You are on page 1of 182

Miroslav Plzák

Man elský svár

Nakladatelství: Motto, Praha 2001


MUDr. Miroslav Plzák, CSc 2001
Cover photography Vendula Vydrová 2001
ISBN 80-7246-099-4
Kdyby mi to nebylo trapné, øekl bych: "Laskavý ètenáøi, sedni
a èti!" A dodal bych "èti pozornì, pomalu a pøemítej". V
souèasnosti je módní meditovat. Tøeba e nevím co to pøesnì
znamená, pøipadá mi vhodné, aby laskavý ètenáø si udìlal èas a
meditoval o svém man elství, ale výhradnì byv pouèen.
Bylo by nehorázné, kdybych tajil své pøesvìdèení, e v této
knize lze nalézt pouèení o man elství. Jsem staøec, který
tøicet let zkoumá párový vztah mu e a eny. Ov em z urèitého
hlediska, nebo lépe z urèitého zorného úhlu. Mluvit o
man elství bez urèitého zorného úhlu je jen snù kou
esejistických výkøikù, které nelze spojit v teorii. A teorie
je to, oè tu bì í.
Dá se øíci, e kniha je psána v duchu urèité teorie páru.
Dospìl jsem k názoru, e man elské dorozumívání je hlavní
øídící promìnnou, urèující jak se budou mít man elé rádi a jak
jim bude man elství fungovat. Nauèíte-li se v man elství
správnì dorozumívat, zvládli jste nejvìt í man elskou
obtí nost.
Pokou ím se vám pomoci tentokráte v knize obsa nìj í, nikoli
v ak nároènìj í, jak by se mohlo na první pohled zdát. Pokud
jste dokonèili základní kolní vzdìlání, pøijdete na kloub
v emu, o èem je v knize øeè.
U staøí Øekové vìdìli co znamená se doma hádat. A tak si
vytvoøili bohyni sváru - Eris. Její bratr Áres byl bohem války,
byla to vykutálená rodinka. Ve støedovìku vznikla eristika
pova ovaná za umìní "jak vést slovní spor". Eristik musel umìt
obhájit i nepravdivé tvrzení. Uva me jak èasto je nám souzeno
být takovými eristiky ve vlastním man elství. Eristicky lze
dokázat ka dému mu i, e má na hlavì parohy a to následujícím
zpùsobem: "To, co jsi neztratil, má . Parohy jsi neztratil, a
tak je má ."
V dobì mého dìtství bylo man elství vcelku jednoduché a
pøehledné. Za rozvod se èlovìk stydìl a mìl pocit, e je
pra ivý. Rozvodovost odpovídala nejvý e 2% vzhledem ke
sòateènosti. Po druhé svìtové válce nastaly velké spoleèenské
tøesky. Zvý ila se kriminalita, drogová závislost a také
rozvodovost. Ta prudce stoupla ze dvou procent na dne ních
ètyøicet. Man elé mají oprávnìný dùvod se obávat, e jejich
man elství skonèí patnì. Absolvovat za ivot dvì man elství
se stává nebezpeènou normou. A co více: zvolili jsme
man elství ve formì liberálnì rovnoprávného páru.
Pojem liberální chápeme tak, jako bychom v man elství mìli
právo dìlat si co chceme. Zapomínáme, e vstupujeme do vztahu,
v nìm musíme vzdát 50% svých individuálních práv a nárokù.
Stále odmítáme chápat man elství pøedev ím jako spoleèenskou
povinnost.
Man elský svár doká e dnes rozvrátit rodinu a k rozvodu. A
tak se man elské dorozumívání stává laboratoøí man elské
eristiky. Svár se stal bì nou souèástí man elství, ale pro
laika pøestal být pøehledný a srozumitelný. Dobrá vùle nestaèí
k likvidaci man elského sváru. Potøebujeme o nìm mít znalosti
nìjakým zpùsobem ucelené.
Lidská øeè pøestala v souèasném man elství slou it k
porozumìní, ale jeví se jako nachystaná k hádce a agresivitì.
Stává se prostøedkem boje mu e proti vlastní enì a naopak.
V první øadì podotýkám, e tato kniha je psána výhradnì o
selháních v komunikaci dvou zcela normálních partnerù.
Man elství doká e dva mírumilovné jedince zmìnit v elmy. Aby
se tak nedìlo, je tøeba mnohé znát.
Tak tøeba v první èásti knihy se ètenáø obeznámí s pojemm
"emoce". Chci-li nìkoho milovat,je na místì vìdìt, co se
vlastnì se mnou dìje. V ude èteme, e se máme mít rádi, ale
ménì se u hovoøí o tom jak se to dìlá, abychom se mìli rádi.
Dokonce výrok "mìjte se rádi" je komický, proto e lásku si
nemù u naøídit. Mù eme si ale spolu s man elkou naøídit, e se
budeme chovat tak, abychom se mìli rádi. Upøesnil bych toto
tvrzení, e se máme nauèit pøedev ím vzájemnì komunikovat tak,
aby vznikla láska. Nejpøesnìji øeèeno - lze se nauèit co
nesmíme dìlat, chceme-li se milovat.
Ètenáø by se nemìl pohor ovat, dozví-li se, e v ka dém z nás
je hluboce zakotveno o klivé nefal ované sobectví, které se
musíme uèit likvidovat, abychom se dopracovali k párové
svornosti. O tom v em se doète ètenáø ve druhé èásti knihy, a
dospìje k èásti tøetí, v ní by se mu mìla objevit zrádnost
jako i zrùdnost hovorového jazyka.
V tak zvaném hovorovém jazykovém teritoriu hovoøíme díkybohu
nepøesnì, nebo pøesným matematickologickým jazykem bychom si
s man elkou tì ko popovídali, ale je pøece jen nutné se
nìkterým nepøesnostem vyhýbat, zvlá tì pokud se pokou íme nìco
zdùvodòovat a odpovídat na otázku "Proè?".
Poslední èást knihy chce naznaèit, oè máme vlastnì v
man elství usilovat. Dnes se ji pova uje za samozøejmé, e
vymezování nìjakých velkých svìtoborných cílù v pro ívání
ivota spí e kodí. Velká oèekávání vedou k velkým zklamáním.
Zásada "uèinit v ivotì nìco velkého" je zcestná, proto e pak
se stane zásada " ít bì ným normálním ivotem" ménìcennou,
tøeba e jsme k ní prakticky v ichni odsouzeni. Zvlá tì to
platí o man elství. Soustøedíme-li se na to, jak vybudovat
astné a navíc skvìlé man elství, ztroskotáme. Ètvrtá èást
knihy je tu od toho, abychom vìdìlo oè usilovat, abychom
neztroskotali. Ètenáø se doète o pojmu "parita", pøesnìji
"emoèní parita". Skrze paritu by se mìl ètenáø nauèit støe it,
aby oba man elé v párovém man elství pro ívali pøibli nì
stejné mno ství radosti jako smutku. Zvlá tì pak máte-li dojem,
e vá partner je na to lépe ne vy, ètìte pozornì a
pøemítejte.
Dodávám závìrem, e pøipadne-li vám nìkterá sta nároèná,
ètìte dál,
kniha je napsána tak, aby se vám posléze v e slo ité vyjevilo
jako jednoduché a srozumitelné.

Obsah
Èást první
Individuální a párový prospìch
Emoce
Individuální prospìch
Distinktivní emoce
Párový prospìch
Interference emocí
Milenectví
Emoèní soulad
Øe ení
Párové rozhodování
Èást druhá
Re im man elského rozhodování
Svár
Emoèní dar
Kompromis
Chaotické hádky
Co vlastnì býti má
Dorozumívací zvyklosti
Upøímnost zámìru
Mobbing
Man elské promluvy
Sdìlení
Nic se nedìje "proto e"
Pøání
Promluvy a dialog jsou v dy hra
Uspoøádání promluvy
Støet neshodných zámìrù
Princip OVO
Man elské událost
Otázka
Nerovnoprávné vmetky
Díky za nejistoty man elství
Co øeè nedoká e.
Hrozba verbalit
Rozhodující man elské promìnné
Man elské citové spøíznìní
Man elské sou ití
Domácí náladové klima
Ponorka
Man elská sexualita
Smìna sexuální slasti
Dorozumívací dovednosti
Èást tøetí
Man elské hovorové my lení
Mytologie párového man elství
Mýtus párové individuální lásky
Hovorové my lení poprvé
Odvozování
Odvozování ze souèasných zvyklostí
Odvozování z osobní zku enosti
Odvozování z pouèení
Odvozování z pøísloví
Hovorové my lení podruhé
Hovorové my lení potøetí
Vìdecké kontra hovorové
Hovorové chování
Standardní situace chování
Man elské podrazy
Anachronické spekulace
Presti
Dru nost
Odpust mi
Èást ètvrtá
Parita a stres v man elství
Parita
Man elská disparita
Parita je urèující promìnnou v man elství
Parita reguluje nerovnosti
Pravda v man elství
Inkvizièní parita
Kdy kritika tak s paritou
Zachování parita
Stres
Man elská kachexie
Man elské vývojové krize
Man elská akatízie

Motto: "Je jednodu í rozbít atom ne pøedsudek."


A. Einstein

Èást první
Individuální a párový prospìch

Emoce
Jsme instinktivnì vybaveni èelit ohro ení.
V na í mysli zaznamenáme signál ohro ení, tøeba první blesk
blí ící se bouøky a jsme-li normální zazní v nás nìco jako
strach z bouøky. Zahlédneme-li v blízkosti stavení s
bleskovodem uleví se nám a ve stavení se schováme.
Ukrýt se pøed bouøkou pøedstavuje pak jednání v ná prospìch.
Uvedenou situaci si pøeklasifikujeme do náhledu, který budeme
potøebovat v slo itìj ích bouøkách ne li je ta atmosferická.
Jeden z nejvìt ích matematikù souèasnosti Stephan Hawking
prohlásil obsahy na í mysli za jedinì a prokazatelnì
existující. Proto e je tato publikace urèena poradenské praxi,
opomineme jakékoli filozofické analýzy lidské mysli a vùbec
místo pojmu "mysl" budeme u ívat Bdìlé Vìdomí (BV).
Èechokanadský profesor psychiatrie Pavel Grof se v èasopisu
Vesmír správnì podivil, jak se mù e nedostatek Serotoninu na
nervových synapsích promìnit v chronickou beznadìj. Stejnì se
mù eme ptát jak mù e blesk navodit pocit strachu. Lze øíci s
urèitou mírou pøesnosti, e vnímavý blesk zmìní mno ství
Serotoninu na nervových synapsích, ale co to vlastnì znamená "
cítit strach z blesku" nebo "cítit se chronicky beznadìjnì"?
Neobejdeme se bez vymezení existence tøí svìtù, øídících se
zcela odli nými zákony.
V e, co kolem sebe vnímáme, tak zvaný makrosvìt, jeho pøedmìty
a vztahy pøedmìtù, vnímatelné jevy a události si oznaèíme jako
Svìt "v". V e, co se v nìm odehrává, nepøekraèuje vzájemnou
rychlost podstatnì men í ne li je rychlost svìtla "c" a
takovouto podstatnì men í rychlost obvykle oznaèujeme písmenem
"v" (velocitas = rychlost).
Tento Svìt "v" vnímáme brýlemi pánù Newtona a Euklida. Jsme
schopni pochopit, e pøedmìty a jevy Svìta "v" se nacházejí v
nezakøiveném prostoru a probíhají v èase, který je plynulý,
dokonce rovnomìrnì plynulý, a ubíhá stejnì jako èas mìøený
na ím budíkem.
Abychom rozpoznali jakoukoli skuteènost Svìta "v" musí mít
takzvanou varietu (= rùznost) rovnou nejménì èíslu dvì. Teprve
dvì odli nosti jsou toti zdrojem informace. Abychom dokázali
odli it barevnost pøedmìtù musí existovat nejménì dvì rùzné
vlnové délky viditelného svìta. Svìt "v" by se nám pøi varietì
barev rovnající se dvìma jevil èernobíle. Proto e varieta
vnímaného svìtla je pomìrnì znaèná, známe pojem "barva" a
doká eme rozli it rùzné barvy.
Svìt "v" vnímáme na imi èidly (senzory). Toto vnímání je
proces nesmírnì slo itý, dnes o nìm víme, e na jeho vznik
mají vliv biochemická situace na nervových spojích,
neurofyziologický pøenos signálu a aktivita mozkových jader.
Je dobré si uvìdomit, e mozek sám o sobì patøí je tì do Svìta
"v", ov em v okam iku prvního vzruchu pøestane náhle ctít pana
Newtona a zaène se øídit zákony takzvaného mikrosvìta, jemu
dnes obvykle øíkáme Svìt kvantový. Sám pohyb vzruchu,
mimochodem neèekanì pomalý, ménì ne 10 metrù za sekundu, je
pøece u jen a jen výsledkem fyzikálnì chemických reakcí.
Staèí domyslet onen blesk, co nás polekal. V na em Svìtì "v"
vnímáme blesk a zahømìní jako bouøku Svìta"v", tøeba e sám
blesk je elektrický výboj, tedy jev kvantového svìta. Kaskády
fotonù vzniklých elektrickým výbojem projdou èoèkou oka, která
doká e neuvìøitelným zpùsobem uspoøádat rozptýlené svìtlo do
spojitého zobrazení na sítnici oka.
Profesor Karl H. Pribram ve své knize "Mozek a mysl" (Gallery,
1999) vyzdvihuje patøièným zpùsobem obecný význam pojmu
"èoèka". Uva me, e na ka dý bod povrchu èoèky dopadají
paprsky odra ené od v eho, kam míøí na e oèi. Na ka dém bodu
povrchu èoèky je tedy zaznamenáno celé na e zorné pole a èoèka
doká e zázrak, spojitì zobrazit neuspoøádané dopady paprskù v
smysluplný obraz.
V ude kolem nás se rojí neuspoøádané vlny na eho TV pøijímaèe,
který je rovnì èoèkou, proto e doká e rozptýlené vlnìní
uspoøádat do srozumitelného obrazu.
Domníváme se, e i ná mozek je "èoèkou", která doká e spojit
v e to slo ité v jeho sí ovinì obsahující více jak bilion
funkèních prvkù (nejen neuronù, ale pøedev ím jejich synapsí)
do zobrazení, jemu øíkáme Bdìlé Vìdomí.
Svìtlo spojitì zobrazené na sítnici oka se mìní v nervový
vzruch. Patrnì více jak jedno sto miliard nervových bunìk
na eho mozku vytváøí gigantickou sí ovinu nervových drah a
nìjakým zpùsobem, zcela neznámo jakým vznikne vjem, pocit,
strach, úlek Kvantový svìt doporuèuji nazývat Svìtem "c",
proto e v e se v nìm dìje rychlostmi blízkými rychlosti svìtla
"c". Je to svìt kmitù èástic a jejich vln, kdy nìkterá èástice
kmitne i bilionkrát za vteøinu(!)
Doporuèuji si zapamatovat, e mozek je utváøen procesy dvou
Svìtù, a to Svìta "v" a Svìta "c". Zhruba øeèeno: Svìt "v" je
øízen zákony mechaniky, Svìt "c" zákony kvantové fyziky. Ov em
produkt mozku je zcela nový svìt, kde neplatí zákony ani
kvantové ani Newtonovské fyziky, ale zcela jiné. Zhruba øeèeno
pøeva ují zákony informatiky, týkající se pøenosu a zpracování
informací. Ale ani jimi ov em není na e Bdìlé Vìdomí objasnìno
dostateènì. S informacemi doká e zacházet jakkoli slo itý
kompjútr, ale mozek zdaleka není jen kompjútr, proto e doká e
nìco navíc co sotva kdy doká e nìjaký poèítaè, toti je
schopen pro ívat.
Chronická beznadìj citovaná profesorem Grofem je pro ívaný
obsah lidského Bdìlého Vìdomí (BV). O Svìtì (BV) mù eme øíci
nìkolik pozoruhodností. Je napøíklad nelokalizovatelný. Nemù e
mít nìjaké prostorové koordináty. Nesídlí v dutinì lebeèní.
Tam sídlí mozek, který na e Bdìlé Vìdomí (BV) patrnì nìjak,
neznámo jak "vyrábí". Samu pro itkovost dokonce nedoká eme
lépe popsat, ne li vìtou "vidím man elku a vím, e ji vidím".
Komicky øeèeno takto man elku "pro ívám" v (BV). Já vím kolik
je 3 + 3 a navíc vím, e to vím.
Vím, e vím.
Sám pro itek ov em zdaleka není jen procesem "vím, e vím". K
pro itku patøí i stav jemu mù eme øíkat porozumìní èi
pochopení. Jestli e jsem nìco pochopil, do lo k nádhernému
zjednodu ení v manipulaci s informacemi. "Vím oè jde" je
redukce nesmírného mno ství informací do jedné my lenky. Vznik
"my lenky" a zacházení s ní v Bdìlém Vìdomí (BV) nelze
vysvìtlit jen obrovitými mo nostmi kombinací neuronální
sí oviny mozku.
Ná makrosvìt jemu budeme øíkat Svìt "v" je za títìn pojmem
energie. Energie je jak víme v e, co doká e vykonávat práci ve
fyzikálním slova smyslu. Pavìdecká zneu ívání pojmu energie ve
smyslu jakési psychické èi ivotní energie jsou odpornì
zavádìjící. Energie zpùsobuje v nejobecnìj ím slova smyslu
pohyb hmoty.
Informace je mírou uspoøádanosti fyzikálního systému a ve své
podstatì øídí pohyb hmoty.
Porozumìt je nìco daleko více ne øídit pohyb. Pro ívání
radosti lze u jen èásteènì mìøit jednotkami informace. Lze
zmìøit do jaké míry nás strach smìøuje k útìku od nebezpeèí,
ale strach sám o sobì je jednotkami informace nezmìøitelný.
Jednodu e: my nevíme, èeho je pro itkovost funkce.
Dodávám, e pojem Bdìlé Vìdomí (BV) odpovídá anglickému MIND.
Ve fungování Bdìlého Vìdomí (BV) doká eme ostøe
rozli it (=dichotomicky èlenit) dvì jeho slo ky:
1. Digitální, odpovídající tomu, èemu øíkáme rozumové. V echny
vnímané pøedmìty a vztahy mezi nimi lze oznaèit èíslem a takto
je rozli ovat. I na e my lení má digitální povahu, proto e
jakýkoli logický úkon lze ostøe vyjádøit jedním èíslem.
2. Analogovou, odpovídající tomu, èemu øíkáme emocionální.
Zatímco digitální slo ka (BV) je pøísnì nespojitá, je
analogová slo ka (BV) pøísnì spojitá, oscilující do rùzných
intenzit.
V e, co je kolem nás, nìjak vnímáme, chápeme, porozumíme tomu,
èi neporozumíme a posléze odvozujeme a vyvozujeme, neboli
kalkulujeme, pøemý líme. To v e spadá do kompetence rozumové
slo ky Bdìlého Vìdomí (BV). Ve kerá tato mentální èinnost je
zamìøena na to, abychom dokázali øe it úlohy, je nám
pøedkládá ivot. Po øe ení nastává rozhodnutí a pak ji jen
èin, úkon, chování.
Na e bì né provozní ka dodenní chování je ov em pøedem
vykalkulováno na ni í nevìdomé úrovni. Dnes lze pova ovat za
prokázané, e sám mozek se od nejslo itìj ích kompjútrù li í
pøedev ím tím, e kompjútr nedoká e pro ívat, ale v echny
systémy, které kalkulují na jeho nevìdomé úrovni lze pova ovat
za slo ité poèítaèe.
Lze øíci, e na e Bdìlé Vìdomí jedná díkybohu zkratkovitì,
proto e doká e úspì nì jednat bez vìdomého kalkulu. Jestli e
ráno vstanu a jdu se umýt, nepromý lím ka dý úkon komplexního
rituálu ranní oèisty, ale jdu se jednodu e umýt a mohu pøi tom
pøemý let, jak zaøídím opravu porouchaného automobilu.
Doporuèuji si zapamatovat skuteènost, e rozumová slo ka
na eho (BV) ov em zkolabuje, není-li naprogramována emocí.
Uva ujme pøípad, e chci jít na fotbal. Skuteènost onoho
chtìní je ji tìna emoènì. Pøedstava fotbalu ve mnì budí cosi
pøíjemného, libého, neboli cosi kladnì emoèního (+E). My lenku
na fotbal si bud' vykalkuluji, tím, e zaènu pøemý let kam
bych el, nebo mì pozve kamarád, nebo jen tak náhle vznikne v
mém Bdìlém Vìdomí jako nápad. Obsahem tohoto nápadu je "jíti
na fotbal" a doprovodem je kladná emoce radosti, e budu na
fotbale. Mù eme øíci, e my lenka "jíti na fotbal" je ve mnì,
v mém (BV) propojena kladnou emocí radosti (+E).
Pov imnìte si, e je-li cesta k fotbalu neproblematická, musím
jenom pøekonat lenost, obléci se a jít. Buïme nyní peèliví a
uvìdomme si, e "obléci se a jít" pøedstavuje: vynalo it jisté
úsilí a to je v (BV) spojeno pøece jen s emocí zápornou. Je-li
v mém úsilí kladena pøeká ka, pak (-E) narùstá do zlosti,
pokud mì tøeba man elka nechce pustit, nebo mi odchod
znepøíjemòuje. Øeknu-li, e (-E) narùstá je zøejmé, e emoce
mají rùznou sílu, intenzitu, pnutí. Navíc pùvodní úsilí, bylo
jen trochu nepøíjemnou námahou a v ichni víme, e mezi zlostí
a nepøíjemnou námahou je rozdíl. Naznaèuji, e emoce jsme si v
prùbìhu rozvoje jazyka nìjak pojmenovali. Pokud mì man elka na
fotbal nepustí, zmù e mì afekt zlosti a nìjak vybuchnu. To v e
je pøíval záporných emocí velké intenzity, ale krátkého
trvání. Dlouhodobì setrvávající emoce se nazývá nálada.
Bez ohledu na to, jak slo itì záhadné emoce jsou, jsme schopni
je tøídit dle snadno zjistitelných kritérií.
Emoce mají:
1. Jméno: existují rùzná hovorová pojmenování, jejich
podstatou jsou emoce. Napøíklad smutek, zoufalství, radost,
hnus, nenávist, zloba ...
2. Intenzitu: doká eme rozli it jemnou rozladu od zoufalého
smutku, slabou úzkostnost od hrùzného dìsu atd.
3. Trvání: porozumíme, e emocionální povahu mají jak
krátkodobý afekt, tak v èase rozlo ená rozlada èi nálada.
4. Znaménko: pøipadne nám samozøejmé, e emoce jsou buï libé (+
E) nebo nelibé (-E). Toto polární rozli ení se také oznaèuje
pojmem valence. Ètenáø tak pochopí etymologii pojmu
ambivalence, kdy jedna a tatá událost je propojena emocí
libosti a nelibosti.
Zùstaneme-li u pøíkladu s fotbalem, pak my lenka, "jíti na
fotbal"je propojena s (+E) a tuto skuteènost obvykle formuluji
jako "Chci jít na fotbal". Lze øíci s urèitou mírou
nepøesnosti, e emoce programují mé jednání.
Nepøesnost spoèívá v tom, e svým jednáním zpùsobuji vznik
událostí, které zpìtnì ovlivòují mé emoce.
Pov imnìme si, e chci-li získat radost z fotbalu (+E), musím
investovat úsilí, je je propojeno se zápornou valencí (-E).
"Libost" a "nelibost" pøedstavují dvì rùznosti (variety) emocí
a u jen z tohoto hlediska je zøejmé, e není mo né ít tak,
abych pro íval jen kladné emoce bez záporných.
Studujeme-li oscilace emocí (malé výkyvy intenzity) bìhem dne,
zjistíme, e jsme-li ve stavu víceménì bezstarostném, nièím
mimoøádným neohro eni a neznepokojováni, kolísají kladné a
záporné emoce kolem jakési základní, bazální osy a kmitají jen
v rozmezí malých intenzit.
Co to je malá intenzita emoce? Emoce se nedere do na eho
Bdìlého Vìdomí a neru í ho. Chceme-li takové emoce pojmenovat,
zdá se mi, e vhodné je kladnou emoci (+E) nazvat malou
pohodou, pohodièkou, klídkem, který se samovolnì sesune do
nudy, lehkého stavu rozmrzelosti bìhem krátké doby se zase
vylep í a jemnì se zaradujeme.
Jak jsem u uvedl v "Gordických uzlech", je smysluplné si
vymyslet hodnotu intenzity emocí a nìjak ji oznaèit. Stále mi
pøipadá, e neobsazené je písmeno "y". A nech platí, e na e
emoce doká ou kolísat výhradnì jen v mezích (limitech) od -3y
do +3y. Proto e nulová emoce u normálního èlovìka neexistuje,
pak stav emoèního klidu a bezstarostnosti kolísá v mezích
(limitech) +0,5y a -0,5y. V tomto limitu si obvykle náladu
plnì neuvìdomujeme a proto je to ideální stav k rozumovým
øe ením. Je to ideální stav rovnováhy a máme se nauèit náladu
takto stabilizovat. Øíkejme této rovnováze pásmo pohody.
Jenom e ivot, dìní kolem nás, nám do této ideální rovnováhy
osudovì zasahuje. Listono ka nám pøinese neèekanì pìt set
korun. Dostaneme radost z neèekaného zisku a intenzita (+E)
vystoupí pøibli nì do hodnoty +1,0y. Takováto radost je u
citelná, je zøetelnì pro ívána, ale nenutí nás k nìjaké velké
zmìnì chování. Také neru í na e provozní my lení.
Radost trvá urèitou chvíli a pak z dùvodù víceménì
neurobiochemických (zmìna Serotoninu na synapsi) svým zpùsobem
vyschne a v tu chvíli nás napadne, e se s man elkou pohádáme,
jak s penìzi nalo it. Zmínìné vyschnutí radosti, to jest její
spád do bazálních limitù (+0,5y, -0,5y), zcela jistì souvisí s
takzvaným samospádem emocí do záporných hodnot (viz dále).
Kdo neví o tom, e dochází k vysychání (extinkci) kladných
emocí z vnitøních pøíèin fungování na eho Bdìlého Vìdomí, je
schopen napadnout man elku, e mu zkazila náladu.
Doporuèuji ètenáøi, aby uvá il sám, jak dalekosáhlé následky
má toto vysychání kladných emocí, a jak mimoøádnì je nesmyslné
chtít pro ívat nìjaké ustavièné tìstí nebo nepøetr itou
radost. Mozek doká e vyrobit nejvý e oscilace nálady v rozmezí +
0,5y (=pásmo pohody).
Vìt í oscilace budeme nazývat fluktuacemi. Je dosa itelné,
abychom se s man elkou ve chvíli, kdy se doma setkáme,
podarovali radostí v intenzitì tøeba a +2,0y, ale nejsme
schopni v tak velké fluktuaci do kladných hodnot setrvávat
déle ne 10 a 15 minut. A jsme mistry v ovládání svého
Bdìlého Vìdomí, pokud se bezproblémovì smíøíme s vyschnutím
radosti zpìt do oscilací +0,5y. Lze s plnou odpovìdností
formulovat jakýsi teorém ivotního stylu, kdy se smíme
pova ovat za profesionály ivota: pokud doká eme ít v rozmezí
emoèních oscilací (+0,5y) a ojedinìlými fluktuacemi.
Musíme si stále uvìdomovat, e hranici mo ností, jak dosahovat
kladných emocí, urèuje ná mozek. Vzpomeòme na Pavla Grofa a
jeho spojitost Serotoninu se stavem beznadìje. Velmi obecnì
øeèeno se na e Bdìlé Vìdomí nedoká e radovat bezuzdnì. Va e
man elka k vám mù e být mimoøádnì vlídná, ale co je vám to
platné, kdy vás mozek u nedoká e udr et ve stavu radosti,
proto e dochází k jejímu vysychání (extinkci). Vzniká klasická
nespravedlnost vyplývající z neznalosti:
Man elka vám sdìlujeme øadu radostných události, ale vá mozek
u nedoká e déle vyrábìt radost (= +1,0y). Man elka si
pov imne, e reagujete vla nì, vytkne vám tento emoèní nezájem
a v tu chvíli dojde ve va em Bdìlém Vìdomí k fluktuaci nejménì
do -1,0y. Zlobnì se na ni oboøíte, e vás otravuje hloupostmi.
O jakési duchovnosti emocí nelze pochybovat, jsou pøece souèás§
tí neznámého svìta Bdìlého Vìdomí, ale jejich pro itek je pøec§
e jen propojen nejen s tím co se dìje mimo vás, ale i s tím co
se dìje ve va em mozku.
Máme-li èas, nemusíme se ani tak zabývat otázkou, jakým
zpùsobem a jak mnoho jsme druhým partnerem milováni, ale
doporuèuji si takzvanou introspekcí (sebepozorováním) uvìdomit,
jak mi oscilují a fluktuují emoce, jak rychle mi vysychá
radost, jak dalece mì tí í nìjaké obavy a jaký jsem vùbec
èlovìk z hlediska emocionálního. Takto je vhodné sledovat i
man elku a naopak. Zjistíme pak, e se vyplatí respektovat
vyladìní druhého smìrem k radosti a pozdìji si je tì povíme co
se dá dìlat, abychom svou náladu optimalizovali, to jest
udr eli ji v nejlep í mo né emoèní bilanci.
Staèí signál nìjaké hrozby, je pøesáhne hodnotu -1,0y, to
jest hodnotu, kdy se nám záporná emoce vtírá do (BV), ale
je tì ji neru í v èinnosti, ale staèí, abychom nenacházeli
øe ení této hrozby a celá báze nálady se posune na novou osu v
hodnotì -1,0y. Jsme trvale ustaraní, nasupení, ustra ení a
úzkostní. Neregistrujeme svou náladovou bázi a nic proti
zmínìnému posunu osy nedìláme, doká eme uvíznout v trvalé
ustaranosti nebo trvalé nespokojenosti.
Platí toti , e nestøe ená a neregistrovaná nálada se hroutí
samospádem do záporných nálad. Ve patné náladì se nám pak
jakákoli hrozba jeví v pøedstavách jako mnohem hor í. Ná
rozum, naprogramovaný pøedev ím na signály ohro ení, nám
dokonce ve stavu úzkosti dodává argumenty, e ná strach je
správný. Zùstaneme-li u na í bouøky, pak mohu uvíznout v
takové úzkostnosti, e mi zabití bleskem zaène pøipadat jako
neodvratné.
Je toti nevyvratitelné, e v ka dém okam iku na eho ivota
existuje jisté minimální neodstranitelné ohro ení, jemu
nedoká eme èelit jinak, ne li e chápeme ivot jako proces s
neodstranitelným rizikem. Èelit tomuto riziku je marné.
Uvìdomit si tuto osudovou marnost, proti ní je ka dý z nás
zcela bezbranný, mù e být emoènì ozdravné. Je zbyteèné
pøehnanì pátrat po mo ných nebezpeèích a je lépe jít cestou
pøimìøené lehkomyslnosti.
Spád na í nálady pod -1,0y se ji do (BV) vtírá, omezuje na i
soudnost tak, e zaujímáme pesimistický postoj, který si
odmítáme dát vymluvit. Z prosté mo nosti, e by mohlo dojít k
ohro ení pak odvozujeme své chování a nìkdy i vidìní svìta
kolem sebe.
V prùbìhu lidské evoluce do lo k novému jevu. Pùvodnì byl stav
ohro ení propojen se zápornou emocí (-E), ale jakmile ohro ení
pominulo, nastal stav emoèního uvolnìní (+E), který byl
pro íván jako libý. Èlovìku libost zachutnala a zaèal si ji
sám vytváøet. Slavnostmi rodu èi kmene, tanci, hrou a budi
øeèeno, e i drogou. Tak vlastnì vznikla kultura, kdy si
èlovìk sám nachystával to, co se mu líbilo, co mu libì znìlo a
dokonce i libì chutnalo. A vùbec to, co ho tì ilo.
Kladné emoce (+E) se staly nikoli prostøedkem, ale cílem
chování.
Postupnì se nám i sexualita stala nejen prostøedkem reprodukce,
ale i potì ením nejvy í intenzity, jakým je orgasmická slast
(+3,0y).
O emocích platí jako prvoøadé:
Samu emoci nedoká u ovlivnit pøímo svou vùlí.
Mohu chtít se radovat, ale pouhým chtìním kladnou emoci
nenavodím. Nìjakým rozumovým rozhodnutím nejsem schopen si
naøídit stav libosti. Svým Rozumem nejsme v ak pøece jen vùèi
emocím zcela bezbranní. Vylep it si náladu lze celkem ètverým
zpùsobem:
1. Takzvanou montá í pøedstav, neboli bdìlým snìním. Nasmìruji
svou pøedstavivost tak, aby to co si pøedstavuji bylo
propojeno kladnou emocí (+E). Já nevím, ale pøedstavuji si
tøeba, e dostanu pøidáno a koupím si automobil, po nìm
tou ím. Bdìlé snìní je pro ivot nepostradatelné a lze se
nauèit "nebýt zklamán pokud mi vysnìné nevy lo".
2. iji tøísektorovì a to znamená, e mám své hobby coby pevné
zaujetí u lechtilou zábavou. Tak e nejen rodina a práce, ale
navíc hobby. Mám-li pevné zaujetí u lechtilou zálibou, mám
pøirozený zdroj radosti, nevykoupený starostí. Práce i rodina
jsou mi zdrojem vyvá eného mno ství radosti a starosti. Èím
více miluji své dítì, tím více se o nìj strachuji.
3. Chápu samozøejmost existence neodstranitelného ohro ení a
hledám cestu k pevnému pøesvìdèení nezabývat se rizikem, proti
nìmu jsem bezmocný.
4. Nezanedbávám princip správnì se na nìco tì it a pak na
pro ité správnì vzpomínat. Vytìsòuji v e nepøíjemné a zamìøím
se na klady. Uva me, e chystám dovolenou. Ta mi nìjak vyjde,
nikdy nevyjde bez kazù. Je ale negramotné neumìt se na
dovolenou tì it a pak na ni gramotnì vzpomínat. "Plánovat
cestu" je emoèní nádhera a pøesto ji mnoho lidí negramotnì
odflinkne. Takto se mám tì it na nové auto a mám na nìj
radostnì vzpomínat, i kdy mi zpùsobilo mnohá trápení.
A nyní si oddemonstrujme, jak nám na e báze nálady ovlivòuje
ná postoj.
Jsem-li v náladové bázi -1,0y, odmítnu jít s man elkou do
divadla a své odmítnutí vysvìtlím tak, e divadlo je vlastnì
nìco nesmyslnì smy leného, pøedvádìného nevydaøenými ka párky.
Vyøknu vìty, které bych jinak nikdy neøekl. Jsem-li naopak v
náladové bázi +1,0y, s man elkou nad enì souhlasím a dokonce
hledám slova jak ji potì it.
Uva me, jak nebezpeèná situace vzniká, støetnou-li se oba
man elé v náladových bázích kolem -1,0y. Kolik nesmyslù
vyøknou s nevídanou agresivitou. A kam to musí vést, pokud
slova pronesená ve zlobì chápou reprezentativnì, to jest jako
mínìná vá nì.
Konstatujme, e emoce jsou posledním platidlem, podle nìho
hodnotím cenu èehokoli.
Peníze mi musí dìlat pøinejmen ím radost v hodnotì +1,0y,
abych o nì usiloval.
Shròme, co bylo øeèeno:
Intenzitu emocí jsme si limitovali rozpìtím +3,0y. Intenzita
emocí je toti limitována a je vìcí na í dohody jaké poøadové
èíslo dodáme jednotlivým hodnotám:
+0,5y = pásmo pohody, emoce neru í èinnost Bdìlého Vìdomí (BV),
+1,0y = emoce se do (BV) vtírá, ale doká eme ji ovládnout,
+2,0y = emoce infiltruje na e (BV) tak, e ji nedoká eme z (BV)
vytìsnit, na e jednání sice ru í, ale nenièí,
+3,0y emoce zcela okupuje na e (BV) a to tak, e jeho bdìlost
zaniká, (na jedné stranì orgasmus, na druhé stranì smrtelný
dìs s poruchou vìdomí).
Je nutné si správnì polo it otázku, co øídí na e jednání, zda
více rozum èi emoce. Obojí vytváøejí takzvanì podvojnì spjatý
systém. Emoce programují rozum a rozum svým kalkulem ovlivòuje
emoce. Pøesnìji øeèeno -- zevní situace nabudí vznik emoce,
která pøinutí rozum, aby situaci øe il. Nalezne-li øe ení,
reagují emoce kladnì (+E), nanalezne-li øe ení, vznikne emoce
záporná inspirující rozum k hledání dal ích a dal ích øe ení.
V e co vnímáme na imi smysly je zpracováno podvojnì - rozumovì
a emoènì. V emu je ov em nadøazeno genetické naprogramování -
chránit svùj individuální prospìch. Ohro ení vyvolá (-E),
která souèasnì nabudí rozum, aby ohro ení rozpoznal a øe il.
V e se vydaøí nebo nevydaøí. Vydaøí-li se vzniká (+E) a
individuální prospìch pak u nespoèívá jen v øe ení ohro ení;
ale i v usilování o individuální zisk (+E).
S jistou mírou neurèitosti lze øíci, e rozum coby digitální
èást Bdìlého Vìdomí (BV) zobrazuje jevy Svìta "v" a Svìta "c"
a usiluje porozumìt vztahùm tìchto jevù. Emoce oproti rozumu
jsou u jen èistì souèástí (BV), ani v jevu ani v pøedmìtu
Svìta "v" nic emoèního není. Toliko na e (BV) si vyhodnocuje
vztahy jevù Svìta "v" k sobì. Nìkdo se my í títí (-E), nìkomu
se my líbí (+E), ale v my i samé ádná na e emoce není, emoce
vznikají jen interpretací a hodnocením jevù a pøedmìtù ve
vztahu k nám.
Samo Bdìlé Vìdomí (BV) pracuje v jakémsi nedefinovatelném a
nelokalizovatelném prostoru "pro itkovosti". Pro nás je
podstatné, e jeho pro itky jsou pro druhého nedostupné. Na to,
jak druhý myslí a cítí, mù eme usuzovat jen z jeho projevù ve
Svìtì "v", tedy v na em makrosvìtì. Hlavními zdroji informace
jsou øeè, chování, gesta ...
Samo bdìní v Bdìlém Vìdomí druhého "nevidíme". Platí, e Bdìlé
Vìdomí (BV) je adiabatické (neprostupné). Je zajímavé uvá it,
jak rychle by na e (BV) zaniklo a s ním i lidská pospolitost a
lidstvo vùbec, kdybychom "vidìli" skuteèné zámìry druhého.
Neprostupnost Bdìlého Vìdomí nás nutí druhého zkoumat,
vykalkulovat sou ití vynalo ením pomìrnì znaèného úsilí a co
pøedev ím - fakt neprostupnosti (BV) nás nutí zkoumat (BV)
jako takové.
Dokonce i sám èlovìk nerozpoznává dostateènì zøetelnì své
nálady a zámìry ve svém vlastním Bdìlém Vìdomí (BV). Jsme
toti sami sobì nevypoèitatelní.

Individuální prospìch
Základním schématem zaji tìní existence lidského individua je:
-- záporná emoce úzkosti, strachu, vzniklá signálem ohro ení (-
E).
Úzkostné emoce pro íváme svíravì v dy s jistým nezøetelným
vìdomím, e nevíme, zda k ohro ení dojde, èi nikoli, a jak
dopadne.
-- záporná emoce smutku pøi dokonalé ztrátì nìjaké hodnoty. Na
úmrtí dítìte reaguji smutkem, zoufalstvím se zøetelným vìdomím
toho, e ztrátì u nedoká u zabránit. Akt ohro ení byl dokonán,
-- kladná emoce radosti, pøi zániku ohro ení a pøi realizaci
individuální záliby.
Tak e jsem svými emocemi naprogramován tak, abych èelil
ohro ení své vlastní existence za pøedpokladu, e samu
realizaci ohro ení (ztrátu) pro ívám zvlá tní formou rezignace
(smutkem) a pøi tom v em jsem schopen se radovat, zanikne-li
ohro ení a jsem øízen k tomu, abych vyhledával radost a veselí,
proto e vím, jak si je navodit.
Je snadné si odvodit, e je mi maximálnì prospì né, pokud
nejsem ohro en, nejsem posti en nìjakou definitivní ztrátou a
doká u-li se nále itì radovat. Jsem-li takto naprogramován, e
rozumím signálùm pøípadného ohro ení a na ohro ení reaguji
nìjakou formou úzkosti (-E), e rozumím nìjaké definitivní
ztrátì a vím, e je mo né si nachystat radost, pak hledám,
nebo u znám, jak smìøovat svá úsilí, abych byl pokud mo no co
nejménì ohro en, abych umìl ohro ení øe it a abych dosáhl
maximální mo né radosti (+E).
Mùj individuální ivot se ov em odvíjí ve spoleèenském
prostøedí, v nìm doká u pøe ít jen tehdy, budu-li v nìm nìjak
zaøazen (integrován). Jsme na úrovni spoleèenského uspoøádání,
kdy toto zaøazení znamená, e prací jiných je mi postaveno
obydlí, vyrobeno o acení a vyprodukována strava. Já za to
vykonávám nìjakou práci, za ní získám odmìnu ve formì zákonnì
uznávaného platidla. Peníze jsou prostøedkem k zaji tìní
základních existenèních potøeb a proto musí být propojeny s
mými emocemi tak, abych pro íval nìjakou formu libosti pokud
mám zaji tìn jejich pøíjem.
Zaznamenám-li mo nost, e budu propu tìn z práce, reaguji
obavami majícími vysokou intenzitu (v rozmezí kolem -2,0y),
dozvím-li se, e mi bude pøidáno, reaguji pomìrnì stejnì
velkou (intenzivní) radostí (+2,0y). Proto e k realizaci
vìt iny svých zálib potøebuji rovnì peníze, je snad zcela
srozumitelné, e finanèní zisk a finanèní ztráta se propojují
s emocemi vy ích intenzit (+2,0y).
Je zcela pøirozené, e usiluji o jistotu co nejvy ího zisku.
Lidské spoleèenství je pestøe stratifikováno co do zisku a
majetku, a budi øeèeno cosi triviálního, e toti
reprezentanti spoleèenské stratifikace (politici, podnikatelé
...) nedoká ou spolehlivì odhalit mé schopnosti pro
odpovídající zaøazení a proto musím o toto zaøazení soupeøit s
ostatními èleny spoleèenství. Musím vynakládat úsilí jak se co
nejlépe zaøadit, proto e èím lépe jsem spoleèensky zaøazen tím
ménì jsem ohro en nedostatkem a tím více si mohu dovolit
zálibu co pøirozený zdroj (+E).
Ov em existuje dvojí strategie, jak dosáhnout pøimìøeného
zaøazení:
1. Nepøetr itì usiluji o co nejvìt í zisk, abych si mohl
dovolit potøeby nejen pøimìøené (obydlí, o acení a stravování),
ale i nákladné,.
Proè? Chci se jako páv s jeho nesmyslným ocasem jevit
zdatnìj í a úspì nìj í. Stanu se otrokem konzumu, zaènu
usilovat o maximální presti , v ní je nezbytnì zakomponováno
"chlubit se". Hledám nejen pøimìøené zdroje zálib, ale zdroje
nákladné.
2. Nìjakým zpùsobem jsem dozrál k poznání, e ke spokojenému
ivotu staèí zisky pøimìøené. Neusiluji o presti , vy aduji
kvalitu, nikoli nákladný pøepych. Takto se vymaním z konzumní
soutì e a získám vìt í nezávislost na vysokém finanèním zisku.
Doká u-li pochopit nesmyslnosti nadbyteèného soupeøení o
maximální zisk, dojde k pozoruhodné diverzifikaci hodnot zisku
. Peníze pøestanou být výhradní a absolutnì prioritní
hodnotou v mém chápání ivota. Pak mi pøestane být i kariéra
absolutní prioritou a stává se jí výhradnì spokojenost.
Zdùraznìme si v ak, e na e souèasná spoleènost musí usilovat
o to, aby nìkteøí z nás byli obèany konzumními. Kdyby
neexistovala mocná sugesce spoleènosti usilovat o maximální
finanèní zisky, výroba by zaèala alostnì chátrat. Nezájem o
maximálnì mo ný finanèní zisk by záhy zru il samo podnikání.
Kdo na trhu práce riskuje tak, e vybuduje prosperující podnik,
musí být odmìnìn vysokým ziskem, jinak by nikdo nepodnikal.
Bohatý obèan má vy í spoleèenskou presti a je-li poctivý
doká e riskovat pro dosa ení poctivého zisku. Soupeøení o
presti je pøirozeným jevem vyspìlé spoleènosti a konstatujme,
e prùmìrný obèan podléhá skupinové sugesci "být úspì ný".
Hodnotu penìz ov em nemìøíme programem, který by nám byl
geneticky pøedurèen. Od dìtství se postupnì nauèíme chápat, e
nemít peníze mù e znamenat mít hlad. "Obávat se hladu" je nám
geneticky dáno, ale jak se mu ubránit je u jen mentálním
øe ením situace "hladu".
Ètenáø si jistì domyslí, e jak ena, tak mu mohou své
aktuální individuální prospìchy navzájem propojit man elstvím.
Spokojme se zatím se zji tìním, e nekonzumní nezávislý obèan
je zatím výjimkou a e doká e vybudovat mimoøádnì spokojené
man elství -- ov em jen s partnerem stejnì profilovaným.
Reprodukce lidského rodu je zaji tìna dvìma emoèními okruhy:
1. Lidská kopulace je propojena s maximální emoèní intenzitou,
orgasmickou slastí (+3y), a je pøirozené, e o ni èlovìk
usiluje,
2. Samo dítì nabuzuje v normálních rodièích zvlá tní emoce
okouzlení z dìtského pùvabu, roztomilosti, av ak souèasnì
bohu el i obavy z jeho ztráty.
V prùbìhu ivota si obvykle plnì neuvìdomuji, e reprodukce
patøí do kategorie mého osobního prospìchu. Kdybychom se
nerozmno ovali, zanikla by pracovní síla, která nám zajistí
stáøí. Tuto skuteènost si neuvìdomujeme, ale ihned ji
pochopíme, jsme-li na ni upozornìni.
Nepochybnì èlovìk pro el údobím, kdy se rozmno oval bez
individuální párové lásky. O dìti se staral celý rod, dítì
bylo dokonce kojeno v emi matkami, které byly schopny kojit,
matka milovala v echny dìti svého rodu. Nás ov em nezajímá
slo itost vývoje lidských spoleèenství, staèí si uvìdomit, e
sluèováním rodù v kmeny a nadkmenová zøízení docházelo k
spoleèenské diferenciaci na tak zvané tribální úrovni, kdy u
vznikala hierarchizace podle mnoha hledisek. Ve skupinì lovcù
se zaèali objevovat lovci zdatní a ménì zdatní, vznikali
významní kutilové, amani, bavièi, a právì tak vznikaly eny
rùznì, nebo lépe, rozliènì atraktivní. Tato situace si
vynutila smìny hodnot tak, e zdatný a uctívaný lovec
po adoval více en. Proto e nepøetr itými válkami mezi kmeny
nebyl dostatek mu ù, vznikla pøirozenì situace, kdy jakkoli
úspì ný mu vskutku mìl co nejvíce en. Vznikem státu se stala
polygýnie (mnoho enství) prvním institucionalizovaným
man elstvím. Jakýmsi výstøelkem polygýnie byl enský harém.
Nejvý e postavený velmo se nepy nil malou skupinou krasavic,
ale jejich stádem.
Pova uji za pozoruhodný poznatek, e existence harémù umo nila,
aby i ta nejo klivìj í ena mìla svého mu e. Celkem málo se
zdùrazòuje, e v ude tak, kde si bohatá aristokracie budovala
harémy s velkým poètem en, vznikala souèasnì i polyandrie
(mnohomu ství) chudiny.
V muslimském mnoho enství nelze mluvit o individuálním
milostném vztahu v na em slova smyslu. Bohatý mu byl
fascinován krásnou dívkou, ona byla fascinována mocným mu em,
milostnost se odbyla v rituálech a po nìkolika porodech
favoritky nastoupila nová kráska a takto se to mìlo podle
výkladu koránu odbývat ètyøikrát. Jistì e vztahy mezi ètyømi
enami a jedním mu em byly emoènì propojeny. Víme dnes
bezpeènì, e mezi enami vznikala øevnivost a soupeøivost, ale
kupodivu v daleko men í míøe, ne v jaké existuje soupeøivost
mezi mu em a enou v souèasném párovém man elství.
Pov imnìme si, e státy s institucionalizovanou monogamií
dosáhli nejvy í mo né ekonomické prosperity. Párová láska je
toti tak vypjatá, e dnes motivuje obojí pohlaví k maximální
výkonnosti.
Uva me, e hodnota mu e pro man elství je dána jeho
ekonomickou prosperitou a hodnota eny je tì pøedev ím její
krásou. Tak e proto, aby mu získal co nejkrásnìj í enu, musí
se co nejvíce sna it v ekonomické arénì. A je-li man elství
uzavøeno, musí se i nadále mu sna it být úspì ný, aby ho
krásná ena neopustila. A tento motor usilování o nejlep í
spoleèenskou integraci rodiny je hnán vpøed paradoxem, tedy
neøe itelností. V dy uva me e jak krásná ena, tak
prosperitní mu jsou pro párové man elství partnery nejménì
spolehlivými, proto e jsou rozvodem nejménì ohro eni.
Vezmu-li si enu, která se mi nelíbí, jen proto, aby na mnì
byla maximálnì závislá a mìl jsem jistotu, e mì neopustí,
nebudu muset vynakládat ádné úsilí, abych si ji v man elství
udr el. Takto ov em doká e uva ovat jen mu v pokroèilém vìku,
který hledá v enì pøedev ím peèovatelku.
Jinak zatím v ichni procházíme údobím milenectví, kdy mu chce
enu, která bude pro nìho atraktivní a ena chce mu e, který
jí bude imponovat. Pak aby bylo man elství zaji tìno, musí mu
ponìkud vulgárnì øeèeno vydìlávat co nejvíce penìz, aby si
"líbivou" enu udr el a ena souèasnosti se zaèíná ucházet o
ekonomickou nezávislost tím, e se také vzdìlává a pracuje.
Tento trend se nepochybnì podílí na na em zji tìní, e státy s
monogamními rodinami nejlépe prosperují.

DistinktIvní EmocE
Uznáme-li existenci smìnných hodnot mu e a eny je zøejmé, e
vzniká paradoxní neøe itelná nespravedlnost, kastující v echny
mu e a eny mezi dva póly:
-- na jedné stranì existují jedinci hendikepovaní; to jest
chudý mu a o klivá ena,
-- na druhé stranì jedinci privilegovaní; to jest bohatý mu a
krásná ena.
Existenèní podnìty úzkosti, strachu, smutku, radosti, nad ení
nebo zoufalství, nevykazují nìjaké prakticky dùle ité
rozdílnosti mezi mu em a enou. Tak tøeba bouøky se bojíme
prakticky stejnì, jako smrti, nemoci, ztráty výdìlku atd.
Existují jen zanedbatelné rozdílnosti v intenzitì tìchto emocí
a dokonce i emoce jistící párový vztah (viz dále) fungují u
mu e i u eny podle stejného schématu.
Významnou rozdílnost nalezneme u emocí daných rùstem
kulturnìcivilizaèní úrovnì spoleènosti. Nejdøíve se èlovìk
staral, aby ukojil hlad (-E) a najedl se. V dal ím vývoji se
u nespokojil s jakoukoli stravou, ale vy adoval pokrm chutný.
Nechutný zaèal být propojen s nelibou emocí pomìrnì vysoké
intenzity.
Lze sestavit kategorii emocí majících rozli ující význam. Mu
a ena se mohou li it v tom co jim lahodí, konkrétnì:
-- co jim chutná,
-- co se jim líbí,
-- co je bezprostøednì tì í.
Øíkejme jim zatím distinktivní tedy rozli ující nebo také
tøídící emoce, jimi je osobnost jedince významným zpùsobem
dokreslena, rámována. Li íme se v tom co nám chutná, co se nám
líbí a co nás potì í.
V echny distinktivní emoce vznikají bezprosøedním propojením
emoce s událostí (i pojídání chutného jídla chápejme jako
událost) a nutnì vedou k vytvoøení hodnotného systému, který
je v man elství o idný. Chutná-li nám zvìøina, máme ihned
sklon tvrdit e zvìøina je dobrá, líbí-li se nám tøeba balet,
budeme tvrdit, e je krásný a tì í-li nás hrát basketbal
budeme hlásat, e basketbal je nejlep í ze v ech sportù.
Dostáváme se víceménì k první zradì hovorového jazyka -- k
jeho zrádné nepøesnosti. Proto e øeknu-li man elce, e mnì
chutná zvìøina, ihned mi namítne, e zvìøina není dobrá,
proto e jí nechutná. Lze zavést dialog o tom co mì tì í, co mi
chutná a co se mi líbí, lze se tomu dokonce i divit, ale nelze
zmìnit, e distinktivní emoci pro ívám tak, jak ji právì
pro ívám.
V man elství nacházíme nepøetr itý trend atakovat úroveò
tìchto emocí a upravit je u druhého k obrazu svému. Pova uji
za pøirozené, e usiluji sytit se kladnými distintivními
emocemi, proto e usiluji o to, abych získal co chutná mnì, co
se mnì líbí a co mì tì í. Tento svùj zvlá tní individuální
prospìch zaènu velmi záhy v man elství nesmyslnì prosazovat --
ov em na hodnotové úrovni.
"Tato televizní inscenace byla patná a nechápu, jak se ti
mohla líbit" jsou slova nemající nikdy øe ení, proto e o
estetických hodnotách televizních inscenací nebývá jasno ani
na expertní úrovni. Naproti tomu "Vysvìtli mi co se ti na
inscenaci líbilo?" je kooperativní mluvní akt -- pokud je
skuteènì mínìn investigativnì, to jest pokud chci opravdovì
pochopit to co mého partnera tì í a co se mu líbí.
Individuální prospìch vznikající z usilování o kladné
distinktivní emoce by nemìl naru ovat man elskou kooperaci,
proto e jde o prospìch neúkorný. Jestli e se mi líbí americká
groteska, nemù e to být nikdy na úkor druhého partnera,
konkrétnì mé eny.
Snadno si odvodíme, e zákonem èíslo jedna v tomto okruhu
problémù je tolerance. Mám chtít znát jakýsi itineráø
distinktivních emocí svého partnera. Mám vìdìt, co mé enì
chutná, co se jí líbí a co ji tì í a to v e mám nejen
respektovat, ale spolupracovat s ní, aby své distinktivní
emoce mohla zasytit. Samozøejmì e za pøedpokladu, e ona
uèiní toté .
Varuji pøed sváry na téma odvozených hodnotových systémù.
Neøe itelným se stává svár na téma co je vskutku dobré, co je
esteticky obecnì dokonalé, nebo nedokonalé, nebo zda to co mì
tì í je správné. Nesprávnost zaèíná a nezákonností. Nemohl
bych chtít aby man elka tolerovala mé potì ení, které je nìjak
zrùdné, deviantní.
Pojem úkornost je rozhodující. Hraje-li man el jeden den v
týdnu v hospodì mariá , proto e ho to tì í, lze sou ití v dy
zorganizovat tak, aby man el mohl hrát mariá neúkornì.
Pakli e se v hospodì opije a doma se opilecky chová jde u o
ryze úkorné chování, jím man elka vskutku trpí.
Individuální prospìch je nìco, oè usilujeme, jsouce
naprogramováni urèitými emocemi. Nìkteré z tìchto emocí mají
neúprosný genetický pùvod, jiné jsme získali uèením a
zku eností. V ka dodenním ivotì jsme víceménì øízeni nevìdomì
k získání individuálního prospìchu.
Párový prospìch
ijeme v dobì, kdy v euroatlantském prostøedí existuje jako
jedinì zákonem povolené man elství párové, v nìm mu a ena
mají pøed zákonem stejná práva a je má pomìrnì znaènou
volnost v jeho fungování. Proto lze tvrdit, e zákon nám
povoluje ít v rovnoprávném liberálním párovém man elství.
Jeho krize, pøesnìji øeèeno jeho rozvracení a rozpady dosáhly
v souèasné dobì takové úrovnì, kdy je nutné zøizovat man elské
poradny, proto e èlovìk nepouèený promìní svými pøirozenými
sklony párový vztah v párové soupeøení a nìkdy a v nelítostný
boj. Mohu hodnovìrnì konstatovat, e man elství vykazuje
ne ádoucí trend, tak e dvì man elství za ivot se stanou
normou.
Do man elství vstupují mu a ena se svými individuálními
prospìchy, ale na samém poèátku vztahu v období zvaném
milenectví se na e Bdìlé Vìdomí zú í do pevného pøesvìdèení,
e na e milenecká láska v e srovná. Jak u ale víme --
existuje jev zvaný vysychání (extinkce) kladných emocí, tak e
intenzita mileneckého vztahu zaène zákonitì klesat a to
doslova záludnì, nebo u jednoho z partnerù klesá rychleji a u
druhého pomaleji. Jakmile zaznamenám u druhého partnera
zmen ení zájmu na vztahu, polekám se a zaènu na druhého nìjak
naléhat, nebo mu nezájem vyèítat. Tímto postojem zaènu ru it
spolupráci a zaènu soupeøit o lásku druhého partnera. Je to
zvlá tní soupeøení, kdy chci stmelit milenecký vztah potyèkou.
Postupnì si ozøejmíme, jak nedostateènì je v nás vùbec
zaji tìn párový prospìch. Za osobní výhru mù e pova ovat ka dý
do dospìje ke zji tìní, e nejsme geneticky naprogramováni k
párovému vztahu a e se musíme uèit mít dostateènou Radost ze
v eho, co prospívá páru. V dy kdybychom byli párovì geneticky
naprogramováni, byl by nám styk s jinou ne vlastní partnerkou
odporný.
Nejdøíve ale doporuèuji domyslet, e právì ve schopnosti mìnit
intenzitu a tedy oscilovat a fluktuovat, pøedstavují emoce
nedozírnou schopnost èlovìka pøizpùsobovat se.
Kdyby nás výhra jednoho milionu pøivedla do stavu dlouhodobého
tìstí (øeknìme v hodnotì +2,5y) které by nevysychalo, chovali
bychom se jako opilci a neuvá ili bychom v echna ohro ení, je
z výhry plynou. Pøipou tím, e vznik starostí s výhrou je
nìkdy pøíli èasný a zbyteènì negativnì intenzivní, ale díky
za nìj.
V imnìte si, e tenista oèekávající podání se kýve ze strany
na stranu. On tìmito výkyvy vylep uje pravdìpodobnost, e
odvrátí podání neboli servis. Právì tak schopnost emocí
oscilovat v na em Bdìlém Vìdomí zpùsobuje, e lépe a rychleji
reagujeme jak na vylep ení na í situace ve Svìtì "v", tak na
jakékoli ohro ení. A tím se dokonaleji adaptujeme.
Opakuji, e v e je dokonce zaøízeno tak, abychom vìt inu
ka dodenních situací øe ili zkratkovitì, bez kalkulace, to
jest bez sledu: pochopit, promyslet a øe it.
Vypadá to, jako bychom byli naprogramování reagovat jako
retardovaný flink. Ale tak to musí být(!). Není mo né, abychom
ka dou situaci (= èasovì omezený úsek stavu systému) museli
promý let ze v ech mo ných postojù a hledisek. Na e znalosti
(vzniklé uèením) a na e zku enost jsou zapsány v nevìdomých
mozkových kompjútrech a vyvolávají Emoèní reakci v na em (BV)
náhle -- emergentnì. Nejen nápad, coby dílo na eho rozumu, ale
i emoce nám proskoèí do na eho Bdìlého Vìdomí bez uvá ení
(kalkulace).
My musíme v uèení o párovém prospìchu vìdìt, e mozek kohokoli
z nás nám umo òuje nìkteré øe ení situací promyslet a své
jednání vykalkulovat, ale souèasnì funguje i zkratkovitost,
kdy jak nápad, tak urèité emoèní vyladìní "vyskoèí" døíve,
ne li jsme schopni situaci uvá it.
Tak e existuje ukvapenost, kdy z èiré lehkomyslnosti svou
situaci neøe ím buï proto, e neumím, nebo nechci. Ale
existuje i pøirozená a nezbytná zkratkovitost, kdy se nìjak
zachovám (ve Svìtì "v") a teprve dodateènì zjistím, e jsem
jednal ukvapenì.
Pøedstavme si, e jsem znám jako uvá livý èlovìk, jsem ostøe
soustøedìn na nìjakou práci a nejednou usly ím, e syn mého
souseda si pustil svùj oblíbený "metál" na plný plyn. Na tvu
se, oboøím se na man elku, e co si to ten kluk dovoluje, ona
se ho zastane a já s odpu tìním "seøvu" ji. Na tval jsem se
sice právem, ale zkratkovitì a zbyteènì, proto e dobøe vím, e
chci se sousedem vycházet dobøe a proto jemu nic neøeknu.
Dokonce jsem zkratkovitì zamìøil svou zlost na man elku, která
se (rovnì zkratkovitì) objektu mé zlosti zastala. Do lo k
pøípadu zkratkovitého støetu.
V páru jak mileneckém, tak man elském musí existovat
pardonování zkratkovitých úletù, aby mohlo nastat rychlé
usmíøení. ádné vysvìtlování, ádné omlouvání.
Rychle odpustit, lépe øeèeno rychle pardonovat zkratkovitý
úlet, musí patøit ke kultuøe párového ivota. Musíme najít
pøimìøený ohled k vrozené zkratkovitosti na eho chování tak,
aby pøíli nezakotvil v na em ivotì, ale na druhé stranì, aby
se z nìho nevyvozovaly pøekotné závìry. Jenom e právì toto
pøimìøené pardonování úletu se musíme uèit, proto e geny nám
na eptávají, abychom na jakoukoli agresi druhého jednali také
agresivnì.
Èlovìk kmenového uspoøádání neznal individuální párovou lásku,
a jako první zákonem stanovená man elská instituce byla
polygýnie (mnoho enství), kde jsou vzájemné individuální
vztahy dodnes nepøehledné. V na ich zemích bylo dotvoøeno
párové man elství jako zákonem chránìná instituce teprve ve
støedovìku. Velmi krátká doba, abychom mohli prohlásit párovou
lásku za geneticky ji tìnou.
Jsme geneticky naprogramováni sledovat pøedev ím vlastní
individuální prospìch a musíme se uèit mít radost (+E) z
párového prospìchu. Cestu k vyvá ení dvou individuálních
prospìchù v jeden párový vidím pøedev ím v nepøetr ité
kultivaci párového dorozumívání. Tak aby neshody nevedly k
soupeøení (kompetici), ale k dosa ení vzájemnì vyhovujících
úmluv (dohod, smluv).
Jenom e párový vztah je zmije úlisná. Vyzbrojen sobeckými geny,
které mì programují k prosazování vlastního prospìchu, jsem
najednou vystaven párovému vztahu. Tento vztah mi poskytuje
jednak sexuální slast (=+3,0y), jednak radost z existence
druhého partnera. Jenom e zaènu hned od samého poèátku
usilovat o ji tìní vztahu. Pøirozenì ve mnì vznikne obava, e
by nádherný vztah mohl zaniknout. A toté se do puntíku dìje u
mého partnera. Záhy si ovìøím, e pokud ten druhý po mnì ílí
láskou nebeskou, je v e OK. Jenom e první stádium milenectví,
takzvané údobí milenecké fascinace, zahlcené souèasnì nad ením
(+E), zákonitì vyluèuje i obavy, aby nám nad ení nezaniklo
(obavy = -E).
Tak e zaènu vztah v emo nì upevòovat a souèasnì ostøe støe ím,
aby tak èinil i partner. A zcela proti své vùli uvíznu v pasti
mileneckého paradoxu. Jednoho dne musí nastat okam ik, kdy
jednomu z milencù pøipadne nad ení druhého nedostateèné. Zaène
vyèítat a naléhat a neuvìdomí se, e vyèítáním signalizuje
druhému, aby byl klidný, e je intenzivnì milován. A druhý
ubezpeèen vyèítáním prvního, e je milován nadoblaènì, v lásce
ochladne. A rozvine se soupeøení o závislost. Èím více vyèítám
a naléhám, tím se jevím závislej ím partnerem a skonèím v
takzvaném debaklovém vztahu. Debaklový partner je utrápený,
druhý je otrávený. Anebo se pustím do boje a zaènu druhého
nièit nedùvìryhodným chováním, abych u nìho nabudil árlivost.
Vznikne nejen soupeøení, ale sveøepý boj. Vznikne takzvaný
kalamitní vztah. Obvykle jsou tyto dva takzvané hybridní
vztahy koncovkou milenectví.
Normální jedinec se pro ije na ivot obvykle dva tyto
soupeøivé vztahy a pak si dá pozor. Èlovìk milostnì infantilní,
pøehnanì sentimentální jich pro ije více. Nìkdo se z chyby ve
vztahu pouèí, jiný ji bohu el opakuje.
A uznávám, jak podlý je onen milenecký paradox, kdy èím více
se milostnì projevuji, tím více se ve vztahu ohro uji. V
takzvané ne astné lásce dochází k ohromnému rozkyvu emocí,
kdy jejich fluktuace dosahují a hodnot, kdy ztráta milované
osoby je pro mì emoènì hroznìj í, ne sám vlastní ivot.
Je na místì ponìkud bagatelizovat a ironizovat hodnotu
milenecké lásky, proto e záøit tímto slovem v sentimentální
úrovni zpùsobuje v Èeské republice nejménì jednu sebevra du
dennì pro lásku, pøesnìji pro debaklový vztah v lásce a více
jak 50 man elských vra d roènì.
"Milovat bez pøímìsi hebké ironie je a kovství", øekl pan
Bohuslav Polívka, nám známý jako Bolek Polívka. Klauni mívají
pravdu. Zazvoní-li ve vyznání lásky nìjaký tón, který lásku
mírnì zpochybní, lze se dopracovat k férovému a férovì
nádhernému období zvanému milenectví. Zamilovaný èlovìk se má
chovat duchaplnì a "libozvuènì", Nemá se v ak podobat zmoklému
kokr panìlovi, ale ani vìènì zpívající pìnici na vìtvi smrku
èi jedle.
Jinak ov em protrpìt si dvì milenecké lásky patøí k pøíbìhu
zvanému ivot.
Z odborného hlediska není milenecká láska nièím zvlá tì
nepopsatelným. Nejlépe ji lze popsat (nikoli vysvìtlit) pomocí
analogie s hudbou. V milenecké lásce se emoce skládají do
jakéhosi akordu emocí. Ka dý z milencù má svùj akord a oba
akordy spolu interferují.
Proto e se emoce vlní (oscilují, fluktuují) v urèitých mezích,
to jest mezních hodnotách, máme právo si vypùjèit pojem
interference emocí z klasické fyziky.
Interference Emocí
Je vhodné polemizovat na téma zda pojem interference je ten
pravý. Dalo by se hovoøit o interakci, ale v tomto pojmu se
vtírá, e jde o provázání, kde rozumová slo ka hraje svou
významnou roli.
Emoce jsou jak u víme výhradnì obsahem Bdìlého Vìdomí a
jejich pro itek je doslova vyroben v mozku. Proto e mají svou
kladnou a zápornou hodnotu, jsou spojité a kmitají v urèitém
stanovitelném rozmezí, mají v echny nále itosti vlny. Je mo né,
e jednou objevíme, e mají svùj endogenní biorytmus,
znázornitelný pravidelnou sinusovkou, kmitající pøibli nì v
rozmezí +0,5y.
Jsme-li v pohodì +1,5y, pak pozitivní (radostná) událost
vyvolá patrnì vìt í (intenzívnìj í) radost, ne li jsem-li v
nepohodì -1,0y. Ale tady podobnost s fyzikálním vlnìním konèí,
proto e intenzitu emocí doká eme urèit jen øadovou èíslovkou.
A øadové èíslovky smíme sèítat jen do jisté míry, v ádném
pøípadì aritmeticky.
Je ov em mo né vyjádøit jakýkoli stav nálady jako emoèní akord,
graficky znázornitelný nepravidelnou vlnou. Prùbìh emoèního
akordu si lze pøedstavit jako jakýsi emoèní nápìv.
Pro na i poradenskou praxi je významné, e slo ená vlna
intenzity emocí v ka dém èasovém okam iku vzniká tím, e byla
vyrobena nevìdomými mozkovými kompjútry pøevá nì emoèního
mozku. Nedoká u její vznik ovlivnit vùlí, doká u jedinì
ovládat své chování, neboli dávat své emoce pøimìøenì najevo,
nebo vzdorovat, øídí-li nás emoce do ohro ení. Nevìdomý vznik
emocí (emoèní emergence) se týká i emocí, je provazují ná
vztah do milenectví, èi man elství (té pøátelství).
Mùj partner ve mnì navozuje urèitý milenecký emoèní akord,
který je na mnì obvykle dobøe èitelný. I já nabuzuji ve své
partnerce nìjaký emoèní milenecký akord.
Milenectví
Milenectví je pøednostnì urèenou milostnì erotickou touhou.
Intenzitu této milenecké touhy signalizuji neverbálnì a druhý
partner ji jako neverbální ète. Bez ohledu na to, co si
milenci sdìlují slovy, vzniká interference touhy milencù na
nevìdomí úrovni.
Zpoèátku interferují obì touhy kladnì. Vzájemnì se posilují.
Posilují se tak, a se jejich touha naplní. Nezapomínejme, e
v touze je obsa eno:
-- chci partnera,
-- nevím, zda ho získám,
-- získal jsem ho.
Okam ikem naplnìní touhy se vyjeví její paradoxnost.
Pod vlivem touhy milenci chtìjí být co nejvíce spolu,
realizovat co nejvíce erotièna a sexu a vyèlenit svùj vztah
jako výluèný, co znamená být si v lásce vìrni.
První údobí milenectví zvané stádium fascinace probíhá
souladnì, proto e existují pøeká ky, které naplnìní touhy
zobtí òují. Milenci nemohou být stále spolu a nemohou se
nepøetr itì mazlit a soulo it. Zaznamenají-li milenci
oboustrannì vyvá enou milostnì erotickou touhu, zmizí faktor
pro zrod touhy rozhodující -- toti pochybnosti zda bude moje
touha naplnìna.
V okam iku, kdy si zaènu být jist touhou druhého, zmizí mé
pocity nejistoty a v tu chvíli musí moje touha slábnout. A v
tom je paradox touhy: Dosáhnu-li toho, po èem jsem tou il, je
dal í touha zbyteèná.
Druhý partner vytu í z mého chování slábnutí mé touhy a mù e
se dopustit rozhodující chyby, e mi toto oslabení vyète.
Stádium konzumace milenectví mù e pak probíhat jedinì tenkráte
pøimìøenì, pokud milenci uznají paradox milenecké touhy. Jinak
probíhá stádium konzumace formou antagonistického vztahu.
Dochází toti k záporným interferencím emocí.
V podstatì je milenecký antagonismus zalo en na principu
paradoxu touhy: Milenci tou í po nìèem, co -- je-li
realizováno -- touhu oslabuje.
Proto chápou milenci klid a pohodu jako nedostatek a ustaviènì
vynucují fascinaci.
Milenectví zalo ené výhradnì na emoèní interferenci nemù e být
samozøejmì vìèné, proto e chybí-li dal í vazebné síly vztahu
(dìti, majetek.), samy emoce nedoká ou fungovat na nepøetr itì
vysokém re imu intenzity.
Milenecká láska je svou podstatou urèena k doèasnosti. Jako
ivotní etapa, trvající maximálnì 9--12 mìsícù. Potom vzniká
takzvaný pøechozený vztah se v emi neduhy man elského sou ití.
Je zajímavé studovat, kdy se u milencù objeví první sváry.
Neèekanì brzy. Milenci zprvu naivnì oèekávají, e láska jim
dopomù e rychle sladit jejich názory. Oèekávají, e druhý jim
ve v em rychle vyhoví. Miluji a proto ustoupím. Tento výrok
bohu el nemù e platit, proto e máme-li se stejnì rádi, máme
ustoupit oba. Tak e mù e platit jedinì: Ustoupil jsem, proto e
miluji více ne druhý. Ov em takto milenci své milenectví
nechápou. Intenzita mileneckého emoèního akordu je toti
chvílemi tak mocná, e milenci odmítají uznat antagonismus
svých tou ení a pøání, odmítají uznat existenci mileneckého
paradoxu a proto jednodu e milenectví jako specifický vztah
nedomý lejí.
"Miluji Evièku a na nièem jiném mnì nezále í" se
hezky poslouchá, ale jinak je to výrok smìøující k
záhubì.
Zásadnì neuznávám, e domý let antagonismus milenectví ubírá
tomuto vztahu na poezii. Je mo né se milovat se v í mo nou
parádou, ale vìdìt o nebezpeèích milenecké lásky je nezbytné,
jinak teèe krev.
Milenci tu í, e milenectví je cosi nedoøe itelného,
nebezpeèného a záludného, ale odmítají si to pøipou tìt. Takto
uva ují dìti, e nedomý lí v e co dìlají. Milenci jsou zcela
nepochybnì dvì bytosti, které zdìtin tìly, ale být v
dospìlosti dìtinský (infantilní) zní dnes pohor livì, a proto
je lépe hovoøit o neotenii. Pojem "milenecká neotenie" nikoho
neurazí, ale man elský poradce ji musí mít na pamìti, proto e
neotenickému chování, to jest nedomyslet a vydat se napospas,
propadne i akademik.
Svùj stav zamilovanosti signalizuji druhému:
-- pantomimikou svého tìla a tváøe,
-- prozódií øeèi (intonace, hlasitost, modulace ...),
-- mileneckým chováním (vyznání lásky, milenecká vstøícnost,
mu ská galantnost.).
Pro man elského poradce je podstatné, aby rozpoznal, kdy
antagonismus milenectví rozvrací vztah do dvou mo ných vztahù
hybridních -- vztahu debaklového a kalamitního.
V obou pøípadech hybridních vztahù, milenci nezvládli
milenecký antagonismus. V debaklovém vztahu jeden podlehl tak,
e se stal na druhém vysoce emoènì závislým, zatímco druhý
"vychladl"; v kalamitním milenectví øe í milenci antagonismus
otevøeným bojem. V první øadì nabuzují árlivost, nìkdy jsou
si dokonce nevìrní jen proto, aby vítìzili.
Øekli jsme si, e Bdìlé Vìdomí chápeme jako zcela výjimeèný
svìt, jeho privilegovanou pøedností je pro itkovost. My
pro íváme milenecký emoèní akord ve svém (BV), ale toto (BV)
nedoká eme lokalizovat. Nikdo neví kde se odehrává pro itek.
Mozek se podílí na jeho vzniku ("výrobì"), a prostøedí ho
nìjak formuje. Podvojný (párový) milenecký emoèní akord se
utváøí tak, e bychom ho mohli znázornit jako slo enou vlnu,
patrnì rozlo itelnou na nìjakou elementární sinusovku, ale
nevíme kde a jak se realizuje.
Souèasní milenci volí ukvapené, pøíli èasné spolu ití,
obvykle ve snaze si druhého zabezpeèit. Zapomenou, e sou itím
rozvrátí samu podstatu milenectví. Pøedèasnì vznikne nutnost
se spolurozhodovat o nezbytných souèinnostech, je plodí
pøirozené párové sváry. Spolu itím vznikají vlastnì u první
institucionalizované hradby pro právo se rozhodovat pouze
individuálnì. Spolu ití mi omezuje mé individuální rozhodovací
právo na rovných 50%.
Nic proti tomu, pokud se milenci po dobì 6--12 mìsícù
milenectví rozhodnou se vzít a sou ití si pøed sòatkem
vyzkou í.
Pøedèasným sou itím vychází opìt najevo paradox milenectví.
Chci milence co nejúplnìji vlastnit a zapomenu, e pak po nìm
pøestanu tou it -- a co je milenectví bez milenecké touhy?
Pravým neotenickým nedomy lením je i snaha budovat milenecká
man elství. Preferovat mileneckou lásku jako výluènou, je
naivní. Uznávám, e je ze v ech lásek nejdramatiètìj í, ale k
èemu zaná et dramata mileneckých lásek do man elství?
Jakkoli zvládneme dru nost pøi náv tìvì hostù, ve svém klubu,
v zamìstnání èi nìjakém spolku, obtí nì zvládneme párovou
dru nost. Dru nost rovná se kladné emoèní bilancování v
prùbìhu setkání.
mileneckou dru nost nièí nedùvìra, e druhého ztratím. Touto
nedùvìrou se bortí milenecký dialog. Man elskou dru nost nièí
totální neznalost nároènosti párového dorozumívání.
Emoèní soulad
Lze rozli it dvojí druh párového emoèního souladu:
1. Partneøi mají radost z radosti druhého.
Jestli e se druhý raduje, raduji se té . Radost druhého je mi
podnìtem mé vlastní radosti.Vzniká nová Interference emocí
ov em emocí, které nepropojují vztah pøímo. Touha je
individuálnì cílená na druhého partnera, zatímco "radost z
radosti" je emocí spoleèenské pospolitosti.
Lze øíci, e tam, kde existuje radost ze vzájemné radosti, tam
je párový vztah dobøe stabilizován.
Nedostaví-li se v dy tato "radost z radosti", mù e být i tak
vztah pøimìøenì stabilní. Pro man elské poradce je rozhodující
rozpoznat, kdy si man elé zaèínají zámìrnì kazit své radosti.
V nestabilním man elství dokonce man elé nesnesou, aby byl
druhý v pohodì. Dochází k tak zvanému pusto ení emoèního
souladu, k jeho desertifikaci. V man elství zaniká pohoda a
zaniká mo nost se spoleènì rozhodovat.
K emoènímu souladu patøí i interference emocí na jejich
záporné valenci, kdy soucítím se smutkem toho druhého. I tato
interference je kladná, proto e soucítìním vylep ím intenzitu
smutku svého partnera.
Nutno podotknout, e je ne ádoucí vynucovat soucítìní s
banálním smutkem. Truchlí-li man el, e si nemù e zabìhat,
proto e pr í, nesmí si vynucovat soucit. Vùbec vynucování
soucitu destabilizuje vztah. Zjistím-li, e man elka necítí
al s mým alem, mám já sám investigativnì zkoumat, co je toho
pøíèinou. Dialog na toto téma nemá øe ení.
2. Man el tí partneøi mají spoleèné podnìty radosti.
Tento druh emoèního souladu je pro znalost man elského
fungování významnìj í, proto e man elé mohou svou vùlí tento
soulad vylep it.
Zaèneme tím co by být mìlo. Man ele by mìla vázat spoleèná
radost z úspì nì budovaného domova. Domov není jen byt, domov
jsou dìti a obydlí nìjak vybavené a to tak, aby nabuzovalo
zvlá tní emoci útulnosti. Obvykle si man elé nev ímají, e
vybudovali domov. Proè? Proto e nejsme na párové sou ití
geneticky naprogramováni. A proto se musíme uèit, klást si
otázku jak je to s na ím domovem a není-li rozvrácen, máme se
nauèit si ho pochvalovat.
Indikátorem, e domov byl vybudován je, e se domù tì ím.
Tì it se domù pova ují mnozí za neèekanì slabý emoèní akord.
Jsme schopni ho dokonce pova ovat za samozøejmost. Nìkdy
ne kodí se lehce postra it, zeptat se co by nastalo, kdyby byl
domov ohro en. Staèí si pøedstavit jak by to doma vypadalo,
kdyby dvanáctiletý syn zaèal fetovat.
Z oblasti existenèního ji tìní rodiny je prospì né, pokud se
man elé navzájem radují z vlastních pracovních úspìchù. Je-li
mu pový en a více vydìlá, pak by z toho mìla mít man elka
radost a mìla by ji dát na sobì znát. Deklarovat ji. Pokud
ena nepracuje a stará se dobøe o domácnost, má i toto
skuteènost být podnìtem ke spoleèné radosti, zvlá tì pokud se
sna í o nìco více ne je pøimìøené. Pokud mu opomene ocenit,
je vhodné pøátelsky pøipomenout.
Ov em hlavním zdrojem spoleèné radosti musí být uspoøádanost
reprezentativní slo ky man elského sou ití, zvané volný èas.
Man elé se mají soustøedit na kultivaci spoleèných podnìtù
nejen radosti, ale i veselosti a souèasnì tolerovat
individuální podnìty radosti druhého.
V e lze ilustrovat na jediném pøíkladu:
Je-li vá ná hudba radostí obou man elù, jsou povinni spolu
chodit na koncerty a kupovat CD. Dokonce staèí tato jediná
záliba k tomu, aby se posiloval emoèní soulad. Je tím dokonce
dokonale vyu it "volný èas", ov em za pøedpokladu, e si
man elé navíc tolerují své individuální poèestné záliby. Øekne-
li man elka "jsem ráda, e man el jde na fotbal, proto e si
alespoò nìco pøeètu," její výrok vypovídá o stabilizovaném
vyu ívání volného èasu.
S nìkolika studenty psychologie jsme v sedmdesátých letech
zkoumali klidná, nahodile vybraná, man elství a zjistili jsme,
jak neèekanì nízko si man elé cení, mohou-li jít za podnìtem
své poèestné záliby. Ov em k toleranci poèestných zálib patøí
na pøíklad i povolit man elce, aby si la popovídat s
kamarádkou, nebo aby se man el se el s kamarády. Platí, e v
zálibách (hobby) neexistuje rozdílnost jiná, ne emoèní.
Tak na pøíklad má-li mu rád fotbal a man elka Janáèka, jsou
obì záliby z emoèního hlediska stejnì hodnotné, pokud
poskytují stejné "mno ství" radosti.
V souèasném man elství existuje jen men ina párù ostøe
støe ících, aby oba man elé a jejich dìti mìly svá poèestná
hobby. Øekl bych, e èlovìk, který nebyl veden k aktivním
zálibám od dìtství, a který je v dospìlosti nemá, je
hendikepovaný.
Samozøejmì, e drtivou devastaci vyu ití volného èasu
zpùsobuje árlivost. árlivec si vynutí jen spoleèné záliby a
vím jak jimi doká e druhého znechutit. Chtìjí-li feministky v
nìèem prospìt enám, nech je nutí mít svou individuální
zálibu a realizovat ji.
Za zmínku stojí druhá forma pusto ení radosti v man elství tím,
e sice druhému jeho individuální zálibu povolím, ale s
nìjakým náznakem nelibosti. Výroky typu: "Ona si jde ke
kamarádce a co já?", nebo: "On si ète a vùbec ho nezajímá co
dìlám já" jsou nejen hloupé, ale i nebezpeèné.
K èemu je dobré, e man ela pustím na fotbal, ale "mám k tomu
øeèi". Obvykle mu odchod vyèítám, nebo dokonce vyhro uji.
Obojí nièí emoèní soulad a man elství se nepro ívá, ale
pro ivoøí.
Uvá íme-li oba druhy emoèního souladu, uznáme, e man elství
jako institucionalizovaný vztah, plný odpovìdností za lidskou
reprodukci je lépe, je-li ji tìn kohezivními zápornými emocemi
. Víme u , e kladné emoce jsou krátkodobé, samovolnì
vysychají a je snadné si je navzájem kazit.
Zastávám názor, e man elství má být provázáno pøedev ím emocí
soucitu, lépe øeèeno emoèním akordem soucitu.
Zamysleme se nyní nad obìma druhy emoèního souladu a uva me
jak se mýlí ka dý kdo se domnívá, e vazebnou silou vztahu
mají být kladné emoce. Jsou pøece krátkodobé a nespolehlivé.
Jak málo staèí k tomu zkazit nìkomu radost a jak slo itì musím
být nachystán, abych pro íval nìjaké závratné tìstí, které je-
li vskutku závratné, musí být nutnì krátkodobé. Mù e trvat
maximálnì nìkolik minut.
Pro soudr nost párového man elství jsou velice dùle ité
záporné kohezivní emoce. Má-li být zaji tìna reprodukce
lidského rodu párovým man elstvím, nelze jinak, ne li se s
pøítomností tohoto druhu emocí smíøit.
V první øadì se máme vìnovat vazebné síle kohezivní emoce
soucitu. Soucit mì programuje k vzájemné pomoci a vyjádøený
soucit ulevuje trpícímu. Soucit je kostrou man elské lásky.
Dnes si mù eme ji dovolit soucit èlenit na tøí kategorií:
1. Soucítìní, kdy trpím s utrpením druhého
2. Starost o zdraví a ivot druhého
3. Stesk po druhém
V echny druhy soucitu jsou záporné emoce (-E) v rùzné
intenzitì a v echny zaèínají na "S". Emoce tøí "S" jistí
nejspolehlivìji man elskou provázanost, neboli man elství coby
párový vztah.
Man elství kde jsou tato tøi "S" privilegována je svorné, nebo -
jak se nyní øíká - má ádoucí zdatnost (fitness).
Man elský poradce je povinen registrovat v man elství
intenzitu tìchto tøí "S", ale man elé o ní dialog vést nesmí.
Klamat je tu toti tak snadné, e tento dialog hádkou skonèit
musí (!). Ov em já sám výhradnì pro vlastní potøebu si smím
obèas polo it otázku, zda se mi po man elce stýská, zda mì
bolí její bolest a zda mám o ni starost.
Jak dále uvidíme, existují mnohá ohro ení emoèního souladu, z
nich nìkterá jsou odstranitelná pouèením man elù, nìkterá
jsou dokonce pøirozenì neodstranitelná.
Ètenáø by si mìl u sám odvodit, e pro man elství je
významnìj í pohoda ne li závratnost. Nelze øíci, e je smutné,
jak krátké jsou pocity milostné závratnosti. Tím, e jsou
krátké, jsou cenné. Vùbec by nebylo mo né uspoøádat fungování
Bdìlého Vìdomí (BV) tak, aby emoce podléhaly samovolnému spádu
do kladných intenzit. Nic bychom nemuseli podnikat, abychom se
radovali a jakékoli úsilí v tom nejobecnìj ím slova smyslu by
bylo k nièemu.
Man elský emoèní soulad pøedstavuje fungování onìch tøí "S",
je umo òuje duchaplné uspoøádání volného èasu tak, aby
vznikala individuální a spoleèná radost.
Nezapomínejme, e párové milenectví a párové man elství jsou
doslova navì eny na geny nepøipravené na spolu ití v páru.
Proto jakmile vstoupíme do párového vztahu, zazní okam itì
hlas genetické informace, zda mi ten druhý nebude kodit,
ubli ovat, zda nebude zákeøný nebo úlisný, zda nebude mít
postranní úmysly. Genetická informace mì programuje, abych se
v urèitých okam icích k milenci choval jako k cizímu èlovìku,
kterého potkám sám v lese.
Geneticky nepøipraveni na párové sou ití se v nìm doslova
sna íme jak na rozpáleném omastku. Geny nás tlaèí k sobeckému
chování, ale ivot vy aduje párové spøíznìní. Podr íme-li se
odhadu zoologa Matta Riedlyho (Èervená královna, Mladá Fronta
Praha 1999), lze oèekávat pøirozené pøátelské milenectví a za
nìkolik stovek generací. Uva te, e jedna generace znamená
nejménì dvacet let.
Milenectví nám je tì dlouho nebude jen zdrojem kladné emoèní
bilance, dlouho budeme v milenectví i v man elství hodnì
trpìt. V dy emoèní soulad milenectví neurèuje budoucí emoèní
soulad v man elství, právì proto, e vzniká sou ití a s ním
úprava opravdových povinností.
Sám emoèní soulad páru je samozøejmì závislý na prostøedí, v
nìm man elství zraje, dále na mnoha mo ných a
neodstranitelných ohro eních, ale i na oné továrnì na emoce,
kterou nazýváme mozek.
Emoèní soulad není ovlivnitelný partnery pøímo a jako ve
slo itém dynamickém systému v nìm neplatí kauzalita lineární,
ale nelineární. Jedna pøíèina nemá jeden, ale mnoho mo ných
následkù a jeden následek mù e mít mnoho mo ných pøíèin.
Z toho pak plyne, e neznáme postupy, které by uèinily
souèasné man elství procesem jistým a tedy dokonale
pøedvídatelným. Lze se ale pøece jen nauèit vyznat se v
nelineárních procesech a umìt se nelineárnì chovat. Tak tøeba
v zájmu zdatnosti man elství budu nucen pøimìøenì mìnit svá
pøesvìdèení a pøedsudky.
O tom v em ale pozdìji.
Øe ení
Milenectví je øe ením úlohy zvané milenectví, man elství je
øe ením úlohy zvané man elství a ivot je øe ením úlohy zvané
ivot.
V párovém man elství znamená øe it toté , jako se párovì
rozhodovat. A rozhodovat se v man elství znamená vybírat jednu
jedinou mo nost z mnoha mo ných. Lze ít jen jediný ivot,
tøeba e nám osud nabízí k výbìru vìt í poèet pøibli nì stejnì
kvalitních rozhodnutí.
Tak e párovì se rozhodovat znamená umìt se s man elkou
dohodnout na jednom jediném z mnoha mo ných øe ení. A to chce
neèekanì mnoho znalostí o párovém rozhodování. Dohodnout se v
páru vy aduje úsilí mu e i eny, proto e dohoda nebo úmluva
nemù e postrádat jistou nároènost. Jde o to, abychom se
nauèili kultivovat svár tak, aby se na e man elské
dorozumívání nezvrhlo v soupeøení.
Ov em bez sváru za úèelem úmluvy by dorozumívání skolabovalo
do bezkrevného robotového jazyka, jde jen o to nalézt tu
nále itou pøimìøenost, aby ve keré man elské dorozumívání
neokupovala hádka.
ivot nám nachystává hádanky, mající více správných øe ení a
tím nás chrání pøed osudem í aly, která se patrnì nerozhoduje
kudy má lézt a kam má dolézt.
Víme u , e na e Bdìlé Vìdomí (BV) vnímá jen pokud od nìèeho
existují dva mo né stavy, neboli kdy rùznost podnìtu (varieta)
je rovna nejménì dvìma.
A tak díky patným filmùm, doká eme ocenit dobrý film. Bez
patných filmù by neexistovaly dobré. Díky mnohým
nedokonalostem obdivujeme dokonalost. V podstatì doká u ocenit
man elskou pohodu jen kdy poznám man elskou nepohodu. Kdyby
neexistovalo zlo, nemìli bychom ani pojem pro dobro. Kdyby
neexistovaly ètyøi základní chutì, neumìli bychom si pochutnat
na dobrém jídle. Jinak øeèeno díky mnohým negativùm ivota
ocením jeho aktiva. I spravedlnost je mo ná jen proto, e
existuje nespravedlnost. Bez tak zvaného neodstranitelného
ohro ení by neexistoval ani obèasný libý pocit úlevy. Tak e
trpíme, abychom byli schopni mít radost. Kdybychom neznali
záporné stránky ivota, stali bychom se í alami. Kdykoli
nìèím trpíte, vzpomeòte na mo nou kletbu í aly.
Mezi matematiky je znám tak zvaný Turingùv výrok:
"Pokud stroj nikdy nechybuje, nemù e být inteligentní."
Slavný matematik A. R. Turing vyslovil cosi významného.
Nechybující stroj je toti dokonale determinován, jeho funkce
je bezchybnì urèena, a proto nemá co øe it, proto nelze u nìho
mluvit o inteligenci. A právì osud je vùèi nám tak rafinovaný,
e nám k øe ení (rozhodování pro jedno z nejménì dvou mo ných)
pøedkládá úlohy, mající i více øe ení a my se musíme
rozhodovat a volit podle stupnì své sociální inteligence a
intuice tak, e volíme, ani bychom mohli výsledek pøedpovídat
pøesnì. A proto i bezchybná øe ení jsou mo ná jen proto, e
existují chybná. Správné øe ení existuje jen díky tomu, e
známe i nesprávné. Roger Penrose øíká toté trochu jinak:
"Jakmile zjistím, e je nìco správné, vím souèasnì, co je
nesprávné." Pozdìji uvidíme, e v man elství se ov em nesmí
kalkulovat v logickém teritoriu "správné a nesprávné" a to z
jednoduchého dùvodu, e nejen e nikdy nevíme, které z na ich
rozhodnutí se vyjeví jako správné, ale my dokonce ani nevíme,
co je vlastnì vùbec v man elství jednoznaènì správné.
V nelineárním systému je správnost nevypoèitatelná, proto e
pro nelineární systém mù e existovat i více správností. Tuto
skuteènost navrhuji oznaèovat jako nerozhodnutelnost.
Mnohokrát na ni narazíme a právem si ji oznaèíme jako prokletí
párového man elského dorozumívání.
Po mém soudu ve vìdì o man elském dorozumívání platí je tì
vìta Roberta Bergera:
Vývoj jakéhokoli systému mù e být tøeba pøesnì pøedurèen,
pøesto je pro èlovìka (jako i pro poèítaè) nejistý a
nevypoèitatelný.
A proto e rovnice øe ení zvaná man elství mù e mít mnohem více
ne jedno pøijatelné øe ení, stává se tato rovnice pro pár
nerozhodnutelná.
Jeden z nejvìt ích matematikù tohoto století Kurt Gödel,
moravský rodák, tvrdil, e logika je trojhodnotová. Jakékoli
tvrzení je buï pravdivé, nebo nepravdivé, nebo
nerozhodnutelné. My ov em v rovnoprávném páru ani tak
neposuzujeme pravdivost výrokù, jako spí rozhodovací proces
dvou spoleèensky a citovì spøa ených jedincù.
Párové rozhodování
Na problém párového rozhodování budeme v podrobnostech
ustaviènì nará et, ale neu kodí trochu teorie, neu kodí, kdy
z velkého mno ství nauk o rozhodování sestavíme schéma
upotøebitelné v poradenské praxi.
Pou ijeme pøíkladu, který se bude v knize mnohokráte opakovat.
Man elka chce jet na dovolenou k moøi, man el chce jet na
hory. Do lo k tak zvanému rozhodovacímu uzlu, kdy man elé v
jakémsi rozhodovacím poli, zvaném dovolená, podávají rozdílné
návrhy. Nevznikla shoda návrhù, ale neshoda (= uzel).
V rozhodovacím poli "dovolená" jsou tedy podány dva neshodné
návrhy. Je svým zpùsobem podnìtné uvìdomit si, e do lo k
bifurkaci návrhù. Man elka navrhuje moøe a odmítá hory, man el
navrhuje hory, odmítá moøe. Vzniká spor, který je zcela
pøehledný a srozumitelný.
V druhé etapì sporu zaènou man elé argumentovat pro svùj
návrh. Jsou-li argumenty jasnì formulovány, je spor stále
srozumitelný.
Není ov em mo né, aby argumenty byly dostateènì jednoznaèným
zdùvodnìním jejich návrhù. Obsahují v dy jistý stupeò
neúplnosti, proto e se rozhodujeme v podmínkách vyslovenì
nelineární kauzality.
Ve tøetí etapì vznikne kvalitativnì nový spor, toti spor o to,
který argument je správnìj í. Tato etapa sporu u nemá øe ení,
proto e v nelinearitì neexistují jednoznaènì spolehlivé
argumenty.
Man elka øekne, e moøe je zdravìj í ne hory a man el
prohlásí opak. Ve tøetí etapì rozhodování spor ztrácí
srozumitelnost a stává se svárem. Man elé se doslova fackují
neovìøenými a dokonce neovìøitelnými argumenty.
V této etapì se spor zprvu zvrhne do sváru o více témat, která
s pùvodním nesouvisejí:
"Nechce jet k moøi, proto e mnì zásadnì odmítá vyhovìt,
vèera jsi odmítl nav tívit mou matku, která nám pùjèila sto
tisíc na auto..."
Hádka se stane chaotickou a tento chaos sporu obvykle skonèí v
degenerovaném zdùvodnìní:
"Odmítá mi vyhovìt, proto e mì nemá rád."
Svár na toto téma je vlastnì atraktorem chaotické hádky a je
významné si uvìdomit, e jakmile hádka ztrácí smysl (téma),
stává se chaotickou; pak ona sama ovládá oba man ele, a ne oni
ji. Tak e man elé jsou chaosem hádky str eni k zmínìné
degenerované koncovce s degerovaným øetìzením, jemu nedoká ou
vzdorovat. Závìry mohou být následující:
- nevyhovìls mi, nemá mì rád,
- o nièem se nedoká eme dohodnout,
- k èemu je takové man elství,
- nejsi normální, nelze se s tebou domluvit.
Takto pesimisticky lze zhruba popsat instrumentální
rozhodování dvou zcela nepouèených man elù, jejich návrhy na
jakoukoli formu nezbytné souèinnosti se li í.
Man elé by mìli být schopni rozpoznat pøesmyk, kdy se obsahem
sváru stávají nová témata. Spor je tím v pravém slova smyslu
degenerován, znehodnocen. Man elé se mají dohodnout kam
pojedou na dovolenou a náhle zjistí, e se hádají o to, kdo
koho má více rád.
Chceme-li posuzovat párový svár, musíme umìt
nále itì manipulovat s pojmem mo nost.
V první øadì se musíme ptát: jsme schopni registrovat v echny
mo nosti realizace nìjakého rozhodování? Samozøejmì, e
nejsme. Jsme schopni urèit nejvý e pravdìpodobnosti vybraných
mo ností.
A pak: jsme schopni odhadnout kvalitu vybrané mo nosti? Nejsme,
proto e obvykle nevíme, co to je kvalitní výbìr mo nosti v
párovém rozhodování. Není toti vypracován soubor toho, co je
pro pár skuteènì výhodné, toti co je párovì výhodné, neboli
párovì u iteèné.
V tomto zmatku nelinearit se doká eme orientovat jen tehdy,
èiníme-li párové rozhodování pøi vìdomí toho, e bude v dy
nìjak nedokonalé, neúplné.
A jak dále uvidíme, bude rozhodující, aby párové rozhodování
oba èleny páru emoènì uspokojovalo, aby rozhodování man elù
vedlo k vyvá ené emoèní bilanci. A to je uskuteènitelné jedinì
kdy párová rozhodování vzájemnì emoènì smìòujeme. A to
znamená, e jsme si plnì vìdomi, e urèité jedno rozhodování
na jedno jediné téma se stane souèástí rozhodování propojeného
emoèní smìnou. Vyhovím-li ti v rozhodování "x", vyhoví mnì
pøí tì v rozhodování "y".
Svár na téma "moøe-hory" je nerozhodnutelný, proto e obì
øe ení jsou stejnì mo ná, ale emoènì rozdílná. Mu i pùsobí
radost hory, enì moøe. Neustoupí-li jeden z man elù
dobrovolnì, je spor neøe itelný. Man elé mají dvì mo nosti:
buï vrh mincí, nebo emoèní smìnu - tentokrát vyhovím já tobì,
pøí tì ty mnì.
Hádka znamená, e svár je emocionalizován, vznikl boj o
prosazení vlastního návrhu. U sama hádka je dùkazem, e jsme
v moci neznalostí o párovém dorozumívání. Vznikne v dy, kdy
man elé narazí na nerozhodnutelnost, neøe itelnost, nebo
komunikaèní paradox. Hádka je vskutku zdegenerovaná forma
párového dorozumívání, je to pokus øe it rovnici, která nemá
øe ení.

