Obléhací opevnění

Část I
Paralely a spojovací zákopy

I. Pravidla pro budování první paralely
Profil první paralely
Hlavními částmi paralely jsou zákop a předprseň. Zákop je 11,5 stopy široký, v přední části
3 stopy a v zdní části 3,5 stopy hluboký. Zadní stěna zákopu je šikmá. Základna pomyslného
pravoúhlého trojúhelníka má délku 3,5 stopy. Přední stěna je opatřena zemním stupněm, který má
výšku i šířku 1,5 stopy.
Zemina získaná při hloubení zákopu je ukládána na jeho čelní stranu (směrem k obléhané
pevnosti) a tvoří tak předprseň. Zemina tvořící předprseň se nepěchuje. Výška předprsně bývá 5
stop.
Mezi okrajem zákopu a předprsní se ponechává berma o šířce 1,5 stopy. Berma slouží jako
postavení střelců (banket). Po dokončení sapy se zadní stěna upravuje (srovnává) a banket se
rozšiřuje. Rovněž se předprseň upravuje v místech, kde nemá rovnoměrnou výšku. Pokud je v
některých místech předprseň příliš vysoká na to, aby přes ni střelec, stojící na banketu, mohl vést
palbu, vyhloubí se v její stěně dodatečně další střelecký stupeň. U banketů není třeba striktně
dodržovat jejich rozměry, tak jako je tomu u permanentních opevnění.
Poznámky k výstavbě paralel
Při opakovaných experimentech v Chathamu bylo zjištěno, že vyhloubení části paralely s
výše popsaným profilem zabere, v měkké půdě, 5 hodin (vztaženo na úsek přidělený jednomu
muži). Ve tvrdé půdě čas naroste až na 9,25 hod. Objem vykopané zeminy je 261 kubických stop.
V nejtvrdší půdě, která je tvořena štěrkem z pazourků, pískem a jílem zabere hloubení úseku
paralely 10,5 hodiny. Každý muž během pokusů pracoval na úseku dlouhém 2 yardy. Vzhledem k
tomu, že výstavba paralel často probíhá v noci, není vhodné přidělovat pracovníkům kratší úseky.
Zákopy jsou pak přeplněné a muži se navzájem ohrožují pracovním náčiním.
Ke zkouškám byli vybráni muži, kteří neměli zkušenosti s hloubením zákopů. Co se týče
fyzické síly a tělesných proporcí, tak odpovídali běžnému průměru mužů od pěchoty. Při zkouškách
byla pracovní skupina tvořena 25 muži, kteří hloubili úsek paralely o celkové délce 50 yardů.
První fáze budování paralely
V první fázi se zákop buduje do hloubky 3 stopy v přední části, 3 stopy a 3 palce v zadní
části. Jeho šířka činí 5 stop (viz. obr. 1). Každý muž pracuje na úseku o délce 6 stop a vykope 93,75
kubických stop zeminy.

Obr. 1: Profil paralely v první fázi její výstavby
Druhá fáze budování paralely
Nyní se začne paralela rozšiřovat směrem dozadu o 4 stopy a 6 palců. Celková šířka paralely
tedy bude 9 stop a 6 palců. U paty přední stěny se vybuduje zemní stupeň o šířce 18 palců. Šířka
zákopu u dna bude tedy jen 8 stop. V zadní části dosáhne hloubka zákopu tří stop a pěti palců. V
druhé fázi se vykope jen o něco méně zeminy, než v předchozím případě – 90 kubických stop.
Vzdálenost, na kterou je zemina přehazována je však větší, takže druhá fáze budování paralely je o
něco pracnější.

Obr. 2: Profil paralely po dokončení druhé fáze
Třetí fáze budování paralely
Zákop se dále rozšiřuje směrem dozadu o další 2 stopy. Celková hloubka zákopu v jeho
zadní části naroste na 3 stopy a 6 palců. Zadní stěna zákopu má nyní sklon 45°. Základna
pomyslného pravoúhlého trojúhelníka má délku 3 stopy a 6 palců. Celkové množství vykopané
zeminy je nyní 78,25 kubických stop. Vzdálenost, na kterou musí být zemina přemístěna je však
příliš velká. Proto je třeba ji přehazovat nadvakrát. Po vyhloubení zákopu jsou zahájeny
dokončovací práce. Upravuje se výška předprsně, podle potřeby se rozšiřuje berma, v místech, kde
je předprseň vyšší se dodatečně budují střelecké stupně. V zákopu se budují odvodňovací kanálky a
drenážní jímky. Závěrečné úpravy většinou zaberou více času než dvě poslední fáze hloubení
paralely. Muži jsou však již při práci dobře chráněni. Profil paralely po jejím dokončení je uveden
na obr. 3.

