You are on page 1of 11

Jiří Levý: Umění překladu

I. Stav teoretického myšlení o otázkách překladu
1. Všeobecná situace
- lit. o překládání – jen zčásti v rovině teoretické
- pokusy o zobecnění: překladatel má znát SL, TL, věcný obsah textu (= reálie, přísl. obor, autorovy
zvláštnosti...) + pro uměl. lit. požadavek, aby překlad půs. jako uměl. dílo
- „odborná“ literatura – spíše esejistické causerie; opakování zákl. motivů (co je to překlad, zda je možný...)
- dědictví romantické překl. estetiky – musí básníka překládat básník?
- pokusy o rozbor a pojmové def. překl. otázek staré (středověk – Maimonid: pro překlad slova rozhodující
kontext; Jan Hus – úvahy; humanisté – rozbory poměru mezi pojmem a jeho slovním vyj.)
- současná teorie překladu – vázána na odb. potřeby a organizační předpoklady v jednotl. zemích
- Západ – dobré školy pro odb. překlad, mají své odb. organizace – spolupráce s lit. překladateli; v popředí
obecná lingvistická teorie překladu
- Východ – mnohé org. literárních překladatelů v rámci svazů spisovatelů (→ důraz na lit. char. překl. práce,
oddělen od odb. překladu); teor. lit. specializována na uměl.překlad a jeho kritiku
- centra teoretické práce = ideálně univerzity x obv. zaměřeny na praxi (výj.: École d’Interpretes v Ženevě –
publikační činnost; překl. škola v Montrealu – teor. char.)
- konference lipského tlum. ústavu (1965) – iniciativa k propracování teorie překladu metodami moderní
lingvistiky a sémiotiky; sympozion heidelberského překl. ústavu (1966)
- Londýnské středisko pro studium kom. procesů: sborník Aspects of Translation (1958) – obsahuje
Boothsovo klasické pojednání o stroj. překladu
- americké univerzity – pozornost k lit. překladu:
→ Harvard: sborník On Translation (1959) – teor. příspěvky k lingv. a log. základům lit. překladu
→ univerzita v Austinu: sborník The Craft and Context of Translation (1961) – otázky technické +
výběr překladové literatury
- nejsoustavnější teorie překladu – SSSR – 2 vývojové linie: lingvistická (Fjodorov) x literárněvědná – v
popředí (Čukovskij); zevrubné kritické rozbory překladů + překl. problémů
- 50. léta – intenzivní práce v ČSSR a Polsku
- organizační centra teor. práce = časopisy (obecné: Babel, Avignon; L’Interprete, Ženeva; Le Linguiste,
Brusel; META – Journal des Traducteurs, Montreal; literární: Dialog, Praha)
2. Obecná a speciální teorie
- teorie překládání – konflikt mezi specializací (→ prohloubené probádání jednotl. aspektů x izolace od
souvislosti) a zařazením do širších kult. souvislostí (→ vágní výklady)
- široce chápaná teorie překladu – Edmond Cary – požaduje co nejúplnější výčet různých druhů překladu
dnes užívaných
- tlumočení x odborný překlad x literární překlad: společné problémy vyplývající z rozdílnosti 2 jazyků
technické, psychologické... obtíže X řeší rozdílně – různé cíle (tlumočení – cílem vytvořit rychle použitelné
šablony; lit. překlad – cílem najít ekvivalenty, kt. mají co nejvíce společného s předlohou)
- rozdíl v překládaném materiálu (umělecké x odborné texty) = rozdíly ve frekvenci a řazení jaz. prvků
(Catford)
- Roman Ingarden – fenomenologická teorie literatury: „v lit. textech jsou jednotl. vrstvy (zvukové útvary,
významové jednotky, zobrazené předměty, schematizované aspekty) spjaty natolik, že vztahy mezi nimi musí
být v překladu zachovány“ x „v odb. textech je vrstva významových jednotek spjata s ostatními volně“
- východisko pro vypracování specializovaných teorií překladu = rangové pořadí → sdělení se při překladu
člení na elementy invariabilní x variabilní (náhrada ekvivalentem cílového jazyka)
- zákl. jaz. faktory: denotativní význam, konotativní význam, stylistické zařazení, slova, větná
stavba, opak. zvukových kvalit, délka a výška samohlásek, způsob artikulace
- hl. typy předloh: odborný styl, publicistická a rétorická próza, uměl. próza a drama, volný
verš,pravidelný verš, libreto, dabing (obtížnost stoupá od odb. textu k dabingu, těžiště se posouvá
k invariabilitě stále nižších jaz. prvků)
3. Lingvistické metody
- jádro lingv. problematiky = co mají oba jazyky společné / odlišné → jazykové univerzálie (= všem jaz.
