Port Arthur: Japonská obléhací opevnění

Zpráva kapitána sira A. Bannermana, Royal Engineers,
Port Arthur, 21. prosince 1904

Během obléhání Port Arthuru přišli japonští sapéři, neustále tlačení nedostatkem času, na to,
že běžné metody budování sap jsou příliš pomalé. Téměř úplně upustili od používání pohyblivých
štítů, válců apod., které se běžně používaly k ochraně jednotek budujících sapu. Sapéři byli ze
zákopů vyslání jen s takovými ochrannými prostředky, které byli schopni sami unést (ocelové štíty,
pytle naplněné zeminou). S použitím těchto prostředků byli schopni vybudovat ochranný „val“ o
délce 5 yardů. Kryti tímto valem se mohli věnovat hloubení zákopu. Po dokončení dané části sapy
se celý proces opakoval.
Ocelové štíty měly rozměry 3 x 2 stopy a k jejich ustavení do potřebné polohy sloužila
vzpěra. Štíty se umísťoval do řady. Zemina získaná při hloubení zákopu se vyhazovala před ně. Po
úplném dokončení násypu se štíty přemístily.
Na skalnatém podloží bylo možno vybudovat násyp jen s pomocí pytlů naplněných
zeminou. Tento postup byl mnohem více nebezpečný. Byla to však jediná možnost, jak postupovat,
pokud bylo podloží příliš tvrdé na to, aby se v něm dalo kopat.
Veškeré práce se prováděly v noci. Ve dne se prováděly především různé úpravy a
zdokonalování sap. Pouze v místech, do kterých nebylo z pevnosti vidět, bylo možno pracovat i za
denního světla.
Ve vzdálenostech větších než 500 yardů bylo možno pracovat v relativním bezpečí.
Obléhatelé byli sice osvětlování reflektory rozmístěnými v pevnosti, ale jejich práce tím nebyla
nijak výrazně narušována. Ve vzdálenostech 200 – 500 yardů už se práce stávala nebezpečnější. I
přesto však nebyla práce obléhatelů nějak výrazně zpomalována. Ve vzdálenosti cca 100 yardů od
pevnosti již mohli japonci počítat s tím, že se jim během jedné noci podaří vyhloubit maximálně 15
yardů zákopu. Ve vzdálenostech menších než 100 yardů už byli obléhatelé napadáni ručními
granáty a hořícími smotky hadrů, které byly předtím namočeny v oleji. Obléhací práce mohly být
navíc osvětlovány raketami. Výše uvedené vzdálenosti jsou pouze orientační. Případ od případu se
vždy o něco lišil v závislosti na terénních podmínkách a činnosti obránce.
Překvapivě malé škody způsobovalo na obléhacích pracích dělostřelectvo obránce. I
relativně široké paralely tvořily pro nepřímou palbu velmi obtížný cíl. Děla pro přímou palbu zase
byla v pevnosti rozmístěna tak, že je bylo možno umlčet, nebo jejich činnost omezit, palbou děl
obléhatele. Největší ztráty způsobovala rychlopalná děla a kulomety. V pevnosti byl nasazen velký
počet krátkohlavňových děl Hotchkiss ráže 37 mm. Tato děla, spolu se čtyř nebo pětihlavňovými
děly Nordenfeldt, působila jednotkám na čele sapy největší ztráty. Jejich projektilů nedokázal odolat
žádný japonci používaný ocelový štít. Obě zbraně bylo možno bez velkých obtíží osadit do
střeleckých zákopů. Daly se, dle potřeby, také snadno přemístit. Střílna se svou velikostí a
provedením příliš nelišila od běžné střílny pro pušku. Palbě kulometů Maxim ocelové štíty
japonských sapérů většinou odolávaly.
Násypy budované z pytlů naplněných zeminou byly 4 stopy silné. Z čínských přístavů bylo
dovezeno velké množství pytlů, které byly původně určeny ke skladování obilí. Pytle měly rozměry
3 x 2 stopy. Pytle byly rozstřiženy na dvě poloviny, které byly následně na jednom konci sešity.
Vznikl tak pytle o délce 2 stopy a 18 palců. Dva naplněné pytle položené za sebou zaujímaly délku
čtyř stop.
Obecně se dá říci, že podloží bylo velice vhodné k provádění výkopových prací. Stěny
zákopů nebylo třeba zpevňovat. V některých místech však bylo podloží velice tvrdé (skalnaté).

