You are on page 1of 24

CALGARSKÉ

LISTY (124)
VYDÁVÁ

CZECH AND SLOVAK ASSOCIATION OF CANADA, Calgary Branch


P.O. Box 355, Calgary, Alberta T2P 2H9 www.cssk.ca Prosinec 2009

Všem našim milým čtenářům Calgarských Listů a členům naší pobočky ČSSK přejeme
spokojené Vánoce, pevné zdraví a úspěšný rok 2009.
Maminky a děti z České a Slovenské mateřské školky, podzim 2009 (z leva maminky)Jana Krajbichová
(Aninka), Katka Tůmová (Nicholas, Matýsek), Lenka Pallanová (Isabelle, Šimon), Andrea Loewenová (Tobiáš, Karl), …
(Dominic, Nicholas, Michal), Yvea Zaels (Helenka, Olinka), Mariana Svobodová (Mana).

Slavnostní večer při oslavě “Sametové revoluce” Foto Michal Kellner, senior
CALENDÁŘ AKCÍ CALGARSKÉ POBOČKY
31. prosinec 2009 v 18.30 hod - SILVESTR 2009 - Royal Canadian Legion 755 - 40 St SE

Připravujeme:
Březen 2010 - Tradiční Josefovská Zábava
Březen 2010 - Výroční členská schůze ČSSK
Podrobnosti zveřejníme v příštích CL a najdete je také na webové stránce www.cssk.ca - klikněte na Calgary.

Pozvání na SILVESTRA 2009


Poslední akcí v letošním roce pořádanou calgarskou pobočkou je SILVESTR. Upřimně zveme všechny krajany a vaše
přátelé na Silvestrovskou zábavu do Auditoria Royal Canadian Legion na adrese 755-40 St SE Forest Lawn, tel. 272-
5585. U našich dobrých známých veteránů se sejdeme ve čtvrtek 31. prosince 2008 v 18.30 na prvním přípitku. Vstupné
$50.00 zahrnuje českou kvalitní a chutnou večeři připravenou místopředsedou naší pobočky a manažerem klubu Pavlem
Hebelkou s jeho kolektivem. Velký výběr moučníků a dezertů, káva, čaj. Po půlnočním blahopřání budou k dispozici
nářezové mísy s okurkem, sýrové mísy, pečivo.
Po bohaté večeři si určitě všichni rádi zatancujeme při diskotéce Juraje Jaroše s všestranným hudebním repertoárem.
Neodkládejte svoje rozhodnutí na poslední chvíli. Přijďte se pobavit, zazpívat a zatancovat. Nebudete litovat. Se
sklenkou šampaňského se rozloučíme se starým rokem a společně přivítáme rok 2010.
Vstupenky jsou v předprodeji a k vyzvednutí do středy 23. prosince 2009 jako obvykle: Pavel Hebelka osobně nebo
v kanceláři Legionu 272-5585, u pokladní spolku Drahušky Neveselé 278-6201, u Boženy Kellnerové 295-8438.

Důstojná oslava „Sametové revoluce“.


Za hojné účasti krajanů a jejich přátel se konal v sobotu 7. listopadu 2009 vzpomínkový večer ke 20. výročí Sametové
Revoluce, pádu Berlínské zdi a všech událostí kolem tohoto významného a studenty započatého vývoje demokracie v
Československu. Program sestavili Zdeněk a Jana Posádkovi. Úvodem jsme si společně s nimi zazpívali známou píseň
"Ta naše písnička česká". Následovaly filmové klipy, které nám připomněly události v Německu v souvislosti s pádem
berlínské zdi. Českým velvyslanectvím v Ottavě nám byl propůjčen DVD film "Něžná Revoluce". Po skončení
promítnutého videa následovala přestávka s občerstvením. Poté večer pokračoval nejenom diskuzí o dokumentovaných
dramatických událostech před 20 lety, ale i hudbou oblíbené české dvojice Jana a Danny. Nechyběly ani významné
skladby od Marty Kubišové, např. "Motlitba pro Martu". Úspěný vzpomínkový večer podle ohlasu přítomných krajanů a
jejich přátel se velice líbil.
========================================

Oznámení: V sobotu 5. decembra o 13:30 hodine príde Svätý Mikuláš prijde navštíviť slovenské deti s prichystanými
balíčkami, do haly pri kostole sv. Jozefa na adrese 640-19 Ave.NW. Vítane sú deti a rodiny. Po návšteve Mikuláša sa
usporiada posedenie a zábava do 16:30. Vstupné: $7.00 za dieťa (v cene je zahrnutý balíček) Prosíme Vás, zaregistrujte
si deti (meno a vek) na e-mail: slovakcalgary@shaw.ca Ak nemáte prístup k počítaču, volajte Katke Šiškovej 403 239-
2248 alebo Jane Rybárikovej 403 288-4254.
================================
Oznámení: Do pondělí 14. prosince 2009 (a opět od 1. února 2010) každé pondělí od 15.00 do 16.30 je otevřena Česká
a Slovenská mateřská školka (Czech and Slovak playgroup) pro děti 2-5 let. Děti se scházejí v prostorách Varsity Bible
Church na adrese 4807 Valiant Drive NW v Calgary. Vaše další otázky a podrobnější informace ochotně a ráda zodpoví
po telefonu Andrea Loewen 403-270-8164 nebo emailem na adresu andrealoewen@yahoo.ca
===========================================
Oznámení: Český Kalendář 2010. Již po patnácté jsme připravili publikaci, která chce potěšit, ale i připomenout
některé význačné osobnosti naší historie a kultury či události, na které by se nemělo zapomenout. Kromě článků, o
kterých by se dalo říci, že jsou poučné, přinášíme v kalendáři jako obvykle i články oddechové. Povídky, básničky,
písničky, křížovky, obrázky a fotografie a praktické recepty. Doufáme, že se Vám i letošní kalendář bude líbit
jako ty předešlé a předem Vám velice děkujeme, když o něm dáte vědět i svým přátelùm a známým. Český kalendář
2010 má 1760 stran + barevnou obálku. Jeho cena je v ČR 129 Kč, + event. poštovné 18 Kč, v Evropě (i s poštovným 10
Eur, v zámoří 15 US i s poštovným). Není běžně k dostání v knihkupectvích. Je třeba si jej objednat na adrese: Český
kalendář, Sokolovská 179, 190 00 Praha 9, e-mailem: strizovska@seznam.cz, nebo zakoupit osobně v naší redakci v
Klementinu (po telefonické dohodě - dopoledne: 266 311 241, odpoledne: 222 221 344, nebo mobil: 739 091 057).
www.cesky-dialog.net

Oznámení: Dne 21. října 2009, zemřela paní Peva Pufferová ve věku 86 let. Několik roků byla činná v naší spolkové
práci jako hlasatelka televizních programů. Její přínos pro práci v naší calgarské komunitě byl příkladný. Dlouhá léta se
zajímala o naši činnost a podporovala naši pobočku i formou finančních darů. Měla mnoho přátel, kteří na ní budou
dlouho vzpomínat.
=========================================
Oznámení: Pan Dr. Ivan Vícha se loučí s jeho klientelou a koncem měsíce února roku 2010 odchází do důchodu.
Poskytoval obětavou službu krajanské i kanadské veřejnosti více jak 3 dekády. Jeho vztah k naší pobočce byl velmi
přátelský, můžeme mu rádi poděkovat za velmi štědrou finanční podporu. Za celou naši calgarskou pobočku a věříme i
za širokou krajanskou veřejnost mu chceme popřát příjemné užití důchodového života.
===========================================
Oznámení: Redakce Calgarských Listů uvítá a otiskne od našich čtenářů články či pojednání o jejich příchodu do
emigrace a posléze i zakotvení v naší nové domovině, Albertě. Mnozí z nás již překročili dobu delší jak 40 roků v
Kanadě a tím vlastně již žijou delší dobu mimo naší bývalou vlast. Ostatní čtenáře budou zajímat Vaše postřehy z
návštěv v nynější České republice či zajímavé zážitky z Vašich dovolených v jiných zemích a ostatních částech našeho
kontinentu.
==========================================
Oznámení: Ve čtvrtek 26.listopadu 2009 se konalo velmi úspěšné zpívání v kavárně PRAGA a další zpívání se bude
konat až v lednu 2010. Přesné datum bude oznámeno emailem přímo od Zuzany Jánošové či od Vladimíra Mašaty.
==========================================

Trochu prevence je snažší, než spousta léčení.


