You are on page 1of 4

Vývoj ruských zákopů u Port Arturu

Kapitán Sir A. Bannerman, Bart., Royal Engineers, 5. března 1906

Na příkladu bitvy o Port Arthur je možno demonstrovat, že i z prostého zákopu s předprsní se může stát téměř nepřekonatelná překážka. Konečná podoba zákopů je ztělesněním toho, čeho lze i během náročných bojových operací dosáhnout. Jednotlivé fáze vývoje ruských zákopů budou názorně popsány pomocí obrázků. Na obr. A je řez zákopem v jeho původní podobě. Takto vypadaly na začátku války prakticky všechny ruské zákopy. Poprvé se objevily u Nan Shanu. V těch úsecích kolem Port Arturu, které nebyly vystaveny větším útokům, se zákopy dochovaly v téměř nedotčené podobě. Zákopy obklopující opevnění na Pan-lung Shanu byly budovány dle obr. A. Opevnění byla dobyta překvapivým útokem v srpnu 1904. Zákopy nebyly nijak vážně poničeny.

v srpnu 1904. Zákopy nebyly nijak vážn ě poni č eny. P ů vodní podoba zákopu

Původní podoba zákopu

Na obr. B je provizorní zákop budovaný v obranných postaveních na kopcích v okolí Feng- huang, severně od pevnosti. Tyto linie byly dobyty překvapivým útokem na konci července.

byly dobyty p ř ekvapivým útokem na konci č ervence. Zákop budovaný na kopcích okolo Feng-huang

Zákop budovaný na kopcích okolo Feng-huang Pozn.: V předprsni jsou proraženy střílny. V zadní stěně zákopu jsou v pravidelných rozestupech vyhloubeny výklenky (stupínky)

Na obr. C je řez zákopem, který obklopoval kótu 174. Ta tvořila předsunuté postavení klíčové kóty 203. Zákop byl, s velkými ztrátami, dobyt 1. divizí dne 20. srpna.

byl, s velkými ztrátami, dobyt 1. divizí dne 20. srpna. Zákop vybudovaný na kót ě 174

Zákop vybudovaný na kótě 174 Pozn.: V zákopu jsou v rozestupech 15 stop vybudovány traverzy. V předprsni jsou proraženy střílny.

Zákop „D“ se nacházel mezi fortem Kuropatkin a vesnicí Shui-shihiying. Byl dobyt v noci dne 19. září.

vesnicí Shui-shihiying. Byl dobyt v noci dne 19. zá ř í. Zákop vybudovaný poblíž fortu Kuropatkin

Zákop vybudovaný poblíž fortu Kuropatkin

Na obr. E je řez spojovacím zákopem, který vedl do předsunutého zákopu baterie P. Dodatečně v něm byly vybudována střelecká postavení a traverzy. Byla z nich vedena kosá palba na obranu hlavního střeleckého zákopu před bočním ostřelováním. Baterie P byla bez větších komplikací dobyta 30. října.

Spojovací zákop dopln ě ný st ř eleckými postaveními Pozn.: St ř ílny byly rozmíst

Spojovací zákop doplněný střeleckými postaveními Pozn.: Střílny byly rozmístěny ve vzájemných rozestupech 8 stop.

Na obr. F je předsunutý zákop vybudovaný v blízkosti baterie ležící východně od Chi-kuan Shanu. Zákop odolal všem japonským útokům. Byl 8 – 10 stop hluboký a opatřen konstrukcí, která jeho osádku chránila před střepinami. Pod banketem byly vybudovány pohotovostní úkryty, ve kterých mohli vojáci přebývat v relativním bezpečí. S výjimkou několika malých skladišť, rozmístěných s rozestupy 100 – 150 yardů, nebyla učiněna žádná opatření, aby byly pohotovostní úkryty odolné proti dělostřeleckému bombardování. Na prknech tvořících „stříšku“ často nebyla rozprostřena téměř žádná zemina. Maximální délka rovných úseků zákopů byla 15 yardů.

Zákop vybudovaný východn ě od Chi-kuan Shanu Na zákop byly opakovan ě podnikány zoufalé útoky.

Zákop vybudovaný východně od Chi-kuan Shanu

Na zákop byly opakovaně podnikány zoufalé útoky. 30. října, v jednu hodinu odpoledne, vyrazili japonci z paralely, která se nacházela ve vzdálenosti 40 yardů. Rozdělili se na dvě skupiny. Jedna pronikla do zákopu, druhá jej přeskočila a vydala se směrem k dělostřelecké baterii, která byla položena výše, ve vzdálenosti 150 yardů. Pro první skupinu se zákop stal smrtelnou pastí. Poté co do něj japonci vstoupili, bylo velmi obtížné jej opustit. Rusové se stáhli za traverzy a házeli na japonce ruční granáty a zapálené svazky hadrů, které byly předtím namočeny v oleji. Dřevěné konstrukce vzplanuly. Díky neúspěšnému pokusu o dobytí předsunutého zákopu selhal celý útok na baterii.

Podobný průběh měl i útok podniknutý 23. a 26. října. Jediný rozdíl spočíval v tom, že japonci se nepokusili proniknout do zákopu. 23. října byl zákop na nějakou dobu údajně dobyt. Žádné oficiální záznamy se o tom však nezmiňují. Pouze jeden z válečných korespondentů tvrdil, že byl na velitelském stanovišti, když kolem 11 hodin večer dorazila zpráva o obsazení zákopu. Před rozedněním však byl zákop obsazen rusy. Na bojišti se nenacházely žádné stopy dalšího boje. Terén v okolí zákopů byl však pokryt tolika mrtvolami, že by pravděpodobně nikdo nezaregistroval zvýšení jejich počtu. Je tedy možné, že se korespondent mýlil. 26. října byl za denního světla podniknut omezený útok. Japoncům se do zákopu podařilo proniknout, ale nedokázali jím postupovat dále. Na konci července přišli rusové na to, že přístupy k zákopům musí být kryty stejně tak dobře jako zákopy samotné. Ze zadních stěn zákopů zmizely stupínky, které původně sloužily ke vstupu nebo k opuštění zákopu. Mužstvo do zákopů vstupovalo a opouštělo je na křídlech, nebo klikatými spojovacími zákopy. Rusové se tak, díky těmto opatřením, v zákopech pohybovali nepozorovaně.

Autor: Ing. Vladimír Polášek Web: www.polni-opevneni.websnadno.cz E-mail: vladimir.polasek@atlas.cz Použité prameny a literatura: Russso-Japanese war, Reports from British officers attached to the Japanese and Russian forces in the field, Vol. II, London, 1908