Motto: "jak èlovìk zaène kaòkovat, tak hlópne ."


Rudolf Tìsnohlídek (Li ka Bystrou ka)

Èást druhá:
Re im man elského rozhodování

Svár
Zamysleme se nad osnovou sváru: man elé prezentují na urèité
téma dva rùzné neshodné názory. Oba vycházejí z pøesvìdèení,
e jejich názor je mínìn upøímnì a e je správný.
Samo vyslovení dvou neshodných názorù si vynucuje øe it kdo má
pravdu, neboli èí názor je správnìj í.
Uva ujme nyní o tak zvaném instrumentálním sváru. To jest svár,
který øe en být musí, proto e se týká nìjaké spoleèné èinnosti
man elù. Øe ení sváru se stává toti instrumentem neboli
nástrojem k rozhodování. Ze dvou rùzných názorù lze v ak
realizovat jen jedno jediné rozhodnutí. Pokud pùjde o
instrumentální rozhodování, pak nebudeme hovoøit o názorech,
ale návrzích.
Tak napøíklad: man elé musí být dohodnuti, kam pojedou pøí tì
na dovolenou. Zùstaneme u pøíkladu, e man elka navrhuje
"moøe", man el navrhuje "hory". Oba jsou ve chvíli sváru
pøesvìdèeni, e jejich návrh je jedinì správný. Odvozují tedy
své návrhy z pøesvìdèení, které pova ují za jedinì správné.
My u víme, e jejich návrhy správné být nemohou, proto e
neexistuje odpovìï na otázku co je správnìj í, zda "moøe" nebo
"hory"?
Man elé zaènou vr it argumenty pro své návrhy. Tyto argumenty
nebudou mít nikdy povahu dostateèného dùkazu (lineárního
zdùvodnìní) správnosti, proto e takový dùkaz nemù e existovat.
A tak man elka zaène argumentovat tím, e moøe je pro dìti
zdravé. Úplnì stejnì mù e argumentovat i man el. Oba pak
odvozují své návrhy ze zcela rozporuplného názoru, e je
zdravé jet na dovolenou výhradnì k moøi, nebo výhradnì na
hory.
Jakmile man elé pou ijí argumentaci rozporuplným názorem,
pøesune se spor z hladiny "kam pojedeme na dovolenou" do
úrovnì "kde je zdravìji - u moøe, nebo na horách".
Spor o øe ení úlohy zvané "dovolená" se stane sporem o
obecnìj í názor, od nìho byl pùvodní spor odvozen.
Spor o vìc se stává sporem o derivát (odvozeninu) vìci.
Proto e názor o zdravém pobytu u moøe je rozporuplný, lze se
dovolávat rùzných svìdkù, kteøí budou samozøejmì rozporuplnì
vypovídat. Podle toho jak má kdo rád hory, nebo moøe.
Odvozovat dovolenou od tvrzení, e "moøe" je zdravìj í ne
"hory" znamená, e dovolenou pova ujeme za dùle itou pøedev ím
proto, aby byla zdravá. Takovému názoru pak mù eme øíkat
postoj. Lze tvrdit, e k dovolené zaujímám postoj pøedev ím z
hlediska zdravotnického.
Osobnì bych namítl, e k dovolené mám zaujmout
postoj: "odpoèinek, relaxace, zábava".
Zapamatujme si, e se li í hádka o tom kam pojedeme na
dovolenou, od hádky o postoji k dovolené. Hádka o postoj je
hor í, proto e postoj je cosi daleko neurèitìj ího a navíc
mohu tvrdit, e mùj postoj je lépe ovìøen. Nezále í toti na
tom jak dalece je postoj pravdivý, ale jak dalece souvisí s
pùvodním tématem sporu. Ani na nejvy í vìdecké úrovni není
jasné, co je zdravìj í - zda hory, nebo moøe. Jde dokonce o
odpovìï na nesprávnì polo enou otázku.
Øe ení sporu o dovolenou je nerozhodnutelné, proto e
obì navrhovaná øe ení jsou pøibli nì stejnì
pøijatelná.
Pøesto man elé argumentují pro své návrhy pomocí navyklých
hovorových idiomat, na pøíklad: "Moøe je zdravé, to ví pøece
ka dé malé dítì." Toté mù e øíci man el o horách. Argument
typu " ...to ví ka dé malé dítì" je jen planou proklamací bez
jakékoli platnosti.
Tak e man elé argumentují pro zdùvodnìní svého návrhu a
odmítají my lenku, e jejich argumentace nemají smysl, proto e
obì øe ení sporu "moøe - hory" jsou stejnì hodnotná.
Oba man elé by mìli pøi vzniku instrumentálního sporu uvá it
zda se nehádají o dva stejnì pøijatelné návrhy. Potom toti
není na místì pøít se o to, co je správnìj í, ale o to, komu
bude vyhovìno.
Hádáme-li se o nerozhodnutelném návrhu, nemáme proto
argumentovat o jeho správnosti, ale máme výhradnì hledat
vyvá ený kompromis. To znamená, e hledáme shodu, èí návrh se
bude realizovat jako první s tím, e musí být zachována emoèní
vyvá enost. Jestli e man el vyhoví man elce a jede k moøi,
man elka musí souhlasit s tím, e pøí tí rok se pojede na
hory.
Je svým zpùsobem zákeøné, e nás ivot staví v man elství do
situací, kdy existuje více pøijatelných øe ení, ov em s
opaènou emoèní propojeností.
Jet k moøi je libé (+E) pro man elku, ale nelibé pro man ela.
Man elka bude tvrdit, e je správné jet k moøi, ale ve
skuteènosti tam pøedev ím chce jet. Ostrost hádky se zvìt í,
pokud bude pro man ela pobyt u moøe utrpením (-E), a právì tak
pro man elku pobyt na horách. V takovém pøípadì pak ten kdo
ustoupil pøiná í emoèní obì (-E). Pak ov em i kompromis
znamená obìtovat se. V normálním man elství v ak nedochází k
situacím, e by kompromis byl a tak neúnosnì bolavý. Man el
mù e ádat, aby jeli s man elkou nav tívit jeho rodièe, kde se
man elka cítí opravdu nepøíjemnì. Dùvìøuje-li man elovi, e
splní podmínky kompromisu a bude v budoucnu obdarované nìjakou
svou radostí, lze i týden sou ití s tchyní pøe ít.
Ov em v této rozhodovací situaci, kterou øe íme kompromisem,
se v dy nabízí nechutný podraz dvojího druhu:
1. Tvrdím, e pobyt u moøe je pro mì jedno stra né utrpení,
aèkoli tomu tak není. Zámìrnì zvìt uji intenzitu obìti (-E),
abych si mohl nárokovat velkou kompromisní radost.
2. Tvrdím, e man elka náv tìvou u mé matky vlastnì vùbec
netrpí, jen pøedstírá, e trpí, aby si vynutila kompromisem co
nejvìt í Emoèní zisk.
Proti podrazùm tohoto druhu neznáme lék.
V tuto chvíli vzpomeòme na distinktivní emoce:
-- nìco mi chutná (= +E), nebo nechutná (-E)
-- nìco se mi líbí (+E), nebo nelíbí (-E)
-- nìco mì tì í (+E), nebo netì í (-E)
Vzpomeòme si, e mi chutná zvìøina a jak je nesmyslné soudit,
zda je to správné, èi nesprávné. Lze mi zvìøinu nenachystat,
ale nelze mi naøídit, aby mi zvìøina nechutnala.
Uva me "kouøení". Kouøení je zdravotnì nebezpeèné, ale nehodí
se, aby se stalo námìtem man elských svárù. Mohu snad od
man elky chtít, aby nekouøila, ale nemohu chtít, aby jí
kouøení pøestalo chutnat.
I v instrumentálních sporech hrají distinktivní emoce svou
roli. Hádají-li se man elé, zda koupit novou praèku (chce
man elka) nebo nový fotoaparát (chce man el), je na místì
posoudit, jakou roli v tomto sporu hrají emoce, to jest jak
velkou radost má man el z fotoaparátu a man elka z praèky.
Tento spor vy aduje dùkladnou analýzu. Zdá se toti , e praèka
patøící nespornì mezi elementární potøeby rodiny, má pøednost
pøed fotoaparátem. Ano, ale jen v pøípadì, e praèku nemáme.
adoní-li man el o fotoaparát, pak obvykle ví, e dosavadní
praèka je tì vydr í. Tak e máme-li praèku, která je tì funguje
jsou si nová praèka a nový fotoaparát rovny. Je pak
rozhodující, kdo z man elù obìtuje své potì ení jako první.
Hádka na téma "praèka" kontra "fotoaparát" dokazuje nám známý
fakt, e jsme prvotnì emoènì naprogramováni prosazovat
individuální prospìch a doká eme ustoupit, jen kdy druhý
partner pøistoupí na vyvá ený kompromis. Chybí nám emoce k
zaji tìní párového prospìchu, chybí nám varovný hlas: "Má-li
být ohro en pár, ihned, rád a dokonce s nad ením vzdám
fotoaparát." A pár bude vskutku ohro en pokud nenajdeme shodu,
pokud nenajdeme dohodu bez záporného emoèního dozvuku.
Záporný emoèní dozvuk vypadá takto: "Kup si praèku, ale
poèítej s tím, e ti ji nále itì osladím ."
Vyplatí se spory tohoto druhu nále itì deklarovat:
"Nejde o to, co více potøebujeme, ale jak si kompromisem
vyrovnáme na e radosti. Ná spor je nebezpeènì neøe itelný
pøirozeným zpùsobem, proto e nemá øe ení, pøi nìm by jeden
nepøiná el emoèní obì (-E). Proto promý lejme øe ení
oboustrannì Emoènì uspokojivá."
A jedním z pøijatelných postupù je chápat kompromis jako
emoèní dar.
Emoèní dar
Pøipadá nám pøirozené a také spravedlivé, e v soupeøivém
sporu sledujeme emoèní vyvá enost. Jestli e jsem ti dnes
vyhovìla, vyhoví ty zítra mnì. Ve ètvrté èásti knihy se
dozvíme, e dnes se v eobecnì pøedpokládá existence jakéhosi
mozkového centra smìny. Toto centrum funguje tak, e nám
pøipadá jako samozøejmá repciprocita (vzájemnost) pøi jakékoli
smìnì. (Viz "Parita", 4. èást)
K emoèní reciprocitì jsme zøejmì geneticky naprogramovaní,
proto e emoèní smìnu chápeme jako morální apel a sna íme se ho
dodr ovat. Patrnì u od okam iku vzniku lidského kmene,
slo eného z neostøe limitovaných rodù, kdy zaèala
hierarchizace struktury spoleèenství, se stala vyvá ená smìna
nìèím samozøejmým.
Kdyby v lidském Bdìlém Vìdomí (BV) nebyl zakomponován princip
reciprocity, dodr ující vyvá enou smìnu, nemohlo by lidské
spoleèenství vùbec vzniknout. Jakkoli si èlovìk vzájemnì
vypomáhá, pova uje za samozøejmé, e za pomoc se mu dostane
také pomoci.
Ve tøetí èásti této publikace se ètenáø dozví, proè se v
lidském kooperujícím spoleèenství vyskytnou lidé, kteøí na
principu reciprocity parazitují.
Nás v tuto chvíli zajímá, e se vedení sporu pøi neshodì
návrhu opírá o fakt existence reciprocity. Jinak øeèeno: nejde
o nic specificky párového, ale skupinového.
Jenom e existuje emoèní dar, který bych mohl mylnì pova ovat
za párovì instinktivní. Jenom zdánlivì by se tím popøelo
Dawkinsonovo tvrzení o existenci sobectví genù. I dar je
vysvìtlitelný jedinì individuálnì sobecky a nikoli
altruisticky.
V nejelementárnìj í podobì poskytuji dar proto, abych nìkomu
udìlal radost. Toto tvrzení je trestuhodnì neúplné, proto e
pøinejmen ím i já sám mám radost z radosti podarovaného.
Milenecká láska se pak chápe nesprávnì: "Kdo miluje, pøinese
jakoukoli obì a nehledí, zda se mu za jeho obì dostane
odmìny."
Kdo souhlasí s tímto výrokem, toho se musím zeptat kdo má být
tím, kdo pøiná í obì . Mu nebo ena? Jistì se mi dostane
vysvìtlení: "Samozøejmì, e oba." Milovat pak znamená vzájemnì
se obìtovat a nesledovat velikost obìti.
V tuto chvíli musím pøedlo it konkrétní pøípad: sledujeme
jednání dvou man elù, kteøí se pøedpokládejme milují oním vý e
uvedeným zpùsobem a nyní stojí pøed rozhodnutím "moøe" nebo
"hory". Podle naivnì mileneckého postoje se mají oba sobì
vzájemnì obìtovat. Pak tedy mu bude prosazovat "moøe" a
man elka jeho "hory". Vznikne nová absurdní neshoda.
A nic nebrání tomu, aby se dva nebesky se milující man elé
znovu krvavì pohádali. Z hlediska naivnì romantického chápání
milenecké lásky se proto musí sváry kupit a øetìzit, proto e
tu vznikl jeden zhoubný argument navíc: "Tys mi nevyhovìl,
proto e mì nemiluje ."
My lidé nejsme geneticky programováni k souladné shodì názoru
a návrhu, proto e pøirozený soulad podle jakéhosi
nedomy leného principu milenecké lásky není vùbec mo ný.
Rozhodovací proces mezi dvìma neshodnými návrhy zùstane v dy
zákonitì problémem vyvá ené smìny a tedy reciprocity. Za
podmínek neshody se pøece nemohou milenci nìjak pøirozenì
rozhodovat, ani by nectili vyvá enou smìnu.
Ten kdo vyhoví, se pro investigativního experta musí jevit
jako závislej í partner. On vyhoví proto, aby byl milován.
Poslední vìtu si rozeberme. Je tato vìta v mileneckém vztahu
vùbec platná? Jestli e druhému ustaviènì vyhovuji, proto e se
obávám, e ho ztratím, je tento postup vùbec úèinný? S ohledem
na milenecký paradox je nejen neplatný, ale dokonce neúèinný.
Podøizovat se ustaviènì doká u jen tenkrát, pokud se skuteènì
o druhého partnera bojím v tom smyslu, e ztratím jeho lásku.
Závislej í partner poskytuje ustaviènì emoèní dary, proto e je
naprogramován na reciprocitu. Kalkuluje takto:
"Ve v em jí vyhovím a ona mì za to bude více milovat ."
Podarovaný partner je sice schopen ocenit dary, ale mileneckou
láskou miluje ménì, proto e se mu darující partner stává
jistým a nemusí o nìho usilovat. Pøestane milostnì tou it.
Rozha teøená milenectví a hybridní vztahy (debaklový,
kalamitní vztah) vznikají ze sporù, které mají pomìrnì
jednoduchou a jednodu e èitelnou osnovu:
"Tys mi nevyhovìl a proto soudím, e mì nemá rád."
Z genetického hlediska jsme kupodivu naprogramováni dosti
nemravnì:
"Usiluji o to, abych získal partnera a to znamená, e ho chci
milovat a souèasnì být milován". Usilujeme -- jako ostatnì
mnoho jiných ivoèichù -- o vzájemné zmocnìní se, ale teprve
uèením a zku eností se doká eme nauèit vzájemnì se vlastnit".
Od prvního pohlavního styku, který i nadále zùstává jistou
formou závazku, se musí nejen man el, ale i milenci uèit
reciprocitì, to znamená jednat na základì vyvá ené emoèní
smìny. Mohu jakýkoli dárek zabalit do jakkoli poeticky
krásného obalu a mohu jakkoli zdùrazòovat svou nezi tnost, ale
v podstatì jednám podle principù smìny.
A tak zvlá tnì v milenectví mají být i emoèní dary duchaplnì
kalibrovány. Dìlat si nepøetr itì radost, to jest podarovávat
se nepøetr itì kladnými emocemi (+E) nedoká í milenci ani v
prvním týdnu milenectví.
A navíc konstatujme, e emoèní dar v man elství pøedstavuje
nebezpeèí, e se podarovaný dopustí podrazu tím, e prohlásí
dar za povinnost, kterou nìjak romantickosentimentálnì
zdùvodní.
Na druhé stranì je nutno pova ovat emoèní dar za cosi
pozitivního pokud jeden vyhoví pøedev ím proto, e má radost z
radosti podarovaného. Ale i tento druh emoèního daru
doporuèuji kalibrovat, proto e jak u dávno víme, radost máme
pøedev ím z toho, co není ka dodenní.
Emoèní dar má proto být man eli zkoumán rovnì z hlediska
vyvá ené emoèní smìny.
Jakékoli párové jednání má být nepøetr itì sledováno, aby byla
zachována oboustrannì vyvá ená smìna, co je vlastnì obchod.
Nehádejme se, ale duchaplnì obchodujme. Poèestnì a dùmyslnì.
Znovu ocitujme Matta Ridleyho:
"Existuje jedna svìtlá stránka lidského chování. Øíká se jí
obchod." Obchod toti dokázal na úrovni kmenového uspoøádání
èasto nahradit boj. I dnes se jeví být oboustrannì výhodný
obchod úspornìj í ne li válka.
Kompromis
Kompromis je ve skuteènosti jednou z forem øe ení man elského
sváru, kdy pøi neshodì návrhu partneøi odmítli návrh druhého.
Nalézt oboustrannì pøijatelný kompromis je ov em pravým
komunikaèním umìním. Jde o to, nalézt pøi neshodì takový
kompromis, který by nevyvolal nám u známý záporný emoèní
dozvuk, kdy jeden nebo oba man elé jsou zahoøklí z toho, e
neprosadili svùj návrh.
Svým zpùsobem je nejjednodu í takový spor, kdy lze volit oba
návrhy v úplné podobì jen s èasovým posunem. Sem patøí jak
na e "hory" kontra "moøe", tak i "nová koupelna" kontra "nové
auto". Zdálo by se, e jediným kompromisem je na pøíklad:
letos "moøe", napøesrok "hory". Dohodnou-li se man elé èí
návrh se bude realizovat jako první, pak dochází vskutku ke
smìnì návrhù v jejich úplné podobì, proto e rozumní man elé si
pøi tomto kompromisu nijak nekazí ani pobyt u moøe, ani na
horách.
Není ov em nijak nelogické a komunikaènì ru ivé, smìní-li
man elé na pøíklad "hory" za "novou koupelnu" a právì tak
"moøe" za "nové auto". Nauèíme-li se chápat emoce jako hlavní
platidlo pro smìnu, mù eme pova ovat za duchaplné, pokud
man el obìtuje své "hory" za "nové auto". Jde o pøirozenou
smìnu "radost za radost".
Pozdìji se je tì dozvíme, e v tomto emoèním kompromisu lze
chytraèit, a to znamená koøistit. Man elka tøeba prosadí
"moøe" a prohlásí, e má na své "moøe" nárok, proto e dovoluje
man elovi, aby chodil ka dou støedu hrát kuleèník. Podotýkám,
e smìna "moøe" za "kuleèník" je mo ná, ale jedinì je-li takto
deklarována, to jest veøejnì vyøèena a uzavøena tak jako
úmluva. Man elé se mohou dohodnout, e man el bude hrát bez
námitek ve støedu kuleèník a za to se obìtuje a pojede s
man elkou k moøi.
Existují man elství, kde bude smìna "moøe" za "kuleèník"
pova ována za pøimìøenou a jindy prohlásí mu , e na kuleèník
jako poèestné hobby má právo a odmítá obìtovat své hory.
Koøistit lze i tím, e zatajuji skuteèné emoèní propojení
tøeba s "moøem" tím, e sice k moøi jet chci, ale nedìlá mi to
tak velkou radost, abych musel jet pøí tí rok do hor.
Ka dodenní man elský ivot je vlastnì ustavièným drobným
dohadováním (smlouváním) na jakémsi pomyslném Emoèním trhu o
dosa ení kompromisu.
Jsou man elé, kteøí odhalí v prùbìhu prvního roku man elství,
e se vyplatí hrát poèestnì, a proto poctivì realizují své
emoèní smìny. Obvykle se pokusí obèas koøistit, ale záhy
zjistí, e tím vlastnì nutí druhého, aby koøistil také. Jejich
poctivost se projevuje tím, e poctivì deklarují co jim dìlá
doopravdy radost a co naopak. Na druhé stranì staèí mít nìjaké
své pøíli pevné pøesvìdèení (pøedsudek), od nìho odvozuji
své návrhy, pøestanu respektovat princip emoèní smìny a
prosazuji své návrhy s odùvodnìním, e jsou správné. Velmi
brzy si tak vykoleduji nepøetr ité soupeøení.
Dnes se èasto hovoøí o tak zvané emoèní inteligenci, pro
man elství se mi více líbí termín emoèní gramotnost.
Pøedstavuje schopnost udr ovat vyvá enost emoèních smìn ve
prospìch páru.
V souèasné etapì narùstající krize man elského páru zji uji,
e nápadnì klidnì pùsobí man elé, kde man el i man elka mají
svá vlastní hobby a souèasnì nìjaký spoleèný zdroj veselosti.
Opakuji, e radost je emoce propojená s nìjakou události,
která mi vy la jako kladná. Veselost je výhradnì emoce, jejím
podnìtem je humor propojený s afektem smíchu, pøípadnì veselé
nálady.
Mít pevné a u lechtilé hobby stabilizuje párové chování v tom
smyslu, e nepøikládám mnoha neshodám pøíli velkou emoèní
váhu. Jsem-li náru ivý hráè golfu, pak golf coby zdroj mé
radosti jakoby zmen oval mùj zájem na spoleèném rozhodování.
Obecnìji øeèeno, zále í-li mi na tom, abych si zahrál golf,
pøestanu pøikládat nìjaký velký emoèní význam tomu, kam se
pojede na dovolenou, jaká sedací souprava se koupí, zda si
poøídíme nové auto, nebo nový byt. Neuznávat výhody tohoto
nezájmu je klasický pøíklad emoèní negramotnosti.
V osmdesátých letech jsem zkoumal man elství horolezcù a
achistù. Jejich neanga ovanost v instrumentálních
(pøedmìtných) sporech byla zará ející. Vzpomínám si na
horolezkyni, kterou musel man el nutit, aby si koupila nìco
hezkého na sebe.
Máme ít tøísektorovì: Hobby je stejnì významné jako rodina a
zamìstnání. Nejen z dùvodù u lechtilosti ivotního stylu, ale
hobby na sebe strhává tolik emoèního propojení, e se
pøestávám pøi neshodách v man elských øe eních nadmìrnì emoènì
anga ovat.
Chaotické hádky
Jakékoli dìní v lidské spoleènosti je nelineární; v
nelineárních systémech existují tak zvané nepøedvídatelné
stavy zlomu, kdy se nìjaké promìnná náhle a nepøedvídatelnì
zvrtne z rovnová ného stavu do chaosu.
V man elství je v e tak ne ikovnì zaøízeno, e ke stavu zlomu
z malých oscilací mù e dojít kdykoli. Ètenáø mù e nalézt
literaturu, ve které se hovoøí o zlomu paralelního systému do
turbulentního. Mluvit o konfliktním man elství jako o
turbulentním by bylo mo né, ale mnì osobnì se líbí více pojem
chaos a tedy man elství chaotické.
Man elství mù e probíhat stabilnì v mírných oscilacích a
obèasných fluktuacích, ale kdykoli mù e malá zdánlivì
bezvýznamná událost nabudit chaos. Staèí, aby si man el spálil
jazyk horkou polévkou, nìco na man elku zaøval a bìhem tøí
minut se man elský dialog zmìní v zcela chaotickou hádku.
A tady se pozastavme, proto e se vyplatí rozli ovat chaos
man elství jako ivého dynamického systému od chaotické hádky.
Chaos man elství pro nás znamená chaos v nìkteré ze základních
promìnných man elství, pøesnì øeèeno chaos v uspoøádání
základních promìnných. Man elské dorozumívání zaujímá zvlá tní
postavení mezi základními promìnnými, nebo je jediným
prostøedkem, kterým lze rozumovì ovlivnit promìnné zbývající.
Chaotickou hádkou v ak nelze man elský chaos stabilizovat.
Pokud se mají man elé instrumentálnì rozhodovat, je
nerozhodnutelnost pøi neshodì podaných návrhù hlavním
dùsledkem chaotických hádek.
My v tuto chvíli zùstaneme u instrumentálního dialogu, který
jak víme veden být musí, proto e se rozhoduje o spoleèných
èinnostech. Neshodnou-li se man elé v podaných návrzích
instrumentálních øe ení, vznikne spor, kterému budeme øíkat
man elský svár.
Je obvyklé, e man elé øíkají argumentùm dùkazy. To je tì není
chaos, ale jeho zárodek. Dokud nedojde k dorozumívacímu chaosu,
mù e mít svár dlouhou dobu ráz polemiky. Man elé uvádìjí vìcné
argumenty pro svá tvrzení.
Je úctyhodné, pokud se vede polemika v mezích kladných emocí a
je vzorové, pokud je respektován zámìr (intence) páru, uchovat
svou svornost a tedy zdatnost. Polemizovat ano, ale nehádat
se! Cílem nech je dohoda (= shoda s jediným øe ením). Man elé
se mají dùslednì vyhýbat odklonu dialogu do sváru o tom, kdo
má pravdu a kdo ne. Umìním je vést dialog jak dosáhnout dohody
(úmluvy).
Man elé nepouèení v polemice mají trestuhodnou tendenci
prohla ovat své argumenty za samozøejmé èi pøirozené. U
samotné tvrzení "pøirozenì, e já mám pravdu" je zrnkem chaosu
v dorozumívání. Nabízí se toti protiteze "pøirozenì, e ne ty,
ale já mám pravdu". Polemika je zablokována, rozhovor se
odkloní od tématu a zaène hádka o tom kdo má a kdo nemá
pravdu.
Ale by jsou man elé v neshodì a by argumentují názory jako
by to byly dùkazy, tedy potvrzené pravdy, mohou svár stále
udr ovat v mezích hovorové polemiky.
Lidské dorozumívání je jednokanálové, proto musí v dy jeden
mluvit a druhý naslouchat. Zaènou-li si man elé skákat do øeèi,
dochází k umu v dorozumívání. Pokud je polemika soudr ná
(konzistentní), stále ale je tì nejde o chaotickou hádku.
Na otázku se odpovídá, nìjakému tvrzení se naslouchá a
odchylky od tématu jsou ojedinìlé. Líbilo by se mi øíkat
podobnému dialogu, e je jako dialog smysluplný. Dává toti
nezávislému pozorovateli smysl, je schopen chápat o èem se
man elé pøou. Podotýkám, e nemusí odhalit proè se man elé
pøou. Jednodu e: sváru (polemice) lze pøiøadit smysl, pokud
rozumím o èem se man elé hádají.
Svár o dovolenou "moøe kontra hory" je smysluplný a lze se
smysluplnì pøít o to, kam se pojede.
Vìdecké disciplíny opatøující tento problém jsou logika a
teorie pøenosu informací. Budi øeèeno, e podle obou
disciplín lze vybudovat pravidla polemiky, ale budi i øeèeno,
e hovorový jazyk má svou vlastní pozoruhodnou logiku (viz
3.èást).
Na úrovni hovorového jazyka dochází k úchvatným nehoráznostem.
"Rozbil jsem èajový servis, proto e má pøijet tvoje matka."
Spojka "proto e", vyjadøující také øeèenou implikaci
(zdùvodnìní), se hovorovì zneu ívá nepøetr itì. Dokonce i
formou magického my lení: "Ztratila jsem penì enku, proto e
jsem vykroèila z domova levou nohou." Man elka chce zastøít,
e byla neopatrná a tá i se jak mù e proti tomuto tvrzení
man el argumentovat. Jedinì svárem. A dokonce man elka zastírá
neopatrnost zbyteènì, proto e lze napsat desetistránkové
pojednání o tom, proè by mohla ena ztratit penì enku. Z
hlediska "proè?" jde nejen o problém nerozhodnutelný, ale
dokonce objektívnì nevyøe itelný.
Nesprávná zdùvodnìní (nesprávné implikace) bývají hlavním
nábojem posouvajícím svár do hádky a koneènì do hádky
chaotické. Implikace zná je tì spojku "jestli e, pak ..." V
hovorovém jazyku dostává výhru ný podtext: "Jestli e se mi
neomluví , odejdu k mamince." Z vìty není patrné, zda ji
vyslovil mu èi ena, obojí by bylo stejnì trapné. Ov em
nemusí jít v dy o vyhro ování, ale tøeba jen konstatování:
"Jestli e se nebudeme dívat na TV, budeme se hádat."
Uva ujme, e se mu vrátil z práce o dvì hodiny pozdìji ne li
mìl, pøedpokládejme, e man elka je ponìkud árlivá a e se
nachází v premenstruálním období. Bez sebemen ího pokusu se
alespoò zeptat proè pøi el tak pozdì, ihned vyrazí: "Muchlal
ses tam s tou courou Novákovou".
Toto tvrzení je nevyvratitelné, proto e man el nemù e dokázat,
e se s nikým nemuchlal. A proto e man el nemù e dokázat svou
nevinu, man elka se roz haví a zaène vyhro ovat, e odejde k
mamince a vezme sebou Jiøíèka i Pavlíèka. Mu vezme slova
man elky vá nì a zaøve, e jsou to také jeho dìti. Man elka
zaøve silnìji, e jsou pøedev ím její a vùbec, e se jejich
rodinný domek prodá a e man el je padouch, který podvedl
jejího bratra. Man el namítne, e bratr mu dodnes dlu í peníze
a " e vùbec" její rodina ho pøipravila o v echno a na to
man elka, aby si své peníze se ral, e mu na nì ka le, a
man el, e utratí za mìsíc dvacet tisíc a ona, e o jakých
dvaceti tisících e hovoøí, a pak zaènou padat nadávky,
osoèení, a svár u není polemikou, ztratil svou smysluplnost,
proto e kolik man elka mìsíènì utratí nesouvisí s tím, e
man el pøi el o dvì hodiny pozdìji domù.
Chaotická hádka je slovní (verbální) nesrozumitelný zápas,
jeho cílem je agrese, sleduje se toti zámìr druhého urazit,
dorazit. Chaotická hádka tedy není polemikou, tedy svárem dle
urèitých pravidel, ale je chaotickou potyèkou, kde zpoèátku
jsou zbraní slova hlasitì vyøvávaná, pozdìji zapracují i ruce
a pøedmìty le ící poblí rukou.
Chaotická hádka je pro pozorovatele pøedev ím nesrozumitelná.
Ov em pøece jen existuje obor man elského poradenství a nauka
o man elském páru (matrimoniologie), kde právì neplatnost
pravidel logiky a pøenosu informací je cílem zkoumání, proto e
existuje hovorový jazyk, který zcela zvlá tním zpùsobem jakoby
nerespektoval ani logiku ani pøenos informací.
Z matrimoniologického hlediska by bylo opravdu komické uèit
nepouèení man ele, aby spor nìjak logicky správnì vyøe ili.
Ka dý man elský poradce ví, e chaotickou hádku nutno nejdøíve
utnout a pak se smíøit (= vyladit své emoèní báze). Chaotické
hádky trvají v man elském konfliktu i více jak deset hodin,
pøièem závìreènou (finální) fází jsou u jen jakési vylo enì
nesrozumitelné skøeky a výkøiky.
K chaotické hádce mù e dojít v man elském konfliktu, kdy je
tato forma hádky dokonce pravidlem a proto se v konfliktu
nelze o nièem dohodnout a proto se také o nièem v konfliktu
man elé dohadovat nemají, ale mají jít do man elské poradny.
K chaotické hádce mù e dojít i mezi man ely ve stabilním
man elství, jsou-li fluktuace jejich emocí v pøíli ném
rozkmitu (velké fluktuace), nebo jsou-li jejich náladové báze
posunuty smìrem k hodnotì - 1,0 y.
Buï jde o støet nìjakých náhlých rozladìní, nebo jde o
zvlá tní pøípad tak zvaného zástupného sporu. Øekl bych, e
zástupný spor je spí e pravidlem, ne výjimkou, proto e jsem
snad dosud nena el man elství, kde by nebyla v Bdìlých
Vìdomích man elù zasunuta nìjaká neshoda, která døíme sice v
nevìdomí, ale velmi blízko okru í vlastního (BV). Napøíklad
man el nedoká e vysvìtlit za co utratil 5.000,- Kè, které
kdysi zmizely z vkladní kní ky. Jeho výklad, e chtìl man elce
koupit dárek k narozeninám, pøipadá man elce jako výmluva.
Zástupný spor pùsobí jako nabíjecí baterie záporných emocí pøi
hádce, proto e jakmile se man elé pohádají na zcela jiné téma,
tøeba o na e moøe a hory, provede man elka logický pøemet,
nebo má mo nost øíci: "Navrhuje hory, proto e jsi sobec a
chce , aby bylo po tvém. A vùbec, kdo ví, jak to bylo tenkráte
s tìmi pìti tisíci, vìøit se ti nedá ..."
Zástupný spor vede nìkdy k úmornému ka dodennímu ha teøení,
kdy jeden z man elù vyvolává hádky jen proto, aby se mohl
øe it zástupný spor.
Pøipomínám ètenáøi znovu jev zvaný "vynoøení" (emergence). Je
to neodluèitelná vlastnost Bdìlého Vìdomí, e se v nìm nejen
my lenky (nápady) ale i nálady náhle vynoøují. Francis Crick,
nositel Nobelovy ceny za DNA, u ívá té pojmu "vyskakují".
Zvlá tì varuji pøed man elskými situacemi, kdy se man elé doma
nudí. Nuda je u slabá záporná nálada, øeknìme v na í hodnotì -
0,5 y a je snadné "tasit" nìjaký zástupný spor jako dýku a
rozjet chaotickou hádku.
Co vlastnì býti má?
Hádáme-li se o tom co je, zdá se, e lze tvrzení smysluplnì
dolo it, dokázat. Omyl. Sly el jsem v poradnì rozezlenou enu,
která trvala na svém tvrzení, e ji man el nemá rád, proto e
zapomnìl koupit cibuli.
"Zapomìl jsi koupit cibuli" je smysluplný popis události,
"Nemá mì rád" je u ménì jednoznaèný popis, ale spojení obou
popisù do výkladu je pøísnì zakázaný. "Nemá mì rád, proto e
jsi zapomnìl koupit cibuli" je u jen a jen ryzím osoèením a
fale ným zdùvodnìním.
Obor zkoumající "co býti má, aby ." se nazývá deontologie.
Man elské poradenství se má vlastnì zabývat výhradnì tím, aby
man elùm sdìlilo jak se mají chovat, aby vzniklo svorné
man elství. Na tomto cíli man elé dohodnuti být musí. Sledují-
li nìjaké dal í ivotní cíle, musí o nich být o nich té
pøedem dohodnuti.
Laik má být v první øadì pouèen, e nelze dosáhnout ideální
svornosti jako nemìnné konstanty. Cesta ke svornosti vede
øízením -- lépe øeèeno promy leným vyrovnáváním pøirozených a
samovolných výchylek. Umí-li se tøeba man elé dostateènì
rychle usmíøit pokud se pohádali, pak zpìtnou vazbou vyrovnali
nìjakou oscilaci èi fluktuaci své nálady a udr eli tak
stabilitu man elství.
Otázka "co býti má" je v podstatì otázkou pro expreta
man elského poradenství, ale laik má samozøejmì právo do svého
man elství mluvit a formovat ho.
Zdùraznìme na tomto místì, e nejsme geneticky programováni
výhradnì na pøe ití vlastní rodiny. V roce 1966 tímto tvrzením
pobouøil biologický svìt profesor George Williams v knize
"Adaptation and Natural Selection" (Adaptace a pøírodní výbìr)
. Ani ostatní ivoèichové nejsou takto naprogramováni a
ir ímu okruhu vlastního rodu pomáhají jen kdy z toho mají
prospìch. Pro èlovìka se vývojem stalo prospì né dru it se
pøedev ím do smeèky schopné lovit lépe ne li jednotlivec, a
stejnì tak se pro èlovìka stalo výhodné pìstovat spoleènì
obilí.
Tak e my víme, e "býti má" svornost rodiny a spolupráce lidí
ve vy ích spoleèenstvech, ale tuto skuteènost se musíme v
prùbìhu ivota uèit = pochopit a reagovat. Man elství zdaleka
není geneticky instinktivnì zaji tìné, a proto se v nìm tak
snadno spolupráce zvrtne v soupeøení.
Jsem toho názoru, e chceme-li man elství hodnotit, musíme
provést vìdeckou restrikci, nebo té redukci v ech man elských
jevù a oddìlit podstatné od nepodstatného. Vyplatilo se mi
vytøídit, a tedy restringovat (nebo redukovat) v man elství
pìt základních promìnných a hodnotit jak jsou uspoøádány. O
tom pozdìji. Ka dopádnì lze uspoøádaností tìchto promìnných
hodnotit, zda je man elství stabilní, èi nikoli.
Pro úèely diagnostického popisu man elství musíme nejen
sledovat jeho promìnné, ale musíme znát i man elské konstanty.
Existují rozhodující údaje o man elství, je se v prùbìhu
man elství nemohou mìnit:
-- data narození man elù,
-- data narození dìtí,
-- datum sòatku a data rozvodù,
-- pøedchozí a souèasná bydli tì,
-- vzdìlání man elù, dosavadní zamìstnání,
-- dosavadní zdravotní stav man elù,
-- dìtství man elù.
Nìkteré konstanty jsou samozøejmì nemìnné jen k urèitému dni
(diachronnì), kdy zaèneme man elství zkoumat. Bydli tì man elù
se mù e kdykoli zmìnit, ale ke dni D jsou urèena co do
minulosti konstantnì.
Konstanty rámují man elství, dodávají mu jakousi individuální
charakteristiku, vytváøejí jeho typologii. Ètenáø uzná, e
jinak bude kdokoli hodnotit man elství, v nìm je man el
ètyøikrát rozveden a má celkem ètyøi dìti, z ka dého
man elství jedno, od sou ití, v nìm vystupuje man el coby
pìtaètyøicetiletý svobodný mu .
Pro svorný man elský ivot jsou významnìj í man elské promìnné,
které jsme si zredukovali na pìt rozhodujících. Pro ètenáøe
mohou být návodem jak smìrovat své rozviklané man elství ke
stabilitì.
Podstatou smyslu promìnné je, aby o jejím uspoøádání byla
uzavøena dohoda. Tak na pøíklad je zbyteèné se hádat zda
man elka uèinila správnì, pokud pustila synáèkovi nìjaký krvák
v TV; je toliko podstatné zda mezi man eli existuje dohoda, co
dítìti dovolit a co mu zakazovat. Sama "péèe o dítì" je jak
dále uvidíme jednou z reprezentativních slo ek promìnné zvané
"man elské sou ití".
Hádají-li se man elé na uvedené téma, zjistí tøeba, e o
výchovì dítìte nejsou dohodnuti. Pozdìji je tì uvidíme, e
jakákoli dohoda musí být vnitønì (implicitnì) bezrozporná.
Dohoda typu "kdy bude dítì zlobit, tak se pøece dohodneme jak
na nìho" není dohodou, proto e není vùbec øe ením úlohy zvané
"výchova a péèe o dítì". Øe ením je bezrozporné jednoznaèné
uspoøádání, které zní tøeba takto:
-- dìti bude trestat otec, jak sám uvá í a matka je
bude výhradnì jen odmìòovat,
-- stejnì tak trestat bude dìti výhradnì matka podle vlastního
uvá ení a otec je bude odmìòovat,
-- o synovi bude ve v em rozhodovat otec, o dceøi matka,
-- matka bude sledovat povinnosti dìtí, otec se bude starat o
jejich u lechtilou zábavu.
Potom vìta "Heleno, ná Petøíèek zlobil, dej mu pohlavek" je
projevem správnì plnìné dohody.
Shròme si teï odpovìdi na otázku: "Co vlastnì býti má?":
Hádáme-li se s man elkou, máme sklon v dy svá tvrzení nìjak
odvozovat, ov em ka dý v dy dle svého postoje. Hovoøíme-li
souhrnnì o problému "co býti má" pak bude øeèeno, e být má,
aby se man elé shodli na postoji, který bude schopen uspoøádat
pìt základních promìnných man elství.
Byl by to nádherný dialog, v nìm by man elé sjednocovali svùj
postoj. Je mo ný, jen jsou-li man elé informováni, pouèeni.
Nepouèený man el je proti pouèenému ve výhodì, proto e
nerespektuje ovìøené postoje; mù e svá tvrzení odvozovat a
nehoráznì libovolnì, tøeba i magicky. "Nemiluje mì, proto e
mì tvoje matka proklela ..."
Dorozumívací zvyklosti
V odborné literatuøe se dorozumívacími zvyklostmi rizumí
jazykové konvence. D. Lewis tvrdí, e konvence je v itá
pravidelnost, P. Grise pova uje za konvenci ustálené významy
vìt.
Je známo, e v ka dém spoleèenství jako je tøeba klub,
korporace, ale i sjezd akcionáøù se ustavují nìjaké typické
jazykové manýry, které se mimo toto spoleèenství neu ívají. V
"klubu" drogovì závislých není myslitelné neznat pojem
"joint".
Ov em "klubem", kde se daøí spí e dorozumívacím zlozvykùm je
milenecký, nebo man elský pár. V ka dém man elství se vyvinou
hovorové návyky, které rovnì redukují, zjednodu ují
dorozumìní. Ale skrývají v sobì souèasnì mo nost zneu ití.
Dám pøíklad.
V urèitém konkrétním man elství si mohou man elé øíkat "ty mùj
hlupáèku". Smysl toho výroku je urá livý, ale jeho význam, to
jest jak je mínìn, je pøátelský, dokonce hladivý. Mù e se stát
dorozumívací zvyklostí (konvencí). Ale mezi man eli se mù e
pomalu rozvíjet nìjaká krize nebo man elský konflikt a
najednou jeden z nich poru í konvenci a dá ránu pod pás,
proto e øekne "øíkal jsi mi nejednou, e jsem hlupák".
Dorozumívací zvyklosti mají v man elství v dy ryze hovorový
ráz. Pøísná logika zde neplatí.
Ov em v hovorových dorozumívacích zvyklostech je skryto jedno
významné nebezpeèí.
Man elé se z nich nevyvleèou ani kdy jde o tak zvaný
instrumentální dialog, který jak víme být veden musí a jeho
cílem je uspoøádat základní promìnné v man elství.
Vzpomínám si na man ele, kde se usadilo úsloví "neraï, není ti
je tì edesát". Radila-li man elka mu ovi jak má dr et kladivo,
pak toto úsloví "pasuje", ale pronese-li tøeba man elka, e se
koupí nová kuchyòská linka hnìdé barvy a namítne-li man el, e
vidìl krásnou zelenou, pak "neraï, není ti edesát" znamená,
e man elka odmítá, aby se man el podílel na rozhodování o
slo ce man elského sou ití zvané "domácnost".
Pokud man elé uzavøeli úmluvu, e v domácnosti bude autoritou
man elka, pak by bylo v e v poøádku.
V man elském dialogu se mù e dorozumívací zvyklost zvrhnout v
dorozumívací zlozvyk:
Man el odchází do hospody a man elka øekne "koukej pøijít
brzy", man el odvìtí "spolehni se" a oba vìdí, e man elka u
pøedem poèítá s tím, e man el pøijde pozdì jako v dy pøedtím.
Uvedené dva výroky u pøedem dokonce stvrzují, e man elka
poèítá s tím, e man el pøijde pozdì a e a pøijde nastane
jalové vyèítání s rychlým usmíøením. Staèí v ak opìt, aby se
náladová báze man elky jakkoli rozkmitala, man elka nevezme
svá slova jako dorozumívací zlozvyk, ale v doslovném smyslu a
vznikne podvratná hádka.
Mimochodem odvozovat svá tvrzení z úsloví, pøísloví,
dorozumívacího zlozvyku, nebo i prosté zvyklosti je nebezpeèné
v okam iku, kdy se máme instrumentálnì rozhodovat.
"Koupil jsem nové auto a nic jsem ti o tom neøekl, proto e
pøece nikdy nechce vìdìt, co koupím ." je sice srozumitelná
argumentace, ale pøece jen úskoèná. Man el dobøe vìdìl, e
auto je cosi jiného ne li sako nebo kalhoty. Vymluvil se
hanebnì na man elskou konvenci a naru il, nebo mohl naru it
man elskou stabilitu.
Ètenáø jistì zaèíná tu it, e opomíjíme cosi, èemu øíkáme
zámìr. V hovorovém jazyku je zcela obvyklé tajit tak zvané
pravé zámìry, a my máme pøedev ím v hovorovém my lení sklon
podezírat druhého, e své pravé zámìry tají, aè to nemusí být
pravda.
Upøímnost zámìru
Zaèínáme s pitvou man elského dialogu.
Pøesnìj í a dùkladnìj í informace nalezne ètenáø v knize Petra
Ko átka "Význam a komunikace" (vydalo nakl. Filosofia, Praha,
1998). Sám vycházím z pojetí tohoto autora, ale pøece jen se
místy se odchyluji od uvádìných tvrzení, proto e hovoøím
výhradnì o problematice párového man elského dialogu.
Na urèitou dobu nebudeme pou ívat pojmy man el a man elka, ale
mluvèí a adresát. Ten kdo mluví je mluvèí, kdo naslouchá je
adresát.
Navrhuji dát pojmu promluva, u ívaného v jazykovìdì, jiný
význam, pro vìdu o man elství nepostradatelný.
Dohodnìme se na tom, e
-- mluvèí pronese výrok a adresát tento výrok nìjak pochopí,
-- adresát reaguje na výrok mluvèího odpovìdí,
-- pùvodní adresát reaguje na tuto odpovìï adresáta tak zvanou
reakcí na odpovìï.
Tyto tøi smluvní akty, v na em pøípadì výroky dávají dohromady
nìco v hovorovém jazyku znaènì samostatného, èemu budeme
øíkat man elská promluva.
V psychologii je znám problém: akce, reakce, reakce na reakci.
Promluva jako jakási vy í jednotka ne prostý výrok, je je tì
vìdecky dokumentovatelná. Pøedpovìdìt ètvrtý smluvní akt nikdy
nedoká eme, proto e promluva se zaène mìnit v dialog, který má
jiný øád, jiná pravidla, pøedev ím zákony nelineární kauzality§
.
Nedoká u neupozornit ètenáøe na fyzikální problém tøí
ideálních koulí.
První "strk" je vypoèitatelný pøesnì, odraz druhé koule je ji
zatí en malou chybou, která u tøetí koule vzroste tak, e
pohyb ètvrté koule je zcela nepøedvídatelný.
Pøíklad man elské promluvy:
Mluvèí: "Nele a pomoz mi."
Adresát: "Dej mnì pokoj a neru ."
Mluvèí: "Jak si pøeje . "
Posledním výrokem mù e promluva skonèit, mluvèí odchází
ponìkud na tván a patrnì pøipraví odvetu. Nebo vypukne hádka
tøeba u od poèátku chaotická.
Uvedeme si ale radìji promluvu ménì konfrontaèní:
Mluvèí: "V nedìli pøijede na náv tìvu moje sestra."
Adresát: "Z toho nemám velkou radost, ale co se dá dìlat."
Mluvèí: "Nic se nedá dìlat."
Adresát by mohl zaèít hoøekovat a obviòovat mluvèího, e
sestru pozval a nic o tom doma neøekl, anebo by se o tématu
více nehovoøilo.
Tak e tématem promluvy je pøíjezd sestry mluvèího.
Mluvèí sdìluje výrokem skuteènost, která má jasná smysl.
Jeliko mluvèí ví, e adresát nemá jeho sestru rád, øíká v e
trochu nejistì. Z jeho nejisté intonace vysoudíme celkem
jednoznaènì význam promluvy. Mluvèí hovoøí opatrnì, aby
nevznikla hádka. Neboli mluvèí zde vyøkne výrok o jeho tématu
ví, e adresát nerad usly í. V takové pøípadì bude mluvèí
sledovat zámìr (intenci), naznaèit, e ani on nemá z náv tìvy
sestry velkou radost.
Umìt dát veøejnì najevo vlastní skuteèný zámìr je v hovorovém
prostøedí nad lidské síly, proto e zámìr , ono "co tím vlastnì
mluvèí sleduje" nelze nikdy dokázat.
Takto je nutno chápat ono "bøevno v oku", jemu øíkáme
upøímnost. Sváry na téma upøímnost jsou bezbøehé. Do Bdìlých
Vìdomí (BV) si navzájem nevidíme a proto na upøímnost mù eme
v dy toliko usuzovat z chování druhého. Jenom e to má háèek,
ani mluvèí sám si nemusí být jist zda ví, e se chová, nebo
hovoøí upøímnì.
Ètenáøi nebude èinit nesnáze odvodit si, e bude pova ovat u
druhého za upøímnost, budou-li z jeho øeèi a chování zøejmé a
snadno rozpoznatelné jeho zámìry. Tak e odhaluji-li své zámìry,
jevím se obvykle jako upøímný. Nìkdy se tomu také øíká
manifestace zámìru. Mìl bych hovoøit tak, abych zøetelnì
manifestoval své zámìry. Nebo té úmysly, mezi zámìrem a
úmyslem ale nebudeme dìlat rozdíl.
Zastávám názor, e zámìr je tøetí dimenzí výroku.
První dimenzí jak víme je smysl. Pøebírám z citované knihy
Petra Ko átka vìtu "Koèka je na støe e". Její smysl je zøejmý,
srozumitelný, pochopitelný. Tuto vìtu v hovorových podmínkách
nelze sdìlit bez mimoslovních komunikaèních prostøedkù (mimika,
pantomimika, hlasová prozódie). Jimi mimodìk vyjadøuji svùj
vztah k oslovenému a my jsme se dohodli, e souhrn smyslu
výroku plus mimoslovní doprovod dodává výroku význam. Man el
øekne nakva enì své enì, e na støe e je koèka a míní tím, e
man elka ji opìt jako ji vícekrát nehlídala. Smysl výroku
dostává druhou dimenzi zvanou význam. Takto chápal pojem
významu i klasik v teorii dorozumívání profesor Bateson.
Je ov em dùle ité zkoumat, zda v sobì výrok "Koèka je na
støe e" neskrývá je tì nìjaký zámìr man ela mylnì informovat
svou enu nebo ji dokonce polekat, e koèka je støe e. Výrok
"Koèka je na støe e" jsem vybral zámìrnì, proto e existuje,
jak jsem se doèetl, tak zvaný de Mooreùv paradox, který zní:
"Koèka je na støe e, ale já tomu nevìøím." Pøi snaze o
pochopení smyslu tohoto souvìtí si lze skuteènì polámat kosti
dutiny lebeèní; tento paradox je nepochopitelný, ale v dialogu
mezi chaoticky rozhádanými man eli je co do výskytu èastý. Jak
blízko má k nìmu výrok: "Pùjdeme do kina, ale já si to
nepøeji."
Ètenáø musí být ov em pouèen, e onen paradox postihuje cosi
ir ího a snad i významnìj ího, toti e pronesu-li coby
mluvèí vìtu "koèka je na støe e", mìlo by se pova ovat za
samozøejmé, e tomu vìøím, e jsem o tom pøesvìdèen, a proto
to øíkám.
A tak se nám upøímnost rozpadá do dvojího pøesvìdèení. Øeknu-
li "koèka je na støe e", je tím mínìno jako samozøejmé, e já
co mluvèí jsem pøesvìdèen o tom, e koèka je na støe e. A
souèasnì usiluji být pøesvìdèen, e adresát mi vìøí, e koèka
je na støe e.
Nepanuje-li mezi mluvèím a adresátem krví podepsaná úmluva e
spolu budou komunikovat výhradnì jen na základì tìchto dvou
pøesvìdèení, je jejich vzájemné dorozumívání deformované. A
právì v hovorovém jazyku a zvlá tì pak v man elském dialogu se
provozuje "hra na hádku", proto e se obì citovaná pøesvìdèení
zpochybòují. Proè? Proto e zvlá tì v man elství se velmi èasto
rùzní zámìry mluvèího a adresáta (nesleduje-li se párový
prospìch).
Vra me se k jedné man elské promluvì, o ní jsme hovoøili pøi
popisu tak zvané konvence (komunikaèní návyky).
Man el odchází do hospody a man elka coby mluvèí pronese:
"Koukej pøijít brzy."
Man el co adresát odvìtí:
"Spolehni se."
Man elka reaguje nìjakým zamumláním, v nìm je skryt výrok:
"Stejnì brzy nepøijde ."
Ti e se podivme, jak deformovaná tato man elská promluva je.
Mluvèí (man elka) pronese po adavek = pøání = chtìní, aby
adresát pøi el z hospody brzy domù. Je v ak pøesvìdèena, e
nepøijde a ví, e i man el je pøesvìdèen o tom, e nepøijde.
Ve skuteènosti øekla man elka coby mluvèí: "Slib mi, e
nepøijde domù brzy, ale nechoï, abych se mohla na tvat,
nehledì k tomu, e sám ví , e brzy domù nepøijde ."
Man el co adresát øekl: "Spolehni se," aè vìdìl, e to jediné
co nesmí man elka udìlat je spolehnout se na jeho slova.
Man el pronesl slib, v nìm na sebe vzal závazek, e pøijde
domù vèas, ale vìdìl, e závazek nedodr í, neboli nevìøil,
nebyl pøesvìdèen, e splní to co slibuje, ale souèasnì vìdìl,
e man elka jeho slibu stejnì nevìøí.
Teprve tiché zamumlání man elèino ( = pùvodního mluvèího) bylo
upøímné: mluvèí byla pøesvìdèena, e man el nepøijde, a tak si
pro sebe ti e za eptla "stejnì brzy nepøijde ".
Man elé, v jejich komunikaci se podobné roztomilùstky
ustálily coby dorozumívací zvyklosti a jejich výroky pak
nezobrazují skuteèná pøesvìdèení, nemù e dojít ke shodì ve
sporu, kam pojedou na spoleènou dovolenou.
Opravdovým prokletím man elského dorozumívání je ov em sám
fakt, e není v moci jazyka dokazovat zámìry. Je-li mým
zámìrem vytrvat v man elství a nikdy se nerozvést, pak tento
zámìr jsem schopen toliko proná et co výrok, ale tento výrok
nikdy nemù e mít povahu dùkazu mého zámìru. Jestli e mì
man elka podezírá, e ji chci opustit, pak není v moci
dorozumívání jí toto podezøení vyvrátit. Jsem schopen sná et
jen a jen argumenty pro svá tvrzení, ale jakýkoli zámìr nejsem
schopen dokázat prostøedky jazyka.
Tvrzení: "Jsi v podstatì rád, e k nám pøijede tvoje sestra na
náv tìvu", pøedstavuje naøèení z tajeného zámìru. Man el je
podezírán, e sice tvrdí, e rovnì není náv tìvou sestry
nìjak nad en, ale v podstatì je rád, e pøijede. Není v jeho
moci pøesvìdèit svou enu, e se mýlí a e mu køivdí.
Mimochodem v na em (BV) nejsou dokonce ani zámìry nìjak ostøe
neprogramované, tak e v mnoha situacích platí, e já sám nevím,
jaký sleduji vlastnì zámìr.
P. Grisse doporuèuje fixovat významy vìt tak, aby do lo ke
konvenci. My bychom øekli, e je velmi vhodné zavádìt do
man elských promluv èitelnosti tak, abychom si v první øadì
vùbec rozumìli. Je ov em nemo né, aby do lo k úplné konvenci
u proto, e sám své zámìry úplnì neznám a pokud je znám tak
je a pøíli èasto zámìrnì kryji, tajím.
Mobbing
Provedeme nyní malou odboèku v úvahách o man elském
dorozumívání smìrem k neuvìøitelné banalitì, mající
bezprecedentní význam:
Mobbing, neboli jazyk lùzy je v man elství neèekanì zabydlen.
Vymezíme si ho pøesnì:
1. Oba man elé pou ívají agresivní nadávky. I dva kultivovaní
lidé si doká ou doma drsnì a sprostì nadávat.
2. Pøi vzniku sporu man elé na sebe køièí. Pøekøikují se.
(laterace)
3. V man elství se stalo mo né, aby jeden druhému vynadal.
Mobbing je v podstatì zánik zdvoøilosti. Proto e se "mobbing"
pou ívá i v ir ím dorozumívacím spoleèenství, jako tøeba v
práci, budeme pou ívat pojmu "man elský mobbing". Mobbing je
výhradnì poruchou formy dorozumívání.V podstatì je dùsledkem
bezradnosti a dokonce i bezbrannosti man elù. Pova ují svá
pøesvìdèení za jedinì správná a zdá se jim, e druhý je
úmyslnì nechce pochopit. Dojde k afektu zlosti a urá ce.
Zanikne-li v man elství zdvoøilost a zaène-li se hovoøit
jazykem chátry, lùzy, o ralù a kriminálníkù, nelze man elství
nìjakým výrazným zpùsobem zkvalitnit. Bohu el si lze na
výrazivo otrapù a vyvr encù snadno zvyknout.
Zjistil jsem v prùbìhu edukativní psychoterapie, e nelze
upravit man elské dorozumívání, neodstraníme-li z man elství
mobbing, který man elské dorozumívání totálnì diskvalifikuje.
Teoreticky vzato je mobbing u itím zvyklostí, tedy vmetkem
(intruzí) dorozumívání lidské spodiny.
Podotýkám, e do mobbingu nepatøí "urazit druhého zdvoøilým
zpùsobem". Zdvoøilá, zpùsobná urá ka mù e být skuteènì jen
projevem bezradnosti a jako takovou je nutno ji øe it.
Man elské promluvy
Následující kapitoly a odstavce doporuèuji èíst s urèitým
zvídavým zaujetím, jistì vás coby ètenáøe donutí k zamy lení
nad tím, jak se vlastnì doma hovoøí.
Pokud se vá partner nestane stejnì znalým v dorozumívání jako
vy, kdo knihu ètete, budete nejen zklamáni, ale naopak o
trochu více dopáleni ne li jste nyní, proto e uzøíte v
absolutní nahotì zrùdnost, jak se dorozumívá nepouèený èlovìk.
A podotýkám znovu a znovu, e man elskou stabilitu nemù ete
upravit a udr ovat jinak ne li dorozumíváním coby øídící
promìnnou man elství. Pøedstava, e se neshody, krize a
konflikty vyøe í na lù ku je komická a vrcholnì diletantská.
Dojde ke krátkému uklidnìní, ale nevyvodíte-li z tohoto
uklidnìní návod, jak zlep it kvalitu dorozumívání, krizi
nezabráníte.
Pro na e úèely man elské komunikace staèí, rozpitváme-li si
následující druhy man elských promluv:
1. Sdìlení
2. Pøání
3. Otázka
Jak je tì dále uvidíme, je dosti významné, abych své enì
upøímnì odkryl svùj zámìr, zda jí nìco sdìluji, nìco slibuji,
nìco si pøeju, nebo se na nìco tá i. Upozoròuji vás, e aè je
dùle ité hrát s otevøenými kartami a dávat najevo svùj
komunikaèní zámìr, jsou pøípady, kdy to jednodu e nejde.
Chcete být èitelní, to jest upøímní a dùvìryhodní a náhle
zjistíte, e to není mo né. Nelze jinak ne li hrát s kartami v
ruce tak, e druhý do nich nevidí. Smiøme se koneènì s tím, e
do karet svého man elského partnera nevidíme, nikdy jsme
nevidìli a neuvidíme. Zámìry druhého doká eme jen a jen
odhadovat.
Sdìlení
Obvykle se pova uje za samozøejmé, e sdìlení je urèitý výrok,
obsahující pro adresáta zjistitelné mno ství informace. Zhruba
lze øíci, e mno ství získané informace odpovídá mno ství
v eho, co adresát nevìdìl. Ov em takto nelze mìøit výmìnu
informací ani mezi dvìma kompjútry, proto e ty jsou vyrobeny
tak, aby shroma ïovaly výhradnì informace nìjakým zpùsobem
potøebné. Pokud vím e pr í, pak se zdá, e pronese-li
man elka e pr í, nesdìluje mi nic nového, neboli e její
sdìlení neobsahuje pro mì ádnou informaci.
Toto tvrzení je platné, testujeme-li její sdìlení výhradnì jen
z hlediska jeho smyslu. Pominout ov em význam sdìlení je
nepøípustné, proto e v dialogu jakýchkoli dvou lidí sdìlujeme
v dy souèasnì jak smysl tak i význam toho, co øíkáme.
Tak e pokud venku pr í a já vidím, e pr í a souèasnì vím, e
man elka ví, e já vím ( e pr í), pak mimovìdomì testuji
význam jejího sdìlení e pr í a kladu si otázku proè mi øíká
nìco, co vím. Je snadné vytvoøit pøíbìhovou epizodu, která by
nezávislému pozorovateli vysvìtlila zdánlivou nesmyslnost
sdìlení. Man el si tøeba chtìl jít zahrát tenis zatímco
man elka nechtìla, aby ode el. V jejím sdìlení "pr í" je pak
obsa eno "pøedpokládám, e vidí , e pr í a proto se domnívám
e nepùjde hrát tenis, který si navíc nepøeju abys hrál".
Klasici komunikace tvrdívali, e význam sdìlení (výroku), mi
dává návod jak rozumìt smyslu. Pakli e man elka vyslovila
"pr í" takovým zpùsobem, aby man el pochopil proè mu to øíká,
a pakli e navíc man el vskutku pochopil co mínila man elka
dùrazným "pr í!", lze øíci, e se v pøenosu informace mezi
man eli nevyskytl um. Do lo k bezporuchovému pøenosu
informace, k jednoznaènì dokonalému sdìlení.
Rád bych pøesvìdèil ètenáøe, e v samé podstatì sdìlení, je v
konkrétním dialogu musí nutnì v dy obsahovat význam, tedy
výklad proè nìco øíkám, je zakleto èertovo kopýtko manipulace.
Ve tøetí èásti knihy budeme manipulaci a její odno i zvané
klamání vìnovat pozornost z evoluèního hlediska.
Nyní bych rád zdùraznil, e v samé podstatì øeèi, ov em øeèi
ve smyslu konkrétního lidského rozhovoru je inkorporováno,
abych neverbálnì dodával smyslu výrokù význam, který je pro mì
výhodný.
Tím, e se vyvinula lidská øeè podvojnì (to jest, je-li vedena
na úrovni jazyka, obsahuje v dy smysl i význam), vyplývá z
jejího pou ívání mimoøádná snadnost klamat, chytraèit, idit,
zneu ívat. Zùstaneme u na eho pøíkladu "pr í".
Kdyby neexistovala neverbální slo ka dorozumívání, musela by
man elka sdìlit svùj postoj k de ti verbálnì. Musela by øíci:
"Nerada vidím, e chodí hrát tenis a proto mám radost z toho,
e venku pr í". To by se jí øíkalo sakramentsky nesnadno,
proto e by musela veøejnì deklarovat svùj úlisný zámìr
znemo òovat man elovi tenis. Ona zlomyslnì øekne "pr í" a je
tøeba e význam jejího výroku pøesnì èitelný, jasnì vyplývá jak
si nepøeje, aby man el el hrát tenis. Své úlisné nezveøejnìní
pøání mù e snadno popøít. Kdyby jí man el øekl, jak je ráda,
e pr í, namítne, e neøekla nic více a nic ménì ne li e
pr í. A mù e dodat "jsi paranoik", který v ka dém mém slovì
sly í nìjaký zlý úmysl".
Neverbální komunikace na jedné stranì mimoøádnì zjednodu uje
dorozumívání, ale souèasnì vytváøí mimoøádný prostor pro
mo nost podvádìt. A je-li mo né získat komunikaèním podrazem
výhodu, bylo by podivné, kdyby jí èlovìk nevyu il. Zvlá tì pak
v man elství, kde zaèíná bujet soupeøení.
Mo nost klamat neverbální slo kou komunikace je jedním z
dùvodù, proè vùbec vznikají neshody, proto e jak u jsme si
øekli prostøednictvím øeèi nedoká u být vìrohodný. Je-li mo né
klamat tak, e mohu nìco neverbálnì sdìlit a pak toté
verbálnì popøít, zaènu oponovat u jenom proto, abych náhodou
nebyl oklamán, abych nenaletìl.
Podvojnost lidské komunikace, to jest existence verbální a
neverbální slo ky øeèi v dialogu u samo o sobì usnadòuje
vznik sváru.
Ze sémantického hlediska reprezentuje sdìlení jednostranný akt,
v nìm je skryt zámìr o nìèem adresáta informovat. Z
pragmatického hlediska není mo né pøipustit, e by v
man elství adresát na sdìlení nereagoval.
Upøesnìme si, e se v mém Bdìlém Vìdomí (BV) vynoøí my lenka,
nápad, jako nìco, co dává smysl. Souèasnì shledám jako
dùle ité sdìlit my lenku druhému partnerovi v man elství.
Zcela neznámo jak, uvede moje my lenka svìta (BV) do chodu
komplexní aparát mých mluvidel a my lenku vyøknu v podobì
výroku. Výrok patøí do zcela jiného svìta ne li je mé Bdìlé
Vìdomí (BV) a to do Svìta "v", onoho na eho svìta pøimìøených
rychlostí a velikostí, svìta jevù, pøedmìtù a událostí. Mùj
partner sly í mùj výrok Svìta "v" a pøemìní si ho
prostøednictvím funkce urèitých mozkových center do zvlá tního
stavu svého svìta bdìlého vìdomí, v nìm porozumí co druhý
sdìluje. Ov em není mo né, aby adresát sly el jen výrok, on
souèasnì vnímá nejen sluchem i neverbální slo ku sdìlení a pak
teprve plnì pochopí sdìlení. Dohodnìme se, e smyslu výroku
nìjak porozumím, a souèasnì s porozumìním významu teprve výrok
pochopím.
A nyní pøíklad.
Mluvèí (man el): "Vidìl jsem Jindru s nìjakou novou sleènou."
Adresát (man elka): "Jindra je dìvkaø ."
Mluvèí (man el): "Jinak je to dobrej kluk ..."
Tato klidná promluva zaèíná sdìlením, v nìm chce man el coby
mluvèí informovat svou man elku, e jakýsi Jindra má novou
sleènu. Pokud man elka o nové sleènì nevìdìla, obsahovalo pro
ni man elovo sdìlení souèasnì i urèité mno ství informace.
V první øadì budeme zkoumat do jaké míry mù e být
man el pøesvìdèen, e mù e vìøit on sám svému tvrzení
.
V na em pøípadì odvozuje man el své tvrzení z pozorování nebo
on Jindru s novou sleènou vidìl. Pøesto se ale mohl mýlit,
tøeba to nebyla jeho sleèna, ale náhodná známá, s kterou døíve
chodil. Za normálních okolností pøedpokládáme alespoò, e
mluvèí sdìluje nìco, èemu vìøí. To je jakýsi stupeò
dùvìryhodnosti, jeho tvrzení.
V konfliktním man elství by se mohlo stát, e mluvèí coby
man el bude podezírat svou enu, e s dotyèným Jindrou chodí.
Pak rádi uvìøíme, e si mluvèí historku o Jindrovi vymyslel,
aby man elku ranil. Man el pak ví, e nemluví pravdu a chce,
aby man elka jeho nepravdì vìøila.
Párovou upøímností mù eme nazvat teprve pøípad kdy mluvèí nìco
sdìluje, vìøí tomu co sdìluje a je pøesvìdèen, e man elka --
adresátka vìøí, e sám man el -- mluvèí je o svém tvrzení
pøesvìdèen.
Nádhernì slo ité. Omlouvám se.
Dorozumívací hovorová upøímnost je toti cosi trochu jiného,
ne upøímnost logická. Abychom mohli budovat nìjakou teorii
dorozumívání, musíme pøedpokládat, e pokud mluvèí nìco tvrdí,
vìøí tomu co tvrdí, i kdy jde o zámìrnou le . Lze lhát
"upøímnì" vím-li, e l u a tedy nejsem pøesvìdèen o tom, co
tvrdím.
Pùjdeme na man elské dorozumívání trochu z jiného konce. Svá
sdìlení mohu dokazovat buï z pozorování, to jest ze smyslového
vnímání, nebo jak se dnes øíká z tak zvaného receptivního pole,
nebo z odvozování. V na em pøíkladu je skryto obojí. Man el
vidìl Jindru se sleènou (= výrok dokazatelný z pozorování),
ov em výrok "má novou sleènu" je ji interpretován z
odvozování, je zní: vidím-li kamaráda s mladou dívkou, bude
to asi jeho nová sleèna, nebo takový panuje u nás zvyk, e
nechodím po ulicích s mladou dívkou jen tak.
Cítíte jak chatrné je hovorové odvozování, proto e chudák
Jindra mohl skuteènì jen potkat svou døívìj í lásku a vyprávìt
si s ní o tom jak v e bývalo kdysi krásné, kdy ...
Pokud ov em man elka vìøí, e man el vidìl Jindru a e
interpretoval vidìnou skuteènost jako "novou sleènu" a pokud
man el vìøí tomu, e mu man elka v e øeèené vìøí, pak mezi
obìma panuje stav párové upøímnosti.
Doporuèuji ètenáøi, aby se napil sklenice studené vody,
proto e zamotanost párové upøímnosti je veliká, ale teprve na
jejím základì spolu mohou dva lidé vùbec mluvit.
Já jako man el (deptaný neznalostmi mé eny o párové
komunikaci) mohu se svou man elkou vùbec hovoøit jen tenkrát
pokud:
ona mi vìøí, e já sám øíkám výhradnì jen nìco èemu sám vìøím
a souèasnì jsem pøesvìdèen o tom, e ona vìøí, e já vìøím
tomu co øíkám.
Je-li man el árlivý a øekne-li své enì, e vidìl jejího
milence s novou sleènou, a pokud to je jen man elova
smy lenina, byla párová upøímnost prolomena, proto e man el
sleduje nepoèestný zámìr, man elku "nadzvednout".
Jak víme, je pravdivost vìt iny sdìlení
neprokazatelná dostateèným dùkazem. Kdybychom museli
doma ka dé tvrzení dostateènì dokazovat, bylo by to
dokonce komické.
Nás zajímá, e existují sdìlení pro man elství významná
(relevantní) a sdìlení pro man elství nepodstatná (irelevantní)
.
Ná pøíklad je ideální, proto e mù e být sdìlením jak
významným, tak nepodstatným. Není-li man el árlivec a není-li
Jindra skuteènì milencem man elky, pak sdìlení o Jindrovi je
sdìlení pro man elství bezvýznamné (irelevantní). Je-li man el
árlivec a man elka je Jindrovou milenkou, je na e sdìlení pro
man elství významné.
A na této úrovni u mohou vznikat dorozumívací poruchy,
proto e uva me, e já coby mluvèí øeknu své enì coby
adresátce: "V nedìli bude pr et." Tento výrok nelze zkoumat,
nevím-li v jakém byl pronesen kontextu (souvislostech).
Uva ujme pøíklad, e jsou man elé rozhádáni, nemohou se
dohodnout zda pojedou na víkend na chalupu, nebo zùstanou
doma. V tomto pøípadì výrok o de ti mù e znamenat následující:
Man el nechce jet na chalupu, zatímco man elka ano. Nìkolikrát
v týdnu se o tom pohádali a nakonec se dohodli, e na chalupu
pojedou. A najednou ve ètvrtek veèer man el jen tak prohodí:
"V nedìli bude pr et." Naznaèuje tím, e správné by bylo nejet
na chalupu, jak navrhoval on. Man elka jeho výroku správnì
porozumí a hned zaène vyvádìt, e se tedy nikam nepojede a e
se bude hnít doma atd.
Co se vlastnì stalo?
Man el vyøkl sdìlení o budoucnosti, dokonce o tom jaké bude
poèasí za tøi dny. On sám ví, e se mù e erednì mýlit, ale i
man elka ví, e si man el nehraje na proroka a e svému
tvrzení zcela nevìøí a je schopen pochybovat. Správnì
roz ifrovala, e zámìrem man ela bylo je tì jednou "dupnout"
do rozhodování o tom, co se bude dìlat o víkendu.
Aè man el vyøkl útoèný, soutì ivý (kompetitivní) výrok s
nebezpeèím, e vyvolá hádku, pøesto mezi man eli panovala
dokonalá párová upøímnost. Dobøe si rozumìli do jaké míry lze
sdìlení vìøit a dokonce kam man el svým výrokem míøil.
A tak musíme umìt rozli ovat svár na základì upøímnosti nebo
neupøímnosti na ich tvrzení èi sdìlení.
Není obtí né pochopit, e mluvèí chce být v obecném slova
smyslu upøímný, co ale objektivnì nelze.
Je tì lépe pochopíme upøímnost, pokud si rozdìlíme sdìlení
následujícím zpùsobem:
1. Téma sdìlení je popis pøítomnosti.
"Svítí slunce". Je mo né, e toto tvrzení nepozoruji, ale
odvozuji. Na pøíklad le ím s man elkou, závìsy pokoje jsou
zata eny a já øeknu "svítí slunce". Øeknu to ale tak, e mi
man elka rozumí, e se toliko domnívám, e svítí slunce. A
jsou man elky, které doká í øíci "vsadím se, e ne", a jsou
man elé, kteøí se pohádají o nìèem, co mohou bezodkladnì
ovìøit. Nejdøíve se hádají, a pak teprve ovìøují. V
dorozumívání mají kaz, vzniklý z toho, e se dorozumívají
soutì ivì (kompetitívnì) a e ijí do urèité míry v
konkurenèním soutì ivém man elství.
2. Téma sdìlení se týká budoucnosti,
toho co bude. U víme, e jakékoli tvrzení je nejisté, proto e
pro èlovìka je budoucnost nevypoèitatelná, neodhadnutelná,
tak e spor o budoucnost je nerozhodnutelný. Man elé se
dohodnou, e zítra pùjdou do zoologické zahrady a tento
oboustranný souhlas, "shodu", pova ují oba za program, o nìm
vìdí, e je ohrozitelný. Pokud oba vìdí, e úmluvu "zoologická
zahrada" nutno chápat jako úmluvu o nejisté budoucnosti,
panuje mezi obìma stav komunikaèní upøímnosti.
3. Tématem sdìlení je konstatování o minulosti.
Zde je dorozumívací upøímnost úskoènìj í, proto e tvrdí-li
mluvèí, e "pro il o klivé dìtství", pak musí platit, e
mluvèí vìøí tomu, e pro il o klivé dìtství, adresát musí
vìøit, e mluvèí skuteènì vìøí tomu co øíká, a navíc musí
adresát vìøit výroku mluvèího. V klidných stabilizovaných
man elských pomìrech se ony pøedpoklady upøímnosti pova ují za
samozøejmé, ale pøestanou být samozøejmé, jakmile man elství
stabilitu ztrácí. Pak se mù e stát, e adresát vnutí mluvèímu
neupøímnost. Jednak mù e øíci, e nemluví pravdu, proto e jeho
dìtství nebylo o klivé, nebo dokonce napadne mluvèího, e sám
moc dobøe ví, e to co øíká není pravda, a e tomu nevìøí.
A tá i se, jak lze dokázat ve chvíli sváru, zda nìkdo mìl nebo
nemìl o klivé dìtství. Spor tohoto druhu má u znaky
neøe itelnosti, proto e lze tì ko vést bezesporný dùkaz o
minulosti. Co se budoucnosti týèe, mù eme nìkdy alespoò
pøibli nì hovoøit o mo nostech, které mohou nastat. Minulost
nezná mo nosti, nìco se buï událo, nebo ne. Chceme-li se hádat,
je budoucnost nerozhodnutelná, minulost neøe itelná.
Pokud si uvìdomíme, e ona tak zvaná opravdová upøímnost je
absolutnì nemo ná, proto e Bdìlé Vìdomí je druhému nepøístupné,
doporuèuji pracovat na vytypování dorozumívací upøímnosti.
Lidé øíkají, e první co chtìjí je, aby jejich partner byl
upøímný. Je pøirozené, e jak eny tak i mu i dávají ve
vy etøovacích testech upøímnost na první místo. Upøímnost
tohoto druhu je iluze, dokonce dùvìra v upøímnost druhého je
nebezpeèná. Mohu mít nejvý e emocionální pocit, e mohu svému
miláèkovi dùvìøovat, ale jakmile podrobím tuto upøímnost a
dùvìru ní té nejjednodu í úvaze, zjistím, e upøímnost je
vlastnì nedokazatelná, neovìøitelná, e je to jen mùj pocit,
který rychle vezme za své, nastane-li okam ik, kdy mám dùvod
pochybovat.
Je dobré pøedpokládat, e vás partner neklame, e je k vám
upøímný, ale vìzte, e se mù ete mýlit. Umìt ít v
pochybnostech je pravá podstata ka dé racionální víry. I
nábo enské. Vzdìlaný èlovìk ví o tom, e neví zda Bùh je èi
není a proto se rozhodne, e bude vìøit. Tento pøístup je
inteligentním øe ením morálky a metafyzických úvah.
Axiom pøístupu, neboli postoje vùèi nebezpeèí, e budu klamán
zní:
Svému partnerovi, jeho jsem si vybral jako partnera
man elského jednodu e a prostì vìøím.
Toto tvrzení je nejen teoreticky dokazatelné, ale je i
pragmatické. Vycházím-li z axiomatu primární nedùvìry, musím
se ustaviènì hádat a bohynì Eris se musí radovat. Nedùvìru
toti nelze vyvrátit.
Jinak øeèeno, je z hlediska morálního správné dùvìøovat,
proto e jinak nelze v man elství nic øe it. Mám ov em reagovat
na ubli ování, tedy na skutek odehrávající se v na em lidském
Svìtì "v", v na ich pøimìøených velikostech a vzájemných
rychlostech.
Ve Vesmíru "c" se dìjí prapodivné vìci, v e jen kmitá a vlní
se dokonce tak, e dodnes ani nevíme jak. Pokud mi man el
nepomù e do schodù s tì kou ta kou, jde o událost ve Svìtì "v",
který je pozorovatelný a popsatelný. O v em lze vést diskusi,
polemizovat, ale rovnì jen do jisté míry. Na e my lení je
znaènì úzkoprsé, proto e nepomù e-li vám man el s ta kou,
napadne 3 miliardy en na zemìkouli zeptat se "proè?". Proè
nepomohl.
A man el odpoví "proto e jsem unavený a bolí mì rameno". A
jsme na hranì propasti, proto e man elku ihned napadne, e se
vymlouvá. Co to je, e se vymlouvá. e on ví, e tomu tak není
a pøesto tvrdí, e je unavený a e ho bolí rameno. Jenom e
man elka se mù e mýlit, proto e zase není tak docela
nepravdìpodobné, e by man el nebyl unavený a nebolelo ho
rameno.
Tak e opìt:
Man el sdìlil své enì, e je unavený a bolí ho rameno a
tomuto tvrzení vìøil, proto e se tak i skuteènì cítil. Pakli e
i ena mu uvìøila, e je unavený a e navíc man el to ví, e
je unavený, panuje mezi nimi dorozumívací upøímnost.
Jenom e je rovnì mo né, e:
Man elka ví, e je man el unavený, ale má zlost, e musí nést
nákup sama a tak øekne, e mu unavený není a tím souèasnì
sdìlí man elovi, e ani on nevìøí, e by byl unavený, ale
vymlouvá se.
Jak je tì dále uvidíme, je i dorozumívací upøímnost
neprokazatelná, ale lze pova ovat za vysoce gramotné, pokud
volím princip dodr ovat dorozumívací upøímnost. Man el øekl,
e je unaven a já mu vìøím. Proè? Proto e nic jiného mi
nezbývá. Nemohu dokázat, e nemluví pravdu. Budu proto radìji
mlèet a ti e sledovat zda na mnì pøece jen neparazituje, nebo
mi svévolnì neubli uje. Tuto smutnou skuteènost musím
cílevìdomì investigativnì vypozorovat, a ne ji vyhádat.
Párová komunikace je jednodu e komplikována tolika
neøe itelnostmi, e je nutné pova ovat za inteligentní, neboli
komunikaènì gramotné, pøijmu-li vnucený postoj: Vìøím tomu, co
mi partner øíká.
Pøijmete-li tento postoj, zjednodu í se párové dorozumívání
zpùsobem neuvìøitelným. Kontrolovat mohu jedinì jednání,
chování, konání, a nikdy my lení, cítìní, nebo zámìry. Doká u
je nejvý e odvozovat, ale zákonitì v dy s urèitou mírou
neúplnosti.
Ostatnì nepomù e-li vám man el opakovanì s nákupem a v dy se
vymlouvá na rameno, co je to za man ela? O èem se s ním chcete
bavit? Chcete snad, aby taková podivná bytost øekla "jsem
hajzl a jen se vymlouvám"? Podivný man el hajzl nikdy nic
podobného neøekne a správný man el vám pomù e a kdy se
vymluví, tak jednou dvakrát do roka. Jenom e svár na téma proè
l e a vymlouvá se na únavu a bolest ramena je bezbøehý a
nevede k nápravì. V dy ani on sám obvykle neví, proè se
vymluvil, zvlá tì pokud ho znáte jako jinak spolehlivého
èlovìka.
V souèasné dobì popudí vìt inu ha teøivých mu ù a en moje
slova k nepøíèetnosti. Pøestávám jim rozumìt, proto e mi
namítají "mám ze sebe dìlat blbeèka a v echno man elce
zba tit?". Mám nahrávky, v nich lze prokázat svárlivou
zblbìlost chaotické hádky. Nesrozumitelné skøeky, nadávky,
osoèení, ani stopa po nìjaké logice.
Tak e: Nechci-li být blbeèkem, musím partnerovi vìøit, nemám-
li jednoznaèný dùkaz, e nemluví pravdu.
A dokonce i kdy dùkaz jeho nepravdy naleznu, je nìkdy
moudøej í nepravdu dále nepitvat, proto e nedoká eme jinak,
ne li se zeptat - proè lhal?
Z faktu l i lze vyvodit patnost charakteru a tomu se bude
naøèený v dy bránit a v tu chvíli se hádka o vìc zmìní v boj o
výhru.
"Zapøels mi, es vypil pìt piv (jak jsem si zjistila) a z toho
usuzuji, e jsi køivák, podlec a vùbec pína chlap."
Aby chlap správnì reagoval musel by být pouèen, proto e
nepouèený provinilec se bude bránit útokem. "A co ty!? Koupila
sis nìjaký hadry na sebe a tvrdila, e jsi utratila peníze za
stravu a prá ky na praní!?" Pouèený chlap by musel øíci: "Má
pravdu, jsem syèák. A co dál?"
Ov em dìlení jednotlivých sdìlení z hlediska èasu (to znamená
zda diskutuji o nìèem co se událo dnes, vèera, nebo zítra) nám
nepostaèuje k tomu, abychom oèistili klenot man elství zvaný
man elské dorozumívání.
Pùjde opìt o odvozování a o to zda:
-- hovoøíme o tom co býti má,
-- hovoøíme o tom co chcene aby bylo.
Odvozování z pravidel "co býti má" se jak u víme vìnuje
vìdecká disciplína zvaná deontologie. Man elské poradenství
není nic jiného ne li hledání axiomat, z nich jsme schopni
odvozovat co je správné, aby v man elství bylo. Pova uji za
u iteèné pro man elské poradce, aby pracovali s pojmem
man elská deontologie, proto e moudrý man elský poradce
ustaviènì porovnává co v man elství býti má a poté co se
skuteènì stalo.
Man elský dialog na téma co má být, co se má stát, co je
správné, aby se stalo je ustavièný. Tanèíme rádi na nejten ím
ledì, hádáme se o tématech, je jsou nejménì ovìøitelná a je
jsou v eobecnì sporná. Je to pochopitelné, proto e hádat se o
samozøejmostech je vskutku tragická komedie. Jenom e zamysleme
se k èemu je hádka, kdy není známo co je správné, aby
nastalo.
Ustaviènì pøe ívá následující deontický (= deontologický)
omyl:
Vznikne-li mezi man eli nìjaký sexuální problém, mají si ho v
klidu vyøíkat.
Man elský sex je na nejvy í vìdecké úrovni nevyøe ený,
proto e snad jedinì Radim Uzel mi vìøí, e v man elství
dochází k úpadku sexuality (Dekadenci) zákonitì u ka dého s
výjimkou árlivcù. Vést dialog na toto téma má být pøísnì
zakázaný, zcela zákonitì musí skonèit sporem na téma kdo je
vinen, e u zaniká jiskra, která kdysi... Svár na toto téma
bývá vnucený, proto e o zavinìní nemù e být vùbec øeè.
Uva te man elskou promluvu:
Man el: "Maøenko, jsem asi unavený z práce a proto u nìjak
nemohu."
Man elka: "Jeníèku, bojím se, e u mì nemá tak rád ..."
Man el: "Proboha, Maøenko, abys nemìla pravdu."
Jako fra ka mo ná dobré.
Nic se nedìje "proto e" .
Zopakujme si, e prioritním cílem man elství je zachování
existence lidského rodu. V souèasné dobì procházíme
nebezpeènou etapou pokusu stabilizovat man elství ve formì
liberálního rovnoprávného páru. Nepouèený lajk chápe pojem
"liberální" nesprávnì. Domnívá se, e má práva usilovat o
jakákoli svá pøání a e má právo svobodnì prosazovat své
postoje.
Tím vzniká neøe itelnost souèasného man elství, pokud jsou
postoje man elù rùzné. Do man elství mluví navíc sentimentálnì
romantiètí blouznivci, kteøí opovrhují faktem man elské
svornosti potøebné jako podmínky k tomu, aby bylo man elství
stabilní a trvalé. Jako v ichni kdo vzplanou pro nìjakou
ideologii, za ti ují se hesly. Nejnebezpeènìj ím heslem je
tvrzení, e láska v e zachrání. Láska je pøece produkt
man elského sou ití a její kvalita je závislá na stavu
uspoøádání hlavních promìnných man elství. V nepoøádku nemù e
vznikat kvalitní vztah. Navíc, kdo nerozli uje mileneckou
lásku od man elské je man elsky negramotný, proto e bude stále
vynucovat milenectví i v man elství.
Pova uji za vylo enou hrozbu souèasného man elství, odvozovat
jednodu e v e "co býti má" pøedev ím z existence milenecké
lásky. Lásku si pøece nemohu naøídit, emoce jsou pøímou vùlí
neovlivnitelné, mohu si je tedy nejvý e pøát.
Nemám rád lidi co vyvì ují fangle a nosí trikolory. Nenávidím
hesla jako nevydaøená zjednodu ení nìjaké pravdy. Ale uznávám,
e milenectví - pokud se vydaøí - je ojedinìlý zá itek, e je
to cosi pro umìlce jako nachystané, ale ne tak pro odborníky a
ne tak pro man ele, kteøí se øítí do krize a konfliktu.
Deontické odvozování jakýchkoli postojù z lásky je urèeno k
záhubì, proto e kdykoli a na cokoli lze namítnout:
Nemá mì dost rád a proto se hádáme, køièíme, nikam nejdeme,
nic mì nebaví, u mám v eho dost ....
Takto osoèený partner má správnì øíci: "Asi má pravdu." Jinak
nelze na téma lásky diskutovat.
Má-li se pøedejít mnoha neøe itelným svárùm, platí
zákaz odvozovat vznik sváru z nedostatku lásky.
Nu e co dnes víme, e býti má. Stále je tì pokud mo no
man elství trvalé. Aby bylo trvalé, musí být párovì svorné.
Svorné bude tehdy, nauèí-li se man elé ve chvíli, kdy se
objeví první koroze, stabilizovat své man elství kontrolou
pìti základních promìnných man elství.
Stabilizovat znamená nalézt shodu v uspoøádání promìnných a to
tak, e pøedev ím zklidním øídící promìnnou zvanou man elské
dorozumívání.
Tak e jakmile vám to zaène doma skøípat a hluèet, vìzte, e
první co býti má je uspoøádat dorozumívání. Nelze se ov em
vyvarovat sváru, proto e je vysoce pravdìpodobná neshoda
názorù mezi man eli a neshoda návrhù, je podávají pøi øe ení
úkolu zvaného "man elství".
Jak u víme, je prvním ztroskotáním, pokud jeden z man elù
utne svár tvrzením, e v e se dìje proto e není dost milován.
Ov em musíme vìdìt, e pøeme-li se o cokoli z hlediska
správnosti (= co je správné, aby bylo = co býti má), budeme
svùj postoj obvykle odvozovat z nezøetelných
(nerozhodnutelných zásad, je vyhovují více nám, ne druhému
partnerovi.
Deontologické odvozování formulujeme v dy formou logického
zdùvodnìní (implikace) a pou íváme spojek:
-- proto e
-- proto aby
-- jestli e, pak
Zaposlouchejme se do man elské promluvy:
Man el: "Je správné vìtrat krátce, ale pokud mo no otevøením
co nejvíce oken."
Man elka: "Ne. Je správné vìtrat dlouho."
Man el: "Dìlej si, jak uzná ."
Kdybychom se man elky zeptali, proè se má vìtrat dlouho,
odpoví "proto e jedinì tak se vyvìtrá poøádnì" Jinak øeèeno
"vìtrám dlouho proto, abych vyvìtrala poøádnì" a je tì jinak
øeèeno "jedinì jestli vìtrám dlouho, pak vyvìtrám poøádnì".
Nevím, zda existuje odborník na vìtrání bytu, ale sám bych
øekl, e v zimì se má vìtrat krátce a otevøít co nejvíce oken,
naproti tomu v létì spí e dlouho, ne-li poøád.
Oba odvozují svá tvrzení o správnosti jedinì od svého cíle:
"aby se vyvìtralo poøádnì". Téma sporu je tak jednoduché, e
fyzikou nedotèení laici se mohou stále a stále jen motat v
problému, které vìtrání e je poøádnìj í. Proto e téma je
pøíli prosté není divu, e záhy dojde k pøesmyku sporu na
jiné téma. Obvykle: "Rád se hádá , tak jak je libo," odpovìï:
"Jsi nesnesitelná."
Doporuèuji ètenáøi zapamatovat si, e nìkdy právì jednoduchost
tématu hádky vede k jejímu vìtvení (bifurkacím). Kdyby se
man elé hádali na ekonomické téma, tøeba jak posílit korunu,
patrnì by se daleko pevnìji dr eli tématu. Jinak man elùm
nedoporuèuji polemizovat na ekonomické téma, proto e ekonomika
je právì ta vìda, kde platí v echno.
Pøeètu-li si v novinách titulek "Dochází k nebezpeènému
sni ování cen zbo í",. mám se snad jako spotøebitel skuteènì
obávat sni ování cen? Není pak divu, e poslanci se hádají
úplnì stejnì jako man elé, proto e odvozují svá tvrzení ze
stovek rùzných uèebnic ekonomie, prosazujících zcela odli né
pravdy. Poslanci stejnì jako man elé mají vìdìt, e za
takových okolností je nejdùle itìj í dodr et dohodnuté postupy
s vìdomím, e ádný nebude bezchybný.
Vra me se k na emu vìtrání. Není známo, který postup je
nejsprávnìj í, navíc oba postupy jsou úèinné a proto zále í na
úmluvì man elù, volbì jednoho ze dvou mo ných øe ení a na tom,
aby následné úmluvu dodr eli.
Jakmile debatu o vìtrání zmìníte v soutì èí názor je
správnìj í, pak u nevedete polemiku o sporných tématech, ale
boj (hru) "jak prosadit svùj návrh". Je to jeden z
nejhrozivìj ích dorozumívacích virù v man elství. Jediná
obrana proti nìmu:
Je bezvýznamné, kdo podal návrh, který se bude realizovat.
Kdy se návrh vydaøí, je zakázané pronést "Mìla (mìl) jsem
pravdu, je tì e jsem tì tenkrát neposlechla (neposlechl)". Na
tak pitomé sdìlení lze jen dodat "Jsi prostì Einstein".
Tak e v podstatì pøeme-li se "co je správné, aby bylo" oba si
pøipodotýkejme, e s jistotou nic nevíme a e se jen
odvoláváme na neovìøené pravdy, nìkdy dokonce na úsloví, nebo
i pøísloví. A pamatujme, e je rozhodující nalézt shodu,
formulovat ji jako úmluvu a tu dodr et.
Tak e pøeme-li se doma o tom co má být, nebo co je správné aby
bylo, sdìlme si nejdøíve z kterého postoje, tvrzení, názoru
odvozujeme své argumenty. Obvykle zjistíme, e je odvozujeme
více ze své nálady, opozièního postoje, nebo z prosté vrozené
vùle oponovat.
Oponuje-li nìkdo jen tak, proto e se mu chce, nebo proto e
chce druhého dopálit, nebo jen proto, aby vypadal chytøe,
nelze se domluvit. Vzniká divná neøe itelnost, proto e jakmile
je jeden rozhodnut, nebo má v krvi naprogramováno oponovat, je
s ním jakékoli dorozumìní nemo né.
Tento druh oponování je úèinný, chceme-li druhého partnera
na tvat, dopálit, vykolejit. Dokonce je velmi úèinný, ale samo
dorozumívání se tak nièí a hroutí.
Správnì oponovat znamená pronést následující pøedznamenání:
"Mo ná, e má pravdu v tom co tvrdí , ale já budu namítat jen
abychom probrali v echny mo nosti."
Je doslova stra né odvozovat své návrhy na øe ení z pøísloví.
("Vyluxuj dnes, proto e co mù e udìlati dnes, neodkládej na
zítøek.") Hrozivá rána pod pás. Logické ílenství pou ít
zdùvodnìní (implikace) spojkou "proto e" a pova ovat takové
zdùvodnìní za dostateèné (úplné). Existuje francouzské
pøísloví "les afaires pour demain", znamenající "v e dùle ité
odlo na zítøek".
Klademe-li si otázku co v man elství býti má, zopakujeme si,
e má býti:
1. Uspoøádáno dorozumívání jako øídící základní promìnná
man elství. V podstatì uspoøádání znamená rozli ovat rozhovor
instrumentální (vy adující øe ení), od neinstrumentálního,
umìt formulovat úmluvu pøi neshodì návrhù na øe ení a úmluvu
dodr et.
2. Skrze dorozumívání mají být uspoøádány ètyøi dal í základní
promìnné:
-- man elské sou ití,
-- man elské citové spøíznìní,
-- man elská sexualita,
-- domácí náladové klima.
O tom pozdìji.
Naznaèil jsem, e v man elství mimoøádnì èasto vedeme svár "co
býti má" a nìkdy nevìdomì, nìkdy dokonce vìdomì skrýváme, e
ve skuteènosti argumentujeme tak, abychom dosáhli toho, co
chceme. Takovému pøesvìdèení, které jsme si upletli výhradnì
pro svou potøebu, øíkáme pøedsudek. Èlovìk zabetonovaný v síti
pøedsudkù je pro man elství nepou itelný.
Pøání
Pøání je lehce zavádìjící, a proto budeme dùslednì u ívat
prozaiètìj ího chtìní.
Z hlediska pøenosu informace je dùle ité, aby chtìní bylo v
dialogu vysloveno pokud mo no zøetelnì.
Man el øekne tøeba: "Hodilo by se nav tívit mou sestru."
V podstatì ale sleduje jako cíl svého mluvního aktu: "Chci
vidìt svou sestru a proto navrhuji ji nav tívit."
Rozpitváme-li výrok vyjadøující chtìní, dojde opìt k
zapeklitému problému dorozumívací upøímnosti. Pova ujeme za
samozøejmé, e chci-li nav tívit sestru. Potom musí platit,
e:
-- vìøím, e ji chci nav tívit,
-- vìøím coby mluvèí, e i man elka coby adresát vìøí, e já
vìøím tomu co øíkám ( e chci nav tívit sestru).
Ani jeden pøedpoklad vyøèeného chtìní není dokazatelný. V
hovorovém jazyku nelze vést dùkaz, e opravdu chci, co øíkám,
e chci a nemohu proto ani od man elky ádat, aby vìøila, e
já opravdu chci to co øíkám, e chci. Mù e se toti stát
následující, e vyøknu: "Chci nav tívit sestru", ale v
podstatì vím, e k sestøe pùjdeme kolem denního baru, kde si
dám dva fernety. Tak e existuje dùvod pochybovat o vysloveném
chtìní.
Podobnì jako u sdìlení, neexistuje ani u pøání jiná cesta
ne li dodr et dorozumívací upøímnost a vìøit, e pronese-li
mluvèí, e nìco chce, pak mu adresát musí vìøit, e vyjadøuje
své chtìní.
Samo chtìní je ov em sousto pro psychology znaènì nepøehledné.
Pro nás je podstatné, e samo chtìní má rovnì pøedev ím
emergentní povahu. Vynoøuje se (vyskakuje) do Bdìlého Vìdomí
jako cosi hotového, co bylo mimo na e (BV) na neuronálních
sítích vypoèítáno.
Obvykle toti nevíme, proè v urèité chvíli nìco chceme,
tøeba e na e chtìní je v souladu s na imi zájmy a nejsme si
vìdomi, e bychom své chtìní vykalkulovali. Samozøejmì, e
jsou chtìní, která promý líme, nìkdy a zbyteènì dlouho, ale o
nich nyní nehovoøíme. Hovoøíme o man elském dialogu, kdy
"vypálíme" nìjaké chtìní doslova od boku.
Je zajímavé, e jsme-li normální, chceme zásadnì co je
dosa itelné. Vìdomí není kompjútr, ale pracuje s mozkovými
kompjútry, které vypoèítávají mimo na e (BV) nìjaké chtìní a
to nám vznikne do (BV).
Proto e zdùvodòování na eho chtìní se odehrává na zmínìných