SAMETOVÁ REVOLUCE. . Jakub Zahradník.
Odpověď Martině Bittnerové na výzvu napsat něco k 20. výsledek Sametové revoluce je výsledkem všech našich
výročí Sametové revoluce. Sametová revoluce byla představ dohromady. A protože si to každý představoval
vzpoura chytrých proti hlouposti. Osvícených lidí, jako jinak, je výsledek takový jaký je. Je naší vinou, že jsme
jsou (nebo tehdy rozhodně byli) Václav Havel, Michail nedokázali z našeho společenství udělat lepší, nežli dnes
Gorbačov a mnoha dalších, podporovaných Amerikou a je. Stalo se to proto, že většina lidí takové plány v hlavě
západní Evropou. Přihlášení se naplno k západnímu nikdy neměla. Sametová revoluce svrhla socialistický
světu, jež nám vyneslo posun z východu opět do středu režim. Za socialismu mi nejvíce vadila nesvoboda a její
Evropy. Daní za to, jestli souhlasíte, že daně se musí původci, komunisti. Byl to pro mě život ve vězení, kde
platit, byl příspěvek nezištných zištným. Pro mě to skutečné dráty obepínaly mou vlast jako koncentrák,
ovšem byl především ZÁZRAK, který jsem si nedokázal občanka ze mě dělala hajzlíka, kterého bylo možno jen
vůbec představit a je to ve veřejné rovině ten největší tak pro nic za nic sekýrovat a československý pas ze mě
dar, jaký jsem mohl za svého života dostat a už dostal. dělal chudého příbuzného. Nemohl jsem nic svobodně
Moc děkuji! Moje třiaosmdesátiletá babička měla doma podnikat. Ale nejhorší pro mě byl ten vnitřní psychický
plakát Jana Pavla II. a Václava Havla, modlili jsme se a stav všudypřítomného udavačství, ztráty paměti (o kom
brečeli radostí, já pak chodil na demonstrace s všem se nesmělo mluvit a učit – počínaje prvním
trikolorou v klopě, víc jsem toho neuměl. Když jsem se prezidentem a konče našimi nejvýznačnějšími
jí ptal na srovnání roku osmašedesát a devětaosmdesát, osobnostmi a emigranty, které estébáci označovali
řekla: „to se srovnat nedá, teď je to doopravdy“. pojmem „bývalí lidé“), bezmezné české servility (každý
Nechtěli jsme už žít v zaostalosti vůči vyspělému světu, si to žehlil u strany, aby se mohl dostat na školu a
který se nám vzdaloval a setrvávat ve lži komunistické podobně) a zlodějství („kdo neokrádá stát, okrádá
ideologie. Říkat něco jiného v soukromí a být donuceni rodinu“). Těch debat, kdy řečník sám dospěl k tomu, že
lhát navenek. Euforie z převratu byla ohromná a musela vlastně nic nezmůže a ještě se za to vnitřně pokáral!
být podobná stavu, když skončí válka. Přál bych Sametová revoluce tohle vše šmahem změnila, v
Sametové revoluce lidem v takových zemích jako je ostatním přinejmenším nabídla změnu. Ale vyrovnat se s
Severní Korea nebo Barma. Když si představíme, že oni tím, změnit své špatné zvyky, korigovat správně názory,
na takový převrat nemají nárok, tak teprve doceníme srovnat se se svou historií, umět žít a vyjadřovat se
naši revoluci a její nenásilnost. Proto se mi nelíbí, když svobodně, přeorientovat se na tržní systém, emancipovat
lidé relativizují Sametovou revoluci, a nedovedou si stát se se světem a přitom se nenechat zatáhnout do
za vlastní ŠANCÍ, jakou jim poskytla. Nic není hajzlovin, to trvalo a neustává. Přišly ovšem bonusy a
zadarmo. Ať kritizují sami sebe. Takoví lidé si bohužel benefity – můžu dělat a dělám co chci, nemusím z
dost často pletou krátký okamžik revoluce s vývojem po vlastních chyb vinit komunisty a také jsem se stal
ní a veřejnou rovinu s osobní. Hodnotí tak místo občanem Evropské unie, Severoatlantické aliance a
Sametové revoluce stav své nespokojenosti. Nejlepší spojencem Spojených Států. Toho si velice vážím.
hodnocení Sametové revoluce jsem četl z pera Protože až nás bude zase někdo kopat do zadku, tak
spisovatelky Jindřišky Smetanové. Ta kdysi napsala, že doufám, že nebude třeba volat znovu o pomoc z
Rozhlasu. (Zároveň se valem blíží doba, kdy bude rodině někdo přisluhovačem režimu. Nádor nebylo lze
potřeba pomáhat Americe.) V současné době mě osobně jednoduše odstranit, je naší součástí a neseme si ho dále
u nás štve nejvíce – po mrhání životním prostředím (což v sobě. Teď, po dvaceti létech, jsou mnozí z nás velcí
je mimo rámec této statě) – zločinnost a naše politická hrdinové, kteří věděli jak to všechno dopadne a že to
reprezentace a také české neznabožství dávané světu bylo předem dohodnuté. Já to tedy nevěděl, ale po
trapně na odiv. Vyjmenoval jsem tři vady, ale pro mě je veškerém svém dlouhodobém přemýšlení o této
to skoro jedna a tatáž věc. Z malosti a neznabožství záležitosti mohu říci jedno: Vše je dohodnuté předem
povstává český homo politicus, vazal bossů, kámoš vždycky, a to mimoslovně. Tím, co bychom si měli ze
podvodníků a zločinců. František Ringo Čech jednou Sametové revoluce vzít a za čím jít, jsou nadšení,
pravil, že naši politici jsou buď současní nebo budoucí odvaha a ideály, které jsme tehdy v té dějinné chvíli
dlužníci. To je geniální postřeh. Uvědomuji si, že to vše nějak cítili a měli. Protože chytrost v kombinaci s
má hluboké kořeny. To je také pravda o nás, nemůže za angažováním se pro dobrou věc musí zvítězit nad
to Sametová revoluce. Každý sedmý až osmý člověk u blbstvím a ignorancí. To byl důvod Sametové revoluce,
nás byl členem KSČ, prakticky každá rodina byla její smysl a jsou to křídla našich myšlenek a možné
postižena komunistickou zvůlí a současně byl v každé východisko pro každý den.
=================================
Cesta k Armaggedonu Johaness Gerloff. prohlásil: „Naším posláním je změnit Írán v zemi
Islámská revoluce v roce 1979 byla doprovázena Skrytého imáma.“ Na rozdíl od svého předchůdce
mesiášsko-apokalyptickým očekáváním. Lid dal Chatámího, který se snažil přizpůsobit islámský
ajatolláhovi Rúholláhovi Chomejnímu titul imám, který revoluční režim realitě, je Ahmadínežád idealista, který
byl do té doby vyhrazen dvanácti přímým potomkům věří v dědictví ajatolláha Chomejního. Mahmúd
Alího Ibn Abí Táliba, bratranci a zeti proroka Ahmadínedžád je dítě islámské revoluce. Ztělesňuje
Mohameda. Šiítští muslimové věří, že imámové mají generační přechod z otců revoluce na její syny. S tím
zvláštní povolání a skrze ně také jedinečné nadání vést není spojena žádná zásadní změna ideologie. Naopak,
věřící. tato druhá generace revoluce chce obnovit čistotu
Roku 931 zmizel beze stopy dvanáctý a poslední imám původního učení. Veteráni revolučních gard jsou
Mohamed al Mahdí. Od té doby chybí šiítskému spolucestující. Díky těmto zkušenostem a svazkům má
společenství věřících přímé boží vedení prostřednictvím mnohem víc, než jeho předchůdci.
imáma – a od té doby očekávají Šiíté návrat mahdího. Osobním poradcem íránského prezidenta je ajatolláh
Až se dvanáctý imám zjeví, praví šiítské učení, bude Mohamed Taqi Mezba Jazdí, osvícený přívrženec
napraveno všechno zlo tohoto světa a nastolena boží mesiášsko-apokalyptické vize budoucí světové vlády
spravedlnost. Celé lidstvo uzná učení šiítského islámu a mahdího. Podle názoru šiítů existuje jednou v každé
podrobí se mu. Do doby zjevení skrytého imáma fungují generaci možnost návratu mystického imáma. Jazdí
vysocí šiítští duchovní jako jeho zástupci a řídí zastává názor, že „současná válka proti nevěřícím,
duchovní a právní záležitosti šiítského společenství. bludnému učení a světu arogance (tj. západu) připraví a
Chomejní kázal očekávání mahdího a dále pak, že jej urychlí zjevení dvanáctého imáma.“ Zjevení islámského
společenství šiítských věřících nemá očekávat jen mesiáše jako aktu celosvětového krveprolití jde obdobně
pasivně, ale má se aktivně připravit. Nicméně tehdy vstříc starozákonní židovská představa Góga a Magóga
neměly tyto představy žádné konkrétní politické nebo novozákonní křesťanské učení o Armageddonu.
důsledky. Chomejního následovníci v politické dráze, Válka národů oznamuje příchod dvanáctého imáma.
Alí Akbar Hašemí Rafsandžaní (1989-1997) a Muslimové mohou, dle přesvědčení těch, kdo věří v
Mohammed Chatámí (1997-2005) se snažili o striktní mahdího příchod, svým chováním jeho návrat urychlit
oddělení politiky od mahdího zjevení. Až s volbou nebo oddálit. Pokud bude ve světě panovat pořádek,
Mahmúda Ahmadínedžáda prezidentem islámské není důvod, proč by měl mahdí přijít. Lidé jako Jazdí
Íránské republiky v srpnu 2005 se staly tyto mesiášsko- nebo Ahmadínedžád proto vyhledávají střet a
apokalyptické představy součástí politické moci.Už v konfrontaci civilizací, nebo se aspoň nijak nesnaží
lednu 2005 vyhlásil Íránský nejvyšší vůdce, ajatolláh zabránit rozpoutání světové války. Velký ajatolláh
Alí Chamejní: „Dnes nastal čas, aby byly vytvořeny Chomejní je jimi například obviňován z toho, že oddálil
podmínky, které umožní – bude-li si Alláh přát – vládu návrat dvanáctého imáma tím, že v roce 1988 uzavřel
imáma Mahdího.“ Podle představ íránských šiítů příměří s Irákem. Mahdí se totiž zjeví až tehdy, když
potáhne dvanáctý imám při svém zjevení ulicemi bude útlak na zemi zcela nesnesitelný. Mahmúd
Teheránu – což Mahmúd Ahmadínedžád jako starosta Ahmadínedžád nehovořil v rámci své volební kampaně
zohlednil při urbanistickém plánování. Navštíví svaté jen o přípravě příchodu mahdího. On se k tomu i
město Qum, kde Ahmadínedžád nechal jako prezident konkrétně zavázal. V prosinci 2006 přál ve svém
zrenovovat mešitu Jamkaran. Kdo věří v návrat projevu v Kermanšáhu křesťanům radostné Vánoce
mahdího, ten se na něj připravuje. V jednom proslovu v slovy: „Tímto oznamuji, že – s boží pomocí – není
provincii Kermán (bylo to roku 2007) íránský prezident daleko den, kdy se Ježíš vrátí na stranu skrytého
imáma“. Svou politiku opírá o bezprostředně samozřejmě uvnitř šiítského společenství přijímány bez
nadcházející návrat mahdího, a nadto tvrdí, že je v námitek. Ne všichni šiíté v Íránu věří, že je nutno
přímém kontaktu s bohem. Šiítské učení v minulosti zosnovat válku, aby se tím urychlil mahdího příchod.
potlačovalo každé nepravdivé tvrzení o přímém Mnozí, kteří rovněž počítají se skutečným příchodem
kontaktu se skrytým imámem. Teď Mahmúd mahdího, jsou přesvědčeni, že by se mělo čekat, až se
Ahmadínedžád tvrdí, že je v přímém kontaktu s naplní Alláhem vyměřený čas. Svaté město Qum
mystickým zmizelým vůdcem šiítů. Mahdí mu produkuje íránskou elitu. Pro šiítský Írán má zhruba ten
předpověděl presidentství a nyní se s ním pravidelně stejný význam jako Oxfordská nebo Cambridgeská
setkává každé dva týdny. Ahmadínedžád se dokonce univerzita pro Velkou Británii či Harvardova či
nerozpakuje přinášet údajné konkrétní výroky mahdího. Princetonova univerzita pro Spojené státy. Ze zhruba 90
Tak například oznámil, že mu dvanáctý imám sdělil: škol v Qumu ovšem jen dvě plně podporují extrémní
„Do dvou let se vrátím a přinesu věřícím spravedlnost.“ pojetí ajatolláha Mezby Jazdího. Na úplně jiné úrovni se
Ahmadínedžád byl zjevně přesvědčen o svém božském formuje v Íránu a uvnitř šiítského islámu odpor vůči
poslání, když hovořil o tom, jak (v roce 2005) prožíval myšlenkám Mahmuda Ahmadínežáda a jeho šedé
svoji vlastní řeč před generálním shromážděním eminence. Vlivní duchovní jim vyčítají, že očekávání
Spojených národů. 190 zástupců světového společenství příchodu mahdího je nelegitimně zneužíváno pro
mělo v okouzlení naslouchat, zatímco on na sobě cítil politické účely. Novinář Amir Taherí, sám původem
spočinutí božské přítomnosti. Mahmúd Ahmadínedžád Íránec, dokonce tvrdí, že většina šiítských vůdců, jak v
mluví bez ostychu o svatozáři nebo auře, kterou měl Íránu tak mimo něj, se stanovisky vládnoucího režimu
kolem hlavy, zatímco sám skrytý imám se opřel o jeho nesouhlasí: "Všichni velcí ajatolláhové jsou dnes
pravé rameno a našeptával mu, co má povědět hořkými odpůrci vlády, která překrucuje šiítskou
zástupcům OSN. Podobné myšlenkové pochody nejsou teologii.“
========================================
Kanadský starobinec. Rastislav N. Royko, Vernon.
I stalo sa riadením osudu, že som sa ocitol v starobinci. Netešte sa.
I keď som už prekročil vek v ktorom sa ľudia odoberajú Starobinec je určitým spôsobom ako väzenie. Veľa
do dôchodku, nemyslím si, že odchod do dôchodku a do chovancov je tu proti svojej vôli, poväčšine preto, že ich
starobinca by sa mal spojovať - hneď po príchode do tu príbuzní odložili, pretože sa už nemôžu alebo nechcú
tohto domova som mal dojem, že tam nepatrím. Ale o nich starať. Pokusy o útek sú na dennom poriadku.
pobyt v tomto zariadení mi dal jedinečnú príležitosť Stalo sa mi, že ma jeden pacient požiadal, či by som mu
vidieť zblízka, ako to v starobinci chodí. Starobinec je nepožičal peniaze na mestský autobus. Inokedy ma zasa
námet, o ktorom sa ťažko píše. Možno bude najlepšie, jedna osemdesiatročná pani prosila, aby som ju večer
keď ďalšie rozprávanie rozdelím na dve kapitoly - Tešte odviezol na zastávku električky. Ale všetky tieto pokusy
sa, a Netešte sa. sú bezvýsledné, pretože dostať sa von znamená prejsť
Tešte sa. V starobinci, aspoň v tom kde som ja bol, to cez strážené dvere s celodennou i nočnou službou .
vyzerá pekne. Ústav je umiestený v dobre udržovanej Dvere vedúce von sú na kód, alebo napojené na
budove, na jej zriadenie a prevádzku prispieva nielen poplašné zariadenie a niektorí zverenci majú magnetické
federál, ale aj príslušná kanadská provincia a aj veľa náramky, ktoré, keď sa priblížia k dverám., automaticky
súkromných darcov. Je v ňom veľa vecí, ktoré majú zamknú dvere a spustia poplašné zariadenie, a personál
prispieť k pohodliu a zábave obyvateľov. Je tam aj veľa úteku zabráni.
zbytočností, ktoré nikto nepoužíva, ako napríklad klavír, Denný program pozostáva z ranného budíčka poväčšine
organ a iné drahé hudobné nástroje, stereo rádiá, DVD spojeného s prvou dávkou liekov, raňajok, lekárskej
prehrávače, bohato zásobená knižnica, akváriá, filmy na prehliadky, potom pre tých čo ešte môžu z ľahkej
kazetách a na video diskoch. Dokonca aj telocvične rozcvičky, voľného času, potom obeda, liekov,
a rehabilitačné miestnosti sú tu, ale poväčšine málo odpočinku, ktorý prejde zasa do voľného času, večere
využívané. Chovanci bývajú sami alebo po dvoch na spojenej s ďalším podávaním liekov a znova voľného
jednej izbe. Strava je výdatná, tri krát denne plné jedlo, času. V starobincoch dobre zarábajú spoločnosti
ale dosť jednotvárna., väčšinou kašovitá. Nábytok je vyrábajúce lieky. Každý pacient dostane malú misku
vyhovujúci, teplá voda tečie stále, v noci sa prikuruje aj s liekmi ráno, na poludnie i večer, niektorí aj
v lete. Opatrovateľky majú službu vo dne i v noci. medzičasom. Lieky, aspoň v Alberte, sú zdarma. Vo
voľnom čase chovanci väčšinou podriemkavajú pri
televízii, ktorá je pustená od rána do večera. Netreba
zdôrazňovať, že personálu to vyhovuje.

Triky, ako si v starobinci polepšiť, sú tiež súčasťou spôsobom – nosil veľké tmavé okuliare a keď sa niekto
života. Bol tu Terry, veľký tlstý černoch, ktorý k nemu priblížil, vždy sa spýtal - Kto to je? Jeho
predstieral slepotu. Robil to veľmi rafinovaným slepota ale končila za dverami jeho izby – tam odložil
tmavé okuliare a celý deň ležal v posteli a pozeral svoj Vrcholom spoločenského styku sú obedy a večere
vlastný televízor. Na jedlo nechodil s ostatnými do v spoločnej jedálni. Pri stole som sedel s ďalšími tromi
jedálne, porcie, aké dávali všetkým pacientom by mu pacientmi, a dva z nich sa demonštrovali ako zaujímavé
nestačili, a tak mu sestry museli nosiť jedlo na izbu. postavy.
Niekedy prišiel do kuchynky, a ak tam nikto
nebol, zožral všetko, čo tam bolo.
-----------------------------
Deväťdesiatročný Walter nemal prejavy žiadnej Určite jeden každý z nás dúfa, že do starobinca nebude
choroby, len jasné známky vysokého veku. Trochu musieť, skutočnosť je ale taká, že v starobincoch je stále
pomalý, ale zato bystrý Walter nás bavil svojimi plno. Takže i niektorí z nás tam nakoniec určite skončia.
historkami z prvého i druhého manželstva. Waltrovi už I keď si myslím, že kanadský starobinec nie je ten
neslúžili oči a uši tak ako kedysi. To často vyvolávalo najhorší, na základe mojich skúseností môžem
pri stole zábavné scény. Raz som Waltra nachytal, ako si zodpovedne prehlásiť, že sa tam vôbec neteším.
dáva do kávy marmeládu. Inokedy, keď mu Keď som sa po dvoch mesiacoch zotavil zo svojich
ošetrovateľka prišla priniesť jedlo, Walter sa spýtal, čo zranení, ktoré boli vlastne príčinou, že som sa
je na výber. v starobinci vôbec ocitol, a keď sa nakoniec za mnou
Sekaná alebo zukini! – odvetila ošetrovateľka. A Walter dvere ústavu zatvorili, pomyslel som si – bože, vezmi si
na to – sekaná alebo bikiny? Dám si bikiny. Kávičku si ma deň predtým, ako by som sa sem mal vrátiť.
dával ku každému jedlu a zákusky v ňom len tak mizli.

==============================================
Kubišová s Moučkovou se brání označení legenda. Martina Bittnerová, Praha
Božská Marta a energická Kamila. Obě plnily v otázka partnerských vztahů. V nich se projevovala
šedesátých letech obýváky. Měly spoustu ctitelů a Moučková spontánně, ačkoliv stihla dvě manželství
ctitelek. A dokonce měly i mají stejné monogramy, stejně jako poměrně pragmatická Kubišová. Kupodivu
pouze je musíte obrátit. KM a MK. Čas bezčasí v citace z publikace zatím nezáří v bulvárních plátcích.
životních příbězích hlasatelky Kamily Moučkové a Ostatně ony dvě zde hovoří o něčem, čímž se nikdy
zpěvačky Marty Kubišové znamená bezesporu dobu příliš netajily. A proto nafouknutá bublina splaskne
normalizace, v níž ani jedna nemohla vykonávat svou dříve, než se stačila pořádně nadout. Příběh vymodlené
profesi. Pro dnešní mladé lidi tyto dámy znamenají dcery Kubišové známe, o to víc zamrazí, když
chodící historii, protože se jim podsouvají coby Moučková otevřeně konstatuje, že pro ní znamenala
symboly, kterým komunistický režim zničil kariéru. nejvíc práce. Nicméně naprosto totožně překvapí
Ovšem právě dialog zmíněných protagonistek v knize přiznání Kubišové k lásce ke zvířatům přesahující lásku
Lásky za časů bezčasí (nakladatelství Daranus) odhaluje k mužům. Opět náraz. Prostě si neberou servítky.
poměrně rozdílné osudy žen věkem od sebe vzdálených, Promlouvají jasně, výstižně a někdy i tvrdě. Nejtvrdší
přesto si něčím blízkých. Určitě je dodnes spojuje jistý jsou však na sebe. Ačkoliv ani jedna se nepovažuje za
vzdor. Spoluautorům Z. A. Tichému a V. Ježkovi se ale revolucionářku a brání se označení legenda, svým
z textu někam vytratil. Moučková, dcera zapáleného a způsobem je tak všichni vnímají. Snad je do té polohy
doživotního komunisty, nemusela po roce 1948 chodit nastylizoval národ, snad je tam přivedla komunistická
kanály a zpovídat se dělnické třídě z prohřešků svých zvůle, snad skutečnost očividné nezlomnosti.
„buržoazních“ předků jako desítky ostatních. Prvně Rozřešení čtením jejich rozhovoru přesto nenaleznete.
působila v divadle, pak přešla do rozhlasu a nakonec Mám pocit, že si to tajemství odnesou do hrobu. Vždyť
skončila v televizi. Až přišlo nešťastné vysílání v době kdo zpíval v listopadu 89 z balkónu hymnu a kdo
okupace a tím i její zářící hvězda zapadla. Z rozhodnutí nazpíval v šedesátých letech písničku s názvem
mocných. Kubišová, dcera lékaře, se z třídních důvodů Legendy? Jednoduše zůstalo mnoho nedopovězeno.
nedostala na vysokou školu a začala zpívat z určité Příjemně se čte povídání dvou ženských u kafíčka, které
náhody a nouze. K velké radosti pozdějších posluchačů něco pamatují, něco dokázaly a ledascos přitom ztratily.
a fanoušků. Banální pornografická fotka, na níž měla Na zajímavou exkurzi do duší zajímavých osobností je
Kubišová údajně vystavovat své tělo, velmi záhy to však přeci jen málo.
přerušila její uměleckou dráhu. O tom všem si dotyčné PS. : Kamila Moučková se proslavila svým spontáním
povídají a přibližují čtenářům okolnosti odehrávající se projevem na TV obrazovkách v době invaze sovětských
před mnohými lety. Na druhou stranu dojde i na přetřes a ostatních vojsk do Československa v roce 1968.
=============================================

SPOMAĽ MÁŠ PRIVYSOKÚ RÝCHLOSŤ...!!!


