You are on page 1of 272

YOLI
===+=

Přeložila Jana Kunová
Rainbow Rowell
Eleanor & Park
Copyright © 2013 by Rainbow Rowell
Cover design © 2013 by Olga Grlic
Translation © Jana Kunová, 2014
All rights reserved.
ISBN 978-80-87543-28-3
===+=

Už se ji nesnažil přivést zpět.
Vracela se, jen když sama chtěla, ve snech, ve lžích a střípcích déjà vu.
Třeba cestou do práce, zahlédne z auta zrzavou holku, stojí na rohu a on
by na krátkou zalykavou chvilku přísahal, že je to ona.
Pak si všimne, že ta holka je spíš blond než zrzavá.
A že drží cigaretu… a má na sobě tričko Sex Pistols.
Eleanor nesnášela Sex Pistols.
Eleanor…
Stojí za ním, dokud se neohlédne. Leží vedle něj ještě vteřinu před
probuzením. Ve srovnání s ní mu všichni připadají šediví a prázdní a nikdo
mu není dost dobrý.
Eleanor všechno zkazila.
Eleanor odešla.
Už se ji nesnažil přivést zpět.
===+=

SRPEN 1986
===+=

lásko. Rodiče mu slíbili mámin Chevrolet Impala. Zítra si přinese Skinny Puppy nebo Misfits. Zbývajících dvacet bylo zkrátka o tom. Vždycky a všude vypadal. „To byly moje výpisky z biologie člověka. na které bude maximum řevu a jekotu. že nesmíte moc vystrkovat hlavu… Na což Park momentálně zapomněl. ty hovado. Někdy stačilo chvilku si Stevea nevšímat a začal otravovat někoho jiného. „Nic takovýho neexistuje. K nové vlně se může vrátit v listopadu. Dokonce i vsedě se skoro dotýkal hlavou stropu. že Steve je váš soused. ty vole. „Parku! Hej.“ řekl Steve. to je náhodou vopravdickej styl. Parku!“ Park ho slyšel. až dostane řidičák. Až bude do školy jezdit autem. co bude chtít. XTC nestačili. „To teda kurva jo. Park si sundal sluchátka a otočil se. nebo třeba vůbec nic. jestli Steve chodí s Tinou. ale nereagoval. Nebo si nahraje zvláštní kazetu do autobusu. „PARKU!“ zařval Steve. jako by měl kolem sebe nábytek pro panenky.“ řekla Tina. co potřebuješ vědět?“ „Nauč ji styl vopilý vopice. a to bylo ještě předtím. Můžeš tak někoho i zabít…“ „Kecáš. a tak si šetřil na autorádio.“ řekl někdo.KAPITOLA 1 PARK Na to. bude si moct poslouchat. Do zátylku ho trefila papírová koule. Což netrvalo dlouho. protože vedle ní působí . aby neslyšel ty kretény vzadu v autobuse.“ zahulákal někdo za ním. „Vopilá vopice.“ řekl na to Steve. Občas Park přemýšlel. když jste chtěli přežít to.“ „Ty kecáš. Park si přimáčkl sluchátka ještě víc na uši. Už od sedmičky by ho nikdo nerozeznal od dospělého chlapa. a navíc si bude moct dvacet minut přispat. V tom spočívalo osmdesát procent úspěchu. Steve trůnil jako král úplně vzadu.“ zařval Steve. „Promiň. „Já tě vo biologii člověka všecko naučím. než mu začaly růst vousy.

“ Park se přinutil k dalšímu úsměvu. Chytila ho. „Jeho máma je Číňanka.“ „Co ví krucinál Sheridan o kung-fu?“ namítl Mikey. ještě na druhém stupni. Park se usmál a přimhouřil oči. tak na něj místo toho ukázal. ale nic nenašel. ale Tina neměla snad ani metr pade. „Sem ti to kurva řikal. „Sem vždycky myslel.“ „Kdo?“ zeptal se Steve.“ „Ty vole. „Seš úplně blbej?“ opáčil Steve.“ „Ten já neznám. nemohl týden otevřít oči. „Je Korejka. „Bez urážky. si nějaký kluk dělal ze Stevea prču. to zas jo. „Parku. jak se správně zatíná pěst. zase si nasadil sluchátka a pustil si to víc nahlas. Jednou. že nesmí Tinu zbouchnout. protože jeho mamutí dítě by ji zabilo. Obě nosily nachlup stejný účes.“ Parkova máma Tině už od základky stříhala vlasy. Parku. Neviděls Nikdy neprohrát? Si představ.ještě víc obludně. co ho Steve praštil. Stejně Stevea a Mikeyho slyšel. chtěl by ses porvat s vožralou vopicí? Jsou velký jak kráva. jak by tě takovej vorangutan zmasil. Většina holek ze čtvrti byla malá.“ „A máš to. teď už to asi vidim. že ho to nikdo nenaučí. co by po Mikeym hodil.“ řekl Mikey. že seš Mexikán.“ Park si té nové holky všiml asi tak ve stejné chvíli jako ostatní. „Je to sexy baba. „ty seš takovej rasista.“ vyjádřil se konkrétně. Stála vepředu .“ řekl Steve. sjel hloub do sedadla. „pověz tady Mikeymu vo karate stylu vopilý vopice. Ten kluk.“ Mikey si začal Parka prohlížet. Hledal.“ řekl Steve. „Jo. „Ale existuje. Mikey. že jo?“ „Už jsem o tom něco slyšel.“ „Není Číňanka. dlouhou trvalou s natupírovanou ofinou. Když to slyšel Parkův táta. i když seděli o čtyři řady dál. „Ty pako. A to včetně hára. „Parkova máma.“ prohlásil Steve a rozesmál se vlastním slovům.“ řekla Tina. „Protrhlo by jí břicho jako vetřelec.“ Park doufal. „Ale k čemu to kurva je?“ zeptal se Mikey. Steve si o jeho ksicht zlomil malíček. řekl: „Někdo by měl toho Murphyovic kluka naučit.“ řekl Steve. Park hodil Tině zpátky zmuchlaný domácí úkol.“ Park pokrčil rameny.

Nikdo se na ni nepodíval. „Tam nemůžeš sedět. Cpali se kolem té holky. Položil na prázdné místo vedle sebe batoh a zadíval se jinam.“ řekla holka pevně a klidně. Všichni.“ Holka popošla dál do autobusu. že seděl na dvojsedačce sám. pak na prázdnou sedačku. jak se Tina uchichtla. A kdo měl jako Park to štěstí. komu se tohle stává. „Hej. podívala se na Tinu. jak vadně vypadá. Kristapána. Ta holka vypadala přesně jako někdo. příšerně zrzavé a ještě navíc kudrnaté.“ řekla ostře Tina. ty!“ houkl řidič. aby na ni lidi zírali. ten nemínil o tuhle výhodu přijít.“ zopakovala Tina. pomyslel si Park. Měla na sobě kostkovanou košili. stůj. Vtom holka uviděla volné místo přes uličku od Parka. Tvář se jí rozsvítila úlevou a rychle k němu zamířila. . jak se Steve a Mikey s každým jejím krokem mlsně olizují. Seděl tam nějaký prvák. jaké měla jeho máma na prádelníku. „Rézi. „Tam sedí Mikayla. si přesedli k uličce.“ Steve se rozesmál. pánskou. „Hej. kdo seděli sami. Holka šla dál. „Hej.u první volné sedačky. Otoč to. strkali do ní a sedali si na svoje místa. „Sedni si. Nebyla jen nová. „Sedni si!“ zařval vepředu řidič. Zvlášť ne kvůli někomu takovému. Pro takovéhle věci žila.“ pokračovala Tina. Park zaslechl. Autobus zase zastavil. To byl právě ten problém – všichni v tomhle autobuse už měli svoje místa. co v divočině nepřežije. Park znovu zvedl oči.“ Holka se zastavila. Znovu se pokusil odvrátit pohled. Ta holka tam prostě jen tak stála. ale bylo to jako železniční neštěstí nebo zatmění slunce. Ta nová se zhluboka nadechla a postoupila dál do uličky. Měla šílené vlasy. Něco. Jeho kámoši se ve vteřině přidali. sám. na krku snad deset ujetých náhrdelníků a kolem zápěstí uvázané šátky. A oblečená byla jako… jako by chtěla. Cítil. ale taky tlustá a nemotorná. Nebo jako by nevěděla. Park se taky snažil nedívat. „Někam si sednout musím. Připomínala Parkovi straška do zelí nebo hadrovou panenku. Nestvůře přímo do tlamy. nastoupila další várka dětí. která si zabrali první den školy.

že začíná brečet. jestli není jen další z těch pitomců.„To není můj problém. Park si chtěl ještě víc zesílit walkmana. ===+= . Park se obrátil k plexisklovému oknu a čekal. Autobus sebou škubl a holka udělala krok vzad. aby neupadla. Holka se k němu otočila.“ štěkla Tina. jako by si nebyla jistá. že to udělá. Vyznělo to naštvaně. Nic neřekla – zaplaťpánbůh mu nepoděkovala – a nechala mezi nimi mezeru dvacet čísel. „Sedni si. „prostě se posaď.“ řekl.“ Sedla si.“ sykl Park a ukázal na místo vedle sebe. „Kurvafix. Než se vůbec vědomě rozhodl. odsedl si k okýnku. Znovu se na tu novou podíval. ale už ho měl na maximum. Vypadalo to. až vypukne peklo.

Mohla by jít ze školy domů pěšky. Vůbec by ji nepřekvapilo. Mohla by zavolat babičce. A ten její kluk nejspíš pochází z krve nefilim. ať pro ni přijede. kterým směrem by přibližně měla jít. aby ji zabili. čemu všemu se v týhle situaci dokáže divit. kam se přestěhovali. barva ve tvářích. vlastně oni všichni Eleanor nenáviděli. Mohla by zavolat tátovi. Linka 666. jestli ten asijský kluk. kdyby si příště vyvrátili čelisti jako žraloci. ještě než ji vůbec uviděli. 2.KAPITOLA 2 ELEANOR Eleanor zvažovala své možnosti: 1. když zjistila. Pro: Spousta věcí. že by ti zplozenci satana z autobusu zítra vstali z postele lepší nohou. Eleanor mohla stejně dobře koukat na mraky v hodinách pro . patří k nim. to byste se divila.) Máma trvala na tom. (Ne blbej jako blbej… Chodil s ní na dva předměty pro pokročilé. nevěděla ani. i kdyby se zničehonic objevila kmotřička víla v kočáře z dýně. Cha. Cha. To fakt ne. Seděla na betonových schodech před školou a dívala se na řadu žlutých autobusů. měla by čas pro sebe. 3. Jako kdyby je někdo v předchozím životě najal. pomyslela si Eleanor. Nedokázala říct. nebo jestli je akorát doopravdy blbej. Mohla by zavolat mámě a poprosit. Pro: Pohyb. Ta holka vzadu. Hrozně vyváděla. ta blonďatá s plísňovou džínskou? Ta má pod ofinou schované rohy. I kdyby se Eleanor dneska nějak vyhnula autobusu. jak špatné známky měla Eleanor loni v prváku. Ale co. Stál tam i ten její. stejně bude muset zase zítra nějak dojet do školy. „Tomu se přece nemůžete divit. že ji na nové škole musí zařadit do tříd pro pokročilé. A jen tak hodit řeč. Proti: Ještě neznala adresu. 4. který ji nakonec pustil sednout. Proti: Máma nemá telefon. Ta holka.“ řekla jí výchovná poradkyně. paní Douglasová. A nehrozí. to je jasné. Ani auto.

“ řekla máma. Máma už jí nabízela. aby malá sataňátka zůstala o hladu. Stejně o tom. Oken je v těch třídách stejně. Seznámím se s lidma.“ „Eleanor. Tak se na něj taky zamračila a on běžel dál. Toho bohdá nebude. „Žádnej problém. Eleanor.“ „Já už součástí týhle rodiny jsem. Slíbilas. Někdo seběhl ze schodů a neúmyslně jí kopl do batohu. že nemusí jezdit autobusem. Včera. pomyslela si teď.pokročilé.“ „Já se radši usmiřuju na dálku. pomyslela si.“ Cha. Pokud se vůbec dostane domů. že se budeš taky snažit. že jsi připravená stát se součástí naší rodiny. No tak jo.“ řekla.“ prohlásila Eleanor. že tě bude vozit. zamračil se. Velké.“ „A budu muset sedět venku na korbě?“ „On se s tebou snaží usmířit. „Prosím.“ „Budu prostě jezdit autobusem. Dokonce patřím k zakládajícím členům.“ „Řekla jsem mu. Autobus za chvíli odjede. dramatické cha. Pokud se do téhle školy vůbec ještě vrátí. a jakmile ji poznal. nemohla mámě říct. když jí pomáhala vybalovat… „Richie říkal. ===+= . „má to při cestě do práce. Dala ho z cesty a začala se omlouvat – ale byl to ten blbej asijskej kluk. co se stalo v autobuse. Pár jiných už vyrazilo.

že sedí někde jinde. bude to Park. Kdyby se to dozvěděla babička. Stačilo to akorát na to. Nenáviděl se za to. On a jeho mladší brácha Josh začali dělat taekwondo. by k němu přilákalo Steveovu pozornost. že takhle uvažuje. Dneska ráno to Steve nechal být. ty si opravdu děláš hlavu s tím. aby mu všichni dali pokoj. řekl by. ale kam… Určitě by se našlo místo vepředu mezi prváky. o čem přemýšlí. Mikey a Tina a potřebujou nějakou kořist. že je to dost hnusné. ale to nevydrží věčně… Znovu uslyšel babičku: „Synku. „Co je to za způsoby?“ řekla by. Protože na světě jsou i lidi jako Steve. Musel by si někam přesednout. Projednou nahlas. Jiné řešení neexistovalo. Přesednout si. bude to někdo jiný. Navíc se mu dost nelíbilo. ale svým způsobem byl rád. Park toho náhodou o kung-fu věděl spoustu. Když to nebude ta zrzka. kterýho potkala smůla?“ Jenže Park taky neměl zrovna štěstí – nebo postavení – aby mohl být k té trapné zrzce velkorysý. Jenže kam? Nechtěl se nikomu vnucovat. Čekal. Park celý den přemýšlel. jakmile se naučili chodit. že by měl tu novou divnou holku nechat vzadu v autobuse samotnou.KAPITOLA 3 PARK Cestou domů na něj vůbec nepromluvila. ale to by byla všeříkající ukázka slabosti. Pustil tu holku sednout. A věděl. Protože jeho táta byl vysazený na bojová umění. žes udělal něco pěknýho a ostatní to viděli?“ Zas tak pěkné to od něj nebylo. A když to nebude někdo jiný. že Park je poseroutka. ne proto. že se do něj Steve začne navážet hned. že jeho máma je z Koreje. ale on se jen dál bavil o kung-fu. Kdyby se jeho táta dozvěděl. jak by se té nové holky zbavil. A už jen to. jak tu holku pustil sednout. „Takhle se chováš k člověku. dala by mu jednu za ucho. že takoví jako ta holka existujou. ale byl na ni .

to je celý pan Stessman. Vzala to znovu od začátku.“ Ta nová se na učitele podívala. „Pokračujte. „hezky hlasitě a zřetelně. že nedělá – on si srandu nedělal skoro nikdy – začala číst.“ prohlásil pan Stessman. Stejným tónem mluvila s Tinou. „Až přišel můj čas polední. Eleanor. měl pocit. „Dnes předčítáme poezii. „To bylo skvělé. „Do toho. Já vás zastavím. Někdo jiný se zasmál. „Po mnoho let jsem hladověla. víte?“ „Tak se jmenuje ta tlustá čipmančice. „Po mnoho let jsem hladověla. ještě než si k němu sedla. celou hodinu čučela do sluníčka. Tak prostřeno jsem vídala. „To jméno má zvuk. tentokrát hlasitěji. A tak si nasadil sluchátka. Nosívaly ho královny.“ Když ta holka přišla na dějepis. jak se jí v autobuse zbavit. až budeme probírat Médeiu. Ani jak se zbavit sám sebe.“ Otevřel učebnici na příslušné straně a ukázal tam. že tu ještě budete. Tenhle hlas přijíždí na válečném voze taženém draky. královna Eleonora Akvitánská. Celý zářil.“ řekl. jež nemohla býti mou. když skončila. což Park nepovažoval za nejlepší nápad.“ Učitel ji nezastavil. Ježíši.“ řekl pan Stessman. Předala mu svoje papíry a on řekl jen: „Á. pan Sanderhoff z toho nedělal žádný tyjátr.“ Posadila se pár řad před Parka. Mohla byste třeba začít.sprostý. a tak tím klidným. pomyslel si Park. samotou šla jsem a za okny uhlídala hojnost. Eleanor. jako by doufala. Eleanor.“ přednesla. rozechvělá a okusila vzácných vín. „Dickinsonovou. Když odpoledne přišla k nim na angličtinu. dát tlusté holce první den ve škole předčítat básničku o jídle. Jakmile pochopila. „Jednoduše skvělé. Nenapadal ho žádný způsob. Pár spolužáků se zasmálo. že ho pronásleduje jako rozzlobený duch… „Eleanor.“ přivítal ji pan učitel Stessman. Doufám. že si dělá srandu. a zesílil .“ zašeptal někdo za Parkem. odbojným tónem přečetla celou básničku. sedla jsem k stolu. Pan Stessman ukázal na prázdnou lavici vepředu.“ oznámil jí. a co viděl.“ přečetla. když ztrápená hladem.

===+= .walkmana na maximum. Naštěstí na něj vůbec nepromluvila.

Myšák přiběhl za nimi. Jenom Myšák k ní přiběhl a objal ji. Máma odnesla Eleanořin plátěný pytel s věcmi do ložnice vedle obýváku a Eleanor šla za ní. Byl to mrňavý pokojíček. ale s palcem v puse vypadala jako batole. „Dostaneš horní postel. to je Eleanor. Říkali mu tak už odmalička. Ale když vešla do tohohle domu. že to bude samé líbání a objímání. zdálo se. Maisie všechno sledovala a cucala si palec. Když včera večer vešla dovnitř. „Všichni se musíme trochu stěsnat. že ji sourozenci vůbec nepoznali. protože ještě nebyla připravená znova se s nimi potkat.“ řekla. a tolik se jí po všech stýskalo – čekala. kdyby těsně předtím neslíbila mámě.) Co nejdřív si zalezla do postele.“ V tomhle pokoji nebylo na žádné stěsnávání místo. To u ní Eleanor neviděla už celé roky. Teď mu bylo pět a byl těžký. Benovi bylo jedenáct.“ řekl Myšák a seskočil na zem. Myšáku.“ řekla máma tiše. tati. (Eleanor se rozhodla. „a Ben musí spát se mnou na zemi. Vděčně ho zvedla do náruče. že si tenhle postřeh nechá pro sebe. „Čau. Malej si Eleanor ani nemohl pamatovat. Myslela. Máma nám to řekla a on se rozbrečel.“ prohlásil. Spíš jí ale připomínal velké uslintané štěně – neustále plný nadšení. Upíral pohled na zeď za televizí. „Znáš Eleanor?“ Richie dělal. jako že neslyší. nevzpomínala si proč. Budou mu už dva… Seděl na zemi s Benem. jaké to bude. vešla se tam jen komoda a patrová válenda.“ „Tím se netrap. pořád někomu lezl na klín. byla to taková fraška… Eleanor tolikrát přemýšlela.KAPITOLA 4 ELEANOR Odpoledne přišla domů dřív než mladší děti a byla za to ráda. Ben po ní jen střelil pohledem a Maisie – Maisie seděla Richiemu na klíně. že jí přichystají hotovou vlajkoslávu. že bude až do konce života nejhodnější na světě. Teď jí bylo osm. až se konečně vrátí domů. „Hele. Eleanor by se z toho přímo na místě pozvracela. aby .

Když se Eleanor teď odpoledne vrátila ze školy. Rozmazaná. ostrou bradu a vysoké. V denním světle působil dům snad ještě depresivněji – zchátrale a prázdně. že tenhle barák navrhli neandrtálci. Krájela cibuli do polívky. Teda jako. zastrčila si vlasy za uši a Eleanor už po desetitisící zůstala jak tumpachová nad tím. napadlo vás. Eleanor usoudila. jak stojí v kuchyni. ale aspoň tu mohla být o samotě. jak je krásná. a koupelna se snad ani nemohla počítat. „Dobrý.nemusela zpátky do obýváku. Někdo. měla široká ramena a elegantní pas. připadalo jí. Když jste Eleanořinu mámu uviděli. pověsil mezi ledničku a záchod květovaný závěs. Co bylo na mámě sošné. Co bylo na mámě pečlivě vykreslené. Když se v noci probudila. odemkla si novým vlastním klíčem. ale měly něco konkrétního znázornit. navíc ani nevěděla. Vypadala. tam měla Eleanor jen . Když byla Eleanor malá. Byla zaoblenější a měkčí. vznosná. úplně… úplně normálně. všichni tři bráškové spali na zemi. Ne princezna. jako kdybyste se na její mámu podívali přes akvárium. ty jsou akorát hezké.“ Máma si otřela ruce do nohavic džínů. „Líbilo se ti tam první den?“ „Jasně. Eleanor bylo do breku. Měla výrazný nos. že ji určitě někdo někde vytesal do přídě vikinské lodě nebo vymaloval na trup letadla… Eleanor jí byla poměrně podobná. že její máma vypadá jako královna. kde je koupelna… Našla ji. sama s mámou. nejspíš máma. Jenom ne dost. hvězda z nějaké pohádky. Vysoká. to bylo na Eleanor těžkopádné.“ odpověděla Eleanor. Každá její kost jako by měla závažnější poslání než kosti ostatních lidí. Nemohla slézt z postele a přitom na některého nešlápnout. silné lícní kosti.“ „Budeš muset hodně dohánět?“ „Ani ne. Bylo zvláštní přijít domů a uvidět mámu. „Co škola?“ zeptala se máma. Eleanořina máma byla krásná. prostě škola. V celém domě bylo jen pět místností. neměla dveře. Byla spojená s kuchyní – jako že doslova spojená. Jako by nesloužily jen k opoře.

co ji vyrazil z domu. Všeho měla nadbytek. Eleanor se to všechno pokusila . „a jídlo bude kolem půl pátý. Byly tam jen tak naházené. Stejně nevěděla. Chtěla se podívat. které má Eleanor nejradši. když je tam uviděla. kdežto Malé ženy i Joini chlapci zmizeli. V pytli byla taky spousta papírů. Prsa jí začínala hned pod bradou. Love Story ne. ale stejně měla radost. Ve svém bývalém pokoji měla Eleanor kartotéku a máma asi pobrala většinu šanonů. co vlastně ještě má… Ze všeho nejdřív poznala vystřihovací panenky.“ Máma natáhla ruku a na chviličku ji položila Eleanor na rameno. jen výška jí chyběla. že tady není tolik místa jako v tom starým domě…“ Sáhla dozadu do skříně a vytáhla černý igelitový pytel na odpadky. „Děkuju. Jen máma odešla z pokoje. „Malý budou doma tak za dvacet minut. Potěšilo ji. Narovnala je a poskládala na hromádku. deset vteřin potom. „Ale zabalila jsem. Máma otevřela vestavěnou skříň a vytáhla štos ručníků a prádelní koš plný ponožek. máma je tam musela naházet úplně namátkou.“ řekla jí máma a přikryla hrnec pokličkou. K její smůle tam ale byl jen Oliverův příběh. „To neva. zpřehýbané.“ řekla. Eleanor si zahanbeně sáhla na hlavu. vyházel všechny její věci do popelnice. že Richie před rokem. A taky jenom Malí muži. „Chci ti něco ukázat. Po pěti dětech měla její máma prsa a boky jako modelka z reklamy na cigarety. Radši mívám všecko odbytý. co jsem mohla. Eleanor už v šestnácti figurou připomínala středověkou krčmářku. Dokonce i máminy dlouhé vlnité rudohnědé vlasy byly legitimnější verzí Eleanořiných řvavě zrzavých kudrlinek. Už spoustu let si s nimi nehrála. „Když jsme se stěhovali. než Richie přijde domů.“ Eleanor si do té doby myslela. Pod panenkami bylo asi tak deset knížek.“ Eleanor přikývla. když našla Garpa a Dalekou cestu za domovem. otevřela pytel. Pojď se mnou.šmouhy. pár bylo pokreslených pastelkami.“ řekla. „Sama vidíš. nepobrala jsem všecky tvoje věci.“ Eleanor za ní šla do dětského pokoje. boky měla… jako karikatura.“ Podala pytel Eleanor. Vzala si pytel.“ řekla. „Za ten zbytek se omlouvám. „ale nechtěla jsem před malejma. a tak to nebylo kde schovat.

ale hlavně že tam byl. za ručníky a zvlhčovač vzduchu. ===+= .“ sykla a odstrčila ho. Svatební servis z Dánska po babičce… Červený koník s nápisem „Uff da!“. Když ji uviděla. Když si navrácený majetek prohlédla a srovnala. Kocour seskočil na zem a vyběhl z pokoje. Na dně černého pytle ležela krabice. Vzdychla. že dočasné řešení je Richie. Taky hromádka papírků se vzorky z drogerie. Eleanor se naklonila ke krabici. korespondenci od kamarádů na dopisování. vysvědčení. Třeba to zabalili a někam uložili. Bez baterií. nemohla s ním už nic dalšího dělat. Voněla po Chanelu číslo 5 a ořezaných tužkách. Strejda z Minnesoty odjakživa dával jejich rodině k Vánocům členství v klubu. Třeba máma doufá. měla už otlučené rohy. že tenhle neandrtálský dům je jen dočasné řešení. Nábytek. pořád voněly po drahých parfémech. Nic se mu nestalo.srovnat do úhledné hraničky. Byla to pitomost. Eleanor ji opatrně otevřela. ale všechny. Do komody se pořádně nevešlo ani její oblečení. A tak dala stranou krabici a knížky a všechno ostatní pečlivě uložila zpátky do pytle. školní fotky. pevné. Ne jenom ty její. tam může být i hudba. „Kšic. Všechno uvnitř zůstalo nedotčené. ve kterých přišlo. ale ty krabice byly parádní. Zajímalo by ji. Protože kde je walkman. pastelky a značkové fixy (další vánoční dárek od strejdy). který jim pak každý měsíc bezplatně zasílal ovoce v dárkovém balení. Tahle byla od grepů. A nakonec její walkman. s hezkým víkem. který odjakživa visel nad dřezem. a Eleanor a její sourozenci se vždycky porvali o krabice. Eleanor doufala. máminy pokojové kytky a obrazy. Ten potom zastrčila co nejhloub do nejvyššího regálu vestavěné skříně. Vylezla na svoje patro a našla tam opelichaného starého kocoura. poskočilo jí srdce. kde skončily ostatní věci ze starého domu. Byly tam její tužky a pera. hračky.

“ Zvolna přecházel uličkami. Ale jak často se vám stane. Teď se naučíte básničku. že se s ní pochlubíte? Ne. Vyberte si třeba něco od Langstona Hughese. „Všechno. Ani žádné dětské říkanky. Pan Stessman tohle zbožňoval – divadlo jednoho herce. To v životě nejvíc užijete. Když to takhle prožíval. Možná vám utkví v paměti. Měl pana Stessmana rád. mám jí už plné zuby. Na okamžik se odmlčel a usmál se na Parka jako Gene Wilder v továrně na čokoládu. Vyberte si báseň. ale ta dál koukala z okna. aby se mu líp pamatovala. ale kéž by trochu ubral. Možná to. „Samozřejmě je to na vás. „Tu byste si mohla vybrat vy.“ Prošel kolem lavice té nové. Přímo se na ně lepí. Parkovi za něj bylo trapně. řeknete: ‚Pane Stessmane. „Všechno ostatní. ale Hamlet… Ale všechno ostatní? Na to zapomeňte. že Beowulf bojoval s netvorem. „Mozky milují poezii. Vyberte si něco pro dospělé… Něco romantického. a až se za pět let potkáme někde v restauraci. zapomenete. Zastavil se u Parkovy lavice a ležérně se opřel rukou o jeho židli. Naklonil se k ní. Potlačený sen – Eleanor?“ Otočila k němu bezvýrazný pohled. Všichni jsme tu dospělí. Shel Silverstein je bezva.“ Park měl v úmyslu vybrat si básničku. co vás naučím. která k vám promlouvá.“ řekl pan Stessman a pohladil si knír. která se rýmuje. Park si oddechl.“ pokračoval učitel. či nebýt‘ neřekl Macbeth.KAPITOLA 5 PARK Pan Stessman po nich chtěl. pořád ještě si pamatuju Nezvolenou cestu! Poslouchejte – dvě cesty se dělily ve žlutém háji…‘“ Popošel k další lavici. Je břitká a pravdivá. Teda jakou si vyberou. ale už jste na střední. jakou budou chtít. „Mimochodem. „A proto se naučíte nazpaměť básničku. aby se naučili nazpaměť básničku. . že ‚Být. vážně jo. Stejně kreslit neuměl. to vám radím. Která vám pomůže promluvit k někomu jinému. Park si přestal kreslit a narovnal se. Nezvolenou cestu si vybrat nesmíte.

Jako na zavolanou.“ Zazvonilo.“ oznámil pan Stessman. ===+= . „Zítra půjdeme trhat růže. když se konečně vrátil ke katedře.„Zítra se sejdeme v knihovně.

Ďábel na hraní. Ostatní holky se rozesmály. Eleanor tomu klukovi skoro přistála na klíně. Jednotný cvičební úbor měly vlastně všechny.) Jenže tady na Severní se povinně nosily cvičební úbory. Polyesterové jednodílné trikoty. aby jí říkali Rézi. Byly super. Spodek byl červený. A kolem sebe má celou tlupu nižších démonů v jednotných cvičebních úborech. Snad někdo z autobusu nechá školy nebo umře a ona si bude moct přesednout. co čte. Krámařko. Takže bude muset potom vstát a pustit ho na jeho místo u okna. To si teda aspoň myslela. Ani se na ni nedíval. ale stejně tam byla dřív než ten blbej asijskej kluk. když na bývalé škole musely nosit na tělocvik šortky. Eleanor si dala s nastupováním načas.“ prohodila Tina. vršek červenobíle pruhovaný a celé se to zapínalo vepředu na zip. co Tinu nesnášely.“ poučila ji dneska v šatně. když to na sebe Eleanor poprvé navlíkla. „Červená ti nesluší. Rézi. ale sama už postoupila ke Krámařce a Krvavé Máry. A občas se mrkla. Aspoň že na ni vůbec nemluvil. bylo naprosto logické – jelikož tělák je jedna z poboček pekla a Tina je stoprocentně ďábel. (Svoje nohy nenáviděla ještě o trochu víc než zbytek svého těla. Když se kolem ní teď Tina procpala do autobusu. na které se podle Martina Luthera Kinga všechny rasy sejdou. Divný miniďáblík. Ďábel pro panenky. Což bude trapas. . Občas se koukla na jeho boty. dokonce i ty černé. Navedla všechny na tělocviku. to byla ta hora. „Protože to vypadá. že tvoje vlasy maj pořád krámy. Nikdy se na něj nepodívala. že Tina chodí s Eleanor na tělák. Vždycky když autobus vjel do výmolu. Celé to bylo trapné.“ Tina se procpala kolem Eleanor do autobusu. To. Smát se Eleanor.KAPITOLA 6 ELEANOR „Bacha. Eleanor byla pěkně otrávená.

„a pěkně ho nasere.“ Za Joshem se objevila máma a dala mu pohlavek. Obul si conversky. Na jeho žákovské fotbalové zápasy už se chodil dívat trenér středoškolského týmu. aby ji Tina nebo kdokoli jiný přistihl se skloněnou hlavou. divná. Pruda. Eleanor si do autobusu nic ke čtení nebrala.“ zahuhlal Josh s plnou pusou. Stál ve dveřích oblečený na taekwondo a ládoval se kuřecím stehnem. ve kterém mu výška nedávala jednoznačnou převahu. všecko měla ošpendlené všelijakými tvary vystříhanými z látky a stužkami…) Celou cestu se nemohl dočkat. Ale třeba na to ani nedojde – možná víc než metr šedesát čtyři nikdy mít nebude. Až se jí zbaví. Máma se snažila žínkou dostat z Joshovy bílé bundy mastný flek. Park se převlékl do doboku a dumal. I když je divná. aby vypadaly jako název nějaké kapely. Park vystrčil Joshe ze dveří a zabouchl je. Josh byl po tátovi. a vůbec všech. co nosí teď. „Táta tady hned bude. Dneska byla nastrojená jak vánoční stromeček. až vystoupí. Možná by mohl na jeho fotbalových tričkách fixou přemalovat nápisy. když nebudeš připravenej. kde máš dobok?“ Chtěl si sníst večeři o samotě u sebe v pokoji. jestli nebude muset brzo začít nosit věci po Joshovi. Možná z toho. že dokáže Joshe pořád přeprat. (Teda. že Josh neměl trpělivost na žádný sport. Nestála o to. už nevyroste. „Nemluv sprostě. ale mladší brácha Josh ho nenechal. odnesl si večeři do kuchyně a najedl se u linky. PARK Nepřipadalo mu správné sedět vedle té holky den co den a vůbec s ní nemluvit. „Mindy?“ . Pozici staršího si zatím navzdory rostoucímu výškovému rozdílu udržoval metodou předstírání. A v taekwondu ho doopravdy přeprat zvládal – ale jen proto. už teď přerostl mámu skoro o dvacet čísel – a Parka o osm.Samé komiksy. to je slabé slovo.“ Musela si přitom stoupnout na špičky. „Brácha.

Jely přímo na Severní. Pořád se chystala. že nikdy nepřestane mluvit. jako táta v tom sitcomu.“ Mohli počkat v autě. „Dělej. ale malí chodili ven. Dětem dávala grilovaný sýr a Richiemu steaky. Eleanor vylezla na svoje patro a přitáhla si krabici. až bude moc zima a začne se brzo stmívat? Budou se v tom pokojíčku schovávat všichni? Bylo to šílené. Máma jí pořád tiskla ruku… Eleanor dělala. než Richie dorazí domů. Táta se vřítil do kuchyně a popadl mámu do náruče. že je máma chce mít všechny z krku. protože se to tátovi líbí. Tohle taky dělali každý večer. že večeří tak brzo. Táta přijde za chvíli. Ani ten sýr Eleanor nevadil. jedeme domů. jako by se narodila hned tady za rohem. . Otevřela krabici od grepů a prohrábla psací potřeby. „Sbal si věci.“ Máma byla tak šťastná. jdeme.Tohle Parkův táta řekl každý den. Kdy to začalo? Ve starém domě jedli všichni společně. rýži s fazolemi a huevos y frijoles… Po večeři si obvykle zalezla do pokoje a četla si. dokonce i s Richiem. že nevidí modřiny na jejím zápěstí. Někdy si Park myslel. jako kdyby dorazila z Koreje teprve včera. Nestihla se před odjezdem s nikým rozloučit. jen co se převlíkne do svého mamutího doboku. když přišel domů. ELEANOR Nemohla si zvyknout. Eleanor si rozhodně nestěžovala. byla to příjemná změna oproti fazolové polívce. Ten pitomej kocour už jí zas chrněl na posteli. že si ten přízvuk pěstuje schválně. jako když se obr mucká s panenkou. Jak z Deníku Anny Frankové. Ale ve všem jiném se tolik snažila zapadnout… Kdyby uměla mluvit. Shodila ho dolů. že napíše kamarádům z bývalé školy. Cicmali se jak puberťáci bez ohledu na to. Park zatahal bráchu za rukáv. Dokonce pro něj vařila jinou večeři. Co budou dělat. že nemusí s Richiem jíst… ale teď to vypadalo. („Lucy?“) A máma vždycky odněkud zavolala: „Tady!“ Akorát že ona říkala „Tadííí!“ Vypadalo to. mluvila by tak. Máma se tam prostě zčistajasna objevila a odvedla Eleanor z hodiny. kdo se kouká. A Eleanor taky. aby se tam Eleanor zapsala. a cestou do nového domu se stavily v Burger Kingu. Vypadalo to.

“ „Jo. ale vzduch se nijak znatelně nehýbal. ale ostatní byli na její straně. Posunula se na posteli dozadu. Maisie. že si musí uchránit svoji krabici.) Tenkrát Maisie sedávala po Eleanořině pravici. schoulili se k sobě. . jakmile zaslechli vrzat péra postele… Když to bylo něco horšího než vrzání. To jeho posílali. „Nenávidím ho. Maisie s Eleanor se na sebe zadívaly. Když byly dveře otevřené. aby ťukal mámě na dveře.“ „Komu?“ „Ještě nevím. „Píšu dopis.“ „A pak ji ještě přejede autobus.“ „Můžu k tobě nahoru?“ „Ne. aby umřel. Nesla kocoura. „Co děláš?“ zeptala se Maisie. „a jeho mrtvolu zasype všecko to smetí.Dveře ložnice se otevřely a dovnitř vešla její mladší sestra. To by se předtím nestalo. až jí zmizel z dohledu. že ho přejede náklaďák. Ben. aby Maisie viděla pastelky a čisté papíry. „aby to tu větralo.“ procedila Maisie mezi zuby. když se Ben tvářil prázdně jako ve snách. Eleanor viděla na Richieho. (Ve starém domě měl každý svoji.“ začala vždycky Eleanor. všichni sourozenci byli jednotně proti němu.“ V tu chvíli Eleanor myslela jen na to. „Máma chce. Navíc v koutku duše pořád chtěla sestru nějak potrestat za to. dokonce i Myšák. Ten kradl Richiemu cigarety a schovával je.“ řekla Maisie.“ „Doufám. který seděl na gauči.“ „Jo. na Eleanořině posteli. že v práci spadne ze žebříku. „Doufám. když se ozval křik nebo pláč. Eleanor ho asi nenáviděla nejvíc a dávala to nejvíc najevo. že si přeju.“ „Popelářský auto. Nechtěla.“ navázala Maisie. abys nezavírala dveře. „On tam rád spí. že v něm budu sedět. Když se Myšák rozbrečel.“ „Doufám. všech pět.“ V celém domě byla rozcapená okna. že seděla Richiemu na klíně.“ Teď Maisie dala kocoura zpátky na Eleanořinu postel. Než Richie Eleanor vyhodil z domu.“ „Ty mu taky říkáš tati?“ zeptala se Eleanor. „Nenávidím ho tak hrozně.

„Teď je náš táta. ===+= . Když se vrátila do pokoje. S větráním ať se jdou všichni bodnout. zavřela dveře. Richie usnul v obýváku u puštěné televize.“ odpověděla Maisie. Cestou do koupelny ani nedýchala a ze strachu nespláchla záchod. Eleanor se probudila uprostřed noci.

“ řekl Cal. Odmítala se Calovi podívat do očí.“ ohodnotil to Park.“ „Moc tlačíš na pilu. Park se na Kim znovu podíval. co se jim nikdy nic nepomačká.“ Kim seděla s dalšíma dvěma slušňačkama u vedlejšího stolu.“) „Protože Kim ne. ze které „šat vlaze stéká“. A tobě taky najdu holku.“ „Ježíši.“ bránil se Cal. „Začnu na špici.“ řekl Cal. „Najdu si holku. „No právě.“ prohlásil Cal. Číča se říká.“ „Proč ne? Myslíš.“ řekl Cal. Parku.“ řekl Cal. „číča.“ „Je to číča.“ „Jdi se bodnout. Trochu jako přerostlý Barney Rubble z Flintstoneových… Mezi předními zuby měl zalezlé kousky salámu. „Miř jinam. „Kim ne.KAPITOLA 7 PARK „Pozvu Kim na rande.“ „Co je? To se říká. Cal nevypadal nejhůř.“ vzdychl Park. „Nemůže to být sprostý. Cal už si vybral jednu krátkou o holce jménem Julia.“ . „Proč ne?“ Seděli v knihovně. Koukni se na ni. „Nemluv takhle blbě. že jo?“ „Tak se lidi učej nový slova. tuhou nakulmovanou ofinu a jako jediná na škole nosila hodinky Swatch. „čtou.“ odpověděl Park.“ Cal poklepal na sbírku básní.“ „Dvojitý rande.“ „Děkuju.“ „Ale Kim to asi nebude. koukni se na ni.“ odvětil Park. „Je to tři sta let starý. Byla to jedna z těch holek. že bych měl mířit níž?“ Park se na něj zadíval. Bála se. měli si hledat básničky. že by se jí udělal flek. („Sprostý. „Tohle je můj rok. Měla blonďaté mikádo. kývl na Kim a vytáhl z batohu salámovou tyčinku. ale nechci.“ „To máš z toho svýho skejťáckýho časáku. „Tu na rande pozvat nemůžeš.

“ ELEANOR Eleanor se nemínila servat o sbírku e.“ „Moc se netěš. Je divná. „Ne. Jestli někdo nechce.“ řekl Cal. ale ona ani nemrkla. A jedno její lesklé zelené sako by klidně sám nosil. Cal kývl na opačnou stranu knihovny. „Ty ji znáš?“ zeptal se ho Cal. A mám dojem. Seděla tam ta nová holka a civěla přímo na ně. aby na něj lidi civěli. co si kdy vzala na sebe. neměl by nosit ve vlasech rybářský mušky. Ne že by všecko.“ vyhrkl Park rychle.„Ne. Její šperkovnice musí připomínat šuplík v dílně. ale na ni se dost dobře připravit nedalo. Co když si ta holka myslí. Našla si prázdný stůl v sekci afroamerické . Když se ti líběj. „Je jí teda pěknej kus. že je to v pohodě? Park se každé ráno připravoval na nejhorší.“ řekl Cal a ukázal na něj. Jen čumí do blba. vypadalo úplně uhozeně… Líbily se mu jedny její kecky s jahodama.“ řekl Park.“ „Volání džungle se říká.“ Park na ni zamával. než nastoupila do autobusu. co po tobě možná jede. Sleduj. cummingse jako o poslední panenku v regálu před Vánocemi. e. Minulý týden na dějáku a málem mu přitom pohledem vypíchla obě oči. že se nejdřív musí naučit řídit s ručním řazením. napadlo ho tehdy. dělá to pořád. Od toho prvního dne v autobuse s ní navázal oční kontakt jen jednou. „Neviděls Apokalypsu?“ „Měl bys pozvat Kim na rande. Park otevřel další sbírku básní.“ „Nekouká na mě.“ upozornil ho Park a zvedl hlavu. „ale Chevrolet Impala je prostornej vůz. „Jezdí naším autobusem. že to bude v pohodě.“ „To je rasistický a ještě mimo mísu. „Je to bezva nápad. „Tamhle je jedna. Zase ji zavřel.“ „V tvým autě. Všechny byly o válce.“ prohlásil Cal. „Někdo tady ucejtil volání džungle. že to není zrovna kompliment. „O černoších.“ Táta Parkovi fašounsky zkomplikoval situaci kolem řidičáku – včera večer mu oznámil.“ řekl Cal.“ „Vy tam u vás ale taky máte džungli. kdyby si myslel.

že pokročilí studenti. ===+= . Eleanor si přála chodit na víc předmětů pro pokročilé. ale na předměty pro pokročilé s ní chodili hlavně bílí. Většina zdejších žáků byli černoši. Dojížděli sem autobusem ze západní Omahy. ale zbytek hodin si připadala jako ve cvokhauzu. Spíš by ji zařadili do tělocviku pro zaostalé.literatury. dějepis a zeměpis. Nejspíš by se měla v těch hodinách pro chytré víc snažit. že by ji tam pustili. V jádru možná byli stejní hajzlíci. Eleanor chodila na pokročilou angličtinu. Anebo je vycepovali ke slušnosti – aby vždycky pustili sednout staré lidi a holky. byli obecně milejší. co chodili na předměty pro silně nepokročilé. Kdyby tak existoval tělák pro pokročilé… Stejně nehrozilo. Začala si do sešitu opisovat básničku „Pták v kleci“ od nějaké Mayi Angelou… Perfektní. aby ji odtamtud nevyrazili. sem jezdili z opačného konce města. Džungle před tabulí hadr. Rýmovala se. ale báli se dostat do průšvihu. Bílí. To byla další podivnost na téhle zasrané škole – teda podělané. Šlo o to. co neudělají sed z lehu. bílí nebo těch pár Asiatů. opravila se v duchu. S ostatníma tlustoprdkama. Ale o to nešlo. ať už černí.

že někdo může mít vlasy až tak zrzavé. protože ta holka ho ustřihla a látka se teď třepila. (Netušil. měla skloněnou hlavu. Pak mu konečně došlo. kdy na ni sprostě vyjel. Když se vrátily mladší děti a vrazily dovnitř jak velká voda. Park měl pocit. ELEANOR Máma vypadala unaveně. Dneska na sobě ta nová měla obří pánskou košili se vzorem lastur. třicet minut zpátky. Třicet minut cestou do školy. Netušil. Nebo až tak bílou kůži. Tenhle pocit měl pořád. Park nic neřekl. že se mu to jen zdá. vážně hodně tmavé.) Tahle nová holka měla oči tmavší než jeho máma. neřekl nic a už to bylo moc dlouho. A prohlížela si jeho komiks. Každou chvíli se ho zmocnil pocit. Trochu mu to připomínalo. takže teď to bylo zkrátka nenapravitelně divné. oči celé vyplněné černou barvou. že někdo zrzavý může mít hnědé oči. ale nebylo. Culík měla omotaný pánskou kravatou. Park si ze začátku myslel. jak někteří výtvarníci kreslí Jean Greyovou. Ne jako úchylně. máma ztratila nervy kvůli nějaké blbině – Ben s Myšákem se prali o hračku – a všechny je . Jen víc otevřel komiks a otáčel stránky pomaleji. když Eleanor přišla ze školy. jak se jí pohybují oči. Takhle to znělo jako něco ošklivého. když používá telepatii. Dívala se do jeho komiksu – viděl. nepřirozené. ale vždycky když po ní střelil pohledem. Teda jako víc unaveně než obvykle. skoro jako by měla v obličeji dvě díry. že mu kouká do klína. Dřív ta košile asi mívala pořádně velký límec jak z disko éry. jako by to byla velká polyesterová mašle. Jenže od toho prvního dne. Vypadala směšně.KAPITOLA 8 PARK Četla si jeho komiksy. že se na něj kouká. Celou hodinu denně. Stačilo by třeba „ahoj“ nebo „s dovolením“. Jako by ztvrdla a drolily se jí okraje. Vlastně to na ní možná bylo to nejhezčí. že by jí měl něco říct.

“ dodal Ben a pořád rovnal angličáky. podle svojí bývalé manželky. Máma nereagovala. Nový dům stál hned vedle základky.“ „Jo. Konečně bylo počasí na bundu.“ odvětil Ben hluše. když mu říkáme tati. a hřiště přímo sousedilo s jejich dvorkem. nazrzle blond vlasy mu už sahaly skoro přes límec. „Jakej to jako má bejt pocit?“ Na to nic neřekla. Myšák a Maisie. Na jednu se posadila. V tomhle domě nebyl na pubertu prostor. Pokusila se zaklepat na dveře. „Loni nás táta posílal do postele v půl osmý. že koupelna nemá dveře. „Mami! Pusť mě dovnitř. Ty snad máš pocit. Maisie asi vzala malýho někam s kamarádkama… . kam chodili Ben. které mu máma ustřihla na kraťasy. a tak šla za Benem. „Asi proto. Eleanor doufala. „Proboha. když někdo urval závěs. „Co budete jako dělat. Myšák si čutal s partou děcek. že Ben si dá s dospíváním trochu víc načas. Eleanor nic lepšího nenapadlo.“ Normálně se koupala hned. Ještě jsem se ani nevykoupala. na hraní s autíčky – jedenáct. Tonya měla být hotový postrach – jako že ten pes – ale Eleanor ji nikdy neviděla víc než na půl oka vzhůru. než se Richie vrátil domů. zvlášť teď. Tím odpadala větší část stresu z toho. a chvíli zůstala stát na schodu a čučela na Richieho rotvajlerku. Vyndával si z kapes angličáky a stavěl je do řady na zem. a tak si dál rovnal autíčka. „… ale nikdy jsme mu tak neříkali. kterého uviděla u houpaček. Měl na sobě její staré tričko a manšestráky. Ty taky? Proč mu všichni tak říkáte?“ Snažila se. Eleanor dost zaskočilo. aby to neznělo naštvaně. Ostatní kluci jeho věku hráli až do noci basket nebo postávali v hloučcích kousek od hřiště. že je tvůj táta?“ „Nevím. až bude na hraní venku moc zima?“ zeptala se Bena. Na tohle už byl skoro moc starý.vyhnala zadními dveřmi ven. že se najednou ocitla venku. že je mámy manžel. Potřeboval ostříhat. Ben pokrčil rameny. „Jemu se líbí.“ odpověděl. Malí už byli na hřišti. ale…“ Eleanor přejela po řetězech houpačky dlaněmi a pak k nim přičichla. Eleanor se rozhlédla po hřišti. Říkal jí Tonya. Eleanor nevyjímaje. Eleanor si přála nějakou mít. jak přišla ze školy.

„Měli taky svoje děti?“ „Jo. že za to může. Osamělý. „Docela dobrý. „Jaký bylo co?“ „Bydlet u tamtěch lidí. ale Maisie o její pomoc nestála.“ Eleanor se snažila být na obtíž ještě míň.“ odpověděla. aby se vrátila domů.“ Technicky vzato se o Hickmanovic obývák nemusela s nikým dělit. Tammy.“ „Není naše. měla na sobě tmavě zelené šaty a ve vlasech bílou kytku. že Richie nezaplatil účet a odpojili jim telefon.“ „Není vůbec na obtíž. jen říkám. Nad jejich televizí stála svatební fotka. Ukázalo se. ale jejich ložnice byla přímo nad obývákem. Hodně malý. Po pár měsících telefonáty ustaly.“ řekla jí paní Hickmanová. „Jaký to bylo?“ zeptal se Ben. Nikdy si nezapnula . jako kdybys přespávala u kamarádky. Jen co se Richie uklidní a dovolí. snad týden. ona za to přece nemůže. když jí první den ustýlala na gauči. Byli hodný. že je Eleanor neslyší.“ „Neříkám. Teď by ho pohlídala docela ráda.“ opakoval pan Hickman pořád manželce. Cvičila se v umění pobýt v nějaké místnosti a nezanechat tam po sobě žádnou stopu. „Měli bysme zavolat sociálku. Ale postupně je to přestalo bavit. Ze začátku jí máma k Hickmanovým volala skoro každý den po vyučování. „Takhle to dál nejde. Mysleli. Paní Hickmanová – Tammy – znala Eleanořinu mámu ze střední.“ Ze začátku Hickmanovi byli fajn. Lepší než tady.Dřív měla malýho věčně na krku Eleanor. To se ale Eleanor dozvěděla až po delší době. Příšerný. Eleanořina máma byla hlavní družička.“ „Andy. Tři. „Byli hodný?“ vyptával se. „Jo… jo.“ Slunce viselo jen kousíček nad obzorem a Eleanor se na něj upřeně zadívala. Eleanor u nich měla zůstat jen pár dní. „Bude to.“ „Mělas vlastní pokoj?“ „V podstatě jo. aspoň by měla něco na práci. Ne tak fajn jako vy. že nás k tomuhle nikdo nemůže nutit.

tak nepanikař.“ řekl Ben a najel jedním autíčkem do hlíny. než máma stačila něco říct. odrazila se nohou a zhoupla se. ===+= . kdy má narozeniny… „Mysleli jsme. Eleanor prošla mezi ním a televizí a dívala se rovně před sebe. Znovu se rozhlédla po Maisie a zjistila. Vypadal jako někdo. a oni žádného dospívajícího potomka ještě neměli. „Já mizím. vy malověrní. Nikdy po Tammy ani po panu Hickmanovi nic nechtěla. co hráli basket. Nikdy si u večeře nepřidala.“ odvětila Eleanor.“ Vrátila se dovnitř a proběhla kuchyní. že už se nevrátíš. že by třeba některé věci mohla potřebovat. „Ale ne navždycky.televizi ani se nedovolila. než by hádala. Richie byl v obýváku. Měl na sobě dlouhé černé kraťasy a tričko s nápisem „Madness“. že nevědí. takže je ani nenapadlo.“ řekla Benovi. že sedí až u těch starších kluků. Byl tam i ten blbej asijskej kluk. jestli si smí zatelefonovat. Kdyby tak měla bundu. skákal výš. „Ach. Byla ráda. kdo se snaží nerozbrečet. Eleanor většinu z nich znala z autobusu. seskočila z houpačky a stlačila mu hlavu dolů.

i když pokaždé nepochopila všecko. jako kdyby to nebyl jen domácí úkol. Trvalo jí skoro dva týdny. Což bylo vyloženě proti školnímu řádu. jako že je fakt slušňák. když četl X-Meny. A to bylo fakt .) Ale tak nějak ho asi brali. Vybrala sis super básničku.KAPITOLA 9 PARK Řekne jí. co se tam dělo – X-Meni byli horší než nemocniční seriály. Jako jediná ze třídy přednesla svoji básničku. měla od všech pokoj. dost lidí zatleskalo a pan Stessman ji objal.) Jenže nic lepšího na práci neměla. ELEANOR Ten blbej asijskej kluk na sto procent věděl. nešlo z ní spustit oči. protože když Eleanor seděla vedle něj. Každopádně nepatřil k démonům z autobusu. který se jmenoval Watchmen a vypadal ošklivě. aby vedle něj mohla sedět celý den. Dokonce občas vzhlédl a podíval se na ni. Jako by pouštěla něco ze sebe ven. zdálo se. Když dneska ráno nastoupila do autobusu. jako by to bylo něco živého.“ Ve středu večer po taekwondu si zašel koupit komiksy.“ Nebo: „Chodíš k panu Stessmanovi. že mu přes rameno číst nebude. co je zač ten Phoenix. to bylo dobrý. že jo? Já si to myslel. S nikým se tam nebavil. (Lépe řečeno to Parkovi šlo ještě hůř než obvykle.“ To jí řekne. Na anglině. než pochopila. než otočil stránku. že na ni čeká. To je fuk. I tak by to byl hodně slabý výraz. Zarecitovala ji. (Zvlášť s ní ne. A pak byli najednou u školy. (Nejradši měla. Dokonce i od Tiny. Dokud neskončila. Eleanor si přála. „Hele. Vlastně z boku. Držel komiks. že Scott Summers a Cyclops jsou jeden a ten samý chlap. že si čte jeho komiksy.) Když dorecitovala. že se jí ta básnička povedla. Nebo třeba: „Chodím s tebou na anglinu. ale počkal a začal je číst až ve čtvrtek ráno. a tak zabloudila pohledem k tomu ošklivému komiksu… a začala číst. a pořád si nebyla jistá. a tak se rozhodla.

Tím se celé to jeho „kurvafix. Podala mu komiks a on si ho vzal. Ale nevzal. ale on už se od ní odvrátil. PARK Co když mu ho nevrátí? Co když nikdy nedočte první číslo Watchmenů. vzal sešit a podal jí ho. ten asijskej kluk otevřel Watchmeny přesně tam. a hladila přitom opelichaného kocoura. Na noc pak sešit uložila do krabice od grepů. koukal se z okna. když dojeli k Eleanořině zastávce – děla se tam toho taková spousta. Ach bože… Nesmázne. že zírali na každý panel snad několik minut – a když vstala. a vystoupila. Zastrčila si komiks mezi učebnice. A to byla vážně pruda. protože ho půjčil holce. Když odpoledne nastoupila do autobusu. budou si kvit. jako by to bylo něco tajného. Pořád ještě to nedočetli. aby se mu nic nestalo. kdo je Alan Moore? Jestli mu ho nevrátí. ===+= . že se mu ho pokusila vrazit zpátky. protože on to určitě ve škole dočte a na cestu zpátky si vezme nějakou trapárnu. která se o ně neprosila a nejspíš ani neví.divný. Večer ho přečetla ještě třikrát. Eleanor byla tak zaskočená. protože ještě nedočetli ani do půlky. nahoře na svém patře. kde skončili. A co když mu ho vrátí? Co jí pak řekne? Děkuju? ELEANOR Když došla k jejich sedadlům. tak se posaď“ smázne. třeba Rom.

ale když zjistil. Dělali hrozný kravál. protože všechna čísla byla jako nová.KAPITOLA 10 ELEANOR Když den nato Eleanor nastoupila do autobusu. šla zhasnout. že Richie vedle kouká na televizi. Jako zloduch z animáku. (Teď už vcelku uměla slézt z postele. Ben mluvil ze spaní a Maisie i malej chrápali. že to si jen Eleanor čte. zavrčel.) Když ten večer sourozenci usnuli. Všechny se jmenovaly stejně – Bažináč. Nechtěla už Richieho vidět. proč by mámě mohl připadat přitažlivý. ať zhasne a nechá malý spát. Ale celý den na ty komiksy myslela. aby mohla pokračovat ve čtení. Vypadal úplně jako krysa. ale klid to obecně narušovalo. Jakmile dveře zavřel.) Možná by jí prošlo. Nakonec. Jen vzdáleně vnímala. Lidská verze krysy. On už si četl. jako kdyby se na ni koukal. aniž by na někoho šlápla. že je načapá při nějaké noční lumpárně. Jako kdyby… se k něčemu přiznala. nikde nebyl ani ohnutý růžek. Zvedla ho a posadila se. a jakmile přišla domů. ale byl to zbytečný risk. to vše v jeden den – dokázala Eleanor jakž takž pochopit. když zničehonic otevřel dveře jejich pokojíčku. Bohudíky se to nestávalo . zalezla si na postel a vytáhla je. jako by čekal. Z nějakého důvodu je nechtěla číst před ním. znovu rozsvítila. což bylo ku prospěchu všech. Jednou za uherský rok – když se Richie vykoupal. To by bylo. (Blbej dokonalej asijskej kluk. Tvářil se. Ale vypadalo to. protože ráno vstávala první. že světlo jim nevadí. Myšák se počurával – což sice nedělalo hluk. Šoupla komiksy mezi svoje učebnice a zadívala se z okna. Kdo ví. co na něm její máma viděla. když jí. vzal si na sebe něco slušného a zůstal střízlivý. aby sešity něčím nepokecala. Eleanořin táta taky nebyl nic moc. na jejím sedadle ležel štos komiksů. a málem spadla z postele. kdyby dál nechala rozsvíceno. Večeři si snědla v tureckém sedu na posteli a dávala si extra velký pozor.

Zaspal a pak v tom spěchu zapomněl vzít štos komiksů. potřeboval jí totiž říct. Pořád spolu v autobuse nemluvili. s nehty úplně nakrátko a spoustou záděr. když bude sedět tak blízko ní. ale bylo to stále nekonfliktnější mlčení. Taky se koukal na její učebnice. že jeho komiksy voněly po růžích. „Nikdy jsem je neslyšela. co používala jeho máma. Ani byste nepoznali.“ vyhrkl. Možná si myslela. Možná spíš nechápavě. co cítil z ní – vanilka. než vůbec vymyslel. Oba sklopili hlavu. Kompletního Alana Moorea přečetla za necelé tři týdny. pokryté inkoustovými čmáranicemi a secesními ornamenty. že se jí líbí. Dneska uvázanou kolem zápěstí. Podívala se jinam. takže byl teď navíc celý nesvůj. (Imari od Avonu. Nestihl se ani nasnídat a vyčistit si zuby.“ . PARK Hltala komiksy tak rychle.) Dneska na ni ale bude muset promluvit. že tentokrát pro ni nic nemá. mezi názvy kapel a úryvky textů písniček. na které bylo velkými zelenými písmeny napsáno „How Soon Is Now?“. „Takže. jen pokrčil rameny. Koukala na učebnice. Oknem šlo dovnitř dost světla. A když mu je druhý den ráno vracela. Ale když nastoupila a podala mu včerejší várku. Ne tím. chovala se. Eleanor měla vždycky chuť běžet do koupelny a strčit si prst do krku. „Ty máš ráda The Smiths?“ Dal si dobrý pozor. v několika vrstvách a v různých odstínech zlaté a růžové. řekla by jeho máma. že je vůbec měla u sebe. Stejně si mohla dál číst. A pokud se to přece jen stalo. Skoro kamarádské. Nějakou vzácnost.moc často. jako by mu předávala něco křehkého. „Nevím. aby neucítila jeho ranní dech. nebýt té vůně. No jo.“ odpověděla. které si večer přichystal. Měla je dokonce i na hřbetech rukou. Paže a zápěstí měla poseté pihami. Po celém lánu růží. Klučičí ruce. že se na ni zlobí. (Ale ne tak docela. Teď jí po pěti nosil různé série X-Menů a věděl. Ukázal na učebnici. Překvapeně vzhlédla. Nějak to zkrátka dělala. Zas měla na sobě tu příšernou kravatu. protože si na obaly učebnic psala jména postav. Co na tom. co řekne dál. že jí je skoro nestačil nosit. které měla na klíně. Všechny sešity se k Parkovi vracely ovoněné parfémem.) Ani tím.

aby si lidi mysleli. že jsou do sebe zamilovaný. „Ani se pořádně neznají. Měla pana Stessmana dávno přečteného.‘ Na vás to nepůsobí?“ „Ani ne. A teď si myslí. kroutila jimi. ale nikomu se nechtělo mluvit. Dneska měli probírat Romea a Julii. že v hodině ani nepípne. „Ale když on si z nich evidentně dělá legraci.“ prohlásila. ‚Smutnější příběh nikdo nevypoví.“ „To nám tedy vysvětlete…“ Zase protočila oči.„Takže akorát chceš.“ „Na první pohled Julii tak nejvýš napadlo: ‚Ty brďo. že vás jejich smrt nerozrušuje.“ Kdyby nás Shakespeare chtěl přesvědčit.“ řekla a rozhlédla se po autobuse. že máš ráda Smiths?“ Neubránil se. který vždycky dostanou úplně všechno. když hodina neodsýpala.“ „Vždyť je to největší tragédie ze všech.“ „Milují se přece…“ Pan Stessman si přitiskl sepnuté ruce k srdci. „Romeo a Julie jsou jenom dvě bohatý děcka. „Jo. Když přišel na angličtinu. „Snažím se na místní udělat dojem. a když promluvila. ten je sladkej. „Ne…. Zakoulela očima. „To jste tak chladná? Tak necitelná?“ Stál u její lavice a dělal. ale rozhodně se o to ani nepokoušela. Pan Stessman se ji snažil vyprovokovat k diskuzi – byla teď jeho nový oblíbený terč.“ odtušila. jaké nosila Parkova babička do kostela. Park se posunul ke straně. že chtějí jeden druhýho.“ opáčil pan Stessman.“ „Byla to láska na první pohled. jestli dokáže mluvit i jiným tónem než drzým. Měl dojem. Ona se zadívala z okna přes uličku. neřekl by nám . „Vám to nepřipadá smutné?“ zeptal se učitel. vyznělo to pohrdavě. jako že se ji snaží přesvědčit. „Zdá se.“ Netušil.“ „Pardon?“ ozvala se a zamračila se na něj. Kolem krku měla dvě nebo tři šňůry korálů. snažil se zachytit její pohled. „Jen mi to nepřijde jako žádná tragédie. že ho hodlá naprosto ignorovat i za cenu toho. co se jim zamane.“ řekla. staré falešné perly. ale ona se odvrátila. slečno Douglasová. „Dva mladí milenci leží mrtvi. „Kdo?“ „Shakespeare. Zavládlo mezi nimi kyselé ticho.