pomocných mozkových kompjútrech, obvykle nevíme pøesnì proè
nìco chceme, co jsme jako chtìní vyslovili. V takovém pøípadì
èlovìk sahá k výmluvám u vìdomì dodateènì domy leným. Tìmto
výmluvám se nìkdy øíká racionalizace = pokou íme se dodateènì
racionálnì vysvìtlit, co jsme uèinili nevìdomky. Budeme u ívat
pojmu výmluva.
Tak e je mo né, e mì ráno napadne, e bych si dal dva fernety,
pøed obìdem øeknu své enì, e chci jít k sestøe a moje ena
mo ná rozpozná fernety, neuvìøí mému chtìní zvané "sestra" a
zaène mi tvrdit, e mi jde o fernety. Aè má pravdu, dokázat mi
nic nemù e. I já poru ím dorozumívací upøímnost a budu stát na
svém, e chci mluvit pøedev ím se svou sestrou. Svár nemá
øe ení.
Jenom e nás v tuto chvíli zajímá, e na poèátku v eho byl
náhlý nápad dát si dva fernety = chtìní dvou fernetù.
Vtrhli do mého (BV) jako nápad "dát si fernet". Dodateènì si
budu pro sebe namlouvat, e mé chtìní je uvá livé, proto e
jsem nìjak dlouho abstinoval, a koneènì Fernet mi udìlal v dy
dobøe, a koneènì spojím dobré s u iteèným, proto e jsem u
dlouho nebyl u sestry.
Doporuèuji man elùm, aby takto pøistupovali k tvrzení, je má
povahu chtìní. Napadne mì, e chci jít na koupali tì a
opalovat se. Ony mozkové neuronové kompjútry je pomáhají
na emu Bdìlému Vìdomí (BV) jsou ov em záludné hyeny, proto e
mi nìkdy vypoèítají chtìní z èisté potøeby oponovat. Tak tøeba
já coby ena vím, e se man el opaluje nerad a nerad chodí na
koupali tì, ale proto e mì vèera na tval, e nepøinesl
brambory, vyskoèí mi v (BV) chtìní jít se opalovat. A teprve
dodateènì se zaènu vymlouvat, e slunce je zdravé a plavání
také.
Jakási nepøátelská, konkurující, agresivní chtìní mì skuteènì
zaskoèí, jenom e jakmile je vyøknu, cítím nutnost svá chtìní
hájit a prosazovat.
Zní ponìkud podivnì tvrzení, e nìkterá vyøèená chtìní vlastnì
ani nechci.
Z toho vyplývají dvì základní pravidla o chtìní:
1. Chci-li vyøknout, e nìco chci, mám se vyjádøit v dy tak, a§
by bylo zøejmé, e nìco chci. Je rozhodující, e druhý partner
coby adresát mi musí vìøit podle principu dorozumívací upøímno§
sti, e vìøím tomu, co jsem oznaèil, e chci.
2. Bì ná hovorová chtìní mají emergentní povahu, a to znamená,
e byla vypracována na nevìdomé úrovni, e mi vskoèila do
Bdìlého Vìdomí (BV) a nemusí být jisté, zda zobrazují chtìní
uvá ené a vìdomì vykalkulovatelné.
Tak e øeknu-li, e chci jít za sestrou a vypukne svár s
man elkou, která za mou sestrou jít nechce, podrobím v dy své
okam ité (emergentní) chtìní zkoumání, zda opravdu tak
intenzivnì chci co øíkám, e chci.
Pøi chtìní vzniká pøedstava kladné emoce (+E) pokud se mé
chtìní naplní a záporné emoce (-E), pokud je naplnìní ohro eno,
zùstaneme-li u pøíkladu "sestra", vím, e man elku klamu,
proto e zaml ené, ale rozhodující chtìní není "sestra" ale
"fernet". Zaène-li se man elka se mnou hádat, e k sestøe
nepùjde, je mou povinností provìøit, zda opravdu mi na dvou
fernetech tak zále í. A co pøedev ím? Polo ím si otázku, zda
netrvám na "sestøe" jen proto, abych spor vyhrál.
Platí, e chci-li nìco a je-li mi ono "nìco" odpíráno,
intenzita emoèního akordu propojeného s oním "nìco" zaène
stoupat. Nastane zdìtin tìní, emoèní negramotnost, kdy chci
hraèku jen proto, e je mi odpírána. Kvùli "sestøe" se s
man elkou chaoticky rozhádáme a utr ím daleko více (-E) ne li
kolik bych utr il (+E), kdybych si dal dva fernety.
Nìco jiného je v ak odvozovat od vlastního chtìní své návrhy.
Promluvy a dialog jsou v dy hra.
Jednak samo párové dorozumívání je hra, jednak sami man elé
hrají jakousi nadøazenou hru man elství s osudem. Tuto hru
mohou hrát dvojím zpùsobem:
1. Hru s osudem hrají ve vzájemné spolupráci.
Pak usilují o vzájemnou souèinnost pøi øe eních, je jim osud
pøedkládá. Znamená to hledat soulad ve svých vzájemných
chtìních. Nezapomínejme, e k tomu ale nejsme nále itì
geneticky naprogramováni. Párovému altruismu se musíme uèit.
Otázka zní jak? Jedinì poznáme-li výhodu regulovaného párového
rozhodování a uvìdomíme-li si dìs chaotické hádky. Je nutné se
nauèit rovnoprávnì rozdìlovat vyhovìní, jestli e jednou vyhoví
ena chtìní svého mu e, je povinen jí mu tuto zdvoøilost
oplatit. Oba man elé musí opustit starodávné úvahy o postavení
ena a mu e v man elství a èinit z nich standardní svár.
Naopak máme vìdìt, e jsme oba dva stejnì v man elství
vystaveni faktu neodstranitelného ohro ení, e jsme oba stejnì
ustaraní a úzkostní. ivot je vskutku bøímì, ale na e stále
je tì sobecké geny nás vedou k názoru, e druhý je na tom lépe,
e na mnì nìjak parazituje. Jsme skuteènì v pasti osudových
nástrah a jsme-li normální, tak o nich víme a nauèíme se s
nimi emoènì vyrovnat. Dívejme se na partnera jako na èlovìka,
který nese ve svém Bdìlém Vìdomí (BV) tíhu ka dodenní
úzkostnosti, ve stejné intenzitì jako my sami. Nesmíme naletìt
na sobectví genù, které nám stále na eptávaní, e bøímì rodiny
neseme na svých bedrech daleko více my, ne li druhý.
Nedejme se zmást faktem, e parazitování je mo né. Jak by
nebylo, jestli e nás k tomu genetická informace nabádá. Jsme-
li oba normální, zjistíme, e ten druhý obvykle parazituje
nevìdomky, proto e podlehl genovému sobectví a zaèal nás samé
podezírat z parazitování.
Soucit s druhým je nezbytným pøedpokladem souladu spoleèného
boje (soupeøivé hry) s osudem. Pokud se nám soucitu nedostává,
musím si ve svém Bdìlém Vìdomí (BV) pøehodnocovat pohled na
druhého. Ov em v kladném slova smyslu. Klademe si otázku: "A
co kdy v e tak nemyslel, co kdy mi ublí it nechtìl, co kdy
mu køivdím, co kdy má více starostí ne já, a co kdy ...."
Jde o proces pøekvalifikování pohledu na man elského partnera,
který musím ov em provést v dy sám o sobì na základì vlastního
osvícení (= náhlého nápadu "co kdy ..."), nikdy dialogem s
druhým.
2. Hru s osudem vedou soupeøivì.
V tomto druhém pøípadì partneøi spolu nespolupracují, a ka dý
dialog má povahu sváru, dorozumívacího soupeøení. Lze øíci, e
jeden z nich podlehl nátlaku sobeckého genu a druhý tomuto
nátlaku nedokázal odolat a nakonec se sám zaèal chovat dle
hlasu vrozeného individuálního sobectví. Man elé se pak stanou
návzájem rivaly.
Zdùrazòuji, e zcela opomíjím pøípad, kdy si jeden z man elù
nalezl jiného partnera a zaèíná se chovat rozvodovì. V tomto
pøípadì si jsou man elé skuteènými rivaly, proto e zanikl
jejich spoleèný cíl - udr et pospolitost rodiny. Stále
hovoøíme o pøípadech, kdy man elství není nièeno jinak ne li
oním neodstranitelným ohro ením coby ka dodenní osudovou
nahodilostí.
Jakmile jeden z partnerù - a podotýkám e vskutku staèí jeden -
propadne podezøení, e je na nìm parazitováno, nebo e se
druhý dopou tí nevìry, ani by existoval dostateèný dùkaz,
zaène se chovat okluzivnì. Toto slovo radím si zapamatovat.
Okluze znamená uzávìr. Takto potrefený partner zaène sám o
sobì, úmyslnì i neúmyslnì, uzavírat cestu ke spolupráci.
Za klasickou mù eme pova ovat dorozumívací okluzi rovnající se
tak zvanému nepøátelskému mlèení. Existuje ov em i okluze v
ir ím slova smyslu, kdy zablokuji jakoukoli cestu k
dorozumìní tím, e diskvalifikuji jakýkoli dialog.
Tak na pøíklad v echny návrhy druhého vetuji. Nic nenavrhuji,
nebo navrhuji nepøijatelné, jinak v e odmítám. Dokonce
vyèítavì.
V man elství musím pomìrnì dosti ostøe støe it, aby existovala
nìjaká cesta k øe ení sváru, aby nebyla v echna øe ení pøedem
znemo nìna. Trucovitý primitiv si lahodí ve stavu, kdy se
druhý mù e pøetrhnout, aby na el øe ení, zatímco on sám
(trucovitý primitiv) v e s úsmìvem idiota odmítá.
Právì tak vede k okluzi, pokud trván na svém jednom jediném
návrhu a nepøipou tím jiný.
Man elé pøestanou øe it úlohu zvanou osud, k dialogu
pøistupují jako k souboji ve snaze prosadit buï nìjaký svùj
návrh, nebo nenavrhují nic a v e odmítají (vetují).
Hrozivé okluze ve smyslu zablokování spolupráce vznikají pokud
pøenesu svou zlost (-E) na druhého partnera. Je to mimoøádnì a
zpropadenì snadné. Mám vztek, e jsem prohrál v mariá i,
pøijdu domù a vyètu man elce, e poøád jen drhne podlahu nebo
luxuje, a kdo e se na to má stále koukat. Z toho jak je
snadné být slovnì agresivní s fale ným zdùvodnìním jde na mì
hrùza.
Man elce má zavolat pøítelkynì, která nezavolala a ona mi
ponìkud zbyteènì hlasitì vyète, e nebude poøád poslouchat mé
ukání do psacího stroje. Jak je tì dále uvidíme je hovorový
jazyk nepøetr itý sled fale ných zdùvodòování neboli
nesprávných racionalizací a to jest výmluv.
Je svým zpùsobem tragikomické, jak soupeøivì k sobì man elé
pøistupují pøi neinstrumentálním dialogu, který v man elství
veden být nemusí. Místo, aby se man elé v neinstrumentálním
dialogu podarovali kladnými emocemi (+E), jsou schopni se
tøeba o právì shlédnutém filmu bavit takto:
Man el: "Skvìlý film."
Man elka: "Chápu proè se ti líbil."
Man el: "Naè nará í ?"
Man elka: "Ten chlap tam mìl dvì enský."
Man el: "Bez komentáøe."
Man elka: "Nejsi toti o nic lep í ...."
Uspoøádání promluvy
Odborníci øíkají, e promluva musí být formálnì konzistentní,
my budeme øíkat, e musí být uspoøádána formálnì tak, abych na
otázku odpovìdìl odpovìdí s otázkou související, abych sdìlení
naslouchal a reagoval adekvátnì na obsah sdìlení.
Jak je to s chtìním?
Chtìní musí být v první øadì vysloveno tak, aby bylo zøejmé,
e sdìluji co chci. Vyøknu-li coby mluvèí své chtìní, jsou
adekvátními odpovìïmi:
-- vyhovìt, nebo nevyhovìt,
-- provést konfrontaci se svým vlastním chtìním.
Chtìní vyøèené jako výrok je nezáludné, pokud nejen
jednoznaènì vysvìtlím co chci, ale dodám i výrok obsahující
zámìr svého chtìní. Víme, e úplné dùvìryhodnosti mùj výrok
dosáhnout nemù e, ale sdìlení zámìru dùvìryhodnost posílí. Sám
P. Grizze tvrdí, e hovoøit bez snahy sdìlovat zámìr je
trestuhodné, má být sankcionováno. V man elství radìji
netrestat, ale upozornit.
"Neøíkej, e chce jít k sestøe na náv tìvu, kdy dobøe vím,
e se chce cestou stavit na dvou fernetech".
Na toto upozornìní, bylo-li proneseno pøátelsky, musí man el
reagovat vstøícnì a odhalit svou pùvodní dorozumívací
neupøímnost. Musí pronést: "Omlouvám se, Marie, jsi pa ák,
odhalilas mì." Jakmile tak man el neuèiní, je spor neøe itelný,
proto e utajený stav v (BV), e man el chce pøedev ím fernety,
je neprokazatelný a navíc má man el mo nost uèinit podraz,
zaøve: "Jak mì mù e podezírat z nìèeho tak neèestného ...." a
oba pøitom stále vìdí, e man el chce více fernety a ménì
sestru. Pøiznat dorozumívací neupøímnost je obvykle ozdravné
pro man elský dialog. Ale jen v pøípadì, e man elka na
pøiznání neupøímnosti nereaguje slovy: "Koneènì jsi pøiznal,
e jsi podrazák a e l e ka dým slovem, které pronese ...."
Vyøknu-li upøímnì a zøetelnì své chtìní, lze pak u jen vést
dialog, zda bude mému chtìní vyhovìno. Je-li uchována
uspoøádanost dorozumívání, musí vyznít, e bylo chtìní jednoho
partnera vyhovìno a druhého nikoli. Z toho musí vyplynout
závìr, e pøí tì bude vyhovìno tomu, kdo vyhovìl dnes.
Doporuèuji man elùm, aby zvlá tì v instrumentálních promluvách
a dialozích respektovali princip "dnes jsi vyhovìl ty mnì,
zítra jsem povinen vyhovìt já tobì". Námitky z okruhu logikù
jsou mi známy, e takto pøece nelze øe it man elství jako ryzí
osudovou úlohu. Tvrdím, e ano. Èlovìk musí projít více jak
dvì desetiletí ohnìm man elské poradny, aby vìdìl, e man elé
lépe øe í svùj man elský ivot, respektují-li pøedev ím
støídání (alternování) vzájemných vyhovìní. Tato cesta je
spolehlivìj í, ne li usilovné hledání nejsprávnìj ích øe ení.
Opakuji, e neurèitost, které øe ení e je správné je tak
ohromná, e z hlediska správnost staèí, aby øe ení, které bylo
vybráno, bylo vùbec mo né.
Støet neshodných zámìrù
Hned na poèátku zdùrazòuji, e se v il pojem man elský
konflikt jako vleklá choroba man elství urèená rozvratem v
uspoøádání v ech základních promìnných. Doporuèuji ètenáøi,
aby nyní odli oval tento konflikt od støetu neshodných názorù.
Líbí se mi tøídìní, které u v roce 1937 publikoval K. Lewin.
My u víme, e èlovìk je bytost vrozenì konfliktogenní
(pùsobící konflikty), nebo jedinì tak mohl pøe ít. Trvalo
dlouho, ne li se dokázal spolèit do smeèky a vyu ít spolupráce
k lovu. S ohledem na nezbytnost lovit v urèitých známých
teritoriích, musel pova ovat jinou lidskou smeèku za vetøelce
a bojovat s ní. Dodnes se nìkteré lidské smeèky nedoká ou
dohodnout.
Sám konflikt coby støet zámìrù lze tøídit následujícím
zpùsobem:
1. Konflikt "Buridanova osla". Mám se rozhodnout mezi dvìma
pozitivními mo nostmi. Koupit si Saaba nebo Porsche. Buridanùv
osel stál uprostøed p enièného a itného pole a nedokázal se
rozhodnout, a za el. I leckteré man elství zajde proto, e se
man elé nedoká ou dohodnout, jaké koupí auto.
2. Konflikt mezi dvìma negativními mo nostmi. Mezi dvìma
nebezpeèími, neboli konflikt typu "Scilla a Charibda". Pro
man ele mù e stejnou pohromu znamenat tøeba náv tìva
man elových nebo man elèiných rodièù.
3. Konflikt u daleko zajímavìj í a pro milovníka teorie
dorozumívání lahodnìj í: volit pøíjemné, ale nebezpeèné.
Neboli riskovat, a jak moc riskovat, anebo jednodu e
neriskovat a pøíjemného se zøíci.
4. Konflikt vznikající z principu, e mnohé co udìlám bude
nepøíjemné, ale pøesto udìlat musím. Tøeba splatit dluh,
napohlavkovat dceru ce, rozejít se s milenkou a vùbec i chodit
do práce, která mì nebaví, hostit známé, které nemám rád, nebo
dokonce které nemáme rádi oba.
5. Koneènì konflikt, kdy aè by bylo velmi pøíjemné nìco udìlat,
udìlati nesmím. Tøeba vyspat se s podezøelou enou, ukrást
automobil, vykrást klenotnictví, jíst sladké aè jsem diabetik,
vzít krásný dar a vìdìt, e se za dar bude cosi nepøíjemného
po adovat. Nìkteøí man elé nesmìjí chodit na ples, nebo party,
proto e vìdí pøedem, e se pohádají a bude ostuda.
Podstata pojmù jako je musím a nesmím je pro man elství èímsi
zásadním. Jsou to tak zvaná modální slovesa a jsou nám nìjak
indukována zvyklostmi, pøesvìdèeními a znalostmi. Modernìji
øeèeno, svá musím a nesmím v dy odvozuji z nìjakého tvrzení,
které pova uji za své osobní pøesvìdèení. Samo musím a nesmím
je plané, pokud mu nepøedchází chtìní. V podstatì pojmu musím
znamená, e nìco nechci. Musím-li jít do vìzení, není na místì
øíkat, e tam jít chci. Øeknu-li nesmím, pøedpokládá se, e to
co nesmím, chci.
Obvykle musím konat nìco co sice nechci, ale o èem vím, e mi
pøinese pøece jen nìjaký u itek. Stejnì tak pokud nìco nesmím,
ale chci, vím, e realizace chtìní by mi pøinesla ztrátu. V
hovorovém jazyku se man elé obvykle odvolávají, e je morální
vykonávat co to, musím a nevykonávat to, co nesmím.
V man elském sváru je úctyhodné, dohodnou-li se man elé, co se
v man elství musí a co se nesmí. Vytváøí se tak indukèní
prostor co se mù e.
Na pøíklad nemusíme mít na øe ení nìjaké úlohy shodný názor,
ale musíme se dopracovat ke shodné úmluvì a tuto úmluvu
dodr ovat rovnì musíme. Mù eme se tøeba i ka dodennì
poha teøit, tedy nevyøe it svár o nìjakém øe ení, ale musíme
umìt utnout rozevírající se a vìtvící se chaotickou hádku a
musíme tedy umìt se smíøit. Utnout hádku znamená ukonèit ji,
ani by byl svár vyøe en.
Princip "OVO"
Kompjútroví in enýøi vypoèetli jeden ze základních morálních
kodexù, ale jeho medializace je nepatrná, proto e se nám
mnohým nechce líbit. Zní:
-- v prvním kroku buï k bli nímu vstøícný,
-- v druhém kroku se k nìmu chovej tak jak on reagoval na tvou
vstøícnost.
A to znamená, e na vstøícnost máme reagovat vstøícností a
nevstøícnost rovnì nevstøícností. ádné kdo po tobì kamenem,
ty po nìm chlebem, ale oko za oko, zub za zub.
Jedinì tak se nám podaøí vyvrhnout na okraj spoleènosti zmetky,
kteøí vyu ívají na í dobroty. Jsem absolutnì proti tezi o
lásce k nepøíteli. Naopak je potøeba tvrdì a nesmlouvavì
trestat v echny, kdo poru ují psané a nepsané normy. A dosud
byl slu ný èlovìk uvr en do hrùzné nevýhody, e byl povinen
pochopit motivy nìjakého odporného jednání. Po etile chceme v
první øadì zloèince napravit. Ano napravit, ale a v druhé
øadì. V první øadì je nutné je potrestat a zastra it. Výkon
trestu musí výt emoènì nelibý (-E), jinak by nebyl trestem.
Ov em je tu zádrhel. Tkví v pojmu "vstøícnost". A jsou to opìt
man elské sváry, které odhalily nedokonalost (neúplnost)
tohoto pojmu, proto e jak jsem zjistil chápe vìt ina lidí,
kteøí se problémy etiky nezabývají, vstøícnost takto:
Buï vstøícný a proto mi vyhov.
Být vstøícný nesmí znamenat vyhovìt! Ale vyslechnout, uvá it a
hledat kooperaèní øe ení.
Takto jsme se s novináøkou Ivanou Hudcovou v knize "Obrana
proti zlu" (Èeský spisovatel 1996) dopracovali k pokusu
formulovat nejobecnìj í pravidlo lidské morálky jinak. Proto e
se morálka musí týkat v dy vzájemného chování lidí, musí
obecné etické pravidlo zahrnovat princip vycházející ze
vzájemného chování, oznaèili jsme ho jako OVO - Oboustrannì
Výhodný Obchod. Jednám-li s bli ním, neusiluji o vlastní zisk,
ale ostøe støe ím, aby z jednání vznikla oboustrannì stejná
výhoda (prospìch). Ov em nejen movitá èi nemovitá, ale
pøedev ím emoèní. A ten, kdo se projeví jako bli ní usilující
o zisk na mùj úkor, budi trestán, tøeba jen tím, e ho
ignoruji.
Kanadský politolog Anatol Raport sepsal jednoduchý program hry
zvané !Pùjèka za oplátku" (Tit for Tat), v ní dva partneøi
vzájemnì spolupracují a v dal ích kolech jakmile jeden
pøestane spolupracovat, pøestane i druhý. V pojmu "spolupráce"
cítím vìt í pøesnost ne li v pojmu "vstøícnost". Mnoho
výzkumných pracovníkù zjistilo, e hraje-li se hra dostateènì
dlouho, volí úèastníci spolupráci, proto e je pochopitelnì
výhodná. A nutno dodat, e je výhodná v estrannì, v man elství
oboustrannì.
Rád bych se pokusil obhájit princip OVO (Oboustrannì Výhodný
Obchod), v nìm je pøece jen navíc obsa ena jednotka, která je
schopna by jen pøibli nì, ale pøece jen, mìøit výhodu.
Mìøítkem jsou pochopitelnì emoce.
Èestnost principu OVO samozøejmì pøedpokládá, e si partneøi
vzájemnì deklarují intenzitu svých radostí èi smutkù.
Podotýkám, e v tuto chvíli nás nezajímá filozofie principu
OVO, ale její ryze pragmatická upotøebitelnost v man elském
dorozumívání.
Tak e vstupuji-li do vztahu (interakce) s druhou osobou, pak i
já sám usiluji, aby výsledek vztahu byl oboustrannì výhodný
(prospì ný) a sleduji, zda i druhý usiluje o toté . Ale jak
jsem øekl, jsou koneèným platidlem v dy emoce.
Pro realizaci OVO je ov em nutné zachovat nìkterá zcela
formální pravidla:
-- Se svým bli ním vskutku hovoøím, tak, e jednak sdìluji,
jednak naslouchám. Dovedeno a na samý pokraj smysluplnosti to
znamená, e v pøátelském dialogu pøece jen nenápadnì sledují,
abychom oba hovoøili pøibli nì stejnì dlouho.
-- Nikdy nevnucuji rozhovor, kdy druhý nechce se mnou mluvit.
Princip OVO by tu byl zru en na samém poèátku.
--Existují v ak kontakty nezbytné. Tøeba v práci, na úøadì,
nebo v man elství, jde-li o øe ení poruchy nìjaké základní
promìnné (instrumentální dialog). Pak jednám korektnì, tedy co
nejzdvoøileji tak, aby ztráty byly oboustrannì nejmen í.
V man elství znamená princip OVO základní axiom pro
odvozování.
Zaèneme neinstrumentálním dialogem, kdy se nic neøe í, ale kdy
se jen povídá. Povídání má smysl, jen kdy z nìho mají oba
man elé stejnou radost, tedy stejný zisk (+E). Jinak povídat
si nemá ádný smysl ani úèel pro existenci man elství. A proto
se má posvátnì ctít výrok "nechce se mi", my leno "nechce se
mi si s tebou teï povídat". Tento výrok budi chápán jako
upøímné doznání, na nì nutno reagovat opravdu vstøícnì. To
znamená, e musí zaznít "nevadí" a opravdu nesmí vadit, e si
druhý nechce povídat. Je v nás zakódováno, e na výrok "nechce
se mi" reaguji tím, e se urazím. Pøi dobré vùli je velmi
snadné se zacvièit a pøijmout "nechce se mi" pøátelsky.
Jakmile vnutíte man elovi neinstrumentální dialog, pak ho
napìchujete dávkami (-E) a dialog nemù e stejnì dopadnout
dobøe. Znám pøípady, kdy man elka mu e trestá vnuceným
dialogem. Zámìrnì zavádí hovor, aby se mu dopálil. Stále
nezapomínejme na úkladnou ponorku, kdy mé nevìdomé neuronální
kompjútry mi "vypoèítají" libý pocit úlevy a radosti, kdy se
druhý na tve a prská zlostí. Tato indukce opaèné emoce (co do
znaménka) druhému partnerovi je jev vskutku vznikající z
nedostatku individuálního soukromí, kdy si navzájem vstupujeme
do tak zvané intimní zóny. V man elství, kde si man elé
nezajistí uvnitø sou ití navíc vlastní soukromí ("doupì"),
bují tato indukce mimoøádnì bohatì.
V man elství by pøece mìlo být správné, aby panovala souladná
interference emocí, mám se sna it pùsobit man elce radost (+E)
a pøi její bolesti (-E) mám mít s ní soucit (-E). Ponorka
znamená pravý opak: potì í mì (+E), kdy se man elka dopálí (-
E). Koneènì je známo, e mezi sousedy panují tím hor í pomìry,
èím blí e jsou jejich domky nebo byty. A navíc je
nebezpeènìj í, èím více si vidí "do kuchynì" a èím více se
pøátelí. Jedinì korektní nevtíravé chování s urèitým odstupem
nás uchrání od ponorky se sousedy.
Ponorka v man elství naru uje OVO na mimovìdomé úrovni, a
proto ji man elé musí inzerovat, neboli zveøejnit. Øekne-li
jeden z man elù na pøíklad:
"Mluví tak proto, abys mì na tval (na tvala)," znamená to, e
pøiplula ponorka.
Neinstrumentální dialog slou í pro radost. Neslou í jen
pøenosu informací a jeho hodnota není dána vá ností
probíraného námìtu. Hodnota neinstrumentálního dialogu je
urèena výhradnì dodr ením principu OVO, kdy oba man elé mají z
dialogu pøibli nì stejnou radost (+E).
Jsou lidé, kteøí cítí, e OVO má v man elství platit. Jsou buï
pouèeni, nebo se k nìmu dobrali vlastní zku eností. Pak se
mù e stát, e si man el s man elkou povídá, tøeba e se mu
nechce a jen smutnì hledí na noviny, které by si pøeèetl
radìji. Jedná-li takto proto, e je man elce za nìco libého
dlu en, jedná správnì. On se obìtuje. Obì je v dy (-E), ale
mù e být vyrovnána ziskem v jiném èasu a z jiného dùvodu.
Man el tøeba uzná, e man elka chodí do práce a je tì peèuje o
dìti a domácnost, tak e on sám se nemusí anga ovat a proto
poslouchá "øeèi" své eny jako oplátku za její obì .
Nevadí, pokud se man elé nìkdy vìnují dodr ování principu OVO
a pohovoøí si, zda ho dodr ují. Tøeba e se pravdìpodobnì na
téma OVO pohádají, kdo e se obìtuje více a kdo ménì, ale obèas
pøece jen v nich uvízne potøeba se zamyslet.
Existují zhoubnosti (malignity) principu OVO. Za nejvá nìj í
pova uji nepøiznat radost zpùsobenou mi druhým partnerem.
Man el pozve man elku do divadla, man elka má radost (+E), ale
nedá ji najevo, aby si man el nemyslel, e mu tuto radost musí
nìjak vracet. Vrchol man elské negramotnosti!
Druhou zhoubností je neschopnost pøipustit, e nìkdo druhý
myslí a cítí jinak ne já. "Mám ráda zamilované filmy, ty je
musí mít rád také a proto se dnes budeme dívat na TV1." Mnì
se chce povídat, a proto není mo né, aby se tobì nechtìlo.
Chápat druhého jedinì z vlastního hlediska se nazývá projekce.
Promítám své postoje do postojù druhého a nedoká u pochopit,
e druhý mù e cítit a uva ovat jinak ne já. To je rovnì druh
sociální negramotnosti. U Konfucius øekl, e venkovanovi jeho
názor nezmìní .
Má být pro mì jedním velkým dobrodru stvím sledovat man elku
jak myslí, co dìlá, jak cítí, ale není nutné se s ní o
výsledku mých pozorování bavit.
Platí zákon èíslo jedna, e:
Dialog na téma "o nás dvou" je pøísnì zakázán.
To, e nedostateèným pouèením a vyvozováním nesprávných závìrù
z man elského ivota se stáváme navzájem rivaly, soupeøi,
témìø konkurenty, nás vzdaluje od principu OVO, proto e
pøestaneme sledovat jako jeden z cílù svého jednání udìlat
druhému radost (+E). Obvykle pøesnì známe, jak druhého
"sejmout" zápornými emocemi (-E), ale bìhem èasu pøestáváme
vìdìt, jak mu pùsobit radost.
Ji jsme o okam iku zlomu ze spolupráce do soupeøení hovoøili,
nyní znovu musím velmi nerad pøipomínat, e soupeøivost o
názory a návrhy øe ení je mezi man eli tak hrozivì èastá, e i
v soupeøivém man elství se mají man elé pokou et ctít princip
OVO, by jde o OVO dvou korektních soupeøù.
Ov em nedodr ením pravidel mohu bohu el mnoho získat. Jde o
zisk z podrazu. Kdyby byl v ka dé høe podraz jednoznaènì
zjistitelný a souèasnì sankcionovatelný, nebylo by zapotøebí
sudího. achisté pokud vím soudce nepotøebují, fotbalisté ano.
Proè? Proto e existují tak zvané výpadky v pozorování, kdy
pøehlédnu vlastní zavinìní, nebo zdánlivì vidím podraz
soupeøe. Pov imnìte si pøi opakovaných TV ukázkách "faulù",
jak jste neuvìøitelnì pøehlédli podraz hráèe mu stva, jemu
fandíte.
Selhání Bdìlého Vìdomí (BV) pøi uvedených výpadcích je zrádné,
proto e svému pozorování jsme pøece navyklí vìøit.
Dodr et pravidla v soupeøivé høe znamená naplnìní principu OVO
v podmínkách soupeøivé hry.
Zajímavá situace nastává v souèasnosti, kdy se pova uje za
sportovnì správné, aby hráè "fauloval" protihráèe, hrozí-li
branka. Sport tak ztratil být vzorem férovosti a stal se
vzorem usilování o zisk za ka dou cenu. V echny sporty
poskytující hráèùm ohromné zisky, z nich souèasnì dìlají
gladiátory. Podotýkám - koneènì proè ne? Chci-li coby divák
vidìt nadstandartní výkony, musí se z hráèe sportu stát
gladiátor profesionál.
Smutnými gladiátory jsou man elé ponoøení do nepøetr itého
pitvání vztahu. Pitvu si vynucuje v dy závislej í oslabený
partner, který skrze pitvání vztahu vynucuje uji tìní.
Pøedpokládám, e ètenáø pochopil, e není v moci druhého
partnera vyvrátit pochybnosti pochybujícího.
Doma je ka dý svár a hádka okam itì soupeøivou hrou a princip
OVO znamená, e zùstávám ve sporu korektní, dodr uji pravidla
slu nosti, nepøetr itì hledám jak spor ukonèit a smíøit se.
Proto e výsledkem sváru bývá nejèastìji prodlou ení stavu
neshody, nebo dokonce navr ení nových neshod, mám se vèas
vzpamatovat a vìdìt, e:
Vyboxuji-li svùj návrh øe ení, pak jsem povinen
pøí tì neboxovat, ale druhému vyhovìt.
Kdo nedodr í toto doporuèení, zadìlává si na
chaotické man elství s ustaviènými chaotickými
hádkami.
V pojmu OVO je trochu zará ející, e jde o obchod. Nìkteøí
kolegové mi doporuèovali, abych radìji u íval pojmu
"oboustrannì výhodné øe ení". mám zku enost, e slovo ménì
pøesné, ale dokonale srozumitelné má øadu výhod. Není od vìci,
øekne-li nìkdo, e tedy mám doma s man elem dìlat jen k efty.
Odpovím ano. Dìlejte k efty, v nich se platí emocemi. Man el
vám koupí zlatý náramek, vy máte radost (+E), a on dokonce
také, neboli on tento dar nechápe emoènì zápornì (-E), a vy ho
za náramek pustíte o víkendu "na vodu", kterou vy sama nemáte
ráda, ale ve skuteènosti jste ráda, e on je rád.Je to èestný
k eft a nemám nic proti tomu, budete-li tomuto k eftu øíkat,
e "náramek" a "voda" jsou projevem toho, e se máte rádi. Ano,
mají-li se lidé rádi správnou man elskou láskou, dodr ují
princip OVO, ani si ho uvìdomují. Jejich pomocné neuronální
kompjútry pracují bezchybnì. Vyskoèí-li v ak na povrchu (BV)
neshoda v návrzích na øe ení, je lépe ji øe it z pozice OVO.
Jakmile zaèneme svár hodnotit z pozice lásky, nutnì dojdeme k
okam iku, kdy zaèneme tvrdit "kdybys mì mìl rád, vyhovìl bys
mi". Neuvìdomíme si, e toté z pozice lásky platí i naopak
"kdybych ho mìla ráda, vyhovìla bych mu". Tento argument
vylo enì zakazuje zaná et kvalitu lásky do sporu. Chceme-li
nìco hledat z nìjaké pozice, pak z pozice OVO, kdy se mù eme
zamìøit hledat øe ení, které nám pøinese pøibli nì stejný
emoèní zisk, nebo pøibli nì stejnou emoèní újmu.
Princip OVO nás pøinutí hledat kompromis. Ov em pozor na
jalové, bizzární, absurdní kompromisy. Hádáme-li se o to, kam
na dovolenou (man elka chce moøe a já chci hory), je absurdní
volit kompromis a jet na chalupu, kam se nám na dovolenou
nechce jet ani mnì ani man elce.
Oboustrannì výhodný emoèní obchod nás ale mù e pøimìt
ke kompromisu, který je smysluplný. Tøeba:
Jednou se pojede k moøi, podruhé na hory. A kam se pojede
poprvé rozhodnì hod mincí.
Mù eme se s man elkou pøít, zda sledovat TV 1 èi TV 2. Jsme u
natolik obeznámeni s problémem sváru, e mluvíme o tom, který
program je správnìj í, hodnotnìj í, ale který chceme. A náhle
man elka øekne "a co jít do kina" a man el pøijme.
Nepøijme-li, pak kompromis nelze volit, neuznáváme-li princip
OVO. Jedinì z jeho pozice uznáme, e vyhovím-li man elce co se
TV týèe, mám u ní cosi k dobru. Je mi dlu na malou radost,
malé (+E). Z pozice lásky si øekneme, e je správné, e mi
druhý vyhovìl, proto e mi tak naznaèil, e mì má rád. Opomene
pøipodotknout, e potom já co ena jsem mu nevyhovìla, proto e
ho mám ráda ménì.
Ov em správná man elská láska opírající se o silné kohezivní
záporné emoce, kterým øíkám 3 "s" (stesk, starost, soucit)
vytváøí nejménì pøíle itostí k rivalství a princip OVO je
vyzrálým man elùm nìèím samozøejmým.
Ne tak man elùm, pokou ejícím se budovat milenecké man elství.
Milenecká láska ustaviènì ene oba man ele do soupeøení o
závislost. Závislost je prokletí milenectví, bývá zárodkem
jeho zániku. Zaznamenám-li pokles mileneckého zájmu, zaènu
vyèítat, naléhat, vynucovat. Odhalím tím svou vlastní
závislost a pøipadá mi, e se láska druhého stále zmen uje.
Obvykle tomu tak je, nebo dokonce býti musí. Pak nejednou
bojuji o prosazení názorù, které vùbec mými názory nejsou.
Milenecké man elství je nesmysl, napadá mì, e z literárního
hlediska je lze oznaèit za oxymoron, jako tøeba:
-- hluèné ticho
-- veselý smutek
-- stará novina
-- smutná zábava
Nejsem tak naivní, abych tvrdil, e principem OVO se vyøe í
úkol zvaný man elství, ale mohl by ho vylep it, ukázat smìr
uva ování.
O základní promìnné man elství zvané "man elské sou ití" ov em
s man elkou hovoøit musím. A zcela marnì doporuèuji man elùm
v ech vìkových kategorií, aby se doma nauèili mluvit formálnì
jinak o neinstrumentálních zále itostech, jako kdo je lep í
herec, zda Èenský nebo Vetchý a zále itostech instrumentálních,
kdy jazyk je instrumentem k dosa ení úmluvy.
Potøebujeme-li doma øe it cosi instrumentálního, máme zcela
zmìnit zpùsob rozhovoru a nehovoøit tak, jak jsme zvyklí si
povídat, nebo se ha teøit o bezvýznamnostech.
Zvyknìme si na pøedznamenání:
"V eho nech a tady se posaï, musíme cosi zásadního vyøe it."
A druhý má v dy právo namítnout:
"Milerád (mileráda), ale za pùl hodiny, a si dodìlám to èi
ono
Obvykle vypadá instrumentální promluva na téma "kde budeme
bydlet" takto:
Mluvèí: "Pamatuj si, e tady v tom bytì bydlet nebudu ..."
Adresát: "A kde bys chtìl bydlet?"
Mluvèí: "Nevím, ale vím, e mì tady v echno tve a ty nejvíc
..."
Tato promluva tì ko povede k úmluvì, je by mìla øe it úlohu
man elského sou ití, zvanou "bydlení".
V dy a zásadnì:
"Mám urèitý návrh, o kterém bych s tebou rád promluvil, ale a
bude mít èas ..."
To jest pøedznamenání první, po kterém následuje druhé:
"Vìc nespìchá, nech si ji projít hlavou a pak teprve odpovìz
..."
A man elé mohou být pouèeni, e mají støe it princip OVO a
sledovat, aby rozhodnutí bylo oboustrannì emoènì prospì né. A
nará íme na dal í a doufám, e poslední zhoubnost, lépe øeèeno
zvrhlost tohoto principu, e toti tak zvanì mravnì èistý
andílek pronese: "Ty neví , jak ti v novém bytì bude bájeènì."
Neboli já se vlastnì chci stìhovat, proto e pøedev ím tobì
u tìdøím radost, kterou si nedoká e dnes pøedstavit. Já se
vlastnì spí e obìtuji, ne li bych usiloval o nìjaký zisk.
Tady konèí legrace a nastává smutek v edních dnù, proto e
nelze ne vyslovit zákaz domý let radosti druhého a vnucovat
mu svou pøedstavu o nich. Øeèený andílek pak dodá, e chtìl
udìlat radost a patnì skonèil, a z toho se samozøejmì musí
usoudit "vidí , jak jsi nevdìèná (nevdìèný)".
Princip OVO byl zneu it. Staèí vìdìt, e je to
mo né. Èarodìjnice byly ov em také upalovány pro
jejich dobro.
Co cítím jako dobré, správné, vhodné, je obvykle skuteènì jen
pocit vskakujícího Bdìlého Vìdomí (BV), který byl "vypoèten"
"na nevìdomé úrovni (je emergentní), kde to emoci cítím
prvoplánovì. Svár na téma "co pro mì bude a nebude správné" se
v man elství vést nemá, proto e se jeden staví do postavení
znalej ího a moudøej ího partnera.
Tak e neshoda v chtìní je vysoce pravdìpodobná, ale chtìní má
jednu velikou výhodu, e chtìní lze vyhovìt s nárokem na
odmìnu, lze ho smìnit. Dnes bude po mém, zítra po tvém (chtìní)
.
Bylo by správné, ale nebývá úèinné, hledat pøíli dlouho
kompromis v chtìní, proto e kompromis znamená v tomto pøípadì
se pùvodního chtìní vzdát a vymìnit ho za chtìní jiné, rovnì
pøijatelné.
"Ty chce jet do hor, vím jak moc to chce , a proto ti vyhovím,
ale pøí tí rok pojedeme k moøi".
Pokud nìco chci, pak prioritním argumentem je, e mi splnìní
mého pøání zpùsobí radost. Tento argument by mìl být ve
zdùvodòování mého chtìní koneèný a definitivní. "Chci jet do
hor, proto e mám rad i horskou turistiku, ne se sma it u moøe
na plá i."
Nìjaké argumenty typu, e slunìní kodí a e je v nejvy ích
vrstvách atmosféry ozonová díra, jsou zmateèná tvrzení. Nelze
se dovolávat neprokázaných správností, lze se o nì jedinì
pøít.
O chtìní se pøít nelze, lze se ho nejvý e vzdát, to jest
obìtovat se. Man elství funguje jedinì, pokud se nauèíme
smìnám svých chtìní.
Ano, z urèitého hlediska je v e øeèené obchod. Nebo uctivìji
øeèeno smìna. Ale v dy pøece jedinì doká u-li èemukoli dodat
nìjakou hodnotu, vyhrávám, proto e smìnit lze jedinì to, co má
hodnotu. V dorozumívání o dvou rùzných chtìní tím nestoluji tu
nejjednodu í uspoøádanost. Obìtuje hory, v prospìch mého
moøe, zasluhuje odmìnu "hory pøí tí rok".
Spravedlivou smìnu dvou pøesnì formulovaných chtìní lze
dokonale odvodit od principu OVO.
Uva ujme pøípad "bydlení": Man el chce nájemný byt, man elka
rodinný domek se zahrádkou. A pøedpokládejme, e kdy se
man elé brali, øekli si, e je jim lhostejné jak budou bydlet,
jen kdy se mají rádi a láska jim vydr í. Jenom e pøijde den,
kdy jim osud pøedhodí k øe ení problém "bydlení". Tøeba proto,
e se musí ze souèasného bytu vystìhovat.
Ètenáø jistì uzná, e neexistuje reprezentativní øe ení tohoto
úkolu, to znamená øe ení, které by bylo mo né oznaèit
jednoznaènì za správnìj í. Obì øe ení jsou stejnì správná.
Bohynì Eris se chystá slavit krvavé hody. Lze se dny, týdny,
mìsíce hádat o "bydlení", lze dospìt k polarizaci postojù do
té míry, e se z man elù stanou rivalové, kteøí odhalili, e
druhý je vlastnì vùbec nechápe.
Nedorostli jsme v uctívání nahodilosti jako funkci bo ího
poslání, a proto si ani netroufám doporuèit házet mincí o to,
jak se bude bydlet. Tøeba e by hod mincí byl
nejspravedlivìj í. Doporuèuji tento problém demontovat na
støet dvou rozdílných chtìní.
Z praxe znám, e man elé, kteøí tì ce nesou narùstající
rivalitu, povolí tím zpùsobem, e jeden vzdá své chtìní.
Øeknìme, e man elka vzdá rodinný domek. V tu chvíli vidí
normální man el støet z nového zorného úhlu. Zjistí, e
man elka mu pøiná í obì , kterou neèekal a která dokazuje, e
ho má ráda, zatímco on setrval na svém tupohlavém chtìní. A
tak ve chvíli, kdy man elka ustoupí od rodinného domku, man el
zmìní emoèní propojení pùvodního sváru, nebo ohodnotí
man elèinu obì (+E) a pøedstava nájemného bytu ztratí svùj
pùvodní emoèní význam, ztratí své silné (+E). A naopak
pøedstavu, e by se on sám své enì neobìtoval, pova uje za
nehoráznost (-E).
Man el pøekvalifikoval emoèní propojení a pùvodní svár coby
sled neblahých událostí transformuje do jiného sledu událostí.
Nevidí u svár o "bydlení", ale vidí, e man elka vzdala svùj
návrh bydlení, zatím co on nikoli. Dùle itost bydlení ztratila
svou emoèní sílu (intenzitu) a jemu najednou pøipadne, e je
pøece lhostejné jak budeme bydlet, chce-li man elka domek,
proè ne? Man el -- náhle uvolnìný od svárlivých emocí rivala --,
zcela ochotnì vzdá "nájemný byt" a navrhne man elèin "rodinný
domek".
Zde v tuto chvíli konèí poznatky vìdy o man elství, dále
pitvat následné mo nosti by nepøiná elo informace potøebné pro
uspoøádání dorozumívání, dále se stává dorozumívání nikoli
vìdou, ale praktickým umìním anebo chcete-li hrou zvanou
"man elství". Spolehlivé doporuèení jak øe it vý e uvedený
(øe itelný, ale nerozhodnutelný) svár neexistuje. Co z toho
plyne. Buïme mimoøádnì opatrní, citliví a úzkostní, abychom
si nevytváøeli nerozhodnutelné sváry. Definujme je pøesnì:
Svár je v man elství nerozhodnutelný, pokud existuje nìkolik
správných øe ení, ale rùzných chtìní.
Expert doká e dodat jediné: øe ení na nìm se dohodnete plòte
dùslednì bez ohledu na to, kdo návrh podal.
Z hlediska èisté logiky je samozøejmì chtìní, v dy sdìlením,
je v dy výrokem sdìlujícím co chci. Je nebezpeèné svá chtìní
naznaèovat jinak ne li jasným vyøèením, které jasnì vypovídá,
e nìco chci.
Varuji pøed zrádným pøesmykem, kdy své chtìní prohlásím za
jediné správné (dosud netrestaný jedinec, v práci ctìný a
uznávaný pøíbuznými vychází z vnitøního pøesvìdèení, e je
schopen chtít jen to co je správné). Má pøece s man elstvím a
rodinou v dy nejlep í úmysly, má na zøeteli jen a jen prospìch
v ech a proto není mo né, aby chtìl nìco, co není správné.
Zapomene, e v øe ení se mù e mýlit tak zvanì "bona fide",
tedy v dobré víøe.
Správnost se vùbec nehodí ke slovu budoucnost. ádné tvrzení o
budoucnosti nemù e být úplné. Budoucnost doká u odhadovat na
základì urèitých argumentù, zatí ených v dy neèekanì velkou
neurèitostí.
Dokonce nelze ani tvrdit ex post (následnì), e tøeba man el
usuzoval správnì, pakli e v dubnu tvrdil, e v záøí bude hezky
a ono skuteènì bylo. Toliko mu nahodile vy la pøedpovìï.
Pova uji za dùle ité, abychom v sobì vyvrátili následující
sled argumentací:
Nìco chci a to co chci je správné, a co je správné to býti má.
Ono "nìco" co pøípadnì chci je obvykle nìjaká událost, a k ní
musíme zaujmout stanovisko.
Man elská událost
V echny jevy na eho makrosvìta (= Svìta "v") jsou nepøetr itì
spojité procesy. Svìt kolem nás se odvíjí spojitì v prostoru a
èase. Ov em v na em Bdìlém Vìdomí (BV) se zobrazuje jen jeho
nepatrná èást, v dy z elektromagnetického vlnìní vnímáme
mimoøádnì krátký úsek spektra. Rozhlasové, televizní vlny,
jako i vlny na eho mobilu nám mo ná kodí, ale my je
nevnímáme.
Lze øíci, e jevy makrosvìta se v na em Bdìlém Vìdomí
nezobrazují tou formou spojitosti jakou jsou spjaty ve Svìtì
"v", ale formou jakýchsi kvant. Takovým mentálním kvantem je
pak událost, její smysl nelze dále rozlo it.
Událost je pak výhradnì výtvor Bdìlého Vìdomí (BV), je jeho
obsahem i kdy byla zcela mimoøádným zpùsobem zobrazena z jevù
makrosvìta. Na e (BV) "ète" makrosvìt jako sled událostí, jako
pøíbìh. Podle teoretikù radikálního konstruktivizmu lze chápat
událost jako konstrukt na eho Bdìlého Vìdomí. Ostatnì kdo by
nevìdìl, e jedno a toté dìní ve Svìtì "v" se v rùzných (BV)
zobrazuje rùznì.
Uva me znovu výrok "pr í".
Zcela jinak ho budou chápat man elé chystající se na chalupu a
právì tak jinak ho bude chápat meteorolog. Ve Svìtì "v" se
"odehrává dé ". Tento dé se jak u man elù tak u meteorologù
zobrazí do události, e pr í. Tuto událost (tento konstrukt)
nelze v Bdìlém Vìdomí (BV) dále rozlo it, tøeba e z ní mnohé
vyvozovat. Man elé z této události vyvodí, e se nebudou
koupat, meteorolog bude zkoumat jak pr í a proè pr í. Man elé
budou de tìm zklamáni (-E), meteorolog jím bude nad en (+E),
proto e mù e zkoumat.
Ètenáøe mù e pøekvapit, e událost je výhradnì obsah Bdìlého
Vìdomí. Samozøejmì, e jevy makrosvìta zobrazení vytváøejí,
ale kdyby neexistovalo lidské vìdomí, docházelo by ve Svìtì
"v" jen k pohybùm a zmìnám pohybù, je by ale nemìl kdo
monitorovat.
Dé je sice mimoøádnì slo itý fyzikální jev, dodnes ne zcela
objasnìný, ale na ím Bdìlým Vìdomím je vnímán jako mentální
kvantum zvané elementární událost, její smysl u nelze dále
rozlo it. A budi øeèeno, e na jeho konstrukci se podílí v
pøípadì de tì pøedev ím emoce zloby (-E), pokud se chci jít
koupat.
Mù e se stát, e se nechci jít koupat, e vùbec nikam nechci
jít, proto e si chci doma èíst a ono zaène venku (ve Svìtì "v")
pr et a já si toho ani nepov imnu. Dé pak ve mnì nevyvolal
událost mající pro mì nìjaký význam. Nebo dokonce zaznamenám
"dé " ve smyslu události "pr í", ale v propojení s kladnou
emocí (+E), nebo jsem rád, e mì nebude ru it my lenka, abych
se el koupat.
Promysleme nyní následující:
Man elka pøi la z práce domù, otoèila se v pøedsíni a zase
ode la.
Podotýkám, e vý e uvedené souvìtí není popisem jevù Svìta "v",
ale popisem události na eho Bdìlého Vìdomí. Je popisem toho,
jak jsme vnímali rùzné zvuky jejích krokù, zvuky otevírání a
zavírání dveøí atd. Tyto zvuky se v nás zobrazily ve vý e
uvedenou my lenku, popisující urèitou událost. Tato událost má
sice snadno srozumitelný smysl (man elka pøi la a zase rychle
ode la), ale nabízí mnoho rùzných významù. Sama nás dokonce
vyzývá, abychom hledali vysvìtlené podivného jednání man elky
a ptát se proè pøi la a hned zase ode la. Z hlediska významu
vìty popisující urèitou událost, je právì nesrozumitelnost
událostí jinak smysluplné, urèujícím znakem události. Kdyby
man elka pøi la, odlo ila odìv a pøi la mì do pracovny
pozdravit, odvíjela by se elementární událost "Man elka pøi la
z práce". Tak jako ná percepèní aparát nezatì uje na i
pozornost bezvýznamnostmi, ani ná apercepèní aparát
nezamìøuje pozornost (BV) na nìco obvyklého, ka dodenního,
srozumitelného.
U il jsem pojmù percepce a apercepce. Ji v obecné uèebnici
psychiatrie klasikù z pøelomu a poèátku tohoto století jsou
tyto významné pojmy u ívány jako odli né.
Na e smysly, neboli smyslové receptory, percipují dìní ve
Svìtì "v". Hlavním percipujícím smyslem (receptorem) je pro
èlovìka zrak. Ov em dìní zevního svìta, tedy Svìta "v", které
má pro èlovìka nìjaký význam, vztahy mezi lidmi a vlastnostmi
vìcí, apercipujeme jako události. Zaznamenám-li (percipuji-li)
blesk a èerné mraky nad hlavou, apercipuji bouøku jako událost,
která by mì mohla ohrozit, nebo vùbec zmaøit mé plány. Jdu-li
ulicí a zahlédnu-li svého éfa pak buï mizím, nebo se k nìmu
hrnu. éf je pro mì urèen svým vysoce významným vztahem, tak e
potkat éfa, pozdravit ho a prohodit pár slov je událost,
pøedstavující mo nost nìjakých dal ích budoucích událostí.
Vra me se k události rámovanou zneklidòujícím pocitem, proè
man elka pøi la, obrátila se a zase ode la. Má jednoznaèný
smysl, snadno sdìlitelný komukoli, ale je zneklidòující, e
neznám její význam. Proè se tak man elka zachovala? Obvykle
vyhledávám mo nosti a nejspí e se uklidním vysvìtlením:
"Zapomnìla nìco koupit, hned se zase vrátí."
Událost je tedy urèena:
1. Smyslem události, jejím popisem a èistì
lingvistickou syntaktickou a sémantickou
srozumitelností
2. Významem události, nìjakým, by tøeba nesprávným výkladem
spojitého dìní ve vesmíru "v" ve vztahu ke mnì.
"Nìco se dìje a já nevím co ..."
Jakýsi zneklidòující pocit, který mì pøepadl a který jsem
popsal vý e uvedenou vìtou a vysvìtlil ji svým zlým tu ením.
Událost je pro mì v e co k sobì vztahuji jako nìco co mì
ohro uje (-E), nebo co mi mù e pøinést radost (+E). Pozornost
vìnuji v emu co rozkomíhá mé emoce nad + 1,0 y , tím smìrem
zaostøím své (BV) a ono zacílené zpracovávám výhradnì jako
událost.
Pøíklad man elky, která se podivnì, neobvykle zachovala, je
pou itelný pro výklad události, proto e právì kdyby mì její
jednání emoènì nezneklidnilo, nev iml bych si ho.
Pov imnu-li si bouøky, pak mé Bdìlé Vìdomí (BV) postupuje tak,
e "rozumím bouøce", zaøídím bouøku správnì do tøídy jevù, je
mì doká í ohrozit. Apercipuji-li bouøku, pak rozumím tomu, e
budu muset jít domù a ne se vykoupat jak jsem chtìl, e se
musím dokonce krýt pøed nebezpeèím blesku. "Bouøka" má povahu
jevu, který mì v okam ité chvíli ohro uje nebo mìní mé plány,
a tak se stává událostí. "Je bouøka a proto se musím vrátit
domù."
Zcela zámìrnì odcizíme fyzice elementárních èástic pojem
kvantum:
Elementární událost je takové kvantum dìní, jeho smysl a
význam nelze dále rozlo it, proto e by ztratil srozumitelnost.
Elementární událost má pøirozenou duální (podvojnou)
charakteristiku jako elementární výrok, jeho smysl a význam
rovnì u nejde dále rozlo it.
Vra me se nyní k man elce, která pøi la a zase ode la.
Pozornost mého (BV) se aktivovala, proto e v (BV) se vynoøila
emoce (-E) ve formì zneklidnìní, proè e se chovala takto
nezvykle.
Jakmile se man elka vrátí, budu nepochybnì ádat vysvìtlení
jejího nezvyklého chování. A nastane událost "Man elka
vysvìtlí, e zapomnìla koupit minerálky".
Man elka mù e pøijít a odseknout "Co je ti do toho?"
Tento výrok spou tí okam itì sled støetù, tedy nikoli ji
jednoduchou elementární událost, ale komplexní událost zvanou
man elská hádka. Tato událost má povahu hry (= boje), která
nemá urèená pravidla u proto, e je dvojí mo nost, oè se bude
bojovat:
1. Zda má man el právo vìdìt proè man elka jednala neobvykle.
2. Proè vlastnì jednala neobvykle.
Hra bez pravidel a zøetelnì stanovené výhry se jak víme musí
stát chaotickou hádkou s koncovkou znamenající pro oba emoèní
ztrátu (-E). Man el tøeba práskne dveømi a odejde z bytu a to
je koncová událost v podstatì elementární, následující po
komplexní události zvané chaotická hádka.
Na e Bdìlé Vìdomí (BV) chápe dìní na eho Svìta "v" jako sled
jevù v èasové posloupnosti. (BV) nedoká e jinak, ne se dr et
toho, èemu se dnes øíká " ipka èasu". Jednodu e chápeme svìt
kolem sebe pøedev ím "èasovì" jako dìní odmìøované hodinami.
Samo (BV) ov em takto samo pracovat nemù e. Aè zobrazuje zevní
skuteènost, má pamì , dokonce mnoho rùzných pamìtí, z nich
nás bude zajímat pøedev ím tak zvaná epizodická pamì . Je to
právì pamì urèená k chápání událostí. Sémantická pamì
pracuje jen pro potøeby dodat Bdìlému Vìdomí pojem, na který
si nedoká e vzpomenout; epizodická pamì vybavuje události,
tak jak si je pamatujeme ve spojení s pro itkem.
Sedím a ètu a náhle man elka pøijde domù a vzápìtí odejde.
Ihned nám zavíøí hlavou vzpomínka kam událost zaøadit, pídíme
se vzpomínáním v událostech podobného druhu, sna íme se najít
øe ení úlohy, mající povahu "nezvyklé události". V èinnosti
jsou opìt pomocné mozkové kompjútry zpracovávající epizodickou
pamì , a tak hledáme øe ení na ne zcela vìdomé úrovni.
Pamì obsahuje minulost, minulou zku enost a minulé uèení a
konstruuje budoucnost tak, e vybírá z mo ných budoucností.
Epizodická pamì nepracuje ov em formou èasového sledu,
události ukládá dle urèitého klíèe významnosti.
Proto e skuteènost Svìta "v" je nepøedvídatelná, øe ení jsou
jen pravdìpodobnostní a (BV) se pokou í zvìt it
pravdìpodobnost správného øe ení (= odhadu) tím, e si urèitým
událostem pøiøadí prioritu. Pøeètu si nìco o mléèných plísních
pùsobících zhoubné bujení a pøestanu pít mléko. Tento zpùsob
øe ení nám dokonce pøipadne pøirozený. Je v podstatì chybný,
proto e ani na nejvy í vìdecké úrovni v laboratoøi, kde se
vìnují studiu mléèných plísní není jasný vztah k zhoubným
nádorùm. Prostému obèanu ale nezbývá nic jiného, ne uva ovat
chybnì. On ov em (bì ný obèan) je svým rozhodnutím uklidnìn,
proto e pova uje za prioritu své zdraví. Poleká se novinovým
èlánkem o plísních a z této události "ètení zprávy z novin"
vyvodí novou zvyklost (co sled nìmých událostí), e nepije
mléko.
Ná obèan nepije mléko, poleká se, e man elka pøi la a
vzápìtí ode la, poleká se bouøky a to v e de ifruje (BV) podle
své kály existenèní významnosti propojené s emocemi. Tak e
události jsou spolu provázané, neobvyklé má být vysvìtleno,
potrava se zhoubnou plísní se jísti nemá, bouøku je tøeba
respektovati a navíc jsou ulo eny v epizodické pamìti nikoli
staticky, ale dynamicky. V rùzné dobì dáváme událostem rùzný
význam. Staèí se zamilovat a epizodická pamì zmìní ulo ení a
aktualizaci jednání podle toho, jak mi milenectví vychází.
Nevidím dùvod neodcizit fyzice dal í pojem a nehovoøit o
dynamické superpozici událostí v epizodické pamìti. Jsem-li
zamilovaný a po temeno své lbi, pak se tøeba bouøky nezaleknu
a pøed milovanou dívkou fe ácky skoèím do rybníka a plavu.
Pamì mì sice varuje, ale láska vítìzí, tak e "ukázat dívce
by pomýlenou stateènost" znamená, e priorita zdraví a ivota
byla zmìnìna. Byla zmìnìna její superpozice a to znamená, její
význam, její provázanost. (BV) bylo nastaveno na nový re im
fungování.
Situace "já s dívkou za bouøky" má být provázána s událostí
"oba se pøed bouøkou schováme". Ov em proto e jsem zamilován
bezhlavì, mìní se superpozice událostí tak, e pova uji za
mo né, e se mi nic nestane a prová u "bouøku" s demonstrací
své stateènosti.
Není tì ké pochopit, e události se vzájemnì provazují do
ivotních epizod a nakonec pøíbìhù. Minulost doká eme chápat
pøedev ím pøíbìhovì (dnes øíkáme narrativnì), ov em s
ohromnými poruchami a promìnami superpozice, proto e na jeden
a tentý pøíbìh, který se udál, doká u bìhem roku nìkolikrát
zmìnit názor a pro ívat ho co do významu odli nì.
Jakmile významná událost ztratí své intenzivní emoèní
propojení (tøeba kdyby man elka èasto pøi la domù a vzápìtí
ode la a kdyby v dy vy lo najevo, e jen nìco zapomìla),
promìní samo na e (BV) tuto událost v tak zvanì nìmou. Onomu
procesu této promìny se øíká habituace, neboli "zvyknout si na
..." a nevìnovat mu pozornost.
Odhalení nevìry mu e milovaného je tì pøíli mileneckou láskou
nás zlomí do intenzivní emoce (-E). Stane se privilegovanou
událostí, která zmìní postoj podvedeného partnera tak, e
v echny ostatní Události, jako tøeba e syn pøinesl pìtku z
èe tiny, se odsunou a mají men í a zanedbatelné emoèní
propojení.
Jakmile dojde ke sváru, znamená to, e vznikla explicitní
dorozumívací neshoda, která ale navíc odhaluje rùznost v
interpretaci a apercepci událostí. Explicitní znamená, e je
veøejnì (manifestnì) formulována, to jest vyøèena, pøípadnì
napsána. Na pøíklad:
Máme jeden TV pøístroj, já chci vidìt fotbal, man elka
milostnou inscenaci. Vznikla elementární událost coby støet
neshodných návrhù. Návrhy jsou formulovány veøejnì (explicitnì)
. Jakmile prohlásím, e fotbal je nìco lep ího ne inscenace
pronesl jsem explicitnì výrok, který implicitnì skrývá, e já
fotbal jednodu e chci vidìt.
Veèer se pak stane sledem nesprávnì provázaných událostí ve
formì deformovaného pro ívání veèera. Vzniká deformovaný
pøíbìh zvaný "ná dne ní veèer", který prohádáme a vzájemnì se
napìchujeme zápornými emocemi (-E).
Tak e si mù eme upøesnit, co je elementární událost:
Elementární událost je element na eho Bdìlého vìdomí (BV),
který zobrazuje urèité dìní Svìta "v". Jak smysl, tak i význam
elementární události nelze dále zjednodu it. Dal ím
zjednodu ením by jak smysl tak význam ztratily srozumitelnost.
Ètenáø bude mít sklon chápat událost jako jev Svìta "v". V
na em makrosvìtì, svìtì kolem nás, se realizují jen pohyby
pøedmìtù, jejich míjení a zmìny tvarù. Kdyby neexistovalo
lidské vìdomí, mohli bychom nejvý e øíci, e pøedmìty také
vznikají a zanikají. Teprve dotvoøené lidské Bdìlé Vìdomí (BV)
si vytváøí z jevu makrosvìta konstrukt, zvaný událost.
Lze øíci, e jevy makrosvìta (Svìta "v") jsou jen jakýmisi
konstrukèními souèástkami (kostkami), z nich si ve svém (BV)
sestavuji nebo vytváøím nìjakou událost. Musím respektovat
vlastnosti tìchto souèástek, ale bez existence (BV) tyto
souèástky nebudou mít nikdy ani smysl ani význam. Je pøípustná
i formulace, e skrze událost jevy makrosvìta smysluplnì a
významotvornì tøídím.
Pøedstavme si dítì, které si z døevìných kostek staví hrad.
Bez kostek by si hrad nepostavilo, ale kdyby neexistovalo dítì
se svou dìtskou myslí, neexistovala by ani událost zvaná
"postavit hrad".
Soudím, e událost je vskutku konstrukt obsa ený v Bdìlém
Vìdomí (BV) sestrojený mimo jiné také ze souèástek na eho
makrosvìta. "Mimo jiné" øíkám proto, e na vzniku události se
podílí i aparát zpracovávající jevy Svìta "v". Staèí, abych
patnì sly el, a výstøel z pistole nezaznamenám jako výstøel a
v dùsledku toho nezaznamenám událost "kolem mì se støílí".
Zatímco smysl elementární události zùstává v pamìti zachován,
význam se mù e mìnit v èase.
Tak tøeba: man elka mi kdysi øekla, e jsem hlupák. Smysl
jejího výroku nelze dále rozlo it. Mohu si zapamatovat, e mì
man elka kdysi urazila (-E), smysl této urá ky obvykle v (BV)
zachovám, ale postupnì mi tato urá ka zaène pøipadat komická,
nebo nahlédnu, e byla vyøèena ve zlobì a nebyla tedy mínìna
vá nì.
Tøeba e jsem pùvodnì s man elkou tøi dny nemluvil a urá ku
bral vá nì s velkým (-E), postupnì mìním její superpozici do
kategorie událostí bezvýznamných.
Chápání události probíhá rovnì emergentnì, bez dlouhodobého
kalkulu. Událost, je mì ohro uje, rozpoznám díky svým
nevìdomým kompjútrùm èasto doslova naráz.
Pøeètu si v novinách, e velké podniky budou propou tìt, a
proto e jsem zamìstnancem velkého podniku a proto e nevidím
ihned øe ení tohoto ohro ení, polekám se (-E) a v e apercipuji
(vnímám) jako událost "hrozí mi propu tìní z práce".
Jsme-li s man elkou pøimìøenì emoènì propojeni, pak i ona se
má polekat. V man elství dokonale souzvuèném si má man elka
dokonce citovanou událost "man elovi hrozí propu tìním z
práce" rozlo it na dvì elementárnìj í události:
-- nebude doma dost penìz,
-- man el bude trpìt tím, e není schopen u ivit rodinu.
Staèí, aby man elka øekla: "Co budeme dìlat? Jak je mo né, e
nás nedoká e u ivit" a diagnóza je jasná:
Man elka svou výèitkou ztí í, zvìt í intenzitu záporných emocí
man ela na událost "propu tìní z práce a nezamìstnanost".
A nepochopitelné chyby v emoèním propojení vznikají pøi sváru
o zálibách. Tøeba mezi milovníky hudby.
Není mo né, aby dva mladí lidé chápali v e kolem sebe shodnì.
Jakmile nastane emoèní pnutí první man elské vývojové krize,
zacítí jeden z man elù potøebu "zaútoèit" na druhého, tøeba e
orchestr nehrál Mozarta správnì, a druhý pod vlivem pnutí
zaène oponovat. A vznikne svár.
Událost tohoto typu jako "chybný výkon koncertu" je událost
pro man elství naprosto bezvýznamná.
Øeèi typu, "oni hráli patnì a tobì je to jedno, proto e jsi
vùbec ignorant" jsou stra livou formou dorozumívací
negramotnosti, v podstatì jjde en o neschopnost ovládat svou
náladu.
Správnì zní otázka: "Má pro nás nìjaký význam, jak hrál
orchestr Mozarta?" A odpovìï: "Absolutnì ádný."
Pokud jsem takový hudební znalec, e mi patnì hraný Mozart
zkazí náladu, nemám právo ádat man elku, aby mì litovala.
Proè? Proto e "zka ená nálada koncertem" je zcela výhradnì
moje vìc, je to moje událost.
Lze øíci, e "koncert" jako událost nesmí provazovat ná
vztah. Nemohu ovlivnit, aby se nìco man elce líbilo (viz
distinktivní emoce z 1. èásti knihy).
Nastane-li man elský svár, mají být man elé dohodnuti, e si
nejen urèí téma sporu, oè se vlastnì hádají, ale pokusí se
pohlédnout na spor i z hlediska významu sporné události na
man elství.
Na pøíklad svár na téma "bydlení" byl man ely vymezen
dostateènì srozumitelnì a oba by souhlasili s tím, e se spor
týká dlouhého pøíbìhu "jak budou bydlet". Jde tedy o svár na
záva né téma (instrumentální svár).
Jiný pøíklad: Man el zapomene koupit brambory, jak slíbil, a
man elka jej hned a hlasitì napadne. Je-li hodnì rozpolcena,
dodá, e jí to man el udìlal schválnì.
Z hlediska tématu je svár vymezen srozumitelnì, man el
zapomnìl koupit brambory. Z hlediska události (tedy narrativnì)
nutno chápat svár jako: "man elka vytýká man elovi, e zapomìl
koupit brambory". Co tedy nastalo? Musíme uva ovat, e
rozhodující dùsledek je, e nejsou brambory. Nejsou-li
brambory, musíme si ihned polo it otázku, jak je mo né je
sehnat. Dojdeme k závìru, e man el pro nì jednodu e pùjde.
Není-li to mo né, pak se toho dne bude jíst jako pøíloha rý e
a nikoli brambory.
Proti zapomenutí jsem obvykle bezbranný. Man elka ale vyu ije,
lépe zneu ije mého zapomenutí a zaène mi tvrdit, e její pøání
chápu jako bezvýznamná, e jí pohrdám a e ji vlastnì nemám
rád. Opìt výklad zástupným pøíbìhem. Z faktu, e nejsou
brambory, aè je jednoduché je obstarat, man elka vyvolá svár,
z nìho vyplývá, e nastala událost "nemá mì rád, proto e jsi
zapomnìl koupit brambory". A mlèky dodává, e vùbec nehraje
roli, e se man el vrátí a brambory vzápìtí koupí. Man elka
zaène tvrdit, e o brambory vlastnì nejde. Hrùzná klièka
pøekvalifikování událostí. I kdyby man el zapomnìl koupit pro
man elku lék, zùstává stále rozhodující "obstarat lék", a
teprve v druhé øadì "proè vlastnì man el zapomìl na lék pro
svou enu?".
Hádají-li se man elé formou chaotické hádky, mají v první øadì
vmìstnat do svého (BV) my lenku, e chaotická hádka je vá ná
událost ohro ující man elství a e je nutné ji bezpodmíneènì
utnout. Hezky z ní hádku "spláchnout".
Vùbec ka dá neshoda øe ená svárem, polemikou a posléze hádkou
mìní man ele v rivaly a místo øe ení nastane prosazování.
Proto e v podstatì hovoøíme o chtìní, od nìho jsme se
uchýlili k man elské události, musíme dodat, e je správné
pokud mo no chtít, aby nastaly události podle principu OVO, to
jest oboustrannì výhodné.
Ov em pøipomínám, e provázanost man elských partnerù není a
ani nemá být absolutní. Zopakujeme si, e o kvalitní
provázanosti partnerù lze hovoøit, pokud u nich nìjaká událost
vyvolá souladnì propojené emoce. Sdìlím enì, e jsem ohro en
nezamìstnaností a ona se jednak poleká, jednak je jí mì líto,
e nebudu mít svou práci. Oba cítíme stav ohro ení souladnì.
(oba -E).
Ov em jsem-li otrávený z toho, e mé mu stvo prohrálo, je
vylo enì pozitivní, pokud se tomu moje ena smìje. Vìnujte
tomuto pøíkladu nále itou pozornost. Výhra nebo prohra mého
mu stva jsou událostmi pro mé man elství zcela bezvýznamné
(skrze tuto událost nemá být ná vztah provázaný, a proto
nesmím od man elky ádat, aby trpìla se mnou, pokud nad hrou
elím).
Panují-li mezi námi takové pomìry, e si mì mù e man elka
beztrestnì dobírat a posmívat se mému elení, je to významný
signál stabilizované man elské situace.
Jsem-li jen trochu hysterický pak v mileneckém vztahu obvykle
chci, aby druhý pro mì trpìl. On trpí (-E) a já z toho mám
radost (+E). Propojení emocí pak není souladné, ale soutì ivé,
kompetitivní.
Samozøejmì, e chtìní (pøání) vyslovujeme formou sdìlení, ale
v man elství je nutné ostøe a jednoznaènì signalizovat, e
sdìluji zcela urèitì své chtìní, ze kterého ale nevyplývá, e
musí být splnìno.
Tady máme poslední zapeklitost chtìní, e ho toti obvykle
vyslovuji varovnì, mlèky naznaèuji, e bìda, kdyby mnì nebylo
vyhovìno. nebo ho mohu pronést vyèítavì: já nìco chci a tobì
je lhostejné co chci, nebo e vùbec nìco chci.
Nauème se doma sdìlovat si svá chtìní emoènì neutrálnì. Tak,
aby se nenaru ila provázanost vztahu. I kdy musím uznat, e
pronesu-li chtìní, je jím ve skuteènosti øeèeno, e mlèky
pøedpokládám odpor, neshodu v chtìní.
"Pùjdu si zaplavat."
"Chci si jít zaplavat."
Cítíte rozdíl? Jakmile øeknu, e si chci jít zaplavat, tu ím,
e bude mít druhý nìjaké námitky. Tyto námitky nìkdy mylnì jen
pøedpokládám.
Pronesu: "Chci si jít zaplavat", druhý: "Proè mi to øíká ,
jednodu e jdi". V tomto pøípadì se pøece jen první nemýlil,.
proto e ve vìtì "Neptej se mì a jdi si" je ulo en výrok
"Stejnì si dìlá co chce , tak proè se najednou ptá , kdy
jinak se neptá , zvlá jde -li za tou courou z Nuslí ..."
Tak e chtìní má být pøedlo eno k diskusi jako zvlá tní
obdivuhodná epizodka ve formì "já sice chci jít v nedìli na
houby, udìlalo by mi to radost, ale souèasnì podotýkám, e
jsem ochoten pøijmout i jiná, tøeba lep í øe ení". A takto mám
být i emoènì vyladìn. Mám být co nejvíce nerozhodnutý. Mám
právo nìco chtít, ale proto e jsem propojen s man elkou ve
vztahu zvaném man elství, musím svá chtìní sladit, propojit s
chtìním své eny. Mám prosazovat jedinì chtìní týkající se
mého hobby, ale instrumentální chtìní (= chtìní významná pro
man elství) mám krotit.
Pøíklad:
Zùstaneme u na ich "hor" a "moøe". Man elka navrhne "moøe", a
proto e nedoká e komunikovat jinak ne podvojnì (= smysl +
význam), vnímám okam itì, do jaké míry man elka svùj návrh
chce, neboli do jaké míry jí splnìní návrhu udìlá radost.
Emocionalitu jejího chtìní testuji nevìdomì, a proto vùbec
smíme u ívat pojmu interference emocí. Ona toti souèasnì
rovnì nevìdomì zaznamená mou emoèní reakci na její chtìní.
Tuto interferenci vzájemných emocí si mù eme pøiznat. Man elka
pak øekne: "Navrhuji moøe, proto e ho stra nì moc chci." A
man el øekne, e on stra nì moc moøe nechce a tím je
interference emocí deklarována.
My u víme, e v instrumentálním dialogu je správné svá chtìní
deklarovat, proto e jedinì tak lze øe it neshodu smìnou. My
musíme "dovolenou u moøe" chápat jako komplexní událost, k ní
jsme s man elkou opaènì emoènì propojeni, proto e já moøe
nechci, kde to man elka chce.
Doká eme-li opaèné emoèní propojení vyøe it tak, aby nedo lo k
negativnímu emoènímu dozvuku, mù eme øíci, e jsme s man elkou
provázáni do svorného vztahu. Tak e párový man elský vztah je
svornì provázán tehdy, nevznikají-li zásadní neshody nebo jsou-
li neshody vyrovnány emoèními smìnami.
Existuje-li více mo ných øe ení neshody, pak neústupnost
jednoho z partnerù, nebo obou, zmìní nerozhodnutelnost v
neøe itelnost. A jsme neústupní pøedev ím pokud máme svá pevná
pøesvìdèení a zdánlivì dostateènì zdùvodnìná chtìní. Tím se
témìø ka dé man elství stává dramatickým pøíbìhem, sledem
chaotických hádek s "nìjakým" øe ením, které obvykle jen
otevírá vstupy pro dal í neshody, dokonce neshody zámìrnì
promy lené, aby hádka vznikla.
Uvá íme-li konstrukci lidské mentality, musíme konstatovat, e
liberální rovnoprávný man elský pár je nejriskantnìj í zpùsob
individuálního vztahu mu e a eny k zaji tìní reprodukce
lidského rodu a péèi o dítì. Pøesto odhaduji, e v nìm budeme
ít je tì nejménì sto let.
Koneènì upozoròuji, e nerozhodnutelnost sporu je objektivním
nedostatkem párového dorozumívání a dva nepouèení lidé se
rozhádají, tøeba e jinak jsou mírumilovní lidé, kteøí se
dokonce dohodnout chtìjí. Je velmi podstatné vìdìt, e v
liberálním párovém man elství je neshoda návrhu nìèím
samozøejmým. Nejde v dy jen o neústupnost èi zatvrzelost
man elù, ale jejich neinformovanost o pøirozené neøe itelnosti
nerozhodnutelných sporù. Navíc nezapomeòme, jak dokonale je
hovorová øeè nachystána ke sváru. Ke svorné provázanosti páru
ka dopádnì pøispívá, pokud doká eme svá pøání zveøejnit, to
jest pøiznat, jak dalece jsme s nìèím co navrhujeme emoènì
propojeni, a jak duchaplnì se nauèíme svá pøání smìnit.
Otázka.
Polo it v man elství otázku by mìlo znamenat, e od druhého
partnera vy aduji nìjakou informaci, tedy sdìlení nìèeho, co
nevím. Man elství doká e udìlat z ka dého mluvního aktu bøeèku
a bahno, znejasní jeho kontury a otázku zmìní tøeba ve
výhrù ku.
"Kdepak jsi byl vèera veèer!?!?" lze pronést jaksepatøí nahlas
a dùraznì.
Otázka je ov em mluvním aktem nezbytným pro existenci
man elského dorozumívání, proto e v mnoha ohledech potøebuji
nìco od druhého vìdìt u tím, e pøi neshodì v rozhodování
(øe ení) chci znát argumentaci partnera, dokonce chci znát
jeho skuteèná chtìní. Nemusím být do té míra zpustlý párovým
sou itím, e pøece jen je tì jsem ochoten respektovat chtìní
druhého.
Deformovaná forma promluvy mající povahu Otázky je
následující:
Mluvèí: "Co chce dnes veèer dìlat?"
Adresát: "Neru !"
Mluvèí: " Hulváte ..."
Z promluvy vycítíme, e mezi man eli je pnutí chaotické hádky
a adresát odmítá zachovat se komunikaènì adekvátnì, proto e na
otázku se má odpovìdìt, pøi nejmen ím negací: "Odmítám
odpovídat na tuto otázku."
Z èistì logického hlediska a z hlediska pøenosu informace je
adekvátní reakcí na otázku odpovìï. Je povoleno, aby byla
negací (= odmítnutím otázky).
Rozli ujme negaci a negligaci (popøení, opomíjení) otázky.
Negace zní "Odmítám odpovìdìt." Proè? "Proto e nechci." To je
konzistentní promluva, nedo lo k formální poru e promluvy.
V man elství se velmi dobøe daøí negligaci. Døíve jsem ji
pøekládal do èe tiny pojmem popøení tématu, ale zdá se mi
pøece jen výsti nìj í opomíjení tématu otázky.
Na pøíklad:
"Kde jsi byl vèera?"
"Hledal jsem na mìsíci vodu ..."
Adresát odpovìdìl konzistentnì, na otázku skuteènì odpovìdìl,
ale opomenul její obsah a odpovìdìl absurditou. Co ve
skuteènosti sdìloval? e na tuto otázku nebude odpovídat.
Jakákoli negligace je sdìlením, e otázka pro adresáta není na
místì, e odpovìdìt i obsahovì správnì by pro adresáta bylo
po kozující nebo nevýhodné.
Obvyklým modelem promluvy, kdy na otázku odpovím negligací,
neboli kdy opomíjím faktický obsah otázky je následující:
Mluvèí: "Kde jsi byl (byla) vèera?"
Adresát: "Hledal (hledala) jsem na Mìsíci vodu."
Mluvèí: "Jak si pøeje , ale nechtìj vìdìt co bude následovat
..."
Na negligaci se obvykle odpovídá výhrù kou. Samo opomíjení
obsahu otázky je urá ející a adresát reaguje na urá ku, ne na
obsah odpovìdi.
Dal í pøíklady negligace:
Mluvèí: "Chce jít na plovárnu ...?"
Adresát: "Chci sedìt na vìtvi pít tam pivo ..."
Mluvèí: "Blbeèku."
Jsou man elé setrvávající v nìmém nepøátelství, kde promluva
takto konèí a man elé jen spøádají nìjakou dal í agresivitu.
Negligace jsou nìkdy záludné:
Mluvèí: "Kde jsi byl vèera?"
Adresát: "Myslí v devatenáct hodin, dvacet minut, tøicet
vteøin?"
Mluvèí? "Blbeèku."
V man elství se èasto tá eme, tøeba e známe odpovìï. Víme, e
man el byl se sleènou X v jejím bytì, a pøesto zahajujeme
promluvu otázkou pronesenou s køeèovitou nenápadností:
"Kdepak jsi byl vèera odpoledne?"
"Hádej ..."
"Vím toti moc dobøe ..."
Musíme pøiznat existenci zakázaných otázek v man elství.
Otázka je tehdy zakázána, pokud je zøejmé, e odpovìï adresáta
nebude mo né vyvrátit, ale ani s ní souhlasit. árlivec takto
chybuje zákonitì, chce vìdìt, kde druhý byl, v dobì, kdy
nebyli man elé spolu a neuvìdomí si, e nejsou-li man elé
spoleènými úèastníky nìjaké události, lze o popisu události
v dy pochybovat. Je mi u trapné stále opakovat, e árlivost
je výhradnì problém árliveckého paradoxu, urèeného objektivní
neprokazatelností vìrnosti. Je-li nevìra jev mo ný a
utajitelný, nelze obvinit podezíraného, pokud nevìru nepøizná.
Tak e u árlivce v dy nalezneme agresivní obviòující otázku:
"Kde jsi byl vèera odpoledne, kdy vím, es nebyl v práci!?"
Adresát coby obvinìný odpoví, e byl v zoologické zahradì a
árlivec zaène tvrdit, e v zoologické zahradì nebyl.
árlivost není problém osobnosti, s výjimkou vztahovaèných
psychopatù a tì ce du evnì nemocných paranoikù, ale chyba v
usuzování, pøesnì øeèeno v øe ení neøe itelné úlohy zvané
"nevìra. Chci dùkaz vìrnosti a nevím, e takový dùkaz
neexistuje.
Zdá se, e je nutné pracovat na postupném dolaïování
man elského jazyka. Odborník má znát, kde se man elé odchylují
od zákonù logiky a pøenosu informace, ale nelze chtít od
obèana, aby hovoøil výhradnì jen logicky a aby s informací
zacházel nále itì.
Man elé se mají uèit si rozumìt a nepodrá et se.
Øekne-li man elka "Tak kdepak jsi byl vèera veèer", má man el
rozumìt, e man elka ví kde byl a e ho chce kárat. Ona neví,
e kárat se v man elství nesmí. Kárání vede ke kazu v
dorozumívání, proto e kárat smí uèitel áka.
Man elka je ale schopna se nauèit, aby hovoøila v dy v
o ehavých zále itostech jasnì: "Vím, kdes byl vèera a chci
vysvìtlení."
Man elka sice postupovala komunikaènì správnì, ale z
faktického hlediska chybovala. Záva nì chybovala! Neuvìdomila
si toti :
-- e man ela nutí k doznání nìjakého pøestupku,
-- e v ak doznání mù e mít dramatické a katastrofální
dùsledky.
Pøiznat vlastní pochybení je mluvní akt, kterého se v ichni
dìsíme. Právem, proto e pøiznání je obvykle zneu ito ke kárání
:
"Kdes byl vèera?"
"V hospodì, Maøenko."
"Vidí co jsi zaè .... já si taky budu dìlat co chci ..."
Vìnujme se nyní nerovnoprávným vmetkùm do rovnoprávných
vztahù.
Nerovnoprávné vmetky (intruze)
Jsme posedlí chovat se doma jako generálové,
admirálové, panovníci, éfové, geniální vìdci a vùbec
v eznalci.
Man el roubuje árovku do stolní lampy a sly í hlas man elky:
"Copak to tam zase dìlá ?" s intonací éfa, který plísní
podøízeného, e dìlá nìco co mu nepøíslu í, aby dìlal.
Obsah otázky samé co do smyslu je správnì pou it. Mohu být
zvídavý a tázat se co druhý právì provádí, ale musím hlasem,
intonací (prozódií) dodat otázce význam, e se ptám
investigativnì a nic víc. "Franti ku, øekni mi co dìlá " je
mo ná lep í gramatické vyjádøení, zahrnující význam
rovnoprávnosti dotazu.
Podraz bì nì u ívaný:
Man el: "Copak to provádí na mém stole?!" Intonace lehce
výhru ná. Vytkneme man elovi, e se chová panovaènì a on
namítne, e se jen ptal.
Nerovnoprávné vmetky (intruze) vyskakují v man elském
dorozumívání jak na jaøe pampeli ky v trávníèku, kdy se jeden
z man elství dopustí oèividného provinìní. Man el slíbí, e si
bude hrát se synem a místo toho se podnapije v hospodì a navíc
pøijde domù pozdì. Zklamané dítì a starost eny proè man el
nepøichází, kdy slíbil synovi, e si s ním bude hrát, udìlají
své.
Man elka: "Jsi prachobyèejný hajzl, na kterého není
spolehnutí."
Man el: "Klídek, maminko, v echno bude zase dobrý."
Man elka: "Poèítej, e tohle ti nedaruju."
Klasická osnova man elské promluvy. Man el se dopustil
nehoráznosti a man elka ho plísní nadávkou, jako hulvátský éf
kdysi plísnil podøízené. Konzistentní reakcí man ela by mìlo
být: "Má pravdu, jsem hajzl a slibuju, e se to nebude
opakovat uznat vinu se v man elství nevyplácí. V imnìme si, e
man elka man ela "seøvala" a navíc promluvu ukonèila hrozbou.
Kdyby se man el pøiznal k vinì, nebo dokonce jen k chybì, e
nejednal správnì, man elka by reagovala nikoli pøimìøenì, ale
v duchu nepsané tradice, e man el koneènì uznal vinu a z toho
e vyplývá jaký je vlastnì èlovìk, e na nìho není spolehnutí,
e je schopen i jakéhokoli jiného provinìní a e v e co se v
man elství patného událo, zavinil on.
Mo ná e sotva tøi procenta en by øekla: "Jsi frajer, uznal
jsi svou vinu, je ti odpu tìno." A dost - ihned nastolit
pohodu. Se synem si jednodu e bude hrát zítra.
Jakmile se jeden dopustí provinìní, druhý si osobuje práva
nadøízeného a mìní man elství v nerovnoprávný vztah. Vìnujeme-
li pozornost tak zvaným oèividným provinìním, zjistíme, e se
kupodivu redukují pøedev ím na nedodr ení slibu.
Tak tøeba právì opilost se stává oèividným provinìním, pokud
man el slíbil, e se opíjet nebude. Za provinìní na man elství
nelze pova ovat, kdy man elka nìjakým neopatrným zacházením
rozbije praèku, kdy man el rozbije vázu po tetièce z matèiny
strany, kdy zapomene koupit brambory, nebo urazí tchyni.
Skuteèným párovým provinìním je pokud nedodr ím úmluvu, kterou
jsme spolu s man elkou uzavøeli. Nedodr et úmluvu je ov em
toté co nedodr et slib.
Nemohu v urèité dobì "X" ujistit druhého, e úmluvu neporu ím.
Proto e oba man elé vìdí, e neexistuje prostøedek, který by
zaji oval dodr ení úmluvy, uchyluji se ke slibu. Slib je
zcela zbyteèný mluvní akt, naznaèující nedùvìru.
Abych ujistil druhého, e dodr ím úmluvu, uèiním slib. Pokud
slib poru ím, nemohu být v man elství jako v rovnoprávném
svazku sankcionován jinak ne li odvetou. V nerovnoprávném
vztahu jako v zamìstnání má nadøízený právo mì trestat,
pøípadnì vyhodit ze zamìstnání.
Man el si koupí relativnì dra í fotoaparát a man elka reaguje
hlasitým vyèítáním a naøèením z poru ení úmluvy o finanèním
hospodaøení rodiny. Jedná nesprávnì v duchu vmetku
nerovnoprávného dorozumívání, proto e se staví do role
nadøízeného. Man el se hájí cenou fotoaparátu, kterou pova uje
za provozní, tedy za cenu, o ní se nemusí s man elkou
dohadovat. Místo toho, aby man elé zkoumali, zda aparát je
hodnota provozní, tedy zanedbatelná pro rodinnou ekonomiku,
pøou se o man elovo provinìní.
Svár tohoto druhu je jak víme nerozhodnutelný, proto e nebyl
zakotven v úmluvì dostateènì jasnì. Ale je vùbec mo né
zakotvit v úmluvì v echny podrobnosti? Není.
Man elé tu í, e úmluvu nelze zajistit spolehlivì, a proto
vyøknou slib.
Slib je vyøèením závazku, e dodr ím závazek. Konkrétnì, e
dodr ím úmluvu. K èemu potøebuji slib? Musí staèit výpovìï, e
dodr ím úmluvu. Slib je v dy výrazem pochybností, chce se jím
mysticky zajistit dodr ením úmluvy. Dodr ení jakékoli úmluvy
musíme jednodu e pova ovat za jev zatí ený neurèitostí, která
je neodstranitelná.
Nelze toti formulovat jakoukoli úmluvu tak, aby pokryla
v echny mo nosti. V dy zùstane osudová neurèitost, e jeden
nebo oba man elé poru í úmluvu buï úskoènì a zámìrnì, nebo jen
proto, e úmluva byla nedostateèná (neúplná).
A jakmile zjistím, e druhý nedodr el slib, cítím se být
oprávnìn vystupovat v roli nadøízeného. Do man elského
dorozumívání vkroèí neoprávnìné vmetky, které zahájí svár na
jiné téma ne li byla otázka zda byl èi nebyl poru en slib.
Správné by bylo zachovat rovnoprávnost a uva te, jak komicky
by znìla pøíslu ná promluva:
Man elka: "Mám urèité podezøení, samozøejmì je nepotvrzené,
zda jsi neporu il slib daný na í úmluvou o finanèním
hospodaøení, pokud sis koupil aparát za 3:000,- Kè."
Man el: "Proboha, jen abys nemìla pravdu, ví jak jsem citlivý
na dodr ování úmluvy."
Man elka: "Nu e zaènìme zkoumat, kde se stala chyba a zda se
vùbec stala chyba."
Jak vzdáleni jsme od podobného druhu promluv.
Tá i se: jsme vùbec schopni ubránit se nerovnoprávným intruzím
(vmetkùm), problému nerozhodnutelnosti pøi více stejnì
správných øe eních. Tvrdím, e nejsme.
Ale mìli bychom se pustit do jistého druhu usilování, toti
vymýtit ètyøi následující komunikaèní akty:
1. Vyèítání
2. Vyhro ování
3. Kárání a napomínání
4. Osoèování
Lze je nahradit prostým konstatováním, e se doma dìje nìco,
co se nám nelíbí a co je nutné zmìnit -- ov em konstruktivní
polemikou.
Mám-li dojem, e mi druhý ublí il, mìlo by být zøejmé, e se
investigativnì zeptám:
-- nemýlím se, kdy mám dojem, e jsi mi ublí il?
-- pokud se nemýlím, zkoumejme, jak k tomu mohlo dojít.
(nikdy v ak nezkoumejme proè k tomu do lo).
Díky za nejistoty man elství
Ka dé man elství je nejisté, proto e je zatí eno na í
schopností pøedvídat jeho prùbìh. Jinak øeèeno: man elství je
zatí eno znaènou neurèitostí, tedy nepøedvídatelností i pøi
zachování pravidel, která ov em nejsou nikdy schopna pokrýt
man elství tak, aby man elství tøeba jen slabì neoscilovalo.
Co chvíli dostanu na man elku zlost (-E), kterou po chvíli
ztratím a náhle si uvìdomím, e jsem rád, e ji mám (+E).
Man elství je trajektorie ivota, velmi klikatá a rùznì
dlouhá. Pøedstavme si herní automat, kde natahujeme pru inu,
je vystøelí ocelovou kulièku do naklonìné roviny mající
jednoznaèný spád, a která bìhem svého prùbìhu nará í na známé
páèky. Kulièka má dokonce vlastní energii, tak e se nejen
pasivnì odrá í, ale je odrá ena pøísunem energie páèky. Tento
fakt prodlu uje dráhu kulièky a nyní domysleme, e automat
konèí jen dvìma otvory. V pøípadì skuteèného automatu by jeden
automat znamenal výhru, druhý prohru hráèe. Ocelová pru ná
kulièka mù e probíhat pøerozmanitými zpùsoby a její dráha mù e
být rùznì dlouhá. Prùbìh kulièky je co do smìru, rychlosti a
délky dráhy nepøedvídatelný, ale její koncové stavy zùstávají
jen dva. Velmi pøehledné, popsatelné a hodnotitelné výsledky.
Pøi tom se kulièka pøísnì chová dle mechanických zákonù pana
Newtona, které jsou determinované, ale sled determinovaných
procesù je neudr itelný, díky mo ným odchylkám, nerovnostem
povrchu pák a nerovnosti tøení. Nedoká eme pøedvídat, jaký
bude prùbìh = trajektorie = linie pohybu kulièky, ale víme, e
mù e skonèit jen ve dvou pøesnì urèitelných stavech. Dokonce s
pravdìpodobností 50:50.
Podobnost s man elstvím nemusím zdùrazòovat. V té
nejosudovìj í podstatì jsou koncové stavy (atraktory)
man elství dva, obojí tragické:
-- ovdovìní,
-- rozvod.
Podle souèasných statistik se rozvádí a 40 % man elství,
tak e se pøibli ujeme na emu automatu s rovnou
pravdìpodobností, ale buïme pøesní a øeknìme si, e "man elský
automat" je konstruován tak, e pravdìpodobnost jednoho otvoru
je 40 %, druhého 60 %. Neskonèí-li man elství rozvodem, musí
skonèit ovdovìním. Tuto neradostnou skuteènost nemusíme
zdùrazòovat, ale musíme ji konstatovat. Majitel automatu by
patrnì konstruoval svùj automat, aby mìl nadìji na zisk (v
na em pøípadì 6:4).
My ale mù eme pou ít modelu "automat s ocelovou kulièkou"
jinak. Atraktory, to jest koncové otvory, zmno íme tøeba na
tøi a prohlásíme trajektorii kulièky za zobrazení prvních pìti
let man elství a pak otvory budou znamenat:
-- úspì né man elství,
-- normální, nièím nenápadné man elství,
-- patné man elství.
Po pìti letech si mù eme polo it otázku, jaké je na e
man elství, tuto otázku pøeneseme na experta, který prozkoumá
fungování pìti základních promìnných a vyøkne, kam "kulièka
man elství" smìøuje.
Jemnì jsme se dotkli problému, který nás od modelu automatu
odkloní, proto e lze formulovat vìtu, e oba man elé nejsou
schopni hodnotit svá man elství jednoznaènì, nato jednomyslnì
. Hodnocení toti musíme provést v urèité dobì, øeknìme první
nedìli v záøí toho dne jsme oba nìjak emoènì vyladìni, máme za
sebou nìjaký bezvýznamný spor a to znemo ní hodnocení správné.
Ani na expertní úrovni neexistují mìøítka dostateènì správného
hodnocení.
Mo ná, e dokonce nejblí e skuteènosti bude hodnocení jednou
alespoò pøibli nì definovatelnou hodnotou, a tou je
spokojenost s dosavadním man elstvím.
Znám a pøíli mnoho rozha teøených man elù a man elek, kteøí
nakonec øeknou, e jejich man elství je spokojené. Expertnì
vzato je patrnì svorné.
Kvalita uplynulého man elství je v ak man eli nehodnotitelná.
Jak se pokusím dále prokázat, jediné co lze, je dopracovat se
k úrovni uspoøádání základních promìnných man elství. Man elé,
nejsou-li pouèeni o man elství jako dynamickém systému, nesmí
vést promluvy a sváry na téma, jaké je a bylo na e man elství.
Jen konstatujme, e zatím je a musíme se pokusit ovlivnit
budoucnost, tøeba man elství vylep it, nebo ho ponechat jaké
je.
Man elství musí pøedev ím fungovat.
Øekneme-li slovo "fungovat", musíme dodat za jakým úèelem,
proè má fungovat. Odpovíme: proto, aby byl zachován lidský rod
a bylo postaráno o péèi a výchovu potomstva. Je nám v souèasné
dobì dáno zákonem, abychom pokud mo no zaji ovali reprodukci
rodu formou rovnoprávného párového liberálního man elství.
Man elstvím se zmìní trajektorie ivota mu e i eny.
Individuální rozhodování je omezeno na párové. Propojenost
man elù vzájemnými emocemi zpùsobuje, e vstupují do
provázaného vztahu, kdy i kdy je tøeba man el v Indonézii,
nese si s sebou svou man elku ve svém Bdìlém Vìdomí (BV) u
tím, e na ni vzpomíná a e se mu po ní a dìtech zasteskne.
Proto e man elství je propojeno i s emocemi sexuálními, stává