Keď som včera vystupoval z vlaku, predo mnou šla uvedomiť si hodnotu vecí. Robíme veľa fotografií, ale
pomalým tempom stará babka. Ponáhľal som sa a už si ich ani
nevedel som ju predbehnúť.Vytáčala ma do nepríčetna. neprezeráme. Napálime ich na CD a tým to skončilo.
Vtedy som sa zarazil a povedal som si: "Kam sa ja Počítače máme plné mp3-jek, ale nemáme prehľad čo je
vlastne ponáhľam?" Ozvali sa vo mne výčitky to vlastne za hudbu. Množstvo televíznych kanálov,
svedomia, že som sa v duchu nahneval na babku, ktorá ktoré dávajú naraz veci, ktoré chceme vidieť a hneváme
nemôže za svoju rýchlosť.Celý život pracovala aby sa sa, že to nestíhame. Namiesto zábavy stres. Stále si
aj moja generácia mala dobre, možno veľa kontrolujeme mobil, či nám niekto nevolal. Vypnúť
vytrpela. Ale všetko trpezlivo zniesla. A ja som mobil? Veď môžeme zmeškať dôležitý hovor!
netrpezlivý a malicherný. A to všetko len preto, aby Prestávame si vážiť krásne veci, kvôli ktorým sa oplatí
som bol o 10 minút skôr na internáte. žiť. Môj dedko má 83 rokov. V živote nebol v
Tých pár minút aj tak premrhám na internete alebo pri zahraničí, nemá mobil, pozerá len dva televízne kanály
telke. Alibisticky to zhodím na dobu v ktorej žijeme. a počúva jednu stanicu na svojom starom tranzistore. A
Všetci sa hrozne ponáhľame. A večer zistíme, že sme napriek tomu mi minule povedal, že prežil krásny život.
zase toho veľa nestihli. Frustrovaní si ľahneme a Má množstvo spomienok, ktoré mu vyvolávajú úsmev
zaspíme spánkom nepokojných. Popri známych frázach na tvári. Vie sa tešiť z pekného dňa, z vône dreva, s
"Ako sa máš?, Ako žiješ?..." sa nám do slovnej zásoby ktorým cely život pracoval, zo svojich vnúčat, na ktoré
vtesnalo "Strašne sa ponáhľam, nemám čas!". Tak je pyšný. Žil ťažký život ale vážil si ho. To my dnes
máme veľa práce... Cez sms si vyznávame lásku, nevieme. A tak máme infarkty už v päťdesiatke, kopu
komunikujeme cez chat a face to face si nemáme čo rakoviny a depresií. A možno by stačilo spomaliť.
povedať. Trápia nás účty, kariéra. A popri tom už Tvrdenie, že sa to nedá, neobstojí. Sú ľudia, ktorí to
neostáva čas nazvyš. V schránkach sa nám hromadia dokážu. Zamyslime sa, koľko času venujeme
maily, lebo "nemáme čas odpísať", na polici sa kopia nepodstatným veciam. Skúsme si vypnúť mobil.
knihy, lebo "nemáme čas čítať", nevieme ako vonia Porozprávať sa a niečo si prečítať. Snáď som si
príroda, lebo "nemáme čas k nej pričuchnúť". Takto a uvedomil môj rýchly život včas nato, aby som spomalil.
podobne si zaneprázdnenosť racionalizujem aj ja. Ale Kamarát má chalupu v Henclovej. Je to malá banícka
dokedy to vydržíme? Stále chceme viac stihnúť a darí dedinka obkolesená horami. Nie je tam signál na mobil,
sa nám menej. Možno venujeme priveľa času veciam, v telke jeden kanál (žiadna dilema a pozriete si aj to, čo
ktoré si ho nezaslúžia. Žijeme hrozne rýchlo, máme by ste nikdy doma nepozerali a začne sa vám to páčiť),
skoro všetko a napriek tomu sa kopia nešťastní ľudia. obchod otvorený len v utorok a štvrtok a jedna krčma s
Náš život je nekvalitný. Priemerná dĺžka života sa rozmermi 5x5 m. Ideálne miesto na spomalenie. Asi tam
pomaly predlžuje, no jeho kvalitatívna zložka je čím zabehnem, aby som sa zbytočne nehneval na starých
ďalej tým viac nevýrazná. Nevieme sa zastaviť a pomalých ľudí, ktorí si vážia zvyšok života a zbytočne
sa neponáhľajú za smrťou tak ako my! Pekný deň!
===============================================
Poslední Octaváni..... Roman Šťastný, senior, Calgary.
Po skončení Druhé světové války se prezident Beneš a po několika letech do Francouzského gymnázia, kde se
vrátil z Londýna do ČSR přes Moskvu. Sovětský Svaz už ale francouzky neučilo. Velvárna byla největši
se stal totální zárukou československé bezpečnosti a pražská bouda. Dva tisice žáků a k tomu přiměřené
poslušnosti, nahrazující bývalou předválečnou a množství kantorů. Velvarská třída jde z Vítězného
nespolehlivou záruku Anglie a Francie. Před několika náměsti v Dejvicich na Hadovku, kde bývalo kanadské
lety český demokratický parlament uvedl v život zákon velvyslanectvi, na Bořislavku a až na konečnou
týkající se této změny: „Prezident Dr. Edvard Beneš se jedenáctky v Šárce. Krásná supermoderni betonová
zasloužil o stát.“ Komu ony zásluhy pomohly a k čemu budova vytápěná stěnami, levá stěna každé třídy bylo
vedly se v zákonu moudře neříká. A tak po mnoha jediné okno, přerušené třemi sloupky.
letech v daleké nové vlasti mi dovolte, abych si poněkud Moji kamarádi - co je překvapivé, že já, byl taky jejich
neukázněně a neuspořádaně vzpomenul, jací jsme kamarád - jeden se Jmenoval Škopek (metr padesát dva)
bývali..... a druhý Putna (dva metry a osm centimetrů). Škopek a
My vlastně, pánové a dámy samozřejmě, abych se Putna. Víte, když si uvědomím to anglosaxofonské
vhodně představil, jsme nejen poslední generace zneužívání křestního jména - my jsme prakticky
oktavánů, ale také občanů První Československé vý1učně používali příjmení Vů1 Škopek a Vůl Putna a
Republiky, kteří si ji ještě úryvkovitě pamatují. Jak jsme taky samozřejmé Vůl já - to namísto křestniho jména,
se rozešli do života a do širého světa, ztratila se ta První a1e třeba takový primus inter pares naší třídy D1uhoš,
Republika, ta krásná dívka, kterou jsme potkávali při který vynikal úp1ně ve všech předmětech, dokonce i v
toulání Prahou, a snad ji i milovali, aniž jsme o tom těláku a v mravech - k němu ovšem jsme mě1i poměr
vlastně věděli. Chodili jsme na Velvárnu, spisovně jako k nevlastnímu otčímovi, nebo k mladšímu
řečeno na gymnázium Dra. E. Beneše na Velvarské ulici kantorovi. Mám takový dojem, že se ho obávali i někteří
ne nejchytřejší kantoři. Taková moudrost byla na představovaly na trupech letade1. A pak přes Ruzyň
gymplu věc neslýchaná v kterékoliv době. Tak tomuu Liboc a Královskou oborou na Bílou Horu, Vypich až na
Dluhošovi jsme říka1i Dluhoš a nic víc. Taky a1e mimo Hrad. Kola jsme opřeli o pískovcové zábradlí a koukali
té téměř geniality nevynikal už vůbec ničím, nikdy na tu krásu a m1čeli. Večerní opar mlhy změkčova1
nezabředl do žádných nepřístojností a žádný kantor by obrysy štítů prejzových střech a skrýval pilíře mostů nad
ho ani z žádných nepodezíral. V mých vzpomínkách se řekou… Večer s klukam a někdy i s holkama jsme
Dluhoš třpytí, tedy chci říct tyčí jako pomník chodili po Starém Městě uličkami Klementina a přes
vzdělanosti; o moudrosti jsme tehdá ovšem nemě1i ani řeku na Malou Stranu. Tehdy jsme měli kluby bobříků,
ponětí. Holky také s námi chodily do školy. Bylo jich to bylo vedle Skautu a Sokola, vyznávali jsme
asi patnáct z těch čtyřiceti pěti žáků ve třídě. No jo bobříkovské zásady, nekouřít (mimo ve ško1e ovšem),
holky: byly většinou chytré, ale to bylo zas na újmu, nepít (kde na to vzít peníze taky), čestnost, odvahu,
tehdy námi více ocňovaných vlastností, převážně pravdomluvnost, dě1at dobré skutky, znáte ty
krásna. Jeden předek Jarmily Kotěrové vystavěl starodávne klukovské kluby. Tak jsme vyrůstali mezi
Uměleckou průmyslovku proti Starému parlamentu, kde barokem a gotikou, obklopeni měšťanskými domy,
se každoročně odehrávalo Pražské Jaro. Hanka Hejná k vedle úřednické kolonie malých bungalovů na
nám přišla v osmačtyřicátem z Francie, kde si miniaturních parce1ách, na náměstí a nezastavěných
vystudovala tři roky na pařížském 1yceu. Jiné holky plochách, na Matějské pouti a mě1i jsme krásnej život.
mě1y neočekávané znamenité znalosti, jako třeba Polka "Pánové, ohromná detektivka - Deset malých černoušků
Chodounská, která se při jízdě tramvají naučila číst - hrají to v Organtin tyátru." (Tylovo divadlo.) Párkrat
slova pozpátku, protože ta doprava na pravé straně, jak jsme byli na Werichovi a Burianovi a v divadle ABC,
ji u nás zaved velkej Adolef , ji k tomu donutila. Takže, tam to bylo živější a bylo tam víc srandy. To víte, znali
řekli-1i jste jí například NÁRODNÍ PODNIK, ona jsme různé orchestry jako Kavkův smyčcový jazz-band,
okamžitě přeložila KINDOPINDORÁN. Tahle v SIA (Spolek inženýrů a architektů), začínali jsme
znamenitost se donesla k sluchu Konzervy, jak jsme chodit do Mánesa, do Rádia. Samozřejmě jsme od
říkali naší neobyčejně tlusté češtinářce, která tu patnácti, šestnácti let chodili do tanečních, mí kamarádi
kuriositu nechala při hodině předvádět jako takovou k Mistru Červinkovi do Lucerny, v tý krásný první
zajimavůstku češtiny. No ona to zajímavůstka určitě je, uniformě černých šatů, lakýrek, bílé košile a bí1ých
vždyť si to zkuste třeba s takovou angličtinou a rukavic a černého, nebo i bílého motejla, s čerstvými
pohoříte; ono to kolikrát nejde přečíst ani, když je to skalpy po časném holení ...
psaný normálně, natož pozpátku. Polka Chodounská při Pánové, začínali jsme bejt pánové! Po prvních
tom překladu byla vždycky jako v tranzu. Anebo spíš začátečnických hodinách jsme vyžadovali charleston, to
jako v tramvaji a viděla to, co bylo řečeno, napsáno na bylo ještě dávno před vynálezem bosa-novy. Na místo
domech normálně a jak kolem toho nápisu v duchu jela charlestonu se nám dostalo české besedy, a jen co jsme
tou tramvají, četla pozpátku, aníž, by si uvědomovala ji zvládli tak, že jsme si při ní užili taneční srandy, byla
příliš jak to zní. No a při té předváděčce ji Škopek beseda zakázána. Sranda pozůstávala v tom, že tři páry
Václav předhodil výraz LEDRPALESIK. Což bylo jsme tvořili my, sextáni a čtvrtý pár jsme přibrali
věrně přeloženo. A tím také neslavně skončilo cizince. V závěru besedy stojí čtyři dívky v rozích
předvádění čestinářské zajímavůstky, jak říkala paní čtverce, zatím co sedláci se chytnou, za ruce a čtyři
profesorka Petříčková. -"Ty zvíře nečistééé, ty ovce takty krouží pěkně rychle doprava a čtyři takty doleva.
prašivááá - " kárala svým osobitým pedagogickým Jenže my jsme to roztočili jen jedním směrem a v
způsobem Škopka, zapisujíc ho do třídní knihy. sedmém taktu jsme cizího tanečnika pustili. Odstředivou
Růženku Stříbrnou jsrne používali jako silou prolétl kolem děvčat, projel nejbližší skupinou na
permanentní službu v hodinách angličtiny. Otvírala natažených nohách v hlubokém předklonu klouzaje po
třídnici a lichotivým hláskem oznamovala chybějící rukách po ztrátě rovnováhy a zadkem se zastavil o stěnu
žáky panu profesorovi Pelikánovi. Byl jednatelem v nebezpečné blízkosti sedících gardedam. Zakázána
fotbalovdho klubu Sparty nebo Slávie a ve1iký byla ta beseda s omluvným usměvem Mistra Červinky,
obdivovatel a milovník dívek bujných proporcí. Na svý že prý to je, ehm tanec, tedy, jaksi, českých kulaků...
roky byla Růženka až abnormálně vyspělá . Její funkcí Študácký život na gymplu byl ovšem plný nebezpečí
bylo odvést pozornost pana profesora korouhevníka přicházejících převážně čelně, to je od katedry, ale také
Pelikána aspoň na půl hodiny od angličtiny. Až do od spolužáků, jimž sranda byla bližší než spolužákův
zavedení Žákovských Knížek Růženka nikdy záklas do třídnice, či případná sardel. Posud'te sami:
nezklamala. Misař Kadel jezdil k nám do gymplu až někde od
Taky jsme se jezdívali koupat směrem na Kladno na Kladna. Říkal, že pomáhá otci kováři kovat a proto, že
rybník Břve. Podivné jméno - Břve. Anebo jsme jeli jen občas usíná při výučbě. Ale speciálně při některých
na letiště. Pan-Armerican líta1i s Constellationem, předmětech spával tak pravide1ně, že to vypadalo, jako
Angličani s Viscountem, Francouzi s Caravellou, by ho ty předměty nezajímaly. Tak například usnul při
Rusové s Tupolevem. Exotické země se nám ruském diktátu. Pani profesorka se odmlčela a Kadel
zavěsil svou hlavu za levé ucho, které držel v zaťaté přímo tuřím hlasem: "Polip nám prdel!!! a nějaký jiný
pěsti. Paní profesorka se po chvíli zeptala, proč - že neurvalec dodal "Vole!" Pan profesor se smutně odebrál
Misaři spíte? 0dpovědě1 logicky - protože, prosím, do kabinetu a následující dvě hodiny z něho nevyše1,
nediktujete. Jak mohu diktovat, když nepíšete a spíte? zatím co my jsme hráli s medicínbalem fotbal.
Proč bych prosím, nespal, když nediktujete? Misař, již 0 vládní krizi jsme se dověděli spíš doma a z radia než
zcela probuzen psal a opatřoval diktát ve své interpretaci ve ško1e. Kantoři byli zamlklejší a mnoho hodin
hrubými chybami. Později se také jednou stalo, že paní proběhlo, aniž by se učilo. Ruštinář - bělogvardějec
profesorka učila slovesným třídám v sovětském jazyku. profesor Ma1yj, veliký Rus s dlouhou jizvou na tváři se
Ticho ve třídě bylo naprosté, protože i šprti byli uspáni náhle stal obávaným kantorem ve sboru a víceméně i
tak kolosálním nesmyslem. Jarda Šourek lehce šťouchl mezi studenstvem. Začátken března se stal
do chrápajícího Misaře: "Vole, seš tasenej. "Misař nekomoprommisním exponentem nového světového
sebou cuknul a sykl: "Co - co mám říct?" Jarda, kterému pořádku ve škole. Nejhlasitější protest proti
jsme přezdívali Přítel Pytel, nebo Přítel Sáček, něco "bolševikovi Nejed1ýmu", který se stal ministrem
šeptal. Paní profesorka se ve výkladu přerušila, vyrušená ško1ství, kultury a oddechu, jsme slyšeli od Alexandra
nepokojným šepotem ve třetí lavici pravé řady. Také Popoviče, černovlasého, vysokého syna pravoslavného
několik lehčích spáčů se probralo z mrákot ruské popa, klerý s námi chodil do třídy. Jednoho slunečného
gramatiky. Misař se vztyčil do vyčkávavého ticha a jarního dne jsme se shromáždili v jiné dejvické ško1e.
pravil sebejistě kladenským přízvukem: "Děduška s Bylo to shromáždění zřejmě několika ško1, protože
bábuškoj yš1i na pragúlku." Třída zařičela radostným študáctva tam byly mračna. Na projevy jsme byli zvyklí,
překvapenirm. Avšak paní profesorka zaskorovala: protože obvykle znamenaly ulejvku, byly celkem
"Misař, ty durak dúrnyj, sjédmuju pjaťorku ja těbě žádanou součástí ško1ního roku. Shromáždění začínala
pisáju sěvodňa!" 7. března oslavováni narozenin Tomáše Garique
Misaře jsme pak ještě jednou použili k napravení chyby, Masaryka, prvního presidenta, Presidenta Osvoboditele,
jíž se dopouštěl náš tělocvikář, pan profesor Pujman. první Československé Republiky, v jehož
Mimo tělocviku také učil zeměpis, i když to většinou demokratických tradicích jsme pokračovali v budování
bylo jen při suplování. Oblíbeným městem jeho demokratického státu, kteréž bylo přerušeno nelidskou
odborných vykladů býval "Nový Nijork". Léta mu to nacistickou okupací po zradě Francie a Anglie, které nás
procházelo, protože i v tak vzdělaném sboru jaký jsme zaprodaly Mnichovským diktátem, namísto aby se
měli na Velvárně (a později na francouzáku) zřejmě zbraní v ruce znemožnily rozdělení, ano i zničení naší
bylo dobré mít ve sboru pro případ průšvihu republiky. Os1avy pokračovaly oslavani výročí začátku
prokazatelně nejblbějšího člena v osobě tělocvikáře a Pražského povstání 5. května 1945 a pokračovaly 9.
zeměpisce Pujmana. Profesor Pižman, jak jsme mu května oslavami konce vítězné války, která neby1a
přezdívali, vynikal gorylí postavou a částečně též vizáží skončená dříve než skončilo slavné pražské povstání.
a pak už celkem ničím, až na ty zeměpisné přehmaty. Slovenské národní povstání se jaksi opomíjelo, snad
Uvědomíte-li si, že nás bylo sedm sext, neni divu, že se proto, že ho Slováci nevhodně začali během hlavních
pan profesor neobtěžoval při pozdravu v tělocvičně letních prázdnin, kdy se žáci nemohou nikam
rozlišovat sextu a, b, c, d, e, f, a tak dále až do g, a1e shromáždit. Pak ovšem následovaly oslavy 6. června
vybral si libovolné písmeno a pozdravil obvykle sextě (nebo snad července?), byly zapáleny varty - symbol
cé nazdar!!! Zpět mělo švihnout, nebo explodovat národního utrpení a připomínali jsme si (dávno minulé)
úsečné Zdar!!! Ale namísto toho jsme velmi neurvalými doby originálního, nekonformního myšlení,
hlasy řvali dlouze nazdáár, těbůůch, dobrej den a representovaného reformačním učením Mistra Jana
podobně. Ti, co stáli vedle Misaře referovali, že Husi, jenž neohroženě položil život za své myšlenky.
zpočátku Karel pozorně naslouchá a je-1i třída oslovena Tyto oslavy však už nebyly organizovány školou a proto
Správně - my jsme byli sexta d - pak se ani nenamáhá jejich popularita nebyla valná. Následující třístaletá
odpovědět, a1e je-li písmeno vybráno špatně, tu poroba však skončila navždy 28. října 1918. Oslavy
zarputile řve před sebe nějaké nesrozurnitelné nadávky. tohoto svátku byly provázeny přísahami věrnosti
Po úsilovném přemýšlení jsme přišli na válečnou 1est. demokratickým ideálům a neohrožené obrany republiky
Pana profesora vytrestáme tím, že při špatném oslovení a nezávislosti. Pak už nebylo bohužel dalších oslav, až
NIKDO neodpoví. A1e jakýmsi organizačním snad dušiček, ale i ty, co jsme měli, byly příjemným
nedostatkem se sta1o, že jsme to pozapomněli říct Karlu úvodem do přícházejícího jara, neboť také ony
Misařovi . Příští hodina tělocviku začala nástupem v řad podněcovaly vývin různých žláz a tvorbu hormonů, tak
a protesor Pižman v modrých teplákách vyklusal z potřebných v dalším životě a možno říci, u mnohých
kabinetu - vždy vyklusal - postavil se před námi do (snad) až dodnes.
pozoru a zvolal: Kvartě cééé NAZDAR!! Nedovedete si Jak jsem pravil, onoho slunečného jarního dne jsme se
představit horší urážku, než snížit ročník třídy. Z naších shromáždili v jedné velké škole poblíž Vítězného
úst nevyšel ani vzdech. Ale Misař, do hloubi duše náměstí. Tentokrát však nepřednášel žádný z profesorů,
rozhořčen, zíraje zarputile před sebe do země, zařval ale neznámý muž, který sice byl zřejmě zvyklý mluvit,
ale jeho čeština se nedala ničím srovnat ke kultivované Jednou přišla naše třídní, paní profesorka Vesecká se
řeči profesorů, již jsme sice sami nemluvili, ale kterou šprýmovným požadavkem. Máme tu na škole náborovou
jsme od mluvčích očekávali. Ticho bylo úplné, protože akci do Svazu české mládeže. Podmínky vstupu jsou
nás překvapil nový slovník a nenávistný tón toho jednoduché, povinnosti také, jde o schůze jednou za
projevu - angloamerický imperialismus, sabotáž a měsíc a placení malých členských příspěvků. Již dříve
špionáž, revanšismus, budování spravedlivé jsme se seznámili s SČM. Představil nám ho černovlasý
socialistické budoucnosti, kulacké vykořisťování a septán, kterého jsme od vidění znali, v nudně nadšeném
buržoasní příživníci - to všechno pro nás byla nová projevu o budování podle vzoru SSSR. Velkouzenářský
slova, nová spojení, nová nezvyklá a podivná čeština. syn Burda, rozvalený na podlaze tělárny, kde se schůze
Sálem posměšně zašumělo, když přednášející mluvil s konala, poznamenal: "Tam měli dycky hovno, tak ať jen
odporem o amerických plechárnách jako symbolu budujou a nám sem nestrkaj rypec. My tady máme
buržoasního světa (tím myslel auta). Byli jsme zmateni. dobudováno." Schůze byla zakončená častuškou, kterou
Brzo po této schůzi nám bylo řečeno, že se musíme zazpíval septimán se dvěma cizími mladíky a holkou, za
zúčastnit oslav 1. máje a půjdeme průvodem až na doprovodu kytary. Častuška vyprávěla o nějaké jiné
Staroměstské náměstí. Malá rebelie vznikla ráno na holce, která v závěru říká:
seřadišti, když nám byly vtlačeny do rukou tyče s …što ty smotriš na menja…. ja ně balalajka
nápisy, obrazy státníků a prapory. Mnoho studentů koukat na balalajku - to nám připadalo pitomé, skoro
odmítlo tuto byzantickou výzdobu nést a spousta toho stejné, jak ta smutná schůze. - Kdo se tedy hlási? optala
harampádí zůstala na nádvoří a na ulici před se Vesna. Nehlásil se nikdo. Paní profesorka, která byla
gymnasiem. Při přechodu mostu jsme zbylé ikony také matkou dvou dospívajících grázlů asi našeho věku,
naházeli do Vltavy. Nebyla to myšlenka nijak originální, však neupadla do žádných pedagogických rozpaků.
protože řeka byla již hustě pokrytá tyčemi a "Kdo chce jít na vysokou školu?", zeptala se energicky.
rozmočenými zbytky papírového jásání. Jinak se ale pro Několik šprtů, kteří mysleli na vysokou školu už od
nás v podstatě nic nezměnilo, snad jen, že do tříd přibyl mateřské školky, zvedlo ruce. Asi třetina ostatních jsme
obraz dalšího státníka. Přestali jsme se taky učit zvedli ruce, abychom paní prfesorce udělali radost.
nepovinnou srbochorvatštinu. Paní profesorka Další, jako Daneš, Kremlík a Hartl je zvedli z recese.
Vojtěchová nás původně chtěla pozvat na letní "Kroupa zapíše ty co se hásí - jsou od této chvíle členy
prázdniny do Jugoslávie. Takové podivné, orientální, SČM. Daneše, Hartla a Kremlíka zapisovat nemusíte."
nečeské slovní spojení se objevilo v té době, úplně Oba tři studenti se z tohoto ponížení nesnesitelně
nepravděpodobné - krvavý pes Tito! - Takhle blbě se v nadýmali pýchou. Uvědomili jsme si, jaká to asi bude
Čechách, co my víme a pamatujeme nenadávalo, ani za výběrová organizace. A tak jsme vstoupili na širokou
protektorátu ne. cestu budování socialismu v naší, ne ještě zcela
Jak jsem se zmínil dříve, nebezpečí na nás číhala na demokratický dobudované republice v tradicích TGM a
každém kroku. O hlavních přestávkách jsme chodili po Dra Edvarda Beneše.
chodbách vždy ve skupinách tří až čtyř kluků. Osamělý Všechny nové okolnosti ve škole nebyly jen špatné.
poutník byl vtažen do cizí třídy, položen na katedru a Začali jsme chodit na pochoďáky, což byla ulejvka a
prolit, to jest, jeho poklopec byl otevřen a dovnitř nalit dlouhé pochody z různých předměstí Prahy do celkem
hrnek vody, nebo dva i tři, podle stupně odporu žáka. zajímavého okolí jsme měli rádi, neboť z nich taky bylo
Student byl pak puštěn, vstal z katedry a z kalhot se mu možné utéct a vrátit se dříve domů. Naučili jsme se při
vyřinula trocha vody. Sranda byla v podivném nich množství staropražských sprostonárodních písní,
nakrucování a natřásání odcházejícího studenta a v jeho jako Chytila patrola prostitutku mladou, Když jsi chtěla
značně mokrých a flekatých kalhotách. Později, s pannou býti, Na Kadlovým náměstí malej domek stojí a
eskalací této třídní války se přistupovalo k uřezávání Šel jsem si to jednou večer k zapaďáku. Tuto píseň
všech poklopcových knoflíků. Život na naší budově pražského podsvětí nás naučil v kaňonech Šárky mladý
vyžadoval, ale zároveň též vychovával tvrdé charaktery. češtinář, pan profesor Kudláček. "Když ji zpívali v
Abyste si ale nemysleli, že jsme se odvážili vždy jen na pržských pajzlech, tak prostitutky plakaly", pravil a hlas
nižší třídy. Nikoliv řezání knoflíků se dělo převážně, se mu zachvěl citem, jako by byl jednou z nich a přišel o
když nižší ulovily příslušníka staršího ročníku. Theorie kdovíjakou karieru. Na oplátku jsme ho chtěli naučit
vypracovaná nebyla žádná, ani nemohla být, neboť jak nějakou naší píseň, ale znal je všechny, borec.
do ní zařadit oktavány, ale řezání knoflíků se
přisuzovalo mladickému rozvášnění a nerozvážné Druhé pokračování příště.
pomstychtivosti.
===============================================

