Japonská obranná zařízení na ostrově Iwo

Jima

CINCPAC – CINCPOA
Oběžník č. 136 – 45
10. červen 1945

I. Textová část
Strategický význam ostrova Iwo Jima nemusí být nijak zdůrazňován. Jeho důležitost jako
letecké základny ležící na půli cesty mezi Marianami a srdcem Japonska je zřejmá. Po obsazení
Saipanu bylo japoncům jasné, že dalším cílem se stane právě Iwo Jima. Provedení invaze na Iwo
Jimu byla pouze otázkou času. Nárůst opevňovací aktivity je zřejmý z leteckých snímků pořízených
mezi 15 červnem 1944 a 19. únorem 1945.
Budování opevnění
V okamžiku, kdy byla zahájena invaze na Saipan, se na Iwo Jimě nacházela pouze palebná
postavení protiletadlových děl, menší množství střeleckých zákopů a řídká opevnění na plážích
vhodných k vylodění. Od září 1944 byla obranná postavení směrem do vnitrozemí ostrova
zesilována. Průzkumem bylo zjištěno, že nepřítel buduje betonové bunkry a krytá dělostřelecká
postavení. V prosinci byla většina obranných postavení na plážích dokončena a dále zesilována
betonovými pevnůstkami. Napříč ostrovem byla vybudována obranná linie, která chránila přístupy
k severní části ostrova. Linie probíhala na výšinách severně od letiště č. 1. Po každém dalším
leteckém průzkumu bylo zaznamenáno, že neustále přibývají nová postavení protiletadlových děl,
zvyšoval se počet pobřežního dělostřelectva a neustále byly budovány další betonové bunkry. V
době vylodění byly všechny klíčové prostory propojeny sítí bunkrů a bráněny palbou polního
dělostřelectva, protitankových děl a minometů.
Průzkum odhalil přítomnost velkého množství jednotek a těžkých děl. Na ostrově bylo
vybudováno velké množství protitankových a protipěchotních překážek. Největší výhodu při obraně
však japoncům poskytoval samotný terén ostrova. Charakter terénu byl z leteckých fotografií málo
čitelný. Možnosti vylodění byly omezeny na východní a západní pláže v nejužší části ostrova. To
poskytlo japoncům velkou výhodu při přípravě obranných postavení. K obraně úzkých a strmých
průchodů z pláží, na severní straně ostrova, postačovalo pouze malé množství jednotek.
Nepřátelské síly byly dobře chráněny před účinky dělostřeleckého bombardování. Terén na
ostrově byl velice vhodný k vedení obranných bojů. Na ostrově se nachází velké množství jeskyní,
které ani nebylo možné všechny zakreslit do map v měřítku 1: 10 000. Vulkanický písek výrazně
snižoval střepinový účinek explodujících dělostřeleckých projektilů. Sklady munice a úkryty pro
mužstvo byly rozptýleny v jeskyních a za přirozenými terénními vyvýšeninami. Byly tak velice
dobře chráněny před palbou z námořních děl.
Kamufláž
Maskování obranných postavení bylo excelentní. Všechny objekty byly zamaskovány tak,
aby dokonale splývaly s okolním terénem. Vykopaná zemina byla osázena vegetací, aby byly skryty
veškeré stopy po stavební činnosti. Vegetace dokonale chránila postavení před leteckým
průzkumem. Velké množství palebných postavení bylo objeveno až po tom, co z nich byla zahájena
palba a maskování se tak narušilo. Řídký porost na ostrově byl v maximální možné míře využit k
zamaskování zákopů, pěchotních, kulometných a dělostřeleckých stanovišť. Dokonce i velké
kasematy, jako např. ty pro 120 mm houfnice, zůstaly neodhaleny až do okamžiku, kdy byl narušen
porost v jejich okolí.