spol.prvky) X specif. rysy jaz. systému ~ „vidění světa“ (Whorfova hypotéza)

Z. transferových gramatikách. Mathesius – def.překlad je vždy ve vztahu k předloze – stupnice od překladu věrného k překladu volnému . lexikální.Jakobson – 3 typy překladu: a) vnitrojazykový překlad = výklad pojmů týmž jazykem b) mezijazykový překlad = překlad v pravém slova smyslu c) mezisémiotický překlad = výklad znaků jednoho sémiot. Jakobson – překlad českého a ruského metra (stejnojmenná metra se liší stavbou.srovnávací hist. vzrůstá.. stroj. disciplín. Klemensiewicz (polský teoretik překladu): „originál je třeba chápat jako organický celek“. poetika – východisko pro analýzu překladů + sama získává část poznatků z konkr. rozdílné (ninety x quatre-vingt-dix)“.na této polaritě zal. pomocí tohoto hlediska se dají zjišťovat předpoklady překl. práce. forem .překl. ale nikoli získat! 4. roviny – fonologický. jaz. teorii překladu = srovnávací lingv. pole slov.nové teor. překladu → E.J. Winter: „každé slovo je jen element vytržený z celkového jaz. analýza vztahu jaz. kt.většina lingv. Nida: Toward a Science of Translation – využití nových teor. překladu (snaha redukovat význam. elder x younger).. jeho vztahy k jiným segmentům systému jsou v jednotl. vyloučení vztahu slova ke slovům. kt. fcí. sémantiky a hist.aplikování teorie informace → v doslovných překladech často úhrn inf.strojový překlad – nepřímý význam: práce na tzv. sděl. výrazu k mikrokontextu a makrokontextu. překlad nejbližší. hloubky textu (zjištění. účinkem.předpoklad pro lingv.sémiotika (= obecná teorie znakových systémů) – chápe jazyk jako kód (= komplex jaz. pečlivost práce) .významy jsou v paměti uloženy strukturně – ex. sémantických vztazích mezi slovem a jinými slovy téhož lex. – např.nejpodnětnější hledisko v teorii a praxi překladu = hledisko funkční (zkoumá sdělovací fce jaz. systému. jazyka funkčně nejblíže formě originálu . systému znaky jiného sémiot.. poetika + analýza překladatelova podílu . generativní gramatika. grafologický.V. definování tzv. jaký vliv na srozumitelnost má obohacení věty v. „každý význam je jen element z celého systému segmentů. nikoli vlastní proces překládání . pokud zvolíme formu.překladatelská stylistika – stanovení tzv. vědy – teorie informace.. úkolem překladatele není reprodukovat elementy a struktury originálu. 2. účinku než stejnost uměl. jamb). prostředky mohou plnit ve vlastním jazyce stejnou fci) . Etkind: Poezie a překlad – pozorování v obl.osobnost překladatele → nedorozumění – náhodná – vnější faktory (jaz. teorie stroj. normy překladové . praktické cíle často protichůdné uměl. systému (synonyma. proměnlivosti bás. fčního hlediska při překládání: „důležitější je rovnost uměl. stylu a interpretace?) . systému . nechávají stranou účast překladatele na procesu překládání i struktuře překl. zásady mohou být určeny jako rozhodnutí mezi 2 protikladnými tezemi (x může vést k zjednodušování): a) překlad musí reprodukovat slova / ideje originálu .za dílem lze hledat překladatelovu metodu jako výraz urč. distribuci urč. znalosti. prací redukují překlad na „kontakt mezi 2 jazyky“. mezi nimi vztahy. koncepcí. členy rozvíjejícími se doleva a doprava) . antonyma. i práce G. prvků a to. protože některé bezpříznakové prostředky nabyly expresivní hodnoty . v něž si mluvčí rozčleňuje skutečnost (jaz. older x younger / newer. vrstavy) . charakteristika 2 jazyků + obecná teorie komunikace . strukturalisté – char. Mounina: Les problemes théoriques de la traduction. výklad nových teor. analýzy a kritiky překladů . elementů) → W. Mohave: otec ženy x otec muže)“ .překlad lze považovat za projev tvůrčí individuality překladatele (podíl os. děl . z nichž by měla teorie překladu vycházet + praktické využití ukázáno na překladech bible . postupů: omezený překlad (= překlad v rámci 1 jaz. atomizování věty na nejjednodušší jednotky. čs.. jaz. překladových jednotek (sémanticky nedělitelná reakce na jednoduchou situaci). jež je v kruhu forem daného bás. ale vystihnout jejich fci a užít místo nich elementy a struktury vlastního jazyka . tvaru v dřívějších sděleních . Literárněvědné metody . prostředků“.předpoklad pro literárněvědnou teorii překladu = srovnávací hist. různých jazyků a veršových systémů .R. fixace významů v paměti obsahuje informace o 1. gramatický) X totální překlad (neomezuje se na lineární převod v rámci 1 gram. překlad nemůže být interpretaceí – informace se může ztratit.Catford – diferenciace překl.: starší x mladší / novější.překladatel je autor spjatý se svou dobou a svým národem! . jsou mimo danou větu).

pokud jde o sémant. reprezentativní – co dílo ztělesňuje? v jakém vztahu je obsah k tvůrci? .nutné odlišovat objektivní skutečnost od skutečnosti díla! (součástí díla je autorova interpretace skutečnosti.teoretická analýza – snaha naznačit hranice překl..kritika překladu – problémy: soudy se neopírají o estet. překlad má zachovat kvality originálu → antiilusionismus – nepředstírá originální dílo x komentuje je. Nabokov – překlad poezie doslovným přepisem opatřeným rozsáhlým komentářem (Schopenhauerova idealistická koncepce překl. Rusko – liberálnost. obrací se ke čtenáři s aktuálními narážkami (→ parodie.b) překlad má být čten jako originál / jako překlad c) překlad by měl ukazovat styl originálu / styl překladatele d) překlad by měl být čten jako náležející do doby originálu / do doby překladatele e) překlad může / nemůže k originálu něco přidávat nebo z něj něco vynechávat f) překlad veršů má být proveden v próze / ve verších .subjekt autorův podmíněn historicky (ovlivněn dobou. fce v celkové struktuře kulturněhist. že Hektor v angl.noetická kompatibilita – 2 extrémy: → ilusionismus – vyžaduje.práce je promyšlený přístup k ideovým hodnotám. když autor sděluje výp.2 předpoklady: podmínkou překl. sémant.text díla ≠ jeho významové hodnoty (dílo v užším slova smyslu = zformovaný obsah = informace) . estetika francouzská – pochybnosti o uměl. normy dány proměnlivým a hist.význam. uměl dílo vzniká odrazem a subj. klasicistická