Britská polní opevnění dle ženijní příručky z roku 1944

Při tvorbě této práce bylo čerpáno z britské příručky „Field service pocket book, Pamphlet
No. 7, Field Engineering“ vydané roku 1944.

Priority při budování polních opevnění
Při obsazení obranné pozice je třeba splnit následující podmínky:
a) Maskování před pozemním pozorováním. Zároveň však musí být možno bez omezení
používat zbraně.
b) Maskování před leteckým průzkumem.
c) Ochrana před účinky nepřátelských zbraní.
Pořadí priorit je závislé na:
a) Taktické situaci.
b) Na době, po kterou má být obranné postavení obsazeno.
c) Dostupnosti stavebního materiálu a počtu pracovních sil.
Postup při zdokonalování spěšně zaujatého obranného postavení je obvykle následující:
a) Budování minových polí.
b) Střelecké okopy, okopy pro střední a lehké kulomety, palebná postavení protitankových
kanónů.
c) Překážky.
d) Zlepšení podmínek pro pozorování a střelbu.
e) Palebná postavení pro polní a střední děla. Pozorovatelny.
f) Okopy pro další doprovodné zbraně pěchoty.
g) Okopy pro lehká protiletadlová děla.
h) Velitelská stanoviště.
i) Stanoviště první pomoci a předsunutá obvaziště.
Pokud má být pozice obsazena dlouhodobě, je třeba postupně provést následující:
a) Obkládání stěn střeleckých okopů.
b) Spojení střeleckých okopů a stanovišť velitelů průleznými zákopy.
c) Záložní palebná postavení.
d) Klamné okopy, průlezné zákopy a stopy vozidel.
e) Úkryty.
Nejdůležitější je, aby bylo obranné postavení dokonale zamaskováno. Hloubení zákopů by
mělo být omezeno na minimum. Tam, kde není možno obranné postavení dostatečně zamaskovat,
se budují klamná a záložní postavení.

Obr. 1: Grafické znázornění jednotlivých fází výstavby střeleckého okopu
(shora: pro střelbu vsedě, kleče, vestoje)
Časová náročnost při budování střeleckého okopu je následující:
Fáze 1: 1 muž vyhloubí 6 stop a 6 palců délky okopu za 0,5 – 1 hodinu. To platí v případě, že má k
dispozici krumpáč a lopatu. Při použití polní lopatky čas naroste na 2 – 3 hodiny
Fáze 1 a 2: 1,5 – 4 hodiny – při použití krumpáče a lopaty
Fáze 1, 2 a 3: 3 – 8 hodin – při použití krumpáče a lopaty
U spěšně budovaných střeleckých okopů většinou není dost času na zadrnování nebo
odklizení vykopané zeminy. Dostatečné maskování je tedy třeba zajistit vhodným umístěním okopu
v terénu. Při dostatku času se vykopaná zemina maskuje drny, nebo se odklidí. Zemina se odnáší na
skrytá místa. Okop by neměl mít předprseň. Vybudována by však měla berma, která slouží k opření
lokte při střelbě. Čas potřebný k vybudování okopu závisí na vlastnostech podloží:
Fáze 1: Vykopání okopu do hloubky 4 stopy a 6 palců. Odklizení nebo zamaskování vykopané
zeminy.
Fáze 2: Vybudování drenážní jímky a obkládání stěn.
V závislosti na terénních podmínkách je jeden muž schopem okop vyhloubit za 8 – 16 hodin
V čase není započítáno vyhloubení jímky a obložení stěn. Je započítáno také odnesení vykopané
zeminy na vzdálenost 50 yardů.
Vykopanou zeminu lze použít k navršení 6 palců vysoké a 5 stop široké předprsně. Ve
vytyčeném prostoru se odstraní drny, kterými se hotová předprseň později zamaskuje. Okop se v
tomto případě buduje do hloubky 4 stopy.