Obr. 3: Profil plně dokončené paralely

Za účelem úspory práce by bylo lepší banket zhotovit rovnou a ne jej budovat ze zeminy
získané rozšiřováním zákopu. Jednotky, které zahajují práce na paralelách však většinou pracují v
noci a jsou vystaveny nepřátelské palbě. Proto je třeba, aby jejich práce byla co nejvíce
zjednodušena. Z toho důvodu se výstavbou banketu zabývají jednotky až v druhé fázi hloubení
zákopů. Muži pracují ve dne a jsou již lépe chráněni před nepřátelskou palbou.
Někdy se zadní stěna zákopů buduje stupněná a ne sešikmená (obr. 4). Ušetří se tím značné
množství práce. Toto opatření nijak neovlivňuje pohyb mužstva v zákopech. Problémy však
nastávají, pokud se zákopem mají pohybovat vozy. Sešikmená zadní stěna totiž usnadňuje jejich
vjezd a výjezd ze zákopů.

Obr. 4: Paralela se stupněnou zadní stěnou
Odvodňování zákopů
Pokud jsou zákopy budovány v bažinatém terénu, je velice obtížné, ne-li nemožné, udržet je
suché. Pro spolehlivý odvod vody ze zákopů vybudovaných v normálním terénu je třeba dodržet
několik níže uvedených zásad.
Pomocí odvodňovacích kanálů se voda odvádí do níže položených míst, ležících v týlu
paralel. V zadní části zákopů se budují čtvercové jímky o straně cca 2 stopy. Dno jímky se nachází
dvě a více stop pod úrovní dna zákopu. Jímky se budují ve vzdálenostech cca 50 yardů. Tuto
vzdálenost však není třeba důsledně dodržovat. Obecně platí, že jímky se s výhodou budují
především v místech, ve kterých má voda tendenci se přirozeně shromažďovat. Jímky se budují tak,
aby nenarušovali potřebnou šířku zákopu. Jejich stěny se budují se sklonem, aby se nehroutily.
Při běžných srážkách plní jímky svou funkci dostatečně. Při větších lijácích je však dbát na
to, aby byly průběžně vyprazdňovány. Vodu z jímky lze vybrat lopatou.
Při plánování trasy paralel je nutné vzít v úvahu charakter okolního terénu. Při
nedostatečném plánování se může stát, že zákopy se stanou vhodným prostředkem pro odvod
srážkové vody z okolní krajiny. Tomuto je třeba se vyhnout.
Týlovou stranu zákopu je také možno „seříznout“ tak, aby tvořila odvodňovací kanál mezi
jednotlivými drenážními jímkami.
Problematika odvodnění může být někdy velice složitá. Je možné, že k zajištění odvodnění
bude potřeba požádat o pomoc specializované ženijní jednotky.
Budování přístupů do první paralely
Spojovací zákopy mají velmi podobný profil jako paralely. Množství práce, které je třeba k
jejich výstavbě vynaložit je také téměř stejné. Hlavní rozdíly jsou: větší hloubka zákopů, větší
výška předprsně, užší berma a banket. Spojovací zákopy jsou však vedeny šikmo, aby byla jimi
procházejícím vojskům poskytnuta dostatečná ochrana před palbou z obléhané pevnosti. Tím pádem
jsou zákopy delší a je třeba k jejich vybudování vynaložit značné pracovní úsilí. Na obr. 5 je uveden
řez typickým spojovacím zákopem, který je u dna 11 stop široký, v přední části 3 stopy a 6 palců a
v zadní části 4 stopy hluboký. Banket a berma jsou pouze jednu stopu široké. Banket se oproti
paralelám buduje společně s čelní stěnou zákopu. Římskými číslicemi I, II a III jsou vyznačeny
jednotlivé fáze budování. Někdy se spojovací zákopy budují bez banketu (obr. 6).

