechtejf ani
videt, ani vedet, jakou ujmu jim pusobl.
Chvala chudoby
151 Neco malo jsem ti 0ni naznacil, abys poznala poklad, jimz je
dobrovolna chudoba vychazejfcf z duchovnfho iimyslu. A kdo
ho zna? Moji rnilovanf chudf sluzebnfci, kteff odhodili bfemeno
bohatstvi, aby mohli projit touto cestou auzkou branou. Nekteff
ho odhazujf ciny i duchem; tidodrzujf pfikazanf arady, skutkem
i umyslem. Iini dodrzuji rady jen vduchu, nebot vlastni bohatstvf
radne a v posvatne bazni pred Bohem a nelpf na nern nezifzene:
nechovaji se jako vlastnfci, ale jako rozdelovatele chudyrn, To
je dobre: ale to prvni je dokonale, pfinasi vice ovoce a mene
obtfzf a zvlastnfrn zpusobem se zde projevuje rna prozretelnost.
onf tijeste neco dopovim prave ve chvale na chudobu. Chudy
a dokonaly clovek stejne jako chudy a mene dokonaly sklonili
hlavu az pokory se Cini malyrni. A jelikoz jsem 0druhem pifpade
uz mluvil na jinem miste, povim ti neco jen 0tom prvnim.
Zjevil jsem ti a rekl, ze kazde zlo, iijma a bolest v tomto
i onom zivote plynou ze sebeuspokojujid lasky k bohatstvi.
302
Kapitola 151
Nyni ti vsak Hkam, ze kazde dobro, pokoj, odpocinek a klid
pochazejf z chudoby. Povsimni si, jak tito chudi vypadaji, jak jsou
radostni a veseli: nezarmucuji se nad nicim krome urazek, kte-
rych se nekdo dopusti vliCi mne: anad temi se rrnoutf smutkem,
ktery dusi neubiji, nybd obohacuje. Dfky chudobe ziskali nej-
vetsi bohatstvi: opustili tmu, a proto se nachazejf v dokonalem
svetle, otocili se zady ke svetske zlobe, aproto maji radost; opus-
tiIi pomfjive statky, a proto vlastni statky nepomijive: a dostava
sejim renejvetsf utechy, Narnaha autrpeni jepro ne odpocinkern
akekazdemu tvoru obdarenemu rozumem sechovaji spravedlive
a s laskou, zadnemu tvoru nestrani.
V kom zati ctnost nejsvetejsf viry a prave nadeje? Kde hoff
chen bozske lasky? V tech, kterf se svetlern viry ve mne odnali
vsechnu svou nadeji svetu avsern pomfjivym pokladurn a objali
nevestu prave chudoby sjejimi sluzebnicerni. ViS, kdo jsou tyto
sluzebnice? Pokofeni sebe sarna, pohrdanf sebou aprava pokora,
ktere slouzf dusi a posilujf jeji cit a Iasku k chudobe. S touto
virou a nadejf mf sluzebnfci zahoff ohnern lasky a setrasajf ze
sebe bohatstvf a sve vlastnf cftenf, tak jako slavny apostol Ma-
tous opustil sve bohatstvf, kdyz nechal penize na stole a vydal
se nasledovat moji Pravdu" Ma Pravda vas naucila, jak ji mate
nasledovat a[aka pravidla mate dodrzovat, kdyz vas naucila rni-
lovat a nasledovat tuto chudobu. Nepoucila vas jenom slovy, ale
i pffkladem: od okamziku sveho narozeni az do posledni chvi-
Ie zivota. On kvtili yam ucinil svou nevestou pravou chudobu,
prestoze by! pro sve spojeni s bozskou pfirozenosti, diky niz je
jedno se mnou, vecnyrn bohatstvim, sam nejvyssfrn Bohatstvfm.
A chces-Ii ho videt ponfzeneho av nejvetsf chudobe, podivej
se na nej jako na Boha, ktery se stal clovekem aodel se do vaseho
lidstvi.
jak vidiS, toto sladke a laskyplne Slovo se zrodilo v chleve,
kdyz byla Maria na cestach, aby Y am, pourntkum, zjevilo, ie se
mate stale znovu rodit v chi eve sebepoznanf, v nernz jsem se
z milosti narodil v nitru vasf duse. VidiS ho tam mezi dobytkem,
vtakove chudobe, zeho Maria nernela eim pfikryt. A protoze byla
zima, nechala ho zahffvat dechem dobytcat apfikryla ho senem.