Dědeček si zavolá vnuka a říká: “když mi doneseš nenápadně jednu tu modrou pilulku, co má tatínek v nočním stolku,
tak zítra u snídaně najdeš pod talířkem stokorunu”. Vnuk udělal, co dědeček chtěl a těšil se na snídani. Ráno se podíval
pod talíř a byla tam tisícovka. Naklonil se k dědečkovi a pošeptal mu: “Dědo říkal jsi stovku a je tam tisícovka”? Já
vím řekl dědeček “těch devět stovek je od babičky”.
============================================
Lordovi utekla manželka. Třetí den někdo zvoní. Služebná jde otevřít a povídá překvapeně: "Je, to jste vy, milostpaní?"
"A kdopak by to měl být?!" ptá se paní přísně. "No," povídá služka, "já myslela, že je to nějakej další gratulant."
===========================================
Ambiciózní manažer se po dlouhé době rozhodl jet na dovolenou na Karibské ostrovy. Během plavby přišel hurikán a
celou loď smetl do moře, jen on jediný se zachránil a ocitl se sám na opuštěném ostrově. Čtyři měsíce jedl jen kokosové
ořechy a spal na pláži a žádostivě se díval na moře, kdy se objeví nějaká loď. Jednoho dne zpozoroval, jak se po říčce
blíží malý člun s nádhernou ženou "Kdo jsi? Jak jsi se sem dostala?""Byla jsem na té samé lodi jako ty a ztroskotala jsem
na opačné části ostrova.""No to jsi měla štěstí, že se ti zachránil člun.""Nezachránil, ten jsem si vyrobila." "Prosím?"
"No, vždyť je tu všude okolo bambus a třtina.. "Ale kde jsi vzala nářadí?!" " Z kamenů jsem si vyrobila nástroje a
použila jsem je i na stavbu chatky. A ty spíš kde?" "Celé 4 měsíce na pláži," zahanbeně přiznal manažer. "Tak pojď ke
mně na návštěvu..." Doplaví se k její chatce a žena říká: "V prvním patře máš holicí strojek a i sprchu." Manažer je úplně
hotový, už se na nic neptá, vyběhne do patra a tam je holicí strojek z nabroušené kosti nějakého zvířete a říká si: "Tato
žena je neuvěřitelná, co bude dál?" Sejde dolů a tam už ho čeká žena, v ruce láhev vína, na sobě jen nějaký ten fíkový
list, přitulí se k němu a říká: "Jsme už tak dlouho pryč od domova... a celý ten čas jsi byl tak sám. Jsem si jistá, že je
něco, co bys právě teď chtěl dělat... Něco, co jsi nedělal už dlouhé měsíce..." Manažer nevěří vlastním uším a povídá:
"Chceš mi říct, že si odsud můžu zkontrolovat e-maily?"
=====================================================
Proč přiletěl papež do České republiky? Protože: boží hrob už viděl, boží tělo také ale boží dopuštění ještě ne.
====================================
Služka požadovala zvýšení platu. Paní se rozhněvaně zeptala: "No dobrá, Marie, řekni jeden důvod proč si myslíš, že si
to zvýšení zasloužíš?" Marie: "Není jeden, ale tři důvody." Paní: "Dobře, tak mi řekni první." Marie: "První důvod je ten,
že lépe žehlím než vy." Paní: "Kdo to říká?" Marie: "To říká váš manžel." Paní: "A druhý důvod?" Marie: "Protože
vařím lépe než vy." Paní: "Nepovídej, že i tohle říká můj manžel." Marie: "Ano, to říká váš manžel."Paní: "A třetí
důvod?" Marie: "Třetí důvod je to, že jsem lepší milenka než vy." Paní vybuchne: "Netvrď mi, že toto taky říká můj
manžel!" Marie: "Ne paní, to říká váš zahradník." Paní: "Marie, kolik bys chtěla?"
======================================
Matka telefonuje učitelce: "Prosím vás, nedávejte dětem úlohy z matematiky, ve kterých stojí láhev piva korunu
sedmdesát. Manžel nemohl celou noc usnout!"
================================
Mladík s vyhlídkami na dobrou kariéru se rozhodl vzít si ctnostnou slečnu z kláštera, nedotčenou hříchy moderní
konzumní společnosti. Po svatbě museli jet domů přes takové vykřičenou čtvrť města. "Drahý, co jsou zač ty ženy, co se
opírají o lucerny?" "To jsou nemorální ženy, které propůjčují za pět stovek své tělo k sexu." "Pět stovek??? A nám
mnichové dávali vždycky jen jablko!"
==================================
Manželé sedí v prázdném kupé proti sobě. Po půlhodině povídá manžel: "Sáro, pojď sem. Sedni si ke mně."
Manželka poslechne, přitulí se k němu a šeptne mu do ucha: "A co tak najednou?" Muž ji obejme a říká: "Už jsem se na
tebe nemohl dívat."
============================================
Farář jde po vesnici a najednou vidí obrovský billboard, na něm kříž a na kříži Ježíš. Pod křížem je nápis: "Naše hřebíky
udrží všechno!" Farář je velmi pobouřen a proto se rozhodne pohovořit s majitelem železářství, kterému billboard patří.
Vysvětlí mu, že takto tedy ne, a majitel ho ujistí, že dá věci do pořádku. Druhý den jde farář opět kolem billboardu. Na
něm je prázdný kříž, dole pod ním se v blátě válí Ježíš a nápis praví: "S hřebíky od nás by se to nestalo!"
===========================================
Konečně kartářka, která má jasnou vizi. Panu Skočdopole věští věhlasná kartářka budoucnost: “Vidím luxusní vilu,
Mercedes, bazén a krásnou mladou ženu.” “To je opravdu znamenité, a co dál………!!!!” “Vidím také Vás! Stojííte
tam a čumíte na to dírou v plotě.
==========================================
Posledních pár nocí se Adam vrátil dost pozdě, což Evu vždy řádně namíchlo. Co víc, začala ho oproti vší logice
podezírat. "Že ty jsi byl s nějakou ženskou?!" vyjela na něj zase jednou, když přišel pozdě. "Evo, miláčku," snažil se jí
uchlácholit Adam, "tvoje podezírání je zcela bezpředmětné. Vždyť víš, že jsi jediná žena na světě." Hádka, jak jednou
začala, tak pokračovala, až znavený Adam usnul. Vzbudila ho prudká bolest na hrudníku. Eva do něj dloubala. "Co to
děláš?" vztekal se Adam. Eva na to klidně. "Jenom ti přepočítávám žebra."
Dcera texaského farmáře přijde domů a rozzářeně říká: "Mami, představ si, Jack si mě chce vzít!" "Požádal tě snad o
ruku?" "Ještě ne, ale už zastřelil manželku."
=====================================
Kohn:"Roubíček, můžou mi říct, proč si vzali svoji švagrovou, když jim umřela žena?" Roubíček: "A to by na mně
chtěli, abych si zvykal na novou tchyni?" Kohn: "Své nejmladší dceři dám 200 tisíc, prostřední 300 tisíc a nejstarší 500
tisíc." Roubíček: "A neráčej snad mít ještě nějakou starší?
=========================================
Stretne neurológ kolegu gynekológa a vraví: "U nás je to na nervy. A u vás ako?" Chechtavej tygr
=======================================
Vědci zkrotili spin v polovodičích. Luděk Vainert, Lidové Noviny.
Přijde nová revoluce. Vědci otevřeli cestu ke Nepoddajné plovodiče. Encyklopedie definuje spin
konstrukci počítačů založených na zcela novém jako moment hybnosti elementární částice. Pro
principu. Nosičem informace v nich nebude jako názornost bývá přirovnáván k rotaci. Spin elektronu
doposud jen elektrický náboj, nýbrž také spin elektronů. nezávisí na tom, jak elektron "obíhá " kolem atomového
To umožní další miniaturiazaci jádra. Co se tedy vědcům z Twentské univerzity
logických prvků a výrobu čipů, které nebudou povedlo? Zní to velmi prostě: nasměrovali elektrony do
potřebovat tolik energie křemíku a docíli toho, že i v něm měla většina nosičů
Dosud se dařilo provádět operace se zachováním spinu náboje totožný spin. Jak již bylo řečeno, efekt fungoval i
jen za velmi nízkých teplot či při využití exotických za pokojové teploty.
materiálů. Práce týmu vědců vedených Sarojem Dashim Vědci si jako materiál pro elektrodu připojenou ke
z univerzity v nizozemském Enschede, publikovaná v křemíkové destičce vybrali slitinu niklu a železa
dnešním vydání vědeckého časopisu Nature je převratná využívanou při výrobě magnetických hlaviček pevných
v tom, že prokázala možnost "ovládat" spin za pokojové disků (tento obor se bez využití spinu elektronů také
tepoty. Základním materiálem byl přitom "obyčejný" neobejde). Mezi kov a křemík vložil Saroj Dashi spolu s
křemík, materiál v elektronice běžně využívaný a kolegy tenounkou vrstvičku oxidu hlinitého. Její
snadno dostupný. Nástup spintroniky je tedy možná blíž, tloušťka nepřesáhla několik nanometrů.
než se dosud soudilo. Základní kámen máme. Oxid hlinitý je izolant, ovšem
Kvantová kouzla. Spintronika, obor využívající elektrické napětí způsobí, že některé elektrony přejdou z
kvantové vlastnosti spinu elektronu, je dlouho magnetického materiálu do polovodiče. Uplatní se totiž
považována za způsob, jak překonat meze dosavadního tzv. kvantové tunelování, díky němuž některé nosiče
přístupu. Pokrok elektroniky dlouhodobě závisí na náboje projdou potenciálovou bariérou, která je vyšší
zmenšování logických prvků. Nejpokročilejší než jejich energie. Vrstva oxidu hlinitého dovolí projít
integrované obvody dnes obsahují struktury o velikosti elektronům s jednou hodnotou spinu snadněji, což
několika desítek nanometrů. Blíží se doba, kdy zaručí, že většina elektronů za bariérou bude mít
tranzistor bude tvořen několika atomy a další totožnou orientaci, uvádí Nature.
zmenšování nebude možné. Přestože jsou technologie Jednoduchost tohoto postupu a jeho spolehlivost může
stále úspornější, nahromadění více než miliardy dát vývoji spintroniky nový impuls. Nyní je potřeba
aktivních prvků v jednom procesoru vede k jen obtížně vyvinout techniku umožňující změnit spin i uvnitř
zvladatelným problémům s teplem. Pokud by však polovodiče. "Základní kameny máme," říká Ron Jansen,
logická nula či jednička nebyla reprezentována jeden z autorů studie. "Nyní jde o to něco z nich
(ne)přítomností elektrického náboje, ale hodnotou spinu, postavit."
mohly by být obvody rychlejší a úspornější.
======================================