Obr. 2: Střelecký okop pro dva muže

Obr. 3: Střelecký okop pro tři muže
Vybudování okopu pro 3 muže s půdorysem připomínajícím písmeno V zabere dvěma
mužům 6 – 12 hodin. V čase není započítáno vyhloubení jímky a obložení stěn. Je započítáno také
odnesení vykopané zeminy na vzdálenost 50 yardů. Na obr. 3 svírají ramena okopu úhel 45°. V
praxi se však úhel volí dle konfigurace terénu.
Okop ve tvaru kříže, pro 3 střelce je vyobrazen na obr. 4. Z okopu lze vést palbu ze všech
typů zbraní pěší čety.
Předprsně
Střelecké okopy mohou a nemusí mít vybudovanou předprseň. Půdorysy okopů bez
předprsně jsou uvedeny na obr. 2, 3 a 4. Předprsně mají výšku 6 palců. Okopy se tedy budují o 6
palců mělčí.

Obr. 4: Střelecký okop pro tři muže

Průlezné zákopy
Slouží ke spojení střeleckých stanovišť a jiných částí obranného postavení. Je třeba je
důkladně zamaskovat. Jejich délka musí být co možná nejmenší.
Za 4 hodiny je jeden muž schopen:


S použitím polní lopatky vykopat 3 yardy zákopu (není započítáno drnování)
S použitím krumpáče a lopaty vykopat 12 yardů zákopu (není započítáno drnování)
S použitím krumpáče a lopaty vykopat 5 yardů zákopu (včetně drnování)

Aby byl pohyb v zákopu skryt před nepřátelským pozorováním, je třeba vybudovat násyp na
obou jeho stranách. Náspy se ovšem také, z důvodu lepšího maskování, nebudují. V takovém
případě je třeba zákop vybudovat hlubší.
Pozn.: Na obr. 5 je násyp pouze z jedné strany.

Obr. 5: Průlezný zákop

Okop pro minomet ráže 3 palce
Ostré obrysy okopu musí být opticky „rozbity“ zamaskováním vegetací nebo jiným
vhodným materiálem. Písmeny „A“ a „B“ jsou označeny kůly, které slouží k podepření maskovací
sítě. V případě potřeby mohou být nahoře spojeny břevnem. Při střelbě se maskovací síť, v
potřebném rozsahu, složí. Zadní část okopu je tedy i při střelbě maskována.

Obr. 6: Okop pro minomet ráže 3 palce

Okop pro minomet ráže 4,2 palce
Rozměry okopu jsou uvedeny na obr. 7. Díky tomu je zajištěno, že mina při všech možných
elevacích zbraně bez problému opustí hlaveň a nenarazí do části okopu. V okopu je též vyhrazeno
místo pro obsluhu a pohotovostní dávku munice.
Okop pro 6-liberní protitankový kanón
Popis a schéma budou doplněny později (myšleno v dalších vydáních manuálu).

Obr. 7: Okop pro minomet ráže 4,2 palce

Obkládání stěn
Stěny okopů se obkládají následujícícmi způsoby:
1) Vlnitým plechem, tahokovem, proutím nebo tyčovinou. Materiál je ke stěně přitlačován kůly
nebo rámy.
2) Pytli s pískem, drny, gabiony. Tyto materiály jsou ke stěně přitlačovány svou vlastní vahou.

Obr. 8: Obkládání vlnitým plechem, tahokovem, proutím nebo tyčovinou

Obr. 9: Přitlačení obkládacího materiálu pomocí dřevěného rámu

Obr. 10: Obkládání stěn pytli s pískem
Materiál

Typ okopu
Pro 2 muže

Pro 3 muže – V

Pro 3 muže - kříž

Kůly, délka 6 stop, průměr 3 – 4´´ (ks)

4

10

18

Kůly, délka 8 stop, průměr 4 – 4,5´´ (ks)

2

2

2

Kůly, délka 3 stopy, průměr 2 – 3 ´´ (ks)

4

8

14

Kůly, délka 3 stopy, průměr 2 – 3´´(ks) –
pro jímku

4

4

4

Trámy, délka 2 stopy (ks)

