Vývoj ruských zákopů u Port Arturu

Kapitán Sir A. Bannerman, Bart., Royal Engineers, 5. března 1906

Na příkladu bitvy o Port Arthur je možno demonstrovat, že i z prostého zákopu s předprsní
se může stát téměř nepřekonatelná překážka. Konečná podoba zákopů je ztělesněním toho, čeho lze
i během náročných bojových operací dosáhnout. Jednotlivé fáze vývoje ruských zákopů budou
názorně popsány pomocí obrázků.
Na obr. A je řez zákopem v jeho původní podobě. Takto vypadaly na začátku války
prakticky všechny ruské zákopy. Poprvé se objevily u Nan Shanu. V těch úsecích kolem Port
Arturu, které nebyly vystaveny větším útokům, se zákopy dochovaly v téměř nedotčené podobě.
Zákopy obklopující opevnění na Pan-lung Shanu byly budovány dle obr. A. Opevnění byla dobyta
překvapivým útokem v srpnu 1904. Zákopy nebyly nijak vážně poničeny.

Původní podoba zákopu
Na obr. B je provizorní zákop budovaný v obranných postaveních na kopcích v okolí Fenghuang, severně od pevnosti. Tyto linie byly dobyty překvapivým útokem na konci července.

Zákop budovaný na kopcích okolo Feng-huang
Pozn.: V předprsni jsou proraženy střílny. V zadní stěně zákopu jsou v pravidelných rozestupech
vyhloubeny výklenky (stupínky)

Na obr. C je řez zákopem, který obklopoval kótu 174. Ta tvořila předsunuté postavení
klíčové kóty 203. Zákop byl, s velkými ztrátami, dobyt 1. divizí dne 20. srpna.

Zákop vybudovaný na kótě 174
Pozn.: V zákopu jsou v rozestupech 15 stop vybudovány traverzy. V předprsni jsou proraženy střílny.

Zákop „D“ se nacházel mezi fortem Kuropatkin a vesnicí Shui-shihiying. Byl dobyt v noci
dne 19. září.

Zákop vybudovaný poblíž fortu Kuropatkin
Na obr. E je řez spojovacím zákopem, který vedl do předsunutého zákopu baterie P.
Dodatečně v něm byly vybudována střelecká postavení a traverzy. Byla z nich vedena kosá palba na
obranu hlavního střeleckého zákopu před bočním ostřelováním. Baterie P byla bez větších
komplikací dobyta 30. října.

Spojovací zákop doplněný střeleckými postaveními
Pozn.: Střílny byly rozmístěny ve vzájemných rozestupech 8 stop.
Na obr. F je předsunutý zákop vybudovaný v blízkosti baterie ležící východně od Chi-kuan
Shanu. Zákop odolal všem japonským útokům. Byl 8 – 10 stop hluboký a opatřen konstrukcí, která
jeho osádku chránila před střepinami. Pod banketem byly vybudovány pohotovostní úkryty, ve
kterých mohli vojáci přebývat v relativním bezpečí. S výjimkou několika malých skladišť,
rozmístěných s rozestupy 100 – 150 yardů, nebyla učiněna žádná opatření, aby byly pohotovostní
úkryty odolné proti dělostřeleckému bombardování. Na prknech tvořících „stříšku“ často nebyla
rozprostřena téměř žádná zemina. Maximální délka rovných úseků zákopů byla 15 yardů.

Zákop vybudovaný východně od Chi-kuan Shanu
Na zákop byly opakovaně podnikány zoufalé útoky. 30. října, v jednu hodinu odpoledne,
vyrazili japonci z paralely, která se nacházela ve vzdálenosti 40 yardů. Rozdělili se na dvě skupiny.
Jedna pronikla do zákopu, druhá jej přeskočila a vydala se směrem k dělostřelecké baterii, která
byla položena výše, ve vzdálenosti 150 yardů. Pro první skupinu se zákop stal smrtelnou pastí. Poté
co do něj japonci vstoupili, bylo velmi obtížné jej opustit. Rusové se stáhli za traverzy a házeli na
japonce ruční granáty a zapálené svazky hadrů, které byly předtím namočeny v oleji. Dřevěné
konstrukce vzplanuly. Díky neúspěšnému pokusu o dobytí předsunutého zákopu selhal celý útok na
baterii.
Podobný průběh měl i útok podniknutý 23. a 26. října. Jediný rozdíl spočíval v tom, že
japonci se nepokusili proniknout do zákopu. 23. října byl zákop na nějakou dobu údajně dobyt.
Žádné oficiální záznamy se o tom však nezmiňují. Pouze jeden z válečných korespondentů tvrdil, že
byl na velitelském stanovišti, když kolem 11 hodin večer dorazila zpráva o obsazení zákopu. Před
rozedněním však byl zákop obsazen rusy. Na bojišti se nenacházely žádné stopy dalšího boje. Terén
v okolí zákopů byl však pokryt tolika mrtvolami, že by pravděpodobně nikdo nezaregistroval
zvýšení jejich počtu. Je tedy možné, že se korespondent mýlil.
26. října byl za denního světla podniknut omezený útok. Japoncům se do zákopu podařilo
proniknout, ale nedokázali jím postupovat dále.
Na konci července přišli rusové na to, že přístupy k zákopům musí být kryty stejně tak dobře
jako zákopy samotné. Ze zadních stěn zákopů zmizely stupínky, které původně sloužily ke vstupu
nebo k opuštění zákopu. Mužstvo do zákopů vstupovalo a opouštělo je na křídlech, nebo klikatými
spojovacími zákopy. Rusové se tak, díky těmto opatřením, v zákopech pohybovali nepozorovaně.
Autor: Ing. Vladimír Polášek
Web: www.polni-opevneni.websnadno.cz
E-mail: vladimir.polasek@atlas.cz
Použité prameny a literatura: Russso-Japanese war, Reports from British officers attached to the
Japanese and Russian forces in the field, Vol. II, London, 1908