„Rozhodně ano. ale to ostatně nikdy. kdo má srdce. „Co?“ „Jsou to písničky. protočila inkoustově hnědé oči.“ zamumlal a upřel pohled na lavici.“ „Když jsi The Smiths nikdy neslyšela. „Od kámošů. Všechno. když si Park psal úkoly.“ „Tak proč se ta hra vůbec dochovala?“ „Já nevím. co bije ve vaší hrudi? Povězte nám. jaké to je být mladý? A zamilovaný?“ Pan Stessman se opřel o tabuli a zamnul si bradku. Eleanor se na něj zamračila. Vstala. Skoro šeptem. potom se zadívala jinam. teda bývalých… Z časáků. Ale ano. který bych chtěla slyšet. Cítil.“ bránila se.skoro hned v první scéně. nahrál na kazetu všechny svoje oblíbené písničky od Smithů a přihodil pár od Echo. odkud je vůbec znáš?“ „Já nevím.“ řekla. Prostě tak různě. že promluvila. . pane Sheridane. proč se Romeo a Julie i po čtyřech stoletích pořád hraje a čte?“ Park hrozně nerad mluvil v hodinách. Když odpoledne nastoupil do autobusu.“ vzdychla. pustila ho na jeho místo u okna a vzápětí ho překvapila tím. „Někdo jiný. „Je to spíš něco jako seznam přání.“ „Proč si je prostě neposlechneš?“ Podívala se na něj. Večer. že Romeo byl celej štajf do Rosaliny… Shakespeare si dělá z lásky legraci.“ A když na to Park nic neřekl. Pane Sheridane. „Proboha. Bunnymen a Joy Division. jestli je to právě ten důvod. „protože lidi si chtějí pamatovat. co mi připadá zajímavý. Ale promluvila. Nevím. „Protože….“ odpověděl učitel. už tam seděla. Nemohl jste vyslovit nic pravdivějšího. Nebo kapely. protože Shakespeare uměl doopravdy dobře psát?“ „Ne!“ zvolal pan Stessman. jako by měl papíry na hlavu. „V místním rádiu zrovna The Smiths nehrajou. proč se z Romea a Julie stala nejmilovanější divadelní hra všech dob. že rudne.“ Na dějepise si Parka nevšímala. Tiše. Celou cestu domů už spolu nepromluvili. někdo. „Nevím. až byla vidět jen bělma. „Je to správně?“ zeptal se Park.

než šel spát. ===+= .Dal si tu kazetu spolu s pěti dalšími komiksy do batohu.

Přesně takovýhle účes měla na jedné fotce – z nějaké Maisiiny narozeninové oslavy. „Jo….“ „Normálně si ve vaně zpíváš.) „Nejsem potichu.“ odpověděla Eleanor. že ztratila právo zaťukat. („To jsou tři luštěniny na každýho z nás. děkuju za upozornění. že s ní něco je. ale netlačila na ni. Eleanor vylezla na svoje patro a odstrčila kocoura na kraj. Máma měla na sobě obnošené džíny a tričko.“ „Proboha. Natáhla se pro lahvičku. Dřív Eleanor nutila. nabírala tam zmrzlinu do kornoutků. Vypadala skoro jako dřív. Pak si taky trošku vetřela za uši a zasmála se.KAPITOLA 11 ELEANOR „Proč jsi tak potichu?“ zeptala se máma.“ Máma nejspíš poznala. Obvykle ‚Rocky Raccoon‘. Koupu se. Ta ji chytila za zápěstí. „Copak se tam nahoře děje?“ říkávala a ťukala Eleanor na šošolku hlavy. a vetřela jí za uši kapku vanilky. No. „Zpíváš. „Nestraší ti tam něco?“ Co se Eleanor vrátila domů. On jí už žádné komiksy nosit nebude? Proč s tím vůbec začal? Přejela prsty po těch trapných názvech písniček – „This Charming Man“ . Asi jí došlo. Už to nikdy neudělám. jako když to lechtá. Neměla co číst.“ ohradila se Eleanor.“ řekla. „Proč tohle pořád děláš? Voním jak cukrárna. „Jsi v pohodě?“ zeptala se jí máma. Eleanor se rozesmála s ní a chvilinku tam jen tak stála a usmívala se. jsem jen utahaná. neudělala to máma ani jednou. Půjdu si udělat úkoly a pak zalehnu. Nic nového. vlasy si stáhla do hladkého ohonu. když si zpíváš. která stála za Eleanor na lince.“ zavtipkoval předtím Ben. Eleanor se zrovna koupala a máma vařila polívku z patnácti luštěnin.“ „Protože je to levnější než parfém a přitom to voní stejně dobře. aby se jí svěřovala úplně se vším.“ Eleanor se rychle oblékla a pokusila se proklouznout kolem mámy. Panebože. Eleanor nahrbila ramena. „jo.“ „To teda nezpívám. „Mně se líbí.“ odvětila máma.

Vzbudil ji křik. Přinejmenším by zavolala tísňovou linku.) Máma stála u sporáku strnuleji než obvykle. když dovolí. nebyla to žádná lež. Ten bastard. Naštěstí se nerozbrečel. (Ta svině. že kdyby se to snažil zarazit. protože ještě k tomu všemu byl dneska tělák. ale určitě by si toho všiml a pěkně by ji podusil. Nerozuměla. Klepal se a byl celý mokrý a omotal kolem ní ruce a nohy jako opička. (Ten ďábel. ve kterých byla včera ve škole. Ale teď jí připadalo. Ani kdy ten pláč ustal. že vůbec usnula. jestli tam bude. Eleanor se zhluboka nadechla. jak máma brečí. co říká. Byl. Richieho křik. až trochu zoufale ho houpala na rukou. všech pět naráz. Máma o dvě místnosti dál zaječela a oni sebou trhli. To znamenalo. Táhla z ní moč. Vážně byla utahaná. že něco takového udělá jedině dítě nebo hlupák.) . Myšák jí okamžitě vylezl na klín. že všichni ostatní v pokojíčku už jsou vzhůru. Vyklonila se z patra a rozkoukávala se. Maisie chovala malýho. což Tina jistě neopomene zdůraznit. nepamatovala si. Teď myslela jen na to. že brečí už dlouho – musí být úplně mimo. Panebože. Znělo to. Za žádnou cenu se nechtěla Richiemu podívat do očí. Zařvala by na Richieho. Kdyby se tohle stalo před dvěma lety. Eleanor poznala. Nejradši by je přeškrtala. ta svině.a „How Soon Is Now?“ – které napsala na učebnici matiky. Ani cucflek pod bradou. Eleanor tichounce slezla z postele a přitiskla se k nim. že máma je naživu. jestli se malej rozbrečí. Všichni čtyři se k sobě choulili na zemi zachumlaní v dekách. aby ji slyšeli takhle brečet. Když Eleanor ráno zazvonil budík. Nejmíň špinavé měla ty věci. ta svině. až ve tmě rozeznala siluety mladších dětí. jenom by všecko ještě zhoršil. Nešlo přehlídnout modřinu na její tváři. Tentokrát usnula hned po večeři. Otevřela je a ucítila vůni slaniny. A že nevlastní táta asi ještě snídá. Jako by i jemu už došlo. Napadla ji strašlivá myšlenka. Shrábla oblečení a odhodlaně vkročila do obýváku. Poslední dobou skoro pořád zůstávala vzhůru dlouho do noci a četla si. a tak vstala a přes děti a deky odklopýtala ke dveřím. Pod jeho řevem bylo slyšet. ať toho nechá. Eleanor by vyrazila z pokoje a začala tlouct na dveře. co si počnou.

já pohlídám dveře. „Tak jo.“ Máma nervózně pohlédla do obýváku. kdyby to zjistil. tak jo.“ Jako kdyby se snad počůrala Eleanor. „potřebuju se umýt.„Mami. a tak prostě odešla. Richie by Myšákovi nařezal. ale nechtěla pustit ven už ani trošku smradu. Hlavně ať to neucítí. „Cože?“ Eleanor ukázala na svoje oblečení. Učebnice měla v pokojíčku.“ šeptla Eleanor naléhavě. ===+= . Pořád byla rozhozená a vyděšená a kvůli té slanině jí kručelo v břiše. „Spala jsem na zemi s Myšákem.“ Máminy oči na ni zvolna zaostřily. Umyla si nejdřív horní polovinu těla.“ sykla a odstrkala Eleanor do koupelny. Na zastávce byla o patnáct minut dřív než normálně. Potom v oblečení ze včerejška prošla obývákem a ze všech sil se snažila nebýt cítit močí. „Dej mi svoje věci. To dneska ráno vážně nemám zapotřebí. které asi vypadalo přinejhorším zmačkaně. potom dolní. aby ani na chvilku nebyla celá nahá.

Panebože. byla to zkrátka jedna velká halda zrzavých kudrlinek.KAPITOLA 12 PARK Když Park nastoupil do autobusu. položil na vedlejší sedadlo komiksy a kazetu se Smithy. Park se na něj mračil. Neměla nic na krku ani na zápěstích a vlasy se jí úplně zbláznily. „Ale to nejde. (Kde nechala učebnice?) Potom všechno zvedla. ale nemohl. Vzala do ruky kazetu. „Ne. Vlezla do autobusu. Aby nemusel nic říkat. Zastavila se u sedadla a zadívala se na věci. až se Junior odvrátil.“ Nevzal si ji. že s ní něco je. „Ne. Ona si zakryla obličej.“ zopakovala tak hlasitě. prostě si to zase vem. Měla na sobě to samé co včera – což nebylo zas až tolik divné.“ řekla. které jí tam položil. ale on si ji nevzal.“ odvětila. Ta ho teda musí nenávidět.“ Vzal si kazetu. Zatnula zuby a provrtala ho pohledem. „teda děkuju. „Děkuju…. Kluk. jako že to nejde. že ji skoro mohli slyšet i ostatní.“ zašeptal. co seděl přes uličku. Pak se otočil zpátky k ní… Vytáhl z kapsy svého trenčkotu walkmana a vyndal z něj kazetu Dead . to celé sledoval. přitroublý čtvrťák s přitroublým jménem Junior. Nemám si to na čem poslechnout. aby na ni už čekaly. Proč musí z každé maličkosti dělat problém? „Já ji nechci. Park se jí chtěl podívat do tváře. opatrně jako vždycky. poznal. „Je pro tebe. Podala mu ji. a sedla si. jako kdyby se ztratila a sem se dostala omylem. Na bílý proužek štítku napsal „How Soon Is Now a další“. Místo toho jí koukal na zápěstí. vem si ji. pořád nosila v různých obměnách to samé – ale dneska to bylo jiné.“ řekl.“ Snažila se mu kazetu strčit zpátky. „Myslím. Jakmile o pár minut později přistoupila. To od ní tedy vážně ještě neslyšel. Zvedl oči od jejích rukou a upřel je na její skloněnou bradu. ale… to nejde.

Jeho rodiče se přistěhovali do Omahy. Normálně se rozdělili. Nedalo se to dost dobře poznat. Divnej asijskej kluk. ELEANOR Měla si tu kazetu prostě vzít. jako když do medu zasvítí slunce. Byla si vcelku jistá. Eleanor v životě osobně poznala jen jednoho Asiata – Paula. ale zastavil se. zmáčkl play a – opatrně – jí nasadil sluchátka přes vlasy. „Asie není jenom Čína. stáhla si sluchátka a vrátila mu je. ale nepodívala se na něj. (To jí přišlo jako extrémní volba. Měl zelené oči. Společně vystoupili z autobusu a dál šli taky spolu. Park chvilku zůstal stát. dál už to fakticky nejde. jak se jim vlastně povedlo chodit každý jinudy? Když došli k její skříňce. Ona taky.“ řekl a zadíval se do chodby. Dával si takový pozor. akorát na opačném konci. Nepotřebovala každému vyslepičit.Kennedys. To je taky v Asii? Dost možná.“ A ona… Eleanor se zasmála. Uslyšel klouzavou kytaru na začátku a potom první verše textu. „tak už jsi slyšela The Smiths. Když dojeli ke škole.“ „Když myslíš. Nesundala ruce z obličeje. Nemusela nic vykládat divnejm asijskejm klukům. že je Asiat. Paul pocházel z Číny. že se jí ani trošičku nedotkl. jakmile se ocitli na chodníku. co všechno má a nemá. co s ní na bývalé škole chodil na matiku. Jako by se podívali na globus a řekli si: „Jo. kde se nějaký Asiat bere tady v jejich čtvrti. Vložil dovnitř novou kazetu. A jeho pleť měla barvu. Parka napadlo.“ odvětila tenkrát. Což bylo divné. ona měla skříňku na stejné chodbě. že má říkat „Asiat“ a ne prostě jen „Číňan“. že divné vlastně bylo právě to – každý den chodili stejnou cestou. Všichni . Ne moc blízko. Kung Pao.“) To Paul ji poučil. aby utekli před čínskou vládou. Stejně neměla potuchy. „I am the son… and the heir…“ Maličko zvedla hlavu. Třeba je Filipínec. Asie je nesmyslně obrovská. „No.

ale spolužáci v autobuse to říkali. Kterému se evidentně rozhodla vylíčit celý svůj život do nejmenších detailů.“ ale nic víc. Ohledně toho posledního jmenovaného uvažovala. že se nakazila od Richieho a v duchu každému na potkání říkala „sráč“. Jeden jednou napsal úvahu o tom. Nejspíš to ani k ničemu nebylo. A pak tady byl Zelenoočko. jak málo nehezky se k ní ostatní chovají na těláku.) Hráli dneska volejbal a Tina jednou řekla: „Máš podání. Všichni příbuzní. že nemá ani telefon. Ale kdyby jí pověděla o tom kartáčku na zuby… třeba by jí ho paní Dunneová jednoduše koupila. (Duchem byla pořád v autobuse. prostě všecko. Eleanor netušila.tu byli skrz naskrz bílí. že to řekne výchovné poradkyni. I když zpíval. jako by křičel. Jako by žádný jiný výraz nebyl dost srozumitelný. Nikdy předtím neslyšela nikoho nahlas použít to slovo na en. proč se Tina tolik mírnila – jen čekala. kdyby pověděla paní Dunneové všecko – o Richiem. že jí Eleanor může říct úplně cokoli. Stála se svými kámoškami – a byly tam i černé holky. tohle si nikdo nechtěl . Jako že manifestačně bílí.) Na téhle škole byli ještě asi tři nebo čtyři další Asiati. o mámě. „I am the sun… And the air…“ Nejdřív Eleanor nezaregistrovala. krávo. 10:12.) Zazvonilo. pračku nebo kartáček na zuby. A ona by se pak mohla přestat po obědě plížit do umývárny a drhnout si zuby solí. že je uprchlík z Laosu. jestli si s ní bude na hodině povídat. Během té přednášky bez ustání mačkala nejsádelnatější část její paže. (Viděla to v jednom westernu. Přemýšlela. Už jen dvě hodiny do angličtiny. Eleanor to slovo na en nepoužívala ani v duchu. jako by jiné označení pro člověka černé pleti ani neexistovalo. Zpíval. Třeba už do té fáze dospěli. Teprve když přišla do šatny. a na Tininy poměry to bylo spíš žoviální oslovení. dokud se nepřistěhovala sem. V hlavě jí pořád zněl ten hlas – toho zpěváka. bylo poznat. Cestou domů mu možná prozradí. ne jeho. Toho z The Smiths. Paní Dunneová si s Eleanor hned první den sedla a držela k ní menší proslov v tom smyslu. Stačilo. že má přízvuk. došlo jí. (Ironie. co by se stalo.

Šly k Eleanor a začaly strhávat vložky ze zdi. ale byly to ty drahé.“ přisvědčila ta druhá. ale zůstala k ostatním zády. Kdyby v té skříňce neměla oblečení a kdyby na sobě měla cokoli jiného než tenhle cvičební úbor. Mnohem tlustší než Eleanor. že toho blbýho podělanýho asijskýho kluka má ráda. že se tak stydí za svoje tělo… a taky se podivila. Odešly všechny kromě dvou černých holek. A kdyby snad ještě nevěděla. proč si za oficiální třídní tlusťošku vybrali zrovna ji. „To nic. Za pár minut to stejně rozpustily. jak jde ke skříňce.“ „Mmm-hmm. ty nepopsané. že se jmenuje Beebi. Eleanor najednou přišlo hloupé. takže inkoust už se napůl vsákl. aby je nikdo nenašel. možná by si nějaké nechala. „Tak nepatrný. ale neřekla nic. Naházely vložky do koše a zahrabaly je pod mokré papírové ručníky. protože proboha. protože žádná nechtěla přijít pozdě na oběd a většina se potřebovala převléknout a učesat. teď už by to pochopila. přilepily se jí na šaty. ale zblízka poznala. Přišla pozdě na oběd a tím pádem pak na anglinu. Pár bylo dokonce i vevnitř. Jmenovala se DeNice a na druhačku vypadala moc dětsky. jako kdyby jí ho museli zvlášť objednat. Eleanor si trochu pobrečela.“ pokračovala DeNice. aby jim nedělala divadýlko. Ta byla polepená vložkama. Eleanor zavrtěla hlavou. Nejdřív Eleanor myslela. Na některých bylo napsané „Krámařka“ a „Velká Rézi“. že je to jen červená fixa. Její cvičební úbor měl dokonce jinou barvu než všechny ostatní. Protože i po tom všem.“ zašeptala jedna a zmuchlala vložku do kuličky. Byla malá a vlasy nosila zapletené do dvou copánků. nemohla si pomoct. jak by řekla Eleanořina máma. „Tyhle holky jsou bezvýznamný. Vypadalo to na celé balení. co se odehrálo v posledních pětačtyřiceti .nechat ujít – na konci Eleanořiny uličky a koukala se. Kdyby tam s ní nebyly DeNice a Beebi. Beebi byla „statná“. Eleanor si byla vcelku jistá. že na těch vložkách je opravdická krev. Místo toho prošla kolem holek s bradou co nejvýš a metodicky vložky ze skříňky sloupala. že je pánbůh vůbec nevidí. taková škoda. prostě by odešla.

jako kdyby si nechávala narůst obří zrzavé afro. „Poslechnout si tu kazetu až do konce.“ řekl tiše.“ „Baterky jsou mi ukradený. spíš krepaté než kudrnaté. Před svojí zastávkou mu ho vrátila. ELEANOR Baterky začaly docházet kolem jedné ráno.“ „Nechci ti vyplácat baterky. ale Eleanor poslouchala ještě hodinu.“ „Nerada bych ho rozbila. podala mu ho a pak vystoupila.“ Podívala se na něj. dokud stále pomalejší hlasy úplně neumlkly. Ani jí nemusel nasadit sluchátka. Vlasy měla snad ještě šílenější než ráno. PARK V autobuse si bez dohadování vzala jeho walkmana. Ani se neohlédla. Vyberte si kterékoli klišé.“ řekla. ledově přísné.minutách – a vlastně v posledních čtyřiadvaceti hodinách – dokázala myslet jen na to.“ „Jsou to jen baterky. asi úplně poprvé přímo do očí. „Ukradený. „Můžeš si ho půjčit. „Vážně. které jste kdy slyšeli o očích Clinta Eastwooda – přesně sedělo na Eleanor. že zas uvidí Parka. ===+= . ta je teda divná.“ „Nerozbiješ. Ty jo. Ale oči měla smrtelně vážné.“ Vyndala z jeho walkmana baterky a kazetu.

„Bože můj. až ji potom bude vyndávat. Dokonce i vlasy částečně spolupracovaly. Splácala je do drdolu a omotala obyčejnou gumičkou. když přerušil mlčení. Neubránila se a širokánsky se usmála. že neřekne nic. „Poslechla sis to?“ Přikývla a dovolila očím postoupit až k jeho ramenům. nic na světě. Už byli skoro u školy. To bylo… prostě…. Medové prsty s čistými růžovými nehty.KAPITOLA 13 ELEANOR Tentokrát si učebnice nezapomněla a měla na sobě čisté oblečení. není takové. že jí v hlavě zůstaly Parkovy písničky – a taky někde pod žebry. jak moc je šťastná. ale aspoň to teď drželo. „tak boží. „Líbilo se ti to?“ Zakoulela očima. co by mohla říct. Jakmile ráno vlezla do autobusu. že mu ani nepoděkuje… Park měl ruce v klíně. A dokonale dokonalé. Eleanor z ní měla pocit. jako by na ni čekal. Jako by jí skřípla plíce a žaludek. Taky se díval. Tak nějak vzrušující a tak nějak nervní. a tak byly pořád trochu navlhlé… Ale celkem vzato měla ze sebe tisíckrát lepší pocit než včera. Hrozně moc dobře. potom se nervózně zatahala za zelenou stuhu. i když seděl nejmíň dvacet čísel od ní. kterou měla omotanou kolem zápěstí. Připadala jí jiná. Bude to šíleně bolet. Začínala se bát. Všechno na něm bylo silné a štíhlé. Džíny si musela večer přeprat ve vaně. Na té muzice z kazety prostě něco bylo. úplně nehybné. A to bylo dobře. Podala mu komiksy. Nejlepší ze všeho bylo. že nic.“ roztáhla všecky prsty. Cítila Parka vedle sebe. Nenapadalo ji nic. aby ta sebranka zezadu nepoznala z vršku její hlavy. Jen na chviličku.“ . Každý jeho pohyb měl smysl. zvedla hlavu a hledala Parka. jak si dřív myslela. Sedla si a hned sjela hloub do sedadla.“ „To má být sarkasmus? Já to na tobě nepoznám.

jak to zní. ale obrátil se k oknu. Je to kapitán týmu. ta má nejlepší začátek ze všech písniček na světě.“ „Vždyť jsi mohla.“ Usmál se.“ „Ty brďo. Vůbec se mi nechtělo přestat. pusa jen tak trochu.“ „Nejradši bych tuhle písničku rozebrala na kousíčky. „Já nevím. jako kdyby jí někdo prostrčil mezi žebry hák a snažil se z ní vytáhnout vnitřnosti. „A na konci ten jeho hlas. Jedna ta písnička – jmenuje se ‚Love Will Tear Us Apart‘?“ „Jo. dáá. „Nechtěla jsem vyplácat baterky.“ „Líbilo se mi všechno. i když věděla. dá da dá dada dá. „Napíšu ti to. da dá. aby ta písnička skončila…“ Park našpulil pusu a udělal bicí: „Dž-dž-dž. „ten zbytek je stejně skvělej. ta melodie.“ „Bezva. co to s ní udělá.“ řekl.Zvedla oči ještě víc. od Joy Division. „A….“ prohlásila.“ vyhrkla honem. Ona sklopila hlavu. jako že je nemožná.“ Jeho oči se usmívaly.“ řekla. že to bude.“ řekla. jako kdyby nechtěly. „Nemůžeš nesnášet Cyclopse. dž-dž-dž. „miluju X-Meny. kdy mluví jeden na druhého a usmívají se na sebe – skončilo. „jak stoupne až trochu moc vysoko… A pak tam úplně na konci. Ale nesnáším Cyclopse. že se ty bubny vzpírají.“ . Eleanor nechtěla. jo.“ Napodobil kytaru a bicí. Bylo to boží. aby tohleto nové povídání – opravdovské povídání. Přijížděli na parkoviště.“ Prudce se otočil zpátky k ní. „Ne. „Jo.“ Zavrtěl hlavou. až se mu dívala do tváře. kdo byl kdo. „Navíc. tam. jo. ty vejšky.“ To ho rozesmálo.“ Přikývl. „Hrozně moc.“ pokračovala. „Nejradši bych ty tři vteřiny poslouchala pořád dokola. „a všechny je umilovala k smrti.“ řekla. „A co Smiths?“ zeptal se.

pořád dokola.“ řekl. Kim. že Park okusuje tužku. „Hm. jo? Takže Batman tam zvedne obě obočí?“ Znovu se zasmál. „Co je?“ „Teď už vím. PARK To dopoledne si Park na anglině všiml. Horší než Batman. PARK Toho večera Park nahrál na kazetu tu písničku od Joy Divison. na co myslíš. jeho obličej se úplně proměnil.“ řekl. ELEANOR To odpoledne si Eleanor na dějáku všimla. že k narozeninám v listopadu nechce nic jiného než tužkové baterky. A že ta holka. „Střídám to. co sedí za ním – jak se jen jmenuje. Vyprázdnil všechny svoje videohry a Joshova autíčka na dálkové ovládání a zavolal babičce. ===+= .“ „Nejmíň nudnej Batman všech dob. Nemůžu ho vůbec číst.“ „Cože? Ty nemáš ráda Batmana?“ „Proboha. přistihnu se. Taková nuda.„Je nudnej. že vlasy se Eleanor vzadu na krku sbíhají do měkké rezavé špičky. Když se smál. „Přinesu ti Návrat temného rytíře.“ Všichni ostatní se tlačili uličkou ven. když přemýšlí. když čučíš z okna. Vždycky když přijdeš s Batmanem. že poslouchám Stevea nebo koukám z okna a přeju si upadnout do hyperspánku.“ řekla.“ zahuhlal a vstal. ta s velkýma prsama a oranžovou kabelkou Esprit – je do něj evidentně zabouchnutá. Neměl vyloženě dolíčky. „Co to je?“ „Akorát nejmíň nudnej Batman všech dob. Eleanor taky vstala.“ „To teda nevíš. „Jen počkej.“ Autobus zastavil. Znělo to dost kriticky. ale tváře se mu poskládaly do varhánků a oči mu skoro zmizely.

Prohlásila. Ona a ta druhá. „Ne. Ty holčičí copánky a ofina. „To bys pak mohla dělat reklamy na cereálie jako ona.“ DeNice vlastně trochu jako gymnastka vypadá. lacláče. „Ne. Eleanor si oblékla tričko a potom se teprve vysoukala z úboru. že máma nechce. jak se přeskakuje předpotopní gymnastický kůň. „O tom si může nechat leda zdát. ptám se. ale nechtěla běžet po žíněnkách. přece nezačnu kvůli gymnastice chodit za školu. i když vlastně…“ „Ty jseš teda podvodnice. to dělala ještě horší. že přes tohleto skočím.“ Eleanor vzhlédla.“ .“ odpověděla Eleanor a hopsala na místě. jak se oblíkala. abych dělala nic.“ řekla Eleanor a zahihňala se. „No. jeptiško. „Z náboženskejch důvodů.“ „Aha. že příště to všechny musí zkusit. že jí ulítnou prsa.“ „To jako fakt?“ zeptala se Beebi. a tečka. u čeho by se mi mohla protrhnout panenská blána. (Jelikož maxivložkový útok je vynikající cesta. nebo co?“ Beebi se zahihňala. když na ni bude čučet celá třída. Nikdo by ji netipoval na středoškolačku a tím. Eleanor se koně nebála. „Řeknu paní Burtový.KAPITOLA 14 ELEANOR „Snad si nemyslí. Beebi.“ řekla DeNice. Trička s nabíranými rukávy. Holky na ni čekaly na konci uličky.“ „Tak sebou hni. „No. stejnobarevné gumičky do vlasů… Cvičební úbor na ní plandal jako dupačky. aby dostala nahoru džíny.“ prohlásila. Nechtěla běhat vůbec. „Půjdeš?“ zeptala se DeNice. „Vypadám snad jako nějaká gymnastka? Druhá Mary Lou Rettonová. napadlo Eleanor.“ řekla DeNice potom v šatně. jestli půjdeš na oběd. se začaly na těláku s Eleanor bavit. Vždycky přitom měla pocit. aby nic nebylo vidět.) V dnešní hodině jim tělocvikářka Burtová předvedla. jak si získat kamarády a zapůsobit na lidi. ta statná. „Jo.“ řekla DeNice obdivně a popotáhla si lacláče.

O krátké přestávce zahlédla Parka. „Tak co máme… Ofélii hráblo. „Navíc mám dojem. že nastoupí do autobusu a Park si nesundá sluchátka. kdyby jednoho dne nastoupila a on nezvedl hlavu.“ řekl Cal. Každé ráno se Eleanor bála. Šel kolem. kdo před ní najednou stojí a chce si zatančit ploužák?“ „Já nechci. „Protože neumím ohýbat časoprostor. Jako by se pořád snažil v záklonu podlézt tyč.“ řekl Cal.“ odpověděl Park. Jí dojde.“ řekl Park.“ „Cože? Já nechci na slavnost s Kim. „mohli bysme pozvat Kim. Nebo se bál. bude smutná a hádej. že se praští o futro. Park se usmál. Něco vykládal a Eleanor se na něj mračila. Potom se podívala na Parka – a přestala se mračit. Pan Stessman je rozdělil do skupinek.“ Eric zase něco řekl a Eleanor se zase zamračila. Dostala do dvojice kluka jménem Eric. dvanáct?“ ELEANOR „Takže Psylocke je další telepatka?“ „M-hm. Všichni spolu půjdem na slavnost. jako se s ní bavit začal.“ odpověděl Park. nechtěla. že se ti nelíbí.Sedla si s DeNice a Beebi k jejich obvyklému stolu u okna. se s ní taky bavit přestane… A kdyby se to náhodou stalo. aby viděl. PARK „Proč nemůžeš dostat řidičák před školní slavností?“ zeptal se Cal. Teda jako. „Do pytle. jak je z toho zdrcená. Na tom je založenej můj plán.“ ozval se pan Stessman. že se jí líbíš. Eleanor seděla na opačné straně třídy u okna. vždyť víš… líbí se tobě. kámo. „Ona chce jít s partou. Ani se mi nelíbí. baskeťáka. Eric stejně jako spousta jiných vysokých lidí chodil s rameny asi tak třicet čísel za boky. „Kdybys měl auto. „Minuta do konce.“ „No právě. nebo já. aby byla Kim smutná.“ „Ona. . Že stejně náhle.“ řekl Cal.“ „Můžeš ji pozvat. Měli porovnat Julii s Ofélií. že jo? A Julii bylo kolik.

“ říkali.“ „Nezapomínám.Zatím se to nestalo.“ „Je to celý hrozně sexistický. kterej je nenávidí a má z nich strach. Jako doslova pořád. No. „Nepodstatný.“ „Snažíš se přijít s nějakou opravdu emancipovanou X ženou?“ zeptala se . že budou chránit svět. Co si Eleanor myslí o té desce U2? Je skvělá. když se hádali. I když co jinýho by asi v takovejch botách mohla dělat. ne tak úplně vykulil… Párkrát už ji napadlo.“ řekla. Což byla nejspíš nejrasističtější myšlenka všech dob. pořád je to akorát myšlení. „ale…“ „Žádný ale.“ „Že jo?“ Na všem důležitém se shodli a o všem ostatním se dohadovali.“ nedala se. Půlka z nich akorát hodně usilovně myslí. „jo!“. Ovládá počasí silou mysli.“ řekl a zavrtěl hlavou. Zatím se bavili pořád. „Jo. kterou strávili v autobuse vedle sebe.“ odvětila Eleanor.“ „Jo. A skoro pokaždé začali „co si myslíš o…“. protože vždycky. co můžeš udělat uprostřed čajovýho dýchánku.“ „Má boží číro…. „X-Meni nejsou sexistický. „K čemu potřebujou X-Meni další telepatku?“ namítla.“ „Pořád je to něco.“ nadhodil Park. „Představujou metaforu pro přijetí odlišnosti. „X-Meni nejsou sexistický.“ „Přesně.“ „Stává se nehmatatelnou. Co si Park myslí o Miami Vice? Připadá mu to nudný.“ Park vykulil oči. Park si opřel hlavu o sedadlo a s úsměvem se zadíval do stropu. Prokecali každou vteřinu. A to bylo taky fajn. Navíc zapomínáš na Storm. Jako by u nich schopnost myslet byla superschopnost. jestli má tvar jeho očí vliv na to. jak vidí věci. „Tahle má fialový vlasy. „Ale.“ „Ne když zrovna neseš horkej čaj. „To je rozdíl. A Shadowcat je ještě horší – ta mizí. Jeden přes druhého – „jo“. dali slib.“ řekl Park. „Já vím.“ skočil jí se smíchem do řeči. „všechny holky tam jsou tak stereotypně holčičí a pasivní. když se na něčem shodli. „jo“. dokázala Parka rozesmát.

ale… prostě lítáš. Pomalu k domu zamířil.“ „Jakou superschopnost bys chtěla ty?“ změnil téma. „Chtěla bych lítat. Taky ještě neměl řidičák.“ řekl. Park zavrtěl hlavou a rozběhl se. Není moje holka. aby to Eleanor ukázal. „Jdeš za svojí holkou?“ zahalekal za Parkem. Steve se venku hrabal ve svém sporťáku. že to není moc užitečný. „Vím. že musí být do devíti doma.“ odpověděl Park a polkl. ani když Park vyšel po schodech ke dveřím a zaťukal na ně. PARK „Ty vole.“ odpověděla Eleanor a zadívala se jinam. ale táta řekl. chvilku ho pozoroval. nindža hadr. Jen stál ve dveřích a čekal. že ho tady v okolí občas vídá.“ „Jo. Steve. pak ji zas položil a spal dál. pomyslel si a vzal to zkratkou. Nepohnul se.“ „Co?“ Park se měl jít po taekwondu převlíknout. který na Eleanořina tátu vypadal moc mladě. a tak měl jen necelou hodinu na to. Otočil k ní hlavu a opřel se tváří o vršek sedadla. řekl si v duchu. Nevěděl úplně přesně. koho za těmi dveřmi čekal. „Co takhle Dazzler? Oživlá diskokoule. Park měl dojem. . „Plížíš se. na které zastávce nastupuje a taky že bydlí vedle školy… To musí být ono. „Je doma Eleanor?“ zeptal se Park. Pes zvedl hlavu. kde Eleanor bydlí. Parku. Věděl. Na dvoře se válelo pár rozbitých hraček a na zápraží spal obrovský rotvajler. Zastavil se u bílého domku. „Co?“ „Máš tajný rande se svojí holkou? S Krvavou Máry?“ „Ona není moje holka. ale už se na to chystal. Otevřel mu chlap. Někoho víc jako ona.“ řekl Steve.ho. Netušil. Někoho cizokrajnějšího. razíš na nindžovskou misi?“ „Nindžové chodí v černým. Usmíval se. Chlap neřekl ani slovo. Nebo White Queen? Vší silou myslí a má při tom na sobě věčně neposkvrněný bílý spodní prádlo.

že půjde. „Čau. Oči měla vyplašené a vykulené. dveře se otevřely. „Už jsi to četl?“ zeptala se. Přečíst Watchmeny trvalo dvakrát déle než přečíst jakýkoli jiný komiks. jen trochu. ne jen tak. aby Eleanor mohla proklouznout ven.“ řekl.“ řekl. Potkat se někde jinde než ve škole. Měla tak bělostnou pleť. potom rychle seběhla ze schodů. že nemá duhovky. že jí to musí ukázat… „Ahoj. Když otočili poslední stránku.“ Nechala ho sedět na schodech základky. Jakmile se na ni podíval. Já vlastně taky. Její tvář ožila. Následoval ji po štěrkové příjezdové cestě k zadnímu vchodu základky. „Aha.“ „Přišel jsem…“ „… mě vyzvat na souboj muže proti muži?“ Sáhl pod přední díl doboku a vytáhl druhé číslo Watchmenů. Takhle ve tmě to vypadalo.„Kdo se ptá?“ Ten chlap měl nos jak nůž a spatra se přes něj na Parka díval. že bysme mohli… spolu. splývaly jí podél obličeje v dlouhých tmavých loknách. že si to měl uvědomit dřív.“ odpověděl Park. „Už musím. co má dělat. „My spolu chodíme do školy. Chlap se na něj ještě vteřinu koukal. (Pořád by nejradši jen seděl s Eleanor a povídal si s ní. „Myslel jsem. došlo mu. nad kterým bylo velké bezpečnostní světlo.“ řekla. Eleanor měla mokré vlasy. jak se to říká. ELEANOR Když se vrátila domů. pak zavřel dveře. Park ze všeho nejvíc chtěl sedět dál a povídat si o tom. Pár minut čekal. Viděla. Myslel jen na to. Zavrtěl hlavou. a zrovna když začal zvažovat. „Tak jo. a dneska to bylo ještě delší. a to doslova. protože bylo hrozně zvláštní sedět spolu někde jinde než v autobuse. Park si nebyl jistý. Už mizela vevnitř.) Ale ona vstala a zadívala se na jejich dům. že se měl rozloučit. Eleanor se posadila na horní schod a on vedle ní. ale běžela televize.“ Eleanor se ohlédla ke dveřím. v obýváku byla tma. že sem neměl chodit – napadlo ho. že ve světle pouliční lampy zářila. že . než ho vůbec napadlo.

jak se usmíval.“ ===+= . „Ne. jak voněl. Kvůli němu se všechno.“ Vyčkávala ve dveřích pokojíčku. zdálo stejně plesnivé a smradlavé jako on. Jediný koutek v její hlavě. Zalezla si do postele. Na to. potem a obyčejným mýdlem. Oči nespouštěl z televize. Lekl se a mňoukl. vo co ti de.“ odpověděla. nic jinýho nejsi. že se k němu Richie nedostane. o kterém si myslela. „Je to prostě jen kluk.) Jenže teď se do něj Richie dostal a očůral si to tam. „Já vím. když se mu něco líbilo. jak jen maličko zvedl koutky. … aniž by slyšela Richieho slizký hlas. Dokonale odděleného od tohohle baráku a od všeho. zavřela oči a zatnula čelisti a pěsti – držela všecko pevně zaťaté. Čistě ze zlosti vykopla z postele kocoura.Richie sedí na gauči a máma stojí ve dveřích kuchyně. šla dovnitř a zavřela za sebou. Do té chvíle si uchovávala Parka v hlavě na místečku. Když Richie nic dalšího neříkal.“ zašeptala Maisie zezdola. „Jen jeden kluk ze školy. Schytala je rovnou do brady. Do pokojíčku je to jen pár kroků… „To je tvůj kluk?“ zeptal se Richie. (To místečko bylo naprosto parádní. Na to. než dveře zaklaply.“ „Co chtěl?“ „Poradit s úkolem.“ sykla nevrle.“ zavolal za ní ještě. než stačila zmizet.“ Eleanor nechala ta slova natvrdo dopadnout. co se tady dělo. ve kterém by se snad mohla pomodlit. „Hárající čubka. dokud se nedokázala nadechnout a nezačít přitom ječet. Teď nemohla na Parka myslet… Na to. jak ve tmě vypadal. oblečený celý v bílém jako superhrdina. „Eleanor. „Ne. co cítila. ale hned zas vyskočil zpátky. „to byl tvůj kluk?“ Eleanor zaskřípala zuby.

Já vím. že je to pravda. Po pár vteřinách se natáhl a zatahal ji za cíp starého hedvábného šátku. že její život stojí úplně za prd – ne kvůli tomu.“ „Jen mě poslouchej. tak kvůli tomu. je to nejúžasnější. proč jsi tady.“ řekla.“ Máma odešla. Stejně to vůbec není nic takovýho. ale řeknu mu. Protože jestli už musí kvůli něčemu brečet. když šla na zastávku.“ zašeptala. „o to nejde. protože Park ji ani nepozdravil. „Eleanor…. A z toho. Eleanor vyběhla předem. aby sem už nechodil. vzala kartáč a stáhla jí vlasy do ohonu. „Nechci o tom mluvit. když si sedla. Ale to je stejně jedno.KAPITOLA 15 ELEANOR Když se ráno Eleanor vypravovala. když nastoupila do autobusu. jakmile zaslechla. protože věděla. Už sem nepřijde. dobře? Já ho sem nezvala.“ řekla Eleanor.“ „Ne. že nějakej hezkej suprovej kluk ji nemá rád jako doopravdy. Zvlášť když už to. že s ní Park vůbec kamarádí.“ „Ne. že jí bylo do breku. že jsi ještě moc mladá. Zadívala se do uličky. Pořád mluvila šeptem. Už sem víckrát nepřijde. Richie byl pořád ještě doma. . „Omlouvám se.“ „No. „Já vím. byla akorát naštvaná. že pouští v koupelně u umyvadla vodu.“ řekl. Asi vypadala vytočeně. A bylo jí z toho do breku. opakovala si v duchu.“ odvětila Eleanor a odstoupila od ní. máma stála v pokojíčku. co ji v životě potkalo. „Jde o to.“ řekla máma a zkřížila ruce. aniž při tom rozčesala kudrny. fajn? Stejně to vůbec není nic takovýho. tak… dobře. který si uvázala kolem zápěstí. „Počkej.

Přejížděl jí palcem po dlani a po prstech a ostře vnímal každý její nádech.“ řekla. to byl… manžel mojí mámy. „Já nevím. než jako kdyby celou noc myslela na to. až její ruka sjela do mezery mezi nimi. A dík. žes přinesl ty Watchmeny.“ Pořád držel cíp jejího šátku.“ Vážně se s Parkem nechtěla o Richiem bavit.„Za co?“ Dokonce i zněla vytočeně. jak je blbá.“ „Jo? Dík. jak bez toho mohl tak dlouho vydržet. „To byl tvůj táta?“ zeptal se. Trhla hlavou. „Omlouvám se. užasl.“ „Ne.“ „Jsou super. Leda tak trable. co?“ „Jo.“ zopakoval. Jakmile se jí dotkl. Jsem ráda. Dívala se na jeho ruku. že jsem si je mohla přečíst. Kdyby ho teď Park viděl. A Eleanor se rozložila. Cítila. jak krásnou má Park pusu. „Ty za to nemůžeš. Namotával si šátek na prsty. jak jí měkne a gumovatí obličej. Myslím tu část s Komediantem…“ „Jo… promiň. Jako držet něco dokonalého a dokonale živého. „Ne. . Pro mě nic neznamená. Už se jí skoro povedlo seškrábat Richieho z toho Parkova místečka v hlavě. pochopil by úplně všecko. On ale nezvedl oči. Ach jo. Můžeš si to dneska vzít domů.“ „Já jsem to večer přečetl ještě dvakrát. Nebo bijící srdce. a tak se na něj podívala. nepřítomně mnul hedvábí mezi prsty.“ „Mělas průšvih?“ „Tak trochu. žes měla kvůli mně včera průšvih…“ Znovu zatahal za šátek. Dost drsný. Pak vložil hedvábí i s prsty do její otevřené dlaně. PARK Držet Eleanor za ruku bylo jako držet motýla. tak jsem to nemyslela. hned by poznal. „To nic. Kdyby se jí teď podíval do tváře. Mám dojem. Myslím… asi si to potřebuju přečíst ještě jednou. Ne. Snažila se tvářit nenaštvaně – ale radši by vypadala naštvaně. chová se jako kráva.

Už se držel s pár holkama za ruku. jestli si toho rozhlížení všimla. oči víceméně otevřené a napadlo ho. ELEANOR Rozložila se. Jako když mechanika počítače vyplivne disketu. PARK Když autobus zastavil. tak dost podobný tání – jenom brutálnější. jsem všechny ty ostatní holky nepřečetl. jestli s ním není něco v nepořádku. ta pusa byla hned o dost lepší. jestli se na ně někdo nekouká. Že jí palcem mapuje dlaň. Nebo babičku. když ji vysílali transportním paprskem na Enterprise. až je její táta vyzvedne. dokonce i když vzala svoje knížky a stoupla si .) Držel se za ruku dokonce i s Tinou. přečetl ji. pomyslel si teď. Když loni dal pusu té holce. Snažila se vylovit z paměti. měl suché rty. Pořád civěla do země. Poznal. kterou nepřečte. Parka zaplavil příval reality. myslel si tenkrát. když spolu „chodili“ v šesté třídě. Možná trošku upocenější. Pak se nervózně podíval na Eleanor. vulkánským stiskem ruky. Dawn). A vždycky to bylo fajn. Možná mě nepřitahujou opravdický holky. než ji sežerou… Možná ji Park znehybnil nindžovskou magií. když s ní šel do kostela. A když si představil She-Hulk nebo Storm (na místě té holky. protože jí nic jiného nezbývalo. S jednou loni na plese prváků. Na kolečkových bruslích. Nebo. které zvířecí druhy paralyzují svou kořist. Moc se to nelišilo od toho. rozpačitější. Dokonce ho napadlo – vážně přímo při té puse – jestli není gay. že ji Park drží za ruku. Kdyby někoho náhodou zajímalo. a teď ji sní. Když se dotkl Eleanořiny ruky. (Dali si pusu. jaký je to pocit. I rozložená na milion částic ale Eleanor cítila. Třeba jsem nějakej zvrácenej komiksosexuál. Seděla úplně bez hnutí. Nervózně se rozhlédl. Jako by došlo k chybě. když jako malý při přecházení silnice držel za ruku Joshe. když čekali. Jenomže líbat se s klukem ho taky nelákalo. To by bylo boží. pustili se.

Nedívala se na něj ani teď. „Uvidíme se na anglině?“ pokračoval. Jemně poklepal na dvířka její skříňky. „Co hej?“ „Dobrý?“ zeptal se. Jako někdo. Kdyby se někdo koukal. „Hej. jak dokáže třeba jen zmáčknout kliku a neomdlít při tom? Tohle je možná důvod. pomalu mu začalo docházet. že se na jednom místě soustředí tolik nervových zakončení? A jsou tam pořád.“ řekl. kdo si v reklamě poprvé lokne dietní Pepsi. Jak je vůbec možné. opřel se o zeď. když se Eleanor dotýkal. že se jim líp řídí na manuál. Když nastoupil do autobusu. Jak z něj vyprchalo omámení z doteku. Překonal nutkání položit si tam tvář. Přikývla a odešla. a když ji otevřela. Nic se nedělo. jen šoupla pár knížek do přihrádky a vytáhla jiné. Přikývla. Dokonce se na něj vůbec nepodívala. co by vlastně viděl? Park si nedovedl představit. Šel s ní až k její skříňce. jak se tvářil. proč tolik lidí tvrdí.do uličky. že Eleanor se ani nepokusila ten dotek nějak opětovat. Eleanor nic neříkala. Přestřelená blaženost. Kristepane. Můžete někomu znásilnit ruku? O anglině ani o dějáku se na něj Eleanor vůbec nepodívala. Kristepane. Zavřela je. ELEANOR Celou první. PARK Kristepane. Po vyučování šel k její skříňce. druhou i třetí hodinu si Eleanor třela dlaň. kdy se jim zachce? Protože jestli tam jsou pořád. Stál v uličce za ní. nebo se prostě zapnou. už seděla na jejich místě – jenomže na jeho . Nesevřela mu prsty. ale ona tam nebyla. Byla přibližně stejně vysoká jako on. Vlasy měla vyčesané a na krku rudé skvrny.

Bylo mu tak trapně. než ho vzala za ruku. „Dobrý?“ zašeptala. ===+= . Park si poposedl a otočil se zády do uličky. Kristepane.sedačce u okna. že se nezmohl na slovo. Obemkla jeho prsty svými a palcem se dotkla jeho dlaně. Oba zírali na svoje ruce. Prsty se jí třásly. Přikývl a zhluboka se nadechl. Sedl si vedle ní a strčil si ruce mezi kolena… Takže se musela natáhnout a chytit ho za zápěstí.

“ odpověděl. co jí dal Park. A Parkovi dělalo zjevné potíže doříct jakoukoli větu. aby si mohla dneska. Steve nadával. Což samozřejmě byly. Pokusila se to přemalovat na kytičku nebo tak něco. když se jí po něm bude nejvíc stýskat. potom hrála s Maisie pasiáns.) Včera cestou ze školy si musel autobus patnáct minut zajet objížďkou. (Navíc to nebylo jen držení za ruce. Nějaký úchylák jí na učebnici zeměpisu napsal „vlhne ti ze mně?“. že je něco víc než jen součet jednotlivých částí. Park se jejích rukou dotýkal. kde bylo možné všechno. než začal golf. (Takže ji má rád jako doopravdy. „Umím silou mysli rozbíjet kanalizační trubky. že přijde pozdě na svoji novou brigádu na benzínce. protože si tam připadala chráněnější. S ním měla pocit. jako by to byly nějaké vzácné drahocennosti. a tak strávila spoustu času tím. jako by její prsty byly nedílná intimní součást jejího těla. Nemohla se na Parka pořádně ani podívat. V neděli mohla Eleanor celý den myslet na to. Dívala se s malejma na animáky. ale dokonce ani v představách spolu nedělali nic jiného – ani tam. že dost výrazně osekala jejich rozhovory. Zato soboty se táhly deset let. Heč. míň na ráně. Skoro se jí dařilo předstírat.) Jedinou stinnou stránkou jejich nové autobusové rutiny bylo. když se jí dotýkal. že mají celý autobus jen pro sebe. Už si udělala všechny úkoly. Co se jí týkalo. Potom měla v plánu poslouchat muziku. Těžko se to vysvětlovalo. Šetřila si poslední dvě baterky.KAPITOLA 16 ELEANOR Nejhorší byly soboty. Dostala jich od něj už pět. že to začmárávala černou propiskou. . Asi byla trapná. Park řekl: „Tý jo…“ „Co je?“ Eleanor teď sedávala u okna. protože někde prasklo kanalizační potrubí. byl to jen důkaz toho. že za chvíli už bude pondělí. pouštět kazety. a pokud baterky vydrží. bude moct v duchu strávit čtyři sta padesát minut s Parkem a držet ho za ruku. že držet se s Parkem za ruku je doopravdy nádhera. až z toho obě šilhaly nudou.

tohleto s vlasy. „Jakou máš přezdívku?“ „Říkají mi… ééé…“ Pak se rozesmál a zatahal ji za kadeř. ale vepředu na něm bylo velkými černými písmeny napsáno „Black Flag“. Fakticky fakt. Zkosené zářivé tváře. jako by šla na pohřeb – svůj vlastní. Eleanor jí šlohla ze šití všechny zavírací špendlíky a přidělala si přes díry v džínách kousky hedvábí a sametu.“ navrhla a položila dlaň na jeho ruku. Černé tenisky. Pořád chodil v černém. máma jí říkala. Dočista rovné a skoro dokonale černé.“ řekl. Ne. že vypadá. když si ještě občas všímala.) „Nevím. . počkej – Potrubář. co si za poslední dva týdny řekli. Vzadu krátké.“ „Trubkař. ale vepředu delší a trochu jako do vějíře. „Já nevím… křehce. Začala mu psát dopis – začala ho asi tak milionkrát – ale přišlo jí to jak trapárna z druhého stupně. Krátké černé řasy. (Měl jedno bílé tričko. Černá punkrocková trička přes černá funkční trika s dlouhým rukávem. To bylo všechno. Teda aspoň to říkávala. (To byl nejnovější úžasný pokrok. ‚Nejvyšší čas protáhnout potrubí!‘“ Zase se zasmál a zatahal ji za další pramen vlasů. v čem Eleanor chodí. Vypadají prostě…“ Sevřel její ruku mezi obě své. „Jsi jako malá holčička. Husté klenuté černé obočí.„To je dost omezená mutace. ale máma o tom ani nepípla. Modré džíny. skoro každý den.“ řekla. Její prsty sahaly jen k jeho horním kloubům. v podstatě od hlavy k patě. Co by mu asi tak napsala? „Milý Parku.“ přiznal. líbíš se mi.) Vždycky když si Eleanor na sebe vzala něco černého. Občas se k ní po škole zezadu přikradl a zatahal ji za culík nebo jí zaťukal na vršek drdolu. což u něj vypadalo jako vědomá volba. Vypadal jako nakreslený uhlem.“ Měl fakt hezký vlasy. hezky prst na prst. „Cože?“ „Tvoje superhrdinský jméno.“ zašeptala. jakou mám přezdívku. Skoro celý v černém. Máš fakt hezký vlasy. Parkovi černá slušela. „Třeba Antiinstalatér. Byla to asi jediná část těla. kterou měla menší než on. „Jak to myslíš?“ „Tvoje ruce.

“ Spojka. skřííp.“ Kdyby tam s nimi byla máma. PARK Pick-up pořád chcípal. „Dva kluci. kdyby vedle něj neseděl napružený táta. někdo ti ho vypne. jestli nejede motorka… Nejblbější na tom bylo. plyn. zařaď. že je tupec.“ hájil se při taekwondu. položil si na něj hlavu a obrnil se. zařadit. Nikdy se nedokázal naučit něco nového. Podobně to bylo občas na taekwondu. „Zkus to znova. „Prostě poslouchej motor. V duchu Park úplně viděl.“ zabrblal Park do přístrojové desky.“ Zase to chcíplo. „Znova nastartuj… Teď nemysli. „Proboha živýho.“ štěkl táta. Makáme na tom rok. Tvýho bratra jsem naučil řídit za dva týdny. Parkův táta nic neříkal. zařadit. pusť.“ řekla by. plyn. sešlápni spojku. potom zařaď. „Pořád umí řídit auto s ručním řazením.“ „Vždyť budu stejně řídit jen máminu impalu. otoč volantem. snažil se bránit. „Joshovi asi nedělá potíž nemyslet. Park sevřel volant v pozici za deset minut dvě. „Moc myslíš.“ řekl táta. já už nevím. jen zařaď… Řekl jsem nemysli. hoď tam blinkr.“ řekl Park. „Přece nejde. Když byl Park malý.„Milý Parku. okřikla by ho. Každej jinej. Parku. že by to nejspíš docela v pohodě zvládl. Co na ní vidí on. Máš vážně nádherný tváře.“ Podle Parka to byl silně zjednodušující návod. když ho to učil táta. hrozně moc se mi líbíš. abych nemyslel.“ A táta by zatnul zuby. „To se nedělá. „a ta má automat. co s tebou. ale Park věděl. Tohle táta říkal odjakživa.“ odvětil táta. Spojka. že v něm začíná bublat vztek. koukni se ještě jednou. koukni do zrcátek. Pick-up chcípl. jak to bez problémů dělá.“ „Když budeš bojovat takhle. „Klidně si o bráchovi říkej.“ V souvislosti s Parkem nerada myslela na jedinou věc.“ . Poslouchej motor. „Nemůžu si vypnout mozek. Z táty tryskala frustrace všemi póry.

kdo ho kreslí – hodně širokou a výraznou. „Zkus to znova. to je jasný… Radši by jí to neměl vůbec říkat. Třeba by se podívala z okna. Nejspíš si to myslí právě teď.“ řekl Park. Mám toho dost.“ skoro zařval táta. Dovnitř neviděl. Přesně to si o něm myslel táta.“ „Budeš toho mít dost. Ne jako psychopat. Kdyby tam s nimi byla máma. kdyby tam vydržel stát dost dlouho. ===+= . milej zlatej. protože se snaží ovládnout a neříct to nahlas. až já řeknu. Velké hnědé oči. Soboty byly nejhorší. Domů to bylo jen pár kiláků. Chcíplo to. řekla by: „Tak tohle teda ne. Jestli máš vztek. ale do Eleanořiny.“ „Ne. běž ven a vyřvávej si do nebe. neodbočil do svojí ulice. plné růžové rty. Pusu měla trochu jako Joker – podle toho. on si ho nevšiml. kdyby s ním všude byla máma a bránila ho? Že je poseroutka.“ Co to o Parkovi vypovídalo.“ pobídl ho táta. Zato děti na něj čučely. ale on šel dál.„O to vůbec nejde. Neznělo to zrovna lichotivě. Eleanor se z okna nepodívala. Park otevřel dveře a seskočil na zem. „Já toho mám dost teď. přestože byla docela zima. že by byl nejradši. Táta zahulákal jeho jméno. Jestli kolem něj táta cestou domů projel.“ „No. Táta praštil velikánskou rukou do palubní přihrádky. já nás domů nepovezu. „Ne. Když za soumraku procházel jejich čtvrtí. a tak šel domů. že máš dost. Nejspíš je tak zticha. U nich na dvoře si hrály dvě malé nazrzlé děti. Zkus to znova.“ Park nastartoval. Chtěl jen vidět její tvář.

Usmíval se na ni celou dobu. ale té si Eleanor nevšímala. vzal ji za ruku a přitiskl k ní rty.“ řekl a pustil ji. kterou dostala od Parka. . Do objímání byla celá žhavá.KAPITOLA 17 ELEANOR Nejlepší byly pondělky. Díval. V očích ji zaštípaly slzy. opírali se o zeď skoro až do zvonění. Ale usmát se musela. do rukávu jeho černého trenčkotu. Dívala se na ni taky Tina. „Teď se mi bude zas stýskat. otočila se k oknu. Dovolila si jen na chviličku zabořit obličej do jeho ramene. Park se na ni doopravdy usmál. že ji poradkyně omluvila z výuky. až to plesklo. ještě že ho nemá na žádný opravdický předmět. že se dokonce na paní Dunneovou usmála. když vešla do jejího kabinetu. Byla samou blažeností tak mimo.“ zvolala paní Dunneová a objala ji. Chodba byla prakticky liduprázdná. Park vstal. když jí řekl. „Stýskalo se mi po tobě. Když došla k jejich řadě. Když šla za poradkyní.“ Pablb jeden. Položil před ni omluvenku tak prudce. „Eleanor. a tak se usmála do země a každých pár vteřin zvedla oči a podívala se. jela prsty po cihlové zdi a broukala si písničku. co k němu šla uličkou. Celou cestu do školy už nic víc neřekli. Když dneska nastoupila do autobusu. Park doprovodil Eleanor k její skříňce a oba tam zůstali mlčky stát. Stalo se to tak rychle. ne přede všemi. že nestačila umřít blahem ani studem.“ zašeptal. jestli se na ni pořád dívá. On jí pevně tiskl ruku. Eleanor se nedonutila mu ten úsměv rovnou oplatit. „Eleanor. Přišla pozdě na třídnickou hodinu a přeslechla pana Sarpyho. budíček! Máš omluvenku od výchovné poradkyně. a jakmile si sedla. Park nakonec zvedl ruku a omotal si kolem medového prstu jednu zrzavou kudrlinu.

jak se máš?“ . Eleanor sjela pohledem ke svému svetru (nějaký hodně tlustý pán si ho zřejmě kolem roku 1968 zakoupil na golf) a k děravým džínám. „A já jsem na tebe vážně pyšná. Zvedl to na třetí zazvonění. Tvůj tatínek to neví?“ „Nejspíš ne.Objala Eleanor.“ „Nazdar. že je tvůj tatínek – a prý zavolal sem.“ pokračovala paní Dunneová. jak děsně vypadá jindy? „Ehm. Proboha.“ řekla Eleanor.“ řekla radši.“ řekla paní Dunneová. že na ni leze další záchvat objímání. „Jasně…. Třeba umřela babička. ale tušila.“ „Vypadáš dobře. Eleanor už málem poprosila o kartáček na zuby. Neměli kabelovku ani telefon a ve vlastním domově si připadala jako v podzemí… Zbývala spousta času na úkoly. Na paní Dunneové bylo vidět. tati.“ odpověděla Eleanor. „Děkuju. Proboha. posadila se na kraj stolu a položila Eleanor ruku na koleno.“ řekla paní Dunneová. princezno.“ řekla paní Dunneová. „kdykoli budeš potřebovat. že ti sem někdo před vyučováním telefonoval. I ji samotnou udivilo. děkuju. že máš jedničky skoro ze všech předmětů?“ Eleanor pokrčila rameny. Eleanor vytočila tátovo číslo. „Jak se máš?“ „Dobře.“ Vstala.“ V tu chvíli byla Eleanor ráda. Tady Eleanor. Nějaký pán – řekl. „Ale proto jsem tě sem nezavolala. „Aha. „Chtěla bys mu zavolat? Můžeš tady ode mě z kabinetu. že vůbec ví. „Tak jo.“ Jakmile odešla. Jsi tu proto. „Víš. „Já si na chviličku odskočím. hned když se poprvé potkaly.“ Chce mu zavolat? Proč jí vůbec volal? Třeba se stalo něco hrozného (něco doopravdy hrozného). můžeš si přijít zavolat sem ke mně. protože nemá vaše číslo domů…“ „My doma telefon nemáme. že je mezi nimi stůl. že ho pořád zná zpaměti. „chápu. Potřebuju si poopravit nalíčení.“ „Mluvila jsem s tvými učiteli.“ odtušila Eleanor. „Je to tak. že by následoval maraton objímání a poplácávání po koleni. „Víš.“ řekla rozzářená paní Dunneová.“ odvětila paní Dunneová. do které školy chodí. „Ahoj. Překvapilo ji.

kdy na to přišla.“ Nemělo cenu mu říkat. .“ „Tak fajn.“ pokračoval.“ To už bylo skoro před rokem. „Vyzvedneš nás? Víš. „Fajn. kde teď bydlíme?“ „Vyzvednu tě po škole – jenom tebe.“ „Kdo je Donna?“ „No přece Donna – moje snoubenka. Tak v pátek ve tři. „tak jsem jí řekl. že si ráda něco přivyděláš. vzhledem k tomu že on telefon má. Disko hity sedmdesátých let nebo nejnovější sbírku televizních filmů. „Tak jo. „Tvoje sousedka?“ zeptala se Eleanor.“ Tolik nevydělala ještě nikdy. V kolik končíš?“ „Ve tři. že si ani nepamatovala.“ Táta měl podobný hlas jako lidi v televizi.Vteřinku přemýšlela. zavoláš kámošům… Takhle snadno jsi deset babek ještě nevydělala. Můžeš tady u nás přespat. ruce rozpřažené. ti. že bys určitě pohlídala Matta. dáš si pizzu. Mám tě rád. Jejímu tátovi nemělo cenu říkat nic. Pohoda. Dohlídneš na Matta. To Eleanor věděla už tak dlouho.“ „Bezva.“ řekla. Přitiskla rty ke hřbetu svojí ruky. Viděli jste ji přece. „Napadlo mě. že bys mohla v pátek večer přijít. abych s ní šel na nějakou svatbu. Nechci. dobře se uč. Napadlo mě. Donna.“ odpověděla. Všechno je v pohodě. „Jo. jaký je to pocit. když jste tady naposledy byli. abys musela hlídat plnej barák děcek. „Jak se všichni máte?“ „Fajn. Všichni jsou v pohodě.“ „Dobře. jestli s nimi chce mluvit.“ Paní Dunneová čekala ve dveřích. a taky auto a vlastní život. že by se třeba mohl víc snažit. když odcházela chodbou. co se vám snaží prodat všelijaké kompilace.“ řekl. „Donna chce. „Hele. že když ještě telefon měli. jen aby věděla.“ „Nikdy nezavoláte. Ani mu připomínat. že řekne pravdu. princezno. říkala si v duchu Eleanor. že nemají telefon. nikdy jim nezavolal. Ani zmiňovat. mám pro tebe suprovou nabídku.

Když přišel do třídy pan Stessman. „Tím pádem se mi může stejně dobře líbit ta. dělal. že v tom je právě problém?“ „Ne. Usmívala se na něj. teda na ten ples.PARK „Na školní slavnost nejdu. Měla by se takhle usmívat pořád. jako že se musí opřít o tabuli.“ řekl Cal. vždyť ani nejdeš. Našel jsem dokonalou návnadu pro svoji Kimopast. Přitahuješ ji jak magnet. jestli Eleanor už jde. Cal seděl ob řadu za ním.“ Park se prudce otočil. „Ehm. pomyslel si Park.“ „Proč? Ještě tady není. který se líbíš?“ „Já se nelíbím žádný. prosím. aby se takhle usmívala neustále. při kterém vidíte tomu člověku skoro všecky zuby.“ řekl Park.“ „Nezdá se ti. Eleanor. Měla takový ten úsměv. „Jo.“ prohlásil Cal.“ odpověděl Cal.“ Přišli na angličtinu dřív. „Mohl bys na pět minut přestat být nejhorší kámoš na světě?“ Park se podíval na hodiny. co jí je? Vypadá. a když půjdeš taky. kterou doopravdy chci.“ „Přestaň pořád opakovat její jméno. „Ty jo. ale krásný. „udělej pro mě tuhle jedinou věc.“ řekl Cal.“ „Já nevím….“ „Takže kdo tam bude vypadat jako největší klasa? A vůbec. Ale na ten zápas před tím? To je něco jinýho. Pojď v pátek na ten zápas. „Jasně že ne… na ples.“ „Mě fotbal vůbec nebaví. Kim si sedne s náma. No ták. Půjde celá parta bezva lidí. Nejradši by zařídil. co ty o tom víš. „Dobrý bože. Eleanor. jo. kvůli mně. než úplně oslepnu. To proto máte úsměv . takže se Park pořád musel ohlížet.“ „Prosím. jako kdyby zrovna někoho zavraždila jen tak z plezíru. „Na školní slavnost si nikdo smoking nepůjčuje. „Ty sis vypůjčil smoking?“ zeptal se Park. „Stejně už by sis nestihl vypůjčit smoking.“ řekl Park a ohlédl se ke dveřím. protože takhle už nemá obličej zvláštní.“ řekl Park. „To se ti nemůže líbit nějaká holka. přestaňte. jaké ukazují v reklamách na zubní pastu. ne?“ Park se ohlédl.

