You are on page 1of 9

Uvíznutá uvnitř rozsáhlé australské pedofilní sítě: Neonacistický

pedofilní kruh v Sydney
Fiona Barnettová

Jsem připravena podělit se s mým příběhem, který dostal Královský výbor pro zneužívání
dětí, se slzami. Před Výborem svědčili další
přeživší. A jak mu můj manžel připomněl,
zastupuji spoustu obětí, které nežijí.
Klíčem k pochopení organizované pedofilie
v Austrálii jsou tisícovky nacistických
válečných zločinců, kterým naše
vláda vědomě nabídla azyl v této zemi.
Čtenáře může zajímat kniha Marka Aarona
z roku 1989 s názvem Sanctuary! Nazi
Fugitives in Australia. Anebo si můžete
přečíst její shrnutí různými novinami.
Je zdokumentovaným faktem, že nacisté
Fiona Barnettová tvrdí, že radnice v Bathurstu byla
spáchali nehorázné zločiny proti lidem.
tradičním místem pro pedofilní orgie v 70. a 80. letech
Proto měla rozhodně být položena otázka,
proč by takoví pachatelé skončili se svým chováním po imigraci do Austrálie?
Má litevská matka Helena (Helen) Milaweska během druhé světové války spolupracovala
s Gestapem a byla hledána Rusy. Řekla mi, že její otec dva roky tvrdě pracoval na Sibiři,
protože ji odmítl říct lokaci svých sovětských spojenců.
Po válce se Helena rozhodla imigrovat do Austrálie.
Přesvědčila imigrační úřady, že Poitre ‘Peter’ Holowczak (který chtěl emigrovat do Kanady) byl její
manžel a otec dětí v její péči – mým otcem byl Mitek Rylko. A tak se Helena a Poitre připojili k velké
vlně východoevropských válečných zločinců, kterým byl nabídnut azyl v Austrálii.
Doklad o svatbě z roku 1951 dokazuje, že se Poitre and Helena ve městě Bathurst v Novém Jižním
Walesu (dále už jen NSW).
Teprve až mi bylo 15, tak mé rodině a mně samotné bylo řečeno, že Poitre Holowczak byl můj
biologický dědeček. Od tří do jedenácti let jsem strávila víkendy a prázdniny v domě Holowczaka na
14 McAlister Avenue na předměstí Engadine Southerland Shire. Když mi bylo 12, má rodina se
přestěhovala na sever Nového Jižního Walesu. S Holowczaky jsem sem tam trávila prázdniny.
Během návštěv mých „prarodičů“ mě Poitre zabavoval příběhy o „starých dobrých časech“ v Polsku,
kde zabíjel židy v táborech smrti. Vodítko k lokaci tábora bylo umístěno na jejich domě. Byla tam
dřevěná deska s nápisem ‘LUBLIN’ ve starobylém folkovém stylu.
Poitre Holowczak mne napadl až ve věku 12 let.