1

1

1

100

200

350

Drát, 14 SWG (yardy)
Proutí atd. (pro obložení stěn)

Tab. 1: Druh a množství materiálu používaného k obkládání střeleckých okopů
Pozn.: 14 SWG = Standard wire gauge (hladký drát o průměru 2,032 mm)

Poznámky k obkládání:
1) Kůly musí být dostatečně ukotveny. Je třeba je zatlouct u paty stěny okopu. Nahoře jsou
kůly přitaženy ke stěně drátem (obr. 8) nebo rozepřeny trámem (obr. 9).
2) Pokud se kůly kotví drátem, je třeba zatlouct kotevní kolíky do vzdálenosti odpovídající
zhruba dvojnásobku hloubky okopu. Kotevní kolíky by měly být minimálně 2 stopy a 6
palců dlouhé.
3) Kotevní drát je tvořen svazkem osmi drátů 14 SWG. Dráty jsou smotány pomocí vrátku.
4) Kotevní drát musí být ke kotevním kolíkům připevněn v úrovni terénu a natažen k horním
koncům kůlů. Drát musí být po celé délce napnut rovně.
5) Kůly přidržující obložení jsou od sebe vzdáleny 2 – 3 stopy. Vzdálenost závisí na materiálu
použitém pro obkládání.
6) Nejlépe dostupným materiálem pro obkládání stěn je většinou proutí nebo větve. Listí a
drobné větvičky musí být před použitím odstraněny. Vlnitý plech by se neměl používat k
obložení horní části zákopu. Po zásahu projektilem se totiž zkroutí a je těžké jej vyměnit.
Tahokov se používá ve formě rohoží. Je připevněn k obdélníkovým dřevěným rámům o
délce 6 stop. Stranou, na které je přichycen tahokov, se rámy umísťují ke stěně okopu. Rámy
jsou připevněny pomocí kůlů.
7) Pytle s pískem se plní maximálně do tří čtvrtin.
8) Rozměry naplněných a uložených pytlů jsou 20 x 10 x 5 palců.
9) Sklon stěny je maximálně 4/1.
10) Spoje mezi pytli musí být kolmé k obkládané stěně.
11) Pytle se kladou jako cihly (obr. 10).
12) Pracnost: Pytle plní 3 muži. 2 muži pytel drží a svazují, 1 jej pomocí lopaty plní. Za 1
hodinu lze naplnit 60 pytlů. Při stavbě obložení je za 1 hodinu možno uložit 90 pytlů (2
muži).

Úkryty chránící před vlivy povětrnosti
Na obr. 11 je schéma úkrytu budovaného na konci střeleckého okopu. Postup prací při
budování úkrytu je následující:
1)
2)
3)
4)

Odstranění drnů
Výkopové práce a zamaskování čerstvé zeminy
Obložení stěn pomocí kůlů a proutí
Seříznutí horních konců sloupků do jedné výškové úrovně a položení nosníků. Konce
nosníků a sloupků se upraví tak, jak je uvedeno na obr. 11 (vpravo dole). Kůly se s nosníky
spojí pomocí drátů (hřebíky mohou dřevo rozštípnout)
5) Vybudování stropu (prázdné pytle položené na proutí, vlnitý plech). Vše se pokryje dvěma
vrstvami drnů.
6) Potřebný materiál a jeho množství jsou uvedeny v tabulce č. 2

Kůly o průměru 3 – 4 palce a délce 6 stop

9 ks

Kůly o průměru 4 – 4,5 palce a délce 8 stop

2 ks

Kůly o průměru 2 – 3 palce a délce 3 stopy

10 ks

Kůly o průměru 2 – 3 palce a délce 3 stopy

4 ks (pro jímku)

Kůly o průměru 4 – 6 palců a délce 10 stop

3 ks

Drát SWG 14

300 yardů

Proutí
Vlnitý plech, pytle atd.
Tab. 2: Stručný rozpis materiálu pro vybudování úkrytu a obložení střeleckého okopu