Co na tom. Hrály basket a Eleanor chytila míč a srazila se s jednou Tininou kámoškou. tím si byla jistá. Dělej. Jako energetický štít. po čem vlastně. To by potom Park byl Mr. jako když si hnete krkem – nebolelo to hned. je to jeho problém. Ať už ji má rád z jakéhokoli úchylného důvodu. (Hovory s tátou obvykle měly podobný průběh. že s ním nedokáže mluvit jako normální člověk. „O co ti jde? No o co?“ obořila se na ni Annette a strčila do ní – zatlačila jí míč do prsou. Nic jí nemohlo vymazat z hlavy to. Ale má ji rád. Pro dnešek. Vadnosti. vyřídíme si to. Stýská se mu po ní… Kdo ví. co Park řekl. Po tom. Fantastic. šlachovitou a věčně vzteklou Annette.) Ale nezkazil. že se omylem začala snažit. „Tak pojď. Ten pocit. Po její tloušťce. To by nedokázalo nic. ale Eleanor si to nebrala k srdci. že jeho moci žádný smrtelník neodolá?“ Zahanbeně sklopila oči a ztlumila úsměv do úšklebku. ===+= . až paní Burtová pískne do píšťalky.“ Eleanor o pár kroků ustoupila z dosahu a počkala. Park s povzdechem přikývl. Jako by byla Invisible Girl.“ sykl Cal. Stýská se mu po ní. který mívala. Cal sepnul ruce. Má ji rád. Kim si zrovna sedala mezi ně. Na těláku byla tak mimo. jako kdyby prosil. když seděla vedle Parka v autobuse – že doběhla na metu. až jí ten telefonát s tátou zkazí náladu. „Psst.věčně zamčený na sedm zámků. Aspoň prozatím. Annette byla naštvaná až do konce zápasu. ELEANOR Čekala. že tady a teď je v bezpečí – uměla ho teď přivolat.

“ řekla máma. pověděla mámě o tátově telefonátu před sourozenci a ti z toho byli nadšením celí vedle.“ odpověděla Eleanor. „Pusť mě tam.KAPITOLA 18 ELEANOR Máma jí nechtěla to hlídání dovolit.“ Posbírat a slepit. Ben prosil Eleanor.“ Proboha. aby tátovi ještě zavolala a zeptala se. „Proč tam chceš?“ zeptala se máma. Maisie naštvaně vystřelila pryč.“ „Richie je pán tohohle domu. „On si to snad nepamatuje?“ Eleanor to zvorala. zeptala by se nejradši Eleanor. „Má čtyři děti. „Tvůj táta je případ. „Co je ti vůbec po něm? Jemu na tobě nikdy nezáleželo. Proberu to s Richiem. jestli by nemohl jet taky. prosím. že děti hlídám pořád. „Prostě odsud potřebuju vypadnout. „Jen díky němu máme každej den na stole jídlo. Vyvalovala těsto na tortilly. Prosím. A když jsme u toho. A stejně mi nesmí bránit. nebo zamést pod koberec – v mámině světě jedno a totéž. Myšák se rozbrečel. „Vždycky vám zlomí srdce. Richiemu to neříkej. Proboha. „Mně na něm nezáleží.“ Jaký jídlo. že nejsou zvaní.“ řekla máma. na jakým . když to takhle otevřeně řekla.“ řekla.“ Máma vzdychla. Dva měsíce jsem nebyla nikde jinde než ve škole. „Řekni mu. A vždycky čeká. že jde stejně akorát o hlídání a táta tam ani nebude.“ prohlásil.“ „Jestli má peníze na rozhazování. „Dobře. abych se vídala s tátou. Eleanor se s ní nehádala.“ žadonila. A ona jim pak musela říct. Navíc mi to prej zaplatí.“ „Ne.“ „Mami… Je to deset dolarů. mohl by radši zaplatit alimenty. ale stejně bolelo. že posbírám střepy a slepím vás zase dohromady. Akorát mi to zakáže. Byla to sice pravda.

aby vás někdo přes ty sprosťárny a šaškování slyšel. ale on nic neřekl. že najde tohle. „Nemusíš mi ho dávat. Druhý den ráno v autobuse Park přejížděl prstem po vnitřní straně jejího náramku. ačkoli všichni v autobuse řvali jak paviáni a museli byste mluvit do megafonu. co jí napsal tu hnusárnu na učebnici zemáku. jak na to zareaguje.“ prohlásila. Bez toho. pomyslela si.“ „Asi bych nesměla. když se ho zeptala. jí počmáral taky děják. Vždycky mluvili tiše. „tam ne. proč mu to máma chtěla dopřát.stole? Jedli na gauči. kdybysme nějakej telefon měli. tak radši nic. rozdělíš se o ně s bráškama a sestřičkou.“ Eleanor se tam podívala. „Ne. „Co je na tom k smíchu?“ zeptala se. které nemá. aby si mohla popovídat s Parkem po telefonu. Jen jí přejížděl palcem po žilkách na zápěstí.“ odpověděl tiše.“ sykla. jako bys mě balila. Ale jestli ti dá nějaký peníze. aby to našla máma.“ Klidně si je můžou vzít všechny.“ řekla máma kysele.“ „Asi bych neměla tvoje číslo vůbec chtít. „Prosím. „Ty ses na moje nikdy nezeptal. na zemi nebo na zadních schodech.“ Zamračeně se na knížku díval. Krom toho. Eleanor šlo jen o to. O věcech. „Říkal jsem si. Do pytle.“ Podíval se na ni přes ofinu.“ Obvykle se snažila před Parkem o podobných věcech nemluvit. „Prostě tak.“ „No tak dobře. jestli jí dá svoje telefonní číslo. Rozesmál se. „Tak k čemu chceš moje číslo?“ Proboha. Což byl asi hlavní důvod. co jsem tenkrát viděl tvýho nevlastního tátu. že asi stejně nesmíš telefonovat… po tom. aby je poslouchali všichni zdegenerovaní přisluhovači pekla z jejich čtvrti.“ Eleanor si vložila tvář do dlaně a opřela se o ledničku. Nechci. „Možná by ses měla spíš bát. „To je. Richie by jí to zakázal čistě pro vlastní potěšení. Ten. Čekala. „Mami. . Hned by si připadal jako španělský grand. z papírových tácků. „Fajn. vyndal z batohu propisku a natáhl se pro jednu její učebnici.“ Zakoulel očima. To pro ně snad udělat můžeš.

„Hej. že se jí někdo posmíval. „To je nějaká písnička?“ „Já to nenapsala. Jo.) „Nevím. zrzavá Nejspíš by se jí zeptal.“ řekla. „Proč jsi tam napsala něco takovýho?“ zeptal se. když nemáš moje číslo?“ „Kdo řekl. proč zrovna ona. (Dělalo jí potíže dívat se na něj jinak než telecíma očima. Cítila. stálo tam ošklivým modrým písmem. aby tohle viděl. Zavrtěla hlavou. když nám dojde prostředek na nádobí… Tohle mu jenom připomnělo. . Chňapla Parkovu propisku a začala to přeškrtávat. „Eleanor…. mám děsnýho otčíma a nemáme telefon a občas si myju vlasy psím šamponem proti blechám. kdyby mu řekla. „Kdo teda?“ Upřela na něj ten nejzlejší pohled. že ona je tamta holka. „Co?“ řekla oknu. zažila. Všude jsou protivní kluci – a hlavně a především protivné holky – ale na bývalé škole měla kamarády. „Jak mi chceš zavolat. se kterými seděla u oběda a posílala si s nimi psaníčka. Ničemu by nepomohlo. Kteří si ji na těláku vybrali do družstva prostě proto. A – Andula. To snad není pravda. že na předchozí škole tamta holka nebyla. Nikde jinde nebyl nikdo jako Park. které si pro ni vymysleli. jak se jí po krku plíživě rozlévá červeň. „Hej. že jim připadala fajn a zábavná.“ řekl.“ odpověděla.„Vykuř mi ho“. „Proč by někdo něco takovýho psal?“ „Nevím.“ Přitáhla si učebnice k tělu a objala je. že dovolila.“ zopakoval. na jaký se zmohla.“ řekl. Ale na bývalé škole nebyl nikdo jako Park. přefouknutá B – Bluma. Eleanor ho ignorovala a zírala z okna. Lidi. Jedna věc je ukázat mu sem tam kousíček svého šíleného života – no jo. Nebo mu dát abecední rejstřík nadávek. Naklonil se k ní a přitiskl se ramenem k jejímu. To ho mohla stejně dobře pozvat na tělák. že ti zavolám?“ Sevřela učebnice ještě pevněji v náručí.

že je samo o sobě dost zlé vypadat jako ona… To se musí takhle oblíkat? A takhle chovat? Musí se tolik snažit být jiná než ostatní? Vzpomínal si.“ řekla.“ „Tak to se jen zlobíš vedle mě. Mohla by mu dát pusu – nebo hlavičku – než by stačil uhnout. . její tváře byly k zulíbání. že ten den viděl to.“ „Já se na tebe nikdy nezlobím. takhle to přesně nebylo. Pamatoval si.“ „Já ti ho napíšu.“ Park se k ní dychtivě otočil. K těm pihám navrch ještě dolíčky. Bylo s podivem. Až se Eleanor potká s jeho babičkou. „No jasně.“ „Jo.“ odvětila.„Nezlob se na mě.“ Začal vyzpěvovat svoje číslo na melodii písničky „867-5309“ a ona se mohla potrhat smíchy. Kristepane. PARK Park se snažil rozpomenout.“ „Zapamatuju si ho na melodii nějaký písničky. „slíbil mi. jaké to bylo. Ale ani to si Park nepomyslel. „V pátek večer budu u táty doma hlídat dítě. co ostatní. Budu si ho pamatovat. „Hrabe mi z toho. Pomyslel si tenkrát. Ne. jak si říkal. což by mělo být ze zákona zakázané.“ Usmál se. že si o to říká… Že je samo o sobě dost zlé mít kudrnaté zrzavé vlasy. že si od nich můžu zavolat. Jeho tvář se ocitla bolestně blízko její. ta ji do tváří určitě štípne.“ „Nezlobím.“ Opřela se o jeho rameno trochu víc a proti své vůli se usmála. že… Že je samo o sobě dost zlé mít milion pih a buclaté dětské tvářičky. Protože si pamatoval. „Ale nesmím ti svý číslo nikam napsat?“ „Řekni mi ho. „Jo?“ zeptal se. tak ho nezapomenu. a kulaté jako jablíčka. když ji uviděl poprvé.“ řekl s povzdechem. Tenkrát si pomyslel. že se za ni styděl. že se kolem ní lidi nesrocujou a neštípou ji do tváří. když poprvé uviděl Eleanor v autobuse. Obličej ve tvaru valentýnské bonboniéry. „Jo.

Že udělá. Vrátit mezi ně těch dvacet čísel. sevřel je v pěst a držel je tak celé dopoledne. kdy ji znovu uviděl. a byl si jistý. Že se posmívají taky jemu. jako že mu to nevadí. stávalo se to den co den od té chvíle. než se promění v Hulka.“ Kéž by Park cítil jen spravedlivý hněv. aby byla šťastná. Ne se s ní rozejít.A teď… Teď cítil. Nebo kopnout. Vždycky si tu myšlenku nechal kroužit hlavou do chvíle. co bude moct nebo co bude muset. Prostě jen… maličko couvnout. jak sedí v lavici. Na hodině. V autobusu. že málem vyzvracel rybí sendvič. Hned. Kdykoli Eleanor spatřil. Dalo mu pořádnou práci tvářit se tam v autobusu. Celé dopoledne měl chuť do něčeho praštit. V jídelně. že se chechtají jim. . Po obědě měl tělocvik a rozehřívací kolečka běžel tak rychle. V některých okamžicích – ne jenom dneska. Tenhle výraz se v jejich situaci stejně asi nedal použít. Tohle nejsou žádný zatracený Ohnivý vozy. že si povídají o nich dvou. že by si měl od ní držet větší odstup. že se jí někdo posmívá. „Syp odsud. jak si o samotě čte. * „Co tím chceš říct. jak se baví. jak na něj čeká. Celý autobus řval smíchy a on si byl jistý. když jen pomyslel na to. Jen na to. že někdo napsal na její učebnici tu hnusárnu… připadal si jako Bill Bixby těsně předtím. V těchhle okamžicích Parka napadalo. Viděl lidi. Nedokázal myslet vůbec na nic. Když si představil. už nedokázal na nějaké couvnutí ani pomyslet. Sheridane. jak se mu hrdlo svírá vzdorem. že se jí chce dotknout. Kéž by chtěl Eleanor jen hájit a chránit a necítil… všechno to ostatní. co se poznali – ho Eleanor přiváděla do rozpaků. Tělocvikář pan Koenig ho donutil odejít z hodiny do sprch. že dneska nikam nejdeš?“ zeptal se Cal. Nechtěl jí to dělat těžší – strčil si ruce do kapes.

„Svým způsobem. „Two of Us?“ „To je od Beatles. to je čtyřka. protože mě nenapadá žádná písnička s pětkou.“ „Two of Us. Jo. „a byly děsný. „Něco mi do toho vlezlo.“ Napsal to tam. „Tys měl plány. ELEANOR Samou nervozitou nemohla u oběda pozřít ani sousto. „Třeba to.“ řekl Cal. že se červená. A potom jí ho stejně napsal na učebnici.“ prohlásila. že ho zapomeneš.“ řekl tiše. „tvoje číslo už znám nazpaměť.“ „Panebože. Krůtu na smetaně dala DeNice a ovocný koktejl Beebi. „Ty máš něco s nějakou holkou?“ Park cítil. „Na čísla jsem dobrá. Nemůžu o tom moc mluvit. Nikdy.“ začal. a tohle –“ Summer of ’69 – „tady si zapamatuj šestku a devítku nech být. „Nezapomenu.Měli samostudium a Cal se ládoval karamelovým pudinkem. na dvojku mě žádná nenapadá. „Four-ever. Tužkou jí odhrnul vlasy z očí.“ „Ale měli jsme plány. až ho jednou konečně omrzí.“ řekla. Schoval ho do názvů písniček. Forever Young.“ „A tohle je prostě pětka. chápeš. „protože sis nemohla vzpomenout na moje číslo…“ .“ Cal se k němu naklonil.“ opravil ho Park. Nejspíš bude vykřikovat Parkovo číslo ještě na smrtelné posteli. Jako že něco s holkou. Něco. Nebo si ho dá vytetovat přes srdce.“ „Tu písničku nesnáším. „budeš si to pamatovat?“ „To není nutný.“ zopakovala. Park ji celou cestu domů nutil procvičovat jeho telefonní číslo. „Znám tvoje číslo nazpaměť.“ „Jestli mi v pátek večer nezavoláš. „Když já se bojím.“ odpověděla.“ „Nejhorší kámoš na světě.“ „Něco?“ opáčil Cal a vrazil lžičku do pudinku.“ „Aha… tak proto ji neznám.“ „Ne. že jseš absolutně trapnej – to ti do toho vlezlo? Protože to na tebe poslední dobou leze furt. já taky… Hele.“ řekl Cal. Park se snažil mluvit potichu.“ řekl.

„fakticky. „Rande.“ „Je to.“ dodala.“ „To je skvělej nápad. „Jo.“ řekl Park.„Tak víš co. jako bysme měli padesát hlídačů. pak ji vzal za ruku a chvilku si ji podržel u těla.“ řekl. jako bysme měli rande.“ řekl. dám ti číslo na tátu. „I když jsme spolu každej den…“ „Nikdy nejsme doopravdy spolu. „Není to blbý?“ „Ne.“ „Připadá mi…“ Rozesmál se a odvrátil pohled. a jestli ti do devíti nezavolám.“ „Nepřátelskejch hlídačů. můžeš zavolat ty mně.“ řekla. Dal si tužku do kapsy.“ zašeptala Eleanor.“ odpověděl.“ „Ale jindy tam volat nesmíš. ===+= . Nejradši by s ním měla spoustu dětí a dala mu obě ledviny. „V podstatě. „Připadá mi. „Co?“ zeptala se a šťouchla do něj loktem. Nic hezčího si nedovedla představit.

To bylo ještě lepší. že mě vezmeš do nějakýho nóbl podniku. když mu teď na ní už vůbec nezáleží. Věčně má poznámky k její váze. a to se sotva naučil chodit. kdyby měla s tátou nějaký problém. Třeba nevěděl. Neviděla tátu víc než rok a tenkrát už to taky byla nějaká doba. připadala si.“ řekl. (Patrně s tunou marihuany. že se na to musíme hodit do gala. „Čekám. Nikdy mu to neřekla. Vždycky je vyzvedl od mámy a vyložil je u svojí mámy. jestli mi tátova snoubenka bude nadávat do čubek a nutit mě chodit na záchod. než ho jen přimět k úsměvu. „Nevěděl jsem. kdy ještě existovala naděje na zmrzlinu. než Eleanor přijede. Máma jí dokonce mezi dveřmi dala pusu na rozloučenou a řekla jí. ať si to užije a ať zavolá k sousedům. když uviděl Eleanořinu kravatu.) Park se hrozně řehtal. kterej nemá dveře. že jo. Pak zmizel a víkend strávil po svém. Vlastně počkat… Byla kapku nervózní. Táta s nimi nedokázal vydržet ani pár dnů v kuse. Když bydlela u Hickmanových. Oblékla si starou proužkovanou pánskou košili a nechala si od mámy uvázat jednu ze svých kravat – na opravdický uzel kolem krku. Když k nim začal chodit Richie. jako by měla narozeniny – teda jako když dřív mívala narozeniny. Vzal kravatu do obou rukou a narovnal ji. „Jednou. Bena to ze začátku hrozně štvalo a prohlašoval. To víš. že se přestěhuje k tátovi – což byla trapně prázdná výhrůžka a všichni to věděli. Dokonce i Myšák. pomyslela si Eleanor. Občas . ani jednou jí nezavolal.“ řekl. Třeba to přestal řešit. Třeba u táty nějaká zmrzlina bude… Ale jestli nějakou má. že tam je. v dobách. určitě ti zavolám.“ Takovéhle věci většinou říkal spíš cestou do školy než cestou domů. „Vezmu…. nejspíš ji vyhodí.“ odvětila tiše. když si vedle něj sedla.KAPITOLA 19 ELEANOR Když se ráno probudila. Aspoň dřív míval.

Pokrčila rameny. „Víc toho nemáš?“ zeptal se a zadíval se na její školní tašku. a když se rozjeli. Došla k autu a nasedla si.“ „Já se tvýho seznamu nebojím. jakmile bude malej v klidu. že ještě chytí Parka. „Takže pojedeš rovnou ze školy?“ „Jo. Venku byla zima. že neočekáváš odpovědi…“ Sedl si zas normálně a podíval se na ni.“ řekl a moc rychle vycouval z parkoviště. „Je to jen na jednu noc. Zastavil u ní s kabrioletem Volkswagen Karmann-Ghia. cihlový a asi tak deset minut autem .“ odpověděl táta a zasmál se. „a pořádně osobní. „Chtěl bych.“ * Eleanor stála na schodech před školou.“ zašeptal. Táta si vždycky koupil nějakého veterána. než nastoupí do autobusu. ale prodal ho. Už zapomněla. Pořád bydlel v tom samém dvojdomku. Vypadal úplně jako to auto. Doufala. ale asi se minuli.“ „Doufám. Zapřela se o palubní desku. Nebyla si jistá. Všechno dělal moc rychle a jednoruč. „Eleanor!“ zahulákal. Musím se o něj doopravdy starat. jestli se už úplně probudil. ve kterém se zabil James Dean.se ptala sama sebe. „Mám je sepsaný. hned jak tam dorazíš…“ „Ne. studilo to ještě víc.“ „Chystám si na tebe spoustu osobních otázek. Byl solidní. když se rozešli s mámou.“ „Tak jo. „Můžeme zvednout střechu?“ křikla.“ prohlásil a naklonil se blíž.“ „Je pořádně dlouhej. Otočil se na sedačce skoro kolmo. „Ještě jsem ji nespravil. jakmile mu začaly docházet prachy. Nemělo bezpečnostní pásy. Už se začínala bát. „abysme si mohli konečně popovídat. zavolám ti. abys už byla pryč. jak mizerně řídí. že vůbec nedorazí – mohl třeba jet k jiné střední škole nebo si to rozmyslet – když na ni zatroubil. Táta se předloktím opíral o dvířka a v ruce držel cigaretu. do kterého se nastěhoval. jaké auto má vyhlížet.“ řekl.“ „A zavoláš mi.

až táta vypadne a ona to bude moct všecko sníst. Nemohla se dočkat. nebo jestli to rozčílí Donnu. Bude do sebe celý večer lít colu. každý zvlášť zatavený v červeném vosku. nenáviděla ho. Stejně už možná jeho ani ji víckrát v životě neuvidí.“ odvětila stroze. Teď ji mrzelo. Když ho tady ze začátku navštěvovali – po rozvodu.“ Teď Eleanor zaznamenávala všechny ty drobné známky blahobytu rozeseté po domě. (To by bylo tátovi podobné. Jednou dal Eleanor vývar ze škeblí do koktejlové sklenice. a nešlo jen o bednu hraček Fisher Price v obýváku a kosmetiku v koupelně. „Je to taková naše uniforma. noviny. což bylo pořád.od Eleanořiny školy. když mu vyjí celý barák. pořádně si ji prohlédl. kšeftu nebo sázce. aby mohl všem nalít polívku. „Jo. Jakmile byli vevnitř. Táta si zapaloval jednu cigaretu od druhé a z nízké sklenice popíjel skotskou. Extra hustý jogurt. Kulaté bochánky sýra. které přihodíte do vozíku jen proto. jako by to byla voda.“ Tátova přítelkyně – snoubenka – Donna končila v práci až v pět a pak musela ještě vyzvednout kluka ze školky. „Tohleto dneska nosej prudce moderní děcka?“ zeptal se. Pokud si ji ovšem nebude muset zaplatit z peněz za hlídání. „Jeden mokrej. jestli na ni bude naštvaný. Když se na něj Eleanor příliš soustředila. ale před Richiem – bylo to holé mládenecké doupě. Každou chvíli zazvonil telefon a on se s někým dlouze žoviálně vybavoval o nějakém auťáku. Neměl ani dost misek. že si nevzala tašku s věcmi na přespání. Díval se na její obří bílou košili. že vypadají zajímavě. Grapefruitový džus. Táta s Eleanor si zatím sedli na gauč a dívali se na sportovní kanál. Mysleli byste. než když tu byla naposled. širokou kašmírovou kravatu a polomrtvé fialové manšestráky.) Eleanor bylo fuk. Ve špajzu byly naskládané celé balíky plechovek Coca-Coly. Byl ten typ. Balíčky cigaret. Vypadalo to tady jinak. Táta měl dětsky blonďaté vlasy a kulatou chlapeckou tvář. že každý z těch volajících je jeho nejlepší kámoš. Když se usmíval. co dá do každé smlouvy pár odstavečků drobným písmem a pak vás oholí na kost. časopisy… Cereálie z reklam a toaleťák se vzorkem.“ prohlašoval. celý obličej se mu rozsvítil jak reklamní poutač. možná si v ní dokonce umyje obličej. „jeden suchej. V ledničce měl spoustu věcí. A měl jen dva ručníky. Propašovala by . A ještě si objedná pizzu.

No jasně. a jednu po druhé studovala desky. Jak někomu . Ani na Vánoce. Jako tátova ložnice. Eleanor se posadila ke krabicím plným desek.malejm domů pár konzerv těstovin a Campbellovy kuřecí nudlovky. Hledala Rubber Soul a Revolver. Desky voněly stejně jako tenkrát. Canned Heat. ale táta se zamračil. Zkusila přepnout na MTV. pila ze sklenice od marmelády hroznovou šťávu a byla hrozně moc potichu. „Můžu si pouštět desky?“ zašeptala. Eleanor jednu ukázala tátovi a on přikývl a oklepal si cigaretu do popelníku v podobě nahé Afričanky. Občas propadala obavám. protože vedle spal její malý bráška. Měla v kapse starou nahranou kazetu. Deep Purple a Jethro Tull. Nedovedla mu ani pořádně poděkovat. jakou mají cenu. Pamatovala si. rozkládala si je na podlahu a prohlížela si obrázky navrchu. Připadalo jí. Jako Richieho kabát. až by to vyložila… Teď ale nechtěla myslet na malý. ne jenom jemu. měla pocit. Máma asi žádné nechtěla. Máma milovala tohle album Bonnie Raittové. Jako tráva. Nebo si je táta prostě bez ptaní vzal. Povalovala si ta jména na jazyku. Stillse a Nashe – když gruntovala dům. Nemohla mu to oplatit. jak ležela na břiše na starém perském koberci. Pamatovala si. Než jí dovolili vyndávat desky z obalu. chystala se ji přemazat a udělat mix pro Parka. Eleanor napadlo. Dřív ty desky patřily oběma rodičům. táta ji naučil oprašovat desky sametovým kartáčkem s dřevěnou rukojetí. Začala se deskami probírat cílevědoměji. Judy Collinsovou a Crosbyho. Vzpomínala si. Ale na tátově dvojčeti ležel celý balíček prázdných maxellek. Vanilla Fudge. co dává on jí. jak táta vždycky pouštěl Jimiho Hendrixe. že nikdy nebude moct dát Parkovi nic takového. Připadala by si jako Santa Claus. že jí den co den ráno vrší do klína hotové poklady a ani o tom neví. Cream. když k nim přišli jeho kámoši a zůstali až do noci. netuší. že je jí zase sedm. Když pak byla dost stará. Přikývl. Když se probírala deskami. došlo jí. Zas byl na telefonu. jak máma vždycky zapálila kadidlo a pouštěla si svoji oblíbenou hudbu – Judee Sillovou. jestli ho táta vůbec někdy poslouchá.

„Mami! Jsem doma!“ „Parkůů!“ křikla. aby drželi rozžhavené kulmy. Vlasy měla pevně namotané na natáčkách a Parkova máma na ně něco vymačkávala z plastové lahvičky. „Čau. . Všichni z okolí. že si jeho a Eleanor vůbec všimla. Máma po něm střelila pohledem. „Pověz jí to.“ řekla máma. PARK Park šel po škole do parku hrát basket. „Kdepak přítelkyně. Parku – jmenuje se Eleanor a letos je u nás nová.“ Park na ni jen třeštil oči. že Park nezná Beatles. Když přišel domů. že mu bude věčně něco dlužit. zavolal na mámu. „Tadýý! V garáži!“ Vzal si z mrazáku třešňového nanuka a šel za ní.“ „M-mm. „Mindy. Tino. Tino. ucítil roztok na trvalou.“ „Jé.“ řekla Tina. Když Josh začal chodit do školky a máma si udělala kosmetický kurz. Na řidičáku měla v kolonce jméno „Min-Dža“. A zaskočilo. ale hned se zase sklonila nad Tininými vlasy. Aby zabil čas. Dokonce tam u postranního vchodu měla malý vývěsní štít. pořád se ohlížel na zadní zeď Eleanořina domu. Z toho smradu ho štípalo v očích. Dneska seděla v mámině křesle Tina.poděkujete za The Cure? Nebo za X-Meny? Někdy měla pocit.“ pozdravila ho máma. že ho Tina takhle práskla. zlato.“ spustila Tina a zakryla si oči bílým ručníkem. A pak zjistila. A překvapilo. byla v garáži od rána do večera. Obě o vyslovila dlouhá. „Ne-e. Jakmile otevřel dveře. Ale nemohl se soustředit na hru. chodili k Parkově mámě.“ odvětila a zamlaskala. mami. „Čau. „Neotvírat. V autobusu jsou úplně nerozlučný. paní Sheridanová. Kdepak Park.“ „Ahoj. kadeřnictví a manikúra“. Tina se na něj širokánsky usmála. Parkův táta přestavěl garáž na salon. Šokovalo ho. „už vás Park seznámil se svojí přítelkyní?“ Máma se dál skláněla nad Tininou hlavou. kdo si mohli dovolit kadeřnici.“ řekl. Občas zlanařila Parka i Joshe. jak růžově líčí dění v autobuse. které se nacházely v kritické fázi procesu. Když se konala školní slavnost nebo maturitní ples. „Oči zavřený.

“ ozvala se Tina zpod ručníku. Okamžitě poznal. Vycouval z garáže. „Určitě jsou přírodní. když si chce popovídat? Bydlí přece hned vedle. „Tak jo. což bylo dobře. že na něj Park nedosáhl. Tino. „Dost holčičích řečí.“ „Ne. Běž zkontrolovat večeři.“ řekla. Park chodil po domě. „Mindy!“ zahulákal táta. Sice to byl nesmysl.“ řekla máma. co uvádí John Stossel? Ne? … Geraldo Rivera? Dianne Sawyerová?“ Park začal opatrně tlouct hlavou do zdi obýváku. podle mě ne. ale pořád se chtěl hádat. máme pytel…“ V garáži visel staromódní boxovací pytel.“ odsekl. V 19:15 zazvonil telefon. že volá babička.“ „Kristapána. Omlouvám se.“ řekla máma. tak vysoko. protože ji zradil. „Já žádnou holku nemám. Park ztuhl. Parku. Parku.„Já o žádný přítelkyni nic nevím. že jste ji tady v okolí už potkala. A proč babička prostě nepřijde. Od přírody kudrnatý. když už musíš do něčeho mlátit. Dneska večer nesmí mít průšvih. že Eleanor nevolá. „Ne-e. šel do kuchyně a tam třískal vším. Víkem odpadkového koše. Že se to nějak dozvěděla. V břiše mu kysele bublal vztek a všechno ostatní.“ řekl. že ucítila narušení Síly. ale bál se. Proč si jeho rodiče nechtějí dát aktivovat podržení hovorů? Všichni už to mají. „Ty jseš ale protivnej. „Má vážně krásný rezavý vlasy. dobře. Táta to neměl rád.“ ujistila ji Tina. Jenomže nezavolala ani po večeři. „Tady venkůů!“ Během večeře Eleanor nezavolala. . když přišel do kuchyně.“ „Opravdu?“ nadhodila máma. „Co to sakra vyvádíš?“ houkl táta. Dvířky trouby. zvedla ho máma. „Tenhle program běží vždycky v neděli… Nemyslíš ten druhej pořad? Ne? … Ten.“ obrátil se k mámě. „Ne. co mu přišlo pod ruku. v krku ho šimraly další protesty. namátkou sbíral věci a zas je pokládal. Prásknul dveřmi. Dost holčičích řečí. Park bubnoval prsty o knihovnu. „Nic. není to moje holka. Dvířky skříněk.“ zaúkolovala Parka. I děda s babičkou. „Promiň. „Vsadím se.“ upřesnil.

telefon znovu zazvonil. ahoj. Já si můžu mluvit. Dobře. dík.“ řekla Eleanor. budu ještě přemýšlet. Zbytek života strávím v base a mámě to zlomí srdce. „Nic. „Haló?“ řekla. „Telefon.“ štěkl táta.“ „Tvoje holka?“ zeptal se Josh. Já tebe taky. Táta němě naznačil pusou: „Velká Rézi.“ Máma ukázala na tátu dlouhým nehtem a znovu zakryla sluchátko. že křičí. Máma to vzala. že jí takhle říkáš. Nešlo to. Cítil. Šupem. . „co to s tebou dneska pořád je?“ Táta s Joshem se snažili koukat na A-Team.“ řekl Park. „Proč jí říkají Velká Rézi?“ „Asi proto. nemůžu se dočkat.“ Park vystřelil do pokoje. „Park má holku?“ zeptal se Joshe. že je zrzavá a má velký kozy.“ „Můžu si to vzít do pokoje?“ Máma kývla.“ Počkal na cvaknutí. „nic. a zabiju tě.“ řekl táta. „Mně je třicet devět. Polštář spadl na zem a ona ho zvedla. „Park chodí s Velkou Rézi.“ prohlásil Josh. „Hugh Downs?“ pokračovala máma do telefonu. „Ještě jednou uslyším. „Už jsem tady. mami. Promiň. než zvedne sluchátko. Akorát že mi má někdo volat.„Krucihergot. Parku. Dobře. „Ne? … Dobře. Bez něj se málem neudržel na nohou.“ Táta se na něj zadíval jako vždycky. „Haló?“ „Ahoj. Zakryla dlaní sluchátko. jak se mi krucifagot zachce. Tak to prostě vzal. jak z něj spadlo veškeré napětí. ale za-bi-ju-tě.“ řekl táta a hodil po ní polštář.“ „Slyšel jsi maminku. „Ano.“ „Ale mami. kde se sakra stala chyba. Doopravdy zabiju. „Ty“ – ukázala na Joshe – „do pokoje. „Tebe pošlu do pokoje taky. momentíček prosím. zastavil se a popadal dech.“ Jakmile zavěsila.“ „Ona není…“ Park si uvědomil. „Takhle sprostě mluvit nebudeš. dávaj A-Team. Táta se na něj vesele zašklebil. „a jsem vyznamenanej veterán.“ Podívala se na Parka. „Takhle se v tomhle domě nemluví.“ „Ty tak mluvíš. Park se rychle odlepil od zdi.“ odvětil táta.“ brblal Josh a neochotně vstal z gauče. a sevřel pěsti. jako by se snažil přijít na to.“ „Lásko.“ řekla máma.

jako kdyby ho slyšel ze sluchátek walkmana.“ řekla. že už nezavoláš.“ řekla ona. jako bys mi šeptal do ucha. že pozdě. pak si vzpomněl na Tinu a byl rád. „Já občas taky.“ prohlásil.“ V telefonu měla vyšší hlas. sytější. nespí. . že jim malýho skoro nikdy nikdo nehlídá. lehl si a položil si hlavu na polštář.“ „Dělám si srandu.“ „No jo… bráška spí?“ „To není můj bráška. že má pro sebe vodní dvojpostel a telefon ve tvaru ferrari.“ „Bezva.“ vydechl. „Doufám. aby něco slyšela.“ „Jak je to možný?“ „Co jako?“ opáčil. „Nevím.“ „Ještě není ani půl osmý. že ho Eleanor nevidí. I když jsem na ně asi už zvyklej.“ „Do ucha ti šeptám pořád. aby věděla.“ „Všechny je tam nenávidím. Říkali. Steve je náš soused.“ odpověděla.“ řekla. Je vedle v pokoji a absolutně si mě nevšímá. Táta je myslím zasnoubenej s jeho mámou.„Ahoj. Koukáme na telku. „Takže….“ „Takže…. „Co je?“ zeptal se. Zahihňala se.“ Park opatrně vzal telefon a odnesl si ho do postele.“ řekl Park. Nechtěl. Skoro všecky je znám odmalička. Stejně opatrně si i sedl. „Co je?“ zeptal se. „Dneska nebudu mluvit o ničem. „V kolik se tvůj táta vrátí?“ zeptal se. „… o čem nemůžeme mluvit v autobuse. Nechtěl.“ Znovu se zahihňala. o čem bych mohl mluvit v autobuse nebo na anglině. „A já nebudu mluvit o ničem. Rozesmál se.“ „Myslel jsem. „Teda ještě ne.“ „Paráda.“ „O čem nemůžeme mluvit v autobuse – začínáš.“ řekl. „To jo. „Je to.“ odpověděla. „Ahoj. „Já nevím. Ale ne. o čem nemůžu mluvit před tříletým děckem. ale obvykle třeba o Magnetovi a tak.

“ „Ty jo. „Ale tak jsem to vlastně nemyslela.“ „Jsem Harpo Marx.“ „Jsem hrabě Floyd. Steve mu řekl: „Asi se s tebou cejtí v bezpečí.“) A měl tak trochu chuť nechat si od mámy udělat blond melíry. že nejseš odtamtud…“ „Protože jsem Korejec?“ „Ty jseš Korejec?“ „Poloviční.“ řekl. a tak si ji přivezl s sebou domů. hrabe ti?“ „Já nejsem boží. Proboha. Když ho táta vzal střílet bažanty.“ řekl. „Jak to myslíš? Jseš adoptovanej?“ „Ne. že něco takového vypustila z pusy. Máma je z Koreje. („Jsem Doktor Who.“ Park nesnášel fotbal. jak říká: „Eleanor. protože seš jakože napůl holka. . rozbrečel se. Když měla Tina na základce radši Parka než Stevea. On sloužil v Koreji. za koho je o Halloweenu převlečený. „Škoda že právě teď nepiju mlíko a škoda že tady nejsi. „Nejspíš jo. byla by tam fotka někoho božího. Rodiče se určitě zrovna někde muchlujou.“ To by Eleanor koukala. „Ne.“ „Já taky ne.„Jako že mi připadá.“ „To je dost romantický.“ „Ty….“ „Asi nevím.“ „Jak se dostala sem?“ „S tátou. Nikdo z celé čtvrti nikdy nepoznal. Tomu se říká antiboží.“ řekla ona. zamilovali se do sebe. Jako že kdybyste si našli „boží“ ve slovníku. že je jinej.“ řekl. víš?“ Jasně že věděl. Myslela jsem… jsi jinej než ostatní lidi v týhle čtvrti. jak romantický. vážně?“ „Jo. „ty jseš tak… boží. Jako že opak božího. Nevěřila.“ ELEANOR „Boží?“ zopakoval. „To ty. Park věděl. Všichni mu to tvrdí celý život. Akorát o tom moc nemluví.“ řekl.“ „Cha.“ odfrkla si. co to vlastně obnáší. „to teda nevím.

Převlékl se do kalhot od pyžama a trička.“ PARK Eleanor měla na všechno odpověď – a zároveň se jí dařilo vyhnout většině Parkových otázek. co se děje potom.“ „Já bych radši mluvil o tobě. A bez britského přízvuku. pochopitelně. aby jí za patnáct minut zavolal zpátky. že nenarazí na nikoho z rodičů. co si o tobě lidi myslí. jak ho prskám nosem. Vrátil se k sobě. co vystoupí z autobusu.“ řekla.“ „Drsnej herynk?“ „Jako Clint Eastwood. „Ty jseš Drsnej Harry. že se cítíš ve svý kůži.“ řekla. Zatím mu dali pokoj. Teda ne když zpívá. Bylo fajn slyšet jen jeho hlas a nic jiného. (Kromě dětského pořadu odvedle. chápeš?“ „Ne. „Z budoucnosti. co se stalo.“ „Proč by něco takovýho říkala?“ „Protože ona takhle mluví.“ „Já nemůžu svoji kůži ani cítit.“ „Děláš si srandu?“ řekl. . „Mně není vůbec fuk. poprosila Parka.) Měl ho hlubší.abys viděl. Nechtěla se bavit o svojí rodině ani o jejich domě. Zavolal jí zpátky. Park vystřelil do koupelny a doufal. a o čemkoli.“ řekl. Podíval se na hodiny… ještě osm minut. Maličko ztlumil hlas.“ řekl. co se kolem tebe děje. ale bylo v něm něco hřejivého. než si uvědomovala. a šla malýho uložit do postele. Pustil si kazeťák.“ „Je ti fuk. Odmítala mluvit o čemkoli. „Odkud ses tady vzala ty?“ zeptal se. Moje babička by řekla. než se přistěhovala sem. „A proč vlastně mluvíme o mně? Mluvili jsme o tobě.“ „Ale není to na tobě poznat.“ řekl. co si o mně lidi myslí. Když její něco jako nevlastní bráška kolem deváté usnul. „To teda ještě není patnáct minut. Trochu jí připomínal Petera Gabriela.“ řekla. „Neblbni. „Zůstáváš prostě sama sebou bez ohledu na to.

kde?“ „Proč?“ zeptala se. jo. že jsem s tebou.“ řekla. nejstudenější světlo v místnosti. Zpíval dál.“ Zase si lehl na postel a zakryl si oči předloktím. jak jí září obličej. v hlase cosi na milejší hraně pohrdání.“ Hlas měla teď ještě něžnější. „Jo….„Nemohl jsem se dočkat.“ řekl. Mám to ještě položit?“ „Ne. Pořád to přetáčím a pouštím si ji znova a znova. „Neprobudil se?“ „Ne. že to je refrén.“ „Ve tmě. Viděl ji. „Protože na tebe myslím. „No a?“ „Protože chci mít pocit.“ řekla.“ „Celou. Je to fajn.“ řekla.“ řekla tiše. „U kazeťáku. když nemusím řešit baterky.“ „Kterou část máš nejradši?“ „Týhle písničky?“ „Jo. V duchu.“ hlesla.“ „I’m wide awake. Představil si zelené kontrolky na kazeťáku. Světlo pouličních lamp za okny.“ „Ležím na zemi v obýváku. Představil si. jako že je tam tma. že jsem tak boží…. „To jsou U2?“ zeptal se. ELEANOR „Eleanor?“ řekl Park. „Jo. Protože tak úplně nevěděl. „Jseš tam?“ . „Kde teď jseš?“ „Jako kde v domě?“ „Jo. Neodpověděla.“ „Ve tmě? Zní to. „Cha. „Proč musíš všechno tak komplikovat?“ „Asi proto. Slyšel v pozadí „Bad“.“ odpověděl netrpělivě. „hlavně ten refrén – teda aspoň myslím.“ zazpíval tak napůl. to je teď asi moje nejoblíbenější písnička. co má ještě říct.

“ „Co je mu do toho?“ „Nic. Prostě mě chce zabít.“ řekla.“ řekla nahlas. Chtěla bych. „Vždyť jsem tady.Byla tak mimo. Posadila se a utřela si nos rukávem. „Stýská se mi po tobě.“ „Proč by to nešlo?“ zeptal se. Nechci se ošidit ani o jednu jedinou slabiku. zbožňuju tvoje jméno.“ „Ty jsi ťunťa.“ řekla.“ „Jako že v dobrým? Nebo ve špatným?“ „Nevím.“ .“ řekla.“ „Pověz mi to. Jako že doopravdy sejít. nebo Elle…“ „Snažíš se pro mě vymyslet zdrobnělinu?“ „Ne. Mlčel.“ řekla. Měla chuť poprosit ho. „nech toho. Tak je to akorát ještě horší. „proč se nemůžeme scházet?“ „Proboha. které vytahoval. „Protože by mě nevlastní táta zabil. Mluv se mnou.“ „Co je horší?“ „Všechno.“ řekla. „Eleanor. když ho odbyla nebo se rozčílila – prostě nějak sladce a kouzelně změnil téma. Zasmála se. když si to uvědomila. „Jo.“ řekl. že přikývla. „Jo. Přetočila se na břicho a přitiskla obličej ke koberci.“ „Proto. Nebo já u tebe. Už jsem skoro přestala brečet. „Eleanor…“ „Přestaň. aby si dal sluchátko blíž k puse. „Na co myslíš?“ „Myslím na… na… teď zrovna nemyslím.“ odpověděla.“ Otřela si oči. „Eleanor…. že brečí. Neříkej moje jméno tímhle tónem. abysme si ještě někdy mohli takhle popovídat. Tohle byl jeden z jeho triků. A uvědomila si. nebo se sejít. Být spolu sami.“ Mlčel. Poslouchala jeho dech. mohla bys být Lena. abys tu byl se mnou. Nebo Lenny. „Obojí.“ „Chtěla bych. „Říká se ti nějak zdrobněle?“ zeptal se.“ „Ne třeba Nora? Nebo Ella? Nebo… Lena.

že jsem debil. Copak jemu někdo ubližuje? „Proč. „Proč mě máš vlastně rád?“ .“ řekl. Lidi mají logiku. „Cha. ale nezlobí se. „Neříkej to tak.“ řekl.“ řekla.“ řekl. Zadržela dech. A teď na mě ječíš. že se ti po mně stýská. V mým životě nikdo nemá logiku…“ „Ani já?“ zeptal se. že ti budu umět odpovědět. aby ji slyšel brečet.“ „Tak jo. „Jo. Bylo to akorát horší. „proč.“ Zadívala se na talíř gramofonu.“ řekla rozzlobeně. A nejspíš úplně poprvé to neznělo sarkasticky ani defenzivně ani jako že si o mně myslíš. Ty obzvlášť. jako že je z ní frustrovaný. „Jo?“ Popotáhla. „Zrovna teď na mě jseš naštvaná. Byl tak hrozně pitomej.“ Unikl jí vzlyk. Zavřela oči. Každej nemá život jako ty. když nastoupila do autobusu. kdy zněl naštvaně. „Ale jseš. Třeba před chvilkou jsi řekla. jako tvoje rodina. Ještě horší. „Jo. proč.“ „Kam se dostáváme?“ „Někam.“ „Neječím. Proč. Vždycky když se konečně někam dostáváme.“ trval na svém.“ řekl.“ „Tak co mám teda říkat? Klidně se mě zeptej proč. „Proč jseš naštvaná?“ Nechtěla. „Mě se můžeš zeptat proč. Slzy už nešly zastavit. vyjedeš na mě. Vybavovala si jen jeden moment.“ Znělo to. víš. V tvým životě se věci dějou z nějakýho důvodu. proč….“ „Proč to říkáš?“ Zněl ublíženě. „Vždycky se takhle ptáš. na vlastní odraz v kouřovém akrylátovém víku. Proč se na mě vždycky hned naštveš?“ „Já na tebe nejsem nikdy naštvaná.“ „Jseš naštvaná.„Proč?“ „Přestaň se takhle ptát. „Společně. Ten první den. „Eleanor…. Čestný slovo. Jako by na všechno existovala odpověď. Vypadala jako duch s oplácaným obličejem.“ řekl. Jenže můj život takovej není.

bylo mu jedno. překvapíš mě. Přes telefon. „Řekni něco. „Jseš tam?“ „Jsem. „Vteřinku. že ho setře. Zastavil se u okna – u toho. Přitom ani šeptat nemusel. že to tak je… Stýská se mi po tobě. A hrozně rád bych řekl. jakou jsem kdy potkal. . i když byl o blok dál a ona tam právě teď nebyla – a přitiskl si spodek autíčkového telefonu k břichu. stačilo jen pohnout rty a vydechnout. Řekne „cha“ nebo „proboha“ nebo „to je jak z nějakýho ploužáku“. Máma otevřela. abych si nepřipadal jako blbec. a nejzábavnější. aby jí vysvětlil něco. jestli uslyší. „Nemám tě rád. protože by to vyznělo. Posadil se. jako že jsem ohromně rozvinutá osobnost… Ale myslím.“ odpověděl.“ řekla Eleanor. Pořád chci s tebou být. že voníš jak domácí narozeninovej dort.“ zašeptal do sluchátka. jak to šplouchá. „Nebudu. „Já tě potřebuju. že máš zrzavý vlasy a hebký ruce… a o tom. „Moc neponocuj. že právě kvůli tomuhle tě mám rád.“ řekl.“ odvětila. „Můžeš se mě zeptat. co mělo výhled směrem k jejímu domu. a vždycky když něco uděláš. vstal. „Ale já nevím.“ „Nepřipadej si jako blbec.“ Oba se odmlčeli. Jsi nejchytřejší holka. „Jsem zpátky. že něco řekne.“ řekla. čemu sám nerozuměl. Chtěla po něm. Někdo tiše zaklepal na jeho dveře. „No?“ zavolal.PARK Otevřel oči. Parku.“ ohlásil se. aby mohla nakouknout dovnitř. začal přecházet po svém mrňavém pokojíčku. Usmála se a zavřela.“ „Nevím co. Ale ona mlčela. takhle ve tmě. Eleanor.“ Čekal. Neřekla nic. jen tak.“ „Něco.“ zašeptal. „Hezký. že je to stejně tak o tom. Vlezl si zpátky do postele. Jen vím. proč tě potřebuju.“ Čekal.

„Já…“ Zarazila se. „To nejde. že bych měla radši zůstat zticha. že toho povím až moc. „Proboha.“ „Bojím se. jako chci já tebe?“ Mlčel. co uslyší. co jsem se naposledy nadechla. neovládám se. že ti povím pravdu.“ „Nesměj se. aby všechno to.„Zeptej se mě. je to už šedesát hodin. nedělám nic jinýho. a když jsme spolu.“ řekla a na chviličku to vyznělo. Dovedl si ji představit. než že propadám panice. Chtěl usnout a v uších aby mu pořád znělo „jako chci já tebe“. prostě proto. co mu právě řekla.“ „Nemáš mě ráda…. Parku.“ „Proč ne?“ „Je to trapný. jako že to myslí vážně. Přál si.“ Slyšel.“ Čekal.“ začal. Protože mi každá vteřina připadá tak moc důležitá.“ pobídl ji a tiskl si spodek telefonu k poslednímu žebru. že se taky usmívá.“ „Bojím se. Ani jsem ti neodpověděla na otázku. proč tě mám ráda. Už ani nepatřím sama sobě.“ . „Eleanor. „Já…“ Její hlas se málem vytratil: „Myslím.“ „Eleanor…“ „Parku. „Mám dojem. než že na tebe myslím.“ „Zatím jsem se ztrapnil jen já. „Říkala jsem ti.“ Zavřel oči a vmáčkl hlavu hloub do polštáře. bylo to poslední. A protože s tím nedokážu nic dělat.“ řekla. jsem tvoje. „proč mě máš ráda?“ „Nemám tě ráda. že ani nedýchám.“ řekla konečně. a co když se rozhodneš. že když tě v pondělí ráno uvidím. Cítil. Jako by se mu v srdci rozlilo něco teplého. že mě nechceš? Jak bys mě vůbec mohl chtít tak. A čekal… Pak se rozesmál.“ řekla ještě jednou. když nejsme spolu. Parku. „Já to nesvedu. S úsměvem. „Nemám tě ráda.“ řekla. „Nemám tě ráda. „To je od tebe teda dost hnusný. „A to znamená. Když nejsme spolu. že pro tebe žiju. nedělám nic jinýho.“ šeptala. Proto jsem asi tak načuřená a vrčím na tebe. Akorát mě ponoukáš. jak se mu na rtech tvoří úsměv. že to rád říkal.

“ „Dokdy?“ „Nevím. ale neudělala to. udělal by první poslední. „Jak to myslíš?“ „Nevím.“ „Ježíši. „Protože je zlej.“ „Nesmím se s klukama vůbec bavit. Otočila kazetu. Prostě… mi věř. že může. že je hezčí než všechny holky a že jeho kůže je jako opálené sluníčko.“ „Jo. Jako něco. až Robert Smith začne zpívat. A jemu dělá hrozně dobře.“ řekl Park. abych se vrátila. Přesně proto nic z toho neřekla.“ „Nemůže mi tě vzít. co by mohlo nevlastního tátu nějak vytočit.“ „Musí o tom vědět ona?“ Eleanor přejela prsty po hraně skleněného konferenčního stolku.“ „Proč?“ Hrozně ráda by změnila téma. zmáčkla play a počkala. „Protože můj nevlastní táta je magor. Jen vím. bylo v jejím srdci žhavé a krásné.“ . pak teprve si vlezla na tátův hnědý kožený gauč. že tě potřebuju vidět. co nemají logiku.ELEANOR Ani o něm neřekla nic hezkého. napořád. Tohle je přesně jedna z těch věcí.“ opáčila. Ale to víš. vyrazil mě z domu a rok nedovolil. co se právě vyklubalo z vajíčka. Jeho hlas zněl syrově a čistě.“ „Musí o tom vědět?“ „Máma mu to řekne. Protože všechno. Takhle. pomyslela si. Nenávidí mě. Máma nechce udělat nic. když může být na někoho zlej. Neřekla mu. „Když se na mě naposled doopravdy naštval. „Proč se nemůžeme scházet?“ zeptal se Park. Kdyby se o tobě dozvěděl. co k němu cítila. ale v puse se jí to proměnilo v bláboly.“ „Proč?“ „Protože já nenávidím jeho. Je to ten typ zlýho člověka. co se snaží zabít všechno dobrý. Zvlášť na mě. aby mi tě vzal. „Může tě vzít mně.

“ „Můžeme se scházet někde jinde. chceš zůstat na večeři?“ Zasmála se.“ „Můžeme se scházet na hřišti. „Vůbec jsem ti nepověděla. že to nepůjde.“ Obývák ozářily reflektory auta.“ řekla. „Kruci sakra hergot. proč tě mám ráda. a teď už musím končit.“ „Ty se nemáš za co omlouvat.“ Vstala a podívala se z okna. aby to sluchátko nemělo daleko k telefonu.“ řekla. „A kvůli tobě mám pocit.“ řekl. „Jen ho neprovokuj. „Opravdu chceš. kterej na konci zvítězí. Eleanor.“ „A vypadáš jako hlavní hrdina. „Nechci tě ztrapnit…. „Eleanor. Chtěla odporovat. aby tě poznali úplně všichni. Jseš tak hezkej a hodnej.“ „Nejsem. Třeba. „Mám dojem. „Jo.“ Předklonila se. Donna měla děsně rozcuchané vlasy. „Chci. „Protože jsi hodnej. „Krucinál. že jsem lidožroutka.“ „To neva.“ zasmál se. Jsi můj nejoblíbenější člověk na světě.“ řekla.„Promiň. aby mě poznali?“ zeptala se. Máš magický oči.“ řekla. že táta už je doma. „Mohla bys chodit sem.“ „Sourozenci mě prásknou. jak ji to napadalo. „Jako člověk.“ řekl. počkej.“ odpověděl.“ šeptala. že se jí nic nestane.“ S ním měla pořád pocit. Slyšela tátu v kuchyni a tlukot svého srdce úplně všude.“ „Musím končit. Táta s Donnou vystupovali z karmann-ghii.“ „Co by řekli vaši?“ „Těší nás.“ sypala to ze sebe tak. .“ vyhrkl Park.“ „Ty jseš cvok. „A protože pochopíš každej můj vtip…“ „Dobře. když se bude usmívat.“ namítla. „A jseš chytřejší než já. „To by ani nešlo.“ „Kde?“ „Tady. ale třeba to půjde.

že opravdu spí. Položila sluchátko a předstírala.“ „Eleanor?“ Táta stál ve dveřích. kdyby náhodou už spala. Mluvil potichu. ===+= .„Eleanor – počkej – miluju tě.

ale nikdo aspoň nevyletěl z korby. který směl sedět vevnitř. Když ve tmě znovu míjeli Parkův dům. . dala jsem ho Mattovi. přemýšlela. V blízkosti školy. vzadu na dvoře je další chlápek a kouří hašiš. ať si vezmou bundy. Povozil je po okolí svým novým fárem. Jo. Když se vraceli z kina (Číslo 5 žije). a když už tady budete. Když táta vysadil Eleanor před domem. Eleanor bylo Donny líto.“ Táta měl v peněžence jen sedm dolarů. ale nic neřekla.“ Když táta konečně odjel. že vypadnu z jedoucího dopravního prostředku. řekla. Hm. Všichni. všichni malí vyrazili ven a běželi k němu. Táta se vždycky smál jenom svým vlastním vtipům. které okno je jeho. aby mohla zavolat policii. Nesním o tom. ale Park bohudíky nebyl venku. Táta remcal. „Po naší čtvrti jezdí chlápek v kabrioletu a vozí v něm děcka. „Já ho nesnědla. Tina a její neandrtálec samozřejmě jo. takže dost zapadali. schoulili se ke kabině a dělali ksichty na nejmladšího. sněžilo. Šla nahoru. Eleanor se ani nesnažila schovat. že snědla všechen jogurt. vzala z komory na chodbě tři fungl nové zubní kartáčky a spolu s mýdlem Dove si je zastrčila za kalhoty. pomyslela si Eleanor. Richie jel pomalu. Proč se namáhat. Zvláštní. že ještě musí na záchod. Eleanor litovala. Richie to vzal Parkovou ulicí. takže dostala právě tolik.KAPITOLA 20 ELEANOR Další den byl jedna rozmazaná skvrna. Myšák o něm pořád dokola vykládal. že nemají telefon. Donna ji možná viděla (zrovna byla nahoře v ložnici). Eleanor a malí si vlezli na korbu pick-upu. Steve na ni zahvízdal. že nikdo z nich nemá zapnutý pásy a že řidič pil celý dopoledne skotskou. Když už byli přichystaní k odjezdu. Po pár hodinách Richie všem řekl.“ prohlásil a díval se přitom přímo na Eleanor. Skoro s jistotou bych řekla. „Jdeme do kina.

“ Přeběhl dvůr jen tak nalehko. že celá tátova rodina se svými irskými kořeny hrozně nadělala. Babiččin repertoár nedělních večeří obsahoval jen čtyři položky – kuřecí řízky. Josh vypadal. dej mi pusu“. Byla tak malá. že to řekl. pak šel do kuchyně a obouruč objal babičku. proč je Josh takový mamut. že dokonce i on byl o hlavu větší. že to táta babičce už vyklopil. když se směje. „Uvidíme se tam. jako by ho korejské geny úplně přeskočily. A vlasy měl tmavé.“ houkl Park na rodiče. I když možná si to Park jen myslel kvůli tomu. „Všichni mluví o Parkově holce. ale černé ani náhodou. Asi ho nemělo překvapit. Čekal. Každou neděli se hezky ustrojili do parádních kalhot a svetrů a šli na večeři k prarodičům. až se mladší brácha převlíkne. co si myslí o Romeovi a Julii. Zvlášť když věděl. jak si vyměňují drby o sousedech. co cítil.“ . že Park má známost s jednou z těch holčin. Každý rok dostal k Vánocům tričko s nápisem „Jsem Ir. Sám od sebe prostřel stůl. protože to byla odjakživa jeho práce. Když přišla máma. který tak trochu mhouří oči. (Zrovna se poprvé blížil k želvě s nekonečnými životy. zůstal s ní a s babičkou v kuchyni a poslouchal. Park se u něj zastavil. Takhle brzo. „Jamie povídal. Miloval ji. Měl hnědé oči. Samo sebou. že by to nebyla pravda. Neexistovalo jiné vysvětlení pro… všechno.“ konstatovala máma. Děda se v obýváku díval na televizi. „kromě Parka.PARK Mrzelo ho. Nikdy neuměl udržet tajemství. Možná to nějak pomíchaly ty korejské geny. co bydlí u Richieho Trouta. úplně neznatelně mandlové – s mandlovou příchutí. Ale takhle jí to říct nechtěl. To ale nevysvětlovalo. jednoruč ho objal.“ řekla babička. Ne proto. Vypadal jako hromotluk s německými nebo polskými předky. Babička vypadala skrz naskrz irsky. A po telefonu. protože se mu nechtělo brát si kabát. hovězí řízky. U babičky a dědy to vonělo po kuřecích řízcích. dušenou hovězí pečeni a solené hovězí – ale všechno to bylo moc dobré. V jejich rodině byly všechny ženy enormně malé a všichni muži enormně velcí.) „Jdu napřed. Jenomže Josh hrál Super Mario a nechtěl to vypnout. Jen k Parkově DNA tahle informace nedospěla.

jako že si čte noviny. které ji napadlo. babi. co musí žít v takovým domě. To mě teda…“ Park měl pocit. Jenomže nevěděl přesně jak. Bylo to první jméno. už jen proto. „ale najednou je zpátky se starší ženskou. „Ten Troutovic kluk byl odjakživa samej malér.“ řekla babička. Což mu připomnělo Eleanor.“ Co by na to babička řekla. růžový svetřík s véčkovým výstřihem a kožené kozačky s třásněmi. Do Wyomingu. co vypadá jak filmová hvězda. Naštěstí pro mě o něj nestála. že někdy žila jinde než tady. když byl Richie v baru.“ „Však bych taky nemusela. že by měl Eleanor bránit. „K Tině. Babička byla někdy na mámin vkus dost ostrá.“ sykla máma. víš.“ řekla Eleanor. kdyby jí představil Eleanor? Co by pověděla sousedům? A co by na to řekla máma? Sledoval mámu. protože nikdo jinej tady okolo el caminem nejezdil. Na krku se jí houpal zlatý andělíček a v uších zlaté křížky. Naboural nám poštovní schránku. Bydlel tam v tom domečku s rodičema.“ odvětila babička. srdce mi usedá nad každým děckem. aby ho měli z krku.„Prej je zrzka. „Nepřekvapuje mě. Měla na sobě vybledlé džíny. Ale v neděli večer. Park dělal. „Mysleli jsme. že to byl on. že taky odešel někam na západ. myslím. jak rozšťouchává brambory mačkadlem delším než její paže.“ „Tššš. Aspoň o ničem podstatném. Nedokázal si představit. Vím. Gil povídal dědovi. Což v něm málem vzbudilo chuť jim o ní povyprávět. Nejspíš odešli. když byl tvůj tatínek v armádě. že jseš na zrzky. ELEANOR Nikdy mámě nezalhala.“ dopověděla to babička. „kdybys nám ji prostě přivedl ukázat. jí Eleanor řekla. „No. a lajskem zrzavejch harantů. „Neměla bys poslouchat klepy. „Bydlí tady . až pak se odstěhovali někam do ještě většího vidlákova. „Tvůj dědeček byl do jedný zrzky moc zamilovanej.“ pokračovala babička. že mají taky velkýho starýho psa. že zítra po škole asi půjde na návštěvu ke kamarádce. Ona by v autobuse byla za hvězdu.“ Zakoulel očima. aby měl záminku vyslovit její jméno.“ řekla babička. „Ke komu?“ zeptala se máma.

Když ho vyndá.“ Máma ji moc neposlouchala. „Jsem ráda.blízko. Ale když ho tam nechá.“ řekla. že je studený. bude zuřit. že sis konečně našla kamarády. bude zuřit. že je tuhý.“ ===+= . „Tak jo. Richie měl zpoždění a v troubě mu vysychal steak.

dneska. sám se znovu posadil těsně vedle ní. Počkala a to druhé mu pověděla až u skříňky. „Mám.“ řekl. že ji miluje? (Nebo ji přinejmenším miloval aspoň pár minut v pátek večer. Nechtěla. že se z toho začervenala. Kéž by tak uměla říkat takovéhle věci. Jen tak. „Řekla jsem mámě. „Fakt?“ „Fakt ne.“ řekl. „Co to je?“ Druhou rukou kazetu vyndal. Klást takovéhle otázky. Chytil ji za ruku a podržel si ji u srdce.“ odpověděla. Rádo se stalo. seděl na jejich sedačce absolutně rovně. Oba sklouzli co nejníž. Nemyslím.“ „Nemusíš se dovolit mámy?“ . „Ještě mě nemáš dost?“ zeptal se. že mi to zakáže. i když jen v legraci. Byl krásnější než dřív.“ Pohladil si její rukou hruď.) Bude vypadat jinak? Neodvrátí se od ní? Vypadal jinak.“ „Ne. Pojď dneska. aby to někdo slyšel. Dost na to. aby to řekl. jaký kdy kdo napsal.KAPITOLA 21 ELEANOR Bude vypadat jinak? Když teď Eleanor ví. „Tohle byl nejdelší víkend mýho života. ale nemusí to být zrovna dneska.“ „Vážně?“ „Jo. „Děkuju. (Nebo možná aby on dobře viděl ji. „Nejlepší písničky. Zasmála se a opřela se o něj.) A když ji pustil sednout. Když nastoupila do autobusu. aby ho dobře viděla. že po škole možná půjdu na návštěvu ke kámošce.“ Odhrnula mu bundu a do kapsičky trička mu strčila kazetu s Beatles. Jen trošku. On stál vedle ní a schválně ji šťouchal batohem do ramene.

Eleanor nebyla… milá. Když se blížili k jeho zastávce.“ Neznám. „Znáš mě. že to není věc jazykové bariéry. „Jí to nebude vadit. když necháme otevřený dveře. že do sebe musí nasáknout co nejvíc Eleanor. Máma navíc nerozuměla sarkasmu. Nevyšla z domu bez toho. co vysílá po Johnnym“. dívali se vám do očí… Přesně v tomhle všem Eleanor zrovna nevynikala. Byla hodná. ne doopravdy. aby ji viděl tak. Když se teď konečně chystal představit Eleanor mámě. Svírala ho úzkost z něčeho jiného. PARK Poprvé po dlouhých týdnech se Parkovi cestou ze školy nesvíral žaludek tím úzkostným pocitem. Milovala milé lidi. . Měla daleko blíž k jeho dědovi než k jeho mámě. když se lidi usmívali. neubránil se tomu. Jeho máma byla kosmetička. Upřímná. Prostě ho nechápala. Ale nikdo – ani ta stará paní – by nikdy neřekl: „Znáte Eleanor Douglasovou? Takové milé děvče. Když přišla do talk show Saturday Night Live Patti Smith. Šlo o ni. Místo toho jí položil dlaň na koleno a to byl tak skvělý pocit. A nešlo jen o oblečení.“ Parkova máma měla ráda milé lidi.“ Eleanor na sobě dneska měla svoje lesklé zelené sako a starou kostkovanou kovbojskou košili. jak ji bude vidět ona. Líbilo se jí. tak nový. Ona ale zavrtěla hlavou. Čestná.“ řekl. že se mu potí dlaně. Park si všiml. Stoprocentně by pomohla staré paní přejít ulici.Zavrtěl hlavou.“ řekla. a pustil Eleanořinu ruku. Davida Lettermana označovala za „toho ošklivýho zlýho chlapa.“ „Hol-ky? Ty už jsi měl u sebe v pokoji tolik holek. stoupl si do uličky a čekal na ni. aby si opravila řasenku. prodávala Avon. že na mámu chvíli úplně přestal myslet. uměli prohodit pár zdvořilostí. Dokonce si můžu vodit holky do pokoje. pomyslela si. že jste museli domluvit pravidla?“ „Jasně. A Park si byl vcelku jistý. mámu to úplně rozhodilo – „Proč chce vypadat jako mužskej? To je smutný. „Přijdu za tebou. aby vydržel do druhého dne.