Helena a Poitre mne také často vozili na socializaci, a zneužívání, se členy jejich evropské
komunity. Komunita zahrnovala velké množství nacistických válečných zločinců, kteří se
usadili v oblasti jižně od Sydney, oblast se rozpínala od Sutherland
Shire po Wollongong.
Osadníci měli slovanské, německé nebo anglické verze jejich
příjmení. Pracovali společně, navštěvovali orgie a praktikovali
záhadné náboženství, které tvořilo základy nacismu – stejně jako
v Evropě. Mezi oběťmi jsem viděla spoustu jejich potomků a viděla
jsem, jak se někteří z nich stali pachateli.
Poitre a Helena Holowczakovi mě v mém předškolním věku předali
převaděčskému kruhu. Mí pachatelé mne zneužívali až do mých patnáctých narozenin. Kruh
zahrnoval policisty, psychiatry, biochemiky, psychology, herce, autory, politiky, profesory a
doktory, a to i včetně doktora z Engadine známého jako „Doktor Mark.“ Jeden pachatel,
divadelní herec, produkoval hru, ve které muži souloží s osly.
Sít také zahrnovala bývalého psychologa CIA a americké armády Dr. Johna W. Gittingera,
tvůrce Systému pro hodnocení osobnosti. Gittinger mě znásilnil a zneužil.
Tento kruh se také účastnil dalších zločinů jako pašování drog a zbraní.
Na vlastní oči jsem viděla převážení dětí na sex mezi Sydney, Wollongongem, Bathusrtem a
Canberrou. Zločiny byly spáchány v kapličce Engadine BoysTown; v kasárnách v
Holsworthy, která jsou spojená s Engadine; v Katolickém kostele Reginy Coely v Beverly
Hills; v kapli Svatého Johna na Univerzitě v Sydney; v ropné rafinérii Caltex v Kurnellu; na
hřbitově Garrawarra u Waterfallu; na radnici města Bathurst; a ve spoustě národních parků
mezi Sydney a Wollongongem.
Viděla jsem několik únosů dětí, drogování, sexuální útoky, mučení a vraždy. Členové
pedofilního kruhu byli vzrušeni nekrofilií, bestialitou a sadismem. V kruhu bylo také několik
žen.
Ve věku patnácti let jsem viděla, jak žena policisty z Engadine lákala patnáctiletého kluka do
jejího auta na pláži Cronulla Beach. Kluk měl nazrzlé vlasy a byl oblečen v šachovnicových
kraťasech a modrém triku, které mělo na levé straně hrudníku logo Billabong. Chlapec byl
zavražděn na pozemku staré Illawarra Road u předměstí Menai, kde byli cvičeni dobrmani.
Cvičitel psů měl svalnatou kůži, tmavé vlasy, u očí piercing a před jeho pozemkem bylo
několik varování před vstupem.

Údajné místo činu: Hřbitov Garrawarra u Waterfall — příhodně odlehlý a nepřístupný.

Ve věku osmi let jsem se při zneužívání začala dusit.
Ztratila jsem vědomí a probudila se na pohotovosti
v nemocnici v Sutherlandu na nerezovém stole. Místnost
byla od stropu nahoru pokrytá modrými kachličkami. Na
ústech jsem měla kyslíkovou masku. Před oslepujícím
světlem stáli tři lidé se síťkami na hlavě.
Sestřička řekla: „Skoro jsme o tebe přišli.“
Pak mi řekla, že byla přítomná má matka.
Letmo jsem se podívala na ženu u dveří napravo. Byla to
manželka policisty z Engadine.
Dr. Mark lhal nemocničnímu personálu o mé identitě a
přesvědčil je, aby mě propustili do jeho péče.

Kim Edward Beazley

V roce 1985 jsem na vlastní oči viděla znásilnění a vraždu deseti dětí v Bathurstu během
slavného víkendového automobilového závodu. Některé z těchto dětí byly uneseny. Další
byly narozeny nezaregistrované, aby mohly být využity jako sexuální otroci. Zneužívání bylo

prováděno bývalým ministrem školství Whitlamu Kimem Edwardem Beazleyem, policejním
komisařem, australskou sportovní ikonou, profesorem z Univerzity v Sydney a prominentním
hercem. Posledně jmenovaný mě znásilnil před velkým davem, ve kterém bylo několik kněží
a policie.
Od svých šestnácti let jsem začala odhalovat zneužívání zdravotním profesionálům. Nikdo
z nich tato obvinění nenahlásil policii. Osobně jsem se to bála policii nahlásit, protože mezi
pachateli byli její členové. Viděla jsem také mučení a vraždu lidí kvůli odhalení – nebo
pokusu o útěk – pedofilního kruhu, který mi také zabránil o sdělení mých zkušenosti úřadům.

První pokus o nahlášení policii
Poprvé jsem vyšla na veřejnost v roce 2008 v reakci na publikovaná tvrzení Tora Nielsena
a spousty dalších studentů soukromé katolické školy Saint Stanislaus College v Bathurstu
v Novém Jižním Walesu.
Cítila jsem, že nahlášení mých zážitků policii je bude bezpečné a po přečtení několika článků
v novinách, jako byl např. tohoto v Herald Sun (27. srpna 2008), bych mohla být brána vážně.