tradice adaptace) . zařazení překladů) x normativní teorie literatury. platnost. metody – těžší . kulturou atd. překladatel dešifruje sdělení z textu pův. souvislostí → podřízení jednotlivostí celku . vázaným názorem filozofickým . Arrowsmith – sémiotické stanovisko: při překladu jde o orientaci v systému konvencí (konvencí dáno.V. formalismus.ex. noetických stanovisek překladatele (naturalismus. že čtenář věří.by odpovídalo požadavku umění realistického (co je to?) → teorie odrazu: překlad je odraz originálu.literárněvědný popis překl. rozbor uměl. zásada překládat verše prózou (důvody: odlišnost fr.Jean Paris – schematické pojetí překladu – považuje originál a překlad za 2 existenční formy společného abstraktního archetypu. nikoli skutečnost sama – překladatel nemá opravovat) . důležitá je identita z hl. oblasti . představa o tom.překládání = sdělování. přetvořením obj. stejně jako je originál odraz skutečnosti . příjemci b) hl.překl. díla. Překladatelský proces A. ačkoli se odehrávají jinde) . díla – 2 hlediska: a) hl. obsah je urč. a překl. komunikační – pochody.Levý: zážitek čtenáře překladu nemusí být totožný se zážitkem čtenáře originálu. mají ráz náhodných poznámek .SSSR. sylabického verše.. travestie) . závislé – forma má obv. konvencemi dané kult. překladu mluví anglicky).teorie literárního překladu úzce spjata s lit. podle této teorie je překlad veršem „překlad na druhou“ – vzdálenější originálu . kde žije: Shakespeare – ve všech hrách se odráží alžbětinská A.). řetěz SKUTEČNOST → AUTOR (výběr + formulace) → cizojazyčný text → PŘEKLADATEL (čtení + překlad) → TL text → ČTENÁŘ (čtení + konkretizace) . co chce čtenáři sdělit + není možno psát návod k překládání II. detaily x názor. skutečnosti (obsah a forma vzáj. měli bychom překládat konvenci jinou konvencí) . procesu: vyjádření v jazyce A → nahá myšlenka → vyjádření v jazyce B). že prózou podaný překlad básníka je nevěrný .slovanské literatury – přísnější požadavky na překlad.pův. místem. 1950s – snaha vypracovat kritické pojmy pro ozn. své konvence má originál i TL (pokud se velmi liší. aby dílo vypadalo jako předloha. autonomnosti překl. bez normy by nebyla kritika možná. kt. způsobem uspořádán) . názory autorů. textu dešifrovává čtenář překladu → 2členný kom. příklady negativní) . autora a zašifrovává ho do svého jazyka. deskriptivní (popis a hist..představy o cíli a podstatě překladu různé: → W. „překlad by měl být spíš bratrem než synem originálu“ . Vznik literárního díla a překladu . možností + důsledky překročení těchto hranic (zejm. sdělení z překl. k nimž dochází. pokus formulovat metodologické stanovisko.

přestylizování předlohy ad 1) . osobními zálibami atd. prostředí děje.není možná úplná význam. shoda vyjádření mezi originálem a překladem – nutná interpretace (např. mylnými asociacemi b) rozpoznání ideově estetických hodnot (nálada. materiál. usměrňuje podobu do výrazů pro daný materiál vhodných) .překladatel musí počítat se čtenářem. jiná mají výraz obecnější . interpretace předlohy 3.každý překlad je interpretace. text funguje jako obj.kritika) B.těsný vztah mezi textem díla a jeho obsahem x nelze ztotožňovat. TL není schopen tak mnohoznačného výrazu – nutná specifikace: Sága rodu Forsytů – foppish = fintivý / pošetilý) . pochopení předlohy 2. aliterační verš . Saudek – lokalizace do svého bydliště. pasivně – klade odpor. text sám je podmíněn jazykem – mnohé hodnoty nutné vyj. tím těžší je překlad).3 fáze: a) hledání objektivní ideje díla .. typ uměl. problematice jde o vztah mezi: a) SL a TL (srovnávací jazykověda) b) obsahem a formou v předloze i v překladu (lit.je třeba zachovat ty formy. jejž má umělecky zpracovat 1. ironie. konkretizace čtenářem originálu a konkretizace čtenářem překladu (diferenční činitelé – rozdíl mezi jazyky a rozdíly v obsahu vědomí čtenářských okruhů) .: Macbeth – thrice and once.v překl.překl.předloha je pro překladatele materiálem. jehož je text nositelem. stanoveno vědomě – překladatel ví. srovnávací stylistika. co chce čtenáři sdělit c) interpretace objektivních hodnot díla z tohoto stanoviska – překladatelská koncepce a možnost „přehodnocení“ .pronikání do smyslu díla – 3 roviny. celků (postavy díla.překladatel je v prvé řadě čtenář!.dobrý překladatel = dobrý čtenář .) . prostředků (AJ – hodně synonym. je přetvářen subjektem vnímatele → čtenářská konkretizace (podmíněna historicky. Leaves of grass – správně Listy trávy – antiestétský záměr) b) interpretační stanovisko překladatele . ideový záměr autora) –tvůrčí překladatel proniká za text k postavám. některá díla stylizovaná !národněji“.. poetika) c) výslednou hodnotou originálu a překladu (lit. jinými prostředky (dvojtečka v AJ. jejich vztahy. homonym → slovní hříčky) . ale vytvořením čtenářovy koncepce . věda. ne metrum) x forma může mít hist.. podmíněnosti díla různý podle autora i rázu díla (čím vyšší. názvy knih – Ze života hmyzu x The Insect Play) . Tři fáze překladatelovy práce . a) pochopení textu (porozumění filologické) – omyly způsobeny mnohovýznamovostí slov.ústředním bodem překl. situacím a ideám x překladatel netvůrčí vnímá jen text (správně: text originálu – představovaná skutečnost – text překladu) ad 2) .obv.stupeň jaz. překladatel má překládat ideově estetický obsah.konkretizací textu končí proces vnímání – překladatel musí vyjádřit jazykem .) c) pochopení uměl. problematiky je poměr 3 celků: objektivního obsahu díla. hodnoty (překladatel nesmí promítat své osobní zkušenosti.jaz. kvality: Jak zkrotit saň. proces nekončí vytvořením textu. pro něhož překládá . kulturně. lokalizovat.jazyk může svými vlastnostmi vytvářet dobré podmínky pro urč. které mají sémantickou fci x formy jazykové není nutné zachovat (básnický překlad – východiskem by měl být rytmus. správná interpretace vychází z nejdůl... rysů díla. jejím cílem jsou jeho obj. hodnotu – např. vkládat do díla své oblíbené estet. materiál ovlivňuje ideově estetický obsah! (aktivně – zvukovými a jinými asociacemi přitahuje nové významy: láska-páska x love-dove.