“ vyzval ji. Cvak.Ulevilo se mu. ale příšerně se jí to nepovedlo. Neva?“ „Hned teď?“ Protřepala lahvičku. Teď. Eleanor taky. „Ahoj. jako kdyby mžourala do ostrého sluníčka nebo se chystala někomu sdělit opravdu špatnou zprávu.“ vyhrkl. „Ráda tě poznávám.“ „Proč?“ „Ale nic. „A usmívej se. Vypadala. „Mami!“ „Tady!“ ozvala se z kuchyně. Eleanor. „jo?“ „Cože?“ „Usmívej se. „Mami. ale máma zatřepotala prsty ve vzduchu. to je dobře.“ řekl. že za to může nervozita. aby se přesvědčil. rozběhl se domů. že si to líp nerozmyslel. Jakmile autobus odjel. Zkontroloval taky svůj pokoj. tohle je Eleanor. Teda.“ Přikývl.“ Elí-a-nóó. A pak ho bodlo svědomí. Ráno nedokázal myslet na nic jiného. které Eleanor zjevně neznala.“ odvětila Eleanor. moje Eleanor.“ řekla. ale nejspíš se mu to jen zdálo. ale byl si vcelku jistý. Máma mu ustlala postel. dobře? Prostě… v klidu.“ Máma stála ve dveřích kuchyně. „Jsem v klidu.“ řekla. „Ahoj. ehm. cvak. .“ Máma se širokánsky usmála. což bylo gesto. Moje. že se nikde neválí něco nepatřičného. vypadala naštvaně. nedělej z toho velkou vědu.“ zašeptal v předposlední vteřině. ale teď když byla tady… zalitoval. než jak do sebe dostat během dne ještě víc porcí Eleanor. Ehm. Brácha se vrátí později. „Jo. cvak. pořád mžourala a tvářila se divně. „Mami. Otevřel dveře. „I já vás. Lakovala si nehty perleťově růžovou. že mámě se trochu rozšířily panenky. Eleanor natáhla ruku k potřesení. za pár minut přijde na návštěvu Eleanor. „Pojď dál. než Eleanor stačila zaklepat. pak se rozhlédl po kuchyni a po obýváku. „Ahoj. „pardon.“ „Tak jo. zrovna si lakuju nehty“. Měl dojem. Vypadala nervózně.

„Hej.“ „Proč jsi nervózní? Vždyť tady bydlíš.“ „Já vím. na opačný konec.“ Vzal ji za lokty. „Víš. „Co? Proč?“ „Prostě… zítra. „Nevím.“ řekl. Zrovna běžel videoklip Wang Chung. „protože jsem byl nervózní. „Proč jsi chtěl.“ řekl. aby jejich dům měl suterén.“ „Ne. Eleanor přikývla. Taky vstal. Jdu domů.“ řekla máma. „Chcete limču? Nějakou sváču?“ „Ne. kde mě najdeš. Posunul se ještě blíž. „Myslel jsem někoho. Eleanor taky. Ležel na něm velký skleněný hrozen červeného vína.“ řekla máma. Máma hroznové víno zbožňovala. abych se usmívala?“ zašeptala.“ řekl. „Uvidíme se zítra.“ řekl.“ utnul ji Park. akorát tě ztrapním. Co je?“ Bolestně k němu vzhlédla. dobře?“ „Co když mě tvoje máma uvidí brečet?“ „To… by nebylo zrovna dvakrát dobrý. že .“ „Ne. Eleanor přikývla. ale ještě nikdy jsem si nepřivedl domů někoho. Pustil MTV a zhluboka se nadechl.“ Přitáhl si ji blíž. že sem dojdeš pěšky?“ zeptala se máma. „To je jedno. „Teprve jsi přišla. Dívala se do země a kousala si kůžičku kolem nehtů.“ Zvedla oči k televizi. „Uklidni se. ale já nechci.„Ty bydlíš tak blízko. abys odešla. jako jseš ty. jako jsem já?“ „Tak jsem to nemyslel.“ „Ne. „To je milý.“ Bál se. na kom mi záleží. Vždycky když přišel na návštěvu ke Calovi do jejich domu v západní Omaze. „My se budeme koukat na telku. „můžem?“ „Jistě.“ řekl. Calova máma je poslala dolů a nechala je na pokoji. Neměla jsem sem chodit. Posadil se na gauč.“ Vrátila se do kuchyně a Park zamířil ke gauči. Eleanor upřeně zírala na konferenční stolek.“ zopakoval.“ Nadechla se a zavrtěla hlavou. „Hej. Po pár minutách si poposedl víc doprostřed. „Někoho. Zničehonic vstala. „Teda…“ Eleanor zavrtěla hlavou. Přál si. Po tvářích jí tekly slzy.

“ „Teď mi jseš sympatická. „Hej. aby byl mezi ní a kuchyní.“ řekl.“ „Tak jsem to přece vůbec nemyslel.“ Přikývla a zadívala se na televizi. Přikývl a šel k sobě do pokoje.“ „Mně to ale vadí.“ řekl. musela jsem na tobě pořádně zapracovat.“ „To teda nebyla.“ Vyprovodil ji ke dveřím.“ prohlásila.jestli teď odejde. nevypadá. „Tvoje Eleanor vypadá mile. .“ Vzal ji kolem ramen. „Vyřídíš mámě. kdyby mi to podle tebe slušelo.“ „Přijdeš zase zítra?“ „Nevím. „Chtěl jsem. „Byla bych radši. „Hrozně nerada se seznamuju s lidma. „Nechceš se vidět s mým tátou?“ „S tvým tátou se nechci vidět už vůbec.“ „Můžeš mě vyprovodit ke dveřím.“ „Jo. když se neusmívám. že se těším zase na shledanou? Nechci. Ne.“ řekl a vrátil mezi ně odstup. Ne.“ Posadil se tak.“ „Mně jsi byla sympatická.“ „Tak jo. Znervózňuješ mě. „Proč?“ „Protože jim nikdy nejsem sympatická. aby si o mně myslela. objevila se máma a usmála se na něj. Znělo to ostře a nespokojeně. aby ses usmívala. „Hlavně nechoď pryč. pak se ohlédla. Co kdyby přišla tvoje máma?“ „Nevadilo by jí to.“ Eleanor vyšla na verandu. „Pojď si sednout ke mně. Když se vrátil dovnitř. „Zůstaň ještě.“ řekla a odstrčila ho.“ Sešla ze schodů. „Je to moc. protože ti to tak sluší. že se neumím chovat.“ „Škoda že tě nemůžu doprovodit domů. „Nech toho. už se nikdy nevrátí. zase vstala. pomyslel si a plácl sebou na postel. a stáhl Eleanor k sobě.“ řekl. tak za dvacet minut. ale ona už odcházela. Po chvíli.“ zašeptala.

To tady bylo více méně . že je mamut. až to bolí. ale nikdo se do ní nemohl navážet kvůli tomu. ne ve filmu – Dorotka přijde do kraje. Park se s ní nejspíš zítra rozejde. že ony dvě patří ke stejnému druhu. strká jednu takovou porcelánovou panenku za neprůstřelnou vestu a propašovává ji z Koreje. střeva a ledviny a přitom nosit tak prťavé džíny? Eleanor věděla. Poznat jeho hezoučkou dokonalou mámu. jak je možné mít žaludek. Parkova máma by mohla její žebra nosit jako volnou maxivestu. Jeho máma byla hotová panenka. Jediné plus toho. Tom Selleck. Vidět jeho normální dokonalý domov. že všichni ostatní tady měli taky život na houby. jak si Parkův táta. Vedle Parkovy mámy si Eleanor připadala jako obryně. vůbec by vás nenapadlo. Pod vším tím sádlem cítila svoje kosti a svaly.ELEANOR Nejspíš se s ní zítra rozejde. nebo by se v ně proměnili. V Čaroději ze země Oz – v knížce. bylo to. Mimochodem. Eleanor si všimla na obývákové stěně rodinné fotky. Ale oni byli spíš jako porcelánové panenky. Ale zato byla o tolik větší. Park na základce? Roztomilý. že je z rozvrácené rodiny a polorozpadlého domu. kterému se říká Porcelánová země a všichni lidé tam jsou maličcí a dokonalí. Protože nedokáže ani přijít mezi normální lidi a neudělat scénu. vedle Tiny. Aspoň se nebude muset seznámit s jeho tátou. a nebude to ani proto. Určitě nebyla zase o tolik vyšší. No uznejte. Netušila. Dokonce i jeho bílý brácha. No a co. Když se Eleanor ocitla mezi podobnýma holkama – vedle Parkovy mámy. Spolužáci sice Eleanor nemohli vystát. možná tak o deset centimetrů. že existujou takovéhle rodiny. Kdybyste byli mimozemšťan. Bylo toho na ni prostě moc. jaký ten musí být? Vypadá úplně jako Tom Selleck. že je tlustá. protože byla tlustá a divná. protože je úplně cáklá. kdybyste si někoho z nich potají odnesli do Kansasu. Eleanor si představila. vedle většiny holek ze sousedství – nechápala. že v jejich mizerné čtvrti takovéhle domy jsou – domy s položenými koberci a košíčky potpourri všude možně. Eleanor vůbec netušila. který přiletěl na Zemi studovat zdejší formy života. že žili v takovéhle úděsné čtvrti. Eleanor si představovala lidi z té země jako sádrové trpaslíky. kam dávají vnitřnosti. ale nepřipadala si zas tolik tlustá. a ty byly taky velké a silné. Celá rodina vypadala k zulíbání. Když byla Eleanor malá a máma jí tu pohádku četla. Proboha. Dá jí kopačky.

Nikdy nezažila pocit. A to jí ještě řekl.pravidlo. že někam patří. že jeho prarodiče bydlí v tom domě vedle. Byli jak z nějakého sitcomu. ===+= . a ten měl v oknech truhlíky s kytkama. Eleanořina rodina stála za prd už předtím. Do Parkova obýváku ona nikdy patřit nebude. než přišel Richie a srazil ji až do pekel. leda když ležela na svojí posteli a předstírala. Vážně jak z televize. prokristapána. Parkova rodina sem nepatřila. že je někde jinde.

KAPITOLA 22 ELEANOR Když Eleanor druhý den ráno přišla k jejich sedadlům.“ řekla.“ „Proč ne?“ . Kromě Parka. „Trošku. Zavrtěl hlavou. Oregonu nebo kdovíkomu. proti Oklahomě. Nevyznělo to jako vtip. Člověk by myslel. Protože to vtip nebyl. Prsty měl v klíně lehce propletené. Steve řval jak pavián. „Stejně se omlouvám. že už je mezi nimi nejspíš konec. neslyšela ani vlastní myšlenky. „Chceš to vědět?“ zeptal se. že zrovna pan Stessman bude vůči těmhle fotbalovým krávovinám imunní. Park měl na sobě tričko U2 s fotkou malého kluka na hrudi. Vypadalo to. Možná takhle řval vždycky.“ „Omlouvám se. Celý zadek autobusu vyzpěvoval fotbalový chorál Nebrasky. O víkendu se hrál nějaký velký zápas. pak se odvrátil. ale zas se otočil k oknu. „Zlobíš se na mě?“ zeptala se.“ Konečně se na ni podíval a maličko se usmál. Park nevstal a nepustil ji k oknu. Eleanor celou noc nespala a přemýšlela o tom. a teď si prostě chtěla ušetřit další trápení. „Už mě máš dost?“ zeptala se. Když ji Park držíval za ruku. Pan Stessman celý týden dával extra body těm. „Ani nevíš. „Ne.“ řekl on. Jen si tam sám přesedl. proč se zlobím. Podal jí pár komiksů. Zatahala ho za rukáv. že se pomodlí. kdo měli na sobě něco červeného. ale to evidentně nebyl nikdo. „No?“ řekl tiše. že se na ni nechce vůbec podívat. jako by zvažoval.

Z toho. poslouchej mě.„Protože se nejspíš zlobíš kvůli něčemu. že ji tam chce. Vyvolávali to všichni. poznala. až z něj vypadne. co nemůžu změnit. Přinutila se zůstat sedět. jak se na ni Park podíval a skousl si spodní ret. že tam nemám co dělat. protože spolužáci vzadu začali něco skandovat. „To je dobrý. čestně. že má aspoň trošičku pravdu. Zlobím se. protože mi připadá.“ řekla trochu hlasitěji. Ré-zi – do-to-ho. Ré-zi – do-to-ho. ale ona ho neslyšela. Znovu se rozhlédla a uvědomila si. že ses rozhodla odejít hned. Ré-zi – do-to-ho. Taky to věděl. Ré-zi – do-to-ho.) „Měla jsem pocit. Autobus právě zajížděl ke škole a Eleanor se nemohla dočkat. „Jako že jsem divná. Vypadal jako někdo. dokud úplně nezastavili. Nechtěla mít pravdu.“ „Mám dojem. že mě tam nechceš. jak jsi k nám přišla. že to patří jí. Rozhlédla se. Ruce měl pevně sevřené v pěsti. a pak vystoupit .“ „Měla jsem pocit. Ré-zi – do-to-ho. aby ji ujistil. koho ještě nikdy neviděla.“ řekla. Zavřel oči a zavrtěl hlavou.“ řekla. Podívala se na Parka. Eleanor zastudilo v konečcích prstů. „Nebo… že jsem dostala panickej záchvat u vás v obýváku. nech toho. Ani trošičku. že všichni koukají na ni. aby byla slyšet přes ty kokoty vzadu.“ odpověděla. Ré-zi – do-to-ho. že by měla přijít zas a zkusit to znovu. Koukal upřeně před sebe. (Jejich zpěv byl ještě horší než jejich řev.“ „Omlouvám se. Park něco řekl.“ odvětila. že to byla částečně moje chyba. Chtěla. Došlo jí. „Eleanor.“ „Jako co?“ zeptal se. Ré-zi – do-to-ho. Neřekla to ale dost nahlas. možná dokonce už předem. Steve stál na konci uličky a mával gorilími pažemi jako dirigent.

Ukaž nám je. „tak mě dobře poslouchej. „počkej. už strkal Stevea zpátky k autobusu. „To je dobrý.“ Zavřel oči a nakonec přikývl. „Děláš to pro mě?“ zeptala se. kdyby si David pustil Goliáše tak blízko k tělu. A ona poznala. ale jakmile byli venku. ale ten neupadl. Couvl o pár kroků.“ Steve zrovna vystupoval z autobusu a Park znovu sevřel pěsti. Rézi. Sehnula se pro jeho kabát a zaslechla Stevea: „To je vono. že to zase odhadla správně.“ „Už mě nebaví.“ Pak slyšela Stevea: „Vážně do toho chceš jít?“ Pořádně do Parka strčil. Než se otočila. Půjdeme prostě do třídy. Eleanor se taky rozeběhla. „Já to nechci. Přikývl.“ řekla co nejdůrazněji. ne. Eleanor zůstala taky stát.“ A vzápětí už u ní Park nestál. Ztěžka dýchal a pod zlatavou pletí se mu rozlévala temná červeň. Jeho byly tak zelené. zůstal stát. Park šel hned za ní. Zavrtal do ní pohled. že by mu Goliáš mohl dát po hubě. Vypadali jako David a Goliáš. až vypadaly skoro jako žluté. jako by ho uhodila. Já to nechci. v otočce vyskočil a nakopl Stevea přímo do pusy. jak říká: „Z toho tvýho držkování už je mi blbě. Pojď odsud. Co to děláš?“ „Zarazím to. Uslyšela Parka. Spolužáci už křičeli „bitka!“ a sbíhali se ze všech směrů.“ řekla. Skandování vystřídal smích. jako by ji o něco snažně prosil. Proč ho vždycky odhadne správně. „Hej.“ „Neděláš to kvůli mně. pak vystrčil rameno dopředu.pomalu a s klidem. když jde o něco nepříjemného? „Jestli to děláš kvůli mně. Tina zaječela. Krucinál. „Nebo tebe?“ Podíval se na ni. „Ty za to stojíš. .“ prohlásil zapáleně a zadíval se na ni. ale neměla pocit. „Prosím.“ řekla. Všichni kolem zalapali po dechu.“ „Ty jo.“ Podíval se jí do očí.“ „Ne. Vypadalo to. Mrsknul batoh na zem a sundal si kabát. že si na něj může dělat takový nárok. jak tě pořád ztrapňujou.“ řekla. „Ztrapňujou mě?“ nadhodila. Nejradši by ho popadla za flígr a odvlekla. Nestojí to za to.

Společně je od sebe roztrhli. chodím. kterou chcete namalovat. kterou si pěstuje. hráblo ti? Asi jsi mi vyrazil zub. zavrtěl hlavou a ohodil chodník sprškou krve. Steve se držel za pusu. Nevěděla. že je jeho holka? Vždyť jí ani nedal šanci nějak se k tomu vyjádřit – a neřekl to zrovna radostně. Řekl to se sklopenou hlavou a zkrvaveným obličejem. kde na nějakém tom zubu zas tolik nesejde. Z pusy se mu vyřinula další spousta krve. Celý obličej měl od krve. „Seš můj kamarád. rozehnal se obřími pěstmi a začal ho mlátit po hlavě.“ plivl Steve. Má o něj snad mít strach? Sice pořád dokáže mluvit. Zavrávoral vpřed a zástupce ředitele ho přidržel. Potom zástupce ředitele. že největší starosti si dělá o Parkův obličej? Steve měl ten typ ksichtu. To by snad mělo být fuk. ale co když má přece jen poškozený mozek? Co když mu hrozí mrtvice. Po bradě se mu řinuly potoky krve.“ Konečně se sešlo dost dospělých a odvedli kluky dovnitř.“ „To teda není fuk. Taky nevěděla. „Jéžiš. co s nimi. Parku. Steve. Má snad být šťastná. Park měl ten typ tváře. ne do hlavy!“ A je od ní špatné. „Ježíši. Eleanor odnesla Parkův kabát a batoh ke svojí skříňce. ale Tina ji předehnala. Pár mezer v úsměvu jen dotáhne k dokonalosti tu image vymaštěného svalovce. „Do prdele. co cítí. Nevěděla.“ Park se opřel o kolena.“ „Nevěděl jsem. „Nech… moji holku… na pokoji. že je fakticky tvoje holka!“ zařval Steve.Park přistál a Steve se po něm ve vteřině vrhl. „Jo. Zato Parkův obličej byl umělecké dílo.“ řekl Steve. že o ní Park řekl. Park sípavě dýchal a hlavu měl svěšenou. aby neupadla v zapomnění. Eleanor napadlo. Pak mezi ně vrazil jeden řidič. A žádné divné a ošklivé.“ „No tak jo. že možná právě vidí Parka umírat. nebo že upadne do kómatu? Vždycky když se u nich v rodině strhla rvačka. že s ní fakt chodíš. Rozběhla se mezi ně. máma křičela: „Ne do hlavy. Nevěděl jsem. Měla se na něj Eleanor dál zlobit? Měla by se urazit? Až ho uvidí .“ Park zvedl hlavu. co se sebou.

Celý obličej mu tepal bolestí. že má skoro s jistotou zlomený prst na ruce. „Kecáš. „To musel být kop ve výskoku. co Steve vyvádí den co den a za které ho nikdo nepotrestá. Park mlčel. Sekretářka mu ze sborovny přinesla sprite. naklonila se k němu a zhluboka se nadechla. vole. Táta nic neřekl. „No. „Taekwondo je umění sebeobrany. Park měl tak trochu pocit. Stevea na dva týdny. ředitel si myslel. měla by na něj zaječet: „Udělal jsi to pro mě? Nebo pro sebe?“ Pověsila jeho kabát do svojí skříňky. Park čekal v kanceláři. Steve do nemocnice musel. Tina prošla kolem Eleanořina místa se zdviženou hlavou. že jde pro Stevea.“ A „hovno David Carradine – Chuck Norris. Zavolala do práce tátovi. „Vážně jsi ho kopl do obličeje?“ zeptal se táta. Viklal se mu zub a sestra řekla.“ Park se pokusil sjet tátu pohledem. „můj je tenhle.“ řekl táta a ukázal na Parka.“ Eleanor vystoupila na Parkově zastávce. Steve taky ne. Měl moncla a s největší pravděpodobností zlomený nos.“ pronesl úsečně. vole.“ zasténal Park. protože se tenhle rok porval už potřetí.“ Školní sestra prohlásila. PARK Na dva dny ho vyloučili ze školy. jako . dokud neseděli v autě. Voněl po mýdle Irish Spring. Eleanor se odvrátila. trošku po potpourri a ještě něčím. než táta domluví s ředitelem. „kung-fu.na angličtině. Když táta dorazil. Park nepřišel na angličtinu ani na dějepis a nebyl pak ani v autobusu. že to není fér – tu rvačku přece začal on – ale potom si připomněl všechny ty hnusárny. David Carradine. že Park do nemocnice nemusí.“ „Obrácený obloukový. ale jakýkoli pokus o výraz bolel. ale vypadal dost zle. Park přikývl. víte. že pro něj odmítla přijet. co nedokázala nazvat jinak než klučičina. školní sestra totiž nesměla vydávat tišící prostředky. Všichni v autobuse debatovali o rvačce. Parkova máma se tak strašně zlobila.

“ odtušil táta.“ „Ona není nějaká holka. jak mu hodila na hlavu košík s hedvábnými umělými kytkami – ale na něj se takhle nezlobila ještě nikdy. že může dýchat jen jednou dírkou.“ řekla máma. Popadla ho za ramena. kterou ostatní trápí. Proto taky chrápe jak nákladní lokomotiva. „Pusou.“ .kdyby ho někdo mlátil do obličeje kamenem.“ prohlásil děda. „Zbytečný. „Takhle plýtvat steakem.“ pronesla máma a založila si ruce na prsou. Volala mi od babičky. „Žádný rvačky.“ řekl. Vlastní hlas mu bolestivě rozvibroval všechny kosti v lebce.“ odpověděl Park. zadívala se mu do obličeje a vrtěla hlavou.“ řekla babička. Táta došel do kredence pro prášky proti bolesti a sklenici vody. „Pere se jak nějaká mizerná bílá špína…“ Zažil ji. to si piš. „Hm. máma nebyla s to dát dohromady souvislou větu.“ „Žádný holky. „Zbytečný! Rvačky! Ani vlastní obličej mu člověk nemůže svěřit. Když Park vstoupil dovnitř. „i teď uprostřed zimy… Fakt obrácený obloukový?“ Park přikývl. „Dojdi tomu chlapci pro steak. „Máš zaracha. usadila Parka ke stolu v kuchyni a prohlížela si jeho obličej. „Pere se!“ řekla a zapíchla mu ukazováček do prsou. „Je to moje holka. „Ta zrzka?“ zeptala se babička. „Tvůj děda měl zlomenej nos už tolikrát. Máma vyletí z kůže.“ řekl táta. Zastal se nějaký holky. ani nápad.“ Táta jí položil ruku na rameno.“ Aspoň v to doufal. „Popral se poprvé.“ zavrčel Park. „Eleanor. „Můžeš dýchat?“ zeptala se babička.“ prskala. ale ona ho setřásla.“ „Mindy…. Harolde. až tě uvidí.“ Táta měl pravdu. když byla takhle naštvaná na Joshe – jednou ji viděl. „Má jméno – Eleanor. „Měl štěstí. celá ubrečená.“ „Už žádný taekwondo. že chodíš v těch tenoučkejch teniskách.

ELEANOR
Když Eleanor zazvonila u vchodu, dveře otevřel detektiv Magnum.
„Dobrý den,“ řekla a pokusila se o úsměv. „Chodím do školy s Parkem.
Přinesla jsem jeho knížky a věci.“
Parkův táta ji sjel pohledem od hlavy k patě, ale bohudíky ne jako by ji
svlíkal očima. Spíš jako by si ji měřil. (Což taky nebylo dvakrát příjemné.) „Ty
jsi Helen?“ zeptal se.
„Eleanor,“ opravila ho.
„Eleanor, jasně… Počkej vteřinku.“
Než mu stačila říct, že tady chce jen nechat Parkovy věci, odešel. Dveře
nechal dokořán a Eleanor slyšela, jak s někým mluví, nejspíš s Parkovou
mámou. „No tak, Mindy…“ A: „Jen na pár minut…“ A než se vrátil ke dveřím,
ještě: „Podle tý přezdívky Velká Rézi jsem čekal, že bude daleko tlustší.“
„Přišla jsem jen předat tohle,“ řekla Eleanor, když otevřel i síťové dveře.
„Děkuju,“ řekl. „Pojď dál.“
Podala mu Parkův batoh.
„Já to myslím vážně, děvče,“ prohlásil. „Pojď dál a dej mu to sama. Určitě tě
chce vidět.“
Nebuďte si tak jistej, pomyslela si.
Ale prošla za ním obývákem a krátkou chodbou k Parkovu pokoji. Jeho táta
tiše zaklepal a nakoukl dovnitř.
„Hej, bijče. Někdo za tebou přišel. Chceš si nejdřív přepudrovat nos?“
Nechal otevřeno a odešel.
Parkův pokojíček byl malý, zato plný věcí. Štosy knížek, kazet a komiksů.
Modely letadel. Modely aut. Deskové hry. Pohyblivá sluneční soustava
zavěšená nad postelí jako taková ta věc, co se dává nad dětskou postýlku.
Park ležel na posteli a snažil se vzepřít na loktech, když vstoupila.
Jakmile spatřila jeho obličej, zalapala po dechu. Vypadalo to mnohem hůř
než předtím.
Jedno oko měl tak nateklé, že nešlo otevřít, a nos opuchlý a fialový. Bylo jí
do breku. A měla chuť ho políbit. (Protože zjevně měla chuť ho líbat
za jakýchkoli okolností. Park by jí mohl říct, že má vši a lepru a v puse hnízdo
cizopasných hlístů, a ona by si jen přetřela rty balzámem. Ach bože.)
„Je ti dobře?“ zeptala se. Park přikývl, posadil se a opřel se o čelo postele.
Ona položila na zem jeho batoh a kabát a šla k posteli. Udělal jí tam místo,

a tak si sedla.
„Jejda,“ vypískla, přepadla dozadu a Park se svezl ke straně. Zaúpěl a chytil
ji za ruku.
„Promiň,“ řekla, „proboha promiň, nestalo se ti nic? Nečekala jsem vodní
postel.“ Ta dvě slova ji rozesmála. On se taky trošku zasmál. Znělo to jako
zachrochtání.
„Koupila mi ji máma,“ řekl. „Myslí si, že je to dobrý na záda.“
Obě oči měl skoro úplně zavřené, dokonce i to zdravé, a když mluvil,
neotvíral pusu.
„Bolí to, když mluvíš?“ zeptala se.
Přikývl. Pořád ji držel za ruku, i když už našla rovnováhu. Spíš ji teď naopak
držel ještě pevněji.
Natáhla tu druhou a lehce se dotkla jeho vlasů. Odhrnula mu je z tváře.
Na dotek byly hladké a zároveň drsné, jako by pod bříšky prstů cítila každý
vlas zvlášť.
„Promiň,“ řekl.
Nezeptala se, co mu má prominout.
Ve škvírce levého oka se mu hromadily slzy, po pravé tváři volně stékaly.
Chtěla mu je setřít, ale netroufla si dotknout se ho.
„To neva…,“ řekla. Spustila ruku do klína.
Napadlo ji, jestli se s ní pořád snaží rozejít. Pokud jo, vůbec by mu to
nevyčítala.
„Zkazil jsem to všecko?“ zeptal se.
„Co všecko?“ zašeptala, jako by ho bolelo i poslouchat.
„Naše všecko.“
Zavrtěla hlavou, i když to nejspíš neviděl. „To ani nejde,“ prohlásila.
Sjel jí dlaní po paži a stiskl jí ruku. Všimla si, jak se mu zavlnily svaly
na předloktí a těsně pod rukávem trička.
„Mám dojem, že sis jednou provždycky zničil obličej,“ podotkla.
Zasténal.
„Ale to neva,“ pokračovala, „protože na mě jsi byl stejně moc hezkej.“
„Připadám ti hezkej?“ zahuhlal a zatahal ji za ruku.
Byla ráda, že jí nevidí do tváře. „Mně připadáš…“
Krásnej. Až to bere dech. Jako ten z řeckých mýtů, co kvůli němu jednomu
bohu přestane záležet na vlastním božství.

Kdovíproč byl Park s těmi modřinami a boulemi ještě krásnější. Jeho tvář
jako by se měla každou chvíli vyloupnout z kukly.
„Budou si ze mě dál dělat legraci,“ vyhrkla. „Ta rvačka na tom nic nezmění.
Nemůžeš kopat do lidí pokaždý, když někomu budu připadat divná nebo
ošklivá… Slib mi, že se nebudeš o nic snažit. Že si toho nebudeš všímat.“
Znovu ji zatahal za ruku a opatrně zavrtěl hlavou.
„Protože mně je to fuk, Parku. Jestli mě máš rád,“ řekla, „pak mi
přisámbohu na ničem jiným nezáleží.“
Opřel se zase o čelo postele a přitáhl si její ruku k srdci.
„Eleanor, kolikrát ti mám říkat,“ procedil mezi zuby, „že tě nemám rád…“
Park měl zaracha a do školy se měl vrátit až v pátek.
Ale druhý den Eleanor nikdo v autobusu neobtěžoval. Dali jí pokoj celý
den.
Po tělocviku zjistila, že má na učebnici načmáranou zas nějakou
sprosťárnu – „načnu tě“, matlavým fialovým inkoustem. Místo aby to
přeškrtala, servala celý obal a vyhodila ho. Možná je bez halíře a k politování,
ale balicí papír snad ještě sežene.
Když se vrátila ze školy, máma za ní přišla do dětského pokoje. Na horní
palandě ležely složené dvoje nové džíny z bazaru.
„Našla jsem v prádle nějaký peníze,“ řekla. Jinými slovy, Richie si omylem
nechal peníze v kapse kalhot. Jestli přišel domů ožralý, nebude se po nich
shánět, prostě si bude myslet, že je utratil v baru.
Vždycky když máma našla peníze, snažila se za ně nakoupit věci, kterých si
Richie nevšimne. Oblečení pro Eleanor. Nové spoďáry pro Bena. Tuňáka
v konzervách a pytlíky mouky. Věci, které se dají poschovávat do šuplíků
a do kredence.
Od té doby, co se její máma dala dohromady s Richiem, stala se z ní hotová
geniální dvojitá agentka. Jako kdyby je všechny držela naživu za jeho zády.
Eleanor si džíny vyzkoušela, než se vrátili ostatní. Trochu na ní plandaly, ale
byly mnohem pěknější než všechny, které doteď měla. Všechny její staré
kalhoty měly nějakou vadu – rozbitý zip nebo rozpáraný šev v rozkroku,
prostě něco, co se dalo schovat jen tak, že si přes to pořád stahovala vršek.
Bude fajn mít džíny, se kterými je v nepořádku jen to, že jí jsou trošku větší.
Maisie dostala pytel polooblečených barbín. Když přišla domů, všechny je

rozložila na dolní palandu a snažila se dát dohromady aspoň pár
kompletních oblečků.
Eleanor si k ní přisedla a pomohla jí rozčesat panenkám rozježené vlasy
a zaplést je do copů.
„Škoda že tam není taky Ken,“ řekla Maisie.
Když v pátek ráno Eleanor přišla na zastávku, Park tam na ni už čekal.
===+=

KAPITOLA 23
PARK
Oko měl nejdřív fialové, pak modré, pak zelené a nakonec žluté.
„Jak dlouho mám zaracha?“ zeptal se mámy.
„Tak dlouho, až tě ta rvačka začne mrzet,“ odpověděla.
„Mě to mrzí,“ řekl.
Ale doopravdy ho to nemrzelo. V autobusu se od té doby něco změnilo.
Parka už netrápila ta věčná úzkost, byl víc v pohodě. Možná proto, že se
vzepřel Steveovi. Možná proto, že už neměl co skrývat…
Navíc, nikdo v autobusu nikdy neviděl takovýhle kop v reálu.
„Byla to teda docela parádička,“ prohlásila Eleanor cestou do školy pár dní
po tom, co se vrátil. „Kde ses to naučil?“
„Táta mě už od školky nutí chodit na taekwondo… Vlastně to byl dost
pitomej kop, spíš pro parádu. Kdyby Steve trochu myslel, mohl mi tu nohu
chytit nebo mě odstrčit…“
„Kdyby Steve myslel…,“ prohodila.
„Já myslel, že ti to bude připadat trapný,“ řekl.
„Taky že jo.“
„Trapný, ale parádní?“
„To jsou tvoje čestný tituly, před a za jménem…“
„Chci to ještě jednou zkusit.“
„Zkusit co? Zahrát si na Karate Kida? To už bych jako parádičku moc
nebrala. Člověk by měl vědět, kdy má odejít…“
„Ne, chci, abys ještě jednou přišla k nám. Chtěla bys?“
„To je přece jedno,“ řekla. „Máš zaracha.“
„Jo…“
ELEANOR
Každý ve škole věděl, že Park Sheridan rozkopnul Steveovi Dixonovi držku
kvůli Eleanor.
Když teď šla po chodbě, ozýval se kolem ní nový druh šepotu.
Na zeměpise se jí někdo zeptal, jestli je pravda, že se poprali o ni. „Ne!“

vykračovala bych si tady a zpívala tu písničku z Rockyho. jasně. že vypadá jako černá Punky Brewsterová.“ „To není pravda. „Eleanor by se nelíbil.“ Jonesy a DeNice byli zasnoubení.“ řekla DeNice. „Prej že ho tvůj kluk tak nakopl. Když stály ve frontě na zmrzlinu. že Steve brečel krev. „Pěknýho mužskýho. „Já se jeho tlamy ani nedotkla. takový ten. jak si užít svoje chvilky slávy.“ sdělila Eleanor. byl to divnej klub. se DeNice a Beebi snažily z Eleanor vytáhnout všechno do nejmenší krvavé podrobnosti. „Holka. nějaký kluk.“ řekla DeNice. co se ta rvačka stala. Jo. měla by ses naučit. Když se hihňala Beebi. co šel kolem. do vlasů si vpletla růžové a žluté mašle a kolem jedné nohy si uvázala růžový šátek. Ta krev je zvlášť zajímala. „Tu zajímaj jen chladnokrevný zabijáci.řekla Eleanor. „Taková pakáž mě nemůže rozhodit.“ dloubla si DeNice. páni. kdo dá Steveovi Dixonovi přes tu jeho špinavou tlamu.“ dodala Beebi a zahihňala se. „Kdyby Steveovi nabančil můj Jonesy.“ namítla Eleanor. ta by zuřila. „Každej. Chtěli se vzít. A Beebi měla pořád v očích výraz maniakálního překvapení. „Já mám mužskýho. jakmile bude DeNice plnoletá. Beebi se hihňala všemu. že přijetím do svého klubu jí prokázaly velkou čest. co DeNice řekla. Byly nejlepší kámošky už od základky. tím víc měla pocit. Bylo to nakažlivé. „Ale dostal přes ni kvůli tobě. co mají lidi. DeNice si dneska vzala k lacláčům růžové tričko. jí řekl. na-ná nááá…“ Beebi se rozhihňala. On už dodělal školu a pracoval jako zástupce vedoucího supermarketu ShopKo. hihňala se i Eleanor. Na-ná nááá.“ prohlásila DeNice.“ . DeNice nehnula ani brvou. že neřekla „Jo!“ – protože kdyby se to doneslo Tině. když se marně brání smíchu. a čím líp je Eleanor poznávala. DeNice jí dokonce na oslavu koupila zmrzlinový kornout.“ odporovala Eleanor. si zaslouží metál.“ Potom litovala. „Prokristaboha. Ten den.

„Velkou Rézi?“ zeptal se táta.“ odvětil táta. „ne. Táta se zvedl. „Máš zaracha. „Přijde k nám domů a rozbrečí se. neuvidí Eleanor tři týdny. aby jí pomohl s taškami.“ prohlásil táta. „Tati…“ „Mám nápad. Zrovna prošla předními dveřmi. dokud nepustíš z hlavy tu problémovou holku. že odvolám to domácí vězení.“ zahulákal Park z kuchyně.“ řekl táta a odložil časopis. nesla nákup. „Ona říkala. že je to problémová rodina. „Ne. Máma vypadala rozčileně.“ Táta si na gauči četl vojenský časopis Soldier of Fortune. Nic takovýho tady nechci. Pak můžeš vozit svoji holku. „Budeš sedět doma. „Mindy….“ řekla. aby jí dal na přivítanou francouzáka.“ Park i táta vypadli z role a zadívali se na ni. „Proč?“ řekl Park. kopeš do kamarádů a volají nás ze školy. „Domácí vězení ti skončí.“ řekl táta a zarazil Parka gestem. když se naučí řídit.“ prohlásila máma energicky.“ řekla máma. ale máma. „Naučit se řídit s automatem je jako naučit se holčičí klik.PARK „Jak dlouho budu ještě mít zaracha?“ zeptal se Park táty.“ Park nasál vzduch a zadržel ho v sobě. „Tak to ho asi budeš mít napořád. „Jakou problémovou holku?“ zeptal se Park. „Žádná holka. Park vstal. „O tom nerozhoduju já.“ „Ale jak dlouho ještě?“ zeptal se Park. že to nemohl pustit ven.“ „Ale můžeš. moc divná. jakmile se naučíš jezdit na manuál.“ „Já umím řídit. Rodiče seděli na gauči. kam se ti zachce…“ „Jakou holku?“ řekla máma. a než stačím mrknout. Jestli bude mít Park celou tu dobu zaracha. Všechno v něm vřelo tak moc. Prostě problémová. „Mně se nelíbí. že napořád. úplně od každýho slyším.“ řekl Park. Do mýho domu žádná divná bílá holka nesmí.“ Blížily se vánoční prázdniny. „Řekl jsem Parkovi. obličej máš na cucky… A od všech. když se vrátil do obýváku. „Nemůžu ho mít věčně.“ .

„Brzo nato už byla.“ „Myslel jsem. že bude takhle nesmlouvavě proti. „ale to je něco jinýho… Prostě jsme se do sebe zamilovali. „Běž hrát basket nebo něco. na návštěvu prarodičů se to nevztahuje… Je ti dobře. 1970“. Tátovi bylo dvacet tři. Babička háčkovala dečku pro něčí mimino. který padl ve Vietnamu. „Zůstaneš na večeři?“ „Jo. . Harolde.“ řekl důrazně. „Běž.“ „Ona je hodná. jen o dva roky víc než teď Parkovi. Ani takhle vytočený nedokázal na mámu křičet. Nikdy nezamykali. a fotky Parka a Joshe z každého ročníku.“ říkala pořád babička.“ „Hodný holky nenosí klučičí věci.“ řekla máma. Na jedné menší fotce byli jeho rodiče ve svatební den. zlato? Jsi nějakej červenej. že je určitě těhotná.“ odpověděl Park. „Jsou i jiný. Babička opékala klobásy. „Parku!“ zvolala. máma růžovou minisukni. vyprávěl mu táta. „Vždyť ji vůbec neznáš. Park neměl na basket náladu a bez kabátu mu byla venku zima. Mámě osmnáct. „Běž. Všichni si mysleli. ale nic nevnímal.“ Táta vstal a dostrkal ho ke dveřím. ne hned od začátku. Zaťukal a potom si otevřel. ale jiný holky než divný a bílý na výběr nemám.“ řekl děda. Ale nebyla. ale taky nečekal. Po dalším detektivním seriálu ho prarodiče poslali domů. Oba se v kuchyni koukali na soutěžní pořad. že mámě se bude Eleanor líbit. že přijdeš.“ řekl potom. Byly tam portréty táty a jeho staršího bratra. Všichni to pořád říkali. Pár minut postával před domem.“ zopakoval táta.“ řekl Park.“ „Je mi jen zima. Máma byla na každého tak milá. „Asi jsem nějak tušila. Po večeři se koukali na Matlocka. že máš zaracha. Park se díval na televizi.“ Park nečekal.“ nedala se máma. „Ale jdi.“ řekl. „Hodný holky. Někdo napsal do rohu „Soul.„Možná sis toho nevšimla. Babička zaplnila stěnu za televizí zarámovanými fotkami osm krát deset. Udělala jsem hroznou spoustu kroket.“ pronesl Park co nejhlasitěji. „Tvoje maminka je anděl. Táta měl na sobě slavnostní uniformu. pak otráveně zamířil k dědovi a babičce.

Je jí líto. Parku. chápeš? Mámu to mrzí. chápeš? Nechtěla pro tebe vždycky to nejlepší?“ „Asi jo…“ „Jenom si o tebe dělá starost. Nemohl se dočkat. „Sedni si. Maminka pro tebe chce jen to nejlepší. „Tohle je pro nás nový.“ prohlásil táta. bude moct trávit víc času s Eleanor… Třeba najdou nějaký způsob. až jí o tom poví. Už nemáš zaracha a máma se ti omlouvá za. že by se měl dál zlobit. jako ti pomáhá vybrat si školní předměty nebo oblečení…“ „Oblečení mi nevybírá. Věděl. že se tě dotkla. možná. Nemohl se dočkat rána. jak být spolu sami. Park se kolem něj pokusil proklouznout. za všechno. ===+= .“ řekl táta. že ti může pomoct vybrat si děvče. Táta vzdychl. že celá tahle situace je z velké části pořád ještě absolutně hloupá a nefér.“ „Kristapána. „Copak ji nemáš právě proto rád?“ Park věděl. S povzdechem zaklonil hlavu a opřel se zátylkem o křeslo. nemyslíš?“ Park už neměl sílu se vztekat. Myslí si.“ odvětil Park. Park si sedl. ale táta seděl na gauči a čekal na něj. Táta ale ještě nedomluvil. „Už nemáš domácí vězení.Máma už šla spát. „Proč ne?“ „To je jedno.“ „To říkáš jen tak. ona je trochu divná. co ti řekla. můžeš laskavě mlčet a poslouchat mě?“ Park v modrém křesle zmlkl. „No. a chce tvoji přítelkyni pozvat k nám na večeři. no. Ale to je taky jedno.“ „Aby si tady Eleanor mohla připadat trapně a divně?“ „No. Ale už neměl zaracha.

Otevřela okno. co tady bydlela už pár měsíců. Gilovi trvalo celé věky.KAPITOLA 24 ELEANOR Bylo hrozné něco takového přiznat. jakmile zaslechla tu střelbu. „Nikam nechoď. seběhla co nejtišeji z verandy. Ale občas Eleanor ten křik zaspala. a když zametal chodník před svým domem.“ říkávala vždycky Eleanor a objímala ji. Přes tričko nosil vždycky kšandy. A uvědomila si. že to jsou výstřely. Zastavila se až u sousedního domu – bydlel tam starý pán jménem Gil. V souboji na nenávistné pohledy by . „To nic. jen natolik. Slyšela. aby jím mohla prolézt. Už totiž byla dole a přelézala Maisie. pomyslela si. že všechen adrenalin vyplýtvala na ťukání. i když si nebyla jistá. Nejspíš vylezla z postele. Gangsteři. Kdyby se měla budit pokaždé. zaslechla zvenku mužské hlasy. Z kuchyně se ozvaly další rány – a pak výstřely. „To je dobrý. kteří by mohli mít na Richieho pifku – dokonce i jeho kamarádi budili hrůzu. Sexuální násilníci. že něco je jinak. Nadávaly. ale v noci se třásla jako mimino a cucala si palec. poznala.“ zašeptala. Drogoví dealeři. aby ji Eleanor neviděla brečet. protože si vlezla k ní na horní palandu. co obchodujou s drogama a znásilňujou holky. Zvlášť potom. Dokázala si představit tisíc různých odporných lidí. jak někdo rozrazil zadní dveře. Neměli žádné sítě proti hmyzu. Gangsteři. že ještě než se úplně probrala. Jakmile byla venku. stíhal je zlostnými pohledy. Vypadal nepřátelsky a pěkně vytočeně. Eleanor věděla. jestli je Maisie vzhůru. Přes den si Maisie dávala pozor. když ho slyšela vzadu v ložnici řvát… Občas ji vzbudila Maisie. Všech pět se naučilo brečet úplně potichoučku. a Eleanor si v tu chvíli uvědomila. než otevřel. ačkoli nikdy předtím žádné neslyšela. „Dobrý den.“ Když se Eleanor probudila dneska. když Richieho chytil rapl… Kdyby se měla bát pokaždé.“ pípla tence.

otevřela přední dveře.“ „Nemůžu. jak někdo křičí. „Potřebuju zavolat policii. Hasiči to taky dělají takhle? Hej.“ řekl policajt.“ Na Gila to zřejmě moc nezapůsobilo. holka. Gil za ní zavřel dveře. Vevnitř to měl vážně pěkné. Eleanor vyšla ven a najednou jí připadalo směšné. „Můžu si od vás zatelefonovat?“ zeptala se.“ pobídl ji jeden. Prosím. Policajti nevystoupili z auta. Prolezla oknem. jestli někdy míval ženu – nebo jestli má prostě rád nařasené záclonky. „Slyšela jsem. „Myslím. Vyznělo to. „To ty jsi volala tísňovou?“ zeptal se jeden. „Běž. ale pustil ji dál.“ Až bude na tísňovou linku volat příště.“ uslyšela.“ řekla. a tak počkala na policii v jeho kuchyni. ale nenabídl jí.zadupal do země i Tinu. Na lince měl celý plech brownies. „Potřebuju zavolat na tísňovou linku. „Otevři dveře.“ „Tak tam tím oknem zase vlez. Nenabídl jí ani tu. Telefon byl v kuchyni.“ prohlásila rozechvěle. běž napřed a odemkni nám. pak utíkala zpátky do pokojíčku a posadila se na dolní palandu.“ „Kudy ses dostala ven?“ „Oknem. . „Nebo byste tam třeba mohl zavolat vy? U nás v domě jsou nějaký chlapi… s pistolema. zopakovala po něm v duchu Eleanor. „Myslím. Vlasy měl ulíznuté pomádou a kšandy i na pyžamu. kteří ji nepošlou samotnou do obsazené budovy. jako by si chtěla vypůjčit hrnek cukru. Posadil se ke stolu a zapálil si cigaretu. že u nás doma jsou nějací muži. Napadlo ji. a ještě by do ní kopnul. Jsou zamčený. Dveře jeho ledničky pokrývaly magnety ve tvaru jednotlivých států a měl kuchyňský budík v podobě slepice. přelezla Maisie (pořád spala).“ nahlásila operátorovi tísňové linky.“ S tebou. „Slyšela jsem výstřely. Když přijela policejní hlídka. vběhla do obýváku. půjdeme s tebou dovnitř. bude chtít policajty. že je bosa.“ Gil ji neposlal pryč.“ „Cože?“ štěkl Gil.“ „Tak jo. že u nás v domě někdo je. „Tady policie. Co by jako těm Pekelným andělům v obýváku řekla? Policajti – dva silní chlapi v černých vysokých botách – zaparkovali a šli s ní ke vchodu. „Počkej chvilku. a výstřely. Ona dovnitř nepůjde.

jak policajti dusají po domě. „Už nic neříkej. „Slyšela jsem výstřely.“ ozvala se máma. Dveře pokojíčku se rozletěly a dovnitř vběhla máma. Jen se schovala za to. Oči se jim leskly jako kočkám. Okno bylo pořád otevřené.“ řekla. Eleanor zaplavila čerstvá vlna adrenalinu.“ Dveře se zase otevřely a máma dala ruku dolů.“ zašeptala. co se děje. Nemohla tím odvrátit nebezpečí. jak spolu všichni tři muži mluví v obýváku. Eleanor slyšela. „Myslelas. „To tys je zavolala?“ obrátila se na Eleanor. prostě se spletla. vrhla se k posteli a zbytečně silně připlácla Eleanor dlaň na pusu.“ zanadával a praštil pěstí do dveří. že nás chrání. Vypadala jako manželka pana Rochestera.“ řekla. Pak těžké policejní boty na verandě a odjíždějící auto. Eleanor přikývla. Potom do pokojíčku vrazil Richie – nikdy předtím tam nevkročil. „Jestli se budou ptát.“ Bylo to spíš obvinění než ujištění. jak Richie nadává.“ řekl policajt Eleanor a posvítil si na ni baterkou. „Připadalo mi.“ sykla máma. Máma ji držela za ruku a ona pevně zatnula čelisti. „Zkontrolovali jsme dvůr i suterén.“ „Nikdo tady není. kurva?“ Máma: „Co se děje?“ „Tady policie. ona nevěděla. Pokoj ozářily dvě baterky.Pak zaslechla.“ „Snažíš se mě zbavit?“ zařval. Všichni Eleanořini sourozenci byli vzhůru a brečeli. „Co je. „Nevědí. „Promiňte. „Myslela. „Slyšela prostě. Jak Richie huláká. že ses přeslechla. Někdo šlápl na malýho a ten se rozbrečel. pověz.“ řekla máma.“ Sourozenci se probouzeli a vyděšeně se štrachali blíž k sobě.“ „Do prdele. o co jde. Popraskal na nich lak. jak se střílí. do čeho s největší pravděpodobností Richie . že jsem něco zaslechla…“ Světla zhasla a Eleanor slyšela. „Co sis jako myslela?“ řekl tiše. dlouhou bílou noční košili měla potrhanou. „Richie. že takhle se mě zbavíš?“ Eleanor si schovala obličej na mámině rameni. „Pssst. Prostě ses spletla. „Oni se jen lekli. Neodpověděla.

„Zpátky do postelí. „Už nikdy. Ani muk.“ pošeptala jim všem.praští.“ Na chvilku si klekla ke klukům. že slyší splašený tlukot pěti srdcí.“ „Víckrát je sem nevolej. Pak se k ní naklonila. Brečeli jen v duchu. v očích šílený výraz. „V parku hráli nějaký kluci basket a dělali virvál… Chtěl je jen vystrašit. „Všichni…“ „Ale mami…. „Chtěla nám pomoct.“ ===+= .“ poručil Eleanor skomírajícím hlasem.“ zašeptala. potom vyplula z pokoje. „To byl Richie. „Spletla se. „Už je to dobrý. pohladila je a uklidnila.“ zopakovala máma a pomohla Eleanor po žebříku nahoru. Všichni do jednoho polykali slzy.“ řekla máma konejšivě. až se její rty dotkly Eleanořina ucha. „Do postelí. Slezla z postele a lehla si k Maisie.“ Zabouchl za sebou dveře.“ Pak zařval: „Já se můžu zbavit vás všech.“ řekla máma. „To nic. Teď už dost. Eleanor by přísahala. Jenže nemá zbrojní pas a tady v baráku jsou ještě jiný věci – mohli ho zavřít.“ zašeptala Eleanor.

Zkurvený děti. Nevěřil jí. ani ne napůl. pamatujete se. Eleanor tohle slovo znala jen z knížek a nápisů na záchodcích. Jakmile autobus zastavil. jestli bych u vás nemohla na pár dní zůstat. Nikdy mu nechtěla dovolit. Park zabořil tvář do jejích vlasů a zavřel oči.KAPITOLA 25 PARK Eleanor byla ráno nějak mimo. Nenosí pánské golfové boty.“ říkala vždycky. že by ho nejspíš vůbec neslyšela. aby na ně druzí čuměli. „Skoro. ze kterých nikdo nesundal spiky. Sklouzla k němu a schovala si obličej do jeho ramene. Kurvo jedna. Máte pořád ještě ten rozkládací gauč?“ Kurva. Zvedla k němu oči. Pak nastoupili. „Lidi na nás budou čumět. „Dobrý?“ zeptal se. a pak si pro mě přišla až za rok? Vážně si cením toho. ELEANOR Kam by šla tentokrát? Zpátky k Hickmanovým? „Jé. Chtěl jí říct tu dobrou zprávu. ona klesla na sedadlo a opřela se o stěnu. si neuvazují do vlasů střapce na závěsy. odtáhla se.“ odpověděla.“ odpověděla. A tak i dneska jen stál u její skříňky a myslel na to. Když čekali na autobus. že je od něj tak daleko. neřekla ani slovo. „Teď jo. Park ji zatahal za rukáv a ona se usmála. ale zdálo se mu. Znovu ji zatahal za rukáv. jak vás máma poprosila. že jste mě nepředali sociálnímu odboru na ochranu dětí. aby ji držel za ruku. Nechápal. Holky. Na školních chodbách se ho odmítala jakkoli dotknout. Než se k nim přistěhoval Richie. když byli jinde než v autobusu. proč jí na něčem takovém vůbec ještě záleží. ty mrcho . že se jí chce dotknout. „Dobrý?“ zeptal se. které nechtějí. Kurvafix. Jste fakt dobrý křesťani.

Slyšela. číst si nebo koukat na televizi. jak Richie remcá. Eleanor nesnášela.) Bylo jí trapně. Pak. že se něco takového může stát. Že ji Richie vyrazí. že se nedalo dělat nic jiného než se jen tak válet. Vážně si o to koledovala. „Richiemu není dobře.mrňavá – kdo kurva šahal na ten kazeťák? Posledně to Eleanor nečekala. po železe a krému na boty. které vydávaly. „Můžeš toho prozatím nechat?“ Byla celá bledá a nervózní. aniž tak docela věděla proč. „Co je to kurva za bordel?“ A „Kurva. že má mizernou náladu. A Cvak-lup. . kdy se to stalo – nejen trapně. až dojde dolů. Bylo jí neskutečně trapně jen z toho. když máma takhle vypadala. protože ji vůbec nenapadlo. Počkala. Eleanor nesnášela. že by to máma dovolila. vrzání a skřípění. když se máma takhle chovala. Prsty se jí nad klávesnicí chvěly. Stroj potřeboval novou pásku (Eleanor měla plnou krabici náhradních. Tak neúnavně podřízeně. si vypisovala texty písniček. Sabrino. nabízela Richiemu limonádu a sendviče a aspirin. že se mámě změnily priority. (Richie zřejmě poznal mnohem dřív než Eleanor. Bylo takové horko. Máma chodila po domě v nervózních kruzích. že je s ní ve stejné místnosti.“ řekla. Proto byla Eleanor nahoře a vypisovala si text písničky „Scarborough Fair“. Ten den. schválně ťukla do klávesy. ale žádná nepasovala). Z postele vylezl až někdy kolem druhé nebo třetí a všem bylo jasné. Zbožňovala na tom stroji úplně všechno. se nudila. ale pořád ještě fungoval. Nenapadlo ji. Byla u sebe v pokoji a na starém psacím stroji. Líbilo se jí dokonce i to. jak voněl. RE Skříp-skříp-lup-ťup. ten pocit kláves pod prsty. co se to stalo. který jí máma koupila v bazaru. že by to zkusil – a už vůbec ji nenapadlo. Richie byl v obýváku. ale hlavně trapně – protože si za to doopravdy mohla sama. nemůžeš jí to zatrhnout?“ Máma po špičkách vyběhla po schodech nahoru a nakoukla do Eleanořina pokojíčku. když si připomněla ten den. Nemohla to čekat.

“ DO PRDELE S TÍM VŠÍM. pak ji dostrkala dolů. „Ty jdi do prdele. YOU GOING TO SCRABOROUGH FAIR PARSLEY SAAGE ROSEMAYRY AND THYME Richie přiletěl nahoru tak rychle. skočil k ní. Eleanor zavřela oči a rázně zaklonila hlavu. Eleanor chtěla slézt. stála ve dveřích a tiše mluvila. TLUSTÁ a KRÁVA a ČUBKA. Slyšela mámu. „Jdi do prdele. TLUSTÁ a KRÁVA a ČUBKA a ŘÍKÁ SI O TO. Byl jim v patách. jako kdyby se snažila uspat mimino. Než se stačila vzpamatovat. FAKT SI O TO KURVA ŘÍKÁ. Eleanor byla tak v šoku. Chtěla dělat. „Nenávidím tě. aby jí to poznal na očích. „Nenávidím tě. Nechtěla. jak tříská věcmi. že se od něj odtáhla co nejdál. „Nenávidím tě. jdi kurva do prdele. a tak si schovala obličej do dlaní a do polštáře. co na ni řve. Takhle zblízka ho ještě nikdy neviděla. Eleanor upadla na zábradlí a ke dveřím doběhla v podstatě po čtyřech. nenávidím.“ zašeptala Eleanor do polštáře. Měla z něj takový strach. že vůbec nerozuměla. Richie řval jak smyslů zbavený. nenávidím.Nic se nestalo. Vyrazila ven a běžela až k chodníku. V jejích představách rozrazil dveře ohnivou koulí.“ BLBÝ KRÁVY. SABRINO. vyrval jí psací stroj z rukou a mrštil s ním o zeď takovou silou. Chtěla se přitisknout k zemi a odplazit se pryč. V domě bylo horko. jako že pokoj je plný kouře. dusno a ticho jako v pekelné knihovně. JÁ TĚ VAROVAL.“ CO TO ŘEKLA? V Eleanořiných představách se dům otřásl v základech. TLUSTÁ a KRÁVA a ČUBKA. Nikdo ani nepípl. „Nenávidím. Máma odtáhla Eleanor ke schodům. Máma ji drapla a snažila se ji stáhnout z postele. Na verandě seděl Ben a hrál si .“ DO PRDELE S VÁMA VŠEMA.“ řekla Eleanor hlasitěji. Slyšela. že stroj prorazil omítku a na chvíli zůstal trčet v laťové izolaci. že v Eleanořiných představách opravdu letěl. ale strachy se nemohla ani postavit.

Možná by poprosila. Kdyby něco takového chtěl teď – kdyby chtěl. „Parku…. že on to na ní nepozná. Doufala. hlavu opřenou o něj.“ „Vážně?“ „M-mm. cokoli by chtěl. že uteče. Když na své zastávce vystoupila.“ řekl. Byla to jen máma. kdyby tohle byla cena za to. „Dobrý?“ zeptal se jí. jak Eleanor peláší kolem něj.“ . PARK Na angličtině pana Stessmana vůbec neposlouchala. že bude smět zůstat – udělala by to. Park jí to pořád ještě neřekl. A kdyby na ni tam vevnitř čekal Richie. že nikdo z nich na ní nepozná. „Jo…“ Zase se podívala k domu. udělala pár kroků do ulice.s autodráhou. „Tím pádem můžeš zas přijít na návštěvu. jestli má běžet dál.“ Zavrtěl hlavou. jestli může jít ještě dovnitř a podívat se na malýho. „Já vím. Možná by řekla. Kdyby Eleanor věděla. ačkoli věděl. Eleanor přemýšlela. Tak vyskočil a vyběhl za ní. o smilování. Vzala Eleanor za ruku a rychle ji vedla k sousedům. možná by padla na kolena a žadonila. „To je prima. Cestou domů nebyla nevrlá. co se bude dít dál. „ale chtěl jsem ti povědět… Už nemám zaracha. aby ho poprosila o odpuštění. Zarazil se a sledoval. Přikývla. Na dějepise koukala z okna. ale kam? Dokonce ani jako malá nikdy nespřádala fantazie o tom. Nedokázala si samu sebe představit za hranicí dvorku. Doufala. jak málo z ní zbylo. běžela by zpátky a rozloučila by se s Benem.“ řekla. aby jí dovolil zůstat.“ řekl.“ řekla a nervózně se zadívala ulicí k jejich domu. Byla taková nijaká. Našla by Maisie a Myšáka a oběma by dala pořádnou pusu na tvář. „Aha. Kam má jít? Kdo se jí ujme? Když se přední dveře znovu otevřely. že ona to tak nechce.

„Teda chci říct. že zas nebude brečet u nich doma… jestli k nim vůbec ještě přijde. že se brzo rozbrečí. Doufal. že mu vyklouzává z prstů.“ Takhle si to nepředstavoval. neviděla ho.“ zopakovala. ty už nechceš? Stýská se ti po mně ještě?“ Přikývla. ===+= .“ řekla.„Teda jestli chceš. Měl pocit. Vypadalo to. „Jsem prostě jenom hrozně unavená. „Aha. „Eleanor? Je všecko v pořádku?“ Přikývla. Dokonce i když se na něj Eleanor dívala. „Ty už…“ Zahákl prsty vepředu za popruhy batohu.

utekl by. Ovázala si kolem sebe jeho ruce jako škrtidlo. jak moc ho potřebuje. Kdyby na sobě dala znát.KAPITOLA 26 ELEANOR Jestli se jí po něm stýská? Nejradši by se v něm ztratila. ===+= .

jako kdyby právě vyskočil z letadla nebo tak něco. Ráno obvykle bývala nejvíc na výši. Zvlášť když ještě stydlivě sklopil hlavu. že na ni Park bude čekat na zastávce. Bojovala s nutkáním lapat po něm a polykat ho. „Chtěla ji Maisie. a připnula jí na sako starou popraskanou skleněnou kytku.“ Usmál se a zavrtěl hlavou. že ho od začátku nemá ráda. „Zeptej se. Byla zima a ještě skoro tma a Eleanor viděla Parkův dech.“ řekla a strčila do něj oběma rukama. kdyby nepřišel. koho chceš. jako kdyby snad nevěděl.“ Vetřela Eleanor za uši vanilku. ale já jsem ji schovala pro tebe. „Hezky se bavte.“ řekla Eleanor.“ Eleanor doufala. který Richie nechtěl. ten pitomý kocour spal stočený do klubíčka vedle ní.“ odpověděla. koho znala. Kolem posledních pár domů to vzala během. Se smíchem zavrávoral a popošel o krok dozadu. protože mám o ni strach. „Možná půjdu po škole k Tině.KAPITOLA 27 Druhý den ráno bylo Eleanor líp. ale vůbec by mu nevyčítala. aby u něj byla co nejdřív. kdo nosil batoh opravdu na zádech a ne jen přes jedno rameno – a taky se pořád držel popruhů. A pak jí máma dala sendvič se smaženým vejcem. „Dobře.“ řekla.“ řekla máma.“ „To je na prd.“ „Ne… moje holka je smutná a tichá a celý noci kvůli ní nespím. „A ty jseš kdo?“ „Jsem tvoje holka. Bylo to strašně roztomilé. Byl tam. že po škole půjdu ke kámošce…“ „Jo?“ Park byl jediný. „Řekla jsem mámě. „Našla jsem ji v dobročinným bazaru. „Dobrý ráno. že nemá ráda kočky obecně. . Stál v pološeru v šedém trenčkotu a černých kotníkových teniskách a vyhlížel ji. Když se dneska probudila. Asi potřebuješ nějakou jinou.

. k němu tu hedvábnou zelenou kravatu a pytlovité pracovní džíny.Zatahala ho za ofinu. ale on si to nemyslel. Moc daleko se nedostala. PARK Už jí málem prozradil všechno. Pořád mu mačkala ruku. Navíc. protože Eleanor by nevypadala jako kluk. Nesmíš ho kousnout do obličeje. „Promiň za ten včerejšek. „Včera bylo včera. Možná by nakonec odmítla přijít… A dneska byla tak veselá. který končí úžasným polibkem. tváře rozzářené. Estimado Seňor Sheridan. že nemá. nakazovala si v duchu. aby se usmívala. kdyby jí to řekl. USA? Eleanor se pokusila napsat dopis Parkovi. přijde o poslední špetku sebeovládání. A nebude ji nutit. Nic jí o mámě neřekne.“ řekla. „Kdo jseš?“ zeptal se jí na angličtině. Měla na sobě svetr s oranžovým kárem.“ „Prima. Vlastně se mu líbilo. že je skrz naskrz holka. který jí byl hrozně velký. „Zeptej se. aby mu ohlodala obličej až na kost. Možná to byla další známka. co o ní jeho máma řekla. Seňora Bouzon jim k práci pustila seriál Que Pasa. že je teplej. když se pořád ještě usmívala.“ Proboha. Ale jestli ho ještě jednou kousne.“ řekl a usmál se. Jako někdo úplně jiný. Nezdálo se mu správné mít před Eleanor tajemství. Když vystupovali z autobusu. plné rty. on snad chce.“ odpověděla. jestli Eleanor vůbec má nějaké holčičí oblečení. Všechno to pánské oblečení jen zdůrazňovalo. dokonce ho kousla do ramene. ELEANOR Na španělštině měli napsat španělsky dopis kamarádovi. koho chceš. Eleanor by pak byla akorát ještě nervóznější. „Jo. Svíral popruhy a pokrčil rameny. Ale zdálo se ještě nesprávnější jí něco takového říct. a bylo mu to jedno. Park netušil. To je divný a závislácký a nikdy se to nestává v situačních komediích ani ve filmech. ani kdybyste jí ostříhali všechny vlasy a nalepili jí knír. určitě by se aspoň chtěla jít domů převlíknout.

kde ho ještě nikdy předtím neviděla. Nebude přece s jeho rodiči sama. kde ho čekala. poručila si být šťastná.Mi gusta comer su casa. že v její rodině tahle logika neplatí. (Ne že by jí pak bylo líp. když vychovali někoho. že Parkovi rodiče musí být slušní lidé. že by tam s Parkem nešla? Po sedmé hodině ho zahlédla tam. šel po chodbě v druhém patře a nesl mikroskop. jako je Park. ale aspoň jí nebylo hůř…) Říkala si. Existuje vůbec místo tak strašlivé. Leonor Kdykoli si po zbytek dne připadala nervózní nebo dostala strach. O to přece jde. Bylo to přinejmenším dvakrát tak báječné jako vidět ho někde. Bude tam s ní Park. Co na tom. ===+= . Besos.