Práce na čele sapy byly prováděny ženisty. Pokud jich nebyl dostatek, budovala sapy
pěchota pod dozorem ženistů. Pracující jednotky byly kryty palbou kulometů, které byly rozmístěny
ve střeleckých zákopech. Informace o počtu jednotek nasazených na budování sapy nejsou k
dispozici.
Latrín byl k dispozici dostatek. Jímky na fekálie byly budovány v prodlouženích zákopů.
Jejich vybírání zajišťovali najatí čínští dělníci. Zbytky z kuchyní byly vyhazovány mimo zákopy,
kde buď, v závislosti na počasí, zmrzly nebo shnily. Používání společných latrín většinou mužstvu
nečinilo potíže.
Vzhledem k tomu, že trasa zákopů se ostře lomila, nebylo možno raněné přenášet na
nosítkách. Sběrači raněných je přenášely na zádech. Na nosítka byli ranění překládání až tam, kde s
nimi bylo možno projít. Ve výběžcích zákopů však byla často, relativně blízko fronty, umísťována
obvaziště. Na obvazištích bylo pro manipulaci s nosítky dost prostoru.
Řezy typickými japonskými zákopy jsou uvedeny na obrázcích. Standardní profily byly
překresleny dle japonských pramenů. Ostatní typy byly zaznamenány na základě prohlídky přímo
na místě.
Na kótě 203 bylo velmi tvrdé podloží. Zákop zde nemohl být vyhlouben. Z pytlů
naplněných zeminou byl tedy na vršen ochranný val. Sapy byly před rozšířením většinou 4 stopy
hluboké a široké tak, že dva muži se v nich míjeli jen s obtížemi.
Zákopy pod glacis Erh-lung Shan byly chráněny před palbou ochránce. Jejich profily tak
byly víceméně standardní. Ze zákopu byl proveden útok. V pravidelných rozestupech zde byly
rozmístěny pytle se zeminou, které plnily funkci schůdků.
Část sapy před kótou 203 plnila také funkci paralely. Byla navržena tak, že z ní byla vedena
palba vsedě. Na papíře toto řešení může vypadat podivně, avšak v praxi se osvědčilo.
Paralela před baterií „Q“ byla vystavena husté palbě obránců. Její značná část musela být
tedy nakryta. Není jisté, zda bylo nakrytí doplněno dodatečně, nebo jestli vznikalo už v okamžiku
hloubení zákopů.

Standardní trasy sap

Řez standardní sapou (vlevo) a paralelou (vpravo)

Sapa pod glacis Erh-lung Shan (vlevo), paralela u paty glacis Erh-lung Shan ve vzdálenosti 60 – 80
yardů od nepřítele (vpravo)

Erh-lung Shan – paralela na vrcholu glacis

Zákopy na kótě 203. Vlevo - Sapa ve vzdálenosti 250 yardů od nepřítele. Přední stěna je opatřena
výklenkem pro opření nohou sedícího střelce.
Vpravo – sapa vedoucí kolem pravého křídla fortu ležícího východně od Chi-kuan Shan. Probíhá ve
vzdálenosti 40 yardů od nepřítele. Střílny jsou chráněny ocelovými štíty.

Nakrytá paralela vybudovaná ve vzdálenosti 20 yardů od baterie „Q“

Převozný štít sloužící k ochraně sapérů pracujících na čele sapy

Ochrana sapy před defilováním

Autor: Ing. Vladimír Polášek
Web: www.polni-opevneni.websnadno.cz
E-mail: vladimir.polasek@atlas.cz
Použité prameny a literatura: Russso-Japanese war, Reports from British officers attached to the
Japanese and Russian forces in the field, Vol. II, London, 1908