Pobřežní dělostřelectvo
Palba pobřežního dělostřelectva ráží 120 až 155 mm bylo zpočátku proti našim lodím
efektivní. Všechna děla byla umístěna v železobetonových kasematách se stěnami o síle 1,2 – 1,8
m. Palebná postavení byla díky členitému rozmístěna tak, že byla chráněna před palbou z moře.
Pokud chtěla některá z lodí zahájit na kasematy palbu, musela se nutně vystavit palbě obránce.
Velká část děl byla zamaskována tak dobře, že jejich pozice byla odhalena až po tom, co zahájila
palbu.
Protiletadlové dělostřelectvo
Na ostrově se nacházelo velké množství protiletadlových baterií. Byla v nich umístěna děla
ráže 120 mm (víceúčelová), 100 mm, 75 mm a 25 mm (také jako dvojčata a trojčata). Protiletecké
baterie nedokázali japonci dostatečně zamaskovat. Jejich pokračující používání proti našim
letadlům, lodím a pěchotě však svědčí o tom, že jejich postavení byla vybudována velmi solidně.
Pozice na východních plážích
Rozvětvený systém zákopů na východních plážích byl v době invaze neobsazen. Je možné,
že plnil funkci klamného postavení. Druhou možností je, že byl vybudován jako prozatímní a měl
být používán jen do doby, než bude vybudováno silnější opevnění zesílené betonovými bunkry. Na
pláži a v její blízkosti byly později vybudovány pevnůstky vyzbrojené automatickými kanóny ráže
25 mm a lodními kanóny ráže 120 mm s krátkou hlavní. Železobetonové pevnůstky a pěchotní
pozice zesílené pískovcovými kvádry poskytovaly pěchotě ochranu před dělostřeleckým
bombardováním. Terén v okolí letiště č. 1 byl pro vybudování obranného postavení mnohem
vhodnější. Většina pěchotních postavení bránících východní pláže byla vybudována právě zde.
Postavení u letiště č. 1 nebyla palbou našich lodí příliš poškozena. Obránci z nich měli výborný
výhled a maximálně využili skvělých možností pro vedení paleb. Hloubka tohoto postavení byla
500 – 700 metrů. Podpůrné boční palby byly vedeny z masivu hory Suribači a z vyvýšenin, které
lemovaly východního přístaviště a letiště č. 2. Terén mezi pláží a obrannými postaveními u letiště č.
1 byl velice strmý a pro obrněná vozidla neprůchodný. Pohyb vozidel a pěchoty ztěžoval jemný
písek. Bojová vozidla a pěchota se pak stala výtečným cílem pro protitanková děla a kulomety.
Pozice na západních plážích
Pozice na západních plážích byly mnohem silnější. Opevněné postavení mělo hloubku 700 –
1400 metrů. Bylo zde vybudováno mnohem více klamných postavení, která přitahovala palbu
našich děl. Nacházelo se zde mnohem větší množství jeskyní, které sloužily jako odolné úkryty.
Postavení na hoře Suribači
Na jihu bylo napříč ostrovem, na terasovitých svazích hory Suribači, vybudováno další
obranné postavení. Tvořil jej systém betonových bunkrů, kasemat a úkrytů. Bunkry byly
uzpůsobeny ke kruhové obraně a mohly se navzájem podporovat palbou. Nacházelo se zde velké
množství jeskyní a tunelů, které sloužily jako úkryty, sklady a palebná postavení. Odolávaly
zásahům těch nejtěžších bomb a dělostřeleckých projektilů. Suribači a vyvýšeniny u letiště č. 2
sloužily jako pozorovatelny, ze kterých byla řízena dělostřelecká a minometná palba.