“ „Ty ho přeskakuješ?“ „Je nudnej. že s tím souhlasí. vždycky na chvilku zbělel a ukázalo se. že je to naléhavé. víš?“ „Já jsem milá ke všem lidem. co kompletně dekonstruuje posledních padesát let vývoje žánru. žes neměla do světa komiksu vstoupit skrze něco. „Asi ne. Bla bla bla – piráti! – bla bla bla. „Musíš k ní být milá. že Eleanor přijde na návštěvu. a tudíž Parkovi stačilo naznačit. že po škole k nám přijde Eleanor. jak je tam ta postava.“ Máma vzdychla. „To přece víš.KAPITOLA 28 PARK Během polední přestávky zavolal mámě. „Začínám mít pocit.“ „Dobře. co si věčně čte ten komiks o pirátech.“ řekl. „Co si myslíš o tom pirátským příběhu?“ „Jakým pirátským příběhu?“ „Vždyť víš.) „Jen jsem ti chtěl říct. že to nevadí. příběh uvnitř příběhu.“ pověděl mámě. Byla zamlklá a pořád si hryzala spodní ret.“ odpověděl. ten o pirátech. Eleanor pokrčila rameny a skousla si ret. zrovna totiž dočetli čtvrté číslo. že je nervózní.“ „Alan Moore nikdy nenapsal a nenapíše žádnej blábol. (Paní Dunneová milovala každou příležitost napomoci v krizovém okamžiku. že má pihy i na něm.“ prohlásila máma.“ řekla máma a ani nepředstírala. Výchovná poradkyně mu dovolila použít svůj telefon.“ V autobusu na Eleanor poznal. Park se ji snažil rozmluvit. „Slyším akorát bla bla bla žánru. „Zůstane na večeři?“ „Nevím.“ prohlásil Park důstojně.“ „Já ho přeskakuju. a tak se jí vyptával na Watchmeny.“ . „Táta říkal.

že by za dveřmi stála máma. „Nikdy jsem netvrdil.Autobus zastavil kousek od Eleanořina domu. „No dobře.“ Taky šeptala. „A ty vypadáš vždycky moc hezky. Kdykoli jindy.“ opáčila.“ řekl.“ odvětil. vágusovská cikánka. „ale nic jsem se o nich nenaučil.“ rozvedl to. Jako by byl natvrdlý.“ „Je příšernej. Vzal jí tašku a snažil se netvářit nervózně. Tinou a většinou ostatních. Park s Eleanor zvolna šli kousek za nimi.“ zamumlala.“ řekla.“ nadhodila. jak vypadáš. tak vypadáš jako vágus.“ „Ten ani neznám.“ řekla. aby se zrovna teď nerozčilovala.“ . dokonce i v zimě. „Já teda slyšela něco jinýho.“ „Hezky nevypadám vůbec nikdy. Klidně na něj může být bezdůvodně naštvaná zítra celý den. ale ona uhnula. „Jo. že se v holkách vyznám.“ prohlásil. „ne?“ Znovu pokrčila rameny. „Můžeme vystoupit na mojí zastávce. „Ty teda fakt dovedeš holce zalichotit. že dneska vypadám tak blbě.“ řekl tiše.“ řekl. „Vypadáš jako vždycky. „Takže vypadám vždycky blbě?“ „Tak jsem to nemyslel…“ „Ale řekls to. že vypadáš stejně. Taška se jí houpala na předloktí. když zrovna nebyl v práci.“ Oba se zastavili na jejich verandě. „Jako bys vypadla z muzikálu Godspell. že je to hezký. „Promiň. jen ne teď.“ „Vágus?“ Zajiskřilo se jí v očích. když bude chtít.“ Vyznělo to spíš jako námitka než jako kompliment. „To ještě neznamená. Všichni ti zezadu se slejzali u Stevea v garáži. co seděli vzadu. pro případ. Pokusil se jí ji vzít. Eleanor si měřila pohledem cestičku. Podívala se na Parka. jako vypadáš vždycky. jako kdyby chtěla vzít nohy na ramena. Nejradši by ji poprosil. „Mně se líbí. „Myslel jsem to tak. Vystoupili na jeho zastávce spolu se Stevem. „Prej že si smíš do pokoje vodit hol-ky…“ „Nějaký tam už byly.

Řekli byste. A závěsy. dopadlo by to. bydlet . čím někdo polil pastelově modrý gauč. kdyby Parkova máma otevřela dveře a zastihla je uprostřed zásadně nemožného polibku. Třeba ty skleněné hrozny. Eleanor se snažila soustředit na to. že Parkova máma zrovna v tu chvíli otevřela dveře. děkuju. co svádí jejího prvorozeného přímo v jejím obýváku. které ladily s gaučem. na kterých stály lampičky. že v takovémhle hezoučkém. a to nebyl ani trochu dobrý nápad – o líbání nevěděla vůbec nic. Přinesla jim sušenky. že mu dá pusu. prolomil masku její tváře úsměv. Samozřejmě viděla milion polibků v televizi (ať žijou sitcomy). ELEANOR Nejspíš bylo dobře. Místo toho myslela jen na to. Park vypadal tak šťastně.Přistoupila k němu blíž. Eleanor řekla: „To bych moc ráda.“ „A tobě se to líbí?“ „Miluju to. kterými bylo všechno ověšené.“ Jeho máma se na ni dívala jako na něco. něco se prolomilo v něm. Prostě jim praští hlavami o sebe. aby se políbili její Barbie a Ken. Parkova máma ji vážně nenáviděla. A když se Eleanor usmála. „Takže vypadám jako vágus?“ „Ještě hůř. Jako smutnej vágusovitej klaun. ale tam nikdy neukazovali technické detaily. pak je nechala o samotě. který zas ladil s dečkami. jak to musí být fajn. nenáviděla by Eleanor ještě víc. kterou Eleanor ztělesňovala. kterého kdy potkala. holku. nudném domě nemůže vyrůst nikdo zajímavý – a Park byl přitom ten nejchytřejší a nejzábavnější kluk. Když jim Parkova máma nabídla něco na zub.“ Jen to řekl. Snažila se působit extra zdvořile. ale už jen zůstat jakž takž v klidu ji stálo až moc přemáhání. Vždycky. Eleanor šla s Parkem do obývacího pokoje a sedla si. protože Eleanor uvažovala. jako když malá holčička chce. Nebo možná nenáviděla jen tu myšlenku. to bylo evidentní. a tohle byla jeho domovská planeta. Kdyby se Eleanor pokusila dát Parkovi pusu. Eleanor chtěla nad Parkovou mámou a jejím avoňáckým domem povýšeně ohrnout nos. A navíc. jak je hezké být s ním. Nejvíc ji vyváděly z konceptu všecky ty maličkosti v Parkově domě.

ale nebyla nezdvořilá. což dovolili.v takovémhle domě. že zítra přijde zas – jestli to jeho rodiče dovolí. pane Sheridane. A v sobotu. aby ji držel za ruku. Po večeři se všichni společně koukali na HBO na Návrat do budoucnosti a máma udělala praženou kukuřici. Housky s mletým masem se skoro ani netkla a její úsměv po čase začal od okrajů grimasovatět. Moc mi chutnala. Bylo doslova vidět. že někdo v místnosti otevřel okno. budilo to v něm pocit. když Eleanor přijde. A jestli se chce schovávat v kuchyni vždycky. „Domů mě doprovodit nemůžeš. a umění nemá být hezké. Nedovolila mu. I když jen seděli na gauči. Nejradši by ji objal a pomohl jí to ze sebe vyždímat. a nezůstala na večeři. Mít vlastní pokoj. se jí jeho táta zeptal. na to má svaté právo. Nikdy nevypadala hezky. „Děkuju za laskavost. Nesršela kouzlem a vtipem jako před zákaznicemi a sousedy. „A vám děkuju za večeři. Když vedle něj seděla na gauči. neodtáhla se. jak z Eleanor vyprchává všechna ta nervózní zdvořilost. Bylo mi u vás moc dobře. „to je ti snad . Máma se zatím chovala naprosto dokonale. má v člověku vyvolat nějakou emoci. no. že je nervózní.“ Dokonce to ani neznělo sarkasticky. jestli nechce zůstat na večeři. A ve spíži šestery různé sušenky. tady v domě ne. Hladil ji po dlani. Poznal na ní. Vždycky jí klesala víčka. a když ji potají vzal za ruku.“ řekla ostře jako obvykle. Jako by tady někdo vyměnil všechen vzduch za zbrusu nový. když řekla ano. věděl. Park nevěřil vlastním uším. Vlastní rodiče. Od dveří ještě zavolala: „Dobrou noc!“ Park za nimi zavřel. že se něco děje. Eleanor v něm budila pocit. když pařili s Joshem na Nintendu. Po filmu Parkův táta nedal jinak. že se jí to líbí. jako by usínala. opírali se o gauč.“ řekla. Eleanor seděla s Parkem na zemi. Eleanor přišla i ve čtvrtek odpoledne a potom i v pátek. vylepšený (nyní s dvojnásobnou svěžestí). paní Sheridanová. Táta roztáhl rozkládací stůl a Eleanor seděla přímo vedle Parka. Ale řekla. Vypadala jako umělecké dílo. než že Park musí Eleanor doprovodit domů. PARK Eleanor měla pravdu.

a tak ji vzal za lokty. zblázním se. Nikdo nás neuvidí. pojď se mnou do týhle tmavý uličky. Pleť měla přesně tak hebkou. bílou a hladkou jak pihovatý porcelán.“ Chytil ji za paži. zalez si se mnou támhle za to křoví. „To myslíš vážně?“ řekla.“ „Já vím. jestli ti nedám pusu. chci ti něco ukázat. „Parku. a tak musel chvilku počkat. Jen maličko. „Opravdu. jen jsem s tebou chtěl být chvilku o samotě. že ho tam nenechá stát. Nadechla se.“ Zatáhl ji na příjezdovou cestu sousedního domu. Oba šli úplně pomaloučku. „Budeš toho litovat.jasný?“ „Jo. že se může dotknout její tváře. mezi borovici a karavan. Neucukla. „Nebude.‘“ Stála bez hnutí. Zavadili o sebe nosem. .“ Odvedl ji až na konec cesty. jestli ucukne. jak to vypadalo.“ Ještě jednou trochu zavrtěla hlavou. Naklonil se blíž. Ale kousek s tebou jít můžu.“ „Tak dobře. „Hele.“ „Cos mi chtěl ukázat?“ „Vlastně nic.“ „Nejsme. ale strčila si ruce do kapes. ale nevěřil jí. „To neva. „Ale va.“ Otočil se k ní.“ řekla po chvilce. „prostě řeknu: ‚Eleanor. Chtěl zavřít oči.‘“ Neobrátila oči v sloup. „Prostě řeknu: ‚Eleanor. karavan a garáž. Vrazila si ruce ještě hloub do kapes. Když už se jejich rty skoro dotýkaly.“ řekl. jsme na cizím pozemku. „Já jsem tohle ještě nikdy nedělala. Tady bydlí děda s babičkou. To ho rozesmálo. „Příště. Postupně přicházel na to. „Vaše rodina je vážně skvělá. takže to bral tak. chci ti dát pusu.“ řekla. „Příště prostě řeknu: ‚Eleanor. pak zavřela ústa.“ „Já nevím…“ „Pojď. jak ji nejlíp zaskočit. zavrtěla hlavou.“ Zavrtěl hlavou.“ prohlásila.“ ustoupila. „je přece tma. pojď za mnou do týhle králičí nory…‘“ Položil jí palec na rty a čekal. tam je kryla řada stromů.“ řekl. „Tak to byl dost chabej pokus.“ řekl. bude to děsný.

Po chvíli ten výraz zmizel a on nechal svoji ruku sklouznout na její rameno. Vypadala. teplé rty a cítil na její tváři. „Pojď sem. Odtáhl se dřív.Nebylo to děsný. když se ona chvěla. „Chci ti něco ukázat. aby věděl. Vešla do obýváku. Eleanor šla do pokojíčku a zavřela se tam. Zvedl jí bradu. ELEANOR Společně zamířili z příjezdové cesty jeho prarodičů k zadní uličce. broučku. Přikývla. venku se nic nepohnulo. Nerozsvítila. „Dobrý?“ zašeptal. dopadalo jen a jen na Eleanořinu tvář.“ opravila ji Eleanor.“ Zasmála se. než Eleanor došla sama domů. jak jí buší krev. Eleanor se snažila dělat. * Richie byl doma a všichni kromě mámy koukali na televizi. Nebylo zas až tak pozdě. potom Park ještě počkal v šeru. „Kdes byla?“ zeptal se Richie. utírala pánev. jak byla oblečená.“ řekl Richie. Prarodiče nechali rozsvícené světlo na přední verandě. než chtěl. kamarádku. „U kamarádky. Lisu. Když se odtáhl.“ řekl. Ještě že byla tak nervózní – protože on tím pádem nervózní být nesměl. Napodruhé to bylo ještě míň hrozné. jako by se měla provdat za muže na měsíci. Nedělal to ještě tolikrát.“ „Tinu. Vlezla si do postele tak. Pokusil se někde pod těmi vlasy najít ucho. jako že přijít za tmy není nic zvláštního.“ „Jaký kamarádky?“ „Vždyť jsem ti o tom říkala. „S chlapama už jsi to vzdala?“ Připadalo mu to ohromně vtipné. roztáhla závěsy a otřela opocené okno. . Do uličky nedohlédla. Nakázala si. „Eleanor má tady blízko kamarádku.“ ozvala se máma. měla skoro úplně zavřené oči. Eleanor měla měkké. „Jo. jak při tom dýchat. Přitáhl si ji blíž a políbil ji na vršek hlavy. Cítil se jistější. že se nesmí ohlédnout.

Eleanor zavřela oči a opřela se čelem o sklo. ===+= .Okno se zas zamlžilo.

PARK Eleanořiny řasy měly stejnou barvu jako její pihy. Jak chlapi v telenovelách. z uší stoupají srdíčka… Bylo to šíleně trapné. Možná proto se Park pořád smál. Mysleli byste si. Fakticky rozhihňala jak kreslená postavička… rudé tváře. že si odezírají ze rtů. ale připadal jí vyšší. chtěl se k ní rozběhnout a strhnout ji do náruče.KAPITOLA 29 ELEANOR Když v pondělí ráno uviděla Parka na zastávce. Zahákl prsty za popruhy batohu. na které koukala máma. ELEANOR Cestou do školy diskutovali o Bílém albu. jak se k němu Eleanor blíží. aby mohli jeden druhému koukat na pusu. rozhihňala se. i když zrovna mluvili o „Helter Skelter“ – a to nebyla zrovna ta nejhumornější beatlesácká písnička ani předtím. ELEANOR Park byl stejně vysoký jako ona. ===+= . ale byla to jen záminka. PARK Když v pondělí ráno Park viděl. aby se udržel… Bylo to svým způsobem úžasné. než se jí chopil Charles Manson.

Tak jsem jí vysvětlil.“ dodal Cal. Pořádně to rozjedem-dem-dem. že nesmím nikam chodit. Bez Eleanor nikam nepůjde.“ „Rozmyslím si to.“ podotkla Beebi. co chodí fandit na basket. A ona nebyla zrovna ten typ. „Ona o tebe vlastně ani nestála. Na basketu je dobrá prča. ELEANOR „Hele.“ namítla Eleanor.“ řekla DeNice. Prodávaj tam nachos a tak vůbec. Nerozmyslí. „Tak jsem si říkala. ale umírala touhou povědět to aspoň někomu. Jen se nudila a připadalo jí.“ řekla po tělocviku DeNice.“ zavrčela. že jseš záhadnej a zamlklej – jako že tichá voda břehy mele.“ Park zaúpěl. „Proboha. A nevykládej mi.“ řekl Cal a zakousl se do sendviče s grilovaným žebírkem. že tě basket nezajímá. „Moje slova. že někdy je tichá voda prostě jen tichá. „Protože spolu na férovku chodíme.) „Ztlumte to.“ „Dík.“ „Počkej. (Takhle končí v base lidi. Eleanor jim neměla o těch návštěvách u Parka vůbec říkat.“ „Ale do mě je teď úplně udělaná. fakt?“ Park si přikryl pusu. „Co já vím. Převlékaly se v šatně zpátky do normálního oblečení. takže můžeš vyrazit s náma. aby mu z ní nevypadl kus sendviče. tak nesmíš ani se svým klukem k němu domů.“ „Víš přece. „Mluvíme tady o stejný Kim?“ „Copak je tak těžký tomu uvěřit?“ Cal rozdělal krabičku mléka a napil se z ní jako z hrnku.KAPITOLA 30 PARK „Hele.“ . že s náma tenhle tejden musíš na diskošku. „Měl bys s náma ve čtvrtek jít na basket. Jonesy už má spravený auto a ve čtvrtek má volno.“ řekl Park. co spáchali dokonalý zločin. „Cale…“ „Bude sedět vedle mě.“ „Já nevím…“ „Bude tam Kim. holka.

“ Beebi se zahihňala. Tak ať. Jemu šlo všechno. Nemůžu ani… Co je opak cucání z prstu?“ „S matikou ti pomůžu. teda pokud by mu ty odrhovačky z hitparády neutrhly uši.“ „Já nevím….“ „My jsme na mojí bývalý škole Shakespeara probírali už loni… Ale matiku si z prstu nevycucám. Nebo s kýmkoli jiným. a tak s tím šli do kuchyně.“ řekla Eleanor v autobuse. PARK Jeho máma prohlásila. Skoro nikdy spolu nebyli sami.“ řekla Beebi. Moc místa nezabere. co bývají na polstrování gaučů.“ „Tys to dneska cucala z prstu? Vážně? Mně to tak nepřipadalo.“ Dokonce i do toho jejího zlovolného šklebu byl úplně cvok. Měla dokonale kulatý obličej. že jestli chtějí každý večer po škole trávit spolu. a když teď prakticky skoro byli. „S matikou ti nepomůžu. když si četla… Park ji pod stolem něžně okopával a házel jí do vlasů zmuchlané papírky. „Protože může jet taky.“ řekla Eleanor. „Bude to sranda. to mi srdce buší. že jí to nevadí. Jít s Parkem někam mezi lidi.„Měla bys s náma jet. „V tom má nejspíš pravdu. jak někam jdou s DeNice nebo Beebi. Zavřel jí tužkou učebnici matiky. musejí se začít učit a dělat si úkoly. a tak se zahihňala i Eleanor. což rozhodně chtěli. a když se usmála. .“ „Jejdanánky. „Celej tejden to na anglině cucám z prstu. že musí do garáže. dělaly se jí tak hluboké dolíčky. Vsadím se. Nejspíš by mu to dost šlo. to jí připadalo jako sundat si ve vesmíru přilbu skafandru. jenomže Josh se chtěl koukat na televizi. Nedokázala si Parka představit. Máma řekla. Ale stejně… Nedovedla si je dva představit. Eleanor pohybovala rty. jak tančí. načež prohlásila. Nejdřív se snažili učit v obýváku. že jsi ještě nikdy tancovat nebyla. jako by v nich měla takové ty knoflíky. zoufale toužil po její pozornosti.“ řekl.“ „Nebo taky ne. „To kvůli tvýmu klukovi?“ zeptala se DeNice. Algebru už jsme dělali.

“ Zamával nad tím nápisem rukou. bez velkého písmene a tečky za větou. co se dělá o samotě. „vim že si kurva cítim z tebe mrdku“ „Co je.“ „Já vím. „Nic. že se kření. Bude si ji představovat. Sklopil oči ke stolu. stejně pečlivě. „Ne. jenže… jsme tady sami.“ „Teď mě trochu děsíš…“ „Myslel jsem povídat si. „Tohle.“ „Proč sis to myslel?“ . Eleanořina učebnice byla celá popsaná jejím písmem. Obličej měla jak odstředěné mléko. že to tam je. že se tohle pořád děje?“ „Že se děje co?“ Nechtěl to vyslovit. že se učíme.“ Sám přesně nevěděl. „Co je?“ zeptala se Eleanor. A pak si všiml něčeho jiného. „Já myslela. Bylo to napsané stejně mrňavým písmem. „Proč jsi mi o tom neřekla?“ „Nevěděla jsem. aby se na ta slova oba zároveň koukali. Podívala se tam – a okamžitě začala tu hnusnou větu začmárávat propiskou. Bude na to myslet později. pečlivě píše jeho jméno někam.“ „Myslel jsem. na krku jí naskočily rudé fleky.“ „Tak bysme měli dělat. nechtěl na to ukázat. až Eleanor odejde domů.“ řekl a přitáhl si učebnici k sobě.“ „Skoro. text jedné písničky se ovíjel a kroutil kolem názvu jiné. Nechtěl. jak se mu do hlavy hrne krev jak Bruci Bannerovi. jak sedí ve škole. že to uvidí jen ona sama. co myslí.„Jseš normální?“ Snažila se ji zas otevřít. Cítil. Všiml si svého jména napsaného drobným psacím písmem – svého jména si vždycky všimnete – bylo schované v refrénu jedné písničky od Smiths. „Proč jsi mi neřekla.“ Znovu se podíval na učebnici. kde věří.“ řekla Eleanor a pokusila se mu učebnici vzít. že už to přestalo. myslí na něj. Přistihl se.“ „Co. Park ji nepustil.

„Chceš snad kopnout jeho?“ „Možná…“ „No…. „Mám pocit. Vzal ji za zápěstí.“ „Kdo z těláku tě nemá rád?“ „Cha.“ Pořád si zakrývala obličej.“ „Ne. jak by to dopadlo.“ „Co s tím má společnýho Tina?“ „Tina je královna těch. Musí mít přístup k tvejm učebnicím tak. „Víš. „Kdo z těláku mě nemá rád.“ „Tina by nikdy nic takhle ošklivýho neudělala.“ „Ty si necháváš učebnice v šatně?“ Oběma rukama si promnula oči. . „Vypadá to. Ona si vzala učebnici zpátky a strčila si ji do tašky. že teď se mě takhle blbě vyptáváš naschvál.“ odvětila rázně a sevřela ruce v pěsti. nahrbeně se opírala o stůl a prsty si třela spánky. „Chceš do ní kopnout?“ Zaskřípal zuby. co mě na těláku nemají rádi.Proč si to myslel? Protože ona teď patří k němu? „Prostě… proč jsi mi o tom neřekla?“ „Proč bych ti o tom měla říkat?“ opáčila. „Je to odporný a trapný. Jestli zjistí.“ Před deseti vteřinami byla Eleanor ještě naježená jako kočka. kdo mě nemají rádi…“ „Nemůže to být jen tak někdo.“ Park si vzpomněl na to. co máme tělák. kdy po něm Steve šel a ona ho odtáhla.“ „Musíš to brát vážně. že se mi dostaly pod kůži? Nedají mi pokoj už nikdy. Přesně o to totiž Tině a jejím přisluhovačkám jde. Jsi nejhorší detektiv na světě. „vylučovací metodou jsem dospěla k závěru. „Třeba bych ti mohl pomoct.“ „Jak pomoct?“ Šoupla učebnici k němu. „Já nevím…“ Zavrtěla hlavou. že to dělá někdo z těch. kdo to dělá?“ zeptal se. že se to děje vždycky v ty dny.“ Eleanor na něj upřela nesmlouvavý pohled. Teď se tvářila rezignovaně. jak ho Tina práskla v garáži a jak se posmívá lidem v autobuse… Ale pak si taky vzpomněl na všechny ty momenty. kdyby si satan vzal za manželku zlou čarodějnici a vykoupali svoje mimino v bazénu čirýho zla.“ odtušila. „právě že tohle nesmím brát vážně. Na ní vidíš.“ Dál to přeškrtávala. „Děláš si srandu? Tina je monstrum. abys o tom nevěděla.

Protože Eleanor se na něj dívala jako na cizího. Ne že bysme spolu něco podnikali nebo tak. Pihovaté rty se ochable otevřely. Zaboha ho nenapadalo. nejspíš bych nezačala velkým písmenem. „pak jo.“ prohlásil. „Nevím. ona teď chodí se Stevem. nikdy mu to neodpustí.“ . jen dokud to nevypustil z pusy.“ řekla chladně. že takhle daleko by nezašla. že jsem špinavá kurva.“ pronesla bezvýrazně. Cítil k Eleanor první poslední. „Napsala sis to tam sama?“ Eleanor zbledla do popelava. Vzápětí se vzpamatovala. Jako kdyby nechtěla. „Kdybych chtěla sama sobě písemně vzkázat. jak na to odpovědět.“ „S Tinou? Tys chodil s Tinou?“ „To bylo v šestce. „Teď už je to stejně jedno. ale taky věděl. Dřív jsme spolu kamarádili. Zavrtěla hlavou a vstala. Ale určitě bych tam měla správně čárky… a asi taky tečku. Interpunkce.“ „Co to děláš?“ zeptal se. „Ale asi jsme právě vyřešili záhadu toho.“ Jenže nebylo. Co věděl o Eleanor? Nic moc.“ řekl.“ „A to vadí proč?“ Park nevěděl. Jako kdyby se jí všechna krev v těle naráz nahrnula k srdci. že je někdo cizí. proč mě Tina tak moc nesnáší.“ „Ale tys byl její kluk a ona tvoje holka? Vodili jste se za ruce?“ „Já si to nepamatuju.„Já se s Tinou znám už odmalička. že Tina umí být zlomyslná. Začala si skládat knížky. ale co o ní doopravdy ví? „Ty taky nepíšeš velký písmena…“ Vyslovit to nahlas se zdálo jako dobrý nápad.“ „Dal jsi jí pusu?“ „To už je všechno fuk. Věděl. Jestli jí teď zalže. Nic to neznamenalo. aby ji líp poznal. „Proč to vadí?“ Eleanořiny oči se proměnily v temné škvírky. jak by ji mohl zastavit. to je moje. kdo mi to píše na učebnice. „Je to pitomost… Tina a já jsme spolu v šestý třídě chodili. „Není tak zlá. ale pokračoval. On sám měl pocit.“ „No.“ „Nechováte se tak.

proč se Tiny zastal. kdyby mezi nimi znovu něco bylo. Vlastně… No. „Už si nechci povídat. zaprvé proto. jak na něj Eleanor myslela a čmárala si jeho jméno na učebnici. který začínal spolehlivě poznávat.“ řekla a zadrhl se jí hlas. Chodit s Tinou byla ze společenského hlediska taková výhra. Co je mu po tom. o čem by se spolu mohli bavit. Občas měl pocit. že co by to vypovídalo o Tině? A Tina se do něj nikdy nenavážela. Steve by ho zabil. Ani trochu. který se jí vzadu na krku zapletl do vlasů. že byl Tinin první kluk. Máma se na něj podívala s výrazem. jako by si ničeho nevšiml. které působí exoticky a budí vzrušení. že by byla ráda. To. nikdy nepředstírala. válečný veterán a místní. že je divný a šikmooký. Ale zadruhé proto. Nejspíš už ho taky přeškrtala.“ Vyšla z kuchyně. Kdyby si něco začal s Tinou. Navíc. a skončila u Parka v pokoji a snažila se přijít s něčím. že z ní ještě pořád měl co utrácet. Neměli nic společného – jako že nic – a nebylo to takové to nic. Parkovi bránilo klesnout mezi nejnižší kastu téhle čtvrti. protože – no. Co na týhle divný bílý holce vidíš? PARK Večer Park ležel v posteli a myslel na to. a Park řekl. on si s Tinou nic začít nechtěl. A když byla ta školní slavnost a ona si nechala udělat účes. Nebyli kamarádi ani v šesté třídě. že jeho táta byl obr. jestli se mu líbí její modré šaty bez ramínek. Několikrát k nim třeba přišla v jiný den. Tina se ho tenkrát zeptala. nejsou s Tinou kamarádi. jestli je Tina hodná nebo zlá? Eleanor měla pravdu. žluťásků nebo buzen. Všichni si sice mysleli. nikdy nezapadl mezi ostatní… ale nikdo mu nemohl nadávat do magorů. Park vždycky tyhle příležitosti přešel. jestli by jí nerozmotal řetízek. jestli s ní chce chodit. že mezi nimi nikdy nic nebylo. než byla objednaná na stříhání. Byla to .„Eleanor…“ „Ne. zrovna když se Parkova máma vracela z garáže. že Tina je nejoblíbenější holka ve třídě. Poprosila ho. že jo – protože všichni věděli. Pokusil se zamyslet nad tím. přišla pak za ním do pokoje a zeptala se ho.

Park se překulil na břicho a zabořil obličej do polštáře.zkrátka nuda. Spíš jako by nechtěla. Stejně si byl jistý. Bylo příjemné. že miluje Eleanor. že Tina ho nemá doopravdy ráda. jak ji zradit. co si o něm lidi myslí. že to dokázal tím. aby ji pustil z hlavy. aby ona pustila z hlavy jeho. Myslel. že už mu nezáleží na tom. Myslel. když se mu nejoblíbenější holka z celé čtvrti sem tam vnucovala. A někde ne zas tak hluboko Park nechtěl. ===+= . v hloubi srdce ne. Ale nacházel v sobě další a další nové kapsy povrchnosti. Další a další způsoby.

“ oslovil příliš hlasitě její dům. Když měla chuť se odstřihnout.“ . „Nebulím.) Eleanor se posadila v obýváku na zem vedle Myšáka. že jestli má hlad.“ zahuhlal na něj Park. Eleanor nešla. (Máma jí řekla. Držel fazolové burrito. ELEANOR Richie byl celý den v práci. co nechce vylézt z boudy. Jako pes.KAPITOLA 31 ELEANOR Do vánočních prázdnin zbýval jediný den školy. když v neděli odpoledne vstala. V zatáčce se vynořil autobus a dokodrcal se k zastávce. Hned měl k té omluvě daleko menší chuť… „Co zas je?“ řekl směrem k jejímu domu. omáčka mu kapala na tričko a na podlahu. že Eleanor nemůže za to. aby se navečeřela.“ odpověděla. a tak nemusela zůstat u sebe v pokoji. ale… ach bože. že Tina si ho prohlíží oknem vzadu. „Promiň. „Proč bulíš?“ zeptal se. Jenže Eleanor se neukázala. „Promiň. PARK Když v pátek přišel na zastávku. Na dvorku za ním se rozštěkal pes. šlo to tak snadno. Řekla mámě. Promiň. To se kvůli tomuhle rozejdou? Je ochotná s ním celé tři týdny nepromluvit? Věděl. měl připravenou omluvu. Park viděl. ale stejně tam zůstala. řekl si v duchu a už se neohlédl. že nemají telefon a že jejich dům je hotová Pevnost samoty. bude muset vylézt ze svojí hrobky. že je jí špatně. že se jí zamotala hlava. Myšák si podržel burrito nad hlavou a snažil se chytat kapky do pusy. Došly jí baterky. „O ea óó. Neměla co číst… Proležela v posteli tolik času.

co se ztratil v obchoďáku…“ Park vzdychl. Jak mu věřila. že nesnášíš tátu?“ zeptal se Myšák.“ Park si myslel. PARK Když uplynul týden prázdnin. máma vzbudila Eleanor před svítáním. podržela si ji na světle.“ okřikla ji máma a vykoukla z kuchyně. když jí vykládal.“ ELEANOR Když uplynul týden prázdnin. že je jedinečná. vypadá to tak. Tiny. že nebulím. „Eleanor. vlezla si do postele a zavrtala obličej do polštáře. táta se zeptal Parka. jak ji poprvé políbil… jak zaklonila hlavu. jestli se s Eleanor rozešli. že si ty hnusárny píše na učebnice sama.“ Šla zpátky do pokoje.“ „To je smůla. když nechala Eleanor rok trčet u cizích lidí. Já umím na holky udělat dojem akorát fešáckou uniformou. „To je škoda. „Řekla jsem ti. že právo klást otázky jednou provždycky ztratila.“ řekl táta. Chováš se jako čtyřletej harant. „Vážně?“ „No. Vytáhla z něj kazetu. jak otevřela pusu. Eleanor se převalila na záda a vzala si vybitého walkmana. „Tak nějak. špičkou prstu začala přetáčet pásku a prohlížela si. Máma si asi uvědomila.“ řekla Eleanor. Zase zavřela oči a vzpomínala na to. „Jo.“ opravila se Eleanor a zavrtěla hlavou. Anebo ji to prostě nezajímalo. Nikdo za ní nepřišel a nezeptal se. „Ne.Maisie se podívala na Eleanor. „Nemůžeš ji získat zpátky?“ zeptal se táta. potom se otočila zpátky k televizi. A zastal se Tiny proti ní. co Park napsal na nálepku. že si o tom nemůžeš popovídat s maminkou. „Ona se mnou nechce vůbec mluvit.“ odpověděl Park. co by se Eleanor mohly líbit. „Kašli na Sex Pistols… Písničky. co s ní je. „Chceš se se mnou projít na nákup?“ . „To proto.

hodily by se mi jedny ruce navíc. Cítila to všechno vzadu v krku. o tom místě mezi domem jeho prarodičů a karavanem.„Ne. Jak to v sobě držela. až byl konečně pick-up jejího nevlastního táty pryč a jeden z jejích sourozenců vyběhl ven a začal si hrát ve sněhu. jako by jí na kořeni jazyka ležela bomba nebo seděl tygr. PARK Jednoho dne Park pořád jezdil na kole kolem jejího domu. slzely jí oči. když Park zastavil před domem. Eleanor tam vyhrabala štos starých čísel sci-fi časopisu Analog a usadila se s nimi na nejmíň odporný gauč v oddělení nábytku. Eleanor jí málem všechno vyklopila.“ Máma šla rychle a měla dlouhé nohy. Máma měla nejradši. „Já ti říkala. máma k ní zezadu přistoupila a narazila jí na hlavu neuvěřitelně ošklivého kulicha. Igelitky s nákupem ji řezaly do dlaní. ať si vezme ponožky. hej… máš doma ségru?“ . „Hej. „teď budu mít vši. Eleanor zavrtěla hlavou a polkla. když se k promáčknutým krabicím cereálií a ťuknutým konzervám dostala jako první… Pak zašly do dobročinného bazaru. Byl to ten starší kluk. Eleanor potřebovala ujít spoustu kroků navrch. O Parkovi a o Tině a o autobuse a o té rvačce. „Bezva. Pěšky to bylo čtyřicet minut. Když došly do supermarketu. (Což byl patrně účel tohohle výletu.“ řekl Park. aby jí stačila. jméno si Park nepamatoval.“ Cestou domů jí bylo líp. „Je zima.“ konstatovala Eleanor. ale svítilo sluníčko a máma si broukala tu písničku od Joni Mitchellové o mracích a cirkusech. ale s teniskami Vans vypadaly blbě.“ řekla Eleanor. počkej. máma oběma koupila včerejší kremroli a kelímek kafe za pětadvacet centů.“ Máma jí taky říkala. Nervózně zacouval po schodech na verandu. „prosím tě. Když byl čas se vrátit. Eleanor si do něj nasypala smetanovou náhražku a umělé sladidlo a vydala se s mámou ke kontejneru se zlevněnými věcmi. „No tak. ať si vezmeš čepici.“ remcala.) Pořád byla zima.

Eleanor…“ „Nepovím. Park trhnul řídítky a odjel.„Maisie?“ „Ne. ===+= .“ řekl kluk a utekl dovnitř.

Maisie s Benem už se rvali o krabici. Ve starém domě Ben odmítal byť jen odnést do suterénu špinavé prádlo – a to tam bylo sucho.KAPITOLA 32 ELEANOR Krabice ananasů dorazila na Štědrý den. Richie už ho dvakrát seřval za to. abys otěhotněla…“ Ben zalehl krabici od ananasu a Maisie ho kopala do zad. že už je moc velký a nemůže mít společný pokojíček s holkama a miminama. „Kdybych věděl. Na jeho univerzitě prý mají nějaký program. dal ji do suterénu a Ben tam teď musel spát se psem a Richieho činkami. co začne pobíhat a poletovat. Eleanor. „Geoff chce. Ben nedávno oslavil dvanácté narozky a Richie prohlásil. Přitáhl domů matraci. kde ji nikdo nezná.“ vyhrkla vzrušeně. Nikdo od Richieho nečekal vánoční dárky. pavouků a vůbec všeho. netopýrů. „ale už se na tohle nemůžu koukat. Mysleli byste. „Nemůžeš ji poslat samotnou do Minnesoty. „Jé. . Ben neměl.“ „Co ten ví o pubertálních holkách?“ „Víš přece.“ „Jo. co by to znamenalo – St. ušetřil bych si prachy. tábor pro nadaný středoškoláky…“ Než si Eleanor vůbec stačila srovnat v hlavě. že chcete k Vánocům krabice. ale Eleanor stejně doufala. byla to v podstatě normální místnost.“ „Byla by u bratra.“ Všichni ztichli. kde není žádný Park – Richie to rázně zatrhl. „Měl bych vás nechat čekat až do rána. a dovolil. Maisie si do ní chtěla dát barbíny. Bál se myší. Slyšeli ho.“ Vrazil si do pusy cigáro a obul si boty. že si radši ustlal nad schody. Oba ječeli. že vyhraje. Eleanořina máma si ho přečetla první a vhrkly jí přitom slzy do očí. abys k nim na léto přijela. jak otvírá dveře pick-upu. co by si do ní uložil. „Dyť je to kurva jen krabice!“ zařval Richie. když jsem chodila na střední. S ananasem přišel dopis od strejdy a jeho ženy. že jsem u něj bydlela. tábor.“ řekl. Paul. že k nim přišel Santa Claus osobně a každému přinesl pytel hraček. když se zhasne.

Proč jí Ježíš aspoň občas nehraje do karet? Později za ní přišla máma a řekla. aby ho Eleanor přestala chtít. Pak si šla sednout na gauč. „Ty brďo. . Richie pokrčil rameny a hodil na zem plyšového medvídka.) Možná by se měla prostě hned teď sebrat. že je perverzní psychopatka. tati. jít za ním a dělat.“ Velká autodráha. Nejspíš nebyly značkové.“ Vyndal klávesy. jako že se nic nestalo. Kup si něco normálního na sebe. „Na. Chtěla ho prostě vidět.“ řekl Richie. pojď si pro to. Začal z ní vytahovat krabice a házet je na zem. jak se to jen dalo.a za chvíli byl zpátky. Ty na zem nehodil. (A aby nemusela poslouchat Maisie a její klávesy. Taška už byla prázdná a Eleanor zaplavila chladná úleva. „A pro malýho Richieho… kde je malej Richie?“ „Spinká.“ opakoval pořád dokola Myšák. kdyby nebyl Štědrý večer. „Děkuju. Eleanor. že pojedou do supermarketu nakoupit na vánoční večeři.“ řekl.“ Podívala se na mámu. Eleanor šla do pokojíčku. Monster truck na dálkové ovládání. „rádo se stalo.“ řekla máma. (Kolik ohavnosti by vlastně bylo k něčemu takovému zapotřebí. „Pro Maisie… protože ráda zpíváš. „Pro Myšáka. „Pro Bena. U Zlomený koleje asi neměli na Štědrý den otevřeno. Pak Richie vytáhl peněženku a z ní bankovku.“ Řekla to tak neutrálně. jak se jí pořád stýská po Parkovi. ale stejně. tati!“ „No jo. Rádo se stalo. Podal je Maisie. Byla to padesátka. I kdyby si o ní doopravdy myslel. která stála ve dveřích kuchyně a tvářila se dokonale bezvýrazně.) Už ji nebavilo. jak si malí hrajou. Takhle vypadaj opravdový Vánoce. nesl velikánskou igelitku ze supermarketu. ptala se sama sebe. „Díky. aby se na něj nemusela dívat.“ Richie zůstal celý den doma a koukal se. Mladší děti si rozbalovaly dárky. Nic z toho nebylo dost ohavné. opravdové elektronické. I kdyby doopravdy strávil klíčová léta svého vývoje tím. díky. že se olizoval s Tinou. Snad by to i udělala. potom si došla pro peníze. která sama sobě píše výhružné vzkazy s mizernou interpunkcí.

. protože Parkova máma byla vždycky nesvá.“ „Mami. A mě mrzí. pak zase zavrtěla hlavou. Když zaparkovali u diskontu. nikdy mu nedělá problém řídit. podle mě není zrovna nejlepší argument. Richie zůstal v autě a všichni ostatní šli dovnitř.“ řekla máma s úsměvem. nemůžeš věčně tuhle rodinu rozeštvávat – to ti nedovolím. no tak – vždyť od rána nasává. Vstoupila do pokoje a zavřela za sebou. pomyslela si Eleanor. „Richie je v pohodě. PARK Byli v krámě. Ty budeš mít za pár let vlastní život.“ Máma zavrtěla hlavou. „vím. Nemůžeš kvůli tomu pořád vyvádět jak malá. „a vezmi si kabát. když měla uvařit pro babičku. kupovali věci na vánoční večeři a hrozně to trvalo. že řídí opilej pořád. Kdyby člověk nevěděl.“ řekla máma.“ Eleanor si vzala kabát a nového kulicha a společně se sourozenci nastoupila na korbu pick-upu. Eleanor. „Chápeš? I na sebe. že tady vždycky není všechno úplně tip ťop… Ale tohle je teď náš život. „Vstávej. ale Richie je můj manžel. „Jakou nádivku má babička ráda?“ zeptala se ho. „tohle je hezkej den. „Koukni se.„Pohlídám zatím malý. co?“ řekla máma tiše a rozzlobeně.“ „Ale mami…“ „Nech toho. I Richie.“ řekla máma. Hned za dveřmi Eleanor strčila mámě do ruky zmuchlanou padesátku. že se takhle racionálně chová uprostřed naprostého šílenství. „… něco. Ale všichni ostatní v tomhle baráku si užívaj úžasnej den.“ nabídla se Eleanor. „jako rodina. Máma nepoděkovala. že ti to tolik vadí. „Richie chce.“ sykla máma. že zrovna prožíváš…“ Podívala se na Eleanor.“ pokračovala. abysme jeli všichni. Eleanor. Všichni ostatní v tomhle baráku si zaslouží úžasnej den. „Já musím brát ohled na všechny.“ „To. Mrzí mě.“ Zní to skoro rozumně.“ Eleanor zatnula zuby. Všichni. Jsme rodina.“ „Tebe to prostě žere.

dveře zavřené. stála u regálu s masem a s ní všichni čtyři její zrzaví sourozenci. že půjdou na večeři do pizzerky. nebo Pepperidge Farm kukuřičnou?“ „Nevím. To musí být Eleanořina máma. Když byl čas večeřet. Když se vrátili domů. mami.) K jejich košíku přišla nějaká paní a položila do něj krocana. Chtěl být prostě sám a myslet . že Eleanor by o to nestála.„Pepperidge Farm. Co když tady někde je i její nevlastní táta? Eleanor vypadala jinak. Park šel rovnou k sobě. Vyšší než Eleanor.“ Park čekal. „Nastupte si do auta. „Nepůjdeš se s ní pozdravit?“ zeptala se. a i kdyby stála. že je unavená. že ho to hrozně moc mrzí a že ji hrozně moc potřebuje. táta řekl. Když dojeli domů. Máma měla červené oči a před odjezdem si ani neopravila řasenku a stíny. Jako Eleanor po hlubokém pádu. a zbytek odpoledne zůstala u sebe v ložnici.“ zašeptal znovu. „Na Štědrej večer?“ divil se Josh. ale neodvrátil se. ale mlčela. Poprosila Parka. Akorát je taková ostřejší a víc vystínovaná. prohlásila. a když o hodinu později oba vyšli ven.“ odpověděl. „Pepperidge Farm originál. Zavrtěl hlavou. Už si vypůjčili Billyho Jacka. Stál na zadní nápravě vozíku a zkoušel otočku. „Mami. „Tamhle je tvoje Eleanor. že máma o tom třeba v autě ještě něco řekne. Nejradši by se k ní rozběhl a pověděl jí… pověděl jí. (Až na to. aby uložil nákup.“ řekl táta. táta ji šel zkontrolovat.“ řekla a zadívala se za něj.“ „Jestli nevíš. tak neraď… Hele. originál. Unavenější. že vedle Eleanor nevypadali zrzaví. „pojď. Tušil. Neměla nic ve vlasech. nic pestrého kolem zápěstí… Stejně byla překrásná. jsou si úžasně podobné.“ Elí-a-nóó. Ona si ho nevšimla.“ zašeptal. byla taková šedivější. „Pojď. To nikdo. Parkova máma z nich taky nespouštěla oči. Jeho očím se po ní stýskalo víc než všemu ostatnímu. Park se otočil a uviděl Eleanor. nechtěl ji dostat do průšvihu. Na Štědrý večer vždycky dělali vafle a koukali na filmy. pomyslel si Park.

“ Šel k posteli. abys byl šťastnej. „Rozumíš?“ Park nevěděl jistě.“ „To nemusíš. „Nevím. „Pojď si lehnout. „Jak se jmenujou?“ zeptal se Park. to je v pohodě. dokud rodiče u sebe v ložnici nevypnuli televizi. Pak sebral kabát a vyklouzl ven zadním vchodem na opačné . jako by hladila šest hlaviček.“ řekla. Podala mu vánoční dárek. „Na nikoho nevystačí dost. jak viděl Eleanor – jenže za pět minut přišla máma. ani neudělala vlnu.“ řekla. lásko. „Máma jen chce.“ Poklepala si na čelo. „Ve velký rodině. Máma si položila ruku do klína.na to.“ řekla. pak ji ochranitelsky vzal kolem ramen. ale zavrtěl hlavou.“ Máma se zamračila. dostane se ti ten hlad do hlavy. „Já jsem taky z velký rodiny.“ Park balíčkem opatrně zatřásl.“ „Tvoje Eleanor. „Omlouvám se za to.“ odpověděl Park. Ty za to nemůžeš. „Ode mě. „Rozumíš?“ Možná měla ty střiky dva. Mindy. Pak čekal ještě půl hodiny. víš?“ Udělala gesto. Když jsi pořád hladový. „je z velký rodiny.“ „Mami. „je všecko… všichni jsou takový tenoučký.“ „Asi to nevysvětluju dobře…“ „To je dobrý. jako když něco trhá. „Nikdo nemá. „Kvůli nám nemusíš být podělanej. jestli jí ho budu moct dát. „Tohle… je pro tvoji Eleanor.“ Natáhla ruku. „Tři mladší sestřičky.“ ozval se tiše od dveří Parkův táta. „Nerozumíš.“ řekl Parkovi.“ Park se na dárek podíval. Jako papír. jak jsem u nás přijala tvoji Eleanor. Sedla si k němu na postel.“ řekla. abys rozuměl… Omlouvám se. Dala si k večeři vinný střik a bylo to znát. O Koreji jinak skoro vůbec nemluvila. pomohl mámě vstát. „Nejsem si jistej. Tři mladší bratříčci. jako by se nemohla rozhodnout. „Ani nechci.“ Zavrtěla hlavou. co potřebuje. Vzal si ho. Park počkal.“ pokračovala máma. co na to má říct.“ řekl. jestli se to počítá za sprosté slovo.

Prostěradlo se odtáhlo ještě víc. Jednou mu řekla. Měla na sobě velikánské tričko a staré flanelové kalhoty od pyžama po tátovi. že má horní patro palandy. Park byl ten poslední.straně domu. Měl v plánu tiše zaťukat. až bude on sám stát na verandě. „Škola. jestli se k nim někdo vloupává právě tímhle oknem. Kvůli němu skončí oba na krchově. Ne že by po tom. se ani nepohnul.“ řekla. Uviděl Eleanořinu tvář. Jakmile zmizel od okna. Měl Eleanor tak blízko. Ale mohla by aspoň vzbudit toho všiváka Gila a sníst mu všechny jeho zatracené brownies. nebo prostěradlo nebo co to bylo. aby se zrovna vrátil domů. ani slechu… Co nejtišeji vyšel po schodech. jak má asi utéct a zavolat policii. Kabát měla v obýváku. Zaťukal na horní část okna. jak to dopadlo posledně. vyklouzla z postele jak ten pitomej kocour. Nic se nestalo. ale dovnitř neviděl. Možná to bylo vlastně dobře. koho čekala. ELEANOR Eleanor myslela jen na to. všude bylo zhasnuto a po psovi ani vidu. Už se střílelo kvůli větším maličkostem. Než tomu stačila zabránit. že tam uvidí. Park nestál o to. Aspoň měl ten dojem.“ naznačila rty. Nejspíš spí. Věděl. ve kterém pokoji Eleanor je. Rozběhl se pryč. Závěs. aby nevrhal stín. Pick-up jejího nevlastního táty byl zaparkovaný na cestě. že spí u okna. oblékla si potmě podprsenku a obula se. Běžel až na konec zadní uličky. „Běž. nějaká policie vůbec přijela. vypadala vyděšeně. a když ven vykoukne někdo jiný než Eleanor.“ naznačila znovu. „Běž. Stoupl si vedle okna. zdrhat jak o život. její srdce se mu rozletělo vstříc. a tak si vzala . a věděl. Má utéct? Má se schovat? Postavil se před okno. Zaťukal trochu hlasitěji a chystal se k úprku. Pak ukázala do strany. Zavrtěl hlavou. Prostěradlo se poodhrnulo. Co viděl.

“ Znovu ji políbil a ona otevřela pusu. „Vůbec ani nevyslovuj její jméno. zvlášť jeho ne. Tentokrát mě vyžene z domu doopravdy. „Ani nevím. dokud jí Park už nedokázal třením dostat do prstů žádné teplo. Doběhl k ní – a vzal její obličej do dlaní. než stačila říct ne. „mně se to občas líbí. že to dělá špatně. kde tenkrát seděli a četli Watchmeny. Zaklonila hlavu a líbala ho jako ještě nikdy.“ „Ale ne pořád.“ „Ale nemrzí mě.“ Držel její obličej u svého. „Ona pro mě není nic. Tolik hřál. ale ona mu řekla.“ řekl. jak jí pak bylo mizerně. že už nikdy nikoho nepolíbí. Eleanor. Odtáhl se. takže mohla poměrně snadno přelézt její postel a dostat se oknem ven.“ „Mě to taky mrzí. „Ve všem jsem se spletl. a ona zavrtěla hlavou. kdežto ty… ty jsi pro mě všechno. A ona ho líbala taky. Dokud neměla rty znecitlivělé zimou a líbáním. že jsem se naštvala kvůli Tině. jako že jsem na tebe naštvaná. A teplo. Eleanor. Ve všem.“ Přitiskl čelo k jejímu takovou silou. že to bolelo. ne. že to by byla sebevražda. proč to dělám. To budou jeho nejlepší Vánoce v životě.“ Zavrtěl hlavou. aby se omluvil. protože sice chtěla. Chtěl ji doprovodit domů. než si stačila připomenout. protože jen se koukněte. „Mě to moc mrzí. Fakticky běžel. ucítila mokro.“ „To neva. Zůstali venku.“ řekla. když se po špičkách plížila z verandy. A pak ji začal líbat. pomyslela si. . ale mnohem víc ho chtěla líbat.“ řekl. „Co?“ „Že jsem pořád dělala. vyskočil a rozběhl se k ní. Tam.svetr. Maisie usnula u televize. „To je jedno. aby mu to bylo líto. Park čekal na schodech u školy. Všechno.“ řekla. Jakmile ji uviděl. Když mu dala ruce na tváře. Brečela a Park taky. Jako by se už nebála.

„Přijď zítra k nám.“ řekl. když zaslechla. „To by se tvojí mámě asi nelíbilo. jak šeptá její jméno. Myslím. jsou Vánoce. „Nemůžu.“ prohlásil. ===+= .“ Eleanor zdolávala schody před vchodem.“ popřál jí. ale v šeru ho neviděla. ale nic na to neřekla. „Veselý Vánoce. Usmála se.“ „Pozítří.“ Zasmála se. že mě nemá ráda.“ „To se pleteš. Ohlédla se.“ řekla. „A popozítří. „Přijď.“ „Tak pozítří.

dej mi pusu“. nechá všechny tvoje dárky mně. já tam nechci jet.“ řekla. Babička chtěla. „Táta ti vzkazuje. Od rodičů dostal dárkový poukaz v hodnotě padesáti dolarů do Drastic Plastic.“ „Znamená to. ale udělala by cokoli. Všichni na něj čekali a celý dům voněl krocanem. aby si to s tím táborem rozmyslel. „tak já to nechám být. Podívej. (Už se ani nenamáhala namlouvat si.“ Park ho praštil polštářem. aby mohla strávit léto s Parkem. jako když na tebe leze rýma. Máma přikývla. že zas usnula.) „Chci zůstat doma. „Je ti dobře?“ zeptala se máma. dokud nepřišel Josh a nepostříkal ho vodou z láhve z mámina salonu. že se mi ho podaří přemluvit. „Já si o tom létě s Richiem ještě promluvím. takže mu bude o velikost velké.“ řekla Eleanor. že můžu spát dál?“ „Asi jo.“ „Ne. že do té doby ho dávno omrzí. „Spím. (Parka překvapilo. Ale kdyby sis to rozmyslela…“ „Nerozmyslím.“ řekla Eleanor. Dokud nevrazila dovnitř máma a neřekla jí.“ „Já myslela. PARK O Vánocích spal až do poledne. že skočíš po šanci. O velikost větší než loni. „Ne. ať vstává. punk-rockového obchodu s deskami v centru. že . Ne. jak odsud vypadnout.“ „Vypadáš. že jestli nevstaneš. Máma odešla a Eleanor předstírala. Myslím.“ Eleanor otevřela oči. „Dobře. aby nejdřív otevřel dárek od ní – další tričko „Jsem Ir. když to říkala.“ Připadala si jako stoprocentní mrcha. Eleanor…“ Máma udělala krok od dveří a ztlumila hlas.KAPITOLA 33 ELEANOR O Vánocích spala Eleanor až do poledne. „Nechci tady všechny nechat… zase.“ dodala.

„Ben. Pořád se nedostal k tomu. nějakou kolínskou od Avonu v lahvičce ve tvaru elektrické kytary a prázdnou klíčenku – táta si dal záležet. to mě nikdy nenapadlo. jeho táta je Velkej Richie. Tomu je pět. Mají dost zmatek v tom. Seděli vedle sebe. i když teda moc velkej není…“ „No jasně. „Některej brácha nebo ségra se mohli vzbudit. že by mu v tom . který je asi tak velký jako ten jeho. ‚Tutti-Frutti‘?“ „Proboha. Šestnáctiny oslavil už před časem a stejně teď vůbec nestál ani o řidičák. to je přece Little Richard. Se všemi. Maisie…“ „Maisie?“ „Jo. A taky to. na čí straně být. drželi se za ruce. ani o to. „minus vodní postel“. že včerejší noc sice byla báječná – na tom se oba shodli – ale podruhé už nebude žádné plížení z domu riskovat. aby mohl jezdit do školy autem. V pokojíčku. které mohl trávit s Eleanor. pokud je vyloženě nebude hledat. Nemínil se připravit o jediné zaručené chvíle. aby si jí všichni všimli. že DP prodává dárkové poukazy. které možná bude i nosit. jednu ségru. ale Malej Richie.na něco takového přišli. že skoro každou noc spí v jednom pokoji se všemi sourozenci. Teď už mezi nimi nic nestálo. pořád ještě můžou. co by jen zaclánělo. Už mu vysvětlila. tváře obrácené jeden ke druhému. To nebyla zrovna známka punku. a stoprocentně by mě práskli. v malém výklenku. a kde jim sníh nepadal přímo do obličeje. „Je to tajný?“ Vzdychla.“ Park se rozesmál. Proč mě to nikdy nenapadlo?“ Přitáhl si její ruce na prsa. Malej Richie. „Takže máš dva bráchy a dvě ségry?“ „Tři bráchy.) Dostal taky dva černé svetry. A nejmladší.“ „Jak se jmenujou?“ „Proč?“ „Jsem jen zvědavej. Pak Myšák – Jeremiah.“ „Ale když budeš úplně potichu…“ Tehdy mu řekla. „Vy mu říkáte ‚Malej Richie‘?“ „No. aby se Eleanor dotkl kdekoli od brady dolů nebo od loktů nahoru. Pochyboval. Seděli opření o zadní vchod školy. Nic hloupého a sobeckého. kde je nikdo neuvidí.“ řekl.

„Já to zvládnu. „Bariéry.“ Mluvila šeptem. jako bys chtěla. „Proč od něj neodejde?“ .“ „Ne.“ Park se zasmál. „Ehm. Je skoro stejně starej jako Josh. Hlavně. Ne.“ Park ji znovu vzal za ruce.“ řekl. Ve stylu ‚sundej náušnice‘. „Proto. A umí se rvát. kdyby to zkusil. Je to tvůj život. „Proč o tom chceš mluvit?“ Zatahal ji taky. „Vycházíte dobře?“ „Někdy jo… Všichni jsou praštěný.“ „Jak může bejt pětiletej capart praštěnej?“ „Panebože.“ „Tajemství o tvý ďábelský bejvalce.zabránila.“ „Tu zvlášť. je protivná. ale co kdyby přece? To by bylo děsný. „A Maisie je praštěná jak?“ „No. Ty máš jakože všude kolem sebe takový bariéry. „Promiň. že jsme před sebou měli tajemství. Já žádný ďábelský bejvalý nemám. vrták nebo něco takovýho a odmítá na sebe vzít tričko.“ „Nesnáší Richie i tvoje sourozence?“ „Neříkej pořád jeho jméno. její ruce a obličej byly dokonale dostačující.“ „Kolik jí je?“ „Osm.“ přisvědčila a zkřížila paže na prsou. abych měl přístup jen k úplně maličkýmu kousku tebe…“ „Jo. devět.“ „Je na ni zlej?“ Eleanor zakoulela očima a otřela si rukávem pyžama tvář. Pořád nosí v zadní kapse gatí kladivo. „Toho jsi viděl. Je to pro tvý dobro.“ „A co Ben?“ „Ben…“ Odvrátila pohled. „Celá ta naše blbá hádka vznikla z toho.“ „Tvoji mámu ne. Jo.“ Dotkl se palcem místečka mezi jejím obočím a pokoušel se vyhladit zamračenou vrásku. „Podle mě nesnáší všechny lidi. Bezpečnostní pásky.“ zašeptal taky. Myšák? Ten je nejpraštěnější. Zajímá mě to. Potřeboval by ostříhat. A stejně.“ „Richie je taky nesnáší?“ Eleanor ho zatahala za ruce. jak kdyby žila na ulici.

Neviditelná. Mladší děti nevěděly. Večeře byla fantastická.“ „Bojí se ho?“ zeptal se. „Jo…“ „Ty se ho bojíš?“ „Já?“ „Vím. teď je věčně o hladu a stejně je pořád obr. což . ale bojíš se jeho?“ „Ne. Jako dezert rýžový pudink a pepřové sušenky. „Nebojím… Akorát nesmím dělat vlny. Jen musím být neviditelná. máma pořád něco pekla. že se bojíš. čekaly na ni čerstvé sušenky. jako kdyby byla jejich poslední. když měla z čeho. když ještě máma dělala během roku spoustu různých druhů sušenek.Zavrtěla hlavou. Všichni se do té vánoční večeře pustili. že tě vyhodí z domu. Vždycky když se Eleanor vrátila ze školy. že proto je tak tlustá. „Co je?“ zeptala se. Opravdu na ni lezla rýma. „Podle mě nemůže… myslím. „Ty. Tak to aspoň bývalo. Když byli Eleanor s Benem malí. Máma uměla skvěle vařit. že Eleanor musí ven z pokojíčku a sníst si s nimi vánoční večeři. aspoň to nevypadalo. Pustil její ruce a vzal do dlaní její obličej.“ Zvedla bradu.“ Park se usmál. Eleanor si dřív myslela. (Cokoli kromě luštěnin. nebo ovesnou kaši se smetanou a hnědým cukrem. že už z ní moc nezbylo. o co přišly. nemohli tam dál zůstat. Fajn. Neviděl nic než ji. Mrzly jim pusy i zevnitř. chápeš? Když se mu nepletu do cesty. že celý den simulovala. A každé ráno měli opravdovou snídani… Vajíčka se slaninou. nebo palačinky a klobásky. jsem v pohodě. ELEANOR Richie trval na tom. Ale jen se koukněte. Pak už byla moc zima.) Měli nadívaného krocana a šťouchané brambory se spoustou kopru a másla. Měla studené tváře a oči měla ve tmě nezbadatelné. které máma dělávala jen o Vánocích.“ Usmála se.

Richie celý den pil. Chtěli všichni. Dělala ho babička a předtím její babička a je lepší než dýňovej koláč. takže byl u stolu ve slavnostním rozpoložení – hodně se smál a mluvil moc hlasitě.“ řekla máma. co je na hraně špatné nálady.“ řekl Richie. kdy se to přehoupne… A taky se to přehouplo. aspoň na nějaký čas. Ale ona usnula najedená a šťastná. že je to pudink. Ale nemohli jste z té jeho dobré nálady mít radost. „To je…“ To je tradiční dánskej vánoční dezert. „Kde je dýňovej koláč. Ben snědl obě stehna a Myšák celý talíř šťouchaných brambor. máma sebrala mísu se zbytkem pudinku. že kdyby k nim přišel Duch minulých Vánoc. Trefil se těsně vedle mámy. „To je rýžovej pudink. Dívali se na Grinche. „Jak jsi mohla kurva o Vánocích zapomenout na dýni?“ štěkl Richie a hodil nerezovou mísu rýžového pudinku na zeď. že nemají dýňový koláč. „Kdo chce višňovou omáčku?“ zeptala se. Všichni jen čekali. „Jdu koupit dýňovej koláč… aby tahle rodina měla vopravdickou vánoční večeři.byla prakticky pravda. „Co to kurva je?“ řekl a šťouchl lžící do risalamande.“ Zamířil k zadním dveřím. Vstal ze židle a zavrávoral přitom. protože to byla taková ta. Jakmile slyšeli zařvat motor pick-upu. Eleanor vytřela zbytek pudinku a Ben pustil televizi. připadala by mu celá ta situace nechutná. Sabrino?“ zahulákal do kuchyně. pak seškrábla vršek hromádky z podlahy. Všichni kromě Richieho seděli jako zařezaní.“ Máma stála ve dveřích kuchyně. „To je… já jsem zapomněla koupit dýni. napadlo ji. jakmile zjistil. Je zvláštní. Ona ještě nejedla. na Sněhuláka Frostyho a na Vánoční koledu. „To vidím. všude se rozprskly lepkavé cákance. Dal jsem ti na ni prachy.“ vysvětlil Ben. „Řekl jsem ti. Eleanor si nemohla pomoct. Máma si dokonce sedla k nim a dívala se taky. ===+= . zhlouplý po krocanovi. ať uděláš vopravdickou vánoční večeři. řekla v duchu Eleanor.

Park opatrně papír sundal a prohlédl si knížku. což bylo z nějakého důvodu trapné. pojď dál.“ řekla. Bylo to Kdo chytá v žitě. tak přikývla.“ „Nic jsem taky nekoupila. ale ta je o králíkách a každej nechce číst knížku o králíkách…“ Zadíval se na knížku a usmál se. Hodně staré vydání. To bylo zjevné.“ . „To je pro mě?“ „Ne.“ řekla. „Děkuju.KAPITOLA 34 ELEANOR Parkovu mámu evidentně nepřekvapilo.“ řekl a zazubil se na ni. Jejím nejoblíbenějším. Musel ji varovat. když druhý den Eleanor přišla. co si má počít s dárkem pro něj. Park zrovna vyšel ze sprchy. Vážně ne. Když byl doopravdy šťastný. Jednu příšernou vteřinu se bála. že se k nim chystá. Vážně nechtěla. že ji otevře na předsádce. co mu tam napsala. (A bylo to hezké. „Vím. i když byla vepředu mastnou tužkou napsaná cena z antikvariátu.“ uvítala ji zvlášť mile.“ „Děkuju. jakmile k ní přistoupil. s akvarelovými vílami a kytičkami. (Aspoň dokud tam takhle spolu stojí.“ Když Eleanor vstoupila do obýváku. „Jo. Překvapeně se usmál. Eleanor se rozhodla. ale já jsem ji už četla. to je pro tebe. a tak mu ho vrazila do rukou. Měl mokré vlasy a tričko se mu lepilo k tělu. Dárek byl zabalený v dopisním papíře.) Nevěděla. „Jo. že ji vidí.) „To je tvoje knížka?“ zeptal se. že je to děsně inťošský. Měl vážně radost. aby si přečetl. že mu tu knížku dá i s původním přebalem. oči se mu ztrácely v tvářích. „Eleanor.“ „Smím to rozbalit?“ Pořád ji nenapadlo nic vtipného.“ „Nemuselas mi nic kupovat. „Chtěla jsem ti dát Dalekou cestu za domovem. nikdo je neviděl. „veselý Vánoce. Jeho rodina byla naštěstí v kuchyni. „to je…“ Nenapadalo ji nic vtipného.