Obr. 11: Úkryt proti povětrnostním vlivům

Příprava budov k obraně
1) Přípravy zahrnují
- Budování střeleckých postavení a čištění palebných sektorů
- Podepření stropů a vybudování barikád pro zvýšení ochrany obránců
- Budování překážek a nástrah
- Opatření pro usnadnění pohybu uvnitř budovy a mezi jednotlivými místnostmi

2) Střelecká postavení
- Je nutno zvážit, zda budou střelecká postavení budována i v patrech. Pokud ano, je
nezbytně nutné podepřít stropy ve spodních podlažích.
- Zbraně se umísťují uvnitř místnosti, aby nebyly při pohledu zvenčí zřetelné
- Je vhodné otlouct omítku ze stropů a stěn. Obránci pak nebudou zasypávání prachem při
nepřátelské palbě.
- Okenní tabulky je třeba vytlouct.
- Okraje okenních otvorů je třeba udržovat vlhké, aby uvolněný prach neodhalil střelecké
postavení.
- Horní polovina okenního otvoru ze zakryje závěsem nebo pytli.
- Pro potřeby pozorování nebo vybudování stanoviště ostřelovačů se ze střechy odstraní
část krytiny. Pokud je střecha pro zvýšení odolnosti zesílena, je třeba ji dodatečně podepřít.
- V podlahách se prořežou pozorovací otvory. Musí být tak velké, aby se jimi dali vrhat
ruční granáty.
- Počet střílen a jejich velikost musí být co možná nejmenší, aby se zdi zbytečně
neoslabovaly.
- V okolí budovy se vybudují střelecké okopy.
- Pro zlepšení výstřelu se strhnou stavby, které nebudou využívány pro obranu.
3) Opatření ke zvýšení ochrany obránců
- Cihlové zdi, které jsou slabší než 18 palců neodolávají střelbě pěchotních zbraní.
- Střelecká postavení je nejlepší chránit pytli s pískem nebo nábytkem a bednami
naplněnými štěrkem a kamením.
- Okna, která nebudou využívána jako střelecké postavení je třeba zaslepit z obou stran zdi
plechem nebo prkny. Prostor mezi prkny (plechem) o minimálně hloubce 18 palců se vyplní
sutí nebo kamením.
- Okna v přízemí a v prvním podlaží je třeba zabezpečit proti vhazování ručních granátů
pletivem.
- Dveře se zabarikádují tak, aby šly otevřít pouze o několik palců. Dveře se přeinstalují tak,
aby se neotevíraly dovnitř místnosti.
- V jednom rohu místnosti se vybuduje barikáda, která bude sloužit jako ochrana před
ručními granáty.
- Pokud se využívají i patra budovy, je třeba jejich podlahu pokrýt pytli naplněnými sutí. Ty
budou chránit posádku před palbou skrz ni, ze spodních pater.
- uvnitř budovy se rozmístí kyblíky s vodou a pískem, které slouží k hašení požárů. Vodou
se naplní také všechny vany a umyvadla.
4) Podepírání stropů
- Stropy spodních místností se musí, v případě, že horní patra budou využívána jako
střelecká postavení, dodatečně zesílit.
- Podepírat se začíná od nejnižšího podlaží (sklepa). Podpěry musí stát na pevném
podkladu, nejlépe na betonové nebo dlážděné podlaze.
- Trámy a nosníky mohou být získány z okolních domů nebo nevyužívaných místností.
5) Překážky
- Vnější překážky se umísťují do vzdálenosti větší než je vzdálenost, na kterou lze vrhat
ruční granáty.
- Kolem paty zdí se rozmístí concerina. Nepříteli to zabrání v tom, aby ke se ke zdím
přimknul. Překážku je třeba ukotvit do země.
- Na spodní část okenních otvorů v přízemí se připevní desky skrz které jsou zatlučeny
hřebíky (hroty hřebíků nahoru). Nepříteli to značně ztíží proniknutí do budovy skrz okna.