38Srov. Mt 9,9; Mk 2, 14; Lk 5, 27.
303
Boii prozretelnost
Ohefi lasky chtel ve svern Iidstvf snaset chi ad. Po cell' zivot,
dokud byl na svete, chtel snaset nedostatek, sucednfky i bez nich:
ucednfci nekdy z hladu trhali klasy ajedli z nich zrn{.39
A na sklonku sveho zivota, kdyz ho svlekli a bicovali u kulu
anechali ho ziznit, dava sepfibft na kflZv takove chudobe, ze ani
zerne, ani drevo mu neskyta misto, kam by hlavu slozil. A jako
opojeny laskou cinf Iazeii ze sve krve, kdyz bylo probodeno telo
tohoto Beranka, ktery krvacel ze vsech stran.t?
V nejvyssf bide vas obdarovava velkyrn bohatstvim: na uzkem
dreve kfize vyleva svou hojnost na kazdeho tvora obdareneho
rozumem; ochutnava horkost zluci, aobdarovava vas nejdokona-
lejsf sladkosti; ve sve uzkosti yam poskytuje utechu, pribity na
kfiz vas zbavuje okovu smrtelneho hifchu: stava se sluzebnfkem,
a tak vas osvobozuje a vyvadf vas ze sluzeb zleho ducha; sam je
prodan, a prece vas vykupuje svou krvi; sebe vydal na smrt, ale
yam dava zivot.
Dokonale yam tedy pfedal pravidlo lasky, kdyz yam zjevil nej-
vetsi moznou lasku tim, zedal zivot zavas, kteff jste byli nepfateli
pro ne] i pro mne, nejvyssfho avecneho Otce. To ovsern nevedo-
my clovek nevi, takze me uraZl a nevazf si tak vysoke ceny. Dal
yam pravidlo prave pokory, kdyz se ponfzil az k potupne smrti
na kfiZi, aumrtvovanf, kdyz snasel tupeni avelke vycitky, aprave
chudoby, takze svate Pismo naffka vjeho osobe: .Lisky maji dou-
pe, ptaci hnizdo, ale Syn Panny nema kam hlavu slozit. "41Kdo to
vsechno vi? Ten, kdo rna svetlo nejsvetejsf viry. U koho tuto viru
najdes? U chudych v duchu, kteff se spojili s kralovskou neves-
tou chudobou, a proto odhodili bohatstvi zpusobujfcf temnoty
nevery,
Tato kralovna vladne kralovstvi, ktere nikdy nezachvatf val-
ka, ale stale v nern panuje pokoj a klid. ]e bohate spravedlnosti,
protoze to, co zpusobuje nespravedlnost, je daleko. ]eho mesto
chranf silne hradby, ktere nejsou postaveny na zemi nebo na pis-
ku, aby je jakykoli vanek strhl, ale spocfvajf na zivem kameni: na
Kristu, sladkem ]eziSi, mern jednorozenern Synu. A uvnitf sviti
svetlo, ktere nezna tmu, je tam oheii bez chladu, protoze mat-
39Srov. Mt 12, 1; take Mk 2,22 aLk 6, 1.
40Srov.jan 19, 30.34.
41Srov. Mt 8, 20; Lk 9, 58.
304
Kapitola 151
ka kralovny je hlubinou lasky, Toto mesto je zdobeno zboznostf
amilosrdenstvfrn, protoze z nej byl vyhnan tyran bohatstvi, kte-
ry se ehoval krute. Zije v nern dobra yule ke vsem obyvatehim
a zalibeni v bliznfrn. J e tam take vytrvalost s proziravosti, kte-
ra svernu mestu nevladne bezhlave, ale s velkou obezretnostf je
strezf. Takze duse, ktera si bere za manzelku tuto sladkou kralov-
nu ehudobu, se stava pani vsech techto pokladu, a to, eo nalezf
jedne, nalezf i druhe. Bud'te na pozoru, aby do one duse nevnikla
smrtici touha po bohatstvf: tehdy by byla tahoto dobra zbavena
a ocitla by se opet za mestskymi hradbami, v nejvyssf bide. Ale
dokud je tete neveste verna a nezacne se ohlizet po jinych, bude
zit naveky v bohatstvf.
Kdo muze takovou nadheru spatfit? Duse zaffcf svetlern viry.