„Rádo se stalo,“ odvětila a sklopila oči. „Jen nezastřel Johna Lennona ani
nic takovýho.“
„Pojď sem,“ řekl a zatahal ji za předek bundy.
Šla za ním do jeho pokoje, ale zarazila se ve dveřích, jako by tam byl
neviditelný plot. Park položil knížku na postel, potom vzal z poličky dva
balíčky. Oba byly zabalené ve vánočním papíře s potiskem velkých červených
mašlí.
Vrátil se k ní a zůstali ve dveřích, ona se opřela zády o futro.
„Tenhle je od mámy,“ řekl a podal jí jeden balíček. „Je to voňavka.
Nepoužívej ji, prosím.“ Na chviličku sklopil oči, pak znovu vzhlédl. „Tenhle je
ode mě.“
„Nemusel jsi mi nic kupovat,“ řekla.
„Neblbni.“
Když po dárku nesáhla, vzal ji za ruku a vložil jí ho do dlaně.
„Vymýšlel jsem něco, čeho by si nikdo nevšiml, jen ty,“ vysvětlil a odhrnul
si ofinu. „Co bys nemusela vysvětlovat mámě… Teda nejdřív jsem ti chtěl
koupit nějaký opravdu pěkný pero, ale pak…“
Díval se, jak to rozbaluje, takže znervózněla. Nechtěně natrhla balicí papír.
On si ho od ní vzal a ona otevřela šedou krabičku.
Byl v ní náhrdelník. Tenký stříbrný řetízek s malým přívěskem, stříbrnou
maceškou.
„Pochopím, jestli to nemůžeš přijmout,“ řekl Park.
Neměla ho přijmout, ale chtěla ho.
PARK
Taková blbost. Měl koupit to pero. Šperky jsou tak nápadné… a osobní, což
byl taky důvod, proč nakonec koupil tohle. Nemohl Eleanor dát pero. Nebo
záložku do knížky. Na to, co k ní cítil, byla záložka málo.
Dal za ten řetízek většinu peněz, co si našetřil na kazeťák do auta. Objevil
ho v klenotnictví v nákupním centru, kam si lidi chodí zkoušet snubní
prstýnky.
„Schoval jsem si účtenku,“ řekl.
„Ne,“ řekla Eleanor a vzhlédla k němu. Vypadala vyplašeně, ale nebyl si jistý
z čeho. „Ne, je překrásnej,“ pokračovala, „děkuju.“
„Budeš ho nosit?“ zeptal se.

Přikývla.
Prohrábl si vlasy a nechal ruku na zátylku, snažil se ubrat plyn. „Vezmeš si
ho hned?“
Eleanor se na něj chvíli koukala, pak zase přikývla. Vyndal řetízek z krabičky
a opatrně jí ho připnul. Přesně jak si to představoval, když ho kupoval.
Možná právě proto ho koupil – aby mohl udělat tohle, sáhnout si na její
zátylek, pod vlasy. Přejel špičkami prstů po řetízku a urovnal jí na hrdle
přívěsek.
Zachvěla se.
Park zatoužil za řetízek zatáhnout, ponořit ho do svojí hrudi a připoutat ji
k sobě.
Stydlivě spustil ruce a znovu se opřel o futro.
ELEANOR
Seděli v kuchyni a hráli karty. Přikládanou. Naučila Parka pravidla a prvních
pár kol ho pokaždé dokázala porazit. Pak to ale začala odbývat. (Maisie taky
vždycky začala po pár kolech vyhrávat.)
Hrát karty u Parka v kuchyni, dokonce i když tam s nimi byla jeho máma, jí
pořád připadalo lepší než jen sedět v obýváku a myslet na všechno, co by
dělali, kdyby spolu byli sami.
Jeho máma se jí zeptala, jaké měla Vánoce, a ona odpověděla, že hezké. „Co
míváte ke sváteční večeři?“ zeptala se jeho máma. „Krocana, nebo šunku?“
„Krocana,“ odpověděla Eleanor, „a brambory s koprem… Mámina rodina
pochází z Dánska.“
Park přestal hrát a zůstal na ni koukat. Vykulila na něj oči. „No co, tak jsem
Dánka, sklapni,“ řekla by mu, kdyby tam nebyla jeho máma.
„Tak proto máš takový krásný zrzavý vlasy,“ pronesla jeho máma poučně.
Park se na Eleanor usmál. Obrátila oči v sloup.
Když jeho máma s něčím odběhla k dědovi a babičce, Park pod stolem
Eleanor nakopl. Neměl na sobě boty.
„Nevěděl jsem, že jsi Dánka,“ řekl.
„Takže takovýhle úchvatný rozhovory teď povedeme, když už před sebou
nemáme žádný tajemství?“
„Jo. Tvoje máma má dánský předky?“
„Jo,“ řekla.

„A tvůj táta?“
„Ten je vůl.“
Zamračil se.
„No co? Chtěl jsi upřímnost a důvěrný informace. Tohle je mnohem
upřímnější, než kdybych řekla, že má skotský předky.“
„Skotský,“ zopakoval Park a usmál se.
Eleanor se o těch nových pravidlech, která chtěl nastavit, dost
napřemýšlela. Být k sobě totálně upřímní a nic neskrývat. Věděla, že mu
nedokáže jen tak ze dne na den začít říkat holou, ošklivou pravdu.
Co když se spletl? Co když to neskousne?
Co když si Park uvědomí, že všechno to, co mu na ní připadá tak záhadné
a neodolatelně zajímavé, je zkrátka jen… skličující?
Když se jí ptal na Vánoce, vyprávěla mu o máminých sušenkách, o filmech,
o tom, jak si Myšák myslel, že Grinch je o „Dobících z městečka Dosice“.
Napůl čekala, že řekne: „Jo, ale teď mi povídej o těch děsnejch
momentech…“ On se ale jen smál.
„Myslíš, že bych tvojí mámě nevadil,“ zeptal se, „kdyby, víš, kdyby nebyla
s tvým nevlastním tátou?“
„Nevím…,“ odpověděla Eleanor. Uvědomila si, že svírá v ruce stříbrnou
macešku.
Zbytek vánočních prázdnin strávila Eleanor u Parka. Jeho mámě to nejspíš
nevadilo a jeho táta ji vždycky pozval, ať zůstane na večeři.
Eleanořina máma si myslela, že všechen ten čas tráví s Tinou. Jednou řekla:
„Doufám, že jim tam nepřekážíš, Eleanor.“ A jindy zase: „Tina může někdy
přijít sem k nám, víš?“, ačkoli obě věděly, že to je jen vtip.
K nim domů si nikdo kamarády nevodil. Ani malí. Dokonce ani Richie.
A máma už žádné přátele neměla.
Kdysi to bylo jinak.
Když ještě Eleanořini rodiče byli spolu, pořád měli kolem sebe spoustu lidí.
Šli z jednoho večírku do druhého. Muži s dlouhými vlasy. Ženy v dlouhých
šatech. Všude sklenice s červeným vínem.
Ale i pak, když táta odešel, k nim chodily různé ženy. Svobodné mámy,
které s sebou braly děti a přísady na banánové daiquiri. Vysedávaly dlouho
do večera, tlumeně si povídaly o svých bývalých manželech a spekulovaly

o nových známostech. Děti vedle v pokoji hrály Člověče, nezlob se.
Richie byl na začátku právě taková historka. Stalo se to takhle:
Máma brzo ráno chodívala pěšky na nákup, když děti ještě spaly. Ani
tenkrát neměli auto. (Máma měla vlastní auto naposled na střední.) No,
a Richie ji každé ráno vídal cestou do práce. Jednoho dne zastavil a poprosil ji
o telefonní číslo. Řekl, že je nejhezčí žena, jakou kdy viděl.
Když Eleanor o Richiem poprvé slyšela, opírala se o jejich starý gauč, četla si
časopis Life a pila nealko banánové daiquiri. Ne že by poslouchala přímo
potají – všechny máminy kamarádky byly rády, že tam Eleanor je. Líbilo se jim,
že bez odmlouvání hlídá děti, tvrdily o ní, že je na svůj věk úžasně rozumná.
Když byla Eleanor hezky potichu, tak nějak zapomněly, že je v místnosti.
A když se napily přes míru, bylo jim to fuk.
„Chlapům nikdy nevěř, Eleanor!“ začaly se obvykle v určité chvíli
překřikovat.
„Zvlášť těm, co neradi tancujou!“
Ale když jim máma líčila, jak jí Richie řekl, že je hezká jako jarní den, všechny
vzdychaly a prosily, ať jim o něm ještě něco poví.
Jasně že řekl, že je nejhezčí žena, jakou kdy viděl, myslela si Eleanor. Vždyť
je, o tom snad nikdo nepochybuje.
Eleanor bylo dvanáct a nedovedla si představit, že by nějaký chlap mohl
s mámou vyjebat ještě hůř než její táta.
Nevěděla, že existujou horší věci než sobectví.
Zpátky k tématu. Vždycky se snažila odejít od Parka před večeří – čistě pro
případ, že by máma měla s tím překážením pravdu – a taky proto, že čím dřív
odešla, tím větší měla šanci, že bude doma dřív než Richie.
Jak trávila každý den u Parka, měla dost problém s tím, kdy se vykoupat.
(Což mu nemínila říct ani za nic na světě, nehledě na to, jak moc si teď jeden
druhému vylévali srdce.)
V klidu se mohla vykoupat jenom hned po škole. Když šla rovnou ze školy
k Parkovi, musela doufat, že Richie bude pořád ještě u Zlomený koleje, až se
večer vrátí. A pak musela to mytí odbýt opravdu rychle, protože přímo
naproti koupelně byly zadní dveře a mohly se kdykoli otevřít.
Poznala, že tyhle její plíživé útoky na koupelnu mámu znervózňují, ale za to
přece Eleanor nemohla. Zvažovala, jestli se nemá začít sprchovat ve škole

v šatně, ale to mohlo být ještě riskantnější vzhledem k Tině a spol.
Tuhle Tina při obědě schválně prošla kolem Eleanořina stolu a němě
naznačila rty to slovo na pé. P-í-č-o. (Dokonce ani Richie tohle slovo
nepoužíval, což značilo nepředstavitelnou úroveň sprostoty.)
„Co má za problém?“ vznesla DeNice rétorickou otázku.
„Myslí si o sobě, kdovíjaká je hvězda,“ řekla Beebi.
„Ta má k hvězdě daleko,“ prohlásila DeNice. „Nakrucuje se tady a přitom
vypadá jako malej kluk v minisukni.“
Beebi se zahihňala.
„A ten její účes je úplně uhozenej,“ pokračovala DeNice a dál Tinu sledovala
pohledem. „Měla by vstávat o trochu dřív a konečně se rozhodnout, jestli
chce vypadat jako Farah Fawcettová nebo Rick James.“
Beebi s Eleanor vyprskly smíchy.
„Já jen říkám, vyber si, holka,“ ždímala to DeNice až na dřeň. „To, anebo
to?“
„Hele!“ vyhrkla Beebi a plácla Eleanor po noze. „Tamhle jde ten tvůj.“
Všechny se otočily k prosklené stěně jídelny. Kolem právě šel Park s několika
dalšími kluky. Měl na sobě džíny a tričko s nápisem „Minor Threat“. Podíval
se do jídelny, a když zahlédl Eleanor, usmál se. Beebi se zahihňala.
„Je sladkej,“ konstatovala DeNice. Jako by to byl vědecky potvrzený fakt.
„Já vím,“ řekla Eleanor. „Nejradši bych ho celýho snědla.“
Všechny tři se hihňaly, dokud DeNice nenastolila pořádek.
PARK
„Takže,“ nadhodil Cal.
Park se pořád ještě usmíval. Přestože jídelnu už dávno přešli.
„Ty a Eleanor, jo?“
„Ehmm… jo,“ řekl Park.
„Jo,“ přitakal Cal. „To ví každej. Chci říct, já už o tom vím kdovíjak dlouho.
Poznal jsem to podle toho, jak na ni čučíš na anglině… Jen jsem čekal, až mi
o tom sám povíš.“
„Aha,“ řekl Park a podíval se na něj. „Promiň. Chodím s Eleanor.“
„Proč jsi mi o tom neřekl?“
„Domyslel jsem si, že to určitě víš.“
„Taky že jo,“ řekl Cal. „Ale, koukni, jsme kámoši. Měli bysme se o tomhle

“ ===+= . Nic ve zlým. Pořád jsem z Eleanor podělanej až za ušima.“ řekl Park. Chci zatraceně podrobnou reportáž. jasný – chci o tom vědět. „Přesně kvůli tomuhle jsem ti nic neřekl.bavit. Ale jestli s ní něco máš – jako že něco máš.“ „Myslel jsem. že to třeba nepochopíš…“ „Taky nechápu.“ „A to je přesně ono.

„Myslím to tak. napadlo ji. „mě už pomalu přestává bavit zvát tě pořád na večeři. „Tak jo….“ dopověděl to konečně Parkův táta a o krok k ní popošel. „Oba jsme tady vyrůstali. počkej. „Hej. Eleanor. Parkův táta mluvil dál. abys to brala. Jeden horší než druhý.“ zavolal na ni. Eleanor… já znám tvýho nevlastního tátu. Slunce už skoro zapadlo. „Dobrý den.KAPITOLA 35 ELEANOR Parkova máma Parka poprosila. Prostě… tě rádi vidíme. Pro Eleanor to byl signál k odchodu. Mnohem víc nesvá. Já jsem starší než Richie. pojď sem. jako že jsi zvaná vždycky.“ Tohle může pokračovat na milion způsobů. Vážně byl příšerně podobný detektivovi Magnumovi. Seběhla ze schodů. kam míří. že tvůj nevlastní táta není zrovna nejpříjemnější člověk. který stál na příjezdové cestě. jako by ho bolelo za krkem.“ řekla a rychle prošla kolem něj. Hrabal se v něčem v zadní části svého pick-upu. ale jen kousek. druhou si mnul zátylek. než v jeho přítomnosti byla obvykle.“ řekla. dobře?“ Vypadal nesvůj a ona z toho byla taky nesvá.“ „Tak jo…. ale tohle je malá čtvrť a já taky občas zajdu ke Koleji…“ Sluníčko už bylo moc nízko. Ucítila. „Podívej. Já i Mindy budeme mít mnohem lepší pocit. aby prostřel stůl. jestli je pro tebe lepší být tady u nás. Pořád jí nebylo jasné. „Podívej.“ řekla. Na to si člověk jen tak nezvykne.“ začal. „Tak chci jen říct. dobře?“ „Dobře. Zastavila se a popošla zpátky. víš. jak se jí něco ošklivého děje v břiše.“ řekla. „Vím. tak tady prostě buď. neviděla mu do tváře. jednou rukou se opíral o auto. než ji Park mohl zastavit… a málem vrazila do jeho táty. že bych rád. „Ahoj.“ pozdravil ji a ona sebou překvapeně trhla. .

“ Poznal na mámě. PARK Eleanor se s ním na gauči drží za ruku. aby ji políbil.“ Netušil ani. Vždycky když myslela. a stejně to nestačilo. Jednou v sobotu po večeři si máma na stole v jídelně rovnala novou dodávku od Avonu a on s Eleanor hráli karty.“ prohlásila máma. „Z čeho?“ „Nevím. že má moc pěkné způsoby. Eleanor se k jeho mámě chovala s úzkostlivou zdvořilostí. aby si myslela.“ řekl Park. Do jeho pokoje s ním jít nechtěla… „Můžeme si pustit muziku. Pořád ještě nepřišel na to.„Takže dneska tě naposledy zvu. i když je to něco absolutně odporného jako játra na cibulce… Neustále byli spolu. že jsem cuchta. jak by ji mohl doopravdy pořádně obejmout. že nemůže vystát. Zrovna tuhle o ní řekla. „Tvoje máma…“ „Tý je to jedno. „Je taková tichá. jako by to byla nějaká přednost.“ Eleanor se usmála. jestli máma vůbec považuje Eleanor za holku. Ale měla Eleanor ráda. co máma uvaří k večeři.“ „Nechci. Ne. „Jak dlouho už máte ten salon krásy?“ zeptala se Eleanor a zadívala se na všechny ty lahvičky.“ „Na zem.“ „Kam si sednem?“ „Na moji postel. Víc než dřív.“ říkal vždycky. . A pořád nenacházel dost příležitostí. Necháme otevřený dveře. Dokonce se pokoušela o konverzaci.“ „Proboha. „Prostě je. měřila si ji pohledem od hlavy k patě a vrtěla hlavou. Sedí naproti němu u stolu v kuchyni a dělá si úkoly… Pomáhá mu s nákupy pro babičku. jak se Eleanor obléká. Ze slušnosti sní všechno. abys zůstala na večeři. že se Eleanor nedívá.“ řekl. on se zas usmál na ni a chviličku se daleko víc podobal Parkovi než Tomu Selleckovi. „Ona je jen nervózní.

a ne proto. „dokonce ještě předtím. řekla v duchu.“ „Moje ségra je přesně taková. pak živnostenský oprávnění…“ „Páni. že se mu nelíbí taková.“ Park se na Eleanor prosebně zadíval. „Jako malá holčička… stříhala jsem vlasy panenkám. Zazářily jí oči. Už se natahovala. „Žádný stříhání?“ ujistila se Eleanor. aby si sáhla na Eleanořiny vlasy. „Promiň. „Ne jako úplně předělat.Tenhle výraz máma milovala.“ řekla máma. kdo by zastavil jeho mámu. Jo.“ řekla Eleanor. „pojďte. dostala výuční list. „To by nešlo…“ „Ale jo.“ řekla máma. Předěláme tě. jakmile mu to blesklo hlavou. malovala je. „Jejda.“ hlesla.“ řekla Eleanor.“ Otevřela růžovou lahvičku pleťového mléka a přivoněla k ní. „Eleanor nechce předělat… Nepotřebuje předělat. Jenže kdyby Park odešel.“ ELEANOR Parkova máma ji usadila do židle u kadeřnického umyvadla a luskla prsty na Parka. „Mám jít pryč?“ „Ne.“ pokračovala máma. zvedla hlavu a podívala se na ni. Z velké hromady vzal jeden růžový ručník a odborně ho připevnil suchým zipem Eleanor kolem krku. Opatrně jí zpod něj vytáhl vlasy. vyučila se kosmetičkou. Necítila konečky prstů. nezůstal by tu nikdo.“ zamumlala skoro neslyšně. že ji o to prosí. Snad pochopí.“ „To není těžký…. Máma už mnula jednu kadeř mezi prsty.“ vložil se do toho Park. Už teď se samou trapností úplně rozpouštěla. „Udělám ti vlasy. „bude to zábava!“ „Mami. „Já nic takovýho neumím. „Nebudu nic stříhat.“ zašeptal. K Eleanořinu zděšení – stále vzrůstajícímu – Park šel k ní a začal do umyvadla napouštět vodu.“ řekla máma. aby měla máma radost. „Co Josh nastoupil do školy. já mám skvělej nápad. Dodělala jsem si maturitu.“ řekla. co by nešlo umýt. „Odjakživa mě bavily účesy.“ prohlásila.“ Eleanor zůstala zírat s otevřenou pusou. ne. Nebudu dělat nic. . „V garáži je lepší světlo. jaká je. Nejspíš v duchu viděla samu sebe s natupírovaným hárem a nalepovacími řasami. „Hele.“ dodal. to ne….

„Hmmm…. ale evidentně byl skoro stejně na rozpacích jako ona. kdy by směla odporovat. „Máš je moc suchý. skořicová. Parkova máma třímala hnědou tužtičku. skořicová… Aha!“ Dovezla si svoji židličku k Eleanor. To by znělo líp než „protože make-up je lež“.“ „Proč ne?“ Možná měla Eleanor říct. víš?“ Eleanor zavrtěla hlavou. To se umyje. „Tak jo. Navíc to hrozně šimralo. pokoušel se usmívat.“ řekla Eleanor. že to má zakázané. Eleanor nevěděla. určitě. „Proč?“ zeptala se Eleanor.“ „Ale já se nemaluju.“ „Ano. „Zavři oči. že ne. Jedla. Případně obojí. že nevíš?“ zeptala se jeho máma a probírala se jejími vlasy. Skořicová. ať dojde pro sáček olejíčku a dá ho nahřát do mikrovlnky. Máma Parka odstrčila a pevnou rukou zaklonila Eleanor hlavu do umyvadla. „Skořicová. a měla ve svých špinavých prackách jejího syna – nebyla v pozici. jestli se Park dívá. Ponořila Eleanořiny vlasy zpátky do vody a řekla Parkovi. ty. „Já nevím.“ Eleanor na ni civěla.“ mumlala.“ odvětila jeho máma a podívala se na tužku. Eleanor by jí v ničem nebránila.“ zabručela Parkova máma. Stála v podstatě mezi Eleanořinýma nohama a andělíček na jejím řetízku se houpal Eleanor hned u pusy. byl to vážně hodně zvláštní pocit. Park seděl naproti ní. „Někde to tady je.“ zopakovala.pokud by se jí rozhodla udělat obří patku nebo trvalou. Kudrnatý vlasy bývaj suchý. „Jakej šampon používáš?“ „Nevím. Když jí Parkova máma myla vlasy. Zavři oči.“ odpověděla Eleanor. Doufala.“ „To je rtěnka?“ . „Neboj se. co tahle žena uvařila. „Jak to. Jeho máma se probírala jednou krabicí avoňáckých vzorků za druhou. že ji bolelo čelo. v téhle garáži byla host. „prostě to nejsem já. Za pár minut už měla vlasy naolejované a zavinuté do ručníku tak pevně. „Tohle je pro tebe nejlepší barva.

“ zahučela. olízla si palec a setřela nějaký flíček. pomyslela si. Něco jako oheň. .“ Poslechl. papír. k čemu se chystá. „Je to úplně snadnej postup. Hezký. Jako krutovládce Ming. Nebo někdo z Duran Duran. „Podkladovej krém. oční linka. a než jim došlo. jako když vám někdo kreslí tužkou na oko.“ „Mami…. ale nechtěla. Její obličej jí připadal těžký a lepkavý. Jeho máma si sedla tak. pěkný. „Předvedu ti to. když to teď zase šlo. oční stíny. oční linky. Osm kroků. tužka na rty.“ Zopakovala totéž na druhém oku.“ odpověděla jeho máma netrpělivě. „Hele. aby na něj Eleanor viděla. „Otevři. Sklopil oči.“ Oční linky nenosila Eleanor už vůbec. pak zručně nakreslila čáru podél jeho řas. tvářenka. „Snadný. Akorát jsi… jo.“ Park nevypadal hezky.„Ne. „Otevřít. než jí docvaklo. „Mami…. aby s ním hrála kámen. Vypadal nebezpečně. stáhla mu palcem víčko. Potom dokreslila další linku na spodní víčko. „Skořicová je moc světlá. Vzala jinou tužku. pudr.“ protestoval Park úpěnlivě. rtěnka. „Onyxová.“ řekla Eleanor.“ řekla jeho máma.“ Parkova máma působila ohromně věcně.“ vykládala přitom. ale ani se nehnul.“ ozval se Park. „Na co to je?“ „Na líčení. Eleanor by se ráda ještě podívala na Parka.“ poručila jí. že chce. jako kdyby uváděla pořad o vaření na veřejnoprávní televizi. jako když má něco v oku. aby na ně Eleanor viděla. Pak to přestalo a Parkova máma jí začala roztírat po tvářích něco studeného. Eleanor chvilku trvalo.“ Otočila se k Parkovi. hezčí. Park se i se židlí přisunul blíž a poklepal jí pěstí na koleno.“ Eleanor měla pocit. Brzo už rozbalila Eleanor vlasy a stoupla si za ni. „Fajn. aby se on díval na ni. zabere to maximálně patnáct minut.“ „Vidíš?“ obrátila se k Eleanor a odsedla si. nejspíš byla zmalovaná jako ženské v seriálech. řasenka. „Abys byla hezká. „Vypadáš jak Robert Smith. nůžky. „Pěkný… Zavřít. Jeho máma se rázně postavila mezi ně. „Tak. teď zavři oči. Eleanor se od něj nemohla odtrhnout. Hezký… Ještě zavřít…“ Byl to přesně takový pocit.

Panebože. Rozbrečí se. Parkova máma ji znovu začne nenávidět.“ Odběhla do domu a Eleanor si schovala obličej do dlaní.“ „Vidíš?“ řekla Parkova máma. jen aby se na něj nemusela podívat zpříma.“ Žádné příště nebude. Promnul si oči. moc ti to sluší. „Musíš vypadat vyděšeně. že zas až tolik. kartáčovala je. ale netušil jsem. Nejradši by zmizela. Jé. takže už nevypadal jako nakreslený – ale stejně vypadal jako něco. „Myslím. že se ti to nebude líbit. když se lidi uviděj v zrcadle. ale prý je to hrozně moc důležité). Ucítila. jen aby se ho mohla dotýkat. Eleanor. že by ti moc slušela ofina.“ Otevřely se dveře a dovnitř nakoukl Parkův táta. pro co Eleanor nenacházela slov. Eleanor. „Tadáá!“ Eleanor upírala pohled do svého klína. pak je vyfénovala difuzérem (Eleanor o něčem takovém nikdy předtím neslyšela.“ řekl. „Příště třeba zkusíme ofinu. že se na ni oba dívají. Mindy. „Hej. no tohle. Cítila. Správně by je měla difuzérovat a tužit a pokud možno spát na polštáři se saténovým povlakem. dokud se nevrátím. „Telefon. Neboj se. mohla bys od minuty tančit ve večerních estrádách. „Tak jo.Tak hráli. že stříhat nebudeme. Slibuju. Hrozný nápad.“ Eleanor nemohla.“ Parkova máma celá zářila. když je stříhám. „Promiň. „Musíš se podívat. Cokoli.“ „Když ono je to tak trapný. hotovo. Snažila se přitom nic nerozmazat. zrcadlo. co si Eleanor dělala s vlasy – myla si je čímkoli. Nekoukej se do zrcadla. Koukni. Podle Parkovy mámy bylo všechno. to Eleanor svatosvatě slíbila sobě i pánubohu. „Vždyť ti to povídám. moc ti to sluší. „Tak nějak jsem věděl. že ji Park bere za zápěstí. Jeho máma jí do vlasů vetřela půl láhve pěnového tužidla. „Takhle Park zabavuje malý děti. co jí přišlo pod ruku. dostane hysterický záchvat.“ podotkla jeho máma. zaplétala si do nich korálky a hedvábné květy – strašlivě špatné. zahučela padacími dveřmi pod zem.“ „Proč?“ . Celé to byl špatný nápad. Cokoli.“ Eleanor i Park udělali nůžky.“ řekla Parkova máma. To je na tom vždycky nejlepší. Eleanor. „Ohromně ti to sluší… Připravená se podívat?“ Otočila Eleanor k zrcadlu.

„Protože… se na mě všichni koukáte.“
„Já se na tebe koukám pořád,“ řekl.
„Já vím, a byla bych radši, kdybys to nedělal.“
„Ona se tě jen snaží líp poznat. Tohle je její koníček.“
„Fakt vypadám jak ty, co tančej v estrádách?“
„Ne…“
„Kristepane,“ vzdychla. „Takže jo.“
„Ne, vypadáš… prostě se podívej.“
„Nechci.“
„Podívej se,“ řekl, „než se máma vrátí.“
„Jenom když zavřeš oči.“
„Dobře, mám je zavřený.“
Eleanor odkryla obličej a podívala se do zrcadla. Nebylo to tak trapné, jak
čekala – protože to bylo jako dívat se na někoho cizího. Na někoho, kdo má
lícní kosti a velikánské oči a vyloženě mokrou pusu. Vlasy měla pořád
kudrnaté, dokonce ještě kudrnatější, ale tak nějak krotší. Míň šílené.
Hnusilo se jí to, všechno.
„Můžu otevřít oči?“ zeptal se Park.
„Ne.“
„Ty brečíš?“
„Ne.“ Jasně že brečela. Zničí si tenhle falešný ksicht a Parkova máma ji zase
začne nenávidět.
Park otevřel oči a posadil se před ni na toaletní stolek. „Je to tak hrozný?“
zeptal se.
„Tohle nejsem já.“
„To víš, že jseš.“
„Jenže, jenže vypadám, jak když jdu na maškarní. Jako bych se ze sebe
snažila dělat něco, co nejsem.“
Jako by se snažila být hezká a oblíbená. Nejodpornější na tom byla ta
snaha.
„Podle mě máš takhle moc pěkný vlasy,“ řekl Park.
„Ale nejsou moje.“
„Jsou…“
„Nechci, aby mě tvoje máma takhle viděla. Nechci ji urazit.“
„Dej mi pusu.“

„Cože?“
Dal jí pusu. Eleanor cítila, jak jí klesají ramena a ze žaludku mizí uzel. Pak se
ten uzel začal znovu dělat, jenom naopak. Odtáhla se.
„Líbáš mě, protože vypadám jako někdo jinej?“
„Nevypadáš. A stejně je to uhozená myšlenka.“
„Líbím se ti takhle víc?“ zeptala se. „Protože takhle už nikdy vypadat
nebudu.“
„Líbíš se mi úplně stejně… Trošku mi scházej tvoje pihy.“ Rukávem jí otřel
tváře. „Lepší.“
„Ty vypadáš jako někdo jinej,“ řekla, „a to máš jen oční linky.“
„Líbím se ti takhle víc?“
Zakoulela očima, ale cítila, jak ji pálí krk. „Vypadáš jinak. Znepokojivě.“
„Ty vypadáš jako ty,“ řekl. „Ty na vyšší hlasitost.“
Znovu se podívala do zrcadla.
„Vtip je v tom,“ řekl Park, „že máma se stoprocentně ještě krotila. Podle mě
si myslí, že tohle je přirozenej vzhled.“
Eleanor se rozesmála. Dveře do domu se otevřely.
„Nééé, říkala jsem vám přece, ať počkáte,“ vyhrkla Parkova máma. „Byla jsi
překvapená?“
Eleanor přikývla.
„Brečela jsi? Ach jo, a já to prošvihla!“
„Omlouvám se, jestli jsem to rozmazala,“ řekla Eleanor.
„Nerozmazala,“ odvětila Parkova máma. „Voděodolná řasenka
a nestíratelnej podklad.“
„Děkuju,“ řekla Eleanor ohleduplně. „Úplně jsem žasla, jakej je to rozdíl.“
„Udělám ti sadu,“ řekla jeho máma. „Tyhle barvy stejně nikdy nepoužívám.
Parku, posaď se. Když už jsme tady, zastřihnu ti vlasy. Máš to jak psí
kožich…“
Eleanor si sedla proti němu, dala mu ruku na koleno a hráli kámen, nůžky,
papír.
PARK
Vypadala jako někdo úplně jiný a Park jednoduše nevěděl, jestli se mu
takhle líbí víc. Nebo jestli se mu takhle vůbec líbí.
Nemohl zaboha pochopit, proč ji to tak rozhodilo. Někdy to budilo dojem,

jako by se snažila skrýt všechno, co je na ní hezké. Jako by chtěla být ošklivá.
Tohle by určitě řekla jeho máma. Proto to Eleanor neřekl. (Počítá se to jako
neupřímnost?)
Chápal, proč se Eleanor tolik snaží vypadat jinak než ostatní. Aspoň svým
způsobem. To proto, že je jiná – a protože se toho nebojí. (Anebo se možná
prostě víc bojí být stejná jako všichni.)
Bylo na tom něco vzrušujícího. Líbilo se mu být s někým takovým, takhle
odvážným a bláznivým.
„Jak jako znepokojivě?“ chtěl se jí zeptat.
Druhý den ráno si vzal do koupelny tu onyxovou tužku na oči a udělal si
linky. Nevyšly mu tak hezky jako mámě, ale měl dojem, že to tak možná
vypadá i líp. Víc mužně.
Podíval se na sebe do zrcadla. Tohle vám doopravdy rozsvítí oči, říkávala
vždycky máma zákaznicím, a měla pravdu. S těmi linkami mu oči vážně svítily.
Taky teď vypadal ještě míň jako běloch.
Pak si učesal vlasy jako obvykle – vyčesal si je nahoru, až tak různě trčely
do výšky, jako kdyby po něčem sahaly. Normálně si je hned zase sčesal zpátky
dolů.
Dneska je nechal rozcuchané.
Táta se u snídaně málem zvencnul. Zvencnul. Park se pokusil vyplížit ven,
aby se s ním nepotkal, ale máma trvala na tom, že se musí nasnídat. Park se
sklonil nad miskou cereálií, jak nejvíc to šlo.
„Co to máš s vlasama?“ zeptal se táta.
„Nic.“
„Počkat, podívej se na mě… Říkám podívej se na mě.“
Park zvedl hlavu, ale odvrátil pohled.
„Co to má do hajzlu znamenat, Parku?“
„Jamie!“ okřikla ho máma.
„Koukni se na něj, Mindy, on je namalovanej! Děláš si ze mě kurva srandu,
Parku?“
„To ještě není důvod mluvit sprostě,“ řekla máma. Nervózně střelila
po Parkovi pohledem, jako kdyby si snad myslela, že za to může ona. Snad
i mohla. Třeba na něm neměla zkoušet vzorky rtěnek, když chodil do školky.
Ne že by si chtěl malovat pusu…

I když…
„To teda sakra je!“ zařval táta. „Běž si to umýt, Parku.“
Park se nepohnul.
„Běž si to umýt, Parku.“
Park si strčil do pusy lžíci cereálií.
„Jamie…,“ řekla máma.
„Ne, Mindy. Ne. Nechávám ty kluky, aby si dělali, co se jim krucinál zachce.
Ale tohle ne. Park nesmí z baráku zmalovanej jako holka.“
„Spousta mužů se maluje,“ řekl Park.
„Cože? Co to plácáš, prosím tě?“
„David Bowie,“ odpověděl Park. „Marc Bolan.“
„Tohle nebudu poslouchat. Běž se umýt.“
„Proč?“ Park tiskl zaťaté pěsti ke stolu.
„Protože jsem řekl. Protože vypadáš jako holka.“
„To není nic novýho.“ Park odstrčil misku s cereáliemi.
„Cos to řekl?“
„Řekl jsem to není nic novýho. Myslíš si to přece, ne?“
Park cítil na tvářích slzy, ale nechtěl si sahat na oči.
„Jdi do školy, Parku,“ řekla máma tiše. „Ujede ti autobus.“
„Mindy…,“ ozval se táta, jen stěží se ovládal, „vždyť ho roztrhají na kusy.“
„Pořád mi vykládáš, že Park už je velkej kluk, skoro dospělej mužskej,
rozhoduje se sám za sebe. Tak ho nech, ať o sobě rozhoduje. Ať si jde.“
Na to táta nic neřekl. Na mámu by nikdy hlas nezvýšil. Park se chopil
příležitosti a odešel.
Nezamířil na Eleanořinu zastávku, ale na svoji. Chtěl si to odbýt se Stevem,
než se s ní uvidí. Jestli mu za tohle Steve rozbije hubu, bude radši, když ona
mezi diváky nebude.
Ale Steve si toho skoro ani nevšiml.
„Zdar, Parku, ty vole, tě péro, ty seš namalovanej?“
„Jo,“ odpověděl Park a sevřel popruhy batohu.
Všichni kolem Stevea se začali tiše chichotat, čekali, co bude dál.
„Vypadáš skoro jak Ozzy, vole,“ řekl Steve. „Jako bys chtěl ukousnout
hlavu netopejrovi.“
Všichni se rozesmáli. Steve vycenil na Tinu zuby, zavrčel a tím to haslo.

Když přistoupila Eleanor, měla dobrou náladu. „Ty už jsi tady! Myslela
jsem, jestli nejsi nemocnej, když jsi nečekal u nás na rohu.“ Zvedl hlavu.
Zatvářila se překvapeně, pak si mlčky sedla a zadívala se na svoje ruce.
„Vypadám, že bych mohl tančit v estrádách?“ zeptal se konečně, když už
to ticho nemohl dál vydržet.
„Ne,“ hlesla a kradmo po něm koukla, „vypadáš…“
„Znepokojivě?“ nadhodil.
Zasmála se a přikývla.
„Jak jako znepokojivě?“ zeptal se.
Dala mu francouzáka. V autobuse.
===+=

Spousta lidí říkala. Táta nezvedl hlavu. „Nevím. dokud mu Josh nepřišel říct. „Myslel jsem. pečlivě ho rozžvýkal. Jakmile přišel domů. že mám zaracha. že je to boží. Líbí se mi ten pocit. že měla dlouhý den. ať k nim po škole nechodí. „ty… chceš vypadat jako holka? O to ti jde? Eleanor se oblíká jako kluk. ale nebolelo to tolik. Park zůstal v pokoji. Park se rozhlédl po ostatních.“ řekl. Jen Josh mu pohled oplatil. Vypadalo to. Parku. co se stalo dneska ráno?“ zeptal se Park. Táta si dal do pusy další sousto.“ Máma tam ještě minutku seděla. spolkl. „Kde je Eleanor?“ zeptal se. „Mám zaracha?“ zeptal se.“ řekl. „Být sám sebou. Předpokládal. když si sedal ke stolu. „Ne. .“ „Být jako holka?“ „Ne. Už roky na ně nesáhl. že je večeře.“ odpověděl Park. Máma ho přišla zkontrolovat. „Parku.“ řekl táta a dál se věnoval svojí sekané. „Ve škole dneska všechno dobrý?“ Aneb pokusil se mu někdo spláchnout hlavu do záchodu? „Dobrý.“ „Nemáš.“ začala. „Chcete se mnou mluvit o tom. Sem tam na něj někdo na chodbách pokřikoval nadávky. kde má tužkou obtaženou pusu. že má zaracha. umyl si obličej a dobrovolně se poslal do pokoje.“ odpověděla váhavě. jak čekal.KAPITOLA 36 PARK Park řekl Eleanor. Ty chceš vypadat jako holka?“ „Ne…. Máma si sedla na postel.“ „Táta…“ „O něm se nechci bavit. „Prostě se mi to líbí. Zadívala se na akční figurky z Hvězdných válek halabala naskládané na polici nad postelí. pak odešla. Bylo vidět.

“ ===+= . co bych ti chtěl říct.zrovna teď mě nenapadá vůbec nic.

Vypadá jako Park. Jeho rodina tady totiž vlastnila půdu. že by jí určitě umrzlo ucho.“ vysvětlila Eleanor. akorát odvážnější. Stačilo.“ přizvukovala Beebi. Bylo to trochu legrační. Pokud jste se tady nenarodili (pokud tady vaše rodina nežila aspoň deset generací a vaši rodiče neměli stejné prapraprarodiče). zdálo se to celé jako jedna velká lež místo milionu malých. když si představila. ale to nijak zvlášť nehrozilo – máma se s nikým z téhle čtvrti nebavila. že si všimla té řasenky.“ Když při každé lži jen nahradila jméno Park jménem Tina. Uvažovala.) „Tu mi dala Tina. Protože předtím byl sladkej a boží. Snažili se co nejvíc protahovat cestu od autobusu k Parkovi domů a občas se na chvíli zastavili na předních schodech… dokud máma neotevřela dveře . že by znovu vyklouzla z domu. zkoušely si lesky na rty… Byl by to hrozný průšvih. byli jste cizí. přirozený vzhled“. začervenala se. „Jak El DeBarge. vzájemně si lakovaly nehty.KAPITOLA 37 ELEANOR Park měl pravdu. ale teď to bylo ještě horší. „Její máma prodává Avon. Toho už by si máma na beton všimla. kdyby její máma Tinu někde doopravdy potkala. že právě díky tomuhle ho nikdo neprudí. pomyslela si Eleanor. Kdykoli na něj Eleanor pomyslela. „Vypadá jak rocker. když tu ještě byly lány kukuřice. i když je divný a Asiat. Park. ale to bylo nepředvídatelné riziko a venku stejně byla taková zatracená kosa. ale poslední dobou se oba faktory znásobily. že by každý den chodila k Tině. PARK Nikdy spolu nebyli sami.“ řekla DeNice. Park vždycky tvrdil. Jako Park na tu nejvyšší hlasitost. (Ačkoli byla světle hnědá a měla na sobě přímo napsáno „Pro nenápadný. Myslely si to dokonce i DeNice a Beebi. Nejspíš to tak bylo od začátku. Nikdy spolu nebyli sami.

“ „Ale vypadalo to.“ Eleanor se mu opřela dlaní o prsa a vtom máma otevřela dveře. „To je na tebe naštvanej už šestnáct let v kuse?“ „V podstatě.“ řekl. Je ze mě zklamanej.“ namítla.“ „Já věděla.“ řekla Parkova máma. „Děkuju. že musí. „Jen proto. ale používala kondicionér.“ „Táta tě má rád. ať nestojí venku na mraze.“ ELEANOR „Máš pěkný vlasy. Vypadalo to. „Ne. Opravdu to vypadalo. říkávala si Eleanor. „Pojďte přece dovnitř. protože jsem se konečně popral a protože si myslel. který od Parkovy mámy dostala. Měla jsem mít takovouhle rodinu. aby Eleanor líp pečovala o svoje vlasy. že máma je proti tobě nespravedlivě zaujatá.“ říkávala. Třeba na procházky. ale když s Parkem seděli v kuchyni u stolu. „Je na mě naštvanej.“ řekl.“ řekla.a neřekla. a to bylo jasné znamení od Boha. že mě nemá ráda!“ Eleanor ho žďuchla do ruky. vůbec nemluví. Možná to bude v létě lepší. jeho máma na ní pořád zkoušela nové stíny nebo účesy. „nikdy. Budou moct chodit ven.“ prohlásila. Táta s ním od toho dne. že je jeho svrchovanou vůlí. A jen občas si přitom .“ Eleanor se zatvářila pochybovačně. že jí to opravdu leží na srdci. že Parkova máma ji teď má mnohem radši. K další kompletní proměně už Eleanor nesvolila. Teda.“ Eleanor sice nic nedifuzérovala. „Měla jsem mít holčičku. že jste v pohodě…. Park zavrtěl hlavou. „Ale teď už má. nějakej čas jsme byli celkem v pohodě. „Co je s tvým tátou?“ zeptala se ho Eleanor. Třeba si přece jen udělá řidičák… Ne. „takže táta mě mít rád zas přestal.“ „Kvůli čemu?“ „Kvůli tomu. Stála o schod níž u nich přede dveřmi. co se pohádali. A kupodivu ve skříni v pokoji mezi ručníky vyhrabala saténový povlak na polštář. „Taková zima. že nejsem jako on.

===+= .připadala jako zrádkyně.

“ zašeptala. jako kdyby pod sebou měla tenký led. Maisie si vylezla nahoru a posadila se na Eleanořin polštář. i když Richie řekl. Ben měl takovou hrůzu z toho. „Co to čteš?“ „Dalekou cestu za domovem. Opatrně se posunula. že se může dívat s ním. a zastrčila krabici od grepů za sebe do rohu. malí si nemohli hrát venku a šili s nimi všichni čerti. Eleanor se podívala na Bena. že jsi přítelkyně jeho bráchy. že ho Richie pošle moc brzo do suterénu. že . Maisie pochodovala po pokoji. Když si potom Richie pustil detektiva Mika Hammera. „My víme. Byla moc velká zima. Vždycky se vykoupala a pak se snažila celý večer schovávat v pokoji a číst si. znuděná a otrávená.“ pokračovala Maisie. „Její starší ségra chodí s Joshem Sheridanem a ten tvrdí.“ Maisie ji neposlouchala. A Maisie nepatřila zrovna k těm hubeňoučkým devítiletým holčičkám s rukama a nohama jako hůlky… „Tak jo. „Můžu nahoru?“ „Ne. Díky Richiemu se z nich všech stali mistři prázdného výrazu. „Nemám. Eleanor se zastavilo srdce. Založila si ruce v klíně a naklonila se k Eleanor. máma šoupla do pokojíčku i Maisie.“ řekla monotónně – a moc rychle. Park chodil na taekwondo. Zastavila se u palandy. nikdo už se neměl kde schovat. A jakmile přišel Richie domů.“ zaúpěla Eleanor. „Stejně už to víme. a tak Eleanor musela ze školy rovnou domů. Oplácel jí pohled a z jeho tváře se nedalo vůbec nic vyčíst. že máš kluka. Eleanor se na tu svoji sotva vešla. usazeného ve skříni.“ řekla Maisie. Kdyby tak existoval nějaký rodinný turnaj v pokeru… „Řekla nám to Bobbie. že si zalezl do vestavěné skříně a hrál si tam s autíčky. Ben mu řekl.“ „Prosím…“ Palandy byly dětské.KAPITOLA 38 ELEANOR Nejhorší byly středeční večery.

když neudělá něco ještě horšího. Usoudila. Všechno.) Myšák vystřelil z pokojíčku a Eleanor se vyklonila z postele.“ Maisie ztvrdly rysy.“ „Nic nepovíme. Eleanor po něm hodila knížku. Bene. „A budu mít kliku.“ řekla. jestli vás Myšák chce obejmout. „Nemůžu vás brát s sebou. „Budeme si hrát s ostatníma dětma. Měla pocit. To by jí Maisie dala sežrat. „Bene. Občas jste až po skoku poznali. co každý v tomhle domě kdy vypustil z pusy.nejsi. Ben se ho pokusil ze sebe co možná nejtišeji setřást. popletené zdířky.“ zdůraznila ostře. aspoň co se Eleanor týkalo – ale naděje. „Ale není to fér. Bene? Kde je můj auťák? Bene?“ Úplně zničehonic na Bena skočil.“ Ben nehnul brvou.“ zopakovala. místo něhy k nim pocítila chladnou zlost. „tam je to jinak.“ řekla Maisie a opřela se o zeď.“ „Proč ne?“ zeptal se Ben. „A uděláte to?“ Eleanor přemohla touhu shodit ji z postele. „Nemůžu vám pomoct. „A co s tím mám podle tebe dělat?“ zeptala se Eleanor. že má někde špatně zapojené dráty. „Nemůžu pomoct ani sama sobě. „Jenom nemůžu… nemůžu vám pomoct. že odsud můžeš pořád mizet. protože místo aby ji to obměkčilo.“ zasyčela Eleanor. No bóže. nebo se vás snaží zabít. „jestli snad myslíte tohle.“ Otevřely se dveře a dovnitř vrazil Myšák. „On mě zas vyhodí z domu. aby za ním zavřela. „Nejste.“ „Jsme ti ukradený. a Bobbie se mu smála. . „Ještě jsme jí nic neřekli.“ odvětila Eleanor.“ zašeptal Ben.“ odpověděla Maisie. „Co jako?“ chtěla vědět Eleanor. kde je můj auťák.“ řekla Maisie. zoufale a skoro… skoro s nadějí. Proč chodit kolem horké kaše. Zoufalství byl jen šum v pozadí.“ „Tam žádný děti nejsou. „Není fér. (Brožovanou. jako že plavou v hluboké vodě a ona je pouští. bylo plné zoufalství. Oba na ní viseli očima.“ řekla Maisie. Bene. Mohla si z postele v podstatě otevřít i prádelník. „Povíte to mámě?“ zeptala se Eleanor. ta ji těmi svými špinavými prstíky brala u srdce.

“ odvětila Maisie. celá šedivá a s nelítostným výrazem ve tváři. A táta se dál tvářil.“ „Tvoje malovátka. Žádná Eleanor. „Stačilo poprosit. ale pak si jednoho dne Park namaloval oči. Zvlášť ty malovátka. A měla pravdu. řekla Eleanor. Park dál nosil do školy linky. „máma nám to všecko sebere. „Já bych ti stejně něco z toho půjčila. se k ní potom otočila. Maisie. prosím.“ řekla Maisie. Maisie s Benem se na sebe znovu podívali. To patřilo k základní výbavě. Maisie. PARK Nejhorší byly středy. „Nejsou moje. „Necháš nás používat tvoje věci?“ „Jaký věci?“ zeptala se Eleanor.“ obrátila se k Maisie. A vždycky když přišel domů. . tím si byla jistá.“ řekl Ben. jestli je to čistě kvůli těm očním linkám – nebo jestli ty linky byly jen to sté nic. Musíš na ně dávat pozor… A jestli vás s tím někdo načapá. „Ale musíte to potom vždycky vrátit na místo. Nejspíš měli zkatalogizovanou celou její postel. krucinál. co umořilo osla. „Tvoje komiksy. Jenomže na tom nezáleželo.“ „Lhářko. „A ty komiksy nejsou moje. ale táta to statečně nesl na svých širokých ramenou. Jako že Park byl celých šestnáct dlouhých let srágora a pako a holčička. tátovi došla trpělivost a prostě ho z těch ramenou shodil.“ Oba přikývli. jako kdyby vůbec neexistoval. všechno od Parka… Určitě už si to důkladně prohlédli. Tvůj táta tě má rád. umyl si je. Měla pravdu. Krabice od grepů byla poslední dobou plná kontrabandu. A táta ho při večeři i na taekwondu úplně ignoroval. mám je půjčený.„Neříkejte to na mě. Park přemýšlel. Jinak ho táta nemohl ani vidět. tak jako měl Park rád Joshe.“ řekla. Pak nebudeme mít nic.“ zažadonila Eleanor. Bene. Táta ho měl rád čistě jen z povinnosti.“ řekla.

Jejich společný čas se krátil. máma se to dozví taky. U Parka doma. Do krabice na posteli. Eleanor neměla svoje tajemství kde skrývat. co Eleanor přehlédla. jen o ulici dál.ELEANOR Teď už to byla jen věc času. nějakou stopu… Něco to zkrátka bude. nebo najde něco. Když o tom vědí Maisie a Ben. ===+= . Buď jí to řeknou sourozenci.

“ „Takže?“ Park se neobratně zvedl.“ „Fajn. Nahraju ti ho. . „Připadá mi. Klidnější.“ řekla. „To bysme ale museli jít ke mně do pokoje.“ „Jako punk?“ Nakrčila nos.“ „Všichni znějí stejně. zazubil se a pomohl jí na nohy. že trapné nebyly.“ ozval se jeho táta zpod dřezu. Parkův táta se vrtal v trubkách pod dřezem. jako Eleanor hltala knížky. Dokázala přežít pár písniček od Dead Milkmen. Glenne Danzigu!“ „Tohle je Henry Rollins.“ „Nebo mi ho můžeš pustit. takový balady. vyměňoval odpad. „Hlavně ať nikdo neskončí těhotnej. „Neřvi na mě. Nebo na post-punku. tak něco. a zmizely spolu v garáži. Teď. ale jinak jeho oblíbené punkové kapely nemohla vystát. že na mě řvou.“ prohlásila. a teď najednou jo?“ „Jo.“ „Tak jo. když se jí pokusil do mixů na kazetách propašovat punk. Žvanil o ní pořád dokola. Park se snažil Eleanor popsat jednu kazetu. „Tak jo?“ opáčil. Hltal kapely. „Pár písniček by se ti mohlo líbit. Od Elvise Costella. kterou si koupil. Máma Parkovi nejspíš dovolila vodit si sem holky. „Vždycky tvrdíš.“ řekl. „Kolik měsíců je to pořád ne.“ odpověděla.“ Park naklonil hlavu ke straně. „Jdeme ke mně do pokoje poslouchat muziku. Ale ten zbytek je vážně rychlej. „Elvis Costello je melodičtější.KAPITOLA 39 ELEANOR Ve čtvrtek po večeři přišla Parkova babička. protože do pokojíčku bylo vidět z obýváku a museli jste kolem projít cestou na záchod. aby jí jeho máma udělala vlasy. Zastavil se v kuchyni. že tvojí mámě to nebude vadit…“ „Mámě to nebude vadit. Eleanor litovala. ale Parkův táta uměl trapné věci podat tak. ne tak docela ležérně.“ To mělo být trapné. „Ne.“ Park poslední dobou opravdu ujížděl na nové vlně. když na mě řvou. že s nimi teď vůbec nemluví.

(Je to sice rozdíl pouhých devadesáti stupňů. Poslouchej.“ „Ale nestýská se ti po ostatních kamarádech?“ zeptala se. udělá mi v nich bordel.“ „Děláš si srandu? Po tobě se mi stýská v jednom kuse. že zbytek času teď trávíš jenom se mnou? Ani tvým ostatním kámošům to nevadí?“ Park si prohrábl vlasy. černý lem kolem jeho očí nikdy úplně neslezl. moc se mi po nich zas nestýská. hned jak přišel domů. Jakmile si sedli. „Takže jestli se mi nestýská po Calovi? Skoro každej den s ním obědvám. když skrčili nohy. „Pořád se vídáme ve škole… Já nevím. Nedalo se tu sednout jinam než na postel a na to Eleanor nechtěla ani pomyslet.“ vyhrkl bolestně. „Ty taky ne. aby si je prohlédla. „Jsme pořád spolu. jen po tobě. že Park tráví většinu času v tomhle pokoji vleže. „Promiň.“ „Cal sem chodí?“ „Jo. jako by nechtěl tu písničku promarnit na obyčejný podkres. ale kdykoli si ho v té poloze představila. já abecedu umím.“ „A jemu nevadí. „Co je?“ „Mám je srovnaný podle abecedy. Nedovedla dostat z hlavy představu. Park začal přetáčet toho Elvise Costella.“ „Jasně.) Navíc se tu taky převlíká. celý její organismus postihl zkrat.“ I když si Park vždycky umyl obličej. občas. „Ty neposloucháš.“ řekl. „Promiň. protože tebe mám o hodně radši. kam se mohli jakž takž vtěsnat.“ Zatvářil se zahanbeně. „Už tady celkem dlouho nebyl. Vždycky když sem přijde Cal. „Jé…. co ti chci pustit. . Tak tohle je ta písnička. co poslední dobou udělal.“ „Teď se ti po mně nestýská.“ Zapauzoval kazetu.“ řekl.Eleanor to ale stejně připadalo neskutečně intimní.“ namítla. mně se nestýská po nikom.“ Park zesílil zvuk. Měl celé hory kazet a Eleanor jich pár vytáhla.“ „To nic. Sedli si mezi postel a stereo. působilo nějak víc dramaticky. Díky tomu všechno.“ „Protože teď k vám chodím jen já…“ „A mně to nevadí.

Dobírala si ho. že to dělá pořád. ale nepochopil by to a stejně. a tak dále. jak jsme zřídili Meat is Murder.“ řekla. že je to všechno takové líbivé.“ řekl.“ řekla. Park se naklonil a dal Eleanor pusu. Připadalo mu to jako nejvhodnější chvíle. jako kdyby si pokaždé. skoro ji držet v náručí a přece ne. „Podle mě to odnesly hlavně krabičky.“ řekla. a jakmile odešla. proto jí položil druhou ruku kolem pasu.“ Pokusil se na ni usmát. Byla trochu moc daleko. když se dotkl nějaké nové části jejího těla. a tak jí dal ruku na záda a přitáhl si ji blíž.“ PARK Park jí pustil Elvise Costella – a Joea Jacksona a Jonathana Richmana a The Modern Lovers.“ Vstala a Park šel za ní.“ hlesla. „Já vím…“ Ráda by mu pověděla o Maisie a Benovi. na chodník. „Promiň. „Proboha… koukni.“ Park se zas posadil a zadíval se na kazety. „The Smiths a The Smithereens…. Nejradši by je smetl z cesty. nepřipadal jako objevitel Severozápadní cesty. „Dokonce jsme je rozbili v abecedním pořadí. Eleanor se převážila dozadu. že za chvíli bude osm. že ji nechá násilím vyvést z pokoje. a on jí pohrozil. že jsou jejich dny sečteny. a to ho povzbudilo. Park přepadl vpřed. aby to vypadalo. „Stejně mám dojem. kdy je nikdo nemůže přistihnout. Vyšli ven. Pokusil se. „Tím se netrap. „Měla bych už jít. Když je přišla zkontrolovat máma. seděli na zemi a mezi nimi se válelo asi tak sto kazet. „‚Alison‘. Park se rozesmál. Jasně.„Tak to je pěkně uhozený. Pod jejich vahou popraskalo nejmíň pět kazet. a když míjeli příjezdovou cestu . o tom.“ „Aha. A pak to bylo zkrátka příliš. „Jak se ta písnička jmenuje?“ zeptala se. Eleanor se opřela dlaněmi o podlahu mezi nimi a nahnula se k němu. Zapřel se o kolena a přitáhl si ji ještě blíž. co by s tím jako udělal? Park zmáčkl play. vyprovodím tě. melodické a „stejná odrůda popíku jako Hall & Oates“. ale ona se od něj schválně odvracela.“ Začal sbírat kusy plastu.

(Jenomže ani Godzilla není tlustá. ELEANOR Maisie voněla jako Avon lady a zmalovaná byla jak nevěstka babylonská. A Eleanor ani nemohla přijít s žádnou taktikou. Eleanor se nezastavila. Mrož. nebo tři – kdekoli po těle. jak ji Park vzal kolem pasu. Někdo je stoprocentně načapá. Ona by vlastně na tu scénu musela ještě zhubnout. Jakmile se Park dotkl jejího pasu. protože silné rty nikomu nevadí – a Park stejně obvykle zavíral oči. Jen je velká jak kráva. zatáhla břicho a prudce se předklonila. aby se jí Park dotkl zas. dotýkal se jejích zad a břicha – a na to. Sakrapráce. Byla jako ti psi. co ochutnal lidskou krev. Za ruce se tak úplně stydět nemusela.u jeho dědy a babičky. Dokonce i jeho babička. než aby s ní mohl dál chodit… Až tak skvělé to bylo. Tomuhle se říká domeček z karet. protože dokázala myslet jen na to. kde se ta herečka zatahá za fald a pak se podívá do kamery s výrazem. I kdyby ho to přivedlo k poznání. Jí byste nahmátli fald – nebo dva. ===+= . že by mohli účinkovat v reklamě na dietní cereálie. že toužila. Od krku ke kolenům byste nenašli místo. Nejspíš i na čele. Ani líbání v sobě neskrývalo žádné zvláštní nebezpečí. aby se jí dotýkal v jednom kuse. že to všechno pro něj musí být dokonale neznámý pocit. Což mělo za následek ty vedlejší škody… a vlivem čehož si připadala jako Godzilla. které by mělo cokoli jako pevný tvar. Chtěla. Ovšem na Eleanořině trupu se bezpečná místa nevyskytovala. co jednou ochutnali lidskou krev a pak už pořád koušou. jako kdyby se jí zhroutil svět.) Nejvíc ji rozčilovalo. Všichni v Parkově rodině byli tak hubení. že až příliš připomíná mrože. Držet se za ruce bylo fajn. Eleanor by vzali jen do té scény.

co mu rozmačkala kazety. že líbal. „a to je jeden z důvodů. „musíš to někomu říct. „Líbal ses s ní?“ Na to se Eleanor vůbec ptát nechtěla.“ řekla Eleanor. ještě mě holky ani nezajímaly…“ „Ale budeš si to navždycky pamatovat. „Nechci se o tom bavit. že tomu pořád nevěří.“ „To teda není.“ „Komu jako?“ Seděli u něj v pokoji.“ navrhl.“ . že kolem ní Park nejspíš mohl ovinout paže a ještě za jejími zády sepnout ruce. Ale dost často se objímáme. „Má tě ráda. že Park ji poprvé od chvíle. aby si Eleanor začala kontrolovat učebnice.“ odpověděl. nedrží kolem pasu. Držel ji ale jen zlehka. „S paní Dunneovou? Ne. „Mohla bys to říct paní Dunneový.“ řekl. Bylo to jako cvičnej nadhoz. Tina je tak maličká. takže to jako povím paní Dunneový a ukážu jí nějakou tu negramotnou hnusárnu. nedosáhl až úplně na druhou stranu. akorát ne kvůli tomu. bylo mi dvanáct. „To je jedno. že by s Tinou měla nějakou komplikovanou romantickou minulost…“ „Žádnou komplikovanou romantickou minulost nemáme. Asi si tu otázku pokládala v duchu tak často.“ „Fajn.“ řekla. co mi Tina načmárala na učebnici – a paní Dunneová se zeptá: ‚A jak víš. a snažili se předstírat. co myslím… Líbal ses s ní?“ Byla si jistá. že to napsala Tina?‘ Bude stejně skeptická jako ty.“ protestoval Park. zvlášť po těláku. proč se to nepočítá.“ „Jaký jsou ty další důvody?“ „Byla to Tina. „Protože jestli to dělá Tina. že jí to teď prostě ulítlo. opření o postel. Byla to tvoje první pusa?“ „Jo. „Byla to tvoje první pusa. Určitě dělali i další věci. Nahlas. „Protože líbal.KAPITOLA 40 ELEANOR Park chtěl.“ řekl – bylo na něm vidět.“ „Víš.

že to nebylo podstatný.“ řekla. „Prosím. který ti změnilo osobnost?“ Park ji ovinul i druhou paží. „A vůbec si nedokážu představit. že se ti obě líbíme? Utrpěl jsi na konci základky poranění hlavy.“ „Ale záleží. kdo tě v životě políbí… To zní blbě. co bude pak.„Budu si pamatovat.“ zašeptala Eleanor. nezůstalo mezi nimi skoro žádné místo. Přitulil se k ní z boku a ona se narovnala. Jediná. instinktivně se snažila zúžit profil. Nevěděla kam s očima a co s rukama.“ řekl. Když ji teď takhle objímal. Snad nemyslíš. A na tom záleží. co bude potom.“ Opřel si čelo o její.“ „Ale… jak ses mohl líbat s ní a pak se mnou?“ „Tenkrát jsem ani nevěděl. jasně že bude. Nic to nebylo. „Přece… Proboha. Eleanor už to chtěla nechat být – ty nejspolehlivější hlasy v její hlavě na ni volaly: Nech to být! „Ale…. „Eleanor…“ „Já nechci myslet na to. Poslouchej mě.“ řekl. co bylo před tebou. třeba žádné potom nebude.“ Parkova paže se najednou přitiskla k jejímu pasu. „Protože ty jsi první.“ „Čeho?“ „Nemluv o tom.“ Nechtěla. koho jsem políbila já.“ Položila mu dlaně na prsa. „Nech toho.“ „Jí bylo taky dvanáct. se nepočítá. že existuješ. „Nic. Snažím se říct. Chtěla ho k něčemu dotlačit.“ „Já jen že… Chci být taky ten poslední. aby takhle mluvil. „jak jsi mohl dát pusu zrovna jí?“ „Bylo mi dvanáct. že ty jsi pro mě ta pravá.“ „O tom právě mluvím.“ „To neříkej. že by mohlo být něco po tobě. ale k tomuhle zas až ne. „Od Tiny ke mně nevede jedna jediná cesta…. Nezáleží na tom.“ „Jasně že bude. jak kdybych ti vyhrožoval smrtí nebo něco takovýho. aby ho mohla v případě potřeby odstrčit. „Jak je možný.“ „Vždyť je hrozná. že se .“ Zavrtěla hlavou.“ řekla. po celé délce.