méně přechodníků v překladech) c) napětí ve stylu překladu . doplňování apod.systémů . méně nadaný a pružný než autor . přesuny v chápání možné jen v mezích daných reálným i potenciálním obsahem díla (např. a orient. překlad tím těžší. překl. prostředek překl.) deformuje uměl. činnost = hledání jaz. materiálu do jiného typu materiálu téže kategorie) . nepřímý – např. čím větší je úloha jazyka v uměl.pro překlenutí rozdílů někdy až stylist.. oblasti původně tvůrčí → překlad jako dílo je uměl.vztah překladu k jiným typům umění: . vztahy. dlouholetá rutina → stereotypní asociace/ → požadavky na překladatele: představivost. rovin do nového kult.někdy zdůrazňován filologický (odborný) ráz překladu – překlady z ant. druhotný motiv (Havran. Horacio. prostředí a jazyka → tímto poměrem 2 různých konkretizací téhož díla se zabývá literární věda .prac. schopnost objektivace.cíl překladu – zachovat. novým motivem ironie) . často přebírá šablony běžné v jeho lit. příslovce) . Tvůrčí reprodukce 1.byly by třeba srovnávací stylistiky jazyků: A) rovnocenné prostředky obou jazyků. že překlad je reprodukce a že překládání je pův. původní. ekvivalentů + volba interpretačního stanoviska. vystihnout. ZE jazyky – bohatá kategorie času x ČJ – vid. silná – recitace. příbuz. výraz v překladu je jen 1 z mnoha možností . Večer tříkrálový – pův. přednes) . tvůrčí proces. prostředků.. postupem náhrada jednoho jaz. / nepřítomnost domácích vyj. odvozeniny). přetransponování uměl. jaz. B) prostředky SL chybí v TL (ČJ – zdrobněliny.největší uplatnění při jazykové stylizaci . konzumenta → překladatelská koncepce (ideový základ tvůrčí metody). C) prostředky navíc v TL (překladatel by měl užívat specif. překlad jako proces je původní tvoření. tvůrčí práce = výběr stylistických prostředků. jimiž SL nedisponoval. klišé (v Č překladech nadmíra vztažných vět. nyní mrtvé téma → proti puritanismu) . Estetické problémy překladu A. hodnoty). reprodukce. čas. Překladatelství jako typ umění . dílo → cíl reprodukční . dodělávám“) .vznik: myšlenka se převádí do jazyka. někdy zdůrazňován char. vazeb s předložkou. vedlejší prostředky – možný dvojí výklad originálu .nejsou souměřitelné.názor na dílo + zaměření na urč.podíl tvůrčího a reprodukčního různý v různých druzích umění (nejsilnější reprodukční složka – hudební přednes.jazyková problematika překladu – 3 otázky: a) poměr 2 jaz.někdy přehnaná snaha o dobrý překlad spíše na škodu (unikne celkový význam) /překladatel z A do B ztrácí schopnost mluvit jaz. Saudek – „je po mně. tvůrčím (nejblíže herectví x překlad převádí dílo jen z 1 typu jaz. v němž nebyla vytvořena → jaz. skutečností zobrazených v díle a jeho stylist.). Nezval – ztráta melancholičnosti.každá úprava (zkracování.sémantika – rozdíly v segmentování skutečnosti (např. druh je na rozhraní mezi uměním reprodukčním a pův.tvůrčí úloha překladatele největší tam. umělecký → teorie překladu disciplína lingvistická / literárněvědná . materiálu jiným → v jaz.Otokar Fischer: překladatelství je pomezná činnost na rozhraní vědy a umění .. pro které nemůže být dán podklad v originále) b) stopy SL ve stylizaci překladu . stylistické nadání III. překladatel oběma směry ztrácí cit pro rozdíly obou jaz.překlad. denní období.řekneme-li. satira na měšťanstvo.hl.do popředí se může dostat pův. vytváříme definici normativní – té by odpovídal překlad ideální . prostředky nejsou ekvivalentní (nekryjí se přesně významy a jejich estet. lit. prostředky svého jaz. kde jsou největší možnosti volby.SL zasahuje i do překladu – vliv přímý i nepřímý (přímý – pozitivní i negativní: přítomnost vazbe tvořených podle orig.. výstavbě textu . dílo! ad 3) . někdy až přehnaná interpretace (Hamlet. překlad jako uměl... A. sdělit pův.