Tato nevesta odfva sveho zenicha cistotou, snfrna z ne] bohatstvi,
ktere ho poskvrriovalo: zbavuje ho spatne spolecnosti auvadi ho
do spolecnosti dobre: ocistuje ho od hniloby lhostejnosti a od-
hazuje jeho horlivost pro svet a bohatstvi; snfrna z ne] vsechnu
hofkost, aby ho obdafila sladkosti; odstranuje trny a ponecha-
va ruzi; vyplaehuje zaludek duse od kazde zkazenosti zpusobene
nezfizenou laskou alehkomyslnosti; a kdyz ho vycisti, nasyti ho
pokrmem ctnosti, ktere ehutnaji nesrnfrne Iahodne. Po jeho bo-
ku stavi sluzebnfky nenavisti a lasky, aby spolecne vycistili jeho
dum: a tak nenavist k nefesti a k jeho vlastni smyslnosti vymete
dusi, zatimeo laska keetnostem ji ozdobi; duse je zbavena i vsech
poehybnosti aztrata otrocke bazne ji dodava jistotu aposvatnou
bazefi pred Bohem.
Vsechny etnosti, vsechny milosti, rozkose apotesenf, po nichz
muze duse touzit, atakove, po nichz touzit ani nedokaze, nacha-
zi ta duse, krera si volf kralovskou nevestu pokoru. Neboji se jii
protivenstvi a neni nikoho, kdo by se ji mohl postavit; neboji se
hladu ani bidy, protoze jeji vira se zahledela do rneho nitra a zis-
kala nade]i ve mne, sveho Stvofitele, od nehoz pochazi veskere
bohatstvf adila prozretelnosti, aktery ji neustale pase azivf. Sta-
10 se snad nekterernu z mych opravdovych sluzebnfku, zenichu
ehudoby, zeby zernrel hladem? Nikoli. Nasli se vsak takovi, ktefi
byli opusteni svym bohatstvim: doufali v nej misto ve mne, apro-
padli zahube, Sve sluzebnfky totiz nikdy neopoustfrn, protoze ve
mne neprestavajf doufat, aproto 0ne pecuji jako dobry aslitovny
305
Boil prozfetelnost
otec, se stejnou radosti, sjakou kemne prisli, nebot ve svetle viry
poznali, ze od pocatku sveta az do jeho konce jsem 0vsechno, jak
o duchovni, tak 0casne veci, pecoval a pecovat neprestanu, jak
je psano. Dopoustfrn to, aby trpeli, jak jsem ti i'ikal, aby mohli
rust ve vffe av nadeji a abych je odmenil zajejich usilf nikdy je
vsak neopustfrn v jejich potrebach. Vevsern se sladkostf zakou-
seji hlubinu me prozretelnosti, okousejf mleko bozske sladkosti,
a proto se neboji hofkosti smrti. Naopak s rozechvelou touhou
bezi, jako by odumi'el jejich cit pro sebe apro bohatstvi, objima-
jf se s nevestou pravou chudobou jako zamilovanf a zijid v me
viili ajsou pfipraveni snaset horko a chl ad, nahotu, hlad azizen,
souzenf a hrubosti, dokonce i smrt, s touhou dat zivot za lasku
k Zivotu, to je z Iasky ke rnne, ktery jsem jejich zivotem, aprolft
krev pro lasku k Panu.
Pohled' na apostoly, kteff byli chudi, a na dalsf slavne mu-
cednfky, Petra, Pavla, Stepana a Vavi'ince, ktery jako by nelezel
v ohni, ale odpocfval na lozi z kvetti, aternef se vysmival tyrano-
vi: .Tato strana je opecena: natoc si ji a dej se do jidla." Velkyrn
ohnern bozske lasky zhasel maly ohynek citu sve duse. A Ste-
panovi pi'ipadaly kameny jako ruze: eim to bylo? Laskou, s niz
pojali za svou nevestu pravou a svatou chudobu, kdyz opustili
svet ke slave a chvale meho jmena. Pi'ijali ji za svou nevestu ve
svetle nejsvetejsf viry, s pevnou nadejf a ochotnou poslusnostf:
skutky i duchem se stali poslusnymi mych pfikazani arad, ktere
jim udelila rna Pravda, jak jsem ti rfkal.
Tito Iide touzf po smrti a zivot je netesf. budi v nich netr-
pelivost ne proto, ze by se chteli vyhnout namaze a potu, ale
proto, ze touzf po sjednoceni se mnou, svym cflern. A jak to, ze
seneboji smrti, z niz rna clovek prirozene strach? Protoze nevesta
chudoba, kterou si zvolili, jim dodava jistotu azbavuje je veskere
sebelasky abohatstvf: etnosti umrtvili pfirozenou lasku k zivotu,
takze pi'ijali toto svetlo abozskou lasku, ktere jsou nadprirozene.
