Obranná postavení 2.

japonské armády severně od Tieh-ling
Zpráva plukovníka J. W. G. Tulloch, Indická Armáda, Kalkata, 6. ledna 1906

Prohlídka obranných postavení japonské 2. armády byla vojenským přidělencům umožněna
až po uzavření příměří s rusy.
Linie začínala 5 mil severně od města Chang-tu Fu a táhla se v délce 15 mil směrem na
západ. Byla obsazena třemi divizemi. 5., 3. a 4. divize byly v uvedeném pořadí rozmístěny z
východu na západ. Navštíven byl pouze úsek, ve kterém byla nasazena 3. divize.
U Mukdenu probíhá železniční trať po úbočí hor. Směrem na západ je terén plochý. U Tiehling se údolí řeky Liao zužuje. Řeka odtud teče na západ. Železniční trať pokračuje směrem na
sever. Ve stanici Kai-yüan je krajina zvlněná. Severně odsud, směrem na východ vybíhají údolí,
která se rozvětvují také severním a jižním směrem. Na svazích jednoho z těchto údolí probíhala
japonská obranná linie. Pozice však nebyly roztaženy po celé jeho délce. Zdá se, že linie byla
vytyčena bez hlubších znalostí terénních podmínek (doslova z bodu A do bodu B).
Oproti ploché krajině kolem řeky Liao, kde jsou větší města, se na mírně se zvedajících
svazích nachází pouze menší s osady s 10 – 20 domy. Několik těchto osad bylo zakomponováno do
obranné linie. Většina obranné linie byla tvořena dlouhými zákopy běžného typu s konci
zalomenými směrem do týlu. Z týlu do nich ústily hluboké a široké spojovací zákopy. Čela a křídla
byly chráněny třířadými drátěnými překážkami. Někde mělo pásmo překážek i menší hloubku.
Ostnatý drát byl napnut na kůlech o průměru cca 3 palce. Kůly byly zatlučeny do země tak
důkladně, že bylo téměř nemožné je vyviklat.
Překážky byly budovány ve vzdálenosti 25 – 50 yardů před zákopy. V některých případech
byly ve vzdálenosti 15 yardů před překážkami budovány záseky. Záseky tvořilo jen pár větví, měly
tedy sloužit spíše k maskování drátěných překážek, než k jejich maskování. Záseky nebyly kotveny
do země a sami o sobě nebyly nijak maskovány.
K vyznačení vzdáleností byly před zákopy zatlučeny kůly, na které byla přibita tenká
plechová kolečka. K vybudování pozorovatelen byly využívány koruny stromů. Kolem komunikací
v týlu byly rozmístěny směrové cedule. Na cedulích byly namalovány také schematické mapy s
vyznačením nejbližších osad a měst.
Hlavní rysy opevnění byly následující:
1) Nízký profil – Dobře je ilustrován na fotografii č. 1, která byla pořízena ze vzdálenosti 25
yardů od zákopu. Postava zachycená na fotografii stála přímo na vrcholu předprsně.
Viditelné jsou pouze vrcholy hlavních traverz, jelikož plodiny rostoucí za zákopy nebyly
posekány. Na vrcholech traverz rovněž rostla tráva.
2) Velký počet traverz (viz. fotografie č. 2) – Hlavní traverzy od sebe nebyly nikdy vzdáleny
více než 15 yardů. Někdy se nacházely blíže. Mezi nimi byly navíc vybudovány menší
traverzy. Ty byly rozmístěny tak nahusto, že se do prostoru mezi ně vešli 3 a někdy jen 2
muži. Rozměry traverz byly následující: délka – 3 stopy, tloušťka – 5,5 stopy, výška nad
předprsní zákopu – 13 palců. Opatření zákopu velkým množstvím traverz se, vzhledem k
charakteru terénu, ukázalo jako velmi prozíravé. Na fotografii č. 3 je vidět poloha drátěných
překážek a zároveň vzdálenost mezi traverzami. Úplně vlevo je vidět vchod do kulometného
postavení.
3) Třetím významným rysem je, jaké úsilí bylo vynaloženo k tomu, aby byl v zákopech
umožněn skrytý pohyb. Opatření jsou zřetelná na fotografiích č. 4 a 5. Zákopy zachycené na
snímku byly 3 stopy hluboké a stejně tak široké. Na fotografii č. 6 je bližší pohled na nakrytí
zachycené na snímku č. 4. Nakrytí bylo budováno jen v několika málo případech. Na většině
úseků zákopů žádné nakrytí budováno nebylo.

V postavení byla vybudována jedna malá reduta (snímek č. 7). Palebná postavení byla
navržena pro střelbu ve stoje. Pod předprsní byl z klád vybudován úkryt určený pro odpočinek v
poloze vsedě.
Na fotografiích č. 8 a 9 jsou pohledy do interiéru a na vnějšek kulometného postavení. Stín
vržený vlevo od střílny, na čelním násypu (snímek č. 8), označuje polohu druhé střílny. Násyp zde
byl „seříznut“.
Na snímcích č. 10 a 11 jsou zachycena velitelská stanoviště, nacházející se v centru
přidělených úseků obranných postavení.
Na fotografii č. 12 je zachycen interiér kulometného postavení. Plodiny rostoucí před
střílnou plní funkci maskování.
Na fotografii č. 13 je zachyceno opatření sloužící ke zvýšení ochrany horní poloviny těla
střelců. Na více místech nebylo použito. K výstavbě byly použity pytle na zásoby naplněné zeminou
a klády.
Fotografie č. 14 a 15 jsou velice důležité. Na první je zachycena japonská pěchota při střelbě
ze zákopu. Na druhém snímku je názorně ukázáno, jak málo byla osádka zákopu vystavena
nepřátelské palbě a pozorování.
Všechny japonské zákopy byly opatřeny bermou, která sloužila k opření loktů a zvýšení
přesnosti střelby. Zbraň byla opřena o vrchol předprsně (viz. řez zákopem).
Všechny polní opevnění byla vybudována velice pečlivě. Veškeré práce prováděla pěchota.
Velitel ženijního batalionu vždy nařídil vybudování konkrétních typů polních opevnění. Dozor na
prováděním prací přenechal velitelům pěchotních regimentů a batalionů.

Řez japonským střeleckým zákopem

Obr. 1: Nízký profil japonských polních opevnění

Obr. 2: Pohled do japonských zákopů. Za povšimnutí stojí velký počet traverz.

Obr. 3: Traverzy. Úplně vlevo se nachází vstup do kulometného postavení. Před zákopem se nepříliš
zřetelně rýsují drátěné překážky.

Obr. 4: Nakryté části zákopu

Obr. 5: Spojovací zákop

Obr. 6: Detailní pohled na konstrukci nakrytí

Obr. 7: Reduta. Pohled na střelecká postavení a úkryty

Obr. 8: Kulometné postavení

Obr. 9: Pohled do interiéru kulometného postavení

Obr. 10: Pozorovatelna

Obr. 11: Pozorovatelna

Obr. 12: Kulometné postavení

Obr. 13: Zvýšení ochrany střelců pomocí pytlů naplněných zeminou

Obr. 14: Japonská pěchota při střelbě

Obr. 15: Japonská pěchota při střelbě

Autor: Ing. Vladimír Polášek
Web: www.polni-opevneni.websnadno.cz
E-mail: vladimir.polasek@atlas.cz
Použité prameny a literatura: Russso-Japanese war, Reports from British officers attached to the
Japanese and Russian forces in the field, Vol. II, London, 1908