. naturalismu . jak překladatel svou metodou dokáže pracovat 3. odporují: v procesu překládání rysy netvůrčí.překl. mechanická kopie předlohy by vedla k překl. estetickou a myšlenkovou blízkost čtenáři.nutno počítat s perspektivou (čtenář překladu má jiné vědomosti než čtenář originálu).ve vývoji reproduk.méně nápadný rozpor plynoucí z časové odlehlosti staršího díla (překlady stárnou rychleji než dílo původní) . ve výsledném díle rysy. Podvojnost přeloženého díla . fakt.překladatelé mají přirozenou snahu originál opravovat a přikrašlovat. o krásu. jmen místních – to nutno řešit případ od případu) . překládání křestních jmen.uměl. Fischer: překlad musí být do té míry volný. kultuře: . které této def.věrností rozuměl humanismus přesné tlumočení významu. díla českého . aby mohl být věrný) . překlad je konglomerát dvou struktur: významový obsah a formální obrys originálu x soustava uměl. přetváří! b) kategorie krásy . čím lépe se podaří překonat jeho rozpornost → v překladatelství nutná jednotná koncepce. netvůrčí překlad prohřeškem proti reprodukčnímu cíli – nereprodukuje autorovu myšlenku (např. výtvor má na vnímatele působit jako skutečný – např. čím samostatnější a tvořivější je překladatelovo hledání č. ekvivalentu (O. který si překladatel subj. ztotožňování skutečnosti a umění = naturalismus) . ale vystižení a sdělení skutečnosti (uměl.někdy je reprodukce tím přesnější. čtenář si tento rozpor uvědomí.pravdivost v uměl. přístup k němu 4.překladatelská metoda věrná – snaha o přesnou reprodukci předlohy. metoda volná (adaptační) – jde zejm. které dílu dodal překladatel . ale způsob. ale má stejně působit na čtenáře) .obsah díla závislý na cizím prostředí x jazyk díla český. díle neznamená shodu se skutečností. Dvojí norma v překladu . a individ. dojde-li k jasnému konfliktu mezi prostředím děje a specificky českým výrazem (např. zvláštností.psychologické rozpory – při převodu mezi 2 etnicky odlišnými kulturami (někdy jde o dílčí motivy. které bývá lépe v překladech substituovat – např.pravdivost v překladatelství – sdělení všech podstatných kvalit originálu (překlad nemůže být stejný jako originál. perspektiva potřebná při hledání stylistických ekvivalentů (zachování stylu velmi problematické) → 2 metody: • zachování formálních prostředků předlohy – nepočítá s různým formálním cítěním jednotlivých kultur • substituce odpovídajícího domácího stylu za styl cizí – opírá se o těžce odhadnutelné obdoby. styl předlohy je obj.hodnota určována poměrem díla k normě daného umění (normy se v průběhu vývoje mění) .obě kvality nepostradatelné .funkce překladu v nár. tj.přeložené dílo je útvar smíšený. lumírovci reprodukci metrické formy . strom na scéně. v některých obdobích se to teoreticky doporučovalo (x vkus překladatele subjektivní. umění 2 normy: norma reprodukční (požadavek věrnosti) + norma „uměleckosti“ (požadavek krásy) → protiklad překladatelské věrnosti a volnosti . symbol srdce v překladech bible) → překlad je tím dokonalejší. Dvojznačný vztah k původní literatuře .základní hlediska pro hodnocení: a) kategorie hodnoty .obě vrstvy jsou v napětí . estetická hodnota překladu jako díla č. zvláštnosti něčí výslovnosti nebo pravopisu reprodukovány doslovným významem textu) 2.otrocký. které jsou v rozporu s reprodukčním cílem (požadavkem věrnosti) . uměl. dokonalost. pevný názor na dílo a jednotný zákl.norma věrnosti odpovídá normě pravdivosti v umění původním (vztah k předloze – ke skutečnosti / k originálu) . hybridní.jako znehodnocující ty rysy. o vznik pův.pro hodnotu překladu není rozhodující typ metody. romantismus reprodukci nár. literatury . rysů vázaných na jazyk. překladatel bývá menší umělec než autor předlohy) .

anglické překlady dramat ve 2.. každá nová interpretace znovu reaguje na dílo .. řešení dřívějších generací se stalo součástí kult. Překladatel jako literární a jazykový tvůrce . Překladatelská tradice . ty oblasti. povědomí (např.. knižní titulky.. obv. otázka samostatnosti překladatele ve vztahu k nár. překladatelství 3.je možný tzv.čím rychleji se vyvíjí nár.) . 18. znehodnocující je závislost na práci předchůdců. jazyku 1. rysy pův. prostředků zahrnuje i hodnoty stylistické (blankvers. kde překl.o „klasické“ interpretaci je možno mluvit u hudby.. pol.: Jak zkrotit saň x Zkrocení zlé ženy) 3. u překladatelů divadelních). republiky) . situace na sbližování či oddalování 2 kultur → překlad vstupuje do složitých vztahů k lit. která se překládají častěji. stol. kultury . Jazyková tvořivost . lit.) . dílo české + svoji specifickou poznávací hodnotu (informuje nás o originálu a cizí kultuře vůbec) . kterou překládáme . nebo do ní zanášet prostředky neústrojné (cizí slova) → překladovost může být hodnotou negativní (překlad vydáván za dílo původní – Puchmajerovy básně) či hodnotou kladnou (díla původní vydávána za překlady – detektivky a kovbojky č. má obdobnou fci jako pův. klasického. možnost tzv. že čte překlad – překladovost se může stát estet. jakou informovanost o cizí kultuře lze u čtenáře předpokládat.přeložené dílo se stává součástí č. čím odlehlejší je literatura. kde není v češtině možnost jiného řešení. potřeb doby a je jimi podmiňována (i v detailech) B. u poezie každý překlad svébytné bás. původní: může nahrazovat a posilovat písemnictví původní (NO). plagiát je v překladatelství častější a hůře zjistitelný než v lit.literatury x na druhé straně má ukázat char.). jazyk. ale také na domácím čtenáři (podle toho.informativní fce překladu zpravidla tím silnější. nejsnadněji se rozpozná v překladu básnickém) . gazel. „Klasický“ překlad .tato otázka v různých reprodukčních uměních řešena různě – čím větší je tvůrčí podíl interpretujícího umělce. ideální a aspoň pro 1 generaci normativní překlad?. se vytvoří interpretační tradice.. překlad nejvšestrannější . tím rychleji zastarávají překlady 2. literatury. možnost vychovávat čtenáře k lepšímu pochopení cizí lit. často v napětí – chceme.tlak překladatelské