Hlavní obranné postavení
Vylodění proběhlo na východních a západních plážích u jižního konce ostrova. Hlavní
obranné postavení o značné hloubce však bylo vybudováno napříč ostrovem. Začínalo na útesech,
nacházejících se na západě, obcházelo jižní konec letiště č. 2 a končilo na útesech, na severním
konci východních pláží. V centrální části mělo hloubku 2600 metrů. Z bunkrů bylo možno vést
daleké palby. Systém paleb byl velice dobře promyšlený. V obranném perimetru se opět nacházelo
velké množství jeskyní, bunkrů a palebných stanovišť. Většina palebných postavení byla postavena
velice solidně. Jejich zakomponování do terénu bylo rovněž excelentní. Obránci mezi sebou
komunikovali pomocí polních telefonů a vysílaček. Všechny části opevněného postavení byly
spojeny labyrintem tunelů. Jeden z tunelů byl 800 m dlouhý a měl 14 vchodů. V tunelu se nacházelo
velitelství dvou praporů, jeho útroby byly osvětleny a spojení zajišťovaly telefony. Za pásem
opevnění se nacházela postavení těžkých děl, minometů a raketometů, ze kterých bylo možno
ostřelovat většinu pláží. Obsluhy zbraní měly k dispozici souřadnice prostorů, do kterých byla
vedena palba.
Kolem terénních vyvýšenin byly vybudovány opěrné body. Vstupy do jeskyní byly zazděny
betonem a sloužily jako pěchotní střelecká postavení. Na střelecká postavení byly přebudovány
rovněž různé prohlubně vzniklé erozí skalního masivu. Někdy od sebe byla vzdálena jen pouhých
pár metrů. Kontakt s nepřítelem byl tak těsný, že na podporu útočících jednotek nebylo možno
využít letectvo a námořní dělostřelectvo. V jednom místě byl objeven terénní útvar, který
připomínal amfiteátr. Měl dvě terasy, betonové bunkry a jeskyně umístěné ve třech výškových
úrovních.
Místo posledního odporu
Severně od hlavního obranného postavení, v extrémně členitém terénu, ve vzdálenosti cca
2000 metrů od pobřeží se nacházelo místo posledního odporu. Terén zde japoncům poskytoval
výborné možnosti pro vedení obranného boje. Díky velkému množství jeskyní a různých terénních
útvarů zde nemuselo být budováno tak velké množství betonových bunkrů. Bylo zde nasazeno
velké množství mužů a obrana byla stejně tak silná jako na hlavní obranné linii. Při útoku na tyto
pozice byli japonci spatřováni jen výjimečně. Byli totiž skryti v jeskyních a ve štěrbinách mezi
skalami. Z většiny střeleckých postavení byla vedena křížová palba do všech směrů. Naše pěchota
musela tato postavení dobývat z boků a z týlu. Většinou bylo velmi obtížné, ne-li nemožné,
rozpoznat, odkud je nepřátelská palba vedena.
Při obraně Iwo Jimy používali japonci velice jednoduchou, ale vzhledem k terénním
podmínkám, velice účinnou obrannou taktiku. Obsadili obranné pozice a bránili se v nich bez
možnosti přísunu zásob. Nepořádali protiútoky ani organizovaný ústup. Protiútoky nebyly
podnikány ani do vyloďovacích prostorů. Noční protiútoky měly pouze omezený rozsah. Japonci
nepřistupovali ani k taktice „banzai“. Obranná postavení u jižních pláží byla obsazena nízkým
počtem mužů, kteří byli podporováni silnou palbou ze severu a z hory Suribači. Po dobytí jižních
pláží tak byla většina obránců bojeschopná a rozmístěna v nejsilnějších obranných postaveních na
ostrově. Japonci ve svých postaveních bojovali až do sebeobětování. Japonci neprováděli taktické
ústupy, ani nevedli boj „na zdrženou“. Ústupy byly velmi omezené a byly pořádány jen v situacích,
kdy bylo potřeba uchránit cenné jednotky před úplným zničením. Odsunováni byli také jedinci,
kteří při bojových operacích utrpěli šok a nebyli schopni bojovat. Taktika úporné obrany byla
naplánována velitelem ostrova a byla velice účinná. Tato taktika v kombinaci s obtížně prostupným
terénem byla důvodem, proč bylo dobytí Iwo Jimy tak náročné. Organizovaný odpor ustal až po

20ti dnech náročných bojů.