se nám zdrojem orgasmické slasti a pozdìji urèitého druhu
man elské milostnosti.
Man elství zaèíná milenectvím, pøesnìji øeèeno procesem zvaným
výbìr partnera pro man elství.
Vìt inou si vybírám partnera podle toho jak se mi líbí a jak
vylep í mou spoleèenskou presti . Pomocné nevìdomé mozkové
kompjútry mi vypoèítávají, který partner je pro mì mo ný
(dosa itelný), tak e vìt inou normální mu a normální ena
usilují jen o partnery mo né, (dosa itelné). Do tìch se
zamilují a jejich milenecká láska nìjak dopadne. Správné je,
aby se ti e zmìnila v lásku man elskou.
Dnes víme o nìco více, proè se nám nìkdo líbí a proè k nìmu
zahoøíme. Spodní vrstva kù e vyrábí tak zvané vomeroferiny a
jak kù e osychá, vytváøí ko ní spra . Za jednu hodinu se z
jednoho ètvereèního centimetru kù e uvolní asi 1000 bunìk.
Spra zachytí malý orgánek na nosní pøepá ce zvaný Jacobsonùv
orgán (organela). Nemá nic spoleèného s èichem, necítíme
ádnou vùni, ale eroticky zahoøíme. Kù e je obvykle pro výbìr
rozhodující . To v e vypoèítávají nám známé mozkové kompjútry,
které nám do Bdìlého Vìdomí vstøelí my lenku, e sleèna Y se
mi líbí a e ji chci jako milenku a pozdìji jako man elku.
Jakmile upadne intenzita akordu milenecké lásky, nastoupí
kalkulace u na vìdomé úrovni.
Jednoznaènì platí, e jakýkoli výbìr je nespolehlivý, a proto
riskantní. Fungování man elství jako emoènì propojeného a
vztahem provázaného svazku dvou lidí u nezávisí na tom jak se
mi druhý líbí a jak zvy uje mou presti . Krásní hollywood tí
herci si navzájem sòatkem pozdvihují presti ku hvìzdám, ale
doma se perou jak dvì divoké elmy. Úsmìv na tváøi je urèen a
vyroben výhradnì pro kamery. Teprve kdo porozumí dynamice
man elství, je schopen stvoøit dobøe fungující man elství. Mám
informace z videoseznamky Grand patøící matematikovi Ottu
Kronrádovi, kde lze u jeho klientù jen asnout nad ohromnou
neznalostí dynamického systému zvaného man elství. Mu chce
"blondýnku vy í postavy, která má ráda turistiku". Nalezne-li
ji, pak mo ná start man elství bude zdaøilý, ale nic více
ne li start. Smiøme se s tím, e není mo né stanovit úplnou
správnost výbìru partnera pro man elství.
Dnes víme s jistotou, kdy man elství sel e: mu árlivec,
alkoholik, kriminální recidivista, ena hysterická, panovaèná,
rovnì alkoholièka èi jinak drogovì závislá.
Také umíme øíci, kdo doká e jistit dobré fungování man elství:
-- kdo je schopen ka dodennì pracovat 8 hodin dennì,
-- kdo je nìèím poèestným pevnì zaujatý (hobby).
Ale staèí, aby pracant zaujatý pìstováním po tovních holubù
narazil na panovaènou enu, která se mu pùvodnì líbila a za
ní se nemusel stydìt, a pøesto pro ívá muka hybridního
man elství, kde ena pova uje za porá ku, není-li po jejím.
Tak e kvalita man elství je jen rámcovì urèena výbìrem. První
týdny man elství, pakli e spolu man elé zaènou bydlet, je
postaví pøed øe ení úlohy zvané man elské sou ití. O sou ití
se domluvit musí, tak e musí vést tak zvaný instrumentální
dialog. Pravdìpodobnost, e podají shodné návrhy, je malá.
Víme, e proces odvozování je nahodilý, nesoustavný a obvykle
nevhodný. Proto je svár nutný jev v instrumentálním dialogu.
Zále í jen, aby nedostal formu chaotické bezbøehé hádky. Zdá
se, e man elé musí projít údobím svárù a musí se pouèit jak
svár krotit, aby se nestal chaotickou hádkou s nepøátelstvím a
s neschopností se usmíøit.
Tak e chceme-li uspoøádat man elské dorozumívání, zjistíme, e
to nedoká eme jinak, ne li procesem krocených svárù.
Jednoznaènì øeèeno: dorozumívání v páru nedoká eme nikdy
definitivnì uspoøádat, ale nepøetr itì uspoøádávat. Emoce máme
pìstovat jako pru né pocity, aby pøi sváru jen oscilovaly, ale
nevystupovaly do velkých fluktuací, kdy hrozí chaotická hádka.
Je-li ov em ná emoèní akord man elské lásky mìnitelný, tedy
oscilující, pak se jedinì díky tomu smíøíme snáze, ne li kdyby
byl lineárnì rigidní, nehybný. Pak by staèilo málo, pohnul by
se nìjakým smìrem, samozøejmì, e záporným a nevrátil by se k
normì.
Proto e emoce programují na e názory a z nich plynoucí návrhy,
máme pøijmout jako správné, doká eme-li pru nì (nelineárnì)
zmìnit názor ve prospìch páru.
To není pøevlékání kabátù dle výhody, ale dle párové potøeby.
Atraktorem sváru budi usmíøení. Nikdy se nesmí stát, aby se
svár neskonèil usmíøením (= znovuzískáním emoèního souladu).
Zakazovat svár, nebo ho pova ovat za znak poruchy, je chyba.
Bez sváru, to jest neshody názoru a návrhu, neexistuje ádné
man elství. Je jen zapotøebí ustaviènì støe it, aby svárem
nevznikalo napøátelství.
Pestrost man elského ivota je urèena skuteènì oscilací emocí
mezi obìma znaménky. Svár nadupe man ele zápornými emocemi a
usmíøení kladnými. Jen se nesmí stát, aby vznikalo utrpení,
nekoneèné sváry mající v echny znaky chaotické hádky.
Samozøejmì, e emoèní propojení sváru je urèeno celkovým
zamìøením man elù. Zopakujme si, e man elé mající svá pevná
zaujetí aktivní zálibou, nepøikládají párovému rozhodování tak
velkou váhu.
"Sama rozhodn,i co bude ...." pronese vèelaø, který má v hlavì
vèelièky a ne jak uspoøádat sou ití, proto e pøijme ka dé
øe ení, které man elka navrhne. Nepøijal by jen, kdyby nesmìl
pìstovat vèely.
Jsou umìlci ivota, kteøí doká ou man elské ha teøení zmìnit v
interesantní hru. K umìní tohoto druhu neumím ale dát návod.
Z faktu, e emoce oscilují nelineárnì lze vytì it, e se
doká ou samy vrátit do kladné polohy, byly-li vr eny do
záporné. Uznáme-li, e bez oscilací nelze ít v man elství a
e uspoøádání promìnných není akt, ale proces, pochopíme lépe,
jak promìnné uspoøádávat.
Co øeè nedoká e
Proto e je ka dé man elství reálnì ohro eno rozvodem, vzniká u
man elù trvale zasunutá obava z tohoto ohro ení. Budi øeèeno
jednoznaènì, e ohro ení lze zmen it vylep ením kvality
man elství, ale existenci ohro ení nelze odstranit.
Nebezpeèným omylem man elù je, e skrze dorozumívání se lze
dopracovat k nìjakým vy ím jistotám, k nìjaké pravdì, která
nám ozøejmí, jak vypadá na e man elská situace.
Dorozumíváním si jednak pøená íme navzájem informace, jednak
sebou manipulujeme. Máme zpropadený sklon se dorozumíváním o
nìèem uji ovat. Chceme vìdìt, e nejsme ohro eni. Klademe
zøetelné i utajované otázky a divíme se, e nás odpovìdi
druhého neuspokojí.
Vezmìme nejbanálnìj í pøíklad: "Proè jsi pøi el vèera tak
pozdì domù?"
Smysl otázky je neproblematický a proto e z hlasu tázající se
eny lze "sly et" nedùvìru, je i význam otázky jasný. ena
zatu ila mo nost ohro ení a oèekává odpovìï, která ji uklidní.
Jak u víme, nestaèí nám jen sdìlení nebo tvrzení, ale
vy adujeme slib ve smyslu "Slib mi, e mluví pravdu ..."
Man el, který pøi el pozdì domù, slíbí, e mluví pravdu, øekne-
li e byl u pøítele X. A man elka okam itì odhalí, e ani slib
ji neujistil, a tak chce pøísahu. Man el pøísahá a man elka je
stále v nejistotì, proto e neví, e nelze v øeèi samé hledat a
nalézt vìrohodnost.
Vìrohodnost musím pøedpokládat, ale ovìøit si ji nemohu
dorozumíváním, jedinì akcí. Tøeba nìjakým úskokem vypáèím z
man elova pøítele X, zda u nìho byl èi nebyl.
Dùvìryhodnost své øeèi mohu dodat jedinì tím, e se
dùvìryhodnì chovám. A to konkrétnì znamená, e plním sliby a
úmluvy.
Výrok "já ti nevìøím" má být v man elství pøísnì zakázán.
Pokud nemám dùkaz, e druhý nemluví pravdu, je uvedený výrok
jednak uvá livý, jednak agresivní. Je to toti pøedev ím mùj
nedostatek, e nìkomu nevìøím. Mám vìdìt, e vìrohodnost není
prokazatelná jinak, ne li obstaráním dùkazù, e mluvèí nemluví
pravdu.
V e je zapeklitìj í, proto e pøedpokládám, e ètenáø pochopil
jak je vìt ina na ich odpovìdí i na konkrétní otázku
neprokazatelná.
Jde pøedev ím o nevìru. Nemám-li dùkazy, naøèený nemù e
dokázat vìrnost ani dorozumívacími prostøedky, ale dokonce ani
konkrétními vìcnými dùkazy.
Víme u , e v e øíci i takto:
Lidské dorozumívání má jeden velký nedostatek, nelze jím vést
dùkaz o jeho vìrohodnosti.
Bohu el existuje dal í zoufalá nedostateènost na eho jazyka
coby prostøedku dorozumívání, a tou je neschopnost hovorového
jazyka vyjadøovat se pøesnì. Snad s výjimkou exaktních vìd,
opírajících se o matematiku a matematickou logiku, má i vìda
problémy se zavádìním pøesnì definovaných pojmù.
U jsme hovoøili o bì ném zneu ívání implikace (zdùvodnìní)
typu: "Pr í, proto e mi nepøeje , abych se mohla opalovat" je
nesmysl jako vy itý, ale pøece je v nìm obsa ena informace.
Man elka mu i sdìluje, e ona se ráda opaluje, on e to nerad
vidí a dnes, kdy pr í, vyhrává man el, nebo za de tì se
opalovat nelze.
Nepøesnost hovorového jazyka je vskutku nìkdy k pláèi, ale
kupodivu je koøením na eho dorozumívání. Kdybychom hovoøili
jen pokud bychom byli schopni se vyjadøovat pøesnì, pøevá nì
bychom doma mlèeli. A pøesný exaktní dialog by musel být
robotový bez intonace a pantomimiky.
Jazyk by ztratil své kouzlo, zanikla by literatura, slovo by
nepøestalo být nástrojem umìní. Pøestavme si jak by musel
man el odpovìdìt man elce naøíkající nad tím, e pr í: "Milá
moje eno, nebylo dosud prokázáno, e by vùle jedince typu
lidské bytosti byla schopna ovlivnit poèasí. Poèasí a dosud
øadíme mezi tak zvané jevy statistické, kdy doká eme odhadnout
dé výhradnì jen s urèitou mírou pravdìpodobnosti ..."
Nepøesnost hovorového jazyka je vylo enì ivotodárná i kdy
nìkdy ...
Domnívám se, e si doma mù e mluvit ka dý jak chce, ale
jakmile zazní siréna poplachu man elského rozvratu, je
nezbytné se navzájem ve vyjadøování upøesnit a dodr ovat
dohodnutá pravidla.
Je nezbytné, aby ètenáø se s il s my lenkou, e v man elství
(stejnì jako v politice) lze urèité jednání vysvìtlit jakkoli.
Jestli e si man el ukládá tajnì peníze na své osobní konto, o
nìm man elka neví, velmi snadno vám toto jednání vysvìtlí:
"Man elka je utrácivá a je schopna mì pøipravit o jakékoli
úspory."
Jaká je skuteènost?
Man elka mù e být právì tak nebezpeènì utrácivá, jako je mo né,
e man el je parazit na slo ce sou ití zvané "finance rodiny".
Jakmile neexistuje tak zvaný pozorovatel (referent), který je
schopen provìøit situaci, nelze rozhodnout nic o skuteènosti.
Utrácivá man elka prohlásí: "Man el je skrblík a lakomec, a
proto mu pøipadá mé finanèní hospodaøení jako lehkomyslné." I
to je mo né. A lze-li nám známou implikací (zdùvodnìním)
cokoli jakkoli vysvìtlit, nelze od neregulovaného dorozumívání
oèekávat vznik kvalitních úmluv.
Je na místì se zmínit o tom, e nepouèenému laikovi obvykle
nezbývá nic jiného, ne li se ve výkladu postoje opírat o
souèasné zvyklosti a úsloví, která tyto zvyklosti vysvìtlují.
Stále více se v ívá oznaèovat jak zvyklosti, tak ona úsloví
jako tak zvané replikované memy.
Vezmìme tvrzení "rodièe se mají starat o výchovu svých dìtí".
Toto tvrzení je zakotveným úslovím neobsahujícím ádnou
informaci, proto e obsahuje samozøejmost. Chybí to podstatné,
a to jak dìti vychovávat a jak se dohodnout o jejich výchovì.
V politice stále sly íme, e je nutno øe it narùstající
problémy, jako by bylo mo né nabádat nìkoho k tomu, aby se
problémy neøe ily.
Doktor matematických vìd a souèasnì majitel seznamovací
kanceláøe Otta Kronrád navrhl pou ívat pojmu idiomatické
zdùvodòování. V podstatì je opravdovým jablkem vytváøejícím
svár, proto e existuje bohu el v dy více úsloví (idiomat), jak
cokoli vysvìtlit.
"Musí pøestat hrát achy, proto e dvakrát veèer nejsi doma a
to je nesprávné" mù e øíci jak ena, tak mu vycházející z
idiomatu, e man elství je posilováno tím, jsou-li man elé
ka dý veèer v týdnu pospolu. Podobná úsloví, v tomto pøípadì
hovorová idiomata o man elském sou ití jsou nebezpeèná tím, e
se zdají být pravdivá. Dokonce úsloví, e ka dý má právo na
své hobby zní podezøele.
Existuje ov em i prospì nost nìkterých idiomat. Na pøíklad
soused ozdobí okna kvìtinami a my jej napodobíme = replikujeme
jeho poèínámí = replikujeme pozitivní mem. V tomto pøípadì je
úslovím tvrzení "je správné ozdobit okna kvìtinami, proto e je
to hezké". A není zapotøebí dìlat dal í krok ve vysvìtlování
proè má být obydlí hezké.
K replikaci nesprávných memù a kumulaci negativních nálad nás
vede zakoøenìná zvyklost hledat nedostatky a opomíjet klady.
V tomto ohledu by mìl i lajk sledovat sám sebe, zda nepropadá
svùdnému postoji být kritikem. Odhalovat nedostatky -- jak
hluboce je v nás toto idioma zakoøenìno, ne-li zakleto. Man el
odhalí, e se man elka v nìèem mýlila a hned vypne hruï a chce
být oslavován. Samospád emocí do negativních nálad programuje
rozum tak, aby hledal pøedev ím chybu a usvìdèil druhého.
Máme-li nìco hledat, tak klady. Není na kodu, øekne-li tøeba
mu : "Pro ili jsme pìkný den, v klidu a pohodì ..."
Neschopnost man elského dorozumívání øe it nìkteré situace
vede k zajímavému jevu, e se toti v ka dém man elství
pova ují man elé jeden druhého za sobce. Kupodivu tomu tak
musí být v ude tam, kde se dorozumívání nepodrobí alespoò
trochu promy leným postupùm. V normálním man elství man elé
vycházejí z dobré víry prospìt man elství. Zapomenou, e
existuje mnoho správných postojù, jak øe it úlohu zvanou
"man elství". Jakmile druhý partner prosazuje svùj postoj,
jsem i já vnitønì nucen prosazovat svùj, v dy to pøece s
man elstvím myslím dobøe. Nejsou-li man elé pouèeni, e
pova ovat druhého by jen za malého sobeèka je pøirozené,
zahájí brzy na toto téma otevøený spor. Musím se probudit z
diletantského snìní uvìdomit si témìø proti své vùli, e i mùj
partner vychází z pozitivního postoje man elství prospívat.
A není v moci párového dorozumívání si teorii o sobci vyvrátit,
dokud nejsem pouèen, èeho lze dorozumíváním dosahnout a èeho
nikoli.
Na pøíklad chce-li se druhý partner hádat, je ten první témìø
bezbranný. A proè se chce partner v man elství hádat? Mstí se
za to, e buï podezírá druhého z nevìry, nebo nedávno prohrál
nìjaký svár. A samozøejmì také proto, e jeho vnitøní
nastavení (biochemická situace na nervových spojích) ho pudí k
agresi. A platí, e èím ménì je téma sváru srozumitelné, tím
hloupìj í hádky vyvolá. Lze dokonce formulovat pravidlo, e
nerozhodnutelnost a neurèitost tématu sporu si vynucuje v
man elském páru hádku. O hádce ov em platí je tì jedno
paradoxní tvrzení, které je èasto citováno jako zákon
profesora Murphyho, tøeba e jde o tvrzení zcela korektní a
vìdecky dolo itelné: Nemusím nic vìdìt o tématu sporu a pøesto
se mi podaøí o nìm pøít.
V praxi jde èasto o zoufalé situace, kdy jeden z man elù nìco
ví (= ví v urèité rovinì poznání), o èem druhý nemá ponìtí a
pøesto vznikne drsná hádka.
Man el fyzik mù e øíci své enì kadeønici, e vztah hmoty a
energie je vyjádøen rovnicí E = M.c2 a ona reaguje slovy:
"Proè mi øíká takovou pitomost? Chce mì snad poni ovat, e
nerozumím tvé debilní fyzice? ..."
Jednodu e pøeskoèím na jiné téma sporu a hádka se beze smyslu
øítí dál.
Hrozba neverbalit
Neverbality rovná se "neverbální slo ka dorozumívání". Pozorný
ètenáø si mo ná sám odvodil, e jsou tøi druhy neverbalit:
1. Mimika oblièeje a tìla (pantomimika)
2. Intonace zvukové stránky (prozódie)
3. Chování
Jestli e man elka dupe a práská dveømi, pak mi svým chováním
sdìluje, e má zlost. I chování má svùj smysl: "dupe a práská
dveømi" a svùj význam: "má zlost".
Platí, e jakmile vnímám (apercipuji) pøítomnost man elky (=
blízký kontakt) zákonitì ve mnì "vznikne" nìjaká emoce, afekt,
nebo nálada. Nejsem-li pouèen, vznikne tato emoce pøi prvním
kontaktu bez rozumové kontroly.
Dojde k interferenci na ich emocí na nevìdomé úrovni.Tak
napøíklad árlivý man el reaguje na dobrou náladu právì
pøi ed í man elky zápornì. Je mu okam itì podezøelé, e má
man elka dobrou náladu.
Ale nemusí být man el zrovna árlivý, staèí je-li rozladìn, to
jest zmítá se v náladì, která je men í ne -1,0y. Pak staèí,
aby mezi man eli byl nìjaký zástupný spor, v nìm man el
prohrál nebo prohrává, a jeho man elèina dobrá nálada ho
popudí.
Mù e ale zapracovat "ponorka" a man ela potì í (+E), e
man elku nìjak dopálí (-E).
Kdo by neznal promluvu odehrávající se ve chvíli, kdy pøijde
tøeba man elka z práce domù:
Man el: "jak se to zase tváøí ?"
Man elka: "Toho si nev ímej."
Man el: "To nedoká u ..."
A man el má v tomto pøípadì vskutku pravdu,
proto e neregistrovat neverbality vskutku
nedoká eme.
Neverbální dorozumívání v dy "ète" jakýsi komplex mozkových
kompjútrù a na nevìdomé úrovni interferuje svou vlastní
náladou s tou, kterou právì "pøeèetl".
Pova uji za celkem banální konstatovat, e mám krotit své
nálady nabuzující nepøátelství. Souèasní man elé je z dùvodù,
které u známe nekrotí. Ná jazyk, øeè (= verbální slo ka
dorozumívání) je jak u víme ustrojen pøedev ím jako zbraò,
kterou se bráním, nebo útoèím. Øeèí, která není kultivována,
v dy druhým manipuluji, klamu, zrazuji anebo naopak manipuluji
tak, abych získal jeho náklonnost.
V klidném man elství dochází také k úletùm do mobbingu (jazyk
lùzy). Tyto úlety mají být v dy dostateènì rychle vyrovnány
(kompenzovány). Jenom e nevarbality, které nedoká u rozumem
ovlivnit, vedou k jedné záludné dorozumívací katastrofì, kdy
ani bylo øeèeno jediné slovo, narùstá nepøátelství a k
eredným výbuchùm hnìvu.
Man el zjistí, e se man elka "tváøí" ura enì, práskne dveømi
a jde do hospody a ona mu za to vyhodí na smeti tì pøesnì to
náøadí, které on vyhodit nechtìl. Nepadlo jediné slovo.
Je v ak rozhodující co bude následovat, a se man el vrátí.
Patrnì zaène køièet a nadávat (= mobbing). Ov em úlisnost
neverbalit, kdy není nic vyøèeno spoèívá v tom, e své emoènì
ovládané chování, to jest chování ve zlosti, pøeklasifikuji
tak, e akt nepøátelství prohlásím za kooperaci.
Man el tí poradci dobøe znají pøípady, kdy jim ena støedního
vìku líèí jak ji man el surovì napadl za to, e mu ona chtìla
prokázat dobro.
Ani v e domyslela, vlastnì ani vùbec pøemý lela (kalkulovala),
ocitne se náhle pøed dílnou svého mu e a napadne ji, e by
bylo správné mu v jeho dílnì uklidit. Pod vlivem nevìdomé
emoèní interference se jí do jisté míry vytìsní my lenka, e
úklidem man ela popudí, zvlá tì vyhodí-li mu jeho oblíbené
staré náøadí. Zvítìzí zdánlivì správný názor, e udìlat v
dílnì poøádek je cosi nenapadnutelného. V e co bylo øeèeno
mù e tato ena udìlat zcela vìdomì a promy lenì, ale rovnì i
intuitivnì, to jest bez rozumového kalkulu, èistì pod vlivem
své nálady, ovládané my lenkou, e mi byl mùj man el mo ná
minulý týden nevìrný.
Vydávat nepøátelské jednání za kooperaci je vcelku snadno
pochopitelný úskok, ale nebývá dostateènì známo, e ani bylo
pronesené jediné slovo, jen interferencí neverbalit dospìju k
nepøátelskému aktu.
Je proto kultivované zveøejòovat (deklarovat) své nálady a
afekty a vùbec vytvoøit mo nost vyrovnání vychýlených nálad.
Tak e pøijde-li domù man elka a tøeba i hlasitìji pronese:
"Pozor, mám vztek, neptejte se mì nikdo proè, za chvíli se
uklidním a v e vysvìtlím," jedná kultivovanì a naznaèuje, e
má zájem na vyrovnání své vychýlené nálady.
Naproti tomu "Mám vztek a ty se mì ani nezeptá proè"
je neøe itelné, proto e vyzývané a dokonce agresivní.
Jsou lidé bystøí (gramotní z hlediska dorozumívání), kteøí
vskutku doká ou de ifrovat neverbální projevy druhého, ale
jinak je mo nost omylu znaèná.
Znamená to, e máme být pokud mo no doma èitelní a v dy
vytváøet prostor, aby druhý mìl mo nost nastolit spolupráci.
Rozhodující man elské promìnné
Pou iji citace psychiatra profesora Cyrila Höschla, e "vìda
zaèíná tam, kde jevy kolem nás nejsou zøejmé, kdy svìt kolem
nás ztrácí svou samozøejmost". Pak se musí dostavit údiv a
snaha jevy nìjak pochopit. Vìdecký výklad se tím okam ikem
odklání od bì né ka dodenní zku enosti, vytvoøí si svùj jazyk
a metodiku dokazování na základì principu vìdecké pravdy.
Nauka o fungování lidského organismu vznikla z léèitelství,
pochopení øady funkcí na eho Bdìlého Vìdomí bylo mo né díky
objevu prvního psychofarmaka a právì tak matrimoniologie coby
vìda o man elství vznikla z psychoterapie a man elského
poradenství.
K vyøe ení man elského konfliktu u zdaleka nestaèí ani
velkost IQ man elù ani nìjaká ivotní moudrost, ale klinická
znalost man elských poruch, opírajících se o nìjakou ucelenou
man elskou teorii. Vycházím z teorie dynamických systémù a
teorie komunikace a pokou ím se hledat rozhodující promìnné
man elského fungování.
Klient v poradnì a ostatnì kterýkoli obèan, který uvízl v
chaotickém stavu man elského konfliktu má pøirozený sklon
popsat své naru ené man elství pøíbìhovì (narrativnì). Ov em
ka dý man elský poradce ví, e pøíbìh konfliktu vyprávìný
man elem se podstatnì li í od pøíbìhu, který vypráví man elka.
Pozeptáme-li se rodièù man elù, jejich pøátel, známých nebo
pøíbuzných, dostaneme dal í jiné odli né pøíbìhy. Vyslechneme
tak zvané verze konfliktu. Ètenáø jistì snadno domyslí, e
verze man elù v konfliktu se budou na konflikt li it podstatnì
.
Ale co je to vlastnì verze man elského konfliktu? V ádném
pøípadì nejde o popis man elství do v ech mo ných popsatelných
detailù. Jde o formu zkráceného pohledu na konflikt.
Zdùrazòuji slùvko zkrácený. Ve slo itých nelineárních
dynamických systémech, jakým je man elství, se toti
nedoká eme orientovat jinak ne li formou zkrácených popisù
onìch jevù, které pova ujeme za významné.
Uva me výrok man elky: "Ovìøila jsem si v poradnì, e man el
je chronický alkoholik a proto e se odmítá léèit, rozvedu se."
Uvedený výrok je zkráceným popisem urèité man elské situace,
je je z hlediska man elského poradenství popsaná témìø úplnì.
Z tohoto popisu lze na základì poradenské zku enosti odvodit
dokonce návod:
"Je-li vá man el diagnostikován odborníkem jako chronický
alkoholik a odmítá se léèit, nelze s ním ít v únosném
man elství, a proto se rozveïte."
Tento návod je nejkrat ím mo ným výrokem majícím povahu zcela
srozumitelného návodu. Nepodceòujme fakt, e výrok je
nejkrat ím mo ným vyjádøením nìèeho co víme, e odpovídá
skuteènosti. A uva me souèasnì, e v e ostatní, co se v tomto
man elství dìje, je bezvýznamné.
Kdyby ena øekla "man el pije, a proto se s ním rozvedu", i
tak by formulovala zkrácený výrok o slo ité skuteènosti, ale
chybí tu praxí ovìøený fakt, e alkoholik má dostat anci a to
léèit své návykové pití. Chybí-li zmínka o léèbì, stává se
tento zkrácený výrok záva nì neúplný.
V man elském poradenství máme usilovat o formulace výrokù
dostateènì krátkých a upotøebitelných.
V man elské nelinearitì se nikdy nedopracujeme k formulaci
zákonù podobných zákonùm euklidovské geometrie nebo
newtonovské mechaniky.
Pøesto se musíme umìt v man elství nìjak orientovat. Není v
moci statistiky vytvoøit man elskou teorii, proto e statistika
doká e jen teorie potvrzovat nebo vyvracet. Je nutné vyslovit
hypotézu a tu verifikovat.
Moje hypotéza zní: O man elství získám dostateènì úplný
pøehled, pokud doká u:
1. Správnì diagnostikovat osobnosti man elù
2. Evidovat man elské konstanty
3. Posoudit uspoøádanost pìti man elských promìnných
I toto tvrzení je riskantnì zkrácené, ale nutno øíci, e
neodporuje souèasným znalostem o man elství. Problematické a
vìènì otevøené zùstanou man elské promìnné.
Tvrdím, e promìnná zvaná "man elské dorozumívání" je øídící
promìnnou, proto e bez zvládnutí párového dorozumívání ztratí
ka dé man elství stabilitu.
Toto mé tvrzení je opìt jen zkráceným konstatováním slo ité
nelineární man elské skuteènosti. Toto tvrzení mohu ovìøovat v
praxi tøeba tím, e nauèím man ele v psychoterapeutickém
procesu se øádnì párovì dorozumívat, ale nemohu ho dokázat
prostøedky lineární kauzality.
Nejsme dosud na takové úrovni vìdìní o lidském chování,
abychom mohli svá tvrzení jednoznaènì zobecòovat. Ale jsme
schopni vyhledat a formulovat tvrzení, která jsou krat í ne li
popis v ech podrobností. O skuteènosti, kterou lze popsat
krat ím zpùsobem ne li je popis v ech jejích jednotlivých
stavù, øíkáme, e je komprimovatelná.
Musím se pøiznat, e se mi vyslovenì líbí matematický postoj k
tomu, jak se vyznat v nelinearitì tím, e hledáme komprimace,
neboli tvrzení, je zjednodu ují ná pohled na slo itou
skuteènost. (Comprimare = stlaèit, zhustit).
Psychiatrická dignóza je klasickým komprimátem slo ité
skuteènosti. Diagnóza maniomelancholie pro la pozoruhodným
vývojem, kdy z pojmu maniodepresivní psychoza, vznikala
Bleulerova cyklofrenie, pak maniomelancholoe, dokonce i
psychoefektivní psychóza. Onemocnìní, je jsme dokázali jen
popsat a souèasnì odhalit, e porucha nálady je nìjak významná
jsme oznaèili pojmem, který je pro psychiatra komprimátem
urèité slo ky symptomù. V souèasné dobì se nám tato diagnóza
zaèíná rozpadat podle toho, jak deprese reaguje na rozdílná
antidepresiva.
I za cenu chybné diagnózy se tohoto pojmu dr me, proto e jinak
bychom se ztratili v nepøehledné nelineární øadì pøíznakù.
Tu íme, e man elství bude fungovat, bude-li nìco v nìm
uspoøádáno. A tak pro klinickou praxi man elského poradenství
mi pøipadá jako u iteèné a ji do znaèné míry ovìøené zavést
pojem promìnné a hledat, jako i dále zkoumat, jejich pìt
základních typù.
O man elském dorozumívání je celá tato kniha a jejím výsledným
komprimátem je tvrzení:
Man elské dorozumívání je rozhodující promìnnou man elství a
není-li uspoøádáno, dochází k rozvratnému chaosu man elství
v dy.
Ostatní ètyøi promìnné se konfigurují tak, jak je man elské
dorozumívání uspoøádáno. Pøitom pøímý vliv vùle man elù na
uspoøádání lze uznat jen u promìnné zvané "Man elské sou ití".
O této promìnné jsou man elé schopni se domluvit neboli
uzavírat stálé a doèasné úmluvy. Ve zbylých tøech promìnných
hrají preferovanou roli emoce, a proto v man elství vznikají
jejich oscilace a fluktuace pøedev ím spontánnì. Patøí k nim:
-- citové man elské spøíznìní (vèetnì man elské lásky),
-- domácí náladové klima,
-- man elská sexualita.
Ov em poslednì citované promìnné s emoèní preferencí vytváøejí
pøece jen podmínky, aby bylo mo né se dorozumívat a uspoøádat
sou ití. Vzniká vzájemné pùsobení "v kruhu". Jestli e se
man elé nauèí dorozumívat a dohodnout se na úmluvách o sou ití,
vzniká jakási úrodná pùda pro vznik nále itých citových vazeb
a souèasnì nále ité citové vazby vytváøejí úrodnou pùdu pro
usnadnìné dorozumívání a vznik kvalitních úmluv.
Z øeèeného vyplývá záva ný rezultát:
Nefunguje-li va e man elství, jste schopni svým jednáním
ovlivnit jen man elské dorozumívání -- tím, e se mu nauèíte.
Tímto "komprimátem" chci popøít fale ný "komprimát", e
man elství lze spravit jedinì kultivací man elské lásky.
Nauèíme-li se párovému dorozumívání dostateènì, doká eme i
man elskou sexualitu upravit, ov em ne více ne li opìt
nále itì: "ná sex není u tím co býval, ale jinak tomu pøece
nemù e být Nefunguje-li nìkterá z promìnných, je vhodné se
nauèit rozpoznat, kdy hrozí její rozvrat. Je to èasový úsek,
kdy man elé ztratí schopnost vyrovnávat pøirozené oscilace a
fluktuace promìnných.
Podotýkám, e v echna tvrzení o man elství pou itá v této
knize jsou vlastnì rùznì úplná èi neúplná pravidla vzniklá
komprimací velkého mno ství tvrzení o slo itì nelineárním
systému zvaném man elství.
Man elské citové spøíznìní
Hovoøili jsme ji o negativních kohezivních emocích
formujících citový vztah mezi man eli a oznaèili jsme si je
jako 3 "S" (Starost, Soucit, Stesk). Pokud se mi po man elce
stýská, pokud mì bolí její bolest a pokud mám o ni starost,
lze øíci, e ji mám správnì man elsky rád.
Víme, e emoce nedoká eme ovlivnit vùlí pøímo a proto si
uvedené emoce nedoká eme naøídit. Tyto emoce se v prùbìhu
man elského sou ití jakoby "rodí", vznikají nezávisle na na em
chtìní, jsou formovány podle toho, jak se spolu dorozumíváme a
jak se k sobì vzájemnì chováme. Do cesty na í dobré vùle se
staví neznalost dorozumívacích neøe itelností a paradoxù.
Jednou z velkých záludností man elské lásky, budované na
principu tøí "S", je neschopnost jedince odpovìdìt nále itì na
otázku "má mì rád?"
Kdo nepochopil, e man elská láska oproti milenecké je
vybudována na záporných kohezivních emocích, které teprve
pokud fungují mì naplòují radostí (+E), nedoká e na tuto
otázku odpovìdìt správnì. Sama párová emoèní interference
vytváøí jakýsi okam itý aktuální stav man elské lásky a mimo
to je v na em Bdìlém Vìdomí (BV) man elská láska ulo ena
(superponována) tak, e v urèitém aktuálním okam iku mì
man elka nìjak rozèílí, ale pøesto vím, e kdyby tu nebyla,
zastesklo by se mi, kdyby trpìla, trpìl bych s ní a kdyby jí
nìco hrozilo, mìl bych o ni starost.
Tak e je cosi výsti ného v odpovìdi na otázku "má mì rád?"
øeknu-li "teï právì moc ne, ale jinak ano ..."
Po druhé svìtové válce se milenecká láska tak po etile
sakralizovala, e se obecnì uznávalo: "jaký má smysl ít s
partnerem, kterého nemiluji?" Kdo uzná, e na tuto otázku lze
odpovìdìt, slovem " ádný", nech vymyslí novou formu jak
vychovávat potomstvo, které potøebuje rodièovskou pomoc
nejménì osmnáct let.
Chceme-li zachovat párové man elství, pak musíme pøijmout tezi
o trojím citovém propojení v man elství:
1. Citový vztah man elù k dìtem (rodièovská láska)
2. Citový vztah mezi man eli (man elská láska)
3. Citový vztah k spoleènì budovanému majetku
A nauème se uspøednostòovat lásku k dítìti pøed vlastním
citovým vztahem k druhému partnerovi. Cílem man elství je
pøece reprodukce lidského rodu, man elská láska je toliko
prostøedkem, jak tohoto cíle dosahnout s minimem emoèních
ztrát.
A budi øeèeno dùraznì, e man elská láska je propojením
citovì nejlabilnìj ím.
Tam, kde uvedená tøi citová pouta fungují, lze hovoøit o jedné
z ú asností Vesmíru - o spøíznìní. J. W. Goethe napsal jeden
ze svých nejlep ích románù "Spøíznìni volbou"
(Wahlverwandschaften). Man elé jsou vskutku spøíznìni volbou,
ale trojím citovým propojením.
K spøíznìní rodiny staèí, pokud oba man elé urèí jako prioritu
citový vztah k dítìti, formou obsa enou v pøíkazu "za ádnou
cenu nesmíme zkazit dìtství svých dìtí rozvodem nebo jen
hádkami pøed dìtmi". A nevyhýbejme se ani hovoøit o lásce k
majetku, který byl spoleènì vybudován. Výroky typu "O prachy
mi nejde, chci, aby mì miloval (milovala)" jsou scestné.
Tvrdím, e k správnému spøíznìní nám dopomù e
pøedev ím dodr ování elezného principu OVO
(Oboustrannì Výhodného Obchodu).
e existují otázky na nì nelze odpovìdìt jistì ètenáøe
nepøekvapí. Kdo nìco zaslechl o kvantové fyzice ví, e za
urèitých experimentálních podmínek nevíme kde je elektron,
kdy se na nìj nedíváme. Na otázku "má mì vùbec rád?" nebo
"jak moc mì má rád" anebo "jak mì má rád?" neexistuje
uspokojivá odpovìï, proto e nepouèený laik neví, jak má
milostný cit zkoumat.
Ostatnì není privilegiem kvantové fyziky, e nedoká e na
jednoduché otázky odpovìdìt, v dy copak doká eme odpovìdìt na
otázku:
"Kdo je dnes ve 12:00 hodin nejlep ím tenistou na svìtì?"
Doká eme maximálnì øíci, kdo je na prvním místì v ebøíèku ATP,
ale jistì uznáte, e výsledky by byly jiné, kdyby se v echny
zápasy hrály znovu. Dokonce ani nelze realizovat experiment,
který by urèil nejlep ího hráèe dne D ve 12:00 u proto, e
zápas je obvykle del í ne dvì hodiny. Musel bych zaøídit, aby
v prùbìhu 1,5 sec. sehráli zápasy v ichni dosud nejlep í hráèi
svìta. Doba 1,5 sec. je doba, za kterou pøijmu receptorem
signál zvenèí a zpracuji ho do nìjaké my lenky v (BV). Takový
experiment je více ne absurdní, a proto neexistuje odpovìï na
jednoduchou otázku "kdo je nejlep í tenista na svìtì dne D v
12:00 hodin". A proto e správná odpovìï neexistuje, nelze se
na ni tázat.
Pøedstavme si, e se man el pøimotá domù v podnapilém stavu o
tøi hodiny pozdìji ne li mìl pøijít a já se v ten okam ik jeho
man elky zeptám, jak moc má svého mu e ráda. A naopak mu dává
své enì briliantový náhrdelník a ona vøískne radostí a sama
ho ubezpeèuje, jak moc ho miluje.
Opakuji, e vzniknou-li pochybnosti, je ovìøená pomùcka jak
vyhodnotit man elskou lásku, provìøit ona tøi "S". Stýská se
mi po tobì, bolí mì tvoje bolest, bojím se, aby se ti nìco
nestalo?
Pøesnì øeèeno je pojem láska u íván ve významu, zatí eném
ohromnou mírou neurèitostí, u proto, e nepouèený obèan ani
nerozli uje lásku mileneckou od man elské.
Proto e man elská láska je na faktické úrovni dosti obtí nì
definovatelná, v hovorovém jazyku zcela zprofanovaná, lze se
"láskou" doslova ufackovat do rozvodu:
"U mì nemá rád ..."
"Mám tì rád."
"Nemá , kdybys mì mìl rád, tak bys ...."
Kultivovaní man elé o lásce nejvý e zpívají, ale nikdy se o ní
nebaví.
Mám zaznamenán elitní rozhovor na téma lásky:
"U mì nemá rád ..."
"Mám."
"Ty si jen myslí , e mì má rád."
Facka jak vrata od stodoly.
Je-li doma pohoda (náladové klima), netlaèíme-li pøíli na sex,
ijeme-li v uspoøádaném sou ití a doká eme-li se správnì
dorozumívat, vplouvá nám do du e emoèní soulad sám od sebe.
Ov em tøeba e man elské dorozumívání je øídící promìnná
man elství, nelze budovat man elskou lásku dialogem na téma
lásky. Zdánlivì malá a pøesto významná zapeklitost. Man elská
láska doká e vzkvétat jen pokud dr íme dorozumívání na uzdì a
nedovolíme vznik chaotických hádek, které nabuzují ve vztahu
konfrontace a posléze nepøátelství.
Znovu varuji pøed pojmem vstøícnost, proto e je chápána ve
smyslu "buï vstøícný" = "vyhov mi". A opakuji princip OVO.
Nikdy doma nejednám jen ve svùj prospìch (emoèní zisk), ale
prospìch oboustranný.
Obvykle tam, kde nám chybí pojmový aparát, saháme k heslovitým
zjednodu ením. Slovo "láska" má samo o sobì emoèní náboj a
v dy jsem u asl, jak nádhernì doká ou sòatkoví podvodníci
vyznávat lásku. A mnohokrát jsem sly el, jak jim eny øíkaly
e jim sice nevìøí, ale jen aby jim to stále opakovali.
Neboli? Chtìly sly et o lásce zpívat a ne ji dokazovat.
Existuje v ak cosi zcela opaèného souladnému emoènímu akordu
zvanému man elská láska a tím je milostný teror. árliví mu i
a hysterické eny ho ovládají jako samozøejmost. Pakli e jim
druhý dostateènì èasto a dostateènì vroucnì nevyznává lásku je
trestán. Dokonce nemilosrdnì.
A vùbec sledujte své okolí, pøátele a známé a zjistíte, jak je
slu ný milosrdný èlovìk snadno terorizován nemilosrdenstvím a
jak musí skákat jako opièka na provázku a dìlat svému
milostnému teroristovi radost. Proè? Aby byl doma klid.
Tìchto hybridních teroristických man elství je tolik, e i
odborník asne. Jsou toti znaènì stabilní, jakmile se slu ný
partner podrobí obvykle obhroublej ímu, drzej ímu a navíc
hloupìj ímu "teroristovi". Celá generace souèasných dorostencù
odkládá man elství, proto e za ili peklíèka konfliktních
hybridních man elství svých rodièù a prarodièù.
Tak e man elské citové spøíznìní je upleteno z emocí, a ty jak
víme nedoká eme regulovat pøímo svou vùlí. Regulovat musíme
vzájemné chování a dorozumívání, z jeho podhoubí se rodí
citové vazby. Pøímo lze ov em regulovat promìnnou zvanou
"man elské sou ití".
Man elské sou ití
Na toto téma jsem u mnohokrát psal, a proto jen struènì.
Man elské sou ití je tvoøeno ètyømi reprezentativními slo kami
:
-- péèe o domácnost,
-- finanèní hospodaøení,
-- péèe o dítì,
-- organizace volného èasu.
Skrze øídící promìnnou "man elské dorozumívání" se musíme
nauèit uzavírat úmluvu o uspoøádání jednotlivých slo ek
sou ití. Musíme se nauèit vést instrumentální dialog. Pokud
úmluvu o sou ití neuzavøeme, regulují se uvedené ètyøi slo ky
samy s velkým nebezpeèím vzniku náhlého rozvratného chaosu.
Dodnes nedoká u doporuèit jiné øe ení tohoto nebezpeèného
úkolu, ne li urèit autoritu jednotlivé slo ky s jednostrannou
pravomocí rozhodování.
Man elé se dohodnou e napøíklad:
-- Autoritou domácnosti bude man elka. V tom pøípadì man elka
organizuje domácnost a man el do jejího rozhodování "necekne"
ani slùvko, ani slovíèko kritiky, nebo hodnocení. Domácnost =
strava, úklid, praní prádla a èi tìní atstva, ale té
obstarávání nábytku, lednièky, vysavaèe, sporáku, koupelny. Ne
e by man elka v e dìlala sama, ale rozhoduje kdo co zaøídí.
Man elka rozhoduje, man el je poradce. Autoritou financí bude
man el. Jedinì on pak rozhoduje o tom jak hospodaøit, jak
spoøit, co kupovat, co nekupovat.
-- Autoritou dítìte bude do puberty man elka, potom pøevezme
man el péèi o syna, man elka péèi o dceru.
-- Autoritou volného èasu musí být oba, a proto o této slo ce
sou ití uzavøít smlouvu musí. Platí, e jsou-li finanèní
prostøedky, mají oba man elé právo na svá individuální hobby.
Dialog na téma uspoøádání základní promìnné zvané "man elské
sou ití" má v dy povahu dialogu instrumentálního. Dialog je tu
instrumentem k dohodì o sou ití.
Instrumentální dialog má být v dy veden za pøísnì
bezpeènostních opatøení:
-- formálnì jinak, ne li bavíme-li se s man elkou, e kolegu
Kovandu seøval éf,
-- nikdy nevy adujeme návrh øe ení ihned. Pøedznamenání "nech
si to projít hlavou ..." jsou nutná, ne-li naøízená,
-- úvodní slova, e se budeme bavit instrumentálnì, toti mají
znamenat, e hrozí neshoda s následným chaosem sou ití.
Zopakujeme si, kdy je úmluva nejvíce ohro ena:
-- existuje-li více správných øe ení = stav nerozhodnutelnosti,
-- nelze-li pøedvídat úspìch navrhovaného øe ení =
stav neurèitosti.
Zabetonuji-li se ve svém návrhu, je dialog neøe itelný a hrozí
chaotická hádka s nepøátelstvím a nebezpeèím rozvratu.
Je neuvìøitelné, jak neradi se man elé vzdávají nìkterých
rozhodovacích práv. Znám mnoho pøípadù, kdy man el prosazoval
urèitý druh kuchyòské linky, tøeba e nevaøil. Jakmile jsem mu
direktivnì naøídil, aby se do výbìru linky nepletl, podivil se
jak je jednoduché se zbyteènì nehádat.
Velmi èasto prosazujeme svùj návrh jen proto, aby bylo zøejmé,
e máme právo do nìèeho doma mluvit.
Je zajímavé, by zcela pochopitelné, e jakmile se jeden z
man elù vzdá rozhodovacího práva v nìkteré ze slo ek sou ití,
pak ten, jemu byla svìøena autorita v rozhodování, zaène
dotírat, aby se druhý k vìci také vyjádøil.
Domácí náladové klima
Tuto rozhodující man elskou promìnnou urèuje pøedev ím emoèní
interference man elù doma. Je ov em vhodné si uvìdomit, jak
vlastnì k této interferenci dochází.
Mám-li patnou náladu, blí ící se hodnotì -2,0y je tato nálada
na mnì vidìt, je ji sly et a dokonce øídí mé chování. Druhý
partner ji vnímá (apercipuje) a nìjak na ni reaguje. Pøesnì
øeèeno: V mém Bdìlém Vìdomí (BV) existuje záporná nálada a
informace o ni je cestou mého mozku pøenesena z tajemného
svìta (BV) do na eho Svìta "v". Moje ena vnímá mou patnou
náladu na mé tváøi ve Svìtì "v" a zaène ji zpracovávat ve svém
(BV). Tøeba ji dopálí, e kazím poklid domova a její dopal (-E)
z jejího (BV) opìt vstoupí do Svìta "v", proto e se nepokou í
svou náladu tajit. Já co její man el zaznamenám signály jejího
hnìvu, apercipuji je do mého (BV) a nìjak emoènì reaguji.
emoèní interference tak prostupuje prostøednictvím Svìta "v",
jím je ov em u sama mozková buòka, která ovládá svalovinu mé
pantomimiky. Moje ena pak apercipuje mou náladu jednak
optickými receptory (zrakem), pokud se "tváøím" a té sluchem,
pokud øvu jako dobytèe. Tak e interference emocí se realizuje
zprostøedkovanì Svìtem "v", to jest na ím tak øeèeným
makrosvìtem.
Bohu el je pravdìpodobnìj í, e se vzájemnì patná nálada bude
øetìzit smìrem záporným, proto e jak u víme mají lidské emoce
samovolný trend spadat do záporných intenzit. Abych nìjak
zmírnil nebezpeèí zvìt ování patných nálad, musím pøedev ím o
zmínìném trendu emocí vìdìt. Nejlépe je ve patné náladì
radìji nekomunikovat a odreagovat se o samotì. A také musím
vìdìt, e ve stavu své patné nálady nesmím nic øe it,
hodnotit, napravovat.
Stále asnu, jak marné je doporuèovat man elùm, aby ve stavu
naru eného domácího klimatu nic neøe ili a nezaèínali sváry. V
tomto ohledu selhává témìø ka dý. Negativní naladìní nás toti
nutí hledat doma chyby a provinìní druhého.
Negativní emoce z rodu Hnìvu a Zlosti jsou vylo enì
naprojektovány, aby èlovìk provedl akci "nièení nepøítele,
nebo jeho zahnání". A proto e v uzavøeném bytì, by 3 + 1,
nelze druhého ani znièit ani zahnat, hnìv se vybije v hluèném
afektu. Øev nebo rozbití nìjakého pøedmìtu odventiluje zlobu.
Ov em dojde-li k dal í provokaci, nastává u cosi nebezpeèného,
toti nikoli vybití, ale øetìzení hnìvu.
Zmírnit negativitu domácího náladového klimatu lze výhradnì
dorozumíváním, ustaviènými pokusy dopracovat se úmluvy, jak se
budeme chovat ve stavu emoènì "vy inutém".
Ov em ètenáø musí pøijmout jednu z nejzáva nìj ích informací o
stavu domácího klimatu: Nalézt cestu k pramenùm veselosti a
zábavy. Opakuji co bylo øeèeno v první èásti této knihy, e
radost je emoèní reakce na nìjakou událost, která mù e být
výsledkem mého úsilí, ale o ní vím, e je zatí ena
neurèitostí, proto e v e mù e být zmaøeno jakoukoli osudovou
nehodou. Koupím si auto a druhý den je mi ukradeno. Jeliko
vím, e k této nehodì mù e dojít, je moje radost u od samého
poèátku kalena starostí. Pro ijeme si radost z radostné
události, ale ke kladnému emoènímu bilancování to nestaèí.
Jakési radostno nám vychází osudovì, ale veselo si musíme
opatøit sami. Rodina se má mít naè se tì it. Man elé musí mít
svá hobby, jinak domácí náladové klima zkolabuje do
nepøetr ité nespokojenosti a ustaranosti. Je mimoøádnì
sociálnì negramotné kazit si náladu nìèím, co nelze zmìnit.
Tedy v ím, co se stalo v minulosti. ("Proè jen jsem tenkrát k
Novákovým chodila ...") U man elù v ech vìkových kategorií a
úrovnì vzdìlání lze té vystopovat sklon konzervovat ve svém
vìdomí v echna vzájemná provinìní. V poradnì jsem sly el
zuøivé hádky man elù o zále itostech, které se staly pøed
dvaceti lety. A pøedpokládám, e si ètenáø ji uvìdomil
zbyteènost sporù zatí ených nerozhodnutelností a neurèitostí.
Samozøejmì, e mù e doma vypuknout hádka na téma, e se stále
jen hádáme a e za to mù e ten druhý. Lze druhému vytknout, e
nemá dobrou náladu, co je u úplný sadismus, tøeba e lze
vytknout gramotnì, e nikdo nemá právo náladou terorizovat
rodinu. Doporuèuji ovìøený postup jak respektovat rozmrzelosti
a starosti, ale nepovolit, aby vedly k destruktivnímu chování.
A ve chvílích klidu a pohody probrat hrozící neshody tak, aby
nedo lo k hádkám nemajícím øe ení. Jakmile nejsou man elé
dostateènì disciplinovaní, dochází nakonec i k hádkám proè
doma není to správné domácí klima.
Ony tøi koøeny man elské spøíznìnosti jsou v na í mysli (= BV)
zanoøeny, jak se dnes øíká, jako potenciality, které se
aktualizují jen v okam iku krize. Naproti tomu domácí klima je
aktualizováno okam itì, jakmile se rodina sejde. Jakmile
pøijdou man elé z práce domù, nìjak se osloví a ihned lze
cítit vzájemnou emoèní interferenci. Není snad zapotøebí
zdùrazòovat, e èím více se udr uje domácí klima ve stavu
pohody, tím lep í podmínky se vytváøí pro fungování ostatních
promìnných. Jenom e man elé nevìnují domácí pohodì dostateènou
pozornost a øe ení zbyteèných sporù je jim pøednìj í. Domácí
klima má toti jednu nároènost -- nelze ho øídit pøímou
úmluvou. Tato zále itost vy aduje vysvìtlení.
Jak víme, nelze emoce ovlivnit svou vùlí pøímo. Nelze si
naøídit být veselý a radostný. Jsem-li v ak v mínusové náladì,
mohu svým rozumem vykalkulovat, e vlastní dùvod mé
rozmrzelosti je nicotný -- pak u staèí této kalkulaci uvìøit.
Tak e domácí klima se dr et na uzdì dá pokud se s man elkou
dohodneme (uzavøeme úmluvu), e ve stavech zloby spolu
nebudeme komunikovat. Gramotnìj í man elé jsou schopni se
dopracovat k úmluvì, e je-li jeden z man elù emoènì mínusový,
druhý ho bude konej it bez ohledu na skuteènou logiku
konej ení.
Uvedu pøíklad. Man el se na tve v práci, man elka na nìm stav
zloby ihned pozná a øekne mu ono werichovské "Nejde-li o ivot,
jde o h ...." Naznaèuje mu, e ho chápe, e on je ve stavu,
kdy se kvaøí v zlosti a neví jak z ní ven. Man el v tuto
chvíli nesmí naznaèit, e konej ením man elka jeho problém
neøe í. Musí uznat a ocenit její starost o domácí klima.
Jinak pøíli liberálnì chápané man elství je vylo enì rájem
pro destrukci domácího klimatu právì proto, e se
nedisciplinovanì poddáme svým náladám. Smím tu a tam "ujet" a
ztrapnit se nìjakou zlobou, ale pak rychle zaøadit zpáteèní
rychlost a svùj úlet anulovat. A tak ojedinìlé tøesknutí
nehezkým slovem v zlostném afektu musí být ihned odpu tìno,
pokud druhý partner ocení, e vybuchnuv í zaøadil zpáteèku.
Opakuji, e nepøetr itým nepøítelem pohody domácího klimatu
jsou nespokojenost a ustaranost. Obì tlaèí náladovou bázi
smìrem k záporným náladám v intenzitì kolem -1,0y. To u je
stav dusna a napìtí, a vynoøuje se jakási zrùdná potøeba se
hádat.
Musím zdùraznit, e i stav pohody domácího klimatu osciluje v
onom ádoucím pásmu mezi +0,5y a -0,5y. Buï jsme "v pohodì",
nebo jsme lehce rozmrzelí, nebo ani nevíme, v jaké náladì
jsme.
Kvalita (jméno, oznaèení) emoce a hodnota intenzity nejsou
nikdy zjistitelné pøesnì, ale neurèitì. Stav pohody domácího
klimatu je ml ný obláèek hodnot rozprostøených mezi (+0,5y) a
(-0,5y). Nemá smysl se pokou et o hledání pøesnìj ích hodnot.
Jakmile se objeví v domácím rodinném klimatu trend klesat do
hodnot kolem -1,0 y, kdy je ji patrné, e se doma nìco dìje,
zaènou pùsobit emoce a nálady rozvratnì a to znamená, e ru í
jakousi univerzální uspoøádanost v ech promìnných.
Klasické negramotnosti na téma domácí pohody jsou hádat se kdo
zavinil, e doma je dusno. Obviòovat se, e druhý zpùsobil to
èi ono. Jakoukoli základní promìnnou man elství je nutné
duchaplnì uspoøádat, ale souèasnì musíme vìdìt, e o
uspoøádání se lze pohádat. V tématech tohoto paradoxu bychom
nemìli uvíznout. Jak? Hádku utnout, nedoøe it a øe ení
odlo it. A nastane-li pohoda domácího klimatu, nauème se vá it
si jí jako vzácné cennosti.
Existují neodstranitelné vìt í výkyvy domácího klimatu
(fluktuace klimatu) pøi zcela zøetelnì popsatelných situacích.
Na pøíklad jdou-li man elé na ples, nìjakou párty, rout, nebo
jen na náv tìvu a nastává-li vøení, které se po citovaných
událostech zklidní, nic se nedìje.Je také v dy pozitivní,
doká ou-li man elé náhlý velký výkyv do záporných nálad
zvrátit do pohody. Jinak øeèeno k uspoøádání promìnné zvané
"domácí náladové klima" nále i schopnost man elù svornì a
promy lenì jakýkoli negativní výkon (fluktuaci) zregulovat do
stavu pohody. Tak e nìjaké epizodické zaburácení doma nic
neznamená, pokud ho man elé doká ou dostateènì rychle
likvidovat.
Profesor Bìlohradský právem truchlí nad tím, e obèané
ztratili zájem o vìci veøejné. Musíme ov em rozli it, e jsme
schopni pøímo ovlivnit jen zále itosti své "polis", své obce
kde ijeme, nikoli v ak na i úèast v NATO. K tomu jsme zvolili
poslance.Kdybychom se starali o zále itosti své obce, dostalo
by na e Bdìlé Vìdomí (BV) nové zamìøení. Vznikla by nová
mimoman elská dùle itost. Podotýkám, e hlavním dùvodem, proè
se èlovìk netlaèí na fórum své obce je rovnì neschopnost se
vyrovnat s neshodnými názory druhého. Pøirozený veøejný svár
odpuzuje a tak za sebe necháváme rozhodovat jiné.
Ponorka
Nìkdy se hovoøí o ponorkové situaci, ponorkovém paradoxu,
dokonce ponorkové nemoci. "Ponorka" je jednou z forem
zhroucení domácího náladového klimatu, kdy se mi emoènì uleví,
pokud druhého partnera na tvu. Mnì se uleví (+E), pokud se mùj
jinak milovaný partner mnou rozezlen (-E).
Ponorka má tøi mo né varianty, jedna je lep í ne druhá:
1. Jsem ve stavu zloby a uleví se mi tím, e do tého stavu
uvedu i man elku
2. Popudí mì dobrá nálada man elky a proto udeøím
3. Jen proto, abych si odreagoval nìjakou zlobu poèkám si na
man elku, abych ji také rozezlil.
"Mnì se uleví, proto e mùj man elský partner byl mnou
rozezlený," je klasická interference emocí dvou nepøátel.
V soupeøivém man elství je ponorka celkem pochopitelná, i kdy
zde hrozí spí e chaotická hádka. V klidném svorném man elství
jsou obvykle oba man elé pøekvapeni a místo, aby si øekli "To
byla pøece ponorka", zaènou zdùvodòovat svou zlobu nìjakou
výmluvou.
Ponorka má trend se zvlá tním zpùsobem øetìzit:
Man elka je v zajetí nìjaké zloby, man el je klidný, man elka
"udeøí", man el se rozbìsní a tím se man elka uklidní. Chce se
udobøit, ale man el je v takovém stavu zloby, e nabídku ke
smíru odmítne. Tím rozzlobí man elku znovu atd.
Tomuto øetìzení se docela hezky øíká ping pongový efekt
ponorky. Ponorka byla studována na v ech úrovních integrace a
v dy se zjistilo, e vzniká tam kde urèitý nevelký kolektiv (2 -
10 osob) je izolován na nedostateènì velkém prostoru tak, e
nikdo z kolektivu nemá své "doupì". Dlouhá léta byla ponorka
vykládána pokusem na my ích. Dvì my í rodiny byly izolovány
jednak ve velké, jednak v malé kleci. V kleci dostateènì velké
se nic pozoruhodného nedìlo. V malé kleci se zaèaly my i
chovat zrùdnì. Ukousaly si vlastní konèetiny, prokously bøí ko
svému potomkovi a podobnì. Vskutku urèitý stupeò pøehu tìní
jedincù na malé plo e vyvolává stavy nepøátelského napìtí a
výbuchy zloby.
V páru existuje ono hrozivé "uvolnìní" (+E) z toho, e jsem
druhého rozezlil (-E).
Dnes vychází najevo, e man elé musí støe it èas, který spolu
tráví v uzavøeném nedostateènì vwlkém prostoru. Experimenty
dokazují, e v mozku dochází k biochemickým zmìnám, které se
nám v na em (BV) zobrazují tak, e man elského partnera
zaèneme vnímat jako vetøelce.
V dobách kmenového uspoøádání byl vetøelec vnímán jako
nepøítel. Jeho likvidace nabuzovala v pøíslu nících kmene (+E)
. Obvykle nestaèilo vetøelce zabít, ale krutì ho muèit a
týrat. Jak dokázalo dvacáté století, krutost a zabití
nepøítele se v ka dém z nás nebezpeènì skrývá. A ponorka je
vskutku situací, kdy se raduji (+E), vidím-li, e nepøítel
trpí (-E).
Podmínkou "ponorky" je tak zvané zahu tìní párového sou ití. V
èem spoèívá?:
1.V obydlí není dostatek prostoru pro "doupì", kam se mohu
pøed druhým partnerem uchýlit.
2.Dochází k tak zvaným "nadlimitním kontaktùm". Znamená to, e
partneøi spolu nepøimìøenì dlouho hovoøí, nebo jednostrannì
vynucují nepøimìøenì dlouhou komunikaci, zvlá tì za podmínek,
kdy druhý komunikovat nechce. Ov em pozor na zji tìnou
skuteènost, e i kdy oba partneøi spolu komunikovat chtìjí,
dostaví se po dvou a tøech hodinách neèekaná a nepochopitelná
svárlivost. Vzpomeòme na extinkci, neboli vysychámí kladných
emocí (+E) a porozumíme, proè se doká e pøátelský dialog náhle
zvtnout v hádku.
Sexuologové zjistili, e celodenní nepøetr itý kontakt man elù
urychluje to, èemu øíkám sexuální dekadence. Odlouèení man elù
nejménì na tøi dny vylep uje chu k man elskému styku
(apetenci).
Nelze zavírat oèi nad tím, e ná mozek doká e zmìnit svùj
re im fungování tak, e ani bychom chápali proè, implantuje
nám do Bdìlého Vìdomí zlostnost, nebo lítostivost. My se pak v
man elském páru ihned hnidopi sky pídíme po nìjakém provinìní
druhého partnera.
Regulovat párový ivot tak, aby nedocházelo k
procesu zahu ování, je dal ím projevem man elské
gramotnosti.
Man elská sexualita
Skrze pohlavní styk lze dosahnout tak zvané sexuální slasti
coby emoce nejvy í intenzity (+3,0y). Dosahujeme jí pøi
orgasmu, kdy je Bdìlé Vìdomí na nìkolik vteøin zcela zahlceno
(zaplnìno kladnou emocí). V orgasmu jsme vlastnì v èásteèném
bezvìdomí. O nìco málo ni í slast pro íváme v prùbìhu tak
zvané fáze plató, to jest v prùbìhu vlastního styku.
Existují malé oscilace v pro itku orgasmu a lze hovoøit o
perfektním a ménì perfektním orgasmu, ale rozdíly v intenzitì
by tak vysokého pro itku emoce orgasmu jsou malé. Naproti
tomu je prùbìh samého styku (fáze plató) vysoce rozdílný.
Rozdíly v emoèním pro ívání samého styku jsou tak veliké, e
urèují, koho v budoucnosti budeme pro styk vyhledávat a koho
nikoli.
Máme mo nost porovnávat sexuální zvyklosti na eho dvacátého a
devatenáctého století. V romantickém devetenáctém století se
milenectví odehrávalo v dlouhodobém namlouvání, zakonèeném
okázalým vyznáním lásky. Proto e panenství vylo vy adovanou
nutností, byl sám styk odkládán a do dne svatební noci.
Sexuální touha byla tak vypjatá, e sám pohlavní styk trval
nejvý e pìt minut, obvykle jen dvì minuty. Sexuální atleti
neexistovali a sám prùbìh styku nebyl pøíli pestøen
(dekorován). Není dostateènì známo, e si existence panenství
vynutila heterismus (prostituci, placený styk) u mu ù v daleko
vìt í míøe ne li je tomu dnes. Poèet nevìstincù a tím pádem i
nevìstek byl v minulých dobách nesrovnatelnì vìt í ne li dnes
(propoèteno samozøejmì na dne ní a tehdej í poèet obyvatel).
Man elský styk selského lidu (80 % celkové populace), jako i
lidu mì anského byl ubohý. Po pìti letech man elství byl
sexuální styk vylo enì ojedinìlý. Aristokracie ve stejné dobì
byla nevázanì promiskuitní, ale není známo, e by tì i tìm
jejich sexu byla sexuální dovednost. Praktikovali galantní
námluvy, okázalé vyznání lásky a jednoduchý styk.
Zdá se mi, e antika znala sexuální dovednosti.
Pojem sexuální dovednost musíme správnì chápat. Pøedstavuje
obohacení, zpestøení, zkrá lení, dekorování sexuálního chování
v prùbìhu styku, který se nám tak prodlu uje. Ov em on se
nejen prodlu uje, ale získává individuální dimenzi, je jiný s
jiným partnerem. Tak e vzniká trend vyhledávat individuálního
partnera, s ním se nám vydaøí individuální sexuální
dovednosti.
Souèasný sex je pøedev ím zále itostí tìchto individuálních (u
ka dého jiných) dovedností, je lze ov em pøece jen
kategorizovat a spoèítat. Zjistíme, e nevznikne nìjak
obrovské neurèité èíslo. Tím je dáno, e i individuální
sexuální dovednosti se vyèerpají, tak e nadmìrnì promiskuitní
mu i i eny zaènou najednou trpìt zvlá tní sexuální nudou a
rozmrzelostí, proto e pochopili, e u nièeho nového nelze
dosáhnout.
Prùmìrný normální prùbìh sexuality milencù probíhá stádiem
velké fascinace a posléze bohaté konzumace kdejakých
pozmìòovaných sexuálních dovedností a nastane údobí, které
nazývám neodstranitelnou dekadencí (úpadkem) intenzity
sexuálního emoèního pro ívání ve fázi plató (= v prùbìhu styku)
. Koho pohor uje pojem dekadence, navrhuji pojem restrinkce.
Lze pak hovoøit o tom, e sexualita má restrinktivní charakter,
proto e dochází k restrinkci sexuálních individuálních
dovedností bìhem styku mezi dvìma stálými partnery.
V man elství dochází k neomalenému úderu na tøi
základní sexuální atributy man elství:
-- mizí intimita sexuality. Man elé se a pøíli znají, bìhem
sou ití pro ívají pøíli svárù a pøívalù epizodních
nepøátelství, které znemo òují na v echno zapomenout a chovat
se na lù ku jako kdysi. Sama sexualita byla a pøíli èasto
doma pøímo nebo nepøímo prodiskutována, v elijak napadána nebo
nepøímo vyèítána,
-- mizí tajemno sexuality. Prùbìh pohlavního styku,
individuální dovednosti, jsou pøedvídány pøedem. Jedinì
nepøedvídatelnost prùbìhu styku z nìho èiní tajemné konání s
oèekáváním sexuálního zázraku,
-- mizí sexuálnì erotická touha. Bortí se model milenecké
sexuality, kdy mu usiluje o enu a není si jist zda ji získá,
proto e neumí øádnì "pøeèíst" zda ena uniká opravdovì, èi zda
jde jen o hru. V man elství nevydr í tento milenecký model ani
jako vìdomì provozovaná hra.
Jak se s tím v ím vyrovnat?
1. Man elská sexualita musí mít druhoøadé místo v øadì
rozhodujících promìnných. Man elé nesmí mìøit kvalitu
man elství kvalitou své sexuality. Zanikají-li dovednosti
bìhem styku, nezaniká tím pøece citové souznìní man elù.
Sexualita by mìla být oboustrannì výhodným obchodem (ovo) pøi
výmìnì sexuální slasti. Je prokázané, e existuje dostateèný
poèet dobøe fungujících man elství, kdy ke styku nedochází
vùbec. Spojovat vzne enost emoèního citového propojení man elù
s nìèím tak vulgárním jako je sexuální po itek, mi pøipadá
hloupé. Jak øíká Radim Uzel: sexualita budi nám zdrojem
bì ného potì ení. V tomto ohledu hraje denudace sexuality
(obna ení) pozitivní roli, proto e pøestává být tabu nejen pro
mediální prostøedky, ale i pro rozprávky ve slu né
spoleènosti. Ov em i toto tabu vy aduje pøimìøenost (sofrosyné)
. Stále tvrd í a tvrd í pornografie s totální denudací v eho
nepochybnì sni uje sexuální apetenci (chu ke styku = libido)
a ohro uje mu e nebezpeèím erektilních poruch (poruch z
nedostateèné erekce). Na pøíklad nahota enského tìla zmizela
jako jedno z tajemství sexuality. Pøístup k fotografii nahého
enského tìla je snaz í ne k fotografiím staré Prahy.
2. Dekadence man elské sexuality samozøejmì vede k
stoupajícímu výskytu nevìry. Zopakujme si, e sexuální nevìra
je nebezpeèná prvoplánovì, ohro uje man elství venericky, dále
graviditou milenky a koneènì pùsobí bolest, je-li odhalena.
Pro man elského poradce není rozhodující pøíbìh nìjaké nevìry,
ale zásadní zji tìní, zda je nevìra pro man elství jako vztah
nebezpeèná èi nikoli. Z tohoto hlediska existuje vlastnì jen
jeden druh nebezpeèné nevìry pro man elství a tou je nevìra,
kdy se nevìrný partner do milence (milenky) bezhlavì zamiluje
a chce se rozvést bez ohledu na utrpení man elky, traumatizaci
dìtí a znehodnocení spoleèného vlastnictví. Øíkám této nevìøe
trochu surovì bùvolí nevìra, sexuální idiocie. Je hodna
zatracení a opovr ení.
Existuje jeden druh nevìry, kdy si mimoman el tí milenci slíbí,
e se nikdy nerozvedou s vlastními partnery. Obvykle slib
dodr í, proto e uzavírají-li podobný slib vìdí, e jakékoli
nové man elství bude mít jen jiné nedostatky ne man elství
dosavadní. Pùvodnì jsem tuto nevìru oznaèoval jako gej ovskou,
ale je patrnì vhodnìj í ji nazývat rekreaèní ( molka, Uzel).
Celá desetiletí jsem hledal informace o vrozenì monogamních
mu ích a enách. V poradnì se vyskytovali èasto, proto e
jejich man elství byla chaotická i ustaviènou nedùvìrou ve
vìrnost druhého. V prùbìhu let jsem zjistil, e zøejmì
genetický zápis vìrnosti u nich pøece jen není nezlomitelný.
Ov em jakmile zahájí sexuální kontakt s milencem, ihned se
rozvádìjí a znovu vy adují vìrnost.
Existuje v ak necelé jedno procento mu ù, kteøí se s odhalenou
nevìrou svého man elského partnera nesmíøí nikdy. S
psychologem Josefem Pavlátem jsme pro tuto nepochybnou poruchu
(nikoli cnost) doporuèovali název apistiosis. Doká ou do konce
svého ivota být zahlceni zájmem o pùvodnì nevìrného partnera,
tøeba e se dávno u rozvedli. Pro man elské poradce
pøedstavují opravdový køí nesený na horu Olivetskou, proto e
se do poradny stále a stále vracejí. Znám mnoho pøípadù, kde
do lo k totálnímu zchátrání nejen osobnosti, ale i jejího
spoleèenského zaøazení.
Jinak se s odhalenou nevìrou normální èlovìk (jak mu , tak
ena) vyrovná do esti týdnù a vskutku nejhor í jsou jen první
tøi dni(!).
Dorozumívání o man elské sexualitì musí být vrcholnì opatrné.
Jakékoli hodnocení styku nebo jeho pitvání má znièující
úèinky. Jeden z man elù smí nejvý e nepøímo pøipomenout, e
nìjak ubývá sexuálních kontaktù a ani slovo víc. Vyèítání a
nátlak rozmetají poslední zbytky man elského sexu.
Nyní nás bude zajímat otázka, zda vùbec existuje nìjaký
pou itelný návod, jak zpomalit sexuální dekadenci. Já znám
jediný. Nahradit mileneckou touhu pøísnì dodr ovanou
pravidelností. Tento mùj návrh vyvolává bohu el u laikù úsmìv
v domnìní, e se pokou ím o humor. Nikoli. Lze urèit, e dnem
pohlavního styku bude po deseti letech man elství tøeba pátek
a pak nesmí dojít k nìjakým jalovým dohodováním zda se máme èi
nemáme rádi, ale "dnes je pátek a proto se bude soulo it".
Opomenu, e u støedovìcí králové a císaøi mìli nedìli urèenou
pro pohlavní styk, ale i v indické a èínské polygamii
pøicházel mu do domu ka dé své eny ve zcela urèitý den.
Èeská TV odvysílala v roce 1999 reportá z jedné
dálkovýchodních republik bývalého SSSR, kde jakási amanka
sdìlila reportérovi, e v dy ve ètvrtek si chodí mu i pro
afrodisiaka. Jedinì v pátek se tam toti doma soulo ilo. Od té
doby jsem zjistil, e dny vymezené pro man elský styk jsou na
Dálném Východì nìèím samozøejmým a obvyklým. I v muslimské
polygamii, kdy mu má v echny man elky v jednom domì si eny
sveøepì hlídají, aby mu plnil jakýsi sexuální harmonogram,
kdy nejvìt í frekvenci tolerují pøece jen nejmlad í man elce.
Ètenáø, který pochopil zranitelnost emoèních vazeb v
man elství jistì pochopí, e man elskou sexualitu nelze øídit
nìjakým mìøítkem man elské lásky.
Z tohoto dùvodu vzniká nutnì v ka dém man elství údobí pokusù
pøedstírání zájmu o styk, tøeba e v podstatì je ji zájem
otupen. Jde o zlomové stádium man elství! Pøedstírat libido
kdy oslabuje je jednak namáhavé, jednak prùhledné.
Hrozí svár na téma "pøestali jsme se mít rádi, proto e u po
sobì tolik sexuálnì netou íme". Bez uznání dekadence jako
osudové sexuální nutnosti je tento svár neøe itelný.
Vyzrát do stádia pravidelnosti man elské sexuality znamená
pøekonat toto nebezpeèné zlomové stádium.
Jakýmsi hitem tøicátých let bylo konstatování, e se man elé v
prùbìhu styku podarovávají slastí. Zastávám názor, e máme,
jak je jen mo né, nahrazovat metafory definovanými pojmy.
Man elé se nepodarovávají slastí, ale navzájem si ji smìòují.
Je vhodné respektovat evoluèní hledisko a rozli ovat dva druhy
nevìry: . 1. nevìru sociální
2. nevìru sexuální
My lidé jsme právì díky existenci lásky k dítìti
naprogramováni k sociální vìrnosti a sexuální nevìøe. Mu u
dnes cítí povinnost pomoci enì v péèi o dítì (tøeba oproti
jelenu), ale cítí puzení k promiskuitì. ena volí promiskuitu,
aby získala nejkvalitnìj ího "samce" jako pokrevního otce,
tøeba e zùstane sociálnì vìrná vlastnímu man elovi, s ním
nedokázala v potøebné dobì otìhotnìt. DNA je hrùznì
nepodplatitelná. Ka dé páté dítì v Evropì nemá pokrevního
otce.
V mu ích u vzniká pouto k rodinì, ale pøetrvává jeho
promiskuitní gen, oplodnit nejvíce "samic". Na e Bdìlé Vìdomí
(BV) se musí umìt svým dichotomickým chápáním Svìta "v" (to
jest rozumem a emocemi) s touto genetickou daností vypoøádat.
Navrhuji zakázat jakoukoli glorifikaci sexuality zvlá tì pak
ji spojovat s man elskou láskou. Ignorovat sexuální nevìru,
ale støe it sociální vìrnost.
Profesor Franti ek Koukolík v jedné ze svých publikací uvedl,
e jsme svou sociální vìrností a sexuální nevìrou podobni
zpìvným ptákùm. Sameèek peèuje se samièkou o jediné hnízdo,
ale oba jsou promiskuitní. S ptáky máme dal í podobnost, nebo
jsme tvory "zrakovými". Oproti savcùm je nám a ptákùm
prioritním èivem právì zrak.
Zrakovou prioritu si nepochybnì zachováme, ale prioritu "péèe
o hnízdo" se musíme od ptákù uèit. Sameèek sýkorky by nikdy
nepøestal kvùli svému lehkomyslnému sexu krmit svá mláïata,
mláïata svého hnízda.
Smìna sexuální slasti
Oznaème si sexuální slast oním hrozivým SS. Pøi pohlavním
styku pro ívám urèitou intenzitu a kvalitu SS jednak pøi
orgasmu, jednak ve fázi plató.
Mùj pro itek SS je dán jednak mou schopností pro ívat vùbec
sexuální emoce, a jednak vyhovujícím sexuálním chováním mé
partnerky. Bohu el i úroveò SS má rùznou intenzitu.
Chci-li hodnotit úroveò SS, musím hodnotit:
-- úroveò jak rùznì intenzivnì jsem schopen pro ívat SS,
-- jaká je schopnost mé partnerky poskytovat mnì svým
sexuálním chováním maximum SS.
Pøi sexuálním styku vznikají tedy dvì SS, jedna u mu e a jedna
u eny. Zcela dostaèuje budeme-li rozli ovat:
-- extrémnì vysoká (a proto ojedinìlá) úroveò SS u obou
partnerù,
-- støednì vysoká úroveò SS u obou partnerù,
-- nízká (banální) úroveò u obou partnerù.
Vznikají-li vyvá ené SS u obou partnerù, je man elská
sexualita stabilizujícím prvkem man elství, pøinejmen ím
nepùsobí rozvratnì.
Zcela jiná situace vzniká, pokud je úroveò (intenzita +
kvalita) SS partnerù rùzná. Partner s ni í SS pøestane o styk
usilovat a tím druhého partnera s vy í SS nabuzuje a ten
zaène styk vynucovat, èím je tì více sní í SS prvního
partnera. Tento funkèní vztah u známe coby milenecký paradox.
Vychází z elementárního psychologického axiomatu, e chci co
nemám a co mi uniká.
Úroveò SS je proto dána pøedev ím mírou dostupnosti partnera.
Existuje docela pøesná míra dostupnosti, která doká e v
man elství udr et dlouho SS na pøimìøené vý i. Je svým
zpùsobem ádoucí, aby si ani man elé nebyli jednoznaènì a
snadno po vùli. Jakmile v ak pøe eneme tuto míru, vzniká
ne ádoucí sexuální soupeøení, ru ící pohodu man elství.
O skuteèné sexuální soupeøení není v man elství proè stát.
Rozvratné nebezpeèí pramenící z paradoxního procesu divergence
zájmu na styku je ov em dùkazem, e èlovìk není geneticky
naprogramován na monogamii. (Nezapomínat: kdybychom byli
geneticky monogamní, byl by nám styk s jiným partnerem
odporný.) Ov em nejsme naprogramováni ani na promiskuitu. Ta
vzniká podle mého názoru u jen pøirozeným fungováním emocí,
kdy v e co mám, to znamená, kdy v e co si beru bez investice
úsilí sni uje intenzitu zájmu. Pøipomínám pøíklad, kdy nìkoho
udr ím a násilnì mu liju do úst rum. V echno mo né ho napadne,
jen jedno nikdy: e chce rum. Jestli e mám zakázáno pít rum,
pak ho obvykle nejvíce chci.
Jakmile jeden z partnerù chce man elský styk více ne druhý,
dochází k nevyvá ené Smìnì Slasti (SS), kdy ale navíc
nevyvá enost fungování emocí zákonitì narùstá.
Souèasné rozkrytí sexuality, zveøejnìní témìø v ech zdobných
prvkù styku ve fázi plató, zvìt uje sklon k promiskuitì
zvlá tì u lidí na sexuální slasti nadmìrnì závislých.
Sexualita je toti øízena dvìma genetickými informacemi.
Jednak v nás instinktivnì nabuzuje mít styk za úèelem
reprodukce, jednak nás vrhá do emoèního pole chování, v nìm
hrají roli emoce nejvy í intenzity. Proto e pro vìt inu
populace styk s novým partnerem vytváøí Sexuální Smìnu na
vy í úrovni ne li v man elství, jsme vystaveni ustaviènému
poku ení dopou tìt se sexuální nevìry.
Vím, e si nezískám pøíli obliby pokud doporuèuji ignorovat
sexuální nevìru. Ignorovat sexuální nevìru pak znamená
nastoupit cestu opomíjení významu sexu vùbec. My smíme sex
jakkoli ozvlá tòovat, ale nikdy glorifikovat. Sexualita není
posvátná, nedoká e být dlouhodobì vazebnou silou lidského páru,
svou vysokou intenzitou slasti má v sobì dokonce hrozbu, e
pár rozvrátí. Má mnohé znaky drogové závislosti a stane se
okam itì sociální zvrhlostí, odvozujeme-li od ní úroveò citové
vazby, kterou jsme si oznaèili jako citové spøíznìní.
Nenavádím zásadnì k toleranci sexuální nevìry, navádím jen k
tomu, aby se u koneènì zaèal ignorovat její význam pro
man elství, proto e souèasní mladí i star í man elé mají sklon
oslavovat úroveò své Smìny Slasti (SS) doslova jako zlaté tele
na diamantovém podstavci.
Kdyby nebyla lidská reprodukce ji tìna faktem orgasmu coby
emoce intenzity (+3,0y), èlovìk by patrnì nepøe il, proto e
èistou rozumovou kalkulací by nevolil dostateènì velký poèet
potomkù. Nemám ov em na mysli souèasnost, ale údobí poèátkù
rodového zøízení, kdy ka dé dítì pøedstavovalo o jednoho
spotøebitele potravy navíc v podmínkách, kdy se pøevá nì
hladovìlo.
Mravnost sexuality je tedy v plození, jinak je jen a jen
zdrojem potì ení. A potì ení je mravné, mají-li oba partneøi v
man elství právo na pøibli nì stejné oboustranné +E. A
nezapomìòme, e sexualita má samovolný sklon k nevyvá ené
Smìnì Slasti (SS), a tak je-li sakralizována, pùsobí
rozvratnì.
Opakuji, e druhým øe ením je urèit dny styku a respektovat,
pokud druhý odmítá. Jak odstøihnout význam sexuality pro
citové man elské spøíznìní by mìlo být programem budoucího
bádání.
Dorozumívací dovednost
Je-li do man elství geneticky zaseto individuální sobectví,
pak je man elství vlastnì úlohou, jak zmìnit toto sobectví v
altruismus. Chce to vynakládat ustaviènì úsilí k tlumení
nezbytných oscilací a fluktuací základních promìnných. Po
pøekroèení povolených mezí toti nastává rozvrat.
Znovu si zdùraznìme, e uspoøádanost ani jedné z pìti
základních promìnných man elství nedoká e "trèet" nehybnì v
nìjaké kladné hodnotì. Musí oscilovat a o kladné hodnoty musí
man elé usilovat. Rámcovì platí, e se musíme uèit tlumit
jakýkoli rozkyv, aby nepøesáhl rozvratný limit.
Je mo né, e na zaèátku man elství se zaène nedaøit sexualita.
Dojde tedy k výkyvu (fluktuaci) této promìnné do záporných
hodnot. Tento výkyv je pøirozený jev man elské sexuality.
Uspoøádat man elskou sexualitu lze ale jedinì dovedným
dialogem. Staèí se zahrnout výèitkami a hádkou, kdo pokles
sexuality zavinil a hrozí rozvrat dal ích promìnných.
Nauèit se malé dovednosti v dorozumívání o man elské sexualitì
je velmi jednoduché. Man el pronese: "Èetl jsem, e sex je
záludný a takové zakolísání e je bì né ..." a øekne-li na to
man elka: "Pak je v e v poøádku," lze mluvit o párové
dovednosti øe it náhlé zhor ení man elské sexuality. Kdo o
podobné dovednosti neusiluje, v man elství zkrachuje.
Pamatuji z poradny na velký poèet podì ených man elù kteøí
pøicházeli s tím, e se mají rádi, ale pøestali spolu po
desetiletém man elství spát. Staèilo jim øíci, e se nic
nedìje, e man elství nestojí na pohlavních konèetinách, a
nastal klid.
Dovední man elé k tomuto poznání dospìjí sami.
Je prokázané, e po deseti letech man elství lze anulovat
sexualitu a pohlavní ivot man elù zru it, ani by se ru ilo
man elství.
Man elská sexualita je ov em jediná promìnná, kterou lze
anulovat. Velkým experimentem, bohu el krajnì ne ádoucím, byla
druhá svìtová válka. Jak spojenci, tak i Nìmci provedli
zkoumání osudù man elství, kdy se man el vrátil z fronty a pro
zranìní pohlavního orgánu nemohl soulo it. Údajnì se proto
rozvedla jen necelá pìtina posti ených man elství.
Proto e dorozumívání je øídící promìnnou man elství, skrze ni
lze jedinì uspoøádat ostatní promìnné, má být pro novoman ele
ústøední starostí jak øe it neshody, aby se hádky neøetìzily a
nevedly k nepøátelství, pøesnìji k vztahu dvou soupeøících
rivalù.
Absolutnì první a nejdùle itìj í dovedností je svár nedoøe it,
ale utnout. "Hádáme se déle jak deset minut navrhuji stop!" A
druhý musí øíci: "Pøijímám".
Námitka, e záva né problémy je nutné doøe it ihned, je jen
zrùdný projev nekáznì. Je-li jeden z man elù nepouèený o
významu pøeru ení hádky, je druhý bezbranný a man elství bude
ít zbahnìlým ivotem.
Dojde-li ke sváru a rozhádání, nastane ov em i nové dìní v
emoèním mozku a dostaneme se do chapadel emocí zlosti. Ukáznit
se znamená zlomit tento druh zlosti a opustit ring. Tento druh
dovednosti patøí do kategorie man elské káznì. Lze ho vskutku
zhustit do hesla opustit ring a nebojovat do vítìzného konce.
Zvítìzím-li v man elství jako jednotlivec, je to v dy prohra
páru. Dovední man elé rozpoznají okam ik, kdy se svým svárem
u do ringu vstupují a zachovají se tak, e do nìho nevstoupí.
"Hádali bychom se, budeme radìji mluvit o nìèem jiném." Na to
existuje vrcholnì neobratná a navíc hloupá námitka "To by se
ti hodilo ..."
Tím jsme se dotkli èehosi zásadního, o èem jsme ji hovoøili.
Uva ujme znovu pøípad, e se man el provinil tím, e pøi el
domù o tøi hodiny pozdìji ne li slíbil. Mohl by øíci "pøebral
jsem a na rodinu jsem se vyka lal". Zní to hrozivì, ale proè?
V dy man el by vyøkl výrok, jeho pravdivosti lze jedinì
vìøit. Vyøkne-li man el podobný výrok, lze øíci, e je
pøesvìdèen, e tomu tak bylo a chová se tedy upøímnì a dokonce
dùvìryhodnì. ostatnì man elka by jedinì tomuto jeho vysvìtlení
uvìøila. Zní toti maximálnì vìrohodnì. Pøesto man el podobný
výrok vyøkne jen, pokud se pozdním pøíchodem man elce za nìco
mstí a osobuje si právo být obhroublý.
Jinak je ov em situace v souèasném man elství taková, e
sobecké geny vítìzí, a tak man el musí správnì poèítat s tím,
e jeho pøiznání bude pou ito k nìjaké odvetì nebo
tøíhodinovému nebo i nìkolikadennímu vyèítání. Vyu ije proto
faktu, e jiný jeho výrok nelze vìrohodnì vyvrátit a øekne:
"Musel jsem pøemlouvat Josefa Navrátila, aby nám dodìlal
plot."
Dorozumívací dovednost na uvedené téma znamená, e by man el
øekl: "Vylo mi, co jsem to za èlovìka, e najednou zapomenu
na èas i na to, e bude mít starost." Man elka by mìla
odpovìdìt: "Èetla jsem, e u po tøech pivech se to stává, já
se ale s takovým stavem nesmíøím." A za tuto odpovìï by mìl
man el svou enu odmìnit tím, e by radìji do hospody ne el
... Man el diletant odpoví útokem: "Porouèet mi nebude !"
Pøesto je nutno vskutku zkoumat do jaké míry je nutný svár o
provinìní. Ten se toti tì ko utíná, proto e po kozený partner
má dojem, e z pøeru ení dialogu o provinìní by provinìný mìl
prospìch.
Jak víme, je jediným provinìním v man elství nedodr ení úmluvy
. Je rozhodující, byla-li úmluva poru ena jednou, nebo
vícekrát.
Je-li poru ena jednou, platí nìmecké "Einmal ist keinmal", to
znamená, e "jednou" se nepoèítá. Staèí se nauèit dovednosti
zvané neutrální konstatování. "Nechal jsi mì tøi hodiny doma
èekat, mìla jsem o tebe starost." A dost, ani slovo více.
Man el pøece ví, e pochybyl, a proto musí staèit, øekne-li
své "Sorry". Èesky nejlépe "Nerad, miláèku".
Pakli e se opakuje nedodr ení úmluvy, zaèíná jev zvaný
parazitování. Trpíte-li parazitování, nepoèítejte s tím, e
parazit va i obì ocení. Nikdy. Je zapotøebí nejdøíve vìcnì
zkoumat, proè parazituje a své zkoumání konzultovat s
odborníkem, nikoli s parazitem. Sklony k parazitování si máme
ov em ovìøit pøed sòatkem. Dochvilnost, dodr ení slibu,
projevy párového smý lení, to v e lze vyèíst z chování
snoubence.
Parazitování jednoho z man elù rozkmitá uspoøádanost a mìli
bychom vìdìt, e dialogem o nìm, tedy dialogem o tom kdo
parazituje se nelze dopracovat pohody. Jedinì pokud pøiznání
viny zùstane beztrestné. Tøeba e je situace v tomto ohledu
více ne smutná, pøece jen platí, e nejkonkrétnìj í
dovedností je nedoøe it, ale utnout i dialog o provinìní.
Klasickým pøíkladem parazitování je i panovaèná ena. Není-li
"po jejím" zaène ihned breèet (ne plakat), nebo køièet. Vynutí
si jednostrannou úmluvu, e o v em doma rozhoduje ona, a ona
je i nejvy í soudce provinìní. Sama se ustanoví jako
neposkvrnìná ze zákona. Panovaèným bývá mu je-li
kriminálníkem, surovcem, nebo alkoholikem.
Budoucí panovaènost rozpoznáme na své dívce, zjistíme-li, e
je ve v em neústupná. Trend prosazovat svá mínìní lze odhalit
celkem snadno. Je-li mladý mu ov em zahlcen dívèí krásou,
nemù eme se mu ani divit, e pøehlédne tvrdohlavost. A èím je
mu slu nìj í a vzdìlanìj í, tím více má sklon se panovaènosti
podrobit, proto e si stále myslí, e není mo né dávat takto
rány pod pás. V ichni mu i otloukáni panovaènou enou mají
sklon její panovaènost nìjak omluvit. Jeden zoufalec, na nìho
køièela man elka i na významné party, mi tvrdil, e ona je
taková, proto e mìla pøísného otce.
Dal í dovedností bránící rozvratu jednotlivých promìnných je
umìní dùslednì a duchaplnì rozli it instrumentální dialog od
neinstrumentálního.
Nerozhodnutelnost (stav, kdy existuje mnoho pøijatelných a
tedy mo ných, navíc správných øe ení) je vra edná zbraò
sobecké genetické informace. Pokud neprosadím svùj návrh,
cítím se být pora en. Párová dovednost je v tomto ohledu
zhoubnì nároèná. Pokud je toti realizován návrh druhého,
musím ho pøijmout s ve kerou mo nou partnerskou kázní a
podvolit se pøátelsky. Ani politici se nedoká ou smíøit s
porá kou vìt iny a ustaviènì torpédují a znehodnocují
vìt inový návrh a usilují o to, aby se nakonec projevil jako
patný. Nikdy není tì ké najít argumenty proti realizaci
návrhu druhého partnera, sabotovat tento návrh a mít radost,
kdy nevyjde. Prosadí-li man el, e se jede o dovolené na hory,
je zrùdné, pokud man elka hory pøijme a pak se man elovi
posmívá, pokud stále pr í. Tento druh partnerské sabotá e
pøijatého návrhu, který byl pøijat proti vùli druhého, nemá
øe ení(!). Vede pomalu ale zákonitì k rozvratu. K partnerské
dovednosti nále í, e uzavøeme úmluvu tak, aby mìla v dy
povahu kompromisu. U víme, e kompromis znamená, e ten kdo
svùj návrh neprosadil, má výhodu budoucího vyrovnání. Za hory
letos dostane moøe napøesrok. Osvìdèilo se mi, pokud si
man elé tento kardinální paradox vedoucí k maximálním
znepøátelením oznaèili tøeba jako spor "moøe kontra hory".
Lépe se øíká, pozor hrozí paradox "moøe kontra hory", ne li
"pozor, hrozí nerozhodnutelnost a nezbytnost podrobit se mému
návrhu, proto e realizovat lze v dy jen jeden návrh, tøeba e
ten tvùj je stejnì dobrý jako mùj".
Lze tedy pova ovat za komunikaèní dovednost, doká ou-li
man elé rozpoznat, e se rozhodují instrumentálnì, to jest o
reprezentativních slo kách man elského sou ití ("moøe kontra
hory" patøí do slo ky zvané volný èas) a e doká í oznaèit
nerozhodnutelnost sváru pojmem "moøe -- hory".
Víme u , e instrumentální dialog má být rámován
dvìma dorozumívacími signály:
1. Instrumentální dialog pøedznamenám slovy: "Pùjde o vá nou
vìc, o ní se dohodnout musíme, øeknu svùj návrh a hned mi
odpovídej."
2. V instrumentálním dialogu se nebojím opakovanì u ívat
výrok: "Zatím jsme se nedohodli, spor odlo íme."
Síla s ní jsme strháváni k prosazování svých návrhù je
neuvìøitelná. Dnes víme, e takto jsme geneticky vybaveni,
abychom partnera chápali jako konkurenta, rivala. Oponování se
v nás (v na em Bdìlém Vìdomí) vynoøuje s ohromnou naléhavostí.
Partnera, kterého jinak milujeme formou správné man elské
spøíznìnosti, náhle chápeme jako nepøítele, pokud s námi
nesouhlasí. Vidíme v nìm pøípadného predátora, který je
schopen nás ohrozit. A on toho vskutku schopen je. Tøeba jen
tím, e nás opustí a koøistí na jiném sexuálním políèku. Tyto
vynoøující se instinktivní nápady musíme tlumit rozumem.
Neexistuje vztah, ve kterém by se nevyskytly. Kooperující
vztah, tedy efektivní spolupráci musíme nastolit rozumem
(kalkulem, úvahou, øe ením), nikdy u nikoho nevznikne trvalé
pøátelství samo o sobì.
K dorozumívací dovednosti tedy patøí demaskování sobeckých
trendù. Vùbec není od vìci, doká ou-li si man elé øíci:
"Heleno, teï v tuto chvíli, kdy mi vyèítá , e ti doma
nepomáhám, tì nenávidím tak stra nì, e se toho lekám" a
man elka Helena by mìla reagovat: "Èasto mám podobné pocity,
nechme je odeznít jako letní bouøku." Za pocity a nápady
netrestá - potrestány jsou teprve èiny. Pocity a nápady jsou
obsahem Bdìlého Vìdomí (BV), èiny pak Svìta "v".
Zdá se mi vhodné obeznámit ètenáøe s filozofickou anekdotou,
obsahující významné pouèení:
Dva mu i prchají pøed medvìdem. Jeden øíká -- medvìdovi
neuteèe . Druhý odvìtí -- staèí, kdy uteèu tobì. (Matt Ridley
z ji citované Èervené královny).
Dva partneøi vstupující do párového milostného vztahu se cítí
být okam itì tváni hrozbou, e budou podvedeni a opu tìni. A
tak usilují o to, aby radìji této hrozbì podlehl druhý. Kdo v
sobì doká e rozpoznat agresivní my lenky zacílené do
man elského partnera a kdo o nich doká e dovednì diskutovat
jako o medvìdovi, který nás oba stíhá, vyzrál nad genetickým
sobectvím.
Motto: "Vìdec se mù e stát slepcem v temném pokoji, hledajícím
èernou koèku, která tam není."
Charles Darwin