tradice je do značné míry závazný tam. dílo . problém samostatnosti překladatele ve vztahu k předchozímu vývoji č. původní. normativního překladu 2.překladatelství mezi těmito krajnostmi – o překladu klasickém lze mluvit spíše u prózy (tvořivý podíl tlumočníka menší). po stránce jazykové (Čapkova Francouzská poezie). sonet.tvořivost překladatele je omezena na obl.. klasika stává pro danou generaci dominantním (zejm. autorů za 1. okřídlená rčení a pojmy. každý další interpret navazuje na dílo interpretů předchozích (shody mezi interpretacemi náhodné tam.přejímání jaz. nikoli u divadelních představení . kde domácí produkce je nedostatečná (např.překladatel může dokonce působit podle potřeb hist.velmi často se 1 z několika překladatelů zahr. tím menší oprávnění má kanonizace 1 podání . hodnotou . jazykovou – vytváření nových výrazů (neologismy). má oprávnění několik současných překladů téhož díla? .překladatelská metoda vyrůstá z kult. příp. nebo mu konkurovat → překlad může objevovat nové vývojové možnosti v č.reprodukce je činnost opakovaná → u děl. přebírá-li překladatel starší řešení z pohodlnosti a v přehnané míře – Štěpánkovy překlady Shakespeara závislé na Sládkových.neexistuje definitivní pojetí díla.hierarchie obou úkolů závislá nejen na překládané lit.v některých situacích čtenář chce mít vědomí. aby překlad působil jako dílo naší nár. zdomácňování cizích výrazů (exotismy) . zejm.v souvislosti s problematikou původnosti či reprodukčnosti překladu se vynořují 3 otázky: 1.oba úkoly překladové lit.

věrný překlad se upíná na momenty zvláštní – připouští jen výměnu jaz. překlad je možný.. neobjevily vyjadřovací prostředky (NO – překl. Pygmalion)e . menší vývojovou platnost pro nár. prostředí) = náhrada domácí analogií. není-li možný překlad pro těsnou závislost uměl. prostředí) = přepis. .prvku na jazyku nebo na cizích hist. nabyl-li onomatopoický sled zvuků podoby slovní (řeč zvířat. má-li do ČJ převádět stylistické hodnoty. hodnotu než mechanicky opsat metrum . terminologie) a u formy.někdy překladatel snahu přehání – samoúčelná virtuozita.3 překl.) .zneužití substituce vede k adaptaci a aktualizaci. stol. cílem překladu je přepsat zvuk. Misericordia – Milosrdenství). ztratí-li se význam úplně. kde jich není zapotřebí.volný překlad klade důraz na obecné – zachovává obecný obsah a formu a zavádí substituci do obl.rozhodování mezi přepisem a opisem – u ot.největší možnost tvůrčího přínosu při převádění děl. pův. lit. a estet.i vynikající překlad má obv. jinde se substituuje. hodnoty verše do jiného jazyka. obecného (čistě pojmový význam – např. materiálu. překlad) . (např. jsou-li mezi prozodickými systémy větší rozdíly.S. čím nenápadnější je jeho účast na díle . tvořivost. bez substituce se překlad obejde při převodu mezi příbuznými jaz. vývoji chybí protějšek (klasicistní sloh. vytváření nových slov tam. kde význam (činitel obecný) úplně mizí → vlastní jméno možno přeložit. často na úkor srozumitelnosti . překladu (má se překládat rozměrem originálu?) – bás.. zvláštního (při těsné závislosti na jaz. může mít totéž metrum v obou jaz. přistoupí-li význam. při níž se přímo nejeví závislost na jazyku a na hist.. není možné překládat ani nahrazovat zvukomalebné sledy. zvuku (zde možný jen fonet. kontextu (např. vlastní jména atd. Malaprop). Reprodukční věrnost 1. je to východisko z nouze. zvláštního (při těsné závislosti na jaz. postup možno uznat jen přepis. kde se silně uplatňuje obecný význam . renesanční) . hodnotu – pak přednější zachytit tuto zvuk.není správné substituovat tam. překladu se vzpírají obecně známá jména (Pantalone) . tam. než díla původní C. nikoli opis . kde význam. formě – je možná substituce či transkripce (charakterizační jména v komediích a satirách – Mrs. odb.). adaptace postihují nejvíce jedinečné a zvláštní momenty v díle (místní a dobové narážky. pro které se ještě v naší lit. ostatní prvky směřující k jedinečnosti zachovává jako součást koloritu. specifičnost oblasti překladu → vede k lokalizaci a aktualizaci) . zvláštního (za nár. o které byla přerušením vývoje ochuzena naše pův. a dob. nikoli opsat jeho metrické schéma. lit. pracovní postupy: a) překlad v pravém slova smyslu – jen v obl. je možný jen přepis (zachování jména v cizím znění – Klim Samgin). aby strhl pozornost na sebe – Eisnerův překlad Byronova Dona Juana) → překladatel je tím lepší. syntax) – překladatel by se měl podřídit jazyku orig.Eliot: Wasteland – wiealala leia → olala lalala). lit. sentimentální lit. pro něž v č. z konce 18.překl. jinou zvuk. rytmus budován na fonetických možnostech jaz. materiál a historicky – národně a dobově – podmíněné obsahy a formy) . kompozice větších celků) – zde možný jednoznačný ekvivalent b) substituce – v obl. u nichž jde o jedinečnou nápodobu příř. materiálu a dobovém či nár. Oféliin popěvek – Valentin x Jan Křtitel) . materiálu a dobovém či nár. literatura) . je nutno substituovat (drip drop drip drop – při nepřeložení ztratíme význam). a dobovou specifičnost originálu dosazuje nár. pokud má hodnotu jen významovou (Dottore – Doktor.nutnost vytvářet si pro potřeby překladatelské nové výrazové možnosti se netýká jen staré lit. přistoupí-li charakter jména – závislost na nár. materiálu a jeho významovost nemá ráz pojmový. tam. museli vytvářet hodnoty.. bás.boj mezi 2 protichůdnými stanovisky – klasicistická teorie adaptačního překladu x romantická teorie doslovného překladu (př. či přetváření slov starých (překladatel zušlechťuje materiál. skutečnostech (Oféliin popěvek – Jan Křtitel / Valentin) → ideálem dosáhnout srozumitelnosti významové a zároveň navodit představu cizího prostředí c) transkripce – v obl.jako překl.věrní překladatelé romantismu se nechtěli zříci ani jazyka originálu (dodržovali alesp.překladatel může rozvinout svou jaz.dialektika obecného / jedinečného – proti obecnému významu a obecné formě stojí oblast zvláštního (jaz. Překladatelovy pracovní postupy . složka chybí (T..