Údajné místo konání pedofilních večírků

Pokoušela jsem se zneužívání nahlásit policii Nového Jižního Walesu a pak kontaktovat
detektiva ve vedení případu St Stanislaus Justina Hadleyho.
Krátce jsem detektivovi Hadleymu popsala zločiny, které jsem viděla v roce 1985 na radnici
v Bathurstu.
Požádal mě, abych podala v místě mého bydliště trestní oznámení.

Policie v Tweed Heads mé trestní oznámení odmítla. Mé svědectví zesměšnili, slíbili mi, že
mi zavolají a poslali mě domů. Nikdy jsem od nich nic neslyšela.
Ještě než jsem poskytla informace policií v Bathurstu, podobné informace byly sděleny policii
v Novém Jižním Walesu Torem Nielsenem.
Nielsen uvedl, že viděl na vlastní oči znásilnění šedesáti dětí na stejném místě v Bathurstu,
které jsem označila. Uvedl také, že škola St Stanislaus College během automobilových
závodů v Bathurstu ubytovávala několik dekád policii Nového Jižního Walesu (NSW).
Svědectví Tora Nielsena bylo popsáno na jeho populární webové stránce s názvem The
Catholic Cover-up, kterou ho katolická církev donutila smazat krátce před oznámením
vytvoření současné Královské komise pro instituční reakci na sexuální zneužívání dětí.
Podle jeho svědectví krevní testy odhalily, že byl zdrogován látkou navozující symptomy
psychózy, podle jeho slov mu ji dali zdravotní praktikanti NSW. Nielsenova obvinění ze
sexuálního zneužívání dětí byla následně zdiskreditována a žalobce NSW jeho obvinění proti
personálu školy a kněžím zastavil.
Nielsen následně porozdával v Bathurstu stovky letáků obsahujících jeho příběh a obviněni.
Odhalily pedofilní kruh na škole působící od 60. do 80. let. To vedlo k veřejnému vystoupení
několika dalších obětí a podání několika oznámení na zaměstnance školy.
A tak Toru Nielsenovi bylo dáno za pravdu. Takové ale štěstí neměl právník, který
(předstíral), že má Nielsenův případ na starosti. Poté, co Nielson veřejně odhalil pedofilní
kruh v Bathurstu, právník záhadně vypadl z okna z 18. patra.
A to byla druhá podivná smrt právníka v souvislosti s případem školy St. Stanislaus - právník
pracující ve Frederick Jordon Chambers v Sydney.
V pedofilních procesech se měl objevit také bývalý student školy. Jenže než se tak stalo, byl
nalezen mrtvý v knihovně – visel na knihovním regálu.
Policie napřed jeho smrt považovala za podezřelou – půl hodinu před jeho smrtí ho jeho
kolegové viděli naprosto v klidu pracovat.

Druhý pokus o nahlášení policii

Škola St Stanislaus College

V prosinci 2012, po ohlášení vzniku Královské komise, jsem učinila druhý pokus o nahlášení
mých zážitků policii.
V tu dobu jsem bydlela v Brisbane a kontaktovala jsem pracovní skupinu pro zneužívání dětí
v jejím sídle na Roma Street. Detektiv mi řekl, abych vše nahlásila policii NSW.
Řekla jsem mu, že jsem se o to snažila, ale policie NSW odmítla si mé prohlášení vzít.
Detektiv zmínil, že Engadine BoysTown byla v tu dobu předmětem tajného vyšetřování
policie NSW, v rámci operace podobné Beaudesert BoysTown.
Řekl, že skupina byla pověřena vyšetřováním pedofilního kruhu Engadine BoysTown. A jen
tak náhodou, bývalí kněží Engadine BoysTown, a to včetně správce studentské koleje Paula
Evaanse (příbuzného zakladatele kostela Reginy Coeli) byli odsouzeni z pedofilie.
A tak jsem napsala dopis policejnímu ministrovi NSW a policejnímu komisaři, shrnula jsem
všechny zločiny, které jsem jako dítě viděla a zažila, a stěžovala si na zacházení policie NSW.
Odpověď policejního komisaře byla v podstatě taková, že mé stížnosti a informace odmítá
kvůli nedostatku důkazů. Očividně potvrzující svědecké prohlášení nepředstavuje policii
v NSW důkaz. Dva nezávislí svědci – Tor Nielsen a já – jsme policii sdělili podobné
informace o podobných zločinech, které se odehrály na stejném místě a byly spáchány
stejnými lidmi, nepředstavují důkaz.
Následně jsem hovořila s novináři a NSW Victims Services (organizace na podporu obětem
zločinů), kteří mi řekli, že se mé svědectví shoduje s dalšími zprávami obětí zneužívaných
v Engadine BoysTown a Bathurstu.