A jak by mohl dovek v tomto stavu litovat sve smrti? Naopak
touzf tento zivot opustit atrapf se, ze ho jeste musi snaset, kdyz
trva tak dlouho. Copak by dokazal litovat toho, ze opoustf svet-
ske slasti a bohatstvi, kdyz jimi tak dlouho pohrdal? Iiste ne,
protoze kdo nemiluje, nedti bolest, naopak se raduje, ze opousti
veci, ktere nemiluje. At se na to podfvas z jakekoli strany, najdes
306
Kapitola 151
v nich dokonaly pokoj aklid aveskere dobro; zato v nicernnfcfch,
kteff vlastni stak nezifzenou laskou, najdes nejvyssf zlo anesne-
sitelne bolesti: i kdyz zvencf to nekdy muze vypadat obracene, ve
skutecnosti to tak je.
Kdekdo si myslel, ze chudy Lazar
42
zije v nejversf bide, zatim-
cobohac, ktery propadl zahube, sevelmi raduje azijevblahobytu.
Ale tak to vubec nebylo, protoze vetsi bolesti nez ubohy Lazar,
postizeny malomocenstvim, musel trpet bohac se svyrn bohat-
stvim: bohac si totif uchovaval zivou vuli, z nfz pochazi vsechna
bolest, zatimco v Lazarovi zernrela, a narnfsto toho zila ve mne,
ktery jsem mu ulevoval v bolestech adodaval mu utechu. Kdyz ho
vyhodili lide, apredevsim bohac odsouzeny k zahube, aneomyli
ho ani se 0ne] nepostarali, zasahla rna prozretelnost a privedla
zvfre, ktere, ae nerna rozum, mu slo lfzat rany: ana konci zivota
ve svetle vfry vidite Lazara ve veenem zivote abohace v pekle.
Tak bohaci prebyvaj] ve smutku, amoji chudi v radosti. Tisk-
nu si je k hrudi azivfrnje mlekern mnoha utech: vsechno opustili,
aproto maji zcela mne: Duch svaty se stava zivitelem jejich duse
i tela, bez ohledu na jejich stay. Postaram se, aby jim prisla na
pomoc zvfrata a nasytila jejich potreby: nernocnyrn a osamoce-
nym poslu jineho osamoceneho, ktery vyjde ze sve cely, aby jim
pomohl; sarna viS, ze se ti mnohokrat pi'ihodilo, zes vysla z cely,
abys uspokojila potreby ubozakii, kterf byli v nouzi. Iindy jsem
dal totez prozft robe a rna prozretelnost ti prisla na pomoc tymz
zpusobem, a i kdyf se nedostavalo rvoru, neopoustel jsem te ja,
tvuj Srvofitel. jak lze vysvetlit, ze dovek, ktery zije v blahobytu
a bedlive se stara 0sve telo a half se do tolika satu, je neustale
neduzivy? A zejiny, ktery objal chudobu aponechal si jen odev,
krery rna na tele, je silny a zdravy? Iako by mu nie nedokazalo
uskodit, zda se, ze jeho telu neskodf ani horko ani chi ad ani ne-
ryzivne jidlo. Pffcinou je rna prozretelnost, ktera 0ne] pecuje,
nebot pro mne vsechno opustil.
Z toho vidiS, rnilovana dcero, jaky odpocinek a potesenf do-
pravarn ternto svym milovanyrn chudyrn.
42Srov. Lk 16. 19-31.