Obr. 5: Řez spojovacím zákopem vedoucím do první paralely

Obr. 6: Řez spojovacím zákopem bez banketu
Postup při budování šikmých stěn zákopů
Osvědčilo se budovat všechny zákopy a příkopy s kolmými stěnami. Stěny se sešikmí až po
dosažení potřebné hloubky a šířky výkopu. Na zemi se vyznačí horní hrana (sešikmené) stěny
zákopu. Část stěny se na různých místech sešikmí. Tyto úseky se mezi sebou později navzájem
propojí. Ke kontrole profilu se používají dřevěné šablony.
Pokud by se měly stěny budovat jako sešikmené, ztrácelo by mužstvo, především v první
fázi výstavby, drahocenný čas. Pracovníci by v časové tísni práci neodváděli dokonale a sklon stěn
by mohl být nevyhovující.
II. Pravidla pro výstavbu druhé paralely
Pomocí letmé sapy se obléhatelé přiblíží k obléhané pevnosti. Vytvoří se linie gabionů, za
kterou nastoupí pracovníci vybavení vším potřebným nářadím. Na jednoho muže připadá úsek o
délce dvou gabionů (čtyř stop). Muži tedy pracuji v dosti stísněném prostoru.
Po vydání rozkazu k zahájení práce začne každý muž hloubit zákop a získanou zeminou
plnit gabion. Je nutné čas od času na stěny a horní část gabionu poklepat lopatou, aby se zemina
lépe usadila. Po naplnění gabionů, což může zabrat 7 – 15 minut, jsou gabiony odolné proti
pronikání střel z mušket. Mezerami mezi gabiony však projektily proniknout mohou. Během práce
je třeba, aby ženijní důstojníci instruovali muže o tom, že gabiony je třeba v průběhu práce naklonit
směrem dopředu, aby se získal potřebný sklon stěny. Gabiony se odklání zhruba o jednu čtvrtinu
své výšky. Pro ulehčení práce je možno gabiony vzadu podložit drny. U spodního okraje řady
gabionů se ponechává berma o šířce 18 palců.
Předprseň druhé paralely se zesiluje jednou nebo i více vrstvami fašin. Ty zabraňují sesunutí
zeminy do zákopu. Druhá a třetí pracovní směna si fašiny spolu s dřevěnými kolíky na místo donáší
sama. Každý muž nese jednu fašinu o délce 6 stop a 2 nebo 3 dřevěn kolíky pro jejich upevnění.
Pokud je zapotřebí více fašin a kolíků, donesou je k zadní stěně zákopů vojáci náležející k ženijním
jednotkám.

Po dokončení první fáze hloubení druhé paralely již není nutné, aby následující směny
pracovaly v tak stísněném prostoru. Každému pracovníkovi se tedy přiděluje úsek o délce 6 stop.
Počet pracovníků dalších směn se tedy sníží na 2/3 počtu pracovníků první směny. Každá další
směna si na pracoviště přináší své vlastní nářadí. Po ukončení práce jej odevzdává do ženijního
skladu.
Na obrázku č. 7 je uveden řez druhou paralelou. Horní část předprsně zde není zesílena
fašinami. Římskými číslicemi I – III jsou označeny jednotlivé fáze výstavby.

Obr. 7: Řez druhou paralelou
Budování přístupů do druhé paralely
Oproti přístupům do první paralely se zákopy liší prakticky pouze v tom, že vnitřní stěna
předprsně je zesílena gabiony a fašinami. V první fázi budování se opět přiděluje každému
pracovníkovi úsek o délce 4 stopy. V dalších fázích, stejně jako u druhé paralely, již muži pracují na
úseku o délce 6 stop.
Na obr. 8 je řez spojovacím zákopem, jehož předprseň je zpevněna gabiony a třema vrstvami
fašin. Fašiny jsou uloženy se stejným sklonem jako gabiony (1:4) a jsou ukotveny pomocí kolíků
zaražených do předprsně pod úhlem 45°. K upevnění jedné fašiny o délce 6 stop se použijí dva
kolíky.

Obr. 8: Řez spojovacím zákopem mezi 1. a 2. paralelou
V zalomeních spojovacích zákopů je potřeba zajistit vyšší stupeň ochrany. V těchto místech
se předprsně budují vyšší. Vyšší jsou také předprsně zákopů ležících před nimi. V přístupech do
první paralely, které jsou většinou nezpevněny, se tyto části také zesilují, v délce 10 – 12 stop,
fašinami. Předprsně se navyšují o cca 1 stopu.

