You are on page 1of 3

Paralelní světy: Existuje vedle naší přítomnosti několik dalších realit?

Pohybujeme se v prostoru, který je pro nás zdánlivě jediným. Vidíme svět okolo sebe a zdá se
nám, že jeho omezení jsou pro nás limitními hranicemi, které nemůžeme překročit. Avšak co
když vedle „našeho“ prostoru existují třeba i desítky dalších světů – jakýchsi paralelních
dimenzí? K teorii paralelních světů se přiklání čím dál více uznávaných vědců. Této hypotéze
totiž nahrává množství matematických modelů a také bezpočet záhadných úkazů!

Teplým vzduchem letního odpoledne krouží ptáci. Jejich poklidný let náhle přeruší padání
zářícího tělesa. Ohnivá koule o průměru několika metrů prolétne vzduchem a dopadne na
zem, do hustého houští. Celý pád podivného tělesa sleduje v létě roku 1953 na okraji města
Kluž na severozápadě Rumunska biolog Alexandru Sift. Domnívá se, že se jedná o meteorit, a
jde se podívat na místo dopadu. Několikametrový objekt však nenalézá – jako by někam
zmizel. Když se biolog pokouší holí odstrčit větve křoví, v němž se záhadné těleso ztratilo,
prý se přihodí něco neuvěřitelného. Hůl i část jeho ruky se stávají neviditelnými! Současně
prý Sift cítí, jak se mu po celém těle rozléhá podivný chlad a začínají ho pálit podrážky bot.
Raději proto začíná ustupovat zpátky. Zachraňuje ho toto rozhodnutí před smrtí nebo možná
před něčím mnohem horším?

Mimo prostor a čas

Pokud připustíme, že tato neuvěřitelná událost by mohla být pravdivá, pak se zdá, že jde o
těleso s vlastnostmi červí díry. O co se jedná? Červí díra je hypotetický objekt, který je údajně
jakousi fyzikální zkratkou mezi dvěma vzdálenými vesmíry. Kdyby červí díry existovaly,
zdánlivě nemožné věci by se staly realitou. Bylo by například možné spojit velmi rychle
nejenom dvě místa, která jsou od sebe jinak vzdálena miliardy kilometrů, ale údajně také dvě
naprosto jiné doby nebo vesmíry s odlišným plynutím času. I když se vše zdá na první pohled
jako sci-fi, existenci červích děr a paralelních světů připouští i mnozí renomovaní fyzici –
mezi nimi například americký fyzik Hugh Everett (1930 – 1982).

Červ leze dírou

Autory hypotézy o červích dírách jsou německý fyzik Albert Einstein (1879 – 1955) a jeho
americký kolega Nathan Rosen (1909 - 1995). Pro vysvětlení podstaty červí díry používají
model červa, který se prokousává jablkem a tím si zkracuje cestu (odsud označení „červí díra“
– pozn. red.). Odpovídá tomuto příkladu i tajemný případ z Rumunska? Mnohé tomu
nasvědčuje! Siftův pocit podivného chladu za jinak teplého počasí prý totiž mohl způsobit
spadlý záhadný objekt. Ten možná „vcucává“ energii ze svého okolí, což by odpovídalo
hypotéze miniaturní černé díry (velmi hmotného objektu pohlcujícího jakékoliv záření a
hmotu – pozn. red.). Právě černá díra má být totiž údajně jakýmsi „vstupem“ do červí díry.

Existují hvězdné brány?

Zastáncem teorie mikroskopických černých děr je například americký fyzik John Archibald
Wheeler (1911 – 2008) z Princetonské university. Podle Wheelerova názoru může v našem
prostoru vznikat něco jako nepatrné černé díry, které spojují naši realitu s údajným
hyperprostorem. Můžeme si je prý představit jako prostupné průchozí membrány do „jiných“
světů. Současný americký matematik Matt Visser je dokonce toho mínění, že tyto nepatrné
černé díry mohou vytvářet větší „tunely“, které umožňují cesty prostorem a časem. Podle
Vissera mohou tyto „brány“ spojovat náš svět s většími či menšími oddělenými vesmíry. Tyto
„tunely“ se dají vzdáleně přirovnat například k působení hvězdné brány z amerického
fantastického seriálu Stargate. Je vůbec možné, že by podobná tělesa v našem vesmíru
skutečně existovala?