Èást tøetí:
Man elské hovorové my lení

Mytologie párového man elství


Aè jako lidé doká eme svým Bdìlým Vìdomím (BV) pøemý let a
hledat øe ení tak odta itých problémù jako jsou jevy kvantové
fyziky (Svìta "c"), doká eme poslat dru ici na Mars a èíst
genetické kódy, nedoká eme si poradit se zlobivým dítìtem,
nevìrným man elem, panovaènou enou nebo vánoèním nákupem.
S ka dodenním ivotem si díkybohu nedoká eme poradit na bázi
vìdeckého zkoumání, proto e kdybychom nìco podobného dokázali,
pøestali bychom zkoumat. Stali bychom se absolutnì dokonalými
stroji, které jak u víme nemohou být inteligentní. Jedinì tím,
e nám ivot ustaviènì nabízí nepøehledné úkoly k øe ení a
jedinì díky tomu, e je doká eme øe it jen s rùzným stupnìm
dokonalosti, získáváme prostor pro závod o to, èí usilování se
projeví jako nejúspì nìj í.
Pøedstavme si, e uvidíme, jak se cosi hadovitého plazí v
trávì. Proto e vìt ina z nás zapomìla z pøírodopisu jak se
spolehlivì pozná zmije, uteèeme i pøed u ovkou. Je zajímavé,
e strach z hadovitého pohybu byl geneticky zakódován u u
hominidù (pralidí) nìkdy pøed jedním a pùl miliony let. Tato
genetická informace se nám v na em Bdìlé Vìdomí (BV) vynoøí
jako instinkt strachu a zkratkovitì nás nutí utíkat. Jedinì
profesionální lovec zmijí neuteèe, nebojí se jí a dokonce
zmiji chytí. I my, kdo rozpoznáme zmiji od u ovky, se radìji
vzdálíme, proto e co kdyby .
Tøeba e máme v tomto pøípadì jasno, e ná útìk je podmínìn
malou explozí emoce strachu z hadovitého pohybu, na e mysl (=
BV) se s tímto vysvìtlením nespokojí. Plazivý pohyb musí být
jasnì vysvìtlen, èlovìk se nesmíøí s nìjakou neobjasnìnou
skuteèností. U dávno tomu, kdy èlovìk odhalil, e se plazí
hlavnì hadi a tady u nás v Èechách u dávno víme, e jeden z
hadù je zmije, tvor ivotu nebezpeèný. Rozumný obèan zaznamená-
li plazivý pohyb usuzuje "to co vidím by mohla být zmije,
nemohu se zabývat zkoumáním, zda se mýlím èi nikoli a radìji
uteèu".
Zoologie je úctyhodná vìda a metodou vìdeckého dùkazu je
schopna nám o hadech poskytnout tak zvané relevantní informace
. Relevantní informace jsou takové, které potøebuji znát,
abych si nezaèal se zmijí hrát, nebo ji dokonce líbat. Pokud
mizím pøed plazivým pohybem v trávì, opírám své jednání o
vìdìní. O poznatky dùvìryhodné vìdy, opírající svá tvrzení o
dùkazy pravdivosti.
Pøedstavme si, e mì zamìstnavatel koncem záøí vyzve, abych mu
sdìlil, kdy si vezmu svou zimní dovolenou za úèelem ly ování.
Kdy bude sníh na na ich horách nevím a vìdìt ani nemohu.
Víceménì plácnu -- zaèátek února. Vycházím z poznatku, e
poslední tøi roky byl únor na horách bílý. Zapomenu, e
zasnì ení hor je statistický údaj, tak e byl-li únor tøikrát
za sebou zasnì en, je spí e u nás pravdìpodobné, e sníh
nebude. Ov em abych se netrýznil pochybnostmi, odmítnu
uva ovat statisticky a uvìøím, e poèátkem února bude na
horách sníh. Neuvìøím-li, budu v ustavièné tísni, e místo
snì ení bude na horách pr et. Je rozumné vìøit, e jsem zvolil
správné øe ení, to jest volbu dovolené, tøeba e postrádám vý e
citované relevantní informace o tom, jak bude v únoru na
horách. Zato mám nadbytek informací irelevantních.
Mùj je tì ijící pradìdeèek mi øekne, e v únoru bude na
horách snìhu habadìj, proto e byl kdysi ve dvacátých letech v
únoru na umavì a kvùli snìhu se nemohli dostat na Kvildu.
Srdce mi zaplesá a já této informaci, jinak zcela irelevantní
s radostí uvìøím. Ov em je-li ly aø s normálním IQ dotázán zda
skuteènì této informaci vìøí, odpoví, e samozøejmì nikoli.
Ly aø vìøí, ale byv dotázán, pøizná, e pochybuje.
Mno ství pochybností urèuje robustnost víry. Pevnì vìøit
znamená minimálnì pochybovat a blí it se k stra nému omylu
na eho (BV), e toti zamìním víru s vìdìním. Èiní tak
fundamentalisté v eho druhu. Naopak zmìnit víru na základì
nových relevantních informací je pøíznak vysoké sociální
inteligence.
Ná ly aø, aby nebyl týrán relevantními pochybnostmi, si
vytvoøí soustavu nìkolika vìøení a je v emoèní pohodì. On vìøí,
e bude na horách sníh, ale souèasnì ví, e poèasí "vìdìt"
nelze, jen odhadnout. Aby bilancoval emoènì kladnì, vìøí aè ví,
e vlastnì nic neví. Takovým do sebe uzavøeným vìøením øíkáme
mýtus.
Ly aø si zabuduje mýtus o "snìhu na horách v únoru". Tento
mýtus si uplete z toho co øekl pradìdeèek, z nìjaké pranostiky,
z toho co øíká man elka, pøátelé, nepøátelé, pøíbuzní a známí
a z toho, co øíká dlouhodobá pøedpovìï. V echna tvrzení, z
nich je mýtus upøeden, zásadnì postrádají dùkaz jednoznaèné
pravdy.
Kdybychom øe ili ivot soustavou nepøetr itých pochybností,
sami sebe bychom vygumovali. Proto e v e co se týká
budoucnosti je nepøedvídatelné, musím nìkterá øe ení vést tak,
abych nebyl zdeptán pochybnostmi. Tak e vìøit prvoplánovì a
druhoplánovì pochybovat je lidské a dokonce pøirozené.
Mýtus párové individuální lásky
Tøeba e ji existují nauèné publikace o man elství a
milenectví a lidských vztazích vùbec, pronikají získaná
poznámí do povìdomí lidí mimoøádnì pomalu. Dosud trvá stav, e
vìt ina lidí nechce znát skuteènost. Øeknu-li kdekoli, e
láska je proces èasovì limitovaný, cítím, e se mnì nechce
vìøit. Dodám-li, e milenectví zøídka trvá déle ne jeden rok,
zøím v oèích nìkterých posluchaèù nenávist. Tak milou
samozøejmost a dokonce pøirozenost, e se mu a ena milují
fascinující soutì ivou láskou, která za normálních okolností
utichne a transformuje se v lásku man elskou nechtìjí mnozí
pøijmout, tøeba e tento postoj podstatnì zmíròuje milostná
utrpení.
Staèí, aby kdosi pronesl nìco ve smyslu poselství vìèné lásky
a hned se mu tleská. Zdrojem mýtu, e individuální milenecká
láska doká e být vìèná je pøání, aby tomu tak bylo. Èlovìk
samozøejmì zaznamená, jak se rozpadají milenecké vztahy a jak
se rozpadají man elství, sám pro ije bolest milenecké zrady,
ale odmítá opustit mýtus vìèné lásky, proto e mu v tom pomáhá
jiný mýtus, e toti patrnì on sám pochybyl, pokud vìèná láska
nevy la a jiní e chybují nadmìrnì a lehkomyslnì, proto e
dosud nepochopili hloubku vìèné lásky. Navíc je-li nepouèený
jedinec v pevném sevøení významu hloubky vìèné lásky, usiluje
v budoucím vztahu lásku dále prohlubovat. Na otázku co to
znamená, prohlubovat lásku, dostaneme odpovìï, e musíme
milovat opravdovì. V bì ném ka dodenním ivotì není ná mozek
zaøízen, aby prostøednictvím Bdìlého Vìdomí (BV) øe il
milenecký vztah expertnì. Zamilovaný mladík se netrápí
problémem jak definovat lásku opravdovou od neopravdové, jemu
jen slovo "opravdovì" zapadá do jistého nerozporuplného mýtu,
e cokoli dìlám opravdovìji, musí nakonec vyjít lépe, ne li co
odflinknu.
Vykonávat èinnosti opravdovìji se zaujetím a neodflinkávat -
to platí v práci, pøi výzkumu, ale ne v ivotì, kdy jsem
konfrontován s plazivým pohybem v trávì. Milovat hloubìji nám
hezky zní. A je tì krásnìji nám zní milovat hloubìji a
opravdovìji. A v e co hezky zní, stává se textem písnì, básnì,
románu, inscenace, dramatu.
Opìvovat je v protikladu k pojmu dokazovat.
V souèasné dobì se ujímá pro jisté dosud neprokázané
ucelenosti název konzistence. Neexistuje prokázaná vìda o
ivotì, která by podala spolehlivý návod jak úspì nì ít.
Díkybohu.
Na e Bdìlé Vìdomí je ale ji nadmìrnì zahlceno pojmy a zákony
gramatiky, které nám radí jak s pojmy zacházet. K tomu je v
nás u zaseto zrno hledat nikoli vìènou, ale vìdeckou pravdu.
Vìdeckou nesrozumitelnost ivota a smrti, nesrozumitelnost
mnoha ka dodenních situací ale nedoká eme ovìøovat formou
vìdeckého dùkazu, a proto si pomáháme konzistentními výklady,
jim øíkáme mýty a je se opírají jen o velmi povrchní
souvislosti.
Individuální párová milenecká láska má historicky mimoøádnì
krátké trvání a vynoøila se z pùvodní kmenové polygamie; na
svìt jí dopomohl køes anský monoteismus. Vznikl
nepostradatelný mýtus vìèné lásky: láska se musí chápat jako
cosi daného, dokonce daného z milosti Bo í a jediné, co pak s
ní mù eme provádìt, je prohlubovat ji. Nevydaøí-li se nám
vztah, øekneme, e na e láska nebyla dostateènì hluboká.
Nalezne-li zrazený milenec enu zastávající názor, e láska
musí být opravdová a dostateènì hluboká, je jí okouzlen,
proto e nalezl bytost se spoleènì sdíleným mýtem. Ten stmeluje
spoleèenské skupiny v eho druhu od vèelaøù a po vyznavaèe té
nejhloupìj í sekty.
Ze dvou jedincù vìøících ve vìcnost a nemìnnost milenecké
lásky se záhy stávají dva ztroskotanci, obviòující se navzájem,
kdo e miloval ménì opravdovì a hluboce.
Èlovìk si vylo enì hoví v konzistentním my lení, kdy mu staèí,
aby vìci kolem nìho mu dávaly smysl. "Helena mì opustila,
proto e nedoká e nìkoho opravdu milovat" je výrok mu e, který
sám rozvrátil vztah nepøetr itou árlivostí.
Zdrcující následky má mýtus lásky pro výklad rozvodu, kdy mu
nebo ena opou tí rodinu, proto e se mimoman elsky zamilovali.
Výrok, e man elství nemá smysl pokud se man elé pøestali mít
rádi, je ji vylo enì destruktivním mýtem. Lidské mládì za
souèasného uspoøádání spoleènosti chce mít oba rodièe.
Vyznavaè mýtu vìèné lásky vzývá cosi, co u nahlodává zdárnou
reprodukci lidského rodu. Mu se pøestává podílet na výchovì
lidského mládìte, které není osmnáct let sobìstaèné.
Tøeba e v nás pøetrvává víra v "mýtus vìèné lásky" a tøeba e o
tuto lásku usilujeme, zaèínáme se probouzet a zaèínáme u
vìdìt, e její doslovné naplnìní je nemo né.
Zdùrazòuji, e není nijak negramotné, e se na poèátku
milenectví nechám uná et pocity, které bych rád pova oval za
vìèné. a e dokonce na téma vìèné lásky v dialogu se svou
milenkou zpívám. Vyznávat lásku, slibovat e nezradím a láska
e nikdy neskonèí, patøí do zvlá tního virtuálního svìta
zvaného milenectví, které si nemusím kazit faktickým vìdìním,
e tento zpìv není popisem skuteèného stavu.
Správnì bychom mìli prohlásit milenectví za zvlá tní poetickou
virtuální hru. Je zakázáno výroky analyzovat a klást otázky,
na nì nemù e existovat správná odpovìï. Na otázku "bude mì
mít stále rád jako dnes?", kdy jsou milenci na poèátku svého
milenectví, musí dotazovaný odpovìdìt "ano, samozøejmì, jak
mù e pochybovat".Jenom e copak mù e kdokoli opravdu vìdìt jak
bude vypadat milostný emoèní akord za pùl roku?
Milenecký slib je obsahem písnì, ne tak slib man elský!
V man elství jsou oba partneøi povinni deklarovat, e skonèil
ivot virtuálního milenectví a e slib se stane závazkem. Pak
ov em otázka "a má mì vùbec je tì rád jako vloni na jaøe?" je
ponìkud negramotná, proto e správná odpovìï má znít "mám tì
rád, ale jinak".
Hovorové my lení poprvé
My lení tak øeèeno pøísnì logické vùbec nebylo evoluèním
posláním my lení. Pøeskoèíme údobí, kdy si èlovìk ve smeèce
dával signály jak ulovit rychlonohé nebo mohutné zvíøe. K tomu
nepotøeboval jazyk s jeho logikou, v dy takto loví v echna
zvíøata lovící ve smeèce.
Psi hyenovití, nebo australský pes dingo a patrnì i vlci si
cosi signalizují i pøed lovem, patrnì se domlouvají "jak na
to". Èlovìk pøe il, jen pokud byl geneticky naprogramován, aby
il ve skupinì. Osamìlý lidský jedinec by nepøe il. Pøe ili ti,
kteøí se sdru ili ve skupiny.
Vìøím v teorii, e ohromným zdrojem vývoje lidské mysli, které
my øíkáme Bdìlé Vìdomí (BV), byla lidsky naprogramovaná
vlastnost zdánlivì bezvýznamná, a tou je kutilství. Èlovìk
musel být kutil, aby se ze sbìraèe semen zmìnil v zemìdìlce.
Kutilství pøetrvalo tam, kde se stalo dohodnutou plánovanou
èinností skupiny. Dohodnout se a plánovat pøedpokládá evoluci
lidské øeèi. A øeè se rozvíjela souèasnì s my lením. Souèasnì
a z evoluèního hlediska rychle.
Jak se to stalo nevíme a není pøedmìtem této publikace,
zajímat se o spory na téma vzniku lidského my lení a jazyka.
Ètenáø nech se smíøí s tvrzením, e rozvoj øeèi a my lení el
ruku v ruce s rùstem lidského mozku. Mozek lidského zárodku
byl postupnì tak veliký, e by nepro el pánevním otvorem, a
proto se lidské mládì rodí pøedèasnì, je mnoho let naprosto
nesamostatné.
Zdùrazòuji, e my lením a øeèí se èlovìk øádovì li í od
ostatních ivoèichù. Permanentní ohro ení si vynutilo i emoèní
pro ívání, které svou zkratkovitostí pøinutí èlovìka jednat
bez dlouhodobého kalkulu. A není bez zajímavosti si uvìdomit,
e s rozvojem na eho (BV) se staly kladné emoce (+E) cílem
na eho chování, a nejen jeho prostøedkem.
Zaniklo-li nebezpeèí, pak zánik strachu zpùsobil radost.
Pozvolna zpùsobilo radost i vyprávìní o nebezpeèí, které
zaniklo. Kladné emoce radosti a veselí zmìnily kurs lidského
usilování a sna ení. Cílem a tedy i smyslem ivota nebylo jen
krýt elementární potøeby a odvracet nebezpeèí, ale kultivovat
radost coby kladné emoce.
Doèetl jsem se, e kmenoví náèelníci museli být i nejlep ími
bavièi. Podnìtem smíchu se stala duchaplnì vyprávìná historka.
Platí dodnes, e chce-li mít mu u eny úspìch, musí být
nìèeho náèelníkem a musí umìt enu rozesmát.
Ov em rozesmát enu znamenalo se jí emoènì zmocòovat a
zmocòovat se nìkoho, znamenalo jím manipulovat. Uva me, e se
èlovìk od okam iku, kdy se dokázal domlouvat, sna il oklamat a
pøelstít nepøítele a manipulovat èleny vlastního rodu.
Tuto skuteènost si vynutila pøirozená obava, abych sám nebyl
klamán a aby se mnou nebylo manipulováno. Ve chvíli, kdy
pøirozenì lépe pøe ívala spoleèenství diferencovaná a
organizovaná, to jest spoleèenství s vnitøní hierarchií,
vzniklo uvnitø tohoto spoleèenství smysluplné soupeøení. Boj s
nepøítelem a soupeøení o nejlep í zaøazení uvnitø skupiny jsou
hlavními cíli i dne ního èlovìka.
Rozmno ování bylo ji tìno pudovì. Co to znamená? e ani bych
kalkuloval a pøemý lel, sna ím se coby mu získat enu ke
styku. Ale i rozmno ování bylo vykultivováno do soudobé
dekorované sexuality, proto e soulo ím pøedev ím za úèelem
dosa ení slasti (+ 3,0y).
I rozmno ovací proces je zasa en diferenciací a hierarchizací.
Bohatý mu si bere krásnou enu. Více netøeba dodávat.
Od samého poèátku vzniku hovorového jazyka bylo jeho hlavním
posláním manipulovat a tedy té klamat.
Øeè musela být ustrojena pøedev ím ke klamání, proto e èlovìk
byl geneticky naprogramován se dru it ve skupinu v rozsahu od
150 do 400 èlenù. Nedùvìra k sousednímu kmenu byla na místì,
proto e koøistìním bylo mo né získat výhodu. Dva sousední
kmeny buï bojovaly, nebo vyjednávaly tak, aby získaly
maximálnì mo nou výhodu, neboli zisk. Kmenová morálka se
ubírala zlovìstnou cestou tak, e kmeny uzavøeli smlouvy s
vìdomím, e smlouvu poru í. Naivnì dùvìøivý kmen nutnì zanikl,
a tak nám zùstali pro dal í spoleèenský vývoj jen kmeny bojové,
zákeøné, úskoèné.
Kdo nedùvìøoval øeèi druhého, byl ve výhodì, proto e klamat
bylo mo né. Kdo se zabývá ustrojením spoleèenství z hlediska
dorozumívání ví, e by nebylo mo né rozvíjet my lení jinak
ne li soupeøením. Klamat nutí èlovìka pøemý let daleko více,
ne kdyby jen slepì dùvìøoval. Ostatnì izolovanì ijící kmeny
byly v dy velmi zaostalé. Uva me kam vedla dùvìøivost
jihoamerických Indiánù vùèi panìlským dobyvatelùm.
Pochybovat o v em co vnímám a v øeèi umìt klamat; tyto dvì
dovednosti vedly k rychlému rozvoji na eho my lení.
ijeme v souèasnosti, kdy se sna íme pochopit výhodu úmluvy a
dát jí pøednost pøed zabíjením. Promítnuto do nejmen í
spoleèenské molekuly zvané man elství usilujeme o vztah dvou
lidí, kdy pøeká ky diktované osudem musíme øe it dohodou.
Proè je v man elství dohoda tak obtí ná?
Proto e hovorový jazyk dovoluje za jakýchkoli okolností
zdùvodnit poru ení dohody. Poslechnìme si takové zdùvodnìní:
"Opou tím svou enu, proto e mì nechápe." Vìta gramaticky
správná, mající srozumitelnost (= smysl) a dokonce jakési
pozoruhodné znìní. Pøece nebýt chápán svým partnerem je velké
provinìní. Znìní uvedeného výroku nám dokonce naznaèuje, e se
kdosi nezabýval, nebo dokonce ignoroval cosi tak významného,
jako chápat druhého.
Jakmile vznikne situace, e se budu chtít rozvést, dodají mi
zlozvyky hovorového jazyka v dy dostateènì pádný dùvod, abych
se ospravedlnil. V hovorovém jazyku je toti mo ný
dorozumívací úskok, e nìjaký podraz zdùvodním formulací,
která jen pøipomíná formulace exaktních zákonù matematiky,
fyziky, nebo formální logiky.
"Musím se rozvést, proto e mì moje ena nechápe a nechápe mì,
proto e mì chápat nechce." Výmluvný mu jako i výmluvná ena
doká ou sestrojit podobné souvìtí bez zaváhání, a pøesto co
slovo to podlost. A lze jíti dál: "Já se ve skuteènosti
rozvést nechci, ale nelze ít s nìkým kdo mì nechápe a jedinì
proto se rozvést musím. V e je jen tvá vina, v dy jsi se
nikdy nepokusila mì pochopit."
Hovorový jazyk je elma proradná. Ale kdyby nebylo mo né
formulovat nepøesnosti, zmlkli bychom a trvalo by nám hodiny
ne li bychom vyslovili vìtu, o ní by bylo mo né øíci, e
platí.
Pøedstírat pøesnost je vskutku úskok, ale pøece jen nemusí
znamenat pøímý úmysl klamat. Kdo se nezabývá pøednostmi
nepøesností hovorového jazyka mù e vskutku upøímnì vyslovit
vìtu, e nebyl v man elství pochopen, a proto se musí rozvést.
Jsem-li pøinucen nìjak vysvìtlit proè opou tím man elku a
nedospìlé dìti, vnucují se mi obvykle vhodnì znìlá zdùvodnìní.
"Kdybychom se nerozvedli, byla by to zkáza celé rodiny."
Sly el jsem kdysi jednoho mu e v podobné situaci, který øekl:
"Dìti vycítí, e jejich matku nemiluji a vyrostou z nich lidé
s rozvrácenou morálkou."
Pokud vedeme neinstrumentální dialog, jsou hovorové
nepøesnosti nìèím kladným, pozitivním. Lze se rozezpívat a
hrát si se slovy a vìtami, aby vznikla pohoda a radost. O
klevetìní en v dobì, kdy mu i byli na lovu existují pøesné
záznamy cestovatelù u ze sedmnáctého století. Hovorový jazyk
je nástroj vytvoøený k zábavì a potì ení. Ov em musíme se
nauèit rozli ovat, kdy se bavíme za úèelem pobavení nebo
výmìny zajímavých informací, a kdy hovoøíme s druhým, abychom
dokázali sestrojit drahocennost zvanou úmluva èi dohoda.
Zùstaneme u pojmu instrumentální a neinstrumentální dialog.
Instrumentální dialog má být instrumentem, nástrojem úmluvy.
Neinstrumentální dialog slou í k lep í emoèní bilanci, k
vìt ímu mno ství radosti a potì ení. Smiøme se, e není mo né
se dohodnout, nebudeme-li respektovat velmi dùslednì
nepøesnosti hovorového jazyka.
Hovorový jazyk nevznikal pro potøeby vìdy a umìní, ale byl pro
tyto úèely jen vyu it, rozvinut a zdokonalen.
V onom bájném pátém století pø. Kr. zaèali nikoli mudrci, ale
u myslitelé a vìdci zkoumat jak èlovìk myslí a jak se chová.
Euklidova geometrie pøedstavovala velké odtr ení vìdeckého
jazyka a my lení od hovorových zvyklostí, tøeba e osnova
správného usuzování spoèívala i nadále v správném odvozování.
Chci tím øíci, e urèil-li Euklides nìkolik axiomat, z nich
vyvozoval skuteènosti nedosa itelné pozorováním, postupoval
stejnì jako rolník, voják èi úøedník jeho doby, kteøí rovnì
svá rozhodnutí o tom jak se chovat odvozovali z ovìøených
zvyklostí a povìr, tedy pøesnìji øeèeno mýtù.
Zcela souhlasím s tvrzením bratislavského profesora Ladislava
Kováèe, e èlovìk musí být bytostí mytofilní. Bez mýtu bychom
upadli do chaotické bezradnosti. Zvlá tì sdílení spoleèných
mýtù sjednocuje nejen dorozumívání, ale chování pøíslu níkù
spoleèenské skupiny. Sdílení spoleèných mýtù ov em pøedpokládá
i dohodnutý mentální proces odvozování.
Odvozování
Obout si boty a zavázat tkanièky je proces, který nevy aduje
soustøedìní na eho Bdìlého Vìdomí (BV). V echny potøebné
pohybové úkony jsou automatizovány a ji tìny onìmi mozkovými
kompjútry, pracujícími mimo na e (BV). Jestli e se nám
tkanièka pøi vázání pøetrhne víme, e musíme sehnat novou,
nebo provést nìjaký náhradní nouzový úkon. Citovaný mozkový
kompjútr sám odvodí jak postupovat podle pùvodnì nauèené a
pozdìji zku eností ovìøené zvyklosti postupu, který byl
zautomatizován.
V zamìstnání pøemý líme o práci podle stupnì své odbornosti
tím, e potøebné úkony odvozujeme z principù technologického
vìdìní.
Existují urèitá pravidla výrobního procesu, pravidla postupù,
je bych neradil nazývat mýty. Jakmile se v ak dotkneme
odvozování na téma "jak se chovat k nadøízeným a kolegùm"
zjistíme, e se jakoby zámìrnì zbavujeme jakékoli úcty pøed
odborností a vskutku se chováme podle èasovì zakotvených
zvyklostí slu nosti, ale souèasnì se neubráníme trendu, k
nìmu je jazyk nejlépe uzpùsoben -- to jest manipulaci.
Ve své podstatì usilujeme manipulovat jak nadøízeným, tak
podøízeným, tak rovnomocným kolegou. Varieta, neboli rùznost
mo ností jak dosáhnout výhody a úspìchu, je svým rozsahem
stejnì nepolapitelná formou nìjakého návodu, jako vypracovat
pro básníka návod jak napsat vynikající báseò. Vcelku se
shodneme na manýrech slu nosti a zdvoøilosti, ale neshodneme
se na principech jak usilovat o pracovní kariéru, proto e
pracovní vztahy jsou soupeøením, to jest soupeøivou hrou s
neurèitými pravidly.
Jako "Pravidla hry o kariéru" bychom mohli nazvat hledisko
spravedlnosti výbìru lidí pro vy í funkce schopných a morálnì
zdatných nìco øídit a vést. Nemusím dodávat, e hledisko
spravedlnosti výbìru je u skuteèný mýtus, mimo jiné i z
hlediska zcela objektivního. Neznáme postupy, podle kterých
rozpoznáme spolehlivì èlovìka schopného cokoli øídit,
organizovat a vést k optimálním výkonùm.
Tak na pøíklad pomluvy a lichocení jsou v pracovní kariéøe
pomìrnì znaènì osvìdèenými postupy. Vycházejí z povìdomí
(obecného pøesvìdèení), e pomluvy i lichocení ka dý rád
sly í. Toto obecné povìdomí je pøíli ovìøené, ne abychom ho
oznaèili mýtem. Na druhé stranì se mi jeví jako u iteèné,
dodáme-li pojmu mýtus rysy neurèitosti a neovìøitelnosti.
Tvrzení "staèí poctivì pracovat a úspìch je zaji tìn" je na
pøíklad klasický mýtus, o nìm se dá øíci, e je mýtem bohu el
zcestným, proto e uvedené tvrzení by mìlo být platným
pravidlem, ale není. Nedoká u si zatím poradit s námitkou, e
by bylo pøíli jednoduché a pohodlné, kdyby mìla být poctivost
jedinou bezpeènou a jistou zárukou úspìchu.
Mýtus poctivosti je o idný. Poctivý plátce daní mù e v moøi
nepoctivcù zkrachovat. Poctivost ukládá èlovìku urèitá omezení,
je mohou pøinést èlovìku prospìch jen v poctivém
spoleèenství.
Abychom se neodchýlili od tématu odvozování, mù eme
konstatovat, e jsme se dopracovali k pravidlu poctivosti, je
zní, e je správné, abychom byli poctiví. Skuteènì ve
spoleèenství poctivých lidí by se patrnì lépe ilo, kdyby
neexistovala skuteènost, e lze poctivost pøedstírat a být pøi
tom nepoctivý a získat tak nìkdy i øádovì vìt í výhodu, ne li
dodr ováním pravidla poctivosti. Tím se mravní pøíkaz
poctivosti stává mýtem o poctivosti, proto e utajeným
nedodr ením pravidel poctivosti mohu úspì nì koøistit.
Odevzdá-li mu v echny vydìlané peníze do spoleèné rodinné
pokladny, odvozuje své chování od pravidla poctivosti. Toto
pravidlo mu vyhovuje, proto e má svou rodinu rád, a tak
odevzdat v echny vydìlané peníze rodinì jako celku mu
zpùsobuje radost (+E). Tento mravní pøíkaz k poctivosti je
neúplný, nebo zde chybí dodatek, e toto pravidlo platí jen
za pøedpokladu, e i druhý partner bude poctivý a dále za
pøedpokladu, e pøípadným opu tìním nebude poctivý partner
po kozen.
Dospìli jsme tak daleko, e sice proklamujeme poctivost jako
normu mravního chování, ale na e nevìdomé mozkové kompjútry
jsou u naprogramované hlásat poctivost, ale souèasnì jí
nedùvìøovat, proto e poctivost lze pøedstírat tak, aby bylo
mo né koøistit.
Mu , který má své èerné konto, kam si ukládá peníze pro pøípad,
e by byl opu tìn, vychází z povìdomí, e koøistit z
poctivosti druhého je mo né a výnosné -- zvlá tì mù e-li se
ná mu pøímo pøesvìdèit, e lze celkem snadno poctivost
hlásat a být nepoctivý.
Skuteènost je o to slo itìj í, e manipulujeme pojmem, který
jak v mysli laikù, tak odborníkù není pøesnì definován. Sám
jsem dospìl k závìru, e poctivost znamená: Hrát fair play
podle zøetelnì a jednoznaènì vytyèených pravidel. Není v ak
známo jak mají tato pravidla vypadat a individuální lidský
vztah je tak neprùhledný, e neznáme soubor pravidel, který by
byl aplikovatelný na v echny pøípady. Odvolávat se na hlas
svìdomí nedoporuèuji, proto e tento hlas je spolehlivý jen v
situacích tak elementárních jako pomoci posti enému,
hendikepovanému. Jinak je hlas svìdomí bezradný.
Odvozovat chování ze soucitu (jeden z hlasù svìdomí) je mo né
jen tam, kde vztah nemá prvky hry. Pomoci neznámému, který je
zranìný je akt jednostranné pomoci. Soucit je zápornou
kohezivní emocí (-E), která mì programuje do jednostranné
obìti, proto e zranìný tøeba zemøe a nikdy mi ani nepodìkuje.
Zde nastupuje do funkce normy k odvozování obecné povìdomí, e
budou-li se v ichni chovat jako já, bude mi pomo eno, pokud
sám budu zranìn. Tato norma má povahu jakési pomyslné tafety,
kterou si pomyslnì pøedáváme -- mù eme ji nazývat tafetou
obèanské pomoci.
Spoleènost, která dosáhne toho, aby její obèan byl rozumovì
pøesvìdèen, e pomoci nemohoucímu musí, bude zdatnìj í, a
proto odolnìj í vùèi svùdnosti parazitovat. Dodr ení tohoto
mravního apelu zùstane v dy nekontrolovatelné. Odjedu-li od
zranìného pøi dopravní nehodì kterou jsem zpùsobil, jsem
kontrolovatelný jen budu-li dopaden. Existuje parazitní
povìdomí, e ujet a nebýt dopaden je pro mì výhodné.
Jsme ve stádiu vývoje hierarchické spoleènosti, kdy máme sklon
parazitovat na faktu, e existuje jen urèitá pravdìpodobnost,
e mé koøistìní na slu nosti druhých bude odhaleno.
Hovorový jazyk navíc umo òuje, e doká u i odhalený neèestný
zisk èestnì vysvìtlit. Man elka odhalí mé èerné konto a já jí
vysvìtlím, e etøím tajnì proto, abych ji jednoho dne
pøekvapil velkým darem. Tato má neèestná výmluva je prostøedky
jazyka nevyvratitelná.
Ná spor na toto téma se nezmìní v poklidnou polemiku, ale v
tvrdý svár a hluènou hádku. Man elka se bude ve svých
argumentech øídit normou poctivosti: "je poctivé nemít tajné
èerné konto", man el se bude hájit spí e mýtem, ne li
tvrzením: "je správné udìlat man elce nìkdy velkou radost".
Uva me, e odhalení èerného konta by nemìl být dùvod k rozvodu,
proto e z urèitého hlediska (= podle urèitého druhu odvozování)
má své oprávnìní.
Na i oba man elé hájí stanoviska, je ka dý odvozuje z jiné
etické normy, z jiného mravního mýtu.
Uznávám, e si man el si vytvoøil svùj mýtus vìdomì jako
výmluvu, ale uva me reálnì, e kdyby pøiznal nepoctivost, stal
by se v oèích své eny "nepoctivým man elem". Jak si poradit s
nepoctivým man elem? Rozvést se? ít s nìkým, jeho podle
dal ího zcela neovìøeného mýtu musím podezírat z nepoctivosti
vùbec?
Man el s èerným kontem by musel vìdìt, nejen se domý let, e
man elka jeho jakousi ojedinìlou, solitární nepoctivost
pochopí. V naprosté vìt inì pøípadù souèasných man elství jsou
si man elé rùznì robustními soupeøi, hrajícími zvlá tní hru, v
ní jde o to "udr et man elství tím, e získám moc s druhým
manipulovat".
Odhalení èerného konta je ve skuteènosti rozporuplné vítìzství
man elky. Proto e v man elství neexistuje soudce, man el svými
výmluvami zaèal vlastnì tvrdit, e vstøelená branka je
neplatná.
Konstatujme, e je mo né, abychom si skrze prostøedky
hovorového jazyka vytvoøili, nebo lépe vykonstruovali mýtus
prvoplánovì mravnì znìlý, a z nìho odvozovali svùj postoj. Má-
li man elství jen nepatrnì soupeøivé znaky, je-li tedy jen do
jisté míry soupeøivou hrou, postavíme mýtus proti mýtu a svár
ztratí øe ení.
Není proto od vìci, pokud si man elé prùbì nì sdìlují své
postoje, mající obvykle povahu mýtù, od nich odvozují svá
tvrzení a chování.
Pokusíme se utøídit pravidla odvozování, mající nìjaký význam
pro fungování man elství.
Své chování v man elství odvozuji obvykle:
-- ze souèasných zvyklostí,
-- z osobní zku enosti,
-- z pouèení.
Odvozování ze souèasných zvyklostí
Párové man elství vybudované na existenci individuální lásky
je z historického hlediska nebezpeènì mladé a nevyzkou ené.
Studium gotických reálií v èeském království nás vede k
poznání, e institucionální jednotkou gotiky byl "dùm".
Man elství se uzavírala tak, aby byl zachován "dùm", pøípadnì
postaven nový. Rozhodujícím hlediskem výbìru man elského
partnera byla ekonomika "domu" a to jak ve mìstì, tak na
vesnici.
Individuální vlastnictví "domu", který patøil v dy mu i,
dokonèilo formování párového man elství, kdy mu chtìl být
biologickým otcem svého potomstva. Prvorozený syn zdìdil "dùm"
(podle principu tak zvané primogenitury) a druhorozený syn se
buï pøi enil do domu kde nebylo synù, nebo se øemeslem èi
vojenskou slu bou pokusil vybudovat "dùm" vlastní. Dávám pojem
"dùm" do uvozovek, proto e jím bylo mínìno nìco víc ne
postavení. "Dùm" mìl absolutní prioritu a jeho zachování se
muselo v e ostatní podøídit -- vèetnì man elství. Lze témìø s
jistotou øíci, e proces promìny polygamního man elství v
monogamní probíhal v Evropì minimálnì osm století (patrnì déle),
zhruba od pátého století po Kr. do století tøináctého. V dobì
pøed pátým stoletím ili v na em prostoru èeské kotliny lidé
je tì v kmenovém uspoøádání, je neznalo pojem man elství,
nejvý e se ctil rodový klan.
Nejdøíve vlastnictví pùdy, pozdìji "domu" si vynutilo, e
lidská reprodukce byla zaji tìna institucionálnì psaným
zákonem.
Ov em prvním institucionálním man elstvím bylo mnoho enství
(polygýnie). Mocným ideologickým impulsem k párovému
man elství bylo nespornì køes anství, které stejnì jako
muslimské nábo enství za títilo mnoho enství.
Ve statistice se oznaèuje pojmem modus takový soubor, který se
v nìjakém zkoumaném celku vyskytuje nejèastìji. Tak e modem
první formy párového man elství bylo man elství patriarchální,
kdy mu byl ivitelem rodiny a man elka peèovala o "dùm", to
jest o dìti a domácnost.
Skuteèným zlomem patriarchálního man elství do man elství
párovì rovnoprávného byl teprve konec druhé svìtové války, v
ní byly pøedev ím západní mocnosti nuceny povolat na práci do
tì kého prùmyslu i eny. Byla zavr ena zvyklost, e ena mù e
zastávat stejná zamìstnání jako mu . Souèasnì se stalo
zvyklostí, e rozvod je pøirozený, pokud se man elé nemilují.
V dobách poèátku dvacátého století byla rovnoprávnost eny
sice aktuální, byla zakotvena v zákonech mnoha civilizovaných
zemí, ale nestala se je tì tolerovanou zvyklostí.
Prvním modem párového rovnoprávného man elství bylo tak zvané
uzavøené man elství. Vycházelo se z mýtu vìèné romantické
lásky a pova ovalo se za samozøejmé, e man elé budou ve kerý
volný èas trávit spolu. Málo si uvìdomujeme, e v devatenáctém
století bylo modem párového man elství víkendové, nebo tak
zvané námoønické sou ití. Man el odcházel sezónnì za prací
obvykle na nìkolik mìsícù, nìkdy i let. V souèasné dobì
zji ujeme, e víkendová man elství (= man elství s víkendovým
sou itím) se jeví jako nejsvornìj í.
A teprve nyní probíhá pomìrnì bolestný a neuvìøitelnì svízelný
boj o prosazení otevøeného sou ití, kdy man elé mají právo na
svá individuální hobby a mají právo je realizovat navíc rovnì
individuálnì, to jest bez spoluúèasti druhého partnera. Modus
otevøeného sou ití by se mìl stát vzorem pro odvozování,
proto e otevøené man elství zvy uje pravdìpodobnost "pøe ití"
jak nìjakého konkrétního man elství, tak párového man elství
vùbec.
Tak e by se mìlo stát zvyklostí, e si dívka pøed sòatkem
ovìøí, zda její budoucí man el má u lechtilé hobby, jím je
pøimìøenì zaujat. Bude-li mít i ona své hobby, vznikne
pøirozenou cestou, bez vìcných neshod, otevøené man elství,
jeho rozvodovost je ni í a jeho ivotní kvalita je vy í.
Man elský poradce musí být ustaviènì informován statistikem,
která forma man elství se stává modem a mìl by jako expert
pùsobit na politického reprezentanta, aby zákon o rodinì
vyhovoval vzniku tìch man elství, která doká ou "pøe ít".
Pøed vznikem TV odvozovali man elé své man elské chování
pøevá nì podle zvyklostí sousedù, pøíbuzných, známých, obèanù
své obce nebo mìsta. Poslední tøi desetiletí dvacátého století
byla vzorem zvyklosti televizní inscenace. Laik nemá obvykle
tu ení jak mocný sugestivní úèinek má film a televize.
Musím se zmínit o jedné z forem mimoøádnì negativního pùsobení
TV na man elství. A na øídké výjimky se man elé v televizních
inscenacích milují mileneckou láskou. Vyznávají si lásku
hlasem stále je tì rozechvìlým, objímají se havì a líbají
horoucnì. Man elé tøeba po patnácti letech man elství v roli
divákù se zaènou srovnávat a dospìjí k závìru, e ijí hroznì.
Bez lásky. Odlo íme-li stranou inscenace zcela podøadné, pak
musím konstatovat, e i kvalitní autor sleduje nìkdy jako cíl
ukázat, e to jde býti si v man elství milenci. Není
dostateènì informován, e to nejde stejnì tak, jako nejde
vìkem mládnout.
Druhým zpùsobem negativního pùsobení na diváka je nadbyteènì
dramatizovat rozbité man elství, ukazovat hrùzu man elského
konfliktu, ale zcela opomenout "co s tím".
Souèasná zvyklost, je je vzorem k odvozování, se rodí pøi
náv tìvách, v kontaktech v zamìstnání, kupodivu i formou nám
u známého klevetìní (gossiping).
Klevetit je hezký neutrální pojem pro v elijaká pomlouvání,
kritizování, vtipkování, je nemají za následek ádné ohro ení
a kody. Je to rozhovor ryze neinstrumentální, kdy nejen e
nejde o to, aby se dospìlo k nìjakému závìru, ale kdy se ani k
závìrùm dospìt nesmí. Rozhodujícím cílem klevetìní je
mnohostranný zisk kladných emocí (+E). Stabilizovat náladu do
mírumilovné pohody, veselit se z bavièského umìní nìkterého ze
èlenù spoleènosti a vùbec se radovat, e jsem si na el èas,
místo a dùvod k naèechranému klevetìní, je mou povinností.
Hovoøíme o odvozování ze zvyklostí a musím konstatovat, e
vìt ina man elù odvozuje úpravu základních promìnných
man elství rovnì ze zvyklostí. Máme-li si upravit finanèní
hospodaøení, pátráme jak to dìlají jiní, byt zaøizujeme podle
vzoru jiných, dokonce i frekvenci man elského styku upravujeme
podle sousedù, pøíbuzných èi kolegù v práci.
Zde je ov em na místì varovat pøed hlavním úskalím odvozování
ze souèasných zvyklostí, e toti v párovém man elství zaniká
jednotný ádoucí modus zvyklostí, nebo existuje mnoho
pou itelných správných zvyklostí, je mohou být vzorem k
napodobování. Na tento problém nerozhodnutelnosti jsme ji
narazili a budi øeèeno, e si man elé obvykle ve sporu
neuvìdomí, e ka dý odvozuje svùj návrh podle jiné zvyklosti a
e oboje zvyklosti jsou pou itelné, a proto správné.
Man elka se nadchne tím, e její kolegynì v práci dává s
man elem v echny vydìlané peníze do spoleèné pokladny a pøi
výbìru má v dy ten druhý právo veta. Ve stejný den se man el
nadchne uspoøádáním, které zvolil jeho kolega, kdy on svým
pøíjmem hradí provoz rodiny a man elèin plat se ukládá na
"nároèné záliby". Oba jsou nad eni svými návrhy, jsou
pøesvìdèeni, e to myslí co nejlépe pro rodinu, jenom e ka dý
z nich je nad en návrhem jiným, by stejnì hodnotným a
pou itelným. Dojde k instrumentální hádce, kdy se do kategorie
hovorového my lení a hovorového jazyka zaène zaná et odpad a
smetí my lení rádoby vìdeckého, nebo alespoò expertního.
Man elka pronese: "Jestli e bude mít právo veta, nikdy si nic
nebudu moci koupit, proto e jsi infantilní etøil." Toto
tvrzení mù e být pravdivé, proto e nìkterý mu má sklon k
etøilství a existují mu i extrémnì a deviantnì etrní. Mù e
být ale zcela nepravdivé, proto e tuté vìtu pronese utrácivá
ena, kterou musí man el krotit do únosných mezí. Podstatné
ale je, e o pravdivosti uvedeného výroku nejsou man elé
schopni rozhodnout.
Jediným øe ením tohoto druhu neshody je "zkusíme jeden rok mùj
návrh a druhý rok tvùj". Vznikne problém,èí návrh se bude
realizovat døíve. Nelze jinak, ne hodit mincí(!).
Svým zpùsobem se mají man elé nepøetr itì dìsit, aby nedo lo k
neshodám návrhù, kdy svár zùstává jako jediný zpùsob øe ení.
"Proto e jsi infantilní etøil, nesmí mít právo veta, proto e
bys vetoval ka dé mé výdaje" je výrok hezky znìjící, ale
naprosto nepravdivý. Není definován pojem " etøil", v dy
pøimìøená etrnost je snad na místì, a jsi-li pøimìøený etøil,
pak smí mít právo veta atd. Hovorové my lení vychází z
pravidla odvozování, jím je my leno, e "co vyzkou eli
sousedé a osvìdèilo se, máme zkusit také".
Napodobit osvìdèený vzor má svou logiku ve svìtì pøeplnìném
nelineárními chaotickými jevy. Logika odvozování pak øíká:
"Zkusíme co se osvìdèilo sousedùm, a pokud se nám neosvìdèí,
budeme hledat jiné øe ení ."
Odvozování svých názorù ze souèasných zvyklostí si nìkdy ani
neuvìdomujeme.
Za korektní mù eme pova ovat usuzování, v nìm dospìji k
závìru, e sousedé mají své finanèní hospodaøení uspoøádáno
tak, e z platu man ela se hradí provoz domácnosti a plat
man elky se ukládá. Tento svùj závìr usuzování podám jako
návrh pøi instrumentálním dialogu s man elkou a zdùvodním ho
takto: "Sousedi si tak poèínají a jsou v pohodì."
Jsou-li oba man elé zamìstnaní nelze proti tomuto návrhu podat
nìjaký expertnì lep í návrh. Ve svìtì s absolutní pøevahou
nelinearity platí, e volím párovì pøijatelné øe ení a
vyzkou ím, zda bude fungovat. Neexistuje námitka, " e by
fungovat nemuselo, proto e ..."
V nelineárním svìtì existuji zlomové události absolutnì
nepøedvídatelné. Obyvatelé Pompejí jistì kdysi nepoèítali s
tak mohutnou erupcí Vesuvu.
V tomto ohledu je nutno nepøesnosti nelinearity chápat
mimoøádnì pøesnì. Odvozovat vlastní chování dle zvykù souseda
pøipadne prùmìrnému intelektuálovi nepøijatelné."Opièit se po
sousedech? Nikdy!" pronese neúprosný vzdìlanec a zaène bádat v
problému, který je zadán jako øe ení o budoucnosti. Z extrému
nìjakého tupého napodobování spadne do extrému chtít lineárním
my lením øe it nelineární problém (budoucnost).
Korektním øe ením zùstává, e je správné vyzkou et zvyklost
souseda èi sousedù, a jen ji pøizpùsobit.
Chtìjí-li být man elé nìjakým zpùsobem logicky pøesní, pak
musí v echnu svou mentální sílu napøít proti mo nosti svárù.
"To byl tvùj nápad opièit se po sousedech" je negramotný výrok,
navíc vskutku nelogický. Pokud se uspoøádání nevyvede, nesmìjí
man elé jinak, ne li konstatovat, e pøed rokem pøijali svornì
uspoøádání dle zvyklostí sousedù, a toto uspoøádání se
neosvìdèilo. Takový je man elský ivot. Hledejme uspoøádání
jiné. Tak jako tak ho opìt jen a jen odvodíme ale
nevykalkulujeme. Dokonale úspì né uspoøádání finanèního
hospodaøení je nevypoèitatelné. Ètenáø si jistì pamatuje, e
jsme si tento pojem pøevedli do rozhodovacího procesu s
oznaèením -- nerozhodnutelné. Je mnoho pøijatelných uspoøádání,
rozhodující je uspoøádání formulovat ve formì dohody (smlouvy)
a dohodu dodr et.
Kdokoli komunikuje v páru má vìdìt, e existuje témìø
instinktivní puzení oponovat, tato vlastnost se v man elství
projevuje s drtivými dùsledky. Oponovat je snaz í ne
navrhovat.
V odborné polemice je oponování úèinným prostøedkem, jak se
dopracovat nìjakého vìdeckého poznání -- nikoli v ak v
man elství. Odvozujeme-li nìjaké øe ení ze zvyklostí sousedù,
je ranou pod pás u zmínìné tvrzení "nebudeme se opièit".
Neexistuje návod, jak vymyslet své vlastní originální
uspoøádání. Uèiníme-li tak, stejnì zjistíme, e jsme vymysleli
vymy lené.
Odvozování postupù ze zvyklostí je mo ní dokonce chápat jako
návod: "Zeptejme se, jak to èi ono dìlají sousedé, známí ."
Tento postup je znakem vysoké gramotnosti man elù, stejnì jako
snaha hledat pouèení v knize (viz dále).
Hrubou chybou je pøikládat dùle itost zvyklostem svých rodièù:
"U nás doma jsme postupovali v dy takto ." Tento výrok je
samozøejmì pøípustný, ale nesmí se mu klást vìt í váha ne
tøeba právì zvyklostem sousedù.
Odvozování z osobní zku enosti
Jakkoli to zní kacíøsky, je pro nás pojem "zku enost" øádovì
shodný s pojmem "uèení". Co se nauèíme a ovìøíme, stává se nám
zku eností, a pro potøeby man elského poradenství není vùbec
zapotøebí oba pojmy odli ovat. Zato je významné zavést pojem
pouèení, kdy man elé zaènou odvozovat svá jednání z návodu
experta, nebo z pøíslu né publikace (viz dále).
Uvá íme-li, e prùmìrný obèan na eho státu se zamiluje dvakrát
za ivot a uzavøe prùmìrnì dvì man elství, nemù e být v ádném
pøípadì dostateènì zku ený, aby jeho zku enost byla prioritním
principem rozhodování a øe ení.
Laik navíc nezískává nevydaøeným vztahem tu správnou osobní
zku enost, proto e jak u víme je ná rozum nachystán
pøedev ím hájit svùj vlastní postoj. Tak e jsme-li opu tìni,
jsme obvykle pøesvìdèeni, e v e zavinil ten druhý. My sami
pøece jednáme podle svého nejlep ího svìdomí, tak e pokud se
milenectví nebo ma elství nevydaøilo, mù e za v e partner,
který opustil. "Sama si zavinila, e jsem ji nechal" je
my lenka, která vane na ím Vìdomím, posílena newtonovským:
"Proto e nechtìla, abych hrál basketbal".
Zásada "nenaletìt podruhé" koriguje osobní zku enost v její
opak, e toti zku enost se stává patným rádcem. árlivec je
nevývratnì pøesvìdèen, e rozchod zavinila nevìra partnerky, a
proto si musí v dal ím vztahu dát je tì vìt í pozor, aby se
nevìra neopakovala.
Odhaduji, e jen asi pìtina rozvedených man elù se prvním
man elstvím pouèila správnì (konstruktivnì). Ostatní ve snaze
být opatrnìj í ve výbìru a sou ití se pokou ejí o jakousi
vìt í uvá livost ve smyslu v dal ím man elství v e lépe a
dùkladnìji promý let.
Víme u , e nelineární prostøední nelze promyslet jinak ne
jen do urèitého stupnì správnosti, tak e snaha dùkladného
promý lení vede jen k vìt í svárlivosti.
Opíráme-li svá odvozování o zku enosti, máme v man elství
sklon nepøetr itého opakování stejných chyb. Na pøíklad
nadmìrnì etrný mu netestuje perspektivní partnerku do jaké
míry je etrná, opìt jako poprvé si vybere man elku " ivelnì":
tu, která se mu líbí a která se jeví navíc hospodyòsky. Po
sòatku se zaène projevovat znovu jako nadmìrnì a nepøimìøenì
etrný mu a spadne do svárù na stejné téma se stejným
argumentováním.
Znaèné kody napáchá pøesvìdèení, e partner s vy ím
vzdìláním je zku enìj í v partnerských vztazích. Vyvozuje z
toho, e jeho návrhy musí být respektovány.
Vùbec existuje svým zpùsobem zajímavý postoj ve formì
pøesvìdèení, e "já vím jak na to, a nikdo mi nebude radit".
Zjistil jsem, e za tìmito "znalci" se skrývá buï nìjaký
hendikep, nebo vylo enì zámìr zajistit si v man elství vìt í
prospìch. Obvykle se ohánìjí zku eností a vìdìním.
Tak na pøíklad piják ví, e pije více ne li by mìl, namluví si
man elku a pak zaène prosazovat nesmiøitelnì man elské
uspoøádání tak, aby mohl pít a aby se nejevil jako alkoholik.
Pijáci rádi odmítají instrumentální dialog o finanèním
hospodaøení rodiny, proto e si potøebují "ulít" peníze na
alkohol a jakékoli korektní uspoøádání by jim to neumo nilo. A
pak samozøejmì tvrdí: "Mnì nikdo nebude radit co mám dìlat,
mám dost ivotních zku eností a já vím jak na to."
Mimoøádnì èasto mají tito "znalci ivota" obdaøení
pseudozku enostmi sklon k predátorským manýrùm v man elství.
ena se sklonem k úzkosti vychází z obavy, e mu ova nevìra by
mohla rozbít man elství. Kdyby si byla jista, e se man el
nerozvede, byla by mu dokonce ochotna i nevìru trpìt. Ale z
uvedené nejistoty se stane predátorkou, která organizuje
man elský ivot po svém, a bìda pokud se man el nepodvolí. Pak
se rozpláèe nebo rozkøièí a svìdomitý man el "aby byl doma
klid" se podvolí. A podvolí-li se, klid stejnì nenastane,
proto e úzkostná ena obvykle pronese: "Vyhovìls mi jenom
proto, e jsem to chtìla, ale sám od sebe bys nikdy ..."
Ono tvrzení: "Já vím, kam to vede ." lze prolomit jedinì
konstatováním: "Nic neví , stejnì jako já ..." Je nebezpeèné
se chtít doma jevit jako partner znalej í a zku enìj í.
Opaèný postoj je konstruktivnìj í. Oba man elé se dohodnou, e
o man elství vlastnì nevìdí nic, ne li snad, e se mají mít
rádi.
Vùbec odvozování z osobní zku enosti má v sobì nìco dùslednì
fale ného. Obvykle si myslíme, e nìèemu rozumíme a øekneme
"podle mých zku eností.".
Je lépe si øíkat: "Jak já tomu rozumím, jako e tomu nerozumím,
proto e rozumìti nemohu ..."
Vycházejí-li man elé z postoje, e nerozumí tomu co je v
man elství správné, chovají se vysoce gramotnì a eliminují
spousty svárù, které vznikají, kdy oba tvrdí, e rozumí.
"V echno co navrhnu, musí mít nìjakou chybu èi nedostatek," je
záøný výrok exkluzivní gramotnosti. Ve skuteènosti by nás
právì zku enost mìla k tomuto výroku dovést.
Znal jsem rodièe, kteøí postavili vilu se zámìrem, e u nich
bude jejich dcera bydlet. Dcera se provdala do USA a rodièe jí
to mìli za zlé. Chyba nebyla v tom, e se dcera odstìhovala do
USA, ale e rodièe postavili dùm s hazardním zámìrem, e v nìm
dcera bude bydlet.
Je nebezpeèné manipulovat doma s pojmem zásada. Èlovìk pevných
zásad se chová správnì jen pokud jsou jeho zásady správné. I
zlodìj, tuneláø, alkoholik, chorobný árlivec mají své pevné
zásady. Uznáme-li, e se man elství vyvíjí v èase, a e se
tedy v èase mìní, musíme umìt pøizpùsobovat tomuto vývoji své
zásady. Lidé pevných zásad bývají nesná enliví. Svá chování z
pevných zásad odvozují a neradi uznávají, e jejich zásady
sice nejsou patné, ale nejsou jedinì správné. Vzpomínám na
mu e pevné zásady, e jeho budoucí ena musí ctít jeho matku
stejnì jako on sám. Namluvil si ov em enu podle presti ního
principu, to jest fe andu, se kterou bylo mo né se chlubit.
Patnáct let bojovali, aby man elka ctila svou tchyni. Kdy
tchynì zemøela, soupeøení pokraèovalo ve formì výèitek. "Nikdy
jsi nectila mou matku, a proto to doma takhle vypadá ."
Musíme umìt rozli ovat zásady o man elství od základních
mravních principù. Etika jako vìda se svou nesrozumitelností
nikdy nestala ka dodenní spotøební etikou, tak e mravní apely
nám dodávají rùzná nábo enství a samozvaní mravokárci. Jsem
toho názoru, e stojíme pøed branami velkolepé nábo enské
reformace a renesance. Køes anské nábo enství musí pochopit,
e vìda není konkurentem víry. Moderní evolucionista sice
zjistí jakým mechanismem se vyvíjejí a zanikají ivoèi né
druhy, ale daleko více ne laik je posléze zneklidnìn otázkou
proè se tak dìje. Tvrdím-li, e desatero je nepøesným a
nesrozumitelným mravním apelem, dodávám, e má být zdokonaleno
ve formì nìjakého nového desatera.
Pojem mravní apel by se mohl v ít a mìli bychom ho odli ovat
od ivotních zásad, k nim jsme se obvykle dopracovali
napodobováním, toti e jsme svou zásadu nìkde èetli, nebo ji
sly eli a zalíbila se nám.
Pro man elství v ak pøece jen existuje cosi, co má povahu
etického apelu. Víme, e øídící rozhodující promìnnou je
dorozumívání, a proto mravním apelem pro man elství má být
nepøetr itá kultivace (zu lech ování) vzájemného dorozumívání.
Neupravíme-li dorozumívání, neupravíme man elský konflikt ani
epizodickou krizi.
Je mo né v psychoterapeutickém procesu "naladit" oba man ele
na dodr ování pøibli nì stejných zásad, ale není to snadné.
Pojmy zásada a pøesvìdèení nejsou sice identické, ale pro
úèely odvozování mají stejný význam. Zásadì, na ní negramotnì
ulpívám, lze øíkat pøedsudek.
Odvozování z pouèení
Nepøiná í bohu el nìjaké spolehlivé a koneèné øe ení man elské
svárlivosti, proto e ani na odborné úrovni není mnohé v
man elství vyøe eno. Pouèím-li se v nauèné publikaci, jsem
schopen zmen it poèet a intenzitu svárù, ale nikoli je
eliminovat.
Sám zastávám názor, e oscilace promìnné zvané "man elské
náladové klima" v rozmezí mírné pohody a mírné nepohody
(rozlady, rozmrzelosti, nudy), je ádoucí. "Vychutnat si"
pohodu mohu jedinì, za ívám-li i nepohodu. Man elství se
pøedev ím nesmí stát zaklínìným nepøátelským vztahem, tedy
antagonistickou hrou, s vr ením odvet a jakékoli formy
agresivity.
Pouèení z nauèné publikace je zbyteèné, pokud se druhý partner
odmítá pouèit. Jednostranné odvozování z pouèení je k nièemu.
Nelze v publikaci sledující jako cíl pouèení "jak se doma
dorozumívat" obsáhnout v echny mo nosti vzniku man elského
sváru a proto tak jako tak musí i pouèení man elé poèítat s
obèasným nezdarem.
Není mo né napsat pro laika nauènou publikaci týkající se
man elství, kde normální partner pochybyl a vzal si druhého
partnera z onoho okruhu 10% men iny jedincù se skrytou
antisociální vlohou.
Ze v ech mo ných forem pouèení pova uji zatím za
nejdokonalej í pouèit se v procesu skupinové psychoterapie.
Dva normální lidé by se nemìli obávat tak zvané edukativní
(nauèné) psychoterapie, kde se pod vedením zku eného terapeuta
zacvièí v párovém dorozumívání.
Racionální výuce v párovém dorozumívání zatím brání zhoubný
pseudomýtus o existenci vìèné milenecké lásky, která jediná
zachrání man elství.
"V echno dobøe dopadne, budete-li se mít rádi" je zvrhle
podrazný návod, podobný návodu "Bude se vám dobøe chodit,
budete-li mít zdravé nohy". Problém je toti skryt v otázce --
co dìlat, abych mìl zdravé nohy. My øe íme dorozumívání jako
øídící promìnnou man elství, je je jako jediná schopna
navodit mezi man eli stav správné a jedinì mo né man elské
lásky. Soustøedìní man elù na úroveò svého vzájemného párového
dorozumívání je jediný zpùsob, jak tuto lásku konzervovat.
Man elství je komplexní proces vyvíjející se v èase s
pøíslu nými promìnami vèetnì vývojových krizí, proces, který
lze ochránit a vylep it pøedev ím kvalitou dorozumívání. Pokud
toto nepochopím, zùstávám nevzdìlaným a negramotným laikem.
Pøiznám se, e jako pozorovatel dùsledkù pseudomýtu
spasitelnosti lásky jsem proti tomuto pseudomýtu zaujat.
Lidstvo nezachrání láska, ale soucit se slu ným bli ním.
"Milovat lidi" je prázdný øeènický obrat, bohapustý vást.
Copak mohu milovat v echny lidi v ulici, obci, mìstì, kraji?
Nemohu je milovat ani man elskou, ani mileneckou láskou, ale
mohu s nimi interferovat na záporné frakci emocí, pøedev ím
emocí soucitu. Uzøím-li bli ního (= slu ný èlovìk) v nouzi,
neunesu pomy lení, e bych mu nepomohl. e mám pomoci i
nepøíteli je nesmysl. Copak mám pomoci zlodìji, který se ocitl
v prùbìhu kradení v nesnázích? Ale nepomohu-li poctivému
obèanovi, mám mít výèitky svìdomí e jsem nepomohl. Kdo chce,
mù e tomuto vztahu øíkat obèanské láska. Aby tìch lásek nebylo
pøíli , navrhuji spí e pojem obèanská solidarita.
Pouèení man elé musí umìt konstatovat "nìjak to mezi námi
neklape, ani nevím jestli tì mám je tì rád, ale pokusíme se k
sobì slu nì chovat (= slu nì se dorozumívat), a snad se v e
spraví ." K tomuto závìru mají dospìt man elé odvozující své
chování z pouèení.
Souèasní man elé neradi sly í ji døíve citovaný teorém o
citovém man elském spøíznìní. e toti man elská láska je jen
jednou ze slo ek citové vazby v man elství, proto e a chci,
nebo nechci a pøedev ím bez ohledu na to, co øíkám, jsem k
man elství v dy poután je tì citovým vztahem k dítìti a
majetku. Uznám-li existenci tohoto trojjediného spøíznìní, pak
nikdy nevypustím z úst e se musím rozvést, proto e nemám ji
man elku rád. Nezletilé dìti a majetkové situace, kdy bych
rozvodem uvrhl druhého do bídy èi nesnází, jsou morálními
povinnostmi, je je nutné plnit.
Dáváte-li absolutní prioritu man elské lásce, pak ov em
øíkejte svým dìtem: "Tady ten pán je tvùj tatínek, ale jen na
pár let, proto e pak ho vymìníme za jiného pána. " Toté lze
øíkat o mamince.
Podotýkám ale, e vezmeme-li reprodukci lidského rodu jako
absolutní prioritu man elské existence, pak nám pøijetí
trojjediného citového spøíznìní neèiní obtí e.
Závìrem bych rád podotkl, e odvozovat chování v man elství z
pouèení vy aduje, aby zdroj pouèení byl u obou man elù tentý .
A dodávám, e autorem jakéhokoli pouèení shrnutého do urèité
soustavy smí být jen man elský poradce. Samozøejmì, e
psycholog, sociolog, rozvodový advokát, soudce, psychiatr a
sexuolog mají své zku enosti a mají právo zaujmout stanovisko
k jakémukoli tvrzení man elského poradce, ale nejsou schopni
vytvoøit alespoò èásteènì ucelený systém nauky o man elství.
Na druhé stranì pova uji za mo né, aby se man elským poradcem
stal tøeba sexuolog, psychiatr, mo ná i advokát, ale kdo nemá
klinickou praxi v man elské poradnì mìl by uvá it, zda má
oprávnìní radit. Nejvhodnìj ím man elským poradcem je
samozøejmì psycholog s erudicí v psychopatologii.
Odvozování z pøísloví
Patøí nespornì do kapitoly o odvozování z pouèení, ale
zasluhuje vlastní pozornost.
Pokud nìco chceme, podaøí se nám v dy chtìní zdùvodnit. K tomu
nám pomáhá nepøesnost hovorového my lení a hovorového jazyka.
Jsem-li alkoholik a chci jít do hospody, uvedu své enì, e
musím jít obèas mezi lidi. "Jít obèas mezi lidi je správné,"
tak zní vìta, z ní odvozuji své tvrzení man elce. Tato vìta
je coby hovorový idiom nenapadnutelná. Chybí v ní dodatek
"kdykoli jdu do hospody, ostudnì se opiju". Platí-li tato
druhá vìta, pak první se ru í, proto e jít mezi lidi neznamená
se opít.
Ná alkoholik pou il tvrzení, e je správné jít obèas mezi
lidi jako záminku, aby se mohl opít.
Pojem záminka je v hovorovém my lení a hovorovém dorozumívání
veledùle itý.
Vyberu si hovorovì nenapadnutelný výrok a jím zdùvodním jednak
nezdárné úmysly, jednak úmysly, které jsou pro druhého
partnera nepøijatelné.
"Je správné jít obèas mezi lidi" je sice výrok opírající se
pøedev ím o zvyklost, ale svou formulací je vhodné ho øadit
mezi odvozování z pouèení. V man elství mohu chtít jít na
náv tìvu ke známým, kde se ov em vyskytne ena X, kterou
man elka podezírá, e se mnou koketuje. Je-li to pravda, pak
si beru tvrzení "je správné jít obèas mezi lidi" jako záminku,
abych el na náv tìvu ke známým. Pokud man elka árlí a ve
svém árlení se mýlí, proto e s enou X nekoketuji a ani
koketovat nechci, je citovaný výrok nesprávným hovorovým
idiomatem, od nìho odvozuji své návrhy.
Definujme si pøesnì pojem záminka.
Záminka je v dy nìjaký zvolený hovorový idiom, od nìho
odvozuji své návrhy. Je to ov em zástupný idiom, který nejen e
nevyjadøuje skuteèné zdùvodnìní mého návrhu, ale dokonce ho
kryje (maskuje).
Z øeèeného vyplývá, e se musím ptát, proè musím volit
zástupný idiom a ne skuteèný. Odpovìï zní, proto e soupeøivost
v na em man elství mi nedovoluje odkrývat své skuteèné zámìry
a chtìní. Øeknu-li e chci jít do zoologické zahrady, proto e
mám rád zvíøata, pak v nesoupeøivém man elství druhý partner
toto chtìní respektuje. "Rád (ráda) vyhovím tomu co chce " je
výrok stabilizovaného man elství. V lehce rozháraném
soupeøivém man elství musím své chtìní zahalit tøeba takto:
"Mìli bychom jít do zoologické zahrady, proto e budeme na
zdravém vzduchu."
"Je správné být na zdravém vzduchu" je opìt hovorový idiom
obecnì uznávaný, proti nìmu mù e man elka tì ko nìco
konkrétního namítat. Mù e jen øíci tøeba: "Ne jít do
zoologické zahrady je správnìj í jít do lesa na procházku."
A nastane svár o odvozovací idiomata. Ten nás svede k jakési
rádoby expertní hádce co je skuteènì správnìj í. My u víme,
e tento spor bude v dy nerozhodnutelný, proto e obì
odvozovací idiomata jsou správná a párovì pou itelná.
Odvozovat z pøísloví mù e být vskutku záminkou. Svou povahou
jsou toti pøísloví ve skuteènosti tvoøena hlavnì proto, aby
byla návodem k øe en,í a tedy návodem k odvozování.
Kdysi jsem publikoval novinový èlánek, v nìm jsem navrhoval,
abychom chodili pozdìji do práce a dìti aby chodily pozdìji do
koly. Dostal jsem spoustu dopisù od ètenáøù, v nich bylo
jako zdùvodnìní nesouhlasu pou ito pøísloví "Ranní ptáèe dál
doskáèe".
Zdùvodnìní pøíslovím je v hovorovém jazyku nìèím samozøejmým.
Analyzovat pøísloví a zkoumat jeho skuteènou pou itelnost je
mo né skuteènì jen na vìdecké úrovni (pou itím vìdeckého
procesu dokazování) a není myslitelné mezi man eli. Tøeba e
obvykle pou íváme pøísloví jako záminku, abychom kryli
skuteèné zámìry, nelze se o oprávnìnost pøísloví pøít. Dokonce
z velmi jednoduchého dùvodu, e toti z pøísloví pro
rozhodovací proces mezi man eli nevyplývá nic. Z toho, e
nìjaké ranní ptáèe doskáèe dál pøece nevyplývá, e mají
man elé i v nedìli brzy ráno vstávat, kdy nemusí.
Jenom e kdybychom anulovali hovorové odvozování a zakazovali
ho, dorozumívací proces by se zaèal bortit je tì více. Vznikla
by bezradnost, proto e my bez spojky "proto e" jednodu e
mluvit nedoká eme. "Vstaò a nìco dìlej, proto e ranní ptáèe
dál doskáèe" je nám tak v ité, e se odmítáme spojky "proto e"
v hovorovém jazyku vzdát.
Jedno v ak dokázat musíme a sice uvìdomit si, e hovorové
odvozování je nepøesné, snadno logicky napadnutelné, a proto
na nìm nelze tupohlavì setrvávat. Hrozí nerozhodnutelný svár.
Opakuji, e hrùzným paradoxem hovorového dorozumívání je, e
se máme rozhodovat v pøehr li nelinearit a tedy
nepøedvídatelností.
Platí, e odvozování z pøísloví bývá èasto záminkou jak tajit
vlastní zámìry, vlastní chtìní. ena chce být snìdá a chce se
sma it na slunci, ale svému mu i øekne, e "kam chodí slunce,
nechodí lékaø". Ona ví, e man el se nerad opaluje a dokonce
nerad vidí, kdy se opaluje ona. Pøedvídá námitky, a tak se
zacloní záminkou ve formì pøísloví: "Aby k nám nemusel chodit
lékaø, budu tøi hodiny le et na slunci," je v podstatì úplná
pitomost, ale v hovorovém jazyku pøípustné tvrzení, pokud
dovolíme o nìm pochybovat.
Dotáhneme-li opalování do konce, za títí se man el patrnì
novinovým tvrzením, e opalování kodí. Man elka namítne, e
noviny èasto l ou, a dodá hned nìkolik pøíkladù. A uzná-li
man el, e noviny èasto l ou, nevyplývá z toho, e bude-li se
man elka opalovat, zamezí náv tìvám lékaøù. Svár v
nelinearitách nemù e mít nikdy øe ení, chápu-li nelinearitu
lineárnì.
Proto se v nelineárních podmínkách èlovìk èasto mýlí i kdy si
myslí, e se vyzná. Prakticky v ichni velcí ekonomové se
mýlili v odhadu rozvoje ekonomiky postkomunistických zemí,
proto e pojem "tunelování" vznikl a kdy k nìmu do lo.
Nepøedvídal ho nikdo.
Nelze se divit, e bezradnost v nelinearitì øe íme astrálnì.
Nevíme-li jak dál, tá eme se astrologù, kartáøek, numerologù,
psychotronikù.
Nutno konstatovat, e výrok kartáøky "budete-li trpìlivá,
man el se k vám vrátí" má vysoce zklidòující úèinek, bez
ohledu na to, zda se man el vrátí èi nevrátí. Kdysi lidé
zklidòovali své strachy pøiná ením neuvìøitelných obìtí.
Dávali tak bohùm ponìkud problematickou vlastnost, toti
úplatnost. Pokud ov em uvìøili úèinnosti obìtí, zbavili se
tí ivé bezradnosti.
Hod mincí coby výrok nahodilosti v sobì skrývá stejnì úchvatné
tajemství. Nevíte-li (proto e vìdìti nemù ete), která ze dvou
alternativ ve va em rozhodování bude lep í, hoïte mincí,
proto e skrze minci k vám promlouvají bozi, dohlí ející nad
va ím osudem. Nemohou k vám promluvit jinak, ne nìèím co je
dokonale nahodilé.
Hovorové my lení podruhé
Hovorové my lení je nádherný nástroj na eho Bdìlého Vìdomí (BV)
jak se pøijatelnì pøesnì vyrovnat s nepøesnostmi.
Uva me ale, e èlovìk kmenového uspoøádání neznal zdùvodnìní.
Znal popisy sledu událostí a k tomu mu staèila konjunkce, tedy
spojení výrokù spojkou "a".
"Jsem unavený, nechci soulo it a pùjdu si lehnout a spát."
Neznám-li spojku "proto e", nemohu polo it zákeønou otázku
"proè". Pro kmenového divocha se dìlo v e z vùle bohù. S
vysvìtlováním jevù si nelámali hlavu, zajímalo je pøedev ím
jak postupovat, aby bylo dosa eno nìjaké výhody. A bylo-li
výhody dosa eno, dìkovalo se bohùm a dokonce se jim pøiná ely
obìti, aby výhoda nastala. Kdy se mu i nepodaøilo ulovit
buvola, stalo se tak z vùle bohù a prapùvodnì se asi eny s
mu i nehádaly proè nebyl buvol skolen, ale je známo, e pokud
nebyli mu i v lovu úspì ní, eny jim neúspìch vyèítaly a
dokonce se i vysmívaly. Nepochybuji, e se mu i u tenkrát
vymlouvali, e jim bozi nepøáli, ale pøece jen ne lo o párový
svár.
Pøesto vymlouvat se na nepøízeò bohù nebo Boha pøece jen svár
zjednodu uje, dokonce ho svým zpùsobem øe í.
"Jsem unavený a nebudu soulo it, nebo taková je vùle bo í,"
je svým zpùsobem dokonalý dorozumívací rituál, jím lze svár
utnout.
"Vysvìtli mi laskavì proè jsi unavený?" je poèátek hádky,
která øe ení mít nemù e, proto e není známo dostateènì úplnì
proè je nìkdy mu unavemý a navíc nelze dokázat, e se
vymlouvá.
Hovorové "proto e" je ryze manipulativní. Svému tvrzení se
pokou ím dodat zdánlivým zdùvodnìním vìt í váhu. Vtíravost
manipulování je v hovorovém jazyku doslova zakletá. Nesmíme
ale zapomínat, e sloveso manipulovat nìkým, znamená nìjak ho
pøimìt, donutit, dotlaèit, aby se choval jak si pøejeme. Jsou-
li pøání dvou vzájemnì se manipulujících osobností shodná (té
sjednocená = konziliantní), nastává neproblematická
spolupráce. Jinak jsou-li zámìry dvou osobností rozporné, nebo
dokonce konkurenèní, zaèneme manipulovat oboustrannì s to
znamená, e zaèneme soupeøit.
Ov em soupeøení èlovìka s èlovìkem je hnací silou jeho
evoluce. Kdyby byly man elská láska a samo man elství nièím
neohro eny, byly by emoce milenecké a man elské lásky slabé a
nezajímavé. Dokonce by ani nebyly pøíbìhové (narrativní).
Man elství je ohro eno nepøetr itì, ov em katastrofami dvojího
zcela odli ného druhu:
1. Ohro ení nevychází od druhého partnera, to jest jeho
jednání, postoje a zámìrù. Klasickým pøípadem je náv tìva
tchynì, ztráta zamìstnání, invalidizace. V tomto pøípadì
ohro ení oba man ele stmeluje, pøesnìji øeèeno má stmelovat. V
klidném man elství se skuteènì man elé bojí o ivot druhého a
posiluje se tím jedno z nám známých "S", toti starost o
druhého.
Ov em v rozháraném man elství lze vylo enì "logicky onglovat"
a prohlásit ztrátu zamìstnání man ela za jeho provinìní.
Mù eme hovoøit o vnìj ím ohro ení. Lze øíci, e kdo toto
ohro ení vnímá více, je více ustaraný a na man elství je tedy
více emoènì závislý. A je skuteènì neuvìøitelné, e i tato
osudová emoèní závislost doká e pøimìt man ele k soupeøení:
"Tobì je lhostejné co se se mnou stane ..."
Hovorové "proto e" se nám hbitì vynoøí v (BV) formou "tobì na
mnì nezále í, proto e se mì nikdy nezeptá jak mi je, jak se
cítím (= výzva k soupeøení).
2. Ohro ení zpùsobil druhý partner. Jednak tím, e je mo né
aby vyhasla jeho jak milenecká tak i man elská láska, a jednak
tím, e je schopen nás opustit.
Druhý partner nás mù e opustit a zpùsobit nám emoèní újmu (-E)
. Tato emoèní újma vzniká emoèními ztrátami v debaklovém
vztahu, kdy jeden stále miluje, zatímco druhý spí e naopak
zaèíná nenávidìt. A emoèní ujmu nám mù e zpùsobit i fakt, e
rozvodem se dostaneme do hor í finanèní situace, a navíc e
rozvodem máme men í anci získat dostateènì hodnotného
partnera ve srovnání s tím, kdo nás opou tí.
Tento fakt vnitøního ohro ení vytváøí neproblematicky terén
pro soupeøivost. Ve snaze, aby nedo lo k rozkladu man elství z
tohoto vnitøního ohro ení se zaèneme bránit, zaèneme hledat
nìjaká zaji tìní, aby vnitøní ohro ení bylo minimalizováno.
Pøirozenì a normálnì uva ující partner musí být svým zpùsobem
nedùvìøivý a ostra itý a to èím více je ve vztahu emoènì
anga ován. A nezapomínejme, e vnitøní ohro ení nelze jistit
úmluvou.
"Nikdy se nepøestaneme milovat" je výrok negramotných partnerù,
proto e souèasný èlovìk je povinen vìdìt, e láska je akt
spontánní a mimoøádnì vratký. emoce nelze vùlí ovlivnit, nelze
lásku vynucovat, vyèítat a dokonce ji lze i pøi nejlep í vùli
nièit právì výèitkami.
Pamatujme v ak, e nelze sestavit nìjaký ideální soubor úmluv,
který by spolehlivì zaji oval fungování man elství. V ka dém
man elství vzniká v dy neodstranitelné ohro ení, je z nìho
dìlá jedineèný pøíbìh. Man elský poradce doká e likvidovat jen
odstranitelná ohro ení. V souèasné dobì stojí pøed problémem
jak nauèit lajka zacházet s hovorovým jazykem, principálnì
nachystaným ke sváru. Kdo nezvládne záludnosti hovorového
jazyka, nemù e ov em zvládnout rozhodující øídící promìnnou
man elství, zvanou man elské dorozumívání.
Man elé jsou vlastnì odsouzeni øe it neshody instrumentem
(jazykem), který byl utváøen k soupeøení. Tvrdím, e nejvìt í
podíl na rozvodovosti má neznalost jak se domluvit hovorovým
jazykem, který se domluvì (a tím i porozumìní) vzpírá.
Mozek je geneticky vybudován tak, aby dvìma øeèovými centry
byl k øeèi pøipraven, lépe nachystán. Dítì si osvojuje svùj
mateøský jazyk, proto e v jeho ústøední nervové soustavì se
rozvíjí aparát, který doká e uvést tak zvaná mluvidla do stavu,
aby mluvila. K øeèi existuje zcela zøetelné puzení, zvlá tì
proto, e existuje nìkdo druhý, kdo mé øeèi rozumí a odpovídá.
Hovorový jazyk je øízen hovorovým my lením a do chvíle, kdy
se zaèneme uèit ve kole poèítat a uèit se newtonovské fyzice
a euklidovské geometrii.
Matematika + Newton + geometrie euklidovského prostoru zru í
dosavadní zpùsob hovorového odvozování a nauèí nás myslet v
duchu lineární kauzality.
2 + 2 se rovná v dy ètyøem. Dostal jsem dvì jablka a dvì
hru ky, a proto musím mít nutnì a jednoznaènì ètyøi kusy
OVOce. Jinak øeèeno -- mám ètyøi kusy OVOce, proto e jsem
dostal dvì hru ky a dvì jablka.
Za tak zvanì ideálních podmínek je rychlost rovnomìrnì se
pohybujícího pøedmìtu rovna délce jeho dráhy dìlené délkou
èasu. Zhruba od estnáctého století pøibývá poèet lidí, kteøí
se ve kole uèí newtonovské fyzice a kdo ji pochopili, zaènou
ji ihned aplikovat hovorovì.
Euklidovská geometrie stvoøená v tom zázraèném 4. století pøed
Kristem je rovnì zalo ena na jednoznaènosti. Obsah obdélníku
je jednoznaènì urèen násobkem jeho stran.
Euklidovská geometrie byla pøíli výluèná a nainfikovala
my lení prostých lidí. Byla kdysi nìèím jako dnes internet a
vùbec informatika. Definovat pojem informace doká e jen svým
zpùsobem uzavøená skupina lidí. Newton, ten neuvìøitelný
krasavec zjevem i duchem, neuvìøitelnì tvrdý vùèi Leibnitzovi
ve sporu kdo vlastnì je autorem derivování a integrování,
vyslovil své zákony pohybu mechanických tìles v dobì, kdy
sotva 20% lidí v Evropì mìlo kolní vzdìlání. Ov em k
opravdové "infekci" hovorového my lení lineární kauzalitou
do lo a v devatenáctém století, kdy v Evropì a Americe do
koly chodilo více jak 50% obyvatelstva. Ve dvacátém století
u nastala pandemie my lení v duchu lineární kauzality a
hovorový jazyk, jak u víme, se lineární kauzality zmocnil po
svém . Uva me tvrzení:
"Stoupá poèet vra d, proto e se lidé málo modlí."
V na em (BV) v jeho rozumové (digitální) slo ce vzniklo
pøesvìdèení, e poèet vra d je lineárnì závislý na tom jak moc
se lidé modlí. Toto tvrzení zaèneme chápat v duchu lineární
kauzality a zaène v nás vegetovat jako plevel.
Divme se, e myslet v duchu nelineární kauzality se teprve
pomalu uèíme a nelineární kauzalita dosud nezakotvila v
hovorovém my lení a tedy ani hovorovém jazyku.
Pøitom pochopit nelinearitu je velmi jednoduché. Vìta "roste
poèet vra d" a vìta "lidé se málo modlí" jsou patrnì pravdivá
konstatování, která jsme zjistili z nìjakého dùvìryhodného
zdroje.
Pøíèinou vra d v ak nemù e být v ádném pøípadì jen fakt, e
se lidé málo modlí. V souèasném hovorovém my lení bychom mìli
ctít nelinearitu alespoò tím, e bychom øekli: "Je mo né (=
pravdìpodobné) e na výskytu sebevra d se té podílí fakt, e
se lidé málo modlí."
Nelinearita znamená, e jedna pøíèina mù e mít více následkù,
dále, e jeden následek má více pøíèin (soubìh pøíèin), a
koneènì e pøíèina jako komplex jevù není známa nikdy pøesnì.
Jsme ji schopni jen odhadnout.
Na otázku zda známe pøíèinu nárùstu poètu vra d mù eme
odpovìdìt, e do jisté míry tu íme nìkteré z mo ných pøíèin.
Hovorovému my lení dvacátého století je náhle nelinearita
cizí.
Na otázku "má mì vùbec je tì rád?" bychom vlastnì mìli
odmítnout odpovìdìt, proto e odpovìï nemù eme znát. V dy ve
skuteènosti ani neznáme oscilace intenzity emocí vztahu a
proto bychom mìli na otázku odpovìdìt nejdøíve otázkou "Myslí
právì teï, dnes odpoledne, nebo vùbec dnes, nebo letos?"
V hovorovém dialogu nemá otázka "má mì je tì rád?" povahu
investigativní. Mluvèí se neptá adresáta na skuteènou
informaci o vztahu, ale vlastnì naznaèuje pochybnosti a chce
pøimìt adresáta, aby pochybnosti vyvrátil a je dokonce mo né,
e mluvèí touto otázkou adresáta jen moøí, dusí, otravuje,
rozvrací.
"Mít nìkoho rád" není problematické tvrzení v man elském
vztahu. Víme, e pøedstavuje propojení zvlá tního akordu emocí
dvou lidí, které doká eme popsat následujícím zpùsobem:
Jestli e ve mnì pøedstava ztráty druhého nabuzuje negativní
emoce znaèné intenzita (pøibli nì -2,5y) mohu konstatovat, e
mi na tomto partnerovi zále í (= jsem na nìm emoènì závislý) a
e ho patrnì mám rád.
Jsem-li dotázán "má mì je tì rád", mìl bych správnì odpovìdìt,
e jsem schopen nejvý e konstatovat stav své man elské lásky
diachronnì. Sama láska je synchronní proces emoèního propojení
dvou jedincù, který jak víme pøi nejmen ím osciluje. Nejsme
schopni sdìlit pøesný prùbìh oscilací, èi dokonce fluktuací
man elské lásky, ale toliko diachronní prùøez v daném okam iku
a to rovnì nepøesnì.
Jenom e mluvèí si svým dotazem nevynucuje nìjaké
odborné vysvìtlení, ale toliko proklamaci.
Man elská láska je proces, který osciluje nezávisle na na í
vùli, je "vyrábìn" pøedev ím v jádrech emoèního mozku a jeho
nelinearita je doslova gigantická. Dialog dvou man elù na téma
"jak moc se máme rádi" není nic jiného ne dvojzpìv, nemající
s realitou témìø nic spoleèného. Výroky man elù mají jen
proklamativní povahu, o nìjaké pravdì nemù e být øeè.
Proklamace je ale významný pojem hovorového my lení a
hovorového jazyka. Funkcí proklamace není informovat, ale
pøesvìdèovat pochybující. Patøí tedy mezi ryzí manipulativní
dorozumívací akty. Konstatuji-li, e nìkdo hovoøí tím, e
proklamuje (= hlásá), musím si ihned polo it otázku "jaký
sleduje cíl tento jedinec co proklamuje, e je lépe se rozvést,
ne li se hádat pøed dìtmi". Nebezpeèím proklamace je, e
nelineární kauzalitu prohla uje za lineární.
Na pøíklad "nemilujeme se, proto e ne ijeme v pravdì". Tato
vìta obsahuje dva komunikaèní podrazy v jednom souvìtí. Není
jasné co je mínìno " ít v pravdì" a navíc je pøíèina stavu
"nemilujeme se" zdùvodnìna lineárnì. Uvedená proklamace je
bohapustý øeènický úlet, kdy øeèník ze sebe dìlá nìkoho kdo ví
jak na to.
Dvojzpìv man elù na téma "jak moc se máme rádi" by mohl vyjít
jako pøíjemný rozhovor, pokud by se oba man elé nepokou eli
prolomit proklamativní bariéru a nesna ili se nalézt nìjakou
skuteènou pravdu. Bylo by korektní, kdyby si oba øekli "pøi
pøedstavì, e bych tì ztratil (ztratila), jsem zoufalý
(zoufalá)" a konec. Je-li tomu tak, pak je tím vskutku
stvrzena emoèní milostná propojenost. Ov em proklamace aè jsou
v dy manipulativní, nemusí hrát v dy negativní roli, nemusí
jít v dy o podraz. Odvíjí-li se man elský dialog "jak moc se
máme rádi" na ryze proklamativní úrovni tak, e jde jen o
variace na téma vyznání milostného citu, pak nic proti nìmu.
Bohu el neinformovaní man elé se dopou tìjí v dialogu, který
oznaèují jako dialog "O nás dvou" nebezpeèné chyby, e se
pokou ejí proklamativní ráz dialogu prolomit do skuteènosti,
která není objasnìna ani na expertní úrovni. Staèí øíci
"kdybys mì mìla opravdu ráda, tolik bys neutrácela ..." Ihned
jsme se ocitli v pokusu vysvìtlit nelineární proces jako
lineární. Man el vlastnì øekl "nemá mì ráda, proto e mnoho
utrácí ". Není jasné co je to utrácet mnoho a z utrácení pøece
nevyplývá jednoznaènì, e zaniká láska.
Zapamatujme si, e devastace pozitivních proklamací mù e být
nebezpeèným dorozumívacím aktem. Pozitivní proklamace je
jakékoli vyznání se zámìrem druhého potì it. ena zazpívá na
téma "Tomá i, vìø mi, e bych tì nerada ztratila", je to
vysoce pozitivní proklamace. Pokud ale mu odpoví: "L e ,
proto e proè tedy tolik utrácí ?", jde o ryzí devastaci
(ponièení) milé proklamace.
Pozitivní proklamace zanikají právì tím, e se zaène expertnì
rádoby analyzovat proklamace. Mu øekne enì "mám tì rád" a
ena odvìtí "tak mi to doka ". A dvojzpìv je znièen.
Jakmile si zaènou man elé navzájem nièit svá vyznání, to jest
pozitivní proklamace, man elské dorozumívání zpustne, nastane
jeho tak zvaná dezertifikace (lat. deserta = pustiny, pou ).
Man elé spolu nemluví, jen cosi brumlají, reptají, vyhro ují,
po tìkávají (laterace), hledají zpùsoby jak se urazit, jak si
ublí it. Pro potøeby edukativní (výukové) psychoterapie
doporuèuji u ívat pojmu "man elská sahara".
Chci tì potì it a ty mùj zámìr znièí (devastuje ), dopustil
ses hrubé komunikaèní chyby a hrozí sahara.
Klasický pøíklad ponièení dobøe mínìné proklamace:
Man el pøijde domù a øekne "Alena Dostálová mnì dnes v práci
øekla nádhernej vtip, poslouchej." a man elka místo aby
poslouchala, sykne "co ti má Dostálová co vyprávìt vtipy?"
V man elství dochází velmi èasto k pøehlédnutí dobøe mínìné
proklamace. Dokud man el má zájem, aby jeho man elka vyslechla
poslední anekdotu, je to vyznání(!). Chce se s ní podìlit o
humor, chce ji potì it.
Vysvìtlení pocitù, emocí propojujících dva jedince do vztahu,
je teprve na samém zaèátku výzkumu. Emisní pozitronová
tomografie nám ukazuje, které oblasti mozku vstupují do
vy ích aktivit, ale kde e svìtlo poznání tohoto problému se
skrývá. Pøesto pova uji za nutné vìnovat pozornost pokusùm
hovorového my lení a hovorového jazyka a zmocnit se jakési
pravdy o man elské lásce. Psychoterapeut by mìl umìt ucelenì
(konzistentnì) vysvìtlit problém man elské lásky tak, aby se
nepouèený lajk smíøil s neúprosnou neurèitostí jak vysvìtlit
emoce vztahu. A to se zámìrem, aby se laik doma vyhýbal
konverzaci na toto téma.
Vycházím z názvosloví Tomá e Grima (Vesmír è. 2, 2000), je mi
pøipadá prakticky pou itelné v psychoterapeutickém úsilí jak
srovnat man elské dorozumívání smìrem k porozumìní.
Stanovili jsme si jako cíl, aby párové man elství jednak
pøe ilo a jednak bylo kladnou emoèní bilancí pro ito.
Chci-li se bavit o man elské lásce musím pøísnì rozli it, zda
bude hovor veden ultimátnì èi proximátnì.
Z ultimátního hlediska zkoumám èemu man elská láska slou í a
proè tedy vùbec je. Lze odpovìdìt, e slou í k lidské
reprodukci formou institucionalizovaného párového vztahu. Z
ultimátního hlediska zní odpovìï na otázku "proè u mì nemá
rád?" velmi absurdnì: "proto e jsem ztratil zájem na lidské
reprodukci právì s tebou.."
Z proximátního hlediska zkoumám jak láska funguje a jakým
mechanismem je ji tìna. Odpovìdí by bylo, e je v na em Bdìlém
Vìdomí (BV) ji tìna dostateènì intenzivními emocemi tøí "S",
je jsou vyrábìny v oblasti tak zvného emoèního mozku. Z
proximátního hlediska bude odpovìdí na otázku "proè u mì
nemá rád?" stejnì absurdní "proto e v mé mysli zanikají
jakási tøi "S" a to zøejmì z nìjaké biochemické poruchy na
mých nervových synapsích emoèního mozku".
Expert ale musí mít jasno proè existuje man elská láska (=
ultimátní hledisko), jak se formuje a jak vùbec vyhlí í (=
proximátní hledisko).
Nerespektovat tento dvojí pohled na jakékoli dìní do nìho je
zapojena lidská psychika, pøesnìji funkce na eho Bdìlého
Vìdomí (BV), je hrubé selhání.
Na pøíklad na otázku "proè jím?" musí expert sdìlit, e z
ultimátního hlediska proto, abych se zasytil a dodal tìlu
nezbytné iviny, ov em z proximátního hlediska jím proto, e v
mém (BV) existuje instinktivní pocit hladu, který je vytváøen
na dnes pomìrnì dobøe známých mozkových drahách zaji ujících
pøíjem potravin.
Man elé nejsou schopni dodr ovat principy proximátního
hlediska a vést expertní dialog "jak" se vlastnì mají rádi.
Tak se nám náhle vyjevuje jedna z výhod hovorového my lení a
hovorového dorozumívání, e jsme schopni rozmlouvat a
neevidovat logickou pøesnost výrokù toliko proklamovaných.
Tuto výhodu máme umocnit tím, e nehovoøíme kategoricky tak
jako bychom si byli jisti tvrzeními, jimi si jisti být
nemù eme.
"Ulo íme padesát tisíc do banky X, proto e banka X
nezkrachuje." Z hlediska logiky dorozumívání je tento výrok
sice smysluplný (pochopitelný, srozumitelný), ale zásadnì
nesprávný. Krach banky je toti proces nelineární, a proto
nemohu vìdìt zda zkrachuje èi nezkrachuje. Je lépe vyu ít
mo ností hovorového jazyka a øíci "zdá se mi, e banka X je
dùvìryhodná a e bychom do ní mohli ulo it na e úspory, ale co
mù eme vìdìt." V tuto chvíli ov em hrozí váhání a ochrnutí v
rozhodování. Hodí se pak konstatovat, e bez rizika není mo né
ít. Gramotní man elé pak zformulují tvrzení "Dnes nám pøipadá
banka X nejménì riskantní, a proto do ní ulo íme svých padesát
tisíc" a konec debaty!
V imnìme si, e hovorový jazyk umo nil man elùm dorozumívat se,
ani se jen dotkl skuteèných ekonomických kategorií,
rozhodujících o osudu na ich bank. Ménì nároèné je dospìt k
následujícímu hovorovému rozhodnutí: "Novákovi dali peníze do
banky X. Asi se vyznají, dáme je tam taky ." Rozhodnutí
vzniklo napodobením jednání druhého. Z vìcného hlediska jde o
rozhodování skandálnì lehkomyslné, ale i kdybychom
prostudovali ekonomiku bankovnictví, pak se na e rozhodování
zkvalitní jen nepatrnì. I ministr financí se tábem poradcù se
diví, e banka X zkrachovala a obvykle ani neví proè.
Onomu napodobování se øíká replikace memu. Mem je smysluplná
my lenka, která se nás zmocní. Toto tvrzení má cosi do sebe,
proto e v oblasti, které nerozumíme dostateènì, nás uklidní,
pokud své jednání odvodíme z nìèeho, co budeme pova ovat za
dùvìryhodné. Vìøíme-li prozíravosti Novákových, pak se nás
vskutku zmocní my lenka (mem) je napodobit. Hovorové my lení
nás ve své nepøesnosti zbaví nejistot, které by byly
nepøetr ité a navíc znaènì vtíravé.
Navrhnu-li man elce, e bychom mohli jít do divadla, pak z
hlediska logiky racionálního øe ení bychom mìli zaèít zkoumat,
zda je jisté, e nás pøedstavení uspokojí, zda by nebylo lépe
dìlat nìco jiného atd. atd.Tak bychom zkolabovali do stavu
totální nerozhodnosti. Hovorový jazyk dovolí pronést: "Rád
bych el do divadla, Novák øíkal, e pøedstavení je
perfektní." Man elé ijící ve stavu porozumìní se dohodnou, e
øekl-li Novák co øekl, pak na nìho dáme. Naopak ijí-li ve
stavu soupeøení, pokusí se man elka prolomit memetický zpùsob
usuzování a prohlásí, e Novák divadlu vùbec nerozumí.
A mù e nastat soupeøivý dialog na téma jak Novák rozumí
divadlu.
Ale i ná prùzkum Nováka a jeho schopnosti rozumìt divadlu
bychom provádìli memeticky a nikoli expertnì. Tvrzení "Novák
se èasto napije, tak jak by mohl rozumìt divadlu" není nic
jiného, ne li memetické odvození z mýtu, e kdo pije, nemù e
rozumìt divadlu.
Hovorové my lení potøetí
Tu ím, e první kdo pøipustil, e èlovìk má svobodnou vùli ve
výbìru mo ných alternativ byl Schopenhauer, ale dodal, e má
vá né pochybnosti zda jsme jako lidé svobodní v tom,co chceme.
Chceme-li jít do kina, je mo né, e v prostoru Bdìlého Vìdomí
jsme schopni vá it "pro" a "proti" zda jít èi nejít do kina,
ale je zcela neobjasnìné,do jaké míry mù eme volit svá chtìní.
Víme u , e chtìní je rámováno emocemi: hceme dosáhnout (+E) a
vyhnout se (-E). Jít do kina je pøedstava pohánìna oèekáváním
(+E), ale souèasnì je brzdìna pøedstavami (-E), proto e se
musím obléci, opustit útulnost domova, pøekonat v udypøítomnou
lenivost. Je-li (+E) silné, pak se zvy uje intenzita mého
chtìní, ale kdo rozhoduje o tom, jak je mé (+E) silné? Jsem-li
filmový fanda, je silné (+E) pøi uvedení nového filmu sice
pochopitelné, ale byl jsem to já kdo rozhodl, e jsem filmový
fanda?
Kdo rozhoduje o tom, e se mi líbí sleèna X? Vím, e jsme
geneticky naprogramováni k urèitému chování a k urèitým
výbìrùm z alternativ rùzných chování, ale kdo (co) nás
programuje k emocím øídícím ná výbìr? Jistì e prostøedí. Ale
je-li mé rozhodování naprogramováno nìjakou formou interakce
genù a prostøedí, kam se podìlo svobodné rozhodování? Je tedy
mo né, e se mohu svobodnì rozhodnout zda pùjdu èi nepùjdu do
kina, ale argumenty kvùli nim se rozhoduji fungují zøejmì
mimo mou vùli. Kdo (co) rozhoduje o tom, e se mi líbí sleèna
X? Jak probíhá onen proces, e si zaènu sleènu X namlouvat?
Víme u , e mi musí emoènì "chutnat", e musím být pøitahován
vomeroferiny v její ko ní spra i a e moje nevìdomé mozkové
kompjútry mi vypoèetly, e sleèna X je pro mì dostupná.
I kdy studium chování èlovìka v man elství poskytuje øadu
podnìtù k øe ení filozofické analýzy svobodné vùle, my se
budeme vìnovat výhradnì praktickým dùsledkùm faktu, e pojem
"svoboda" je cosi politicky zdiskreditovaného a dosud ne
správnì definovaného, a e "svobodná vùle" není vùbec tak
svobodná jak si myslíme.
V hovorovém jazyku (a tedy i hovorovém my lení a hovorové
komunikaci) je nìjaké chtìní pomìrnì dosti dobøe popsatelným
obsahem Bdìlého Vìdomí (BV), ale v hovorové komunikaci nelze
hledat pøesnou odpovìï na otázku "proè nìco chci". Správnì mám
rozpoznat chtìní druhého a poèítat s tím, e hovorový jazyk
nedoká e s chtìním dìlat nic víc, ne li ho prosazovat, a to ím
zpùsobem, e ten kdo nìco chce, zaène druhým manipulovat.
Zùstaneme u kina a uvìdomíme si, e chci-li jít do kina,
nezaènu nejdøíve expertnì studovat proè chci jít do kina a
neponoøím se do uèebnic psychologie a sociologie, ale pokusím
se zmanipulovat man elku, aby mì buï do kina pustila anebo aby
la se mnou. Vyvolá-li pøedstava kina u mì silnou (+E), zaènu
na man elku naléhat a nevìcnì argumentovat proè se má jít do
kina, proè je to jedinì ádoucí a správné.
Hovorovým úskokem je formulovat chci jako e musím. "Musíme jít
do kina, proto e jinak budeme kulturními nevzdìlanci." S
modálním slovesem museti se doma zachází v hovorovém jazyku
neuvìøitelnì. "Musíme se okam itì dohodnout zda koupíme nové
auto." Tato vìta si chce hrát na objektivní (referenèní)
tvrzení, e skuteènì neexistuje jiná mo nost. V podstatì ten
kdo ji pronesl, pou il slovesa museti èistì manipulaènì, aby
pøimìl druhého k souhlasu. Obvykle toti tvrdím, e nìco musím,
kdy nìco nechci.
Musím neodkladnì nìco udìlat, kdy má dítì ètyøicet horeèky,
kdy hoøí, je povodeò, øítí se dùm, ale jinak se v man elství
nic nemusí neodkladnì, a tak tvrzení "musí se" pou íváme
výhradnì s manipulativním zámìrem.
Sloveso musím má oprávnìní jedinì v pøípadì, e neuèiním-li to