jeví jako zvláštní odchylka od ob. teorie zdůrazňuje zachování nár. a dobové specifičnosti si vyžaduje dílo. vyváženost mezi významem věty a jejím významem v kontextu. je nutno je jinde obohatit (x je třeba dbát. rčení a přísloví se překládají jako LJ.dílčí překl. žádá si náhradu obd.) . neopakovatelný – mezi originálem a překladem nemůže být vztah totožnosti (tento požadavek by vedl k doslovnému překladu. překl. díla na čtenáře) . potíže u nár. Národní a dobová specifičnost . formu i obsah) .psych. a hist. vyj. spol. překlad místního nářečí – obtížné (jedině možné odlišit řeč venkovana od jaz.jazyk – tato část se nutně při překladu ztrácí (jen tam. řešení jednotlivostí je podřízeno celkovému přístupu k dílu . fabule. cestopisná. pro překlad otrocký x celostní chápání často svádí k soustředění na příliš obecné principy. v ČJ nutno obětovat slovní hříčku či význam jejích složek) . v jejichž jménu se zkreslují jednotlivé myšlenky . pro které domácí jazyk nemá ekvivalenty a které v pův. starogerm. přetváření a domýšlení (to by vedlo k aktualizaci a lokalizaci). idiomy a většina lid. vzniku originálu → tzv. je možno substituovat domácí analogii bezpříznakovou (pařížská policie ≠ SNB) . A understatement (I am afraid I cannot) . specifická může být i forma (např. reálií atd.náznak je na místě tam. mezi překladem a originálem je vztah díla a jeho provedení v jiném materiálu → konstantou má zůstat konkretizace v mysli vnímatele (= výsledný dojem. vnitřní vysvětlivky („šel do královského paláce Whitehallu“ – pouze výjimečně. není zde ani vztah jako mezi objektem a jeho odrazem – v překladu nejde o uměl. podmíněný.dialektika část / celek – ulpívání na jednotlivosti char. jehož ideové těžiště je v obl. díla (jaz. pro 1 zemi) . jedinečného (lit. substituce nežádoucí. největší věrnost nár. který sám je částí kontextu – důl.lit.co patří do nár..přesný překlad nedělá potíže u textu převážně pojmového (odb. nejčastěji se substituce užívá v díle silně závislém na činitelích jedinečných (hist. pohádky). kontext. kindžál. aby výsledná hodnota zůstala zachována) . převádět měnu nelze (specif. vyspělejších postav. naturalostické kopii a teoreticky k tezi o nepřeložitelnosti díla).) – zde nutná přesnost. znění nemají schopnost vyvolat iluzi prostředí originálu.myšlenka.narážky na fakta známá jen v době a obl. že nejde o vydělitelnou složku. charakter.. nelze plně vystihnout. kde je LJ nositelem významu typického pro hist. narážek. memoárová) .je třeba odhadnout míru samostatnosti detailu a podle toho jej do větší či menší míry podřídit celku .překládání hist. lit.jazyk může vyj. které čtenář překladu může cítit jako charakteristické pro cizí prostředí (např.překl. nár. prostředí jednotlivých národů . Celek a část . dílo je fakt hist. abychom se vyhnuli nesrozumitelnosti či poznámce pod čarou) . u obrazného výrazu důležité i vedlejší implikace jednotlivých slov (nerovná-li se hodnota celku součtu jeho částí. postupy jsou částí celkové překladatelovy metody.převádění měr a vah x překládání měny – míry a váhy možno převést na m a kg (obecná soustava).souč. nelokalizované komedie a frašky. způsobu (estetické přetvoření) . verš – zvláštní veršové formy gruzínštiny. – izolované překladatelské oříšky – reálie samy jsou složky širších kontextů v živ. užití nářečí či cizího jazyka v originále – možno ponechat část cizím jazykem. aliterační poezie) b) za ty prostředky.2.ustálené fráze. Ficher propagoval kompenzaci jako jednu z forem substituce – protože dílo se nutně někde ochudí. konvence oslovování. tomahawk. reportážní. autorský záměr jsou jen dílčí celky ideje díla . Anglie..O. založení národa – nahrazuje se např. půs. několika nářečím) 3. znění – rikša. vlastní jména – Rusko. specifičnosti originálu . materiál.).význam tíhne k obecnému x forma se obv.někdy nelze vystihnout všechny hodnoty předlohy → nutno poznat poměrnou důležitost hodnot v díle (Hamlet – hrobníci o Adamovi: arms – erb / paže. celkem českým – drunk as a lord / opilý namol) . prostředí originálu.. je ji někdy možno ponechat v pův. a dobové specifičnosti vyplývají z toho.pracovní zásady: a) v překladu má smysl zachovávat jen ty prvky specifična. ale o kvalitu. vhodné využít rysů regionálně bezpříznakových. obraz a rčení jsou celek nižšího řádu. která v různé míře prostupuje všechny složky lit. kde není možné plné přetlumočení (např. hlavní myšlenku přeložit). a dobové specifičnosti? co je účelné zachovat? .