Návštěva z dávných prérií

Pokud mají zmiňovaní vědci pravdu, měl zřejmě Sift obrovské štěstí! Co by se stalo, pokud
by udělal další krok vpřed? Byl by roztrhán obrovskými silami, panujícími uvnitř tělesa
„časoprostorového“ zborcení, anebo by se ocitl ve zcela jiném, nám neznámém světě? O tom,
že přesuny do jiných světů – údajných paralelních dimenzí - nemusí být pouhou vědecko-
fantastickou fikcí, svědčí následující příběh. Mladý Američan Keith Manies má pro správu
silnic ve státě Kansas sestavovat statistiky o počtu projíždějících aut. Jednoho červencového
dne roku 1985 má službu poblíž Smokey Hill River, když prý náhle zaslechne vysoký tón.
Manies vystupuje z auta a jde se podívat, co se děje. Vidí údajně indiána jedoucího na koni
podél silnice. Na sobě má oblek typický pro 19. století – koženou zástěru, mokasíny na
nohou, jede na koni bez sedla a uzdy. V jedné ruce drží starou pušku, v druhé laso. Kdo je
tento záhadný domorodec? Manies na muže volá, ale ten ho, jak se zdá, vůbec nevidí.

Přesun do minulosti?

Když indián přijede k nedalekému srázu, zastavuje koně a upřeně se dívá do údolí, kterým
protéká řeka Smokey Hill. Zvědavý Manies ho následuje a nevěří svým očí! Pod srázem prý
vidí obrovské stádo bizonů, které se zde pokojně pase. Jenže to není možné – vždyť tato
majestátní zvířata byla v polovině 19. století téměř vybita! Manies se otáčí k indiánovi, ale už
ho nikde nevidí. Stejně tak záhadně prý mizí i stádo bizonů. Co tehdy vlastně Manies viděl?
Prolnula se zde snad minulost s přítomností, anebo Manies zahlédl paralelní realitu, kde se
indiáni a obrovská stáda bizonů stále nerušeně prohánějí po prériích?

Everettovy nekonečné světy

Podle názoru Hugha Everetta a některých dalších vědců, nejenže existují paralelní světy a
vesmíry, ale v každém okamžiku se údajně svět rozvětvuje na nekonečný počet dalších světů.
V každém z nich pak prý probíhá jedna z možných variant vývoje událostí. Pokud by tato
teorie byla pravdivá, znamenalo by to, že v každé chvíli si svým rozhodnutím vybíráme nejen
jednu z možných variant budoucnosti, ale také vytváříme nové paralelní světy. Ty si údajně
můžeme představit třeba jako vzájemně prostupující bubliny, v nichž se utváří budoucnost
takovým způsobem, jak by probíhala, pokud bychom se v okamžiku „větvení“ rozhodli jinak.
Everettova teorie má samozřejmě mnohé odpůrce. Ale vždyť sama kvantová mechanika –
velmi mladý obor dnešní fyziky - uznává „paralelní“ vidění světa. Neměří tedy někteří vědci
„dvojím metrem“?

Tajemství kvantové mechaniky

Podle kvantové mechaniky lze například popsat elektromagnetické záření (například světlo)
buď jako vlnu, nebo jako částici (například elektron). Teorie, jejímž duchovním zakladatelem
je Albert Einstein, tak objasňuje některé jinak těžko vysvětlitelné fyzikální jevy. Podle
kvantové mechaniky se totiž částice až do okamžiku jejího pozorování nachází ve stavu
takzvané superpozice. To je stav, ve kterém se prý atomy, elektrony či molekuly mohou v
jednom okamžiku s určitou pravděpodobností nacházet na několika různých místech
současně. Teprve samotné měření nebo pozorování „realizuje“ jednu z jejich možných poloh.
Že to zní jako nějaká magie? To ale není vše! Podle kvantové mechaniky prý částice dokáže
za určitých podmínek projít bariérou, i když k tomu nemá podle „klasické“ fyziky potřebnou
energii. Jak tato teorie souvisí s paralelními světy?