Flankovací postavení
Protažením spojovacích zákopů, v místech jejich lomení vznikají flankovací postavení. V
těchto místech se mohou budovat dělostřelecké baterie nebo postavení pěchoty. Jednotky zde
rozmístěné mají za úkol odrážet výpady posádky obléhané pevnosti. Obzvláště důležitá jsou tato
postavení v situacích, kdy se nepřítel snaží proniknout mezi paralely z boku a ne z čela. Oproti
profilu spojovacího (obr. 5) je však profil flankovacího postavení pozměněn. Přední část zákopu je
opatřena regulérním banketem, stejně jako u paralely. Zbytek postavení má však stejný profil jako
spojovací zákop.
III. Různé modifikace paralel a spojovacích zákopů v závislosti na charakteru okolního
terénu
Zákopy v bažinatém nebo skalnatém terénu
V oblastech, kde je vysoká hladina spodní vody, jako například v Holandsku, se zákopy
nekopou do standardní hloubky 3 – 4 stopy, jelikož by byly velice brzy zaplaveny. Postupuje se tak,
že se vybuduje mnohem vyšší předprseň. Hloubka zákopu je taková, aby dno zákopu neleželo pod
úrovní hladiny spodní vody. Potřebná zemina se získává z příkopů hloubených v týlu postavení (viz.
obr. 9).

Obr. 9: Profil paralely vybudované v terénu s vysokou hladinou spodní vody
K podobné situaci dochází, pokud se v malé hloubce pod povrchem nachází tvrdé skalnaté
podloží. Opět se vyhloubí mělký zákop. Předprseň se buduje z pytlů naplněných zeminou a
donesených z týlu obléhací linie. Přehazování zeminy ze vzdálenějších míst by totiž bylo velmi
pracné.
Při práci v noci je možné v obou případech získávat potřebnou zeminu nejen z týlu, ale také
z prostorů před paralelami. Oproti standardním obléhacím pracem se také spotřebuje mnohem větší
množství gabionů a fašin.
Paralely a spojovací zákopy budované v kopcovitém terénu
Pokud je obléhaná pevnost postavena na výrazné terénní vyvýšenině, je zřejmé, že zákopy
bude třeba vykopat mnohem hlubší a s mnohem vyššími předprsněmi, než jak bylo popsáno v
předcházejících odstavcích. Toto platí v případě, kdy jsou obléhací opevnění vybudována v
relativně plochém terénu.
Pokud se však paralely a spojovací zákopy nachází v terénu, který se zvedá směrem k
pevnosti, není třeba budovat zákopy hlubší a předprsně vyšší.
Pokud se před pevností, ve vzdálenosti 500 – 600 yardů, nacházejí vyvýšeniny oddělené od
ní roklemi a údolími, je nutné je obsadit. Tyto vyvýšeniny jsou vhodné pro vybudování baterií a
paralel. Spojovací zákopy však nesmí vést po svahu přímo dolů, jelikož by je mohli obránci
pevnosti snadno ostřelovat.

Jakkoli šikmo budou po svahu vedeny části paralel, vždy hrozí nebezpečí, že obléhatelé v
zadní části zákopu budou nedostatečně kryti před palbou z valů pevnosti. Pokud uvažujeme, že
sklon terénu bude 1:5, celková hloubka zákopu (včetně předprsně) musí být ze standardních 8 stop
zvětšena na 14, 16 nebo i 20 stop. Jedině tak lze osádce zákopu zajistit dostatečné krytí. Celá
problematika je názorně ilustrována na obr. 10. Tečkovaná křivka znázorňuje potřebný tvar a výšku
předprsně. Paralely by měly být vedeny „okolo“ vyvýšeniny. Jejich začátek je skryt na svahu
odvráceném od nepřítele.

Obr. 10: Paralela vybudovaná v terénu svažujícím se směrem k pevnosti

Autor: Ing. Vladimír Polášek
E-mail: vladimir.polasek@atlas.cz
Web: www.polni-opevneni.websnadno.cz
Použité prameny a literatura:
Rules, chiefly deduced from experiment, for conducting the practical operations of a siege, Part I,
containing the preparation of the necessary materials and the tracing and execution of the first and
second parallels and of the approaches connected with them, C. W. Pasley, Lieut. - Col. R.E, F.R.S.,
Chatham, 1829
www.books.google.com