307
Bozi prozretelnost
Shrnuti 0prozretelnosti
152 ovedel jsem ti jen nekolik malo vecf 0sve prozretel-
nosti, kterou prokazuji lidem vseho druhu, jak jsem
ti ffkal, Zjevil jsem ti, zejsem nejdrfve stvoril vesmir
a potom druhy svet, svet svych tvoni, ktere jsem uci-
nil ke svernu obrazu a podobe: a zejsem vsechno od
pocatku konal a az do konce konat budu prozretelne,
abych vam zajistil spasu. Chci totiz vase posveceni, a cokoli vam
udeluji, cinfm to s tfrnto dIem. To vsak nevidf nicemnf svetstf
Iide, kteff se zbavili svetla: a vysvetlil jsem ti, jak senade mnou
pohorsujf, nebot jsou nevedornf. ja jevsak trpelive snasfrn aoce-
kavam je az do jejich poslednfho dne, pecuji, jak jsem ti rfkal,
ojejich casne i duchovnf potreby, at jsou hffSnici nebo spravedli-
vi, Hovofil jsem take 0nedokonalosti bohatstvi a ukazal jsem ti
jen co by seza nehet veslo z bidy, do niz vede toho, kdo jevlast-
nf snezrfzenym citem; a povidal jsem ti 0dokonalosti chudoby:
a 0pravern bohatstvi, ktere pfinasf dusi, jez si ji volf za neves-
tu doprovazenou jejf sestrou pokorou. 0 tete pokore ti povim
pozdeji v souvislosti sposlusnosti,
Vysvetlil jsem ti take, jak mila jemi chudoba, jak jemi draha
a jak 0ni pecuji svou prozretelnosn, Tyto veci jsem ti rekl ke
chvale teto ctnosti a nejsvetejsf viry, s niz duse dosahuje tohoto
vytecneho stavu, abys rostla vevfre a nadeji a abys pfisla tlouci
na branu meho milosrdenstvf. Szivou virou vel', zesplnim touhu
tvou i svych sluzebnfku, pokud budete chtft az do smrti trpet,
Ale pores seajasej vernne, svern ochranci a utesiteli,
Nyni jsem odpovedel na tve otazky tykajfcf seprozretelnosti:
prosilas me totiz, abych pfispechal na pomoc potrebarn svych
tvoru: a nyni muzes potvrdit, ze nepohrdam svarymi a pravymi
touhami.
153
Chvala bozske lasky
ehdy ona duse bylajakoby opiJaa zsmilovenii dopra-
vea svete chudoby. Rozvila se do nejvyssi verne ve-
likosti a pietvoiils se v blubine nejvyssi, nevfslovne
ptozietelnosti, a totak, ie i kdyi settvsvsle v telesne
nadobe, blede)« na sebe jakoby zvenci, tiebot ji zssti-
nil a ucbvetil obeii jeji lasky. Zrakem intelektu upiene
308
Kapitola 153
hledet« do boiske vznesenosti a takto promluvila k nejvyssimu
a veaiemu Otci:
Veeny Otce! Ohni a hlubino laskyl Veena kraso, moudrosti,
dobrotivosti aslitovnosti! Nadeje autoCiste hi'isniku! Nevyslovna
uslechtilosti, veene a nekonecne Dobro! Ty sileny laskou: copak
jsi sveho tvora potfeboval? Pripada mi, ze ano; nebot se k nemu
chovas, jako bys bez ne] nemohl zit, tfebaze jsi Zivor a vsechno
rna zivot od tebe a bez tebe by ho nemelo nie. Proc tedy tak
blaznive milujes? Protoze ses zamiloval do sveho tvora, nasels
v nern zalibeni a potesenf ajako opojeny jeho spasou ho hledas,
aon pfed tebou prcha: vzdaluje se od tebe, atyse k nernu blizlS:
a abys mu byl co nejblize, nezbylo ti nic jineho, nez na sebe vzit
jeho Iidstvf.
Co na to i'eknu? J ako koktajici nedokazu odpovedet niejineho
nez "A_a",43 nebot konecny jazyk neumi vyjadfit dojetf duse,
ktera po tobe nekonecne rouzf. Mozna mohu opakovat Pavlova
slova: "J azyk nedokaze vypovedet, ucho zaslechnout, oko spatfit
ani srdce pocitit"44 to, co videll A cos videl? "Videl jsem Bozf
tajemstvi. "45 Co na to povim? Svymi neotesanymi myslenkami
nernarn co dodat, reknu ti jen, moje duse, zes okusila a spatfila
hlubinu veene Prozretelnosti.
Nyni ti vzdavam diky, nejvyssi a veeny Otce, za nezrnernou
dobrotivost, kterou jsi zjevil mne, nicemne a nehodne jakekoli
milosti.
Ale jelikoz vidim, ze plnfs svata pranf aze tva Pravda nernuze
lhat, touzfm po tom, abys mi nyni povedel neco 0ctnosti a 0ry-
tecnosti poslusnosti Oak jsi mi, vecny Otce, slibil), abych se do
tete ctnosti zamilovala anikdy neopustila poslusnost k robe. Kez
se tve nekonecne dobrotivosti zalibi povedet mi 0jeji dokonalos-
ti, aco mi v nf brani, kdo mi ji muze dar ajake je znameni 0tom,
zda ji rnam ci nemam,
43Srov. ]er 1, 6.