- Ze schodišť se odstraní zábradlí. Na schody se připevní desky se zatlučenými hřebíky
(delší stranou rovnoběžně s osou schodiště). Jedna z desek se musí dát odstranit, aby
nebránila v pohybu také obráncům.
- Z vnějších zdí je nutné, až do výše prvního patra, odstranit popínavé rostliny a okapové
svody.
- Do neobsazených budov se rozmístí nástrahy.
6) Komunikace uvnitř budovy
- Ze sklepa je třeba vybudovat alternativní východy
- V patře se proráží zdi tak, aby se dalo projít do vedlejší místnosti nebo do vedlejšího domu.
Průchod lze zamaskovat například kredencem.

Další poznámky
a) Vyjma vyloženě dočasných obranných postavení musí být dále vybudována velitelství,
latríny, sklady potravin a munice, kuchyně atd. Se střeleckými postaveními jsou propojeny
průlezným zákopem. Ty musí být dokonale zamaskovány. Pokud se k tomuto účelu
používají zákopy, je třeba aby byly co nejvíce podobné všem ostatním.
b) Latríny – Mohou mít podobu střeleckých okopů. K jejich vybavení patří kyblík a sedátko. V
dobře propustném podloží se na konci okopu vyhloubí jáma. Sedí se buď na sedátku nebo na
kládě.
c) Úkryt z obr. 11 lze využít jako stanoviště velitele roty, čety a také jako skladiště potravin
nebo munice.
d) Jako ochrana před leteckým bombardováním a kulometnou palbou se budují úzké zákopy
(okopy) zhruba 2 stopy široké a 4 stopy hluboké. Budují se vždy, když jednotka zastaví
postup a když je nepřátelské letectvo aktivní. Zákopy jsou buď zakřivené nebo lomené.
Maximální délka rovného úseku zákopu je 10 stop. Ke stejnému účelu výborně poslouží
okop pro dva muže.

Plně dokončené obranné postavení
Obranná postavení, která jsou zdokonalována po dobu několika týdnů mohou mít následující
podobu (obr. 12, 13).

Obr. 12: Postavení družstva

Obr. 13: Postavení čety

Poznámky:
1) Zákopy nemají střelecké stupně, předprsně ani zadní násypy a jejich stěny nejsou obloženy.
Zákopy jsou nahoře široké 2 stopy a 6 palců, dole 1 stopu a 6 palců. Hloubka je 4 stopy a 6
palců.
2) Do přední stěny zákopu mohou být vyhloubeny přimknuté okopy o maximální délce 6 stop
a s minimálním rozestupem 7 stop.
3) Zákopy mohou být, za účelem maskování, opatřeny lehkým nakrytím.

Překážky
1) Standardní překážky z ostnatého drátu
a) Trojitá překážka z concertiny
Fáze 1 – Rozmístí se kolíky na straně, která je blíže k nepříteli. Vzdálenost mezi kolíky je 5
kroků. Spirály položí k třetímu, sedmému a jedenáctému kolíku. Roztáhnou se na 50 stop a
ukotví.
Fáze 2 – Na straně bližší k obránci se, ve vzdálenosti 3 kroky od přední řady, ukotví kolíky.
Mezi kolíky se roztáhne concertina.
Fáze 3 – Ke kolíkům na straně obránce se připevní horní řada concertiny.
Pokud se použijí kolíky ze dřeva nebo z ocelových L profilů, provádí se fáze 2 a 3 zároveň.
b) Dvojitá překážka na kolících
Fáze 1 – Delší kolíky se zatlučou v rozestupech 3 kroky.
Fáze 2 – Na obou stranách, ve vzdálenosti 2 kroky, se zatlučou krátké kolíky. Krátké kolíky
se nachází v jedné polovině vzdálenosti mezi delšími kolíky.