Piána Resonet- historie. Komorouz Jaromír.


Koncem 40.let minulého století to začlo. Co? Výroba a Změna. Střih. Na světové výstavě EXPO58 v belgickém
vývoj elektromagnetického snímání zvuku ve firmě Bruselu získaly tři elektrické hudební nástroje družstva
RESONET, kterou založil a vlastnil slavný Dřevokov z města Blatné, kamž se výroba transponovala
československý atlet pan Ladislav Kořán. První zlatou medaili. Dále družstvo obdrželo „Státní
funkční elektrické piáno značky Resonet 506 spatřilo vyznamenání za vynikající práci“ od prezidenta. Zde
světlo světa již v roce 1949. Vlajková loď firmy. působil legendární vynálezce, konstruktér, vývojář
Scházely peníze na rozvoj, na zabezpečení trhu. Všude elektrických kytar pan Vladimir Vlček. Ale nebyl sám.
jinde by firma dostala úvěr a banka by se pyšnila Další z legendárních konstruktérů pan Josef Růžička,
projektem, jenž směla zabezpečit. V Československu se v Blatné situaci nevydýchal a ukončil svoji profesionální
na to šlo z druhé strany. Znárodnilo se, združstevnilo se, pouť raději v Hradci králové. Tam rozvinul novou řadu
ale kohoutek zůstal utažený. Poslední výrobek piána se kytar. Jeho Neotony jsou vyhledávány dodnes. 120
musel prodat za směšnou cenu i na tehdejší dobu. kytar, havajské kytary, basové kytary. Ale!!! Vymyslíš
víc než ostatní, tak do lochu s Tebou a rovnou na 18 odpykání trestu dne 23. března 1968 odcestoval L.
let. Jáchymovské uranové dolysi s fašistickými Kořán do Spojených států amerických, kde mu
koncentráky nezadaly. Autoru výstavy a majiteli sbírky v začátcích pomohl jeho kamarád z Německa, jenž
v L.A. zastupoval výrobce vozů Porsche. Dne 18. srpna
panu Jiřímu Janků v Hradci Králové patří dík za
se stal americkým občanem! V prvních začátcích mu
důkladné shromáždění faktů. Nevěřícně kroutím hlavou, velice pomohl kamarád Karek Zabloudil, s nímž získal
že je jich člověk schopný. Výstava poputuje českými titul mistra světa. On měl v USA firmu na výrobu
městy a vyvrcholí příští rok v Hradci Králové v Muzeu přístrojů na zkoumání moře. Láďa Korán žije v Los
kytar. V Blatné ukončili expozici 28. Června. Přiletěl ji Angeles dodnes. Živil se mnoha způsoby, vyráběl čínské
otevřít Ladislav Kořán z Los Angeles . Jestli se objeví masážní pásy a vybavení pro fitness a nafukovací
ve vašem teritoriu polštářky do letadel, vymyslel speciální houpací
zařízení, do kterého se zavěsíte hlavou dolů, aby se
nezaspěte ji. Měla by se zastavit všude, kde se nástroje protáhla páteř. V pětaosmdesáti letech vyrostl o 2
vyráběly. Zpět do historie. Byl ještě někdo jiný, kdo se centimetry a jeho „kolébka“ se dobře prodávala. Byl
také klenotníkem a nechal si patentovat přes 2,500
pokoušel snímat zvuk? „V mé době však nikdo jiný jak
rozmanitých průmyslových vzorů, tvarů šperků.
v Československu, tak i v ostatní Evropě dle mého Komunistické tábory v padesátých letech.
nejlepšího vědomí a znalosti, s podobným nástrojem na Tábory nucené práce byly komunisty zřizovány za
trh nepřišel. Právě pro tento fakt jsem byl úspěšný jediným účelem, a tím je otrokářství. Na území
v jednání s panem Nováčkem o prodání licenční výroby republiky lze za koncentrační tábory považovat tábory
do Kanady a Australie- ovšem na druhé straně to byl zřízené při těžbě uranové rudy, tábory nucené práce
začátek mého konce v bolševické zemi....O tom, jak se (TNP), nápravně pracovní tábory (NPT)
zřizované v oblasti Horní Slavkov, Jáchymov a
bolševici vyvinou jsme pochopitelně neměli tušení. Příbram, dále tábory PTP organizovaných armádou pro
V případě že bych byl tušil čeho všeho jsou schopni, byl těžbu uhlí a opravy letišť. České souostroví GULAG.
bych pryč i se svým RESONETEM již koncem února Odhaduje se, že těmito tábory prošlo daleko víc jak
1948....pochopitelně s celou rodinou. Ale v té době jsme 80,000 vězňů (politických, kriminálních,
všichni mysleli, že to nemůže vydržet ani rok!!! Jaký to retribučních,...). Byly také zřizovány koncentrační
tragický omyl.“ tábory pro kněží- tak zvané koncentrační kláštery.
Největší z nich byl v klášteře premonstrátů v Želivy. Jen
Velezrada a špionáž. Výrobní licenci dokončeného a 250 g chleba pro mukla na den a malé výživné pro jeho
fukčního piana nabídl L.Kořán do Kanady a Australie. děti, zlevnily jeho pracovní sílu na minimum. Při
Následně dostal upozornění, že se o něj zajímá státní nesplnění normy dokonce nedostal ani ten chleba., třeba
bezpečnost, neváhal a odcestoval sám bez své rodiny do i po 3 dny. Normy ale musel plnit. Vězni byli pro
zahraničí. Za krátký čas se dobrovolně vrátil zpět pro komunisty levná pracovní síla.
svoji rodinu. Následně byl v roce 1949 zatčen, “Mukl” - Muž určený k likvidaci. Slavný sportovní
obžalován a odsouzen. V 50tých letech byl Ladislav atlet a majitel firmy RESONET a první výrobce elektr.
Kořán ve svých 25 letech uvězněn v “českém souostroví kytar v poválečném Československu L. Kořán byl od
GULAG“. Po zatčení státní bezpečností byl obviněn, že mládí tvrdě trénovaný závodník na kole a v atletice. V
chtěl prodat výrobní licenci hudebních nástrojů do roce 1943 se Láďa Kořán seznámil na běžeckých
Australie a Kanady a byl odsouzen v listopadu 1950 závodech s legendárním Emilem Zátopkem. V roce
Státním soudem v Praze na Pankráci, podle paragrafu 1 1947 v sestavě Láďa Kořán, Emil Zátopek, Luboš
a 5, zákona číslo 231 na ochranu republiky k 18 letům Vomáčka, Jindřich Roudný a Karel Zabloudilv
těžkého žaláře pro velezradu a průmyslovou špionáž. Hannoveru vyhráli mistrovství světa armád v
Trest si odpykával v Jáchymovském koncentračním přespolním běhu na 10 km. Ladislav Kořán založil v
táboře, kde pracoval na nucených pracích v uranových roce 1945 v Teplicích běh kolem Doubravky a
dolech a viděl jak se lidé věší na ocelových drátech. legendární závod se běhá í dodnes. 50. tého ročníku
„Sedělo se mnou v lágru mnoho osobností, život mi tam závodu v běhu se účastnili společně i slavní veteran a
tenkrát zachránil kuchař Věra Protiva, který mi poskytl mistři světa, atleti Kořán, K.Zabloudil a Emil Zátopek.
bujón ze syrových vajec na posilněnou, když mne Světový šampionát armád v přespolním běhu se po válce
přivlekli po třech a půl měsících strávených v korekci, v roce 1947 konal v britské okupační zóně na dostihové
kde jsem byl zavřen, tam jsem měl opravdu namále. Na dráze vHannoveru.
Na táborech bylo se mnou mnoho známých lidí jako Láďa Kořán je celoživotní přítel slavných sportovců z
Generál Pernický, August Bubník, Standa Konopásek, 50 tých let a olympioniků Emila a Dany Zátopkových a
Ing. Bóža Modrý, generál Sedláček, ing. Kabelík mnoha dalších legendárních sportovců. V letech 1968-
generální ředitel Baťovi Kotvy, doktor Václav Koniska 70 se jako jeden z prvních Čechoslováků plavil s
a spousta dalších významných lidí a filozofů“. Po
legendárním francouzským Jacguestem Cousteau na chystal dlouhou plavbu na Antarktidu. Coustea I jeho
jeho lodi CALYPSO. “Pracoval jsem tehdy pro Karla manželka byli úžasně přátelští lidé a rád na ně
Zabloudila, který měl svou firmu Ocean Sonies a vzpomínám. Cousteau byl velký odborník a velký
pracovali jsme na podmořském výzkumu pro mořský vlk, vysušený a opálený námořník, ošlehaný
námořnictvo Spojených států na prvním přístroji pro větrem od moře, kteerému jsme s Karlem říkali
záchranu ponorek. Cousteau potřeboval naši techniku a “sucharda”, vzpomínal pan Kořán.
já jsem na tom přístroji dělal celou elektriku. Tenkrát

Mistři světa z roku 1947 Jindřich Roudný,Ladislav Kořán, Emil Zátopek, Luboš Vomáčka, Karel Zabloudil.