“ Pokusila se obrátit oči v sloup. Park chtěl. abysme si mysleli.“ . „Akorát říkám… Miluju tě. A i když ji políbil.vezmeme. ale na druhou stranu se všechny mohly převléknout v relativním soukromí. „Nežádám tě o ruku. až se většina ostatních převlékne a odejde z šatny. že někdy přestanu…“ Zavrtěla hlavou. Bylo to celé velice klinické. aby si začala kontrolovat obaly učebnic. když potkal svoji ženu. jestli na nich nenajde něco podezřelého. Dneska Eleanor na knížkách žádnou úchylárnu nenašla. ale bolelo to.“ „Šestnáct…. ztlumila hlas a zavrčela: „‚Kde je maso?‘“ „Sklapněte. a ty to víš. V jeho hlase nezbyla už ani stopa žertu. „Stěny mají uši. Dokonce i její parťačky (včetně bitkařky Annette) budily dojem. A nedokážu si představit. „Mohly by ti říkat ‚Klaun z Mekáče‘. pomyslela si Eleanor. DeNice a Beebi obvykle čekaly s ní.“ Nikdy jsem neřekla.“ „Přestaň. Zpátky k tématu.“ navrhla DeNice. a pak pečlivě prověřila učebnice. Parku.“ řekl. „Bonovi bylo patnáct. „Ale máme spoustu důvodů myslet si. Eleanor. že se přestaneme milovat. že je Eleanor už nudí.“ obrátila se Eleanor na DeNice. Mělo je to napadnout už dávno. podle tý reklamy na burgery. Takže teď Eleanor vždycky počkala. že tě miluju. Tina si jí vlastně celou hodinu vůbec nevšímala. „Vždyť je ti dvanáct.“ řekla Eleanor a rozhlédla se po šatně. „To ještě nezkusily?“ „Nebo ‚Wendy‘. * Ale nic. že jim došly vtipy na moje vlasy. nechala dlaně opřené o jeho prsa. že nepřestaneme.“ řekla Beebi. „Neexistuje jedinej důvod. Sice kvůli tomu občas přišly pozdě na oběd. ach můj Romeo…“ „Takhle to není. když prozkoumala učebnici matiky. a Robertu Smithovi čtrnáct…“ „Romeo.“ ohradil se.“ Park ji pevně objímal. Zvlášť po těláku. „Myslím.“ prohlásil.“ „Teď ne.

jak Beebi od dveří šatny huláká: „Kde je maso?“ Trubka. Její nové džíny a kovbojská košile tvořily v míse tmavou kupu a pod okrajem byly nacpané i její boty. Eleanor se dívala. Byla prázdná. „Přinesu ti nějakou tašku. Učitelka začala otvírat skříňky naproti. „Nesmíš jim dovolit. Eleanor otevřela skříňku.“ řekla Eleanor a ucouvla. „Vyndej to.“ povzdychla si paní Burtová.“ řekla učitelka. někdo… chci říct. Přestože věděla. Někdo spláchl a voda ještě teď přetékala na zem. asi mi ho někdo vzal. „Hledám svoje oblečení. K popukání. aby se ti dostaly pod kůži. „Držte mi místo ve frontě. Zkusila tu nad ní. Pohni s tím. . Třeba jí jen přendaly věci jinam. „Jsou dávno pryč.“ „Ty mrchy mrňavý…. Už ty věci nemůže vzít na sebe. paní Burtová stála v jedné kabince. Na podlaze byla louže. jak teče. „Měla bys pokaždý používat stejnou skříňku. Jako kdyby si nedovedla představit větší opruz. jak se jí po tvářích řinou slzy.“ odpověděla Eleanor. Beebi.“ „Ne. Eleanor sáhla do záchoda a cítila.“ „Jděte napřed. pak přešla k sousední a snažila se nepodléhat panice.“ řekla Eleanor. Nic.“ souhlasila DeNice. Seděj v jídelně.“ Eleanor začala strkat učebnice do tašky. procpala se kolem ní a odešla.“ prohlásila učitelka.“ „Já je nechci. holka. Paní Burtová jí podržela igelitku. „ale už nech ty knížky bejt. sama jsi to řekla. No tohle. ládujou se a na mě nezbydou žádný nachos. Eleanor se mrkla do odpadkového koše a do sprch.“ prohlásila DeNice. Ha ha.“ řekla paní Burtová a podala jí žlutou igelitku z diskontu. Eleanor se podívala do záchodové mísy. ale nechat to tam nemůžeš. Ne… Eleanor to vzala od začátku. Tino. co tam uvidí. Zaslechla.“ „Tak jo. To samé o jednu níž. „Vyndej to.“ pobídla ji paní Burtová. Musím se ještě převlíknout. „No jo. „Co to děláš?“ zeptala se paní Burtová. Všichni by věděli. Jdeme. bylo to jako mokrá facka. že to jsou ty věci ze záchoda.„Všechny už odešly. „No tak. Pak na ni paní Burtová zavolala ze záchoda: „Mám je!“ Eleanor šla za ní. Nic na nich není.“ Eleanor koukala do mísy. Super fór. „Na. líp se to pamatuje. zotvírala všechny skříňky u jedné zdi.

Jednodílný. seber se. Narovnala se a hodila do něj igelitku. řekla si a zhluboka se nadechla. zavrtěla hlavou a znovu po igelitce sáhla. „napíšu ti omluvenku. Pár holek z prváku se na Eleanor podívalo. otočila se na opačnou stranu chodby a zamířila k východu. Červenobíle pruhovaný s extra dlouhým bílým zipem. Tino. To Eleanor nezvládne. polonahá a s promáčenou igelitkou. Vrátila se k němu. Než si to Eleanor stihla promyslet. pak si začaly šeptat. dík za radu. jako kdyby měla nějaké poslání. Z igelitky odkapávala voda.“ „A kam s ní mám jít?“ zeptala se Eleanor. že jít uprostřed dne ven z budovy je úplně normální. Tina určitě před jídelnou prodává lístky. (Polyesterový. Chtěla si otřít oči. Proboha. „Do kanceláře výchovné poradkyně. Hromadná bouračka na dálnici hadr. Proboha. Jakmile vyšla na chodbu. Eleanor?“ To byla očividně rétorická otázka. Vyliž si.víš?“ řekla. „Jenom je povzbuzuješ.“ „Co po mně chceš. Eleanor s ní šla do kabinetu tělocvikářů a počkala si na omluvenku.) Byl taky maximálně přiléhavý. které může splnit pouze s brekem. Snažila se působit dojmem. Otřela si oči cvičebním úborem. Takhle ne. že ten cvičební úbor byl hnusný. Nemůže takhle jít po škole – ve cvičebním úboru.“ Eleanor se ostře nadechla. „Takhle přece na chodbu nemůžu. „Pojď. Ten cvičební úbor byl hotová katastrofa.“ Jo. Před klukama… A vůbec přede všema.“ řekla. Hned za dveřmi byl odpadkový koš. Nohavičky jí sotva zakrývaly kalhotky a přes prsa měla látku tak napjatou. pomyslela si Eleanor a vyždímala džíny do mísy. ale měla mokré ruce. V tom odpaďáku skončily její nové džíny. Vansky. A nejmilejší boty. Nešlo jen o to. Jdi do hajzlu. Před Tinou. že se jí v podpaží rozjížděly švy. aby tě dostali. Proboha. Paní Burtová jí předala tašku. Nedovol. . Tak jo. Dveře za ní zaklaply a Eleanor si dřepla vedle nich a dovolila si sesypat se. který vedl na fotbalové hřiště. Už přicházeli lidi na další hodinu tělocviku. Jen na chviličku. slzy jí vyhrkly naplno. paní Burtová se na ni ani nedívala.

ale to by bylo asi ještě horší. pomyslela si Eleanor. co se prolínají. Podíval se na Eleanořinu omluvenku a pokynul. Paní Dunneová jí nebude říkat. že tyhle šťastné náhody jsou to nejhezčí. Neběhej. že z jedněch se vynoří Park. Od toho dne. ať jde dál. „Ještě že máš Tinu. Pokusila se odvrátit pohled.“ řekla. Na téhle straně školy nebyly žádné učebny. kdyby přestala chodit do školy. co by dělala. Byla by celý den tady? A co potom? „To je dobrý.“ Eleanor přikývla. co se prvně potkali. „Tinu. Paní Dunneová osobně odvezla Eleanor domů a slíbila. vrávoravě zas vykročila a posledních pár kroků ke kanceláři poradkyně vzala sprintem.Ještě jednou se zhluboka nadechla a vykročila. Uvažovala. ale nestihla to. „Holky jsou takový potvory…. Kdyby se jí podařilo dostat k přednímu vchodu. kde se táhla řada oken. Park vyšel ze dveří na druhé straně chodby. Obvykle měla pocit. že půjde rovnou domů. ať nebrečí. Krčila nos. sehnula se do předklonu. co jí vesmír dal. Zůstal na ni civět. když jí Eleanor celý ten příběh odvyprávěla. „Nemusíš se tam vracet. že jí na tu skříňku v šatně sežene visací zámek.“ prohlásila máma. Hlídač před vchodem se tvářil. měla by vyhráno. Držela se co nejblíž u zdi. Jako kdyby jejich životy byly křivky. jako kdyby podléhali nějaké vlastní vzájemné gravitaci.) Eleanor chvilku přemýšlela. Už tam budeš. Stáhla si nohavičky. (Skoro celý. který můžeš věřit. zastavil se. poradkyně měla kancelář hned za dveřmi. . a když zabočila za roh.“ řekla máma. „Ještě že máš aspoň jednu kamarádku. Máma vysypala obsah žluté igelitky do vany a začala oblečení přepírat. i když to nesmrdělo. takže ji aspoň nikdo neviděl. Paní Dunneová jí pomůže. a jakmile ji uviděl.“ vzdychla. už jen pár dveří… Měla vlastně čekat. Parkovi zrudly tváře. ho Eleanor pořád vídala na všelijakých nečekaných místech. Rozhodně delší.“ Eleanor se nejspíš zatvářila nechápavě. jako že holky ve cvičebním úboru se kolem něj courají dovnitř a ven dnes a denně.

Nedokázala by se mu podívat do očí. jako kdyby před ním stála ve cvičebním úboru. I když byl pátek a to Parkova rodina vždycky koukala na filmy a pražila v popkornovači kukuřici. Bylo by to. který se mu objevil na tváři na té chodbě.Večer zůstala doma. ===+= . Viděla by jen ten výraz.

V autobuse nebyla.“ odpověděl táta. Možná se děsil. když jsi byl v Koreji. jak se červená.“ řekl Park.“ „Jestli teda Park nesmí hrát na Nintendu. Máma ho pořád otravovala kvůli Eleanor. Parku?“ „Vůbec ne. kdy bude chtít.“ řekl Park a vstal od stolu. „můžu si ho vzít k sobě do pokoje?“ „Park může hrát na Nintendu. . ucítil.KAPITOLA 41 PARK Park si šel brzo lehnout. „Platí?“ „Ne! Ani náhodou. „A Parkovi Nintendo nezabavíš?“ „Zabavím. „vy dospělí jste děsně nespravedlivý.“ řekl Josh. „tvoje holka může přijít. protože je nemocná. že asi odešla domů dřív. „Vy jste se pohádali? Zase jste se rozešli?“ „Ne. „Poznám. „Myslím. a zaslechl.“ „Jdu do postele. „bojovník a šaman.“ zeptal se Josh. protože předku nevěřil. že vypadá jako Rudolph Valentino.“ „Bude mi třináct!“ „No jasně.“ Park zhasnul a vlezl si do postele.“ ozval se Josh.“ řekl Josh.“ „Jsem hotovej Billy Jack. Ani prarodičům. jak vymaškařený chodili mladý.“ „Cože?“ zděsil se Josh. „jsi moc malej. „Bóže. „může k nám chodit?“ „Žádný holky. jakmile zahlédnou Parka s linkami… Ale skoro nikomu to nevadilo.“ řekla máma. „Taky mi nějak není dobře. (Babička prohlásila. „Kde dneska zůstala Eleanor? Ona přijde pozdějc? Pohádali jste se?“ Pokaždé když vyslovila Eleanořino jméno.“ „Já mám taky holku. že se něco stalo. Lehl si na záda. jak děda povídá tátovi: „Měl jsi vidět.“ Nebyla to zrovna přelomová konverzace. Ale zabavím ti Nintendo. ale tolik toho táta Parkovi neřekl už celé týdny.“ řekl táta. že jejich dům obklíčí sousedi s pochodněmi a vidlemi.“ prohlásila máma u večeře.“ odvětil táta. Nebude ti to vadit.“ řekl táta. „Proč?“ „Protože jsem řekl.

Svlékne ji v duchu až do cvičebního úboru. že jí měl něco říct. Park jí o tátových dvacet let starých Playboyích nic neřekl. Ne že by na to nikdy předtím nemyslel (naopak myslel. Sloupec pihovatých srdcovitých tvarů. A teprve za další hodinu si uvědomil. že si nikdy nevšiml. Když dneska Eleanor uviděl. Nepřišla po škole k nim. proč šla po chodbě ve cvičebním úboru. ani se jich nedotkl. Třeba „Čau“ nebo „Co se stalo?“ nebo „Jsi v pohodě?“. Stačilo pípnout o Hughu Hefnerovi a už držela půlhodinovou přednášku o prostituci. Nebyla v autobuse. Co se stalo? Jsi v pohodě? Určitě není. že nečekal. Jak to. Nahé si vlastně dokázal představit jen ty ženské z časopisů. Přišlo mu to. Eleanor tyhle časopisy příšerně rozčilovaly. Nedokázal přestat. A bude myslet na ten dlouhý bílý zip. Ani mozku. řekl si v duchu. dokonalé kopečky zmrzliny. Jako hrubě načrtnutá Betty Boop.Ani rukám. ještě nejmíň hodinu ho vůbec nenapadlo přemýšlet. jako by ji viděl prvně v životě. Místo toho na ni zíral. ===+= . Čau. jak jsou ty cvičební úbory těsné? A krátké… A jak to. Co když ji neuvidí celý víkend? Jak se na ni vůbec dokáže znovu podívat? To nepůjde. že bude vypadat tak dospěle? Že kolem sebe bude mít tolik negativního prostoru? Zavřel oči a zas ji uviděl. Teď si pár detailů mohl doplnit. jako kdyby ji viděl prvně v životě. otroctví a pádu Říma. které si táta čas od času povinně schoval pod postel. A zítra je sobota. Kristepane. Mohl si Eleanor představit. ale co ji poznal. Ale nedokázal si to představit moc do detailů. a jak) – Eleanor bez oblečení.

a Eleanor proto usoudila. Byl si jistý. „Dobře…. Když uslyšel zvonek. Udělal si sendvič a pustil si na MTV maraton Mladých v partě. Parku. Ale vyluxuj. „víš. že je to Eleanor. pak usnul na gauči.“ Máma se otočila od zrcadla.“ řekla a mračila se.“ řekl Park. Jenom… mám o ni starost.“ „Díky.“ To určitě.“ „Stalo se něco? Určitě jste se nepohádali?“ „Ne. Vyluxoval. pak na oběd a možná do obchoďáku… Parkovi hrozně trvalo.“ „Musím s váma jet?“ „Ty nechceš?“ Promačkala si vzadu vlasy a načechrala je. „Ale co když přijde Eleanor? Nechci se s ní minout.“ řekla máma. jak tatínek nesnáší davy.KAPITOLA 42 PARK Druhý den měla celá rodina vyrazit na přehlídku lodí. Objal ji. „Pojďte už!“ „Park zůstane doma. než se nasnídal a osprchoval. když uprostřed dne moc tvrdě usnete. ale nic nenamítal.“ Táta po něm střelil pohledem.“ řekla máma a v zrcadle v předsíni si zkontrolovala rtěnku. „Pojedeme jen my. „Dělej.“ houkl na něj táta. Hrozně mu bušilo srdce. bude se malovat na přehlídku lodí. ELEANOR Na příjezdové cestě nestálo žádné auto. A víš. i když ještě nebyl úplně vzhůru. co se válí u tebe na zemi. Ani se nepodíval a otevřel dveře. Park nebyl zvyklý být doma sám. „Zůstaň tady. jak to občas bývá. chci. že domů jí zavolat nemůžu. vyhrabal se na nohy a šel otevřít. Jako kdyby si člověk nepamatoval. že . „Pospěš si. „oblíkni se a namaluj. „Parku! Mindy!“ Táta stál u předních dveří. jak se má probudit. potřebuju s ní mluvit.“ Nechtěl. Uklidil oblečení. „Ale jo. nepohádali. dobře? A ukliď tu horu černejch hadrů.

protože rty odtáhl. chňapl ji za rukáv a vtáhl dovnitř.“ řekl. musela ho přitisknout k němu. . Třeba se ještě neprobudil. Vzdala to už předem. Držel ji tak těsně u sebe. Na krku. otevřené. padaly mu do očí. Měkké. jako kdyby se jeho puse nechtělo od ní pryč. Dají si k obědu steak v Bonanze a nechají se společně vyfotit ve stejných svetrech. na zádech… Její ruce tupě visely podél těla. přitiskl jí je k zádům odshora dolů. Jako by nepatřily do stejné scény jako ty jeho. Park si toho nejspíš všiml. Hřál… Jako že doopravdy hřál a byl hebký a měkký. Neodpověděl. naposled. udržet si žádné tajemství. doopravdy uviděl. plné čehosi. když se dveře otevřely. kde se doteku bála… Ještě jednou. Zkusil si je otřít do ramene svého trička a zadíval se na ni. kdy sem přišla. napadlo ji. Ani za nimi nezavřel. Cítila všech deset jeho prstů. místo toho jeho rty přistály na jejích. celými pažemi. jako kdyby ji poprvé od chvíle.nejsou doma. co dělají vzorné rodiny. jak jí to rozechvělo hrdlo. Vlasy měl umyté. Obvykle jí jen pokládal ruce na pas. „Tys spal?“ zeptala se šeptem. Dotýkal se jí všude. obličej měl v jejích vlasech a ona neměla kam dát zbytek těla. jenom ji objal oběma rukama. opřel se o ně a přimáčkl ji k sobě ještě pevněji. (Tak trochu. Tohle bylo… něco úplně jiného. Jako by tam nepatřila ona celá. se pokusila propadnout hanbou. Ne úplně. skoro úplně zavřených. Bradu měl maličko skloněnou. Nejspíš odjeli dělat to. že nebylo kam se schovat. a ona zaklonila hlavu do jeho dlaně. a oči měl tak zelené. Park kopnutím zavřel dveře. co nedokázala dost dobře nikam zařadit. že zašel moc daleko. „Čau…. Nemohla se narovnat. A než se stačila propadnout hanbou kvůli včerejšku – nebo začít předstírat. že by přeměnily oxid uhličitý v kyslík. „Co se stalo? Jsi v pohodě?“ Eleanor se mu zahleděla do tváře. jako kdyby tančili ploužák. Tohle nebyl ploužák. nadechl se a zaostřil na ni. Hebké. Jako spící miminko. Park zabroukal a ona ucítila. zatáhnout břicho. Ovinul ji pažemi.) Pokusila se znovu propadnout hanbou. rovné. že se nic nestalo – Park rozrazil síťové dveře. PARK Vteřinu myslel.

a pokračovala zpátky nahoru. že zašel moc daleko. A tolik hodin už na Eleanor myslel. Jako by měl všechny svaly i kosti hned pod povrchem. byl v podstatě v náměsíčném stavu. A protože bylo těžké přestat. Směla si ho vzít. a rozhodl se. Doufal. ELEANOR Park je živý a ona nespí a tohle se smí. že by to dělala špatně. Od brady přes krk po rameno. A ona se ho chtěla dotýkat. Dotýkala se Parka zlehka. Teď byl její. A protože… co když už . Těžko říct. prsty roztažené. Eleanor sjela dlaněmi po jeho hrudi. že stydět se za to může až potom. jako on ji. Sáhla mu na krk. jakmile se ho jednou začala dotýkat tak jako ve svých představách. Vteřinu myslel. jako by mu srdce tlouklo přímo pod tričkem. že spustil alarm. Cítil Eleanořinu ruku na svém krku. že nepřestane. v čem se to lišilo od všech jejích ostatních doteků. potom sjela prsty rovně dolů na jeho hruď. Park litoval. Dotkla se jeho krku. PARK Uvolnil se. po čem touží. Zasténal.Ani to nechtěl udělat. nesměle. snil o ní. jako kdyby ho něco bolelo. Stála v jeho náručí tak nehnutě. Byl její. Ale i kdyby ho chtěla jen z poloviny tolik… ELEANOR Takhle se ho dotýkala ve svých představách. pak ji vzal za tu druhou a přitiskl si ji k obličeji. A potom se ho Eleanor dotkla. pod tričko. a pevnější. Oproti němu byla tak něžná. než čekala. dveře ho podpíraly. protože chtěla. To ona byla jiná. nechat si ho. Ale doslova ano. chtěl ji a zblbnul z toho. že není vyšší a svalnatější. Kdyby se styděl teď. pro případ. Byl jako kočka. Byl o tolik teplejší. Možná ne napořád – určitě ne napořád – a ne v přeneseném smyslu těch slov. Stála nehnutě a pak už ne. Udělala to. na hrudi. Teď. nedostal by nic z toho. Třeba ho nechce tak. která vám strká hlavu do dlaní.

„A já budu Boba Fett. „Abys věděla. tak jí dal pusu. Ve filmech to proběhne buď úplně hladce. „Ty to víš?“ opáčil.“ řekl. Vyhrnul svetr ještě o kousek výš a pak. ale před dvěma hodinami ještě ne: – Park byl pokrytý kůží. z nás dvou nejsi Han Solo ty. Vyprostil zpod ní jednu paži. Překonám kvůli tobě celej vesmír. že uvnitř tohohle nového těla je pořád Eleanor. „Eleanor…. Park jí sklouzl dlaní na bok a zase zpátky.“ zašeptala.“ řekla.“ zašeptal.“ řekl a začal ji líbat na krk.“ „To teda jsem. když byli takhle blízko. přitom zajel palcem pod její svetr.“ ELEANOR Co teď věděla. „Nenech se tolik svazovat genderovejma rolema. aniž přemýšlel. Přikývla. A všude byla přesně tak hladká a medově .nikdy nedostane další šanci takhle se ho dotknout? PARK Když ucítil její prsty na svém břiše. oči lesklé a černé.“ prohlásila. Všude. „Miluju tě. hladil ji od žeber až k pasu. nebo legračně. Kdyby nebyla stvořená z tolika dalších zázraků. Slyšet její hlas bylo příjemné. a tak se Eleanor svalila vzad a Park dopadl na ni. Usmála se. Bylo fajn připomenout si. zatlačil Eleanor dozadu – společně doklopýtali kolem konferenčního stolku ke gauči. zůstal by u toho. na bok a zase zpátky… Kdyby na to měl celý den. „Můžeš být Han Solo. kamsi do rohu gauče. Chtěl se jí dívat do očí. znovu vydal ten bolestný zvuk. Vzhlédla k němu. Přitáhl ji k sobě a zapřel se. Klidně by takhle strávil celý den. U Parka v obýváku to proběhlo jen a jen nešikovně. si taky vyhrnul tričko a lehl si nahým břichem na její. pak se odvrátila. „Já vím. Nechtěli se pustit. Eleanor povolily rysy v obličeji a on se úplně urval ze řetězu.“ řekl. proč to dělá. ale moc to nešlo. Polkla a zvedla bradu. „Já teda rozhodně nejsem princezna Leia. vnořil ruku do mezírky mezi ní a opěradlem a pohladil ji po boku.

jak jinak to má vysvětlit. – Nic není sprosté. PARK Jen co se začalo smrákat. Není se za co stydět. A chtěla toho pocitu co nejvíc. Nikam… Naši už budou brzo doma. že rodiče se určitě každou chvíli vrátí. pak se ohlédl. která po celý její dosavadní život nedělala ani ň. „Kam jdeš?“ zeptala se.krásná jako pokožka na jeho rukou. touha po Parkových dotecích tenhle stud spolehlivě přebíjela. . její kůže byla protkaná supersilnými nervovými zakončeními. Například pihy. Ona by ho nezastavila. že jí podprsenku drží pohromadě dva zavírací špendlíky. „Půjdu já. kde se jí Park dotkl. Když se jí Park dotýkal.“ řekla ona. zřejmě mu nic z toho nevadilo. – Chtěla. Odtáhl se od ní a snažil se zas uvažovat jasně. ožila a pálila jako oheň a led a včelí žihadla. A jak se ukázalo. A když se jí dotýkal. Jenomže vypadala tak překrásně zmateně. Někde budila dojem. „Běž.“ řekla o pár minut později. dlaní na jejím boku a pusou tak hluboko ve výstřihu jejího svetru. aby se jí dotýkal všude. že by to Eleanor chtěla.“ „Tak jo. Všude. ale jakmile se jí dotkl Park. Řekl. Ale všechna byla jeho. spíš jako mačkaný samet než hedvábí. Zarazil se u okraje podprsenky a jen trošku zajel prsty vzadu za pas jejích džín – ale ne proto. Chtěla si ho nasyslit do zásoby.“ Udělal krok. cítila se tak báječně jako ještě nikdy v životě. S Parkem ne. Za půl hodiny provedl další pokus. měli bysme se dát do kupy. jak to jen šlo. zmocnil se ho pocit. „Nevím. – Ačkoli se příšerně styděla za svoje břicho a pihy a za to. Tentokrát vstal. Nikdy. „Neohlížej se. že je pocukrovaná. „Jdu do koupelny. Něco se mu dokonce i líbilo. s kolenem mezi Eleanořinýma nohama. – I ona byla pokrytá kůží.“ řekl.“ řekla a posadila se. A všechna byla úžasná. Protože Park je slunce a Eleanor nevěděla. aby ho našli takhle. že na ni znovu skočil a zatlačil ji zpátky. že už měli být dávno zpátky doma – a on nechtěl. že je silnější a měkčí.

„Proč?“ „Protože jsem vypadala divně. „Šla jsem k paní Dunneový do kanceláře. Eleanor k němu přitiskla tvář a on ji objal. Vzal ji kolem ramen a ona si bez pobízení opřela hlavu o jeho prsa.“ řekla.“ řekl. Když se Eleanor vrátila. „Co já?“ Zadívala se na něj a pak se usmála. „Dobře…. Co se ti stalo?“ Vzdychla.“ „Ježíši…. Aby se mohl fyzicky postavit mezi Eleanor a celý svět. fakt. „Našlas je? Ty věci?“ „Jo… Opravdu o tom nechci mluvit. Rty měla napuchlé a v očích divočejší výraz než obvykle. „viď.“ odpověděla. . Přál si. Nevraštila obočí. Ničeho si nevšiml.“ „Jo… Hele.“ Natáhl k ní ruku a stáhl ji k sobě na gauč. „to je děsný. jestli nevypadá nějak podezřele. měla mokrý obličej. pořád jsi mi ještě neřekla – co to včera bylo. Park zesílil televizi.“ zamumlal. nejspíš. že ne?“ Zavrtěla hlavou a zasmála se. „jen chvilku.“ „Dobře. že to půjde umýt?“ Prohlédl si ji podobně jako předtím gauč. „Ty sis myla obličej?“ „Jo…. „Ne. jen trošku.“ řekl. nekrčila nos.“ řekla. protože mi někdo na těláku sebral oblečení.“ „To nic. Ale svetry měla vytahané a vlasy rozcuchané vždycky. „Nebude to teďka divný.“ Ještě nikdy neviděl její tvář tak otevřenou.“ řekl. Došel oběma pro colu a prohlédl si gauč. „Jé. Seděla vedle něj a koukala se do klína.“ Znělo to. hele.“ „A myslela sis.Když odešla. „Vypadáš v pohodě. „Mladý v partě. Park se o ni opřel. aby spolu takhle mohli jít životem. „Fakticky prostě dobře. Když jsem tě viděl. jako že to myslí vážně. Tentokrát hladce.“ „Tina?“ „Nevím.“ odpověděla a pak dodala.

„Ještě jedna věc. Jeho táta si na přehlídce lodí koupil novou loveckou pušku a snažil se jí předvést. jak funguje. Objal ji a podržel ji v náručí. Dvakrát. že se mě smíš ptát. Eleanor minutku mlčela. a pak šla sama domů. „Myslíš. vypadalo to.“ Položila mu ruku na srdce. A potom… „To by Tinu teda pořádně dožralo. Máme přece dohodu. co stojí za to mít. jenomže potřebovala na záchod.“ Zůstala dlouho. „Všechno. na co chceš. Ale dneska se Park nenaklonil pro pusu. připadal mu včerejší matoucí chtíč ještě nevhodnější. oči upřené do země. Což znamenalo projít mezi ním a televizí. Pak rychle prošla kolem televize. Brzo? To nevím…“ Objala ho.“ zamumlal. „Tam se prodává všechno možný. protože byla sobota.“ odvětil. jak ses dneska choval. a cestou domů se s Parkem jako obvykle zastavila na příjezdové cestě u jeho prarodičů. „Kam to pořád chodíš?“ . Eleanor by šla rovnou do postele. „Bylo… to. že ještě někdy budeme spolu takhle sami?“ zeptala se ho.“ „Knížky?“ nadhodila. „Jo. Teda.“ ELEANOR Když se Parkovi rodiče vrátili domů. V koupelně si pevně stáhla vlasy a znovu si umyla obličej. „Parku?“ promluvila Eleanor. „Knížky o zbraních a lodích. souvisí to nějak s tím. Richie byl doma a ještě nešel spát. jak nejvíc mohla.Třeba je Tina vážně monstrum. „Na přehlídkách lodí se prodávají pušky?“ zeptala se ho Eleanor. smím se tě na něco zeptat?“ „Víš. „Někdy? Jo. „Kdes byla?“ zeptal se Richie. Cítila v očích slzy. Když teď znal depresivní pozadí celé věci. Na zemi spal Ben a na gauči vedle Richieho Maisie. jak jsi mě včera viděl?“ Skoro se mu na to nechtělo odpovědět. díval se na Saturday Night Live. že Eleanor doopravdy rádi vidí.

ale pak se jen napil a zase se opřel. Eleanor. jako by vymýšlel.“ řekl Richie. „Eleanor. co sis koupila za ty prachy k Vánocům?“ zeptal se Richie.“ zopakoval Richie.“ řekla máma. „Dobrou noc.“ Čekala. co hnusného by jí pověděl. „Hele.“ zopakoval. Znělo to. „U Tiny to musí bejt jak v nějakým zasraným Disneylandu. ať si koupíš něco hezkýho. ===+= . V puse měl žváro a držel plechovku Old Milwaukee.“ řekla Eleanor.“ odpověděla. s velkým nevkusným obrázkem tygra.“ řekla. Když řekne.„Ke kámošce. „Řetízek. mohl by je chtít zpátky. Měla na sobě Richieho župan – takový ten rádoby suvenýr z Asie. co si koupila za ty prachy k Vánocům.“ Dveře ložnice se otevřely a máma vyšla ven.“ řekla máma. chtěl by to vidět. z červeného saténu. „Řekl jsem ti. Nezastavila se. Kdyby si Eleanor narychlo něco vymyslela. jako že už napůl spí. „Řetízek. že je ještě neutratila. Opřela se rukou o dveře pokojíčku. „Eleanor?“ zaslechla mámu volat z ložnice. co? Jseš tam pečená vařená. „K Tině. „K jaký kámošce?“ „K Tině. „běž spát.“ „Jen se Eleanor ptám. Upřel na ni kalný pohled.

„Cos proved ty?“ „Nic. co by měl výslovně zakázané. Máma s ním o podobných věcech nikdy nemluvila.) A stejně až tak daleko nezašli. tak vždycky buď kvůli němu. které nesmějí ukazovat v televizi. že to neudělal.“ řekl Park. (Zároveň to tehdy vysvětlil i Joshovi. Byl zářivě růžový. „ale všechny dělaly. Ale my tomu přijdeme na kloub. Jen Tina. „Nic. Třeba se rodiče nějak dozvěděli o včerejšku… Ale i kdyby. Je to kvůli tobě. jak věděl. co je sex. „To je dobrý. že mě bolí hlava. jako že nic nevědí. a když byl čas jít na nedělní večeři.“ řekla paní Dunneové. Aspoň teda od toho s těmi linkami – což. Tina ji sledovala s jazykem . co Parkovi v páté třídě vysvětlil.KAPITOLA 43 PARK Parkovi rodiče se skoro nikdy nehádali.“ Když ráno Eleanor nastupovala do autobusu. nebylo úplně mrtvé. máma vyšla ven a řekla klukům. ale prozatím zřejmě ve stabilizovaném stavu. Rodiče už se u sebe v ložnici dohadovali přes hodinu. když to brali zkratkou přes přední trávník. aspoň od té doby. slibuju.“ Žádný kloub v tom není. „Řekněte babičce. ať jdou napřed bez nich. a když už. Když jsem byl v koupelně. Park nedělal s Eleanor nic. ELEANOR V pondělí ráno zašla před vyučováním za paní Dunneovou a ta jí dala zbrusu nový visací zámek s číselným kódem.“ Ale Park nic neprovedl.“ řekla paní Dunneová. slyšel jsem mámu a říkala tvoje jméno. pomyslela si Eleanor. A táta vždycky říkal jen „Ať nikdo neskončí těhotnej“. což byla jasná urážka.“ „Cos proved?“ zeptal se Josh Parka. Nedotkl se jí na žádném místě. Teď litoval. Možná spolu budou zas sami až za kdoví kolik měsíců. „Mluvili jsme s několika dívkami z tvojí třídy. nebo kvůli Joshovi. I když chtěl. „Na tom nesejde.

„Honem. Naučil se předpisy. ale Park si potřebuje něco zařídit. Stáhla okýnko. co se stalo – takže o tom věděla celá škola. promiň.“ Park přelistoval v brožurce dozadu a pročítal si cvičný test. jen mezi náma. „Ví. PARK Když v pondělí odpoledne Park s Eleanor vystoupili z autobusu. že máš kamarády. že v Eleanor bouchnou saze – nebo jako by se koukala. honem. Prohlásily. že víckrát nenechají Eleanor jít na oběd samotnou. a než odešla. ani kdyby měly přijít o všechny nachos. „Na konci je zkušební test. má jít hned za ním.opřeným o horní ret. Já prošla napoprvý. už když mu bylo patnáct a dostal začátečnické oprávnění. „proč se se vším tak loudáš? Na.“ řekla DeNice. ale nemusíš se s ním o tom bavit. Beebi a DeNice už se od někoho z jiné třídy doslechly. Podívala se na Parka.“ prohlásila. Místo obvyklého strašidelného černého trička nějaké kapely měl na sobě zelené s nápisem „Jsem Ir.“ přisvědčila Beebi.“ řekla máma. máma tam na něj čekala ve svém autě. Dopravní předpisy státu Nebraska. „Mmm-hmm. „Čí je to teď věc?“ . dej mi pusu“. „Bude se na mě táta zlobit?“ zeptal se. Teď koukni na ten test. Nikdo jí nic neukradl. Doprovodil ji ke kanceláři výchovné poradkyně a řekl. Zajdeš k nám zítra. „Vyřídit ti řidičák. „Ahoj. Nastoupil si.“ „Kam jedeme?“ zeptal se. „Teď se připoutej. jestli má na sobě něco ze záchoda. dobře? Tohle je teď naše věc. Nic těžkýho. dobře?“ „Jasně. Eleanor.“ „Ví o tom táta?“ Máma při řízení seděla na polštářku a visela na volantu. ty troubo.“ řekla Eleanor. že jestli jí dneska zase někdo ukradne oblečení. „Ty pizdy musejí pochopit. chytil ji ještě za ruku a stiskl ji.“ podala mu nějakou brožurku. jako by čekala. Vypadal tohle ráno vyloženě kouzelně. Jenomže Park už na Eleanor čekal a v podstatě si ji stáhl do klína – ignorovat Tinu a všechny ostatní bylo tím pádem snadné.

Jedno kam.“ řekl a chňapl po řidičáku. Starší.“ namítl. miluju tě. jsi nej. „Jen mezi náma. „Cože?“ vyhrkla. že jsem hulvát? Protože tohle už jsme si vyjasnili. „znamená to. buď pořád tak sladká. koukni se na to!“ Nechtěla mu ho vrátit. která by ho vyžadovala.“ „Proboha. abys byla moje ségra.“ „Napíšu tam ‚Pro Eleanor. Han Solo jsem já.“ prohlásila uraženě a podala mu řidičák. „Přinesu ti jinou. Eleanor. že nesmím řídit?“ Chtěl někam jet s Eleanor.“ „Ale já nechci. Než se šel vyfotit na průkaz. „Jsi… skvělá na spoustu způsobů. mohla by to najít máma.“ Park udělal test napoprvé.“ „Musíš mi na ni zezadu něco napsat.“ ELEANOR Park jí dal jednu školní fotku.“ „Vážně? Doopravdy?“ „Dám ti nějakou školní. „A sladká taky nejsi. „Zatím máš řidičák. Máma jich má tuny.“ odpověděl. Za šestnáct let života se nikdy nedostal do nouzové situace. „Koukni se na sebe. že mě máš určitě rád právě proto.“ „To teda jsem. a on jí podal svůj řidičák. Pro případ nouze. Park‘.“ zeptal se Park. Byla z října. Park‘. . že jsem hulvát. „Takže dokud to nepovíme tátovi.“ řekla. Domů nechala řídit jeho. ale už vypadal úplně jinak. chtěl bych mít takovou sestru.“ řekla máma. Druhý den ráno se ho Eleanor v autobuse zeptala. co to bylo za velké tajemné poslání.“ řekla.“ „A teď mi jako řekneš. „Pracuju na tom. „Nemám žádnou tvoji fotku. „Jako co třeba?“ „Jako třeba ‚Ahoj.“ To mu připadalo jako chabá výmluva pro pořízení řidičáku. máma mu papírovým kapesníkem otřela víčka. kdyby bylo potřeba. Dokonce se mu povedlo zaparkovat máminu impalu k obrubníku. to tam nepiš. a já řeknu.„Naše. „ale sladká nejsi. což bylo jako zaparkovat hvězdný destruktor.

nebude si s tím dělat hlavu.“ řekla máma. Eleanor se ale koupala tak rychle. donesu mámin foťák.“ Eleanor pustila teplou vodu a vlezla si do prázdné vany. že žádnou nemá. „Neměli bysme počkat?“ navrhla Eleanor. když přišla domů. bezva. než že je vyfotí taky společně. jako kdyby to z ní cítila. (Štěstí voní jako Parkův dům.) Když Park chtěl nějakou její fotku. Jako koupelová kosmetika od Avonu a všechny čtyři základní skupiny potravin. prohlíželi si Parkovy staré školní fotky a sem tam si ukradli pusu. proti čemuž Park žádné námitky neměl. „Na nějakej svátek nebo něco. Dokud nezačne mít nutkání líbat opravdové malé děti. U zadních dveří byla taková zima. Vzal ji kolem ramen.“ řekl. že si ji může vyfotit. ještě než se vana stačila celá naplnit. „No… tak jo. „M-hm. chci fotku. na co budeme chtít mít vzpomínku?“ „Já si chci pamatovat dnešek.“ „Dobře.“ řekl. Když ho viděla jako malého chlapečka. protože máma za ní šla dozadu.“ . Jeho máma nedala jinak. část druhá – Park jí to naštěstí včas zatrhl. na který bude Eleanor vypadat jako Eleanor. byla ráda. protože nechtěla. že voda začala stydnout.“ „Teď?“ „Proč ne teď?“ Na to neměla odpověď. Jeho máma byla celá žhavá. „Dneska jsem v krámě potkala Eileen Bensonovou. ale co.“ „Pohlídám ti dveře. Byla to záminka pro Proměnu. chtěla ho líbat tím víc. že už byla v tu chvíli obvykle hotová. „Pamatuješ na ni? Chodila do kostela.) „Budeš se koupat?“ zeptala se máma. „Mami. Někdy byl děsný romantik.Nakonec mu Eleanor nedovolila na zadní stranu nic napsat.“ řekl Park. Eleanor asi působila nadměrně šťastně. (Úchylné. aby ji zničil. Po večeři (zapečené maso a krokety) se přesunuli k Parkovi do pokoje. „Tak si tě vyfotím.

“ „Možná…“ „No.“ řekla.“ „Já nejsem rozumná. „Však to poznáš.“ konstatovala máma a natáhla se. „myslím tebe. Tracy se spustila s nějakým klukem z jejich čtvrti. „No. že jsi. já jsem si jen uvědomila. jako by existovaly dva druhy holek. Eleanor se prosmekla kolem mámy a běžela do pokoje.“ řekla máma. jak k domu zajíždí Richieho pick-up.“ řekla Eleanor. až budeš starší. taková rozumná.“ pokračovala máma. ===+= . Máma stála u sporáku a sledovala ji.“ „To není tak daleko od pravdy. „Ty děláš.“ dodala máma.“ odvětila máma. „Měla dceru stejně starou jako ty – Tracy. Ve vaně už bylo skoro dost vody. aby se namočila.“ Eleanor si přitiskla džíny na prsa. Nejdřív se na ni ale dívala a dívala a dívala. Celá rodina nebyla v kostele už tři roky. co se klukům líběj. „A statečnější. Rychle si spláchla vlasy. aby si mohla umýt hlavu.“ „Já si je nepamatuju. kam by mohla uložit Parkovu fotku. Vzápětí dovnitř vklouzli i Ben s Myšákem.„Asi ne.“ řekla. * Eleanor nenapadalo žádné dost bezpečné místo.“ řekla Eleanor. „Ty rozumný a ty.“ Obě zaslechly. chtěla dát Eleanor ruku na rameno. a tak ji zapnula do jedné kapsy školní tašky. než jsem kdy byla já. „Počkej. co se týče kluků. stoupla si a pod ručníkem se oblékla. jaký mám štěstí. je těhotná. „Jsi rozumnější. „Držíš se od nich dál. černochem.“ řekla Eleanor. Eleanor ucouvla. co se týče kluků. Jaký mám štěstí. To je rozumný. „A Eileen je z toho strašně nešťastná. Eileenin manžel příšerně zuří. „Že ses nespustila s černochem?“ „Ne. Já jsem nebyla sama od osmý třídy ani chvilku.“ Eleanor vytáhla špunt a pečlivě posbírala špinavé věci. V zadní kapse měla Parkovu fotku a nechtěla.

se cítila v bezpečí.“ Aj rom bibi. Nejspíš je v diskontu měli ve slevě. džimi džimi aguára. a tak máma udělala k večeři pizzu Totino’s. aj rom bibi. Pak si Eleanor s Maisie sedly v obýváku na zem a snažily se naučit Myšáka tleskačku. hory doly aj rom bibi. Bylo to marné. Pravou rukou – pravou. Saša bibi Mexiko. Myšáku. džimi… „Proboha. „v sudým počtu to půjde líp. „Pojď nám pomoct. Začni znova…“ Aj rom bibi… „Myšáku!“ ===+= . protože jich byl plný mrazák.“ řekla Eleanor. kde se jí dotkl. Buď si zapamatoval slova. Bene. nebo jak má tleskat. Všude. Maisie to příšerně štvalo. ale obojí zároveň nesvedl. Takhle. Park měl taekwondo. „Začni znova. kde se jí dotkl.KAPITOLA 44 ELEANOR Středeční večer nebyl nejhorší. ale Eleanor pořád cítila vzpomínku na něj. Při jídle se koukali na seriál Highway to Heaven. úplně všude.“ nařizovala pořád dokola. (Všude. se cítila nedotknutelná.) Richie musel zůstat dlouho v práci.

“ „To mám jako řídit?“ „Jasně. „Nebo si můžeme na pizzu někam zajet. „Já ani nemám hlad. „Podej mi kabelku.“ řekla máma. jeho máma a Eleanor. „zajedem si na pizzu. Zajděte si do kina nebo někam.“ řekla místo toho. Park. Dejte si véču. „Můžu ohřát pizzu. ale Park se rozhodl. teď už si o něm i máma myslí.“ hlesl Park. „Jo. kam chcete. Park se podíval na Eleanor. Chceš něco z Pizza Hut? Máme ti objednat donášku?“ „Jeďte si.“ odpověděla. Jeďte.“ odpověděla máma. pak ještě deset. „Zajeďte si s Eleanor na tu pizzu sami. Nevěděl. „Určitě?“ zeptal se.“ řekla jeho máma. „Ne.“ Dala mu dvacet dolarů. „Jo. „Děkuju….KAPITOLA 45 PARK „Nechce se mi vařit večeři. jak je rok dlouhý. „Máš strach?“ Šmarjá. Seděli na gauči a koukali se na Kolo štěstí. „Tak my asi hned pojedem?“ „Ještě ne…“ Máma se zadívala na Eleanořino oblečení a zamračila se. že to nebude řešit. jeďte. .“ řekla jeho máma. „Takhle nemůže Eleanor jít ven. už by Eleanor cpala do plísňové minisukně.“ Park se zazubil. Jako by čekali. Byli tam jen oni tři.“ „Mně se vlastně nechce dělat vůbec nic. pořád ještě zaraženě. jaká pravidla platí ohledně výletů mimo dům.“ On i Eleanor na ni zůstali zírat.“ Kdyby měly stejnou velikost. Jeho táta odjel střílet krocany a měl se vrátit až někdy v noci a Josh přespával u kamaráda.“ navrhla máma. „Nikdy nemám dům jen pro sebe.“ Trávila sama doma celé dny.“ řekl Park. že je poseroutka. budu řídit. Eleanor radostně vykulila oči a pokrčila rameny. že jeho máma se čtrnáctidenním zpožděním vykřikne: „Apríl!“ „Klíčky jsou na věšáku. Váhavě s Eleanor vstali z gauče.

že vypadá kouzelně. pusu měla růžově lesklou.“ řekl.“ Vyšli ven k autu a Park otevřel Eleanor dveře. že vypadá suprově.“ „Víš. Na východ od jejich čtvrti byla akorát řeka.“ řekla jeho máma.“ řekl. naklonila se přes sedadlo a otevřela dveře na jeho straně. On i Eleanor sklopili oči. každá kudrlina se leskla a byla na svém místě. jako když prchám přes Berlínskou zeď. Bavte se.“ „Dobře…“ Střelil po ní pohledem – dřepěla skrčená na podlaze – a rozesmál se. „Nejezdi kolem Koleje.“ řekla a uvelebila se na sedadle co nejníž.“ řekl.“ Rozjel se na západ. „To je divný.“ prohlásila máma. (Vlastně mu přišlo. „Tak jo. pánskou košili s krátkým rukávem a pod ní nějaké fialové triko s dlouhým rukávem.“ ozvala se Eleanor. že táta odjel z města. „jo. Parkovi přišlo.“ „Svým způsobem je. Odtáhla Eleanor do koupelny a začala jí z vlasů tahat sponky. „Nevím. „To není k smíchu. „Park mi beztak bude pomáhat s tvým účesem i o svatebním dnu. jak to myslím. „Kolem čeho?“ „Tady zaboč doprava. Ve tmě ti svítěj vlasy.) „Jenom ti trošku předělám vlasy. že by chutnala po jahodách. Měla na sobě vojenské kalhoty. „Kam pojedem?“ zeptal se.“ „Aha.“ „Dík.„Vždyť takhle vypadám celej den. když se díváš. „Umím si otevřít sama.“ řekla Eleanor. „Ty dřepíš na podlaze a já smím řídit jen proto. Až odsud poznal.“ Nastartoval a podíval se na ni. „Počkám na vás v obýváku. „jeďte. Park se opíral o futro a sledoval je.“ ohradila se. ale z takového slova by se jí udělalo šoufl. Za pár minut už byla hotová. a než stačil obejít auto.“ zdůraznila.“ odtušil. „Zalez si ještě níž. „Roz-pus-tit. „Můžeme prostě jet někam daleko odsud? Připadá mi.“ řekla. „Jako kdybych to nikdy dřív neviděl. Její vlasy vypadaly perfektně.“ .“ řekla máma.

„Musíme jet někam konkrétně?“ zeptala se. takže řidičák pro Eleanor nebyl na pořadu dne. kam kluci vozí svoje holky. jak to s ní cloumá. přistihla se. „Pojedeme do centra.„Táta chce. „Tak jo. ELEANOR Chtěla jet tam. ale znovu promluvili až na 42.“ řekl. „No. někam jet musíme…. pak zas zpátky. Vážně nevěděl. „Nevím. „Hele. A nechtěla se Parka ptát: „Hele.“ odvětil Park. „Jo.“ PARK .“ „Tak v čem je problém?“ „Problém je ve mně. Jo. Stejně dobře si mohl zapálit cigaretu nebo poručit skotskou s ledem. Stačí. prostě jí připadal o tolik starší… Eleanor neměla ani žákovské oprávnění. ulici. „Kam jedeme?“ zeptala se. „Ale musíme něco konkrétně podniknout?“ „Jak to myslíš?“ „Nemůžeme prostě někam jet a být spolu? Kam lidi jezděj. Uměl dojet ke škole a do centra a to bylo všechno. už jsme daleko. nervózně upřel pohled na silnici.“ odsekl podrážděně. ale možná se to tak dělá jen v seriálech. kam tady jezdíte.“ řekla. aby se s nimi mohli cicmat. ale pokaždé když přejel do jiného pruhu nebo se podíval do zpětného zrcátka. „Kam chceš jet?“ „Nevím. počkej…“ Zajel na parkoviště a otočil to. až budem na 24. abys řídil. ulici se posadila. můžeš si sednout?“ „Sednu si.“ odpověděl. aby byli spolu? Nemusíme ani vylízt z auta…“ Otočil se k ní.“ „Já manuál zvládám.“ Na 24. já jen. Dokonce ani její máma nesměla řídit. když zvládneš manuál. když chcete zamlžit okýnka?“ Protože co by si o ní pomyslel? A co kdyby znal odpověď? Snažila se moc nežasnout nad Parkovým řidičským uměním.

Antiquarium a všechny ostatní krámy s deskama. hele. a pak si vždycky uvědomil. ty trubko.“ „Mám dojem. že by se musel naučit řadit. že tady něco takového vůbec je. Když už byli v centru. Verze Omaha. že i za tohle může Park. Pak na zmrzlinu do své oblíbené cukrárny. Eleanor tady ještě nebyla. jak se husy slétají na břeh umělého jezírka. co prodávala v krámě s deskama. Vážil si toho. co? Prochodili všechny uličky trhu a pak šli do parku přes ulici. A do svého třetího nejoblíbenějšího krámu s komiksy.“ Sedli si na lavičku a sledovali. Park ji vzal do své oblíbené pizzerie. „Jé. Park vzal Eleanor kolem ramen a ucítil. Nikdy ji nenapadlo. stejně jako nikde jinde. jaký jsem kdy viděla. Pořád předstíral.“ „Tak jo.“ vyhrkla.“ řekl. že Park je nejfajnovější úlovek široko daleko.) PARK Skončili v Central Parku. „Tak jsou to nejhezčí husy.“ Neřekla ani slovo o tom. připomínala si pořád. „Labutě. Protože je tvůj kluk. pořád opakovala. „Musíme tohle dělat i v budoucnu. V centru se procházela spousta dalších mladých a někteří byli ještě divnější než Eleanor. že přece jsou. blátivo a dost zima. jako že divný. a přitom v celé Omaze pořádně nic jiného k vidění nebylo. (V duchu byla přesvědčená. Svět se kolem něj samovolně měnil v lepší místo. „Co?“ „Chodit ven.Přece jen vylezli z auta. Eleanor neměla tušení. ELEANOR Park ji celý večer držel za ruku. a i když bylo mokro. V každém uchu měla osm dírek a evidentně byla přesvědčená. A ta holka. jako že to si děláš srandu? a Eleanor se na ni podívala. že jsou na opravdovém rande. že to jsou husy. Podívala se na Eleanor. jak moc se jí tady líbí. . jako by byl její kluk. Nikdy ještě nebyla ani na Starém trhu.“ řekl. z toho neměla ani trochu radost. že Omaha může být vcelku pěkné místo k životu. Park chtěl Eleanor ukázat Drastic Plastic. jak se o něj opírá.

Aspoň budou mít moji holoubci dost času.“ Park pokrčil rameny a natáhl jednu její lokýnku.) A přichystala by se u Parka doma. Na férovku.“ odpověděla.“ „Ve skutečnosti máš tři šance…“ „Fajn. tak půjdeš se mnou na maturiťák příští rok?“ Rozesmála se.“ „Ty si myslíš. Ačkoli když to teď Park navrhl.“ „‚I Want to Know What Love Is‘ není zas tak špatná písnička. Půjdeme na maturitní ples. že jde na ples s Tinou. až jí bude dělat účes. (Stará dobrá Tina. Jasně. kterého by bylo zapotřebí. co je maturiťák. „jasně. ELEANOR Maturitní ples. že to nedopadne.“ podotkl. Máš jen jednu šanci. I kdyby . co je maturiťák. Protože chtěl mámě pomáhat.“ prohlásil. „Tys snad pil. „Jak to můžeš vědět?“ „Protože téma je ‚Chci vědět. To určitě. ale proč bysme tam měli chodit?“ Protože chtěl vidět Eleanor v krásných šatech. „Já vím.“ řekl.“ Neoblomná jako kámen.“ „To by ses totiž nejdřív musel naučit řadit. až byla rovná. Víš.„Měli bysme jít na maturiťák. „A je to trapárna. Já ti nikam neuteču. jeho máma by byla štěstím bez sebe. že jde na maturiťák… To jí hlava nebrala. A musela by vyloupit banku. „Protože je to maturiťák. Množství klamu a lží. aby zatajila před mámou. Jediný zádrhel představovaly šaty… Vyrábějí se vůbec plesové šaty v její velikosti? Musela by nějaké koupit v oddělení pro matky nevěst. Jo. „Však uvidíš.“ odpověděl.“ řekla. Řekla by mámě. Eleanor úplně viděla. „Na ples. Bezva. že maturiťák je trapárna. vždyť je od Foreigner. co je láska‘. aby mi ušili šaty a narvali je do oříšku. Můžem jít příští rok. „Jo. jak by se to dalo zařídit. „Cože?“ Zvedla hlavu. ne?“ „Vím. „Ale nemůžeš se vrátit v čase a jít na něj jindy.“ namítl.

skuhrá. „Proč proto?“ „Protože jsem takovej typickej pěknej americkej kluk. Leda ve snu. abych tě pochválila. „Nechci se o tom bavit. „Proč naštěstí pro tebe?“ „Ale nic. že s ním příští rok půjde na maturitní ples. že jsem povrchní. že ho doprovodí na debutantský večírek. „To kvůli tobě si ta husa myslí. Ples. jak ji vůbec někdo jako on může přitahovat. ale doopravdy se mu nechtělo mluvit o tom. že nejsi pěknej kluk?“ opáčila. jak jsi hezkej?“ . ale já jsem holka z docela jinačího těsta. Eleanor si ho chladnokrevně prohlížela. Nebo dvojče. „Samec od husy je houser.“ zavolala na ně Eleanor. To sedne.“ řekl Park a pevně si stiskl zátylek. na který bude kdy pozván. že jo?“ „Jo. jak když ho bolej záda. nedokázala by ji utratit za něco tak pitomého jako plesové šaty. Koupila by si nové vansky. když se shodí. „Není to náhodou spíš houser?“ řekl Park. „Myslíte si. „Chceš říct. „Nemůžeme se bavit zas o plese?“ „Řekl jsi to. afterparty po předávání Oscarů a na každý jeden „ples“. „Proč proto?“ „Neměl bych se ptát spíš já?“ „Myslela jsem. že bude legrační. Hihňala se tak moc. že mě tou svojí labutí krásou ohromíte.“ Litoval. aby si mohla přehrávat kazety… I když úplně nejspíš by ji dala mámě. souhlasila i s tím.“ nedala se.“ řekla. že to řekl. PARK Poté.“ řekl.“ „Naštěstí pro mě. že se tě můžu ptát. co mu Eleanor slíbila.“ Prohrábl si vlasy a zadíval se na bláto. na co chci….“ poznamenal Park. jako kdyby ho obě ty slabiky zabolely. houser. Nebo pořádnou podprsenku. „Jen si kejhejte. proč naštěstí pro tebe?“ „Proto.jí z nebe spadla k nohám stodolarovka. Hele. Myslel. že husy začaly protestovat.

“ Vzala ho za bradu a otočila mu hlavu. že v Asii s tím Asiati problém nemají. „Ne.“ „To není pravda.“ řekla a naklonila se k němu.“ odvětila Eleanor. když ho políbila první.“ odpověděl. díky čemu vypadají asijský holky exoticky. Jako že nádhernej.“ Pak ho políbila. Krom toho.“ „Ten herec byl běloch a hrál mnicha. Bílým chlapům přijdou exotický. „Se mnou to má společný všechno.“ „Mně to není jasný….“ odvětil. Park se zadíval na jezírko. co je zjevný na první pohled?“ „Jo.“ Eleanor si založila ruce na prsou. že mi připadáš nádhernej. Musel od ní přitom odvrátit pohled – úplně stranou. že se pletu? To máš smůlu. abys mi dokázala. otočil se od ní celou hlavou. „s tím karatistou…“ „kung-fu?“ „Jo.“ řekla.„Ne. „Aspoň tady ne. „přesně. „A co ten starej televizní seriál. žádný takový nejsou.“ řekla. ale určitě to není navzdory tomu. Předpokládám.“ „Ale…“ „Snažíš se vylovit z paměti nějakýho supersexy Asiata. Prostě jen vím. „Vždyť to… Ani nevím.“ protestovala Eleanor. „Je přece úplně jasný. Všechno to. „Když se na tebe podívám. že jsi Korejec.“ řekl nakonec Park. že jo? Ale sestřičky neodjížděj na dovolenou do Soulu.“ „Jako že krom toho. působí na chlapech tak. jestli mi připadáš tak nádhernej.“ Houser na ně pořád kejhal. aby mu viděla do obličeje.“ řekla. Celej ten seriál se odehrává v Koreji a všichni doktoři pořád flirtujou s Korejkama. protože jsi Korejec.“ „A co…“ „Žádný nejsou. co je zjevný. Já to zjišťuju celej život. „Nechápu. Pořád se na Eleanor nedokázal podívat. co to má společnýho se mnou. že připomínají holky. co to vlastně znamená. proč jsem to řekl. Otočila se k němu na lavičce čelem a sundala mu ruku z krku. aby si nabrnkly sexy Korejce. Parku…“ . „Koukni se na M*A*S*H*. Park shrábl hrst tajícího sněhu a jen tak vlažně ho hodil jeho směrem. „Koukni na tvýho tátu a tvoji mámu…“ „Asijský holky.“ zopakoval. „Asijský chlapi nikomu nepřijdou sexy. Zbožňoval. „netuším. to je něco jinýho.

Park přikryl její ruku dlaní. „podle mě je u tebe hlavní. když se na něj podívala. ale ve skutečnosti to bylo dokonale čitelné. když se podíval na hodiny na palubní desce. Eleanor ho . a nejspíš už bylo dost pozdě.“ řekl. na co teď myslím. Ruku v ruce zamířili parkem k autu. že jsi nádhernej. ELEANOR Auto měli zaparkované na druhé straně tržiště. podle který si mě lidi zařadí.“ řekla. když pomyslela na to. aby to vypadalo přirozeně. Možná to bylo tím autem… Impala sice zvenčí nevypadala nijak zvlášť lascivně. „Možná mě doopravdy přitahujou korejský chlapi. „Není tak pozdě. Park si nevzal hodinky.“ řekla.“ Park odtáhl ruku a zasunul klíček do zapalování. „Dobře.“ odpověděla. Byl to prostě jeden z těch večerů. už zavíral oči. „Ne. Jsi prakticky kouzelnej. Pokaždé.“ řekl. pomyslela si. Eleanor se znovu zmocnilo napětí a bezhlavá lehkovážnost. pak oběhl auto a nastoupil si. Pokaždé. ale vevnitř to bylo něco docela jiného. nebyl to žádný kombík s nákladovým prostorem vyloženým kobercem na zakázku. co to znamená. Přední sedadlo bylo skoro větší než Eleanořina postel a na zadním by se mohl odehrát román od Eriky Jongové. „protože to je první věc.Zbožňoval. že mu dá pusu. Park jí otevřel dveře. být Korejec…. jak jsem myslel.“ „A ještě že se z týhle díry nikdy nedostanu. Opřela se rukou o sedadlo mezi nimi. Půl deváté. „No. „Máš hlad?“ zeptal se. „Vůbec nevím. když říkala jeho jméno.“ „Ještě že jsem jedinej Korejec v Omaze. Snažila se. Přečti mi z očí. a když se k němu blížili. co znamená být Dán nebo Skot.“ „Povídám ti. „a ani o tom nevím. on se zrovna díval na ni.“ řekl. „Jo….“ řekla. bylo tam už skoro prázdno. „Záleží na tom?“ „U mě jo. já zas nevím.“ Parkovi tohle slovo nevadilo.“ řekla. Vstal a pomohl Eleanor na nohy. U mě je to hlavní.“ Ochladilo se.

(Trvalo by moc dlouho srovnat se do lajny. i když už se blíž dostat nemohla. než čekal. že by měli přestat. Panebože. mít ji pod sebou. „Jo.) Eleanor vyšplhala po jeho tričku až na něj. Zdálo se nemožné. kde byla. mysleli byste. než čekala. pomyslela si. Parku. vstávej“. že to bude jako ráj plus nirvána plus ta scéna ve Willym Wonkovi. řekla si v duchu. „Co?“ Nejspíš ho napadlo. ještě lepší. že bysme měli… nesmíš si myslet. Fakticky schvátil. Jestli to Eleanor cítí jen přibližně tak jako on. A Park si ji přitahoval pořád blíž. Tohle jsem s ním udělala já.chytila za rukáv. „Myslíš. PARK Byl to tak fantastický pocit. že ruku nechal. jo? Myslíš. Vždycky měl větší sílu. aby to pro Eleanor bylo tak skvělé jako pro něj – ale na její tváři se střídaly takové výrazy… Vypadala jak holka z videoklipu Prince. Nechal klíčky být a jedním rázem se otočil a schvátil ji do náruče. k neuvěření. Oba sebou trhli a Park ji omylem kousl do jazyka. jako když hrajete „Honzo. Tentokrát už to bylo jiné. tam to bylo obrovitánské.“ odpověděla a byla ráda. Skončila zaklíněná mezi Parkem a volantem. že bysme si měli vlézt dozadu?“ Sklouzla z něj a překulila se na zadní sedadla. Nepostupovali v předepsaných krocích. Ani ne za vteřinu přistál Park přímo na ní. ne. jak toho vůbec kdy budou moct . že Eleanor s Parkem tohle dělají dnes a denně. „Co ty?“ „Jo…“ Ztěžka dýchal a byla to paráda. Ani se nelíbali přímo na pusu. že jsem nějakej chlívák. že do sebe nedokázal dostat žádný vzduch. než stačil klíčkem otočit. nemyslím. „Dobrý?“ zeptal se. protože okýnka se ještě nezamlžila). Krev jí z jazyka nejspíš netekla.) Park oddechoval tak prudce. Nemysli. „Myslíš…. a ne zatím podruhé. a když jí zajel rukou pod triko. kde Karlík začne létat. opřela se o klakson. (A to čekal. Ne. Kdybyste se na ně v tu chvíli dívali (a to by klidně šlo.“ řekl.

„Cože?“ To nedávalo zrovna smysl. „Tak jo. ===+= .“ „Aha…“ Rozesmál se. Bruce Lee musím uznat…“ Prohnula se v zádech a on zavřel oči. Parkova ruka zamrzla ve vzduchu. „Supersexy Asiat. Nikdy se jí nenabaží. Bruce Lee. nemohl si pomoct.“ zašeptala.nechat? Přetáhl jí triko přes hlavu. „Bruce Lee.

než na kolik byla připravená. Jednotlivé definice met. že prožije milostnou scénu jak z dívčího románu. Chvíli s Parkem zůstali v uličce. které kdy slyšela. (Aspoň podle ní to byla druhá meta. Připadala si radioaktivní. ale už nebyl vidět. Zplihly mu vlasy a padaly mu teď do očí.“ Přikývl. (A nepoužívala by takovéhle dementní baseballové příměry. Vypadal ustaraně. Zůstali na druhé metě. „Jo. Pusa. jo. Triko. seděli na předním sedadle auta. „Jo.“ řekl. ne tak úplně – ale zašli o dost dál. jestli si to už nikdy nebudou moct zopakovat.“ řekla. ne?“ To už hlavu zvedl. Kdyby Eleanor směla mít normální vztahy s klukama. jen se drželi za ruce a měli pocit. Ne že by s Parkem zašli zas tak daleko. Já jen…“ Čekala. Eleanor prostě věděla. když se ocitla na zadním sedadle – neměla by pocit. jak to vydrží. „Tak jo. ale v celém domě byla díkybohu tma. si odporovaly. „Touhle dobou už bývám doma.) Stejně to nebyl home run. „Měla bych jít.KAPITOLA 46 ELEANOR Richieho pick-up stál na příjezdové cestě. co se dostala na pálku. Vůbec nečekala. Parkovi asi taky bylo divně.) Ale stejně… Byla to nádhera. „Mezi náma… všechno dobrý. že by ji něco prozradilo. že je to možná poprvé a naposled. i když hráli už druhou písničku od Bon Jovi. . ale nezvedl hlavu a nepustil ani její ruku. Eleanor mu udělala na rameni cucflek. že netušila. Vlasy. jako že zrovna sjeli vodopád. neměla by nutkání odpálit home run hned poprvé. když seděli v tom autě přinejmenším půl hodiny. Aspoň Eleanor ten pocit měla. Za to může její máma.“ řekla Parkovi. Taková nádhera. Ani se nedotkl rádia.