co musím, dojde k záva né újmì, kodì, ohro ení ...
V systematice hovorového jazyka coby formy hovorového
dorozumívání a také coby produktu hovorového my lení obvykle
chci co mohu, co doká u, co je mo né. Pokud øeknu, e nemohu,
znamená to, e bych chtìl ale nemohu, proto e nedoká u, nebo
nesmím.
Nejde o høíèku, proto e hovorové my lení je cosi stejnì
vymezeného jako my lení vìdecké, a proto mám vìdìt, e obvykle
chci to co je mo né, a mám zkoumat zda to co chci je párovì
prospì né nebo jen individuálnì prospì né mnì, nikoli man elce
. Nikdy nevím zda to co chci je správné, ale v dy budu mít
sklon své chtìní za správné pova ovat.
V hovorovém my lení mám být schopen posoudit co je v
man elství nutné (nezbytné, ádoucí) a porovnat nutné se svým
vlastním chtìním. To jest zda chci to, co je nutné.
Jít do kina jistì není nutné, ale obèas do kina zajít je
patrnì nutné. Mám být schopen tuto nutnost porovnat se svým
chtìním a zjistit, zda nìco co je nutné neopomíjím jen proto,
e to nechci.
Stanovme si pojem zahrnující pravidla hovorového my lení
(jazyka a dorozumívání) jako hovorový teorém. Podle tohoto
hovorového teorému je správné, abych tøeba neopomenul starat
se o zábavu svých nedospìlých dìtí. Rodièe se obvykle
pøespøíli zaobírají povinnostmi svých dìtí a ne jejich
zábavou. Tak zjistím, e je nutné se postarat dìtem o zábavu,
proto e mì man elka upozornila. Jakýkoli dal í rozbor tohoto
uji tìní není povolen, proto e pøekroèí hranici hovorového
teorému a vznikne nedovolený pokus øe it tento problém
expertnì.
A naopak. Chci-li jít do kina, mám zkoumat, zda chci nìco co
je nutné (povinné, nezbytné), nebo nìco co je pøípustné a
navíc pro mì pøedev ím emoènì libé (+E). Ona emoèní libost
nikdy nesmí být v man elství nìco zanedbatelného.
Mám se co nejdùkladnìji zajímat co dìlá druhému radost a co ho
potì í a rozveselí. Respekt k libosti druhého není
proklamativní heslo, ale vìcné pravidlo k odvozování. Mám se
chovat tak, aby je-li to mo né vznikala oboustranná párová
libost.
Tvrdit, e je dùle ité postavit dùm a nepovolit zkoumat toto
konání z hlediska libosti je zrùdnì byrokratický postoj k
man elství a ivotu vùbec. Postavit dùm má význam pøedev ím
tehdy, pùsobí-li nám radost a je osudovì smutné, pokud mi nic
jiného nezbývá a musím ho stavìt bez nad ení a radosti.
Tak e, pokud nìco chci, nevyboèuje z hovorových zvyklostí,
pokud zkoumám do jaké míry bude realizace mého chtìní mít
spojitost s mou libostí a libostí mé eny. Jak u víme,
nedoká eme obvykle odhadnout správnost na ich rozhodnutí,
proto e se rozhodujeme za podmínek nejistoty, neurèitosti a
nerozhodnutelnosti. Mám usilovat, aby nám párová man elská
rozhodnutí dìlala nejvy í mo nou radost, v nejhor ím pøípadì
nejni í mo né emoèní ztráty. Hledisko správnosti se ji
vymyká hovorovému teorému, proto e prostøedky hovorového
my lení nedoká ou v man elském sváru rozhodnout, èí postoj je
správnìj í.
Doslova se topíme ve snaze jednat správnì, nevìdouce co
správné je. Správné jsou jen banality typu: mám se najíst,
pracovat a vydìlat peníze, starat se o dìti a mít nìjaké
hobby.
Ka dodennost, pøipou tìjící více správných øe ení, nám
neposkytuje odvozovací axiom, který by nám spolehlivì øekl, co
je správnìj í.
Øe ení uspoøádejme podle míry nutnosti. Zkoumejme, do jaké
míry je co nutné, nezbytné, a také do jaké míry je co pøíjemné,
to jest obecnì libé.
Øekne-li man elka, e by jí udìlalo velkou radost, kdyby se
lo do kina a zjistí-li man el, e on sám má ke kinu postoj
neutrální (je mu lhostejné zda pùjde èi nikoli), pak se má jít
do kina. Pokud man el do kina jít nechce, lze jedinì zkoumat
zda je mo né, aby la man elka sama, nebo zda je mo né jí
sehnat kamarádku, která by la s ní. Prolomením hovorového
teorému je zkoumat proè se man elovi nechce jít do kina.
Je dokonce hovorovì pøípustné (hovorovì správné) øekne-li
man el, e s man elkou pùjde do kina, by nerad, ale ona ho za
to pustí zítra na fotbal (tøeba nerada). Hlub í analýza otázky,
zda je tato výmìna akcí správná, vás ihned donutí u ívat
zdánlivì vìdecký slovník a metodu vìdeckého zkoumání. Musíte
selhat, proto e budete analyzovat nelineární procesy a o nich
se pohádají i dva svìtoví odborníci v nelinearitì. Polo íte si
tøeba u jen zcela primitivní otázku "a je vùbec správné takto
hokynaøit s kinem a fotbalem?" a jste ztraceni. Nejvý e se
dopracujeme k blankytnému konstatování "neumíme se dohodnout,
proto e se u nemáme rádi". Vìta v nelineární kauzalitì
nepøípustná a sama o sobì v této formulaci neplatná.
Mnohoznaènost hovorového jazyka a vlastnì jazyka vùbec se
nazývá polysémie.
Vìdecké kontra hovorové
ádám nyní ètenáøe, aby pøijal, e tato publikace sleduje ryze
pragmatické cíle, a sice jak se chovat v normálním man elství,
aby nenastal zhoubný rozvratný konflikt. Byl bych nerad, aby
byla chápána jako esej o man elství anebo aby byla
interpretována filozoficky.
Proto e hovoøíme o Bdìlém Vìdomí (BV) èlovìka, jeho
dorozumívání a zámìrech, bude ètenáø mít nepøetr itì sklon
u ité pojmy hodnotit z filozofického hlediska. Bylo by pro
tuto knihu znièující, kdybych zkoumání nìèeho tak konkrétního
jako je man elský pár ustaviènì zasazoval do souèasných
psychologických a sociologických smìrù. Kniha by byla zahlcena
citáty a pragmatické hledisko by se vytratilo.
Jedinì èlovìk se svým dychotomickým rozèlenìním Bdìlého Vìdomí
na digitální (rozumové) a analogové (emoèní) zná formulaci
"chci, aby ..." Tímto nehlásám teleologický princip ve kerého
dìní, jen konstatuji, e konat akt "x", aby nastala situace
"y", je chování, vsazené do kontextu lidského chtìní; lidské
chtìní má emocionální povahu. Patrnì i vy í savci se "chovají
tak, aby Vìdecké my lení stejnì jako vìdecký jazyk a jeho
logika musí být na chtìní nezávislé. Chci tím øíci, e patøí k
høíchùm vìdce, pokud upravuje výsledky pokusu tak jak on chce.
Chtìní nemá ve vìdì místo. I v této formulaci nalezneme háèek.
Vìdec je pøece povinen chtít identifikovat výsledky pokusu
zásadnì nezávisle na svém chtìní. Je povinen z vìdecké práce
své chtìní vylouèit (eliminovat) a mìl by chtít poctivì
vìdecky pracovat. A doporuèuji ètenáøi, aby si uvìdomil, e
výrok "Chci poctivì vìdecky pracovat" není vìdecký, ale
hovorový. Mladý vìdecký aspirant by ho mohl pronést svému
uèiteli.
Chce-li mladý vìdec poctivì pracovat, pak do svého výroku
mlèky zakomponoval emoèní slo ku (BV), proto e zcela jistì
chtìl také sdìlit, e poctivì vìdecky pracovat mu bude èinit
radost (+E).
I my musíme do logiky hovorového jazyka (hovorovému teorému)
zakomponovat emoce, proto e bez emoèního propojení s my lením
dokonce ani myslet nedoká eme.
Abychom se dopracovali k hovorové logice man elského páru
musíme dále eliminovat ve kerý dialog, který nemá k existenci
man elství nìjaký vztah.
Pøedstavme si, e jdou man elé na houby a man el nalezne houbu,
o její stravitelnosti si není jist. Problém stravitelnosti
vyøe íme tak, e se man elé rozhodnou houbu nezkonzumovat, ale
e chtìjí jen vìdìt, co je to za houbu.
Zaøazení houby do správné tøídy hub se správným oznaèením je
expertní proces, který nelze øe it hovorovì. Man elé buï atlas
hub mají, nebo nemají a buï umí podle atlasu houbu zaøadit
nebo neumí. Podle návodu kterékoli mykologické uèebnice se
mù eme dopracovat ke správnému nebo nesprávnému závìru. V
okam iku v ak, kdy zaène man el prosazovat své pojmenování
houby, ani by problém øe il expertnì, vzniká hovorové selhání,
kdy chci expertnì hovoøit o vìci jí expertnì nerozumím.
Neshoda expertního rázu v ak v hovorovém my lení narazí na
nedostateènost hovorového my lení, které doká e jen soupeøit a
manipulovat.
Expertním pøístupem je na pøíklad pouèení. Pakli e je man el
mykolog, má oprávnìní man elku pouèit, jakou e na la houbu.
Není-li mykolog, zjistíme, e se hovorové dorozumívání nad
problematickou houbou hroutí, proto e nechat se pouèit znamená
pøiøknout druhému vy í stupeò vìdìní.
V imnìte si jak se neradi dáváme v man elství druhým pouèit.
Vycházíme z nepøesnosti hovorového my lení, spoèívající v
nesprávném zobecòování. Uznám-li, e mì man elka smí pouèovat
o houbách, domnívám se, e si bude myslet, jak rozumí v emu
lépe ne li já.
V hovorovém my lení si obvykle ani nepøipustíme, e by ten
druhý nìèemu lépe rozumìl a radìji pau álnì oponujeme. Jinak
øeèeno: v man elském párovém dialogu lze velmi obtí nì
nastolit expertní rozhovor, proto e jsem pak nucen dávat za
pravdu dle expertního hlediska, a ne podle své manipulaèní
potøeby.
Proto mnozí man elé tak neradi ètou pouèení o man elství,
proto e by museli dát za pravdu nìjakému odbornému
konstatování, které je v rozporu s jejich postojem, opírajícím
se o jejich chtìní.
Obvykle si nepøipustím, e chci druhým manipulovat. Vytìsním
tento postoj zástupnou záminkou "jde mi jen o dobro nás obou".
Mé nevìdomé kompjútry jsou v ak neúprosné:
Chci si být jist svým man elstvím, a proto musím ostøe
sledovat, jak je druhý na mnì závislý. A aby byl závislý co
nejvíce, musím jím manipulovat. Pokud se mi manipulace nedaøí,
jsem bezradný (úzkostný, zoufalý, árlivý).
Obvykle skuteènì chci dobro obou, ale neúprosnì dojdu ke
zji tìní, e druhým si nemohu být nikdy zcela jist. A tak
manipuluji, pøesnì øeèeno nejdøíve testuji, a pak manipuluji.
Tak e si shròme, e jak vìdecké, tak i hovorové my lení má
svou logiku; vìdecké i hovorové my lení mají své metody, jak
dosáhnout srozumitelnosti. Mluvím o srozumitelnosti a nikoli o
správnosti, proto e hovorové my lení pøece jen nelze oznaèit
za správné. U samo pravidlo odvozování je v podstatì nouzové
a není expertnì správné. Pojem srozumitelnost vystihuje
základní dimenzi jak odborných, tak hovorových výrokù, vìt,
tvrzení. Ka dý obor má svou metodu dokazování. Ka dé vìdecké
dokazování buï mlèky nebo zjevnì formuluje logiku, podle ní
se øídí. Srozumitelnost musí být i jednou z profesí ka dé vìdy
u proto, aby se dva vìdci byli schopni domluvit.
V hovorovém dorozumívání je srozumitelnost výrokù absolutnì
prioritní. Mluvím proto, aby mi druhý pøedev ím rozumìl.
Vracíme se k tvrzení, e nezbytnou podmínkou hovorového výroku
je, aby mìl smysl. Aby byl sám o sobì srozumitelný, bez ohledu
na kontext se situací, v ní byl vyøèen.
Výrok "Odcházím" je smysluplný, nikoli v ak srozumitelný a u
sám o sobì (to jest co do svého smyslu) naznaèuje cosi
dramatického. Co naznaèuje, to jest s jakým zámìrem byl
vysloven, jaký manipulaèní manévr je v nìm skryt, jsme si
oznaèili co význam výroku.
Man el øekl "Odcházím" a abych jako pozorovatel porozumìl
tomuto výroku, musím znát jeho význam. Musím vìdìt, e byl
vysloven mu em vysoce na tvaným, v tu chvíli rozhodnutým, e
odejde jednou pro v dy. Tak e základní po adavek hovorového
dorozumívání je, aby pronesené výroky byly jednoznaènì èitelné
co do smyslu i významu. Øeknu-li "Odcházím, NaOH + 35", vyøkl
jsem výrok nedávající smysl. Snadno si odvodíme, e smysl
výroku je konstruován výhradnì rozumovou (digitální) slo kou
(BV). Ne tak význam. Ve významu výroku (tvrzení) je u
obsa eno i moje chtìní, mùj manipulaèní zámìr, ve významu je
u obsa ena moje emoèní anga ovanost ve vyøèeném výroku. Øeknu-
li, e odcházím, pak intonací hlasu (zvukovou prozódií)
vyjadøuji své emoèní propojení s výrokem.
Staèí øíci "skoèím pro cigarety" a bylo by nesrozumitelné,
kdybych nevìdìl, e man el tento výrok vyøkl s vìdomím, e
man elka nechce, aby její mu kouøil. Výrok bude vyøèen za
podmínek urèitého napìtí (soupeøení) a man el uvedený výrok
vyøkne tøeba s významem: "Øíkej si co chce , tvùj odpor ke
kouøení mì nezajímá, já jednodu e jdu pro cigarety a hotovo!"
Kdyby kouøili oba man elé, mohl by výrok "skoèím pro cigarety"
mít zcela jiný význam. Nejsou doma cigarety a man el se
nabídne, e skoèí pro cigarety a man elka je ráda, e jde on a
nemusí ona a øekne dokonce nìco pochvalného, tøeba jen "Fajn,
ne se vrátí udìlám kávu ..."
Zatímco ve vìdeckém jazyku má mít význam pronesených vìdci
minimální hodnotu, má v hovorovém jazyku význam výrokù,
sdìlení, tvrzení hodnotu rovnající se hodnotì smyslu.
Pantomimikou tìla, výrazem tváøe, hlasovou prozódií, je
vytváøejí návod, jak mám chápat význam, lze ov em v hovorovém
dorozumívání klamat. Tomuto klamání ale nedoporuèuji pøikládat
velkou dùle itost, proto e daleko nejèastìji se co do významu
svých výrokù projevuji nevìdomì. Patøí k èemusi ka dodennímu,
e své zámìry odhalím tøeba jen intonací hlasu. Slova "dej si
pozor" pronesu agresivnì, obvykle zkratkovitì, pod tlakem
nìjakého rozèilení èi hnìvu. Mám-li èas promý let nìjakou
situaci, øeknu spí e s úlisným klidem "radím ti, dej si na mì
pozor".
Tím v ím chci øíci, e význam výrokù v hovorovém dorozumívání
mívá obvykle v sobì jakousi nejasnost, neboli urèitou míru
nesrozumitelnosti. Proto otázka "jak jsi myslel to, co jsi
právì øekl" je tak èastá, by tøeba jinak formulovaná. V
hovorovém dorozumívání ov em chceme mít jasno, co druhý
zamý lel tím, co øekl (= význam výrokù). Proto e ve významu
výrokù je skryt zámìr (= manipulaèní akt), pak jakákoli
nesrozumitelnost co do významu ztì uje hovorové dorozumívání.
Máme se proto umìt soustøedit, abychom dávali jasnì najevo
významy svých promluv, samozøejmì, e s výjimkou, kdy
soupeøivost v man elství dosahuje stupnì, kdy je mým zámìrem
klamat. Pak ale je tì musím vìdìt navíc, e zámìrným
zneostøováním významu svých výrokù zaná ím do man elských
promluv chaos.
Ve výroku "dobøe, koupíme tedy sedací soupravu" cítíme, e mu
pøedcházel svár, kdy mluvèí zøejmì navrhoval nìco jiného.
Smysl výroku obsahuje jakoby souhlas s nákupem sedací soupravy,
ale tu íme, e ve významu je skryto rozhoøèení, tedy vynucený
souhlas, a to jest souhlas propojený se zápornou emocí (-E).
Mluvèí, a u je jím man elka nebo man el, byl zøejmì
argumenty druhého zmanipulován do souhlasu, ov em do souhlasu
nelibého, propojeného s (-E).
Jestli e to byl man el kdo chtìl sedací soupravu, mù e se stát,
e vyjde najevo, e byla zakoupena patná sedací souprava.
Man el se ale nemù e hájit, e ji nechtìl, proto e øekl, e
souhlasí. Ov em my k tomuto hovorovému sváru musíme
pøistupovat expertnì a pak musíme vìdìt, e man el aè vyøkl,
e souhlasí s nákupem sedací soupravy, ve skuteènosti sdìloval,
e ji nechce. e souhlasil pod nátlakem, tøeba proto, aby byl
doma klid. V jeho výroku byl zøetelnì vyøèen význam obsahující
nesouhlas s nákupem. Budi øeèeno, e v man elské promluvì se
rovnomocnì poèítá jak smysl, tak význam výrokù.
Øekl-li man el "tak dobøe, koupíme .", vyøkl vlastnì rozporný
nebezpeènì rozvratný výrok. Co do smyslu souhlasil, co do
významu nesouhlasil. Podvolil se nátlaku své eny a pokud se
vyjeví sedací souprava jako vadná, bude ho man elka èinit
odpovìdným za nákup, proto e co do smyslu vyøkl souhlas.
Samozøejmì, e v párovém dorozumívání se rozporuplnì
vyjadøovat nemáme, ale pokud se tak vyjadøujeme, je to
diagnostický test, e v man elství panuje ustavièná hrozba
okluze (uzávìrù dorozumívání) neboli panuje ustavièná hrozba
nepøátelského mlèení.
Man el toti obvykle správnì pøedvídá, e pokud by nesouhlasil,
man elka se urazí, zaøve "dìlej si co chce ...", práskne
dveømi a nìkam odejde.
Pokud jeden z partnerù trestá odmítnutí návrhu ihned okluzí,
to jest e se urazí a pronese jakoukoli výhrù ku, lze øíci, e
mezi man eli panuje emoèní pnutí jakási skrytá øevnivost,
vypovídající o tom, e man elství je vysoce labilní.
Tuto situaci lze popsat výrokem:
"Opova se mi nevyhovìt a uvidí co doká u ..."
Odpovìdný man elský partner, který má na pamìti své dìti a
spoleèný majetek, volí rozporné souhlasy jako jedinou mo nost,
jak v man elství pøe ít. Ne li mobbing, radìji souhlas.
Man el tí partneøi typu "onuce" souhlasí dokonce s výrazem
potì ení, e mohou vyhovìt. O nìco málo stateènìj í volí
zmínìný rozporný souhlas, kdy øeknou své "ano", ale s intonací
mající význam "co jiného mi zbývá". Urá livý partner záhy
prohlédne jak je jednoduché v echno doma prosadit, pokud se
ihned urazím a nìèím pohrozím.
Tato dorozumívací situace je urèujícím znakem (pøíznakem)
predátorského man elství, kdy predátor doslova "po írá"
osobnost obìti. V souèasné dobì si vìt inou obì poèká a dìti
dospìjí, a pak se rozvede. Predátor parazituje na slu nosti
partnera. Na té ne ádoucí slu nosti, která je projevem
slabosti.
Na vìdomé úrovni, tedy ve chvíli, kdy si plnì uvìdomujeme své
kalkulace Bdìlého Vìdomí, vycházíme v normálním man elství
samozøejmì ze zámìru nesoupeøit. "Já se hádat nechci" je
obvykle svým zpùsobem pravdivý výrok. Ale jen svým zpùsobem,
proto e mu chybí dodatek "tím kdo se chce hádat jsi ty ..."
Tvrdí-li oba "já se hádat nechci, ale ty ...", mají dokonce
oba pravdu, i kdy se co do smyslu i významu jejich výroky
vyluèují. My si ov em krtneme pojem pravda, proto e je to v
tomto pøípadì pojem parazitní tím, e se stal jen vyprázdnìným
øeènickým plácnutím a øekneme si, e oba man elé sdìlovali své
výroky ve shodì se svým pøesvìdèením. Nejsou-li toti pouèeni,
nevìdí, e jsou geneticky naprogramováni kalkulovat ve smyslu
úspì nì druhým manipulovat.
Obvykle jako mu souhlasím s návrhem man elky proto, abych jí
naznaèil, e jsem èlovìk dobré vùle, který chce vyhovìt. Tím
ji toti zmanipuluji do postoje, e jsem èlovìk dobré vùle,
aby se mnou zacházela ohleduplnì. V tom není nic mravnì
patného!
U ve tøicátých letech behaviorální psychologové tvrdili, e v
procesu vzájemného chování sledujeme jako cíl výmìnu slasti.
Dnes bychom øekli, e ve funkèním man elství dochází k emoèním
smìnám a chceme, nebo nechceme. Pova uji za mravné, neboli za
nìco "co býti má", aby man elé sledovali zda k emoèní výmìnì
dochází nejen pøimìøenì, ale i vyrovnanì. Opakuji princip OVO:
stále sledovat, aby emoèní bilance v páru byla v rovnováze,
abychom se vzájemnì podarovali pøibli nì stejným mno stvím
radosti a pokud je nutné trpìt, abychom rovnì trpìli
pøibli nì stejnì.
Pak jestli e man elka "vyhrála" ve sváru o sedací soupravu, je
z principu hovorového jazyka nezbytné, aby man elka chápala
mùj ústup (moji obì ) jako nìco, zaè mi musí poskytnout emoèní
odmìnu, tedy udìlat mi nìèím radost.
Nauème se chápat man elskou soupeøivost jako výsledek
genetické podmínìnosti, e ná hovorový jazyk je vybudován
pøedev ím, tak abych druhým manipuloval. Ostatnì manipulujeme
jak ve styku s kolegy, nadøízenými, podøízenými, tak i s
pøáteli a pøíbuznými.
Soused tøeba vdává dceru a my mu nabídneme sami o sobì nìjaké
nádobí nebo idle, a obvykle si neuvìdomujeme, e mu nabízíme
jednání na principu OVO (oboustrannì výhodný obchod), proto e
na í nabídkou pøedpokládáme, e i on sám nám nìkdy pùjèí,
kdybychom potøebovali. Vyjdeme-li z postoje "ten by nám nikdy
nic nepùjèil ...", pak mu ani nic nenabídneme.
Teprve uvìdomíme-li si, e manipulace je zakleta v jazyce,
který slou í k dorozumívání, jsme schopni svým rozumem
manipulaci odhalovat (testovat) a vyrovnávat emoèní reakce,
aby nastala emoèní rovnováha, nebo chcete-li emoèní
spravedlnost. Ov em dorozumívací manipulaci nelze odstranit.
Uvedu pøíklad. Chceme-li koupit nový nábytek do "obýváku" pak
je daleko pravdìpodobnìj í, e se na e návrhy budou li it, ne
shodovat. Mohu zaujmout dvojí postoj:
1. Chci urèitý druh nábytku, o nìm jsem pøesvìdèen, e je
vkusný, a proto podám tento návrh, aè man elka podala jiný.
Své chtìní nemohu odvodit z nièeho jiného ne li ze svého
chtìní, které jsem odvodil z toho, e se mi urèitý nábytek
líbí. Znovu si pov imnìte jak je nezbytné vyhnout se pojmu
"správný". Nelze vìdìt, který nábytek je správný, nebo dokonce
nejsprávnìj í.
Jakmile man elka podala jiný návrh, víme pøece, e vznikla
neshoda návrhu, je je v pøípadì nábytku nerozhodnutelná,
proto e ve skuteènost ka dý druh prodávaného nábytku je
pøibli nì stejnì mo ný a upotøebitelný. Pøi neshodì návrhu se
musím pøece alespoò pokusit svùj návrh prosadit a to u je
manipulace.
2. Chci urèitý druh nábytku, ale pøed podáním návrhu si
zjistím, jaký návrh podá man elka. Zjistím-li e hrozí neshoda,
vyhovím jí.
Analyzujeme pøípad 2. Kdybych takto postupoval v dy, muselo by
mít toto mé jednání nìjaký význam. Jaké jsou mo nosti:
a) iji s ha teøivou man elkou a vím, e budu-li oponovat,
dojde k hluènému sváru,
b) abych pøede el zbyteèným neshodám, ovìøím si co chce
man elka a navrhnu toté . Umím toti , neboli zvládl jsem
dovednost oprostit se od zbyteèných neshod, proto e jsem uznal,
e je v podstatì lhostejné, jaký budeme mít nábytek,
c) za daleko dùle itìj í ne nábytek pova uji souèasnou
man elskou situaci, kdy chci man elku potì it, proto e sám od
ní nìco chci. Souhlasím tak, aby si man elka byla vìdoma toho,
e jí ustupuji,
d) odstoupím od svého návrhu, proto e zjistím, e man elèin
návrh je kvalitnìj í. Zjistím, e jsem sám opominul nìjaké
dùle ité hledisko. Dám jí za pravdu, ale v dy naznaèím, e
jsem se tím podílel na vzniku porozumìní.
V echny uvedené pøípady jsou evidentními manipulacemi.
V dy budu nucen vybírat nábytek podle toho, který se mi líbí a
ten budu chtít. Tím ale navodím mo nost dvou rùzných
nerozhodnutelných chtìní a v tu chvíli zaènu manipulovat.
Je varovné a nebezpeèné, jakmile pøirozenou hovorovou
manipulaci zmìním v antagonistické soupeøení. Mám se pokusit
manipulovat druhým, aby mi vyhovìl v tom, co chci a pokud
nelze, musím uvá it zda svár je:
-- rozhodnutelný,
-- nerozhodnutelný,
-- komu pøinese emoèní zisk (+E).
Svár je rozhodnutelný vlastnì jen pokud má jediné øe ení.
Jinak je buï neurèitý, co znamená, e nelze odhadnout, zda je
navrhované øe ení pøijatelné nebo ne, nebo je nerozhodnutelný,
proto e má více pøijatelných øe ení.
Chceme-li se vyjádøit uèenì, pak tedy v "hovorovém jazykovém
teritoriu" máme automaticky zkoumat a diagnostikovat stav
neurèitosti (= nevíme co nastane, jen odhadujeme) a stav
nerozhodnutelnosti (existuje více pou itelných øe ení) a pak
vá it komu pøijatý návrh pùsobí vìt í mno ství libosti a podle
toho øídit dal í rozhodování tak, aby mno ství libosti bylo
oboustrannì vyvá ené:
"Já bych chtìl nový poèítaè, ale uznávám, e nový ko ich ti
udìlá velkou radost a proto ustupuji."
Emoèní ztrátu musí man elka man elovi nahradit tøeba tím, e v
pøí tím nákupu èehosi dra ího bude mít absolutní prioritu
poèítaè. Doporuèuji jak terapeutùm, tak ètenáøùm, aby
nediskvalifikovali tento druh emoèního k eftu.
Dám-li úèastníkùm edukativní psychoterapie konkrétní vý e
uvedený pøíklad, musí sami úèastníci terapie dospìt k závìru,
e jinak to nejde. Mám zku enost jak mimoøádnì významné je
pøísnì zakázat u ívání pojmu "správný, správnost". V
man elství se musíme nauèit rozli ovat jako cíle usilování
pou itelnost a libost. Mo ná, e by se dalo øíci, e pøijmou-
li man elé rozhodnutí pou itelné a oboustrannì libé, rozhodli
se správnì.
Byl pøijat mùj návrh a to mi udìlalo radost (libost), a proto
pøí tì bude pøijat návrh, který udìlá radost tobì:
"Minule jsi mi vyhovìl a tím jsi mi udìlal radost" je jasná
deklarace promluvy, po ní musí následovat "Pøí tì udìlám
radost já tobì a proto ti vyhovím".
Víme u , e do hovorového jazyka je soupeøivost ve formì
manipulace vylo enì inkorporována. Za sváry man elé nemohou,
pokud nejsou pouèeni, e vinen je hovorový jazyk, který se
brání kooperaci (spolupráci). Neznalost principù hovorového
jazyka staví man ele do role hráèù, kteøí neznají pravidla
vzájemného soupeøení.
I sám ivot je hra s osudem, který nám úlisnì tají svá
pravidla. Pouèení man elé se mají pokou et hrát s osudem hru
ve stejném dresu. Na jedné stranì kooperují man elé, na druhé
osud. Jenom e dokud man elé neodhalí, e v kostrukci
hovorového jazyka je zakleta manipulace, nechají se strhnout k
ustaviènému soupeøení.
Z øeèeného vyplývá, e jsme-li nuceni doma øe it cokoli
instumentálního, odmítneme svévolné puzení hovorového jazyka k
prosazování vlastních návrhù. Je lépe støe it rovnováhu
libosti. Sledujeme, abychom v e øe ili podle principu OVO
(oboustrannì výhodný obchod) to jest tak, aby vznikla
oboustrannì výhodná smìna emocí. Vznikne-li instrumentální
neshoda (= neshoda, kterou je nutno øe it), dbejme aby øe ení
neshody respektovalo princip rovnováhy libosti. Aby se
støídavì realizovaly návrhy tak, aby vznikla sumárnì
oboustranná párová spokojenost. Znovu se pokusím pøesvìdèit
ètenáøe, e smìna dle principu OVO v sobì nese vysoce mravní
apel: Kdykoli se uká e mo nost smìnit, ihned se této mo nosti
chopme.
Je prokázáno, e od chvíle, kdy se èlovìk nauèil oboustrannì
výhodným smìnám, zanikla válka jako jediné øe ení sousedství
dvou kmenù. Zprvu se lidé dvou kmenù pokou eli koøistit smìnou,
ale záhy poznali, e vyvá ená oboustrannì výhodná smìna je
cosi kvalitního a stabilního.
Kdo chce koøistit, ten se samozøejmì spravedlivé smìny obává a
své jednání za títí frází. árlivec pova uje za samozøejmé:
Kdybys mì milovala, hlásila bys mi ka dou hodinu, kde jsi ..."
Máte-li dojem, e se doma u nemáte rádi, zaènìte hledat
oboustrannì výhodné smìny a najednou zjistíte, e takto
vlastnì vzniká v man elském páru pomìrnì spolehlivá radost (+E)
.
Hovorové chování
Znovu opakuji, e se vyhýbám psychologickým a sociologickým
sporùm o podstatì lidského chování a dorozumívání. Postupuji
pragmaticky a pokou ím se naèrtnout pohled, který vyhovuje
pøedev ím man elské poradenské praxi.
Dorozumívání je jak víme slo eno z jazyka vyøèeného mluvidly a
je doplnìno prozodickým a pantomimickým doprovodem. Mluvidla
vydávají zvuky je skládáme do slabik a slov. Slabika je tì
není nositelem smyslu, nejmen í zvukovou jednotkou mající
smysl je slovo; potom elementární jednotkou jí se lze
dorozumívat je zvuk vydávaný mluvidly -- ov em za pøedpokladu,
e je dorozumívání doprovázeno prozodickými a pantomimickými
doplòky, je dávají smysl slovùm, vìtám a souvìtím význam.
"Odcházím" je jak u víme slovo mající jasný smysl, ale je-li
toliko napsáno bez kontextu se situací, nechápeme jeho význam.
Tøeba mu èeká u dveøí a èeká, aby byl volán zpìt.
A náhle se vyèítavì ozve "Jdi si kam chce !" a on kupodivu
neodchází, proto e v intonaci hlasu své eny zaznamenal, e mu
sdìluje, aby neodcházel. Tak e smysl výroku je "odejdi", ale
význam je "neodcházej".
Slova skládáme do vìt podle syntaktických a sémantických
pravidel. Toto jazykovìdné hledisko nás v ak nebude vùbec
zajímat, ne e by bylo patné, ale pro man elské dorozumívání
není pøínosné.
Sám dialog lze analyzovat jako sled promluv, promluvu jako
tøístopou výmìnu výrokù a výrok jako sled slov uspoøádaných
tak, aby výrok mìl smysl a význam. A dodejme, e výrok mající
dále nerozlo itelný smysl a význam je nejmen ím dorozumívacím
kvantem promluv a dialogu.
Stejnì jako je elementární událost kvantem ve Svìtì "v", je
dále nerozlo itelný výrok kvantem dorozumívání. Zkoumat
propojenost událostí a dorozumívání, pøesnìji øeèeno zkoumat
jak se zobrazuje kvantum události v na em Bdìlém Vìdomí (BV)
je otázkou souèasného a budoucího výzkumu párového
dorozumívání.
Je-li promluva pomìrnì pøesnì formalizovaný jednoduchý
tøístopý slo ený výrok, jinak øeèeno pøedem formálnì stanovená
forma výmìny informací, pak budi øeèeno, e nìco podobného
nalezneme i v párovém chování.
Pøedesílám, e akt tøístopé promluvy jsme si oznaèili jako
mimoøádnì výhodnou formu instrumentálního dorozumívání. Víme
u , e pøi instrumentálním rozhodování není jakkoli dlouhý
dialog ádoucí, proto e se v nìm ustaviènì prosazují rozvratné
trendy pøirozeného dialogu. (Manipulace, oponování, soupeøení
.)
V tak zvaném teritoriu mo ného chování se ukazuje, e je
vysoce ádoucí uspoøádat dìní v man elství (co sled
elementárních událostí) tak, aby vznikaly tak zvané standardní
man elské situace.
Pøipomínám ètenáøi, e jakékoli mé chování má na man elku
nìjaký emoèní dopad a navíc jí mé chování nìco sdìluje.
Sedím a ètu noviny: tuto situaci si mù eme oznaèit za jednu ze
standardních situací v man elství. Je projevem mého chování,
tøeba e energicky nenároèného. Já ov em mohu èíst noviny tak
jak je obvykle doma ètu, ale mohu je také èíst jako protest,
odvetu místo toho, abych tøeba s man elkou soulo il. Ona èeká,
e se odstrojím a ulehnu a já si sednu a rozevøu noviny.
Chování tak mù e mít rùzný stupeò dùle itosti (významnosti) v
procesu dorozumívání. Od chování indiferentního a po zásadnì
významné. Má-li mé chování vpodstatì význam odvety, msty, pak
ho jistì oznaèíme jako významné, komunikaènì relevantní.
Ètu-li noviny a nesdìluji tím nic více, ne li e ètu noviny
jak jsem zvyklý je èíst (bez vedlej ího zámìru), jde o chování
ve standardní man elské situaci jen do jisté míry relevantní.
Odehrává-li se toti standardní man elská situace v
komunikaèním klidu, ne-li pøátelství, nelze nikdy øíci, e jde
o chování zcela bezvýznamné. Jsou-li oba man elé doma, je
toti velmi obtí né nalézt chování komunikaènì zcela
irelevantní (neutrální). Pøelo eno do èe tiny to v e znamená,
e cokoli doma dìlám, sdìluji tím man elce jakési "nìco".
Tøeba, e jsem v pohodì, nebo naopak, e jsem nevrlý,
nedùtklivý, nebo dokonce na tvaný.
Jestli e bez øeèí odejdu a dokonce prásknu za sebou dveømi,
"pronesl" jsem svým chováním cosi komunikaènì významného.
Pojem "komunikaènì významný" je správný také proto, e svým
chováním nesdìluji nìèeho jen smysl, ale i význam. Man elka si
ani nemusí pøelo it do øeèi svého (BV), e man el ode el a
práskl dveømi a ihned pochopí význam man elova chování.
Odhadne, e se nìco dìje a e k tomu "nìco" musí zaujmout
postoj a nìjak reagovat a man el pøijde.
Man el se co do smyslu i významu nìjak zachová, a se vrátí a
man elka se patrnì zeptá co to má znamenat a on nìjak
zareaguje. Stejnì jako u promluvy zde máme tøístopý akt:
1. Akce man ela (ode el a práskl dveømi)
2. Reakce man elky (zeptá se na význam jeho chování)
3. Reakce man ela na reakci man elky (man el vysvìtlí svùj
postoj)
Pøedpokládejme, e man elka nesná í, kdy si man el doma
prozpìvuje. Man el zapomene, e nesmí, a zaène si prozpìvovat
(1. stopa), man elka ho napomene (2. stopa) a man el pøestane
(3. stopa). Odvinula se jistì ji vícekrát opakovaná, ne-li
nacvièená, standardní situace.
Pokud man el ve 3. stopì odmítne man elèino napomenutí, pak se
buï man elka ovládne a se zpìvem se smíøí a tøístopá
standardní situace zùstává zachována, nebo reaguje a vznikne
øetìzové chování ústící ve svár, hádku, agresi, stejnì jako se
man elská promluva nìkdy zmìní v dialog, jindy nikoli.
Zatímco øeè má výhradnì komunikaèní poslání, u chování musíme
zkoumat, které prvky chování mají významný podíl na
komunikaci. V jakémkoli chování tak mù eme rozli ovat, co je
náplní chování a co je jeho komunikaèním dopadem.
Sedím-li v obýváku a ètu noviny, je náplní mého chování
"pøeèíst si noviny" a komunikaèním dopadem je obvykle
deklarace pohodové standardní situace, nebo deklarace nìjaké
odvety èi provokace.
Man elství by mìlo probíhat jako souladná
skládanka (superpozice) pohodových standardních
situací.
V ka dém chování musí být obsa en mechanický pohyb v prostoru
"v". My lenka prostoru (BV) není chováním. I zvuková vlna je
jen mechanický pohyb molekul vzduchu. Vyøèené slovo se utváøí
chvìním hlasivek v souèinnosti s jazykem, rty a modulováním
dutiny ústní lícním svalstvem. V e je dobøe popsatelné zákony
mechaniky a fyziologie, ale pøece jen nelze øíci, e urèitá
poloha jazyka je chováním, tøeba e se podílí na tom, jak bude
vyøèeno urèité slovo. V e mechanické a fyziologické jen
vytváøí nìjaký element chování, který má svou náplò a
komunikaèní dopad. Tomuto elementu chování je vhodné øíkat
úkon.
Nejen pronesená slova, ale i neartikulovaný výkøik je úkon,
mající náplò (neartikulovaný køik) a dopad (volání o pomoc).
Zdá se mi rozumné chápat pragmatiku chování jako sled úkonù,
vytváøejících akty chování co projevy nìjaké standardní
situace.
"Sedím si ètu noviny" je akt chování slo ený z úkonù "sedím" a
"ètu noviny".
Vìta "ètu noviny", je je záznamem toho, e ètu noviny je
úkonem. Sloveso "ètu" není úkon, proto e èíst mohu výhradnì
jen nìco, co je napsáno. "Ètu" mù e být smysluplné sloveso,
zeptá-li se mì man elka, co dìlám. Odpovím, e ètu. Ov em tím
jsem pou il jen dovolené zkratky, proto e jsem neøekl, co ètu.
Man elka v ak bude pova ovat za samozøejmé, e ètu "nìco".
Proto je "ètu noviny" úkonem elementárním, dále
nerozlo itelným.
Jakékoli chování, mající komunikaèní dopad, má být støe eno
Bdìlým Vìdomím (BV), aby bylo hestické. Docent Ivo Plaòava
pou il tohoto pojmu poprvé nìkdy pøed dvaceti lety a obávám se,
e nedocenil jeho význam. V e co prospívá man elské zdatnosti
je hestické a co jí neprospívá je dyshestické. Sám autor se ve
své poslední publikaci o man elství uchyluje k pojmu funkèní a
dysfunkèní.
Je toti mo né, e je funkèní, pokud se tøeba man elka zaène
doma chovat predátorsky panovaènì a man el se jí podvolí (aby
byl klid), v ádném pøípadì to v ak není hestické. Autor
odvodil pojem "hesticky" a "dyshesticky" od bohynì man elského
krbu Hestiá.
Pouèení man elé se mají chovat hesticky, aby byla udr ena
zdatnost (fitness) man elství. A první naè mají myslet je, e
jakýkoli akt chování má komunikaèní dopad a mají usilovat, aby
tento dopad posiloval pøátelství, co v hovorovém chování
znamená pøedev ím zavádìt pohodové standardní situace.
A tyto pohodové standardní situace mají být rozpracovány
pøedev ím, stojí-li man elé pøed instrumentálním rozhodováním.
A zde je nutno dodat, e sám jazyk je pro rovnoprávné
liberální rozhodování vrcholnì dyshestický. Zdaleka se nestaèí
nauèit mluvit, ale je nutné se v man elství nauèit mluvit tak,
aby se dialogem posilovala párové svornost. Stejnì tak, jak
dále uvidíme je dyshestická a man elská sexualita.
Standardní situace chování
Kultivovat a upravit porouchané man elství lze jedinì øídící
promìnnou zvanou man elské dorozumívání, k jeho náplni patøí
i tak zvaný informaèní dopad vzájemného chování. Otázka zní
"jak".
V první øadì musíme umìt vìdomì, je tì lépe øeèeno cílevìdomì,
brzdit soupeøivost do únosných mezí, aby se projevovala jen v
epizodických rychle odeznívajících svárech. Víme u , e sám
hovorový jazyk nám neumo ní, abychom ideálnì a trvale
kooperovali. Pova uji za prvoøadé, aby mìli man elé
propracovanou standardní situaci hádky. Epizodickým hádkám
nelze pøedejít a navíc v obou man elích vzniká puzení dokonèit
svár. Svár dokonèovat nesmíme, ale musíme ho umìt utínat.
Man elé mají být proto pøedem dohodnuti, e vznikne-li mezi
nimi jakákoli neshoda smìøující k hádce, pøeru í dialog. Ka dá
jejich hádka vyrùstá ze dvou koøenù:
-- na øe ení nìjakého úkolu mají rùzný názor,
-- v ka dém man elském páru existuje pohotovost k soupeøení, a
proto budou mít oba man elé sklon svùj názor prosazovat.
Za této situace se stává man elský svár neøe itelný, a proto
není-li pøeru en vede k eskalaci hádky do agresivit. Utnout
hádku tedy znamená vypracovat si postup (standardní situaci)
jak vzdorovat puzení se hádat.
Dám pøíklad: Man elé se zaèínají hádat jakou koupit sedací
soupravu, zaèínají prosazovat své návrhy, man el pronese:
"konèíme a odkládáme na zítøek", man elka souhlasí a oba se od
sebe vzdálí. Jakmile se k sobì znovu navrací, je zakázáno se
vracet k pùvodnímu sváru.
Tento postup musí pøedem prodiskutovat a pak ho bezvyjímeènì
realizovat.
Samozøejmì, e nejlépe se man elé zacvièí v realizaci
standardních situací formou výchovné (edukativní)
psychoterapie, kdy si lze situace i pøehrávat.
Permanentní sklon soupeøit lze nejlépe pochopit porozumíme-li
høe zvané "Vìzòovo dilema". Tato hra byla propracována
Merrilem Floodem a Melvinem Dresherem z kalifornské
spoleènosti RAND.
Pøedpokládejme, e úèastníky hry budou nikoli vìzòové, ale
man elé a e odmìnou budou emoce.
Obìma man elùm je zadán úkol:
-- buï volit spolupráci s druhým,
-- nebo volit podraz, zradu (konkurenèní soupeøivý akt).
Ve høe "Vìzòovo dilema" je hra zadána tak, e
a)volí-li oba spolupráci, dostanou støední mno ství odmìny,
b)volí-li oba zradu, nedostanou odmìnu ádnou,
c)volí-li v ak jeden zradu a druhý spolupráci, pak ten co
volil zradu dostane maximum odmìny, zatímco druhý podvedený,
ale poctivý, nedostane nic.
V rozvinutém man elském konfliktu dosahuje soupeøení man elù
takového stupnì, e oba stále volí zradu, jen aby druhý
nedostal minimální odmìnu.
V normálním prùmìrnì pohodovém man elství volí oba man elé
pøece jen spolupráci a spokojí se s odmìnou støednì velikou,
tedy nikoli maximální.
Trvají-li na svých návrzích a nejsou-li schopni se dohodnout,
volí ani by si to uvìdomili pøípad zvaný "zrada", nebo
zrazují dohodu, a proto nejen e nedostanou odmìnu, ale trpí (-
E), obvykle oba stejnou mírou.
Je-li jeden z man elù ochoten být "poctivý" a volí spolupráci,
co znamená, e obìtuje svùj návrh jen aby bylo dosa eno shody,
pak druhý mù e "zradit" tím, e prosadí svùj návrh. Získá tím
maximum výhod, vèetnì vysoké libosti (+E).
Hra je podnìtná i v tom smyslu, e ten kdo zaène ustaviènì
zrazovat (= prosazovat své návrhy) nakonec nutnì pøinutí
druhého, aby zrazoval také, to jest aby i on tvrdohlavì trval
na svých návrzích. Volba "zrady" pøedstavuje jakési poku ení
obelstít druhého.
Zopakujme si:
"Spolupráce" = netrvat na svém návrhu a podílet se
na vypracování standardního postupu jak pøeru it
spor.
"Zrada" = tvrdohlavì prosazovat svùj vlastní návrh.
Volí-li oba man elé "spolupráci", získají emoèní odmìnu
nejvý e +1,0y.
Volí-li oba man elé "zradu", jsou potrestáni nejménì ve vý i -
1,0y.
Volí-li jeden z man elù "zradu" a druhý "spolupráci", pak
"zrádce" získá maximální odmìnu. (Tøeba + 2,0y, zatímco
spolupracující je potrestán za ochotu spolupracovat øeknìme
zlostí -2,0y.)
Jenom e tento druh emoèního zisku je v man elství krátkozraký,
proto e partner posti ený zradou zaène okam itì chystat
odvetu.
V man elství, regulovaném racionálním dorozumíváním se sice
ustaviènì objevují poku ení volit zradu s maximálním ziskem,
ale pouèení man elé pøece jen zjistí, e nelze koøistit
beztrestnì a nepøetr itì.
Man elé musí v podstatì pochopit, e se vyplatí volit
spolupráci s men ím ziskem, ne li podléhat poku ení a volit
zradu se ziskem vysokým, ale krátkodobým.
Mohlo by se zdát protismyslné, e spolupráce je odmìòována
ménì, ne li zrada, ale pomysleme na to, e pøi faktické
spolupráci musím vyvá enì obìtovat nìkterá svá pøání (chtìní).
Jsme vskutku sobecky naprogramováni prosazovat pøedev ím své
zámìry a musíme se uèit "mít radost (+E) ze shody bez ohledu
na to, kdo ji navrhl.
V procesu edukativní psychoterapie se vyplatí, aby si
úèastníci dùkladnì ovìøili platnost "Vìzòova dilematu",
zvlá tì je-li hra opakována. Toti jedinì opakováním hráèi
poznají, e se vyplatí volit spolupráci a e pokusy "vyzrát na
druhém zradou" vedou k ustaviènému zrazování a zániku vztahu.
V obecném slova smyslu zobrazuje tuto situaci výsti nì zoolog
Matt Ridley: Spoleènost, která by dodr ovala dohodu, e se
nebudou krást auta, by ohromì vydìlala tím, e by nebylo nutné
auto zaji ovat proti kráde i. Ov em právì v této spoleènosti
dùvìøivcù by maximálnì vydìlal "zrádce", proto e by mìl
kráde e maximálnì usnadnìné.
Jakmile je zrada více odmìnìna ne spolupráce, musí ov em
vznikat pokusy zrazovat a konkrétnì v man elství to znamená,
e vznikají paraziti, zneu ívající slu nosti druhého.
Pojem "slu nost" si radìji nahradíme konkrétním: volit za
v ech okolností "spolupráci" a odolat poku ení "zrady".
Pomyslet na hru "Vìzòovo dilema", uvìdomit si nebezpeèí
"zrady" za znaènou výhodu má vytvoøit standardní situaci, kdy
si s man elkou øekneme, e v man elství lze parazitovat i kdy
se oba man elé mají rádi. Dokonce pøíli velká láska,
spoèívající ve velké citové závislosti, nutí více milujícího
aby "zrazoval", nebo si chce být druhým jistý. Zaène tøeba
vyèítat, tím rozbije man elské dorozumívání a znemo òuje
dosahování úmluv. árlivec trestá podezøelého tím, e v e
neguje (odmítá, popírá, znemo òuje), aby vyrovnal své
árlivecké utrpení.
Hra "Vìzòovo dilema" se hraje v man elství nepøetr itì a je
neèekanì dùle ité, aby man elé pochopili, e je správné volit
spolupráci a e podraz se nevyplácí, proto e druhý partner má
dostatek pøíle itostí a mo ností té podrá et.
Pro potøeby man elské poradenské praxe lze dùsledky hry
"Vìzòovo dilema", smìøující k dodr ování principu OVO
(oboustrannì výhodný obchod), vysvìtlit principem reciprocity.
Harwardský student Robert Trivers ji popsal takto:
Nabídnu spolupráci se zámìrem, e partner bude té
spolupracovat. Vrátíme-li se k na í osvìdèené neshodì "moøe
kontra hory", mohu se jednostrannì rozhodnout vyhovìt man elce
a poskytnout jí "moøe" s tím, e ona podle principu
reciprocity najde odpovídající odmìnu.
Zradit reciprocitu vede k maximálním odvetám do té míry, e se
reciprocita pøestane respektovat a to v man elství znamená, e
jeden z partnerù neocení dobrou vùli druhého spolupracovat.
Uvá íme-li jak nebezpeènì je ná jazyk zkonstruován pro svár,
jak malá je pravdìpodobnost shody v návrzích a jak nepatrnì
lze dorozumíváním prokazovat upøímnost, porozumíme, proè je
nutné zavádìt do dialogu man elù nové, zdánlivì nepøirozené
principy. Man elskou rovnováhu udr íme jedinì pokud se nauèíme
pøiná et oboustrannì vyvá enou obì , aby bylo dosa eno shody a
úmluvy.
Je velmi zákeøné, e ná hovorový jazyk umo òuje proklamativnì
zdùvodnit jakýkoli podraz. Slavnostnì dekorovaná, znìlá
proklamace se dá prohlásit za dostateèné zdùvodnìní jakéhokoli
podrazu. "Odcházím od své rodiny, proto e jsem se zamiloval do
mimoøádnì u lechtilé eny a opravdová láska je pøece hlas,
jemu musím naslouchat."
Vìøte mi, e v liberálním párovém man elství je zakleto nìco
stra ného, co doká eme zvládnout jedinì vyvá enou
anga ovaností citu a rozumu.
Man elské podrazy
Zopakujme si, e man elský podraz znamená podlehnout poku ení
a volit zradu s vysokým ziskem kladných emocí (+E) na úkor
druhého, jemu u tìdøíme dávku velkých (-E).
Je zará ející, e man elé musí projít údobím tì kých støetù,
svárù, hádek a agresivit, ne li si pov imnou, e se vyplatí
spolupracovat by za men ích ziskù (+E). Nìkdy se man elé ke
spolupráci nedopracují nikdy a rozvedou se, tøeba e man elství
nebylo nièím zjevným ohro eno.
My u víme, e hovorový jazyk doká e cokoli honosnì vysvìtlit,
tøeba e toto vysvìtlení není správné, ale jen se jako správné
tváøí. Je obtí né, aby man elé bez pouèení pochopili, e pojem
správný má být v man elském dialogu zakázán. V dialogu
podáváme návrhy a jediné co doká eme urèit do jaké míry (s jak
velkou pravdìpodobností) jsou pou itelné. Ani jeden z man elù
není schopen jednoznaènì urèit co je správné. Správné je
jedinì, aby man elství bylo funkèní, to jest, aby jednak na e
man elství pøe ilo a jednak abychom ho my nìjak pro ili, to
znamená, aby man elské sou ití bylo zdrojem oboustrannì
vyvá ené emoèní bilance.
Toho mù eme dosáhnout jedinì spoluprací na základì
reciprocity. A to je k eft, nic jiného ne li k eft s emocemi,
kdy za (+E), které mi poskytl druhý partner, mu poskytnu (+E)
v pøibli nì stejné intenzitì. Neu ívejme pojmu altruismus v
matrimoniologii. V povìdomí lidí je zakleto, e nejvy ím
mravním principem je altruismus, to jest obìtovat se pro
druhé. Ne! Nejvy ím principem je hrát fér hru OVO
(oboustrannì výhodný obchod) a to podle zásad reciprocity.
Nejdøíve si od partnera "vypùjèím" kladnou emoci (+E) a pak mu
ji poctivì vrátím.
Tak napøíklad man elka navrhuje své "moøe" a já souhlasím, e
letos se pojede k moøi ov em s pøesvìdèením, e pøí tí rok se
pojede do hor. Duchaplnost v principu OVO je skuteènost, e v
prvním kroku chování sám nabízím spolupráci a èekám, zda se
oplácení dostaví. Pakli e se dostaví, hraji tuto hru dál.
Utu uji tak reciprocitu. Nejen to. Pokud oba man elé støe í,
aby se naplòovala reciprocita, získávají o sobì dobré mínìní,
neboli reputaci. A získají-li reputaci, snáze volí spolupráci
a vyhýbají se poku ení podrazu.
Je tì jednou zdùrazním, e hovorový jazyk nabízí, aby se
vzájemné chování zdùvodòovalo z hlediska správnosti. Lineární
my lení pou itím zdùvodnìní (implikace) nás k tomu doslova
nutí. V rozporu "moøe -- hory" souhlasí man el v duchu
reciprocity s "moøem" s tím, e man elka dodr í slib a pøí tí
rok bude neproblematicky souhlasit s "horami". Jenom e ona
neodolá poku ení a dovolí si podraz tím, e øekne: "Pojedeme
zase k moøi, proto e tam bylo vloni krásnì. Nepojedeme do hor,
proto e je nemáme tak ovìøené jako moøe."
Obojí "proto e" bylo pou ito lineárnì v nelineární situaci.
lo o pravý podlý podraz, zdánlivì správnì zdùvodnìný.
Man elka nepochopila, e v duchu reciprocity musí obìtovat
krásy a slasti moøe, proto e vloni obìtoval man el krásy hor.
V pragmatické terminologii bychom øekli, e man elka
nedodr ela úmluvu. Nyní víme, e nedodr et úmluvu znamená
uèinit podraz, zradit reciprocitu s následkem, e druhý
partner odpoví stejným zpùsobem a podrazí jinak a jinde. Zrada
podrazem zostøí vzájemnou párovou soupeøivost. Man elka tak
ohrozila pohodu domova, proto e volila svùj vy í emoèní zisk
(+E) na úkor man ela. Za títila se správností. Jistì by jí
nedìlalo obtí e pronést "je správnì jet tam, kde u jsme
jednou byli a kde to bylo nádherné". Kdo pochopil podstatu
nelinearity, pochopí, e právì uvedený výrok o správnosti je
vysoce nesprávný. Je to jen a jen proklamace, agitaèní výrok,
pokus prosadit nìco, co v podstatì chci.
Mnohých podrazù se v man elství dopou tím v tak zvané dobré
víøe, neboli bona fide.
Nehovoøili jsme dosud nále itì o dùsledcích toho, e v
man elství zaniká individuální svrchovanost a je nahrazena
dìlením autority. O tom jak se bude doma finanènì hospodaøit
je nejlépe dohodnout se na úmluvì, e tøeba autoritou
hospodaøení bude mu . Autorita pak skuteènì znamená
rozhodovací pravomoc, ale pøece jen rovnoprávnì dohodnutou.
Jestli e si pak chce man elka koupit nìco od Diora, pak je-li
nále itì gramotná a srozumìná s tím, e bude plnit uzavøené
úmluvy, musí man elovi polo it otázku: "Je mo né, abych si
koupila aty za dvanáct tisíc?" a je nìco skvìlého v
man elství, kde man elka místo naléhání, pronese: "Nelze?
Nevadí, poèkám".
Normální mu , jeho rozhodovací autorita je druhým
respektována, vidí toti realitu rodinné ekonomiky z nového
úhlu.
Zaène-li man elka naléhat a tím zpochybòovat jeho rozhodovací
autoritu, zaène se jevit jako skrblík, proto e ani by
vylo enì chtìl, zaène pova ovat dvanáct tisíc za zbyteènì
vyhozené peníze. Øekne-li man elka "nevadí, poèkám", doslova
zatne jeho pøirozený sklon oponovat, a man el se zaène
rozkládat v povolnou a vstøícnou bytost. Man elka toti z
nièeho nic peníze odmítá a tím mu dává reciprocitu, s ní
nepoèítal.
Ov em nauèit se uznávat rozhodovací autoritu druhého v
stanovené slo ce sou ití nelze bez psychoterapeutického
zacvièení. Øekne-li man el v dobré víøe, e nelze vydat
dvanáct tisíc, proto e chybí úspory, musí být man elka
sociální gigant, aby øekla "nevadí, poèkám".
Ona opìt v dobré víøe zaène svùj návrh (12.000,- Kè)
prosazovat, proto e se domnívá, e je oprávnìný, neboli
správný. Oba snesou spoustu argumentù a byv e nepouèeni,
netu í, e se tím øítí do jícnu neúplnosti.
Ihned vysvìtlím. Ka dá vìda je vìdou, pokud zùstává otevøená
dal ímu bádání a pokud zná tvrzení je jsou neúplná, proto e
obsahují tvrzení je nelze ani potvrdit, ani vyvrátit.
Vìda o man elství, je vyrostla z man elského poradenství,
nedoká e ani vyvrátit ani vysvìtlit jak je mo né, e
pøirozeným dialogem se v urèité konkrétní situaci nelze
dohodnout, ne proto, e by to man elé nechtìli nebo neumìli,
ale proto e to není vùbec mo né.
Zùstaneme u atù od Diora za dvanáct tisíc. Neexistuje vìdecky
pøijatelná metodika, která by dala man elùm doporuèení, které
rozhodnutí bude nejsprávnìj í. I kdy man el odhalí a pochopí
proklatì manipulativní funkci øeèi, není ani známo, která
forma man elského uspoøádání doká e odpovìdìt na otázku, zda
man el XY v konkrétní situaci mìl (= bylo by správné, aby
uèinil) èi nemìl vydat man elce dvanáct tisíc na aty. Tak
tøeba man elovo tvrzení "a dosáhnou na e úspory jednoho sta
tisíc korun, pak si mù e aty koupit" se jeví jako rozumné.
Znám ale stejný poèet dùvodù proè je tento man elùv výrok
stejnì správný jako nesprávný.
Správné je v e na èem se man elé dohodnou a dohodnuté dodr í.
A tak v dobré víøe se rodí podraz, zaènu-li tvrdit "chci na i
pùvodní úmluvu vylep it". Vylep ovat úmluvu se pøece musí, ale
ne ve chvíli, kdy chci aty za dvanáct tisíc. Ale kdy tedy?
Nový jícen neúplnosti. Nevíme. Mo ná jednou za rok anebo mo ná,
e máme hledat úmluvy flexibilní aplikovatelné na vìt inu
mo ností. Bylo by to krásné, ale aplikovatelnost na vìt í
plochu mo ností vytváøí terén pro svár a hádku. K tomu netøeba
nic dodat.
Ïáblem ru ícím úmluvy je man elská situace, kdy se náhle nìco
naskytne.
Jsme ve finanèním poklidu, oba pracujeme, máme nìjaké úspory a
najednou se naskytne mimoøádnì výhodná koupì rodinného domu.
Man el coby rozhodovací autorita pøes finance nikdy s koupí
domu nepoèítal, zatímco man elka ti e snila o malé rodinné
vilce se zahrádkou. Ono naskytnutí se rodinného domku za
mimoøádnì nízkou cenu má v echny rysy jícnu neúplnosti,
proto e neexistuje vìdní obor, který by rozhodl, co je v tomto
pøípadì nejsprávnìj í. Dodr et úmluvu a v dùsledku toho pøijít
o výhodnou koupi? Je správné, aby mimoøádná výhodnost byla
dostateèným dùvodem k tomu, aby se zmìnila úmluva? Nevíme.
Smiøme se s tím, e v man elském páru vznikají podrazy èasto
jenom proto, e v koneèné fázi nemají mnohé man elské spory
øe ení. A proto se nejednou v nejlep í vùli se dohodnout
pohádáme, v domnìní, e druhý nás nechápe, nebo nechce
pochopit Co lze doporuèit, kdy se naskytne nìco mimoøádnì
výhodného, co není souèástí úmluvy a co jeden chce, zatím co
druhý naopak? Opomíjet nahodilé zisky? Znáte pøece "Ty netu í
jak jedineèná pøíle itost se tu naskýtá, pova vila za dvì stì
tisíc ." (pøeháním). Jenom e co na to chlap, který se v ivotì
dìsí jediné vìci, a tou je nemovitost?
Mám zku enost, e jedinì ve skupinové terapii se lze nauèit
umìt vzdát cokoli bez pocitu zklamání, jen proto, aby do lo k
porozumìní. Je pøetì ké vzít za své, e nìkdy ustupuji druhému
nikoli v jeho prospìch, ale výhradnì ve prospìch párový. A to
znamená, jak u víme, e i druhý se uèí vzdát èehokoli bez
pocitu zklamání.
Takto nevznikají nìjací ignoranti jim je v e lhostejné, ale
naopak: rodí se nový druh dùstojnosti, kdy zaniká ona
nepøetr itá pohotovost ke svárlivosti.
V man elském dorozumívání je dokonce skryt podraz, kdy se
hádám jen proto, e se nechci hádat.
Zopakujme si, e v hovorovém jazyku je zakleto pøedev ím
druhým manipulovat. I ucházím-li se o jeho pøízeò, tak jím
manipuluji. Není-li hovorový jazyk støe en, vzniknou v
man elství dva ne ádoucí stavy, man elé se stanou navzájem
parazity nebo konkurenty. A tyto rozvratné vztahy doká ou
vzniknout i za pøedpokladu e oba man elé jednají v nejlep í
vùli (bona fide):
1. Chci pøece rodinu udr et a chci mít rád druhého partnera, a
proto v e co chci je ve prospìch rodiny.
2. Já pøece vím, co rodinì prospívá a co jí kodí, a proto
jednám v dy v její prospìch.
Uvedený postoj se v nás formuje jako urèité pøesvìdèení,
dokonce upøímnì mínìné pøesvìdèení, je se mù e stát
èistokrevným podrazem.
Koncovým stavem nekontrolovatelného konkurování je chaoticky
rozha teøené man elství, koncovým stavem parazitizmu je
predátorství jednoho partnera, který se zmocní ve keré
rozhodovací autority.
"Mlè a udìlej co povídám ..." je výrok predátora.
V tuto chvíli se nedoká u nezmínit o tak zvaném èerném
pasa éru v man elství.
Je to malebný tvor, který vzdá úèast na jakémkoli rozhodování
v rodinì. Jsou jimi skoro výhradnì mu i. Doma udìlají jen to
co se od nich ádá, nemají vùbec sklon nìco doma vylep ovat,
mají rádi své dìti, ale o jejich vysvìdèení se nezajímají. Co
vydìlávají dají man elce a vezmou kapesné jaké jim man elka
urèí. Pozor, nemluvím o hobbistech, plnì zaujatých svými
zálibami. O nich u byla øeè. Èerný pasa ér je jakýsi "Mu bez
vlastností" rakouského spisovatele Roberta Musila. Ve v ech
pøípadech, s nimi jsem se setkal, byli ekonomicky
prosperující, ale bez nejmen í radosti z výdìlku.
Profesor Franti ek Koukolík se ve svých knihách zmiòuje o tak
zvaných mìkkých poruchách osobnosti. Èerný pasa ér by se mohl
jevit jako antisociální jedinec, tedy jedinec s tvrdou
poruchou osobnosti, ale o nìjaké vylo ené antisociální vloze
se u nìho nedá mluvit. Pracuje dokonce úspì nì, ale zeptáte-li
se ho jak nejlépe s penìzi nalo it, tak neví. A toto nevìdìní
mì u èerných pasa érù zaujalo. V dotazníku na otázku jak
nejlépe ztrávit dovolenou uvedli "nevím". V rozhovoru s nimi
jsem zjistil, e jde vskutku o Koukolíkovu mìkkou poruchu
osobnosti spoèívající v absenci onìch distinktivních emocí.
Vzpomeòte -- co mi chutná, co se mi líbí, co mì tì í. Jim nic
nechutná, nic se jim nìjak dotìrnì nelíbí a témìø nic je
netì í. Pøesto ijí neuvìøitelnì spokojenì. A odhaduji, e
znají rozkmit emocí nejvý e do hodnoty +1,0y. A proto se
man elce jeví jako èerní pasa éøi, kteøí se vzdávají v í
odpovìdnosti.
Pamatuji si na èerného pasa éra, na nìho man elka v poradnì
vykøikla "jsi naprosto nezodpovìdný" a on ti e odpovìdìl "ano,
má pravdu". Po nìkolika minutách tatá ena pronesla rovnì
rozhoøèenì" jeho nenapadne, aby el s dìtmi do zoo" a èerný
pasa ér odpovìdìl "fajn, pùjdeme do zoo".
Budi , nebudeme je pova ovat za vzor v partnerství, ale trochu
bychom se od nich uèit mìli.
Anachronické spekulace
U víme, e v rozhodovací situaci máme hledat míru
pou itelnosti koneèného rozhodnutí souèasnì s ohledem na míru
vyrovnané libosti.
V dy se mù e stát, e pou ité rozhodnutí bude patné. Koupíme
výhodný rodinný domek a zjistíme, e kolem domku povede
dálnice.
Jakákoli koupì jakéhokoli domku je zatí ena neodstranitelným
rizikem.
A proto je mimoøádnì negramotné hledat posléze viníka, který
zpùsobil ztrátu. Zpìtnému vyhodnocování kdysi dohodnutého
øe ení øíkáme anachronická spekulace.
Tvrdím, e jsme anachronickými spekulacemi doslova posedlí.
"Kdybys by tenkrát ten domek koupil, mohli jsme dnes ..." To
je zcela èistokrevný podraz, jeho jediným významem je osoèit:
"Jsi neschopný mu , který místo aby rodinu ivil, tak ji
o ebraèuje." A obvykle nechybí dodateèná pohrù ka: "Pøí tì se
s tebou bavit nebudu a ..."
Èlovìk má zkoumat svá minulá rozhodnutí výhradnì proto, aby se
vyhnul chybám. Ale ivotní osudová událost je obvykle tak
ojedinìlá, e anachronická spekulace není na místì. Uva me co
si myslet o výroku:
"Byli jsme letos na dovolené v Itálii a pr elo, tak e u nikdy
nepojedeme na dovolenou do Itále".
Tento výrok je neplatný, nesmí být pøijatelný a je dokonce
chybný, nebo obsahuje totálnì jalovou implikaci "proto e
letos v létì v Itálii pr elo, bude tam pr et v echna dal í
léta".
Nejhor í jsou anachronické spekulace proná ené formou náøku:
"Proè já tì jen poslouchal a jel na dovolenou do Itálie, proè
jen jsem se neøídil vlastním rozumem ..."
Anachronické spekulace se postupnì stávají ne ádoucími
standardními situacemi, kdy si jeden z man elù poèíhá na
druhého, aby mu neutekla mo nost ho obvinit. Man elka navrhla
a posléze prosadila "Itálii" a ono tam pr elo. Nemohu si pøece
dát ujít takovou skvìlou pøíle itost dokázat své enì, e ke
neschopná rozhodovat o tom, kam jet na dovolenou.
A pøece právì dé v Itálii by se mohl stát momentem, který
man elství upevní. Staèí, aby man el vyøkl prosté a
krásòouèké: "O nic nejde, copak mù e za poèasí v Itálii?" To
opravdová vstøícnost a my se právì na anachronických
spekulacích mù eme nauèit chápat dopad tak zvaných vstøícných
rituálù.
Mohu se dát pouèit a pochopit, e zatímco kritika druhého mi
jde snadno, jakoby sama od sebe, s chválou je to hor í.
Pøipadá mi banální hovoøit o vstøícném rituálu, kdy mi
man elka pøichystá dobrý obìd, nebo mi vy ehlí oblek, ale není
vùbec banální nachystat vstøícný rituál, kdy druhý chybil.
Ztratí-li man elka penì enku s pìti tisíci, je to pøesnì ta
událost na ni si poèíhám, abych mohl realizovat vstøícný
rituál "Bylo by hor í, kdyby se ti nìco stalo ..." Man elský
blbeèek aplikuje anachronické spekulace "stále ti øíkám nenos
tolik penìz u sebe, mohli jsme si koupit nové køeslo a teï!?"
Man elka pøece ví, e u sebe nemá mít tolik penìz, ztráta ji
mrzí tøeba i víc ne man ela a místo útìchy se jí dostane
výèitek. Hanba.
Obsahem anachronických spekulací bývá i dialog, který má být
jakýmsi inventáøem pohody.
"Nikam nejdeme, stále jen sedíme (døepíme) doma ..."
Uvedený výrok mù e být zobrazením dvou zcela
odli ných man elských situací:
-- man elé vskutku neorganizují volný èas a nikam nejsou,
-- man elé nedoceòují tak zvaný man elský volnobìh.
Automobilisté znají co to je "zaøadit neutrál", man elé to
nìkdy neznají. Pøedstava, e nìkde existují man elé, kteøí
tøeba uklízejí byt a co chvíli se obejmou, zlíbají, a pak zase
uklízí a znovu se obejmou a pøi úklidu dokonce spoleènì
prozpìvují, je imbecilní. Ka dodenní kontakt nedoká e být
sváteèní. Jedinì poznáme-li v ednost dne, oceníme posvícení.
Znám australského milionáøe Jana Domabyla (autora knihy
"Sbìratel sexu"), který si mù e dovolit skuteènì v echno a
pøece mu jedno chybí -- man elský volnobìh, man elský neutrál.
Nav tívil mì jednou ve chvíli, kdy jsem si v pracovnì øadil
poznámky a man elka v kuchyni nìèím rachotila a on vykøikl
"Toto chci a nic jiného, chci si doma èíst a chci sly et
man elku, e tøeba také nìkde ve svém pokoji ète, nebo nìco
dìlá."
Nachystají-li si man elé láhev moselského a spolu sledují TV,
jde u o programovaný duchaplnì spoleènì strávený veèer.
Man elský volnobìh je kdy si man el dìlá poøádek ve své dílnì
a man elka si povídá pøes plot se sousedkou. Man elé se v tu
chvíli svými èinnostmi míjejí. Zcela negramotný man elský
partner prohlásí man elský volnobìh za nudu.
Na í mysli, neboli na emu Bdìlému Vìdomí, není vskutku dáno si
nìèeho podobného vá it. Nenabuzuje toti emoce a proto není
vnímán a hodnocen. Man elský volnobìh je toti nìco jako být
zdráv a necítit ádné obtí e. Není mo né si ustaviènì øíkat
"skvìlé, nic mì nebolí!" a pøi tom být zdráv je pøece jak se
patøí významné. Ov em ít jen proto, abych byl zdráv je jaksi
nuzné Oproti zdraví mì v ak man elský volnobìh mù e úlisnì
zaskoèit, tím, e ho prohlásím za nudu.
"Co je to za ivot, ty se vrtá s nìèím v dílnì a já si tady
povídám se sousedkou." Ano, takový je ivot, a pøedev ím ivot
man elský. Je lépe zaøazovat doma "neutrál", ne se hádat.
Presti
Lze øíci, e mì neèekanì intenzivnì tì í, jsem-li nejbli ím
okolím vysoce cenìn, oblíben, uznáván, tedy hodnocen. Ptejme
se nejdøíve co je to "nejbli í okolí". Je to tak zvaná malá
spoleèenská skupina, ov em rozptýlená (disperzní). Pro
man elské poradenství je dùle ité vìdì,t kdo k ní patøí:
-- pøíbuzní
-- pøátelé a známí
-- kolegové
-- sousedi
Pro disperzní skupinu platí, e se její èlenové vzájemnì ani
neznají. Neplatí pro ni ani bì ná pravidla tak zvaných malých
spoleèenských skupin nerozptýlených, ale soustøedìných. Ka dý
máme svou disperzní skupinu a usilujeme v ní o nejvy í
hodnocení, lépe øeèeno uznání. Jsme-li ctìni jako výjimeèní
jedinci, pak projevy tak vysokého uznání jsou propojeny s
emocemi intenzity a +2,0y.
Ani bychom si to plnì uvìdomovali, jsme pøi kontaktu s èleny
své disperzní skupiny ostøe zamìøeni na to, zda jsme vskutku
hodnoceni dostateènì.
Nejsme-li dostateènì ocenìni, urá íme se a pro íváme pomìrnì
znaèná muka nedocenìní (v intenzitì -2,0y). Pøesahují-li
intenzity emocí z nedocenìní a naopak z výraznì projevované
úcty hodnoty +2,0y lze øíci, e jsme otroky své disperzní
skupiny a v e dìláme výhradnì proto, abychom byli vysoce
uznáváni.
Je-li pro mì hodnocení mé disperzní skupiny prioritou, lze pak
øíci, e jsem èlovìk otroèící presti i -- ov em presti i
pavlaèové.
Pov imnìte si, jak intenzivnì pro ívané jsou stavy, kdy se
zesmì ním, ztrapním. Zmen ují toti v oèích èlenù mé disperzní
skupiny ocenìní a úctu.
Za zmínku také stojí, e se chci jevit hodnotnìj í, ne li
jsem. Pak se chlubím, povy uji. A kdo by nevìdìl, e si
zbyteènì drahé auto kupuji pøedev ím proto, abych budil zdání
bohatství. V dy bohatství je zobrazením mého úspìchu,
vy aduje úctu, obdiv a bohu el i závist.
Chtít nìco znamenat, jevit se jako významný a vy adovat uznání
a dokonce úctu od èlenù své rozptýlené skupiny, je nám
geneticky vrozeno. Rod i kmen byl záhy sociálnì stratifikován.
U lovci se dìlili na úspì né a neúspì né. Úspì ný lovec,
který ulovil velké stepní zvíøe, ho veøejnì porcoval a
rozdával. Za to byl veleben, a tak lovec nelovil u jenom
proto, aby ulovil, ale aby byl veleben. Procesem zvaným
kutilství, dostal mu na svìt rozvoj øemesel a posléze i smìnu
øemeslných výrobkù. To v e diferencovalo mu e na rùznì
sociálnì integrované.
I eny se diferencovaly pøedev ím dle plodnosti, kvality
jejich potomstva a jejich zdraví. Pozdìji se krása stala
zobrazujícím symbolem zdraví.
Hendikepovaný jedinec byl pùvodnì neúprosnì likvidován. Nikdy
ale nebyli likvidováni starci a staøeny, proto e se vìt inou
starali o dìti a tak byli potøební.
V Encyklopedii psychologie profesora Nakoneèného jsem se
doèetl o pojmu izolát. Je jím mínìn vyvr ený jedinec, z
nìjakého dùvodu pro spoleènost nepotøebný, nebo zhoubný.
Bezdomovci jsou izoláty. V souèasné dobì se ale stává i
izolátem jedinec nesná enlivý, který si úctu vynucuje, urá í
se, mstí se, ve spoleènosti jen oponuje, kazí radost i
veselost. Jsou to lidé sice integrovaní (pracují, mají rodinu),
ale jednak nemají pøátele, jednak vytváøejí deformované vztahy
jak v práci, tak doma v rodinì. Izolátem se mù e stát i èlovìk
nespolehlivý.
Existuje v ak zvlá tní stav bezradnosti, kdy izolát poci uje,
e je ostrakizován, nenalézá cestu zpìt, aè ji hledá. Má pak
pocit, e se mu dìje køivda. Je velmi záva né, e izoláty se
stávají lidé chudí, zvlá tì pak chudí, kteøí chtìjí pracovat.
U nich lze øíci, e se stali izoláty nespravedlivì. A tak
vidíme, e se mù eme stát vyvr enci jednak poruchou své
osobnosti, spoèívající v chybì funkèního centra vytváøejícího
lidské vztahy, jednak nedostateènou sociální spravedlností.
Ale také mù eme mít jen pocit vyvr enosti. "Nikdo mì nechce,
nikdo mì nemá rád, svìt je zlý, zvlá tì vùèi mnì ..."
Aè nejde o nemoc, jsou právì tito naøíkavci vhodní pro
psychoterapii, proto e man elský partner si s nimi neporadí.
Radím nezamìòovat izoláta s outsiderem. Podle Nakoneèného je
outsider neakceptovaný aktivista. Èesky bych øekl protivnì
prùhledný sna ivec. Usiluje o presti , respekt i úctu, ale je
v tomto úsilí neobratný. Outsideøi jsou hlasateli
problematického postoje, e man elé mají mít k sobì navzájem
úctu a e si mají druhého vá it. Nedomyslí, e úctu mohu mít
jen k nìkomu, kdo se úctyhodnì chová. Úctyhodné je takové
chování, kdy pøiná ím obì (-E) ve prospìch veøejný.
Stateènost, ohleduplnost, obìtavost pro dobrou vìc jsou
v echno projevy jedince vùèi spoleènosti.
My u víme, e platí pravidlo, e si druhého budu vá it jen
pokud budu mít jistotu, e si i on vá í mì.
Nezapomínejte, e projevy úcty a uznání jsou
vìt inou manipulacemi, kdy za tyto projevy nìco
chci.
Ve vyhrocených situacích se jakoby zostøuje mé mínìní o druhém,
ale to je pøesnì to mínìní, které má být ingorováno. Man elé
se mají vzájemnì uznávat, respektovat svá individuální práva a
usilovat o párovou svornost je má vést ke vzniku ádoucí
párové presti e. ijeme pak tak, e si na e man elství získává
presti jako pár, jako rodina.
Hovoøili jsme o izolátorech a outsiderech jako jedincích
deprivovaných spoleèností a nepohovoøili jsme o jedincích
pozitivnì integrovaných.
Jsou jimi jedinci s vysokou mírou sobìstaènosti neboli
autarkie. Jsou jen pøimìøenì závislí na mínìní skupiny a jeví
spí e trend se od mínìní skupiny distancovat. Autarkní
osobnost chápe nezbytnost urèitých sociálních jistot, vy aduje
nejvý e pohodlí (komfort), nikdy luxus.
Máme se uèit být autarkní. K tomu musím vìdìt, e dramatem pro
èlovìka je být opu tìn, nikoli být sám. Ale i být opu tìn je
situace mající øe ení, e si toti znovu nìkoho naleznu.
Autarkní jedinec zùstává sám, jen kdy chce ít sám. Podstatou
autarkie je vyrovnávat utrpení bez náøku, "stavìt rozboøený
dùm stále znovu a znovu by opotøebovanými nástroji."
(R.Kippling)
Vra me se ke skuteènosti, e vyslovení projevu úcty je emoèní
dar, který volá po emoèní smìnì (reciprocitì).
Pøíklad man elské promluvy bez reciprocity:
Man el: "Vá ím si toho, e v noci musí vstávat k na í Evièce
a e se vlastnì ani nevyspí ."
Man elka: "Nepøipadá si trochu málo si toho jen vá it, co
takhle sám také nìkdy vstát a ..."
Man el: "Nezapomeò, e já musím do práce ..."
Vyjádøení respektu k man elèinì úctyhodné èinnosti
bylo znehodnoceno. Pøí tì si dá man el pozor, aby
pochválil.
Pøíklad promluvy s reciprocitou:
Man el: "Vá ím si toho, e musí vstávat k na í Evièce a e se
vlastnì nevyspí ..."
Man elka: "Jsem ráda, e to ocení ..."
Man el: "Spolehni se, e ti to vynahradím ..."
V man elství nelze vy adovat projevy úcty jen proto, e jeden
z man elù je nìjak spoleèensky významný. Mít významného
partnera pøece znamená ohro ení(!). Významný man elský partner
má stále lep í anci si nalézt nového partnera. Za svou
svìtovou proslulost jen namátkou nevýslovnì trpìli svými
enami: Georg Bernard Shaw, Albert Einstein, a ná Bedøich
Smetana. Z Bernarda Shawa se stal nakonec zapøísáhlý myzogýn.
Pakli e ena pracuje a navíc se stará o domácnost a man el jí
ka dý den øíká, jak moc si toho vá í, zákonitì padnou jednoho
dne slova, e si za to nic nekoupí.
Tvrdí-li mu , e chce, aby si ho ena vá ila, chce nepochybnì
nìjakou výhodu. V dy uva te jak snadno se dát vyjadøováním
úcty parazitovat. Man elka chodí do zamìstnání a navíc se doma
døe a man el pronese obdiv. To pøece není OVO, to je podraz se
ziskem.
Namítnete mi, e by vám skuteènì staèil jen ten obdiv a
uznání. Va e námitka vyplývá z nevìdomosti, proto e doma vám
obdiv a uznání chybìjí. Jakmile je vám poskytováno jen uznání,
by v hojnosti, pak teprve vidíte, e jde o podraz.
Pokud man elka vstává osmkrát za noc k va í Vìru ce, je nutné
vyøèené uznání navíc ocenit tak, aby man elka byla podarována
kladnou emocí (+E). Zjistíte, e zpoèátku jí udìlá radost jen
oceòující výrok, ale pozdìji rozpozná, e je na ní koøistìno.
Rituály ocenìní mají vskutku existovat. Nelze je nikdy
vynucovat, nejvý e pøipomenout. A varovat se stavu, kdy se
uvnitø samého man elství jeden stane outsiderem. Nic
úctyhodného nevykoná, ale ustaviènì vynucuje úctu.
"Nevá í si mì."
Co je to za výrok? Mù e být pronesen v pohodì pøi veselém
dialogu a dobré kávì. Zná gradaci:
Akce: "Nedoceòuje mì, neví co ve mnì má ."
Odpovìdí bývá: "A ty si mì snad vá í ? "
Reakce na tuto odpovìï: "Jak bych mohl (mohla) ."
Instinktivnì chci, abych byl druhým cenìn, proto e mám právo z
toho tì it výhody, jenom e pro man elskou svornost je
podstatné, aby si man elé tyto obecné nerozhodnutelné problémy
nekladli do centra své pozornosti. Nech radìji investigativnì
zkoumají, zda tìmito sváry na tak zvanì neostrá témata
nesklouzávali do parazitování nebo vìèného soupeøení.
Nepodaøí se vám vyvrátit, e projev úcty je v dy manipulací,
kdy pochvalou usiluji získat výhodu. Naproti tomu ov em nic
proti chválení, jako vstøícnému rituálu -- ov em s
reciprocitou; to znamená: chválit se musíme oba navzájem v
pøibli nì stejném mno ství.
Dru nost
Èlovìk je geneticky naprogramován se bát, a proto se dru í.
Instinktivnì se bojí samoty a osamìní. Je ale schopen
vykalkulovat svým rozumem, e samota ho ve vyspìlé civilizaci
bezprostøednì neoohro uje. Gramotný jedinec doká e ít osamìle
nebo ví, e práce a hobby mu dodává dostatek kontaktù, které
zasytí jeho sklon se dru it.
V roce 2000, kdy dokonèuji tuto publikaci, nám stát svými
zákony nabízí reprodukovat se formou rovnoprávného párového
man elství, rámovaného zákonem o rodinì.
Nezakazuje nám v ak mo nost reprodukovat se i jinak. Tøeba e
tím, e mu má neman elské dìti, nebo e man elé ijí v
registrovaném partnerství jako druh a dru ka a koneènì, e
ena odmítá mu e coby otce a peèuje o své dítì sama.
Spolupráce pøi reprodukci je v man elském páru zaji tìna, ale
ne dostateènì. Rodièovství hendikepuje enu, a tento hendikep
nebyl zatím nikde úèinnì vyrovnán.
Èlovìk se ale pøece nedru í jen za úèelem spolupráce. Dru í se
také proto, aby si vylep il svou emoèní bilanci. Vyhledává své
bli ní, aby ho podarovali radostí a veselím a on je ochoten na
této bilanci participovat. S pøáteli se normální èlovìk doká e
veselit i kdy si mnozí tuto pozitivní bilanci kazí, proto e
nevìdí jak organizovat setkání tak, aby v ichni bilancovali
emoènì kladnì.
Dru it se do malé pøátelské skupiny, pøípadnì skupiny spjaté
spoleènou zálibou je nám vlastní, ale nesmíme opomenout, e
vùèi ka dé pøátelské skupinì zachováváme pomìrnì pøesnou mez
vzájemné intimity. Na náv tìvì u pøátel se nesvìøuji obvykle
paní domu, e mì trápí zanícené hemoroidy; jsem-li dostateènì
kultivovaný, neventiluji pøed pøáteli man elské sváry.
Lze øíci, e mez intimity urèuje, která témata jsou tabu a
která nikoli. K tabu pøátelské skupiny tøeba patøí, e na
náv tìvì neskuhrám, e se mi v práci nedaøí.
Dospìl jsem k pøesvìdèení, e svìøit se nìkomu se svými
intimními tématy je èlovìku dáno jako potøeba. Existence
amanù, kouzelníkù, ale také náèelníkù kmene tuto potøebu
kryla. Od okam iku, kdy vznikly individuální strasti, starosti
a úzkosti, hledal zøejmì u èlovìk kmenového uspoøádání nìkoho,
komu by se mohl svìøit.
Pojem svìøit se budeme chápat pøesnì: sdìlit svou nesnáz a
ne ádat konkrétní pomoc, nejvý e útìchu.
V ichni man el tí poradci znají pøípady, kdy se pár uklidnil
jen proto, e man elé na li v poradci èlovìka, jemu se mohou
výhradnì jen svìøit.
Svìøit se a ádat pomoc je u akt kooperace. Nám jde nyní o to,
zda se èlovìku skuteènì uleví, kdy se jen svìøí. V e
nasvìdèuje tomu, e ano. A domnívám se, e i z evoluèního
hlediska lze úlevu, která následuje po svìøení, vysvìtlit.
Na úrovni ne pøíli diferencovaného kmene nemìl èlovìk ádná
osobní tajemství, existovala jen ohro ení kmene jako celku a
vùbec existovaly jen rodové a kmenové (tribální) starosti. V e
se projednávalo veøejnì. Teprve diferenciace kmene dle dìlby
práce, pozdìji dle odmìny za práci zpùsobilo soupeøení uvnitø
samého kmene, který byl rozparcelován tak, e mezi èleny
parcelovaných okruhù vznikalo konkurenèní soupeøení. Od toho
okam iku vznikaly individuální strasti, je nebylo mo né
prodiskutovat s ostatními. Uvedené rozparcelování jednoty
kmene vzniklo u kmenù je se dru ily v nadkmenové svazy,
pozdìji státy. Dne ní stát evropského pùvodu je rozparcelován
tak dùkladnì, e se lidé tého státu vzájemnì ohro ují,
zabíjejí, kradou a podvádìjí.
Ov em spoleèné sdílení strastí v nám zùstalo nìjakým zpùsobem
geneticky ji tìno -- tím, e ka dý normální èlovìk vyhledává
nìkoho, s kým by se mohl dru it, pøekroèit mez intimity.
Potøebuji se obèas svìøit intimnì.
Bylo by trestuhodné vyslovit tvrzení, e man elský pár je
ideální vztah pro intimní dru nost. krtnìme pojem "ideální"
jako zcela nevhodný z dùvodù, o nich pojednávala tato kniha.
V man elském páru pøece intrikujeme, parazitujeme, konkurujeme
si. Na druhé stranì v ak smíme vyslovit tvrzení poupravené:
man elský pár by mohl být i vztahem pro intimní dru nost (=
intimní svìøování).
Ale hned dodejme, e man elský pár se nikdy nestane vztahem
pro intimní dru nost, pokud se man elé nenauèí svornosti a
dokud se neodnauèí diskvalifikovat dru nost tím, e na intimní
svìøení zareagují napomínáním, vyèítáním èi zbyteènou kritikou
.
Pohybujeme se na tenkém ledì, ale kladu otázku co má odpovìdìt
man elka, svìøí-li se jí man el, e peníze na auto co si
koupili, zpronevìøil. Sám zákon nenutí enu, aby pøed soudem
vypovídala pravdivì, pokud je to v man elùv neprospìch.
Jsem toho názoru, e by man elka mìla reagovat ve smyslu:
"Nesouhlasím s tím cos udìlal, ale co se dá dìlat, usilujme o
nejmen í mo né kody."
Platit toti bude jedinì to, na èem se dohodneme. Sám navrhuji,
aby bylo zatím zkoumáno, zda má man elka zpronevìru man ela
tolerovat èi nikoli. Øekl bych, e jednou ano -- s výjimkou,
e sama nevymezila míru tolerance: "Bude -li se chovat
nezákonnì, rozvedu se ..." V tomto pøípadì by se jí ov em
man el nesvìøil(!). Je to uzavøený zaèarovaný kruh, z nìho
existuje jediná cesta: svìøí-li se mi man elský partner, aby
se mu ulevilo, musím mu vyjít vstøíc a nevyèítat mu, e
pochybyl.
Ztratí-li man elka penì enku a svìøí se man elovi, e ji
ztratila, je hrubou chybou chápat toto svìøení jako pøiznání.
Pøiznat se k vinì je akt obvinìného vùèi vy etøovateli, který
obvinìného pochválí a pøizná mu polehèující okolnost pro
výmìru trestu. Jestli e se man elka svìøí, e ztratila
penì enku, nesmí zaujmout man el postoj vy etøovatele a
pochválit man elku, e se pøiznala a pronést "za to, e ses
pøiznala, ti dám tìch pìt stovek co jsi ztratila".
Man el je povinen v duchu rovnoprávnosti zahlaholit "prosím tì,
o co jde, tady má pìt stovek a veselme se, radujme se". Kdo
nepochopí, e mezi obìma reakcemi man ela vùèi man elce je
nikoli malý, ale propastný rozdíl, nepochopil princip
rovnoprávnosti.
ena která ztratila penì enku se cítí být provinilá pøed svým
man elem a zaène spøádat výmluvy, aby se ospravedlnila. Nic jí
nebrání, aby pak øekla "ztratila jsem pìt stovek jen díky tobì,
proto e mì ustaviènì rozèiluje ". A vznikne svár na téma, zda
ji man el rozèiluje èi nikoli, s následnými bohatými
bifurkacemi argumentací.
Pokud man elka ztratí pìt stovek tak se obvykle neraduje, ale
naopak v ní explodují urèité dávky (-E). Tyto dávky se umocní,
pokud se zaène navíc bát situace "jak to øíci man elovi". V
takovém man elství nepanuje intimní párová dru nost.
Ztratí-li man elka pìt stovek má utíkat za man elem s vìdomím,
e on ji utì í a ne, e si bude hrát na prokurátora.
Ztráta jakékoli finanèní èástky pøedstavuje urèitou kodu a
nelze chtít od man elù, aby se z ní radovali, ale lze od nich
po adovat, aby si následnou emoèní bilanci navzájem
nezhor ovali.
Vra me se v ak znovu k intimitì párové dru nosti urèené tím,
e man elský pár se neobává doma s nìèím nelibým svìøit.
Korespondujícím mluvním aktem na svìøení je utì it.
Man el se svìøí: "Bojím se, e pøijdu o práci, proto e ..." a
man elka ho utì í slovy: "Nebude tak zle, v nejhor ím pøípadì
pùjdu i já do práce ..."
I tento korespondující mluvní akt je ohrozitelný.
Mimo to, e man elka mù e man ela místo útìchy kárat, má
man el mo nost prohlásit útìchu za jalovou a ne za øe ení. To
je opìt klasická diskvalifikace korespondujícího mluvního aktu,
kdy se doma svìøuji, man elka mì vstøícnì utì uje a já,
obvykle v zlobì, jí vyèiním, e na nìjaká její tì ínská
jablíèka nejsem zvìdavý, proto e potøebuji faktickou pomoc.
Dal í ohro ení vstøícného utì ování je, e rodinné náladové
klima se nauèím zahlcovat ustavièným svìøováním a druhého tak
unavím.
Jaké je øe ení? Opìt jedinì a pouze pøimìøenost.
Otravuje-li mì v práci nìjaký kolega, pak si obèas smím
man elce postì ovat. Mìl jsem zku enost z poradny, e
man elský partner zaujatý zlobou na nìjakého kolegu zahlcoval
man elské dorozumívání neustálým náøkem na svého kolegu a
zapomìl, e "protivný kolega" je souèástí na eho bì ného
ivota. "Protivný kolega" se nám v dy jednou v práci vyskytne
a nìjaký èas "trvá". Nepostihne-li mì "protivný kolega", mohu
øíci, e jsem mìl v ivotì tìstí.
Provìrkou pøimìøenosti v intimní párové dru nosti je problém
zvaný "hypochondr". V podstatì existuje dvojí druh
hypochondrie, kterou v ak nelze pova ovat za nemoc:
-- objeví se mi nìjaké obtí e a ihned pomý lím na
vá né onemocnìní,
-- nemám ádné obtí e a napadá mì, e bych mohl pøesto
onemocnìt.
V obou pøípadech skuteènì trpím (= -E). Prosil bych odli ovat
simulaci od hypochondrie. Simulovat znamená pøedstírat, e
trpím aè netrpím. Pøiblí í-li se k vám man el s vydì enou
tváøí, e ho bolí pod lopatkami, pak je to èlovìk trpící nejen
bolestí pod lopatkami, ale i obavami, e jde o infarkt. Je to
obvykle mu adonící o útìchu. Chovat se pøimìøenì vùèi
"hypochondrovi" znamená vìdìt, kdy útìchu poskytnout a kdy ji
odmítnout. Lze pova ovat za patøièné pokud man elka øekne:
"Zdá se mi, e o nic nejde. Poèkáme a uvidíme ... Já sama
dobøe vím jaká je to svízel, kdy èlovìka nìco bolí, zkus si
na chvíli lehnout ..."
Problém pøimìøenosti spoèívá v tom, jak èasto smí "hypochondr"
vy adovat útìchu. Hypochondr má mnohé podobné se árlivcem:
-- malé pøíznaky mohou být vskutku projevem vá ného onemocnìní,
-- malé pøíznaky se objeví pomìrnì èasto,
-- bez lékaøe mi nelze hypochondrické podezøení vyvrátit.
Jakmile man el reaguje na man elèinu útìchu, e o nic nejde
slovy "tobì je lhostejné, e nejsem bùhví jak nemocný, tobì na
mnì nezále í", dopustil se u klasického podrazu, proto e má
vìdìt, e man elka nedoká e více, ne li ho utì it.
Malebný obrázek, kdy si man el postì uje, e ho nìkde píchá a
man elka k nìmu pøisedne a vlo í dlaò na místo kde ho píchá a
øekne mu, e to pøejde, není vùbec sentimentální(!).
V souèasném man elství, kdy se vystøílí v echen prach
parazitování a soupeøení se nakonec usadí "simulant". Abych
nìco prosadil, nebo proto, e se cítím být ublí en, zaènu
pøedstírat nemoc. Zaènu vynucovat respekt k nemoci.
"Já mám v hlavì nìjaký nádor a ty pøesto chce , abychom jeli k
tvé matce ..."
Doporuèuji vzpomenout na hru "Vìzòovo dilema" a snadno si
odvodíme, e simulovat chorobu znamená v man elství hanebnì
koøistit. Nic mi není a tvrdím, e mi je. Druhý partner se
opravdu vydatnì trápí (-E) a já se vydatnì raduji, e dosáhnu
svého (+E).
Uva me, e simulaci nelze vyvrátit. Obvyklým øe ením je, e
jak naøíkající hypochondr, tak naøíkající simulant jsou
odesíláni k lékaøi víceménì zlobnì:
"Jestli ti opravdu nìco je, jdi k doktorovi."
Pak ten kdo si chtìl postesknout byl odmítnut a nebyl utì en.
Prosazovat návrhy simulací má být v man elství jednoznaènì a
bezvýjimeènì zakázáno a hypochondra utì ujeme v dy s nále itou
pøimìøeností.
Je nutné si uvìdomit, e rozvrat intimní párové dru nosti mù e
zpùsobit i ten:
-- kdo zneu ívá hypochondrických náøkù,
-- kdo zneu ívá simulace,
-- kdo simulace nerespektuje vùbec.
Existuje zvlá tní koncovka man elství, kdy se man elé
pøedhánìjí, kdo je na tom hùøe. Promluva dokazující rozvrácené
dorozumívání pak vypadá takto:
Man el: "Hrome, mì bolí v kyèlích ..."
Man elka: "Mnì hlava tøe tí ..."
Man el: "Proti mým kyèlím je tvoje hlava peøíèko ..."
Kdo zaène koøistit, vykoleduje si nebezpeèný rozvrat v ech
man elských promìnných.
Pøesnì øeèeno: je lépe nezahlcovat man elskou párovou dru nost
ani rozpory, ani náøky a lamentacemi. Ale na druhé stranì v
tomto na em souèasném hektickém odcizeném svìtì by si man elé
mìli vytváøet prostor pro radost z intimní párové dru nosti.
Proto e k intimní párové dru nosti nejsme geneticky
naprogramováni, musíme se jí uèit. Nauèíme-li se jí,
je man elství zdatnìj í.
Znamená to ov em nikdy nevynucovat upøímnost, nebo jak víme
vìrohodnost øeèí prokázat nelze, ale lze se nauèit notovat si.
Pochvalovat si, zviditelnit, e se nám zase a tak patnì
nevede a e "man el byl pa ák, kdy ..." a "man elka byla
skvìlá, kdy Staèí ov em zaøvat jako výèitku: "Øekni mi, kdy
jsme si naposledy notovali?!" a cesta k párové dru nosti je
uzavøena.
Odpus mi ...
Souèasná frazeologie odpou tìní je vrcholnì jalová. Je v nás
zakoøenìno, e vy adujeme za provinìní se omluvit a za omluvu
odpustit. Tá i se co znamená "odpustit"? Patrnì anulovat
provinìní. Pak by bylo ov em mimoøádnì snadné druhému
ubli ovat, proto e pak staèí umìt proná et znìlé omluvy a
problém provinìní v man elství je vyøe en.
Doká eme si odvodit, e v man elství existuje dvojí
druh provinìní:
1. Druhému partnerovi nìjak ublí ím. Ublí ím rovná se zpùsobím
mu nìjaké utrpení (-E).
2. Naru ím zdatnost rovnoprávného páru. Tøeba tím, e
nedodr ím umluvu, slib, na druhém vìdomì koøistím a tím
naru uji stabilitu man elství, vìdomì prosazuji vlastní návrhy
v rozhodování.
V man elství, v nìm nelze zavést instituci alobce, obhájce a
soudce a v nìm nelze kodifikovanì trestat (tøeba vìznìním) je
lépe nemluvit o vinì, ale o selhání. V man elství staèí k
nápravì selhání, je-li konstatováno.
Konstatovat selhání znamená:
-- oba víme, e jsem udìlal chybu, která ti ublí ila (-E) nebo
ohrozila stabilitu na eho man elství,
-- fakt odhaleného selhání je v mém Bdìlém Vìdomí (BV)
propojen zápornou emocí (-E), tak e lituji, e jsem selhal,
-- jsem v tuto chvíli pevnì rozhodnut selhání neopakovat.
Toto v e lze vyjádøit výrokem "promiò".
Jakmile onen neproviniv í se, neboli neselhav í, namítne nìco
ve smyslu "to by se ti hodilo, nìjaké promiò a dost", nechápe
rovnoprávnost man elství.
Trvá-li na pitvání v pøíèinách selhání, donutí toho kdo selhal,
aby se zaèal vymlouvat. I man elská facka se dá zdùvodnit
nále itì: "Udeøil jsem tì, proto e jsem pøepracován a nevím co
dìlám ..."
A znovu si pøipomeòme bohyni Sofrosyné, e i selhání nutno
hodnotit z hlediska pøimìøenosti.
Pakli e man elka sel e a pronese s dùvìryhodnou intonací své
"promiò..", nemìl bych se správnì ani zamraèit. Pokud man elka
selhává èastìji ne mi pøipadá jako pøimìøené, mám vskutku
investigativnì pátrat, proè se tak dìje. Nejménì se toho
dozvím, pokud s ní na toto téma zavedu dialog.
Nepitvejte selhání druhého, je-li pøimìøenì ojedinìlé.