Fáze 3 – Provede se vypletení překážky ostnatým drátem.
c) Vysoká drátěná překážka
Je tvořena dvěma samostatnými překážkami na kůlech. Prostor mezi nimi vyplňují 4 řady
concertiny. Kolíky jsou vyrobeny z ocelových profilů nebo z dřevěné kulatiny. Drát musí být
napnut.
Fáze 1 – Zatlučení kolíků v přední řadě. Vzdálenost mezi kolíky je 3 kroky. Vzdálenost mezi
řadami 2 kroky.
Fáze 2 – Napnutí ostnatého drátu
Fáze 3 – Roztažení spodních dvou řad concertiny proti přední stěně z ostnatého drátu.
Concertina je roztažena na délku 37 stop a 6 palců.
Fáze 4 – Zatlučení kolíků na straně blíže k obránci. Zatlučení dvou kotevních kolíků.
Fáze 5 – Postupné vyplétání překážky ostnatým drátem a položení dvou horních řad
concertiny.
Fáze 6 – Vypletení zadní strany překážky.

Obr. 14: Schéma připevnění ostnatého drátu k překážkovým kolíkům

Obr. 15: Schéma připevnění ostnatého drátu k překážkovým kolíkům (jiný způsob)

Obr. 16: Schéma připevnění ostnatého drátu k dřevěným překážkovým kůlům

d) Španělský jezdec
Jedná se o přenosnou překážku, která se výborně hodí k uzavření cest ve městech,
vesnicích nebo k zablokování přístupů k mostům, které jsou připravovány k demolici.

Obr. 17: Španělský jezdec
2) Silniční zátaras z concertiny
Concertina se roztáhne do tvaru písmene „U“, oběma konci k předpokládanému
směru příchodu nepřítele. Concertiny jsou navzájem spojeny vázacím drátem. Krajní
concertiny jsou připevněny ke křoví, kolíkům nebo jsou zatíženy zpola naplněným pytlem.
Poblíž zátarasu se uskladní náhradní concertiny, které se použijí k jeho opravám. Dvě řady
dokáží zastavit motocykly a automobily. K zastavení obrněných vozidel nebo lehkých tanků
je nutno použít minimálně 8 řad. Překážka je nejúčinnější, pokud jsou od sebe konce válců
vzdáleny 2 stopy. To však, ať už z důvodu nedostatku materiálu nebo kvůli rychlému
zprůjezdnění překážky, není vždy možné. Konce válců by však od sebe neměly být vzdáleny
více než 6 stop.

Obr. 18: Silniční zátaras z concertiny

3) Protitankové překážky
Přirozené překážky
- svahy – ideální svah má sklon 60°. Terén je mokrý, zarostlý křovím, stromy nebo poset
velkými balvany. Svahy se sklonem 45° musí mít minimální délku 40 stop. To platí v
případě, kdy je před svahem rovný terén, po kterém se tank může rozjet.
- příkopy a potoky – Minimální šířka 14 stop a kolmé nebo téměř kolmé stěny. Minimální
hloubka 3 stopy.
- voda – při dobrém přístupu a rovném dnu musí být nejméně 30 stop široké a 3 stopy
hluboké.
- terénní stupně – 5 stop vysoké a vertikální nebo téměř vertikální.
- močály, mokřiny – žádné bližší specifikace. Bažina do které se člověk zaboří do hloubky 2
stop a 6 palců obvykle tvoří dobrou překážku.
- stromy – samostatné stromy musí mít průměr kmene minimálně 24 palců. U skupin stromů
(nejméně 3 řady) postačuje průměr kmene 2 – 2 stopy a 6 palců. Rozestupy 5 – 7 stop.
Přirozené překážky lze zesílit způsoby uvedenými na obr. 19. Kmeny se k zemi
připevňují pomocí kolíků. Kotevní kolíky od sebe nesmí být vzdáleny více než 5 stop.
Protitankové překážky staví všechny druhy vojska. Jejich výstavbu však řídí ženijní
jednotky.

Obr. 19: Zesílení přirozených protitankových překážek
Autor: Ing. Vladimír Polášek
Web: www.polni-opevneni.websnadno.cz
E-mail: vladimir.polasek@atlas.cz
Použité prameny a literatura: Field service pocket book, part I, pamphlet No. 7, 1944, Field
engineering
Elektronická kopie dostupná na: www.vickersmachinegun.org.uk