Překládání knižního názvu . zkratkovitý . souřadná na podřadná (ta jsou v překladech častější než v pův. básnické obrazy. zachování dlouhého názvu – archaizace) b) název symbolizující. druh: Poema del Cid).lex. hodnot díla + sklon k zesilování stylist. dialog. neutralizaci a opakování 2. Styl umělecký a styl „překladatelský“ 1. významem možno převádět substitucí (fr. Vztah myšlenky a výrazu . procesu = intelektualizace + nivelizace (→ oslabení estet. Dvě kapitoly z překladatelské poetiky A..u jmen nestačí zachovat význam vlastního jména. vyj.zde převažuje složka sdělná (i v překladu – pouze se někdy zkracují dlouhé názvy. bez lit.těmto „odbarvením“ je nutné se vyhýbat i proto. součástí výstavby díla x překladatel má často tendenci je vyložit naplno (např. neutrálního slova místo citově zabarveného . postavu. ochuzování: a) užití obecného pojmu místo konkrétního přesného označení .. popisovaly obsah díla) . metafory → přirovnání) c) formální vyjadřování syntaktických vztahů . má k textu poměr interpreta → překládá + vykládá! (a zbavuje tak umělecky účinného napětí mezi myšlenkou a jejím vyjádřením) .překladatel má obv. T. vědomí čtenáře překladu (nerozuměl by řídkému. mezi neutrálním a expresivním. ale také formální charakter jména B.udává téma knihy (jmenuje hl. Výběr slov . S. / byl to právě on) IV. hodnot hrubších (vědomí.3 typy stylist.. textu záměrné.překladateli se ze skup. ochuzení – překladatel užije slova obecnějšího (Olbracht: spisovatel nemá psát na stromě seděl pták. fce výrazu ve prospěch fce sdělovací) . typy intelektualizace: a) zlogičťování textu . synonym jako 1. aby myšlenky navazovaly spojitě na sebe) → psychologické tendence překl. vytýkací vazba c’était lui qui.ob. druhu. kterou má pro překladatele nejznámější člen ze skupiny synonym . v uměl.„místa neurčenosti“ důl. historicky starší (dnes ex. dříve byly velmi dlouhé.sklon překladatelů ke spojitému slohu (snaha. výrazy lokální obv.. je-li opakování výrazů funkční (užívá Ben Jonson. zvláštní formu s ob.symptom přitažlivosti.) .3 zákl. kompoziční členění) možno přeložit. specifickému výrazu). 2. ale na olši seděl strnad) x první věta složena ze slov běžnějších a známějších (součást naší aktivní SZ – pohodlnější) . překladatelé často zlogičťují výraz i myšlenku („schovává oči na poplivané podlaze“) b) vykládání nedořečeného . že intenzita je jádrem významu → přehnané) c) malé využití synonym k obměňování výrazu . nutno zobecňovat b) užití stylist. lit. často i lit. Eliot) → překl.snaha překladatele – přetlumočit dílo čtenáři. ale obv.souřadné kladení myšlenek – svěží a bezprostřední dojem x překladatel naplno vyslovují vztahy mezi myšlenkami. chyby vznikají posuny v trojím směru: 1. je spojkami. „překladatelský žargon“ .zobecnění někdy i z důvodu jiného spol. čistě sdělovací . nutno užít výrazu bezprostředně nadřazeného (+ popř.napětí mezi myšlenkou a jejím vyj. tendenci k zobecňování. mezi opakováním a obměnami . formu (lit. adjektivní kvalifikace) . druh. 3. mění souv. mezi obecným a specifickým.tendence k oslabování jemnějších estet. „dřevěný jazyk“.2 typy knižních titulků: a) název popisný.rozdíly AJ x ČJ: verba dicendi (said) x pozor. vybaví slovo obecné – neimaginativní překladatel se s ním spokojí → tzv. že často bude zobecnění nutné (LJ se nekryjí: noha x foot / leg) – kde TL nemá protějšek.

udává téma. Červený a černý. formy SL třeba nahradit . je oprávněné (někdy zmatky: Vanity Fair = Trh marnosti / Tržiště života / Jarmark života) .kapitalismus – název se stává reklamou. problematika: . zlozvyky (významové chyby řídké – překládáme-li název bez znalosti díla. nesmí zkreslit pův. Uno.překl.. vysvětlování a opis řídké: Ze života hmyzu = The World We Live In.u názvu často snaha překladatele o výraznost x překl. obecné formy (konciznost formy a výraznost obsahu) třeba zachovat x zvláštní nár. typizujícím symbolem (= obrazná transpozice tématu) . zobecňování vs. často nechuť k cizím jménům v názvu . utvářen podle 2 principů: • snadno zapamatovatelná forma → krátký či souměrný (Zločin a trest. má vlastní konvence.nové řešení čtenáře dezorientuje x je-li lepší než originál.při překládání názvů přítomny všechny překl. jedinečné vyjádření: D’Annunzio .důl. nessuno e centomila) • stránka obsahová – nutná výraznost. název . konkrétnost. problematiku či atmosféru díla zkratkou. také rozdíly ve společenském vědomí (The Mill on th Floss = Červený mlýn – Č čtenář nezná říčku Floss). jedinečnost .Nave = Koráb / Loď) .každá lit.