Motto: "Je dílem odvahy, dostaví-li se ne tìstí, sná et zmar


na ich nadìjí abychom odvrátili na e my lenky od marné
lítosti."
Bertrand Russel (1903)

èást ètvrtá
Parita a stres v man elství

Parita
Vyøkl jsem své pøesvìdèení, e dorozumívání je rozhodující a
navíc øídící promìnnou man elství. Podle mého názoru lze
úèinnì léèit man elské poruchy, známe-li man elské konstanty a
známe-li jak fungují ètyøi man elské promìnné øízené
dorozumíváním.
Mohlo by se tak zdát, e jsem pøedlo il k uvá ení jakousi
komunikaèní teorii man elství. Nikoli. Jen se domnívám, e se
má man elství udr ovat ve funkèním stavu pøedev ím úpravou
dorozumívání.
Uspoøádat dorozumívání pak vede -- podle mého názoru -- k
funkènímu man elství a je tedy prostøedkem vedoucím k
man elské spokojenosti. A dodávám, e dorozumívání je jednak
jedinì mo ným instrumentem vedoucím k párovému rozhodování,
ale navíc mù e být i zdrojem potì ení, neboli kladného
emoèního bilancování, doká í-li se man elé vzájemnì pobavit
neinstrumentálním dialogem.
Zdá se mi, e nám chybí nìjaká teorie, která by
uvedené pragmatické fenomény zastøe ila.
V diskusích s kolegy jsme se ustaviènì sna ili hledat pojem,
který by vyjadøoval, e man elé jsou sice rovnoprávní (rovní
si pøed zákonem), ale nejsou si rovni uvnitø man elství. Víme
pøece, e man elé jsou na existenci man elství rùznì závislí.
Zamilovaná nemovitá ena ve vìku padesáti let je na man elství
závislej í, ne li její úspì ný man el mlad í o deset let. Ti
dva si nejsou rovni.
Pokusme se tuto konkrétní situaci domyslet. Uvedená ena je v
této situaci vskutku závislej í, ale nikoli pro vìkovou a
majetkovou nerovnost, ale proto e trpí pøedstavou (-E), e
bude opu tìna. Ono "trpí" je rozhodující. Kdyby tìmito
pøedstavami netrpìla, nebyla by závislej í. Jsou eny, které v
padesáti letech rozolutnì odmítají man ela, ne ijí konzumním
zpùsobem ivota a nepotøebují být extrémnì movité. Pak staèí
si uvìdomit, pøesnìji nále itì prokalkulovat, zda mì rozvod
skuteènì vrhne do hrozivé situace a zjistím-li e nikoli,
nebudu se chovat závisle.
Øíkáme, e existuje závislost objektivní (správnì referenèní)
a subjektivní. Pøípad padesátileté (ov em zdravé a
práceschopné) eny v man elství s ètyøicetiletým úspì ným
man elem prohlásíme za man elství s vy í objektivní
závislostí eny na mu i. Tak je to správné, ale musíme vìdìt,
e vìt ina en v poradnì patøí mezi ty, které nedoká ou
kalkulovat tvùrèím zpùsobem, ale jen replikují chování vìt iny
en, které se bojí (-E), e se v uvedené situaci budou cítit
opu tìné.
Na e "padesátnice" bude na svém mu i závislá, jen pokud se
bojí, e nedoká e ít sama a e se sama neu iví. Je
rozhodující, e ona pøedstavami rozvodu trpí a tak se stala na
man elství emoènì závislá. Zatímco její mu netrpí, ona trpí.
Proto si nejsou rovni ani v pøípadì, e man el na rozvod vùbec
nepomý lí. ena trpící pro man elství a bezstarostný mu si
vskutku nejsou rovni a pokusme se nazvat tuto situaci tak, e
u nich byla poru ena parita.
Z emoèního hlediska vznikla labilní situace, kdy ena bude
vy adovat nepøetr itì od man ela uji ování, e ji neopustí a
ho rozladí, na tve a pøinutí k nìjaké formì agrese.
Vznikne rozvracející se man elství, v nìm je man elka trvale
utrápená obavami, e bude opu tìna (= -E) a man el je zlostný,
e ho man elka svými obavami decimuje. Vznikla sice emoèní
shoda, ale na záporné valenci emocí. Oba bilancují emoènì
zápornì a jejich záporné emoce nemají kohezivní, ale
disruptivní (rozvratný) vliv na man elskou svornost. Nebylo u
nich dosa eno parity, proto e oba bilancují z hlediska emocí
zápornì.
Man elùm se nepodaøilo vyrovnat faktickou objektivní sociální
nerovnost, tak e nedosáhli parity a hrozí jim nebezpeèí, e
vznikne setrvaèná chronická nespokojenost s rozvráceným
"domácím náladovým klimatem" a hrozbou íøení rozvratu na
ostatní man elské promìnné.
Naopak funguje-li man elský vztah propojením skrze u vícekrát
citovaná 3 "S" (starost, soucit, stesk), pak aè jde o záporné
emoce, fungují pøesto kohezivnì, proto e nejen funkcí samého
Bdìlého Vìdomí (tedy vìdomì), ale i mimovìdomì pùsobí na
druhého partnera emoènì kladnì. Rád konstatuji (+E), e se
man elce po mnì stýská (-E).
A tam kde si man elé signalizují, e se jim stýská, e soucítí
s utrpením druhého a mají o druhého starost, tam vzniká stav
významného uspokojení (+E).
Je-li tedy emoèní propojení man elù strukturováno tøemi "S",
vzniká stav oboustranného uspokojení a v takovém man elství je
zachována parita a takové man elství má v echny pøedpoklady,
aby bylo stabilní, svorné, bez emoèního pnutí.
A nyní z jiného pohledu na man elství z hlediska parity.
Uva me pøípad, kdy man el odmítá se starat o dìti. Vznikla
porucha v uspoøádání "péèe o dítì". Z hlediska zachování
parity musme zkoumat, jak k tomu do lo. Man el mù e být
parazit a odmítá jakoukoli spravedlivost v uspoøádání sou ití.
Jakmile reaguje man elka emoènì zápornì (zlostí, vyèítáním),
pak mù e sice man elství i nadále trvat, ale parita v nìm není
zachována, a proto bude buï trvale nespokojené, nebo mrtvé.
Mù e se ale stát, e man el rozjí dí podnikání a po ádá
man elku, aby ho nejménì tøi roky uvolnila z jakýchkoli
starostí o dìti. Man elka pochopí, uvìdomí si mo nost vy í
ivotní úrovnì a man ela zbaví mnoha povinností -- ov em bez
vyèítání(!). Tøeba e vznikla nerovnost v tom, e se man el
nepodílel na výchovì dìtí, parita byla zachována.
Vidíme, e jakékoli uspoøádání nìkteré ze základních
promìnných man elství mù e být asymetrické, tedy zdánlivì
výhodné pro jednoho z partnerù, pak je-li zachována parita
(oboustrannì vyvá ené kladné emoèní bilancování) zùstává
man elství stabilní.
Zkoumal jsem man elství, kde man elka bez vyèítání, dokonce
ráda, vykonávala doma onu druhou smìnu, zatímco man el na nic
doma nesáhl. Zjistil jsem, e v dy lo o pøípady, kdy:
-- man el mìl nadprùmìrný výdìlek,
-- výdìlek odevzdával témìø beze zbytku rodinì,
-- man elka hodnotila man ela jako jednoznaènì spolehlivého.
Man elka smìnila svou "druhou smìnu" za nadprùmìrné dotace
svého atníku a kosmetiky.
Tak e vlastnì nejde jen o nìjakou pomyslnou správnost v
uspoøádání promìnné, ale zásadnì o uspoøádanost se zachováním
parity.
I toto tvrzení ale má svá úskalí.
Víme, e se man elé musejí rozhodovat v nelineárních
podmínkách nejen man elství, ale ivota vùbec. Nikdy proto
nemohou být za svá rozhodnutí plnì odpovìdni. A proto se nesmí
kvùli patným rozhodnutím obviòovat. Man elé nesmí registrovat,
kdo se podílel na realizaci patného rozhodnutí. Raduji-li se
z toho, e se man elka podílela na realizaci patného
rozhodnutí, poru uji nebezpeènì paritu, proto e mám radost (+E)
z toho, e ona pochybyla. Jakmile ji obviním, "vyrobím" jí v
jejím (BV) bezradnou zlostnost (-E) a v na em dorozumívání
vznikne poru ení parity.
Mám vìdìt, e v man elství se rozhodujeme v podmínkách
nelinearity, kdy i zdánlivì jednoznaènì úspì né rozhodnutí
mù e být zvráceno do nìjaké ztráty, tak e nemám nikdy právo
druhého obvinit se zavinìní. Uèiním-li tak, poru ím paritu a
ohrozím kvalitu na eho dorozumívání.
U tohoto záludného úskalí nelinearity se musíme zastavit.
Ètenáøi ji znají jako tak zvaný "efekt motýlího køídla". Jemný
závan motýlího køídla nìkde v Japonsku mù e zpùsobit tornádo v
Kalifornii. Nelinearita zdaleka neznamená jen to, e se
nedoká eme vyznat v jejích podmínkách pøesnì, ale èasto vùbec.
Navíc bezvýznamný efekt má stra né následky.
Vzpomínám s jakým enthusiasmem dávali star í man elé, svornì
rozhodnuti, své ve keré úspory do Kampelièek. Víme jak v e
dopadlo. Mù e se tøeba stát, e koupíme lednièku a doma
zjistíme, e nefunguje. Pak jsme povinni jen konstatovat, e
nás pøi koupi lednièky postihla nehodovost, pohybující se mezi
dvìma a tøemi procenty. Jsme pak nadále povinni být toliko
lehce posmutnìlí, ov em oba svornì a jednotnì. Potom
skuteènost, e jsme proti riziku této nehodovosti bezmocní,
nás musí uklidnit a nastolit paritu.
Jakmile øekne man elka: "Chtìla jsem jinou lednièku, ale ty
v emu líp rozumí a podívej na výsledek ...", v tu chvíli
nebezpeènì poru ila paritu a man el jí to nìjak vyvrátí. A to
tak, aby schytala také nìjaké (-E).
Znám pøípad, kdy se man elka chtìla jít koupat a man el
prosadil náv tìvu Konopi tì. Man elka si na schodech zámku
zlomila kotník. Tato vzornì duchaplná a moudrá ena se po
o etøení jen pousmála a pronesla: "Nìkolik dnù bude chodit
nakupovat ..." Ani slovo navíc. Do lo k ne tìstí, ale man elka
zachovala v man elství paritu.
Tvrdím, e pro zachování parity jsou nezbytná hobby man elù.
Man el i man elka mají právo na svá poèestná individuální
hobby a jsou povinni se dohodnout, kdy a jak je budou
realizovat. A tak jde-li man el hrát tenis (jeho +E) dle
vzájemné úmluvy, nesmí být sankcionován (trestán) výèitkami,
e hrál tenis. Ale ani on sám nesmí zakazovat man elce její
zálibu.
Obvykle bývá parita záludnì poru ena tím, e si man elka
zámìrnì nenalézá své hobby, aby man el nemohl chodit hrát
tenis. V tom pøípadì sama vytváøí nerovnost a nedovoluje vznik
parity. V man elství pak vzniká pøirozené emoèní napìtí.
Man el má "tenis", man elka nemá nic. Klasická nerovnost, je
si vynucuje paritu, to jest nìjaký zpùsob jak uspoøádat
rovnost. Vzdá-li man el tenis (= -E) a man elka se z toho
raduje (+E), nevznikla parita, ale její opak.
Jakýmsi elementárním poru ením parity je, pokud se jeden
raduje z toho, e má druhý zlost. Vzniká tak zvlá tní forma
zániku parity, kdy zlostný partner ne zcela vìdomì chystá
taková chování nebo takovou událost, aby mìli nakonec zlost
oba. Vzniká tak zánik parity, kdy man elé na sobì výhradnì jen
koøistí, nebo vzájemnì soupeøí (pøipomínám ponorku).
Jedinì rozumovým kalkulem se lze z tohoto man elského marazmu
vyvléci. Oba v ak musí pochopit, e radost ze zlosti druhého
je vtíravá, proto e má genetický základ v tom, e se raduji z
nesnází nepøítele. Pakli e spolu man elé soupeøí, jsou si
vlastnì nepøáteli.
Parita je obecnì definována jako rovnová ný stav rozhodujících
faktorù.
Emoce jsou nepochybnì rozhodujícím faktorem párového vztahu, a
je v nás zakotveno usilovat o jejich vzájemnou vyvá enost.
Emoce jsou pro nás nespornì velièinou mající povahu promìnné.
Ov em promìnné neovladatelné na ím rozumem pøímo. Jedinì
vzájemným dorozumíváním a chováním mù eme regulovat emoce a
tak dosahovat parity.
Proto e emoèní ladìní (emoèní akord) druhého odeèítáme z nám
u známých neverbalit (pantomimika, prozódie, chování s
emoèním dopadem), jsou nám emoce druhého "vypoèteny" na úrovni
znaènì nevìdomé, zøejmì pomocí stále zmiòovaných mozkových
kompjútrù. A tak vzniká nepøetr itý trend naru ování parity a
jejího vyrovnání.
Ov em jakmile by se parity dosahovalo lineárnì, zanikla by
ve kerá párová milostnost a vztah by se stal nezajímavým
determinovaným jevem.
Klidnému man elství je vèlenìn mechanismus, usilující o
paritu. Pøimìøený smutek jednoho obvykle vyvolá pøimìøený
smutek druhého, proto e tato emoèní shoda dvou smutkù vede k
párovému uspokojení emoèního souladu. Nelze v ak být
nepøetr itì smutným (s výjimkou endogenní deprese), ale lze
mít nepøetr itì starost -- ov em jako emoci sice se zápornou
valencí, ale malou intenzitou.
Vzájemná starost, kterou mù eme oznaèovat za pøimìøenou, je
právì nálada takové intenzity, je orientuje man ele ke
spolupráci, kdy u náznak toho, e druhý chce spolupracovat
nabuzuje v druhém kladnou emoci (+E).
Pokud oba man elé vìdí, e jim v jejich nelineárním prostøedí
ustaviènì nìco hrozí, pak dosa ení parity znamená, e oba vìøí
tomu, e si navzájem pomohou.
Zcela jiná situace vzniká, pokud si man elé sami svým chováním
zpùsobují záporné nálady, vzájemnì se tvou, podrá ejí,
klamou.
Oscilace s ojedinìlými fluktuacemi, je rychle pomíjejí,
nenaru ují paritu. Ale vznikají tak dva druhy man elství.
Pokud se man elé hluènì pohádají, urá ejí se nadávkami
(mobbing) a usmíøení jim trvá déle, pak mù eme hovoøit o
pavlaèovém man elství.
Pokud se man elé pohádají se zachováním zdvoøilosti, nehluènì,
by s mocnou fluktuací do (-E) s rychlým usmíøením, mù eme
hovoøit o komorním man elství.
V obou pøípadech byla zachována parita -- odli né byly jen
postupy. Je dùle ité vìdìt, e jsme sice naprogramováni
usilovat o paritu, ale existují man elské situace, které nás
pøinutí toto úsilí vzdát.
Na pøíklad árlivost znemo òuje paritu, proto e cílem árlivce
je nemo nost. Není pøece mo né dokázat vìrnost(!). V marném
úsilí získat jistotu árlivec rozvrátí emoèní vazbu páru,
proto e druhého napadá, aby jím byl uji tìn o vìrnosti. Takové
uji tìní je nemo né a man elská parita zaniká.
V echny jevy, které poru ují paritu, lze oznaèovat co
disparitní.
Patøí sem mimo árlivosti odhalená nevìra a kupodivu i ony
po etilé pokusy pìstovat v man elství mileneckou lásku.
Samo milenectví je svým zpùsobem disparitní. Nezapomínejme, e
v nìm nemáme dosud ádné evidované povinnosti, a proto se
milenectví rozvíjí na ivelné interferenci emocí. Velká láska
je jak u víme interference dvou emoèních akordù, kde platí,
e èím více miluji, tím více se bojím, zda jsem také milován.
V nadmìrnosti ov em ná mozek trvale pracovat nedoká e, "unaví
se" a kladné emoce zaènou vysychat. Reaguji-li na signály
pøirozeného úbytku intenzity lásky vyèítáním a vydíráním,
druhého posléze znechucuji (= E), a láska zanikne.
Chci-li v milenectví udr et paritu, musím pova ovat za
samozøejmé, e akord lásky klesá do men ích intenzit. A pak,
jsem-li schopen "být spokojen s men í intenzitou milenecké
lásky", doká e i milenecký vztah být paritní.
Odhalená nevìra bolí a to znamená, e jsem byl zasa en dávkou
záporných emocí v hodnotì kolem - 2,5y. Nechce-li se nevìrný
partner rozvádìt, cítí v sobì pnutí po odvetì. Obvykle mì
odvetná nevìra neuspokojí, ale kupodivu mì uspokojí, pokud se
mi nevìrný partner nìjak mimoøádnì obìtuje. Povolejme na pomoc
problém "moøe kontra hory" a øeknìme si, e za nevìru by mìl
man el (pokud byl pøi nevìøe dopaden) poskytnout man elce
tøeba 10 x "moøe".
Tato kalkulace je vskutku cynická, ale v souladu s filozofií
cynismu, která tvrdí, e v dy musí existovat mo nost vinu
nìjak vyrovnat.
V dy musí v man elství existovat mo nost jak obnovit paritu(!)
. Jestli e podvedený partner provinìní druhému nikdy
neodpustí, vznikne disparita s následným rozvratem man elství.
Odhalená nevìra sice rozhodí emoèní milostné akordy, ale v
man elství spjatém citovou spøíznìností, kde oba man elé
respektují i man elské povinnosti (pøedev ím nedospìlé dìti)
se parita obnovit musí. Tvrdím, e èlovìk, který není
geneticky vybaven proti nevìøe, je pøesto schopen se s
odhalenou nevìrou smíøit. Normální mu i ena se s ní doká ou
vyrovnat nejdéle do tøí mìsícù(!). Odhalený nevìrník musí
pøinést nìjakou duchaplnou emoèní obì (-E).
Analyzujme z hlediska parity sexuální slast (SS). Já sám jsem
nìjak vybaven pro ívat SS a druhý také. Na nevìdomé úrovni
vznikne interference dvou SS a zprvu dochází k souladu,
pozdìji k prvním projevùm sexuální dekadence. Zpoèátku má
jeden ze styku více SS ne druhý. Ten druhý v duchu principu
zachování parity pøijme zmen ení zájmu prvního jako
samozøejmost a parita je zachována. Zaène-li se nezájem
vyèítat, vzniká oboustranné (-E) a man elská sexualita se
stává jevem disparitním.
Kde probíhá sexuální dekadence oboustrannì shodnì, nemù e mít
disparitní následky.
Proto e sexuální slast, neboli SS, nejsme témìø vùbec schopni
ovlivnit vùlí, je sexualita jevem trvale ohro ujícím
man elství i milenectví disparitou.
Místo "tebe u nebaví se mnou spát, proto e mì nemá rád ..."
máme øíkat "tebe u nebaví se mnou spát a tak je to normální,
v dy u spolu soulo íme dvacet let ..."
Man elský "jelimánek" dokonce ostøe støe í, zda s ním druhý
pro ívá dostateènì intenzivní SS. Klasicky disparitní jednání.
Man elská disparita
Chápejme ji jako nevyvá enou emoèní bilanci.
V man elství existují pøirozené sociální nerovnosti, jako:
-- nerovnost v pøíjmu, pøípadnì osobního majetku a z toho
rezultující nerovnost v anci udr et dosavadní ivotní úroveò
po rozvodu,
-- nerovnost vìku man elù,
-- nerovnost ve vzdìlání,
-- nerovnost ve fertilitì (plodnosti),
Man elského poradce má zajímat jak jsou v man elství tyto
sociální nerovnosti vyrovnány z hlediska parity. V dy ohro ují
man elství disparitou, ale lze je rozumovým kalkulem
vyrovnávat.
Opìt zde platí zákon pøimìøenosti. Úspì ný podnikatel mlad í o
pìt let ne li jeho ena, která pracuje v domácnosti, by mìl
pøimìøenì man elku ubezpeèovat, e ji neopustí, ale není mo né,
aby man elka od nìho vynucovala ubezpeèování nepøetr itì a
navíc vìrohodnì.
Ov em vzhledem k tomu, e v echna man elství jsou ohro ena
neodstranitelnou nehodovostí a jsou tedy riskantní, vzniká v
ka dém man elství pøirozený disparitní trend. Nedospìlý
jedinec se s ním nevyrovná, je ustaviènì du en úzkostí zda
man elství nezanikne, infikuje druhého a vznikne nám u známá
pøirozená oboustranná nespokojenost. Vznikne jakási osudová
disparita.
Èlovìk je v podobné situaci povinen být stateèný a své
pochybnosti nemá ventilovat v rodinì, proto e druhý mu nemù e
pomoci. Ustavièné naøíkání, hartusení, rozmrzelost, jsou
dùsledkem zmínìné osudové disparity, kdy oba man elé bilancují
v man elství emoènì zápornì. Faktickou obranou je ov em jak u
víme mít hobby, být nìèím u lechtilým pevnì zaujat.
Z toho plyne, e se nemám ani tak soustøeïovat na milostné
projevy druhého, jako na to, zda ho vùbec tì í být doma.
Znamená to vìnovat se uspoøádání základní promìnné zvané
"domácí náladové klima".
Projevem významné man elské parity je pokud se oba pøibli nì
stejnì tì íme jít domù, pokud své obydlí chápeme jako domov a
péèi o dìti vnímáme jako spoleènou povinnost.
Èlovìk není sice geneticky naprogramován, aby uspoøádával
paritu spontánnì (samovolnì), ale je schopen se nauèit paritu
ocenit. A proto e nejsme geneticky naprogramováni monogamnì,
musíme se uèit ít tak, aby v na em man elství byla parita
zachována.
Bohu el na e dorozumívání (na e øeè) je jak u víme ustrojena
ke sváru, soupeøení, tedy k naru ení parity. Nezkrotíme-li v
dorozumívání soupeøivost (kompetici), stane se dorozumívání
disparitním.
Vznikají pak dva druhy man elské disparity, kterou bychom mìli
umìt diagnosticky rozli it.
Man elé nezvládnou nám známé neshody návrhù, zaènou návrhy
prosazovat a nastane soupeøení s inverzním emoèním
bilancováním. Mám radost, e jsem prosadil co jsem chtìl (+E),
nebo dokonce mám pocit vítìzství, zatímco druhý partner se
cítí pora en (-E).
Vzniká disparita, kdy jeden má radost, druhý zlost, neboli
disparita s inverzním emoèním bilancováním. Opakuje-li se tato
situace ustaviènì, zaène se porá ený partner nìjak bránit a
zaène druhého také zasahovat zápornými emocemi (-E). Vzniká
soupeøivé man elství s trvale oboustrannì záporným emoèním
bilancováním, kdy se man elé soustøedí jen na to, jak druhému
ublí it.
Lze pak hovoøit o jakési setrvaèné disparitì v
dùsledku nezvládnuté soupeøivosti.
Proto e je man elství trvale nìèím ohro eno zvenèí a proto e
existují objektivní dùvody pro vnitøní neshody, vzniká
pøirozenì u jednou zmínìný stav, kdy jsou oba man elé
ustaráni a nespokojeni.
I v tomto pøípadì bilancují sice emoènì zápornì, ale o
disparitì pak mù eme hovoøit jedinì tenkrát, pokud tento druh
pøirozené ustaranosti neøe í spoluprací, ale tøeba vyèítáním.
Bývám èasto pøekvapen, e u nìkterých lidí existuje intenzivní
sklon si "libovat v tom jak jsem na tom patnì". Vzpomínám na
enu, která se chlubila tím jak jí bylo hroznì, e jí dokonce
ani v nemocnici nepomohli.
Disparita vzniká v man elství buï na "mikro", nebo "makro"
úrovni.
Nìjaký konkrétní svár, mìøitelný v rozmezí nìkolika minut,
vyprovokuje hádku, v ní se oba man elé dopálí (-E) a zaènou
se chovat soupeøivì (konkurenènì). Vznikla mikrodisparita,
která zanikne v okam iku, kdy se oba man elé usmíøí a kdy tedy
nedojde ani k nìjakému následnému reziduálnímu zbytkovému
emoènínu nesouladu. Støe it tuto mikrodisparitu, kdy se sice
pøijme úmluva, ale jeden zùstává pora ený s pocity tajené
zlosti je mimoøádnì významné(!).
Makrodisparitu pøedstavuje u tøeba narození prvního dítìte,
kdy man elé pod sugestivním tlakem tradice pova ují dítì za
jednoznaènì emoènì pozitivní jev a nedoká ou pochopit, e dítì
zlobí, vy aduje nároènou péèi a pøedev ím hrozí man elskému
dorozumívání mnoha neshodami a sváry. Zlobivé dítì doká e
man ele svrhnout do pekla nepøetr itého soupeøení a tedy
dlouhodobé disparity.
Sentimentální zobrazování man elství vede ke zklamání z
fale ných oèekávání. Zklamaná dívka místo, aby se zalekla, e
je zklamaná a pokusila se vypoøádat se sentimentem man elství,
zaène napadat svého novoman ela, e on zavinil její zklamání.
On ov em toto naøèení odmítne, dojde k hádce, je mù e být
poèátkem nebezpeèného dlouhodobého soupeøení. Chce-li na e
naivní dívka zachovat paritu musí si umìt øíci: "Byla jsem
podvedena tradovaným sentimentem o man elství, vidím, e
man elství vy aduje úsilí, námahu, práci a k tomu si navíc
musím ohlídat paritu."
Podstatné je pochopit, e z hlediska zachování parity mù e mít
stejnou hodnotu superdrahý ko ich man elky jako mo nost moci
si v klidu pøeèíst kní ku za devadesát korun. Je-li doma dost
penìz, pak mnohý podnikatel ochotnì koupí man elce ko ich jen
proto, aby si smìl doma v klidu a pohodì pøeèíst noviny. Jde o
to, kolik je doma penìz. V bì ných obèanských relacích jsou
mnohé eny ochotny tolerovat man elovi dra í fotoaparát nebo
poèítaè, mù e-li si bez hádky zajít kdykoli poklábosit ke
kamarádce.
Dosa ením parity se obvykle man elství zklidní. Tak e mù eme
chápat paritu jako ádoucí stav utu ující man elskou svornost
(stabilitu).
Vyvá ené emoèní bilancování obvykle uznáváme jako nìco "co
býti má", nejsme- li v ak pouèeni, jsme schopni díky sobeckému
genetickému naprogramování prosazovat svùj prospìch na úkor
druhého a tím paritu ru it.
Parita je urèující promìnnou man elství
Man elství zná dvì dùle ité promìnné: dorozumívání a paritu.
Dorozumívání je hodnotitelné tím, jak je uspoøádáno; toto
uspoøádání mù eme ovlivnit chtìním. Ale parita, emoèní
vyvá enost, je na na ich pøáních (chtìních) nezávislá.
Na zpùsobu párového dorozumívání se mù eme navzájem v
man elství dohodnout za pøedpokladu, e jsme o nìm pouèeni.
By obtí nì, je pøece jen mo né se nauèit dorozumívání
uspoøádat.
Paritu nelze uspoøádat dohodou(!).
Z jednoduchého dùvodu, proto e porovnáváme intenzitu a valenci
emocí, je nelze ovlivnit vùlí pøímo. Pokud nemám radost, e
se man el opil a pøi el pozdì v noci domù, nedoká u zápornou
emoci zloby (-E) svou vùlí zmìnit v kladnou a radovat se.
Man el se mù e v duchu dosa ení ztracené parity pokusit
man elku nìjak uklidnit a slíbit tøeba nìco co ji uspokojí a
za ene její hnìv. Ov em ani pro man ela ani pro man elku
neexistují spolehlivé postupy, které nás zbaví záporných emocí
a nálad jistì a jednoznaènì. Interference emoèních akordù nám
"vyjde" jako nám vyjdou nebo spí e nevyjdou koøeny kvadratické
rovnice.
Kdybychom byli geneticky naprogramováni monogamnì, parita by
vznikla lineárnì a nekolísala by. Jak u bylo øeèeno, vztahy
mu ù a en by pak nebyly ivotními pøíbìhy, ale nìèím
samozøejmì urèeným a nezajímavým.
Proè je parita promìnnou a nikoli konstantou?
1. Emoce man elù mají vnitøní rytmus, existují oscilace emocí
a nálad,
2. Na stejnou událost reagují man elé emoènì rùznì,
3. Neuspoøádaným dorozumíváním vznikají pøirozené sváry s
rùzným emoèním dopadem.
Parita coby oboustranná vyvá enost emocí a nálad proto musí
nutnì té oscilovat a fluktuovat. Man elé jsou schopni ji
regulovat, pokud o ní nìco vìdí. Jinak se reguluje sama s
nebezpeèím rozkmitu do disparity s následným rozvratem
základních promìnných man elství. Ale ani informovaní man elé
se nedoká ou na paritì nìjak dohodnout, mít jistý a spolehlivý
návod jak ji dr et v dovolených mezích.
Snadno si odvodíme, e èím vy í intenzitu má emoèní milostný
akord, tím více je parita ohro ena. Pøi velké fluktuaci do
zlosti (- 2,0y) jsem více ohro en, e nebudu respektovat
nálady a emoce druhého, naopak budu se ho sna it také nìjak
ranit, rozèílit, rozbìsnit. Cílem man elského usilování má být
støe it paritu a regulovat své chování, aby jí bylo dosa eno.
Øeèeno lidsky: nestarat se jen o to jak mnoho mì druhý miluje,
do jaké míry je na e jednání správné a které e je správnìj í,
ale chovat se tak, aby nám obìma man elství poskytovalo
vyrovnané mno ství kladné emotivity. Parita pak znamená, e se
vzájemnì uèíme co nejrychleji vyrovnat vìt í fluktuace z (-E)
do jemných oscilací mezi pohodou a mírnou nepohodou. (pásmo
pohody).
Oba máme v man elství právo na pøibli nì stejné mno ství
radosti a v emoèní nouzi musíme umìt být vstøícní a ocenit
druhého, pokud se nám pokou í pomoci.
Ètenáø si jistì odvodil, e man elská parita bezprostøednì
souvisí s principem OVO (oboustrannì výhodný obchod).
Vzpomeòme, e koneèným platidlem jsou emoce, a proto se mám
v dy chovat tak, aby vznikla oboustrannì výhodná emoèní
bilance, tedy man elská parita. Nesleduji-li jen vlastní zisk
(= nekoøistím-li), ale oboustrannou radost, lze øíci, e
jednám v duchu principu OVO, který zaji uje zvlá tní druh
emoèní rovnosti, kterou jsme si pojmenovali paritou.
Jde v ak o rovnost dynamickou, která kolísá a která musí být
støe ena chováním tak, aby se nezhroutila do setrvalé
disparity.
Na tomto místì bych se pokusil znovu obhájit pojem
interference emocí. V ka dém z man elù je druhý partner
"zapsán" urèitým emoèním akordem, tedy soustavou rùzných emocí
dávajícím man elskému vztahu urèitou kvalitu. emoce jsou
výhradnì souèástí na eho Bdìlého Vìdomí, které nedoká eme
lokalizovat v na em obvyklém souøadnicovém systému. Nevíme kde
je Bdìlé Vìdomí. Víme, e existuje systém digitálního a
analogového zpracování informací, jen je navíc pro íván.
Informace je nepochybnì velièina, jí lze obsahy (BV) nìjak
mìøit, ale nelze jí mìøit pro itkovost. U pro itkovosti mù eme
nejvý e hodnotit stupeò bdìlosti pro ívání, ale nic více. Sám
osobnì ale vìøím tomu, e stupeò bdìlosti je velièinou
pro itku.
Emoce si man elé odeèítají z neverbalit druhého a v ka dém
okam iku, kdy jsou man elé spolu tak dochází na nevìdomé
úrovni k propojení emocí, je doká eme regulovat svou vùlí jen
nepøímo, a proto je vhodné mluvit o emoèní interferenci,
proto e je to propojení je vznikne z toho, jak jsou
neverbality èteny. Z interference skuteènì zprvu vznikne v
ka dém z partnerù nový emoèní akord, který teprve posléze
doká eme nìjak regulovat.
Nepøitakávám tak existenci nìjakých spirituálních záhad, jen
tvrdím, e existuje dynamický systém øídící se zákony výmìny a
zpracování informací, ov em obdaøený navíc pro itkovostí. A
tento systém se neøídí ani mechanickými zákony na eho
makrosvìta, ani kvantovými zákony Svìta "c".
A je nutné uznat, e výsledné emoce vzniklé interferencí jsou
s velkou mírou nepøesnosti zjistitelné spí e diachronnì, tedy
v okam itém prùøezu, ne li synchronnì, to jest v sledování
jejich prùbìhu.
Parita reguluje nerovnostI
Do man elství vstupujeme s mnoha nerovnostmi a bez jakéhokoli
pouèení sledujeme, aby tyto nerovnosti byly vyrovnány.
Uva me, e máme rùzný pøíjem za práci, rùzný majetek pøed
man elstvím, rùznou sociální perspektivu, jsme rùznì
biologicky vybaveni (zdraví, invalidní ...), jsme rùznì
vzdìlaní, rùznì se doká eme spoleèensky zaèlenit integrovat.
To v e jak u víme vytváøí rùzný stav objektivní závislosti.
Jsme v ak i rùznì emoènì vybaveni. Doká eme rùznì zkvalitòovat
svou emoèní bilanci, neboli jsme rùznì emoènì gramotní. Vím-li,
e hobby mít musím, jsem emoènì gramotnìj í, ne li vycházím-li
z pøesvìdèení, e v man elství mít hobby nesmím.
Dal í pozoruhodná nerovnost spoèívá v tom, e jsme rùznì
spokojeni ve svém zamìstnání. Jeden je svou prací nad en,
druhý otrávený. Nedoká e-li se otrávený smíøit (vyrovnat se) s
tím, e druhý je v práci spokojenìj í, zaène tuto nerovnost
napadat.
V man elství se v dy vyjeví nerovnost v dovednosti se
dorozumívat a pojem rovnost v pøístupu k dorozumívání se
rozumí ochota a pøipravenost uspoøádat dorozumívání tak, aby
nevytváøelo soupeøivost.
Koneènì existuje v man elství vysoce významná nerovnost v
individuálních chtìních.
Nejsme-li pouèeni, domníváme se, e lze uvedené nerovnosti
jednodu e odstranit dohodou a emoèní vyvá enost je zaji tìna.
Bylo by komické chtít, aby man el spokojený v práci si na el
práci, v ní by byl nespokojen jen proto, aby tím vyrovnal
man elèinu nespokojenost v zamìstnání.
Dosa ení parity coby pocitu vyvá ené emoèní bilance se
realizuje celkem tøemi postupy, nebo lépe tøemi zpùsoby
chování:
1. Sociální nerovnosti anulujeme.
Z lep í sociální situace jednoho musí mít stejný prospìch oba.
Jestli e je mu vzdìlanìj í a více vydìlá musí z toho plynout
oboustranná výhoda. Anulovat pak znamená, e sociální
nerovnost se nesmí stát nikdy tématem rozhovoru.
2. S rùzností v emoèním pro ívání se smíøíme.
Úzkostná man elka pøeplnìná obavami, e se mù e kdykoli nìco
pøihodit, musí tolerovat, e její man el je ustaraný jen
pøimìøenì. Musím se umìt vyrovnat s neúprosným faktem, e
fungování emocí dvou rùzných partnerù je v dy rùzné. Znamená
to, e druhý tøeba lépe emoènì bilancuje, proto e je
kvalitnìji emoènì vybaven. Nenièí se malièkostmi, neanga uje
se citovì v zále itostech, kam city nepatøí. Neukáznìný
partner netoleruje emoènì ukáznìného man elského partnera a
zaène mu vyèítat, "jsi na tom lépe ne já, proto e tì
nerozèílí, ztratím-li pìt stovek vná í do man elství neustálý
neklid. Musím se umìt smíøit s tím, e druhý je jinak emoènì
konstruován. Pøecitlivìlý partner je povinen se smíøit s tím,
e druhý je pøimìøenì citlivý, jinak bude nepøetr itì
naru ovat paritu.
3. Dorozumívání uspoøádáme.
Pøedev ím nelpíme na nìjakých pøesvìdèeních a pøedsudcích,
nesmíme si vytváøet nìjaké pomyslné správnosti a o nì usilovat,
musíme umìt správnì formulovat svá chtìní, aby bylo mo né jim
emoènì harmonicky vyhovìt. Man elství pak dosahuje parity,
jestli e doká e pøirozené neshody v návrzích a postojích
vyrovnat s oboustrannou spokojeností.
Jsem-li zahoøklý nemluva, ale jinak pracovitý a ohleduplný
man el, pak je dosa eno parity tenkrát, pokud se man elka
smíøí s tím jaký jsem. Chce-li ze mì uèinit upovídaného chotì
a trpí-li, pokud se jí to nedaøí, man elství je trvale
disparitní.
Do man elské poradny chodí obvykle man elé, u nich u do lo
ke ztrátì man elské parity. Vyplatí se hledat kde je u nich
hlavní zdroj disparity. Jsou následující mo nosti:
1. Nebyly anulovány sociální nerovnosti.
Buï tím, e sociálnì silnìj í partner si vymáhal právo na
jakousi kvalitnìj í man elskou spokojenost, anebo slab í
partner propadl zneklidòujícím obavám, e bude silnìj ím
partnerem opu tìn a zaèal mu vy í sociální standard vyèítat.
Obojí konèí neøe itelnými supeøivými hádkami.
2. Partneøi nepochopili, e jsou rùznì emoènì vybaveni.
Nepochopili, e dávají jiné emoèní priority stejným man elským
událostem a nedokázali se s touto rùzností v emoèním reagování
smíøit.
3) Man elé nepochopili nezbytnost uspoøádat své dorozumívání.
Man elé se dusí v nièivých hádkách, proto e
nepochopili nároènost párového dorozumívání.
Zvlá tním matrimoniologickým problémem z hlediska parity je
nevìra a árlivost. Víme u , e z hlediska párového
dorozumívání je neøe itelná, proto e vychází z logického
paradoxu (je jevem mo ným, utajitelným a vìrnost je
nedokazatelná). Faktické nebezpeèí nìkteré z nevìr vyvolává
intenzivní záporné emoèní reakce, nabuzující silné puzení k
dialogu o nevìøe, který musí zákonitì dopadnout rozvratnì.
Chováme-li se doma tak, aby byla zachována parita, vzniká
man elská vzájemná solidarita. Ov em právì tak lze øíci, e
chováme-li se pøísnì solidárnì vznikne parita. Oba pojmy jsou
tak zvanì podvojnì spjaté. Solidarita znamená, e druhému
pomohu v nouzi a jsou-li si oba partneøi vzájemnì jistí
solidaritou, upevòuje se parita, která souèasnì k solidaritì
nabádá.
Solidarita, ale není parita. Solidarita je jistou formou
chování, tedy sledem událostí v na em makrosvìtì "v", kde to
parita je urèitá interference emocí v na em svìtì Bdìlého
Vìdomí.
Pøedpokládají-li neurofyziologové centrum smìny jako funkèní
jednotky, mù eme posílit existenci tohoto centra, proto e
èlovìk v man elském páru je vskutku zaostøen na smìnu emocí
(nálad) podle jakéhosi pomyslného modelu spravedlnosti.
Nevìdomé mozkové kompjútry zøejmì registrují oscilace nálad
druhého a regulují chování tak, aby ve smìnì nálad byla
zachována parita.
Je dùle ité si uvìdomit, e v ka dém man elství existuje kála
nerovností, kdy funkcí emocí je nerovnosti vyrovnat. V tomto
duchu musím ov em orientovat svùj rozum tak, abych vyrovávání
a tedy paritì napomáhal. Klasickým pøíkladem je situace, kdy
man elùv pøíjem se náhle razantnì zvý í. Vznikne faktická
sociální nerovnost. Man el musí pøedvídat, e man elka bude
toto zvý ení chápat jednak s radostí, jednak s obavami.
Úzkostná ena nezvládne strach, e man el získal mo nost
lep ího výbìru partnerky a vydedukuje, e ji opustí. Man el jí
sdìlí, e bude mít trojnásobný pøíjem a zjistí, e man elka se
podìsila. Vznikne disparita, kterou úzkostná a navíc
nedisciplinovaná ena øe í naøíkáním, aby si vynutila uji tìní,
e opu tìna nebude. Spolehlivé uji tìní neexistuje a tak hrozí,
e ze zvý eného platu nakonec nemá nikdo radost. Oba zaènou
bilancovat na záporné valenci emocí, a tak vznikne nám u
známá setrvaèná disparita, rozumem neøe itelná, proto e nemá v
moci man ela man elku dostateènì ujistit.
Man el mù e zapojit rozum do této situace tím, e dá man elce
najevo, e vznikl zisk pro celou rodinu. A mù e pøidat nìjaká
slova uklidnìní, jimi naznaèí, e si novou man elku hledat
nehodlá. Více udìlat nemù e(!). Jakmile ho man elka zaène
deptat náøkem, nesmí reagovat ustavièným chlácholením, ale
spí e pohrù kou, e man elka nièí jejich vztah a pohodu v
rodinì. I v soucitu tohoto druhu musí existovat pøimìøenost.
Pravda v man elství
V man elském dialogu nás ustaviènì zajímá, zda druhý partner
mluví pravdu. Musím ale pøedeslat, e " ít v pravdì" je
klasicky prázdný pojem. Ve výrokové logice se hovoøí o
pravdivosti výroku. Dokonce o jeho pravdivostní hodnotì, ale
není tím mínìno nic více, ne li e výrok je správnì logicky
zkonstruován. Konjunkce jako tøeba "Praha je krásná a Praha je
o klivá" je nepravdivá, proto e pojmy "krásný" a o klivý" se
vzájemnì vyluèují. Logiku nezajímá jak tomu doopravdy je,
toliko vyvodí, e urèitý výrok je nebo není platný, správný.
Ve druhé èásti knihy jsme se tomuto problému vìnovali.
Zopakujme si, e není v moci øeèi (dorozumívání) dokázat
vìrohodnost výroku. Sám mluvèí, není-li pouèen, nedoká e
odpovìdìt pravdivì zda má èi nemá partnera rád, jak moc ho má
rád, proto e si neuvìdomí, jak je bezradný, zda má hovoøit o
pocitu okam itém (diachronním), nebo dlouhodobém (synchronním)
. Man elská láska je z emoèního hlediska interferencí dvou
emoèních akordù, ale nemù eme ádat od laika, aby se takto
doma vyjadøoval o lásce. O lásce doká eme buï zpívat nebo ji
odbornì analyzovat.
Pravdomluvnost není zdaleka nejvy í lidskou ctností, proto e
nemohu popravdì sdìlit man elce, e jak stárne, pøestává se mi
líbit. Pravdomluvnost mù e být nezdvoøilá. "Vá syn je velmi
o klivý ..." nelze øíci sousedce, i kdy mi tak opravdu
pøipadá.
Spoleènost má co nejpøísnìji trestat tak zvané køivé
svìdectví. Jako svìdek jsem povinen vskutku mluvit pravdu. To
znamená popisovat skuteènost, mající vztah k vìci o ní se
jedná tak, aby mé svìdectví co nejdokonaleji (neúplnìji)
popisovalo skuteènost, jí jsem byl svìdkem.
Vìdecký pracovník je povinen ctít vìdeckou pravdu. Ovìøit si
svá pozorování pokusem, nebo správným vyvozováním svých
expertních soudù. Vìdec je navíc povinen vìdìt, e jeho
zji tìná vìdecká pravda není nikdy nièím definitivním.
V man elství má panovat dùvìryhodnost a to znamená, e výroky
partnera uznávám v dy jako vìrohodné. Kupodivu lze vìrohodnost
posílit jedinì tím, e dìlám co øíkám a øíkám co dìlám.
Dùvìryhodnost zaènu poru ovat v okam iku, kdy druhého
podezírám z ublí ení a ádám pravdivé vysvìtlení.
Zde je na místì pøipomenout u iteènost pojmu investigativní.
Je-li mi ublí eno, pak je obvykle obìma man elùm známo, e
bylo ublí eno a v jakých se to stalo souvislostech. Otázka
"proè" je nepøípustná, proto e úplného vysvìtlení není schopen
ani ten, kdo ublí il.
Pakli e man el vzal z rodinné pokladny 3.000,- Kè za úèelem,
aby koupil mikrovlnnou troubu a pokud se místo toho s kamarády
opil a peníze takto utratil, není co vysvìtlovat. Reaguje-li
man elka "jak jen jsi mohl nìco takového ...", pak zacítila
potøebu vyrovnat naru enou paritu tím, e se pokusí provinilce
trochu podusit a u tìdøit mu také silné (-E), proto e sama
trpìla. Víme u , e man el v podobném pøípadì zaujme postoj:
"obrana útokem" a obviní man elku, e pøed týdnem pøi la od
kamarádky po pùlnoci. Vznikne bouølivá hádka, kdy se zvìt uje
intenzita vzájemných (-E). Parita je ohro ena. Man el man elce
sice ublí il, ale ona svým jednáním zvìt ila oboustrannì
emoèní utrpení (-E).
Man elka mìla volit investigativní postoj. Mohla poèkat a
man el "vychladne" z opilosti a pak zaèít zcela smíølivì:
"Musíme se oba nìjakým zpùsobem dopídit toho jak je mo né, e
jsi ..."
Odmítne-li man el smíølivost, riskuje disparitu se v emi
dùsledky. Man elka bude hledat tak dlouho "emoèní odvetu" a
ji nalezne. Pøijme-li man el smíølivost a podotkne jen "jsem
nemo nej ...", pak dokonce byv nepouèen, zaène hledat jak
zpùsobit man elce radost.
Zopakujme si, e vìrohodnost svých slov nelze dokázat
dorozumíváním a podezøení z nevìrohodnosti nelze vyvrátit. Kdo
tuto skuteènost nepochopí, zahltí man elské dorozumívání
nepøetr itým sporem, zda druhý mluví èi nemluví pravdu.
Propije-li man el tøi tisíce korun urèených na mikrovlnnou
troubu, pak není-li soustavnì udoláván disparitními hádkami,
pokusí se svou vinu odèinit. Jak? Udìlá man elce nìjakou
radost, proto e nìjak urèitì tu í, e poru il paritu.
Naopak man el se mù e v man elství jevit jako hulvát z dvojího
dùvodu:
-- v man elství se uhnízdila fixovala soupeøivá øevnivost,
rozhádanost, jednodu e neuspoøádání dorozumívání. V tomto
pøípadì provinilý man el pøedvídá "kravál" a nachystá se k
defenzivì útokem,
-- man el je skuteènì lehkomyslný, s antisociální vlohou, kdy
necítí vinu, pokud man elce ublí í.
První pøípad lze øe it uspoøádáním dorozumívání, druhý pøípad
jedinì rozvodem.
Právì tak lze hodnotit pavlaèovou enu:
-- nauèila se odmítnout man elovy návrhy mobbingem. Jakmile
man el nesouhlasí s jejím návrhem, ihned spustí køik a øev tak,
aby si dal man el pøí tì pozor s ní nesouhlasit,
-- patøí rovnì do skupiny en antisociálnì profilovaných,
jim jsou man elovy emoce zcela lhostejné.
První pøípad lze upravit v poradnì, druhý u soudu.
A ukonèeme kapitolu o pravdì konstatováním, e jako le
oznaèíme takový druh nepravdy, kdy nemluvím pravdu ve svùj
prospìch a na úkor druhého.
Nepravda v man elství, která má na oba man ele kladný úèinek (+
E) je povolena. Man el chce tøeba man elku potì it dárkem a
zatají, e dárek koupil, aby ji o to více potì il a z jejího
potì ení mìl i sám radost. Jinak je le , tak jak jsme ji
definovali, záva ným ublí ením a tedy provinìním.
Inkvizièní parita
havì souèasným problémem dotýkajícím se parity je otázka kdy
ve sváru ustoupit. Vznikne-li instrumentální spor jakou koupit
sedací soupravu, musíme si umìt uvìdomit, e spor je zásadnì
neøe itelný pøi neshodì návrhù, proto e pro návrh
argumentujeme v nelineárním rozhodovacím poli, kde ádné
tvrzení nemá absolutní a rozhodující platnost.
Víme, e jsem-li nad eným vèelaøem neèiní mi pøíli velké
obtí e ustoupit od vlastního návrhu.
Dá se øíci, e ustoupit v instrumentálním sporu (nejsem-li na
rozhodnutí pøíli emoènì anga ován) je duchaplným øe ením se
zachováním parity. Jsem rád, e je doma klid a man elka je
ráda, e bude realizován její návrh. Emoèní vyvá enost byla
zachována.
Uvá íme-li na e "hory kontra moøe" zjistíme, e tam je situace
jiná, proto e oba chceme jet jinam. V pojmu "chceme jet" je
obsa eno, e vzdát moøe, nebo hory zpùsobí emoèní újmu (-E)
pøibli nì stejné intenzity.
Ji jsme hovoøili o tom jak se man elé mohou rozhodnout
adekvátnì, to jest se zachováním parity. Letos moøe a hory v
pøí tím roce. Existuje ale i zvrácený postup, kdy je sice
zachována parita, ale svým zpùsobem zvlá tní. Toti
jednostrannì vynucená.
Mohou nastat dva pøípady, kdy jeden vzdá svùj návrh a ustoupí:
1. Ustoupí závislý partner v hybridním nerovnová ném
man elství.
Závislý partner si uvìdomí, e jeho nezávislý partner
disciplinovanì zùstává v rodinì, tøeba e by nemusel. Je
správné hovoøit o hendikepované závislosti. Nìkteré eny si
vykalkulují, e by je rozvod uvrhl tøeba do chudoby a místo
neúèinné agresivity volí ústupnost. Znám mnoho skuteènì
hendikepovaných mu ù, kteøí ijí v péèi své eny, chápou její
obì a ve sporech proto ustupují. Parity je zde dosahováno
pøirozenì a navíc smysluplnì.
2. Ustoupí partner disciplinovanìj í, který
rozpoznal zkázonosnost a marnost zbyteèných hádek.
Ustoupil, aby byl doma klid. Klid rovná se man elské náladové
klima bez parity(!). Sociálnì gramotnìj í partner ustoupí,
proto e ho hádka su uje (= -E). Hádka sice zanikne, ale
ponechává gramotnìj ímu na jazyku nepøíjemnou pachu (-E).
Obèas ustoupit jen proto, aby byl doma klid je øádovì odli né
od pøípadu, kdy ustupuji ustaviènì. V tomto pøípadì se druhý
stal predátorem v rozhodování a pokud gramotnìj í nìkdy
neustoupí, je ihned nìjak trestán. Predátorem mù e být jak
hysterická ena, tak mu -- asociálnì agresivní psychopat.
Podstatou predátorství je trestat za oponování. Mu trestá
brachiálnì, man elka trestá vyèítáním, urá ením se, (okluzí),
vyhro ováním.
Není nijak obvyklé, e by si gramotný partner vzal partnera s
predátorskými sklony. Zprvu toti predátor imponuje jako
èlovìk pevných zásad, rozhodný a znalý. Gramotný partner v ak
záhy rozpozná, e je onucí, e je vyøazen z rozhodování, ale
nakonec pøijme roli partnera, který ve sporu ustupuje. Kdyby
neustoupil vznikl by kravál, a to je stav vysoce disparitní.
Vznikne sice vyvá enost, ale na záporné valenci emocí, nebo
oba jsou drceni intenzivními (-E). Pakli e "onuce" ustoupí je
sice klid, ale rozhodnì ne v dy. Predátor zaène útoèit, e
druhý sice ustoupil, ale zdráhavì. Gramotný je tak nakonec
pøinucen, aby ustupoval jakoby rád. A to je pøece cosi ryze
inkvizièního. Èlovìk hoøící na hranici mìl být rád, e hoøí,
proto e jedinì tak do el spasení a osvobodil se od ïábla.
Jenom e ustupovat rád nelze, lze jen pøedstírat, e ustupuji
rád. Proto e gramotný partner ustupuje ve skuteènosti nerad,
narùstá v nìm skrytý hnìv (-E). Predátora nemiluje, jen ho
trpí, obvykle kvùli dìtem.
Konstatujme, e inkvizièní parita není nikdy skuteèná parita,
jen zdánlivá, proto e obì predátora trpí (= -E) tøeba e
skrytì. Hovoøme proto radìji o inkvizièní disparitì.
Pravým opakem inkvizièní disparity je pøípad, kdy v prùbìhu
man elského sváru man elé náhle naleznou øe ení. Ov em nikoli
øe ení ledajaké, ale paritní. Má svou nepopiratelnou logiku.
Uva ujme následující pøípad:
Man elé se pøou, kde koupit chalupu. Man elka chce v kraji X,
man el kraji Y. Spor je nerozhodnutelný, proto e obì øe ení
jsou stejnì mo ná. Tu si man elka vzpomene, e man el adoní o
koupi nového poèítaèe, na který nemá podle úmluvy o finanèním
hospodaøení nárok. V tu chvíli navrhne, e si man el bude moci
koupit poèítaè, pokud se koupí chalupa jejího kraje X. A
man el s radostí souhlasí.
Zdánlivì nesmyslné øe ení, e si smím koupit poèítaè, proto e
si man elka smí koupit chalupu tam kde chce ona a ne man el,
je v podstatì perfektní øe ení v duchu zachování parity. A
vùbec nezále í na penì ních hodnotách uvedené smìny, ale
výhradnì na hodnotách emoèních. Lze øíci, e man elovi
vykalkulovaly jeho mozkové kompjútry, e radost z poèítaèe je
vìt í ne al ze ztráty chalupy.
V ichni ostatnì cítíte jako pøirozené, e pokud jeden druhému
vyhoví tím, e ustoupí, má nárok na pøimìøenou revan .
Nemohu opomenout zopakovat, e spor chalupy a poèítaèe je
absolutnì neøe itelný z hlediska správnosti. Dokonce nelze ani
hodnotit do jaké míry je uvedená smìna správná. Lze ale øíci,
e je správná pokud vyhovuje zachování parity.
Je tì malá poznámka k inkvizièní disparitì. Je hrùzné, e lze
v hádce vyslovit: "Ty dobøe ví , e pravdu mám já, ale nechce
ji uznat jen proto, aby nebylo po mém ..."
Tento výrok nelze ani dokázat ani vyvrátit, ale Bdìlé Vìdomí
doká e touto cestou zmìnit normálního èlovìka v beztvarou
bøeèku.
Kdy kritika, tak s paritou
Jsme posedlí druhého doma kritizovat. O popisu lidské
osobnosti byly vydány tisíce knih, ale ani odborník nedoká e s
ádoucí mírou pøesnosti podat upotøebitelné tøídìní osobností
do nìjakých obecných kategorií. Lidskou osobnost lze toti
tøídit jen podle tøídících hledisek. Velitel armádního
letectva tøídí adepty na piloty dle vysoce spolehlivì
propracovaných tøídících testù a doká e rozpoznat, kdo se k
létání nehodí. I on pozná spí e toho, kdo se nehodí ne toho,
kdo se hodí. I my pøi výbìru pro man elství poznáme pøesnìji
kdo se pro man elství nehodí, ne li kdo je ten pravý.
Na otázku jací vlastnì jsme, odpovídá vìda pojmem
transparentní. Sami sobì jsme neurèitelní, nikdy nedoká eme
ani správnì odhadnout jak se v urèité situaci zachováme.
Doká eme nejvý e poznat nìjaký zøetelný odklon od normy.Tøeba
výbu nost, surovost, hrubost, rozmrzelost. Proto e jsme sami
sobì transparentní, rádi vyhledáváme v testech v elijaké
dotazy, z nich má vyjít nìjaké popisné urèení na ich
základních vlastností. V dy jde o diskvalifikaci skuteèné vìdy
o lidské osobnosti.
Èlovìk se toti chová tak nelineárnì, e je schopen na stejnou
situaci reagovat opaènì. Man elka se nìkdy opozdí a já ji hned
u dveøí ubezpeèuji, e se nic nestalo, jindy ji neomalenì
napadnu. Jenodu e hodnotit osobnost man elského partnera je
v dy diletantské a diskvalifikující, navíc ov em i nebezpeèné.
Jednoduchými testy se dopracujeme k záva nému poznání, e
jeden z partnerù hodnotí druhého pozitivnì, jen je-li sám
druhým pozitivnì hodnocen:
-- chválím jen kdy jsem té chválen,
-- mám úctu k druhému a kdy cítím, e jsem také ctìn,
-- oceòuji jen jsem-li ocenìn.
A z opaèné strany vzato:
-- osoèím, jsem-li osoèen,
-- opovrhuji, je-li mnou opovrhováno,
-- urá ím, jsem -li ura en.
V páru musí nutnì docházet k tìmto podvojnì spjatým hodnocením,
proto e se bezprostøednì týkají parity.
V man elském dialogu lze hodnotit druhého kladnì nebo zápornì.
Neutrální hodnocení nemají na dynamiku man elství vliv. Pokud
vyslovím záporný hodnotící soud, pak je bohu el hodnoceným
partnerem interpretován emoènì zápornì (-E). Záporný hodnotící
soud vyslovuji jako výèitku, vyhro ování, nebo se pokusím vzít
na sebe roucho odborníka a jevit zdání, e jsem odbornì
neutrální.
Sledujme promluvu, kdy jinak pracovitý mu neopravil man elce
praèku. Nejspí e pou ije man elka výèitku, mající ov em povahu
osoèení:
"Zase jsi mi neopravil praèku, proto e jsi lenoch ..."
"Jsem po osmihodinové ichtì ..."
"Já jsem se snad válela v posteli ...?!"
Tento dialog lze právem oznaèit jako zcela zkorumpovaný
dorozumívacími chybami. Neplatí, e man el je lenoch jenom
proto, e neopravil praèku. Man el neøekl jediné slovo o tom,
e by se man elka doma válela v posteli.
Man elka tedy osoèila man ela, e nìco neuèinil, co opravdu
neuèinil. Osoèení evokuje v man elovi (-E) a vyzývá ho ke