Protitanková obrana
Ukořistěné obranné plány dobře ilustrují, jak se japonci obávali našich obrněných jednotek.
Na ostrově byla budována minová pole, používaly se magnetické miny a různé trhaviny, které
japonci na naše tanky připevňovaly ručně. Ručně připevňované nálože byly velice účinné
především na plážích, kde naše tanky uvízly v písku a nebyly schopny pohybu. Ve vnitrozemí byla
na tanky vedena palba z protitankových kanónů ráže 47 a 75 mm. Kanóny přemísťovali japonci v
případě potřeby do záložních postavení. Palby byly vedeny do prostorů, kterými tanky a obrněná
vozidla nutně musela projet při svém postupu do vnitrozemí. Palebná postavení byla chráněna
přirozenými terénními útvary a nebylo na ně možné vést přímou palbu.
Bunkry
Z pevnůstek umístěných poblíž pláží, ve více otevřeném terénu, byly vedeny především
boční palby. Tam, kde to bylo možné, byly pevnůstky ukryty za terénními vyvýšeninami. Často
měly pouze malou střílnu s velmi omezeným palebným vějířem, ne větším než 30°. Pevnůstek však
bylo velké množství a mohly se navzájem podporovat palbou.
Před spoustou bunkrů, nacházejících se poblíž vyloďovacích pláží, byly navršeny až 15
metrů vysoké hromady písku. Pouze úzké palebné vějíře mezi těmito hromadami prozrazovaly, kde
se pevnůstky nachází. Pevnůstky byly tak dobře chráněny, že musely být pracně dobývány
pěchotou.
Využití tanků (japonskými obránci)
Na Iwo Jimě se nacházelo pouze malé množství lehkých a středních tanků. Vzhledem k
náročnému terénu a statické obraně jich ani nebylo moc zapotřebí. Tanky převážně plnily funkci
protitankových postavení. Byly buď zakopány nebo umístěny za terénními vyvýšeninami.
Nacházely se především na hlavním obranném postavení, které probíhalo napříč ostrovem. Tanky
byly vyzbrojeny kanóny ráže 37, 47 a 57 mm a vedly palbu jak proti našim tankům, tak proti
pěchotě. Dle bojových hlášení použili japonci tanky při omezených protiútocích. Špatná kvalita cest
a nepřetržitá palba našich děl jim znemožňovala jakýkoliv přesun.
Dělostřelectvo
Dělostřelecká taktika byla charakterizována pečlivým plánováním a výbornými možnostmi
pozorování. V blízkosti vyloďovacích pláží byly nalézány kolíky, sloužící jako vztažné body pro
dělostřelce. Děla byl umístěna v odolných železobetonových kasematách a kavernách. Z
víceúčelových děl byla na naši pěchotu vedena palba časovanými projektily. Navzdory pečlivému
plánování a výborným podmínkám pro pozorování nebyla palba japonců tak účinná jako ta naše.
Mobilní dělostřelectvo působilo z výšin nacházejících se severně od letiště č. 2. Pozorovatelny byly
umístěny na místech s dobrým výhledem, v hlavní obranné linii.
Minomety a raketomety
Na ostrově se nacházelo 12 minometů typu Spigot ráže 320 mm. Jejich palba však byla málo
efektivní. Jejich postavení byla velice odolná a výtečně zamaskovaná. Bylo z nich však vypáleno
jen zanedbatelné množství min. Terén na Iwo Jimě byl vhodný především pro nasazení minometů
ráže 150 a 81 mm. Používány byly i minomety menších ráží. Munice byla skladována v jeskyních,

v severní části ostrova. Minometná postavená byla také umístěna v blízkosti jejich vstupů.
Vyloďovací pláže byly ostřelovány z minometů ráže 150 mm. V případě potřeby byly minomety po
vypálení několika ran ukryty v jeskyních.
Japonci používali na ostrově tři typy raketometů. Na pobřeží bylo vybudováno několik
postavení, ze kterých byly rakety odpalovány na lodě, které se k němu přiblížily. Z jednoduchých
ramp s průřezem písmene „V“ byly odpalovány letecké bomby o hmotnosti 63 a 250 kg, které byly
poháněny raketovým motorem. Dalším typem byl raketomet ráže 200 mm, který mohl být umístěn
na podvozku nebo na „minometné“ dvojnožce. Rakety byly skladovány v severní části ostrova.

Z výše popsaného je evidentní, že japonci při budování obrany využili téměř všech
možností, které jim ostrov poskytoval. Japonská obranná zařízení budou popsána pomocí fotografií
a plánů pořízených po dobytí ostrova.

II. Fotografická část
Pláže

Obojživelné obrněné vozidlo uvízlé v písku na vyloďovací pláži

Hluboký písek na vyloďovací pláži

Ocelové rohože umožňující pohyb vozidel

Zničený Jeep s řetězy osazenými na kolech

Prudce stoupající terén v kombinaci s jemným pískem velmi ztěžoval postup do vnitrozemí ostrova

Terén ve vnitrozemí

Typický pohled na terén, který lemuje pláže na západě ostrova

Shluky vegetace maskovaly zákopy, střelecká a kulometná postavení

Kryté palebné postavení protitankového kanónu ráže 47 mm, ze kterého byla postřelována
přistávací dráha letiště č. 2. Palebná postavení umístěná v tomto terénu byla dobře chráněna před
naší dělostřeleckou palbou.

Takovéto terénní útvary využíval nepřítel k tomu, aby infiltroval naše linie

Přístupy ke kótě 362. Naše pěchota takovýmto terénem postupovala jen s velkými obtížemi.