Popelnice Evropy. Z Čech zaslal Vladimir Feyfar, Trutnov.


Zkusil jste si dát na dovolené v Itálii salát caprese? Že ořechů přidat do produktu ty levnější, vlašské. „Venku
byla ta mozzarella nějaká mozzarelovitější, rajče by si to zákazník nenechal líbit, u nás to naopak nepřímo
chutnější a bazalka voňavější? Bohužel za to nemohly vyžaduje. Chce ty nejlevnější potraviny a těžko může
jen chuťové buňky nabuzené letní pohodou. Kvalita čekat, že si za pět korun koupí uherák," říká mluvčí
toho, co jíme, se ani dvacet let po revoluci nemůže měřit Potravinářské komory Dana Večeřová a přidává
se západem. A můžeme si za to sami. „Ceny, které historku, kterou jí vyprávěl známý uzenář. „Šunky, která
budete milovat. - Nyní ještě levněji. - S name ušetříte," by se ani šunka jmenovat neměla, protože obsahuje jen
hlásají supermarket a snaží se nám tak vsugerovat, že 40 % masa, prý prodají stovky tun, kdežto tu
nabízejí stejnou kvalitu za stále méně peněz. Ve opravdovou by téměř nemuseli vyrábět."
skutečnosti se ale v jejich regálech přehrabujeme Salámová metoda. Dalším pojmem, který by měl
shnilými rajčaty a hledáme nějaké alespoň poloshnilé, každý zákazník znát, je „salámová metoda" postupné
snídáme jogurty plné škrobu, barviv a „éček" a místo změny. „Optimalizuje se většinou ve více krocích. Tak
masa se plníme namletou masokostní moučkou. Dle například čtvrtý krok by spotřebitel vůči standardu
odhadů Potravinářské komory je asi třetina českých poznal, ale vůči kroku tři už ho nepozná," popisuje
spotřebitelů ochotna si za kvalitu připlatit. Jenže není David Perutka, marketingový ředitel Povltavských
kde... Zatímco v jiných odvětvích si vyberou náročnější mlékáren, které vyrábí sýry Lučina nebo Sedlčanský.
konzumenti i ti, co mají hlouběji do kapsy, v oblasti Zdůrazňuje přitom, že jeho firmy se to netýká. „My se
potravin je nabídka obchodů na kvalitativně podobné naopak snažíme lidem vysvětlovat, že stojí za to
úrovni - špatné. Mezi supermarkety vítězí od roku 2006 připlatit si za kvalitu." Že spotřebitele většina firem šidí,
diskonty, které se specializují v lepším případě na zboží je podle něj naše chyba. „Dokud tam není zpětná vazba,
druhé kategorie, v tom horším nabízejí za pár korun výrobci jdou dál a dál a hledají ten bod, za který už
výrobky, které se dají potravinou nazvat jen s velkou nemůžou zajít. Stačilo by přitom, aby ošizený produkt
nadsázkou. Supermarkety u nás posledních dvacet let při zkušební ochutnávce nebo přímo v prodeji, odmítlo
rostly jako houby po dešti. Některé už z trhu zase pouhých pět procent zákazníků, a management by se
zmizely - Julius Meinl, Delvita, Carrefour, Plus... Ale hezky rychle vrátil k původní receptuře. Jenže
stále jich zbývá dost na tvrdý konkurenční boj. Řetězce rozpoznávací schopnost českého konzumenta je po těch
se hojí ždímáním dodavatelů, těm potom nezbývá, než letech topinek, lančmítu a glutamanu sodného výrazně
sáhnout na náklady. Na straně poražených kvalita. horší," míní Perutka. Jak daleko zašlo ošizení nanuku
Smetanový nanuk bez smetany Taky máte rádi Magnum, těžko říct, historka o výměně smetany za olej
Magnum? Tak poslyšte historku, kterou mi pod je stará už šest let. „Zmrzliny jsou co do složení v
podmínkou přísného utajení identity vyprávěl manažer Evropě harmonizované," napsala INSTINKTu česká
jedné potravinářské firmy. „Kdysi dávno uvedl Unilever mluvčí firmy Unilever Andrea Jandová a slíbila
svou vlajkovou loď na český trh v původní receptuře - podrobnější vyjádření. To ale až do uzávěrky přes
poctivé a smetanové. Pak zkusili nanuk ošidit - mléčné několik urgencí nedorazilo. Že například Španělé jedí
tuky nahradili rostlinnými – a při zkušebních jiné Magnum než Češi, je přitom patrné už z pohledu na
ochutnávkách s překvapením zjistili, že Češi nic nutriční hodnoty dostupné na webu algida.com –
nepoznali. Kokosový olej samozřejmě není nic španělské Magnum Classic je bohatší o 1000 kilojoulů,
škodlivého, ale ve smetanové zmrzlině bychom ho asi 3 gramy tuku a půl gramu vlákniny.
nečekali. Celou recepturu to přitom významně zlevní." Dojídáme zbytky po Evropě, Čeští zemědělci si už od
Podobným praktikám se elegantně říká „optimalizace vstupu do Evropské unie stěžují, že se k nám dováží
receptury" a právě ony jsou důvodem, proč nám v příliš zboží ze zahraničí. Bohužel ani to není dobrá
zahraničí leckdy chutná víc než doma. V potravinářské zpráva pro české zákazníky. „Kvalitní věci se k nám
branži přitom neexistuje nic běžnějšího, než zahušťovat vůbec nevozí. Dodavatelé vědí, že by to tady nikdo
jogurt škrobem, nahradit kakao ztuženým tukem, nekoupil. Někde se třeba vypěstuje dobré hroznové
česnekové stroužky pastou a namísto pekanových víno. Velké trsy jdou na bohatý anglický, ruský nebo
skandinávský trh a k nám se dostane jen to, co z trsů mlčet. Poplatky za „zalistování", za uvedení v letáku,
opadá," popisuje další oblast, ve které jsou Češi „ti zpětné bonusy, regálovné... způsobů, jak vyždímat
vzadu" vyhlášený pražský prodejce ovoce a zeleniny Jan dodavatele, je nespočet. „Jeden z řetězců dokonce
Soukup. V roce 1991 začínal v Kunraticích s prodejem zavedl institut garantované marže - chce po dodavateli,
jahod, které se přímo na místě pěstují. Když se rozhodl aby mu zaručil marži třeba 35 %, ať se děje cokoli. I za
rozšířit sortiment, musel přemýšlet, kde nakupovat. předpokladu, že prodává zboží ve slevě. Prostě divoký
„Jezdil jsem nejdřív do velkoobchodů na Žižkově a v východ," říká mluvčí Potravinářské komory, která na
Lipencích a kupoval tam vždycky to nejdražší. Pak jsem neomezenou moc řetězců upozorňuje dlouhodobě.
se jednou ocitl v Paříži a uvědomil si, že i to nejdražší Vrchol drzosti podle ní loni předvedl Kaufland, když
zboží, které se dá sehnat u nás, má pořád hodně daleko obeslal dodavatele s dopisem, že by mu měli přispět u
do světové kvality. "Posledních asi osm let tedy vozí příležitosti deseti let na českém trhu.
špičkové ovoce a zeleninu z velkoobchodu v Samotné řetězce přitom ztěžují výrobcům situaci ještě
Drážďanech. „Je to úmorné, jezdím tam osobně dvakrát tím, že vedle jejich zboží prodávají výrobky takzvané
týdně, rodina mě moc nevidí, privátní značky, které jsou třeba o 30 procent levnější.
ale jinak to nejde." Z jeho zkušeností vyplývá, že bez „Že se jedná o stejnou kvalitu za nižší cenu, je jen
nadsázky dojídáme zbytky po Evropě. „Supermarkety dojem, který se řetězce snaží vytvořit. Zadání při výrobě
musí platit za odpad. Když tedy vidí, že něčeho vzali je přitom jasné: udělejte to co nejlevnější. A jelikož jsou
moc a už se jim to kazí, raději to odvezou zpátky do potraviny už tak levné, umíte si představit, z čeho se
skladu. Ten to potom prodává za cenu odpadu a kdo to vyrábějí ty privátní," upozorňuje Dana Večeřová.
tam skupuje? Čeští obchodníci. “Když začínal, prodával Především v kvalitě privátních značek je rozdíl mezi
provozovatel Kunratické stodoly borůvky ze Šumavy Českem a západem doslova propastný. „Ve Francii jsou
nebo meruňky z Moravy. Od domácích pěstitelů by rád kvalitní potraviny tak drahé, že když si potom koupíte
bral i nyní, ale jejich výrobky neodpovídají požadované sýr feta Carrefour, tak je to opravdu pravá feta z ovčího
kvalitě. „Všechno se dnes šlechtí tak, aby to dobře mléka a ne šizená z kravského," popisuje David Perutka.
vypadalo, aby se to nekazilo, čili z toho byly co největší Zastoupení privátních značek se přitom u nás rok od
výnosy, ale úplně se zapomíná na chuť," říká. Dobré roku zvyšuje a loňská studie agentury GfK Praha
ven, špatné sem Když už se u nás něco povede, v ukázala, že český spotřebitel je preferuje čím dál tím
českých žaludcích to stejně neskončí. „Tak například u víc.
Mělníka se pěstuje chřest světové kvality, jenže 99 % Mocný zákazník. Pokusů obrovskou moc řetězců
odchází do Holandska. To samé český česnek, který je omezit byla spousta. Podle mnohých odborníků je ale
mnohem lepší než ten běžně prodávaný čínský. Nebo jakákoli regulace kontraproduktivní. „Ve Francii mají
maso: pasou se tu nádherná plemena býků - angus, takzvaný Galandův zákon, dle kterého nesmí dodavatel
charolais... - ale na talíř se nám nedostanou, odcházejí jít pod doporučenou cenu, to znamená stejnou cenu pro
do Německa nebo Rakouska, protože tam jsou ochotni Lidl i pro malého obchodníka. Dopadlo to tak, že
za ně dát víc peněz. My místo toho chroupeme tuhé řetězce dostávají marži formou zpětných bonusů.
krávy," říká velký kritik české gastronomie, Roman Doporučená cena je třeba deset eur, ale dodavatelé jim
Vaněk z Pražského kulinářského institutu. I on tvrdí, že zpátky posílají čtyři. Stát tak vlastně řetězcům garantuje
si za to, že jsme odpadkový koš Evropy, můžeme sami. 40% marži," popisuje Perutka, který francouzský trh
„Teď jsme dělali test marinovaných mas na gril. dobře zná. Jak už bylo řečeno, větší moc než stát mají ve
Samozřejmě, že do toho ty supermarkety schovaly svých rukou spotřebitelé, Tedy podle manažerské
největší hnus, řada mas smrděla, byla v tom listerie, terminologie „většinový zákazník": jeho přáními se totiž
salmonela. Nebo na obal napsali ´4 steaky´, navrchu řídí všichni výrobci i obchodníci. „Pořádáme
ležely dva a aby dojeli gramáž, pod tím byly nudličky. ochutnávky, focus groups, vyhodnocujeme podněty ze
Normálně si z nás dělaj´ prdel, protože vědí, že jim to spotřebitelských linek. Sortiment i třeba chuťové profily
nikdo na hlavu nehodí," zlobí se Vaněk na příliš jsou odrazem toho, co si lidé přejí," shrnuje například
splachovací české zákazníky. mluvčí české pobočky největší potravinářské firmy
Prdel si obchodní řetězce dělají i ze svých dodavatelů. světa Nestlé Martin Walter. Až podle tohoto pravidla
Legendy o tom, co vše musí výrobce udělat, aby se přestane „většinovému zákazníkovi" stačit shnilá
dostal do regálu supermarketu, by vydaly na knihu. zelenina, ošizené uzeniny, mléčné výrobky plné éček, a
„Každý rok je nové jednání o obchodních podmínkách. začne požadovat větší šíři sortimentu, výrobci i prodejci
A každý rok něco ztratíme. Dáte jim například se prostě budou muset zlepšit. Tak si na to vzpomeňte
množstevní slevu 30 %. Další rok už chtějí 31, pak 32, třeba hned na příštím nákupu.
33... Když jim to nedáte, vypadnete třeba ze třetiny trhu, Není Kaufland jako Kaufland. „Bohatá nabídka od
a to si nikdo nemůže dovolit," popisuje současnou praxi vlastních značek přes produkty regionálních výrobců až
zástupce jedné mezinárodní potravinářské firmy. Naplno po značkové výrobky. Denně absolutně čerstvé zboží a
to ale říct nechce. Ať jsou praktiky řetězců jakkoli kvalita za skvělé ceny," hlásá nabídka českého
mafiánské, dodavatelům nezbývá, než jim vyjít vstříc. A Kauflandu – mezi Čechy nejoblíbenějšího řetězce.
Rozhodli jsme se ji prověřit. Aby bylo s čím srovnávat, špekáčky bez masa, shnilé papriky. Naprostá většina
vypravili jsme se nejdřív do prvního Kauflandu, na který potravin je v Německu k dispozici ve více variantách -
člověk narazí za západními hranicemi - v bavorském levný, a logicky tedy méně kvalitní výrobek privátní,
Weidenu. Tamní supermarket je o trochu větší než ten, vlastní značky, plus dražší a lepší zboží značkové. Tak
který navštívíme o den později v pražské Michli. například - sháníte-li mozzarellu, můžete si vybrat z
Předem tedy počítáme s tím, že bude mít širší sortiment. několika druhů v rozpětí mezi Valgrande za 0,55 eur a
I tak na nás čeká mnoho překvapení. První - i když tohle italskou Galbani za 1,99. To samé sýr mascarpone -
bylo celkem očekávatelné - přichází v oddělení ovoce a domácí privátní značka za 1,39, lepší italské Galbani za
zeleniny. Pět druhů melounů, deset druhů salátů, devět 2,69. Není ale privátní značka jako privátní značka. I ty
druhů rajčat od obyčejných za 0,99 eur za kilo až po nejlevnější výrobky si v Německu drží určitou kvalitu.
temně rudé keříkové krasavce za 2,95. Čtyři druhy Tak například klobásy, párky a špekáčky. I to
česneku - nejlevnější čínský, který kraluje nabídce nejlacinější balení za pouhých 1,45 euro obsahuje 70
českých obchodů, ale take lepší španělský a luxusní procent masa, u dražších to nejde pod 90 procent.
argentinský za bezmála šest eur za kilo. Několik druhů Zkušenost z Česka? Nejlevnější špekáčky, které stojí
brambor včetně speciálních velkých, určených na 61,50, tedy zhruba tolik jako v Německu, mají pouhých
grilování. Vše je k dostání také v bio kvalitě, zboží je 27 procent masa! Jako špatný vtip vypadá také etiketa
čisté, čerstvé, z některých regálů se dokonce line vůně. „libových párků" se 43 procenty masa. Krom téměř
Hezkou službou zákazníkům jsou ananasy nebo bezmasých špekáčků jsme si v českém Kauflandu mohli
melouny naporcované na menší části. Koneckonců, v pořídit ještě shnilé kapie, nahnilé brambory a mrkev se
Kauflandu nenakupují jen velké rodiny. Jako Alenka v zvadlou natí (a to jsme v Praze nakupovali hned po ránu,
říši divů si připadáme i u regálu s čerstvými těstovinami kdežto ve Weidenu až odpoledne). V biokvalitě je v
- tam, kde u nás leží jen tortellini nevalné kvality, Česku k dostání jen mrkev, paprika, brambory a cibule.
mohou Němci vybírat z desítek druhů: různé typy Skutečně srovnatelné se nám zdálo snad jen oddělení
italských těstovin plněných vším možným, ale také pečiva - i v českém Kauflandu je stejně jako v Německu
několik druhů knedlíčků do polévky nebo skvěle k dostání několik druhů čerstvého chleba, baget a
vypadající tašky plněné zeleninou a zelné či bylinkové preclíků. U západních sousedů má však každé pečivo
špecle, o jejichž existenci v potravinovém univerzu jsme uvedené i podrobné složení a důmyslnější je také systém
do toho dne neměli tušení. Podobná situace nastává prodeje: pečivo je schované za plexisklem, zákazník si
později v oddělení rýže, těstovin, instantních pokrmů, musí každý kus vylovit vidlicí podobnou té z automatu
ale třeba i ingrediencí na pečení nebo alkoholu - je libo na hračky. Má tak jistotu, že před ním na zboží sahal
portské, francouzský pernod, balkánskou rakiji nebo maximálně pekař.
italský koktejl Bellini a anýzovou sambucu? Česko:

V Německu bez „éček.” Po nákupu přišlo na řadu 476. Obě levné čokolády obsahují méně než 30 procent
chuťové srovnání. To jsme nemohli provést v takové kakaa. Pro srovnání: luxusnější pochoutka švýcarské
míře, jak jsme plánovali, protože sortiment českého a firmy Lindt je sice šestkrát dražší (v německém
německého Kauflandu se shoduje ještě méně, než jsme Kauflandu jsme ji koupili za 1,89 eur), ale také
čekali. Řetězec sice staví do velké míry na vlastních - deklaruje téměř dvakrát tolik kakaa a žádná „éčka" ani
takzvaných privátních - značkách, jenže výrobky určené rostlinné tuky. Nejlevnější camembert: sýr značky Vian
pro německý trh si vyrábějí Němci sami, kdežto u nás se vyráběný pro český Kaufland v Polsku (17,90 kč) měl
prodává diskontní zboží převážně polské provenience. plíseň mdlé chuti, a naopak příliš zralý a rozteklý
Každá z výrobních zemí přitom evidentně „jede" podle vnitřek. Německý k-classic (rovněž privátní značka
jiných receptů. Nejlevnější čokoláda: Katy vyráběná pro vyráběná pro Kaufland - 0,65 eur) byl chutnější a měl
Kaufland v Polsku za 8,90 Kč versus Alpia za 0,33 euro. lepší konzistenci. Liší se i složení: „český" camembert
Alpia chutná jako čokoláda, kdežto Katy je prostě jen obsahuje víc tuku a sachari dů, německý má víc
sladká hmota, po které zůstává v ústech podivná pachuť. bílkovin.
Rozdíl je patrný i při pohledu na složení: Katy obsahuje
rostlinný tuk místo máselného a navíc ještě emulgátor E

=====================================
Levný lék proti chřipce, zda působí, o tom se přesvědčte sami. Protože věřím spíš jednoduchým věcem, posílám také
ostatním, kteří ve velkém počtu věří přírodním lékům. Rada proti chřipce, která je účinná, kdo ví, a nestojí mnoho.V roce
1919, kdy chřipka zabila víc než 40 milionů lidí, jeden lékař navštívil řadu rodin s dotazem, jestli potřebují pomoc proti
chřipce. Mnozí už byli nakažení, mnozí už zemřeli. Lékař jednou potkal sedláka a k jeho překvapení byli všichni
z rodiny zdraví. Když se lékař zeptal, co dělají jinak než ostatní, selka mu odpověděla, že do místností dali nádoby
s neoloupanou cibulí. Lékař jí pochopitelně nevěřil a ptal se, jestli by mu dali jednu jejich cibuli, aby si ji prohlédl pod
mikroskopem. Dali mu ji a on ji prohlédl, našel na ní viry chřipky. Cibule evidentně pohltila všechny bakterie a uchránila
rodinu zdravou.
Slyšela to jedna kadeřnice a v provozovně postavila několik hrnků s cibulí a jako zázrakem nikdo z personálu se
nenakazil chřipkou, ačkoliv byli nechráněni ve stálém styku se zákazníky. Protože je to laciná věc, vyplatí se zkusit to
jak doma tak v zaměstnání a uvidí se, jestli to bude účinkovat.My jsme to udělali a chřipku jsme opravdu nedostali. Když
to pomůže tobě a tvým blízkým ke zdraví, je to pro vás nejlepší. Když náhodou někdo onemocní, stejně moc neztratíš,
jen něco za cibuli.

Bosý pošťák na pláži. Ross Hedviček Florida.

Je možná těžké se přenést přes horizont současnosti, ale když se díváte na míle a míle krásných floridských pláži, je
snadné si představit postavu z minulosti, jak bosá běží po pláži. Ne, to není žádná šílená nudistka nesoucí v tašce přes
rameno své šatstvo - to je někdo jiný. To je legendární postava floridské historie - Barefoot Mailman, neboli Bosý
pošťák. Roky předtím, než tady okolo nás vyrostly kondominia, resorty, mosty a cesty, už tady byly míle a míle
nezkaženého a úplně původního ráje. Ovšem tehdejší osadníci to asi neviděli jako nějakou úžasnou krásu, ale jako docela
drsnou a někdy i nebezpečnou zemi, kde se na pláž odvažovali jen někteří. Jediným pravidelným návštěvníkem pláží by
pošťák. V polovině osmdesátých let předminulého století (tedy mezi lety 1880 až 1890), to to letí, to to letí, byla
civilizace na Gold Coast representována na severním konci vesnicí Palm Beach a na jižním konci vesnici jménem
Miami. Oblast mezi těmi dvěmi vesničkami byla tak zoufale opuštěná, že úkryty, zvané House of Refuge, byly
vybudovány podél pláží - nikoliv pro pošťáky, ale pro případně ztroskotance z lodí a ty, co se museli na břeh uchýlit před
bouří. V tehdejších dobách se pošta jednoduše hromadila ve Fort Pierce, dokud se nenašel někdo dostatečně
důvěryhodný, kdo by se nabídl jako dobrovolník a vzal poštu s sebou na jih, do Miami. A jak se civilizace posunovala
zároveň s budováním železnice dále a dále na jih, tak stejně se posunovala vždy ta hromada pošty, až dokud se
nezastavila v Lake Worthu. Ale to nebylo Lake Worth, jak to známé dnes. Tehdejší Lake Worth bylo přímo u moře, nad
Palm Beachem. A tak v roce 1886 United States Post Office nabídla kontrakt na přepravu pošty - rychle a hlavně
pravidelně. Účelem nebylo vytvořit historickou postavu - účelem bylo začít komunikační revoluci! Do té doby totiž, než
se vytvořila instituce bosého pošťáka, každý dopis z Miami jel na škuneru do největšího floridského města té doby, což
byl Key West, odtamtud do Havany a pak z Havany lodi do New Yorku a teprve tam se dostal do normálního poštovního
systému. Celá anabáze měřila tři tisíce mil a trvala dva měsíce.
Vylepšení tkvělo v tom, že bosý pošťák mohl zařídit, aby se dopis z Miami dostal do normálního poštovního systému v
čase kratším než sedm dní. Pošťák vzal poštu v plátěném pytli a navíc ji ještě nesl v nepromokavé tašce přes rameno. A
podle toho jaké bylo počasí, mohl buď veslovat dolů přes Lake Worth a nebo prostě kráčet po pláži napříč Palm Beach
Islandem. Když vyšel v pondělí ráno, tak cílem bylo do večera dosáhnout prvního úkrytu v oblasti dnešní Delray Beach,
což je pořád ještě Palm Beach Island. Po pláži šel bosky z toho stejného důvodů, proč se po pláži chodí bosky dnes. V
jemném bílém písku poskytuje bosá noha daleko lepší oporu než podrážka boty a po pláži šel proto, že pláž byla jediná
logická linka spojující oba body a vnitrozemí bylo i tehdy považováno za neproniknutelné. Nebyla to snadná cesta pro
samotného člověka. Komáři nebyli jediným záporným bodem takového výletu. Bouře, aligátoři, hadi, divoká prasata i
jiní "návštěvníci pláže" se stávali často se vyskytujícím nebezpečím. Zatímco dnes se pod pojmem "návštěvník pláže"
myslí nikoho neotravující důchodce sbírající mušličky a zkamenělé žraločí zuby - před 110 lety byl "návštěvník pláže"
jen jiný výraz pro partyzána a místního teroristu. Z druhé strany byla příroda okolo, a to i na pobřežních ostrovech
zvaných "keys", natolik bohatá a oplývající plody všeho druhu, že pošťák (a nejen on) z toho mohl vyžít docela dlouhou
dobu bez toho že by nějak ztrácel čas. To bosému pošťákovi dovolovalo se vydat na cestu na lehko, jen s minimální
zásobou vody a trochou sušených ryb jako zákusků. Čerstvá dešťová voda byla nachytána do bambusových sudů podél
cesty, které tam dopředu myslící cestovatelé promyšlené v určitých vzdálenostech rozestavěli. Celá trasa měla
sedmdesát mil vzdušnou čarou - jak rackové letí - ale různé ty zákruty a překážky to udělaly mnohem delší. Tak jako tak
- bosý pošťák to obvykle zvládl za tři dny. Cílem druhého dne byl úkryt na pláži v místě, kde dnes stojí Fort Lauderdale.
Ve středu došel až na South Beach a překročil Biscayne Bay do Miami. Zpáteční cesta začala za úsvitu ve čtvrtek. V
neděli pošťák odpočíval, zatímco dopisy, které přinesl z Miami byly nakládány na vlak na konečně stanici železnice v
Jupiteru. Bosí pošťáci se svými službami skončili v roce 1893, když byla železniční trať postavena až do Miami.
Historici odté doby identifikovali řadu lidí, kteří dopravovali postu chůzi po pláži - ale nejslavnějším bosým pošťákem
se stal ten, který svou poštu nikdy nedoručil. James E. Hamilton "The Barefoot Mailman" byl jeden z mnoha bosých
pošťáků a když jednoho dne došel k Hillsboro Inlet na dnešní Pompano Beach, tak zjistil, že jeho loďka byla použita
někým jiným a zanechaná na druhé straně úžiny. Tak se svlékl a začal plavat na druhou stranu, aby s loďkou přijel pro
pytel s poštou. Nikdy k loďce na druhé straně nedorazil. V lepším případě ho proud odnesl na širé moře, v horším
případě ho sežral žralok. Pytel s jeho poštou byl nalezen neporušen na břehu, kde jej zanechal. V dnešních dobách je v
místě stezky, kterou bosí pošťáci používali, Highway 1A1.
================================================
POHODOVÁ SAMOA. Helena Hníková. Převzato z National Geographic.