44Srov. 1 Kor 2,9.
45SroV. 2 Kor 12, 4.
309
v
POSLUSNOST
154
Poslusnost Slova a neposlusnost Adama
ehdy na ni nejvysSf vecny a slitovny Otec sbled! zra-
kern sveho rniIosrdenstvi a slitovnosti afekI:
Nejdrazsf anejmilejSi deero, svata touha aspravedlive
prosby musi byt vyslyseny: a proto ja, nejvyssf Prav-
da, naplnim svou pravdu a splnim slib, ktery jsem ti
dal, a tvou touhu. Iestlize se me zeptas, kde mllzes
nalezt poslusnost, [aka pficina ti ji odnfrna ajake znameni urcuje,
zda ji mas C i nernas, odpovim ti, ze ji plne naleznes v sladkern
a laskyplnern Slove, mern jednorozenem Synu. Tato etnost byla
u ne] tak pohotova, zepro jeji naplnenf spechal k potupne smrti
na kfiZi.
Kdo ti ji muze odejmout? Pohled' na prvniho cloveka, auvidfs
prfdnu, ktera ho zbavila poslusnosti, jiz jsem mu udelil ja, vecny
Otec: je to pycha vychazejfcf ze sebelasky a z touhy zalfbit se
druzce. Tato pficina mu odnala dokonalost poslusnosti azavinila
neposlusnost, zniz vyplynula ztrata zivota vmilosti asmrt; ztratil
poslusnost aupadl do bahna adovelke bidy. A nejen on, alei cele
lidske pokoleni, jak jsem ti rekl.
Znamenfrn, podle nehoz poznas, zda tuto ctnost mas C i nikoli,
jetrpelivost: jestlize nemas trpelivost, ehybi ti poslusnost. ZjistiS,
zejeto pravda, az budu 0teto etnosti mluvit.
Ale dave] pozor: poslusnost lzetotiz dodrzovat dvema zpuso-
by. Ieden z nich je sice dokonalejsi, ale nejsou od sebe oddeleny,
Kapitola 154
naopak spolu souviseji, jak jsem ti rfkal ohledne pfikazani arad.!
jeden z nich je dobry a dokonaly, zatimco ten druhy je nesmir-
ne dokonaly: a do vecneho zivota nedojde nikdo, jestlize nebude
poslusny: bez poslusnosti totiz nikdo nemuze vstoupit, nebot' ne-
beskou branu, zavfenou Adamovou neposlusnostf, znovu otevrel
klic poslusnosti.
Zpusobila to rna nekonecna dobrotivost, nebot jsem videl, ze
se clovek, ktereho tolik miluji, nemohl navratit ke mne, svernu
cfli, aproto jsem vzal klice poslusnosti avlozil je do rukou slad-
kernu a laskyplnernu Slovu, sve Pravde: a on jako vratny odemkl
branu do nebe. Bez tohoto klfce abez tohoto vratneho, me Prav-
dy, nemuze do nebe nikdo vystoupit, aproto ve svatem evangeliu
rekl, ze nikdo nemuze pfijit ke rnne, Otci, jinak nez skrze neho.
2
Kdyz pfi nanebevstoupeni opus til spolecnost lidi a s jasotem se
vratil ke mne do nebe, zanechal vam tento sladky klfc poslus-
nosti. A jak viS, prenechal ho svernu zastupci, Kristu na zerni,
jemuz jste vsichni zavazani poslusnostf az do smrti. Kdo se tete
poslusnosti zrekne, je ve stavu zatraceni, jak jsem ti vysvetloval
na jinem rnfste.:'
Nyni chci, abys spatrila a poznala tuto nad jine vytecnou
ctnost ajeji puvod v pokornern aneposkvrnenern Berankovi.
Co bylo pricinou nezmerne poslusnosti tohoto Slova? Byla
to laska, kterou choval k ucte vuCi mne a k vasf spase. Odkud
tato laska pochazela? Ze svetla osvecujfcfho zrak jeho duse pfi
pohledu na bozske Byti avecnou Trojici: tak stale hledel na rnne,
vecneho Boha.
Tento pohled v nern rodil onu nesmfrne dokonalou vernost,
kterou vevas nedokonalyrn zpusobem probouzi svetlo nejsvetejsi
viry. Byl totiz verny mne, svernu ve