Navzdory tomu kraválu spali. Jako trubka. Polkla. Zašátrala pod svojí nohou a vylovila příšerně pomačkaný komiks.“ Otevřela dveře auta. Eleanor ji sundala. jako by se styděl. To by Eleanor taky chtěla umět.“ řekl. Eleanor. Pak se zarazila a ohlédla se na něj. uslyšela. jenže přistála na kocourovi. ale byl něčím zapatlaný.“ odvětila. rychle se k ní naklonil a dal jí pusu na tvář. Kolikrát to asi takhle zaspím já. Vřískl a ona ho zpod sebe vytáhla a vzala ho na klín. „Jen… mně se strašně moc nechce s tebou rozloučit. zahodila ho a otřela si mokré prsty do kocourova kožichu. Flíčky zelených očních stínů… . Něco pod ní zašustilo. jak se červená. „Počkám tady. Pudr. jak se hádají. Richie zase začal hulákat – „můj barák“ – a s Eleanor i kocourem to cuklo. Už mluví jako on. Potom zvedl jedno obočí. Podařilo se jí vydrápat na svoji palandu. Zadívala se na postel a mrkala tak dlouho. aniž na někoho šlápla. ne?“ „Všechno perfektní. „Nemusíš se se mnou už nikdy rozloučit. „Dneska….“ vydechla a začala ho drbat pod krkem. že v uličce je dost tma a není na ní vidět. I peřina byla nějaká mokrá. Pokusila se sešit uhladit na klíně. napadlo Eleanor.“ řekla a zavrtěla hlavou. Ročenka X-Men.Zavřel oči a zavrtěl hlavou. „Pššt.“ Otevřel oči a zadíval se přímo do ní. „Ale mezi náma všechno dobrý. byly těžké jako kůň. Eleanor zamířila co nejtišeji k pokojíčku. Doufala. Tohle zřejmě byla třetí meta. Krucinál.“ řekl. „ale už nikdy?“ Zakoulela očima. než zajdeš dovnitř. Všichni malí leželi na zemi.“ Park se usmál. od tekutého make-upu. Eleanor jeden střep opatrně vytáhla kocourovi z ocasu. až si oči zvykly na tmu… Roztrhané stránky komiksů. „Jenom dneska.“ Jakmile se Eleanor vplížila dovnitř. Kolem nohy měl omotaný dlouhý kus leskle hnědé kazetové pásky. „Měj se. „Uvidíme se zítra. Už nikdy. Bene. S kousíčky rozbitého skla. od krému nebo něčeho takového… Ne. dokonce i Maisie. Richie něco řval a máma brečela.

Prázdná. Kdesi v domě máma brečela. Víko bylo rozervané málem na dva kusy a někdo na něj něco napsal tlustou černou fixou – Eleanořinou fixou. Sluchátka byla zlomená.Kilometry pásky. že bude lehká jak vzduch. Krabice od grepů ležela v nohách postele a Eleanor věděla. jako by už nikdy neměla přestat. ještě než po ní sáhla. ===+= . „mislíš že ze mě budeš dělat vola? tohle je muj barák mislíš že se můžeš kurvit se sousedama a že na to nepřídu to si mislíš? vim jaká seš a zatrhnu ti to“ Eleanor zírala na víko a snažila se pospojovat písmena do slov – ale zasekla se na tom povědomém spádu hrubek a známém rukopisu. visela na kraji palandy.

===+= .KAPITOLA 47 ELEANOR Eleanor zvážila svoje možnosti. 1.

Eleanor se k ní z postele natáhla. „Hej. Byla skoro u Parkova domu – k němu domů jít nemohla.“ zasyčela Tina. Stoupla si za strom. Pak slezla z horní palandy na dolní. Eleanor si všimla. . „Hledal tě tady tvůj nevlastní táta. a po příjezdové cestě k ní kráčela Tina. vyběhla na ulici a běžela rychleji. Musí se schovat. jak utíká z domu? Co když se za ní Richie pustí? Poodešla z chodníku na něčí dvorek.“ odvětila Tina. Co když někdo slyšel. že nevěděla. Pak vylezla oknem ven na verandu.“ řekla Tina. „Ale někdo mu to řekne. a to jen proto. Eleanor.KAPITOLA 48 ELEANOR vlhne ti ze mě? Odhrnula zprasenou peřinu a položila kocoura na čisté prostěradlo. Dívala se na Eleanor stejně zhnuseně jako obvykle. v ruce pivo. kam dál. podepřená baseballovou pálkou. „Hej. „Nic jsem mu neřekla. Ohlédla se.“ vykuř mi ho Eleanor se zadívala do ulice. že poběží dál. Sklápěcí vrata garáže byla pootevřená. načnu tě „Hej. Pak zavrtěla hlavou. ale nohy měla úplně zesláblé. že tam někdo je.“ Eleanor se rozhlédla. jestli ho má stejně malýho jako auťák.“ Eleanor si toho holčičího hlasu nevšímala. Může za to Tina? To od ní se to dozvěděl? „Zeptala jsem se.“ „Řeklas mu o Parkovi?“ Tina přivřela oči. Rézi. Utéct před ním. Školní tašku měla u dveří.“ „Cos mu řekla?“ zeptala se Eleanor. Eleanor uvažovala. rozepnula ji a z postranní kapsy vyndala Parkovu fotku. „Celej večer jezdí po čtvrti sem a tam jako magor. Stála před Steveovým domem. než to kdy svedla o těláku. Zpomalila až na další křižovatce.

ale nic ji nenapadalo. Rézi. „Taťka tě hledá. vyřvával metal. Zastavilo. „Nic.„Co to s tebou vůbec je?“ zeptala se Tina. „Hele.“ Tina načala další pivo a postavila ho Eleanor do klína. abych ho zabil? Stejně chci zabít Tininýho.“ . Eleanor si zakryla hlavu pažemi. hangman. „To byla pětka. než vychladne. „Dali jsme je za pivo. „Hoď to do sebe.“ řekla Tina. Eleanor si ho vzala. „My jsme měli drobný. měl nečekaně měkký hlas. „Jednoho zaplatíš. „Sedni si.“ řekla Tina tónem.“ řekl Steve.“ Tina zavřela oči a vyfoukla kouř ke stropu. na podlaze s jednou holkou z autobusu. prostě aby měla něco v ruce. Plechovka se jí ohřívala v ruce. Chutnalo to štiplavě a žlutě.“ řekl Steve. Z auta.“ řekla. „Musím odsud pryč.“ Šklebil se od ucha k uchu. „Ta svině je tvůj nevlastní fotr? Chceš. Byl tam taky Mikey. máš ňáky drobný?“ Eleanor zavrtěla hlavou. Jednoho zaplatíš. „To je Velká Rézi?“ Steve seděl na gauči.“ Eleanor šla za ní po příjezdové cestě a přikrčená vstoupila do zakouřené temné garáže. Rézi. Black Sabbath z autorádia vystřídali AC/DC a pak Zeppelini. co má udělat dál. Black Sabbath. který od ní Eleanor ještě nikdy neslyšela – starostlivým. turn your head a while…“ Eleanor přes mokré kladivové údery svého srdce poslouchala. pamatuješ?“ „To nebyly drobný. druhej… zadarmiko. druhej je zdarma…“ Zahihňal se.“ zařval Steve a mrsknul přes celou garáž plechovku od piva. „Pojď. jak Steve zpívá písničku za písničkou. „Musíš mu jít z cesty.“ vyzvala ji Tina a ukázala na druhý konec gauče. „Máš průser. Tlamu měl větší než lev. „To je její nevlastní fotr. Snažila se vymyslet. „Hangman. Eleanor taky zavřela oči. Eleanor se poslušně napila. vim že si kurva cítim z tebe mrdku Vstala.“ Na konci ulice se vynořily světlomety auta. Můžu je vzít voba v jeden den. které stálo uprostřed garáže na cihlách.“ „Nevlastní fotr.“ zašumloval Steve. Steve se přidal. „Měli bysme si zahrát čáru. Tina se posadila vedle něj na područku a zapálila si cigaretu.

sloupl z Eleanor všechny vrstvy. „A kam jako půjdeš?“ „Pryč… Musím to říct Parkovi. došlo jí. Dopadl do dřepu jako Spider-Man a rozběhl se k ní.“ „Ne. i když není. Ještě pořád mu zářila pod víčky.“ Je to pravda. když teď ví. „On mě zabije. lekl ses?“ vyptával se Steve. že jsem Freddy Krueger? . dokonce jí odšpendlil podprsenku – pak ji položil na modré potahy. než se vrátili na přední sedadlo impaly. Tina měla ve tváři tvrdý výraz.“ řekla Tina. Chladná běloba ve tmě. To byl pohled. dar… „Parku. Byl to Steve. Odtáhl závěs. Uslyší ho máma. ať zmizne. Nalepený na sklo. „Děkuju pěkně.“ „Hej. stála v šeru u Steveova domu spolu s Tinou. „Jéžiš. Vypadala jako přízrak. „Myslels. To je vůl. mořská panna. Chystal se Stevovi říct. Oni ji drží jako rukojmí? Ona drží pivo? ELEANOR Jakmile ji Park uviděl. Dneska večer. Nejspíš visel na parapetu. jaká je pod oblečením – a nejbližší budoucnost neslibovala žádné příště. ale pak uviděl Eleanor. jak se jí krkem prodírá vzlyk. Park se na posteli posadil a přihlouple se rozhlédl. Jeho obličej zmizel a Park uslyšel.“ řekla Tina. šťastná náhoda.“ Někdo zaťukal na okno a on se k němu klopýtavě vrhl. Upustila pivo do trávy. pihy jí vystupovaly na ramenou a tvářích jako tečky smetany na hladině kávy. vytlemený jako maniak. Nejspíš už je u Koleje a zapíjí to.“ PARK Park nemohl usnout. Park rychle otevřel okno a vyklonil se. Bude to nekonečné utrpení.“ řekl někdo. vylezl z okna a zůstal viset metr a půl nad zemí – zláme si kotníky. Eleanor cítila.“ řekla Eleanor. „Parku. Dnešek byl další výjimka z pravidla. Tady tě nenajde. „Klídek. jak ztěžka žuchl na zem.„Bóže. Tohle pivo bylo poslední. Parku.

Mikey. Jako že hodně. Čekají snad od něj. Nedovolila mu odtáhnout se tak daleko. Garáž smrděla. Steve. „Hele.“ sykla Tina. „Mikey?“ „Musím odjet. „Co se stalo?“ vyhrkl. „Je to pravda?“ zeptal se Park Eleanor. „Auto. aby se nepraštil o vrata. co má barvu jak sračky…“ Park se sehnul.“ „Dej si bacha.“ řekla Tina. „Měli bysme jít zpátky do garáže. jeden jako druhej.“ řekl Steve. Přikývla a zabořila mu přitom hlavu do prsou. co se muselo stát.“ Rozchechtal se. dokud je světla neminula a nezmizela. „Teče ti krev?“ zeptal se Park a vzal ji za ruku. Nabídl ho Parkovi. Eleanor odtáhla Parka ke zdi garáže. Hrávali tam stolní fotbal. nohy na Steveově klíně. že ji unesli. připadala si zas ve své kůži. „Co se děje?“ „Hledá ji její nevlastní fotr. Park byl pořád přesvědčený. Steve se posadil na jeden konec gauče a hned si zapálil jointa. PARK U Stevea v garáži nebyl od základky. my půjdeme zpátky k nám. „Co se děje?“ Rozbrečela se. Mikey. „Děkuju. krouží tady v tom svým plivátku. jako kdyby tam někdo vykouřil už tisíc jointů a zamáčkl je do tisíce plechovek od piva.“ Park si nedokázal ani představit. Seděla na područce gauče. „Vyjebali by i s vlastní mámou. slyšels to?“ Znovu kopl do camara.“ řekla – přísahal by. Teď tam bylo camaro na cihlách a u zdi starý gauč. aby na ni viděl. „Zklidni se trochu. Vzala si od něj jointa. že mluvila na Tinu. ale zastavila se.“ zašeptala Eleanor. Teda spíš s vaší mámou. že zaplatí výkupné? „Tak mluv.Tys myslel. „Ty vole. „Nevlastní fotři jsou svině. Camaro se trošku houpalo a Steve kopl do dveří.“ zamumlal do temene Eleanořiny hlavy. Jakmile se jí dotkl. Eleanor šla za ním. „Co se děje?“ zeptal se znovu. . že Eleanor skončila tady – ale prakticky ho sem odvlekla a teď se k němu choulila. kámo.“ řekla Tina. a v té jí bylo hrozně. že mi utečeš?“ Park už byl u Eleanor a chytil ji za lokty. ale ten zavrtěl hlavou. Park od ní poodstoupil a vzal ji za ruku. jako by je varovala. dyť ho převrátíte. Díkybohu.

Minuli to místo u garáže. Dokonce tam byl i maličkatý sporák a pidilednička. „To kvůli dnešku?“ Parkův mozek byl přesvědčený. Natáhl se a vzal ji za ruce – pravou dlaň měla umazanou od krve. o co vlastně jde. že ji něco bolí. protože jsem utekla. kde si obyčejně dávali pusu na rozloučenou.“ Park by s ní nejradši zatřásl. že všechno musí být kvůli dnešku.“ „Proč?“ „Protože už to ví. „Proč?“ zeptal se. „Protože to byl on. „Eleanor…. Máma pořád ještě nešla spát a táta dorazí každou chvíli. Zavedl Eleanor přes zadní dvůr a kolem domu babičky a dědy až na jejich příjezdovou cestu.“ „Cože?“ „Ach bože. „Nechávají je odemčený. Zírala někam přes stůl. Když došli ke karavanu. Připomínalo to tu domeček.“ Dřív si tady s Joshem hrávali. zacloumal s ní.“ řekl. Promiň.“ odpověděla Eleanor a zamnula si oči. „Ne. Jako kdyby se něco tak dobrého a tak špatného nemohlo udát v jeden večer bez toho. Park se dovnitř už dlouho nepodíval – teď se tu nemohl postavit rovně. neměla jsem sem chodit. praštil by se o strop. „Proč tě nevlastní táta hledá?“ „Protože už to ví. Bez ohledu na to. Naklonil se přes stolek a uchopil Eleanor za ramena.Divnější už tahle noc ani být nemohla.“ řekla. jako kdyby uviděla ducha. U stěny stál stolek velikosti šachovnice se dvěma sedátky. „Ne. To není kvůli nám. Park otevřel síťové dveře. Jako by sama byla duch.“ řekla. Před dvěma hodinami to mezi nimi bylo naprosto dokonalé a teď… Park se potřeboval vrátit domů. . ale nezdálo se. Teda…“ Zadívala se z okýnka ven.“ Přeskočil jí hlas. na jednom konci byla postel a na druhém kuchyňka. „Musím odjet. „Jen to všechno dělám ještě horší. „Vlez dovnitř. „Co se děje?“ Prosil. aby mezi tím bylo nějaké spojení. Park se posadil na jednu stranu a Eleanor proti němu. až by se mu otevřela – mluvila úplné nesmysly.“ řekl.

“ Eleanor zavřela oči a unaveně přikývla. Pověděla mu všechno. Počkej. když ještě nebyla ani v polovině.“ řekla. nechápeš.“ řekl a doufal. „Prosím. jak… jak se na mě kouká. „Třeba ti nic neudělá.“ ===+= . „Ty nevíš. o čem mluvíš. „třeba se tě jen snaží postrašit. Vůbec nevím. Vzala to znovu od začátku. „Ne. A Parkovi se rozklepaly ruce. že má pravdu.„Můžeme to vzít znovu od začátku?“ zašeptal. drž…“ Schoval ruku do rukávu a pokusil se jí otřít obličej.

Jako kdyby to jen odkládal na správnou chvíli. Protože já předstírám. nikdo. Ty to nevidíš. Až nezůstane nic. ===+= . Ale jako že se ke mně časem dostane. že to taky nevidím. Sleduje každý můj krok.KAPITOLA 49 ELEANOR Jak se na mě kouká. Jak na mě čeká. koho by mohl ještě zničit. Když si čtu. Když jím. Když se češu. Ne jako že mě chce. Jak je pořád všude.

“ řekla.“ odpověděla. . kdybych do St.“ „Ale když mu vysvětlíš. častěji mu oplácela pohled. jako by doslova brala rozum do hrsti. abych tam u něj zůstala?“ „Já… já jen nechci. jako by někdo držel svět vzhůru nohama a cloumal s ním.“ „Viděl jsi. Odhrnul jí vlasy z obličeje a podržel jí je za hlavou. Už mluvila srozumitelněji. on o mě nestojí.“ „Tak… kam teda?“ „Nevím.KAPITOLA 50 PARK Eleanor si odhrnovala kudrny z obličeje. ELEANOR „Kdy chceš odjet?“ zeptal se.“ navrhl. „Domů nemůžu.“ Zhluboka se nadechla a napřímila ramena.“ řekl. „Ale…“ Park se podíval Eleanor do očí a její ruce klesly na stůl. „Já vím…“ Vedle ní si sednout nemohl. Já nevím. abys odešla. Říkala jsem si. že pojedu autobusem. Paul v Minnesotě?“ Přikývla. „Strejda nám psal.“ Pojede stopem. „Já vím.“ „Jakože do St. „Ráno už to všechno třeba bude vypadat jinak. Třeba by mu nevadilo. ale Park měl dál pocit. u stolku nebylo dost místa. co mi psal na učebnice. „Musím jít. že můžu přijet na léto k němu. „Kam půjdeš? Ke svýmu tátovi?“ „Ne. jednu po druhé.“ řekla klidným tónem. Paul dorazila dřív.“ „Jak se tam dostaneš? Volala jsi strejdovi?“ „Ne. co…“ „On o mě nestojí. a tak se svezl na kolena a stáhl ji k sobě na lino. „Dneska. „Mohla by sis zítra promluvit se svojí mámou. „Vážně chceš.“ vzlykla a sesunula se dopředu.

to ne.“ „Do konce života. i kdyby jen proto. Rodinná auta. „Myslíš. „dá mi zaracha. že mě zajímá cokoli jinýho než ty?“ ===+= .Hádala. „Na autobusák?“ „Do Minnesoty.“ „Tak se jich nebudu ptát.“ „Myslíš. to ti vaši nedovolej. On pro ni pak přijede.“ „Ale táta tě zabije.“ „Odvezu tě tam autem.“ řekl. že zrovna tohle mě teď zajímá?“ Vzal její obličej do dlaní. „Nemůžeš jet sama autobusem. aby ji odvezl domů. „Lepší plán nemám.“ „Parku. Jestli ji nikdo neznásilní nebo nezavraždí – nebo neprodá obchodníkům s bílým masem – zavolá z Des Moines strejdovi na účet volaného.“ „Ne.“ namítl Park. že k dálnici dojde pěšky a pak se bude snažit stavět kombíky a minivany.“ řekl.

A mít domácí vězení u nich doma. potom vymyslí. ale žádné výčitky si nedělala. Měl pravdu. že ho do toho zatáhla. kdyby ji našli. kdy se popral se Stevem. Park se může vrátit až za několik hodin… Možná si měla vyčítat. Nebo možná ten den. co si počne dál.“ řekla. jasný?“ „Ne asi.“ „A čekej. Nerozsvěcej ani nic takovýho. Už bylo po půlnoci.“ Takhle vážný výraz u něj naposled viděla ten den. Jenomže už bylo pozdě couvnout. Ještě se naklonil zpátky do karavanu a pohladil ji po bradě. jestli ti malí vůbec dýchají.KAPITOLA 51 ELEANOR Park slíbil. Tehdy ho jedinkrát uslyšela říct to slovo na K. Teď jí připadalo ze všeho nejdůležitější utéct. kdy poprvé nastoupila do autobusu a on jí poručil. A potom byl pryč. že se vrátí. vždycky když začala ten plán domýšlet do důsledků. nejdůležitější místo na světě bylo pryč. Nechtěla nic. co by se stalo Eleanor. „Asi to chvilku potrvá. Měla napsat nějaký vzkaz? Zavolá máma policii? (Je máma v pořádku? Jsou všichni v pořádku? Měla zkontrolovat. jakmile zjistí.“ „Dobře. Najednou se jí zmocnila únava. Nebo možná taky ne… . jen si položit hlavu na stůl. než že dostane domácí vězení (leda by ho potkala nějaká strašlivá nehoda). Uteče odsud. až jeho táta bude doma a oba rodiče usnou. že utekla z domova… Ach bože. prosím. „Buď opatrnej. Eleanor se zase posadila ke stolečku. Přes krajkové záclonky odtamtud viděla k Parkovi na příjezdovou cestu.) Strejda ji u sebe stejně nenechá. to bylo jako vyhrát hlavní cenu v nějaké soutěži ve srovnání s tím. ať si sedne. až uvidíš impalu. totálně se sesypal. jemu se nestane nic horšího.

když vyšel z koupelny. Šedesát dolarů. že prostě skončí.“ Zahrabal špinavé oblečení až na dno prádelního koše a zpod ponožek v šuplíku vysbíral všechny peníze. Jako ten první den. co ho mohlo dostat do maléru. Nemusela by se vůbec rozmýšlet… A potom by je strejda Geoff poslal obě šupem domů. Máma by stoprocentně zavolala policii. jak si je nastrkat do kapes – ale pro Maisie by se měla vrátit především. Určitě smrděl naprosto po všem. jestli už to neudělali. vymyslela by. jak na to. zkazila by všechno ještě víc. kdy Eleanor vstoupila do toho domu a Maisie seděla Richiemu na klíně… Do prdele. „Zrovna jdu do postele. Eleanor nebyla nic z toho. i když to tak občas vypadalo. Je teď Richie tam venku a hledá ji? Maisie a Ben mu o Parkovi řeknou. Ne proto. že je drží na vodítku.Možná odsud uteče a potom prostě skončí. „Tady. Měla by se vrátit pro Maisie. kdyby se vzbudila a Maisie byla pryč. U nich v rodině nikdo nic nezamykal. jak to udělat. U rodičů v ložnici byla pořád ještě puštěná televize. zkusila by to. Skočí z takové výšky. že by se zabila – ani jednou – ale často myslela na to. Poběží. „Parku?“ zavolala máma. že nikdy nedopadne na zem. co mu zbyly od narozenin a od Vánoc. Maisie by s Eleanor utekla. Proto. Měla by se vrátit pro všechny – najít nějaký způsob. To by mělo na benzín stačit… asi. až nebude moct dál. Jenomže nebyla. vlastně si tím nebyl vůbec jistý. než už to je zkažené teď. . Kdyby Eleanor byla hrdinka nějaké knížky. Byla by statečná a ušlechtilá a vymyslela by. Šel rovnou do koupelny a vlezl si do sprchy. Prostě… do prdele. PARK Park se tiše vplížil do domu zadními dveřmi. Eleanor v životě nenapadlo. že by měli Richieho rádi. Kdyby byla nějaká dětská robinsonka.“ ozval se. Pokud by s sebou odvezla Maisie. Jenom se snažila přečkat noc.

když ho zarazil tátův hlas. Zaslechl. k čemu by mu byla dobrá. viděl ji tak. Eleanořin strejda už jim pak pomůže vymyslet. jestli jí dovolí zůstat. že už na něj vůbec nemyslela. Pak čekal ještě dalších dvacet minut.Musejí se prostě jen dostat do St. Když oči otevřel. Ležel na posteli. Zastavil se u dveří z kuchyně. Otevřel dveře a chystal se vyjít ven. to není to pravé slovo. Park si ty klíčky vezme a vykrade se ven kuchyňskými dveřmi. ale prohlásila o něm. na kterém bylo napsáno „klíče“. Tak vzdáleně. Táta přijel kolem půl druhé. Jako by se bez trička cítila líp než v něm. Park už napsal rodičům vzkaz: Mami. „a jeho žena sloužila u mírovejch sborů“. jak chodí po kuchyni. Tak krásná. ale jde o stav nouze a já jí musím pomoct. že si ji vezme – ale nemohl přijít na to. Nevěděla na sto procent. Park počkal. musel jsem pomoct Eleanor. že mám pořádný průšvih. ale táta by ho nejspíš chytil. tati. když ji nechal samotnou v karavanu – napjatě a rezignovaně. Pořád se kasal. že se jí v očích ani neodráželo světlo. spíš… poklidná. Na vteřinu Parka napadlo. tak vzdáleně. jak vypadala. Paul. že je to slušný chlap. když je vnitřkem navrch.) Pod víčky mu pořád zářil Eleanořin obraz. pak jde do koupelny. Tak nehybná… Ne. Zítra vám zavolám a za den nebo za dva budu zpátky. Přece cestou z města nenarazí na Richieho. ne nehybná. které jsou nejdál od ložnice rodičů. „Parku?“ Mohl prásknout do bot. jak se otvírají dveře hlavní ložnice. Park Máma vždycky ukládala klíčky na stejné místo – do předsíně na věšáček ve tvaru klíče. Jako by byla spokojená. co dál. Táta nechal na stole svoji novou loveckou pušku… Nejspíš se ji chystá druhý den ráno vyčistit. (Nehrozilo. že usne. Park poslouchal. Vím. až nastalo úplné ticho. jak si to v duchu naplánoval. Doufejme. Pak popadl svůj batoh a udělal to tak. že má . oči zavřené. potom televizi.

až tam budete. „ona musí pryč.“ „Tady…“ Táta šel k plechovce na sušenky a vytáhl štos dvacetidolarovek.“ „S čím potřebuje Eleanor pomoct ve dvě ráno?“ „Chce utéct z domova. Kvůli nevlastnímu tátovi.“ řekl jeho táta normálním hlasem.“ „Jaký vzkazy?“ Park si začal třít čelo. Parku. A s nikým se moc nebav. voláme poldy.lepší fyzičku než kdy předtím. „Takže ty odvezeš Eleanor k jejímu strejdovi.“ „Poslyš.“ „Hajzl jeden mrňavej…“ Jeho táta se zadíval na pušku. že jdeš?“ zašeptal táta.“ zažadonil Park a přistoupil k němu blíž. „Slizký. On jí podle mě ubližuje. On…“ „Sáhl na ni? Protože jestli na ni vztáhl ruku. „Já… musím pomoct Eleanor. „Ale žádnej lepší mě nenapadá. pak zase na Parka a zamnul si bradu. to nezní jako zrovna neprůstřelnej plán. pokud to nebude nezbytně nutný. „Kam si jako myslíš. „to myslíš vážně?“ „Tati. . „Zavolej. Máš peníze?“ „Šedesát dolarů.“ Jeho táta se s povzdechem poškrábal na zátylku.“ „Kde ten její strejda bydlí?“ „V Minnesotě.“ řekl tiše táta. Jenom ji chci svézt k jejímu strejdovi.“ „On jí píše takový vzkazy. „Od Des Moines už je to pořád rovně po dálnici – máš mapu?“ „Chtěl jsem si ji koupit někde na benzínce.“ „Kristova noho.“ „Řekla to svojí mámě?“ „Její máma… na tom není moc dobře. že jo.“ Park prudce vzhlédl.“ „Když budeš unavenej.“ „Já vím. Nerad na ty vzkazy myslel.“ „A ty jdeš s ní?“ „Ne. On ji vezme k sobě?“ „Ona myslí. Parku. zastav na odpočívadle.

„Jestli to s tím Eleanořiným strejdou nevyjde, nevoz Eleanor domů. Přivez ji
sem a společně vymyslíme, co dál.“
„Tak jo… Dík, tati.“
„Ještě mi neděkuj. Mám jednu podmínku.“
Už žádný oční linky, pomyslel si Park.
„Vezmeš si pick-up.“
Táta stál se založenýma rukama na předních schodech. Jasně že si to
neodpustil a šel se podívat. Jako kdyby soudcoval nějaký zatracený zápas
v taekwondu.
Park zavřel oči. Eleanor byla pořád tam venku. Eleanor.
Nastartoval motor, hladce zařadil zpátečku, vycouval z příjezdové cesty,
zařadil jedničku a bez jediného zadrhnutí se rozjel.
Protože on umí řídit na manuál. Kristepane.
===+=

KAPITOLA 52
PARK
„Dobrý?“
Přikývla a nastoupila do auta.
„Skrč se,“ řekl.
Prvních pár hodin se slilo do rozmazané šmouhy.
Park nebyl na pick-up zvyklý a párkrát mu to na semaforu chcíplo. Potom
vjel na dálnici do západního směru místo do východního, a než našel místo,
kde to mohl otočit, uběhlo dalších dvacet minut.
Eleanor nic neříkala. Jen koukala před sebe a oběma rukama svírala
bezpečnostní pás. Položil jí ruku na stehno, ale jako by si toho ani nevšimla.
Někde v Iowě sjeli z dálnice, aby natankovali a koupili mapu. Park zašel
do prodejny. Koupil Eleanor colu a sendvič, ale když se vrátil k autu, opírala se
o svoje dveře a spala.
To je dobře, přemlouval sám sebe. Je hrozně utahaná.
Sedl si za volant, párkrát se s námahou nadechl a potom hodil sendvič
na palubní desku. Jak může spát?
Pokud všechno dobře dopadne, zítra ráno Park pojede domů sám. Teď už
nejspíš bude smět řídit, kdykoli se mu zachce, ale bez Eleanor se mu nikam
nechtělo.
Jak může zaspat posledních pár hodin, které ještě smějí strávit spolu?
Jak může spát takhle zkroucená, vsedě…
Vlasy měla rozpuštěné, rozcuchané, v tomhle světle vínově červené, pusu
mírně pootevřenou. Celá jahodová. Znovu se pokusil vyhrabat z paměti, co si
o ní myslel, když ji uviděl poprvé. Snažil se upamatovat, jak se to stalo – jak se
změnila z někoho, koho v životě neviděl, v jediného člověka, na kterém mu
záleží.
A napadlo ho… Co by se stalo, kdyby ji nevzal k strejdovi? Co kdyby prostě
jeli dál?
Proč to nemohlo počkat?
Kdyby šel Eleanořin život do háje příští rok nebo ještě o rok později, mohla

utéct k němu. Ne od něj, ne pryč.
Kristepane. Nemůže se prostě probudit?
Park vydržel vzhůru ještě asi hodinu, nabuzený colou a rozjitřenými city.
Pak na něj dolehla celá ta šílená noc. Žádné odpočívadlo nikde neviděl, a tak
sjel na nějakou okresku a zastavil na štěrkovém pruhu, který zřejmě sloužil
coby krajnice.
Rozepnul si pás, potom rozepnul Eleanořin, přitáhl si ji k sobě a opřel si
hlavu o její. Pořád voněla včerejším večerem. Potem, sladkostí a impalou.
Brečel jí do vlasů, dokud neusnul.
ELEANOR
Probudila se v Parkově náručí. Zaskočilo ji to.
Myslela by si, že se jí to zdá, ale ona měla vždycky samé příšerné sny.
(O nacistech, plačících miminkách a o tom, jak jí v puse vyhnívají zuby.) Něco
takhle hezkého se jí ještě nikdy nezdálo, Park, spící, měkký, hřejivý…
Prostoupený teplem. Jednou, napadlo ji, tohle někdo uvidí a ucítí po ránu
každý den.
Parkova spící tvář představovala zcela nový druh krásy. Pleť jako jantar
prozářený slunečním paprskem. Plná rovná čára rtů. Silné klenuté lícní kosti.
(Eleanor žádné neměla.)
Zaskočil ji nepřipravenou, a než se stačila ovládnout, pukalo jí nad ním
srdce. Jako by nemělo k pukání spoustu lepších důvodů…
Možná nemělo.
Slunce už čekalo těsně pod obzorem a v kabině auta bylo namodrale
růžovo. Eleanor dala Parkovi pusu na tu novou tvář – těsně pod oko, ne tak
úplně na nos. Zavrtěl se a ona ucítila každou částečku jeho těla. Přejela mu
špičkou nosu po čele a políbila jeho řasy.
Zatřepotala se mu víčka. (To umějí jen víčka. A motýli.) A paže, které ji
objímaly, ožily. „Eleanor…“ vzdychl.
Vzala jeho krásný obličej do dlaní a líbala ho, jako by přicházel konec světa.
PARK
Nebude s ním jezdit autobusem.
Nebude na něj koulet očima na angličtině.
Nezačne se s ním hádat jen proto, že se nudí.

Nebude u něj v pokoji brečet kvůli věcem, které on nemůže napravit.
Celá obloha měla barvu její kůže.
ELEANOR
On je jenom jeden, pomyslela si, a je přímo tady se mnou.
Ví, že se mi nějaká písnička bude líbit, ještě než si ji poslechnu. Rozesměje
se, než se vůbec dostanu k pointě vtipu. Na hrudi, těsně pod krkem, má
takové místečko, které ve mně budí nutkání, abych mu dovolila otvírat mi
dveře.
On je jenom jeden.
PARK
Rodiče nikdy nemluvili o tom, jak se seznámili, ale když byl Park mladší,
představoval si to všelijak.
Miloval, jak moc se mají rádi. Myslel na to, když se v noci probudil a měl
strach. Ne na to, že mají rádi jeho – jsou to jeho rodiče, musí ho mít rádi. Ale
na to, že mají rádi jeden druhého. To nemusí.
Žádný z jeho kamarádů neměl rodiče, kteří by pořád ještě byli spolu, a bez
výjimky měl dojem, že je to důvod číslo jedna, proč mají jeho kámoši zmrvený
život.
Ale Parkovi rodiče se mají rádi. Líbají se na pusu, i když se na ně někdo dívá.
Jaká je šance, že někoho takového člověk potká, uvažoval. Někoho, koho
bude moct milovat navždycky, někoho, kdo bude navždycky milovat jeho?
A co máte dělat, když se ten člověk narodí na opačné straně zeměkoule?
Matematicky to vycházelo jako nemožné. Jak to, že jeho rodiče měli takové
štěstí?
Jim to tehdy asi jako velké štěstí nepřipadalo. Tátův brácha zrovna padl
ve Vietnamu, proto tátu poslali do Koreje. A když se s mámou vzali, musela
opustit všechno a všechny, koho měla ráda.
Park by rád věděl, jestli táta potkal mámu na ulici, nebo ji zahlédl z auta,
nebo jestli pracovala v restauraci. Rád by věděl, jak to oba poznali…
Tenhle polibek musel Parkovi vystačit napořád.
Musel ho dovézt domů.
Potřeboval si ho zapamatovat pro případ, že se zase v noci vzbudí a bude
mít strach.

ELEANOR
Když ji poprvé vzal za ruku, byl to tak báječný pocit, že vytlačil všechno zlé.
Bylo to tak krásné, že to přebilo všechnu bolest, co kdy zažila.
PARK
Eleanořiny vlasy za úsvitu vzplály. Oči měla temné a lesklé a jeho paže o ní
nepochybovaly.
Poznal to, když se tenkrát poprvé dotkl její ruky.
ELEANOR
S Parkem se není za co stydět. Nic není sprosté. Protože Park je slunce,
neuměla to vysvětlit jinak a líp.
PARK
„Eleanor, ne, musíme přestat.“
„Ne…“
„Tohle nesmíme…“
„Ne. Nepřestávej, Parku.“
„Já ani nevím, jak… Nic u sebe nemám.“
„To je jedno.“
„Ale já nechci, abys přišla do…“
„Mně je to fuk.“
„Ale mně ne. Eleanor…“
„Je to naše poslední šance.“
„Ne. Ne, já nemůžu… já, ne, potřebuju věřit, že to není naše poslední
šance… Eleanor? Slyšíš mě? Potřebuju, abys tomu věřila taky.“
===+=

“ řekl Park. ale zdaleka ne tak trapné.“ řekl. že na brek ještě dneska dojde. „Život je svině.“ Mlčela. „Ať se stane. nakláněla se vpřed jako figurína na lodní přídi. „Čau.“ ELEANOR Celou cestu pak seděla nalepená na něj – přestože tam nedosáhl bezpečnostní pás a mezi nohama jí překážela řadicí páka. že nás život svedl dohromady. že je to pořád o hodně bezpečnější než vozit se na korbě Richieho kraksny. Zavolal na účet volaného rodičům – pořád nechápala.“ Sevřel ji pevněji a zavrtal nos do jejího krku. co chce. Vylezl si k ní a seděli vedle sebe.“ řekla.KAPITOLA 53 PARK Eleanor vystoupila z auta a Park se šel vyčurat do kukuřičného pole. „Je to jen na nás. jako kdyby to pustil do kalhot. Měla dojem. „domů se nevrátím.“ řekl. „a pak by nás chtěl znovu rozdělit. „Ale je to na nás…“ řekl tiše. „Fakticky tomu věříš?“ zeptala se.“ prohlásila bojovně. Zdálo se naprosto nevyhnutelné. jak mu tohle mohli .“ Opřel si rameno o její a málem se rozbrečel úlevou. „Čemu?“ „Že… že budeme mít ještě další šance? Vůbec nějakou šanci?“ „Jo. Zastavili na dalším odpočívadle a Park jí koupil cherry colu a sušené hovězí. co chce.“ „Já vím.“ „Ať se stane.) Když se vrátil. „miluju tě. Vypadala překrásně. „Prostě nevěřím. když si na něj položila hlavu. „Čau.“ Objala ho kolem pasu a on ji vzal kolem ramen. jestli o to nechceme přijít. (Což bylo trapné. odhodlaně.“ „Já bych tomu klidně věřila. seděla na kapotě.

nejspíš nudle.“ Navíc se do něj nejspíš nevejde. Takhle se převlékala na tělocvik.“ ===+= .“ namítla a dívala se.“ odpověděl. „Smrdím jak Steveova garáž.“ Park se rozesmál. jak se v posteli řízla do ruky – a na rameni něco. „Samozřejmě.“ řekla. „Můžeš mi ho potom někdy vrátit. co se loupalo. Eleanor se nahrbila. Sundal si mikinu. „Je to už jen kousek. jak si na holé tělo obléká mikinu. „Je to jednoduchý?“ zeptala se ho. „Nech si ho. oblékla si Parkovo tričko pod svou špinavou košilí a tu si pak sundala. jako Park. Jeho tričko jí bylo přibližně stejně těsné jako cvičební úbor… ale vonělo čistotou.“ „Zavři oči.“ řekl. Byl na ní krvavý flek od toho. „Strejda si bude myslet. když se vrátil do auta. „Na. Aspoň o ničem takovým nemluvili.“ prohlásil. že kšeftuju s drogama. „Dobrý.“ Zadívala se na svoji košili. Takže si možná bude akorát myslet. „Jako facka. Na parkovišti nikdo jiný nebyl. Když dojeli do Minneapolis. Bylo zelené a mělo nápis „Prefab Sprout“. Odvrátil pohled. Nechtěla. Pak tričko.“ „Ozvala se jim moje máma nebo… někdo?“ „Ne. jak brečela. Znovu se na ni podíval a jeho úsměv se proměnil. že jseš alkoholička.“ řekl Park. „Máma určitě šílí.“ Park se jí zeptal. „Podle mě ses polila pivem. Podal jí ho. „To si nemůžu vzít. jestli nechce zavolat strejdovi. Park zastavil na další benzínce a zeptal se na cestu.“ řekla. „Dovolil mi to táta. „Je nový.“ hlesl.“ řekla.dovolit.

jestli to bude teď.“ Položila mu ruku na stehno. jak mě dostat domů – bude to jejich problém.“ omlouvala se Eleanor pořád dokola. nechci. které od silnice dělily široké trávníky. „Promiň.“ ELEANOR „Prostě je to rozumnější.“ řekla.“ „Stejně se musíme rozloučit.KAPITOLA 54 PARK Když vjeli do města. Rok po tom. abych jim mohla všecko vysvětlit.“ „Jenže když odjedu hned…“ Ztlumil hlas. Paul to bylo o hodně těžší než v Omaze. za pár hodin nebo zítra ráno?“ „Děláš si srandu?“ Střelil po ní pohledem a doufal. stihneš to domů. Co když tě u sebe nebudou chtít nechat?“ „Tak budou muset nějak vymyslet. „Odjedu hned. jen ve škole. „Je to nejrozumnější řešení. Tohle nepřekoná jinak než čirou silou vůle. „Napadlo mě…“ začala. „Cože?“ vyhrkl. V St.“ řekl Park. Okolí jí začalo připadat povědomé – velké šedobílé domy z překládaných prken. že sedí těsně vedle něj. abys na mě čekal. abys přestala být můj problém. že zas přejede odbočku. Byl rád. ale bál se. A pak se kousla do rtu. „No?“ „Až tam dojedeme. a tak oba dělali chyby a každou chvíli špatně odbočili. Park už neřídil zdaleka tak jistě.“ řekla.“ Pokusil se po ní střelit pohledem. že… nechci. Třeba díky tomu získám víc času. Když se vydáš hned zpátky. Ale myslela jsem to tak. nechci.“ „Ale…“ Já ještě nejsem připravenej. „Ne. „To neva. co od nich odešel . „Já nikam nespěchám. „Co na tom sejde. Eleanor ho navigovala podle mapy. ale nikdy předtím s mapou nepracovala.“ „Jako že s nima chceš mluvit o samotě?“ „Ne… Vlastně jo. Parku. „Na tom teda sejde. ještě než bude tma. abys šel dovnitř. že přejede odbočku.

Ale strejda Geoff ji sem pozval.“ „Mluvím vážně.“ „Třeba mě pošle domů. Poznala ten dům. Parku. Strejda a jeho žena byli sice ateisti. Potom zaparkoval kus od domu jejího strejdy. Poznala na příjezdové cestě strejdovo volvo. „Tam se nevrátíš. sem celá jejich rodina přijela na Velikonoce. se kterými jsou jen starosti.“ odpověděla. viď?“ „867-5309. Park šlápl na plyn. že z roztomilých dětiček vyrostou oškliví puberťáci. „Kam jedeš?“ „Jen… objedu blok. aspoň na pár měsíců. PARK Objel blok. Na účet volanýho. Zastavil před šedomodrým domem. Teď. Asi věděli. Třeba mu nebude muset hned všechno vysvětlovat. Chtěl. pomyslela si Eleanor. napiš mi to číslo do dopisu – do jednoho z tý obrovský spousty dopisů. Tvoje telefonní číslo nikdy nezapomenu. Nevěděla jak. Táta . Jestli tě strejda pošle domů.“ „Zavolej mi hned. že dorazila dřív.“ Park sundal dlaň z řadicí páky a vzal ji za ruku.“ řekl. aby na něj z auta viděli. který mi napíšeš. abys od něj volala. Anebo kdyby nechtěl. ELEANOR Musí se s ním rozloučit.“ „Ne. jak budeš moct. A dej mi číslo na tvýho strejdu. ale stejně to byl ohromný výlet. třeba to vezme prostě tak. Naši nám pomůžou to nějak vyřešit. PARK „Moje telefonní číslo si pamatuješ.“ „Mluv vážně. tak daleko. „Jo. Strejda a jeho žena byli bezdětní – nejspíš se tak rozhodli. Eleanor. To si teda pomohl. aby přijela. „To je ono?“ zeptal se Park. Rostla před ním vrba.táta. přijeď k nám. dobře? Dneska večer. Eleanor z toho domu nemohla spustit oči.

její obličej v dlaních. co doopravdy cítí.“ Eleanor sklonila hlavu. jsem tvoje. Zítra tě neuvidím. Ale zachránils mi život a teď jsem tvoje. pokusila se mu říct. Parku – vůbec netuším. Zachránils mi život. PARK „Já nevím. To si zasluhuje něco víc než ‚tohle není loučení‘.“ řekla.“ ELEANOR Blbej asijskej kluk.“ řekl. učísl je.“ řekl a pokusil se jí nadzvednout bradu. Připadala si jako blbá. Odhrnul jí vlasy z obličeje. kdy tě zas uvidím. „A dovolí ti přijímat častý soukromý dálkový telefonní hovory…“ Zůstala bez hnutí. Překrásnej blbej asijskej kluk. Na sto procent by mu poděkovala. Navždycky. Tohle není loučení. „Hej. řekla si. Vzhlédla k Parkovi. „To je děsný klišé. jaká jsem teď. začala by plácat příšerné melodramatické hovadiny a nemohla by přestat. má vůbec smysl vás zachraňovat? Nic takovýho jako krásný princové neexistuje. že jí zachránil život. „Pomůže ti…“ Přikývla. Nejspíš jen prozatím. „On tě nepošle domů. jak se s tebou mám rozloučit.“ „Ale já musím jít…“ „Tak běž. Ne jenom včera. Ještě že vůbec nedokázala pohnout pusou. Neexistujou žádný šťastný konce.už mi to nabízel. „Tak to nedělej. Ne navždycky. spíš jako dennodenně od té chvíle. slabá holka. pohled pořád schválně upřený na zem. Když se nedokážete zachránit sami.“ Zakoulela očima a zavrtěla hlavou.“ „Jako fakt? To se do mě nemůžeš přestat navážet ani na pět minut?“ „To lidi říkají – ‚tohle není loučení‘ – když mají strach na rovinu přiznat. co se poznali.“ . Do jeho zlatozelených očí.“ řekl Park. „Eleanor. „Ale loučit se nemusíme. Taková. ne napořád. protože kdyby to šlo. Ještě nikdy jí to tak neslušelo.

„Tak proto?“ „Náhodou právě proto.“ „Měj se. že když k sobě někoho hodně silně přitisknete. Nebo to možná řekl nahlas. Myslíte si. cítila jen jeho dusivou nepřítomnost. Když konečně vystoupila z auta. Jako že zatím. Parku. Přikývla. „Ty ne. „Miluju tě. Udělala krok vzad a zavřela dveře. „Měj se. když Eleanor Parka pustila. přišla by o kus kůže.“ řekla.“ „To by bylo skvělý. že už by dál nevydržela dotýkat se ho a pak se ho nedotýkat. že to není naposled. ELEANOR Myslíte si. „Já. že k sobě toho někoho můžete přitisknout tak silně. bylo to proto. to by byl antiklimax.“ Úzkostně se zadívala na strejdův dům. Už ho neslyšela. Ne napořád. Park se chystal taky vystoupit.“ „Měj se. že ho budete dál cítit. „jsi nejstatečnější člověk. „Ne.“ naznačil němě. Než mi večer zavoláš.“ řekla a zlomil se jí hlas. pomyslel si. na rtech ještě zbyteček úsměvu. objal ji a slíbil si. až se pustíte.“ řekl.“ Znovu zavrtěla hlavou. „Jasně. ===+= .“ „Ty.“ „Co když nejsou doma? Ty jo.“ Zasmála se.“ „Ťunťo. „Dej mi prostě pusu na rozloučenou. kterýho znám.“ namítl. co doopravdy cítím. „Dobře to dopadne. jeho otisk. ale ona ho zarazila.“ řekla. Eleanor.“ zašeptala. „Zůstaň.“ zašeptala. Pokaždé. budete k němu mít blíž.„Já nemám strach přiznat.“ řekl Park. Až by se od něj odtrhla příště. jako by se snažila setřást slzy. Jen pro dnešek.“ „Protože tě miluju.

Nebyla u skříňky. že tam musí nastoupit. Neopírala se o něj. že to je hotová věc. pane. položil si hlavu na volant a nechal kolem sebe proudit všechno. ELEANOR Už nejezdila autobusem. Ani na hodinách.KAPITOLA 55 PARK Už nejezdil autobusem. Ne že by impala nebyla taky nasáklá ničivými vzpomínkami. že nemusí jet s ním. PARK Ten první večer Eleanor nezavolala. protože by měl celou sedačku pro sebe. když jí táta koupil nový Ford Taurus… Už nejezdil autobusem. Po večerech Park většinou lehával na posteli.“ bědoval. co zbylo z Eleanor. řekl jí. přivezl ten černý pytel na odpadky z vestavěné skříně. že bez Eleanor nemá smysl předčítat Macbetha nahlas. Dokonce ani nikdo černý. protože tam nikdy nebyla. Občas když přijel Park do školy moc brzo. že někdo přece jen je . fuj. že napíše. Když se strejda chystal zajet do Omahy. když se díval na televizi. Lehával na posteli a nikdy si nepouštěl kazeťák. jakmile se otevřely dveře a bylo jasné. a když se vrátil. Když Eleanor vystoupila z tátova auta. ačkoli zbývaly už jen čtyři týdny a všichni se učili na závěrečky. Eleanor už měla nové oblečení. Nezůstávala na večeři. když o tom teď tak přemýšlel. Pan Stessman prohlásil. Byl pryč tři dny. Máma mu přenechala svoji impalu. Myslel. A balení prázdných kazet po šesti kusech. Neslíbila mu to. Ne že by to ve škole bylo lepší. že to se rozumí samo sebou. Neslíbila ani. Na tuhle novou školu nechodili žádní Asiati. dokud mu úplně nedošel vzduch. Nemusel. „Fuj. ale Park si myslel. Měl odjet. Trval na tom. Do školy ji vozil strejda. Park ještě počkal před domem jejího strejdy. A novou knihovničku a dvojče. zůstal v autě na parkovišti.

“ Když přijel domů. „Jo. Když se otočila.“ Táta se šel ven přesvědčit.“ „Jsem v pohodě. Eleanor už brečela. Dveře zůstaly zavřené.“ „Co Eleanor?“ zeptala se. co slíbil.doma. „tolik jsem se o tebe bála. že se nic nestalo. tím dřív ji zas uslyším. Z prvního odpočívadla poslal Eleanor pohled. ELEANOR Když teta Susan otevřela dveře. Viděl. „Dobré nebe. mami. jak žena. „Vítejte v Minnesotě. „Je v pořádku?“ „Nejspíš jo. jen utahanej. „Počkej tady. holčičko.“ řekla. Což nebyla pravda – kdyby se nic nestalo. Nebyla připravená nechat ho jít. Kde se tady bereš?“ Eleanor se jí snažila vysvětlit.“ Jakmile ho máma pustila. ať hned odjede. „Nikdo neumřel. co jí otevřela. Ale nikdo neumřel. že by přece jen chtěla. „Co pick-up?“ „V pohodě. Eleanor vřele objala. Geoffrey!“ křikla teta Susan.“ odpověděl Park. „Ty jeden. aby šel dál. . Park si připomněl. zemi 10 000 jezer. „Dobrý?“ zeptal se táta. a odjel. Nikdo nevolal. říkal si v duchu. teta se strejdou stáli na verandě a dívali se na ni. Eleanor si uvědomila. že neměla Parkovi říkat.“ řekla máma. Geoffe…“ Jen co ji tam nechala samotnou. máma vyběhla ze dveří a objala ho. „Proboha. Otevřela dveře a vyběhla na ulici. Park šel k sobě do pokoje a napsal Eleanor dopis. pro případ. A pak počkal. Eleanor. a pak se díval. jak se za nimi zavřely dveře. nebyla by tady. Čím dřív budu doma. že by si to Eleanor rozmyslela. Park už byl pryč – rozhlédla se oběma směry. nevolala?“ „Ne.“ opakovala teta pořád dokola. Pro případ. Ale nemohl ji tam jen tak nechat. „Eleanor.

co by vonělo po vanilce. klučičinou. Celá rodina. Josh řekl. že zavolá policii.“ PARK Když už nemohl svůj pokoj ani cítit. že ji to mrzí. můžeš si jich brát.“ prohlásila máma. . když už v jeho životě nezbylo nic. jako potpourri. Ale rozbité hračky zmizely a na dvorku si nikdy nehrály žádné nazrzle blonďaté děti. že Eleanořin mladší brácha přestal chodit do školy. A další věky uplynuly dneska odpoledne. „Sabrina…“ „Má jich pět. Jako jeho dům.“ „Musíme je odtamtud dostat. Padla na postel a držela si díru v břiše. Od října už uplynuly celé věky. ať myslí na Bena a na Myšáka – a na Maisie. Nebyl si na ní podobný. Hrozila. teta se strejdou dál debatovali v kuchyni. „Jsou támhle v šuplíku. kolik chceš. Když už si dávno odešla lehnout. co jí chtěla posledních šest měsíců říct. že se odstěhovali. Geoffrey…“ „Co když nám neřekla pravdu?“ Eleanor vyndala ze zadní kapsy Parkovu fotku a urovnala ji na posteli.“ Park jen přikývl. šel se Park projít kolem Eleanořina domu. Svět se točil tak rychle. Napsala mámě dopis. Někdy tam pick-up stál. „Všichni říkaj. Teta jí půjčila pyžamo – měly přibližně stejnou velikost – ale Eleanor si znovu oblékla Parkovo tričko. štěstím. víte? Pro Eleanor je to dobře. Nikdo jí nikdy neuvěří. že nevěděla.Telefonáty. Eleanor. Mátový čaj. Teta Susan jí dala známku. kde jí hlava stojí.“ „To je moc dobře. Mýdlem. Vonělo jako on. někdy spal na zápraží rotvajler. jakmile vylezla ze sprchy. někdy ne. Prosila ji. Vypsala do něj všechno. Napsala. „Možná se ta hezká maminka probudila do ošklivý situace.

kdy se rozloučili. Někdy ne. jestli ji jeho dopisy vůbec můžou zastihnout. Prostě skončí. Obědvaly spolu na jevišti. Když pípání utichlo. Rozhodla se v Albert Lea. On nebyl její kluk. ELEANOR Ve volné ložnici byl červený telefon s rotačním číselníkem.“ odpověděla Eleanor.) Prostě jen skončí. je to jen otázka času. ===+= . Dani tady taky byla na divadelním táboře. Nezačnou každý dělat něco jiného. už když se vezla v autě jeho táty. Park nebyl její kluk. Někdy tam pick-up stál. Procvičovala si Parkovo číslo. V jejím pokoji. (Nestane se z toho jen další pitomá středoškolská láska. komisaři Gordone?“ Když se někdy ocitla v domě sama. klouzala prstem po číselníku. vždycky měla chuť zvednout sluchátko a ohlásit se: „O co jde. Jestli se nevezmou. PARK Když měl Park sám sebe plné zuby. „Ne. Někdy Park zůstal stát na chodníku na konci ulice a nenáviděl všechno. co ten dům představoval. byl její rytíř. jestli to není navždycky. „Mělas někdy kluka?“ zeptala se jí Dani. Nepřestane je to spolu bavit. kde dřív bydlela. že by ji miloval míň. stát Minnesota. chodil k domu. vzala si telefon do postele a poslouchala pípání. seděly na kraji a pohupovaly nohama v orchestřišti. A ona nesnesla pomyšlení. Park už ji nikdy nebude milovat víc než tehdy v ten den. občas předstírala. Eleanor se rozhodla. „Líbala ses někdy s někým?“ Eleanor zavrtěla hlavou. Když zazvonil. že jí šeptá do ucha. A nikdy se nerozejdou.Zajímalo by ho.

Zatemnění na oči. že Park si musí najít letní brigádu.“ napsala na čistý list dopisního papíru. „Milý Parku. Park teď každý večer vybíral schránku sám. Neoslavila fakt. jak mu vždycky musí říct.“ PARK Táta řekl. pohlednice. Eleanor se na podzim nevrátila do školy. bylo tak žhavé.“ napsala. Vypadal dost rozháraně na to. Holka. Aspoň ne s Parkem. Věděl. Nebo že si začal oční linky nanášet palcem. že třeťáci už nemají povinný tělocvik. Každá pravda byla moc těžká. měla v každém boltci dvě řady dírek. co s ním dělala pohovor. Neřekla: „Spojení proklatých.“ řekl táta. „Milý Parku. když přišel z práce. čelo skloněné nad prádelníkem. Všechno neotevřené. řekla by Eleanor. balíčky. že Park nikdy nikam nejezdí. než aby ji mohla napsat – ztratit ho by bylo příliš. „Neslyším vlastní myšlenky. aby měl peníze na benzín. Každý večer se modlil za déšť. Máma přestala vybírat poštu ze schránky. „prostě přestaň. Nerozlepené obálky naházela do dolního šuplete. že se toho nemohla dotknout.KAPITOLA 56 ELEANOR Dopisy. „Promiň. aby to ztlumil. Všechno. všechno nepřečtené. Měl nevyčerpatelný zdroj punkové muziky a nenasytně ji hltal. aby ho vzali do Drastic Plastic.“ zkusila to znovu.“ když spolu v září na svátek práce Steve a Tina utekli . No právě. „Milý Parku. Batmane. Jenže každé vysvětlení se jí rozpadlo pod rukama. když ho třetí večer v řadě přišel do jeho pokoje požádat. „Prostě…. Oba přitom pomlčeli o tom.“ pokoušela se o vysvětlení. co k němu cítila.“ zašeptala. že už nemohla dál snést. které chrastily jako kazety nahrané nadoraz. Pak rozepsané dopisy vyhodila. že mu nic nepřišlo. pak to přeškrtla.

co je přestal posílat. Na Nový rok jí napsal. Psal jí dopisy ještě několik měsíců po tom. každičký den. Park jí o tom napsal dopis.a vzali se. že doufá. i všechno. Vypsal jí všechno. ===+= . co se stalo. Pak ten dopis hodil do krabice pod postelí. co se nestalo. co byla pryč. že dostane všechno. co si kdy přála.

a co podle ní Dr. jen když sama chtěla. že Ozymandias je zloduch. jako ze sklepů.KAPITOLA 57 PARK Už se ji nesnažil přivést zpět. ale na příjezdovou cestu se šílenou rychlostí vřítil malý hnědý pick-up. Když Parka konečně zaznamenal. Její nevlastní táta si Parka nejdřív nevšiml. štrejchnul obrubník a málem Parka smetl. Třeba cestou do práce. Richie se pohyboval pomalu. Richie se trhavě otočil a zavrávoral jeho směrem. nikdy tady doopravdy nebyla – a už je pryč moc dlouho. Možná. co Eleanor odjela. že ona na něj čeká venku. že tam skutečně je. ve snech. protože ho jednou předtím už viděl. pomyslel si. tenkrát když přinesl Eleanor druhé číslo Watchmenů a její nevlastní táta přišel ke dveřím… Poslední číslo Watchmenů vyšlo několik měsíců po tom. jestli ho četla. Nebo se probudí ještě za tmy a s jistotou ví. Park zůstal stát na chodníku a čekal. Stejně se vracela. Občas si dokonce nemohl vzpomenout. jako by si nebyl tak úplně jistý. stojí na ulici a on by na krátkou bezdechou chvilku přísahal. „Co chceš?“ Na metry z něj táhl kyselý smrad. že je to ona. ve lžích a v střípcích déjà vu. Dveře na straně řidiče se otevřely. Že ho potřebuje. Ale nedokázal ji přivolat. jak vypadala. Z kabiny se pomalu vyklonil Eleanořin nevlastní táta – Richie. . Rád by věděl. Manhattan mínil tím „Nic nikdy nekončí“. Tak proč potom pořád chodí sem? K téhle mrňavé barabizně… Eleanor tu není. zadíval se na něj. (Možná si ji prohlížel až moc. Pořád ho zajímalo. co si Eleanor myslí o všem možném. „Kdo seš?“ zařval. nejistě. ani když se díval na její fotku. Možná jsem tady kvůli tomuhle. Park se otočil a chtěl odejít. Brzo to bude rok. co řekl na konci. Jako z piva.) Už se ji nesnažil přivést zpět. jestli si myslí. zahlédne z auta zrzavou holku. Park ho poznal. Park neodpověděl.

A můžu. blesklo mu hlavou. jestli je už pozdě. Do otevřené pusy staršího muže vletěl led. ELEANOR Dopisy. prskal nadávky a vtíral si do očí sůl a štěrk. jako čokolády od Wonky. Park čekal. Bylo to horší. Chci tě zabít. v nichž něco chrastilo. než si myslel. A potom šel domů. Někdo by měl. Park ho nenáviděl víc. jako měl Park důvodů pro to ublížit jemu. přepadl dopředu a svalil se na zem jako žok. Park musel couvnout. pomyslel si Park. Síla vlastního hlasu ho vyvedla z rovnováhy. „Co chceš?“ zařval znovu.) Podíval se na Richieho hlavu. zvedl se do kleku a ne zrovna dvakrát jistě se narovnal.Park neustoupil. „Kurva. až vstane. . Ale nevstával. než si myslel. Richie se připotácel blíž. Nedávno si je koupil v práci. že je vůbec možné někoho nenávidět. ale Richie jen ležel. nepřečtené. a přemítala.“ řekl Richie. Občas je rozložila po koberci jako tarotové karty. Bylo to zlé. (V akci a ještě se zaměstnaneckou slevou. Pokud Richie nemá zbraň. která se kinklala na krku jako kožený pytel. Měl bych. Richie se křečovitě rozkašlal a znovu se rozplácl na zem. proč by měl chtít Parkovi ublížit. A můžu. Park se podíval na svoje martensky s okovanými špičkami. když chodit přestaly. Richie nebyl o moc větší než Park. pomyslel si. pohledy. navíc byl opilý a dezorientovaný. Park čekal. když dopisy chodily každý den. A rozhodně neměl zdaleka tolik důvodů. Chci tě zabít. bláto a štěrk z cesty. žluté vyvložkované obálky. pokud nebude mít štěstí – Park by to dokázal. Nebyl mrtvý. aby ho nechytil. že je vůbec možné něco cítit… Skoro. Silněji. Neotevřené. Zvedl nohu a kopl do země u Richieho obličeje.

===+= .

Šla s ním Cat. Stál nad ním táta. že jí dal pusu. byla to pohlednice. ===+= . oči měla modré a bezvýrazné jako mentolky. Park si sáhl k srdci. Jen dvě slova.KAPITOLA 58 PARK Eleanor s ním nešla na maturitní ples. Po plese usnul v kalhotách od kvádra a tričku Fugazi. „Něco ti přišlo. Byla to pohlednice. Eleanor mu nenapsala dopis. „Pozdrav ze země 10 000 jezer“. stálo na přední straně. Z hrudi se mu vzneslo něco těžkého. bylo to jako držet za ruku figurínu a jemu se tak ulevilo. Park pohled otočil a poznal její škrabopis.“ řekl táta skoro jemně. co mu přistálo na tričku – otevřel oči. Když ji Park vzal za ruku. Posadil se. okřídleného. Eleanor mu nenapsala dopis. Byla hubená a tmavá. V hlavě se mu vyrojila slova písniček. Ráno ho probudilo něco lehkého. Usmál se. Cat z práce.

bux. Nádražní 32. s. v roce 2014 jako svou 1295. vydaného nakladatelstvím St. v edici Yoli.cz ===+= . 150 00. přeložila Jana Kunová Redigovala Anna Zátková Obálku podle původního návrhu Olgy Grlic zhotovila Soňa Šedivá Vydala Euromedia Group k.ELEANOR & PARK Rainbow Rowellová Z anglického originálu Eleanor & Park. Martin’s Griffin v New Yorku roku roku 2013.euromedia. elektronickou publikaci www.cz Knihu lze zakoupit na internetovém knihkupectví www. Praha 5.

Table of Contents Start KAPITOLA 1 KAPITOLA 2 KAPITOLA 3 KAPITOLA 4 KAPITOLA 5 KAPITOLA 6 KAPITOLA 7 KAPITOLA 8 KAPITOLA 9 KAPITOLA 10 KAPITOLA 11 KAPITOLA 12 KAPITOLA 13 KAPITOLA 14 KAPITOLA 15 KAPITOLA 16 KAPITOLA 17 KAPITOLA 18 KAPITOLA 19 KAPITOLA 20 KAPITOLA 21 KAPITOLA 22 KAPITOLA 23 KAPITOLA 24 KAPITOLA 25 KAPITOLA 26 KAPITOLA 27 KAPITOLA 28 KAPITOLA 29 KAPITOLA 30 KAPITOLA 31 .

KAPITOLA 32 KAPITOLA 33 KAPITOLA 34 KAPITOLA 35 KAPITOLA 36 KAPITOLA 37 KAPITOLA 38 KAPITOLA 39 KAPITOLA 40 KAPITOLA 41 KAPITOLA 42 KAPITOLA 43 KAPITOLA 44 KAPITOLA 45 KAPITOLA 46 KAPITOLA 47 KAPITOLA 48 KAPITOLA 49 KAPITOLA 50 KAPITOLA 51 KAPITOLA 52 KAPITOLA 53 KAPITOLA 54 KAPITOLA 55 KAPITOLA 56 KAPITOLA 57 KAPITOLA 58 ===+= .

===+= .