Faleolo. Vystupuji z letadla a mám pocit, že mě někdo zvířata, slepice, psi, prasnice se selaty se spokojeně
uhodil přes obličej mokrým hadrem. Vlhkost vzduchu by prochází po silnici a každé míří za svým business.
se dala krájet. Projdu miniaturním letištěm. Na jedné Neuhnou ani když na ni troubí autobus. Domorodci krmí
straně oceán, na druhé prales palem. Všude postávají prasata kokosovými ořechy. Netrvá dlouho a znám celou
zdatní domorodci, všichni se usmívají a pozorují mě. vesnici. Je to jedna rodina, všichni příbuzní. V rodinách
Auta. Neskutečné vraky. Ptám se mladíka na autobus do má rozhodující slovo muž, ale chlapci jsou vychováváni
Apie. Zašklebí se a ukáže prstem na nákladní auto, kde na k úctě k ženám a respektu a ochraně svých sester. Také
kapotě sedí jeho asi desetičlenná rodina, pojídající a jejich první otázka na mě vždy zní, kolik mám sester.
loupající kokosy. Všichni se smějou a mávají na mě. Bez Každý den dostávám několik vážných nabídek k sňatku, i
váhání usedám mezi ně, dostávám kokos a jsem tady platí, že bílá tvář znamená bohatství a lepší životní
podrobena výslechu. To už uháníme po silničce, teplý styl. Na Samoa nejezdí tolik turistů jako na Fiji.V
vlhký vítr ovívá tváře, cuchá vlasy, neskutečné vedro. občasných turistech vidí domorodci možnost dostat se do
Palmy, vesnice, auto neustále na někoho troubí, prasata, více civilizovaného světa. Samojci nemají tak černou pleť
psi, slepice, kokosové slupky létají za jízdy přímo z auta. jako Fijiané nebo lidé z Vanuatu. Mají příjemně
Už během cesty si připadám jako člen rodiny, a trochu čokoládovou barvu. Už trochu chytám jejich řeč,
jako ve snu, kývám na jejich nabídku noclehu v jejich jednotlivá slova. Neustále na mě pokřikují
vesnici a měním původní plán. Ve vesnici se stávám PALAGI!!PALAGI!!! Znamená to běloch.
atrakcí dětí, neustále mě odněkud pozorují a smějí se. Neděle- kostel. Kostelů je tu mraky. V jedné vesnici
Jsou to krásní, přátelští a čistí lidé. K večeři vařený třeba tři kostely různé víry. Misionáři zde násilím
zelený banán, zalitý kokosovým mlékem a výborný nápoj prosadili křestanství, ale kromě něj se běžně setkáte
koko, něco mezi kafem a kakaem, kakaové boby se zde s metodisty, adventisty sedmého dne, mormony,
sklízí a praží. Jsem ubytovaná u sestry mé hostitelky, evangelíky. V náboženství zde existuje absolutní
v posteli spím s malou holčičkou. Druhý den se vydávám demokracie. Všichni v bílém, i malé děti. Krásně zpívají.
na průzkum vesnice, za doprovodu mladíka Mua, který se Po kostele se připravuje palusami, tradiční jídlo, ryba,
stává mým ochráncem proti divokým psům a jak sám kuřecí, kokosové mléko, zelené listy ze stromu taro,
tvrdí, také chlapcům z okolní vesnice. Se zbraní – breadfruit, velké zelené kulaté plody (nebo-li chleba)
kokosem zabaleným do šátku hozeným přes rameno - se rostoucí přímo na stromě, vše zabalené v zeleném listu a
s ním cítím bezpečně. Džunglí míříme k malému pečené v ohni. Jí se dlouho a co se nesní, tak si každý
vodopádu s krásně čistou vodou a hlubokou tůní. odnese domů. Večer občas následuje kava.
Koupeme se oblečení, já v tričku a kraťasech, Mua v Kava ceremony. Kava, neboli také ava, je tradiční
lava-lava, šátku obtočeném kolem beder. Místní kodex slavnostní opojné pití, jehož historie sahá až tisíc let
nedovoluje plavky ani jiné odhalování, zvlášť u žen, to zpátky. Je rozšířené hojně u všech polynéských národů.
jsem byla poučena hned na začátku. Mám pocit, že se tu Získává se z kořenu pepřové rostliny, který se rozdrtí,
zastavil čas. Skoro nikdo nepracuje. Jen bosé děti ve usuší a smíchá s vodou. Výsledný nápoj nejen
školních uniformách se každé ráno scházejí na zastávce a vzhledem, ale kupodivu i chutí připomíná bahno. Také
čekají na dřevěný barevný autobus, který je zaveze do jsem měla několikrát čest ho ochutnat. Po prvním šálku
školy. Má hostitelka před několika měsíci ovdověla, její (slupce od kokosového ořechu) mi „odumřel“ jazyk a po
manžel pracoval jako policista v Apii, teď je pohřbený za druhém jsem se propadla do jakéhosi zvláštního stavu,
domem na zahradě. Na jeho hrobu si hrají děti a píšou podobného po požití alkoholu. Problémy (pokud nějaké
úkoly. Hřbitovy zde nejsou, hroby příbuzných jsou běžně máte) najednou nejsou, jste šťastní, a vůbec, připadáte si
u domů, někdy rakve přímo v místnostech domu, jako z jiné planety. Domorodci, běžně pijí 7-10 šálků.
ozdobené obrázky, fotkami a umělými květinami. Skoro Kava se dá běžně koupit na trhu v Apii, a nejsilnější a
nikdo z rodiny nepracuje, žijí z peněz, které Mua vydělá nejkvalitnější je z ostrovů Vanuatu. Dokonce se dříve
na Novém Zélandě několikaměsíční prací v sadu a sklizní využívala v lékařství jako sedativum a proti depresi.
jablek. V symbióze s rodinou žijí všechna jejich domácí Zalévá se do velké dřevěné nádoby, a v půlce
kokosového vydlabaného ořechu koluje od úst k ústům, s Dánem, rovněž cestuje po Samoa sám a bydlí u
každý se dle své potřeby napije. Pije se pouze mezi domorodců v nedaleké vesnici. Druhý den ho ze
dospělými a celkově pití připomíná jakýsi obřad. Dny letí zvědavosti doprovázím do místního tetovacího salónu.
a já mám v plánu průzkum dalšího ostrova Savaii. Rodinu Tradiční metodou si nechává potetovat celou
opouštím celkem nerada, děti brečí. Slibuji, že se jednoho ruku, vydržím přihlížet maximálně pět minut. Druhý den
dne vrátím. Nechávám jim nějaké peníze, sladkosti, bolestí nemůže hýbat rukou.
drobnosti pro děti. Loučím se s celou vesnicí. Nasedám
do rozviklaného dřevěného autobusu, kde řve samojský Tradiční samojské tetování. Misionáři se pokoušeli
pop a směje se na mě řidič. Opět frčíme přes ostrov podél tradiční cestu tetování zakázat, ale to se jim nepodařilo.
pobřeží, autobus skřípe a uhání po křivé silnici, na Přežilo do dneška. Zejména mladí se nechávají
tetovat tradičním způsobem - nepřetržitým sekáním do
zastávkách v každé vesnici se postupně se plní. Ženy
kůže. Tetování vždy mělo svůj smysl, zobrazovalo
vstávají, nechávají muže sednout a poté jim sedají na symboly vesnice či rodiny. Ženské tetování je střídmější,
klín. Děti v přeplněném autobuse zalézají pod sedadla. většinou na stehnech. Jedná se o ozdobné náramky,
V momentě, když už mám pocit, že se do autobusu nic symboly, květiny. Výroba mužského tetování je časově i
nevejde, objeví se chlápek s mrtvým prasetem, fyzicky náročnější (zvané pe´a, znamená netopýr) trvá 48
zabaleným v listech a hodí ho uličky mezi stojící lidi, hodin, a jeho dokončování od dvou týdnů až měsíc. Dost
přímo mě na nohu. Poté následuje ještě rákos, pytle se při něm krvácí a vyžaduje značnou kuráž. Pokrývá celé
tělo od půlky zad až ke kolenům. Připomíná černé
s rýží, nebo prkna. Už vidím trajekt. Na další ostrov je to
kalhoty. Čím větší plocha tetování na těle, tím více
asi 10km, zrovna je moře rozbouřené, metrové vlny. dosahuje jeho majitel uznání a postavení. Turistům se
Trajekt je také přeplněný, lidé leží na zemi. Mám moc nedoporučuje, vzhledem k nedostatečné hygieně a
mořskou nemoc a jsem ráda, když přistaneme. Opět velkému přenosu na Samoa rozšířených nemocí, jako
autobus, tentokrát jedu do Manase, resortu pro turisty, žloutenka B, C, HIV, či otrava krve. Sami domorodci mi
který také vlastní rozvětvená samojská rodina. Užívám si vyprávěli několik případů úmrtí, když se do rány dostala
modré laguny a žlutého písku, chodíme s klukama infekce, nepomohlo ani převezení nemocného na Nový
Zéland. Přesto je tento způsob tetování velice oblíbený a
z vesnice na ryby, podnikáme výpravy po ostrově,
často neodolají ani turisté. Bez kvalitního repelentu na
jezdíme do Saleloga na trh a do kostela, objevujeme Samoa nejezděte. Moskyti přenáší např. horečku dengue,
lávové pole, krmíme papájou želvy. Hned znám celou filariásu, japonskou B encefalitidu. Jakmile přesáhnete
vesnici a mám hromadu známých. Chodím k nim na účinnost repelentu, nebo ho včas nepoužijete, jste
návštěvy a na pokec. Dostává mě ostrovní život a poštípaní na celém těle a štípance svědí a pálí několik
přátelská atmosféra domorodců. A nejsem sama, koho dnů. Nedoporučuje se pít vodu z neznámých zdrojů. Dny
Samoa pohltila. Skotský spisovatel Robert Louis utíkají jako voda. Musím odletět. Opět nasedám do
autobusu. Všichni z vesnice se jdou se mnou rozloučit a
Stevenson, který Evropu opustil kvůli své nevyléčitelné
ještě dlouho mi mávají. Je mi smutno. Letadlo vzlétá a já
nemoci, si Samoa a její obyvatele tak oblíbil, že se vidím pod sebou ten malý ostrov, ráj na zemi, kde se
rozhodl zde koupit pozemek, postavit dům a dožít. Jeho zastavil čas, jsou ještě tak hodní a přátelští lidé. V tu
hrob je obložený černými lávovými kameny a z jeho chvíli jsem si jistá, že mi dva měsíce na Samoa nestačily.
domu se stalo muzeum. Jednoho dne se setkávám Určitě se tam ještě někdy vrátím. TOFA!

======================================

Bez titulu…… Tímto číslem Calgarských Listů ačkoliv jsem tam měl relativně výborné postavení jako
zakončíme rok 2009 . Tento rok byl pro naši calgarskou odborník v porcelánovém průmyslu. Cítil jsem, že už se
pobočku úspěšný. Pro některé z nás to bylo 40té výročí v nevyhnu požadavkům komunistů, které jsem si držel od těla.
nové vlasti. Jsou mezi námi krajané, co si to nechtějí Chtěl jsem odejít z toho úmorného čekání na změnu, z té
připustit a trochu se tomu pomyšlení brání. Kanadu stále “socialistické“ beznaděje, z toho koncentráku chudáků. Byli
vedou ve svém uvažování jako náhradní zem, která nás jsme chudáci, hlad jsme sice neměli ale neměli jsme
přijala, když jsme cítili, že potřebujeme změnu. Protože v svobodu pohybu a svobodu rozhodování. Rozhodovala o
Kanadě jsem prožil větší část mého života, stala se mi nás parta nevzdělaných lidí, kteří českou inteligenci neměli
druhou vlastí, cítím se tu jako doma. Upřímě řečeno, měl rádi a proto nám ubližovali. Chtěli abychom obdivovali
jsem tu víc štěstí a radosti ze života a tak k nové vlasti jsem ideologii, která byla postavena na násilí, vraždách, závisti a
bez výhrady přilnul. Já sám jsem odešel z Československa rovnostářství. Byl to život ve strachu, ve vlasti kontrolované
tajnou policií, která rozhodovala o všem. Tajná policie si Vargová nám předala 40 dolarů cash. Pak tu máme šek na
vytvořila dokonalou a ohromnou síť bezpáteřnických 30 dolarů od paní Vejdovské, 20 dar + 10 předplatné. Další
informátorů. Každý jednotlivý občan se musel bát každého šeky po 30 dolarech zaslala paní Anna Hegerová, paní
svého souseda, nikomu se nedalo věřit. Postupem času si tu Hana Martin, paní Marta Štěpánková z Kelowny BC,
v Kanadě každý, rozumně se chovající člověk dokázal paní Olga Vyskočilová. Paní Věra Košťálová poslala šek
vytvořit okruh přátel a to je to další pouto co nás tu drží. na 25 dolarů. Dále následuje řada plateb po 20 dolarech a
Když jsme sem přivezli a vychovali naše děti, to je to hlavní to od paní Jaroslavy Frydrychové, od pana Vítka
pouto proč už tu zůstaneme. Z našich dětí se stali opravdoví Hejtmánka, pana Martina Hlaváčka, 20 dolarů cash od
Kanaďani, Ti už by cestu zpět hledali s ohromnými paní Elišky Klokočkové, 20 dolarů cash od pana Pavla
obtížemi. Tamější společnost by je i těžko přijímala. Česká Hebelky, 20 od pana Václava a Zdeňky Kulleových z BC,
společnost bývala velmi úzkoprsá, zápecnická. Nevím od paní Libuše Podhorové, které přejeme v Castlegardu
nakolik se to změnilo ale nový člověk se velmi pozorně trochu víc zdraví, od nové členky paní Aleny Ramina, od
studoval. Posuzoval se jeho dialect a byl-li z venkova, měl rodiny Johna Číhala, od paní Dr. Jarmily Krajbichové,
okamžitě tvrdší přístupní podmínky. Snadnější zapojení od rodiny Jiřího a Květy Pincových z Castlegardu, BC, od
bylo v pohraničních oblastech. Tam byl každý odněkud. Tak paní Evy a George Rosenkranzových, od pana Bořivoje
asi podobně jako tady u nás v Albertě. Sice se tu tvrdě Vrly a paní Jarmily Tylšové. Pan Jáno Yovdiy nám předal
požadovaly tak zvané západokanadské zkušenosti, ale ty se cash 15 dolarů + 5 dolarů dar. Pan Jan Čermák zaslal šek
daly velmi rychle okoukat. S přízvukem už to tu také není na 15 dolarů. Předplatné 10 dolarů zaslali šekem pan
tak problematické, ten má skoro každý. Je výhodné, že si do Konstantinov a Karel Pavlík z Lethbridge.
staré vlasti můžeme kdykoliv odskočit. Teď je pro mnohé z Všem našim členům, sponzorům a předplatitelům
nás rozhodující, čemu dáme přednost. Jet navštívit svoje děkujeme za finanční podporu našeho časopisu. Chci
zbylé příbuzné do staré vlasti, či jet znovu zkontrolovat co je podotknout, že náklady na vytisknutí a odeslání
nového na Kauai, Tahiti, Fiji. Jo a to jsem ještě nebyl v Calgarských Listů ročně jsou již značně vyšší než 10
Mexiku a vůbec né v Jižní Americe. Je ten život nějak
dolarů a tak bych se přimlouval aby Ti co předplácí jen
krátký. Tak a nyní se obrátím k naší spolkové činosti a k
10 dolarů k této situaci důstojně přihlédli a nějakým
práci na přípravě našeho spolkového časopisu. Hlavně spolu
zhodnotíme podporu našich členů a i předplatitelů. Začneme tím darem také přispěli. Já jako editor pak děkuji všem
s největšími šeky. Pan Petr Jelínek z Golden v BC nám našim dopisovatelům a těm co mi posílají vtipy, všem
zaslal šek na 60 dolarů, 20 dolarů předplatné a 40 dolarů co mi pomáhají při korekci gramatiky, sešívání
dar. Navíc nám poslal velmi hezkým krasopisem napsaný výtisků, vkládání do obálek a hlavně Michalovi
pozdravný dopis. Děkujeme Vám a přejeme stálé zdraví ve Kellnerovi za tisknutí adres na obálky a Božence
Vašich 86 letech. Další šek na 50 dolarů je od paní Lenky Kellnerové za sestavení programu naší pobočky. Také
Štorzerové z Victorie, BC, od Czech Books.com. Také děkuji autorům foto snímků na první a druhé straně.
rodina pana Michala a Lenky Kellnerových (junior) Rádi uvítáme vice článků od našich čtenářů a členů, je
zaslala 50 dolarů. Z toho je 10 dolarů jako dar + členství. to Váš časopis, pište pro něj. Máteli nějaké připomínky
50 dolarů hotovosti předala paní Karla Holčáková. Další
volejte na telefon 403 – 289 – 7244 a nebo zašlete
šek je na 45 dolarů od pana George Zacha z Rocky
email na adresu masata@telusplanet.net
Mountain House. 5 dolarů dar a 40 členství. Paní Eva

============================================

Jak tančíme – tak žijeme (a opačně) Stanislav Polauf

Zážitek, jaký se málokdy opakuje, se jmenuje Tančírna. Snad nejslavnější filmový experiment osmdesátých let vděčně přijatý jak kritikou, a hlavně diváky, se
vrací na obrazovky České televize. Beze slov, jen pomocí hudby, tance, gest, masek a dobových kostýmů vyjádřené novodobé dějiny Francie (a s nimi celé
Evropy) zprostředkovávají divákovi pocit běhu dějin a s nimi i různých dobových módních vln a hnutí.

Kdo neviděl, neuvěří, že do pouhých 107 minut promítacího času je možno vtěsnat typické ukázky od 30. let až k roku 1983, a to včetně charakteristických
rysů té které éry, jejích významných momentů i tehdejších slavných osobností. Některé postavy jakoby procházely dějem a tedy dějinami, vrací se v jiných
souvislostech a jsou zachyceny v situacích, kdy reagují na nový vývoj. Za sebe se přiznávám, že mám zachován z doby, kdy se film dostal do českých kin (rok
1986) stále silnou vzpomínku, ale pro detaily, které si v neděli na ČT2 rád zopakuji, jsem musel sáhnout do dobových materiálů.
Film je rámován “současností” - scénou příchodu a shledávání se partnerů a závěrečným rozloučením s odchodem ze sálu. Retrospektiva začíná rokem 1936,
kdy v tanci převládá “nesmrtelný valc”, tango a tehdy módní paso doble. Družná lidová zábava s postavami připomínajícícími Jeana Gabina a Danielle
Darrieuxovou je plná optimizmu. Rok 1940 přináší zlom, úzkost a napětí z okupace, a v hudební složce dominuje samozřejmě Lily Marleen. V roce 1944 je
již vyjádřena nálada blížícího se konce války, a to dnes již zapomenutým tancem java. Rok 1945 ovládá silná amerikanizace charakterizovaná novinkou -
coca-colou. Objevuje se imponující blondýn v masce dobového idolu Jeana Maraise a oslňující blondýna, představující jeho partnerku z Věčného návratu
Madelainu Solange. Parketu vévodí dvojice a la Fred Astaire a Ginger Rogersová, jejichž popularita přečkala válku. Výrazně pochmurnější nálada provází rok
války s Alžírskem 1956. Vládne éra rock´n´rollu. Tančí ho černě odění muži tvrdých rysů – blousons noir, Halbstarken, Chuligáni. Napadení alžírského
dělníka vyšetřuje žertující komisař Maigret. Nad rokem 1968 triumfují studenti a Beatles. A pak přichází velký skok do roku 1983, prezentovaného směsicí
stylů hudebních i tanečních, tedy jakéhosi nevyhraněného disca, které tančí všechny postavy, jaké se objevily v úvodu. Odchod tanečníků jakoby sugeroval
otázku: Jaké budou ty další tancovačky? Na to už dnes částečně můžeme odpovědět. Tenkrát – podle dobových slov – chtěli tvůrci říci: Přežili jsme ledacos,
radost i strach, byly doby hlučné i tišší, to všechno bylo, ale co nás čeká?

Fantastické na tomto snímku je nejen absolutně dokonalá atmosféra iluze jednotlivých dob, ale také jeho mezinárodní srozumitelnost. Protože
nepotřebuje slova, je jeho výpověď univerzální. Má dokonalý pohybový i mimický projev herců (často karikaturní), je soustředěn do jednoho
prostoru, v němž se “tvoří dějiny” a kamera v neustálém pohybu nutí diváka být “při tom”. Bohaté odstíny nálad, bohatá škála komična, rozvinutá od
drobného gagu přes řadu parodií až ke krutému až absurdnímu humoru jsou charakteristické pro tento překvapující film režiséra Ettore Scoly (tehdy
jednapadesátiletého Itala, již proslaveného např. filmy Terasa, Vášeň lásky či Zvláštní den). Tvůrce si za něj po právu odnesl z festivalu v západním
Berlíně Cenu za režii.