støetu. Vznikla mikrodisparita, kterou nepouèení man elé
prohloubí tím, e man el osoèení odmítá celkem smysluplnì, ale
pøece jen odmítá. Vzniká emoèní pnutí, nutící se man ele hádat,
proto e promluvou navodili disparitu.
Hodnotit s paritou znamená, e se vyvarují osoèení. Na pøíklad
by ena mohla øíci:
"Já vím, e jsi z práce utahaný, ale já tu praèku potøebuji
..."
A man el pak nesmí poru it paritu tím, e by øekl: "Neotravuj
mì poøád s tvou praèkou ...", ale musí naznaèit, e praèku
opraví a to zpùsobem, e vyjde najevo, e uznal jakési
pochybení.
Øekne tøeba: "Hodinku se prospím a jdu na to ..."
Klasický je spor o úctu. Man elka je nìjak indisponovaná,
man el od ní nìco chce a ona ho odmítne slovy "Neotravuj". V
tu chvíli se v man elovi nìco vzedme a pronese: "Nemá ke mnì
ádnou úctu, vùbec si mì nevá í " a man elka odsekne zdánlivì
logicky: "Nemám ani proè ..."
To v e lze dovést a k absurditì:
"Já moc dobøe vím, e si mì nevá í , zatímco já, já blbec, si
tì vá ím doopravdy."
"Tak abys vìdìl, já jsem blbìj í ne ty, proto e si tì vá ím
více ne ty mì ..."
Pochopíme-li paritu jako trend emoènì vyrovnávat nerovnosti,
je nám jasné, proè lze hodnotícími soudy vyvolávat disparitu.
Za ádoucí stav lze pak pova ovat, kdy dvì podvojnì spjatá
hodnocení støe í paritu:
"Vá ím si tì, proto e vím, e i ty si mì vá í ."
Tento výrok vyjadøuje stav zachování parity, tøeba e je vìcnì
chybný. Nìkoho si vá it mám pøece jen proto, e nìco
úctyhodného dìlá.
Je vidìt jak o idné je proná et hodnotící soudy, zvlá tì
neregistrujeme-li sami, e hodnotící soud má v man elství:
-- svùj faktický smysl (vá í si mì nebo nevá í si mì),
-- svùj dopad na paritu (dopad na na i emoèní vyvá enost).
V ka dém man elství je záhodné, aby vznikl my lený okam ik,
tedy okam ik nìjak ostøe èasovì vymezený, ale pøece jen
okam ik osvícení, kdy si man elé skrze kladná hodnocení
zaji ují paritu. Jde o tak zvaný inflekèní bod (bod zvratu),
kdy man elé najednou pochopí jak je významné se vzájemnì
chválit. Pøedstava, e druhého v man elství pøevychovám je
vysoce riziková. Jednak nemohu vìdìt, e jsem to právì já kdo
ví jak se má druhý zmìnit, jednak se patrnì nevyvaruji tomu,
e budu druhého napravovat osoèováním.
Ov em je-li mi ublí eno, pak mám právo pøedlo it ublí ení k
diskusi. A jak víme, má mì investigativnì zajímat jak se mohlo
stát, e mi mùj milovaný ublí il. Skuteèné ublí ení se nesmím
pokou et vyhádat ve svùj prospìch jen proto, aby druhý mohl
být oznaèen za viníka.
Doporuèuji rozli ovat popis události, to jest popis toho jak
mi bylo ublí eno od hodnocení tohoto popisu. Zatímco na popisu
se man elé doká ou shodnout, na hodnocení jen zøídka. patnì
se øíká "ano, chybyl jsem, proto e jsem netvor, obluda,
nevydaøené lidské hovádko ..."
Pokusme se nyní shrnout poznatky o paritì:
Parita je stav obecného uspoøádání man elství kdy oba man elé
bilancují v man elství s emoèní vyvá eností. Pøibli nì stejnì
trpí a stejnì se radují. Èiní tak jak vìdomì, tak i nevìdomì.
Slýchávám námitku, e mám uèit man ele, aby poslouchali toho
druhého, který je chce nìjak vylep it nebo napravit. Takto
hledìt na man elství pova uji za zhoubné. Anomální výstøední
odchylku osobnosti nedoká e druhý partner vyrovnat nikdy,
jedinì pomocí psychiatra a psychologa. A drobné ka dodenní
"fluktuace povahy, temperamentu, senzitivity, rozhodnosti
atd." mají pøece nelineární povahu, a proto se nemohu bavit o
jejich pøíèinách, ani dùsledcích.
Není mou vinou, e jakmile se man elé zaènou bavit o svých
"povahách", vzápìtí se pohádají. Budu rád, pokud ètenáø beze
zbytku pochopí, e se pohádat dokonce musí.
Zachování parity
Pøedkládám tentokrát výhradnì odborné veøejnosti k úvaze pojem
parita. Je stavem zvlá tní párové emoèní vyvá enosti, kterou
mù eme té oznaèit jako stav støe eného, vyvá eného párového
emoèního bilancování.
Pou ijeme-li pojem parita, jsme vylo enì povinni se vyrovnat s
otázkou, zda i na e man elská parita se neøídí obecným
principem symetrie a tedy zda neexistuje nìco jako zachování
parity.
Víme u , e v na em Bdìlém Vìdomí (BV) lze cítit jakési øídící
centrum spravedlnosti. Pokud ho poru íme pak v dy ve jménu
nìjaké nové, jiné spravedlnosti.
Jednat spravedlivì je nám geneticky dáno, ale v hodnocení co
je spravedlivé se mù eme mýlit i v tom neju lechtilej ím slova
smyslu. Èteme v novinách, e mu zabil svou enu a své dìti.
Ihned v nás cosi volá "zabte vraha". Smrt za smrt. Pozdìji se
dozvíme, e man elka mìla milence, opustila rodinu i s dìtmi a
navíc se v emi úsporami. Man el se døel pìt let v man elství
jako mezek a pak jednoho dne o v e pøi el. Tu se hlas na í
centrály pro spravedlnost zmìní. "Co jiného mìl chudák dìlat?"
V na em centru spravedlnosti je obsa en
zobecòující, komprimovaný výrok:
Je spravedlivé, aby man elství poskytovalo obìma man elùm
pøibli nì stejné mno ství radosti jako smutku.
V duchu tohoto postoje se chováme tak, aby vý e uvedený výrok
platil. Jinak øeèeno, pova ujeme za spravedlivé, aby byla v
man elství parita zachována.
A chceme-li racionálnì regulovat paritu, pak vzpomeòme, e
nelze jinak ne li pou ít øídící promìnnou zvanou dorozumívání.
Pøipomínám, e v echny druhy chování v man elství mají rovnì
svou dorozumívací slo ku. Vzájemnì regulovaným dorozumíváním a
chováním vzniká pak parita vìdomì vyrovnávaná.
Chceme-li racionálnì vyrovnávat záporné fluktuace nálad,
musíme vìdìt, co je to svornì propojené chování:
Já sám registruji emoèní bilanci v man elství a souèasnì
registruji emoèní bilanci partnera, ov em souèasnì vìøím, e i
mùj druhý partner stejnì jako já sleduje nejen svou, ale i mou
emoèní bilanci.
Lze pova ovat za man elské prokletí, e nelze vyvrátit
pochybnosti druhého partnera, který nevìøí mé dobré vùli
chovat se svornì.
Sám hovorový jazyk je jak víme ustrojen pøedev ím k :
-- oponování,
-- klamání a manipulaci.
Man elé proto musí nejdøíve zvládnout nástrahy jazyka, a pak
se teprve skrze zu lechtìné dorozumívání dopracovat k paritì.
Uvá íme-li popisnou definici parity, e je toti stavem
vyvá eného emoèního bilancování, musíme dodat, e tam kde bylo
dosa eno parity, tam se nutnì man elé dokázali vyrovnat jednak
s pøirozenými psychickými a sociálními nerovnostmi a navíc, e
se nauèili øe it zevní, svým zpùsobem ka dodenní malá i velká
ohro ení.
Uèit se jak hledat upotøebitelné úmluvy a ty pak dodr et, je
apel pro liberální párové rovnoprávné man elství. Tradièní
konzervativní párové man elství s mimoøádnì nesnadným rozvodem
je definitivnì pohøbeno. Neexistují nové ovìøené zvyklosti, a
proto zaèíná v man elství platit, e správné a závazné je
pøedev ím to, na èem se man elé dohodnou. A tomuto umìní
uzavøít úmluvu se man elé musí uèit.
Zatím se nevytvoøila kultura liberálního man elství, a tak v
naprosté vìt inì man elství nacházíme stabilizaci na ne ádoucí
disparitì. Jsou to man elství s ustaviènými sváry a
udobøováním, tedy øevnivostí vedoucí k chronické
nespokojenosti s mobbingem a nakonec agresivitou.
Tak e závìrem: jak je to se zachováním parity?
Platí, e tam kde je v párovém man elství zachována parita,
tam man elé kvalitnìji emoènì bilancují a man elství tak
získává lep í perspektivu.
Navíc doká í-li man elé øe it vnitøní a vnìj í ohro ení
man elství se zachováním parity, stává se teprve jejich párový
vztah adaptabilní (pøizpùsobivý).
Parita se ov em nezachovává sama od sebe, man elé musí
dosáhnout shody v registrování svých emocí, neboli ve funkèním
centru hodnotícím vzájemné emoce, musí existovat porozumìní.
Oba man elé se musí dopracovat do stavu, kdy jim obìma
pøipadne, e v man elství bilancují spravedlivì z hlediska
jakéhosi pomyslného "mno ství" radosti a smutku.
Doká í-li se tedy man elé chovat tak, aby byla zachována
parita (pøesnìji parita man elského páru), zlep í man elskou
perspektivu jedinì pokud si v plné míøe uvìdomí, e musí
napøít vzájemnì provázané úsilí proti neúprosným disparitním
trendùm.
Zopakujme si je:
-- lidská øeè se v párovém man elském dialogu svým ustrojením
vzpírá dohodì a naopak napomáhá sváru,
-- man elská sexualita je pøirozenì neøe itelná,
-- neexistují tak zvanì správná øe ení mnohých neshod u proto,
e existují nerozhodnutelné spory,
-- nebezpeèí rozvodu pøekroèilo míru tøiceti procent, tak e
obavy z rozvodu jsou oprávnìné ani navíc existovalo jediné
dùvìryhodné uji tìní, e k rozvodu nedojde,
-- emoce fungují dle svého vnitøního algorytmu a nejsou
lidskou vùlí ovlivnitelné pøímo.
Jedinì regulovaným úsilím lze dosáhnout zachování parity, a
proto aby byla skuteènì parita zachována, je zapotøebí
mimoøádnì uvá livého chování.
Z obecnìj ího hlediska platnost zákona zachování parity v
man elském páru uznávat mù eme. Staèí si jen lépe definovat
pojem "mno ství" emoce. Samozøejmì, e v e øeèené je my leno
aproximativnì (pøibli nì).
Mno ství emoce je její intenzita v urèitém èasovém úseku.
Z toho co bylo døíve øeèeno platí, e èlovìk je odsouzen
pro ívat v prùbìhu ivota vìt í mno ství záporných ne
kladných emocí (nálad). Pak mù eme pova ovat za kladnou emoèní
bilanci, pokud pomìr mno ství záporných emocí ke kladným je co
nejmen í.
A díky pøedpokládanému funkènímu centru støe ícímu spravedlivé
rozdìlení kladných a záporných emocí v man elství vzniká
pøirozený trend k zachování parity. V prùbìhu man elského
ivota jsme v ak nepøetr itì vystaveni opaèným disparitním
trendùm, jim nedoká eme èelit jinak, ne li mimoøádnì
soustøedìným úsilím. Pøedev ím musíme posvátnì uctívat
jakoukoli párovou shodu, jakýkoli párový úspìch.
Man elská láska (= 3 "S") podporuje solidaritu a tím nespornì
posiluje zachování parity, ale sama o sobì bohu el nedoká e
být dostateènì párovì úèinná, aby zvládla neodstranitelný
soustavný nápor disparit.
Kdyby zmínìná 3 "S" vymezující man elskou lásku byla
dostateènì intenzivní, dìsili bychom se pak sporù, neshod, a
pak by takto vysoce intenzivní 3 "S" byla zárukou zachování
parity. Bohu el tomu tak není. Na sílu disparitních trendù
na e 3 "S" nestaèí.
Man elství a stres
Èeský ètenáø nalezne dostateèné pouèení o stresu ve vynikající
publikaci profesora Vratislava Schreibera "Lidský stres"
(vydalo nakl. Akademia, 2000). Osobnì jsem èerpal mnoho
podnìtných my lenek z práce Jana Vymìtala o
psychoneuroimunologii (èasopis Konfrontace, 1998, è. 4.)
Autorem pojmu stres a popisu reakce organismu na stres je
profesor Hans Selye. Ov em významným pojmem teorie stresu je
zátì , kterou formuloval ná endokrinologický klasik, profesor
Josef Charvát. ivot nás toti nepøetr itì vystavuje (exponuje)
nárokùm, které musíme øe it. Øe íme-li je znamená to, e se s
nimi doká eme vypoøádat bez újmy. Jsem-li z práce unaven a
doká u-li se po práci vyspat a odpoèinout si, nejsem prací
stresován. Pojem "stres" byl laickou veøejností zdiskreditován,
tak e dnes nám v poradnì klient neøekne, e ho man elka
rozèiluje, ale e ho stresuje.
Charvátùv pojem "zátì " zjednodu uje situaci tím, e jím
oznaèíme takový nárok, s kterým se organismus nedoká e
vypoøádat jednodu e, ale výhradnì formou specifické stresové
reakce. Ve smyslu stresové teorie je pak zátì tak zvaným
stresorem, který spustí stresovou reakci.
Tato reakce má tøi fáze:
1. Fáze poplachová (alarmující)
Nejen na e Bdìlé Vìdomí (BV) rozpozná, e èlovìk zaèíná být
pøetì ován, ale i sám organismus rozpozná zátì jakou je tøeba
infekce, hladovìní, úraz. Abychom byli schopni zátì øe it,
musí dojít k specifické neurohormonální reakci, je zaèíná
aktivací tak zvaného sympatického nervového systému se
zvý enou funkcí døenì nadledvinek. Zvý í se sekrece hormonù
adrenalinu a noradrenalinu, té testosteronu. Z jater se
uvolní více glukózy, slou ící jako palivo k zvý ené aktivitì,
zvý í se krevní tlak a stoupne rychlost krevního obìhu. Není-
li zátì zvládnuta, dochází k druhé fázi.
2. Fáze adaptaèní
Stresor pùsobí dlouhodobì a nebyl zvládnut pøedchozí fází.
Nyní je zapotøebí zajistit mobilizaci energie a tu zajistí tak
zvaný stresový hormon (ACTH = Adrenokortikotropin) vyluèovaný
hypofýzou (podvìskem mozkovým), který nabudí v kù i
nadledvinek vyluèování hormonu zvaného kortizol. Kdyby nebyl
pøi zátì i vyplaven kortizol, èlovìk by nepøe il ani malý
man elský konflikt.
Teprve nedávno bylo zji tìno, e ACTH vzniká z výchozí
molekuly (prekurzoru), z ní souèasnì vznikají v organismu
peptidy zvané endorfiky a enkefaliny, nebo mozkové opioidy.
Tyto látky utlumují záporné emoce, které by pøi jakékoli
zátì i èlovìka paralyzovaly. Dochází k sní ení prahu
citlivosti, zmen uje se intenzita záporných emocí a jsme tak
schopni úèinnì jednat. Tomuto jevu se øíká stresová analgezie
(stresové znecitlivìní).
Byla-li pøedchozí fáze pøípravou na øe ení zátì e, pak
adaptaèní fáze je procesem samého øe ení. Selye mìl na mysli,
e se organismus chystá k adaptaci na pøípadnì dlouhodobou
zátì .
Tato fáze vzniká jen tam, kde stresor nebyl v pøedchozí fázi
odstranìn. Po èase se zaèínají objevovat negativní úèinky
kortizolu, pøedev ím se potlaèuje tvorba bílkovin, tak e
postupnì zaèíná chátrat pøedev ím svalová hmota.
3. Fáze vyèerpání
Nebyl-li stresor "vyøe en" ani adaptaèní fází, nastává
vyèerpání organismu, kdy zøejmì rozhodující roli hraje nejen
chátrání svalové, ale i kostní tkánì.
V echny tøi fáze oznaèil Selye jako tak zvaný "obecný
adaptaèní syndrom".
Pro nás je podnìtné, e v první fázi dochází k zvý ené funkci
døenì nadledvinek, je má za následek vyplavení adrenalinu,
noradrenalinu a také testosteronu. Tyto látky mají prokázanou
souvislost s úzkostí a hnìvem.
Obì citované emoce mají zápornou valenci (-E) a mají opaènou
dynamiku. Hnìv smìøuje k útoku, boji, zatímco úzkost (strach)
orientuje èlovìka k útìku. Boj i útìk souvisí s aktivací
sympatického nervového systému (vzestup adrenalinu) a my
musíme uvá it, e jak boj tak útìk buï vedou, nebo nevedou k
øe ení zátì e.
Buï se mi podaøí nepøítele porazit (zvítìzit, odstranit
ohro ení), nebo se mi podaøí utéci. Obojí vede k normalizaci
rozkomíhané neurohormonální homeostázy (rovnováhy).
Nepodaøí-li se ohro ení zlikvidovat, to jest vyøe it zátì ,
aktivuje se systém parasympatický (vzestup acetylcholinu,
kortizolu), nastává neurohormonální vyèerpání, propojené
emocemi smutku, deprese.
V první èásti knihy jsme si popsali fungování emocí také tím,
e jsme je èlenili podle toho jak jsou pojmenovány v hovorovém
jazyku. Nyní se nám ukazuje, e v echny záporné emoce lze
vlastnì zaøadit do jedné ze tøí modalit emocí:
-- hnìv, zlost,
-- úzkost, strach,
-- rezignace, smutek.
Hnìv mobilizuje k útoku, úzkost nás pudí k útìku, rezignace
vede k neèinnosti.
Pro nás zùstává jako podstatné, e nezvládnutá zátì (=
stresor) vede k fázi "vyèerpání" s následným poklesem
(sní ením) imunity. Ka dý man elský poradce zná tìlesné
pøíznaky eny, je byla opu tìna a je se nedokázala s
opu tìním smíøit. Dochází k úbytku na váze, prùmìrnì o 8 kg se
zøetelným zchátráním svaloviny, podko í a kù e.
Byla vystavena nároku, který dostal povahu zátì e (stresoru),
nedokázala se na novou situaci adaptovat, nezdaøily se ani
útok ani útìk, man el opustil a man elka zchátrala
psychosomaticky. Mìli bychom tento stav zchátrání nazývat
man elskou kachexií (kachexie = zchátralost). Mù e vzniknout i
jinak.
Man elská kachexie
Man elská kachexie (zchátralost) vzniká ve chvíli, kdy
man elský konflikt zpùsobí psychosomatické komplikace. V
letech 1980-1985 jsem zjistil, e ka dý druhý klient poradny
prodìlal (nebo prodìlával) aludeèní vøed.
Psychosomatické onemocnìní v dùsledku dlouhodobé zátì e z
disparitního (obvykle nepøetr itì rozha teøeného) man elství
lze pochopit jako tøetí fázi Selyeho obecného adaptaèního
syndromu.
Mìli bychom rozli ovat stav psychického vyèerpání ( = exhausce),
od stavu kachexie. Ke kachexii obvykle dochází v konfliktním
man elství, v nìm se ohro enému partnerovi nepodaøí zastavit
rozvod. Tak e v poradnách nacházíme klienty jednak psychicky
vyèerpané, a to v dy znamená nìjak man elsky bezradné. Ov em
bezradnost souvisí v dy s bezbranností, nebo vyèerpaný klient
je bezradný, proto e nedoká e nalézt øe ení v rozvráceném
man elství. Je tøeba na man elství nepøimìøenì závislý, a
proto nedoká e øe it rozvratné chování druhého partnera. Stav
bezradnosti s bezbranností zasluhuje oznaèení apalamnie
(navrhl kdysi psycholog Eduard Urban).
Apalamnie toti pøedstavuje tøetí fázi obecného adaptaèního
syndromu, kdy dochází buï jen k psychickému vyèerpání
(exhausci), nebo u i tìlesné kachexii.
Selyeho teorii stresu lze na man elství aplikovat je tì z
jiného zorného úhlu.
Okam ik, kdy dojde k sou ití, spolubydlení, vznikne v ka dém
man elství. Objevuje se tak nová nároènost, která spoèívá v
uspoøádání man elské promìnné zvané "man elské sou ití". Svár
pøi neshodných návrzích pøestává být pouhou nároèností, pokud
man elé nedospìjí k dohodì s paritou.
Dohoda s paritou znamená, e oba jsou s dohodou pøibli nì
stejnì spokojeni (+E). Nedosahnou-li v dohadování (smlouvání)
úmluvy s paritou, vzniká mezi nimi emoèní pnutí (= záporná
interference emocí), je se mù e po nìkolika mìsících stát
stresorem (zátì í).
V tomto údobí skuteènì vstupují do hry pøedev ím adrenalinové
(sympatomimetické) emoce jako hnìv, zloba, zlost. Souèasnì
v ak i skrývaná zloba, utajovaný hnìv a pøedstírání pohody
jako pøíznaky dohody s disparitou.
Pøedstírání pohody vyvolá témìø stejnou disparitu jako zjevná
zloba.
Stane-li se promìnná "man elské sou ití" stresorem (zátì í),
vzniká døíve citovaná apalamnie (bezradnost s bezbranností),
proto e man elé nejsou schopni sami nalézt øe ení situace,
pøeplnìné pøirozenými neøe itelnostmi. Nacházejí pak absurdní
východisko v konstatování, e se u nemají rádi. Argument, e
"v e je dùsledkem toho, e u se nemáme rádi"se stává jakýmsi
atraktorem (pøitahovaèem) v setrvalých hádkách.
Jsme stále nedùslední v pøedvìdèování veøejnosti, e párová
individuální láska je diskreditovaný pojem, jím by man elé
vzájemnì vùbec argumentovat. Není toti vùbec ani emoèní
prioritou man elství. Daleko významnìj í je citový vztah k
dítìti a souèasnì uspoøádání promìnné "domácí náladové klima".
Man elé se musí uèit usilovat o rodinnou pohodu a tu dosáhnou
jedinì uspoøádáním sou ití. Je významnìj í pokud se man el
tì í na domov, ne diachronnì zkoumat, jak se man elé milují.
Láska je interference dvou emoèních akordù a pro laika je
nemyslitelné, aby ji z tohoto hlediska zkoumal.
A je známo, e kdykoli nìèemu nerozumíme, nahradíme racionální
neznalost mýtem, frází, idiomatem. Je mo né opìvovat milenecký
a man elský vztah, ale musíme vìdìt, e jde o zpìv a ne o
odborný výklad. V urèitém konkrétním okam iku, kdy je
man elství v klidu, nedoká u popsat jak a jak moc mám druhého
rád. Doká u jen reprodukovat idiomata typu "ty mì nemá
doopravdy rád" a odmítnu vyznat lásku slovy "kdybych tì
ztratil, budu patrnì trpìt".
A pøitom interferenèní milenecký akord skuteènì zintenzivní,
hrozí-li nebezpeèí, e druhého ztratím. Neznamenám-li hrozbu
ztráty druhého partnera, necítím nic emoènì "sly itelného".
Musím si ztrátu pøedstavit, pak mo ná vyvolá (-E). Jinak
odmítám tvrzení, e v lásce nelze
racionálnì uva ovat, ale e je nutné ji jedinì cítit nìkde
tady (uká e se obvykle na srdeèní hrot).
Chceme-li doma nìco zkoumat, pak pøedev ím jaká je doma pohoda
a jak se oba domù tì íme.
Ov em ztráta druhého partnera je pøece jen jevem mo ným a v
souèasné dobì nebezpeènì pravdìpodobným. Proti trýznivým
pocitùm nejistoty neexistuje racionální uji tìní a tak se
mo nost ztráty (rozchodu, rozvodu, úmrtí) musí chápat jako
stresor neboli zátì . Je to daò za mo nost ít v liberálním
rovnoprávném páru.
Je pøínosné rozli ovat dvojí druh stresu: eustres a dystres.
Ov em je nutné tyto pojmy chápat ve smyslu eustresové a
dystresové reakce. Vymìtal popisuje eustresovou reakci jako
reakci pro ívanou stenicky, dystresovou reakci jako pro ívanou
astenicky. S tím lze souhlasit a dokonce pro potøeby
matriomoniologie lze toto pojetí dále rozvíjet.
K neúprosnému èíslu pravdìpodobnosti, e ke ztrátì partnera
(my leno ztráta rozvodem) mù e dojít, se vskutku mohu postavit
stenicky, nebo astenicky.
Pøi stenickém postoji pochopím v plném rozsahu svou
bezbrannost proti ztrátì druhého partnera a mo nost této
ztráty chápu jako výzvu. iju stateènì s vìdomím, e mohu
ztratit. V první øadì nesou ím svými pochybnostmi druhého a
nevynucuji si uji tìní. Podle mého názoru jakmile se doká u
vyrovnat s mo ností rozvodu, vyøe il jsem dlouhodobý stresor a
eustresová reakce zaniká.
V astenickém postoji vùèi mo nosti ztráty druhého jsem tak
zahlcen úzkostností, e nièím dorozumívání ustavièným
vy adováním uji tìní. Nedoká u se smíøit s faktem, e uji tìní
neexistuje. V tomto pøípadì pak vlastnì nedochází k vyøe ení
stresoru a dystresová reakce vede a k fázi vyèerpání s
projevy exhausce (vyèerpání) a posléze i kachexie (zchátrání).
Samozøejmì, e astenický postoj druhého psychicky odpuzuje a
tak nakonec dojde k rozvodu jen proto, e se astenický partner
neovládl.
Lze se preventivnì uèit zaujímat stenické postoje. Lze se
nauèit zvládat nejistotu, lze pochopit proè se vyplatí
stateènost, ale nesmí nám podlamovat nohy mýtus romantické
lásky, který dobøe popsatelnou stresovou situaci danou
faktickou nejistotou nahradí frází "ty u mì nemiluje ". Tento
výrok je jen náhra kou skuteènosti, e liberální párové
man elství je ve své podstatì procesem nejistým.
Netøeba dodávat, e astenický postoj pøedurèuje partnera k vy §
í emoèní závislosti, nakonec k neracionálnímu rozvratnému cho§
vání. Man elství je pak disparitní, proto e astenického partne§
ra nelze emoènì uklidnit a dodat mu (+E).
V man elství kde se jeden z partnerù chová astenicky nalezneme
ètyøi formy chování:
1. Astenický partner netají svùj strach, e mù e být opu tìn a
druhému partnerovi víceménì jen vyèítá, e ho jednou opustí.
Proto e racionální uji tìní neexistuje, hroutí se postupnì
dorozumívání souèasnì s paritou.
2. Astenický partner se pokusí pou ít úskok. Proto e správnì
ví, e árlivost je nejbezpeènìj ím uji tìním o závislosti,
zaène se chovat nedùvìryhodnì tím, e pøedstírá, e by byl
schopen nevìry. Lze øíci, e tento manévr nalezneme v prùbìhu
témìø ka dého man elství. Nedùvìryhodným chováním lze vskutku
nabudit árlivost a nìkdy lze dlouhodobì ít v deformovaném
vztahu, který je propojen oboustranným specifickým emoèním
akordem árlivosti. Pøedstavuje disparitu, kdy astenický
partner je uspokojen (+E) z toho, e druhý se pro nìho
árlivecky trápí (-E).
Podotýkám, e tento manévr není nikdy zcela spolehlivý,
proto e jakmile provokovaný partner prohlédne, zaène se a
ukvapenì rozvodovì chovat a rychle man elství opou tí.
3. Astenický partner pøeklasifikuje situaci tak, e pocit
nejistoty a strach z opu tìní nahradí obvinìním: "Zámìrnì mi
ubli uje , a proto jsi vinen."
V psychiatrii se obvinìní nazývá akuzací. Tak e lze øíci, e
dochází k akuzaènímu chování, nebo jednodu e k astenickým
akuzacím. Dochází k nim tak, e druhý partner má vysoký etický
standard, tak e mù e dospìt k závìru, e je vskutku mo né, e
za domácí rozvrat mù e on sám. ena, která si není jistá
trvalostí man elství zaène obvykle mu e obviòovat výroky,
které nemají racionální øe ení: "Jsi necitlivý èlovìk, vùbec
nechápe jak moc mi ubli uje ." ena pláèe a vyèítá, e je jí
ubli ováno. Vysoce soucitný mu se domnívá, e kdy ena pláèe
musí trpìt a tady zaèíná jeho strastiplná pou k
sebeobviòování (autoakuzacím). "Asi jí skuteènì ubli uji ..."
je závìr mu e, který není dostateènì silný, aby odhalil, e
jeho ena je neukáznìná, proto e odmítá nejistotu vztahu øe it
stenicky. Zaznamená-li ena, e mu bere na sebe vinu a trpí (-
E), je uspokojena (+E).
4) Astenický partner øe í nejistotu terorem. Vynucuje pøísnì
uzavøenou formu sou ití a prohlásí ji za jedinì pøípustnou.
Vytváøí doma mýtus, e je nutné do posledního puntíku plnit
chování konzervativní rodiny s uzavøeným sou itím ( ádné
záliby, ádná hobby). Návraty z práce musí být doslova
minutovì pøesné, radost a smích se nepovolují, jen plnìní
podmínek teroru. Man elský partner prosazující teror se chová
jako ivoèi ný predátor. "Nedodr el jsi opìt svou povinnost
..." je èastý výrok v tìchto rodinách. Èlovìk chápající,
e v man elství musí panovat nìjaký øád a poøádek, se snadno
podvolí teroru. Nerozpozná, e byl vyøazen z rozhodování a je-
li predátorem atakován, èasto uvìøí, e opravdu nedodr el nìco
co dodr et mìl. Proto e predátor je vlastnì astenik, pak je
pro nìho snadné nìjak "vyvádìt" (køièet, plakat, vyhro ovat)
kdy nejsou povinnosti plnìny. Obì teroru si pak vyèítá, e
druhý trpí kvùli nìmu. Rychle se omlouvá a slibuje, aby se
predátor uklidnil. Zaznamená-li predátor, e se druhý trápí (-
E), proto e nìjak pochybyl, reaguje predátor rovnì
uspokojením (+E).
Zjistil jsem, e v období druhé man elské vývojové krize (viz
dále), kdy dìti dospívají, se obì predátora neúprosnì
rozvádí.
Astenický mu sahá nìkdy paradoxnì pod tlakem nejistoty k
brachiálnímu násilí. Udeøí v úzkostné nejistotì, e by mohl
man elku ztratit. ena spí e vyèítá a osoèuje.
Astenický postoj je svým zpùsobem znaènì pøirozený, proto e
liberální man elství vzniklo také v dùsledku pøíli snadného
rozvodu. Dnes je rozvod nejen e snadný, ale pøestává být nìèím
veøejnì zavrhovaným. Zaèíná být jevem veøejnì tolerovaným. Je-
li pravdìpodobnost rozvodu nejménì jedna tøetina, je strach z
rozvodu na místì.
Man elské vývojové krize
Proto e man elství je nelineární proces s vysokou mírou
rozmanitých ohro ení, musíme pøedpokládat, e vlivem právì
popisovaných stresorù musí procházet údobími klidu s údobími
rozvratnými.
Znovu uva me man elské stresory:
1. Man elské dorozumívání vede k soupeøivosti, není-li ostøe
sledováno a uspoøádáno. Nejen dorozumívání, ale sama øeè je
orientována pøedev ím k oponování, namítání, nesouhlasu.
2. Man elské sou ití pøedstavuje pro novoman ele vysokou míru
nároènosti na øe ení ètyø jeho reprezentativních slo ek
(domácnost, dítì, finanèní hospodaøení, volný èas). Neshodné
návrhy na øe ení jsou pravdìpodobnìj í, ne shodné.
3. Zákon umo òuje celkem snadno rozvod, a proto strach z
rozvodu má racionální srozumitelné jádro.
Man elství mù eme jako nelineární vývojový proces zkoumat z
hlediska Selyeho "obecného adaptaèního syndromu". Nehraje roli,
e byl tento syndrom kritizován a v elijak novelizován, ve své
podstatì obsahuje cosi velmi obecného. A to rozvoj
nelineárního systému s pøe itím, nebo zánikem (rozvodem). A
tento rozvoj je z hlediska pùvodní teorie stresové reakce
pou itelný i na man elství jako na systém, v nìm se zprvu
usiluje o záchranu a záchrana se buï podaøí nebo nepodaøí a
systém buï zanikne anebo pøe ívá ve stavu vyèerpání (mrtvá
man elství).
Vstoupí-li novoman elé do man elství, jsou tedy ihned
exponováni tøem vý e uvedeným stresorùm a to tak, e si
najednou uvìdomí, e man elstvím vznikla nároènost, je se
mù e stát zátì í. Je docela vhodné po ít pojmu "poplachová
reakce". Budi øeèeno, e tohoto pojmu pou il poprvé Amerièan
W.B.Cannon v roce 1929. Vskutku si mají man elé umìt vyhlásit
alarm a být na pozoru. Musí se nauèit dorozumívat se
kooperativnì a ctít paritu (oboustrannì vyvá enou spokojenost),
musí uspoøádat man elské sou ití a musí se vyrovnat s faktem,
e man elství je ohro eno rozvodem.
V pøedchozích èástech knihy bylo vylo eno "jak se to dìlá". V
tuto chvíli konstatujme, e od prvního dne sou ití vzniká
údobí, v nìm musí man elé vynalo it úsilí, aby první
poplachová reakce dopadla dobøe a man elství bylo
stabilizováno. Znovu a znovu musím opakovat, e láska
neusnadòuje øe ení poplachové reakce. Jedinì døíve definovaná
man elská láska (3 "S", soucit, stesk, starost) zaèlenìná do
"trojjediného" citového spøíznìní mù e napomoci v úpravách
dorozumívání.
Formuloval jsem pojem "první man elská vývojová krize" ji v
sedmdesátých letech jako fenomén vzniklý vývojem man elství
pøedev ím selháváním v uspoøádání man elského sou ití. Dnes
bych øekl, e první man elská vývojová krize je vlastnì
nezbytná komplexní stresová reakce man elù na neodstranitelné
stresory, je si vynucují reakci mající vskutku souvislost s
pojetím alarmové (poplachové) reakce autorù Cannona a
Shelyeho.
Jestli e se první man elská vývojová krize nevyøe í a to
znamená, e selhala vzájemná adaptace man elù na man elství,
nastává dlouhodobý adaptaèní proces ve formì rozháraného,
vìènì neklidného man elství s oboustrannou nespokojeností
(disparitou). Mo ná e bychom mohli hovoøit o neadaptovaném
man elství, vykazujícím ji sklony man elství vzdát. K rozvodu
pak dojde buï nahodile tím, e si jeden z man elù nalezne
nového partnera, nebo dojde k rozvodu z neúnosnosti zátì e, na
ni se man elé nedokázali adaptovat.
Po první man elské vývojové krizi, která byla zvládnuta tak,
e vzniklo pøijatelné man elství, nastává interval, kdy se
vzájemná adaptace daøí, ale tak, jak se man elé nauèili øe it
ustavièný nával nároèností. Nauèili se vyøe it svár bez
následné disparity. Man elé zaènou vnímat man elství jako
pøekonatelný problém. V tom pøípadì nedochází k zbyteènému
vymì ování kortizolu a nehrozí rezignace. Obèasný "výron"
adrenalinu typický pro poplachovou reakci nijak na e Bdìlé
Vìdomí (BV) neohro uje, proto e u normálního jedince je výbuch
zlosti následován neurofyziologickým (i biochemickým) útlumem,
dokonce s aktivací endorfinù, které tlumí intenzitu
negativních emocí. Zlost se ale nesmí øetìzit, musí se jí dát
jakýsi volný prùbìh, a proto princip "utnout hádku, jít od
sebe a nevracet se k obsahu sporu", je závìr nejen logicky
správný, ale fyziologicky nezbytný(!).
Tak e interval po první man elské vývojové krizi pøedstavuje
úèinnou vzájemnou adaptaci a schopnost párovì øe it ka dodenní
nároènosti.
Stane-li se jeden z partnerù astenický, proto e k tomu má
obvykle vlohy nebo je nesprávnì pouèen, pak interval po první
man elské vývojové krizi vskutku odpovídá druhé fázi Selyeho
"obecného adaptaèního syndromu", dochází k nepøetr itému
soupeøení, ov em ji se sklony k znechucení man elství.
Organismus je v takovém pøípadì zahlcován kortizolem a hrozí
dystrofické zmìny, nám u známá exhausce a kachexie.
Samozøejmì pokud nedojde k rozvodu.
Je v eobecnì známo, e vzniku astenického postoje k man elství
lze zabránit jednak pouèením, psychoterapií, ale také tak
zvanou sociální oporou. Doporuèuji být v chápání tohoto pojmu
obezøetný. Dají-li man elé rodièùm pùl milionu na byt, dojde k
vyøe ení jedné velké nároènosti, ale není tím zaplnìn pojem
sociální opory.
Sociální opora pøedstavuje nìjakou trvalou formu vylep ování
man elství jako ivotní osudové nároènosti. Doporuèuji sem
øadit pøedev ím klub, jako malou spoleèenskou skupinu
zaji ující man elùm hobby. Tvrzení, e klub nedoká e nahradit
lásku je zvrhlé. Klub podporuje význaèným zpùsobem vznik
man elské lásky vùbec. Opakuji, e hobby vèetnì pasivních
zájmù a zálib zkvalitòují paritu. Man elé lépe emoènì
bilancují.
Druhou formou sociální opory je pìstovat si nìkoho, komu se
mohu svìøit. Man elský partner není schopen tuto funkci
plnit(!). Ale o tomto problému bylo ji hovoøeno.
Koneènì tøetí formou opory je sociální jistota, e man elství
bude patøiènì finanènì zabezpeèeno. Jsem toho názoru, e je-li
nezamìstnanost vy í jak 5% mají jak vláda tak parlament
nepøetr itì zasedat, dokud nezamìstnanost nesní í. Novoman el,
který chce pracovat a nemù e, se ocitá pod tíhou gigantického
stresoru s rychle nastupující adaptaèní fází a nebezpeèím
psychického vyèerpání, které ov em nemusí konèit jen rezignací
ale i náhradním antisociálním chováním. Nemá-li politik
dostateènì silnou vùli chápat nezamìstnanost jako prioritu, je
to diletant bez vyvinutého sociálního soucítìní.
Podotýkám, e vím o tom, e není mo né ovlivnit nezamìstnanost
a chudobu zemí tøetího svìta, kde je vùle k práci vìt inou
paralyzována barbarským politickým uspoøádáním.
Je-li pøekonán interval po první man elské vývojové krizi,
dochází k notoricky známému jevu "empty nest" neboli
uprázdnìní hnízda. Jakmile je poslední z dìtí po pubertì,
zaniká významný vazebný prvek man elského spøíznìní a tou je
rodièovská láska k nezletilci. Man elùm bývá obvykle 45 - 50
let, a pokud se nedokázali vzájemnì adaptovat v intervalu
adaptaèní fáze, hrozí rozvod, obvykle tak, e si jeden z
man elù nalezne jiného partnera. Pokud se man elé dokázali
vzájemnì adaptovat a zvládli v echny nároènosti, pak nemusí k
druhé vývojové krizi vùbec dojít. Naopak. Do hry vstupuje nový
prvek a to nové vidìní svìta, jakýsi racionální pesimismus,
který ov em nepùsobí rozvratnì, ale naopak kooperativnì. Kolem
padesáti let vìku dochází jak víme k novému bilancování,
vtírají se my lenky na to co se zdaøilo a co pokazilo, ale
pøedev ím se zaèíná vìdìt, e nastává èas ohro ení nemocí. Od
padesáti let vý e vskutku nápadnì stoupá nemocnost a man elé
si zaèínají v ímat, e lidé jejich vìku jsou nìjak nápadnì
èastìji hospitalizováni, operováni anebo zaèínají trpìt
chronickými nemocemi tohoto tak zvaného involuèního vìku.
Nebylo-li man elství rozvráceno v intervalu adaptaèní fáze,
zaène se man elská láska posilovat, proto e se svým zpùsobem
správnì posilují ona tøi "S". Man elé se zaènou o sebe více
bát, více zkoumají zda jim druhý v nemoci pomù e, tak e místo
druhé vývojové krize mù e naopak nastat man elské involuèní
ozdravìní.
A tak dochází ke stavu, kdy si jsou man elé skuteènou sociální
oporou. Jinak patøí do øí e plané frazeologie výèitka: "Nejsi
mi dostateènou oporou ..." Man elé si mohou být oporou jen
pokud zvládli man elství jako spoleènou párovou nároènost. Pak
je pro nì pocit opory kladnou emocí, k ní se ale musí
dopracovat duchaplným paritním chováním. Je nepøípustné, aby
man elský poradce naøídil man elùm: "buïte si vzájemnì
oporou". Poradce mù e nejvý e doporuèit: "promyslete co je
stenický pøístup k man elství, uva te jak øe it vzájemné
neshody a pak zjistíte, e získáte pocit, e si jste navzájem
oporou". Sám výrok "nejsi mi dostateènou oporou" mù e být jen
náhra kou (surogací) pocitu nejistoty z rozpadu man elství.
Man elská akatízie
Pojem "akatízie" budeme chápat jako nepokoj, neklid,
neposednost, støídání, pøesnìji øeèeno nepravidelné oscilace a
fluktuace.
Pova ujme tøi miliony let za dobu, po kterou se rozvíjel
lidoop do dne ního èlovìka. Pøe il jen ten, kdo se nauèil
dru it se v tlupy, které se staly posléze rody. Mu ské
kutilství vedlo k dìlbì práce, smìnì výrobkù a vnitøní
diferenciaci rodu a kmene. enské klevetìní rozvíjelo øeè.
Vìøme evolucionistùm, e pøed cca 50 000 lety byl
diverzifikovaný (rozèlenìný) kmen dotvoøen.
Lze snadno pochopit, e mu jako fyzicky zdatnìj í si vynutil
v diverzifikovaném spoleèenství dominantní práva, proto e
mu ská zdatnost se projevovala v dovednosti jednak øemeslné
práce, jednak v dovednosti boje. enská diverzifikace
zaostávala, proto e vytváøela stále práci pøibli nì stejné
hodnoty. Dokonalej í ovládání øeèi jí neposkytovalo dostatek
výhod, mohla snad jedinì duchaplnìji klamat a manipulovat.
Sama enská krása je relativnì nový jev a dokonce tak
relativní, e je závislý na preferovaném vzoru, dnes bychom
øekli na módì urèité doby. Teprve vznik státu a tedy vznik
znaènì diverzifikovaného spoleèenství (spoleèenské útvary:
král a jeho dru ina, lenní pán, lid a otrok .) mìl za následek
rozrùznìnost na základì mocenské politické hierarchie.
Pøijmìme odhad, e k diverzifikaci uvnitø rodu do lo pøed 50
000 lety. Do rodu vstoupila v procesu diverzifikace nám známá
varieta, neboli rùznost. Pùvodnì tato rùznost nerovností
nebyla. Ale postupnì pøe il kmen, který chránil zdatnìj í mu e
(váleèníky èi øemeslníky). Musíme pøedpokládat, e touto
cestou, ochranou zdatnìj ích, se rùznost stala nerovností.
Zdatnìj í mu získal právo na kopulaci s enami, které si
vybral a zcela jistì mezi enami vzniklo soupeøení o spermie
nejzdatnìj ího mu e. Tento mu získal výhodu vybrat si enu k
páøení a ena usilovala o výhodu být tímto mu em oplodnìna.
Vznikla øevnivost mezi enami a nìkdy i mezi mu i (boj dvou
zdatných o nejvíce en). Øevnivost u tenkrát musela být
doprovázena emocemi znaènì disparitními. Rivalita mezi enami
o zdatnìj ího mu e byla nejednou krvavá. eny svého kmene
bojovaly o nejzdatnìj ího mu e a to znamená, e jednaly pod
vlivem emocí "úsilí získat" a pak buï "být pora ena" (-E),
nebo "zvítìzit rivalitou" (+E). Toto jednání je disparitní,
proto e rivality uvnitø kmene v dy ohro ují kmen. Poøádek
zavedli mo ná mu i, mo ná moudré eny, kdy bylo stanoveno
jakési poøadí en pro zdatné mu e. Vznikl z toho kmenový
prospìch bez soupeøivých ztrát, neboli bylo dosa eno parity na
úrovni organizovaného diverzifikovaného kmene.
Ve svém vývoji ale musel kmen projít disparitou a pøe il ten,
kde parita zavedla øád. Toto disparitní údobí bylo etapou
akatízie (nepokoje), je bylo ale klíèové, proto e v kmeni buï
nastal klid (= uspoøádání), nebo rozpad.
A vznikem státu, který zavedl psané právo vznikla polygýnie
(mnoho enství) jako první man elská instituce. Pamatujme, e
nejménì tøi ètvrtiny svìta ije v polygýnii. Øevnivost en v
polygynním man elství je notoricky známa. eny mohou ctít
paritu a vyrovnávat pøedev ím vìkovou nerovnost s nejmlad í
man elkou -- pak je etapa akatízie krátká. Mu buï má nebo
nemá sílu øevnivost urovnat. Není-li dostateènì bohatý, je
enami udolán, je udolán ustavièným urovnáváním enské
øevnivosti. Parita znamená, e eny jsou spokojeny s
uspoøádáním svých nárokù a podrobí se vnucenému zklidòujícímu
poøádku.
Monogamní man elství vzniklo jen tam, kam zasáhlo køes anství.
Ov em i køes anství tolerovalo v Evropì nejménì pìt století
mnoho enství, ale oznaèovalo ho za pohanské man elství.
Vznik stavebních slohù svìdèí o existenci estetické
distinktivní emoce. Krása nabuzovala (+E). Zcela nepochybnì
existovala kategorie krásy eny u v rané gotice. Musíme ji
ale pøedpokládat u v dobì románské, zvlá tì v zemích dne ní
Itálie.
Krása eny musela podle mého názoru doslova explodovat jako
nìco zcela nového. Krása eny se zmocnila mu ù podobnì jako v
devatenáctém století eleznice, telefon nebo automobil.
Usuzuji tak podle náhlé módy rytíøství a minnesangu. Jakmile
vznikla nová nerovnost (rùznost s rùzností zdatnosti, moci),
ihned se zaèala smìòovat. Krása eny se stala hodnotou ke
smìnì, neboli stala se smìnnou hodnotou. Dokonce mi pøipadá,
e èíslo vyznaèující pomìr íøe enského pasu k íøi enských
bokù v hodnotì 0,7 - 0,9 (podle Franti ka Koukolíka)
pøedstavuje u rozli ování krásy enského tìla. eny v
primitivních kmenech, dodnes stále objevovaných, jsou otylé
(podobnì jako muslimky), tak e uvedený pomìr je roven jedné,
nebo jednièku nepatrnì pøesahuje.
Zdatným mu em gotiky byl u mu zámo ný a vojensky úspì ný.
Jakmile "vznikla" enská krása, chtìl ji mít. Dokonce v
nadbytku. Ov em orientální harémy nikdy neodpovídaly kánonu
dne ní enské krásy, pouze Hollywood zaplnil orientální harémy
souèasnými miss.
Krása vznikla jako hodnota témìø stejnì jako peníze. Rychle se
odhalila jejich výhodnost. Krása eny znamenala novou
distinktivní radost mu e (+E).
Soupeøení o enu krásou bylo v ak ve støedovìku podmínìno
vzne eností eny. I kdy muselo být mo né, e se krásná ena
mohla stát enou vzne enou.
Hrozilo neregulované krvavé soupeøení, kdy rytíø svého soka
úkladnì zabil. Zkrotit emoce v boji o enu znamenalo získat
paritu. A to dále znamenalo, e se soupeøení ritualizovalo. V
rytíøském klání dokazoval mu svou fyzickou zdatnost, v
trubadúrské písni dokazoval vzne enost ducha i kdy píseò
neslo il, ale reprodukoval. Reprodukovat pùvodní hodnotné dílo
znamená v dy, e jsme dílo pochopili a to u je projev
inteligence. Dokonce pozvat trubadúra na hradní slavnost
dokazovalo duchovní tøíbení.
Boj o krásnou enu bych pova oval za výstøelek støedovìku, kop§
írující do urèité míry antiku. Ov em na úrovni feudální lecht§
y mìla ena v dy dvì hodnoty: bohatství (vzne enost, urozenost)
a krásu.
Po dobì módního výstøelku støedovìkého rytíøství, kdy mu
bojoval o jednu jedinou enu a v boji za ni obìtoval ivot,
pøi la doba vystøízlivìní, kdy bohatství eny bylo pøece jen
významnìj í.
Sofrosyné -- bohynì pøimìøenosti -- by øekla, e docházelo k
pøimìøenému výbìru co do bohatství a krásy eny. Víme u , e
se v e toèilo kolem toho, aby byl zachován, nebo vybudován
støedovìký "dùm". Teprve za doby Karla IV. bylo regulováno
soupeøení o dìdictví "domu" principem prvorozenectví. Co to
znamená? Krvavé spory o dìdictví domu mezi sourozenci byly
uspoøádány psaným zákonem. Psaný zákon nedovoloval výjimky, a
etapa akatízie byla vyrovnána paritou danou zákonem. Dìdici se
museli smíøit s principem prvorozenectví. Záhy rozpoznali, e
je primogenitura výhodná, sourozenci se nemusí vzájemnì obávat,
e se zabijí. Vznikla jakási paritní solidnìj í spokojenost.
Odhaduji, e párové man elství spjaté vzájemnou párovou
individuální man elskou láskou, navíc církevnì posvìcené,
vznikalo v Evropì od poèátkù druhého tisíciletí.
Nebylo poznamenáno strachem z mo ného rozvodu a bylo
uspoøádáno patriarchálnì a nerovnoprávnì. ena nemìla právo se
rozvést, ale ani mu se nemohl rozvést "jen tak". Církev a s
ní spojená moc svìtská trvaly na trvalém man elství a na
potomstvu zplozeném ve svazku man elském. Divme se, e zásadní
zmìna vznikla v køes anském svìtì a poèátkem 19. století,
oznaèovaném jako svobodomyslné, kdy se právo na rozvod
pova ovalo jako právo na svobodu. Francouzská revoluce byl
pøíli krátká na to, aby mohla vskutku pohnout párovým
man elstvím. Je známo, e se hovoøilo o svobodì lásky, ale
man elství se nerozvádìla.
Poèátkem devatenáctého století se poèal chystat ten "velký
skok", k onomu proradnému výdobytku souèasnosti, toti
rovnoprávnému párovému liberálnímu man elství se snadnou
mo ností se rozvést. Mít právo se rozvést se po etile chápalo
rovnì jako nìjaká forma osvobození èlovìka.
Dr íme-li se výhradnì poètu rozvodù, pak musíme konstatovat,
e rovnoprávný liberální pár se snadným rozvodem explodoval a
po druhé svìtové válce. Z rozvodovosti 3-5% pøed druhou
svìtovou válkou vznikla dne ní prùmìrná rozvodovost v hodnotì
36-40%. Jde o prùmìr vzhledem ke sòateènosti. Znamená to, e v
jednom regionu mù e být rozvodovost 60%, jinde sotva 20%. U
nás existuje rozptyl prùmìru pøibli nì v hodnotách od 25 do
40%. Nikdo dosud ale nespoèetl pomìr ukonèení man elství
ovdovìním vzhledem k poètu rozvodù. Tvrdím, e dnes konèí
vìt í poèet man elství rozvodem, ménì ovdovìním.
Vzniká tak hrozivá pravdìpodobnost rozvodu, nejménì tøetinová.
Tak e: vstoupím-li do man elství a rozumím jen trochu poètu
pravdìpodobnosti, musím vìdìt, e vstupuji do svazku, kde
existuje pravdìpodobnost 0,333, e bude rozveden. V dùsledku
toho se rodí jakoby nová zvyklost absolvovat dvì man elství za
ivot. Podotýkám, e tato zvyklost je záludná, ne ádoucí a pro
man elství nebezpeèná.
Pøed zákonem jsou si man elé rovni, ale jak víme je liberální
pár ohro en nerovnostmi uvnitø man elství. Ov em absolutní
prioritu má fakt, e rozvod je pøíli pravdìpodobný, tak e
liberální pár je vskutku nejistý a vytváøí pøirozený strach z
rozvodu. Na hrozbu rozvodu reaguje astenický jedinec
disparitnì. Svým strachem nièí druhého výèitkami a hrozbami.
Vynucuje disparitnì uji ování, je ho nikdy neuspokojí,
proto e úplné uji tìní neexistuje. Ohro ení rozvodem (je-li
øe eno disparitnì) je schopno se uchovat, ale v deklasované
formì. V echny eny, které byly reálnì ohro eny rozvodem který
si nepøály, vyhro ovaly man elovi. V dy(!). Døíve udáním na OV
KSÈ, nyní na finanèním úøadì. Stejnì tak mu i, kteøí mìli být
opu tìni, pou ili proti man elce násilí prakticky v dy.
Vyrovnat nebezpeèí rozvodu paritou znamená, e k man elství
pøistupuji stateènì s vìdomím, e man elství je vskutku
riskantní. Stenický postoj znamená, e dodr uji paritu,
nedrtím sou ití vyèítáním a vyhro ováním. Ostatní nerovnosti
(= rùznost s výhodou jednoho) øe ím rovnì paritnì a to tak,
e z výhody jednoho musíme mít prospìch oba.
Liberální párové man elství tak prochází teprve nyní v druhé
polovinì dvacátého století akatízií, proto e nikdy pøed tím
nebylo man elství vystaveno takovému mno ství libovùle.
Tvrzení, e láska k jiné enì mì opravòuje k rozvodu, je
zrùdné.
Lze tedy øíci, e souèasné liberální rovnoprávné man elství
probíhá etapou akatízie (nepokoje), kdy se teprve hledají
øe ení nerovností s paritou, neboli hledají se nové man elské
zvyklosti pro odvozování.
Tam kde dochází k disparitním øe ením (tzn. buï k vyèítání a
vyhro ování, nebo k trvale rozha teøenému sou ití) se
man elství postupnì stává stresorem pro partnera, který zaujal
astenický postoj nebo do nìj byl vmanévrován.
Pøed man elskými poradci stojí úkol hledat pøesnì man elské
nerovnosti. Opakuji, e nerovnost je zvlá tní druh rùznosti
(variety), z ní jeden má výhodu. Paritním jednáním jsou pak
takové postupy, kdy nerovnosti emoènì vyrovnám tak, aby i v
liberálním man elství mìli oba man elé pøibli nì stejné
"mno ství" spokojenosti.
Chceme-li zachovat liberální rovnoprávné párové man elství,
musíme na jedné stranì maximálnì zobtí nit rozvod, ale
souèasnì usnadnit tak zvaný indikovaný rozvod. Man elství s
alkoholikem, kriminálním recidivistou, antisociálním
psychopatem, man elství s hysterickou enou, narkomankou, jsou
nemo ná. Man elský poradce jako expert má mít právo podpoøit
návrh na rozvod v pøípadech, kde existuje indikace k rozvodu,
proto e man elství v takovém pøípadì jednoho z man elù
ohro uje, nièí, deprivuje a souèasnì ho èiní bezbranným.
Hledat pøesné indikace k rozvodu je rovnì povinností
budoucího výzkumu man elských poruch.
Zanikne-li mezi man eli man elská láska (3 "S"), mù e být
tento zánik indikací k rozvodu, jen pokud je nejmlad í potomek
star í 14 let. Nevy aduji v tomto ohledu souhlas, bude vìcí
dohody, který vìk dítìte budeme pova ovat za mezní. Je rovnì
vìcí dohody jak budeme hodnotit rozvod man elù v involuèním
vìku (50 - 60 let).
Bude-li pro jednoho z rozvádìjících se partnerù rozvod
výhodnìj í, vznikne na stranì druhého utrpení, tedy emoèní
újma (-E), kterou bude nutné vyrovnat.
Zakonèeme konstatováním, e souèasné rovnoprávné liberální
man elství se potácí v etapì akatízie s existencí spousty
nerovností, neboli s existencí mnoha jednostranných výhod.
Nepouèení man elé je øe í disparitnì. Usilují o nedosa itelné
a vìcnì nemo né jistoty, tak e místo emoèního uspokojení
vzniká setrvalá nespokojenost, dostávající povahu stresoru.
Ten zhor uje pøátelské dorozumívání, proto e èlovìk zaèíná být
man elstvím vyèerpán. Najde-li stresovaný partner jiného
partnera, sytí se nadìjí, e druhé a dal í man elství budou
mo ná lep í. Nejde-li o man elství, v nìm je indikován rozvod,
rozvedený partner obvykle uji uje, e se mýlil.
Ustaviènì promý lejme racionální úèinné postupy, jak
stabilizovat rovnoprávný liberální pár. Kupodivu toti v ude
tam, kde je zákonem povoleno výhradnì jen párové man elství,
do lo k rychlej ími rozvoji kultury a civilizace. Vypadá to,
jakoby nás nepokojný, nestabilizovaný pár nabuzoval k vy ím
aktivitám. Pak je to ov em nehorázná obì za dary pokroku.
Víme-li, e man elství mù e být ukonèeno rozvodem èi ovdovìním,
pak bude-li rozvod více jak o polovinu èastìj í ne ovdovìní,
hrozí, e se man elství zvrhne v chaos a reprodukce
civilizované èásti lidstva bude ohro ena.

Pøebal a vazbu s pou itím fotografie Venduly Vydrové navrhla Michaela Vydrová
Grafická úprava Ivan Pachman
Vydalo nakladatelství MOTTO jako svou 212. publikaci
Vydání první
Praha 2001
Odpovìdná redaktorka Petra Niederlová
Sazba Typa, spol. s r. o.
Vytiskly tiskárny Vimperk