V dopisech pro policejního ministra NSW a komisaře jsem žádala o dodání mého svědectví
skupině pověřené vyšetřením pedofilního kruhu Engadine BoysTown.
Dodnes jsem nebyla policií kontaktována.
V červnu 2013, po radě s NSW Victims Services, jsem poslala email detektivovi ve vedení
operace St. Stanislaus.
Justin Hadley byl právě převelen na stanici Dee-Why v Sydney. Hadleymu jsem shrnula své
zážitky z radnice v Bathurstu v roce 1985. Hadlyeho kolega mi sdělil, že je příliš pozdě na
poskytnutí informací policii nebo ve prospěch dalších obětí. Hadleyho jsem požádala o
informaci, která by pomohla podpořit mé svědectví a podpořit nárok na odškodnění
prostřednictvím NSW Victims Services.
Hadleymu jsem nechala zprávu, aby mě kontaktoval, nikdy tak ale neučinil – nejsem si ani
jistá, zda zprávu dostal.

Údajné místo činu: Katolický kostel St John Bosco přilehlý k Engadine BoysTown

Do hry naskočila Městská rada Wollongongu
Po publikaci mého prvního článku týkajícího se pedofilního kruhu na severu Nového Jižního
Walesu jsem dostala několik výhrůžek. Ta nejhrozivější přišla od zaměstnance Městské rady
města Wollongong. Tento člověk mě urazil v emailu a hlasové zprávě v telefonu editora této
publikace.
Email byl poslán prostřednictvím stránky Wollongongské Městské rady a obsahoval její znak.

Zpráva končila slovy: „Nenechám to zajít dál.“
U Městské rady jsem si stěžovala na činy jejího zástupce a zneužití vládních zdrojů. Jeden
radní mi v reakci napsal: „...vzhledem na podstatu problému by většina lidských bytostí
shledala složitým nereagovat kdykoliv je záležitost vyvolána.“

Čtenáři si možná vzpomínají na zapojení Wollongongské Městské rady ve Woodově
královské komisi pro Policii NSW a na obvinění, že dva bývalí starostové
Wollongongu, Tony Bevan a Frank Arkell, provozovali od 60. do 80. let pedofilní kruh. Kruh
zahrnoval převážení dětí na sex mezi Wollongongem a Sydney.
To byl ten stejný kruh, který jsem viděla jako dítě.
Frank Arkell a další muž jménem David John O’Hearn byli zákeřně zavražděni svými oběťmi
způsobem, který reflektuje rituální podstatu zneužívání dětí.

Starostové Wollongongu Tony Bevan a Frank Arkell.
Arkell byl brutálně zavražděn obětí.

Dlouho očekávaná podpora
Nespokojena s odpovědí Wollongonské Městské rady jsem požádala policii o podporu a
ochranu.
Konečně jsem našla věrohodného policistu, který se ukázal být členem týmu SWAT, který
v roce 2005 držel na dálnici mému manželovi zbraň u hlavy.
Tato osoba četla mé prohlášení Královské komisi. Řekl, že potom všem, čím jsem prošla,
nevěřil, že budu chtít učinit další pokus o poskytnutí informací policii.
Omluvil se za chování policie NSW a řekl: „Fotbalisty považujeme v naší společnosti za
hrdiny, ačkoliv existují lidi jako vy, kdo jsou opravdoví hrdinové.“

Tento článek vyšel 9. května 2014 na webu Independent Australia.