Členitý terén zarostlý nepříliš hustou vegetací

Členitý terén na přístupech k hoře Suribači

Terén s velkým množstvím jeskyní typický pro severní část ostrova

Členitý terén se skalními výchozy a křovím v severní třetině ostrova výrazně komplikoval postup
pěchoty

Skalnatý terén v blízkosti severního pobřeží poskytoval výborné příležitosti pro umístění
střeleckých a kulometných postavení

Terén typický pro okolí kóty 382

Zákop vyhloubený ve skále vedoucí do dělostřeleckého postavení

Miny

Sud od oleje s odříznutým a odklopeným dnem, do kterého měla být uložena mina. Díky přerušení
obranných příprav, způsobených našim bombardováním, neměli japonci čas dokončit minová pole v
plánovaném rozsahu.

Pohled na západní pláž s rozmístěnými sudy, do kterých měly být uloženy miny. Miny měly být
odpalovány elektricky.

250 kg bomba použitá jako mina. Bomby byly odpalovány pomocí min připevněných k nim drátem.
Spousta takovýchto min byla rozmístěna ve strategických prostorech a přístupy k nim byly
postřelovány protitankovými kanóny.

Pohled na západní pláž. Konické výstupky označují místa, kde jsou zahrabány miny. Celá pláž byla
zaminována.

Drátěné překážky

Nízká drátěná překážka

Jediný případ, kdy byla použita překážka z ostnatého drátu. Překážka byla neefektivní a postup
našich vojsk nezpomalila.

Protitankové příkopy

Protitankový příkop

Protitankový příkop

Jeskyně

Pohled do nitr jedné z jeskyní. Tato jeskyně se rozvětvovala do několika směrů a byla propojena s
ostatními. Vzhledem k přítomnosti potravních dávek, munice a ošacení sloužila jako úkryt pro
mužstvo.

Schodiště vedoucí do nitra jeskyně, která se nachází 12 m pod úrovní terénu. Podzemí sloužilo k
ubytování mužstva.

Typický vzhled vchodu do jeskynního systému poblíž východního přístaviště. Jeskyně měly
celkovou délku cca 800 m.

Vchod do jeskyně

Pohled do podzemích prostor pod postavením pobřežního dělostřelectva v blízkosti východního
přístaviště

Vstup do podzemních prostor

Jedna z mnoha jeskyní na svazích nad letištěm č. 2. Z těchto otvorů byla vedena palba z pušek a
kulometů.

Vchod do jeskyně. Přístup do nitra umožňují schody. Po stranách jsou průchody do ubytovacích
prostor.

Vstup vedoucí do nitra jeskyně

Pohled do tunelu

Pohled na vstupy do jeskyní umístěné ve dvou výškových úrovních

Pobřežní dělostřelectvo

Zničená kasemata pro kanón ráže 155 mm. Železobetonové stěny jsou 1,2 m silné. Vstup je umístěn
v týlu a napojen na jeskynní systém, který sloužil jako úkryt pro obsluhu, skladiště střeliva a zásob.
Kasematy byly postaveny ve vzájemných vzdálenostech cca 15 m. Svou palbou pokryly prostor
západních pláží a hladinu moře před nimi.

Ruiny kasematy pro kanón ráže 155 mm

Čelní pohled na zničenou kasematu pro kanón ráže 155 mm

Dálkoměr umístěný mezi kasematami

Interiér kasematy. Na snímku je zachycen závěr kanonu ráže 155 mm

Ruiny kasematy pro 155 mm kanón. Dvě takovéto kasematy spolu s pozorovatelnou a postavením
dálkoměru byly vybudovány na hraně útesu.

Interiér kasematy pro kanón ráže 140 mm vybudované na úpatí Suribači. Tato děla byla umlčena
naším námořním dělostřelectvem před započetím invaze. Zdemolované úkryty však ještě posloužily
jako pevnůstky pro pěchotu. Palba z nich nám způsobila ztráty při postupu na Suribači.

Ústí hlavně kanónu ráže 140 mm ve zničeném objektu

Čelní pohled na jednu z kasemat pro 140 mm kanóny vybudovaných na úpatí Suribači.
Železobetonové stěny byly 1,2 m silné. Do nitra hory vedly z kasemat tunely. Tunely kasmeaty
navzájem propojovaly a spojovaly je s podzemními úkryty.

Půdorysný řez jedné ze čtyř kasemat pro 140 mm kanóny vybudovaných na úpatí Suribači. Střílna
byla 9 m široká. V levé dolní části obrázku se nachází vstup do objektu. V levé horní části obrázku
je zakresleno schodiště vedoucí k postavení protiletadlového děla na stropě objektu.