Měl fyzik pravdu?

Pokud kvantová mechanika připouští, že se mikroskopické částice mohou nalézat na více


místech najednou, proč by na podobném principu nemohl fungovat celý nám známý vesmír?
Vesmír o mnoha paralelních realitách?! Everettovu teorii, zpočátku přijímanou se značnou
skepsí, nedávno ověřuje skupina vědců z Oxfordské univerzity ve Velké Británii. Vědci pod
vedením britského fyzika Davida E. Deutsche (*1953) pomocí nového matematického
modelu dokazují, že Everettova paralelní struktura vesmíru by mohla teoreticky objasnit
donedávna velmi těžko vysvětlitelné jevy kvantové mechaniky. Měl tedy Everett pravdu?
Vždyť záhadné chování některých částic může naznačovat, že se při svém pohybu občas do
těchto paralelních světů možná dostávají!

Záblesk budoucnosti?

O možnosti paralelních realit svědčí i pozoruhodná událost, zachycená britským astronomem


a spisovatelem Johnem R. Gribbinem (*1946) v knize Time Warps (Deformace času). Poté,
co se britský válečný letec Victor Goddard (1897 – 1987) v roce 1935 sráží s jiným letadlem,
klesá prudce k zemi. Letoun se mu ale podaří vyrovnat a zanedlouho přelétává nedaleko
skotského Edinburghu bývalé vojenské letiště, které se již přes 15 let nepoužívá. Když se však
Goddard podívá pod sebe, nevěří svým očím! Na letišti údajně vidí seřazená letadla – moderní
jednoplošníky v plném provozu, stojící před hangáry s modrými střechami. Jen několik málo
let po této příhodě, s příchodem 2. světové války, je toto nepoužívané letiště skutečně
zrekonstruováno a sídlí zde vojenská letecká jednotka. Viděl snad Goddard výsek z
budoucnosti?

Co zavinilo nepřesnost?

Goddard toto letiště za 2. světové války navštěvuje a ujišťuje se, že vše vypadá přesně tak, jak
to před několika lety viděl ve své tajemné vizi. Tedy až na fakt, že hangáry nemají modré
střechy. Co se mohlo stát? Gribbin z této skutečnosti usuzuje, že letec při svém zážitku zřejmě
neviděl skutečnou budoucnost, ale jen jakousi časovou deformaci – paralelní možnost
budoucnosti! Architekt totiž mohl původně navrhnout modré střechy a až později svůj plán
změnit. Goddard by tak spatřil obraz budoucnosti s architektovým původním záměrem.

Jsme součástí nekonečných realit?

Možnost paralelních realit připouští i český matematik Otakar Borůvka (1899 – 1995). Podle
něj prý žijeme v trojrozměrném prostoru, který je ale jen podmnožinou údajného
čtyřrozměrného nadprostoru. Všechny předměty a živé bytosti se tak prý mohou nacházet v
trojrozměrném prostoru, ale zároveň jsou součástí čtyřrozměrného prostoru. Tento
čtyřrozměrný prostor však většinou nevnímáme, neboť na to nejsou naše smysly a vědomí
uzpůsobeny. Mohou v této údajné čtyřrozměrné realitě probíhat děje nebo žít bytosti, které
ovlivňují náš trojrozměrný svět? A je možné, že existují také další – pěti, šesti a vícerozměrné
reality? Možná jsme jen nepatrnou součástí nepředstavitelných a vzájemně se prostupujících
realit, které nevědomě ovlivňují naše životy. Pokud by tomu tak bylo, pak by byl celý náš
svět, tak jak ho vnímáme, pouhou iluzí…